____________________________________________________________
Systém ASPI - stav k 6.10.2011 do ástky 102/2011 Sb. a 47/2011 Sb.m.s.
Obsah a text (ÚS) II. ÚS 165/11 - 1 - poslední stav textu
II. ÚS 165/11
Jelikož princip ochrany dobré víry nového nabyvatele p sobí proti principu
ochrany vlastnického práva p vodního vlastníka, je nutno najít praktickou
konkordanci mezi ob ma protikladn p sobícími principy tak, aby z stalo zachováno
maximum z obou, a není-li to možné, pak tak, aby výsledek byl slu itelný s obecnou
p edstavou spravedlnosti.
Osoby, jimž dobrá víra sv d í, totiž nenesou žádný díl odpov dnosti za
neplatnost smlouvy uzav ené mezi právními p edch dci a s ohledem na svou dobrou
víru mohly v mezidobí nemalým zp sobem zhodnotit inkriminované nemovitosti.
Osob , která u inila ur itý právní úkon s d v rou v ur itý, jí druhou stranou
prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z ve ejné, státem vedené evidence
musí být v materiálním právním stát poskytována ochrana.
eská republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl dne 11. kv tna 2011 v senátu složeném z p edsedkyn Dagmar Lastovecké a
soudc Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj), ve v ci ústavní stížnosti st žovatele M. M.,
JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Velké nám stí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010 .j. 21 Cdo 3409/2009-395, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobo ka v Liberci ze dne 10. 2. 2009 .j. 29 Co 873/2008-379 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou
ze dne 18. 10. 2006 .j. 1 C 386/2000-328, za ú asti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobo ka v Liberci, a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako ú astník ízení, takto:
I. Postupem porušujícím l. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením
Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010 .j. 21 Cdo 3409/2009-395 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad
Labem, pobo ka v Liberci ze dne 10. 2. 2009 .j. 29 Co 873/2008-379 porušeno základní právo st žovatele
na spravedlivý proces garantované lánkem 36 odst. 1 Listiny. II. Proto se tato rozhodnutí ruší. III. Ve
zbývající ásti se ústavní stížnost odmítá.
Od vodn ní:
I.
1. Ústavní stížností doru enou dne 17. 1. 2011 se st žovatel domáhal zrušení
v záhlaví citovaných rozhodnutí, nebo
m l za to, že jimi bylo obecnými soudy
zasaženo do základního práva na soudní ochranu garantovaného
l. 36 Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina") a l. 6 Úmluvy o lidských právech a
základních svobodách (dále jen "Úmluva") a též právo na ochranu vlastnictví
garantované l. 11 Listiny.
2. Ústavní stížnost je p ípustná [§ 75 odst. 1 a contrario zákona . 182/1993
Sb., o Ústavním soudu, ve zn ní pozd jších p edpis (dále jen "zákon o Ústavním
soudu")], byla podána v as a spl uje i ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30
odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
3. St žovatel v ústavní stížnosti namítal, že své dovolání nepodal jako
p ípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s. ., ale podle ust. § 237 odst. 1
písm. c) o.s. ., když svým dovoláním požadoval po dovolacím soudu
ešit otázku
zásadního právního významu v souvislosti s problematikou tzv. propadné zástavy.
Nejvyšší soud se sice p ípustností dovolání podle tohoto ust. zabýval, ale
od vodn ní v rozsahu
ty
ádek nelze považovat za dostate né, když dovolání
st žovatele m lo 5 stran a jeho dopln ní další 2 strany. St žovatel svým dovoláním
požadoval ešit otázku, která byla poprvé vy ešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze
dne 16. 9. 2008 .j. 21 Cdo 3997/2007-367, a to dle jeho mín ní velice excesivním
zp sobem. St žovatel proto požadoval ešení otázky, "zda lze posoudit kupní smlouvu
o nemovitosti za neplatnou pro obcházení ust. o zákazu tzv. propadné zástavy podle
ust. § 169 písm. c) o. z. nejen v p ípad , kdy tato nemovitost je p evedena
v iteli, který má v i kupujícímu jako dlužníkovi pohledávku, ale též v p ípad ,
kdy nemovitost nabude t etí osoba." Tyto otázky m l Nejvyšší soud ádn projednat a
jejich ešení dostate ným zp sobem od vodnit.
4. Dále st žovatel namítal, že postupem obecných soud byla zkráceno jeho
základní právo vlastnit a užívat majetek. Soudy rozhodly na základ zjišt ní, že
kupní smlouva ze dne 19. 8. 1996 uzav ená ohledn nemovitostí mezi I. a M. Z. (dále
jen "žalobci") a Ing. P. S. je neplatná, a tím je neplatná i kupní smlouva ze dne
29. 1. 1998 mezi st žovatelem Ing. P. S. St žovatelovi ovšem není z ejmé, z jakého
d vodu soudy dovodily, že první kupní smlouvou m l být navozen stav, kde de facto
kupní smlouva slouží k uspokojení v itele prodávajících. Poukázal též na to, že v
jeho p ípad
nedocházelo k jakémukoli obcházení zákona. Uzav ením kupní smlouvy
pohledávka v itele dále existovala a ani zástava váznoucí na nemovitostech nebyla
nijak dot ena a dále existovala. V itel tedy nem l z u in ného p evodu žádný
užitek. Dále st žovatel p ipomn l, že uvedené nemovitosti nabyl v dobré ví e.
Nebyly mu z ejmé žádné okolnosti, které by nasv d ovaly tomu, že Ing. S. by nemusel
být vlastníkem nemovitostí, které p evádí. S odkazem na svou dobrou víru provedl na
p edm tných nemovitostech zhodnocení ve výši n kolika milion korun. Jeho dobrou
víru posilovala i skute nost, že v roce 1998 nabyl uvedené nemovitosti za
zprost edkování prodeje realitní agenturou. Dále st žovatel tvrdí, že vlastnické
právo ke shora uvedeným nemovitostem vydržel. Od roku 1998 p edm tné nemovitosti
držel jako oprávn ný držitel, p i emž k vyhlášení rozsudku Krajského soudu došlo až
v roce 2009, tj. až více než 10 let poté, co se stal zápisem do katastru
nemovitostí vlastníkem uvedených nemovitostí. Ze všech t chto d vod navrhl zrušení
napadených rozhodnutí.
