Dokumentace
České
vysoké
učení technické
v Praze
F3
Fakulta elektrotechnická
Katedra matematiky
CTUstyle – návod k použití
Šablona v plainTEXu
pro sazbu studentských závěrečných prací na ČVUT
Petr Olšák
Leden 2013
http://petr.olsak.net/ctustyle.html
Poděkování / Prohlášení
Chtěl bych poděkovat své manželce
Ludmile za podporu nejen finanční. Díky tomu mohu na svém pracovišti dělat,
co mě baví, a nejsem stresován výplatní
páskou.
Prohlašuji, že jsem předloženou práci
vypracoval samostatně a že jsem uvedl
veškeré použité informační zdroje v souladu s Metodickým pokynem o dodržování etických principů při přípravě vysokoškolských závěrečných prací.
V Praze dne 13. 13. 2013
........................................
iii
Abstrakt / Abstract
Tento dokument ukazuje a testuje použití (možná) oficiálně doporučené plainTEXové šablony CTUstyle pro sazbu
bakalářských, diplomových a disertačních prací na Českém vysokém učení
technickém v Praze. Šablona definuje
všechny povinné strukturní elementy
zmíněných závěrečných prací a formátuje jejich obsah tak, aby splňovala na
škole daná formální pravidla.
Klíčová slova: styl dokumentu; šablona; bakalářská, diplomová, disertační
závěrečná práce; TEX.
This document shows and tests an usage of the plainTEX officially (may be)
recommended design style CTUstyle for
bachelor (Bsc.), master (Ing.), or doctoral (Ph.D.) theses at the Czech Technical University in Prague. The template defines all thesis mandatory structural elements and typesets their content to fulfil the university formal rules.
Keywords: document design template; bachelor, master, Ph.D. thesis;
TEX.
Title translation: CTUstyle – the
user manual (the plainTEX template for
theses at CTU)
iv
/ Obsah
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .1
1.1 Minimální dokument. . . . . . . . . . . . .1
1.2 Deklarační příkazy vymezující údaje o dokumentu . . . . . . . . . .2
1.3 Rozvržení zdrojového textu
dokumentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .3
1.4 Pracovní prostředí . . . . . . . . . . . . . . .4
1.5 Řešení problémů . . . . . . . . . . . . . . . . .4
2 Části dokumentu . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6
2.1 Kapitoly, sekce, podsekce,
přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6
2.2 Povinné části závěrečné práce . . .6
2.2.1 Rozvržení dokumentu . . . . .6
2.2.2 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . .6
2.2.3 Zadání práce . . . . . . . . . . . . . . .7
2.3 Obrázky, tabulky, listingy a
další . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7
2.3.1 Obrázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7
2.3.2 Tabulky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8
2.3.3 Automaticky číslované
objekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8
2.3.4 Listingy, výpisy kódů . . . . . .9
2.3.5 Poznámky pod čarou . . . . 10
2.3.6 Zvýrazňování textů . . . . . . 10
2.3.7 Uvozovky, pomlčky,
nezlomitelné mezery . . . . . 10
2.3.8 Odkazy do internetu. . . . . 10
2.3.9 Seznamy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.3.10 Slovníček zkratek . . . . . . . . 11
2.3.11 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.4 Citace na literaturu, poznámky k bibTEXu . . . . . . . . . . . . 11
2.5 Citace na literaturu podle
normy ČSN ISO 690 . . . . . . . . . . . 12
2.6 Jak vložit přílohu A . . . . . . . . . . . 12
2.7 Pracovní verze dokumentu . . . . 13
2.8 Teze práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
3 Poznámky k typografii . . . . . . . . . . . 16
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
A Zadání práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
B Zkratky a symboly . . . . . . . . . . . . . . . 20
B.1 Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
B.2 Symboly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
v
Tabulky / Obrázky
1.1. Seznam deklaračních příkazů . . . .3
2.1. Počet absolventů FEL . . . . . . . . . . .8
2.1. Ukázka vložení obrázku na
střed . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7
vi
Kapitola
Úvod
1
Tento dokument popisuje užití plainTEXového makra CTUstyle, které možná bude oficiálně doporučeno na tvorbu bakalářských, magisterských a doktorských studentských
závěrečných prací na Českém vysokém učení technickém v Praze. Zdrojový text tohoto
dokumentu může posloužit jako příklad, jak vytvořit vlastní dokument.
Abyste mohli použít tuto šablonu, potřebujete mít základní znalost o TEXu [1–2]
a fungující CS plain1 ) ve verzi aspoň Nov. 2012 s makrem OPmac2 ) ve verzi aspoň
Jan. 2013. Pro pokročilejší TEXisty jsou k dispozici knihy [3–5]. CS plain je součástí
balíčku TEXlive3 ) na většině linuxových distribucí. TEXlive je volně dostupný software
a je možné jej instalovat i na Macintosh nebo MS Windows.
1.1
Minimální dokument
Můžete si vytvořit soubor minimal.tex s tímto obsahem:
\input ctustyle
\worktype [B/CZ]
\faculty {F3}
\department {Katedra permoníků}
\title {Minimální dokument}
\author {Pepa z Depa}
\date {Leden 2013}
\abstractEN {This document is for testing purpose only.}
\abstractCZ {Tento dokument je pouze pro potřeby testování.}
\declaration {Prohlašuji, že jsem se neflákal.}
\makefront
\chap Úvod
Text úvodu.
\sec Myšlenka
Další text.
\bye
Založte si pracovní adresář a do něj dejte šablonu ctustyle.tex a logo ctulogo.pdf.
Dále tam uložte výše zmíněný soubor minimal.tex (včetně prázdných řádků za slovy
Úvod a Myšlenka) a zpracujte tento soubor pdfCS plainem. To znamená, že na příkazový
řádek napíšete:
pdfcsplain minimal
1
) http://petr.olsak.net/csplain.html
) http://petr.olsak.net/opmac.html
3
) http://www.tug.org/texlive/
2
1
1. Úvod
.............................................
Objeví se varování o chybějících údajích pro obsah. Zpracujte tedy tento soubor
pdfCS plainem ještě jednou. Nyní by už měla všechna varování zmizet a vytvoří se soubor
minimal.pdf.
Co obsahuje minimální dokument? Na prvním řádku je zavedeno makro CTUstyle.
Druhý řádek určuje typ dokumentu. Jsou k dispozici následující možnosti (vyberte jen
jednu z nich):
\worktype
\worktype
\worktype
\worktype
\worktype
\worktype
\worktype
\worktype
[B/CZ]
[B/SK]
[B/EN]
[M/CZ]
[M/SK]
[D/EN]
[D/CZ]
[O/CZ]
% bakalářka v češtině
% bakalářka ve slovenštině
% bakalářka v angličtině
% diplomka v češtině
\worktype [M/EN] % diplomka ve slovenštině, angličtině
% disertace v angličtině
\worktype [D/SK] % to snad asi ne :-)
\worktype [O/SK] \worktype [O/EN] % ostatní typ práce
Dále v příkladu minimálního dokumentu následují tzv. deklarační příkazy, které vymezují základní údaje o dokumentu. Žádný z nich nesmí chybět, jinak TEX ohlásí chybu.
