4/2013
STATĚ
Propadná zástava v NOZ
Je podle NOZ možná kombinace jednání
jednatele (člena představenstva) a prokuristy?
Uzavírání smluv se spotřebiteli – se zaměřením
na problematiku pojmů písemná forma a textová
podoba
Jak se rychle zorientovat v nové právní úpravě
domácího násilí
OTÁZKY & ODPOVĚDI
VZORY
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 1
Ú v o d / OSbt sa at hû
REKODIFIKACE & PRAXE
roãník I
ãíslo 4/2013
Vydává Wolters Kluwer âR, a. s.
U Nákladového nádraÏí 6
130 00 Praha 3
Iâ 63077639
Redakãní rada:
Prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc.
Prof. JUDr. Karel Marek, CSc.
JUDr. Jifií âáp
JUDr. Petr Lavick˘, Ph.D.
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
Mgr. Kamil Doãkal
·éfredaktorka:
JUDr. Hana R˘dlová, tel. 737 273 714,
[email protected]
Redaktor:
PhDr. Bedfiich Taláb
Inzerce:
Iva Suchnová, tel. 246 040 439,
[email protected]
Adresa redakce:
Wolters Kluwer âR, a. s.,
U Nákladového nádraÏí 6,
130 00 Praha 3
Tel. 246 040 417, 246 040 444
Fax 246 040 401
www.wkcr.cz
Registrováno:
Ministerstvem kultury âR pod ãíslem
MK âR E 20941
ISSN 1805-6822
Sazba:
Monika Svobodová
Tisk:
SERIFA, s. r. o.,
Jinonická 80, Praha 5
Vychází jednou mûsíãnû v Praze.
Cena pfiedplatného pro rok 2013
(12 ãísel) je 790 Kã bez DPH (909 Kã
vãetnû 15 % DPH).
Cena jednoho ãísla je 99 Kã.
Zákaznická linka: 246 040 400
Vážení čtenáři,
v pořadí již čtvrté letošní vydání věnujeme těm tématům,
u nichž si nejsme zcela jisti, že rekodifikační předpisy řeší
všechny otazníky, které si v dané souvislosti musíme klást.
Přesvědčíte se o tom ostatně sami ve statích o propadné zástavě nebo o problematice kombinace jednání jednatele
a prokuristy, ale také o nové právní úpravě domácího násilí, nebo v článku, který se týká uzavírání smluv se spotřebiteli. Kladete-li si i vy otázky k nové úpravě a nenajdete-li
odpověď v dnešní rubrice Otázky – odpovědi, dovolujeme
si připomenout, že máte jedinečnou možnost zaslat svůj
dotaz na naši e-mailovou adresu rekodifikace-dotazy@
wkcr.cz. Na vaše dotazy a podněty ke zpracování témat,
která vás zajímají, se budeme těšit.
Redakce
■ AKTUÁLNù
Recenze: Nový občanský zákoník.
Srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy
včetně předpisů souvisejících
Vladimír Plecitý
2
3
Rekodifikační monitoring
■ STATù
4
Propadná zástava v NOZ
Petra Myšáková, Robert Pavlů
Je podle NOZ možná kombinace jednání jednatele
(člena představenstva) a prokuristy?
Lucie Josková
7
Uzavírání smluv se spotřebiteli – se zaměřením
na problematiku pojmů písemná forma a textová podoba
Anna Kováčová
10
Jak se rychle zorientovat v nové právní úpravě
domácího násilí
Kateřina Čuhelová
13
■ OTÁZKY & ODPOVùDI
16
■ VZORY
29
Smlouva o zápůjčce
Michal Večeřa
Toto ãíslo bylo pfiedáno do tisku dne
19. dubna 2013.
Vyti‰tûno na recyklovaném
papíru ocenûném
znaãkou EU Ecolabel.
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
1
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 2
Aktuálnû
Recenze: Nový občanský
zákoník. Srovnání dosavadní
a nové občanskoprávní úpravy
včetně předpisů souvisejících.
Prof. JUDr. VLADIMÍR PLECIT¯, CSc.
profesor na katedfie soukromoprávních disciplín Policejní akademie
âeské republiky v Praze a profesor na katedfie obãanského práva
Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Autoři: A. J. Bělohlávek, F. Černý,
M. Jungwirthová, P. Klíma, T. Profeldová,
E. Šrotová
Vydavatel: Aleš Čeněk, Plzeň, 2012, 830 s.,
ISBN 978–80–7380–413–8
V závěru roku 2012 obohatila knižní trh s právnickou
literaturou nová publikace, zaměřená na srovnání občanskoprávní úpravy stávajícího občanského zákoníku s novým občanským zákoníkem, účinným od 1. 1.
2014. Tento počin Vydavatelství a nakladatelství Aleš
Čeněk, s. r. o., je velice záslužný a potřebný. Je tomu
tak proto, že nový občanský zákoník nevzbuzuje jen
pozitivní reakce a očekávání laické veřejnosti, ale také obavy z řad odborné právnické veřejnosti. Obavy
pramení ze zcela nového pojetí regulace občanskoprávních vztahů a její šíře, přičemž do účinnosti nového kodexu zbývá necelý rok. Vzhledem k této situaci je potom každá takováto publikace, provádějící
komparaci úprav obou kodexů včetně předpisů souvisejících, záležitostí vítanou a především potřebnou.
Ponecháme-li stranou publikaci, jejímž autorem
je sám tvůrce nového občanského zákoníku s aktualizovanou důvodovou zprávou – prof. Eliáš, přišel autorský kolektiv pod vedením prof. Bělohlávka jako
první s publikací, která přibližuje čtenáři obsah nového občanského zákoníku a současně provádí srovnání právní úpravy tam, kde se setkávají texty aktuálního účinného občanského, případně obchodního
zákoníku či zákona o rodině a další související předpisy. Autoři procházejí po jednotlivých paragrafech
texty obou zákoníků, včetně předpisů souvisejících
a poukazují na jednotlivá ustanovení, na jejich změny či rozdíly, které se v textu právních úprav liší nebo zde chybí či jsou nahrazeny zcela novým zněním.
S ohledem na cíl publikace, kterým je srovnání právní úpravy obou kodexů, museli autoři publikace za-
2
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
pracovat do textu i související právní úpravu. To je
nesporným pozitivem publikace, neboť čtenář má
k dispozici texty souvisejících právních předpisů
a nemusí je jinde hledat.
Pro lepší přehlednost srovnání zvolili autoři formu tabulky. Ta obsahuje nejprve text účinné úpravy
stávajícího obč. zák. a souvisejících předpisů, dále
text ustanovení NOZ, potom návaznost na další předpisy a tabulku zakončuje shrnutí rozdílu mezi oběma
úpravami. Zvláště cenný je právě poslední sloupec tabulky, který shrnuje rozdíly obou úprav, upozorňuje
na novou úpravu nebo stručně glosuje význam a smysl
příslušného ustanovení.
S ohledem na autorský záměr zpracování byl pro
rozsah tohoto díla zvolen netradiční formát publikace
a drobnější velikost písma. I přes veškerou snahu autorů o úsporné vyjadřování, čítá celkový rozsah publikace cca 830 stran textu.
Uspořádání publikace, která přináší srovnání
dvou právních úprav nejvýznamnějších kodexů soukromého práva, je velmi užitečnou pomůckou pro
lepší orientaci v novém občanském zákoníku, jakož
i pro pochopení celkového uspořádání zcela nové ci-
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 3
Aktuálnû
vilistické úpravy. Práce autorského kolektivu pod vedením prof. Bělohlávka je nepochybně užitečnou
a praktickou pomůckou, která šetří čas při studiu
NOZ. Zejména pomáhá rychlejšímu proniknutí do celkového uspořádání a orientace v tak rozsáhlém kodexu, jakým je NOZ. V tomto ohledu je publikace vhodná zejména pro odbornou právnickou veřejnost. Může
se však stát rovněž praktickým průvodcem v NOZ
i pro širší, neprávnickou veřejnost, která má zájem
o seznámení se s nejdůležitějším kodexem soukromého práva (obsahujícím přes 3 000 paragrafů). Přehledné uspořádání publikace napomáhá také rychlejšímu
proniknutí do nové systematiky občanského zákoníku
a celkové orientaci v tomto rozsáhlém předpisu.
Publikace je potřebnou a zejména včasnou pomůckou pro všechny, kteří se zajímají o novou právní úpravu občanského zákoníku. Svým grafickým
zpracováním podává rychlý přehled o změnách nebo
novinkách v kodexu NOZ. Přestože se jedná pouze
o srovnání obou úprav a srovnávací výklad není obsáhlý, jedná se o záslužnou práci autorského kolektivu, přispívající k vysvětlení a popularizaci nového
občanského zákoníku.
Rekodifikační monitoring
Vláda schválila návrh zákona o převodu
jednotek některých bytových družstev
Vláda na svém jednání dne 10. dubna 2013 schválila
návrh zákona o převodu jednotek některých bytových
družstev. Jde o další z doprovodných předpisů k novému občanskému zákoníku.
Jako návrh zákona o převodu jednotek některých
bytových družstev je označován návrh zákona o převodu vlastnického práva k jednotkám některých bytových družstev, záležitostech s tím spojených
a o změně zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České
republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve
znění pozdějších předpisů, a zákona č. 1/2007 Sb.,
kterým se upravují některé užívací vztahy k majetku
České republiky, ve znění zákona č. 216/2009 Sb.
Účinností NOZ dojde ke zrušení současné právní
úpravy vlastnictví bytů a to včetně všech podzákonných
norem, které na ni navazují. NOZ sice novou úpravu
vlastnictví bytů obsahuje, ne však v celém rozsahu. Návrh zákona o převodu jednotek některých bytových družstev proto upravuje některé otázky, které NOZ neřeší.
Důležitou oblastí, které se předpis věnuje, je převod vlastnictví bytů a nebytových prostorů pořízených se státní pomocí podle dosavadních právních
předpisů o družstevní bytové výstavbě v případech,
kdy právo na převod vznikne ode dne nabytí účin-
nosti NOZ. V návrhu zákona jsou dále upraveny například práva a povinnosti vznikající mezi družstvem
a bankou na základě poskytnutého úvěru nebo případy povinnosti družstva vrátit státní příspěvky.
Komise pro rekodifikaci civilního
procesu
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek zřídil Komisi pro
rekodifikaci civilního procesu. Jejím předsedou jmenoval s účinností od 15. dubna 2013 JUDr. Romana
Fialu, místopředsedu Nejvyššího soudu.
Úkolem komise je zpracovat analýzu dosavadní
úpravy občanského soudního řádu, tedy civilního
procesu sporného, nesporného i exekučního, a to
včetně nového zákona o zvláštních řízeních soudních.
Zabývat se bude i podobou věcného záměru a paragrafového znění nového občanského soudního řádu,
včetně nezbytných novelizací souvisejících předpisů.
Předseda komise nyní osloví nejvýznamnější odborníky na civilní proces z oblasti právní teorie i praxe, včetně legislativy a do měsíce navrhne ministru
spravedlnosti jejich jmenování do pracovního týmu
komise. Následně z řad dalších oslovených odborníků sestaví předseda komise do tří měsíců širší, připomínkový tým.
SEMINÁ¤ WOLTERS KLUWER
SVù¤ENSKÉ FONDY A TRUSTY – Novinka
·kolitel: Barbora Bednafiíková
Termín a místo: 6. 6. 2013 Praha, Wolters Kluwer, U nákladového nádraÏí 6, Praha 3
Cena: základní cena 2 370 Kã (bez DPH)
Úãastník semináfie obdrÏí knihu Svûfienské fondy v hodnotû 353 Kã, a to zcela ZDARMA!
www.obchod.wkcr.cz/seminare
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
3
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 4
Statû
Propadná zástava v NOZ
JUDr. PETRA MY·ÁKOVÁ, Ph.D., LL. M.,
Mgr. ROBERT PAVLÒ
advokáti, Allen & Overy, www.allenovery.com
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen NOZ) přináší v oblasti věcných práv
k věcem cizím podstatné změny, které se významně dotknou právní praxe. Za nejvýznamnější, a to nejen pro námi sledovanou praxi úvěrového financování, považujeme
změny v oblasti zástavních práv. Jednoznačně dojde v oblasti zajišťovacích institutů ke
sjednocení doposud roztříštěné právní úpravy, odstranění dlouhodobých nejasností, jež
se snažila vyřešit ne vždy konzistentní judikatura vyšších soudů, a posílení pozic zástavního věřitele a třetích stran.1 Novou úpravu zástavních práv lze rovněž zcela jednoznačně hodnotit jako liberálnější než úpravu stávající, byť v mnohých ohledech, jak budeme
demonstrovat níže v souvislosti s institutem „propadné zástavy“, ne zcela jasnou.
Dle stávající úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, (dále jen obč. zák.) jsou: „... ujednání zástavních smluv... neplatná, jestliže stanoví, že... při
prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zákon nestanoví jinak.“2
Na první pohled se tak zdá, že kogentní ustanovení obč. zák. jsou ve vztahu k propadným zástavám
zcela neúprosná, což není nezbytně pravda bez výhrady. V oblasti propadných zástav totiž existuje bohatá judikatura vyšších soudů, která se primárně věnovala několika souvisejícím otázkám:
připuštění možnosti propadné zástavy ve fázi
realizační,4 a
zástavní smlouvou obsahující plnou moc pro zástavního věřitele k prodeji zástavy pro případ prodlení zástavního dlužníka.5
S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České
republiky lze konstatovat, že dle aktuálně účinné
úpravy v obč. zák. je posilována především zajišťovací funkce zástavního práva, a naopak uhrazovací
funkce zástavního práva je případně akcentována až
ve fázi realizace zástavního práva samotného. Tyto
závěry nicméně neobstojí v kontextu úpravy nové.
vymezení rozdílů mezi propadnou zástavou a zajišťovacím převodem práva,3
1
Celkově z hlediska zajišťovacích institutů vítáme dichotomii
zajišťovacích a utvrzovacích institutů, kdy u druhých zcela jednoznačně absentuje funkce uhrazovací, a naopak je posilována
funkce sankční.
2
Ustanovení § 169(e) obč. zák.
3
Zde uvádíme například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 33 Odo 38/2006: „Jedním z právních prostředků sloužících k zajištění závazků je zajištění závazků převodem práva... o zajišťovací převod práva jde tehdy, jestliže dlužník
převede na věřitele své právo, například vlastnické právo, s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn... Z obsahu smlouvy musí být patrné, že se jedná jen o zajišťovací převod práva, nikoli převod trvalý... Pokud by podle smlouvy mělo
k převodu vlastnického práva dojít až poté, co se dlužník ocitne
v prodlení, nejde o zajišťovací převod a takové ujednání by podle svého obsahu mohlo být ujednáním o tzv. propadné zástavě, které je neplatné podle § 39 obč. zák...“
4
4
Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 29 Odo
728/2003: „... podstatné je, zda záměr převést vlastnictví zástavy jako způsob uspokojení pohledávek ze zástavní smlouvy,
projevily smluvní strany v době, kdy již vzniklo samotné
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
zástavní právo k zástavě, ale i nárok zástavního věřitele na
uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy... případy, kdy je
smlouva o převodu zástavy do vlastnictví zástavního věřitele
uzavřena ještě předtím, než nastane realizační fáze zástavní
smlouvy (dříve než vzniklo právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy způsoby uvedenými v zákoně), lze kvalifikovat
jako nepřípustné... a proto neplatné... sjednání tzv. propadné zástavy... oproti tomu tam, kde zástavní věřitel má za osobním dlužníkem neuhrazenou pohledávku po lhůtě splatnosti, vskutku není vyloučeno ani to, aby se zástavní dlužník povinný splnit svůj
závazek ze zástavního práva dohodl se zástavním věřitelem, že
na něj převede vlastnické právo k zástavě, a že dohodnutá kupní
cena či (dle výše pohledávky zajištěné zástavním právem) její
část bude použita (započtena) jako plnění zástavního dlužníka
z titulu osobního dlužníka z výtěžku zpeněžení zástavy...“.
5
Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 1772/2004:
„ ... zástavní věřitel tedy nemá možnost realizovat zástavní právo způsobem odchylným od zákonné úpravy... nemůže si
smluvně upravit, že k uspokojení jeho pohledávky dojde tím, že
zástavu sám prodá, nebo že na něj přejde vlastnické právo k zástavě... účelem udělení plné moci (v daném případě)... k prodeji
nemovitosti zástavnímu věřiteli byla fakticky sjednána propadná
zástava... udělí-li zástavní dlužník zástavnímu věřiteli plnou moc
k prodeji zastavené nemovitosti za účelem splacení zajištěné pohledávky, je tato plná moc právním úkonem neplatným pro obcházení zákona... to platí i pro navazující právní úkony...“.
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 5
Statû
Institut propadné zástavy ovšem není současné
zákonné úpravě zcela cizí: sjednat propadnou zástavu
k tzv. finančnímu kolaterálu již dnes umožňuje zákon
č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění.
V NOZ jsou tzv. „zakázaná ujednání“ obsažena
v § 1315 NOZ, přičemž problematika propadné zástavy je upravena v § 1315 odst. 2b) NOZ, druhá část
věty, když zákonodárce stanoví, že se „... zakazuje
ujednat (dokud zajištěný dluh nedospěje)... že si věřitel může zástavu za libovolnou, anebo předem určenou cenu ponechat...“
Ve vazbě na propadnou zástavu zákonodárce zcela jednoznačně stanoví dvě základní kritéria:
pak bude muset být v každém případě (s odkazem na
§ 1359 NOZ) v písemné formě.
Dle našeho názoru zákonem aprobované ujednání
umožní zástavnímu věřiteli v okamžiku prodlení
dlužníka ponechat si zástavu za konkrétní cenu, jejíž
výše bude určena pokud možno k okamžiku propadnutí, a to objektivně, například posudkem nezávislého znalce. V tomto smyslu je vhodné poukázat na
§ 492 NOZ, který stanoví, že cena je „hodnota věci,
lze-li ji vyjádřit v penězích“, přičemž „cena věci se
určí jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného ujednáno nebo stanoveno zákonem.“9
okamžik, kdy bude dané ujednání učiněno, tedy
kdy bude propadná zástava sjednána – dělícím
momentem je zde v nové terminologii „dospělost
dluhu“ a
Odhlédneme-li od možnosti, že se objektivně stanovená hodnota bude rovnat výši pohledávky včetně
příslušenství a nákladů, na jejichž náhradu má zástavní věřitel právo, lze dospět v okamžiku propadnutí zástavy do situace, kdy:
cenu zástavy (která v důsledku ujednání o propadné zástavě může připadnout do majetkové sféry zástavního věřitele), když zákonodárce hovoří
pouze o ceně „libovolné“ či „předem určené“.
objektivně stanovená hodnota zástavy bude vyšší
než pohledávka včetně příslušenství a nákladů, na
jejichž náhradu má zástavní věřitel právo, nebo
naopak,
Pro úplnou analýzu toho, čeho zákonodárce ve
vztahu k propadné zástavě dosáhl na základě platného znění § 1315 NOZ (otázkou je, zda vědomě
a úmyslně), je dle našeho názoru rovněž potřeba brát
v potaz některá základní ustanovení NOZ. Jde především o § 1 odst. 2 NOZ, který stanoví, že v případech,
kdy to zákon nezakazuje výslovně, tak „si osoby mohou ujednat práva a povinnosti odchylně“6 a dále § 2
odst. 2 NOZ, který navíc výslovně stanoví, že „zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam,
než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce.“7
stanovená hodnota zástavy bude nižší než pohledávka včetně příslušenství a nákladů, na jejichž
náhradu má zástavní věřitel právo.