5. K výzv Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjád ila místop edsedkyn
Okresního soudu v Jablonci nad Nisou JUDr. Lucie Treglerová (podle ní okresní soud
nezasáhl od ústavn zaru ených práv st žovatele) a p edseda senátu Nejvyššího soudu
JUDr. Ljubomír Drápal, který ve svém vyjád ení uvedl, že pokud st žovatel v ústavní
stížnosti dovolacímu soudu vytýká, že m l své rozhodnutí dostate ným zp sobem
zd vodnit, tak dovolací soud postupoval v souladu se zn ním zákona, když své
p edchozí rozhodnutí
ádn
zd vodnil, a nebyl tu žádný d vod k tomu, aby
argumentace byla opakována. Pokud se st žovatel dovolává své dobré víry, tak nebere
v úvahu, že právní titul vlastnictví jeho p edch dce Ing. S. nezanikl odstoupením
od smlouvy, ale že šlo o absolutn (od po átku) neplatný právní úkon a že jako
smluvní partner nemohl nabýt více práv, než kolik jich m l jeho p edch dce. Názor,
že by m l být st žovatel s ohledem na svou dobrou víru chrán n stejn
jako
vlastník, ve svých d sledcích znamená, že by žalobci ve sporu byli bez náhrady
zbaveni svého vlastnictví, p estože vlastnické právo k nemovitostem nikdy (platn )
nepozbyli a p estože se zákonem stanoveným zp sobem domáhali ochrany svých práv.
Postup, na n jž st žovatel poukazuje, nem že být nic jiného než návod na svévolné
rozhodování soud , pohrdající právem fyzických a právnických osob na ochranu jejich
vlastnictví a vysmívající se spravedlnosti p i rozhodování spor a jiných právních
v cí. Podle Nejvyššího soudu by dobrou vírou - v intencích námitek st žovatele mohl vlastn
argumentovat každý, kdo koupil (v dobré ví e) v c od nevlastníka,
v etn
takového, který ji nabyl protiprávn
nebo bez právního d vodu (nap . od
zlod je nebo podvodníka), aniž by se poškozený mohl domoci svých vlastnických práv.
St žovatelova námitka, že získal vlastnictví k nemovitostem vydržením, když je
užívá od jejich koup v roce 1998, nebere náležit v úvahu, že žalobci se žalobou
domáhali svých práv ve v ci již v roce 2000 a že tedy nemohla uplynout zákonem
stanovená vydržecí doba. Vedlejší ú astníci, žalobci I. a M. Z., se k ústavní
stížnosti nevyjád ili, a tak dali najevo, že se vzdávají postavení vedlejšího
ú astníka.
II.
6. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení st žovatele vyžádal spis
Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 1 C 386/2000, z n hož zjistil
následující skute nosti:
7. Dne 15. 12. 2000 podali žalobci, manželé M. a I. Z. proti st žovateli
žalobu na ur ení vlastnického práva k p edm tným nemovitostem ( .l. 2n.). Ty nabyli
dle kupní smlouvy ze dne 6. 3. 1995 a jejich cena v té dob dle znaleckého posudku
m la init 1.500.000,- K . V žalob podané k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou
žalobci namítali, že st žovatel nemohl platn nabýt vlastnického práva k p edm tným
nemovitostem, protože prodávající Ing. P. S. nemohl platn p evést své vlastnické
právo na další osoby. Smlouva mezi ním jakožto kupujícím a žalobci jakožto
prodávajícími byla totiž absolutn neplatná. Obsah kupní smlouvy neodpovídal pravé
a svobodné v li žalobc a neodpovídal ani projevu v le kupujícího, nebo ú elem
smlouvy bylo zajišt ní pohledávky V. J. v i žalobc m, nikoliv p evod nemovitostí.
K žalob žalobci p ipojili: a) smlouvu o p j ce mezi V. J. a žalobci ( .l. 6); b)
smlouvu o úv ru uzav enou mezi eskou spo itelnou a žalobci ( .l. 7nn.); c) kopii
kupní smlouvy mezi žalobci a Ing. P. S. ( .l. 12). Z té vyplývá, že dohodnutá kupní
cena byla 100.000,- K . V textu kupní smlouvy bylo dále uvedeno, že na p edm tných
nemovitostech vázne zástavní právo
eské spo itelny na pohledávku ve výši 1
625.000,- K a 460.000,- K ; d) zástavní smlouvu k nemovitosti uzav enou mezi V. J.
a žalobci ( .l. 14nn.); e) návrh na povolení vkladu vlastnického práva k p edm tným
nemovitostem do katastru nemovitostí ( .l. 16nn.); f) potvrzení o zaplacení
pen žité pohledávky ( .l. 17); g) návrh na povolení záznamu o zániku zástavního
práva ( .l. 18); g) trestní oznámení pro krádež majetku proti V. J. a P. S. a další
navazující dokumenty ( .l. 19nn.).
8. St žovatel se vyjád il k žalob žalobc dne 16. 6. 2001 ( .l. 50nn.),
p i emž uvedl, že p edm tné nemovitosti byly nabízeny ke koupi na výv sce realitní
kancelá e ASYX, s.r.o., a na základ
této nabídky za al jednat s pracovníky
realitní kancelá e o koupi. P i jednání s prodávajícím p istoupil na podmínky, že
ponese náklady na odm nu realitní kancelá e, která rovn ž zajiš ovala sepis kupní
smlouvy. Na skute nost, že na p edm tných nemovitostech váznou zástavní práva ve
prosp ch
eské spo itelny, byl upozorn n realitní kancelá í, a proto si vyžádal
výpis z katastru nemovitostí, nebo cht l mít o t chto skute nostech p ehled. Poté
následovala spole ná jednání st žovatele a Ing. S. se zástavním v itelem eskou
spo itelnou, na nichž bylo dohodnuto, že st žovatel na vyplacení zástavy uhradí
kupní cenu nemovitostí stanovenou znaleckým posudkem, p i emž muselo jít o znalce,
se kterým
eská spo itelna spolupracuje. Znalec Ing. Z. následn
ur il hodnotu
nemovitostí na
ástku 310.000,- K . Po zaplacení této ceny se
eská spo itelna
vzdala zástavních práv. St žovatel uvedl, že kupní smlouvu uzavíral v dobré ví e,
nem l zájem vstupovat do nejistých obchodních vztah , když nemovitosti zakupoval
zejména k bydlení, ale i k podnikání s p edpokladem investic do oprav a úprav
objektu. Ihned po koupi za al objekt opravovat, nebo
byl ve velice zanedbaném
stavu. Proto se také domnívá, že žalobci zmi ovaný posudek na ástku 1 500.000,- K
musel obsahovat další nemovitosti. Celkové zhodnocení objektu st žovatel odhadl na
1 000.000,- K . Pozastavil se rovn ž nad tím, pro žalobci nepodali žalobu v dob ,
kdy byl ješt vlastníkem Ing. S., tj. kdy na nemovitostech vázlo ješt zástavní
právo. Proto se domnívá, že žaloba byla podána ú elov , nebo
nyní je zástavní
právo na nemovitostech vymazáno, objekt je zhodnocen, což je pro ur ení vlastnictví
k nemovitostem pro žalobce velice výhodné. St žovatel dále navrhl, aby si soud
vyžádal vyjád ení eské spo itelny o stavu zaplacení dluhu žalobci. K vyjád ení k
žalob dále p ipojil mj.: a) smlouvu o zprost edkování s ASYX, s.r.o. ze dne 29. 1.