Pak následuje příkaz \makefront, který vytvoří titulní stranu, vypíše text prohlášení
a texty abstraktů a také vytvoří obsah dokumentu (včetně případného seznamu obrázků
a tabulek).
Za příkazem \makefront pokračuje text dokumentu. Kapitola je zahájena příkazem
\chap a sekce příkazem \sec. Za těmito příkazy následuje název kapitoly, resp. sekce,
který musí být oddělen od dalšího textu prázdným řádkem.
1.2
Deklarační příkazy vymezující údaje o dokumentu
Kromě výše zmíněných povinných deklaračních příkazů je obvyklé použít i některé
další. Všechny tyto příkazy jsou uvedeny v tabulce 1.1. Není-li některý z nepovinných
deklaračních příkazů v dokumentu uveden, znamená to, že odpovídající údaj je prázdný.
Na pořadí deklaračních příkazů v dokumentu nezáleží, ale všechny musejí být umístěny
před příkazem \makefront.
Za každým deklaračním příkazem následuje údaj uzavřený do složených závorek
{...}. Údaje pište v hlavním jazyku dokumentu, tj. v jazyku, který jste vyplnili
v parametru příkazu \worktype. Pouze údaje ve tvaru \slovoEN resp. \slovoCZ resp.
\slovoSK vyplňujte v jazyce podle zkratky v názvu příkazu.
Mezi povinné údaje patří \abstractEN a dále jeden ze dvou \abstractCZ nebo
\abstractSK. I když je hlavním jazykem dokumentu angličtina, vyžaduje se uvést ještě
abstrakt v místním nebo mateřském jazyce.
Není-li hlavním jazykem dokumentu angličtina, doporučuje se uvést údaj \titleEN,
resp. \subtitleEN, s překladem názvu, resp. podnázvu, do angličtiny. A obráceně: je-li
hlavním jazykem angličtina, je samozřejmě údaj \title v tomto jazyce. Pak se ale
doporučuje uvést ještě údaje \titleCZ, \subtitleCZ nebo \titleSK, \subtitleSK.
Tyto údaje se objeví pod abstraktem v daném jazyce.
Je-li titul příliš dlouhý, pak se na titulní straně pravděpodobné rozlomí do více řádků.
Někdy ale by si člověk přál jiné rozlomení, než vymyslel stroj, protože je vhodnější
rozdělit název do řádků podle významových celků, kterému stroj nemůže rozumět.
V takovém případě můžete do názvu do místa, kde si přejete provést zlom, přidat
příkaz \nl (zkratka za new line).
Typ dokumentu (B, M, D) se v hlavním jazyce vytiskne na titulní straně jako
„bakalářská práce“, „diplomová práce“ atd. Pokud tvoříte jiný typ dokumentu, pište
2
...............................
Příkaz
\faculty *
\department *
\title *
\subtitle
\author *
\supervisor
\date *
\authorinfo
\studyinfo
\workinfo
\workname
\titleEN
\titleCZ
\titleSK
\subtitleEN
\subtitleCZ
\subtitleSK
\pagetwo
\abstractEN *
\abstractCZ *
\abstractSK
\keywordsEN
\keywordsCZ
\keywordsSK
\thanks
\declaration *
\specification
1.3 Rozvržení zdrojového textu dokumentu
Význam
Fakulta. Možnosti: F1, F2, F3, . . . , F8, MUVS
Název katedry nebo ústavu.
Titul dokumentu.
Doplňkový titul dokumentu.
Jméno a příjmení autora.
Jméno a tituly vedoucího práce (školitele u Ph.D.).
Měsíc a rok vytvoření práce.
email autora nebo něco podobného.
Název studijního programu, studijního oboru.
URL práce, loga sponzorů nebo něco podobného.
Jméno typu práce, je-li typu „ostatní“.
Titul práce, není-li \title v angličtině.
Titul práce, není-li \title v češtině.
Analogie jako \titleCZ pro slovenštinu.
Doplňkový titul, není-li \subtitle v angličtině.
Doplňkový titul, není-li \subtitle v češtině.
Analogie jako \subtitleCZ pro slovenštinu.
Text umístěný na straně dva za titulní stránkou dole.
Abstrakt v angličtině.
Abstrakt v češtině.
Abstrakt ve slovenštině (nahrazuje \abstractCZ).
Klíčová slova v angličtině.
Klíčová slova v češtině.
Klíčová slova slovensky (nahrazuje \keywordsCZ).
Text poděkování.
Text prohlášení.
Zadání práce, viz sekci 2.6.
Tabulka 1.1. Seznam deklaračních příkazů. Hvězdičkou jsou označeny povinné příkazy.
\worktype[O/CZ] (nebo jiný jazyk). V takovém případě jsou deklarační příkazy
\declaration, \abstractEN, \abstractCZ/SK nepovinné a typ práce je naopak nutné
vymezit deklaračním příkazem \workname. Například:
\workname {Domácí úkol do předmětu AB004C}
Doporučuji vyjít ze zdrojového souboru tohoto dokumentu ctustyle-doc.tex a zkopírovat si ho do výchozího souboru vaší práce, například bakalarka.tex. Pak v tomto
souboru udělejte změny na místech, kde se vaše práce liší od tohoto dokumentu. Svou
práci pak můžete TEXovat příkazem:
pdfcsplain bakalarka
1.3
Rozvržení zdrojového textu dokumentu
Je na autorovi, zda se rozhodne za příkazem \makefront pokračovat ve psaní a vloží
celý svůj dokument do jediného zdrojového souboru (podobně jako zde minimální dokument). V případě rozsáhlejší práce ovšem je někdy výhodné rozdělit dokument napří3
1. Úvod
.............................................
klad podle kapitol na jednotlivé soubory a každou kapitolu načítat jako soubor zvlášť
příkazem \input. Tato koncepce je předvedena v souboru ctustyle-doc.tex.
Čtenářům doporučuji podívat se do zdrojových souborů tohoto dokumentu uvod.tex,
popis.tex a prilohy.tex, aby se seznámili s tím, jak vypadá „kultura psaní zdrojových
souborů“. Je třeba se vyhnout tomu, aby to bylo zmastěné tak, že se v tom nikdo
nevyzná, třebaže je TEX dosti tolerantní. Podobnost s jinými programovacími jazyky
není čistě náhodná.
Pokud jste si důkladně prohlédli soubor ctustyle-doc.tex, jistě jste si všimli, že
je tam použit znak % jako komentářový znak, který zahajuje komentář (až do konce
řádku). Komentáře jsou při zpracování dokumentu ignorovány. Můžete se zaměřit při
zpracování dokumentu jen na jednu kapitolu, pokud ostatní příkazy \input soubor
zakryjete procentem. To je obvyklá praxe, když se člověk soustředí na jeden menší
problém a nechce se zdržovat zpracováním celého dokumentu.
