Stavební materiály z pohledu
projektanta
autor: Vrbka
V současné době je na trhu mnoho materiálů,
ze kterých lze postavit hrubou stavbu domu.
Jak by měl stavebník postupovat při výběru a
co by měl vědět dřív, než se rozhodne.
Stavení firmy pohybující se na trhu rodinných
domů nabízejí své stavby několika
základními způsoby:
1) Dřevostavby:
a) panelové – v továrně vyráběné stěnové a
stropní dílce, na stavbě pouze smontované a
doplněné o střechu, vnitřní instalace a
povrchové úpravy
b) atypická tesařská konstrukce - v hale
nachystané pouze dřevěné nosné profily, vše
ostatní smontováno z obecně dostupných
materiálů řemeslníky na stavbě
c)roubené dřevostavby
2) Betonové domy:
a) panelové – princip v podstatě shodný
s panelovými dřevostavbami
b) systémy ztraceného bednění Velox,
Durisol, Medmax atd. – štěpkocementové
desky z obou stran stěny, doplněné o
tepelnou izolaci a vyplněné betonem
c) betonové tvárnice – např. Betong
d) monolitické stavby
3) Klasická zděná technologie
a) keramické pálené zdivo
b) pórobetonové zdivo
c) Liapor
Jak si vybrat to správné?
Předně bychom se měli zamyslet, co od domu
očekáme. Má dům sloužit pouze naší generaci,
nebo jej chceme zachovat i pro naše potomky?
Má to být stavba, u které požadujeme, aby po
celou dobu své životnosti měla stejné pevnostní i
tepelně izolační vlastnosti, nebo předpokládáme,
že požadavky na bydlení jdou neustále dopředu a
stejně bude nutné dům v budoucnu přestavět tak,
aby vyhovoval i nárokům platným třeba za 50 let?
Chceme, aby případné následné úpravy v domě
byly jednoduše realizovatelné, nebo počítáme
s tím, že firma, která nám dům stavěla
z módních atypických materiálů, bude
případné změny v dispozicích, rozvodech
vody, elektriky a topení schopná a ochotná
k nám přijet profesionálně upravit, opravit a po
sobě začistit i třeba za 20 let? Požadujeme
luxus, nebo standard (tzn. Rolls Royce, nebo
Superb?)
Pokud se nad předchozími otázkami
zamyslíme selským rozumem, můžeme
s klidným srdcem hned opustit dřevostavby
(kromě roubenek). Móda montovaných
dřevostaveb do naší země přišla ze zámoří a ze
Skandinávie. V těchto zemích není neobvyklé
stěhovat se za prací i několik stovek kilometrů
daleko, takže není jisté, jestli dům, který si
nechám vybudovat, budu obývat i za 15 let.
Navíc v zámoří nejsou neobvyklé ani vichřice,
tornáda a zemětřesení, při kterých může dojít
k absolutní demolici domu a v tom případě je
úplně lhostejné, jestli byl dům postaven jako
dřevostavba, zděný dům, nebo dům betonový.
Naopak - trosky dřevostavby lze zlikvidovat
jednodušeji, než opravit vážně narušenou
statiku zděné stavby. V našich zeměpisných
podmínkách naštěstí nic takového nehrozí a
naše země je dostatečně malá a hustě osídlená
na to, abychom si museli shánět práci dále, než
jsme schopní absolvovat denně autem – tzn.
cca 50 km od bydliště.
U dřevostaveb je velice důležitá pečlivost a
kvalita provedení tepelných izolací a napojení
jednotlivých vrstev parotěsných zábran –
pokud jsou někde parotěsné fólie napojeny
nesvědomitě, příp. špatně nadimenzovány, je
zaděláno na pěkný malér – tepelná izolace
(většinou skelná vata, příp. minerální vlna)
může začít navlhat, tím pádem bude i hůře
izolovat a následně může začít docházet
ke hnilobě dřevěné konstrukce a potažmo k její
destrukci.