1998 ( .l. 55n.); b) znalecký posudek Ing. M. Z. ( .l. 59nn.); c) kopii kupní
smlouvy mezi st žovatelem a Ing. P. S. ze dne 29. 1. 1998 ( .l. 27nn., .l. 71nn),
v níž bylo mj. sjednáno, že p edm tné nemovitosti byly prodány st žovateli za kupní
cenu ve výši 310.000,- K . Kupní cenu m l st žovatel zaplatit eské spo iteln ,
které prodávající odpovídá jako zástavce do výše kupní ceny na dluh p edchozího
vlastníka zajišt ný zástavními smlouvami z roku 1995. Na prodávaných nemovitostech
vázlo zástavní právo eské spo itelny na pohledávku ve výši 1 625.000,- K a na
pohledávku ve výši 460.000,- K ; d) doklady o n kterých výdajích v souvislosti se
stavebními pracemi a vybavením p edm tného objektu ( .l. 73nn.)
9. Ve spise jsou dále založeny výpisy z katastru nemovitostí ze dne 4. 2.
1998 a 19. 1. 1998, v nichž je jako vlastník p edm tných nemovitostí uveden Ing. S.
( .l. 114 a 115), a výpis ze dne 19. 7. 1999, v nichž je jako vlastník uveden
st žovatel ( .l. 116). Dále jsou ve spise založeny smlouvy o z ízení zástavního
práva k nemovitostem, uzav ené mezi žalobci a eskou spo itelnou a.s. ( .l. 122nn.
a .l. 128nn.) a smlouvy o úv ru mezi týmiž stranami ( .l. 139nn. a .l. 144nn.).
Na vyjád ení st žovatele reagovali žalobci svým vyjád ením ze dne 9. 10. 2001 ( .l.
155nn.). eská spo itelna se pak vyjád ila ke stavu zaplacení dluhu, p i emž ve
svém vyjád ení ze dne 14. 12. 2005 uvedla, že žalobkyn má nesplacený dluh ve výši
1 171.941,- K
a 51.636,84,- K
( .l. 272nn.). Na
.l. 307nn. je též založen
znalecký posudek na p edm tné nemovitosti Ing. I. Z., který je oce uje na ástku 1
500.630,- K .
10. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 10. 2006 .j. 1
C 386/2000-328 bylo ur eno, že p edm tné nemovitosti jsou ve spole ném vlastnictví
manžel M. Z. a I. Z. Na základ provedeného dokazování soud dosp l k záv ru, že
v le žalobc p i uzavírání kupní smlouvy ze dne 19. 8. 1996 s Ing. P. S. nebyla
vážná a svobodná. Žalobci uzav eli v d sledku finan ní tísn smlouvu o p j ce s V.
J. v lednu 1996. Následn se jejich finan ní problémy prohloubily. V iteli muselo
být z ejmé, že nebudou schopni svým finan ním závazk m dostát, a proto p vodní
ástku 600.000,- K
rozd lil na dv
ásti, p i emž 100.000,- K
zajistil nejen
novou smlouvou o p j ce a smlouvou zástavní, ale p ímo kupní smlouvou ze dne 19. 8.
1998, kde jako kupující vystupovala osoba jemu blízká - Ing. P. S. V itel tak
získal ješt p ed splatností p j ky a bez jakékoli souvislosti se smlouvou o p j ce
možnost uspokojit se ze zastavené v ci p ed splatností pohledávky. Okresní soud
uzav el, že se Ing. S. nestal vlastníkem uvedených nemovitostí, nýbrž pouze jejich
držitelem. Pokud st žovatel nabyl nemovitosti od nevlastníka, nestal se jejich
vlastníkem. Ani zápis o vlastnických a jiných v cných právech k nemovitostem nem že
prolomit zásadu, že nikdo nem že p evést na jiného více práv, než sám má. Okresní
soud nep iznal žádnému z ú astník právo na náhradu náklad
ízení, nebo v ízení
bylo zjišt no, že st žovatel "koupil p edm tné nemovitosti v dobré ví e, že je tak
nabývá od vlastníka. P evod t chto nemovitostí dokonce prob hl v sou innosti s
realitní kancelá í ASYX v Jablonci nad Nisou. V této souvislosti žalovaný [dnes
st žovatel] jednal s bankou, jejíž zástavní právo na nemovitostech vázlo a
zaplacením kupní ceny zástavnímu v iteli (bance) toto zástavní právo vymazal. Po
celou dobu
ádn
platil z t chto nemovitostí da
a jak je doloženo ve spise
nemalými náklady nemovitosti stavebn zhodnotil. Zárove bylo v ízení zjišt no, že
žalobci neplatili ádn úv ry bance a naproti tomu nabývají zhodnocené nemovitosti
dnes již nezatížené zástavním právem. Pokud by žalobci v as od kupní smlouvy s ing.
S. odstoupili, pravd podobn
by tím i p edešli p evodu t chto nemovitostí na
žalovaného [dnes st žovatele]. Striktní použití ust. § 142 odst. 1 o. s. . by se
proto jevilo jako nep im ená tvrdost."
11. Proti rozhodnutí okresního soudu podal st žovatel odvolání, v n mž
namítal, že se soud dostate n nevypo ádal s jím uplatn nými námitkami, jakož i
provedenými d kazy ( .l. 329n). Uvedl v n m mj. to, že žalobci nevysv tlili, pro
neuplatnili svá práva žalobou proti Ing. S. d íve, nebo neodstoupili od smlouvy,
pokud ji podepisovali pod nátlakem,
ímž by p edešli p evodu nemovitostí na
st žovatele. Proti znaleckému posudku Ing. Z. st žovatel namítal, že byl vypracován
v dob , kdy nemovitosti nebyly zatíženy zástavním právem pro pohledávku banky. Soud
m l navíc hodnotit to, že pokud byli žalobci pod psychickým tlakem, že dlužili
peníze, podepisovali sm nky, tak se do této situace dostali sami vlastním rizikovým
chováním a m li by nést odpovídající d sledky. Podle st žovatele je jedním ze
základních princip právního státu princip právní jistoty, který též zahrnuje, že
bude šet eno práv nabytých v dobré ví e. Stane-li se n kdo vlastníkem, je mu
právním ádem poskytována ochrana obecn vyjád ena v l. 11 Listiny základních práv
a svobod, ale i v ust. § 123 o. z. Neopatrnost a rizikové chování žalobc by nem lo
jít k tíži a nad zájem t etí osoby, která vlastnictví ádn nabyla, zejména, když
by navrácením nemovitosti žalobci získali nesporn
v tší výhody, než za jakých
nemovitosti p evád li. St žovatel nabyl p edm tné nemovitosti na základ
ádné
kupní smlouvy a zcela nesporn v dobré ví e. Nem l pochyb, že nemovitosti prodává
oprávn ný vlastník, zejména když jednal p i koupi nemovitostí zatížených zástavním
právem s pen žním ústavem o vyplacení zástavy. Podle ujednání v kupní smlouv pak
byla celá kupní cena poukázána p ímo
eské spo iteln . Výše kupní ceny byla
stanovena k požadavku banky na základ
tržního ocen ní znalce. St žovatel jako
vlastník p edm tné nemovitosti užíval a zhodnotil je. Vrácení nemovitostí žalobc m
proto nese sebou obrovskou nejistotu st žovatele, pokud se týká uplatn ní jeho práv
na vrácení vynaložených náklad , p ípadn bezd vodné obohacení, náhrady škody, ale
i existen ní otázku, jako je bydlení a možnost podnikání a samoz ejm náklad na
zajišt ní odpovídající náhrady.
