OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE
&
PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY
Jan Binek
Vojtěch Koráb
Iva Galvasová
Jan Holeček
Veronika Bumberová
Jan Rosenberg
Hana Svobodová
Dušan Halásek
GaREP, spol. s r. o.
Společnost pro regionální ekonomické poradenství
Brno 2011
Autorský kolektiv:
Ing. Jan Binek, Ph.D., GaREP, spol. s r. o.
prof. Ing. Vojtěch Koráb, Dr., MBA, Fakulta podnikatelská, VUT v Brně
PhDr. Iva Galvasová, GaREP, spol. s r. o
Mgr. Jan Holeček, GaREP, spol. s r. o.
Ing. Veronika Bumberová, Fakulta podnikatelská, VUT v Brně
Ing. Jan Rosenberg, Fakulta podnikatelská, VUT v Brně
RNDr. Hana Svobodová, Ph.D., GaREP, spol. s r. o.
prof. Ing. et Ing. Dušan Halásek, CSc., Ekonomická fakulta, VŠB-TU Ostrava
Recenzoval:
Mgr. Petr Kostík, ředitel Krajské hospodářské komory jižní Moravy
Vydavatel: GaREP, spol. s r. o., nám. 28. října 3, 602 00 Brno, www.garep.cz
Tisk: Amaprint – Kerndl, s. r. o., Pražská 343/20, 674 01 Třebíč
Obálka a sazba: Hana Svobodová, Jan Svoboda
Jazyková korektura: PhDr. Michal Žák
Brno 2011
120 stran
Vydání první
ISBN 978-80-905139-0-7
2
OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE & PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY
Publikace byla vytvořena v rámci výzkumného projektu Ministerstva pro místní
rozvoj WD-39-07-1 „Rozvojový interaktivní audit: Metodika RIA pro hledání,
nastavení a aplikaci vhodných nástrojů regionální politiky, které přispějí ke
zmírnění a odstranění regionálních disparit a napomohou dynamizaci
ekonomického a sociálního rozvoje v regionech“.
Projekt byl řešen v rámci Výzkumného programu WD „Výzkum pro řešení
regionálních disparit“, podprogram PP1 – „Podpora regionálního rozvoje“ v
období 1. 4. 2007 – 31. 12. 2011.
Řešitel výzkumu: GaREP, spol. s r. o., společnost pro regionální ekonomické
poradenství, Brno.
Publikace byla zpracována ve spolupráci s experty z Fakulty podnikatelské
Vysokého učení technického v Brně.
3
SEZNAM ZKRATEK
AIP
AV
AVO
BIC
BSC
CRO
ČEB
ČEZ
ČMZRB
ČR
ČVUT
EGAP
EIA
ES
EU
JCMM
JIC
JMK
MAS
MBO
MPO
MSP
NUTS
O(HK)
OCR
OP LZZ
OP VaVpI
OP VK
OPPI
ORP
POÚ
PPP
PRV
RIS
RPIC
SEA
TJ
VaV
VUT
Asociace inovačního podnikání
Akademie věd
Asociace výzkumných organizací
Business Innovation Center
Balanced Scorecard
Contract Research Organisation
Česká exportní banka
České energetické závody
Českomoravská záruční a rozvojová banka
Česká republika
České vysoké učení technické v Praze
Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s.
Environmental Impact Assessment
Evropské společenství
Evropská unie
Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu
Jihomoravské inovační centrum
Jihomoravský kraj
Místní akční skupina
Management by Objectives
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Malé a střední podnikání
Nomenklatura územních statistických jednotek
(Okresní) hospodářská komora
Organizace cestovního ruchu
Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost
Operační program Výzkum a vývoj pro inovace
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Operační program Podnikání a inovace
Obec s rozšířenou působností
Pověřený obecní úřad
Public Private Partnership
Program rozvoje venkova
Regionální inovační strategie
Regionální poradenské a informační centrum
Strategic Environmental Assessment
Tělovýchovná jednota
Výzkum a vývoj
Vysoké učení technické v Brně
4
OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE
5
6
OBCE A REGIONY PRO PODNIKATELE
OBSAH
Úvod .............................................................................................................. 9
1. Životní cyklus podniku a možnosti podpory v jednotlivých stadiích ......... 10
1.1 Životní cyklus podniku ............................................................................ 10
1.2 Možnosti podpory podniku v jednotlivých stadiích růstu podniku......... 12
1.3 Doporučení a náměty pro podporou podnikání v jednotlivých stadiích
růstu podniku ............................................................................................... 13
Shrnutí .......................................................................................................... 14
2. Vytváření prostředí pro podnikání ........................................................... 16
2.1 Východiska .............................................................................................. 16
2.2 Kdo by si měl založit svůj vlastní podnik? ............................................... 17
2.3 Základní kameny úspěšného podnikatelství ........................................... 20
2.4 Podpora obyvatel k samostatné podnikatelské činnosti ........................ 21
Shrnutí .......................................................................................................... 22
3. Možnosti ovlivnění lokalizace podniků ze strany samosprávy ....................... 24
3.1 Podnikatelské prostředí .......................................................................... 24
3.2 Faktory ovlivňující umístění provozovny v obci ...................................... 24
3.3 Možnosti působení na lokalizaci podnikatelů do obcí a regionů ............ 26
Shrnutí .......................................................................................................... 28
4. Možnosti podpory podnikání a efekty podpory........................................ 30
4.1 Přístupy k podpoře podnikání................................................................. 30
4.2 Podpora podnikání na regionální úrovni ................................................ 32
4.3 Možnosti obcí při podpoře rozvoje podnikání ........................................ 35
Shrnutí .......................................................................................................... 39
5. Zapojení podnikatelů do plánování rozvoje území ................................... 40
5.1 Obecní úroveň ........................................................................................ 41
7
5.2 Krajská úroveň ........................................................................................ 45
Shrnutí .......................................................................................................... 49
6. Společné rozvojové aktivity samosprávy a podnikatelů ........................... 50
6.1 Společné aktivity na obecní úrovni ......................................................... 51
6.2 Společné aktivity na krajské úrovni ........................................................ 54
6.3 Vybrané formy spolupráce a jejich přínosy ............................................ 55
6.4 Základní postupy při budování spolupráce s podnikatelskými subjekty . 59
Shrnutí .......................................................................................................... 61
Literatura..................................................................................................... 62
8
ÚVOD
Předkládaná publikace „Obce a regiony pro podnikatele & Podnikatelé pro
obce a regiony“ je zpracována poměrně netradičně. Je členěna do dvou
základních částí, které jsou pojaty do jisté míry zrcadlově, a to nejen obrazně,
ale i technickým řešením. Hlavní linií prolínající se knihou je téma spolupráce.
Část „Obce a regiony pro podnikatele“ je primárně určena zástupcům veřejné
správy a přibližuje jim vybrané aspekty fungování podniků, možnosti podpory
podnikání a zejména vhodné přístupy ke vtažení podnikatelů do plánování
rozvoje a případně do navazujících rozvojových aktivit.
Část „Podnikatelé pro obce a regiony“ podnikatelům přibližuje realitu
fungování územní samosprávy v kontextu rozvoje podnikání a možnosti
legitimního zapojení a spolupráce.
Obě části se věcně doplňují – jednotlivá témata jsou podrobněji rozvedena
vždy pouze v jedné z částí, ve druhé části jde o aplikaci pro danou cílovou
skupinu.
Část „Obce a regiony pro podnikatele“ je členěna do šesti kapitol. Hlavním
cílem první kapitoly je přiblížit životní cyklus podniku tak, aby bylo zřejmé,
v jakých fázích a jakým způsobem je vhodné ze strany veřejné správy
podporovat rozvoj podniku. Druhá kapitola zdůrazňuje potřebu vytváření
prostředí podporujícího bezbariérové uplatnění obyvatel jako podnikatelů.
Upozorňuje zejména na roli jednotlivých oblastí vzdělávání. Ve třetí kapitole
jsou zachyceny klíčové faktory ovlivňující lokalizaci podniku. Veřejná správa
může na tomto základě vyhodnocovat situaci v jednotlivých lokalitách. Čtvrtá
kapitola systematizuje a komentuje možnosti podpory podnikání na obecní a
krajské úrovni. Pátá kapitola soustřeďuje doporučení pro zapojení podnikatelů
do plánování rozvoje obcí a krajů. V šesté kapitole jsou poté rozvedeny
vybrané konkrétní možnosti zapojení podnikatelů do realizace rozvojových
aktivit.
9
1. ŽIVOTNÍ CYKLUS PODNIKU A MOŽNOSTI PODPORY V JEDNOTLIVÝCH
STADIÍCH
Znalosti o fungování podniků, tj. o jejich vzniku, přežívání či pádu, jsou velmi
důležité pro samosprávu jednotlivých obcí či regionů. Umožní jim pochopit
potřeby podnikatelů hlavně v oblasti lokalizace podniků, a to jak těch, kteří
vyrábějí, tak těch, kteří obchodují či poskytují služby. Při vědomí důležitosti
rozvoje podnikání na území obce či regionu budou moci snáze rozhodovat
o vhodných formách podpory podnikání na území obce či regionu.
1.1 Životní cyklus podniku
Vývoj podniku se může teoreticky ubírat při svém vývoji pouze třemi cestami.
Může se jednat o:
úspěšný rozvoj podniku a jeho růst,
stabilní přežívání podniku,
pokles a pád podniku.
V každé z těchto situací musí podnik uplatňovat jiné postupy řízení a zaměřit se
na řešení odlišných problémů. V následujících pasážích jsou výše uvedené
možnosti popsány detailněji.
Začínající podnik prochází při svém růstu pěti stadii. Přechod z jednoho stadia
do druhého vyžaduje změnu a bývá doprovázen určitými krizemi. Krize mají
rozkladný účinek, avšak problém změny je možno redukovat, řeší-li majitelémanažeři problémy předem, a nikoliv až jejich následky. Znalost těchto
zákonitostí je pro podnikatele (ale i představitele obcí a regionů) užitečná v
tom, že pomáhá analyzovat současnou situaci podniku a umožňuje plánovat,
co bude potřeba provést při postupu podniku do dalšího stadia rozvoje.
Při přechodu podniku z jednoho stadia do druhého bude mít majitel-manažer
dva hlavní problémy:
zvládnutí pravděpodobné krize,
řízení „nového“ podniku.
Tato znalost je užitečná také v tom, že umožňuje předpovídat, kdy
pravděpodobně krize nastane a co bude nezbytné vykonat pro úspěšné
zvládnutí dalšího stadia růstu podniku. Velikost podniku zde nelze posuzovat
podle obratu, celkového majetku nebo počtu zaměstnanců. Není například
10
možno říci, že když podnik zaměstnává určitý počet lidí, nachází se v určitém
bodě růstu. Užitečné je zavést si pojem velikosti, který je jedinečný pro každý
podnik a bude se skládat z nějaké kombinace faktorů (např. obratu, aktiv,
zaměstnanců), provázené pravděpodobně jistými externími činiteli, které
podnik nutí k přechodu do dalšího stadia, má-li podnik přežít. Půjde o
kombinaci jak vnitřních faktorů (např. stavu podniku, ambice majitelemanažera), tak vnějších faktorů (např. příchod nového počítače na trh nebo
změna technologie). Je třeba si však připomenout, že v kterémkoli stadiu může
dojít k poklesu, či strmému pádu. V nejčernějších případech se podnik může
dostat do insolvence a může na něj být prohlášen konkurz. Lidově řečeno,
podnik se dostane do bankrotu.
Vzhledem k tomu, že je tato publikace zaměřena na možnosti podpory
podniků, v dalším textu se nebudeme možnostmi pádů podniků a možného
prohlášení konkurzu zabývat. Základní teorie růstu podniků je znázorněna na
následujícím obrázku.
Stadium 1
Stadium 2
Stadium 3
VELKÝ
Stadium 4
4. Krize
byrokracie
3. Krize
řízení
Velikost
podniku
1. Krize
vedení
2. Krize
autonomie
Stadium 5
5. Krize
(5.) Stadium zralosti
(4.) Stadium expanze
(3.) Stadium růstu
(2.) Stadium přežívání
MALÝ
(1.) Stadium založení
MLADÝ
Věk podniku
Obr. 1: Stadia a krize v období růstu podniků
Pramen: vlastní zpracování
Jednotlivá stadia růstu podniku tedy jsou:
stadium založení,
stadium přežívání,
stadium růstu,
11
ZRALÝ
stadium expanze,
stadium zralosti.
Je třeba se zmínit o tom, jak vypadá růst podniků ve skutečnosti, tedy zmínit se
o některých specificích růstu podniků. Předně, jednotlivá stadia nejsou časově
stejně dlouhá. Stadium založení je relativně krátké, ve stadiu přežívání mohou
některé podniky setrvávat léta (některým to dokonce vyhovuje a růst nechtějí).
Jednotlivé krize mají nestejnou razanci/účinnost. Některé krize jsou velice
razantní (např. krize autonomie) a v důsledku této krize může podnik ukončit
svoji činnost. Některé krize jsou velmi mělké, podnik krizi téměř nepocítí a
přejde do dalšího stadia. Stane se tak, že dvě stadia splynou v jedno (např.
stadium růstu a expanze). V následujícím textu se zastavíme u jednotlivých
stadií růstu podniku a zmíníme se o možnostech podpory podniku ze strany
obcí, respektive regionů.
1.2 Možnosti podpory podniku v jednotlivých stadiích růstu podniku
Základními otázkami, které si ve vztahu k podnikání v regionu či obci můžeme
položit, jsou, zda
podporovat stávající podnikatele,
či vytvářet podmínky pro zapojení obyvatel regionu či obyvatel obce
do podnikatelství, resp. podnikatelského procesu.
Naskýtá se zde poměrně jednoduchá odpověď. Pro obec či region je důležité,
aby bylo podporováno obojí, avšak v nestejné míře. Na úrovni obce je
jednoznačně důležitější podporovat podnikatelského ducha obyvatel,
motivovat je k samostatné podnikatelské činnosti a vytvářet podmínky, aby
mohly vznikat nové podnikatelské aktivity a dále se rozvíjet (viz detailnější
rozvedení v kapitole 2).
Podpora stávajícího podnikání, vzhledem k většinou omezeným finančním
možnostem obce, směřuje k usměrňování podmínek pro podnikání a
vymezování ploch, kde toto podnikání bude existovat. Na úrovni obcí, zvláště
pak malých obcí, se bude jednat o podporu vytváření podnikatelských/
průmyslových zón, tedy vymezení ploch s větší, či menší úrovní zasíťovanosti,
k rozvoji výrobně orientovaného podnikání. To by však mělo následovat až za
vytvářením podmínek pro vstup obyvatel do podnikatelského procesu.
V obcích podnikají většinou malé a střední podniky, tj. podniky, které mají
méně než 250 zaměstnanců a nemají majetek přesahující ekvivalent 43 mil.
12
EUR. Z nich jsou to většinou rodinné podniky. Rodinné podniky jsou podniky,
které jsou vlastněny, či řízeny rodinou, rodinami, či členy rodiny či rodin,
přičemž se předpokládá, že podnik přejde na následující generaci. Pro
představu, jaký je podíl rodinných podniků v České republice, je možné uvést
expertní odhad provedený Fakultou podnikatelskou Vysokého učení
technického v Brně.
Expertní odhad počtu rodinných podniků v České republice:





Mikropodniky: do 10 zaměstnanců
Malé podniky: 11–49 zaměstnanců
Střední podniky: 50–250 zaměstnanců
Celkem malé a střední podniky (viz vymezení výše):
Velké podniky:
70–80 %
30–40 %
20–30 %
50–60 %
do 10 %
Dle údajů Českého statistického úřadu za rok 2010 je ze všech podnikatelských
entit v ČR 99,83 % malých a středních podniků.
Pramen: Výzkum Fakulty podnikatelské, VUT v Brně, 2008–2009.
Vrátíme-li se k modelu růstu podniku a jeho jednotlivým stadiím, je
pravděpodobné, že obec může vytvářet podmínky pro podporu podnikání
nejlépe v prvních třech stadiích: stadiu zakládání podniků, stadiu přežívání a
stadiu růstu, a to jak při vytváření podmínek pro samostatné podnikání
občanů, tak při vytváření podmínek podpory stávajícího podnikání. Zde se bude
jednat o podporu služeb i výrobně orientovaného podnikání (zřizování
průmyslových zón či území pro výrobu). Více je o podpoře výrobně
orientovaného podnikání uvedeno ve třetí kapitole.
1.3 Doporučení a náměty pro podporou podnikání v jednotlivých stadiích
růstu podniku
Podpora podnikání při zakládání podniků
Rámec pro podnikání je dán národními rámcovými podmínkami, které tvoří
základnu pro tvorbu rozvoje podnikání. Legislativní podmínky jsou dány
oficiálními, státní administrativou garantovanými předpisy pro podnikání, jako
jsou živnostenský zákon, obchodní zákoník či zákon o podpoře podnikání.
Možnou podporou při zakládání podniků ze strany obce či regionu jsou:
Kvalitní a výkonná veřejná správa: vytvořit kodex chování státních
úředníků; zlepšit informování obyvatel či stávajících podnikatelů o
13
existujících volných prostorách, veřejných zakázkách, fungování
obecního úřadu; vytvářet možnosti elektronické komunikace s úřady.
Jednoduché a jasné podmínky pro podnikání: vytvořit takové
podmínky, které usnadňují vstup do podnikání, tj. založení a rozjezd
podniku a jejich dalšího růstu:
 Usnadnit vstup do podnikání pro obyvatele: odstraňovat
administrativní bariéry při vstupu do podnikání.
 Usnadnit přístup stávajících podnikatelů k volným plochám a
objektům vhodným pro podnikání, a to jak v sektoru služeb, tak
v sektoru řemesel či výroby.
 Poskytovat podnikatelům
a podporovat vzdělávání.
co
nejkvalitnější
informace
Podpora podnikání při přežívání a růstu podniků
Snahou obce by mělo být kultivovat podmínky pro podnikání v obci. Jeden
z nejvýznamnějších faktorů, který uvádějí podnikatelé při hodnocení
podnikatelského prostředí v obci, je – dle výzkumů Fakulty podnikatelské VUT
v Brně – jednoduchost, jasnost, přímost a předvídatelnost. Tento faktor je
velmi důležitý ve všech stadiích života podniku.
Možnou podporou při dalším rozvoji podniků ze strany obce či regionu jsou:
Rovné podmínky při podnikání v obci: vytvořit podmínky pro rovné
podnikání malých a středních podniků, a to jak v konkurenci s velkými,
tak v konkurenci se zahraničními podniky.
Oblast lidských, materiálně-technických a finančních zdrojů:
 Vytvářet podmínky pro flexibilitu pracovní síly na úrovni obce.
 Usnadnit přístup podnikatele k jednotlivým typům zdrojů:
lidských a materiálně-technických.
Shrnutí
Je třeba si uvědomit, že základy podnikání byly položeny již v dávné historii
lidstva. Podnikání je třeba chápat jako nezastupitelné v rozvoji národních
ekonomik, v rozvoji regionů i v rozvoji jednotlivých obcí. Nejdůležitější
myšlenky této kapitoly můžeme shrnout do následujících bodů:
14
 Podnik roste v jednotlivých stadiích a při přechodu z jednoho do
druhého překonává jednotlivé krize.
 V ČR existuje 99,83 % malých a středních podnikatelů a z nich je
přibližně 50–60 % rodinných podniků.
 Obec či region může podporovat jak obyvatele k samostatnému
podnikání, tak stávající podnikatele.
 Obec může vytvářet podmínky pro podporu podnikání nejlépe
v prvních třech stadiích: stadiu zakládání podniků, stadiu přežívání a
stadiu růstu.
15
2. VYTVÁŘENÍ PROSTŘEDÍ PRO PODNIKÁNÍ
2.1 Východiska
Na to, zda vznikne, nebo nevznikne nový podnikatelský subjekt, má vliv mnoho
faktorů. Je zřejmé, že tyto faktory budou působit na celou dospělou populaci
v dané zemi v několika rozhodujících okamžicích spojených s životem podniku.
Tento koncepční pohled na podnikatelský proces vycházející z amerického
pojetí je znázorněn na následujícím obrázku. Jedná se o tyto faktory:
Faktor geografický/regionální: ne všechna teritoria a regiony mají
stejně příznivé klima pro podnikání.
Faktor podnikatelského sektoru/trhů: některé podnikatelské sektory
nebo trhy budou přitahovat podnikatele více, jiné naopak méně.
Faktor kulturní/sociální: v tradicích a kultuře té které země je
zakódován více, nebo méně vztah k podnikání.
Výše zmíněné faktory působí na podnikatelský proces (horizontální linii)
v následujících okamžicích (obdobích) života podniku:
Období před vznikem podniku: Celá dospělá populace má potenciální
možnost začít podnikat, ale pouze někteří lidé začnou o podnikání
reálně uvažovat.
Období při přemýšlení o vzniku podniku (podnikové těhotenství):
Lidé rozhodnutí podnikat začnou přemýšlet o konkrétní podobě
svého malého podniku. Lidé začnou plánovat jednotlivé oblasti
podnikání.
Období vzniku podniku (narození podniku): Lidé rozhodnutí podnikat
začnou své myšlenky a plány z předcházejícího období konkrétně
realizovat založením podniku.
Vzniklý podnik v období svého reálného života má teoreticky tři možnosti
svého dalšího působení:
růst podniku,
stabilní přežívání,
pokles/pád, respektive zánik podniku.
V následujícím textu se soustředíme především na období před samotným
vznikem (založením) podniku.
16
VLIVY:
Geografické/
Regionální (A1)
Podnikatelského
sektoru/Trhů (A2)
Kulturní/Sociální
(A3)
RŮST
E1
PODNIKU
C
PODNIKOVÉ
NAROZENÍ D2 STABILNÍ E2
TĚHOTENSTVÍ
PODNIKU
PŘEŽÍVÁNÍ
D3
POKLES/PÁD
D1
DOSPĚLÁ
POPULACE
B
EKONOMICKÝ
BLAHOBYT:
Pracovní místa
Inovace
Export
Vytváření
bohatství
Obr. 2: Konceptuální pohled na podnikání
Pramen: Koráb, Mihalisko, 2005
2.2 Kdo by si měl založit svůj vlastní podnik?
Navzdory velkým rizikům začíná s podnikáním každý rok velké množství lidí.
Každý z nových podniků vzniká na základě individuálního procesu lidského
uvažování, který má některé společné rysy. Tento proces představuje přesun
od stávajícího životního stylu k založení nového podniku. Dochází ke značné
změně (zlomu) v pracovním prostředí člověka, který se k samostatnému
podnikání rozhodl. Jedná se o změnu dosavadního způsobu života. Nicméně
ještě předtím, než se někdo rozhodne založit podnik, musí nastat několik
okolností, respektive musí dojít k několika impulzům, které člověka ubezpečí
v rozhodnutí, že se do podnikání pustí (viz následující obrázek).
17
Změna stávajícího
způsobu života
Pracovní prostředí
Zlom
Zdroje impulzů pro založení nového
podniku
Založení je
žádoucí
Kulturní
Subkulturní
Rodina
Učitelé
Kolegové
Založení je
realizovatelné
Vláda
Odborná příprava
Marketing
Financování
Obr. 3: Zdroje impulzů pro založení nového podniku
Pramen: vlastní zpracování
První zdroje impulzů pocházejí z kulturního a rodinného prostředí, v němž
člověk žije. Zvláště pak rodina a její vzory a tradice jsou mocným impulzem
k založení podniku. Zde se člověk ujišťuje, že založení je žádoucí. Nicméně vždy
může nastat situace, že člověk založí nový podnik jenom proto, že je
nespokojen s dosavadním zaměstnáním, resp. způsobem života, nebo že chce
zkusit něco nového, ještě nepoznaného. Impulzem je také nezaměstnanost,
kdy člověk nemůže najít odpovídající uplatnění jako zaměstnanec.
Druhé zdroje impulzů k založení podniku pocházejí z podnikatelského
prostředí. Člověk si uvědomuje, v kterém sektoru je to potenciálně nejlepší
místo pro podnikání, jaká je podpora podnikání ze strany vlády, zjišťuje, jaké
jsou jeho nejsilnější stránky v oblasti odborné přípravy, marketingu,
managementu a podobně. Velkým problémem při rozhodování, zda založit
vlastní podnik, je též financování rozjezdu a vlastního života podniku. V této
fázi si člověk ověřuje, že založení podniku je realizovatelné (Hisritch, Peters,
1996). Test schopností k podnikatelské činnosti je uveden v následující tabulce.
Tab. 1: Test schopností k podnikatelské činnosti
Odpovězte ANO, nebo NE
1. Jste schopen začít s realizací projektu, aniž byste přes nesmírné
množství překážek neztratili ze zřetele jeho završení?
2. Můžete přijmout rozhodnutí a pak na něm trvat, i když se proti němu
objeví námitky?
3. Zastáváte rád/a vedoucí a zodpovědné místo?
18
Odpovězte ANO, nebo NE
4. Jednají s vámi ostatní s úctou a důvěrou?
5. Jste fyzicky zdrávi?
6. Jste ochotni dlouhodobě usilovně pracovat, aniž by se vám to okamžitě
vyplatilo?
7. Rádi se scházíte a jednáte s lidmi?
8. Jste schopen/a s lidmi efektivně komunikovat a přesvědčit je, aby šli
s vámi za vaším snem?
9. Chápou ostatní vaše koncepce a myšlenky?
10. Máte dostatečně široké zkušenosti v oboru, v němž chcete začít
podnikat?
11. Znáte způsob zpracování formulářů spojených s řízením podniku
(mzdové výkazy, výkaz cash-flow, rozvaha, výkaz zisku a ztrát…)?
12. Existuje ve vaší geografické oblasti poptávka po vašich výrobcích nebo
službách, s nimiž hodláte vstoupit na trh?
13. Máte zkušenosti z oblasti marketingu a financování?
14. Stojí si jiné firmy, působící ve stejném oboru jako vy, ve vaší geografické
oblasti dobře?
15. Víte o prostorách pro váš podnik?
16. Máte dostatečné finanční krytí pro první rok provozu?
17. Máte dostatečné finanční prostředky k odstartování vašeho podniku,
nebo je můžete získat od příbuzných a přátel?
18. Znáte dodavatele potřebné k zajištění úspěchu vašeho podniku?
19. Znáte lidi se schopnostmi a znalostmi, které sami postrádáte?
20. Jde vám skutečně o založení nového podniku víc než o cokoliv jiného?
Pramen: vlastní zpracování
Vyhodnocení testu schopností k podnikatelské činnosti:
17 kladných odpovědí a více: Existuje hnací motiv k podnikání: přání energie a
přizpůsobivost potřebná k tomu, aby váš podnik prosperoval. Přesto se však ujistěte,
že podnikání, do kterého se chcete pustit, je skutečně dobrá příležitost.
13–16 kladných odpovědí: Vaše pohnutky k podnikání nejsou tak zjevné. I když
skutečně můžete mít podnikatelské schopnosti, znovu si ověřte, zda jste schopni
vyrovnat se všemi problémy a potížemi, které budete mít vedle vaší radosti z toho,
že jste svým vlastním nadřízeným.
Méně než 13 kladných odpovědí: Vaše sklony k podnikání jsou bezvýrazné. I když
většina lidí říká, že by ráda podnikala, mnozí z nich ve skutečnosti raději pracují pro
někoho jiného. Vy patříte pravděpodobně k nim.
19
2.3 Základní kameny úspěšného podnikatelství
Je možné říci, že existují základní stavební kameny úspěšného podnikatelství.
Tyto stavební kameny jsou znázorněny na následujícím obrázku.
Technická zručnost
Manažerské schopnosti
Znalosti o výrobku, službách
Porozumění trhu/sektoru
Marketing
Finance
Lidské zdroje
Osobní vlastnosti
Inovativnost
Rozhodnost
Vnější zaměření
Týmovost
Obr. 4: Stavební kameny úspěšného podnikatelství
Pramen: vlastní zpracování
Tyto základní stavební kameny úspěšného podnikatelství jsou tři. První kámen
postihuje technickou zručnost, na které bude budoucí podnikatel stavět. Jedná
se nejenom o technickou zručnost, ale i o znalosti o budoucím vyráběném
výrobku nebo provozovaných službách a porozumění sektoru, na kterém bude
jako budoucí podnikatel operovat. Druhý stavební kámen postihuje
manažerské schopnosti daného člověka. Mimo jiné též znalosti marketingu,
financí a lidských zdrojů. Třetí stavební kámen postihuje osobní vlastnosti
člověka, budoucího podnikatele. Jeho inovativnost, rozhodnost, schopnost pro
práci v týmu a tzv. vnější zaměření. Toto vnější zaměření znamená schopnost
sledovat, co se děje v okolí, jaké změny nastávají, jaké existují trendy v daném
oboru apod.
Přes veškeré zkoumání podmínek, z nichž vycházejí podnikatelé, se dosud
nenašla jednoznačná odpověď na otázku, jaké jsou ideální podmínky, z nichž se
rodí úspěšní podnikatelé. Rodinné prostředí a hlavně rodinné vzory v něm jsou
určitě jedním z důležitých faktorů utvářejících budoucí úspěšné podnikatele.
„Otec byl natolik pohlcen podnikem, že mě nikdy ani nenapadlo, abych šel
pracovat pro někoho jiného“ (Hisritch, Peters, 1996). Celkový vztah rodičů a
dětí, ať již jsou, nebo nejsou podnikateli, je v rámci rodinného prostředí zřejmě
zásadním aspektem utvářejícím touhu člověka po podnikatelské činnosti.
20
Vzdělání vytváří dobré zázemí pro podnikání. Mimo to je schopnost jednání a
komunikace s lidmi v podobě psaného i mluveného slova důležitou součástí
jakékoliv podnikatelské činnosti. Ačkoli je měřítko osobních hodnot z hlediska
schopností vést pomocí agresivity, benevolence, kreativity, pravdomluvnosti či
získávání zdrojů důležité pro identifikaci podnikatelů, často podle něj najdeme
jen prostě úspěšné lidi.
Pro vlastní uskutečnění podnikatelské činnosti je v osobní rovině klíčové
především rodinné zázemí, které je nezbytné pro úspěšného podnikatele. Tedy
pomoc a respektování aktivit u životního partnera a dalších členů rodiny.
2.4 Podpora obyvatel k samostatné podnikatelské činnosti
Výchova a vzdělávání k podnikatelské činnosti
Na obecní úrovni je možné podporovat podnikatelství v následujících
oblastech:
Oblast rodiny
Klima v rodinách podnikatelů vede jejich potomky k samostatné činnosti a ve
velké míře se také děti podnikatelů stávají v dospělosti samostatnými
podnikateli.
Pro obec by mělo být v neustálé pozornosti vytvářet podmínky pro to, aby
podnikatelé v obci bydleli a jejich děti též v obci chodily do školy.
Oblast předškolního vzdělávání
Charakter člověka a jeho schopnosti k samostatné činnosti se utváří již od
útlého věku. Tyto schopnosti je možné vidět v následujících oblastech:

Práce v nejistotě.

Hledání nových nápadů.

Všechno má svou cenu.