Co lze ujednat před splatností?
Co lze ujednat po splatnosti?
Propadnutí zástavy do vlastnictví zástavního věřitele,
tedy nabytí vlastnického práva k zástavě v okamžiku
prodlení dlužníka, lze tedy vnímat jako rychlejší
a flexibilnější způsob realizace zástavního práva
v případech, kdy má zástavní věřitel o nabytí zástavy
do svého vlastnictví zájem.8 Jednoznačně je posilována uhrazovací funkce zástavního práva, přičemž
dle NOZ platí, že případná hyperocha bude vydána
zástavnímu dlužníku.
Argumentem a contrario tak lze dospět k závěru, že
limitace možných ujednání obsažených v § 1315
NOZ neplatí v situacích, kdy dluh dospěje. V těchto
situacích pak bude možné ujednat si vše, co je v § 1315
NOZ obsaženo, tedy i možnost zástavu si ponechat.
Při aplikaci gramatického výkladu § 1315 odst. 2b)
NOZ tak můžeme dospět k závěru, že před dospělostí dluhu lze ujednat ve vztahu k propadné zástavě
možnost věřitele nabýt zástavu do vlastnictví, a to
v okamžiku, kdy se dluh stane dospělým, a to za
cenu určenou po dospělosti dluhu. Toto ujednání
6
7
Materiálním korektivem ve smyslu § 1 NOZ jsou dobré mravy,
veřejný pořádek, práva týkající se postavení osob, včetně práva
na ochranu osobnosti.
Již sama důvodová zpráva k NOZ předjímá, že slova zákona nemusí vždy dokonale vyjádřit úmysl zákonodárce, a proto ukládá soudci, „aby tato slova zvažoval, poměřoval je právními
principy a zásadami...“
Tuto případnou disproporci mezi hodnotou zástavním věřitelem takto do vlastnictví nabyté zástavy
a tím, na co má zástavní věřitel dle § 1368 NOZ právo, lze řešit analogickou aplikací příslušných norem
NOZ o výkonu zástavního práva, a to především
§ 1370 NOZ, který stanoví, že: „Osobní dlužník zaplatí, čeho se nedostává, neutrží-li se při zpeněžení
zástavy tolik, co činí pohledávka. Zástavnímu dlužníku náleží, oč se utrží více.“
V okamžiku dospělosti dluhu si nicméně lze již obtížně představit propadnutí zástavy za cenu „libovolnou“ či „předem určenou“. V tomto smyslu připadá dle
našeho názoru do úvahy zejména „cena obvyklá“ ve
smyslu NOZ tak, jak je uvedeno výše. I v tomto případě s výhradou hyperochy, tedy § 1368 NOZ.
Jedinou limitací možných ujednání po splatnosti
ve vztahu k propadné zástavě je § 1315 odst. 3 NOZ,
kdy v situacích, kdy „je zástavcem nebo zástavním
dlužníkem spotřebitel nebo člověk, který je malým
8
V mnoha případech věřitel nebude mít zájem či dokonce nebude moci zástavu nabýt a bude preferovat její prodej, ať už z volné ruky, nebo ve veřejné dražbě.
9
NOZ zná rovněž kategorii „ceny mimořádné“, která se stanoví
s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě
vyvolané náhodnými vlastnostmi věci (viz § 492 odst. 2 NOZ).
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
5
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 6
Statû
nebo středním podnikatelem, se nepřihlíží k ujednání
(podle něhož si věřitel může zástavu za libovolnou,
anebo předem určenou cenu ponechat), ať již k němu
došlo před dospělostí zajištěného dluhu nebo i poté,
co zajištěný dluh dospěl.“
na),12 a tedy udržuje stav oddělení právního režimu
pozemku a stavby tam, kde stavbu nebo pozemek zatěžuje věcné právo, jehož povaha uplatnění zásady
„superficies solo cedit“ vylučuje, a to dokud toto věcné právo trvá. Klade se tedy otázka, zda zástavní právo je takovým věcným právem.
Flexibilita přechodných ustanovení NOZ
aneb propadná zástava již dnes?
Ve světle § 1350 NOZ se zdá jako nejpravděpodobnější odpověď, že zástavní právo takovým věcným právem je. § 1350 NOZ ve vztahu k zástavním
právům specificky upravuje problematiku spojení zástav s jinou věcí a v odst. 2 stanoví, že: „Spojí-li se
zástava s jinou věcí, má zástavní věřitel právo na obnovení předešlého stavu na náklady zástavního dlužníka. Není-li to možné, zatíží zástavní právo celou
věc, avšak jen do hodnoty zástavy v době spojení.
Byla-li zástava oceněna, má se za to, že cenu zástavy
určuje výše ocenění.“ NOZ tedy jednoznačně preferuje restituční zásadu před nepřiměřenou elasticitou
zástavního práva a v tomto světle pak lze posuzovat
i otázku režimu zástavního práva pro účely
§ 3060 NOZ. Pokud navíc připustíme, že existence
zástavního práva jen ke stavbě nebo jen k pozemku
nebrání jejich spojení v jednu věc podle zásady „superficies solo cedit“, pak bude výše, do které se zástavní věřitel může uspokojit na takové věci, podle §
1350 odst. 2 NOZ omezena hodnotou zástavy v den
nabytí účinnosti NOZ, a to i kdyby se hodnota pozemku a stavby v budoucnu dramaticky zvýšila. Takový závěr je však zcela zřejmě na újmu zástavního
věřitele.
NOZ je koncepčně založen na autonomii vůle subjektů a i v tomto smyslu jsou koncipována jeho relevantní přechodná ustanovení, která již nyní umožňují, aby smluvní strany existenci platného (nikoli však
účinného) právního předpisu, jímž NOZ je, reflektovaly ve své smluvní dokumentaci.
Ve smyslu § 3073 NOZ se: „Práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních
předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich
práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode
dne nabytí jeho účinnosti.“ Smluvním stranám je tak
umožněno, aby již nyní podrobily práva a povinnosti
ze zajišťovacích právních institutů věcněprávní povahy (především tedy zástavních práv) režimu NOZ ode
dne jeho účinnosti. Toto přechodné ustanovení reflektuje základní pozici NOZ, tedy, že novou úpravou
se budou řídit ode dne její účinnosti práva osobní, rodinná a věcná, a naopak, že pokud nebude dohodnuto jinak, nyní platná a účinná úprava se použije na závazková práva (obligační vztahy) až do jejich
zániku.10
Možnost „opt-in“ do nového režimu (jak pracovně možnost nazýváme) se v kontextu zástavních práv
jeví jako zajímavá (a to zejména z pozice zástavního
věřitele, především vezmeme-li v potaz nový způsob
realizace zástavního práva11 či možnost sjednat propadnou zástavu, jak o ní bylo pojednáno výše), nicméně v praxi ne zcela bezproblémová. Důvodová
zpráva k NOZ je v této věci spíše skoupá a nelze navíc vyloučit riziko, že příslušná ustanovení NOZ budou mezi tím, co strany případně sjednají „opt-in“
a nabytím účinnosti NOZ, novelizována.
Rovněž není ve vztahu k zástavním právům jakožto věcným právům k věci cizí zcela jasná aplikace jiného přechodného ustanovení NOZ, a to § 3060
NOZ, které efektivně brání aplikaci zásady „superficies solo cedit“ (jež je v NOZ jinak pevně zakotve-
Závěr
NOZ zjevně posiluje uhrazovací funkci zástavního
práva. Ačkoli § 1315 NOZ na první pohled navazuje
na dosud účinný občanský zákoník v tom, že zakazuje sjednání propadné zástavy (přinejmenším před dospělostí zajištěného dluhu), při bližším zkoumání tento kategorický závěr bez dalšího neobstojí.
Nic v § 1315 NOZ by nemělo bránit tomu, aby si
zástavní věřitel a zástavce sjednali, že po dospělosti
zajištěného dluhu zástavní věřitel nabude zástavu do
svého vlastnictví (zástava mu propadne) za cenu stanovenou objektivně ke dni propadnutí. Případný rozdíl mezi takto stanovenou cenou zástavy a výší pohledávky včetně příslušenství a nákladů, na jejichž
náhradu má zástavní věřitel právo, se vypořádá stejně, jako by byla zástava prodána třetí osobě.
12
10
V podrobnostech rovněž důvodová zpráva k § 3028 NOZ
a § 3073 NOZ.
11
Zde narážíme především na § 1359 NOZ a násl. a možnost tzv.
„prodeje z volné ruky“.
Viz ustanovení § 506 NOZ, dle kterého: „Součástí pozemku je
prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen ,stavba‘) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.“
P¤IPRAVUJEME DO P¤Í·TÍHO âÍSLA
Řízení o žalobách z rušené držby
Přechod pohledávek a dluhů při změně osoby vlastníka bytové / nebytové jednotky
Propadná zástava v otázkách a odpovědích
6
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 7
Statû
Je podle NOZ možná kombinace
jednání jednatele (člena
představenstva) a prokuristy?
JUDr. LUCIE JOSKOVÁ, Ph.D., LL. M.,
vûdecká pracovnice Centra právní komparatistiky PF UK a advokátka
v AK bnt attorneys-at-law s. r. o., www.bnt.eu
Prokura je zvláštní druh zastoupení, který je typický pro obchodní vztahy. Podnikatel
zmocňuje osobu (prokuristu), aby ho zastupovala v zákonem stanoveném rozsahu. Prokura tedy znamená pouze oprávnění k zastupování, jehož rozsah je přesně vymezen zákonem, aniž by se jakkoli vyjadřovala k vnitřnímu vztahu mezi podnikatelem a prokuristou (tj. otázce, zda a popřípadě jaký smluvní vztah existuje mezi podnikatelem
a prokuristou, zda jde o vztah úplatný či nikoli apod.). Hlavním smyslem prokury je
posílit právní jistotu v obchodních vztazích – zákonné vymezení rozsahu zmocnění
u prokury posiluje jistotu třetích stran, že zástupce jednal v rámci svého oprávnění.1
Zatímco dnes je prokura (jakožto institut typický pro
obchodní vztahy) upravena v obchodním zákoníku
(obč. zák. se potom použije subsidiárně, § 1 odst. 2
obch. zák.), od 1. 1. 2014 bude prokura upravena
v rámci ustanovení o zastoupení v novém občanském
zákoníku (§ 450 – § 456 NOZ). Takové zařazení „sleduje logiku přímé návaznosti prokury jako zvláštního
smluvního zastoupení na úpravu obecnou, což usnadňuje výklad příslušných ustanovení.“2 Tato úprava ovšem
není úplná, neboť další pravidla jednání prokuristy jsou
upravena v zákoně o obchodních korporacích.3 Regulace se přitom vztahuje nejenom na prokuristu zmocněného obchodní korporací (čemuž by odpovídalo zařazení
ustanovení do zákona o obchodních korporacích), ale
i na osoby zmocněné ostatními podnikateli (§ 58 odst. 1
in fine ZOK); tedy na všechny prokuristy.
Nová úprava prokury vychází ze stávající úpravy
(obsažené v § 14 obch. zák.), je nicméně v některých
aspektech modifikována.4 I nadále může prokuru
udělit pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku (§ 450 odst. 1 NOZ) a prokuristou může být jen
fyzická osoba (§ 452 odst. 1 NOZ). Prokuru bude stá1
SCHMIDT, K. Handelsrecht, 3. Aufl., Carl Heymanns Verlag,
1987, s. 412.
2
Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze), s. 112.
3
Ustanovení § 58 ZOK zní: „§ 51 až § 57 a pravidla tohoto zákona o nepřípustnosti konkurenčního jednání se použijí také na
prokuristu; to platí přiměřeně pro prokuristu zmocněného podnikatelem, který není obchodní korporací.“
le možné udělit i několika osobám (§ 452 odst. 2
NOZ). Zachován zůstává také zákonný rozsah zástupčího oprávnění, tj. oprávnění ke všem právním
jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu (podle stávající terminologie podniku),
popřípadě pobočky; prokura naproti tomu nezahrnuje oprávnění zcizit nebo zatížit nemovitost (§ 450
odst. 1 NOZ, § 14 odst. 1, 2 obch. zák.). Za nejvýznamnější změny lze potom považovat možnost udělit prokuru i pro některou pobočku svého závodu či
pro některý ze svých závodů (§ 450 odst. 2 NOZ)
a skutečnost, že prokura je účinná již svým udělením,
nikoli až zápisem do obchodního rejstříku (srov. § 14
odst. 6 obch. zák.).5
Je možná kombinace jednání jednatele
(člena představenstva) a prokuristy?
Zejména ze strany německých a rakouských podnikatelů se v praxi objevuje požadavek, aby za společ4
Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze), s. 112.
5
Se zápisem prokuristy do obchodního rejstříku se nicméně počítá [§ 25 odst. 1 písm. i) návrhu zákona o veřejných rejstřících
právnických a fyzických osob ve znění ze dne 29. 3. 2013].
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
7
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 8
Statû
nost jednal společně jednatel (člen představenstva)
a prokurista. Možné jsou přitom dvě základní varianty:
jednatel (člen představenstva) může jednat pouze
s prokuristou, nebo
jednatel (člen představenstva) může jednat i samostatně, prokurista naproti tomu může jednat jen
s jednatelem (členem představenstva).6
Takový způsob jednání byl přitom podle stávající
úpravy považován za nepřípustný. Důvodem je ustanovení § 13 odst. 1 obch. zák., podle kterého jedná
právnická osoba statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. S ohledem na skutečnost, že prokurista
je zástupcem, je společné jednání prokuristy a statutárního orgánu použitím spojky „nebo“ vyloučeno.7
K takovému závěru se přiklonila i judikatura.8 Otázkou je, zda tento závěr nebude třeba revidovat s ohledem na skutečnost, že statutární orgán bude po
1. 1. 2014 zástupcem společnosti. Při hledání odpovědi na tuto otázku je vhodné se seznámit s německou úpravou, neboť tam společné jednání jednatele
a prokuristy je možné.9 Ostatně prokura se poprvé
objevila právě v obecném německém obchodním zákoníku (Das Allgemeine Deutsche Handelsgesetzbuch) z roku 1863.10 Pro účely tohoto článku se budeme zabývat pouze situací ve společnosti s ručením
omezeným a akciové společnosti.
Německo
Podle německého práva je jednatel (člen představenstva) zástupcem společnosti (organschaftlicher Vertreter). Prokurista je také zástupce, charakter jeho zastoupení je ovšem odlišný (rechtsgeschäftlicher
Vertreter). Německé právo přitom připouští, aby jednání společnosti bylo upraveno tak, že jednatel (člen
představenstva) společnost zastupuje společně s prokuristou.11 V případě akciové společnosti tuto možnost výslovně připouští německý akciový zákon.12
Pro společnosti s ručením omezeným sice výslovná
6
V tomto případě se fakticky jedná o omezení jednatelského
oprávnění prokuristy. Německá teorie označuje tento případ jako „gemischt halbseitige Gesamtprokura“ (SCHMIDT, K.
Handelsrecht, 3. Aufl., Carl Heymanns Verlag, 1987, s. 420).
7
Viz např. DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář,
1. vyd. Praha : Bova Polygon, 2002, s. 113.
8
Viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 55/99, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 99/2002 („... ani nesprávným zápisem způsobu podepisování do obchodního rejstříku (kontrasignace člena představenstva) nelze omezit oprávnění
prokuristy vyplývající z ustanovení § 14 odst. 1, 2 obch. zák.“).
9
Stejně jako například v Rakousku.
10
SCHMIDT, K. Handelsrecht, 3. Aufl., Carl Heymanns Verlag,
1987, s. 411.
11
Tento případ je označován jako „gemischte Gesamtprokura“
(SCHMIDT, K. Handelsrecht, 3. Aufl., Carl Heymanns Verlag,
1987, s. 419) nebo „Unechte Gesamtvertretung“ (FLEISCHER
in SPINDLER / STILZ: Aktiengesetz, 2.vyd., C. H. Beck 2010).
12
8
Podle § 78 odst. 3 německého akciového zákona mohou stanovy
určit, že k zastupování společnosti je oprávněn jediný člen představenstva nebo člen představenstva pouze společně s prokuristou.
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
zákonná úprava chybí, je nicméně postupováno analogicky k příslušnému ustanovení akciového zákona.13 Základem přípustnosti společného jednání jednatele (člena představenstva) a prokuristy je princip,
že takový způsob jednání společnosti ulehčuje.14 Tím
je omezena i možnost jeho využití.
Společné jednání jednatele (člena představenstva)
a prokuristy je předně možné pouze v případě, že společnost má více jednatelů (vícečlenné představenstvo). Pokud by totiž jediný jednatel (jediný člen
představenstva) měl být vázán na spolupůsobení prokuristy, došlo by k omezení jeho jinak samostatného
oprávnění zastupovat společnost.15 Je-li jednatelů
(členů představenstva) více, není možné způsob jednání vždy vázat na spolupůsobení prokuristy (tedy
například určit, že společnost zastupuje vždy některý
z jednatelů společně s prokuristou). Je proto nutné,
aby k zastupování společnosti vždy byli oprávněni
i jen jednatelé (členové představenstva) bez spolupůsobení prokuristy (například stanovit, že za společnost jednají dva jednatelé společně nebo některý
z jednatelů společně s prokuristou).
Pokud je prokurista oprávněn ke společnému jednání s jednatelem (členem představenstva), rozšiřuje
se rozsah jeho zástupčího oprávnění. Rozsah prokury
se nadále neřídí úpravou prokury (§ 48 – § 53 německého obchodního zákoníku – HGB), ale rozsahem
oprávnění jednatele (člena představenstva), tj. prokurista je (společně s jednatelem či členem představenstva) oprávněn taktéž zcizovat či zatěžovat nemovitosti nebo jmenovat další prokuristy.16 Naopak, i přes
zakotvení spolupůsobení prokuristy s jednatelem (členem představenstva), platí, že oprávnění prokuristy
jednat samostatně v rozsahu prokury není dotčeno.17
Podle judikatury a převažující části literatury je také možné, aby prokuristovi byla udělena „společná
prokura“ v tom smyslu, že prokurista je oprávněn jednat pouze s jednatelem (členem představenstva), jednatel (člen představenstva) ale může jednat i samostatně.18 V tomto případě se na rozdíl od předchozí situace
nerozšiřuje jednatelské oprávnění prokuristy.19
13
Možnost společného jednání s prokuristou je taktéž součástí
úpravy veřejné obchodní společnosti (§ 125 odst. 3 německého
obchodního zákoníku). ZÖLLNER, W., NOACK, U. in
BAUMBACH / HECK: GmbHG, 19. vyd., München : C. H.
Beck, 2010, s. 681.
14
ZÖLLNER, W., NOACK, U. in BAUMBACH / HECK:
GmbHG, 19. vyd. München : C. H. Beck, 2010, s. 681.
15
HÜFFER, U. Aktiengesetz, 7. vyd. München : C. H. Beck,
2006, s. 409.
16
HÜFFER, U. Aktiengesetz, 7. vyd. München : C. H. Beck,
2006, s. 409, SCHMIDT, K. Handelsrecht, 3. Aufl., Carl Heymanns Verlag, 1987, s. 420.
17
ZÖLLNER, W., NOACK, U. in BAUMBACH / HECK:
GmbHG, 19. vyd. München : C. H. Beck, 2010, s. 682.
18
Tento případ je označován jako „gemischt halbseitige
Gesamtprokura“.
19
ZÖLLNER, W., NOACK, U. in BAUMBACH / HECK:
GmbHG, 19. vyd. München : C. H. Beck, 2010, s. 682.