12. K odvolání st žovatele žalobci uvedli ( .l. 333nn.), že žalovaný p i
sjednání kupní smlouvy v d l, že na nemovitostech vázne zástavní právo ve prosp ch
eské spo itelny. Pokud st žovatel s prodávajícím neuzav el jinou dohodu, která by
finan ní stránku uvedené transakce postavila do podmínek pr m rn p ijatelných pro
prodávajícího, musel být srozum n s tím, že prodávající nemá z prodeje žádný zisk,
což s ohledem na postavení st žovatele jako podnikatele popírá jeho tvrzení o
uzav ení kupní smlouvy v dobré ví e p i zachování podmínek b žné opatrnosti. Pokud
by st žovatel ihned po doru ení žaloby uplatnil své nároky u prodávajícího
i
zprost edkovatelské realitní kancelá e, mohl by minimalizovat nebo dokonce vylou it
jakékoli škody vzniklé v souvislosti s touto žalobou v p ípad úsp chu žalobc . Ti
nem li jinou možnost, jak se proti jednání Ing. P. S. a V. J. bránit než podáním
žaloby. Pokud o. z. stanoví desetiletou dobu pro vydržení nemovitostí, p ipouští
tím možnost žalobu tohoto druhu ve lh t podat.
13. Krajský soud dne 4. 5. 2007 svým rozhodnutím . j. 29 Co 6/2007-349
rozsudek okresního soudu zm nil tak, že žaloba na ur ení, že dané nemovitosti jsou
ve spole ném vlastnictví žalobc , se zamítá. Odvolací soud dovodil, že tvrzení
žalobc
o nedostatku jejich svobodné v le p i uzav ení kupní smlouvy nebylo
prokázáno. Upozornil též mj. na to, že na danou v c nelze aplikovat judikát
Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2204/99, nebo nabyvatelem vlastnického práva k
nemovitostem nebyl v itel Ji., ale Ing. S., který nebyl v i v iteli osobou
blízkou. Žalobc m bylo uloženo nahradit st žovateli spole n a nerozdíln náklady
ízení p ed soudy obou stup , nebo st žovatel nebyl ú astníkem právních vztah ,
jež souvisely s uzav ením údajn neplatné kupní smlouvy mezi žalobci a Ing. S., a
soudní spor ni ím nevyvolal, nebo žalobci od vod ovali neplatnost kupní smlouvy
skute nostmi, jež st žovatel nem l možnost nijak si ov it. Žalobci podali žalobu s
v domím, že žalovaný není seznámen se skutkovými okolnostmi p ípadu a tedy ani
nem že s jejich žalobou souhlasit, takže všechna tvrzení budou muset jednozna n
prokázat. V ízení neunesli d kazní b emeno, a proto nemohli mít ve v ci úsp ch.
14. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání ( .l. 356nn.),
v n mž mj. uvedli, že nelze považovat jednání st žovatele za jednání v dobré ví e,
nebo
musel v d t, že podstupuje rizikový obchod, jehož nejistota byla vyvážena
práv velmi nízkou cenou prodávaných nemovitostí. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne
16. 9. 2008 .j. 21 Cdo 3997/2007-367 byl zrušen rozsudek krajského soudu a v c mu
byla vrácena k dalšímu ízení. Nejvyšší soud v od vodn ní svého rozhodnutí uvedl,
že protiprávní je "nejen sjednání samotné tzv. propadné zástavy, p i níž zástava
p ipadne na úhradu zajišt né pohledávky zástavnímu v iteli, ale každá smlouva,
podle níž p evezme zástavu do vlastnictví po dohod na úhradu zajišt né pohledávky
se zástavním v itelem t etí osoba, a to za stejných podmínek, za nichž by se jinak
sjednala tzv. propadná zástava. Uzav e-li zástavní dlužník s takovou t etí osobou,
jednající v dohod se zástavním v itelem (a v jeho intencích), smlouvu, podle níž
t etí osoba p ebírá do vlastnictví zástavu na úhradu zajišt né pohledávky, má to ve
svých d sledcích stejné právní následky jako sjednání tzv. propadné zástavy; je tím
totiž umožn no, aby se zástavní v itel (v dohod
s touto osobou) uspokojil
obdobn , jak by tomu bylo p i sjednání samotné tzv. propadné zástavy. Smlouvu s
uvedeným obsahem je proto t eba považovat pro rozpor se zákonem za neplatný právní
úkon." Z kupní smlouvy je z ejmé, že Ing. S. jí nabyl zástavu za obdobných
podmínek, za jakých by jinak propadla zástavnímu v iteli. Skute ným úmyslem kupní
smlouvy tak bylo nastolení obdobného právního stavu, jaký by nastal p i sjednání
tzv. propadné zástavy ve prosp ch zástavního v itele V. J. Ing. S. se nestal
vlastníkem p edm tných nemovitostí, a proto nemohl platn p evést právo, které sám
nem l. Okolnost, zda další osoba byla p i koupi v dobré ví e o vlastnictví
prodávajícího, je v p ípad neplatné smlouvy dle ust. § 39 o. z. nerozhodná.
15. V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolací soud rozhodnutí
soudu I. stupn
potvrdil, p i emž shledal správným i výrok o náhrad
náklad
ízení. Nejvyšší soud dovolání st žovatele odmítl jako nep ípustné podle ust. § 237
odst. 1 písm. b) o. s.
., proto, že ve v ci nebylo soudem I. stupn
vydáno
rozhodnutí ve v ci samé, jež by odvolací soud zrušil. Nebylo shledáno p ípustným
ani podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ., když záv ry odvolacího soudu jsou v
souladu se závazným právním názorem, vyjád eným v této v ci v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 16. 9. 2008 .j. 21 Cdo 3997/2007-367, a když nemohlo být p ihlédnuto
k námitkám vyjád eným v podání st žovatele ze dne 7. 7. 2009 (u in nému po uplynutí
dovolací lh ty) a k uplatn ným novým skute nostem.
16. Ústavní soud si dále v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o
Ústavním soudu vyžádal od ú astník
ízení souhlas s upušt ním od ústního jednání.
St žovatel p ípisem ze dne 18. 3. 2011 Ústavnímu soudu sd lil sv j nesouhlas.