Samostatnost má také svá rizika.
Pozornost, která je z úrovně obce věnována mateřským školkám, má být
zaměřena nejen na počet míst v těchto školách, ale i na to, aby výchova na
tomto typu škol vedla děti k samostatné činnosti. Vždyť i formou hry si děti
mohou hrát na podnikatele.
21
Oblast školního vzdělávání
Do vzdělávacích osnov základních škol obec přímo zasahovat nemůže. Přesto
existují možnosti, aby se děti již na úrovni základních škol seznamovaly
s dobrými praktikami stávajících podnikatelů uvnitř podniků, resp. aby se
podnikatelé podíleli na podpoře dětí v základních školách cestou hmotnou či
cestou různých přednášek nebo vystoupení. Je např. možné s ředitelem
základní školy vyjednat zařazení tématu do školního vzdělávacího programu.
Důležitým předpokladem pro získání řemeslné zručnosti a vůbec vztahu
k řemeslu (neboť podnikatel by měl do určité míry nejen zvládat řídit, ale i znát
podstatu výrobních procesů) je nutnost návratu pracovních výchov do
základního školství.
Pro obec platí pravidlo neustálé podpory vztahu podnikatelů se základními
školami.
Oblast vzdělávání dospělých
Obec může iniciovat a podpořit uskutečnění vzdělávacích akcí (např.
garantovaných hospodářskou komorou – hospodářské komory mají od
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy oprávnění realizovat kurzy pro
začínající podnikatele), případně uspořádat akci vlastní. Rychlotest schopností
být podnikatelem byl uveden v tab. 1.
Podpora může být zaměřena na informativní činnost, např. na vytvoření
systému pravidelných setkávání s občany, kde obec představuje oblasti pro
samostatnou podnikatelskou činnost občanů, nebo na praktickou činnost,
např. obec vytvoří, ať již sama, či ve spolupráci s odbornou firmou, systém
kurzů pro zahájení podnikání, rozvoj podnikání či řešení krizí v podnikání.
Shrnutí
Podnikatelství a jeho rozvoj jsou charakteristické podnikatelským procesem.
Tento proces formují následující vlivy:
geografické/regionální,
podnikatelského sektoru/trhů,
kulturní/sociální.
Základními stavebními kameny úspěšného podnikatelství jsou:
manažerské schopnosti,
22
osobní vlastnosti,
znalost „řemesla“, tj. věcné problematiky podnikání (v případě
výrobních podniků i technická zručnost).
Obec může podporou výchovy k podnikání význačně formovat své občany
k samostatné podnikatelské činnosti. Výchova a vzdělávání obyvatel
k podnikatelské činnosti by měla probíhat v rodině, v rámci předškolního a
školního vzdělávání i vzdělávání dospělých.
23
3. MOŽNOSTI OVLIVNĚNÍ LOKALIZACE PODNIKŮ ZE STRANY SAMOSPRÁVY
3.1 Podnikatelské prostředí
Podnikatelské prostředí je charakterizováno mnoha faktory, které význačným
způsobem ovlivňují vznik nových podniků a podniky již operující na trhu. Na
národní úrovni ovlivňují podnikatelské prostředí následující faktory:
zákony a vymahatelnost práva obecně,
daňové a administrativní zatížení podnikatelů.
Na úrovni obcí či regionů ovlivňují podnikatelské prostředí tyto faktory:
vzdálenost k trhům a zákazníkům,
dostupnost a kvalita pracovní síly,
přístup ke zdrojům (finančním a materiálně-technickým),
kvalita infrastruktury,
profesionalita územní samosprávy (otevřenost, transparentnost a
předvídatelnost chování).
Faktory působící na národní úrovni jsou stejné pro všechny potenciální zájemce
o podnikání a také ve všech regionech České republiky. Nicméně určujícími
faktory, které bezprostředně ovlivní lidi k soukromému podnikání, jsou faktory
působící na úrovni regionů či obcí. Hovoříme o tzv. podnikatelské přívětivosti
daného území. U služeb či obchodu jsou nejdůležitějšími faktory: vzdálenost
k trhům nebo zákazníkům a dostupnost pracovní síly. U výrobně
orientovaného podnikání jsou nejdůležitějšími faktory: kvalita infrastruktury,
dostupnost jednotlivých typů zdrojů a kvalita a profesionalita samosprávy.
3.2 Faktory ovlivňující umístění provozovny v obci
Umístění jakékoliv prodejny či provozovny služeb je velice důležité a podnikatel
tomuto umístění musí věnovat hned v úvodu podnikání značnou pozornost. Při
pochopení důležitosti umístění i ze strany samospráv je třeba na území obce
hledat vhodné prostory na pronájmy pro podnikatelskou činnost.
Jinak se bude rozhodovat podnikatel, který se chystá realizovat činnost
výrobního charakteru, jiné faktory musí zohlednit podnikatel, jehož podnik
bude poskytovat nějaký druh služby. V případě podnikatelské činnosti
24
v oblasti obchodu a služeb bude zvažovat podnikatel zejména následující
otázky:
potenciální poptávka (disponibilní příjmy),
vzdálenost od konkurence,
nájemné,
vhodnost lokality (např. frekvence potenciálních zákazníků v blízkosti
obchodu),
dostupnost pro zákazníky – možnosti parkování, dostupnost veřejnou
hromadnou dopravou,
sezonní příliv návštěvníků,
viditelnost, označení, vchody, východy apod.
Pro podnikatele budou atraktivnější obce s rostoucím počtem obyvatel, kde lze
očekávat zvyšování okruhu zákazníků.
V souvislosti s umístěním podniku, a to především maloobchodu, je vhodné
zmínit pojem spádová oblast. Ta je vymezena jako geografická oblast, ze které
do provozovny přicházejí zákazníci. Dále je zásadní posouzení konkurence
v dané spádové oblasti a možnosti získání dostatečného podílu na trhu pro
rentabilitu podnikání. Například v případě restaurace je základním kritériem
úspěšnosti jistota zákazníků, tj. pravidelné předkládání denního menu. Bez této
jistoty strávníků obvykle restaurace na území obce v dnešní době takřka nejsou
ekonomicky provozuschopné.
Z hlediska výrobního podniku vypadá otázka umístění poněkud jinak. Výrobní
podnik se může nacházet v podnikatelské zóně, kde otázka poutačů, toku
chodců či dopravy nebo profil místního obyvatelstva hraje jen malou roli.
Výrobní podnik může zvažovat následující otázky:
cena, vnější vzhled, stáří objektu,
dostupná pracovní síla (vzdělanostní a kvalifikační struktura),
nájemné,
využitelná plocha (výrobní, prodejní, skladovací, správní),
rozdělení a dispoziční řešení prostor,
vzdálenost od hlavních dopravních tepen,
vnitroobjektové komunikační cesty,
25
přístup k hlavním distributorům,
přístup k hlavním dodavatelům,
možnosti dostavby a přestavby,
zdroje pracovních sil.
Výběr z rozpočtového určení daní: míra závislosti daňových příjmů na
podnikání v obci
Důležitou otázkou spojenou s působením podnikatelů v obci je, jaký daňový
výnos může na základě přítomnosti podniku obec získat. Starostové vnímají
fakt, že podnik sídlí v obci, jako jednoznačně pozitivní vliv na daňové příjmy
obce. Skutečnost je ovšem trochu jiná. Dle zákona č. 243/2000 Sb., o
rozpočtovém určení daní, je z celostátního výnosu jednotlivých daní určen
procentní podíl připadající na obce. Daná částka je potom mezi jednotlivé obce
rozpočtena na základě kritéria výměry katastrálních území obce, prostého
počtu obyvatel v obci a tzv. násobku postupných přechodů. Výjimku tvoří daň
z příjmu fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti (tj. z podnikání), u níž
je (vedle podílu rozpočítávaného výše uvedeným způsobem) 30 % celostátního
výnosu rozpočteno dle bydliště podnikatele, a daň z příjmu fyzických osob ze
závislé činnosti, u níž je (opět vedle podílu rozpočítávaného výše uvedeným
způsobem) 1,5 % rozdělováno na základě počtu zaměstnanců s místem výkonu
práce v obci. Sídlo právnické osoby, která nemá v obci více zaměstnanců,
nemůže tedy ovlivnit daňové příjmy obce.
3.3 Možnosti působení na lokalizaci podnikatelů do obcí a regionů
Možnost ovlivnit lokalizaci podniku do obce se odvíjí od charakteristik vyšších
prostorových úrovní. Čechová (2007) uvádí čtyři základní hierarchické úrovně:
Komparativní výhody státu: makrolokalizace (např. velikost trhu,
perspektivy hospodářského růstu, rizikovost státu, politická stabilita,
měnová stabilita).
Konkurenční výhody regionu, ke kterému město přísluší: mezolokalizace
(např. image regionu, systém místních daní a poplatků, dopravní a
technická infrastruktura).
Diferenciační vlastnosti obce: mikrolokalizace (např. vzdělanostní
potenciál, použitelná kvalifikovaná pracovní síla, kvalita životního
prostředí, výzkumný potenciál, potenciál specializovaných služeb pro
podnik).
26
Faktory přitažlivosti určitého místa: mikrolokalizace (např. dostupnost
místa pro zaměstnance a pro zákazníky, dodavatele atd., náklady na
nákup nemovitostí, okolí a prostředí místa, prestiž jeho adresy).
Základním způsobem, jak může obec či region působit na lokalizaci podnikatelů
(ale i na obyvatele a na návštěvníky), je využití marketingu. V kontextu územní
samosprávy hovoříme o obecním, městském či regionálním marketingu.
Obecní (městský) marketing je koncept podpory rozvoje obce, který
systematicky zkoumá a analyzuje potřeby různých skupin subjektů (občané,
podnikatelé, návštěvníci apod.) a usiluje o sladění možností nabídky
a poptávky.
Hlavními cíli městského marketingu jsou dle http://www.mestskymarketing.cz:
komplexní zvýšení atraktivity města pro všechny cílové skupiny,
optimalizace procesního řízení za účelem zvýšení efektivity a využití
ekonomických, sociálních a přírodních zdrojů,
posílení ekonomické základny města,
vylepšení externí a interní image města,
prohloubení a profilace městské identity obyvatel a podnikatelů.
Městský marketing se zaměřuje zejména na oblasti: podpory investic a
podnikání, bydlení, dopravy, vzdělání a trhu práce, životního prostředí, kultury,
sportu, destinačního managementu či revitalizace a zvýšení atraktivity
městských center.
Důvodem, proč města zavádějí marketingové řízení, je dle Ježka (2006) snaha
chápat občany, turisty, podnikatele a další cílové skupiny jako zákazníky města.
Snaží se proto zjišťovat jejich potřeby, přání a poptávku a reagovat na ně
použitím marketingových nástrojů. Městský marketing je v českých
podmínkách vnímán velmi pragmaticky jako realizace konkrétních projektů,
komunikace s veřejností, zvyšování kvality služeb nabízených městem,
partnerství a orientace na cílové skupiny.
Regionální marketing můžeme chápat obdobně jako marketing obce s tím, že
dochází k rozšíření územního záběru všech činností. Rumpel (2011) jej chápe
jako „institucionalizovanou podporu interaktivní (zpětnovazební) komunikace
mezi aktéry strany nabídky a poptávky v územním rozvoji, vedoucí ke zvýšení
atraktivity a image území a k posílení územní identity a angažovanosti
obyvatel, což znamená zlepšení konkurenceschopnosti daného města či
regionu“.
27
Rumpel (2011) srovnává různé marketingové aspekty obecní a regionální
úrovně. Regionální marketing často vzniká na bázi kooperace mezi obcemi a
městy, v nichž již probíhají projekty městského marketingu. Tato jednotlivá
města a obce v regionu si svými projekty marketingu města často konkurují,
například usilují o získání téhož investora. V regionálním marketingu musí však
kooperovat, například za účelem získání finančních prostředků pro realizaci
určité infrastrukturní investice mající pozitivní dopady pro všechna města v
tomto regionu. Tato schizofrenie na regionální úrovni – někdy se aktéři musí
chovat konkurenčně, jindy zase kooperativně – vede ke konfliktům zájmů
častěji než na úrovni města. Obecně je proto potenciál ke konfliktu na úrovni
regionální vyšší než na úrovni lokální.
Projekty regionálního marketingu jsou orientovány převážně externě – mají
ovlivnit prostorové preference a chování aktérů hlavně ve vnějším prostředí
regionu. Regionální marketing si klade obvykle za své hlavní cíle zlepšení image
regionu, přilákání turistů, investorů a podnikatelů. Naopak cíle a opatření
městského marketingu jsou převážně interně orientované.
Obec či region musí při tvorbě svých marketingových cílů vycházet z vnějších
i vnitřních faktorů. Vnější faktory tvoří její hrozby a příležitosti a vnitřní faktory
tvoří její konkurenceschopnost. Marketingové cíle jsou spojeny se službami,
které obec občanům či podnikatelům poskytuje. K prosazení marketingových
cílů do praxe jsou využívány tzv. nástroje marketingového mixu. K původnímu
základu tvořenému 4 P1 přibyly další prvky, takže marketingový mix obcí
(regionů) obsahuje následující složky: produkt, cena, dostupnost,
marketingová komunikace, prostředí, procesy, lidský kapitál, partnerství
(Čechová, 2007). Hovoříme tak až o 8 P.
Shrnutí
Obec může zásadním způsobem ovlivnit lokalizaci podniků, a to jak výrobně
orientovaných, tak podniků obchodních či podniků provozujících služby. Co
možná nejvyšší zaměstnanost občanů je důležitým cílem obecní samosprávy –
se zaměstnanosti souvisí kupní síla a sociální situace obyvatel, stav bytového
fondu apod.
Základním motivem samosprávy je vytváření pracovních míst, v oblastech
s nižší nezaměstnaností případně využití stávajících ploch a objektů vhodných
1
Z angličtiny Product – výrobek či služba, Price – cena, Promotion – reklama či
propagace a Place – distribuční kanály.
28
pro podnikání (často jde o brownfields). Od těchto faktorů se odvíjí veškeré
následné aktivity samosprávy a ve svém důsledku i pozitivní klima obce.
 Podnikání můžeme charakterizovat jako výrobně orientované,
obchodně orientované a poskytující služby.
 Důležitým faktorem pro lokalizaci obchodně orientovaného podnikání
a podnikání poskytujícího služby je umístění provozovny, které pak
udává velikost a charakter spádové oblasti.
 Důležité faktory působící na lokalizaci výrobně orientovaného
podnikání jsou:
využitelná plocha (výrobní, prodejní, skladovací a správní),
rozdělení a dispoziční řešení prostor,
vzdálenost od hlavních dopravních tepen,
vnitroobjektové komunikační cesty,
možnosti dostavby a přestavby,
zdroje pracovních sil.
 Obec (region) může jako nástroje při ovlivňování lokalizace podniků
na svém území použít marketingu s marketingovými nástroji 8 P.
29
4. MOŽNOSTI PODPORY PODNIKÁNÍ A EFEKTY PODPORY
4.1 Přístupy k podpoře podnikání
Podle Rønninga et al. (2004) vlády napříč celým světem chválí, povzbuzují,
podporují a stimulují podnikání. Tato příčina pro pozitivní hodnocení
podnikatelských aktivit tkví v důvěře, že podnikání vytváří nejenom pracovní
místa a zisk, respektive bohatství podnikatelů, ale i tzv. podstatné sociální
benefity.
Podporu podnikání lze chápat jako souhrn různých ekonomických a právních
nástrojů sloužících k rozvoji podnikatelského prostředí, stávajících podniků a ke
vzniku nových podniků, a to jak přímo, tak nepřímo. Cílem je podpora procesů
vedoucích ke zvýšení celkové výkonnosti ekonomiky. Pokud bude podporována
konkurenceschopnost podniků, bude zajištěna i konkurenceschopnost na
globální, unijní, národní, regionální či obecní úrovni v rámci udržitelného
rozvoje. V poslední době se klade důraz na rozvojovou vazbu a vzájemné
působení lokálních aktérů a jejich spolupráci při účinnějším úsilí při rozvoji
regionů.
Podpora podnikání se soustřeďuje na podporu malých a středních podniků
(MSP).2 MSP jsou tak považovány za základ národních ekonomik, a to
především z těchto důvodů:
jsou pružné, schopné přizpůsobit se podmínkám a požadavkům trhu,
významně přispívají k tvorbě nových pracovních příležitostí,
podporují a rozvíjejí konkurenční prostředí,
působí jako prvek hospodářské rovnováhy,
jejich jedinečný a individuální charakter je protipólem globalizujících
se ekonomik.
MSP jsou považovány za hnací sílu pro inovace a rozvoj zaměstnanosti. Jejich
velikost je činí velice citlivými na změny v odvětví a prostředí, ve kterém se
nachází. MSP se stávají klíčovými hráči v procesu transformace ekonomiky a
jejím přechodu k ekonomice řízené znalostmi, tedy ke znalostní společnosti.
Především je nutno využít jejich pružnost a schopnost aplikovat, adaptovat se a
používat nové technologie. Stejně tak dobře jsou schopny inovovat, což
2
Blíže viz zákon o podpoře malého a středního podnikání č. 47/2002 Sb.,
v novelizovaném znění. Hlavním distributorem podpor je v ČR Ministerstvo
průmyslu a obchodu.
30
představuje jedinečnou kombinaci faktorů. V porovnání s velkými podniky
disponují malé a střední podniky malou ekonomickou silou, nedostatečným
přístupem na trhy, nízkou konkurenceschopností a jejich pozice v soutěži o
veřejné zakázky je značně slabá.
Jako hlavní formy podpory podnikání malých a středních podniků se uvádí:
návratné finanční výpomoci,
dotace,
finanční příspěvky,
zvýhodněné úvěry,
zvýhodněné záruky za úvěry.
Důležitá je reflexe specifik malých podniků, resp. mikropodniků. Malé podniky
jsou sice více zranitelné, ale jsou více dynamické a flexibilnější než jejich větší
partneři (Pissarides, 2000) a jsou úzce propojeny s místními orgány. Založení,
ale i zánik malých podniků je podstatně jednodušší než v případě velkého
podniku. Z úspěšných malých podniků se stávají zpravidla velké podniky a na
místo zkrachovalých nastoupí nové malé podniky (Ming-Wen Hu, 2003). Malé
podniky obecně pružněji reagují na změny na trhu a jsou schopny větší
adaptability. Věnují se proto činnostem vyžadujícím větší míru individuálního
přístupu a ve vybraných sektorech národního hospodářství vykazují vysokou
produktivitu (obchod, tržní služby apod.). V důsledku nedostatečné kapitálové
vybavenosti jsou často méně konkurenceschopné ve výrobních činnostech.
Zaměstnanci v malých podnicích jsou nuceni k větší všestrannosti. To spolu
s odlišným podnikatelským modelem vytváří specifické potřeby v oblasti
vzdělávání či celkového rozvoje těchto podniků.
Detailní popis jednotlivých programů na podporu malého a středního podnikání
v ČR v aktuálním znění je uveden na www.mpo.cz, ve složce „Podpora
podnikání“. V České republice existuje systém nástrojů podpory MSP, kromě
Ministerstva průmyslu a obchodu jsou podnikatelům k dispozici specializované
instituce na podporu podnikání – CzechInvest, CzechTrade, Českomoravská
záruční a rozvojová banka (ČMZRB), Design centrum ČR, Česká exportní banka
(ČEB), Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) a Informační místa pro
podnikatele.
Základní přehled zaměření programů podpory podnikání v období 2007–2013
je uveden v následující tabulce.
31
Tab. 2: Orientační přehled zaměření programů podpory podnikání v období
2004–2013
Programy financované převážně ze strukturálních fondů
investičně zaměřené programy ke zvyšování konkurenceschopnosti,
zejména v důsledku realizace inovací,
vstup do podnikání,
podpora vstupu na zahraniční trhy,
podpora rozvoje lidských zdrojů, včetně oblasti mezinárodního obchodu,
úspory energií,
využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie.
Programy financované z prostředků státního rozpočtu
poradenství,
certifikace,
tvorba špičkového designu,
podpora přípravy projektů pro výzkum a vývoj v rámcových programech
EU,
investiční projekty malých a středních podnikatelů na území ČR, kde
podnikání nelze podporovat ze strukturálních fondů,
podpora zapojení podniků do procesu internacionalizace.
Pramen: vlastní zpracování
4.2 Podpora podnikání na regionální úrovni
Klíčovými vládními institucemi v oblasti podpory podnikání jsou Ministerstvo
průmyslu a obchodu (MPO), které zpravidla nabízí plošné rezortní programy
podpory, a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které nabízí obvykle programy
regionálního rozvoje.
Podnikatelé mohou využít jak dotační a grantové programy financované ze
státního rozpočtu ČR nebo dotace z evropských fondů, tak finanční prostředky
poskytované na regionální úrovni. Poskytnutí těchto finančních prostředků je
většinou vázáno mimo jiné sídlem společnosti v daném regionu (v jednotlivých
krajích). S jednotlivými podporami a dotacemi se mohou podnikatelé
obeznámit v databázi podpor, která je průběžně aktualizována a umožňuje
pohodlné vyhledávání dle zvolených kritérií (Evropská komise, 8/2009).
Smyslem regionální podpory podnikání je vytvářet příznivější podmínky pro
podnikatele v regionech, kde jsou podmínky pro rozvoj podnikání oproti
průměru výrazně horší. Tato podpora je obvykle zdůrazněna v územích
vymezených vládou jako strukturálně postižené či hospodářsky slabé regiony.
32
V rámci struktur krajské samosprávy se oblasti podpory podnikání a spolupráce
s podnikateli nejčastěji mohou věnovat hospodářský výbor zastupitelstva kraje
a odbor regionálního rozvoje krajského úřadu. Většina podpory podnikání je
v návaznosti na kraj zajišťována regionálními rozvojovými agenturami,
hospodářskými komorami, inovačními centry apod.
Na krajské úrovni je velice důležitá interakce podnikatelské sféry při zpracování
Programů rozvoje kraje, kde jsou vytipovány priority v hospodářské oblasti a
kde je definována vize, která zvýrazňuje linii na podstatné zvýšení globální
konkurenceschopnosti, na komplexní rozvoj lidských zdrojů, přínos cestovního
ruchu, zlepšení kvality života a udržitelný rozvoj. Kraje organizují také akce na
podporu podnikání včetně zahraničních misí na výstavách a veletrzích a také
mezinárodní spolupráci s vybranými regiony.
Kromě vlivu kraje ve formě klíčových dokumentů má kraj i mnoho dalších
forem podpory podnikání. Kraj se stal majitelem významných komunikací a sítí,
je tvůrcem systému dopravní obslužnosti apod. Možnosti spolupráce institucí
veřejné správy a představitelů podnikatelské sféry závisí na platné legislativě,
kompetencích orgánů kraje a obcí a na roli organizací reprezentujících
podnikatelskou sféru. Je nutné vzít v úvahu, že legislativa v předmětné oblasti
se nachází v období změn implikovaných reformou veřejné správy a aproximací
legislativy k právu EU. Operační prostor pro formulování a realizaci veřejných
politik kraje je v současnosti limitován omezenými zdrojovými předpoklady a
probíhající reformou veřejných financí s nedokončenou fiskální decentralizací.
Je třeba vytvářet podmínky pro podnikání malých a středních podniků (MSP) a
odstraňovat bariéry podnikání na úrovni krajů. V souvislosti s tím využívat
celostátní programy na podporu podnikání. Jako opatření k podpoře podnikání
malých a středních podniků na regionální úrovni je možné použít např. závěry
z výzkumu provedeného v roce 2005 kolektivem institucí Elbona, a. s., HK ČR a
Vysoká škola podnikání, Ostrava. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce.
Tab. 3: Opatření k podpoře podnikání na regionální úrovni
Identifikovaná překážka
Forma opatření
Charakteristika
Regionální rozdíly ve
struktuře MSP –
nekoncepčnost
v identifikaci podmínek
podnikání.
Systémové
(koncepční rámec
regionální podpory
MSP).
Navrhnout vzorový přístup
a metodiku k nalezení
bariér.
Uniformní přístup
Systémové (regionální
Stanovení příslušných
33
Identifikovaná překážka
Forma opatření
Charakteristika
k vymezení podmínek
podnikání v regionech.
a rozvojové plány).
Programové (nepřímá
podpora v rámci
regionálních
programů).
priorit s ohledem na
potřeby rozvoje regionu.
Omezené akceptování
regionálních vlivů na
MSP.
Programové
(regionální plány
podpor rozvoje
podnikání).
Absence podmínek pro
rozvoj podnikavosti.
Systémové.
Programové
(regionální
programy).
Slabá pozice MSP
v soutěžích o veřejné
zakázky.
Programové.
Spolupráce nositelů
opatření při definování
konkrétních programů
podpory rozvoje
jednotlivých krajů na dané
období.
Vybudovat regionální
vzdělávací systémy – rozvoj
vzdělávání – orientované
na současné i dlouhodobé
potřeby rozvoje podnikání
v konkrétním regionu
(podpora studentů,
absolventů a občanů
k podnikavosti).
Zvýšení
konkurenceschopnosti
MSP při veřejných
zakázkách (např. formou
konkrétních projektů
podporujících veřejné
soukromé partnerství).
Pramen: Koncepční záměry rozvoje malých a středních podniků 2007–2013, .
Praha: konsorcium tří společností Elbona, a. s., Hospodářská komora ČR a Vysoká
škola podnikání, 2005
S ohledem na prioritu a váhu výše identifikovaných překážek je vhodné pro
účinnost podpory podnikání malých a středních podniků na úrovni regionu:
Vytvořit rámec podpory MSP s ohledem na priority rozvoje regionu
(klíčovou roli může hrát kraj přímo nebo pomocí zřizovaných či
pověřených subjektů).
Rozvíjet regionální vzdělávací systémy – rozvoj vzdělávání
orientovaného na současné i dlouhodobé potřeby rozvoje regionu a
34
potřeby a rozvoje MSP (klíčovou iniciační roli může hrát kraj jako
zřizovatel většiny středních škol, nutná spolupráce s velkými
zaměstnavateli, s Úřadem práce, s hospodářskou komorou).
Vytvořit podmínky k podpoře studentů, absolventů a občanů
k podnikavosti.
Vytvořit podmínky k rovnému přístupu MSP k veřejným zakázkám.
Pravidelná setkávání podnikatelů se zástupci samosprávy (na krajské
úrovni; za určité území kraje – např. za bývalý okres či za správní
území obce s rozšířenou působností; v obci).
Úloha hospodářských komor v podpoře podnikání
V otázkách podpory podnikání hrají nezastupitelnou roli hospodářské komory
na úrovni celostátní, krajské i okresní (v oblasti zemědělství obdobně působí
agrární komory). Působí jako zprostředkovatelé v následujících druzích podpor:
programy podpory podnikání na úrovni EU,
programy podpory rozvíjené státem za pomoci EU,
české programy podpory podnikání.
Hospodářské komory vyvíjejí také další činnosti podpory podnikání:
informační a vzdělávací,
konzultační a poradenské,
zprostředkování kontaktů v ČR i v zahraničí.
Více viz zákon č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a
Agrární komoře České republiky.
4.3 Možnosti obcí při podpoře rozvoje podnikání
Podpora podnikání ze strany obce je obvykle spojena s konkrétními lokalitami,
případě s konkrétními podnikateli. Jde o záležitost využití potenciálu místních
podmínek a o zajištění rozvoje potřebných služeb.
Obec může pro podporu podnikání zejména:
vymezovat vhodné plochy v rámci územního plánu,
budovat technickou infrastrukturu usnadňující využití dostupných
ploch a objektů k podnikatelské činnosti,
poskytnout prostory pro podnikání v majetku obce za zvýhodněných
podmínek (např. zvýhodněné pronájmy pro provoz drobných služeb),
35
zřizovat specifické typy podnikatelské infrastruktury,
podnikatelské zóny, podnikatelské/inovační inkubátory apod.
např.
zprostředkovat kontakty, zkoordinovat podnikatelské aktivity v obci,
napomoci propagaci podnikatelů apod.
Rychlotest podnikatelského prostředí
Pro rozhodování o podpoře podnikání na obecní úrovni má zastupitelstvo
v podstatě dvě možnosti, a to podporovat stávající podnikání, či se zaměřit na
podporu podnikatelského prostředí a tak podporovat občany k samostatné
činnosti a vzniku nových podniků na úrovni obce. Co do formy podpory to
budou většinou podpory nepřímé, tj. podpory mající jiný charakter než přímá
finanční podpora stávajících podniků.
Pro rychlou analýzu podnikatelského prostředí může obec použít následující
otázky:
Má obec dostatek obyvatel, budoucích zákazníků, ke vzniku a prosperitě
malých podniků či mikropodniků?
Existují v obci plochy/objekty vyhrazené k podnikatelské činnosti?
Mají občané daná jasná pravidla pro vztah s obcí v oblasti podnikatelské
činnosti?
Mají podnikatelé možnost použít v komunikaci s obcí elektronickou formu?
Jsou pravidla veřejných zakázek jasně formulována a jsou veřejné zakázky
přístupné malopodnikům a mikropodnikům v obci?
Podnikatelské/průmyslové zóny
Jedno z důležitých rozhodnutí ve vztahu k podpoře stávajícího i budoucího
podnikání pro obec je, zda podporovat vznik průmyslové zóny. Naplánování a
samotné financování, ale i kvalitní provozování průmyslových zón je velice
náročné. Obec k tomu může využít služeb profesionálních poradců či
poradenských center.
Podnikatelská zóna byla vymezena v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, jako „ucelené území
vymezené v závazné části schváleného územního plánu velkého územního celku
či schváleného územního plánu obce jako území současně zastavěné převážně
objekty pro průmyslovou výrobu, obchod, služby nebo jako zastavitelné území
vhodné převážně pro umísťování průmyslové výroby, obchodu, služeb“.
36
Aktuální znění stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.) již tuto definici
neobsahuje.
V České republice existuje několik stovek podnikatelských zón. Často jsou
zdůrazňovány pouze zóny průmyslové.
Průmyslovou zónou rozumíme „ucelený soubor kompaktních univerzálních
objektů vhodných pro lehkou, hygienicky nezávadnou výrobu s účelně
vyřešenou dopravou a velkým podílem zeleně mezi jednotlivými objekty.
Provoz v těchto zónách je kompletně situován uvnitř objektů, jež jsou zpravidla
bez oplocených dvorů, s možností volného pohybu návštěvníků. Průmyslová
zóna je tedy uceleným komplexem průmyslu a služeb s řadou integrovaných
funkcí odborného charakteru. Takovýto komplex maximálně využívá vzájemné
podpory jednotlivých firem ve výměně informací, poradenství, společné
prezentace a využívání mezinárodních kontaktů. Tato synergie má za úkol vést
k dosažení lepších výsledků a právě v této oblasti bývá využívána téměř
pravidelně.“ 3
Existující průmyslové zóny jsou velmi různorodé – od ploch o velikosti několika
málo hektarů až po strategické průmyslové zóny, jejichž velikost výrazně
překračuje 100 hektarů. Zatímco velké průmyslové zóny jsou budovány
primárně s ohledem na dopravní dostupnost, tj. ve vazbě na páteřní dopravní
síť, menší průmyslové zóny usilují spíše o využití ploch vhodných pro podnikání
a v řadě případů se potýkají s určitými infrastrukturními deficity. Dle
Bednarčíka (2008), který zkoumal průmyslové zóny v Moravskoslezském kraji,
tak k zásadním přínosům existujících průmyslových zón v tomto území patří
relativně nízké ceny pronájmu a zkušená a relativně levná pracovní síla; v řadě
případů se jako nevýhoda projevuje nižší úroveň technické a dopravní
infrastruktury a relativně velká vzdálenost k rychlostní čtyřproudé silnici.
Státní podpora průmyslových zón
Stát od roku 1998, kdy CzechInvest (Agentura pro podporu podnikání a investic)
začal realizovat Program na podporu rozvoje průmyslových zón, investoval do
vybudování 103 průmyslových zón s celkovou plochou 3 129 hektarů už
bezmála 8,9 miliardy korun, přičemž investoři obsadili zhruba 70 % takto
připraveného území. Do průmyslových zón zamířilo 520 investorů, kteří se v
nich zavázali investovat 192 miliard korun a vytvořit 119 tis. pracovních míst.
Pramen: http://www.prumyslove-zony.cz/blog/prumyslove-zony-53
3
Více informací lze nalézt na odkazu www.prumyslove-zony.cz; uvedená definice
pochází z tohoto zdroje.
37
Podnikatelská centra
Podnikatelská centra jsou zakládána především pro začínající podnikatele a
menší podniky, které nejsou schopné samy si zajistit provoz investiční
výstavbou. Kromě výhodných nájmů, které jsou často v prvních 2–3 letech
začínajícím podnikům dotovány, mohou poskytovat případní pracovníci centra
především zkušenosti v oblasti marketingu, managementu nebo využívání
informačních databází. V neposlední řadě také pomáhají v otázce financování,
a to především informacemi a poradenstvím týkajícím se získání základního
kapitálu, přičemž poskytují kontakty na banky. V souvislosti s tím jsou tato
centra schopna zajistit i základní administrativní služby. Tato centra jsou
obvykle zakládána a podporována územní samosprávou, vlastním provozem
bývají často pověřeny různé organizace a územní samospráva se finančně
podílí na provozu.
Pro vstup a udržení se na trhu podnik potřebuje nejen dobrý nápad s tržním
potenciálem, ale také získat kvalitní prostory a zázemí pro své podnikání. To
vše danému podniku může poskytnout podnikatelský inkubátor, který se
zaměřuje na podporu začínajících inovačních podniků, jejichž hlavním cílem
podnikání je vývoj nových výrobků, technologií a služeb a poté jejich uvedení
na trh. Nájemní smlouva se uzavírá obvykle na dobu tří let, která jsou pro nově
vznikající podnik nejkritičtější. Potom podnik odchází do vlastních prostor nebo
do vědecko-technického parku.
V blízkosti center výzkumu, tedy univerzit či vysokých škol, jsou zakládány
vědecko-technické parky či technologická centra. Pro obec bude
pravděpodobně důležitější podpora podnikání v podnikatelských zónách,
nicméně je třeba vědět, že jak vědecko-technické parky, tak technologická
centra a inkubátory jsou v konečném důsledku zakládány na území obce a obec
jejich založení může ovlivnit. Podrobněji viz kap. 5 druhé části publikace.
V souvislosti s celkovým pojetím podpory podnikání je třeba rozhodnout, zda
podnikání v průmyslových zónách, vědecko-technických parcích či
podnikatelských inkubátorech podporovat na obecní, či regionální úrovni. I
když jsou tato uskupení svázána s územím konkrétní obce, většinou svou
působností přesahují rámec obce; proto jsou většinou podporována též z
úrovně kraje, regionu či státu. V České republice je např. otevřen Rámcový
program pro podporu technologických center a center strategických služeb,
který vymezuje druhy poskytované podpory, podmínky pro poskytování
podpory, postup při jejím poskytování a výkon státní správy.
38
Shrnutí
 Podpora podnikání v České republice je dána zákonem o podpoře
podnikání. Každoročně jsou poté vyhlašovány konkrétní národní
programy podpory podnikání.
 Nejdůležitější oblastí v podpoře podnikání je podpora podnikání
malých a středních podniků.
 Nezastupitelnou roli v podpoře podnikání hrají hospodářské komory.
 Rozhodnutí, zda podporovat podnikání na obecní, či regionální úrovni
v průmyslových
zónách,
vědecko-technických
parcích
či
podnikatelských inkubátorech, i když tato uskupení většinou
přesahují rámec obce, jsou jedním z nejdůležitějších rozhodnutí
samosprávných orgánů obce či regionu.
39
5. ZAPOJENÍ PODNIKATELŮ DO PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE ÚZEMÍ
Plánování rozvoje je proces stanovování cílů, úkolů a činností potřebných pro
dosažení budoucího kvantitativně i kvalitativně lepšího stavu a v nejširším úhlu
pohledu zahrnuje i realizaci stanovených činností a zpětnou vazbu.
Formalizovaným výstupem plánovací činnosti jsou koncepční dokumenty,
případě územně-plánovací dokumenty.
Plánování rozvoje obcí a krajů se uskutečňuje různými způsoby, klíčovou
součástí je ale vždy dialog s občany, podnikateli i jejich zástupci, stejně jako
napříč veřejnou správou. Nejen plánování, ale zejména uskutečňování
rozvojových aktivit je založeno na interakcích mezi:
občany, kteří jako územní společenství tvoří obec či kraj s právem
samosprávy,
územní samosprávou, reprezentující v politické rovině preference a
zájmy občanů a v úřednické rovině vytvářející zázemí pro řízení
zvolených rozvojových aktivit,
a podnikateli, kteří vytváří pracovní místa a rozvíjí ekonomické
aktivity.
Uvedené skupiny jsou navzájem propojeny. Občané nejsou jen ve své roli
občana příslušné obce, ale mohou se nechávat volit do zastupitelstev obcí či
krajů. Mnozí občané jsou také v roli podnikatelů. Podnikatelé mají nárok na
zapojení mimo jiné i z titulu vlastnictví nemovitosti v obci.
Podnikatelé/podnikatelské subjekty jsou účastníky života obcí i regionů a svou
přítomností i chováním ovlivňují mnohé aspekty rozvoje jednotlivých území.
Vedle vytváření pracovních míst a generování dalších ekonomických efektů
jsou s podnikáním, zejména s výrobními činnostmi, spojeny i vlivy na nejbližší
okolí (hluk, prach apod.) a dopravní zátěž. Pro harmonický a udržitelný rozvoj
obcí a regionů je nezbytné brát tyto aktéry jako nezbytné účastníky
plánovacích procesů.
Vzájemná diskuse a interakce na úrovni veřejného a soukromého sektoru je
důležitá zejména z následujících důvodů:
Pro vytváření rámce podnikání musí mít veřejná správa dostatečné
informace o potřebách podnikatelů – nutná je proto průběžná
komunikace.
Podnikatelé pro přípravu a realizaci svých podnikatelských strategií
potřebují určitou stabilitu prostředí, resp. potřebují znát názory
40
územní samosprávy a potřebují vědět, jakým směrem bude
samospráva postupovat ve svých rozhodnutích.
V dnešním propojeném světě je řešení většiny problémů možné
pouze provázáním činností různých subjektů. Tento rozvojový faktor
musí být obsažen již při plánování, aby byly rozvíjeny podmínky pro
následnou spolupráci na rozvoji.
Konkrétními cíli spolupráce a zapojení podnikatelů do rozvojových aktivit v
území jsou zejména:

sladění rozvojových představ,

předcházení problémům/střetům,

vybudování partnerství, struktur pro řešení různých situací.
5.1 Obecní úroveň
Základním aktivizačním nástrojem rozvoje je rozvojová koncepce obce
(strategie), v níž obec stanoví nejen základní představu o rozvoji, kterou musí
dispozičně odrážet územní plán, ale i kroky vedoucí k naplnění této představy.
Základním nástrojem regulace rozvoje v obci je územní plán, případně
regulační plány. Územní plán významně ovlivňuje podmínky pro podnikání
v obci. Při koncipování územního plánu musí být počítáno nejen s potřebami
rozvoje rezidenční funkce obce spolu se zajištěním veřejných služeb, ale i s
prostory pro ekonomické aktivity. Přestože je podnikání důležitou součástí
života obce, v případě střetu zájmů jsou prioritní skupinou občané.
Při tvorbě strategie i územního plánu je potřebné u větších zaměstnavatelů
v obci zjistit jejich celkovou situaci a zejména potřeby a dispozice ve vztahu
k obci. V případě komplexnějšího mapování potřeb a rozvoje podnikatelských
subjektů stojí v popředí následující otázky:
Jaké je zaměření činnosti/výroby firmy a jaké jsou dopady působení
na prostředí obce (např. dopravní zátěž, hluk apod.)?
Jaký je počet zaměstnanců (včetně zhodnocení vývoje a jeho příčin)?
Důležitá je i informace o podílu zaměstnaných obyvatel obce a odhad
budoucího počtu.
Jaké jsou plány firmy na nejbližší období (zejména ve vztahu
k prostorovým potřebám)? – Např. rozšířit výrobu/služby v rámci
stávající činnosti; rozšířit výrobu/služby do jiné činnosti; rozšířit firmu
41
do dalších míst mimo obec; rekonstruovat současné objekty či
zařízení; zahájit výstavbu nových objektů či zařízení; koupit další
nemovitost; pronajmout další nemovitost; přemístit firmu mimo
obec; odprodat nepotřebné nemovitosti.
Jak firma hodnotí spolupráci s obcí, co od obce potřebuje, co může
firma nabídnout obci?
Možný proces zapojení podnikatele do strategického plánování obce
Základním koncepčním nástrojem, který může obec při řízení rozvoje použít, je
strategie rozvoje. Pokud se podnikatelé (resp. občané) zapojí do strategického
plánování, má to pro ně následující přínosy:
1.
V případě, že budou přímo účastni procesu plánování, mají možnost
spolurozhodovat o konečném výběru prioritních problémů, které nejvíce
ovlivňují podmínky pro fungování podnikatele v obci.
2.
Mohou ovlivnit pořadí, ve kterém budou vybrané problémy řešeny, nebo i
to, jakým způsobem budou řešeny (tzn. návrh optimálního opatření).
3.
Díky tomu, že se podílejí na rozhodování, stávají se i spoluodpovědnými
za použití finančních prostředků z rozpočtu obce (případně i dalších
veřejných rozpočtů), za výši zadlužení obce v případě nákladnějších akcí,
což má velice kladný psychologický efekt.
4.
Protože se podílejí na rozhodování, mohou se podílet i na kontrole plnění
strategického plánu a stanovených cílů, na kontrole efektivity
realizovaných opatření, tzn. na kontrole toho, zda veřejný přínos odpovídá
množství vynaložených prostředků. Tímto se stávají „partnerem“
volených zástupců na všech úrovních samosprávy a zároveň „auditorem“
práce, kterou mají tito zástupci vykonávat. Samospráva by měla vhodným
způsobem zpřístupnit potřebné informace.
5.
Pokud se při kontrole zjistí nedostatky, mají právo požadovat jejich
odstranění nebo nápravu.
Pramen: Strategické plánování. Občanská společnost [online], 2003–2006. URL
<http://obcan.ecn.cz/index.shtml?w=u&x=1921880>.
42
V popředí zájmu obecní samosprávy stojí zajištění kvalitních podmínek pro
život obyvatel. Podpora podnikání je pro obecní samosprávu důležitá zejména
z následujících důvodů:
Využití volných prostorů vhodných pro podnikání: V téměř každé
obci se nachází areál zemědělského podniku (opuštěný či využívaný
k původním účelům pouze částečně) či jiného výrobního podniku.
Snahou obce je zlepšit vzhled těchto lokalit a podpořit jejich využití,
např. zlepšením dopravní přístupnosti, podporou vyjednávání
s vlastníky, koordinací využití různými podnikateli apod.
Zajištění pracovních míst v obci: I za situace, kdy většina obyvatel
obce má možnost získat zaměstnání v blízkém městě, jsou pracovní
místa v obci důležitá. Pro řadu lidí je práce v obci primárním zájmem.
Pracující v obci rozšiřují kupní sílu obce a mohou zvýšit rentabilitu
obchodů a služeb v obci působících. V územích s celkovým
nedostatkem pracovních míst je snaha o rozvoj místních podnikatelů
či o přitažení nových investorů zásadním tématem z hlediska
udržitelného rozvoje obce.
Podpora rozvoje: Prosperující firmy jsou ochotny investovat do
zlepšení prostředí či infrastruktury v okolí své provozovny nebo jinak
hmotně či finančně podpořit rozvoj obce. O místní firmy se může
obec opřít v případě řešení různých havárií či mimořádných situací.
Při rozhodování podnikatelů o umístění provozovny do obce hrají základní roli
podmínky pro daný typ činnosti a také přístup obecní samosprávy. Můžeme
však nalézt i případy, kdy je motivace podnikatele k zapojení do rozvoje obce
ovlivněna celkovou atmosférou v obci a jejím přístupem k rozvoji. Můžeme zde
hovořit až o jakémsi „obecním charismatu“. Jako příklad lze uvést zkušenost z
obce Cetkovice.
Obec Cetkovice (724 obyvatel v roce 2011) leží v severní části Jihomoravského
kraje. Během roku zde probíhá nespočet sportovních, společenských i dalších
akcí s hojnou účastí obyvatel. Obec cíleně rozvíjí infrastrukturu a zlepšuje vzhled
obce. „Charisma“ obce natolik zaujalo jednoho z brněnských podnikatelů, který
si koupil na návsi nemovitost, že chtěl do tohoto společenství také nějak
přispět, a proto se rozhodl sídlo své společnosti nahlásit do této obce. Přestože
nevytvořil v obci Cetkovice žádné nové pracovní místo, jeho rozhodnutí je pro
obec rozhodně přínosem a pozitivním signálem. Dále po konzultaci se starostou
obce na vlastní náklady zřídil na návsi živý plot a stará se o něj. Kromě toho se
účastní i kulturních akcí. Obdobná situace se odehrála ještě u jedné, teď už
místní firmy, která vytváří i pracovní místa pro místní občany.
43
Na možnosti podpory zapojení podnikatelů a podpory podnikání se můžeme
podívat rovněž z hlediska základních rozvojových nástrojů obce:
Administrativní nástroje (legislativa, postupy, organizační normy,
závazné procedury) : Obec vydává v samostatné působnosti obecně
závazné vyhlášky, které mohou ovlivnit podnikatelské aktivity, např.
vyhláška o stanovištích a provozním řádu taxislužeb, vyhláška, kterou
se stanovují koeficienty pro výpočet daně z nemovitosti, vyhláška
upravující podmínky pořádání různých akcí, vyhláška o zákazu hracích
automatů a videoloterijních terminálů, vyhláška obce o místním
poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt za užívání veřejného
prostranství ze vstupného, z ubytovací kapacity atd.
Koncepční nástroje (strategie, programy, územněplánovací
dokumenty, pozemkové úpravy, politické deklarace): Obec by měla ve
svých koncepcích i v územním plánu zohlednit potřeby podnikatelů a
jejich rozvojové plány.
Sociálně-psychologické nástroje (komunikace, motivace, vzdělávání):
Vhodnost nastavení a úspěšnost uplatnění většiny nástrojů souvisí
s vzájemnou komunikací subjektů, jichž se daná záležitost týká. Tím,
že obec bude vhodně informovat o svých plánech, ale i o možnostech
podnikatelů vyjádřit jejich potřeby, případně tyto plány ovlivnit,
zlepšuje celkové podnikatelské prostředí v obci. Pozitivní motivace je
výrazně účinnějším nástrojem než regulace. Dle svých možností (v
závislosti na velikosti obce) může podnikatelům pomoci
zprostředkování informací z jiných úrovní veřejné správy.
Věcné nástroje (infrastruktura, poskytnutí prostor, služeb, hmotného
plnění, poradenství): Přímá podpora podnikání je často velmi citlivou
a legislativně omezenou záležitostí. Obce nejčastěji pomocí zajištění
infrastruktury soutěží o případné investory. Poskytnutí prostor a
zvýhodněné podnájmy podporuje založení nových služeb či udržení
stávajících služeb v lokalitách s nižší kupní sílou.
Institucionální
nástroje
(instituce,
spolupráce,
regionální
management): Zapojením podnikatelů do struktur spolupráce (místní
akční skupiny, různá rozvojová sdružení) mohou podnikatelé přímo
ovlivňovat rozvojové aktivity a být rovnoprávným partnerem
ostatním subjektům z veřejné i soukromé neziskové sféry.
Finanční nástroje (systémy finančních podpor, dotace, granty): Stát i
kraje poskytují nenárokovou finanční podporu na založení podniku či
na rozvoj určitého typu podnikatelských aktivit. Obdobně si může
44
počínat i obec, i když takový přístup by byl spíše výjimkou. Lze si ale
představit případ, kdy obec podpoří nákup určitého zařízení
podnikatele s podmínkou, že podnikatel bude tímto zařízením
zajišťovat některé potřeby obce. Je třeba dát pozor na omezení
veřejné podpory dané legislativou.
Hlavními doporučeními k zapojení podnikatelů do plánování rozvoje obce jsou:
Je třeba průběžně komunikovat.
Je třeba informovat o dění v obci, o plánech, o možnostech zapojení.
5.2 Krajská úroveň
Dlouhodobá strategie rozvoje kraje formuluje představu o směřování kraje na
období 10–15 či více let. Vedle stanovení dlouhodobých cílů směřujících ke
krajské samosprávě je rovněž důležitým signalizačním nástrojem pro
podnikatele. Ve strategii kraje musí být jasně vyjádřeno, v jakých
ekonomických odvětvích spatřují aktéři rozvoje budoucnost, resp. které
činnosti jsou navzájem v určitých částech kraje neslučitelné (např. cestovní
ruch a těžký průmysl či těžba). Zástupci podnikatelského sektoru (krajské a
okresní hospodářské komory, podnikatelské svazy apod.) i významní
zaměstnavatelé musí mít možnost představit a argumentovat své vize, tak aby
mohly být hledány nekolidující směry rozvoje.
Nastavení strategie v oblasti hospodářské, ale i v oblasti školství a dalších
veřejných služeb poskytuje základní orientaci i potenciálním investorům.
Tento dokument signalizuje stávajícím i potenciálním investorům představu
kraje o rozvoji, či omezení jednotlivých sektorů hospodářství.
Ve střednědobém dokumentu, jímž je program rozvoje, kraj ve vztahu ke
strategii konkretizuje činnosti a projekty, které bude kraj nebo s ním
spolupracující subjekty realizovat v nejbližších cca čtyřech letech. Strategická
témata jsou konkretizována a je rozhodováno o tom, kdo bude jednotlivá
opatření či aktivity řídit, realizovat a financovat a také s kým na jejich realizaci
bude spolupracovat. Program rozvoje kraje (stejně jako strategie) se dotýká
všech rozvojových témat, k realizaci však vybírá pouze činnosti aktuálně reálné
a finančně dostupné.
Počty podnikatelských subjektů v kraji se pohybují v desítkách tisíc, i jen počty
podniků např. s 20 a více zaměstnanci dosahují několika tisíc. Pro zapojení
podnikatelů do plánování na krajské úrovni a pro dialog nad nastavením
krajských rozvojových aktivit je specifické zastoupení reprezentantů
45
jednotlivých podnikatelských skupin. Dominantní postavení mají v tomto
procesu okresní a krajské hospodářské komory, i když jejich členy je poměrně
malý podíl podnikatelů z příslušných regionů. Různé podnikatelské svazy jsou
aktivní spíše až na národní úrovni při připomínkování legislativních záležitostí.
Jednoznačnou výzvou je zapojit do plánování ve větší míře i tyto subjekty.
S ohledem na téma je vtažení podnikatelů neméně důležité i v sektorových
koncepčních dokumentech.
Zapojení podnikatelů do plánování kraje formou dialogu může probíhat
různými způsoby:
zprostředkovaně přes reprezentanty podnikatelů, např. jednotlivé
okresní hospodářské komory v rámci kraje jsou sdružovány v
krajských komorách, které vytváří partnerství s krajskou
samosprávou; příslušná hospodářská komora informuje podnikatele
(své členy, případně širší okruh podnikatelů) o problémech a
shromáždí jejich stanoviska, na základě toho zformuluje stanovisko
hospodářské komory;
pomocí jiného aktéra (prostředníka), např. podnik spolupracuje se
středními školami, s vysokými školami, s krajskými organizacemi,
s rozvojovou agenturou apod., přes svého partnera se vyjádří
k otázkám souvisejícím s danou činností;
individuálně – největší podniky (z hlediska zaměstnanosti) či podniky
v krajském kontextu specifické jsou často v určitém kontaktu
s pracovníky kraje a prosazují své zájmy přímo.
Vedle uvedených způsobů je pro podniky nejjednodušším přímým způsobem
vyjádření vlastního názoru v rámci připomínkového řízení, kdy podnik zašle
(dnes již téměř výhradně elektronickou formou) své podněty útvaru kraje,
který garantuje zpracování koncepce.
Vedle systémového zapojení podnikatelů do diskuse nad návrhem rozvojových
činností je důležité mít i průběžné informace o podnikatelích. Stávající
statistické zdroje poskytují množství souhrnných informací, z nichž je mnohdy
obtížné usuzovat na příčiny dané situace; předpověď dalšího vývoje je ještě
náročnější. Příkladem pravidelného monitoringu situace podnikatelů je
průzkum zaměstnanosti, který každoročně provádí Jihomoravský kraj.
V Jihomoravském kraji v návaznosti na to probíhají cca dvakrát do roka setkání
zástupců kraje s řediteli krajských a okresních hospodářských komor za účasti
ředitele krajské pobočky a ředitelů vybraných kontaktních pracovišť Úřadu
práce ČR.
46
Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji
Průzkum zaměstnanosti je rozsáhlé dotazníkové šetření, které bylo
v Jihomoravském kraji realizováno k 31. 12. již devětkrát (poprvé v polovině
roku 2003, poté ke konci let 2003 až 2010). Jihomoravský kraj je jediným
krajem v ČR, který šetření takového rozsahu realizuje. Šetření vychází ze snahy
Odboru regionálního rozvoje získat podrobné informace o nejvýznamnějších
zaměstnavatelích a struktuře zaměstnanosti, ale také o předpokládaném vývoji
zaměstnanosti vždy v následujícím roce. Na realizaci šetření se podílely úřady
práce okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a
Znojmo. Reprezentativnost šetření je relativně vysoká – pohybuje se kolem
45 % co do počtu zaměstnanců a více než 50 % všech ekonomických subjektů s
více než 20 zaměstnanci.
Sběr dotazníků prováděly okresní úřady práce prozatím v papírové verzi,
převodem získaných dat do elektronické podoby a jejich vyhodnocením bývá
pověřen odborný zpracovatel, zpracování koordinuje Odbor regionálního
rozvoje.
Cíle dotazníkového šetření byly stanoveny následovně:
Detailně charakterizovat strukturu pracovní síly v Jihomoravském kraji
pomocí těch statistických klasifikací, které jsou nyní běžně používány
v zemích Evropské unie.
Podchytit změny v zaměstnanosti, k nimž každoročně dochází.
Charakterizovat očekávaný vývoj na trhu práce v Jihomoravském kraji do
konce roku včetně záměru zaměstnavatelů v přijímání a uvolňování
zaměstnanců v jednotlivých profesích.
Kromě analytické zprávy je na základě získaných informací vytvořena rozsáhlá
databáze zaměstnavatelů a sada mapových příloh, některé výsledky jsou
vyhodnoceny rovněž za okresy. Při vyhodnocení průzkumu zaměstnanosti ke
konci roku 2010 byl kladen větší důraz na porovnání roků 2010 a 2009, tak aby
byly zachyceny aktuální změny a dopady hospodářské recese.
Znalost regionů a procesů v nich je základem pro nastavení nástrojů regionální
politiky a právě situace na trhu práce je jedním z hlavních aspektů, který
indikuje úroveň rozvoje regionů. Proto je význam průzkumu pro obce a kraje
značný a spočívá v možnosti reakce jednotlivých oblastí, které obec nebo kraj
spravuje (např. školství – regulace nabídky a poptávky po jednotlivých
profesích), jak na dlouhodobý vývoj na trhu práce, který je umožněn
dlouhodobějším sledováním situace, tak na aktuální situaci i výhled v horizontu
jednoho roku.
47
Obr. 5: Zaměstnanost v odvětvích sekundárního sektoru v Jihomoravském
kraji k 31. 12. 2010
Pramen: Svobodová H. a kol., 2011.
Výsledky průzkumu mohou být zajímavé i pro podnikatele, a to již při možném
vstupu na území kraje. Při znalosti situace na trhu práce mohou pružněji
spolupracovat s úřadem práce i s krajským úřadem, mohou lépe formulovat své
požadavky na zaměstnance nebo vhodně rozmístit pobočky.
Na významu nabývá vzájemná diskuze při vytváření nástrojů na podporu
podnikání, resp. podnikatelství. Z pohledu veřejné správy je často těžké
správně vyhodnotit jednotlivé faktory a vytvořit efektivní systém podpory. Od
podnikatelů je důležité získat zpětnou vazbu; měli by pomoci zobecnit své
zkušenosti a zachytit regionální specifika.
Na krajské úrovni platí pro uplatnění rozvojových nástrojů obdobná tvrzení
jako u obcí. Aby vůbec mohlo dojít k plánování rozvoje v území se zapojením
jednotlivých aktérů, musí být správně nastaveny administrativní nástroje.
Následuje tvorba koncepčních nástrojů; jejich součástí jsou věcné a
institucionální nástroje. Tato tvorba je podporována sociálně-psychologickými
nástroji, kde v první řadě stojí komunikace a motivace. Všemi těmito nástroji se
prolínají finance.
48
Hlavními doporučeními k zapojení podnikatelů do plánování rozvoje kraje jsou:
Posílit zapojení
reprezentantů).
reprezentantů
podnikatelů
(zvýšení
počtu
Vyjasnit role koncepčních dokumentů kraje ve vztahu k podnikatelům.
Zlepšit způsob informování podnikatelů o plánech a činnostech kraje
týkajících se podnikatelů.
Shrnutí
 Plánování rozvoje obcí a krajů se uskutečňuje různými způsoby,
klíčovými součástmi je ale vždy dialog s občany, podnikateli i jejich
zástupci, stejně jako napříč veřejnou správou.
 Podnikatelé/podnikatelské subjekty jsou účastníky života obcí i
regionů a svou přítomností i chováním ovlivňují mnohé aspekty
rozvoje jednotlivých území. Velmi důležitá je vzájemná diskuze a
interakce na úrovni veřejného a soukromého sektoru.
 Konkrétními cíli spolupráce a zapojení podnikatelů do rozvojových
aktivit v území jsou zejména sladění rozvojových představ,
předcházení problémům/střetům, vybudování partnerství, struktur
pro řešení různých situací.
49
6. SPOLEČNÉ ROZVOJOVÉ AKTIVITY SAMOSPRÁVY A PODNIKATELŮ
Rozvoj je dlouhodobý proces, a aby byl úspěšný, musí být nejen naplánovaný,
ale do jeho uskutečňování musí být zapojeno i co největší množství subjektů.
Rozvoj je vždy otázkou koordinace a spolupráce všech v daném prostoru
působících subjektů. Základním impulzem pro zapojení podnikatelů do
realizace rozvojových aktivit v regionech a obcích jsou omezené možnosti
veřejného sektoru. Některé problémy bez spojení sil subjektů z různých
sektorů ani nelze řešit.
V případě vtahování podnikatelů do různých rozvojových aktivit nelze
zapomínat na skutečnost, že podnikatelský subjekt je zřízen za účelem zisku,
tzn. že buď bude v rámci spolupráce vyžadovat určitou protihodnotu za jeho
aktivitu („něco za něco“), nebo zmíněná spolupráce bude uskutečňována až
nad rámec jeho primárních podnikatelských aktivit v jeho volném čase.
Následující tabulky naznačují vhodné činnosti veřejného a podnikatelského
sektoru, které mohou sloužit jako obecné vodítko při vymezení rolí
jednotlivých účastníků spolupráce.
Tab. 4: Rozvojové předpoklady veřejného a podnikatelského sektoru
Silné stránky veřejného sektoru
Stabilita
Schopnost řešit problémy mimo hlavní poslání
Nestrannost
Silné stránky podnikatelského sektoru
Schopnost reagovat na rychle se měnící poměry
Inovační schopnost
Tendence opakovat úspěch
Tendence opustit neúspěšné nebo zbytečné
Ochota riskovat
Schopnost vytvářet kapitál
Profesionální přístup
Schopnost využít ekonomii množství
Pramen: Potůček a kol. (2005: 15).
50
Tab. 5: Vhodnost veřejného a podnikatelského sektoru pro vybrané úlohy
Vyhovující nejlépe veřejnému sektoru
Obecná regulace
Realizace specifických politik
Zajištění rovnosti
Prevence diskriminace
Prevence vykořisťování
Podpora sociální koheze
Vyhovující nejlépe podnikatelskému sektoru
Ekonomické úlohy
Investiční úlohy
Vytváření zisku
Podpora soběstačnosti
Pramen: Potůček a kol. (2005: 15).
6.1 Společné aktivity na obecní úrovni
V případě snahy o zapojení podnikatelů do rozvojových aktivit obce je mylné
myslet si, že po kontaktování podnikatelů v obci (ať již osobně, e-mailem nebo
jiným způsobem) se podnikatelé dostaví a budou se bavit o tom, jak pomoci.