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 9
Statû
Česká republika
Platné právo vychází z principu, že společnost jedná
statutárním orgánem a jednání jednatele (představenstva) je tedy přímo jednáním společnosti. Učinil-li
proto statutární orgán právní úkon jménem společnosti, považujeme takový úkon přímo za právní úkon
společnosti. Nový občanský zákoník tuto koncepci
mění. Právnická osoba má sice právní osobnost
(dnešním slovy právní subjektivitu, § 118 NOZ), není však svéprávná (způsobilá vlastním právním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem).
Jednat může pouze prostřednictvím zástupce. Jednání jednatelů (členů představenstva) tedy od
1. 1. 2014 nebude přímým jednáním společnosti,
ale jednáním v zastoupení společnosti. Jinak řečeno, jednatelé a členové představenstva budou nově
zástupci společnosti. Tato forma zastoupení je přitom
na pomezí mezi zastoupením zákonným20 a smluvním
s převažujícími prvky smluvního zastoupení.21
Zdá se tedy, že je-li statutární orgán nově považován za zástupce společnosti, odpadá hlavní důvod,
pro který byla kombinace jednání statutárního orgánu
a prokuristy považována za nepřípustný způsob jednání společnosti. Je však třeba mít na paměti, že každá z forem zastoupení (prokurista oproti jednateli či
členovi představenstva) má jiný charakter (smluvní zastoupení oproti smíšenému zastoupení). V Německu je
nicméně forma zastoupení společnosti statutárním orgánem a prokuristou taktéž odlišná22 a společné jednání statutárního orgánu a prokuristy je připuštěno.
Je otázkou, zda společný způsob jednání nevylučuje přímo zákon. NOZ sice umožňuje udělení prokury několika osobám (§ 452 odst. 2), společné
jednání statutárního orgánu a prokuristy zákon
nicméně výslovně neupravuje (na rozdíl například
od Německa či Rakouska). Přesto by tato situace přípustnosti takového způsobu jednání zřejmě nebránila.
Argumentem by byl ústavní princip „co není zakázáno, je dovoleno“. Povinnou náležitostí společenské
smlouvy společnosti s ručením omezeným ovšem je
„počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost“ [§ 146 odst. 1 písm. g) ZOK]. Ačkoli akciová
společnost podobnou úpravu neobsahuje, bylo by možné dovodit, že zákonodárce minimálně u společnosti
s ručením omezeným se zapojením prokuristy nepočítá. Takový výklad by ale byl možná příliš formální.
Zákonodárce navíc cíleně přibližuje postavení
prokuristy statutárnímu orgánu. Prokurista je (stejně
jako statutární orgán) povinen prokuru vykonávat (tedy právně jednat) s péčí řádného hospodáře (§ 454
20
Statutární orgán považuje za zákonného zástupce např. P. Čech
(ČECH, P. Rekodifikace: hlavní změny v právu společností.
Právní rádce, 2012, č. 5).
21
Stejně SVOBODA, K. Institut zastoupení v NOZ. Rekodifikace & Praxe, 2012, s. 13.
22
Statutární orgán působí je tzv. „organschaftlicher Vertreter“,
zatímco prokurista „rechtsgeschäftlicher Vertreter.“
NOZ). Důvodová zpráva v této souvislosti uvádí, že
se jedná „o pravidlo dotýkající se výlučně vzájemných oprávnění a povinností podnikatele a prokuristy, tudíž je dispozitivní. Navržená úprava tedy nevylučuje, aby si strany ujednaly něco jiného“.23
Domnívám se nicméně, že s ohledem na § 58 ZOK
standard péče řádného hospodáře platí (kogentně)
i pro prokuristu. Tomu ostatně nasvědčuje i důvodová
zpráva k zákonu o obchodních korporacích.24 Z uvedeného vyplývá, že pro statutární orgán i prokuristu
platí při výkonu jeho povinnosti stejný standard péče
(a stejná pravidla pro případ porušení). Totožná jsou
i ustanovení upravující konflikt zájmů (§ 54 – § 58
ZOK), která jsou klíčová právě při právním jednání.
Nelze pominout rozdíl v rozsahu zástupčího
oprávnění. Zatímco statutární orgán může zastupovat společnost ve všech záležitostech (§ 164
odst. 1 NOZ), rozsah prokury je omezen na právní
jednání, ke kterým dochází při provozu závodu (či
jeho pobočky); prokurista navíc není oprávněn
(není-li stanoveno jinak) zcizit či zatížit nemovitost (§ 450 odst. 1 NOZ).
Pokud bychom proto připustili společné jednání statutárního orgánu a prokuristy, museli bychom fakticky
rozšířit prokuristovo jednatelské oprávnění i na jednání, které prokura nekryje (například zcizení závodu či
udělení prokury). S ohledem na skutečnost, že o způsobu jednání i o udělení prokury zpravidla rozhoduje valná hromada, není obcházena vůle společníků a rozšíření prokury lze podle mého názoru připustit. Z takového
rozšíření zástupčího oprávnění prokuristy ostatně vychází i německá literatura i judikatura.
Závěr
Přikláním se spíše k závěru, že kombinace jednání
jednatele (člena představenstva) a prokuristy bude podle NOZ možná. Souhlasím přitom se závěry
německé doktríny, že zapojení prokuristy by mělo
jednání společnosti ulehčovat, a že z tohoto důvodu
není možné vázat na spoluúčast prokuristy jednání jediného jednatele (člena představenstva) a tak fakticky z prokuristy činit dalšího člena statutárního orgánu. Jinak řečeno, společné jednání s prokuristou je
možné pouze v případě, že:
společnost má více jednatelů (členů představenstva) a
23
Důvodová zpráva (konsolidovaná verze) k § 454 NOZ (s. 113).
24
Důvodová zpráva k příslušnému ustanovení ZOK zní: „Z důvodů zabránění riziku arbitráže mezi různými regulacemi téhož
se zavádí pravidlo, že regulace jednání s péčí řádného hospodáře a podnikatelského úsudku a pravidla o střetu zájmů dopadá také na prokuristu. Ten může být jmenován pro výkon běžné činnosti, a to v návaznosti na občanský zákoník, kde je
regulace obsažena a kde je mu také uložena povinnosti jednat
s péčí řádného hospodáře. Prokurista je tak v tomto ohledu postaven na roveň členovi statutárního orgánu – nikoli však obecně,
pouze v popsaných souvislostech. Prokurista je tak i nadále zmocněnec v regulaci plné moci podle občanského zákoníku, nicméně
v kvalitě jeho péče je modifikován tímto zákonem.“ (s. 26).
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
9
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 10
Statû
způsob jednání společnosti je nastaven tak, že
společnost mohou zastupovat i jen jednatelé (členové představenstva) bez prokuristy.25
V takovém případě může možnost společného
jednání statutárního orgánu s prokuristou zjednodušit
jednání společnosti. Rozsah jednatelského oprávnění
prokuristy by se přitom lišil podle toho, zda jedná
společně se statutárním orgánem (potom by byl ne25
Příkladem může být takto upravený způsob jednání: „Společnost zastupují alespoň dva jednatelé společně nebo jeden jednatel společně s prokuristou.“
omezený) anebo sám (popřípadě – je-li upravena společná prokura – s jiným prokuristou; v takovém případě by byl omezen podle § 450 odst. 1 NOZ). Nevidím problém ani ve vázání jednatelského oprávnění
prokuristy na spolupůsobení statutárního orgánu (zatímco statutární orgán na spolupůsobení prokuristy
není vázán vůbec).26 V tomto případě by samozřejmě
k jakémukoli rozšiřování prokury nedocházelo.
26
Jednání prokuristy je upraveno například následovně: „Prokurista jedná společně s jednatelem.“, jednání statutárního orgánu
potom takto: „Společnost zastupují dva jednatelé společně.“
Uzavírání smluv se spotřebiteli
– se zaměřením na problematiku pojmů
písemná forma a textová podoba
Mgr. ANNA KOVÁâOVÁ,
advokátní koncipientka v AK âuhelová v Praze, doktorandka na katedfie
obãanského a pracovního práva PF Univerzity Palackého v Olomouci
Nedávno se na jedné odborné právní konferenci setkali „civilisté“ z některých právnických fakult z České i Slovenské republiky. Jedním z témat konference bylo také
právní jednání. Cílem mého příspěvku je seznámit odbornou veřejnost s některými zákonnými pojmy, navzájem je od sebe odlišit a vysvětlit, jakou má každý z těchto pojmů
úlohu v právní úpravě, především s ohledem na rekodifikaci soukromého práva.
Protože jsme osobami, které jsou nadány svobodnou
vůlí, jsme schopni právního jednání. Skrze něj můžeme realizovat svobodně naši vůli v soukromoprávní
oblasti. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., v platném
znění, mluví v této souvislosti o právních úkonech,
o kterých můžeme říci, že jsou právní skutečností spočívající ve vědomém a volním lidském chování. Nový
občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v platném znění, tento pojem, jako některé další, nahrazuje.1
Právní jednání v NOZ
V NOZ tak již hovoříme pouze o právním jednání.
Aby bylo jednání člověka jednáním právním, musí
splňovat určité pojmové znaky. Právní jednání, jako
projev vůle, musí být vždy nějakým způsobem do
vnějšího světa vyjádřeno respektive projeveno, pouhá myšlenka není a ani nemůže být právním jednáním. Proto jedním z pojmových znaků právních jed-
10
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
nání je jeho projev. A tento projev vůle může mít pak
různé formy.
Přespřílišný formalismus ale může právnímu jednání škodit, neměl by svazovat nadbytečně autonomní vůli jedinců. Proto bych zde ráda uvedla, že při samotném výkladu právních jednání, pro které je
stanovena zvláštní forma, není důvod primárně omezovat obsah toho, co bylo projeveno.2 Několikrát se
již tímto způsobem vyjádřila také judikatura našich
soudů. Při interpretaci smluv tudíž nesmí soud postupovat formalisticky, ale musí brát zřetel ke všem
okolnostem a smlouvy musí posuzovat s ohledem na
princip poctivosti a s ohledem na zásadu autonomie
vůle stran. „Směřuje-li vůle smluvních stran k ji1
Například pojem způsobilost k právním úkonům je nahrazen
pojmem svéprávnost. Viz § 16 zák. 89/2012 Sb.
2
MELZER, F. Právní jednání a jeho výklad. Brno : Václav
Klemm – Vydavatelství a nakladatelství, 2009.
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 11
Statû
nému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek
ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy
přednost před doslovným významem textu jimi
formulované smlouvy.“3 Vždy je tedy nutné přihlédnout k tomu, co strany skutečně zamýšlely a čeho svým projevem vůle chtěly dosáhnout.4 Výkladem
právních jednání ale nemá být projev vůle stran doplňován, má se jím pouze zjišťovat jejich obsah.5
Nemělo by být tedy rozhodující, jak si strany
smlouvy formálně označí ujednání v jejich smlouvě,
ale jeho samotný obsah.6 Pouze tento závěr koresponduje se zásadou smluvní autonomie a zásadou
pacta sunt servanda.
Písemná forma
V novém občanském zákoníku7 je výslovně stanovena povinnost poctivého jednání.8 To hodnotím velmi kladně s ohledem právě na výklad právních jednání. Na základě poctivosti jednání se totiž mohou
adresáti spoléhat na to, že právní jednání mají takový
obsah, jaký se jim jeví, tehdy když jednají poctivě
a zároveň spoléhají na poctivost jednání jejich spolukontrahentů.9 Strany si tedy mohou, v souladu s právním řádem, svobodně sjednat smlouvu a svobodně
určit i její obsah a řekněme, že většinou také formu.10
V NOZ je výslovně zakotvena tzv. zásada neformálnosti právního jednání, když jeho § 559 říká, že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou
formu, jestliže není při této volbě omezen zákonem či
ujednáním. Toto ustanovení je projevem základní zásady soukromého práva – autonomie vůle. Primárně
tedy právní jednání musí být učiněno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně.11 Pro některá právní jednání je ale zákonem navíc stanovena předepsaná forma
jejich projevu. Typickým příkladem jsou smlouvy
o převodech nemovitostí, kdy zákon přímo stanoví
pro toto právní jednání písemnou formu.12
3
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS
128/06. Obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne
26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98 a rozsudek Nejvyššího
soudu ČR ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 5100/2007.
4
K tomu více viz VÍTOVÁ, Blanka. Nepřiměřená ujednání ve
spotřebitelských smlouvách. 1. vyd. Olomouc : Iuridicum Olomoucense, o. p. s., 2011, s. 45–46.
5
Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2000, sp. zn.
29 Cdo 81/2000.
6
Obdobně též ELIAŠ, Karel. Smluvní pokuta z pohledu právní
doktríny i praxe. Obchodní právo, 2001, č. 10, s. 2–3.
7
Zákon č. 89/2012 Sb., v platném znění.
8
§ 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění.
9
K principu poctivosti více viz MELZER, F. Právní jednání a jeho výklad. Brno : Václav Klemm – Vydavatelství a nakladatelství, 2009, s. 2–30.
10
HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv podle nového občanského
zákoníku, Právní rozhledy, 2012, č. 1, s. 25.
11
Viz ust. § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v účinném znění.
K platnosti právního jednání učiněného v písemné
formě zákon vyžaduje podpis jednajícího. Podpis
může být proveden jak ručně tak i tam, kde je to obvyklé může být nahrazen mechanickými prostředky.
A není tomu tak dlouho, kdy je možné právní jednání podepsat i elektronicky.13 Nový občanský zákoník
ale dále říká, že písemná forma právního jednání je
zachována i tehdy, je-li právní jednání učiněno elektronicky či jinými prostředky umožňujícími určit jednající osobu a zachytit obsah jednání. V této souvislosti se někdy mluví o právních jednáních zaslaných
faxem či prostřednictvím e-mailu, i když nutno říci,
že e-mail se jeví prozatím jako sporný prostředek pro
zachování písemné formy právního jednání, v případě, že se nejedná o tzv. certifikovaný e-mail.
Písemnost by tedy především měla zachycovat
text právního jednání (text smlouvy) a podpis jednajícího, samotný nosič písemnosti nám poté pouze rozlišuje, zdali je právní jednání zachyceno v listinné či
elektronické podobě, přičemž obě tyto podoby mohou
představovat písemnou formu právního jednání.
Textová podoba dle NOZ
Smlouvy tedy mohou být uzavírány v písemné formě,
ale nemusí, nestanoví-li to přímo zákon anebo dohoda stran. V případě některých ujednání se spotřebiteli by se písemná forma právního jednání mohla jevit
jako žádoucí, z toho důvodu, že spotřebitel je slabší
stranou smluvního závazku, a písemná forma pro něj
může v některých případech představovat vyšší míru
ochrany.14 NOZ, v souvislosti s problematikou spotřebitelských smluv, zavádí ale další nový pojem, a to
tzv. „textovou podobu.“ Tento pojem se do našeho
právního řádu dostal prostřednictvím terminologie
používané evropskými směrnicemi15 o ochraně spotřebitelů. Textová podoba ovšem neznamená, že musí být splněna zároveň písemná forma právního jednání.16 Což je informace, kterou by dle mého
názoru měli do budoucna znát podnikatelé, kteří
obchodují na trhu se spotřebiteli, neboť jím může
ušetřit čas i peníze.
Písemná forma v. textová podoba
Současný občanský zákoník mluví pouze o písemné
formě, pojem textová podoba nezná. V případě plnění informačních povinností dodavatele tak uvádí, že
12
§ 560 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění.
13
§ 561 věta třetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
v platném znění.
14
Například po nedávné novele č. 19/2012 Sb. zákona
č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, stanoví zákon nově povinnost uzavírat a podepisovat rozhodčí smlouvu pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv na
samostatné listině. Obecně musela být sjednána písemně, ale
požadavek na písemnou formu je ještě zpřísněn tím, že spotřebitelská smlouva musí být sjednána na jiné listině, než je smlouva hlavní, která upravuje práva a povinnosti mezi podnikatelem
a spotřebitelem.
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
11
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 12
Statû
po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním, musí
spotřebiteli poskytnout písemně zákonem vyjmenované informace, tyto pak musí poskytnout určitým
a srozumitelným způsobem.17 Dále také například
uvádí, že dodavatel v případě smluv uzavíraných mimo prostory obvyklé k podnikání musí spotřebitele
písemně upozornit na právo odstoupit od smlouvy
nejpozději před uzavřením smlouvy.
kal. Také nová Směrnice o právech spotřebitelů19 nestanoví povinnost, aby sdělované informace měly písemnou formu stanovenou pro některé projevy vůle,
nýbrž aby obchodník spotřebiteli vždy jasným a srozumitelným způsobem potřebné informace sdělil při
použití takového komunikačního prostředku, který
umožňuje spotřebiteli informace si zobrazit a následně si je i uchovat.
Písemná forma ale má, jak již bylo výše uvedeno,
své náležitosti, především vyžaduje podpis jednajícího a je primárně vyžadována pro některé právní jednání. Naproti tomu textová podoba, je nově zákonem stanovena pouze pro některá sdělení, při
plnění informačních povinností podnikatele, a setkáváme se s ní pouze u smluv uzavíraných se
spotřebiteli.
Nový občanský zákoník na více místech stanoví,
kdy je vyžadováno sdělení v textové podobě. Například je-li uzavírána smlouva za použití elektronických prostředků, musí podnikatel poskytnout spotřebiteli v textové podobě jak znění smlouvy, tak i znění
všeobecných podmínek.20 V souladu s novou směrnicí o právech spotřebitele pak existuje v novém občanském zákoníku také případ,21 kdy podnikatel musí primárně sdělit zákonem stanovené údaje
spotřebiteli písemně, a to v případě smluv uzavřených
mimo obchodní prostory. V jiné textové podobě, například prostřednictvím e-mailu, je smí sdělit jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil.
Textová podoba sdělení je dle § 1819 NOZ zachována, jsou-li sdělované údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat. Tato zvláštní „forma“, nebo-li lépe řečeno
podoba textu, nemusí být podepsána a je vyžadována pouze v zákonem stanovených případech. Jak je
uvedeno v důvodové zprávě k novému občanskému
zákoníku: „Požadavek písemnosti pro některá
sdělení vyvolával v praxi představu, že má jít
o sdělení v písemné formě, tedy o projev vůle – podle současné právní úpravy právní úkon v písemné formě – splňující všechny náležitosti stanovené
pro tuto formu včetně podpisu osoby, která jej činí. Tuto představu terminologie platného obč.
zák. zesiluje tím, že výrazem písemně označuje
i formu právních úkonů (např. § 40 současného
obč. zák.).“18
Požadavek písemné formy, stanovený pro některé
projevy vůle, tak je nadbytečný a zatěžující podnikatele. Například pouze u informačních letáků by striktní vyžadování písemné formy, tak jak o ní bylo pojednáno v předchozím textu, bylo neúměrné
a i nesmyslné. Podstatou poskytování informací
o podnikatelích je především to, aby spotřebitel měl
k dispozici srozumitelně a určitě sdělené konkrétní
informace, které by měl jako druhá strana závazku
znát. Například aby měl řádně poskytnutou informaci o záruce na zboží, které si zakoupil distančním
způsobem a s obchodníkem se nikdy fyzicky neset15
16
12
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne
25. 10. 2011[online].eur-lex.europa.eu, (cit. 21. 8. 2012). Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?
uri=OJ:L:2011:30 4:0064:0088:CS:PDF.
KOUKAL, P., ZAHOŘOVÁ, E., [online]. epravo.cz, (cit. 21. 8.
2012). Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/listinna-aelektronicka-podoba-pi semneho-pravniho-ukonu-84178.html.