Stavební materiály z pohledu
projektanta
autor: Vrbka
Eliminace těchto problémů je nejlépe dosažitelná
v továrních podmínkách, kde jsou zajištěny
kontroly všech postupů a chyby vzniklé lidským
faktorem jsou tímto sníženy na minimum.
Bohužel ale, všechno má dvě strany – na jedné je
kvalita jednotlivých prací včetně dobré tepelné
izolace a na druhé možnost dodatečných úprav.
Asi nikdo v době hospodářské krize není schopen
zaručit, že firma, která mi stavěla dům jako
montovanou dřevostavbu, bude za dvacet let
schopná třeba doplnit dveře, posunout příčku,
opravit prasklou vodovodní trubku atd. Každá
z těchto firem má patentovanou skladbu stěny a
jakýkoliv amatérský zásah do konstrukce může
mít pro celou stavbu fatální následky. Výjimkou
v tomto ohledu jsou roubenky – tyto stavby jsou
tradiční i v našich končinách, tesaři, instalatéři a
topenáři mají technologické postupy srovnatelné
jako v případě zděných domů. Hlavním
problémech v této kategorii je fakt, že roubenku
si nemůžeme nechat si postavit třeba v satelitním
městečku vedle hlavního nebo jakéhokoliv
krajského města, a když už bychom ji chtěli
někde na horách, je to cenově nákladné podobně,
jako koupit si toho výše zmíněného Rolls-Royce.
U betonových panelových domů je problém
dodatečných úprav v domě podobný, jako u
dřevostaveb. Rovněž betonové „paneláky“ mají
obvodovou stěnu složenou z více vrstev. Nosnou
konstrukci ale netvoří dřevo, nýbrž železobeton.
Tím se veškeré dodatečné úpravy komplikují ještě
více – například vybourat dveře, příp. udělat
obyčejný prostup např. pro odvětrání
v betonovém panelu je velice náročná
(technologicky i finančně) práce i pro firmu, která
je na toto specializovaná a má potřebné pily,
vrtačky atd.
Betonové stavby skládané z různých tvárnic,
systémů ztraceného bednění atd. musí mít
dostatečnou tepelnou izolaci, jelikož betonové
nosné jádro tepelně neizoluje vůbec. Je sice
velice dobré pro akustickou izolaci a jako
akumulátor tepla, ale nesmí být ochlazováno.
Z toho důvodu se musí z vnější strany dům
dodatečně zateplit, příp. do bednících dílců
vložit tepelná izolace. Jednotlivé bednící dílce
systémů Velox, Durisol atd. jsou při montáži
spojovány ocelovými sponami, které
prostupují přes betonové jádro a tepelnou
izolaci z vnitřní části domu na venkovní
stranu. Nebývá tedy výjimkou, že dům
postavený z těchto systémů v zimě poznáte na
první pohled – každá spona je totiž na fasádě
vidět. Tomuto lze zamezit asi jenom dalším
dodatečným zateplením, přičemž pozbýváme
hlavní výhodu této konstrukce a tou je malá
tloušťka obvodového zdiva. U dodatečně
zateplovaných staveb a vůbec u sendvičových
stěn domů je navíc ještě velice obtížné přesně
určit, kde se nachází a jak se projeví tzv. rosný
bod – to je místo, kde se střetává venkovní
teplota s vnitřní, tedy místo, kde dochází ke
kondenzaci páry. Toto místo, pokud není
dostatečně odvětrané, je zdrojem vlhkosti a
tedy i plísní. O tom, jak se vzájemně odvětrává
polystyren a beton, asi není nutné moc
spekulovat – tato konstrukce totiž nevětrá
vůbec, což má samozřejmě vliv i na celkovou
kvalitu bydlení. Lidé vnímaví k různým zónám
se navíc mohou v betonovém domě skrz
naskrz vyztuženým železem cítit poněkud
klaustrofobicky. Jediná výhoda, pro kterou by
stálo za to o betonové stavbě uvažovat, je tedy
vysoká pevnost zdiva a dobrá odolnost vůči
působení vlhkosti. Tuto odolnost jistě oceníme
při stavbě sklepů, plotů, příp. hospodářských
budov. U obytných budov pak v případě
zemětřesení, které se nám ale naštěstí vyhýbá...