K podnikatelské aktivizaci je nezbytné dlouhodobé rozvíjení vztahů obce
s podnikateli, významnou roli hraje i celková aktivita a atmosféra v obci.
Podnikatelé (stejně jako občané) se ve zvýšené míře zapojují, pokud se řeší
záležitost osobního významu nebo je aktivuje nějaký společný problém. Začínat
spolupráci tímto způsobem v sobě skrývá řadu nebezpečí a stojí velké úsilí
rozvinout pozitivní přístup zúčastněných.
Impulz ke společným rozvojovým aktivitám může vzejít jak od obce, tak od
podnikatelů, místních organizací či od občanů. Ať přijde s nápady rozvoje
kterákoli strana, musí najít nejprve jednoho „spojence“ a následně získat toho
druhého.
Jeden z možných modelů tedy spočívá v tom, že impulz vyjde od obce s tím, že
se nejprve zapojí občané, a až je obec dostatečně „atraktivní“ a stmelená, tak
dojde k zapojení podnikatelů z jejich vlastní aktivity.
Tento model postupného zapojování se do rozvoje je částečně vidět na příkladu
obce Cetkovice z předchozí kapitoly. Impulz rozvoje přišel od zastupitelů obce,
kteří skrze pořádání různých akcí vtáhli do rozvoje občany. Z těchto akcí se staly
51
tradice, které se postupně rozšiřovaly. Na více tradicích se musí nutně podílet
větší počet lidí, a proto lidé založili různé spolky, např. včelařů, fotbalistů,
hasičů apod. V ten moment se na organizaci těchto akcí již nemusí podílet
zastupitelstvo – a to má v dané chvíli více času se věnovat dalšímu rozvoji obce
(např. získání financí na stavbu čistírny odpadních vod, nového vodojemu
apod.). V určité chvíli dosáhne spolupráce občanů a zastupitelstva takové síly,
že chtějí být tohoto procesu účastni i podnikatelé. Nejprve třeba jen tím, že si
do obce přihlásí sídlo společnosti. Může následovat participace na rozvoji tím,
že se podílí na organizaci různých kulturních akcí, finančně přispívají a přinášejí
nové nápady. Pak už je jen krůček k tomu, vytvořit nová pracovní místa v obci,
pokud jsou zde k tomu vhodné podmínky.
Na uvedeném příkladu je vidět, že se nejedná hned od začátku o zasedání, na
kterém se zástupci obce a podnikatelé sejdou, ale o postupné vtahování, resp.
zatraktivňování obce takovým způsobem, aby měli lidé – jak podnikatelé, tak
občané – zájem zapojit se do rozvoje.
V případě, že s aktivitou přijdou občané nebo podnikatelé, musí obecní
samospráva pružně zareagovat a aktivitu podpořit. Důležité je vzájemně se
dohodnout na cílech a způsobu spolupráce a vyvarovat se nesplněných
očekávání, která mají občané i podnikatelé směrem k veřejné správě značně
vysoká. Příliš opatrný přístup obce není však na místě.
Zmíněná situace je vidět v obci Němčičky. Zde již mnoho let funguje lyžařský
areál. Ten vznikl za spolupráce místních podnikatelů, občanů a zástupců obce.
Jen díky společnému úsilí a práci na rozvoji je areál na velmi slušné úrovni.
Tento areál spadá pod tělovýchovnou jednotu. Na tuto jednotu jsou kromě
lyžařského areálu navázány ještě další činnosti, jako je provoz koupaliště a
antukového hřiště, hostinská činnost, ubytovací služby, oddíl kopané, stolního
tenisu atd. Celá tato spolupráce dala možnost vzniku devíti pracovním místům
a v sezoně jsou ještě přibíráni brigádní pracovníci. Díky všem činnostem, do
kterých je zapojen nespočet lidí, je TJ Sokol Němčičky finančně soběstačná a
nepotřebuje dotovat od obce, což je pro obec s 605 obyvateli velice pozitivní.
Toto vše a spousta dalších aktivit vedla k tomu, že v roce 2009 v rámci soutěže
Vesnice roku bylo obci Němčičky uděleno Ministerstvem pro místní rozvoj
čestné uznání za inspirativní propojení veřejného a podnikatelského sektoru.
Toto ocenění dotyčné neuspokojilo, ba naopak je povzbudilo k další činnosti a
rozvoji areálu. Od té doby se v obci například podařilo vybudovat v současnosti
velmi oblíbenou bobovou dráhu s celoročním provozem.
Pro vytváření vhodného podnikatelského prostředí ale potřebuje také obec od
podnikatelských subjektů určitou zpětnou vazbu o své aktivitě a ne vždy je
jednoduché ji získat (zejména ve větších obcích). Vedle standardních nástrojů,
52
jako jsou například dotazníky, informační schůzky či veřejné debaty, existují i
méně obvyklé způsoby. Jedním z takových mohou být různé žebříčky či
soutěže.
Dobrým příkladem je již mnoho let týdeníkem Ekonom pořádaná soutěž
s názvem „Město pro byznys“. V rámci této soutěže se hodnotí 50 kritérií, která
jsou rozdělena do šesti oblastí. Jednou z těchto oblastí je i oblast s názvem
„přístup veřejné správy“. V rámci této oblasti se hodnotí tato kritéria:
hospodaření obcí, podíl kapitálových výdajů obce, poměr salda k majetku obce,
podpora webových stránek, úřední hodiny, počet strážníků, úspěšnost získávaní
dotací, objem dotací na veřejnou dopravu, test elektronické komunikace a
kapacita mateřských škol. Více podrobností o způsobu hodnocení lze najít na
webu soutěže (www.mestoprobyznys.cz). V rámci této soutěže je také jedna
hodnocená oblast zaměřena na telefonický výzkum mezi podnikateli (cca
10 500 podnikatelů) se sídlem v hodnocených obcích. V rámci něho hodnotí
podnikatelé i celkovou vstřícnost samosprávy.
Konkrétními příklady vtažení podnikatelů do rozvoje na obecní úrovni mohou
být:
společný marketing veřejného a podnikatelského sektoru při
turistické propagaci území na vybrané úrovni (obec, region, kraj),
zajištění veřejné služby v obci pomocí podnikatelského sektoru,
vzájemná spolupráce při pořádání společenských akcí v obci,
společný rozvoj zařízení cestovního ruchu (např. ubytovací kapacity)
v obci s tím, že obec je jeho vlastník a podnikatel má zařízení v nájmu
a společně plánují rozšiřování, opravy, doplnění apod.,
využívání podniků pro potřeby obce dle jejich zaměření (např.
zemědělce na údržbu zeleně v létě či silnic v zimě) apod.
53
6.2 Společné aktivity na krajské úrovni
Společné aktivity krajské samosprávy a podnikatelů se obvykle uskutečňují na
základě společných činností podnikatelů a organizací zřizovaných a
podporovaných kraji či nepřímo přes krajské reprezentanty podnikatelů.
Kraj se ve vztahu k podnikatelům může angažovat s následujícími činnostmi:
Zajištění finančních zdrojů pro inovační firmy (založení seed fondu, 4
inovační vouchery,5 rozvoj fondu mikropůjček, podpora realizace
finančních fór).
Podpora fungování podnikatelských a technologických inkubátorů a
podpora rozvoje konzultantských služeb pro začínající inovační firmy.
Vytvoření systému průběžné péče o domácí a zahraniční investory
s jasným vymezením kompetencí a realizace této péče.
Identifikace potřebných legislativních změn na podporu malého a
středního podnikání a vyvíjení tlaku na jejich provedení.
Konkrétními příklady vtažení podnikatelů do rozvoje na krajské úrovni mohou
být:
spolupráce středních odborných škol a podnikatelů při slaďování
potřeb na uplatnění absolventů a rozvíjení praktických dovedností
žáků,
spolupráce v rámci vyjednávání dopravní obslužnosti území za účelem
dopravy zaměstnanců do místa práce (daného podniku či
podnikatelské zóny),
realizace „podnikatelských misí“ v zahraničí (např. v partnerských
regionech) při účasti veřejného a soukromého sektoru,
4
Seed fond je program finanční podpory inovativním firmám. Umožňuje malým a
začínajícím firmám získat některou z forem finanční podpory představující buď
mikropůjčku, nebo poskytnutí tzv. seed kapitálu. Seed kapitál představuje
kapitálovou investici až do výše 2–3 mil. Kč, kterou firma získá po splnění určitých
kritérií výměnou za poskytnutí opce na podíl ve firmě. (Podle:
http://www.risjmk.cz/cz/inovativni-firmy/financni-podpora/seed-fond/.)
5
Inovační vouchery jsou nástrojem podpory spolupráce podniků s vědeckovýzkumnými institucemi. Umožňují firmě plně se soustředit na byznys, zatímco
výzkumník dodá znalosti potřebné pro inovace. Vzájemná spolupráce proto přináší
vysokou přidanou hodnotu, která může výrazně posílit konkurenceschopnost
zúčastněných aktérů. Více informací na webu: http://www.inovacnivouchery.cz/.
54
společný marketing území pro potřeby rozvoje cestovního ruchu
(společné „balíčky služeb“, účast na veletrzích, propagační materiály,
TV spoty atd.),
synergické rozvojové projekty v oblasti lázeňství (veřejná sféra zajistí
základní infrastrukturu – např. zdroj léčivé vody – a soukromá sféra
postaví a provozuje lázeňské pavilony),
spolupráce při řešení problémů s parkováním v horských oblastech
(obce, kraj, podnikatelé, policie) apod.
6.3 Vybrané formy spolupráce a jejich přínosy
Formy spolupráce představují konkrétní právní a organizační podobu systému
spolupráce, zásadní je však vztah ke konkrétnímu účelu. Můžeme je členit
podle řady hledisek. Jednotlivé formy spolupráce veřejného a podnikatelského
sektoru mají různou náplň – různý obsah aktivit, které vykonávají. V základním
členění ale lze spolupráci rozdělit na formální (s danými právními podmínkami)
a neformální (často ústní dohoda).
Partnerství veřejného a soukromého sektoru
Spolupráce veřejného a soukromého sektoru se může uskutečňovat různými
způsoby, za různým účelem a v různém rozsahu.
Jednou ze specifických forem spolupráce je partnerství veřejného a
soukromého sektoru označované jako PPP (Public Private Partnership).6
Základem PPP projektu je dlouhodobý smluvní vztah (5 a více let, typicky však v
rozmezí 15–30 let), ve kterém veřejný a soukromý sektor vzájemně sdílejí
užitky a rizika vyplývající ze zajištění veřejné infrastruktury nebo veřejných
služeb. Výhodou PPP je sloučení zkušeností, znalostí a dovedností obou sektorů
a přenesení odpovědnosti za rizika na sektor, který je dokáže lépe řídit. Ve
většině případů veřejný sektor svěřuje výkon určité služby soukromému
sektoru a tím využívá jeho organizačních a odborných znalostí a dovedností,
které jsou stimulovány nejen výnosem vloženého kapitálu, ale také rizikem
jeho ztráty.
6
Partnerstvím veřejného a soukromého sektoru můžeme v obecné rovině chápat
jakoukoliv formální či neformální spolupráci, nicméně nejčastěji je pod tímto
souslovím chápáno PPP.
55
Mezi silné stránky PPP projektu patří zejména často efektivnější a levnější
realizace v porovnání s veřejnými zakázkami, kalkulace nákladu životního cyklu
a přenos rizik. Slabé stránky spočívají především v časově náročné a nákladné
přípravě a dlouhodobém závazku veřejného zadavatele. 7
Nejčastější a nejlépe vyhovující oblastí, kde lze využít projektů PPP, se jeví
technická infrastruktura.
Základním rámcem pro projekty PPP v ČR jsou zákon č. 139/2006 Sb., o
koncesních smlouvách a koncesním řízení, a zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách. Výchozím krokem pro vznik PPP je zpracování koncesního projektu,
což je komplexní dokument shrnující výstupy předcházející studie
proveditelnosti, který prověří ekonomickou, technickou a právní proveditelnost
projektu formou PPP, důsledky pro zadavatele a dostupnost v kontextu
veřejných zdrojů. Slouží jako podklad pro schvalování procesu upraveného
koncesním zákonem (§ 21, odst. 2). Na základě koncesního řízení je vybrán
nejvhodnější dodavatel. S vybraným dodavatelem (koncesionářem) uzavře
zadavatel koncesní smlouvu.
Pro realizaci PPP projektu, tj. za účelem plnění funkce koncesionáře, může
vzniknout zvláštní právnická osoba, tzv. společnost pro zvláštní účel (Special
Purpose Vehicle). Tuto společnost může založit obec, kraj, stát, nebo ji založí
jiná veřejná instituce spolu se soukromou právnickou, resp. fyzickou osobou.
Vkladem veřejného sektoru bývají často nemovitosti, soukromý subjekt přináší
kapitál, případně zkušenosti. Vzniklá společnost realizuje daný projekt a
zúčastněné strany získávají dohodnuté výnosy (BLAŽEK, 2006: 8–9).
Tab. 6: Typy spolupráce veřejné správy a podnikatelů
projekty PPP
Druh vztahu
Stručná charakteristika
Smluvní typ
Druh smluvního vztahu
zahrnujícího požadavky na
veškeré výdaje spojené s
Koncesní
Koncese
výkonem smluvní činnosti.
smlouva
Veřejný sektor předává
soukromému partnerovi
právo vybírat příslušné
7
plně vhodné pro
Právní úprava
Zákon o obcích,
zákon o krajích,
koncesní zákon,
zákon o
veřejných
zakázkách.
Více informací viz PPP Centrum. URL <http://www.pppcentrum.cz>.
56
Druh vztahu
Stručná charakteristika
poplatky za poskytované
služby.
Smluvní typ
Navrhni,
postav,
provozuj a
financuj
Soukromý sektor zajišťuje
projektovou přípravu,
vlastní výstavbu,
provozování a financování
provozu veřejného
zařízení. Na konci
kontraktu je zařízení
obvykle převedeno na
veřejnoprávní instituci.
Smlouva o
dílo,
smlouva o
nájmu NP,
smlouva o
půjčce,
smlouva
úvěrová.
Provozuj a
spravuj
Uzavření dohody o
provozování a správě již
existujícího zařízení
(poskytování služeb), tzn.
jedná se o pronájem
zařízení vlastněného
veřejným subjektem.
Smlouva o
nájmu
nebytových
prostor
Právní úprava
Zákon o obcích,
zákon o krajích,
obchodní
zákoník, zákon o
nájmu a
podnájmu
nebytových
prostor, zákon o
veřejných
zakázkách.
Zákon o obcích,
zákon o krajích,
obchodní
zákoník, zákon o
nájmu a
podnájmu
nebytových
prostor, zákon o
veřejných
zakázkách.
Pramen: Partnerství veřejného a soukromého sektoru v regionu soudržnosti
Jihozápad, 2009.
Kraje i obce se dosud do PPP zapojují poměrně slabě. Příčinou je zejména
poměrně vysoká náročnost zpracování koncesního projektu i realizace
koncesního řízení.
Metodické a informační materiály a poradenství pro zamýšlené projekty PPP
poskytuje PPP Centrum.
Organizace cestovního ruchu
Důležitým procesem pro dlouhodobý rozvoj pozitivních efektů a dopadů aktivit
cestovního ruchu je spolupráce. V tomto případě má veřejná správa zejména
roli iniciátora, koordinátora a tvůrce prostředí. Významnou roli hraje
akceptování podnikatelů i veřejnosti jako partnerů a hledání společné vize
rozvoje území (destinace).
57
V současné době jsou hlavním hybatelem (iniciátorem) rozvoje cestovního
ruchu ve vyspělé Evropě organizace cestovního ruchu (OCR). Na území České
republiky jejich význam postupně vzrůstá a vývoj v této oblasti koresponduje
s vývojem, který probíhal v minulosti v Evropě (zejména v alpských zemích).
Organizace cestovního ruchu se ve stručnosti charakterizuje jako efektivně
fungující uskupení subjektů, které existují na zvolené organizační platformě
(např. sdružení právnických osob) a řídí a koordinují rozvoj cestovního ruchu na
vymezeném území na různých jeho velikostních úrovních (místní, regionální,
krajské, národní).
Význam OCR spočívá zejména ve spolupráci, která usnadňuje
konkurenceschopnost nejen uvnitř daného území (destinace), ale hlavně
navenek vůči ostatním územím (destinacím). Proto je velmi důležité územní
vymezení regionu působnosti dané OCR. Pouze dobře fungující OCR, založené
na partnerství a spolupráci s dalšími rozhodujícími aktéry cestovního ruchu
(zejména z podnikatelského sektoru) v daném území, se mohou stát
efektivními konkurenceschopnými jednotkami.
Převážnou většinu aktivit v cestovním ruchu vykonává soukromý, především
podnikatelský sektor. Jeho cílem je ovšem – i podle ekonomických teorií –
maximální zisk, a proto primárně příliš neřeší dopady své činnosti na obyvatele
či přírodní prostředí. Z hlediska existence podnikatelského sektoru v oblasti
cestovního ruchu je poměrně slabé zapojení tohoto sektoru do OCR. Zapojení
jednotlivých podnikatelů či celých skupin do struktur a fungování OCR je
přitom rozhodující podmínkou pro její efektivní rozvoj. V současnosti ale stále
převládá určitá nedůvěra podnikatelského sektoru v zapojování do těchto
struktur. Tento fakt je dán zejména krátkou historií podnikatelské kultury u
nás, nedostatečnou znalostí zahraničních zkušeností a také neprofesionálním
přístupem managementu veřejných subjektů při zakládání a formování
organizací cestovního ruchu.
Úkolem veřejné správy je tedy především vytyčit žádoucí směry rozvoje odvětví
(tj. oblasti aktivit) a koordinovat činnost jednotlivých aktérů tak, aby užitek
z jejich realizovaných aktivit byl co největší. Různé úrovně veřejné správy mají
odlišné kompetence i nástroje, kterými svého cíle mohou dosáhnout, a tak je
nutné je vhodně využívat.
Místní akční skupiny
Rozvinutí principu partnerství, spočívajícího ve funkční spolupráci různých
subjektů v území, umožňují místní akční skupiny (MAS). Místní akční skupiny
58
jsou uskupení vytyčená v rámci iniciativy LEADER, která spojují subjekty
veřejného i soukromého sektoru působící v daném území – obce, svazky obcí,
podnikatele, nestátní neziskové organizace či neorganizované občany. Místní
akční skupiny se musí skládat z vyváženého a reprezentativního výběru
partnerů z různých socioekonomických sektorů na daném území. Na úrovni
rozhodování musí tvořit zástupci soukromého sektoru (soukromí podnikatelé,
neziskové organizace, fyzické osoby reprezentující zájmové skupiny) nejméně
50 % z místního partnerství.
Metoda LEADER je založena na partnerské spolupráci různých subjektů v
území. Ze zástupců místních samospráv, podnikatelů a neziskových organizací
vzniká místní akční skupina, jejímž základem je partnerská dohoda o hlavních
cílech rozvoje venkovského regionu, společná příprava strategií a realizace
projektů k jejich naplnění.
Síla a význam MAS spočívá v propojení veřejného a soukromého sektoru a ve
spolupráci různorodých partnerů. Význam MAS neustále narůstá a právě
pomocí těchto uskupení plynou finanční prostředky na rozvoj venkova. Jejich
rozvoj byl vyvolán právě novými finančními možnostmi. Více o MAS je uvedeno
v druhé části knihy, která je zaměřena na samotné podnikatele.
6.4 Základní postupy při budování spolupráce s podnikatelskými subjekty
Při jednáních s partnery z podnikatelské sféry by se veřejný subjekt měl snažit
respektovat a uplatňovat následující postupy a doporučení:
Spolupráce s partnery, zvláště pokud se sami mají podílet na
spolufinancování některých společných projektů, je vedena na zcela
dobrovolné bázi a tomu se podřizují veškeré další metody a formy
spolupráce.
Partnerství a spolupráce má smysl navazovat a udržovat jen v tom
případě, pokud vychází ze skutečné potřeby, a ne formálních
požadavků.
Přínosy ze zapojení do spolupráce pro všechny zúčastněné strany jsou
jasně definovány. Je potřebné předvést partnerům to, co již veřejná
správa i např. společně s podnikateli nebo sama dokázala a co jim
partnerství konkrétně a v jakém čase přinese.
Jednání je třeba vést aktivně, nečekat, že partneři přijdou sami (i když
se to také stává) s nabídkou zapojit se do rozvojových aktivit. Než je
dohodnuta podoba spolupráce či realizace konkrétního projektu,
musí proběhnout i několik společných jednání.
59
Cíle musí být stanovovány realisticky a nemá smysl dogmaticky
setrvávat na někdy příliš optimistických představách a požadavcích,
pokud skutečně přesahují objektivní možnost partnera.
Je důležité usilovat o širokou paletu partnerů ze všech oblastí rozvoje
a budovat si vzájemnou dlouhodobou důvěru.
Partnerství je nutné stavět na dobrovolnosti a aktivní spolupráci všech
zúčastněných.
Nestačí pouze ta skutečnost, že partner zaplatí příspěvek nebo jiným
způsobem podpoří společný projekt a tím jeho přínos společným
zájmům končí. Je třeba být s ním v trvalém jak formálním, ale nejlépe
i neformálním kontaktu.
Je potřeba se zajímat o problémy partnerů, znát podmínky, ve kterých
pracují, jaké cíle sledují a jak jim partnerství s veřejnou správou
v jejich činnosti může pomoci. Co nejhlubší znalost partnera je velmi
důležitá pro udržení stávajícího partnerství a pro jeho prohlubování.
Nemá smysl nutit partnery do spolupráce, na kterou nechtějí nebo
nemohou z nejrůznějších důvodů přistoupit. Někdy méně je
v momentální situaci výhodnější a dává lepší předpoklady dosáhnout
v budoucnu pro obě strany více.
Důležitá je informovanost partnerů i široké veřejnosti o aktivitách
veřejné správy. Je nutné široce informovat o všem, čím veřejná
správa podporuje zájmy a potřeby v území, a informace poskytovat
dříve, než se jich začnou sami aktéři dožadovat. Přispívá to k tomu, že
se pro ně důležité informace dostávají do jejich povědomí. Pak
jakákoliv jednání probíhají s větším pochopením a snadněji.