17
Například § 53 dost. 4 a 6 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v účinném znění.
18
Důvodová zpráva [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, (cit.
20. 8. 2012), s. 450. Dostupné na: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html.
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
Listinná podoba
V zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru,
se vyskytuje22 další pojem, a tím je tzv. „listinná podoba“. Ráda bych jí odlišila od výše zmíněného pojmu textová podoba, neboť se může zdát, že se jedná
o totéž. Z vyhlášky23 č. 193/2009 Sb., o stanovení podrobností provádění autorizované konverze dokumentů plyne, že pod listinnou podobou si máme představit dokument v papírové podobě, jejím opakem je
pak podoba elektronická. Listinnou podobu má i kopie písemného dokumentu.
Pojem listinná podoba se tedy také odlišuje od pojmu textová podoba, neboť aby byla splněna podmínka textové podoby, není zde nutnost existence
dokumentu v papírové podobě, ale naopak je podmínkou, aby textové sdělení, ve smyslu § 1819
NOZ č. 89/2012 Sb., bylo poskytnuto takovým
způsobem, že jej lze uchovat a opakovaně zobrazovat, což může samozřejmě splňovat i text jak
v listinné podobě, ale i text v podobě elektronické.
19
Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne
25. 10. 2011 [online].eur-lex.europa.eu, [cit. 21. 8. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?
uri=OJ:L:2011:30 4:0064:0088:CS:PDF.
20
§ 1827 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění.
21
§ 1828 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění.
22
Např. § 6 odst. 1 zákona, zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.
23
Z § 3 odst. 4 vyhlášky č. 193/2009 Sb.
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 13
Statû
Jak se rychle zorientovat v nové
právní úpravě domácího násilí
JUDr. KATE¤INA âUHELOVÁ
externí doktorandka katedry obãanského práva a pracovního práva
Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a soudkynû
Krajského soudu v Brnû
Právní úprava ochrany před domácím násilím je v současnosti v občanském právu upravena pouze v občanském soudním řádu, a to v § 76b o. s. ř. Jde o úpravu předběžných
opatření, která trvají jeden měsíc a poté mohou být prodloužena až na dobu jednoho roku. Předpokladem prodloužení na dobu jednoho roku je podání návrhu ve věci samé
a trvání stavu ohrožení navrhovatele (srovnej § 76b odst. 4 věta první o. s. ř.).
Za stávající právní úpravy se vyskytly následující
problémy:
mu soudnímu řádu doktora Drápala,3 začaly některé soudy nařizovat v těchto případech jednání.4
Soudy rozhodovaly nejednotně případy, kdy návrh na vydání předběžného opatření byl podán nezletilým dítětem zastoupeným zákonným zástupcem za situace, kdy osobou násilnou byl druhý
rodič dítěte. Vyskytly se tři hlavní scénáře. Podle
prvního došlo k vyloučení věci k samostatnému
projednání a rozhodnutí a věci byly rozhodovány
jako úprava styku v rámci péče o nezletilé. Podle
druhého soudy návrh zamítly proto, že byl podán
osobou, která není ve věci aktivně legitimována.
Konečně podle třetího bylo návrhu vyhověno, nezletilému dítěti byl ustanoven opatrovník.1
Problémy nečinil následující fakt, který však podle mého názoru byl problematický – šlo o řízení
sporné, přesto soudy obstarávaly důkazy za navrhovatele. Pracovně tuto skutečnost budu označovat
„problém, neproblém“.
Jakou žalobu ve věci samé je nutné podat, aby
předběžné opatření bylo prodlouženo? Nebylo
sporu o tom, že návrhem ve věci samé je žaloba,
která řeší společné bydlení a žaloba o ochranu
osobnosti. Sporné bylo, zda je návrhem ve věci
samé také žaloba o rozvod manželství a o výchovu a výživu nezletilých dětí.2
Zpočátku byla praxe jednotná v tom, že o prodloužení doby trvání předběžného opatření soudy
rozhodovaly bez nařízení jednání, bez slyšení násilné osoby. Poté, co vyšel komentář k občanské1
2
Srovnejte ČUHELOVÁ, K. Jak postupovat, pokud v rodině
s nezletilými dětmi dochází k domácímu násilí? Právní rozhledy, 2011, roč. 19, č. 7, 2011, s. 253; VLÁČIL, D. K některým
praktickým aspektům rozhodování civilního soudu při ochraně
před domácím násilím a jeho spolupráci s policejními orgány.
Sborník textů k problematice domácího násilí, CSSP, 2010, s. 84.
K tomu blíže například KOVÁŘOVÁ KOCHOVÁ, Ingrid. In:
ŠÍNOVÁ, Renáta. Řízení ve věcech rodinněprávních v České
republice, Slovenské republice a Německu a jejich aktuální problémy. Praha : Leges, 2010, s. 129–146.
Účelem tohoto článku je zodpovědět otázky, zda
nová úprava přinese řešení nastíněných problémů či
nikoli, případně, zda lze očekávat nová úskalí pro
aplikační praxi.
Stručně k nové právní úpravě
Podle § 751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen NOZ), stane-li se
další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, kde se nachází rodinná domácnost – nesnesitelné pro násilí vůči manželovi nebo jiné osobě,
která zde žije, může soud na návrh dotčeného
manžela omezit (vyloučit) na určenou dobu druhého manžela v domě nebo bytě.
Stejně lze podle § 751 odst. 2 NOZ postupovat
i v případě, že se jedná o manžele rozvedené,
i v případě, kdy manželé (rozvedení manželé)
bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti.
Konečně podle § 753 NOZ má právo domáhat se
ochrany proti domácímu násilí také každá jiná
osoba, která žije spolu s manžely nebo rozvedenými manžely rodinné domácnosti.
3
DRÁPAL, Ljubomír. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád. Komentář. § 1 – 200za. 1. vyd.
Praha : C. H. Beck, 2009.
4
Srovnejte například rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě,
čj. 16 Co 299/2010-28 ze dne 6. 12. 2010.
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
13
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 14
Statû
Ustanovení § 752 NOZ stanoví, že omezení nebo
vyloučení práva manžela v domě či bytě bydlet,
určí soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Na návrh
soud rozhodne znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.
oddílů, první se věnuje předběžným opatřením, druhý řízením ve věci samé.
§ 3021 NOZ pak stanoví, že právě citovaná ustanovení § 751 a § 753 proti domácímu násilí se
použijí také v případě společného bydlení jiných
osob, než jsou manželé.
Podle § 5 ZZŘ jsou účastníky řízení navrhovatel
a ten, kterého zákon za účastníka označuje, jinak
navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. V případě domácího
násilí zákon za účastníky označuje navrhovatele,
kterým je osoba, která se cítí domácím násilím dotčena a odpůrce, kterým je násilná osoba.
Co nám přináší nový občanský zákoník?
Úpravu domácího násilí v hmotněprávním předpise.
Změnu, pokud jde o aktivní legitimaci. Aktivně
legitimován je:
– dotčený manžel nebo rozvedený manžel,
i když násilí směřuje proti další (třetí) osobě
žijící v rodinné domácnosti,
– osoba žijící s nimi v rodinné domácnosti,
– každý vůči komu násilí směřuje a žije s násilnou osobou v domácnosti.
Nová právní úprava s sebou nese také otázku, zda
může podat návrh osoba žijící s manžely, když násilí nesměřuje vůči ní, ale vůči manželovi? Pokud
ano, tak co když manželovi vadí, že je násilná
osoba vykázána ze společného obydlí, jaké je jeho postavení v řízení?
První otázka má dvě řešení, buď může, nebo nemůže. Přikláním se k názoru, že nová právní úprava tuto možnost osobě žijící s manželi přináší.
Na druhou otázku by právní úprava měla zodpovědět, ale nečiní tak. Což není správné.
Za velký problém považuji fakt, že návrhem osoby, které vadí násilí páchané nikoli na něm, dochází k zásahu do práva autonomie vůle ohrožené osoby, aniž by tato měla možnost rozhodnutí ovlivnit,
neboť není účastníkem řízení, neboť zákon
o zvláštních řízeních jí tento statut nepřiznává.
Novou úpravu délky ochrany na maximálně
šest měsíců. Poté musí být podán nový návrh, nikoli jen návrh na prodloužení, jak jsme byli zvyklí u předběžného opatření.
Co nám přináší zákon o zvláštních řízeních?
V současné době je připraven návrh zákona, který by
měl přinést harmonizaci civilně procesního práva
s novým soukromým právem. Zákon je v současné
době po připomínkovém řízení předložen legislativní
radě vlády. V tomto článku budu odkazovat na jeho
ustanovení, jejichž označení se může změnit. Mohou
také přibýt ustanovení nová.
Co nám tedy přináší zákon o zvláštních řízeních
(dále jen ZZŘ), který by měl upravovat řízení obecně
považována za nesporná?
Řízení ve věcech ochrany proti domácímu násilí
je upraveno ve druhém díle hlavy první části obsahující zvláštní úpravu. Druhý díl je rozložen do dvou
14
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
Se zvláštní úpravou si však nevystačíme, proto se
dotknu i obecných ustanovení, konkrétně těch, která
jsou něčím nová.
Řízení je nově možné zahájit ústně do protokolu
(§ 13 ZZŘ), z čehož soudy nebudou „nadšené“,
ale ohrožené osobě se tím otevírá další „přístupová“ cesta k soudu, respektive k dosažení ochrany.
Co je naprosto zásadní, tak podle § 19 ZZŘ je
soud povinen z úřední moci zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí. Účastník může
uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy
do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí. Tím není
dotčeno právo účastníka uvádět nové skutečnosti
a důkazy v odvolacím řízení. Mám za to, že uvedené ustanovení bude platit pro řízení ve věci samé. Pro řízení o předběžném opatření totiž platí
pravidlo dané § 75c odst. 4 o. s. ř., dle kterého pro
rozhodnutí je rozhodující stav v době vyhlášení
usnesení soudu prvního stupně. Pokud jde o zjišťování skutkového stavu z moci úřední, v případě
předběžného opatření je soud limitován lhůtou, ve
které musí rozhodnout. Pokud ve lhůtě stihne zajistit důkazy, které navrhovatel nezajistil, pak pro
to má zákonný podklad. Pokud je nezajistí, nemůže mu jen z toho důvodu odvolací soud rozhodnutí zrušit. Citované ustanovení reaguje na
praxi, zmíněnou shora, nebo také na „problém,
neproblém“, kdy soudy v případech rozhodování
o předběžných opatřeních vyžadovaly zprávy od
intervenčních center a spisy policie přesto, že zde
neplatila zásada vyšetřovací.
Na citované ustanovení § 19 ZZŘ navazuje § 20
ZZŘ, podle kterého soud provede i jiné důkazy
potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly
účastníky navrhovány. Tato zásada se rovněž
uplatní jen při rozhodování ve věci samé, protože
dokazování se provádí na jednání5, které soud nařizuje k projednání a rozhodnutí věci samé.
Nyní se dostávám ke zvláštní úpravě a zodpovězení otázky, zda řeší problémy aplikační praxe.
Řešení problému: Jak je to s návrhem
nezletilého dítěte, respektive návrhem
podávaným jménem nezletilého dítěte?
Tento problém se zákon snaží vyřešit v § 391 a § 394
ZZŘ. Zákon rozlišuje nezletilé starší a mladší 16 let.
Jménem nezletilého mladšího 16 let podává návrh
podle § 391 odst. 2 ZZŘ:
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 15
Statû
zákonný zástupce,
obecní úřad obce s rozšířenou působností,
advokát na základě plné moci, pokud má nezletilý pro udělení plné moci přiměřenou rozumovou
a volní vyspělost.
Nezletilý starší 16 let má podle § 391 odst. 3 ZZŘ
pro řízení plnou procesní způsobilost.
Zákonodárce se vypořádává také s návrhem osoby, jejíž svéprávnost byla ve věcech, o něž v řízení
jde, omezena. Zde návrh podává:
opatrovník,
obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Nevyhneme se situacím, kdy může dojít ke střetu
zájmů nezletilého a zákonného zástupce, případně
opatrovníka a osoby omezené ve způsobilosti, a také
střet zájmů osob zastoupených týmž zákonným zástupcem případně opatrovníkem. Střet zájmů řeší
§ 391 odst. 2 věta třetí ZZŘ ve spojení s § 394 ZZŘ.
Podle zmíněného § 394 ZZŘ, bylo-li vyhověno
návrhu na nařízení předběžného opatření podle § 391
odst. 2 ZZŘ a hrozí střet zájmů zákonného zástupce
nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či může
dojít ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni
týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, jmenuje soud příslušný podle § 388 navrhovateli neprodleně po nařízení předběžného opatření opatrovníka
pro podání návrhu podle § 399. To neplatí, je-li navrhovatel zastoupen advokátem. Proti usnesení, kterým
byl opatrovník jmenován, není odvolání přípustné.
Ustanovení § 391 odst. 2 věta třetí ZZŘ pak stanoví,
že ustanovení jiného právního předpisu (míněno zákon o rodině), podle nějž je třeba jmenovat opatrovníka, dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke
střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo hrozí-li
takový střet, se nepoužije.
Zákonodárce bohužel nemyslel na případy, kdy
návrhu na nařízení předběžného opatření není vyhověno, bude podáno odvolání a hrozí střet zájmů popsaný shora. Na takové situace totiž § 394 ZZŘ nedopadá.
Řešení či neřešení problému: Jaké jsou
předpoklady dalšího „prodloužení“
ochrany nad dobu jednoho měsíce.
Otázka zní: Bude nás do budoucna zajímat,
jakou žalobu ohrožená osoba podá?
Již v rozhodnutí o předběžném opatření soud podle
§ 393 odst. 2 ZZŘ navrhovatele poučí o právu podat
návrh na zahájení řízení ve věci samé podle § 389
a jeho účincích na vykonatelnost předběžného
opatření.
Všimněme si rozdílu oproti ostatním předběžným
opatřením, kde musí navrhovatel, respektive žalobce
již v návrhu tvrdit, jakou žalobu ve věci samé hodlá
podat (vyjma případů, kdy je řízení možné zahájit
i bez návrhu). Vychází se z první věty § 76 odst. 3
o. s. ř., podle které, předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě,
kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení; to neplatí, může-li být řízení ve věci zahájeno
i bez návrhu (Srovnejte Usnesení Vrchního soudu
v Praze ze dne 21. 3. 200, sp. zn. 7 Cmo 237/2000,
Soudní rozhledy, roč. 2000, č. 11, s. 332.).
Rovněž nemůžeme přehlédnout fakt, že soud navrhovatele nepoučuje o právu podat žalobu na ochranu osobnosti. Přesto, že jde o vhodnější institut v případech, kdy se domácí násilí „překlopí“ do ex partner
stalkingu.6
Otázkou je, zda úprava ochrany před domácím
násilím neměla chránit jen oběti domácího násilí,
oběti ex partner stalkingu by pak byly chráněny předběžným opatřením podle § 76 o. s. ř. v rámci ochrany osobnosti, stejně jako oběti stalkingu (bez vazby
na předchozí vztah).
Ale zaměřme svou pozornost na „navázanost“
předběžného opatření na rozhodnutí ve věci samé.
Podle nové právní úpravy platí, že byl-li návrh na zahájení řízení podán ve lhůtě podle § 396, prodlužuje
se doba trvání účinků předběžného opatření do doby,
než soud o návrhu rozhodne.
Jen tehdy také trvají účinky předběžného opatření. Máme tudíž jen jednu „věc samu“, která ohrožené
osobě garantuje „prodloužení“ její teritoriální ochrany, a to žaloba podle § 398 a následujících ZZŘ.
Problém: Nařídit při „prodloužení“
předběžného opatření jednání?
Je podle mého názoru vyřešen, protože k rozhodnutí
soud podle § 402 odst. 1 věta první ZZR zpravidla nařídí jednání.
Co říci závěrem?
Nová právní úprava vyřešila problémy současné aplikační praxe, ale přinesla problémy nové. Konkrétně
stav, kdy osoba, která je napadána násilnou osobou
a nepodá návrh na nařízení předběžného opatření,
není účastníkem řízení.
Nová právní úprava však není konečná, dá se s ní
pracovat, a myslím, že zákonodárce problémy, na které jsem upozornila, možná ještě odstraní.
6
5
Srovnejte ustanovení § 122 odst. 1 o. s. ř.
ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. Praha :
Grada, 2008, s. 47.
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
15
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 16
Otázky & odpovûdi
Otázky & odpovědi
NOZ – ãást první
?
Nov˘ obãansk˘ zákoník umoÏÀuje fyzické osobû,
která trpí du‰evní poruchou, aby si s pfiivolením
soudu sama zvolila podpÛrce, kter˘ jí bude napomáhat a podporovat ji pfii jejím právním jednání.
Poãítají s podpÛrcem i pfiedpisy procesního práva
úãinné od 1. 1. 2014?
Na dotaz odpovídá: Karel Svoboda
Ano, počítají. Do tzv. harmonizační novely o. s. ř. má
být začleněn nově § 116a, v němž se dočteme, že
„osoba, která může účastníku podle občanského zákoníku napomáhat při rozhodování (podpůrce), je
účastníkem řízení“.
Podpůrcem je subjekt, s nímž uzavřela fyzická
osoba trpící duševní poruchou smlouvu o nápomoci
při rozhodování, která byla schválena soudem (§ 46
odst. obč. zák.). Na základě smlouvy o nápomoci
podpůrce získává oprávnění být přítomen se souhlasem podporovaného při jeho právních jednáních, zajišťovat podporovanému potřebné údaje a sdělení
a být mu nápomocen radami. Oprávnění samostatně
právně jednat ohledně záležitostí podporovaného má
jen v případě, že namítá neplatnost právního jednání
podporovaného (§ 47 odst. 2 obč. zák.).
Smyslem nového § 116a o. s. ř. není doplnit § 90
o. s. ř., který sděluje, že účastníky civilního sporu
jsou žalobce a žalovaný. Podpůrce totiž skutečným
účastníkem sporu není, protože ho případné meritorní rozhodnutí nezavazuje (s výjimkou případu, kdy se
vlastním jménem domáhá určení neplatnosti právního jednání podporovaného). Pokud by § 116a o. s. ř.
měl doplnit definici účastníků sporného řízení, bylo
by systematicky zařazeno za § 90 o. s. ř.
Z § 116a o. s. ř. je však třeba dovodit, že podpůrce má během řízení, jehož účastníkem je podporovaný, samostatné procesní postavení, které je obdobné
postavení vedlejšího účastníka. Např. má právo vlastním jménem podávat opravné prostředky, důkazní
návrhy, právo na doručení žaloby, právo být přítomen
při jednání apod. Nemá však oprávnění disponovat
s předmětem řízení, i když podporuje žalobce. Nemůže tedy např. vzít žalobu zpět nebo uzavřít smír.
Stejně jako vedlejší účastník má však právo realizovat procesní obrany v zájmu podporovaného, včetně
vznesení námitky promlčení (nikoli však započtení).
Podpůrce získává své samostatné procesní postavení již na samém počátku řízení. O přípustnosti jeho
účasti na řízení soud nerozhoduje (na rozdíl od ved-
lejšího účastenství, které soud nepřipustí, jakmile
k návrhu protistrany zjistí, že vedlejší účastník nemá
právní zájem na výsledku řízení (§ 93 odst. 1 o. s. ř.).