A cože nám to tu tedy zbylo? Klasická zděná
technologie – keramické bloky, pórobeton,
Liapor. Všechny tyto materiály nám v moderní
provedení (broušení superizolační cihly, Ytong
Lambda atd.) zajistí obvodový plášť, který je
homogenní, jednovrstvý – tzn. není nutná
žádná dodatečná izolace.
Stavební materiály z pohledu
projektanta
autor: Vrbka
Všichni výrobci těchto materiálů mají téměř
dokonale propracovaný systém doplňků,
překladů, stropů, věncovek, příčkovek atd., vč.
srozumitelných technologických předpisů, jak se
kterým materiálem pracovat. Všechny tyto
materiály nám tedy bez problémů do stavby
zapracuje každý průměrně zručný vyučený
zedník. To samé platí i o případných následných
přestavbách a úpravách. Kromě Liaporu jsou
všechny tyto materiály a doplňky bez vážnějších
komplikací dosažitelné v každých stavebninách –
tzn. pokud někde chybí, příp. je při dodávce
poškozený překlad, nemusíme kvůli tomu stavbu
přerušovat. Stavby postavené z těchto materiálů
nám zaručují trvale vyrovnané tepelné a statické
vlastnosti v řádu několika staletí. I u těchto
materiálů je však při konečném výběru nutné
pečlivě zvážit podmínky, ve kterých bude dům
stát. Pórobetonové zdivo má velice dobré tepelné
vlastnosti při nižší tloušťce stěny, což jej
předurčuje pro budování méně nákladných
staveb. Nevýhodou je ale jeho vyšší nasákavost
spojená s delší dobou potřebnou k vysychání
zdiva. V praxi to znamená, že není zrovna
nejvhodnější stavět dům z pórobetonu v inverzní
kotlině někde vedle vodní plochy (potok, rybník).
Zdivo může v případě inverzního počasí nasát
vzdušnou vlhkost a potom bude hůře tepelně
izolovat. V běžných podmínkách ale toto nehrozí.
Další nevýhodou je jeho menší pevnost, což se
ale pro potřeby klasického přízemního rodinného
domu s podkrovím neprojeví. Pouze v případě
domu o více než dvou nadzemních podlaží je
nutné spodní patra vystavět z tvárnic vyšší
pevnostní řady, které však mají horší tepelně
izolační vlastnosti.
V neposlední řadě je třeba zvážit i finanční
náročnost stavby. Pokud se rozhodujeme mezi
pórobetonovým a keramickým zdivem, musím
brát v potaz výše zmíněný fakt, že pórobeton má
srovnatelné tepelné vlastnosti jako keramika při
nižší tloušťce zdiva a nižší hmotnosti – z toho
plyne, že stavby z keramických bloků jsou
nákladnější na zakládání a v případě požadavku
na stejnou užitnou plochu místností i náročnější
na zastavěnou plochu stavby.
Jestliže jsme tedy již dříve přirovnali dřevěné
roubené stavby k Rolls-Royce, můžeme
moderní broušené keramické superizolační
bloky přirovnat k BMW či Mercedesu a
pórobetonové zdivo k Fordu Mondeo, či
Škodě Superb. Máme tu sběratelskou raritu,
luxusní limuzínu nebo SUV i vysoce
nadstandardního dříče. Vše nám bude velice
dobře a dlouho sloužit, vše nás bezpečně
doveze k cíli, jen je otázkou, co od tohoto
svezení očekáváme.
Praktické rady a postřehy přinesl našim
klientům pan projektant Vrbka.
Download

Viz článek Stavební materiály z pohledu projektanta