Je důležité být s partnery neustále v kontaktu. Informovat je o všech
pro ně podstatných záměrech a znát jejich zpětnou reakci. Zabrání se
tomu, aby si kdokoli ze zúčastněných subjektů myslel, že se před nimi
něco tají. Důvěra, kterou se někde těžce a i dlouho daří budovat, se
může velmi snadno, možná i nenávratně, ztratit.
Potřebné je komunikovat i s těmi, kteří zatím vzájemnou spolupráci
nenavázali. Příklady táhnou, takže když vidí, jak partnerství funguje a
co jim může přinést, snadněji se do něj později i zapojí.
Nutné je být transparentním a spolehlivým partnerem. O tom, co má
veřejná správa v plánu, je třeba partnery nejrůznějšími formami
informovat (tiskové zprávy, aktuality na webu, informační setkání,
pozvánky na různé akce a hlavně osobní kontakt). Rozhodující je pak
to, že co se dohodne, tak se také musí dodržet.
60
Podstatné je, aby stanovované cíle byly reálné a aby to, co se
dohodne a slíbí, bylo v rozsahu i čase splnitelné. To vytváří ovzduší
důvěry a porozumění. To samé musí veřejná správa ale vyžadovat i od
svých současných či budoucích partnerů.
Shrnutí
 K podnikatelské aktivizaci je nezbytné dlouhodobé rozvíjení vztahů
obce s podnikateli; významnou roli hraje i celková aktivita a
atmosféra v obci. Podnikatelé se (stejně jako občané) ve zvýšené míře
zapojují, pokud se řeší záležitost osobního významu nebo je aktivuje
nějaký společný problém.
 V případě, že s aktivitou přijdou občané nebo podnikatelé, musí
obecní samospráva pružně zareagovat a aktivitu podpořit. Důležité je
vzájemně se dohodnout na cílech a způsobu spolupráce a vyvarovat
se toho, aby nebyla splněna očekávání, která mají občané i
podnikatelé směrem k veřejné správě značně vysoká. Příliš opatrný
přístup obce však není na místě.
 Společné aktivity krajské samosprávy a podnikatelů se obvykle
uskutečňují na základě společných činností podnikatelů a organizací
zřizovaných a podporovaných kraji, či nepřímo přes krajské
reprezentanty podnikatelů.
 Formy spolupráce představují konkrétní právní a organizační podobu
systému spolupráce, zásadní je však vztah ke konkrétnímu účelu.
Můžeme je členit podle řady hledisek. Jednotlivé formy spolupráce
veřejného a podnikatelského sektoru mají různou náplň – různý
obsah aktivit, které vykonávají. V základním členění ale lze spolupráci
rozdělit na formální a neformální.
61
LITERATURA
BEDNARČÍK, Z. Vliv globalizace ve světovém hospodářství na vývoj regionu a
konkurenceschopnost firem. Sborník příspěvků z mezinárodní konference
Konkurenceschopnost podniků. Brno: ESF MU, 2008. s. 37–44. ISBN 978-80210-4521-7. URL <http://is.muni.cz/do/1456/soubory/konference/4943473/
Sbornik_1.pdf#page=32>.
BLAŽEK, J. Financování investic v podmínkách regionů. In: Interakce ekonomie,
managementu a práva při rozvoji regionů. Brno: Masarykova univerzita, 2006.
ČECHOVÁ, B. Marketing obcí. 2007. Příručka ke kurzu Marketing obcí.
URL <http://www.vwv.cz/esf/download/Prirucka_marketing.pdf>.
Evropská komise, 8/2009. URL <http://ec.europa.eu/index_cs.htm>.
HISRISCH, R., PETERS, M. Založení a řízení nového podniku. 2. vyd. Praha:
Victoria Publishing, 1996. 501 s. ISBN 80-85865-07-6.
Inovační vouchery. URL <http://www.inovacnivouchery.cz>.
JEŽEK, J. Městský marketing, nástroj dlouhodobého rozvoje města. Obec a
finance 3/2006. URL <http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6235144>.
Kolektiv autorů. Koncepční záměry rozvoje malých a středních podniků 2007–
2013. Praha: konsorcium společností Elbona, a. s., Hospodářská komora ČR a
Vysoká škola podnikání, 2005.
KORÁB, V., MIHALISKO, M. Založení a řízení společnosti. 1. vyd. Brno: Computer
Press, 2005. 252 s. ISBN 80-251-0592-X.
Město pro byznys 2011. URL <www.mestoprobyznys.cz>.
Městský marketing. URL <http://www.mestskymarketing.cz>.
MING-WEN HU. Many small antelopes make a dragon. Futures. 2003, roč. 35,
č. 4, s. 379–392. URL <http://www.sciencedirect.com>. Ministerstvo průmyslu
a obchodu České republiky. URL <www.mpo.cz>.
Partnerství veřejného a soukromého sektoru v regionu soudržnosti Jihozápad.
Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad ve spolupráci s Právnickou
fakultou Západočeské univerzity v Plzni, 2009.
PISSARIDES, F. Is lack of funds the main obstacle to growth? EBRD’s experience
with small- and medium-sized businesses in Central and Eastern Europe.
Journal of Business Venturing. 2000, roč. 14, č. 5–6, s. 519–539. URL.
<http://www.sciencedirect.com>.
62
POTŮČEK, M. a kol. Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005,
s. 114–115.
PPP Centrum. URL < http://www.pppcentrum.cz>.
Průmyslové zóny. URL <http://www.prumyslove-zony.cz/blog/prumyslovezony-53/>.
RØNNING, L. et al. The Community Entrepreneurs as a Facilitators of Local
Economic Development. Sweden: Jönköping International Business School,
2004.
Rozvojový interaktivní audit: Možnosti podpory ekonomického rozvoje na
regionální a lokální úrovni a vztahy podniků a veřejné správy. Souhrnná studie
z řešení aktivity AR0901, projekt WD-39-07-1. Brno: GaREP, 2010.
RUMPEL, P. a kol. Komplexní regionální marketing periferního rurálního regionu
Jesenicko. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. 244 s. ISBN
978-80-7380-320-9.
Seed
fond.
URL
podpora/seed-fond>.
<http://www.risjmk.cz/cz/inovativni-firmy/financni-
Strategické
plánování.
Občanská
společnost.
<http://obcan.ecn.cz/index.shtml?w=u&x=1921880>.
2003–2006.
URL
SVOBODOVÁ, H. a kol. Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31. 12.
2010. Brno: GaREP, spol. s r. o., 2011.
Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.
Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení.
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon).
Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení.
Zákon č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární
komoře České republiky.
Zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání.
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.
63
64
PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY
65
66
PODNIKATELÉ PRO OBCE A REGIONY
OBSAH
Úvod ............................................................................................................ 69
1. Kompetence a vztahy ve veřejné správě .................................................. 70
1.1 Fungování veřejné správy ....................................................................... 70
1.2 Kompetence územní samosprávy ........................................................... 72
Shrnutí .......................................................................................................... 76
2. Význam podnikání pro rozvoj obcí a regionů ............................................ 77
2.1 Vliv podnikatelských aktivit na dané území ............................................ 77
2.2 Možnosti intervence veřejné sféry na podporu podnikání..................... 78
Shrnutí .......................................................................................................... 81
3. Plánování rozvoje obcí a regionů a zapojení podnikatelů ......................... 82
3.1 Plánování ve veřejné správě ................................................................... 82
3.2 Plánování na obecní úrovni .................................................................... 85
3.3 Plánování na krajské úrovni .................................................................... 86
Shrnutí .......................................................................................................... 89
4. Možnosti podnikatelské spolupráce ......................................................... 90
4.1 Význam a možnosti spolupráce podnikatelů .......................................... 90
4.2 Doporučení ke zlepšení podnikatelské spolupráce............................... 100
Shrnutí ........................................................................................................ 102
5. Možnosti spolupráce podnikatelů s veřejným sektorem .........................103
5.1 Spolupráce podnikatelů se sektorem školství ...................................... 105
5.2 Spolupráce podnikatelského sektoru s výzkumnými institucemi ......... 107
5.3 Podpůrné instituce pro podnikání, podnikatelské inkubátory ............. 111
5.4 Spolupráce s krajem ............................................................................. 113
67
5.5 Spolupráce na lokální úrovni – příklad místní akční skupiny (MAS) ..... 115
5.6 Doporučení pro zlepšení spolupráce .................................................... 117
Shrnutí ........................................................................................................ 118
Literatura....................................................................................................119
68
ÚVOD
Předkládaná publikace „Obce a regiony pro podnikatele & Podnikatelé pro
obce a regiony“ je zpracována poměrně netradičně. Je členěna do dvou
základních částí, které jsou pojaty do jisté míry zrcadlově, a to nejen obrazně,
ale i technickým řešením. Hlavní linií prolínající se knihou je téma spolupráce.
Část „Obce a regiony pro podnikatele“ je primárně určena zástupcům veřejné
správy a přibližuje jim vybrané aspekty fungování podniků, možnosti podpory
podnikání a zejména vhodné přístupy ke vtažení podnikatelů do plánování
rozvoje a případně do navazujících rozvojových aktivit.
Část „Podnikatelé pro obce a regiony“ podnikatelům přibližuje realitu
fungování územní samosprávy v kontextu rozvoje podnikání a možnosti
legitimního zapojení a spolupráce. Obě části se věcně doplňují – jednotlivá
témata jsou podrobněji rozvedena vždy pouze v jedné z částí, ve druhé části
jde o aplikaci pro danou cílovou skupinu.
Část „Podnikatelé pro obce a regiony“ je členěna do pěti kapitol. V první
kapitole jsou uvedeny základní souvislosti fungování veřejné správy a zejména
rozdělení kompetencí s důrazem na krajskou a obecní úroveň tak, aby
podnikatel mohl odvodit odpovědnosti za jednotlivé veřejné služby či typy
veřejné infrastruktury. Druhá kapitola rozvádí roli podnikatelů pro rozvoj
regionu. Ve třetí kapitole jsou soustředěny základní informace o plánování
krajů a obcí tak, aby umožnily podnikatelům orientaci v této problematice.
Čtvrtá kapitola chce napomoci posílení podnikatelského potenciálu a nabízí
charakteristiky forem vzájemné spolupráce podnikatelů, které k tomu mohou
přispět. V páté kapitole jsou potom zdůrazněny vybrané možnosti přímé
spolupráce podnikatelů a veřejné správy, a to z pohledu podnikatelů a
s ohledem na přínosy spolupráce pro podnikatele.
69
1. KOMPETENCE A VZTAHY VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
1.1 Fungování veřejné správy
Veřejná správa je správa veřejných záležitostí realizovaná jako projev výkonné
(veřejné) moci ve státě (vedle moci zákonodárné a soudní).8 Rozlišujeme
následující základní funkce (a do značné míry i důvody pro existenci) veřejné
správy:
normativní – tvorba právních předpisů, základní rámec pro fungování
společnosti,
ochranná (bezpečnostní) – zajištění a organizace vnitřní a vnější
bezpečnosti a pořádku,
ekonomicko-regulační – usměrňování vývoje ekonomiky,
plánovací (koncepční),
hospodářsko-organizační.
Pro rozvoj obcí a regionů je do značné míry určující rozdělení kompetencí
v rámci veřejné správy: rozdělení jednotlivých témat mezi orgány státní správy
a vztah mezi státní správou a krajskými a obecními samosprávami. Zásadními
procesy v této oblasti byl vznik krajů jako vyšších územněsprávních celků v roce
2001, zánik okresních úřadů k 31. prosinci 2002 a také návazná reforma a
modernizace ústřední státní správy.9 K věcnému rozdělení se jako bariéra
přidávají i mnohé byrokratické znaky veřejné správy, které komplikují procesy
koordinace a spolupráce.
Na obecní a krajské úrovni je zásadním znakem tzv. smíšený systém, kdy
obce/kraje jako jednotky místní/regionální samosprávy vykonávají vedle vlastní
působnosti (samosprávy) i působnost přenesenou (určitý díl místní státní
správy). Zde platí tzv. obecná zákonná preference samostatné působnosti, tj.
pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí/krajů a nestanoví, že jde o
přenesenou působnost obce/kraje, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.
Složitost systému zvyšuje společná úprava jednotlivých oblastí v samostatné i
přenesené působnosti či dokonce prolínání a překrývání. Obvyklým modelem
je, že vedle povinného zajištění přenesené působnosti v určité oblasti dává
zákon obci/kraji možnost rozvinout oblast v rámci působnosti samostatné.
8
Veřejný sektor jako celek je charakterizován čtyřmi základními znaky: veřejná
správa, veřejná volba, veřejné finance, veřejná kontrola.
9
Práce na této reformě byly v plném rozsahu, tedy i s pracovní účastí ministerstev a
ostatních ústředních úřadů státní správy, založeny usnesením vlády č. 237 ze dne
17. března 2004.
70
Struktura veřejné správy ČR
Státní správa
vláda – ministerstva
ústřední správní úřady podřízené
ministerstvům
jiné ústřední orgány státní správy
územní správní úřady
Veřejná správa
Územní
samospráva
kraje, obce
Zájmová
samospráva
zájmová či profesní
sdružení osob (např.
stavovské komory, VŠ)
Samospráva
Obr. 1: Struktura veřejné správy
Pramen: vlastní zpracování
Pozn.: Někteří autoři řadí do územní samosprávy i dobrovolné svazky obcí,
případně i regiony soudržnosti.
Obecnými (a do značné míry systémovými) problémy veřejné správy
omezujícími efektivnost její činnosti jsou:
„rezortismus“ – jednotlivé instituce státní správy často obtížně
spolupracují na správě, každý rezort je svět sám pro sebe,
rozdělení kompetencí mezi jednotlivé instituce státní správy často
neodráží reálné vazby spravovaných záležitostí,
úřady a úředníci jsou organizováni podle funkcí a hierarchie –
komunikace a koordinace probíhá téměř výhradně ve formální rovině,
v popředí zájmu politiků stojí omezený výsek z agendy úřadu (např. v
závislosti na jejich odborném zaměření, politické aktuálnosti, lobbingu
apod.) – ostatní činnosti stagnují, či jsou upozaděny,
zejména v případě ministerstev není zajištěna dostatečná kontinuita
realizace agend – se změnou vedení úřadu se často začíná znovu a jinak,
výkon státní správy, a tedy jednání úředníků musí být v souladu se
zákonem, a tak je objektivně malý prostor na „tvůrčí“ a flexibilní jednání
v obdobích, než se jiný způsob upraví také zákonem.
71
1.2 Kompetence územní samosprávy
Základní vztahy
Úloha státní správy z hlediska rozvoje spočívá zejména ve vytváření právního,
ekonomického či správního prostředí podporujícího činnost jednotlivých aktérů
rozvoje, v koncepční činnosti a usměrňování rozvojových aktivit, v rozdělování
prostředků státního rozpočtu na zvolená opatření. Kompetence jednotlivých
orgánů jsou rozděleny na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev
a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (ve znění zákona č.
110/2007 Sb.).
Pro správu území byl významný vznik krajů jako vyšších územněsprávních celků
v roce 2001. Kraje jako vyšší územně samosprávné jednotky realizují
významnou část rozvojových aktivit v území a tvoří klíčovou stavební jednotku
tvorby a realizace regionálního rozvoje v ČR. Kraje koordinují rozvoj svého
územního obvodu, spolupracují s ústředními správními úřady státní správy a
koordinují zájmy obcí.
Obce jsou základní jednotkou regionálního rozvoje. Vytvářejí podmínky pro
život i pro podnikání. Jsou nejčastějšími realizátory projektů na podporu
regionálního rozvoje.
Po zániku okresních úřadů k 31. prosinci 200210 vznikly jako nová správní
úroveň obecní úřady s rozšířenou působností (ORP), celkem 206, a pověřené
obecní úřady (POÚ), celkem 393. Zatímco okresní úřady hrály důležitou roli v
rozvoji daného území, tak ORP či POÚ mají svoji působnost stanovenou velmi
vágně. Provádí ve svém správním obvodu výkon státní správy v přenesené
působnosti, pro řízení rozvoje území ale nemají žádné kompetence.
Klíčovými subjekty pro vytváření podmínek pro život jsou jednoznačně obce,
část občanské vybavenosti je v krajské kompetenci. V případě rozvoje
podnikání je situace složitější. Obec hraje sice velkou roli ve vymezení ploch
pro podnikání i při řešení lokálních problémů podnikatelů, nicméně zásadnější
roli hraje legislativní rámec na národní úrovni a dopravní infrastruktura (dle
kategorie komunikací v kompetenci státu a krajů).
10
Byla odstraněna nesystematičnost, kdy se okres jako reprezentant nejnižšího
stupně státní správy dle územní hierarchie nacházel mezi krajskou a obecní
samosprávou. Rozčlenění kompetencí na přenesenou státní správu z okresů bylo
přeneseno z 30 % na kraj a 70 % na pověřené obce).
72
Kompetence obcí
Rozvoj obce je zlepšování podmínek pro život obyvatel či pro podnikání. Je
spojený jak se zajištěním zázemí pro fungování různých subjektů, tak s péčí
o území z hlediska zachování jeho environmentální udržitelnosti.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v § 35 ke kompetencím uvádí, že obec „pečuje
v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek
pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde
především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a
spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a
ochrany veřejného pořádku.“ Vlastní uchopení rozvoje je ryze individuální
záležitostí každé obce.
Obec může pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické
osoby (např. školy jako příspěvkové organizace, ale také obchodní podniky) a
organizační složky obce, pokud zákon nestanoví jinak. Obce mohou také
zřizovat obecní policii. Obce (i kraje) mohou podnikat a vlastnit různé právnické
osoby.
Tab. 1: Kategorizace hlavních kompetencí obcí se základní působností
Oprávnění v samostatné působnosti
Povinnosti v přenesené působnosti
Realizovat rozvojové aktivity dle
potřeb a zvyklostí obce (viz § 35
zákona o obcích)
Přestupkové řízení
Krizové řízení
Koncepční činnost
Stanovit místní poplatky a účast
na správě poplatků a daní
Sociální oblast
Zřizovat zařízení či orgány
Doprava
Vyjádřit se k věcem týkajícím se
rozvoje obce
Životní prostředí a ochrana
přírody
Vydávat právní akty
Volby, referenda
...
Poskytování informací
Další
informační
veřejnosti
Povinnosti v samostatné působnosti
Povinnost vést kroniku
služby
Vydávání stanovisek
Péče o vodovody a kanalizace
Vydávání povolení
Zajištění požární ochrany
Poskytování součinnosti
Ostatní nezařazené kompetence
Pramen: Galvasová, Kadečka, Binek a kol., 2007
73
Obce mohou pro výkon určitých činností založit dobrovolný svazek obcí. Zákon
o obcích v § 50 jako možné činnosti svazku obcí uvádí:
úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví, kultury, požární
ochrany, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, cestovního
ruchu a péče o zvířata,
zabezpečování čistoty obce, správy veřejné zeleně a veřejného
osvětlení, shromažďování a odvozu komunálních odpadů a jejich
nezávadného zpracování, využití nebo zneškodnění, zásobování
vodou, odvádění a čištění odpadních vod,
zavádění, rozšiřování a zdokonalování sítí technického vybavení a
systémů veřejné osobní dopravy k zajištění dopravní obslužnosti
daného území,
úkoly v oblasti ochrany ovzduší, úkoly související se zabezpečováním
přestavby vytápění nebo ohřevu vody tuhými palivy na využití
ekologicky vhodnějších zdrojů tepelné energie v obytných a jiných
objektech ve vlastnictví obcí,
provoz lomů, pískoven a zařízení sloužících k těžbě a úpravě
nerostných surovin,
správa majetku obcí, zejména místních komunikací, lesů, domovního
a bytového fondu, sportovních, kulturních zařízení a dalších zařízení
spravovaných obcemi.
Kompetence krajů
Kraje začaly jako samosprávné a samostatné organizace fungovat teprve ke dni
voleb do krajských zastupitelstev konaných dne 12. 11. 2000. Dle zákona č.
129/2000 Sb., o krajích, platí obdobně jako u obcí, že kraj „pečuje o všestranný
rozvoj svého území a o potřeby svých občanů“.
Z konkrétních kompetencí krajů v samostatné působnosti svázaných úzce
s rozvojem kraje lze dle zákona o krajích či zvláštních zákonů uvést:

dopravní obslužnost na území kraje;

koncepce rozvoje cestovního ruchu;

koncepce rozvoje památkové péče, prováděcí plány zachování a
obnovy kulturních památek;
74

střední školy (gymnázia, střední odborné školy a střední odborná
učiliště), případně dle potřeby i jiné druhy škol, školská zařízení;

krajská zařízení a ústavy sociální péče, zařízení sociálně-výchovné
činnosti, zařízení odborného poradenství pro děti, zařízení pro výkon
pěstounské péče;

zřizování zařízení zdravotnické
protialkoholních zařízení;

ochrana před alkoholismem a jinými toxikomániemi;

koncepce odpadového hospodářství kraje.
péče,
záchranné
služby,
V přenesené působnosti, tj. jako výkon státní správy, mají kraje svěřeny např.
následující kompetence:

kontrola výkonu státní správy orgány obcí a metodická pomoc obcím;

přezkoumávání hospodaření obce, pokud o to obec požádá;

zajišťování přípravy na mimořádné události, provádění záchranných a
likvidačních prací a podílení se na ochraně obyvatelstva;

výkon státní památkové péče v oblasti národních kulturních památek;

rozhodování na úseku myslivosti, např. povolování honiteb;

rozhodování na úseku rybářství, např. vyhlašování rybářských revírů;