Právo podpůrce podat odvolání není limitováno tím,
že se podporovaný účastník práva odvolání vzdal nebo s odvoláním podpůrce nesouhlasí (§ 203 odst. 1
o. s. ř.). Pokud soud s podpůrcem od samého počátku
řízení nejedná jako s osobou, která má tatáž práva jako podporovaný účastník (s výjimkou práva disponovat s předmětem řízení a práva uzavřít smír), jedná se
o procesní pochybení, které má za následek kasaci
napadeného meritorního rozhodnutí. Rozsudek, který
nebyl podpůrci doručen, nemůže nabýt právní moci.
Podpůrce a podporovaný účastník vytvářejí určitou procesní jednotu (stranu sporu), která se projeví
např. v tom, že v neprospěch podporovaného nelze
vydat rozsudek pro zmeškání (§ 153b o. s. ř.), pokud
se k prvému jednání dostaví alespoň podpůrce. Jiný
výklad by znamenal, že by podpůrci byly upřeny procesní nástroje, kterými je v zájmu hájení procesních
práv podporovaného vybaven. Stejně tak není možné
vydat tzv. fiktivní rozsudek pro uznání, pokud podporovaný žalovaný na tuto výzvu zákonem stanoveným způsobem nezareaguje, avšak jeho podpůrce ano
(§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Naopak zřejmě nelze vyloučit, aby podporovaný účastník, který má plnou způsobilost k právnímu jednání, vzal i bez svolení podpůrce žalobu zpět, uzavřel soudní smír nebo výslovně
uznal nárok uvedený v žalobě (§ 153a odst. 1 o. s. ř.).
Podpůrce však má právo napadnout rozhodnutí soudu, které bylo učiněno na základě zmíněných procesních úkonů podporovaného, opravnými prostředky.
Jestliže podpůrce s podporovaným kromě smlouvy o nápomoci při rozhodování uzavře i mandátní
smlouvu, na jejímž základě posléze jedná jménem
podporovaného před soudem, soud je povinen jak
podpůrce, tak podporovaného poučit o tom, že podpůrce nemůže během sporu vystupovat jako zástupce
podporovaného a zároveň jako podpůrce, a poskytne
podporovanému lhůtu ke zvolení si jiného zástupce
pro řízení. Po uplynutí této lhůty soud jedná tak, jako
by podpůrce a podporovaný byli samostatnými procesními subjekty, tedy jako by smlouva o zastoupení
mezi podpůrcem a podporovaným neexistovala.
Podpůrce je třeba odlišit od osoby, ohledně níž
účastník vydal předběžné prohlášení, že má spravovat jeho záležitosti pro případ jeho budoucí nezpůsobilosti (§ 38 a násl. obč. zák.). Tato osoba vystupuje
jako procesní opatrovník účastníka, jakmile ji soud se
souhlasem účastníka ustanovil (§ 29a o. s. ř.). Nemá
procesní samostatnost, jak je tomu u podpůrce.
Dotazy mÛÏete zasílat na e-mailovou adresu: [email protected]
16
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 17
Otázky & odpovûdi
NOZ – ãást první
?
Jak˘m zpÛsobem lze podle NOZ fie‰it situaci, kdy
osoba je dlouhodobû nezvûstná a nezaji‰Èuje
správu sv˘ch vûcí, nicménû neexistují váÏné dÛvody se domnívat, Ïe by jiÏ neÏila?
Na dotaz odpovídá: Jana Křiváčková
Nový občanský zákoník ve svých § 66 až § 70 upravuje situaci, kdy je člověk dlouhodobě nezvěstný, tj.:
„opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není
o něm známo, kde se zdržuje“. Reaguje tím na komplikace, které v důsledku tohoto stavu v praxi mohou
vznikat a také reálně vznikají. V těchto případech bude možné, aby soud prohlásil takovou osobu za nezvěstnou. Soud však takto bude postupovat pouze na
návrh, nikoli sám z úřední povinnosti či pouze na něčí podnět. K zahájení řízení tedy bude nutné podání
obsahující návrh na zahájení takového řízení, nikoli
pouze např. sdělení o nezvěstnosti osoby. Návrh potom bude moci podat pouze taková osoba, u níž bude
dán právní zájem na prohlášení člověka za nezvěstného. Půjde tedy zejména o manžela nebo jiné blízké
osoby, spoluvlastníka společné věci, zaměstnavatele
nezvěstné osoby, ale i např. obchodní společnost, na
níž má tento člověk účast.
Řízení o prohlášení za nezvěstného bude upraveno v zákoně o zvláštních řízeních soudních, který je
momentálně projednáván Poslaneckou sněmovnou
ČR. Osoba, která v něm má být prohlášena za nezvěstnou se v tomto řízení bude označovat jako pohřešovanou. Řízení po podání návrhu má dále probíhat
tak, že soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve pohřešovaného, aby se ve stanovené lhůtě
přihlásil, a stejně tak i každého, kdo o něm ví, aby
o něm podal v téže lhůtě zprávu soudu nebo opatrovníku, popřípadě zástupci, uvedenému v této vyhlášce.
Ve vyhlášce dále soud uvede podstatné okolnosti
případu, zejména identifikuje osobu, o níž jde. Zcela
zásadní součástí vyhlášky je potom oznámení, že po
uplynutí lhůty tří měsíců od uveřejnění vyhlášky
(vždy uvede i den, kdy lhůta končí) rozhodne soud
o prohlášení osoby za nezvěstnou. Zároveň však soud
provede všechna potřebná šetření o pohřešovaném,
tak jako je tomu dnes v případě prohlášení osoby za
mrtvou, aby se předešlo nesprávnému rozhodnutí, pokud by např. osoba pobývala ve vězení či v nemocnici. Jestliže se osoba ve stanovené lhůtě nepřihlásí a zároveň nebude zjištěno, kde se zdržuje, soud ji svým
rozhodnutím prohlásí za nezvěstnou a uvede v něm
i den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti.
To má velice praktické důsledky. U jednání,
k nimž je jinak potřebné, aby osoba prohlášená za nezvěstnou, udělila svůj souhlas či přivolení (nebo např.
odevzdala svůj hlas) nebo jinak konala, se nebude
k této potřebnosti přihlížet. To znamená, že odpadne
nutnost v zájmu platnosti či účinnosti určitého jednání např. její souhlas nahrazovat v soudním řízení.
Ovšem vždy bude platit, bude-li jiná osoba jednat,
a tímto jednáním budou dotčeny záležitosti nezvěstného, musí tak činit i s přihlédnutím k jeho zájmům.
Zákon pak výslovně uvádí, že osoba, která byla prohlášena za nezvěstnou, následně nemůže namítat neplatnost nebo neúčinnost právního jednání učiněného
za jeho nepřítomnosti, k němuž došlo za účinků takového prohlášení, protože se při nich projev jeho vůle
nevyžadoval. Jestliže se člověk prohlášený za nezvěstného vrátí zpět nebo jmenuje-li správce svého jmění,
pozbývá prohlášení za nezvěstného svých účinků.
Nic z výše uvedeného však nebude platit v záležitostech osobního stavu nezvěstného. Zde prohlášením člověka za nezvěstného nenastanou stejné účinky (bude tedy zpravidla nutné ustanovit takové osobě
opatrovníka). Své zásadní uplatnění ovšem jistě najde
uvedený institut ve sféře majetkové.
NOZ – ãást druhá
?
S manÏelem jsme uzavfieli smlouvu o zúÏení spoleãného jmûní manÏelÛ aÏ na vûci tvofiící vybavení spoleãné domácnosti. Smlouvu jsme uzavfieli
formou notáfiského zápisu. Jak˘ vliv na tuto
smlouvu má nová úprava v obãanském zákoníku
úãinném od 1. 1. 2014?
Na dotaz odpovídá: Markéta Písaříková
Budeme vycházet z toho, že jste s manželem platně
zúžili rozsah vašeho společného jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (§ 143a
odst. 1 obč. zák. ve stávajícím znění).
Nový občanský zákoník zcela jinak koncipuje
manželské majetkové právo a institut tzv. obvyklého
vybavení společné domácnosti. Společné jmění manželů je jedním z tzv. společenství jmění podle § 1236
a násl. NOZ (obecná úprava), přičemž speciálně je
upraveno v § 708 a násl. NOZ. Obvyklé vybavení domácnosti není součástí společného jmění (§ 698
NOZ) a podléhá zvláštnímu majetkovému režimu.
Podle § 3038 NOZ věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají být dnem 1. 1. 2014
součástí společného jmění a bezvýhradně se na ně
uplatní zvláštní majetkový režim podle § 698 a § 699
NOZ. Ten však neobsahuje v přechodných ustanoveních speciální právní úpravu pro posuzování manželských smluv uzavřených podle stávající právní úpravy. Lze vyjít z toho, že se tyto smlouvy budou řídit
dosavadní právní úpravou (§ 3028 odst. 2 NOZ),
avšak i na tyto se retroaktivně použije § 3030 NOZ.
Nová právní úprava počítá se čtyřmi typy režimů
manželského majetkového práva, a to:
a) zákonný režim (proti současné úpravě rozšiřuje
vymezení společného jmění),
b) smluvený režim založený formou veřejné listiny,
c) režim založený rozhodnutím soudu, a
d) režim oddělených jmění.
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
17
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 18
Otázky & odpovûdi
Manželské smlouvy uzavřené podle § 143a odst. 1
obč. zák. budou zřejmě po nabytí účinnosti posuzovány jako smlouvy podle § 716 až § 721 NOZ, přičemž k manželským smlouvám obecně bude platit
úprava uvedená v § 1721 až § 1730 NOZ.
Obvyklé vybavení společné domácnosti se tedy
bude bez výjimky od 1. 1. 2014 řídit § 698 a § 699
NOZ. Obvyklé vybavení rodinné domácnosti bude
tvořit soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů,
přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich. Důvodová
zpráva počítala s tím, že obvyklé vybavení společné
domácnosti budou tvořit i věci, ke kterým manželé,
ať už jeden z nich nebo oba společně, nemají vlastnické právo, mají pouze právo věc užívat (např. věci
pořízené na leasing, zapůjčené věci apod.).
Od 1. 1. 2014 se mění režim v nakládání s těmito
věcmi. K nakládání s touto věcí (např. prodej lednice) potřebuje manžel souhlas i druhého manžela, pokud tento souhlas udělen nebyl, může se druhý manžel dovolat neplatnosti právního ujednání, jímž druhý
manžel s věcí, která je součástí obvyklého vybavení
rodinné domácnosti, naložil bez jeho souhlasu.
Pro vypořádání věcí tvořících obvyklé vybavení
rodinné domácnosti se použije speciální právní úprava v § 699 NOZ. Důvodem této právní úpravy je zvýšená snaha zákonodárce chránit rodinu a manželství
jako instituci, nová právní úprava posiluje práva jednoho z manželů proti druhému. Zvýšenou ochranu
manželského majetku proti věřitelům však nová právní úprava nezavádí.
NOZ – ãást druhá
?
Mûní se v novém obãanském zákoníku dosavadní
právní úprava v˘Ïivného rozvedeného manÏela?
Na dotaz odpovídá: Eva Tykalová
Současná právní úprava výživného rozvedeného
manžela je zakotvena v zákoně o rodině a není příliš
rozsáhlá. NOZ v § 760 a násl. obsahuje úpravu rozšířenou. Zůstává zachován nárok na výživné rozvedeného manžela pro případ, kdy rozvedený manžel není schopen se sám živit. Současná kritéria pro
stanovení jeho výše jsou dána jako příspěvek na přiměřenou výživu manžela podle schopností, možností
a majetkových poměrů povinného manžela.
Aktuální zákon zakotvuje tzv. „sankční výživné“
ve prospěch rozvedeného manžela, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel porušením
svých manželských povinností, a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, bylo přiznáno oproti bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu,
jako výživné mezi manželi, přičemž tato částka výživného je omezena na dobu trvání tří let od právní
moci rozvodu. Rovněž zákon v současné podobě
18
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
umožňuje zánik výživného v podobě poskytnutí jednorázové částky podle písemné dohody účastníků.
Oproti této právní úpravě NOZ ponechává výživné rozvedeného manžela jako nárok pro případ, kdy
se rozvedený manžel není schopen sám živit, nicméně omezuje tuto podmínku nadále i na to, že neschopnost rozvedeného manžela sám se živit musí
mít původ v manželství nebo s ním souviset. V takovém případě ponechává výživné rozvedeného manžela rovněž v přiměřeném rozsahu. Nad rámec současné
úpravy ovšem zákon předpokládá, že tato vyživovací
povinnost vzniká pouze tehdy, pokud toto lze na manželovi spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na
jeho věk, zdravotní stav v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Tyto
podmínky pro posuzování vzniku vyživovací povinnosti rozvedeného manžela jsou v NOZ stanoveny nově oproti současné právní úpravě.
Zákon rozvádí materii výživného rozvedeného
manžela zejména v oblastech stanovení kritérií, která
bere soud na zřetel v případě rozhodování o výživném, a která v současné právní úpravě chybí. Jedná
se především o posouzení toho, jak dlouho trvalo
rozvedené manželství a jak dlouho je rozvedeno, tedy jak dlouho po rozvodu manželství dochází
ke vzniku požadavku na výživné. Soud musí rovněž
zohlednit skutečnost, pokud si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, zda si rozvedený manžel
mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním
majetkem, jak se rozvedený manžel podílel za trvání
manželství na péči o rodinnou domácnost, zda se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu
nebo osobě mu blízké, činu povahy trestného nebo
zda byl dán jiný obdobně závažný důvod. Pokud se
soud těmito či obdobnými kritérii v současné době
zabývá, je tomu při posuzování, zda přiznání výživného není v rozporu s dobrými mravy.
Tato kritéria, jimiž se soud řídí při rozhodování
o výživném, zpřesňují právní úpravu výživného
a rovněž omezují možnosti jeho přiznání.
Shodně jako v současné době bude možné i nadále uzavřít ohledně vyživovací povinnosti, jejího rozsahu a způsobu poskytování, dohodu manželů nebo
rozvedených manželů a stejně tak, jako v dosavadním
§ 94 odst. 2 zákona o rodině, bude možné, aby vyplacení jednorázové částky výživné nahradilo.
V tomto případě ji zákon označuje jako odbytné a poskytnutím odbytného zaniká právo rozvedeného
manžela na výživné. Shodně jako dosud v případě, že
k dohodě nedojde, rozhoduje o vyživovací povinnosti soud.
Zákon rovněž stanoví, obdobně jako dosavadní
§ 93 zákona o rodině, tzv. „sankční výživné“, tedy pro
případ, kdy nedojde k dohodě, dává právo manželovi, který rozvod manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil, a kterému byla rozvodem
způsobena závažná újma, aby se domohl na druhém
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 19
Otázky & odpovûdi
z manželů vyživovací povinnosti, i v takovém rozsahu, které zajistí v zásadě rovnou životní úroveň rozvedených manželů. Zde je úprava prakticky shodná, jako
úprava dosavadní, a to včetně stanovení maximální doby pro přiznání takového nároku tři roky od rozvodu
manželství, přičemž lhůta je i v této hranici stanovena
vždy tak, aby šlo o období okolnostem přiměřené.
Zákon nově výslovně vylučuje přiznání tohoto typu výživného i tam, kde jsou pro něj splněny podmínky v případech naplňujících znaky domácího násilí. Shodně jako v současné úpravě i zde zákon
stanoví zánik práva na výživné, a to tehdy, kdy oprávněný manžel uzavře nové manželství či registrované
partnerství.
Lze tedy shrnout, že základním rozdílem mezi dosavadní a nově přijatou právní úpravou je stanovení
kritérií pro poskytnutí výživného rozvedeného manžela, a tím v konečném důsledku patrně omezení případů, kdy by výživné bylo přiznáno, případně jeho
výše.
NOZ – ãást tfietí
?
Mûní se nûjak˘m zpÛsobem v novém obãanském
zákoníku institut nezbytné cesty z hlediska podmínek jejího zfiízení?
Na dotaz odpovídá: Michal Králík
Ano, tzv. nezbytná cesta je v NOZ založena na výrazně odlišných základech oproti současné, jejíž
právní úprava je redukována na jediné zákonné ustanovení § 151o odst. 3 občanského zákoníku. Regulace nezbytné cesty se v poměrech NOZ s dosavadní
úpravou záměrně rozchází.
Koncepčně je úprava nezbytné cesty obsažena nikoli v partii věcných práv k věci cizí, ale v materii
omezení vlastnického práva (§ 1029 – § 1036 NOZ).
Nová úprava je kvantitativně srovnatelná s dřívější
úpravou obsaženou v zákoně č. 140/1896 ř. z., o propůjčování cest nezbytných, jenž byl zrušen tzv. středním občanským zákoníkem k 1. lednu 1951. Přestože
důvodová zpráva na tento zákon jako normativní
zdroj neodkazuje a zdůrazňuje inspiraci výhradně zahraničními právními úpravami, je zřejmé, že jak zákon č. 40/1896 ř. z., tak i závěry současné judikatury
se do textu právní úpravy nezbytné cesty promítly.
Zásadně se mění již východisko úpravy nezbytné
cesty v NOZ v § 1029. Na rozdíl od současné právní
úpravy, která umožňovala zřídit nezbytnou cestu jen
pro zajištění přístupu ke stavbě (a nikoli pro zajištění
přístupu k pozemku), jestliže k ní vlastník nemohl
přístup zajistit jinak, NOZ dává aktivní legitimaci
k takovému požadavku vlastníku nemovitosti, tj. i pozemku, resp. převážně pozemku, za předpokladu, že
na takové nemovitosti nelze řádně hospodařit nebo ji
jinak užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou.
Důvod pro zřízení nezbytné cesty může být založen i argumentem, že na pozemku se nachází stavba,
která nemůže být řádně užívána, ale tato stavba nebude mít již povahu samostatné věci v právním smyslu, ale stavba bude součástí pozemku (nepůjde-li
o některou ze zákonných výjimek). I v těchto případech bude dána aktivní legitimace vlastníkovi nemovitosti – pozemku, na kterém se nachází stavba. Pokud ji nebude možné řádně užívat, bude se zřízení
nezbytné cesty domáhat vlastník pozemku s argumentem, že na nemovitosti nelze řádně hospodařit,
protože stavba jako součást pozemku není ekonomicky využitelná.
Zřízení nezbytné cesty bude podmíněno několika
zákonnými předpoklady:
zřízení nezbytné cesty bude obligatorně spojeno
s poskytnutím náhrady – povinnost náhradu poskytnout NOZ v § 1029 odst. 1 výslovně stanoví,
a to na rozdíl od současného ustanovení § 151o
odst. 3 obč. zák. Judikatura však bez jakýchkoli
pochybností vychází z ústavněprávních principů,
podle kterých k omezení vlastnického práva může dojít mimo jiné výhradně za náhradu,
je výrazně zdůrazněn požadavek na minimalizaci
zásahů do práva vlastníka pozemku, ke kterému
má být zřízena nezbytná cesta – tento požadavek
se projevuje v tom, že nezbytnou cestu může soud
povolit (§ 1029) v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci ji řádně užívat s náklady co nejmenšími. Ruku v ruce s tím jde požadavek, aby byl soused zřízením nebo užíváním
nezbytné cesty obtěžován co nejméně a jeho pozemek musí být zasažen co nejméně,
nezbytná cesta může mít dvojí povahu:
– buď může být zřízeno právo nezbytné cesty
k cestě na pozemku se již nacházející,
– žadateli se může povolit zřízení cesty nové.