Ústavní soud proto na ídil na den 11. 5. 2011 ústní jednání, k n muž obeslal
všechny ú astníky ízení. K jednání se dostavil pouze právní zástupce st žovatele,
který ve zkratce zopakoval d vody ústavní stížnosti a setrval na svém ú astnickém
návrhu.
III.
17. Ústavní soud dosp l k záv ru, že ústavní stížnost je d vodná.
18. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv kontrola
"b žné" zákonnosti ( l. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k p ezkumu správnosti
aplikace "jednoduchého" práva. Do rozhodovací innosti obecných soud je oprávn n
zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím t chto orgán ve ejné moci
porušena st žovatelova základní práva i svobody chrán né ústavním po ádkem eské
republiky, protože základní práva a svobody vymezují nejen rámec normativního
obsahu aplikovaných právních norem, nýbrž také rámec jejich ústavn
konformní
interpretace a aplikace.
19. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený et zec postup ,
kdy jsou soudní cestou chrán na práva a právem chrán né zájmy osob. Jinými slovy
právo na spravedlivý proces je ústavn
zaru ené právo každého na p ístup p ed
nezávislého a nestranného soudce, p ed nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o
zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní ízení. Jde tedy o celý
et zec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárok m ústavnosti vyjád ené v
ústavním po ádku
eské republiky. Všechny tyto aspekty zajiš ují "fair trial".
Jedním z kritérií k úsp šnému uplatn ní ústavní stížnosti je i její racionalita.
Zásah do základních práv st žovatele musí dosahovat jistého stupn
intenzity,
zp sobilého velmi pravd podobn
p ivodit zm nu rozhodnutí obecných soud
(srov.
nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 169/09 dostupný na http://nalus.usoud.cz/).
20. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soud
svá rozhodnutí ádn od vodnit, p i emž se musejí vypo ádat s námitkami uplatn nými
ú astníky ízení, a to zp sobem odpovídajícím mí e jejich závažnosti. Pakliže tak
neu iní, založí tím nep ezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí, a zpravidla tak i
jejich protiústavnost. Nejsou-li totiž z ejmé d vody tohoto kterého rozhodnutí,
sv d í to o libov li v soudním rozhodování, p i emž zásada právního státu libov li
v rozhodování orgán ve ejné moci zakazuje [viz nap . nález Ústavního soudu sp. zn.
III. ÚS 183/03 ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399), nález sp. zn. I. ÚS 74/06 ze
dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), nález sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008
(N 20/48 SbNU 213)]. Porušením práva na spravedlivý proces podle l. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod pak "m že být i situace, kdy v hodnocení
skutkových zjišt ní absentuje ur itá ást skute ností, která vyšla v ízení najevo,
eventuáln - nebo tím spíše - pokud byla ú astníkem ízení namítána, nicmén obecný
soud ji v celém souhrnu posuzovaných skute ností právn
nezhodnotil, aniž by
dostate ným zp sobem od vodnil nap . její irelevantnost" (srov. nález Ústavního
soudu sp. zn. III. ÚS 620/02, N 177/35 SbNU 365, i nález sp. zn. I. ÚS 274/04, N
53/48 SbNU 607). Pokud obecný soud postupuje takto, dopouští se mj. i libov le,
zakázané v l. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS
1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.) pak Ústavní soud vyslovil
názor, že: "(...) je zcela nezbytné, aby rozhodnutí obecných soud nejen odpovídala
zákonu v meritu v ci a byla vydávána za plného respektu k procesním normám, ale aby
také od vodn ní vydaných rozhodnutí ve vztahu k zmín nému ú elu odpovídalo
kritériím daným ustanovením § 157 odst. 2 in fine, odst. 3 ob anského soudního
ádu, nebo jen v cn správná (zákonu zcela odpovídající) rozhodnutí a náležit ,
tj.
zákonem
vyžadovaným
zp sobem,
od vodn ná
rozhodnutí
napl ují
jako
neodd litelná sou ást "stanoveného postupu" - ústavní kritéria plynoucí z Listiny
( l. 38 odst. 1). Obdobn
jako ve skutkové oblasti, i v oblasti nedostate n
vyložené a zd vodn né právní argumentace nastávají obdobné následky vedoucí k
neúplnosti a zejména k nep esv d ivosti rozhodnutí, což je ovšem v rozporu nejen s
požadovaným ú elem soudního
ízení, ale též i se zásadami spravedlivého procesu
( l. 36 odst. 1 Listiny), jak jim Ústavní soud rozumí."
IV.
21. V projednávané v ci je jádrem problému otázka, zda se soudy dostate ným a
p edevším ústavn
konformním zp sobem vypo ádaly s tím, zda st žovateli jakožto
nabyvateli nesv d í v dané v ci dobrá víra, by
nabyl p edm tné nemovitosti od
nevlastníka. Obecn
je možno uvést, že princip dobré víry [chránící ú astníky
soukromoprávních vztah ] je možno chápat jako jeden z klí ových projev principu
právní jistoty, který je odvoditelný z normativního principu právního státu ( l. 1
odst. 1 Ústavy). Související filozofickou a sociologickou kategorií je pak princip
d v ry v úkony dalších osob p i veškerém sociálním styku s nimi, který je
"základním p edpokladem pro fungování komplexní spole nosti (Luhmann, N.: Vetrauen.
Ein Mechanismus der Reduktion socialer Komplexität. Stuttgart 1989, str. 1). D v ru
je t eba pokládat za elementární kategorii sociálního života. Jednak vyjad uje
vnit ní postoj odrážející eticky od vodn né p edstavy a o ekávání jednotlivých
len
spole nosti a z druhé strany je výrazem principu právní jistoty, který
p edstavuje jednu z fazet materiáln , tj. hodnotov chápaného právního státu, jehož
ústavn normativní výraz je obsažen v l. 1 odst. 1 Ústavy" (srov. nález sp. zn.
II. ÚS 3/06, N 185/47 SbNU 429). Jelikož princip ochrany dobry víry nového
nabyvatele p sobí proti principu ochrany vlastnického práva p vodního vlastníka, je
nutno najít praktickou konkordanci mezi ob ma protikladn p sobícími principy tak,
aby z stalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné, pak tak, aby výsledek byl
slu itelný s obecnou p edstavou spravedlnosti.
