František Kramář, starosta 1861–1866
Rok 1848 přinesl řadu změn, spolu se zrušením poddanství se změnil výkon správy, doposud
prováděný vrchnostenskými úřady. Zákonný předpis ze 17. března 1848, obecní zákon,
stanovil zásadu, ţe “základem svobodného státu je svobodná obec”. V čele obce stál starosta.
K prvním obecním volbám došlo na základě podrobné instrukce z 8. dubna 1850, v Přerově
začalo pracovat od 28. září 1850 obecní představenstvo ve sloţení: starosta – Lazar Gross,
hostinský a řezník, 1. radní – Václav Kozánek, čiţmář, 2. radní – Štěpán Keller, vrchní
důchodní, 3. radní – Josef Doleţel, kupec, 4. radní – Jan Kalabus, rolník.
Vzhledem k pozdějším zásahům omezujícím samosprávu v době tzv. Bachova absolutismu
neproběhly jiţ další volby, obecní výbory byly ponechány v dosavadním sloţení a
představenstva potvrzována ministerstvem vnitra. Tak od 11. prosince 1853 fungovalo obecní
představenstvo v Přerově ve sloţení: starosta – Josef Doleţel, 1. a 2. radní zůstal stejný, 3.
radní – Albert Turovský, 4. radní – František Vlach. Ke změně v osobě starosty došlo 15. září
1855, kdy se funkce ujal Karel Vyhnánek.
Nová samosprávná éra začala v r. 1861. Výstřely z hmoţdířů oznámily 11. dubna toho roku
konání slavnosti u příleţitosti přísahy nově zvoleného starosty a členů městské rady. Večer
byl zakončen improvizovaným slavnostním osvětlením a serenádou. Následujícího dne po
obvyklém církevním obřadu se starosta spolu s obecním výborem odebral do obecního domu,
aby se ujal úřadu. Starostou v onom roce byl zvolen František Kramář, narozený 2. února
1821 ve Vysokém v Podkrkonoší v rodině lékárníka jako mladší ze dvou bratrů. Po
gymnazijních studiích, po odbytí povinné doby asistenství, kterou strávil u svého bratra v
rodinné lékárně, a po absolvování dvouletého lékárnického běhu se stal r. 1845 magistrem
farmacie. Po ročním pobytu na praxi ve Štýrském Hradci se spolu s bratrem pokoušeli v
rodném městě podnikat.
V červnu 1850 se ale jejich cesty rozešly. František Kramář koupil od dosavadního
přerovského lékárníka Marka lékárnu a přestěhoval se do Přerova. Zprvu jej cele
zaměstnávala starost o její zvelebení, neboť její předchozí majitel ji nechal zcela zpustnout,
hledě si více honby a jiných povyraţení. Tím se stalo, ţe hodně Přerovanů si jezdilo pro léky
do Olomouce. Po dvou letech se jeho pověst a tím i hmotná situace zlepšily natolik, ţe si
koupil dům na dolním náměstí pod zámkem. Zaloţil tím dlouholetou lékárnickou tradici, před
nedávnem však přerušenou. V té době jiţ byl ţenat, v r. 1852 si vzal za manţelku dceru
prostějovského měšťana a statkáře Ignáce Demla Eleonoru, sestru pozdějšího profesora
prostějovské reálky a poslance J. R. Demla. Narodilo se jim celkem deset dětí, ale pouze tři
dcery svého otce a matku (zemřela 1865) přečkaly.
Můţeme-li věřit postřehům bratra Josefa z jeho návštěvy v r. 1853, zaujala jej rozlehlost
Přerova, ale také mnoţství bídných došky pokrytých baráků v bývalém krajském městě.
Pouze na horním a dolním náměstí byly domy úhlednější, z většího dílu starobylé
jednopatrové, v nichţ byly podle starého hanáckého zvyku obytné místnosti jen v přízemí, v
prvém patře se nacházely obilní sýpky. K těmto domům patřilo 6 měřic polí, které se nesměly
od domu odprodat, byly to domy právovárečné, a stejně jejich majitelé byli právovárečníky,
hruboměšťany či velkoměšťany. Samozřejmě, ţe se v nich jiţ dávno pivo nevařilo, ale tito
měšťané měli podíly v městském pivovaře, který stál u náměstí Na Marku, odtud i dnešní
pojmenování ulice Pivovarská. Prvou veřejnou činností, v níţ na sebe František Kramář
upozornil, bylo právě předsednictví přerovským právovárečníkům. V této funkci zahájil
stavbu nového sklepa a lednice v blízkosti pivovaru pod náměstím Na Marku. Prospěšnost
této akce se záhy projevila na kvalitě piva.
Úspěchy Františka Kramáře jistě přispěly k tomu, ţe se dostal na volební listinu při výše
zmiňovaných volbách v r. 1861 a uspěl i ve volbách v r. 1864. V r. 1861 se uvaţovalo i o jeho
kandidatuře do zemského sněmu. Sám však odstoupil ve prospěch národního kandidáta Ignáta
Wurma. Přerov čítal v roce obyvatel české a obyvatel německé národnosti, především
zaměstnaných v cukrovaru barona Skeneho a na dráze. Prvým podnikem nově zvoleného
starosty se stala úprava přerovských cest a s tím související opatření směřující k odvedení
výkalů, počátky kanalizace. Došlo také k instalaci pouličního osvětlení v centru města.