1.4
Pracovní prostředí
Textový editor, ve kterém pořizujete zdrojový text dokumentu, je volbou každého autora. V této věci zde nenajdete žádné doporučení. Prohledejte internet, zeptejte se
kolegů. Editor samozřejmě musí být „programátorský editor“, tj. nesmí si vymýšlet
žádné skryté formátovací elementy. Soubor musí být uložen na disk jako prostý text
v kódování češtiny nebo slovenštiny v UTF-8. Výhodné je, pokud editor disponuje možností použít klávesovou zkratku na spuštění externího příkazu, v tomto případě příkazu
pdfcsplain. Ve vedlejším okně můžete mít trvale spuštěný prohlížeč PDF dokumentů
konfigurovaný tak, aby dokázal poznat, že došlo ke změně PDF dokumentu a obnovil
v takovém případě zobrazení dokumentu.
Dokument je rozumné zpracovávat včetně vkládaných obrázků (ve formátu JPG,
PNG nebo PDF) v jednom vyhrazeném adresáři. TEX musí být také schopen dohledat
soubory se šablonou ctustyle.tex a ctulogo.pdf. To nejjednodušeji zajistíte tak, že
tyto soubory budou přítomny také v pracovním adresáři dokumentu. Není to ale nutné.
Můžete je nakopírovat do TEXové distribuce, tj. uložit je na vhodné místo (podle návodu
k TEXové distribuci) a spustit obnovovací příkaz typu texhash. Pak tyto soubory TEX
dokáže dohledat a nemusíte je mít v aktuálním adresáři.
1.5
Řešení problémů
Je možné, že budete mít instalovánu starší distribuci TEXlive, která obsahuje verzi
CS plainu starší než Nov. 2012. Požadovaná verze CS plainu je v distribuci TEXlive teprve od prosince 2012. U starší verze byste museli přegenerovat formát pdfCS plain, aby
uměl číst UTF-8 kódování, a instalovat soubory opmac.tex a ams-math.tex manuálně
ze stránky OPmac1 ). Doporučuji použít verzi CS plainu Jan. 2013, která opravuje některé chyby zjištěné koncem roku. Soubory z aktuální verze získáte na www stránce
CS plainu2 ).
V lednu byly opraveny též některé chyby v makru OPmac. Je nutné instalovat makro
OPmac ve verzi aspoň Jan. 2013.
Soubor maker CTUstyle je zatím v testovacím provozu. Není vyloučeno, že se objeví
nějaké chyby nebo záhadné chování. Máte-li pocit, že se tak stalo, zašlete prosím na
1
2
) http://petr.olsak.net/opmac.html
) http://petr.olsak.net/csplain.html
4
........................................
1.5 Řešení problémů
adresu [email protected] popis chyby a připojte k němu .log soubor dokumentu a pokud
možno minimální ukázkový dokument, na kterém je chyba patrná.
Autor CTUstyle je připraven prostřednictvím emailu poradit jakémukoli studentu
ČVUT se záludnostmi při formátování závěrečné práce, pokud pro formátování použil
CS plain (tedy nikoli LATEX).
5
Kapitola 2
Části dokumentu
Tento dokument nemůže sloužit jako návod k použití TEXu a CS plainu. Domnívám
se ale, že metodou analogie je schopen i TEXový nováček vytvořit obvyklý dokument. Doporučuji mu prostudovat stručný text [1] a uživatelskou dokumentaci k makru
OPmac opmac-u.pdf [6]. Na jednotlivé odstavce této dokumentace k OPmac budu
v této kapitole odkazovat. Nově je též k dispozici text o základech plainTEXu [2].
2.1
Kapitoly, sekce, podsekce, přílohy
Dokument lze členit na kapitoly, sekce, podsekce a přílohy. Používají se k tomu příkazy vysvětlené v dokumentaci k OPmac v sekci třetí, Kromě příkazů z OPmac makro
CTUstyle přidává příkaz \app. Takže seznam příkazů pro vymezení základní struktury
dokumentu vypadá takto:
\chap Nadpis kapitoly hukončený prázdným řádkemi
\sec Nadpis sekce hukončený prázdným řádkemi
\secc Nadpis podsekce hukončený prázdným řádkemi
\app Nadpis přílohy hukončený prázdným řádkemi
Přílohy uvozené příkazem \app se chovají stejně jako kapitoly, jen nejsou číslovány,
ale jsou k nim automaticky vzestupně přiřazena písmena A, B, C. . . Také přílohy mohou
být členěny na sekce a podsekce.
2.2
2.2.1
Povinné části závěrečné práce
Rozvržení dokumentu
Je doporučeno číslované kapitoly zahájit úvodem, pak další kapitoly podle potřeby
práce a poslední kapitola by měla být označena jako závěr. Následně musí být zařazen
seznam literatury (nečíslovaná kapitola) a pak povinná příloha A se zadáním práce
(u bakalářské a diplomové práce) a následně případné další přílohy. Mezi těmito dalšími
přílohami se velmi doporučuje zařadit seznam zkratek a symbolů, jako zde v příloze B.
2.2.2
Literatura
Každá studentská závěrečná práce musí obsahovat seznam použitých zdrojů. Toto je
jediná nečíslovaná kapitola umístěná na konci textu práce ale před přílohami. CTUstyle
nabízí příkaz \bibchap, který je pořeba použít místo příkazu \chap. Příkaz vytvoří
záznam pro obsah, vytiskne slovo Literatura (nebo References v anglicky psané práci).
Toto slovo se generuje automaticky, příkaz zapisujte bez parametru.
Způsob tvorby seznamu literatury a způsob citace na literaturu v textu je podrobněji
vyložen v sekci 2.4 nebo 2.5.
6
.................................
2.2.3
2.3 Obrázky, tabulky, listingy a další
Zadání práce
Každá bakalářská nebo diplomová závěrečná práce musí obsahovat úplný text zadání
práce. Doporučuji jej zařadit do přílohy A (jako v tomto dokumentu) a označit ji názvem
„Zadání práce“ (anglicky Specification). Někdy je v požadavcích uvedeno vložit zadání
práce hned za titulní stranu. Ačkoli to z typografického pohledu nedoporučuji, CTUstyle
to umožňuje. Podrobnější komentář k této problematice je v sekci 2.6
2.3
Obrázky, tabulky, listingy a další
2.3.1
Obrázky
Obrázky ve formátu JPG, PNG (bitmapové) nebo PDF (vektorové i bitmapové) je
možné vložit příkazem \inspic. Viz sekci 12 v dokumentaci k OPmac. Pod obrázek
je nutné vložit popisek příkazem \caption/f, viz sekci 4 v dokumentaci k OPmac.
CTUstyle navíc definuje příkaz \cinspic, který umístí obrázek doprostřed. Například:
\medskip
\picw=5cm \cinspic ctulogo.pdf
\caption/f Ukázka vložení obrázku na střed, což je asi nejobvyklejší.
\medskip
vytvoří:
Obrázek 2.1. Ukázka vložení obrázku na střed, což je asi nejobvyklejší.
Makro \cinspic vyžaduje jméno souboru s příponou ukončené mezerou podobně
jako příkaz \input.