22. Judikatura Ústavního soudu stran dobré víry v p ípad nabytí nemovitostí
od nevlastníka prošla zna ným vývojem, a to sm rem k rozší ení ochrany osob
jednajících v dobré ví e. Již v nálezu sp. zn. II. ÚS 77/2000 (N 14/21 SbNU 101)
Ústavní soud prohlásil, že závazkový vztah mezi [p vodními] "smluvními stranami,
v etn
odstoupení od smlouvy, se v takovém p ípad
m že projevit op t jen mezi
smluvními stranami, a nem že mít vliv na postavení t etích osob (mimo univerzální
sukcese v p ípad
úmrtí). Zejména pak nem že dojít k restituci v p ípad , kdy
nabyvatel již nem l nemovitost, která byla p edm tem koup , ve svém vlastnictví." V
takovém p ípad z ádn nabytého vlastnické práva vyplývá nárok na jeho ochranu i
v i p vodnímu vlastníkovi za podmínky, že toto v cné právo byla nabyto v dobré
ví e a bez rozporu s ust. § 39 o.z. Právní výklad obsažený v tomto nálezu Ústavního
soudu byl jako ústavn konformní potvrzen v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 78/06 (N
162/47 SbNU 145), podle n hož "odstoupením od smlouvy podle § 48 odst. 2 ob anského
zákoníku se - není-li právním p edpisem nebo ú astníky dohodnuto jinak - smlouva od
po átku ruší, avšak pouze s ú inky mezi jejími ú astníky. Vlastnické právo dalších
nabyvatel , pokud své vlastnické právo nabyli v dobré ví e, než došlo k odstoupení
od smlouvy, požívá ochrany v souladu s l. 11 Listiny základních práv a svobod a s
ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyv rajícími z pojmu
demokratického právního státu ve smyslu l. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká." Opa ná
interpretace by podle názoru Ústavního soudu "narušila celý koncept právní jistoty
a ochrany nabytých práv, pochopiteln však jen t ch práv, která byla nabyta v dobré
ví e, kdy dobrá víra vystupuje jako korektiv obecn platný pro ob anské právo."
23. Na tento nález Ústavního soudu bylo dále navázáno nálezem sp. zn. II. ÚS
1747/2007 (N 216/47 SbNU 845), v n mž Ústavní soud vyšel z toho, že odstoupení od
smlouvy o p evodu v ci m že p sobit výhradn mezi stranami této smlouvy, nem že mít
však vliv na ádn nabyté vlastnické právo t etí osoby. Podobné právní d sledky
jako odstoupení od smlouvy by m lo mít zrušení kupní smlouvy z jiného d vodu než
odstoupením, a to nap . napln ním rozvazovací podmínky. Ješt dále šel Ústavní soud
v nálezu sp. zn. I. ÚS 143/07 (N 35/52 SbNU 359), v n mž p ekonal právní názor
vyslovený v nálezu sp. zn. II. ÚS 349/03 (N 148/42 SbNU 199), který se z této
vývojové linie judikatury Ústavního soudu pon kud vymykal, nebo stál striktn na
absolutní ochran
vlastnického práva p vodního nabyvatele nemovitostí [na druhou
stranu byla ovšem v bodech 21 až 24 tohoto nálezu podrobena kritice právní úprava
katastru nemovitostí s ohledem na neod vodn ná rizika, kterým jsou právní subjekty
jednající s d v rou ve správnost zápisu vystaveny]. V nálezu sp. zn. I. ÚS 143/07
Ústavní soud prohlásil, že zásadním záv rem vyplývajícím z judikatury Ústavního
soudu je to, že "vlastnické právo dalších nabyvatel , pokud své právo nabyli v
dobré ví e, požívá ochrany a nezaniká, což je v souladu s
l. 11 Listiny a s
ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv. Interpretace opa ná,
podle níž dodate ným odpadnutím právního d vodu, na základ
kterého nabyl
vlastnictví kterýkoliv z právních p edch dc
vlastníka, tento vlastník pozbývá
vlastnické právo, a
mu
l. 11 Listiny a ustanovení § 123 ob anského zákoníku
poskytují ochranu, narušuje celý koncept právní jistoty a ochrany nabytých práv. To
platí pochopiteln jen u t ch práv, která byla nabyta v dobré ví e, kdy dobrá víra
vystupuje jako korektiv obecn platný pro ob anské právo. Akceptování výkladu, že
zánikem kupní smlouvy (a již z jakéhokoliv d vodu), která byla uzav ena v ad
jako první, by si vlastník, který nabyl vlastnictví derivativn , nikdy nemohl být
jist svým vlastnictvím, zjevn
neodpovídá pojetí materiálního právního státu."
Podle citovaného nálezu Ústavního soudu lze proto záv ry plynoucí z judikatury
Ústavního soudu týkající se odstoupení od smlouvy "vztáhnout i na p ípad, kdy první
kupní smlouva nebo jiný nabývací titul byla zrušena z jiného d vodu než
odstoupením." Tímto jiným d vodem zrušení kupní smlouvy byla p itom její absolutní
neplatnost dle ust. § 39 o. z. P esto Ústavní soud uzav el, že pokud se za dané
situace obecné soudy otázkou dobré víry st žovatele nezabývaly, porušily ve vztahu
k n mu l. 11 Listiny, nebo nerespektovaly záv r, že vztah mezi smluvními stranami
nem že mít vliv na
ádn
nabyté vlastnické právo t etích osob. Z tohoto nálezu
plyne široká ochrana dobré víry nabyvatele, jež musí být vždy pe liv
zkoumána
vzhledem k individuálním okolnostem daného p ípadu. Tento p ípad se týkal stejn
jako nyní projednávaná v c nemovitostí, p i emž daný st žovatel byl v ad p evod
p edm tných nemovitostí (až) druhým nabyvatelem.
24. A koliv byl tento nález podroben kritice ze strany Nejvyššího soudu (viz
rozsudek ze dne 9. 12. 2009
.j. 31 Odo 1424/2006), není rozhodovací praxe
Ústavního soudu nijak v rozporu s právní úpravou, která je typická pro vysp lé
demokratické zem . Princip právní jistoty, ochrany vlastnického práva a práv
nabytých v dobré ví e vede k tomu, že je obvykle poskytována ochrana nabyvateli
vlastnického práva (a to nap . v N mecku, Rakousku i Holandsku). Podle n mecké
úpravy m že nabyvatel nabýt vlastnického práva i za situace, když p evodce nem l
dané v ci ve vlastnictví. V takovém p ípad
se p vodní vlastník m že hojit na
p evodci uplatn ním námitky bezd vodného obohacení. V p ípad
nemovitostí je
ochrana nabyvatele posiln na tím, že jsou údaje zapsané v katastru nemovitostí
považovány za p esné a spolehlivé. Možnost nabytí na základ
dobré víry je pak
vylou ena samoz ejm za situace, kdy dobrá víra absentuje (tj. nap . tehdy, kdy je
nabyvateli znám skute ný stav v cí), i na základ toho, že byla podána stížnost na
údaje zapsané v katastru nemovitostí (srov. Foster, Nigel, and Sule, Satish. German
Legal System and Laws. Oxford: Oxford University Press, 2003, s. 451n.). Ústavní
soud k tomu poznamenává, že praxe ve vysp lých demokraciích zohled uje daleko více
skute nost, že by v p ípadech nabytí od nevlastníka bylo krajn
nespravedlivé
neposkytovat ochranu práv m nabytým v dobré ví e. Osoby, jimž dobrá víra sv d í,
totiž nenesou žádný díl odpov dnosti za neplatnost smlouvy uzav ené mezi právními
p edch dci a s ohledem na svou dobrou víru mohly v mezidobí nemalým zp sobem
zhodnotit inkriminované nemovitosti. Osob , která u inila ur itý právní úkon s
d v rou v ur itý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený
údaji z ve ejné, státem vedené evidence musí být v materiálním právním stát
poskytována ochrana.
