RAKOVEC A MLÝN CHOBOT
Potok Rakovec pramení na severovýchodních svazích Maleny, nedaleko Jedovnic
v nadmořské výšce 470 m. Délka toku je 31,4 km, ústí zprava do říčky Litavy u obce Hrušky
v nadmořské výšce 195 m. Horní část povodí Rakovce je v lesní oblasti Drahanské vrchoviny
a zasahuje až k obci Nemojany. V úseku potoka mezi obcemi Pístovice a Nemojany jsou dva
průtočné rybníky. Bezprostředně pod Pístovicemi je Pístovický rybník o rozloze 9 ha, užívaný
k vodní rekreaci (Pístovická riviéra). Nad obcí Nemojany je menší rybník Chobot. První
zmínka o mlýně a rybníku pochází z roku 1392, kdy Vok z Holštýna prodává Bohušovi
z Vyškova, měšťanovi v Brně, 9 lánů a mlýn v Nemojanech (i když zde není jisté, že se jedná
o mlýn Chobot). Dále z historických pramenů víme, že roku 1836 bylo velké sucho, nebyla
voda a mlít se začalo až od půlky listopadu. Roku 1841 bylo opět velké sucho a mlýny
nemlely. Dne 8.4.1890 po rychlém tání sněhu se dostala voda na Chobotském mlýně až do
mlýnice.
Nemojany byly v minulosti na Vyškovsku malou mlynářskou velmocí. Pracovaly zde
celkem 3 mlýny, i když jeden z nich ležel již blízko Tučap. Od roku 1390 však vždy příslušel
k Nemojanům, jako součást lulečského panství. Konkurence byla tehdy značná, ale i tak se
všechny 3 mlýny zachovaly a tím si Nemojany vysloužily mlynářský primát v celém dnešním
okrese (podobná konkurence tří mlýnů v Herolticích skončila zánikem dvou z nich ještě před
rokem 1603). Z různých archivních materiálů přesto vyplývá, že v Nemojanech byl
v minulosti „boj o zákazníka“ příčinou nevraživosti mezi mlýny, zvláště pak mlýnem na
Chobotě a sousedním mlýnem Hranáč.
Těžko říct, který z nemojanských mlýnů je nejstarší a o kterém se tedy hovoří již ve zprávách
z roku 1392. Podle všeho se jednalo zřejmě o mlýn Chobot, druhý byl nepochybně mlýn
u Tučap a nejmladší je asi mlýn Hranáč, bývalá hájovna. Nejvíce historických zpráv se
paradoxně zachovalo o Hranáči.
Také o mlýnu na Chobotě jsou zachovány zajímavé dokumenty, protože zde probíhal na
počátku 18. století spor mezi dědici. Avšak se jmény nemojanských mlynářů se porůznu
setkáváme i na mnohých jiných místech, poněvadž první starostí otců mlynářů bylo získat pro
syny další mlýny v blízkém i dalekém okolí. S Hranáči se proto setkáváme i ve Zvonovicích
a s chobotskými mlynáři dokonce až ve Zdounkách, v Troubkách, v Brně-Komárově apod.
Trvale „nedobytnou pevností“ býval pro nemojanské mlynáře mlýn s pilou v blízkých
Pístovicích. S račickým hrabětem Braidou měli nemojanští mlynáři v 18. století četné spory
o množství vody v potoku Rakovci, které skončily až u zemského tribunálu.
Mlýn č. 38 v Nemojanech (tzv. Chobot) vlastnil do roku 1899 Richard Skoupil (1862 –
1899), po něm mlýn s rybníkem zdědili v r. 1900 manželé Alois (+1934) a Anna (+1936)
Hanáčkovi. K mlýnu patřily tyto nemovitosti: pozemky 8ha 11a, luka 3ha 85a, zahrady 1ha
30a, rybník 3ha 24a, pastviny 1ha a stavební plocha 14a. Na rybníku se lovily každý druhý
rok ryby. Mlýnské zařízení sestávalo se ze dvou stolic válců, loupačky a příslušných strojů
čistících. Pohon byl vodní.
Po smrti mlynáře Hanáčka byl mlýn od roku 1934 do 27.10.1937 pronajat mlynáři Janu
Modlitbovi.
V roce 1937 se majitelem stává nezletilý Josef Nezval z Jedovnic. Jeho otec vlastnil
v Jedovnicích dvůr, lihovar a sodovkárnu. V roce 1938 byl mlýn zrekonstruován, poháněn byl
Francisovou turbínou vyrobenou v Blansku. V roce 1944 byl zrenovován náhon pro přívod
vody do mlýna (tento dnes již neexistuje – vedl souběžně pod silnicí Nemojany - Pístovice).
Při mlýnech bývalo i hospodářství, tak tomu také bylo i na Chobotě. Ve 40. letech
20. století se zde chovali koně (především tažní), 12 krav, několik vepřů včetně selat a mnoho
kusů drůbeže. Polnosti kolem rybníka tzv. chobotská pole potřebovaly být obdělávány.
Samotný mlynář měl na starosti pouze mlýn. K tomu měl pomocníka. Hospodářství vedl
šafář, k dispozici měl stálé i sezónní pracovníky (muže i ženy).