Pokud se obrázek vyskytuje dole na stránce tak, že stranu přeplní, nastávají problémy
se stránkovým zlomem. Proto je vhodné obrázky vložit i s popiskem do dvojice příkazů
\midinsert a \endinsert. V takovém případě obrázek implicitně zůstane, kde je, ale
při potížích odpluje na začátek následující stránky:
\midinsert
\picw=5cm \cinspic ctulogo.pdf
\caption/f Ukázka vložení obrázku na střed, což je asi nejobvyklejší.
\endinsert
Místo příkazu \midinsert můžete použít \topinsert. V takovém případě obrázek
odpluje na horní část stránky vždy. Raději má vršek aktuální stránky, ale když to není
možné, odpluje na stránku následující.
7
2. Části dokumentu
2.3.2
........................................
Tabulky
Pro tabulky použijte příkaz \ctable{hdeklaracei}{hdatai}, který je odvozen z příkazu
\table dokumentovaného v OPmac v sekci 11. CTUstyle definuje \ctable tak, že tabulku navíc podkládá modrým pozadím (což je součástí typografického návrhu šablony)
a centruje ji. Například:
...vytvoří tabulku˜\ref[absolventiFEL].
\midinsert \clabel[absolventiFEL]{Počet absolventů FEL ČVUT}
\ctable{lrrrrr}{
\hfil number of
& 2007 & 2008 & 2009 & 2010 & 2011 \crl \tskip4pt
students Bc. and Mgr. & 6313 & 5913 & 5951 & 5188 & 4737 \cr
graduate Bc. and Mgr. & 1195 & 1489 & 1379 & 1160 & 1260 \cr
students Ph.D.
& 457 & 468 & 366 & 395 & 434 \cr
graduate Ph.D.
&
65 &
60 &
55 &
54 &
51 \cr
}
\caption/t Počet absolventů FEL ČVUT. Tabulka je převzata z˜\cite[zyka].
\endinsert
vytvoří tabulku 2.1.
number of
2007
2008
2009
2010
2011
students Bc. and Mgr.
graduate Bc. and Mgr.
students Ph.D.
graduate Ph.D.
6313
1195
457
65
5913
1489
468
60
5951
1379
366
55
5188
1160
395
54
4737
1260
434
51
Tabulka 2.1. Počet absolventů FEL ČVUT. Tabulka je převzata z [7].
Doporučuji nerámovat tabulky do dalších rámečků, ale využít toho, že tabulka je
automaticky ohraničena modrým podkladem. Je vhodné pouze vložit linku mezi záhlaví
a údaje v tabulce (viz příkaz \crl v ukázce).
Tabulky (podobně jako obrázky) je vhodné zapouzdřit do dvojice příkazů \midinset
a \endinsert nebo \topinsert a \endinsert.
2.3.3
Automaticky číslované objekty
Jak je možné si všimnout, CTUstyle automaticky čísluje kapitoly, sekce, podsekce, dodatky, tabulky, obrázky a pokud uživatel použije \eqmark, očísluje i rovnice. O tomto
číslování a o odkazech na tato čísla v textu pojednává odstavec 4 v dokumentaci
k OPmac. Zde jen stručně uvádím, že číslované objekty je potřeba označit interním
lejblíkem příkazem \label a pak je možné na ně odkazovat příkazem \ref. Existuje
ještě možnost odkazovat na stránku příkazem \pgref a na literaturu příkazem \cite.
Kapitoly se číslují od jedné v celém dokumentu, sekce se číslují druhým číslem v pořadí od jedné v každé kapitole a podsekce se číslují třetím číslem od jedné v každé
sekci. Hlubší zanoření (podpodsekce) není podporováno a není pro studentské práce
doporučeno.
Tabulky se číslují od jedné v každé kapitole a obrázky (nezávisle na tabulkách) taky.
Rovněž rovnice se číslují od jedné v každé kapitole. CTUstyle volí kompromis mezi
krátkým číslováním (Tabulka 27) a dlouhým číslováním (Tabulka 2.4.6). První extrém
nedává představu o kapitole, ve které je tabulka umístěna, a druhý extrém se čtenáři
obtížně pamatuje.
8
.................................
2.3 Obrázky, tabulky, listingy a další
CTUstyle definuje kromě příkazu \label ještě příkaz \clabel[hlejblíki]{htexti},
který funguje jako \label[hlejblíki], ale navíc vloží takto označenou tabulku nebo
obrázek do seznamu tabulek nebo obrázků. Tyto seznamy se vygenerují hned za
obsahem dokumentu. Pozor: není-li tabulka nebo obrázek označen pomocí \clabel,
v příslušném seznamu se neobjeví. Někoho může napadnout otázka, proč má psát
htexti dvakrát: jednou pro seznam obrázků či tabulek v příkazu \clabel a jednou pod
obrázek v příkazu \caption. Je to proto, že ty texty se mohou lišit. Typicky v obsahu
budou stručnější. Ukázka použití \clabel je u výpisu kódu k tabulce 2.1.
CTUstyle umožňuje použít automaticky číslované odstavce. Je připraveno pět nezávislých čítačů označených A, B, C, D a E, každý z nich začíná v každé kapitole číslovat od jedné. Makro \numberedparhčítač i{hslovoi} zahájí číslovaný odstavec ve tvaru
hslovoi hčíslo kapitolyi.hhodnota čítačei. Následující příklad deklaruje věty a důsledky
číslované společnou řadou čísel a dále nezávisle číslované definice a příklady.
\def\veta
\def\dusledek
\def\definice
\def\priklad
{\numberedpar
{\numberedpar
{\numberedpar
{\numberedpar
A{Věta}}
A{Důsledek}}
B{Definice}}
C{Příklad}}
Po této deklaraci můžete psát \definice Nechť $M$ je naprázdná ... a objeví
se odstavec zahájený takto:
Definice 2.1. Nechť M je neprázdná . . .
Další definice v této kapitole bude mít číslo 2.2, další 2.3 atd. K tomu mohou být
přidány věty a důsledky číslované 2.1, 2.2, atd. Konečně i příklady v této kapitole budou
číslovány 2.1, 2.2, atd. Před takto označené odstavce lze psát \label[hlejblíki] a dá
se pak na ně odkazovat pomocí \ref[hlejblíki] a \pgref[hlejblíki], tedy odkazování je
stejné jako u všech ostatních automaticky číslovaných objektů.
2.3.4
Listingy, výpisy kódů
Pro listingy, tj. výpisy kódu, použijte dvojici příkazů \begtt a \endtt, jak o tom píše
dokumentace k OPmac v sekci 10. CTUstyle definuje \tthook tak, aby byly listingy
podbarveny světle modrou barvou, což je součást grafického stylu.