25. K neuspokojivému provedení zásady materiální publicity v zákon
o
zápisech vlastnických a jiných v cných práv k nemovitostem se Ústavní soud vyjád il
ve výše zmín ném nálezu sp. zn. II. ÚS 349/03 [v n m si ovšem ješt na rozdíl od
nálezu sp. zn. I. ÚS 143/07 nedovolil poskytnout ochranu dobré ví e nového
nabyvatele, ale spokojil se pouze s kritikou úpravy katastru nemovitostí], v n mž
prohlásil, že "posílení zásady materiální publicity katastru nemovitostí by výrazn
p isp lo k posílení právní jistoty osob vstupujících do právních vztah týkajících
se nemovitého majetku." Polovi atost uplatn ní zásady materiální publicity obsáhle
kritizovala i odborná literatura: "[Zásada materiální publicity]… má chránit toho,
kdo jedná v d v e v pravdivost a úplnost zápis
v katastru. Dosavadní právní
úprava umož uje skute nému vlastníkovi nemovitosti, aby se domohl vlastnického
práva i na osob , která nabyla vlastnické právo od osoby, která byla v katastru
zapsána jako vlastník. A to i p esto, že skute ný vlastník si v rozporu s
ohlašovací povinností ponechal po dlouhou dobu doklady o svém vlastnictví pro sebe,
nepožádal o zápis svého vlastnického práva ve sv j prosp ch a ne inn po dlouhou
dobu p ihlížel, že podle zápis
v katastru je jako vlastník zapsán n kdo jiný.
Takto m že skute ný vlastník, který se o zápis svého vlastnického práva nepostará,
rozvrátit celý et zec nabývajících jednání, vycházejících z d v ry v pravdivost
zápis v katastru. Pozd jším nabyvatel m pak zpravidla nez stane nemovitost a m že
se stát, že nedostanou zp t ani peníze, které za nemovitost vydali. To samé platí i
pro nabyvatele jednající v dobré ví e, pokud jde o nabytí jiných v cných práv k
nemovitostem, v etn práv zástavních. Ust. § 11 zákona o zápisech vlastnických a
jiných v cných práv k nemovitostem tak budí mylný dojem, že v našem právním ádu je
zásada materiální publicity pln uplatn na. Sou asná právní úprava tedy stále stojí
na zásad úplné materiální pravdy, kdy každý ú astník právního vztahu je povinen
v d t nejen o tom, co je v katastru zaspáno, ale i o tom, co v katastru zapsáno
není, a p itom se o tom nemá možnost z katastru dozv d t" (Petr, B. Vydržení v
eském
právu.
Praha:
C.H.
Beck,
2006,
s.
91n.).
Rizika
z
nedostate né
d v ryhodnosti údaj
v katastru nemovitostí proto nesou nabyvatelé nemovitostí,
kte í v p ípad úsp chu žaloby na ur ení vlastnického práva p vodního vlastníka již
nikdy nemusí dostat zp t peníze, které vydali za nemovitost, která jim na základ
rozhodnutí soudu nepat í (srov. Baudyš, P. Katastr nemovitostí. Praha: C.H. Beck,
2010, s. 32). Podle názor odborné ve ejnosti je tento právní stav v rozporu s
principem právní jistoty, resp. s principem ochrany dobré víry osob jednajících v
d v e v katastr nemovitostí. Tyto osoby by p itom takto nep im ená rizika nem ly
nést, ale naopak by m la být zaru ena ochrana dobré víry v pravdivost a úplnost
zápis
ve ve ejné knize, a to každého, kdo nabyl práva od osoby zapsané jako
vlastník ve ve ejné knize, i kdyby se pozd ji ukázalo, že tato osoba vlastníkem
nebyla. Nabyvatel by se nem l obávat toho, že jej jeho dobrá víra neochrání, tzn.
že pokud jednal s osobou zapsanou jako vlastník v pozemkové knize, že by mohlo být
jeho vlastnické právo pozd ji zpochybn no.
V.
26. Podle l. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu
závazná pro všechny orgány a osoby. Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu pak
zavazují i samotný Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/02,
N 87/30 SbNU 309). Není p itom závazný jen výrok nálezu, ale i od vodn ní, resp. ty
jeho ásti, jež obsahují "nosné" d vody (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 2/03 N 41/29
SbNU 371, sp. zn. Pl. ÚS 41/02, N 10/32 SbNU 61, sp. zn. Pl. ÚS 45/04, N 60/36 SbNU
647). Proto musel Ústavní soud zohlednit i vývoj koncepce ochrany principu dobré
víry ve své judikatu e (a p edevším pak nález sp. zn. I. ÚS 143/07) a s tím
související vývoj doktríny o možnosti nabytí od nevlastníka (bod 22-23). Ústavní
soud na tomto míst též dodává, že navzdory kritice ze strany odborné ve ejnosti i
Ústavního soudu (bod 25) a navzdory tomu, že nový katastrální zákon (zakotvujícího
zásadu materiální publicity zápis v katastru nemovitostí) je p ipravován vládou
již minimáln od roku 2001 (srov. diskuse in Baudyš, P. Katastr nemovitostí. Praha:
C.H. Beck, 2010, s. 25 a 34), nebyla doposud žádná adekvátní právní úprava
katastrálních p edpis
p ijata, a proto nejsou osoby jednající v dobré ví e v
pravdivost a úplnost údaj
katastru nemovitostí stále odpovídajícím zp sobem
chrán ny. Není p itom akceptovatelné, aby po dobu cca deseti let zákonodárce v dané
v ci nejednal a v právním ádu ponechával polovi atou právní úpravu (bod 25), v
kone ném d sledku neslu itelnou s ústavn právními maximami, nebo
v rozporu s
ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv v dobré ví e neposkytuje
ochranu vlastnickému právu dalších nabyvatel . Dlouhodobá ne innost Parlamentu,
která brání uplatn ní základních práv, je p itom Ústavním soudem považována za
protiústavní (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05, N 47/40 SbNU 389 i
nález sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ze dne 1. 7. 2010, vyhlášený pod . 242/2010 Sb). Z
tohoto d vodu musí obecné soudy samy v d sledku dlouhodobé ne innosti zákonodárce
poskytovat ochranu vlastnickému právu v dobré ví e jednajícím osobám.