Kramář se snaţil o úpravu toku řeky Bečvy, která působila ve městě časté škody, nepodařilo
se mu však zainteresovat do této záleţitosti zemský sněm a tím i dostat finanční podporu. Při
stavbě chorobince musel zase Kramář pouţít k dostavbě vlastní finanční prostředky, po té co
její původní podnikatel utekl. Neúspěšná byla jeho snaha přemístit hřbitov na okraj města.
Také poţární řád sestavený Kramářem pro potřeby ohněm často suţovaného města nevešel v
ţivot pro netečnost obyvatel.
Víc neţ tyto akce si jej následující generace připomínaly při zařízeních jiného rázu. Kramář
stál v čele národně emancipačních snah českého obyvatelstva na poli kulturním. Odebíral řadu
českých novin, svými peněţitými příspěvky se stal spoluzakladatelem Moravské Orlice
(1862) a Olomouckých novin (1864). Za jeho úřadování bylo rozhodnuto koncem r. 1861, ţe
na zdejší farní hlavní škole se bude vyučovat česky. Bylo to tehdy na Moravě novum,
doposud se připouštělo vyučování v němčině s pouţitím češtiny. Bylo snahou obce zřídit ještě
nesamostatnou reálku, k tomu však nedošlo, výsledkem bylo zaloţení školního fondu, do nějţ
plynuly peníze z pronájmu obecního lesa. Při škole existovala rozsáhlá školní knihovna,
vyuţívaná i veřejností.
S osobou Františka Kramáře je spojena i činnost záloţny, prvého peněţního ústavu svého
druhu na Moravě, zaloţeného v r. 1861, do jehoţ čela byl postaven. Na půdě záloţny vznikla
v roce 1865 myšlenka zřídit v Přerově řemeslnickou školu, prezentovaná v tisku jako
průmyslová škola dle zásad J. A. Komenského. Realizována však byla hospodářská škola,
společná akce hospodářských jednot záhlinicko-kvasické a olomoucké, ve které působil
Kramářův švagr profesor Demel. Pro její umístění poskytla přerovská obec budovu na Šířavě.
Kramář se stal předsedou školního výboru.
František Kramář se z titulu své funkce stal také předsedou okresního výboru školního,
silničního a kontribučenského. Podobně byl zvolen do čela nově vzniklých spolků
čtenářského a pěveckého Přerub v r. 1862. Při této činnosti projevoval oţivujícího ducha,
uplatňoval potřebné vědomosti a spojení, poţíval všeobecnou důvěru, znal nalézt prostředky a
cesty, vedoucí k rozkvětu.
Kramář byl téţ literárně činný, jednak uveřejňoval odborné články ze svého oboru, jednak je
autorem podrobného pojednání o poměrech v Přerově z r. 1859. V r. 1864 byl hlavním
organizátorem oslav 300. výročí narození Karla Staršího ze Ţerotína, v jehoţ průběhu pronesl
řeč upomínající přerovskou veřejnost na odkaz Ţerotínův, Blahoslavův a Komenského.
Za vrchol jeho snah můţeme povaţovat návrh podaný ve schůzi obecního výboru dne 28.
února 1866, aby město Přerov poţádalo o svolení zřídit reálné gymnázium. Podle novinových
zpráv také město dostalo schválení od místodrţitelství, ale vlastní realizaci překazila pruskorakouská válka v létě 1866.
Po obsazení města pruským vojskem 16. srpna 1866 proţíval starosta města těţké chvíle.
Politický úřad se vzdálil z města ještě před příchodem pruského vojska, a tak veškerá tíha
spočívala na Kramářovi. V jeho domě se postupně vystřídalo pět velitelů, kteří poţadovali
veliké rekvizice. Starosta chtěl ušetřit občany, proto pouţil městské prostředky a posléze i
vlastní jmění, jen aby zachránil město před drancováním. Podle slov jeho bratra mu účinně
pomáhal pouze radní Vlach, 1. radní Dostal se vydával za nemocného, ostatní členové výboru
se vzdálili. Není divu, ţe si v té době postěţoval: "Nepřeju ţádnému býti na mém místě;
mnoho jsem jiţ zakusil, celý věk jsem proţil a věru, jakmile nás nepřátelské vojsko opustí,
sloţím svůj úřad, neb budu míti zapotřebí oddechu, nepodlehnu-li dříve."
Jako by v předtuše pronesl tato slova, protoţe krátce na to, na pokraji svých sil, podlehl
epidemii cholery, kterou s sebou pruští vojáci zavlekli do města. František Kramář skonal 6.
srpna 1866 o půl třetí odpoledne.
Na závěr uvedeme ukázku z článku “Hlas z Přerova o volbách obecních”, uveřejněného v
časopise Hvězda 16. února 1861. Jeho autorem je František Kramář: “Kaţdý občan má právo
voliti svobodně, kohokoliv chce, má právo i písemně volebné komisi svůj návrh podat, bez
bázně a strachu. Pročeţ se ţádá od vás, by jste volili takové muţe, kteří pravdy se nebojí
pronést veřejně do očí, ať on kdokoliv; muţe takové, kteří o obecní blaho dbají; muţe, kteří
národnost milují a hodlají ji všude provést! muţe mravné, ctihodné, kteří téţ o zdar škol a
průmyslu by dbanlivi byli. Na to ohled neberte, zdali on hrůbo neb maloměšťan, domkář či
jen řemeslník; mnohdy pod sprostým kabátem tluče srdce ráţné, spravedlivé, neohonné,
pravduhlásající, mnohdy takový oud více ví, neţ ten se zlatými prsteny a hodinkami, aspoň
méně spotřebuje, a takto přesvědčen jest, ţe i u obce s málem se počnouti můţe.”
Download

František Kramář, starosta 1861–1866