Listingy se lámou do více stránek a jsou tištěny strojopisem, aby to navodilo atmosféru pohledu do textového programátorského editoru, který rovněž používá písmo
s pevnou šířkou všech znaků. Pravda, atmosféru to nevytvoří dokonalou, protože textové editory dnes navíc používají prostředky pro zvýraznění některých slov (klíčových
slov programovacího jazyka atd.). Toto CTUstyle nepodporuje. Chcete-li tedy navodit
dokonalou atmosféru, uložte si zobrazení svého textového editoru jako obrázek a do
dokumentu vložte obrázek. Ovšem listingy pomocí \begtt a \endtt jsou velmi doporučené, protože modrý podklad graficky ladí s celkovým návrhem CTUstyle.
Pokud chcete přímo v odstavci uvádět kusy kódů, obalte je do dvojice znaků "...".
Je možné tedy psát třeba toto:
Chcete-li zdůraznit slovo, použijte {\em kurzívu}, do které
přepnete příkazem "\em", tedy "{\em zvýrazněné slovo}".
Tyto kusy kódu budou uvnitř odstavce tištěny strojopisem a nebudou podléhat řádkovému zlomu. Bohužel dvojice znaků "..." je možné použít jen uvnitř „obyčejného“
odstavce, nikdy nefungují uvnitř parametrů jiných příkazů (nadpisy kapitol, obsahy
tabulek, atd.). V takových místech musíte do strojopisu přepnout explicitně pomocí
{\tt text} a pohlídat si sazbu TEXovsky citlivých znaků. Místo backslashe je možné
psát \bslash a místo procenta \percent.
9
2. Části dokumentu
2.3.5
........................................
Poznámky pod čarou
Pro poznámky pod čarou používejte \fnote{htexti} jak je popsáno v sekci 14 dokumentace k OPmac. Vytvoří to poznámku1 ). Poznámky pod čarou jsou číslovány na každé
stránce od jedné. Doporučuji s takovými poznámkami šetřit.
Poznámky na okraji \mnote, o kterých také hovoří dokumentace k OPmac, nejsou
při použití CTUstyle doporučeny.
2.3.6
Zvýrazňování textů
Základní text je psán antikvou (písmem Latin Modern odvozeným z Computer Modern). Chcete-li zdůraznit slovo, použijte kurzívu, do které přepnete příkazem \em, tedy
{\em zvýrazněné slovo}. Je to obvyklý způsob zdůrazňování, který je typograficky
vhodný, protože netrčí z textu, ale je viditelný při čtení.
Pokud chcete zdůraznit něco, aby to bylo vidět z dálky, použijte přepínač \bf,
který při použití CTUstyle přepíná do tučného fontu bez serifů (tj. bez patek). Tedy
{\bf takto}. V tomto fontu jsou řešeny i nadpisy.
Vyznačování podtrháním textu nebo prostrkáním nedoporučuji.
2.3.7
Uvozovky, pomlčky, nezlomitelné mezery
České uvozovky vypadají „takto“, anglické “takto”. V závislosti na jazyce použijte
správné uvozovky. Můžete je napsat přímo v textovém editoru (v UTF-8 kódování),
nebo TEXovsky to uděláte \uv{takto} pro češtinu a ‘‘takto’’ pro angličtinu.
Pomlčky v typografii jsou dvě.
.
.
Střední pomlčka: – (používá se bez mezer kolem ve významu „až“ nebo s mezerami
jako pomlka ve větě).
Dlouhá pomlčka: — (používá se v anglickém textu).
Můžete tyto znaky napsat přímo v editoru v UTF-8 kódování nebo TEXovsky: -(střední pomlčka), --- (dlouhá pomlčka). Čtenář vašeho textu vám strhne nemilosrdně
body, pokud ve významu pomlčky použijete spojovník. Vypadá takto: „-“ a promění se
na něj singl znak „-“ ve zdrojovém textu.
Nezlomitelná mezera je mezislovní mezera, ve které nedojde k zalomení do řádků.
V TEXových zdrojových textech se typicky tato mezera značí vlnkou „˜“. Existuje program vlna2 ), který dokáže zaměnit normální mezery za tyto vlnky ve zdrojovém textu
za všemi výskyty neslabičných předložek, kam skutečně patří v češtině i slovenštině
nezlomitelná mezera. O to se tedy uživatel při psaní textu nemusí starat, jen při závěrečných korekturách použije program vlna na všechny vstupní soubory se zdrojový
textem a spustí TEX znovu. Program vlna ovšem nedává vlnky před čísla citací a referencí a na mnoho míst, kam podle zvyklostí v sazbě taky patří. To si musí uživatel
pohlídat sám.
2.3.8
Odkazy do internetu.
Do internetu by se nemělo odkazovat přímo v textu, ale pomocí poznámky pod čarou \fnote. Aby se stalo URL klikatelné a bylo vytištěno správně strojopisem, je
nutno je vložit do parametru příkazu \url, tedy třeba \url{http://petr.olsak.net}
vytvoří http://petr.olsak.net. Ovšem navíc je potřeba tento text poslat do poznámky pod čarou. CTUstyle definuje zkratku \urlnote{hURL texti}, která je totožná
s \fnote{\url{hURL texti}}. Takže text z předchozího odstavce byl napsán takto:
1
2
) Jako je tato.
) ftp://math.feld.cvut.cz/olsak/vlna/
10
..............................
2.4 Citace na literaturu, poznámky k bibTEXu
Existuje program "vlna"\urlnote{ftp://math.feld.cvut.cz/olsak/vlna/},
který dokáže...
2.3.9
Seznamy
Tvorba seznamů s odrážkami je popsaná v sekci 5 v dokumentaci k OPmac (příkazy
\begitems a \enditems). Implicitní odrážku v seznamu definuje CTUstyle jako modrý
poněkud zaoblený čtvereček. Podívejte se, jak to vypadá, do sekce 2.3.7 do místa, kde
se mluví o pomlčkách. Pokud chcete použít seznam v seznamu, pro vnitřní seznam
použijte \style x, což vytvoří poněkud menší modré tečky. Pro číslované seznamy
použijte \style n.
2.3.10
Slovníček zkratek
Tato možnost je zařazena do CTUstyle od verze May 2014. Je možné si například do
souboru glosdata.tex připravit následující obsah
\glos
\glos
\glos
\glos
{ČVUT}
{FEL}
{UK}
{MFF}
{České vysoké učení technické v Praze}
{Fakulta elektrotechnická ČVUT}
{Univerzita Karlova}
{Matematicko-fyzikální fakulta UK}
a zařadit jej do dokumentu na jeho začátek (nejlépe před \makefront) pomocí
\input glosdata. Tím se ještě nic nestane. Nyní ale můžete někam do dokumentu
napsat třeba
\app Slovníček\par \makeglos
a v uvedeném místě se objeví slovníček sestavený z glosdata.tex a uspořádaný podle
abecedy, třebaže glosdata uspořádána dle abecedy nejsou. Chcete-li vypnout abecední
řazení, pište na začátek dokumentu \let\dosorting=\relax..
Objeví-li se zkratka ze slovníčku někde v dokumentu, můžete ji označit pomocí příkazu \glref, například \glref{ČVUT}, a v tomto místě se vytvoří hypertextový odkaz
do slovníčku.