27. V projednávané v ci obecné soudy p ehlédly konkurenci uplat ovaných
základních práv st žovatele a žalobc
- p vodních vlastník , a soust edily se
výhradn na otázku tzv. propadné zástavy. Klí ovou otázku dobré víry st žovatele
p itom p ešly lakonicky jen odkazem na zásadu, že nikdo nem že nabýt od nevlastníka
(bod 10 a bod 14). Ústavní stížnost st žovatele proto iní d vodnou to, že obecné
soudy ve sporu mezi st žovatelem a žalobci v bec nevážily p sobení dobré víry,
a koliv z d kazního ízení a rovn ž z námitek st žovatele vyplývá celá ada indicií
nasv d ujících jejímu napln ní. To ostatn obecné soudy uznaly p i rozhodování o
nákladech
ízení (bod 10 a bod 15). St žovatel již ve svém vyjád ení k žalob
vznesl námitku své dobré víry, když uvedl, že nem l zájem vstupovat do nejistých
obchodních vztah , nebo nemovitosti kupoval k bydlení a podnikání s p edpokladem
investic (bod 8). O rozsáhlých výdajích, které m l v souvislosti se stavebními
pracemi a vybavením objektu, sv d í ostatn
doklady, které st žovatel obecným
soud m p edložil (bod 8). Navíc st žovatel obecné soudy upozornil na to, že kupní
smlouvu s p evodcem Ing. S. uzavíral na základ zprost edkování realitní kancelá í
ASYX, s.r.o. a kupní cena byla stanovena na základ
znaleckého posudku znalce
spolupracujícího s eskou spo itelnou, jejíž zástavní práva vázla na p edm tných
nemovitostech (bod 8). Pe livé p ezkoumání st žovatelovy dobré víry p i uzavírání
kupní smlouvy s Ing. S., a to v souvislosti s jejich jednáními s eskou spo itelnou
(bod 8 a 11), v rozhodnutí obecných soud zcela absentuje. Bylo p itom povinností
soudu zhodnotit napln ní dobré víry st žovatele s ohledem na všechny okolnosti
p ípadu, zejména vzhledem ke skute nosti, že na p edm tných nemovitostech vázlo
zástavní právo ve prosp ch eské spo itelny (bod 9), což se pak odrazilo na jejich
(pom rn ) nízké cen , kterou ve svých vyjád eních napadali žalobci, nebo
na
základ
jimi p edloženého znaleckého posudku m la být tato podstatn
vyšší (viz
body 7 a 9). Obecné soudy se proto budou muset vypo ádat jak s výše uvád nými
tvrzeními st žovatele, tak s námitkami, které v i st žovatelov
dobré ví e
adresovali žalobci (bod 12), a to i s ohledem na tvrzenou rizikovost obchodu, které
si st žovatel musel být podle nich v dom (bod 14).
28. S ohledem na výše e ené ovšem Ústavnímu soudu nezbývá než uzav ít, že se
obecné soudy d kazn
nezabývaly st žovatelovou dobrou vírou, a to s ohledem na
všechny
okolnosti
nabytí
p edm tných
nemovitostí
st žovatelem
(body
7-9).
Samoz ejm , že je ani nemohly hodnotit ústavn
konformním zp sobem ve smyslu
právních záv r vyplývajících z nález Ústavního soudu (bod 22 a 23). Ústavní soud
p itom dodává, že svým rozhodnutím nikterak nep edjímá rozhodnutí obecných soud .
Podstatné pro posouzení dané v ci však bude, jak obecné soudy posoudí d kazy
umož ující odpov
na otázku, zda lze na dobrou víru st žovatele p i nabytí
p edm tných nemovitostí usuzovat. Nebyl-li by st žovatel v dobré ví e, nebylo by
možné jeho vlastnickému právu poskytovat ochranu. Pokud se ale obecné soudy otázkou
dobré víry ádn nezabývaly, nelze jejich skutková zjišt ní považovat za ucelená a
kompletní, stejn
tak jako právní záv r, k n muž dosp ly, nelze aprobovat.
Od vodn ní rozhodnutí obecných soud jsou v tomto sm ru naprosto nedostate ná a v
kone ném d sledku nep ezkoumatelná (bod 20). Tím obecné soudy porušily zákaz
libov le podle
l. 2 odst. 2 Listiny, a tak zasáhly do práva st žovatele na
spravedlivý proces.
29. Ústavní soud považuje také za podstatné, aby se vyjád il ke zp sobu
od vodn ní napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu (bod 15). A si je Ústavní soud
v dom toho, že Nejvyšší soud rozhodoval za situace, kdy v dané v ci již jednou
rozhodoval a své p edcházející rozhodnutí stran tzv. propadné zástavy
ádn
a
dostate n od vodnil, a tudíž zde nebyl d vod, aby svou argumentaci opakoval (bod 5
a 14), p esto nezbývá než konstatovat, že rozhodnutí dovolacího soudu lze vytknout
v kone ném d sledku nep ijatelnou nesd lnost. Špatn
strukturované od vodn ní
obsažené v jednom souv tí v rozsahu p ibližn poloviny jedné stránky je totiž - a
to dokonce nejen pro b žného ob ana, jemuž jsou soudní rozhodnutí také (sic!)
ur ena, by Nejvyšší soud si zjevn myslí opak (…) - ne itelné a nesrozumitelné.
Nikterak proto nenapomáhá d v e ob an
v soudnictví, nýbrž ve svém d sledku
podkopává autoritu soudní moci, když tato produkuje pro (laickou a koneckonc i
odbornou) ve ejnost st ží pochopitelná rozhodnutí plná procesních formalism .
Ústavní soud na tomto míst p ipomíná, že nedostojí-li obecné soudy povinnosti svá
rozhodnutí
ádn
(tj. adekvátn , racionáln
a logicky od vodnit), dopoušt jí se
libov le (srov. nap . nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2193/10 ze dne 2. 9.
2010).
30. A koli Ústavní soud shledal, že vadné je také od vodn ní rozsudku
Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 10. 2006 .j. 1 C 386/2000-328,
nep ikro il k jeho zrušení, a to s p ihlédnutím k uplat ovanému principu
sebeomezení, nebo
zjišt né vady lze napravit i v
ízení p ed odvolacím soudem
[obdobn nález sp. zn. II. ÚS 535/03 ze dne 6. 9. 2006 (N 157/42 SbNU 287)]. Z
tohoto d vodu byla ústavní stížnost st žovatel , v rozsahu návrhu na kasaci
rozsudku okresního soudu, jako ned vodná odmítnuta. Vzhledem k výše uvedenému
dosp l Ústavní soud k záv ru, že napadenými rozhodnutími Krajského soudu v Ústí nad
Labem, pobo ka v Liberci a Nejvyššího soudu bylo porušeno základní právo
st žovatele základní právo st žovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces
garantované l. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto ústavní stížnosti vyhov l
podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a tato rozhodnutí
podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
Pou ení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2
zákona o Ústavním soudu).
V Brn
dne 11. kv tna 2011
Dagmar Lastovecká v. r.
p edsedkyn
senátu
Download

DOBRA VIRA, VLASTNICKE PRAVO 1