Tento stav trval až do roku 1952, kdy došlo ke znárodnění. K vyvlastnění rybníka došlo
již v roce 1950. Mlýn byl převeden pod Státní statky (konkrétně Kašparov u Drnovic). V této
době zde začal chov kachen. Toto období skončilo v roce 1956 převodem mlýna pod JZD
Nemojany. Družstvo zde chovalo prasata a sýpka mlýna sloužila k uskladnění obilí. Ve mlýně
se pouze šrotovalo pro potřeby JZD a malé místní chovatele.
V této době dochází k velké devastaci mlýna, hospodářských budov i rybníka. Rybník byl
silně zanášen splaveninami z polí a hloubka bahna se dala měřit na metry. Pro vypouštění
rybníka sloužil „čap“, který uzavíral výpustné dřevěné, čtyřhranné potrubí. Na rybníku
Chobot byla tato výpust v hloubce 4 m. Zubem času došlo k propadení zetlelého potrubí, tím
k poklesu hráze a vytvoření prohlubně napříč hrází rybníka. Při při průtrži mračen a povodni
v roce 1985 došlo k přelití hráze. Hráz byla přetékající vodou podemílána z vnější strany
a hrozilo její protržení. Díky zásahu místních hasičů a dobrovolníků z řad občanů byla hráz
zachráněna, přehrazením kritického místa pytli s pískem.
Následkem těchto událostí bylo vedením obce rozhodnuto o rekonstrukci rybníka
a zároveň jeho odbahnění. V roce 1986 byl rybník vypuštěn, aby došlo k částečnému vysušení
bahna. V letech 1988 – 1990 byla provedena celková oprava rybníka. Vlastníkem je obec
Nemojany a je využíván Českomoravským rybářským svazem, místní skupinou Vyškov, ke
sportovnímu rybolovu. Nynější plocha rybníka je 3,76 ha. Náklady na opravu byly mezi 5 - 6
mil. Kč.
Jedna ze zajímavostí se týká roku 1945, období osvobozování obce Nemojany, v době
II. světové války. Dne 27.4.1945 provedlo sovětské letectvo několik náletů do prostoru Tučap,
Nemojan a Lulče. Německá protiletadlová obrana byla připravena na polní cestě z Nemojan
ke státní silnici a zahájila prudkou palbu. Bylo sestřeleno sedm letounů IL-2 (Šturmovik).
Jeden z letounů havaroval v oblasti levé části rybníka Chobot a na tzv. „třetích lukách“ za
rybníkem. Posádka letounu zahynula. Jednalo se o pilota Sergeje Ivanoviče Dranicyna
a střelce st. seržanta Ivana Štěpanoviče Bojka. Do 70. let 20. století bylo na břehu rybníka
v rákosí torzo křídla letounu. V roce 1978 při pátracích akcích po havarovaných letadlech byl
tento pozůstatek převezen do Síně sovětských letců v závodě Zbrojovka Vyškov.
Pro hospodaření na rybníku a mlýně sloužilo tzv. vodní právo. Je to soubor norem, které
regulují ochranu vod a vodních ekosystémů, stanovují podmínky jejich hospodářského
využití, předpisují zajištění bezpečnosti vodních děl a vytváření podmínek pro snižování
nepříznivých účinků povodní a sucha. Za první souhrnnou úpravu vodního práva se považují
zemské zákony z roku 1870. Tyto zákony s různými úpravami a změnami platí dodnes.
Ve zdech mlýnů na Rakovci jsou osazeny kamenné kvádry s vytesanými iniciálami
majitelů mlýna a udělením vodního práva. Konkrétně na Chobotě jsou to iniciály R.S.
(Richard Skoupil) a rok 1884. Tento kámen byl při úpravě mlýna na rekreační středisko
(OZAP Praha) v 80. letech 20. století vyjmut ze zdiva mlýna a skončil na skládce.
Po roce 1989 byl mlýn Chobot vrácen v restituci původním majitelům, ti jej nemohli
udržovat a prodali ho. V krátké době tato nemovitost vystřídala několik majitelů. V roce1998
se stal majitelem pan Jozef Anovčín z Hodonína. Celý areál mlýna prošel velkou
rekonstrukcí, zařízení mlýna bylo zrušeno, některé části byly přestavěny, jiné zcela nově
postaveny. Nyní slouží jako hotel s restaurací a školicím střediskem. V roce 2010 byl znovu
objeven kámen s vodním právem a nyní je osazen do imitace vodního kola při vchodu do
restaurace. Dnes ho tam hlídá vodník z nemojanského mlýna.
LITERATURA
Pavel Vrba - Tučapy u Vyškova 1358-2010
Karel Noga – 600 let mlýnů v Nemojanech (článek ve Vyškovských novinách 29.1.1993
Školní kronika Nemojany rok 1900-1949
Pamětní kniha obce Nemojan 1923-1964
Anna Ryšavá – Nemojany 1141-2007
Wikipedie – Vodní právo
Technická zpráva – Vodní právo mlýna A. Klevety v Čechyni 1925
V. Brandl – Paměti panství Habrovany, Lulč a Hlubočany
Download

Chobot - Obec Nemojany