Je též možné místo \glref použít jiné makro \glosref{hzkratkai}{hvýznami}. To
využijete tehdy, pokud nechcete mít souhrnný soubor glosdata.tex, ale chcete významy jednotlivých zkratek zapsat až v místě jejich výskytu. To má ale jistá omezení.
Zatímco zkratka označená \glref se v dokumentu může vyskytovat vícekrát, její význam musí být deklarován právě jednou a deklarace významu všech zkratek musejí
předcházet místu, kde je slovníček vytištěn pomocí \makeglos.
Chcete-li slovníček sestávající z více podsekcí, je nutné jej sestavit manuálně, jako
například v příloze B tohoto dokumentu.
2.3.11
Rejstřík
Rejstřík se u studentských závěrečných prací nevyžaduje. Nic ale nebrání jej vytvořit a
postupovat přitom podle odstavce 7 v dokumentaci k OPmac.
2.4
Citace na literaturu, poznámky k bibTEXu
Odkazy v textu vytváříme příkazem \cite[hlejblíki]. Lejblíků může být v hranaté
závorce více a jsou odděleny čárkou. Podrobněji je tato problematika popsána v manuálu
k OPmac [6] v sekci 15.
11
2. Části dokumentu
........................................
Seznam použité literatury má být řazen podle pořadí odkazů na citace v textu. Toto
je součástí zadání, viz přílohu A. Osobně se mi to jeví jako nerozumné rozhodnutí, ale
zadání je třeba ctít. Použijete-li BibTEX, je doporučeno použít BibTEXový styl plain,
postupovat dle dokumentace k OPmac a vytvořit přílohu se seznamem literatury takto:
\bibchap
\usebbl/c mybase
Asi nejpohodlnější možností k vytvoření seznamu literatury je přímé čtení databázového souboru .bib makry TEXu bez použití bibTEXu. Toto je nová možnost (od dubna
2014). Stačí si připravit .bib soubor s odpovídajícími údaji (například mybase.bib),
přidat do záhlaví dokumentu příkaz \input opmac-bib a do místa, kam má být vložen
seznam literatury, napsat
\bibchap
\usebib/c (simple) mybase
Můžete vyjít z existujícího souboru mybase.bib a přidat si tam další položky. Je
tedy možné postupovat metodou analogie. Místo stylu simple je možné použít též styl
iso690.
Upozornění: přímé čtení .bib souboru vyžaduje OPmac ve verzi aspoň Apr. 2014 a
k němu soubory opmac-bib.tex a opmac-bib-simple.tex, které jsou dostupné na1 ).
Při přechodu na tuto novější verzi OPmac si laskavě smažte pomocné .ref soubory,
protože jejich přítomnost v aktuálním adresáři může způsobit chybu v překladu.
2.5
Citace na literaturu podle normy ČSN ISO 690
Jak si pozorný čtenář mohl všimnout, předchozí sekce popisuje tvorbu seznamu literarury, který není v souladu s normou [8]. Nevím o BibTEXovém stylu, který by respektoval tuto normu z roku 2007. Navíc tato norma doporučuje vkládat do záznamů
česká slova, (například „dostupné z“, „vydání“, spojku „a“ mezi autory), což tedy není
použitelné v případě, že je práce napsaná v angličtině.
Pokud přesto vedoucí práce trvá na dodržení normy, doporučuji následující postup.
Seznam literatury si vygenerujte na2 ). Od dubna 2014 nabízejí na těchto stránkách na
můj podnět export do TEXu. Uložte tento export do bbl souboru a případně pozměňte
české fráze, píšete-li práci v angličtině3 ). Takto připravený seznam literatury můžete
načíst do dokumentu příkazem \usebbl/c hjméno souborui. Do dokumentu budou zařazeny jen citované publikace a v pořadí podle citování.
Další možností je přímé čtení .bib souboru příkazem \usebib se stylem iso690.
2.6
Jak vložit přílohu A
Předpisy požadují vložit přílohu „Zadání práce“ (v případě bakalářky a diplomky) do
jednoho svázaného výtisku jako originál (s podpisy a razítkem) a do dalších výtisků
resp. do PDF vložit kopii tohoto formuláře. Doporučuji tedy tento forulář oskenovat a
oříznout mu bílé okraje co nejvíce to jde. To lze udělat například v programu Gimp.
Tím vznikne obrázek například zadani.jpg. Přílohy pak zahajte takovým kódem:
1
) http://petr.olsak.net/opmac.html
) http://www.citace.com
3
) Frázi „dostupné z:“ → „available from“, spojku „a“ (bez čárky před) → „and“ (s čárkou před) atd.
2
12
....................................
2.7 Pracovní verze dokumentu
\app Zadání práce
\picw=\hsize % obrázek na šířku sazby
\cinspic zadani.jpg
\nextoddpage
\app Další příloha
Makro CTUstyle zahajuje vždy první přílohu (tj. přílohu A) na liché (pravé) straně. Za
konec poslední kapitoly může tedy kvůli tomu vložit prázdnou stranu (neboli vakát).
Na první straně přílohy se tedy objeví nadpis: „Příloha A / Zadání práce“ graficky
upravený podle CTUstyle. Pod ním bude oskenovaný formulář se zadáním práce. Pak
příkazem \nextoddpage dáváte najevo, že další příloha bude začínat znovu na pravé
stránce, takže vlevo se vloží vakát. Tím pádem bude příloha A zaujímat při duplexním
tisku kompletní jeden list papíru v závěrečné práci.
Nyní stačí tento list papíru v jednom výtisku zaměnit za originální formulář a nechat
svázat. Originál tedy nebude mít nadpis přílohy A v jednotném grafickém stylu, ale
nemůžeme chtít všechno. Kopie už budou mít jednotný grafický styl.
Pokud předpisy bezpodmínečně požadují vložit zadání práce jako druhý list hned za
titulní stranu, je možné využít deklarační příkaz \specification, který zařadíte mezi
ostatní deklarační příkazy a napíšete tam:
\specification {\picw=\hsize \cinspic zadani.jpg }
Tato deklarace způsobí, že sken zadání (bez dalších textů) se umístí na stranu třetí
(strana druhá je typicky vakát za titulem, pokud není deklarován \pagetwo). Strana
čtvrtá se stane dalším vakátem a od strany páté se zobrazí poděkování/prohlášení atd.
Navíc na stranu třetí bude odkazovat strukturovaný obsah PDF prohlížeče názvem
Zadání, resp. Specification.
Máte-li dvě varianty zadání (např. ve dvou jazycích), je možné psát:
\specification {\picw=\hsize \cinspic specifi-en.jpg
\vfil\break \cinspic specifi-cz.jpg }
V tomto příkladě se specifi-en.jpg zobrazí na straně třetí a specifi-cz.jpg na
straně čtvrté. A stejně jako prve od strany páté pokračuje poděkování/prohlášení atd.
2.7
Pracovní verze dokumentu
Příkazem \draft vloženým před příkaz \makefront vznikne verze dokumentu označená
datem vzniku a slovem Draft na každé stránce. Je to tedy pracovní (nefinální) verze.