Právě z důvodu, že zřízení nové cesty představuje výrazný zásah do práva vlastníka pozemku, na kterém má být nezbytná cesta zřízena,
zákon výslovně zdůrazňuje, že požadavek na
minimalizaci zásahu do práva vlastníka pozemku musí být obzvlášť zvážen, pokud má
dojít k povolení zřízení nové cesty,
nezbytnou cestu lze zřídit i jako služebnost. Argumentem opaku lze proto dospět k závěru, že nezbytná cesta může být zřízena i nikoli jako služebnost. V tomto směru by došlo k radikální
změně oproti současnému právnímu stavu, protože dnes je možné nezbytnou cestu podle § 151o
odst. 3 obč. zák. zřídit výhradně pouze jako věcné břemeno.
Na rozdíl od současné právní úpravy vymezuje
NOZ i případy, kdy nezbytnou cestu zřídit nelze. Jedná se zde o zjevnou inspiraci zákonem č. 140/1896 ř. z.
(§ 2 a § 4 tohoto zákona) a do značné míry i o soulad
se stávající rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
19
REK_04_13_zlom
19.4.2013
11:37
Stránka 20
Otázky & odpovûdi
Soud nepovolí nezbytnou cestu v těchto případech:
a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty – jedná se o logický
požadavek vyplývající z toho, že pokud by měl
být dotčen vlastník zatíženého pozemku v rozsahu větším, než jaká by byly výhoda pro osobu domáhající se zřízení nezbytné cesty, nejsou splněny podmínky pro její zřízení. Zde se jedná
o naplnění obecného požadavku na minimalizaci
zásahu do práv vlastníka dotčeného pozemku,
který by v takovém případě nebyl splněn,
b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu
žádá – zde se jedná o určitý odklon od současné
judikatury, která vůči žadateli o zřízení nezbytné
cesty takto přísná nebyla a nevylučovala ani tyto
případy z možnosti nezbytnou cestu zřídit. Tím
není v žádném ohledu popřen princip vyplývající
z této překážky zřízení nezbytné cesty v novém
občanském zákoníku,
c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení – i zde se jedná o naplnění zákonného požadavku minimalizace zásahů do práva vlastníka dotčeného pozemku, který respektuje
i stávající judikatura. Jestliže má totiž vlastník nemovitosti k ní zajištěn přístup, byť se jedná o přístup nikoli komfortní či pohodlný nebo nejvhodnější a nejvýhodnější, není důvod pro zásah do
práva vlastníka pozemku ta skutečnost, že přes jeho pozemek by se vlastník dostal ke své nemovitosti „pohodlněji“,
d) nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor
uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby
neměly přístup – zde se jedná o standardní omezovací klauzuli, kde zřízení nezbytné cesty brání
ochrana soukromého zájmu vlastníka pozemku
vyjádřená tím, že se na pozemku nachází uzavřený prostor, jehož účelem je zabránění přístupu do
tohoto prostoru cizím osobám (rodinný dům, uzavřená zahrada se šlechtěnými rostlinami apod.),
e) nelze povolit nezbytnou cestu přes pozemek,
kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit –
zde se jedná o „sběrnou“ kategorii bránící zřízení
nezbytné cesty tam, kde je překážkou jejího zřízení veřejný zájem.
NOZ – ãást tfietí
?
Vzhledem k tomu, Ïe neudrÏuji desítky let Ïádné
kontakty se svou dcerou z prvního manÏelství,
zvaÏuji, Ïe bych ji vydûdil. MÛÏete mi prosím poradit, jak je to s vydûdûním nyní a jak to bude po
novém roce?
Na dotaz odpovídá: Irena Adámková
Dle současné platné právní úpravy je možné vydědit
potomka zůstavitele a účinky vydědění lze vztáhnout
i na děti vyděděných potomků. Vydědit potomka lze
20
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
listinou o vydědění, ve které musí být uveden jeden
ze čtyř zákonných důvodů vydědění. Vydědit potomka lze, pokud:
v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli
potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných
závažných případech,
zůstavitel neprojevuje opravdový zájem, který by
jako potomek projevovat měl,
byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
trvale vede nezřízený život.
NOZ (§ 1646 a násl.) nehovoří o vydědění potomka, ale o vydědění nepominutelného dědice, kterým se rozumí děti zůstavitele, a nedědí-li, jejich děti.1 Z toho vyplývá, že okruh osob, které lze vydědit,
je shodný. Nepominutelného dědice lze z dědění vyloučit úplně, nebo jeho dědický povinný díl zkrátit.
Pokud jde o důvody, pro které lze nepominutelného
dědice vydědit, pak NOZ stanoví, že vydědit nepominutelného dědice lze, pokud:
zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký
by projevovat měl,
byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze,
vede trvale nezřízený život.
Kromě těchto důvodů NOZ dále uvádí, že lze vydědit nepominutelného dědice tehdy, pokud je nezpůsobilý dědit, tedy pokud se dopustil činu povahy
úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že
zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl
nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin
výslovně prominul.2
Lze doplnit, že nezpůsobilost dědit vzniká ze zákona a netýká se jen nepominutelných dědiců, ale
všech osob, které se dopustily výše uvedeného jednání a jsou povolány za dědice. Obdobně je nezpůsobilost dědit upravena i v dosud platné právní úpravě.
Platná právní úprava umožňuje vydědit i děti vyděděného potomka, je však třeba, aby zůstavitel v listině o vydědění výslovně uvedl, že se účinky vydědění mají vztahovat i na děti vyděděného. Dle NOZ
dochází k vydědění dětí nepominutelného dědice ze
zákona, ledaže by zůstavitel projevil jinou vůli, a to
tehdy, pokud vyděděný potomek přežil zůstavitele.
Nepřežil-li zůstavitele, vydědění se na děti nepominutelného dědice nevztahuje.3
1
Současná právní úprava za neopominutelného dědice považuje
pouze potomky zůstavitele, nikoli již jejich děti.
2
§ 1481 NOZ.
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 21
Otázky & odpovûdi
NOZ umožňuje vydědit i nepominutelného dědice, který je zadlužen či si počíná marnotratně takovým způsobem, že hrozí obava, že pro své potomky
nezanechá povinný díl.4
Listina o vydědění musí být sepsána písemně. Je-li
pořizována beze svědků, musí být vlastnoručně sepsána a podepsána. Je-li sepsána jinak než vlastnoručně, musí být podepsána před dvěma přítomnými
svědky, před kterými pisatel prohlásí, že obsahuje jeho vůli. Oproti platné právní úpravě neuvedení důvodu vydědění nepominutelného dědice v listině o vydědění nezpůsobuje neplatnost této listiny, ale
takovýto tzv. neplatně vyděděný nepominutelný dědic má právo na povinný díl. To neplatí, bude-li proti němu důvod vydědění prokázán. Tento zásadní
rozdíl oproti současné právní úpravě znamená, že
nebude-li listina o vydědění sepsána do účinnosti
NOZ obsahovat důvod vydědění, a dojde-li k dědění za účinnosti NOZ, nebude tato listina neplatná, nýbrž bude platná a posuzována dle NOZ.
mou veřejné listiny a obsahovat další potřebné
náležitosti.
Já, Martin Nový, narozen 18. 4. 1940, bytem Na
Rovni 30, 160 00 Praha 6, jako zakladatel zřizuji tímto pořízením pro případ smrti „Svěřenský fond Nový“, do něhož vkládám peněžitý obnos z mého vlastnictví v částce 500 000 Kč.
Tento svěřenský fond je zřizován za soukromým
účelem, aby tato částka sloužila ve prospěch obmyšleného tohoto svěřenského fondu za podmínky níže
stanovené.
Obsah tohoto svěřenského fondu, to je vložený kapitál i veškeré čisté výnosy, bude v peněžní formě převeden obmyšlenému tohoto fondu do jeho vlastnictví
v den jeho osmnáctých narozenin a tím tento svěřenský fond zanikne.
Obmyšleným tohoto svěřenského fondu jmenuji
svého vnuka Adama Nového, narozeného 1. 2. 2012,
bytem Na Rovni 30, 160 00 Praha 6.
Jiné než nepominutelné dědice není možné vydědit. Pořizovatel však může napsat tzv. negativní závěť,
ve které uvede, které osoby ze zákonné dědické posloupnosti dle jeho vůle nemají být k dědění povolány.
Nebude-li obmyšleného, bude majetek svěřenského fondu převeden mé dceři Aleně Nové, nar. 15. 3.
1981, bytem Na Rovni 30, 160 00 Praha 6, matce obmyšleného, a nebude-li ani ona, pak jejím dědicům.
Účelem institutu vydědění je tedy vyloučit nepominutelného dědice z dědění úplně, nebo jeho dědický podíl zkrátit tak, že nebude dědit ani jeho povinný
díl. Oproti dnes platné právní úpravě NOZ stanoví, že
povinným dílem nezletilého nepominutelného dědice
jsou tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu,
povinným dílem zletilého nepominutelného dědice je
jedna čtvrtila jeho zákonného dědického podílu. NOZ
tedy přiznává nepominutelným dědicům, a to jak zletilým, tak nezletilým, méně než současná právní
úprava.
Sveřenským správcem jmenuji Petra Dvořáka, narozeného 23. 12. 1979, bytem V Domcích 35, 160 00
Praha 6. Pro případ, že se správcem svěřenského fondu z jakéhokoli důvodu nestane, jmenuji svěřenským
správcem Filipa Bartošíka, narozeného 2. 7. 1980,
bytem U Sparty 10, 150 00 Praha 5. Nebude-li tento
správce, tak dalším správcem se stane nejbližší mužský příbuzný obmyšleného nebo tento podle svého
uvážení správce jmenuje.
NOZ – ãást tfietí
?
V minul˘ch ãíslech va‰eho ãasopisu jsem se doãetl o svûfienském fondu. Zajímalo by mû, jak takov˘ fond zfiídit, jak to vlastnû bude v praxi vypadat, mÛÏete pfiinést nûjak˘ vzor nebo jeho
ukázku?
Správce bude svěřenský fond spravovat s péčí
řádného hospodáře se zájmem rozmnožovat svěřené
prostředky prostřednictvím termínovaných vkladů
v bankách dle výběru správce podle jeho nejlepšího
uvážení.
Správce má nárok na roční odměnu ve výši 10 %
ročních výnosů svěřených peněžitých prostředků.
Tento svěřenský fond se bude dále řídit ustanoveními zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Na dotaz odpovídá: Barbora Bednaříková
Tato ukázka možné struktury konkrétního svěřenského fondu podle NOZ, která by mohla být použita
v pořízení pro případ smrti, má přiblížit použití nově
zaváděného svěřenského fondu. Zdaleka však nevyčerpá jeho možnosti, neboť velká pružnost tohoto institutu poskytuje řešení bezpočtu podobných specifických záměrů a potřeb zakladatelů a obmyšlených.
Je rovněž třeba připomenout, že podle zákona
musí být zřízení svěřenského fondu provedeno for3
§ 1646 odst. 3 NOZ.
4
§ 1647 NOZ.
NOZ – ãást ãtvrtá
?
Je stanovena lhÛta, ve které musí b˘t podán návrh na vklad u katastrálního úfiadu po uzavfiení
kupní smlouvy? Kdo mÛÏe návrh podat? Jaká je
úprava NOZ?
Na dotaz odpovídá: Jana Dvořáková Závodská
V současné době není žádná lhůta po podání návrhu
na vklad u katastrálního úřadu stanovena. Pokud žádný z účastníků smlouvy návrh na vklad nepodá,
smlouva je sice platná a smluvní strany jí jsou vázány, avšak nenabude účinnosti. Návrh na vklad (od
1. 1. 2013 povinně na formuláři, který je k dispozici
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
21
REK_04_13_zlom
19.4.2013
11:38
Stránka 22
Otázky & odpovûdi
na internetu) může podat kdokoli z účastníků, nemusí jej podávat všichni.
NOZ přinese významnou změnu – ustanovení
§ 1762 odst. 2 NOZ stanoví: „Nebyl-li návrh na rozhodnutí podán do jednoho roku od uzavření smlouvy,
má se za to, že se smlouva od počátku ruší. To bude
platit i v případě, bude-li návrh zamítnut.“
Podle § 560 NOZ vyžaduje právní jednání, kterým se zřizují nebo převádí věcné právo k nemovité
věci, písemnou formu.
Nezbytnost zápisu převodu vlastnického práva
k nemovité věci, zapsané do veřejného seznamu vyplývá z § 1105 NOZ, podle kterého se nabývá věc do
vlastnictví zápisem do takového seznamu.
Zákon o veřejných seznamech se v současné době připravuje, sněmovna by jej měla projednat na
podzim.
NOZ – ãást ãtvrtá
?
Jak budou zaji‰Èovány závazky dle NOZ?
Na dotaz odpovídá: Irena Adámková
NOZ rozlišuje zajištění a utvrzení dluhu. Zajištění
dluhu se děje ručením, finanční zárukou, zajišťovacím převodem práva, dohodou o srážkách ze mzdy
nebo jiných příjmů, a také zástavním právem. Utvrzení dluhu se děje smluvní pokutou a uznáním dluhu.
Rozdíl mezi zajištěním a utvrzením dluhu spočívá
v tom, že smluvní pokuta ani uznání dluhu nezajišťují pohledávku věřitele, neplní uhrazovací funkci, ale
jen v případě uznání dluhu dochází k posílení postavení věřitele. V případě smluvní pokuty dochází ke
vzniku další povinnosti, kterou je dlužník povinen plnit. Zcela mimo rámec zajištění dluhu a utvrzení dluhu hovoří NOZ o jistotě a v rámci části třetí, upravující absolutní majetková práva, o zástavním právu.
Právní úprava ručení5 je v NOZ upravena podrobněji než v současném občanském zákoníku, přičemž je téměř shodná s dosavadní úpravou ručení obsaženou v obchodním zákoníku. Ručitelem je ten,
kdo věřiteli v písemné formě prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník nesplní svůj závazek. Dle NOZ je
výslovně stanoveno, že pokud věřitel ručitele nepřijme, tato osoba se ručitelem nestane a věřitel po ní nemůže požadovat nic.
I finanční záruka6 upravená v NOZ vychází
z platné právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku. Finanční záruka spočívá v písemném prohlášení výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele, nesplní-li dlužník věřiteli svůj závazek nebo dojde-li ke
splnění určitých podmínek.
22
Oproti kusé právní úpravě zajišťovacího převodu
práva v současném občanském zákoníku, je v NOZ
věnováno tomuto institutu poměrně více pozornosti.7
K zajištění dluhu dochází tím, že se dlužník nebo třetí osoba zaváže věřiteli převést na něho na omezenou
dobu své právo. Výslovně je stanovena vyvratitelná
právní domněnka, že se má za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že
dluh bude splněn.
Obecně tedy bude platit, že při splnění dluhu se
právo automaticky převede zpět na původního nositele. Bude však možné dohodnout zajišťovací převod
práva tak, že splněním dluhu nedojde ke zpětnému
převodu práva na původního jeho nositele. Výslovně
je v NOZ uvedeno, že je-li zajišťovacím převodem
práva převáděno vlastnické právo, a je-li věc odevzdána věřiteli, tento má postavení vlastníka věci. Nemůže však věc zcizit či ji zatěžovat.
Dohodou o srážkách ze mzdy či jiných příjmů8
lze zajistit dluh věřitele, přičemž dohoda o srážkách
není omezena jen na pohledávky na výživném. K dohodě je třeba souhlasu zaměstnavatele tehdy, pokud
nejde o uspokojení pohledávky zaměstnavatele.
Smluvní pokuta9 spočívá v tom, že si strany ujednají povinnost uhradit smluvní pokutu v případě porušení smluvní povinnosti. Oproti současnému stavu
se již nevyžaduje písemná forma ujednání o smluvní
pokutě, je však zachováno, že musí být mezi stranami dohodnuta její výše nebo způsob jejího určení.
V NOZ je výslovně stanoveno, že smluvní pokuta
může být peněžitá i nepeněžitá, čímž jsou odstraněny
nejasnosti o povaze smluvní pokuty. Nově je stanovena možnost snížení nepřiměřeně vysoké smluvní
pokuty, která je v současné právní úpravě obsažena
v obchodním zákoníku pro obchodní závazkové vztahy. V občanskoprávních závazkových vztazích není
za současné právní úpravy možné snížit nepřiměřeně
vysokou smluvní pokutu, avšak ujednání o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě je pro rozpor s dobrými
mravy neplatné. NOZ se odchyluje od současné právní úpravy v tom směru, že nezaviněné porušení povinnosti dlužníka neznamená zánik práva věřitele na
smluvní pokutu.
Uznáním dluhu10 uznává dlužník co do důvodu
a výše, že dluh v době uznání trval. NOZ přejal právní úpravu uznání dluhu dle současné právní úpravy
obsažené jednak v občanském zákoníku, ale i úpravu
konkludentního uznání dluhu upraveného v obchodním zákoníku. Dle NOZ platí, že plní-li dlužník svůj
dluh – byť zčásti, má se za to, že dluh ve zbytku
uznal, lze-li z okolností usoudit, že dlužník tímto plněním uznal svůj dluh ve zbytku. Uznání dluhu na7
§ 2040 násl. NOZ.
8
§ 2045 násl. NOZ.
§ 2048 násl. NOZ.
§ 2053 násl. NOZ.
5
§ 2018 násl. NOZ.
9
6
§ 2029 násl. NOZ.
10
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 23
Otázky & odpovûdi
stává i placením úroků ohledně částky, ze které se
úroky platí.
NOZ – ãást ãtvrtá
?
Mám firmu na prodej náhradních souãástek do
kotlÛ. Pro své odbûratele pouÏívám obchodní podmínky a ãas od ãasu je potfiebuji mûnit. âetl jsem
ve va‰em ãasopisu, Ïe obchodní podmínky budu
moci mûnit. Jak tedy na to?
Na dotaz odpovídá: Jakub Dohnal
Svého firemního právníka odkažte na § 1746 až
§ 1755 NOZ. Od roku 2014 bude opravdu reálně
možné měnit v průběhu smluvního vztahu obchodní
podmínky. Dochází zde k odklonu od pojmu všeobecné obchodní podmínky ze současného obchodního zákoníku. Mnozí užívali „obchodní podmínky“,
které byly pojmenovány „všeobecné obchodní podmínky“, což bylo ovšem mylné a mnohdy to mohlo
způsobit komplikace. Jejich změna v průběhu smluvních vztahů (např. s ohledem na změnu cen vstupů)
byla leckdy problematická.
NOZ umožňuje změnu obchodních podmínek za
splnění následujících předpokladů (§ 1752 NOZ):
musí se jednat o situaci, kdy jsou obdobné smlouvy uzavírány s větším počtem osob,
případná změna obchodních podmínek musí být
dohodnuta,
jde o dlouhodobé a opětovné plnění stejného druhu,
již při jednání o uzavření smlouvy plyne z její povahy rozumná potřeba pozdější změny obchodních podmínek,
předem musí být ujednáno, jak se změna druhé
straně oznámí,
musí být dojednána možnost výpovědi smlouvy
pro případ změny obchodních podmínek dostatečná k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele.
Do smluv tedy doporučuji zakotvit tuto formulaci: „Smluvní strany A a B se dohodly, že s ohledem
na charakter jejich obchodního vztahu je část této
smlouvy určena odkazem na obchodní podmínky
společnosti A, které jsou jako příloha v aktuálním
znění nedílnou součástí této smlouvy. S ohledem na
možné změny dodacích podmínek společnosti A je
možné obchodní podmínky v budoucnu měnit. Veškeré změny budou společnosti B zaslány e-mailem se
zaručeným elektronickým podpisem na adresu (uvedeno v záhlaví této smlouvy). Smluvní strana B je
oprávněna změnu obchodních podmínek odmítnout
a smlouvu z tohoto důvodu vypovědět ve tříměsíční
výpovědní lhůtě.“
Obchodní podmínky ke smlouvě doporučuji pevně připnout, přelepit a podepsat na přelepu podepisujícími osobami. Jedině tak bude postaveno na jisto,
jaké bylo znění obchodních podmínek, obzvláště za
situace, kdy v této oblasti dochází i k dalším změnám.