V pracovní verzi jsou dále červeně vypsány lejblíky, které jste do dokumentu vložili
pomocí \label nebo \clabel. Jsou umístěny v místě cíle odkazů. Při přechodu do
finální verze (odstraněním příkazu \draft) samozřejmě lejblíky zmizí.
Při tvorbě dokumentu lze využít příkazy \rfc{hpoznámkai}, které v sazbě neudělají
nic. Je-li ale zapnutý \draft, pak se souhrnný seznam těchto hpoznámeki vypíše na
uplně poslední stranu dokumentu a je zpětně prolinkován s místy, kde byly jednotlivé
příkazy \rfc použity. RFC je zkratka za request for correction. Inspirace:
\rfc{Tady musím doplnit obrázek}
...
\rfc{Ověřit, zda hodnoty v tabulce jsou OK}
13
2. Části dokumentu
........................................
Jakmile je aktivován \draft, můžete příkazem \linespacing=hnásobeki určit řádkování větší než implicitní řádkování 1. Například \linespacing=1.7. Tím se mezi
řádky ve výstupním PDF dokumentu objeví mezery, do kterých může korektor v pracovní verzi dokumentu vpisovat své poznámky. Při každé změně \linespacing je třeba
TEXovat aspoň dvakrát, aby se srovnalo stránkování v obsahu.
Upozorňuji, že řádkování rozdílné od implicitního řádkování 1, je pouze pro účely
pracovních verzí. Finální verze dokumentu musí mít řádkování 1. Ignorování této zásady bude považováno za nedodržení oficiálního stylu pro závěrečné práce na ČVUT.
Proto taky CTUstyle při odstranění příkazu \draft automaticky deaktivuje nastavení
\linespacing.
Velké mezerování mezi řádky bylo dříve doporučováno pro psaní studentských závěrečných prací, ale všichni lidé, kteří něco vědí o typografii, se snaží toto desítky let
staré nařízení (vyplývající z technologie mechanických psacích strojů a z normy, podle
které autor odevzdával své rukopisy pořízené na takovém psacím stroji tiskárně) jednoznačně vypudit jako něco, co nemá při dnešních možnostech pořizování dokumentů
žádné opodstatnění. Typografie je nástroj, kterým předáváme své myšlenky dalším čtenářům a ten nástroj nesmí čtenáře rušit a unavovat ve čtení. Zmíněná starodávná norma
měla za úkol usnadnit tiskárenskému závodu spočítat počet znaků knihy, které autor
dodal v rukopise, a na základě toho určit cenu prací. Pokud je potřeba zjistit počet
znaků v současném dokumentu, můžete to udělat jednodušeji, například příkazem:
pdftotext dokument.pdf - | wc -m
Tento příkaz spočítá i znaky v automaticky generovaném obsahu. Pokud toto není
žádoucí, je možné přepínačem -f programu pdftotext specifikovat, od které stránky
PDF dokumentu má začít číst. Je třeba tam uvést absolutní číslo strany PDF dokumentu, nikoli čísla podle stránkových číslic.
Příkaz \savetoner umožní vypnout (provizorně při \draft) modré podklady pod
listingy a tabulkami. Ve finálním dokumentu (po vypnutí \draft) jsou podklady vždy
podbarveny.
Příkaz \blackwhite přepne modrou barvu na šedou. Chcete-li tisknout nakonec
černobíle, je možná lepší použít tuto variantu dokumentu. Pro finálně vygenerované
PDF (které není určeno k tisku) ovšem doporučuji vrátit se k barvě.
Implicině se předpokládá tisk na duplexové tiskárně. Příkaz \onesideprinting přepne záhlaví do formy vhodné pro jednostranný tisk.
2.8
Teze práce
V případě disertační práce se vyžaduje vytvořit teze práce, tedy extrakt práce ve formátu A5, který mívá pro titulní a informativní stránku předepsaný formát a je omezen
na cca 20 stran textu. Od verze CTUstyle May 2014 je do balíčku zahrnut makrosoubor
ctustyle-ts.tex a výchozí příklad example-ts.tex, pomocí kterého snadno vytvoříte
teze vaší práce. Soubor example-ts.tex si překopírujte do svého souboru a vyměňte
připravené údaje za údaje dle vaší práce. V tomto souboru je uvedeno, které údaje jsou
povinné, které nepovinné a pomocí kterých je možné přepsat implicitní texty.
Implicitní texty jsou šity na teze disertační práce (a jsou připraveny v češtině a
angličtině). Ovšem jejich předefinováním si můžete vytvořit teze jakékoli práce.
Při psaní tezí práce je využit CTUstyle, takže vše funguje stejně, jak je posáno zde.
Rozdíl je jen v tom, že není vhodné text členit na kapitoly (jen na sekce a podsekce)
a pro automatické generování obahu je potřeba přímo použít příkaz \maketoc. Vše je
uvedeno v ukázce.
14
..........................................
2.8 Teze práce
Výsledný PDF soubor s tezí práce můžete zpracovat příkazem pdfbook soubor.pdf
a výsledek ve tvaru soubor-book.pdf vytisknout na duplexové tiskárně. Dostanete
svazeček listů A4, který se přehnutím v půli promění v knížtičku se stránkami A5.
Příkaz pdfbook je z balíčku pdfjam, který se opírá o pdflatex. Je také možné LATEX
obejít a udělat to přímo v plainTEXu, jak je popsáno v [2] v sekci 11.8.
15
Kapitola 3
Poznámky k typografii
Šablona CTUstyle řeší následující věci, které jsou na sobě víceméně nezávislé:
..
.
Strukturu dokumentu a vymezení jeho povinných částí.
Způsob, jak vyznačovat jednotlivé části ve zdrojovém textu dokumentu.
Vzhled výstupu, neboli typografii. To je obsahem této sekce.
Vyšel jsem ze zadání v dodatku A. Dále jsem čerpal z Grafického manuálu identity
ČVUT [9], který určuje, jak mají vypadat tiskoviny naší univerzity. V tomto manuálu
je doporučeno střídat kromě černé barvu Pantone 300 C (blankytně modrou) jako výrazný znak tiskovin ČVUT. Tomuto doporučení jsem vyhověl. Mým cílem bylo oživit
typografii závěrečných prací tak, aby se to s radostí četlo i psalo. Je v tom skryto trochu
hravosti a rozpustilosti, ale domnívám se, že jen v takové míře, v jaké není narušen slavnostní ráz a důležitost studentské závěrečné práce. Navržená šablona může být použita
na všech fakultách ČVUT.
Domnívám se, že modrá barva na monitoru působí dobře a při tisku na černobílé
tiskárně se holt promění v šedou, ale to je pro prezentaci práce v tištěné podobě dostačující. Barevný tisk je navíc pro studenty stále dostupnější.
Předpokládám, že se uživatel nebude v barvách omezovat, když bude vkládat do
dokumentu schémata a obrázky, ovšem jistou střídmost by měl dodržet.
Oranžová barva (doplňková k modré) je jen navigační. Naznačuje čtenáři, že je vyznačená oblast textu klikací. Tyto oranžové rámečky zcela zmizí při tisku, protože vytištěný
text už pochopitelně klikací není.
Nevyhověl jsem doporučení manuálu [9] v případě fontů, protože toto doporučení
bylo v rozporu s požadavkem z dodatku A. Tam se požaduje písmo Latin Modern,
zatímco v Grafickém manuálu se požaduje písmo Times. Mé oči vnímají obě písma jako
hodně okoukaná. Na novém a neokoukaném písmu se podílím v jiném projektu, ale
ten je nyní teprve v počátcích a není k zařazení do šablony bohužel připraven. Rozhodl
jsem se zůstat u Latin Modern i z toho důvodu, že v tomto písmu vypadají hodně dobře
matematické vzorečky.
Předpokládám, že dokument bude tištěn na duplexové tiskárně, po svázání listů budou liché stránky vpravo a sudé stránky vlevo. V souvislosti s tím jsou nastaveny vnitřní
okraje větší, protože předpokládám, že tyto okraje se „utopí“ ve vazbě závěrečné práce.
Konečně plovoucí záhlaví je navrženo tak, že svými světle modrými tečkami z vazby
jakoby vychází na obě strany k vnějšímu okraji.
16
Literatura
[1] Petr Olšák. První setkání s TEXem, 1999, 2012.
http://petr.olsak.net/ftp/cstex/doc/prvni.pdf.
[2] Petr Olšák. TEX pro pragmatiky, 2013.
http://petr.olsak.net/tpp.html.
[3] Petr Olšák. TEXbook naruby. Konvoj Brno, 2001.
http://petr.olsak.net/tbn.html.
[4] Petr Olšák. Typografický systém TEX. Konvoj Brno, 1998.
http://petr.olsak.net/tst.html.
[5] Donald Ervin Knuth. Computer & Typesetting A: The TEXbook. Addison Wesley,
1994.
[6] Petr Olšák. OPmac, 2012.
http://petr.olsak.net/opmac.html.
[7] Vít Zýka. FELthesis – LATEX templates for thesis on CTU FEL, 2012.
http://zyka.net/felthesis/felthesis.zip.
[8] ČSN ISO 690. Informace a dokumentace – pravidla pro bibliografické odkazy a
citace informačních zdrojů, duben 2011.
http://www.citace.cz/.
[9] Grafický manuál identity Českého vysokého učení technického v Praze. Reklamní
a umělecká agentura Klubko 55.
http://www.cvut.cz/informace-pro-media/graficky-manual.
[10] Ludmila Tichá, Zdeňka Civínová, Michaela Morysková, Ilona Trtíková, and Lenka
Němečková. Jak psát vysokoškolské závěrečné práce, 2012.
http://knihovna.cvut.cz/studium/jak-psat-vskp/.
[11] ČVUT FEL. Směrnice děkana pro magisterské státní závěrečné zkoušky na ČVUT
FEL, 2012.
http://www.fel.cvut.cz/rozvoj/smerniceMSZZ.html.
[12] ČSN 01 6910. Úprava písemností zpracovaných textovými editory, duben 2007.
http://typotypo.wz.cz/csn016910.pdf.
17
Příloha A
Zadání práce
Tento dokument specifikuje šablony pro LATEX a MS Word, které jsou doporučeny pro
psaní bakalářských, diplomových nebo disertačních prací na ČVUT FEL. Specifikace
se opírá o dokumenty [10–12].
Šablony mají splňovat následující požadavky:
.
..
..
.
.
.
.
Písmo Latin Modern (v LATEX instalacích je standardně obsaženo, pro MS Word bude
OTF verze s podporou matematiky přiložená k šabloně). Velikost základního písma
11 bodů.
Implicitní kódování šablon UTF-8.
Formátování na papír A4, vnitřní okraj 30 mm pro pevnou vazbu, délka řádky přizpůsobena velikosti písma.
Implicitně se předpokládá oboustranná sazba.
Strukturní elementy: titulní list, poděkování, prohlášení, abstrakt + klíčová slova
(cz/en), obsah, seznam symbolů/zkratek, přílohy, bibliografie, tabulky a obrázky
s popisky.
Číslování stránek od 1. strany textu (úvodu); úvodní stránky číslovány římsky. Důvodem je snadno rozpoznatelný rozsah práce.
V záhlaví stránky číslo a název hlavní kapitoly. V patičce u vnějšího okraje číslo
stránky.
Součástí šablony bude styl pro bibliografie s číselnými odkazy; v seznamu literatury,
řazení dle pořadí citování.
Šablona umožní následující varianty výsledného dokumentu:
. bakalářská/diplomová/disertační práce (předpokládá se stejná základní struktura,
jen změna podtitulků),
. anglický nebo český jazyk textu (vzory dělení, nadpisy, číslování kapitol),
. pracovní verze (draft) s textem „Draft + datum” v patičce.
19
Příloha B
Zkratky a symboly
Tento text je až na výjimky převzat z [7].
B.1
Zkratky
Jako příklad pro popis zkratek poslouží pojmy ze světa TEXu.
TEX
METAFONT
METAPOST
plainTEX
CS plain
LATEX
OPmac
ConTEXt
B.2
Program na přípravu elektronické sazby vysoké kvality vytvořený Donaldem Knuthem. Program zahrnuje interpret makrojazyka. Název programu se vyslovuje „tech“.
Program a makro jazyk pro generování fontů z vektorového do bitmapvého formátu vytvořený Donaldem Knuthem.
Program generující vektorovou grafiku založený na METAFONTu vytvořený Johnem Hobby.
Originální TEXový formát (rošiření na úrovni makrojazyka). Je součástí
každé distribuce TEXu a je vytvořen Donaldem Knuthem.
TEXový formát rozšiřující plainTEX o možnosti sazby v českém a slovenském jazyce vytvořený Petrem Olšákem.
Nejznámější TEXový formát (rozšíření na úrovni makrojazyka) vytvořený
Leslie Lamportem. Existuje obludné množství různých balíčků, které pomocí makrojazyka TEXu dále rozšiřují výchozí možnosti LATEXu. Rozličné
uživatelské požadavky jsou nejčastěji řešeny použitím vhodného balíčku.
Olšákovy PlainTEXová makra nabízející uživatelům plainTEXu podobné
možnosti, jako LATEX, ovšem přímočařeji a jednodušeji.
Typografický systém vystavěný na rozšíření TEXu s názvem LuaTEX
(kombinuje makrojazyk TEXu s jazykem Lua) a na množství předpřipravených makro souborů vytvořený týmem v čele s Hansem Hagenem.
Rozličné uživatelské požadavky jsou nastavovány pomocí přiřazení hodnot klíčovým slovům společně s možností TEXového, METAPOSTího a
Lua programování.
Symboly
π Konečná verze TEXu zmíněna v Knuthově TEXtamentu.
e Konečná verze METAFONTu.
2ε Současná verze LATEXu používaná od roku 1994. Počítá se s ní jako s přechodnou
verzí mezi původní Lamportovou verzí LATEX 2.09 a cílovou verzí LATEX 3. Tento
přechodný stav už trvá 19 let.
20
Download

manuálu - Petr Olšák