NOZ – ãást ãtvrtá
?
Upravuje NOZ také poji‰tûní právní ochrany, a co
je pfiedmûtem tohoto poji‰tûní?
Na dotaz odpovídá: Viktor Hodek
Během svého života vstupuje každý z nás do řady
právních vztahů, aniž si to přímo uvědomujeme
(např. nakupujeme v obchodě – tj. uzavíráme kupní
smlouvy, jsme účastníky dopravní nehody – uplatňujeme pojistné plnění u havarijní pojišťovny či proti
viníku nehody atd.). Pokud vše proběhne dle stanovených pravidel, nemáme ani tušení, jaké náklady
mohou vzniknout při domáhání se našich práv. Pokud
k dobrovolnému splnění povinností prodejce, pojišťovny apod. nedojde, stojíme před rozhodnutím, zda
vložit nemalé peníze do soudního sporu (tyto častokrát převýší předmět sporu), nebo se svých práv
vzdát. Řešení tohoto dilematu nabízí právě pojištění
právní ochrany.
Obdobně jako zákon o pojistné smlouvě i NOZ
v rámci ustanovení o pojištění upravuje problematiku
pojištění právní ochrany (§ 2856 až § 2860), přičemž
vychází ze Směrnice ES č. 87/344/EEC, o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů, týkající se
pojištění právní ochrany, ze dne 22. června 1987. Pojištění právní ochrany se můžeme pokusit definovat
následovně:
Pojištění právní ochrany spočívá v závazku pojistitele hradit na základě pojistné smlouvy náklady
pojištěného spojené s uplatněním jeho práva v rozsahu vymezeném v pojistné smlouvě a poskytovat služby přímo spojené s tímto soukromým pojištěním
v pojistné smlouvě dohodnutém rozsahu. Mezi náklady hrazené z tohoto pojištění obvykle patří odměna právního zástupce, soudní poplatky, náklady znalečného a v případě neúspěchu ve věci i náklady
protistrany.
Pojištění právní ochrany lze sjednat pouze jako
pojištění škodové.
Mezi nejdůležitější pravidla NOZ zařazuje svobodný výběr právního zástupce ze strany pojištěného
k ochraně svých zájmů a uzavření smlouvy o rozhodci pro řešení sporů vyplývajících z pojištění právní
ochrany, pokud o to pojistník požádá.
NOZ – ãást ãtvrtá
?
Je pravda, Ïe úpravu pojistného práva jiÏ opût nenalezneme v samostatném zákonû?
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
23
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 24
Otázky & odpovûdi
Na dotaz odpovídá: Viktor Hodek
Na dotaz odpovídá: Viktor Hodek
Při přípravě a přijímání NOZ probíhala určitá diskuze o zařazení či nezařazení úpravy pojistné smlouvy
do tohoto kodexu. Historicky i geograficky lze vysledovat různý přístup k této otázce. První úprava pojistného práva na našem území byla obsažena ve Všeobecném občanském zákoníku z roku 1811.
V následujícím období byla tato materie obsažena
v samostatných zákonech, kdy především zákon o pojistné smlouvě z roku 1934 je dodnes považován za
vzor pro další úpravy. V roce 1964 následovalo vložení do občanského zákoníku.
Pravidla ukončení pojištění upravuje NOZ především
v § 2802 až § 2810. Při srovnání nové úpravy NOZ
a současné lze poukázat pouze na dílčí změny. Novinkou je možnost vypovědět pojistnou smlouvu ze
strany pojistníka dle § 2806 písm. a) do dvou měsíců
ode dne, kdy se dozví, že pojistitel použil při určení
pojistného nebo pro výpočet pojistného hledisko odporující zásadě rovného zacházení.
V současné době můžeme pojistněprávní vztahy
nalézt v zákoně č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě.
Od 1. 1. 2014 bude soukromoprávní úprava vztahů
v pojišťovnictví zařazena v NOZ. Celkově lze však
konstatovat, že mírně převažuje úprava v samostatných předpisech. Z geografického pohledu je pojistné právo obsaženo v samostatném zákoně např.
v Německu, Rakousku, Francii, Dánsku či ve Švýcarsku. V rámci jednotného kodexu pak pojistné vztahy upravuje např. Itálie, Québec, Litva či Rusko.
Jedním z důsledků úpravy v rámci NOZ je absence definic základních pojmů, jak je obsažena v úvodních ustanoveních v současné době účinného zákona
o pojistné smlouvě. NOZ je totiž koncepčně založen
na minimalizaci legálních definic. Přesto však v textu samotného zákona lze definování určitých pojmů
vysledovat. Např. § 2766 NOZ obsahuje definici pojištěného, jako osobu, na jejíž život, zdraví, majetek
nebo odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje. Dle § 2770 pak oprávněnou
je ta osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění.
NOZ – ãást ãtvrtá
?
24
Jak˘m zpÛsobem budu moci dle NOZ ukonãit poji‰tûní?
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
Mezi nejčastější důvody ukončení pojištění však
i nadále bude náležet výpověď tzv. k výročí, a to
v případě, že je pojištění ujednáno s běžným pojistným. Výpověď však musí být doručena pojistiteli
nejpozději šest týdnů přede dnem, kdy uplyne pojistné období. NOZ v rámci zamezení rozdílných názorů
nově stanoví, že pokud je výpověď doručena později
než šest týdnů přede dnem, ve kterém uplyne pojistné období, zaniká pojištění ke konci následujícího
pojistného období. Pojištění samozřejmě může vypovědět i pojistitel, vypoví-li však životní pojištění, nepřihlíží se k výpovědi.
Pojistitel nebo pojistník může pojištění vypovědět
taktéž do dvou měsíců ode dne uzavření smlouvy.
Výpovědní doba je v tomto případě osmidenní. Obě
strany pojistné smlouvy mohou pojištění vypovědět
rovněž do tří měsíců ode dne oznámení vzniku pojistné události (výpovědní doba je v tomto případě
měsíční); vypoví-li však životní pojištění pojistitel,
nepřihlíží se k tomu.
Pojištění může samozřejmě zaniknout např. i dohodou pojistníka a pojistitele, uplynutím pojistné doby, zánikem pojistného zájmu, zánikem pojistného
nebezpečí, dnem smrti pojištěné osoby či dnem zániku pojištěné právnické osoby bez právního nástupce.
Dovoluji si však upozornit, že pouhým neuhrazením pojistného bez dalšího pojištění nezaniká. V případě prodlení s úhradou pojistného je nutná upomínka ze strany pojistitele o zaplacení pojistného.
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 25
Otázky & odpovûdi
V upomínce je nutné pojistníka upozornit, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky.
Pojištění zanikne marným uplynutím této lhůty.
ZOK
?
Jaké zmûny nastanou od 1. 1. 2014 v oblasti dispozice s „obchodním“ podílem v s. r. o.?
Na dotaz odpovídá: Petr Hampel
Stávající právní úprava terminologicky rozlišuje mezi „podílem“ v obecné rovině (§ 61 obch. zák.) a „obchodním“ podílem v s. r. o. (§ 114 obch. zák.). Obsahově mezi těmito pojmy rozdíl není. Samozřejmě
§ 61 obch. zák. je ustanovením obecným, vztahujícím
se na všechny typy společností a v tomto smyslu je
§ 114 obch. zák. ustanovením zvláštním, které ovšem
z definičního hlediska pouze definici pojmu obchodní podíl v základu opakuje a dále pak rozvíjí o určení jeho výše. Tato terminologická odlišnost je o ZOK
odbourána, neboť ten definuje podíl v § 31 závazně
pro všechny typy korporací a příslušná ustanovení
pak u jednotlivých druhů korporací pouze tuto definici dále konkretizují, případně modifikují, je-li toho
podle vnitřní struktury té které korporace potřeba.
Pravidlo pro určení rozsahu či výše podílu společníka v s. r. o. zůstalo stejné a je obsaženo v § 133
ZOK (nyní § 114 odst. 1, věta druhá, obch. zák.).
ZOK dává nově společníkům právo vymezit si ve
společenské smlouvě (toto právo jim nesvědčí ze zákona) různé druhy podílů (§ 135 ZOK). Pokud je (nové druhy podílů) budou chtít stávající s. r. o. zavést
(u nově založených po 1. 1. 2014 je zakladatelé rovnou dají do společenské smlouvy), musí nejdříve
změnit společenskou smlouvu. K takové změně může dojít pouze za souhlasu všech společníků a ve formě notářského zápisu (nově podle ZOK veřejné listiny), neboť půjde bezpochyby o změnu, která se
promítne do právního postavení každého z nich. Takové podmínky stanoví jak obch. zák. v § 141, tak
ZOK v § 147. Komplikace nenastane (takový postup
je souladný se zákonem) ani tehdy, pokud společníci
vymezí různé druhy podílů ve společenské smlouvě
sepsané za účinnosti obch. zák., nicméně účinky s tím
spojené se projeví až po 1. 1. 2014, resp. zápis takové korporace do obchodního rejstříku bude proveden
až za účinnosti ZOK (§ 779 ZOK na takové případy
pamatuje).
Při úvaze o zřízení různých druhů podílů si společníci musí nejdříve vymezit jednak různá práva
a povinnosti s takovými podíly spojená a jednak musejí jednotlivě určit jejich výši. Může jít o práva či povinnosti vázané na konkrétní osobu společníka, např.
na jeho kvalifikaci, s čímž může být spojena jeho po-
vinnost osobně se podílet každodenně na činnosti
společnosti. Společník pak bude omezen tím, že bude moci převést takový podíl jen na osobu se stejnou
kvalifikací. Může jít o právo majetkového charakteru, typicky přednostní právo na podíl na zisku, právo
neudělit souhlas s určitými, přesně vymezenými rozhodnutími valné hromady, která pak nebudou přijata
(jak tomu je u tzv. „zlaté akcie“, s níž je spojeno právo tzv. „veta“) apod. Půjde v každém případě o individuální určení práv a povinností, odvíjejících se od
charakteru činnosti společnosti a zejména motivech
účasti jednotlivých společníků na ní.
Převod podílu je upraven samostatně v § 207
ZOK. Ze zákona je každý podíl převoditelný mezi
společníky uvnitř společnosti. Společenská smlouva
jej může v tomto případě ztížit (nikoli úplně vyloučit)
souhlasem některého z orgánů společnosti (nejčastěji
to je valná hromada, může to být nově též jednatel či
jednatelé nebo dozorčí rada). ZOK předpokládá uzavření smlouvy a následné udělení souhlasu příslušným orgánem ve lhůtě šesti měsíců od jejího uzavření (ověření podpisů smluvních stran). Marné uplynutí
lhůty v důsledku nečinnosti příslušného orgánu nebo
neudělení souhlasu bez udání důvodu vede k účinkům jako by došlo k odstoupení od smlouvy, ledaže
by smlouva určovala něco jiného (např. by obsahovala odklad účinnosti do udělení souhlasu). Smlouva
se tudíž ruší a smluvní strany jsou povinny si vydat
vše, co si do té doby plnily. Společník pak může ve
lhůtě jednoho měsíce (jde o lhůtu propadnou) ze společnosti vystoupit.
Na třetí osobu (vně společnosti) může společník
podíl převést jen se souhlasem valné hromady. Tuto
podmínku může vyloučit společenská smlouva. Není-li
souhlas valné hromady udělen do šesti měsíců ode
dne uzavření smlouvy, nastávají účinky jako by došlo
k odstoupení od smlouvy. Dosavadní úprava (§ 115
odst. 2 obch. zák.) obsahovala opačné pravidlo, tedy
že společenská smlouva musí takový převod na třetí
osoby připustit.
Smlouva o převodu musí být písemná a účastníci
smlouvy na ní musí úředně ověřit podpis (§ 209 odst. 2
ZOK). Na této povinnosti se nic nezměnilo. Účinnosti smlouva nabývá doručením společnosti.
Je-li podíl představován kmenovým listem (může
se tak stát jedině u podílu, jehož převod není omezen
či podmíněn – § 137 odst. 2 ZOK), probíhá převod jako u jiného cenného papíru rubopisem, který vyžaduje jasnou identifikaci nabyvatele. Součástí rubopisu
je podpis nabyvatele (nemusí být úředně ověřen). Podíl je pak na něj převeden (je účinný) ke dni, kdy je
rubopisovaný kmenový list předložen společnosti
a též je jí oznámena (stačí ústně) změna osoby
společníka.
Dotazy mÛÏete zasílat na e-mailovou adresu: [email protected]
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
25
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 26
Otázky & odpovûdi
ZOK
?
Co jsou kusové akcie? Mohou b˘t pro moji spoleãnost v˘hodné?
Na dotaz odpovídá: Alica Obertová
Kusové akcie patří mezi jednu z mnoha významných
novinek, které přinese zák. č. 90/2012, o obchodních
korporacích (ZOK). I když se v zahraničních úpravách s nimi setkáváme poměrně často, stávající české právní předpisy jejich emisi dosud neumožňují.
V principu jde o akcie „bez jmenovité hodnoty“. Mají pouze hodnotu účetní, která se určí podílem základního kapitálu a počtu emitovaných kusových akcií. Například v případě, že společnost vydala deset
kusových akcií, bude mít každá (účetní) hodnotu deseti procent základního kapitálu (pozn.: od účinnosti
ZOK bude možné udávat základní kapitál i v eurech,
povede-li společnost své účetnictví v této měně). Tato hodnota bude ale proměnlivá a nebude na akciích
uvedena.
Zvláštní povaha kusových akcií se projeví zejména u zvyšování nebo snižování základního kapitálu,
které by jinak bylo spojeno se změnami jmenovité
hodnoty emitovaných akcií. Hlavní výhoda pro společnost bude zejména v tom, že při změně základního kapitálu nebude v takovém případě nutné akcie
vyměňovat, což se nepochybně promítne do snížení
transakčních nákladů společnosti. Navíc např.
v Německu zavedli kusové akcie před přechodem na
euro, čímž umožnili akcionářům také ochránit se před
dopady případného nevýhodného směnného kurzu.
Na druhou stranu je potřeba brát v potaz to, že vzhledem k jejich povaze nelze kusové akcie kombinovat
s jinými akciemi v rámci jedné společnosti.
Pro úplnost také doplňuji, že kusové akcie mohou
mít jak listinnou, tak zaknihovanou podobu, a stejně
tak jako i jiné akcie dle ZOK mohou mít rozdílná hlasovací práva, určí-li tak stanovy. Rozhodnete-li se po
nabytí účinnosti ZOK (tedy od 1. 1. 2014) nahradit
akcie s jmenovitou hodnotou akciemi kusovými, je
základní podmínkou to, aby všechny stávající akcie
měly stejnou jmenovitou hodnotu. Když tomu tak ve
Vašem případě není, pravděpodobně nejpraktičtěji lze
tento stav dosáhnout vhodným rozštěpením akcií.
Další podmínkou je zakotvení možnosti vydat kusové
akcie ve stanovách. Zákon jinak žádný speciální postup
pro výměnu akcií za kusové akcie nestanoví. Změna je
účinná rozhodnutím valné hromady a prakticky bude
provedena dle podoby akcií (listinné se fyzicky vymění a u zaknihovaných se změna zaeviduje).
Ostatní
?
Kde mám jako advokát brát materiály na rekodifikaci? Z ãeho mám ãerpat, kdyÏ na trhu skoro nic
není? A kde mám hledat judikaturu?
4/2013
REKODIFIKACE
&
Ostatní
?
Bude moÏné i po úãinnosti NOZ v âeské republice, tedy po 1. 1. 2014 sjednání tzv. rozhodãí doloÏky, a to zejména tak, aby pfiípadn˘ spor rozhodoval Rozhodãí soud pfii Hospodáfiské komofie âR
a Agrární komofie âR (RS pfii HK âR a AK âR)?
A jaké zásady u nûj platí?
Na dotaz odpovídá: Karel Marek
Ano, bude to možné (i když by spor pochopitelně
mohli rozhodovat i rozhodci) v souladu s novelizovaným zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení
a o výkonu rozhodčích nálezů.
V České republice jsou v souladu s právní úpravou tři stálé rozhodčí soudy. Jsou to:
Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha, a. s.,
Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní
burze Kladno, a
Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České
republiky a Agrární komoře České republiky se
sídlem v Praze. Tento rozhodčí soud si na základě
sjednané rozhodčí smlouvy volí řada subjektů
z České republiky, ale i ze Slovenské republiky
a také z dalších států.
Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR je z uvedených českých stálých rozhodčích soudů – dá se říci –
nejznámější a nejvýznamnější. Působí kontinuálně již
více než 60 let (i když pochopitelně procházel proměnami).
Roční počet sporů vedených před rozhodci RS se
pohybuje v několika tisících. Rozhodčí nálezy jsou
přitom na základě tzv. Newyorské úmluvy vykonatelné ve více než 140 státech světa. O prestiži RS
svědčí mj. i skutečnost, že jako jeden ze čtyř ve světě a jeden ze dvou v Evropě je oprávněn rozhodovat
spory o jména generických rodů domén – .com, .org,
.net apod.
Rozhodování tohoto soudu je charakteristické zásadami:
jednoinstančnosti,
rychlého rozhodování,
Na dotaz odpovídá: Jakub Dohnal
26
Možná to bude znít zvláštně, ale osobně se domnívám, že je vhodné sáhnout po klasických právních dílech. Rouček, Sedláček, Randa budou zřejmě opětovně objevená jména. V ASPI se dá u modulu
rekodifikace najít, jak se daný institut jmenoval
v obecném zákoníku občanském a kde se nacházel.
Leckdy se totiž jmenuje úplně stejně (pacht, zápůjčka, poslední pořízení, odkaz). Pak už jen stačí nalistovat v reprintu od WKCR příslušnou partii komentáře a výsledek je na světě. Judikatura, přehledný
výklad, další články, které je možné k problematice
dohledat. Díla jsou čtivá a leckdy přehlednější než
některé současné publikace.
PRAXE
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 27
Otázky & odpovûdi
malé formálnosti,
výběrem rozhodců (rozhodce) stranami,
rozumnými náklady,
kvalitní administrativní podporou sekretariátem
RS, a
vedením sporu a rozhodováním podle Řádu RS.
Ostatní
?
Získali jsme informaci, Ïe Rozhodãí soud pfii HK
âR a AK âR vydal nov˘ ¤ád RS. Stalo se tak
a pokud ano, jaké k tomu vedly dÛvody?
Na dotaz odpovídá: Karel Marek
Ano, RS vydal svůj nový Řád RS. Byl vydán z několika důvodů. Zejména v návaznosti na:
novely právních předpisů, zejména pak zák.
č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů,
získané poznatky z dosavadního projednávání
a rozhodování sporů (úprava Řádu, která se
osvědčila a nebyla v rozporu s novou právní úpravou, pak byla zachována),
v souladu se záměrem vytvořit místo dosavadního řádu pro mezinárodní spory a řádu pro vnitrostátní spory jen jeden Řád.
aniž nedostatek pravomoci namítla. To však neplatí
v případě sporů ze spotřebitelských smluv (§ 3
odst. 3 až 6 zákona), nebo jde-li o námitku, že ve věci nelze rozhodčí smlouvu uzavřít.
Řízení před RS je jednoinstanční. Strany se však
mohou v rozhodčí smlouvě dohodnout, že rozhodčí
nález může být k žádosti některé z nich nebo obou
přezkoumán jinými rozhodci. Při podání návrhu na
přezkoumání rozhodčího nálezu se pak postupuje obdobně jako při podání žalobního návrhu.
Jen v případech určených zákonem může před
obecným soudem proběhnout řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Strana, která se dozví, že je účastníkem řízení před soudem o zrušení rozhodčího nálezu, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu RS;
současně zašle RS opisy všech podání v takovém řízení o zrušení rozhodčího nálezu, které má k dispozici.
Dojde-li ke zrušení rozhodčího nálezu obecným
soudem a pravomoc RS je dána (§ 34 zákona), proběhne nové projednání sporu podle tohoto Řádu. Pokud se strany písemně nedohodnou jinak, spor projednají znovu rozhodci zúčastnění na původním
projednání sporu, s výjimkou rozhodce, který nebyl
ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem.
Ostatní
Ktefií rozhodci mohou pfied RS pfii HK âR a AK âR
projednávat a rozhodovat spor? Urãuje to ¤ád
RS? MÛÏe rozhodovat i jedin˘ rozhodce? Kde se
ústní jednání pfied RS pfii HK âR a AK âR koná?
Je moÏno spor pfied RS pfii HK âR a AK âR rozhodnout podle tzv. zásad spravedlnosti?
Rozhodčí soud vydal tento Řád jako stálý rozhodčí soud na základě ustanovení § 19 zák. ČNR
č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, a § 13 zák. č. 216/1994 Sb.,
o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve
znění pozdějších předpisů.
?
Řád ve svém základním ustanovení deklaruje, že
RS působí jako nezávislý orgán pro rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci.
Rozhodčí soud rozhoduje spory, jestliže jeho pravomoc vyplývá pro daný spor:
Řád RS určuje v § 3, že spory rozhodují pouze rozhodci zapsaní na seznamu rozhodců ke dni zahájení
řízení (na tomto seznamu je dnes přes 300 kvalifikovaných rozhodců). Na žádost strany může předsednictvo rozhodnout o zápisu rozhodce jen pro konkrétní spor (ad hoc). To však neplatí, jde-li o jediného
rozhodce nebo předsedu rozhodčího senátu.
z platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi stranami, nebo
z mezinárodní smlouvy,
a jde o věc, ve které lze rozhodčí smlouvu uzavřít
(viz předpoklady určené zákonem).
Ostatní
?
Lze v prÛbûhu sporu namítat, Ïe RS není oprávnûn˘ k projednání a rozhodnutí sporu? MÛÏe b˘t
rozhodãí nález zru‰en obecn˘m soudem?
Na dotaz odpovídá: Karel Marek
Nedostatek pravomoci RS nemůže namítat strana,
která se pustila do projednávání sporu ve věci samé,
Na dotaz odpovídá: Karel Marek
Zvýšená ochrana je v souladu se zákonem poskytována spotřebitelům. Spory ze spotřebitelských
smluv může rozhodovat jen rozhodce zapsaný v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti (§ 35a zákona), nejde-li o případy, kdy strany uzavřely smlouvu o rozhodci [§ 2 odst. 3 písm. a) zákona].
Při výkonu funkce jsou rozhodci nezávislí a nevystupují nikdy jako zástupce kterékoli strany. Přijetí funkce rozhodce musí být písemné (§ 5 odst. 2 zákona). Spor rozhoduje rozhodčí senát složený ze tří
rozhodců, nebo pokud se o tom strany dohodly, jediný rozhodce. Ustavení rozhodčího senátu nebo jmenování jediného rozhodce se provádí podle Řádu
Dotazy mÛÏete zasílat na e-mailovou adresu: [email protected]
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
27
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 28
Otázky & odpovûdi
(§ 23). Není-li stanoveno jinak, vztahují se ustanovení Řádu o rozhodcích a rozhodčím senátu i na jediného rozhodce.
Mj. i vzhledem k šetření nákladů stran má význam ustanovení (§ 5) Řádu o místu konání ústních
jednání. Pravidelným místem konání ústních jednání
je sídlo RS, kterým je Praha. Se souhlasem tajemníka RS vydaným na základě dohody stran nebo na základě podnětu rozhodčího senátu v případě, že se
strany na místě konání ústního jednání nedohodly,
může rozhodčí senát rozhodnout o konání ústního jednání na jiném místě České republiky nebo v zahraničí. Souhlas tajemníka a rozhodnutí rozhodčího senátu
se nevyžaduje, má-li se řízení konat ve stálém sudišti
rozhodčího soudu. Stálé sudiště je např. v Brně či Ostravě. I když bylo dřívější znění tohoto ustanovení odlišné, ujednání o konání ústního jednání v jiném místě bylo často využíváno; lze tedy předpokládat, že
tomu tak bude i nadále. Šetří se tak náklady stran.
Podle ustanovení nazvaného Použití hmotného
práva (§ 9) řeší RS spory podle hmotného práva, jímž
se předmět sporu řídí, v obchodních věcech též s přihlédnutím k obchodním zvyklostem. Ve sporech ze
spotřebitelských smluv se rozhodci dále řídí právními předpisy na ochranu spotřebitele. S výjimkou sporů ze spotřebitelských smluv může být spor rozhodnut podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy,
jestliže k tomu strany rozhodce výslovně pověřily.
Odpovědi na dotazy tohoto čísla zpracovali:
Mgr. Irena Adámková, advokátní koncipientka v Ostravě
JUDr. Barbora Bednaříková, právnička, Praha
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., advokát, www.jakubdohnal.cz, Právnická fakulta Univerzity Palackého
v Olomouci
JUDr. Jana Dvořáková Závodská, advokátka v Praze
JUDr. Petr Hampel, místopředseda Krajského soudu v Ostravě
JUDr. Viktor Hodek, právník, D. A. S. pojišťovna právní ochrany, a. s., Praha
Mgr. Michal Králík, Ph.D., předseda senátu Nejvyššího soudu ČR, Brno, Zlín, člen redakční rady
Rekodifikace & praxe
JUDr. Jana Křiváčková, odborná asistentka na katedře občanského práva a pracovního práva
Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Prof. JUDr. Karel Marek, CSc., rozhodce a člen předsednictva Rozhodčího soudu při HK ČR a AK
ČR, člen redakční rady Rekodifikace & praxe
Mgr. Alica Obertová, advokátní koncipientka, AK Kocián Šolc Balaštík, s. r. o., Praha, www.ksb.cz
JUDr. Markéta Písaříková, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3, Praha
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., Krajský soud v Plzni, odborný asistent Právnické fakulty v Olomouci
Mgr. Eva Tykalová, advokátka AK Kovanda, Tykalová advokátní kancelář s. r. o., Praha
Dotazy můžete zasílat na e-mailovou adresu: [email protected]
Publikace nakladatelství Wolters Kluwer âR, a. s.
www.wkcr.cz
Zákoník práce – Komentář
4. aktualizované a rozšířené vydání
Margerita Vysokajová, Bohuslav Kahle, Nataša Randlová, Petr Hůrka, Jiří Doležílek
Průběh roku 2012 a začátek roku 2013 přinesl nové aplikační problémy novely
zákoníku práce č. 375/2011 Sb. účinné od 1. 1. 2012. Autoři se v novém vydání snažili
tyto problémy reflektovat a přinést zkušenosti s nimi. Zejména v oblastech
pracovnělékařské služby, změn v pracovních poměrech na dobu určitou, otázek
souvisejících se skončením pracovního poměru, čerpáním dovolené nebo pracovní doby.
Komentář je určen všem, kteří se každodenně zabývají praktickou aplikací zákoníku
práce. Tedy nejen právníkům a studentům práv, ale i dalším odborníkům z praxe, kteří
převážně nemají právnické vzdělání – personalistům, podnikatelům, ředitelům
společností. Výklad zákona je doplněn odkazy na související judikaturu a literaturu a obohacen o praktické příklady.
Exkluzivní pevná vazba v plátně, 1 170 Kč
Titul objednávejte na www.obchod.wkcr.cz
28
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 29
Vzory
Smlouva o zápůjčce
Mgr. MICHAL VEâE¤A
advokát a insolvenãní správce, Brno
Dotčená ustanovení
Rozdíl mezi zápůjčkou a výpůjčkou
§ 489 a násl., § 545 až § 564, § 574 až § 599, § 708
a násl., § 898, § 979 až 986, § 1011 a 1012, § 1099 až
§ 1104, § 1106 a násl., § 1115 až § 1125, § 1796,
§ 2390 – § 2394
Úpravu výpůjčky nalezneme v § 2193 – § 2200
NOZ. Zatímco zápůjčka spočívá v přenechání zastupitelné věci zapůjčitelem vydlužiteli, aby ji tento užil
podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, přenechává smlouvou o výpůjčce půjčitel vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.
Povaha smlouvy o zápůjčce
Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc
tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 NOZ).
Úprava v novém občanském zákoníku až na některé výjimky (dosavadní úpravou neřešené otázky
jako vrácení zápůjčky nebo vypovězení smlouvy)
přejímá úpravu obsaženou ve stávajícím občanském
zákoníku (§ 657 až § 658). Poměrně zásadní změnou
však prošlo názvosloví používané NOZ. Z citovaného základního ustanovení nové úpravy je patrné jednak to, že smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou
(vedle smluvního ujednání stran je třeba, aby zapůjčitel vydlužiteli předmětnou věc též skutečně – reálně přenechal), jednak to, že předmětem smlouvy není věc určená individuálně, nýbrž druhově (dle váhy,
objemu, množství apod.). Z dalších ustanovení vyplývá, že zápůjčka může být sjednána jako peněžitá
i nepeněžitá, úplatná i bezplatná.
Pojmosloví NOZ
V NOZ došlo oproti stávající právní úpravě k zásadní změně názvosloví, kdy se změnil jak název samotného smluvního typu, tak označení stran. Namísto
dosavadního pojmu „půjčka“ používá NOZ pojmu
„zápůjčka“. Pojmy „věřitel“ a „dlužník“ pak byly nahrazeny pojmy „zapůjčitel“ a „vydlužitel“. Sluší se
podotknout, že na rozdíl od pojmu „zapůjčitel“, jehož
používal již Obecný zákoník občanský (dále též jen
„OZO“), je pojem „vydlužitel“ pojmem zcela novým
(OZO, konkrétně jeho § 1001, totiž dlužníka ze
smlouvy o zápůjčce označoval stejně jako dlužníka
ze smlouvy o výpůjčce pojmem „vypůjčitel“). V následující kapitole se blíže podíváme právě na rozdíl
mezi zápůjčkou a výpůjčkou.
Rozdíl mezi oběma smluvními typy tak spočívá
především v tom, že zápůjčka se týká věcí zastupitelných, tj. druhově určených (např. dle objemu, váhy,
množství) a vydlužitel tudíž není povinen vrátit tutéž
konkrétní věc, nýbrž pouze věc stejného druhu. Na
základě smlouvy o zápůjčce tudíž dochází ke změně
v osobě vlastníka zapůjčené věci, což se následně odráží ve skutečnosti, že vydlužitel může se zapůjčenou
věcí naložit dle svého uvážení (např. ji spotřebovat).
Již v úvodu pak bylo zmíněno, že předmětem smlouvy o zápůjčce může být jak věc peněžitá, tak nepeněžitá, a že ji lze sjednat jako úplatnou i bezúplatnou.
Oproti tomu předmětem smlouvy o výpůjčce je
vždy věc nezuživatelná, určená individuálně. Je tak
již pojmově vyloučena výpůjčka peněz. Jelikož je vypůjčitel povinen časem vrátit půjčiteli tutéž konkrétní věc, nikoli pouze věc téhož druhu jako je tomu
u zápůjčky, je tím jeho nakládání s předmětem výpůjčky logicky omezeno, např. nepřipadá v úvahu
spotřebování věci. V případě výpůjčky nedochází ke
změně vlastníka věci. Na rozdíl od zápůjčky, kde si
mohou strany zvolit, zda půjde o zápůjčku úplatnou
nebo bezplatnou, stanoví zákon výslovně, že výpůjčka je (a tím se odlišuje od nájmu) vždy bezplatná.
Prospěch ze zápůjčky
Bez ohledu na to, zda jde o zápůjčku peněžitou nebo
nepeněžitou, zápůjčka může být úplatnou nebo bezplatnou. Jde-li o zápůjčku peněžitou nebo poskytnutou v cenných papírech, představuje prospěch ze zápůjčky úrok. Naproti tomu v případě nepeněžitých
zápůjček mohou strany mezi sebou sjednat prospěch
spočívající v plnění přiměřeného většího množství
nebo věci lepší jakosti. Stále však musí jít o věci téhož druhu. Nejednalo by se proto o zápůjčku, ale o jiREKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
29
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 30
Vzory
ný smluvní typ, pokud by bylo namísto (nebo vedle)
zapůjčené nepeněžité věci vráceno peněžité plnění
(a naopak) nebo pokud by byla vrácena věc jiného
druhu. Naproti tomu v rozporu s výše uvedeným není, vrací-li vydlužitel zapůjčiteli s ohledem na § 2391
odst. 1 NOZ poskytnuté peněžní plnění v jiné měně.
Zatímco ve vztahu k přiměřenosti výše sjednaných
úroků je judikatura poměrně bohatá, odpověď na
otázku, o kolik větší množství nebo vyšší jakost lze
mít ještě za přiměřený prospěch z poskytnutí zápůjčky, bude muset soudní praxe teprve najít.
Rozdíl mezi zápůjčkou a úvěrem
Ačkoli mezi odbornou veřejností toto rozlišení nepůsobí jistě žádných potíží, dovolím si věřit, že se mezi
čtenáři tohoto článku nachází i příslušníci veřejnosti
laické, jimž je věnován následující text především.
Úprava úvěrové smlouvy v NOZ bezprostředně
navazuje na úpravu zápůjčky, což samo o sobě demonstruje jistou koncepční blízkost obou smluvních
typů, jež se ve stávající úpravě nacházejí každý v jiném kodexu (úvěrová smlouva není upravena jako
smluvní typ v občanském zákoníku, nýbrž v ustanoveních § 497 – § 507, které NOZ až na změnu názvosloví a některé drobnosti přejímá beze změny).
Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky
vrátit a zaplatit úroky.
První rozdíl mezi oběma smluvními typy tak spočívá v tom, že zatímco smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, k jejímu uzavření tak nemůže dojít bez
přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli, nemá na
platnost smlouvy o úvěru vliv, zda k poskytnutí peněžních prostředků vyžádaných úvěrovaným skutečně došlo. Poskytnutí peněžních prostředků tak nespadá (nemusí spadat) v jedno s okamžikem uzavření
smlouvy, ale děje se na jejím základě.
Z textu citovaného ustanovení plynou rovněž další dvě odlišnosti od smlouvy o zápůjčce. Předmětem
smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky a podstatnou náležitostí smlouvy je též sjednání
úroků za poskytnutí úvěru. Na rozdíl od zápůjčky, jež
(dle § 2390) umožňuje vydlužiteli používat věc dle libosti, předvídá právní úprava úvěrové smlouvy existenci tzv. „účelového úvěru“, kdy úvěrovaný není
oprávněn použít požadované peněžní prostředky k jinému účelu, než byl sjednán ve smlouvě.
Forma smlouvy
V souladu s filozofií NOZ založené na bezformálnosti právního jednání není pro tento smluvní typ
předepsaná písemná forma.
30
4/2013
REKODIFIKACE
&
PRAXE
Judikatura
Závěrem připojuji odkaz na vybranou judikaturu vztahující se k tématu smlouvy o půjčce či tématům s ní
souvisejícím (s tradičním dovětkem, že u rozhodnutí
vydávaných na základě nové právní úpravy nelze pochopitelně vyloučit odklon od předchozí praxe).
Smlouva o uzavření bezúročné půjčky není právním úkonem, na jehož základě by dlužník nabýval
majetkový prospěch, který by podléhal zdanění daní
darovací [§ 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR
č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani
z převodu nemovitostí] – rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 1 Afs
106/2004.
V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která
podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich
sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným
bankami při poskytování úvěrů nebo půjček – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004,
sp. zn. 21 Cdo 1484/2004.
Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná
v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník
uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné.
Byla-li půjčka poskytnuta na jediný den a smluvený
úrok činil 10 % půjčené částky, je ujednání o takto
vysokém úroku jednáním hrubě porušujícím dobré
mravy, tedy neplatné dle § 39 obč. zák. – rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33
Odo 234/2005.
Případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost
smlouvy o úvěru jako celku. Úprava obsažená
v § 502 obch. zák. posiluje princip obsahové oddělitelnosti té části právního úkonu (smlouvy o úvěru),
která se týká úroků, od dalších částí takové smlouvy
(§ 41 obč. zák.) – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007.
Přenechání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi je právní skutečností zakládající závazkový právní
vztah ze smlouvy o půjčce, není ovšem závazkovou
povinností věřitele. Věřitel tak poskytnutím peněžních prostředků dlužníkovi žádný závazek nehradí,
není proto poskytovatelem platby ve smyslu § 2
odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2004 Sb., o omezení
plateb v hotovosti – rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. 1 Afs 91/2010.
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 31
Vzory
VZOR
Smlouva o penûÏité zápÛjãce
dle ust. § 2390 a násl. obãanského zákoníku ã. 89/2012 Sb. v platném znûní
Marie Stará, nar. 17. 5. 1982
bytem v Praze, Zlatnická 12, PSâ 110 00
ã. úãtu: ..................
dále téÏ jen „zapÛjãitelka“
a
Pavla Nová, nar. 8. 7. 1986
bytem ve Znojmû, Zelenáfiská 3, PSâ 669 02
ã. úãtu: ..................
dále téÏ jen „vydluÏitelka“
uzavfiely níÏe uvedeného dne, mûsíce a roku smlouvu o zápÛjãce následujícího znûní:
âl. I
ZapÛjãitelka tímto pfienechává vydluÏitelce ãástku 120 000 Kã (slovy: sto dvacet tisíc korun
ãesk˘ch) a vydluÏitelka tímto potvrzuje, Ïe od zapÛjãitelky tuto ãástku pfied podpisem smlouvy
pfiijala.
âl. II
VydluÏitelka se zavazuje vrátit zapÛjãitelce ãástku dle ãl. I. této smlouvy do jednoho roku od
jejího uzavfiení spolu s úrokem ve v˘‰i 15 % roãnû, a to buì v hotovosti, na adrese bydli‰tû
zapÛjãitelky uvedené v záhlaví této smlouvy, nebo bezhotovostním pfievodem na bankovní
úãet zapÛjãitelky uveden˘ tamtéÏ.
âl. III
Pro pfiípad prodlení vydluÏitelky s vrácením poskytnuté ãástky sjednávají strany smlouvy úrok
z prodlení ve v˘‰i 0,01 % z dluÏné ãástky za kaÏd˘ den trvání prodlení s jejím vrácením.
âl. IV
Tato smlouva byla sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichÏ kaÏdá ze stran obdrÏí po jednom.
Mûnit ãi doplÀovat tuto smlouvu lze pouze písemn˘mi, ãíslovan˘mi dodatky, podepsan˘mi
obûma smluvními stranami.
Smluvní strany prohla‰ují, Ïe si tuto smlouvu pfied jejím podpisem pfieãetly, Ïe pfiedstavuje
projev jejich pravé, svobodné a omylu prosté vÛle, na dÛkaz ãehoÏ pfiipojují své podpisy.
V ................. dne ................
V ................. dne ....................
..........................................
………………………..
Marie Stará
Pavla Nová
REKODIFIKACE
&
PRAXE
4/2013
31
REK_04_13_zlom
19.4.2013
10:47
Stránka 32
Download

STATĚ Propadná zástava v NOZ Je podle NOZ možná kombinace