řízení prevence závažných havárií;

výkon agendy krajských živnostenských úřadů atd.
Rozdělení kompetencí v oblasti dopravní infrastruktury
Do kompetence obcí spadají pouze místní komunikace.
Silnice II. a III. třídy spravují kraje (resp. jimi zřízené organizace správy a
údržby silnic).
Silnice I. třídy, rychlostní komunikace a dálnice jsou v gesci Ministerstva
dopravy, resp. Ředitelství silnic a dálnic.
Ovlivnit výstavbu či rekonstrukci jiné kategorie komunikací může určitá úroveň
veřejné správy pouze formou vyjednávání, lobbingu a podobně.
75
Shrnutí
 Obce ve své kompetenci zajišťují základní hmotné podmínky pro život
a podnikání v obci. Mají povinnost zajistit základní vzdělávání,
zprostředkovat sociální služby, v územním plánu vymezit plochy pro
různé činnosti, pečovat o místní komunikace a veřejná prostranství.
 Obec může mnohé rozvojové aktivity v samostatné působnosti svěřit
svazkům obcí.
 Kraje ze zákona zajišťují zejména správu a údržbu silnic 2. a 3. třídy,
zřizují střední školy a celou řadu zařízení sociálních služeb,
zdravotnických zařízení, kulturních institucí a dalších. Kraje dále
vykonávají rozsáhlou činnost v oblasti přenesené působnosti:
živnostenské podnikání, životní prostředí, školství, doprava, územní
plánování. Nejlépe činnost kraje přibližují organizační řády krajských
úřadů.
76
2. VÝZNAM PODNIKÁNÍ PRO ROZVOJ OBCÍ A REGIONŮ
2.1 Vliv podnikatelských aktivit na dané území
Každý podnik je součástí určitého regionu, ve kterém se nachází a působí. Na
dané úrovni může podnik působit jak pozitivně, tak i negativně, a to nejen svou
hospodářskou situací, ale i svým chováním (Tetřevová a kol., 2009: 50).
Činnost celé řady podniků je spojena se značnými multiplikačními efekty, a tak
se změna v jejich hospodářské situaci okamžitě projeví i v hospodářské situaci
daného regionu a někdy se mohou tyto efekty projevit i v rámci několika
regionů (např. u velkých podniků).
ČEZ jako partner rozvoje regionů
Ve všech regionech, kde Skupina ČEZ působí, usiluje o dobré „sousedské
vztahy“. Součástí této snahy je i podpora rozvoje regionů a zkvalitňování života
místních obyvatel, z nichž mnozí jsou zaměstnanci ČEZ. Jelikož ČEZ potřebuje
pro své aktivity pochopení a podporu, věnuje velkou část prostředků právě na
regionální programy místního rozvoje. Do této oblasti spadají především
investice do infrastruktury (např. budování silnic a chodníků, veřejného
osvětlení či kanalizace, opravy významných budov, zvelebování okolí apod.) a
do turistického ruchu (např. výstavba kvalitního zázemí, opravy stávajících
zařízení, zpřístupňování památek atd.). Tyto projekty jsou často dlouhodobé.
Podpora v regionech se týká i místních zdravotnických, vzdělávacích a
sociálních institucí, které naleznete v příslušných sekcích tohoto portálu.
Pramen: http://www.cezregionum.cz/
V případě regionů mají největší vliv aktivity podniku na obyvatele regionu, kteří
mohou být zaměstnanci podniku. Příznivá či naopak nepříznivá ekonomická
situace podniku ovlivňuje míru nezaměstnanosti v daném regionu a tím i počet
obyvatel, kteří jsou závislí na finančních transferech – podpoře
v nezaměstnanosti či dalších sociálních dávkách. Situace podniku působí i na
výši mezd vyplácených pracovníkům podniku, kteří zpravidla žijí v daném
regionu. Podnik tak určitým způsobem ovlivňuje ekonomickou situaci nejenom
skutečných, ale i potenciálních pracovníků, působí na jejich efektivní poptávku
a má vliv na životní úroveň v regionu.
Ekonomická situace významných podniků v regionu ovlivňuje určitým
způsobem také příjmovou a výdajovou stránku územních a obecních rozpočtů.
Z hlediska příjmů působí ekonomická situace podniku na velikost daňového
výnosu, který směřuje v podobě svěřených či sdílených daní do těchto typů
rozpočtů, a to v závislosti na systému daňového určení ČR. Z hlediska výdajů se
77
pak jedná o finanční prostředky, které plynou z těchto rozpočtů na výplatu
sociálních dávek, tvorbu nových pracovních míst, rekvalifikace
nezaměstnaných či na podporu podnikatelské činnosti, a to zejména
v závislosti na systému transferových plateb v ČR.
Úspěšnost podniku působí i na širokou veřejnost, neboť podnik v případě, že
dosahuje dobrých ekonomických výsledků, zpravidla nezapomíná na svůj
region, nějakým způsobem se v něm angažuje.
2.2 Možnosti intervence veřejné sféry na podporu podnikání
Veřejná správa si důležitost rozvoje podnikání plně uvědomuje. V rámci své
činnosti a správy území může využívat relevantní rozvojové nástroje na
podporu či přilákání podnikatelské činnosti. Pro rozvoj podnikání či jeho
podporu je nutné rozlišovat jeho lokalizaci, neboť každé území má jiný
potenciál. V samotném dělení je minimálně důležité rozlišovat podnikání ve
městě a jeho nejbližším zázemí a podnikání ve venkovských (menších) obcích.
Každá z těchto oblastí má svá specifika, kdy např. ve venkovských oblastech
spíše převládají podniky s menším počtem zaměstnanců, než je tomu
v oblastech městských, což je dáno např. nedostatkem vhodných pracovních sil
a horší dopravní dostupností venkovských obcí. Určitou výjimku tvoří nově
budovaná „logistická centra“ v zázemí měst, která nevyžadují množství
pracovní síly, ale spíše vyhledávají levné pozemky a nízké nájmy pro skladové
budovy.
Nástroje podpory můžeme z obecného hlediska dělit na nástroje přímé a
nepřímé intervence.
V rámci přímé intervence se nejčastěji využívají veřejné zakázky na určité
služby, které veřejná správa musí zajišťovat. Ty se řídí zákonem o veřejných
zakázkách a mají jasně stanovená pravidla, která se diferencují dle finanční
výše zakázky. Další velmi využívanou intervencí jsou různé dotace na rozvojové
projekty podnikatelů. Ty jsou ale omezovány problematikou veřejné podpory
(viz kapitola 5.). Mezi další přímé intervence můžeme například zařadit i tak
rozdílné nástroje, jako jsou půjčky, daňové prázdniny či inovační vouchery.
V rámci nepřímé intervence bývají v první fázi nejčastěji využívány nástroje
strategického a územního plánování. Jejich prostřednictvím veřejná správa
jasně deklaruje vizi a cíle v oblasti podnikání, může vymezovat ve strategickém
plánu žádoucí podnikatelské obory a zároveň pro ně v územním plánu
vymezovat příslušné prostory v území. V další fázi se pak veřejná správa
nejčastěji snaží připravit vymezená území (např. podnikatelské zóny) pro daný
78
rozvoj podnikání pomocí jeho zasíťování (technické i dopravní). Takto
připravená území jsou následně různými marketingovými nástroji
prezentována cílové skupině uživatelů.
Veřejná správa na obecní a regionální (krajské) úrovni podporuje zejména
vznik, příchod a rozvoj malého a středního podnikání11 (MSP) v daném území.
Veřejná správa na státní úrovni se dílem také snaží podporovat i lokalizaci
velkých podniků,12 např. formou podpory zahraničních investic nebo
budováním strategických průmyslových zón v méně vyspělých regionech ČR.
Tab. 2: SWOT analýza malých a středních podniků v České republice
Silné stránky
Slabé stránky
Pružnost reakce na vývoj na trhu
Často slabá kapitálová vybavenost
Znalost lokálních trhů či potřeby
Slabý důraz na marketing z důvodů
zákazníků
omezených financí
Přizpůsobivost pracovní síly
Omezené finanční prostředky na
Vysoká motivace k výkonu u vlastníků
technické vybavení podniků
firem
Nedostatečná ochrana práv duševního
Kvalitní produkty
vlastnictví
Inovační potenciál
Převaha výroby s malou přidanou
Vytváření pracovních míst
hodnotou
Nedostatečný důraz na rozvoj lidí
Nedostatečná vzájemná spolupráce
Příležitosti
Hrozby
Expanze na zahraniční trhy
Nedostatek kvalifikovaných pracovních
Benefity vyplývající ze síťování podniků
sil v technických oborech
Široká nabídka dotací pro MSP
Vysoká konkurence
Rozvoj výzkumu a vývoje
Administrativní zátěž podnikání
Spolupráce MSP a výzkumných
Legislativní omezení
subjektů
Technické a technologické zaostávání
Zvýšení podílu MSP na veřejných
podniků.
zakázkách
Pramen: Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, 2011
Pro příchod či udržení podnikatelského subjektu v daném území je tedy nutné
efektivně využívat dostupné rozvojové nástroje (např. příprava vhodných
11
12
Podnikatelské subjekty do 49, resp. do 249 zaměstnanců.
Podnikatelské subjekty nad 250 zaměstnanců.
79
zasíťovaných ploch) a zároveň to území musí vykazovat i určitý potenciál pro
rozvoj vybraných podnikatelských aktivit (např. vhodná dopravní poloha nebo
dostatek kvalifikovaných pracovních sil).
Jelikož veřejná správa má nedostatek finančních prostředků a často nevhodné
rozvojové nástroje pro zlepšení potenciálu všech území, dochází k jejich určité
diferenciaci. Nejčastěji jsou veřejnou správou (zejména stát či jednotlivé kraje)
vymezována negativní disparitní území, která vyžadují koncentrovanou
pomoc. I z těchto důvodů jsou v současnosti veřejnou správou využívány pro
podporu podnikání zejména finanční nástroje – dotace.
V dnešní době je kladen velký důraz na podporu podnikání zejména malých a
středních inovativních firem s velkou přidanou hodnotou jako ochrana před
vznikem hospodářsky zaostalých a strukturálně postižených ekonomických
center. Pro tento účel je nejvýznamnějším nástrojem pro přímou podporu MSP
v období 2007–2013 Operační program Podnikání a inovace (OPPI). Podpora je
poskytována především podnikům s vyšším inovačním potenciálem. Realizace
dotačního programu je zajišťována prostřednictvím dvou implementačních
agentur: Agentura pro podporu podnikání a investic – CzechInvest a
Českomoravská záruční a rozvojová banka. Podniky v období 2007–2013
mohou využívat i podpory z Operačních programů Lidské zdroje a
zaměstnanost (OP LZZ) a Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Malé a
střední podniky mohou také žádat o podporu z regionálních operačních
programů.
Pro MSP ve venkovských oblastech (s omezením na obce do 2 000 obyvatel) je
velmi důležitý také Program rozvoje venkova (PRV), který je součástí Společné
zemědělské politiky EU. V jeho rámci je vymezena osa III, která je zaměřena
právě na diverzifikaci ekonomických aktivit (např. podpora cestovního ruchu),
podporu vzniku nových pracovních příležitostí a podniků nebo modernizaci
stávajících podniků se zaměřením na mikropodniky (do 10 zaměstnanců).
V případě PRV se sice jedná spíše o menší projekty i finanční částky, ale
administrace je díky tomu jednodušší.
Obecně mezi intervence na podporu podnikatelského prostředí lze zařadit i
nefinanční nástroje, které se mohou projevovat v podobě výstavby vědeckotechnických parků, podnikatelských inkubátorů, rozvoje průmyslových zón,
regenerace lokalit brownfields, vzniku jednotlivých poradenských center pro
podnikání – například Czech POINT (Český Podací Ověřovací Informační
Národní Terminál) či aktivity agentury na podporu podnikání CzechInvest nebo
jednotlivá podnikatelská a inovační centra (BIC nebo RPIC). Další formou
nepřímé intervence je například i zakládání a rozvoj klastrů.
80
Shrnutí
 Podnikatelské subjekty a jejich představitelé jsou účastníky života
v daném území a svou přítomností i chováním ovlivňují mnohé
aspekty jejich rozvoje či o nich dokonce rozhodují. Z toho důvodu je
nutné vývoj v daném území průběžně sledovat, dále musí hlavní
aktéři z veřejného i soukromého sektoru vzájemně komunikovat a
v případě určitého problému ho společně řešit.
 Pro efektivní aplikaci a následné využití jednotlivých nástrojů
intervence na podporu podnikání v regionu je naprosto nezbytná
vzájemná interakce, komunikace a reflexe potřeb veřejného a
soukromého sektoru ve smyslu využití rozdílných silných stránek a
zdrojů obou sektorů.
81
3. PLÁNOVÁNÍ ROZVOJE OBCÍ A REGIONŮ A ZAPOJENÍ PODNIKATELŮ
3.1 Plánování ve veřejné správě
Plánování je klíčovým nástrojem strategického řízení veřejné správy/rozvoje
území. Plánování je systematickým procesem promýšlení a usměrňování
činností. Strategickým plánováním rozumíme plánování dlouhodobé. 13
U procesu strategického plánování je klíčové, že cílem tohoto procesu není
pouze vytvoření strategického dokumentu, ale naplánování a uskutečnění
změn v situaci daného území. Strategické plánování má aktivizační charakter –
stanovuje směřování („filozofii“) rozvoje („myšlenka“ o rozvoji) a formuluje a
provazuje všechny kategorie rozvojových aktivit. Náležitosti a procesy
strategického plánování nejsou zákonně upraveny a vychází z praxe (proto
často různá terminologie, metodika a obsah).
5. Zhodnocení
realizace a
zpětná vazba –
doplnění či
změna plánu
1. Identifikace
východisek –
hodnocení situace
PROCES
STRATEGICKÉHO
4. Realizace
naplánovaných
činností a
sledování efektů
PLÁNOVÁNÍ
2. Volba
směřování rozvoje
– čeho chceme
dosáhnout
3. Stanovení
způsobu
realizace – jak
toho dosáhneme
Obr. 2: Fáze strategického plánování ve veřejné správě
Pramen: Binek, Galvasová a kol., 2011
13
Podrobně je proces strategického plánování ve veřejné správě rozveden
v publikaci Binek, Galvasová a kol., 2011.
82
Plánování ve veřejné správě je proces chronologicky tvořený:
1.
zhodnocením situace, identifikací problémů a také identifikací témat,
na něž daný subjekt sám nestačí,
2.
stanovením cílů a priorit,
3.
nalezením způsobu dosažení cílů a priorit včetně návrhu systému
spolupráce a podpůrných struktur,14
4.
realizací naplánovaných činností,
5.
sledováním plnění naplánovaných činností a zpětnou vazbou vedoucí
přes zachycení změn situace ke změnám cílů a priorit.
Proces strategického plánování je formalizován v koncepčních dokumentech.
Tyto dokumenty obsahují hodnocení situace, rozvojové cíle a priority a způsoby
realizace (tj. výstupy prvních tří fází plánovacího procesu), jsou oporou při
každodenním naplňování rozvojových představ a s jejich pomocí se provádí
hodnocení rozvojových cílů.
Plánování umožňuje promyslet témata či problémy a posléze projekty a
konkrétní rozvojové činnosti, navázat potřebná partnerství a ve spolupráci
dané věci zrealizovat a vyhodnotit. K řešení problémů je třeba přistupovat
systematicky – neřešit následky, ale řešit příčiny; rovněž je zapotřebí neřešit
problémy ad hoc pouze tehdy, když se objeví vhodný dotační program.
Procesem úzce spojeným se strategickým plánováním je územní plánování:
představa o rozvoji a hledání území pro realizaci, či opačně disponibilní území a
optimalizace jeho využití (v praxi je toto propojení často nedostatečné).
Územní plánování má převážně regulační charakter a stanovuje možnosti a
limity využití území. Náležitosti a procesy územního plánování jsou podrobně
upraveny stavebním zákonem (zákon č. 183/2006 Sb.) – vzhledem k jasné
legislativní opoře často dominuje nad strategickým plánováním.
Členění, význam a obsah strategických dokumentů vychází nejčastěji ze zažité
praxe. Při přípravě strategických dokumentů bývá využíváno buď tzv.
expertního, nebo komunitního přístupu. Expertní tvorba strategií se opírá o
práci externích odborníků, kteří na základě objektivních informací a vyjádření
významných představitelů/aktérů dané obce či regionu (tzv. politických,
ekonomických a společenských elit) formulují rozvojovou strategii. Komunitní
přístup naopak staví na otevřeném přístupu k plánování, kdy se všech fází
14
Například místo pro setkávání, administrativní (kancelářské) zázemí, informační
systémy, manažer spolupráce.
83
přípravy dokumentu mohu zúčastnit všechny subjekty působící v rámci dané
komunity. Zapojována je i široká veřejnost. I v případě komunitního přístupu je
žádoucí zapojení externích odborníků, kteří mohou zajišťovat metodické zázemí
procesu.
Každý koncepční dokument veřejné správy řešící území alespoň dvou obcí
podléhá povinnému posouzení vlivů na životní prostředí (SEA – Strategic
Environmental Assessment) podle zákona 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na
životní prostředí, a také posouzení vlivů na Ptačí oblasti a Evropsky významné
lokality (NATURA 2000) podle zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a
krajiny. Podobně je i u velkých projektů (nejen veřejné správy, ale i
podnikatelů) prováděno hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA –
Environmental Impact Assessment).
Mezi plánováním soukromého sektoru a veřejné správy jsou velké procesní
rozdíly:

Strategie podniků – jasné procesy, jasné cíle, uzavřený okruh subjektů
vstupujících do tvorby, přímé rozhodování.

Strategie územních celků, oborové strategie veřejné správy –
různorodá úroveň poznání problémů (dostupná statistická data,
expertní znalosti), složité procesy tvorby a jednání vyplývající z
fungování demokratické společnosti (veřejná volba), široký okruh
dotčených subjektů či subjektů přímo vstupujících do tvorby,
různorodé a často protichůdné představy o vizi a cílech.
Veřejný sektor by měl plánováním vytvářet podmínky a předpoklady pro
fungování sektoru soukromého, tj. měl by jasně vymezit práva a povinnosti
jednotlivých subjektů (legislativní rámec), zajistit žádoucí úroveň veřejných
služeb, vymezit územní dispozice pro jednotlivé aktivity soukromého sektoru
apod. Plánovací činnost veřejného sektoru je tak nepoměrně složitější.
Hlavními problémy strategického plánování ve veřejné správě jsou:

Nejednotná terminologie.

V praxi chybné a nelogické postupy.

Řada nevyřešených metodických otázek (hierarchizace, vazby,
aktualizace, vyhodnocování).
84

„Deformace“ zaměření dokumentů možnostmi financování z fondů
EU.

Nedostatečná
plánováním.

Problém transparentnosti a zapojení aktérů.
provázanost
mezi
strategickým
a
finančním
3.2 Plánování na obecní úrovni
Rozvojová koncepce obce je základním nástrojem koncepčního řízení obce. Na
základě poznání situace v obci a představ občanů, podnikatelů, zájmových
organizací a dalších subjektů v obci formuluje vizi a rozvojové cíle obce spolu
s aktivitami vedoucími k jejich naplnění.
Hlavní přínosy rozvojové koncepce obce jsou:
Identifikace problémů a možných řešení (komplexní přístup – šance
odstranit příčiny, nikoliv pouze řešit následky).
Sladění představ jednotlivých subjektů o rozvoji obce (prevence
budoucích sporů, východisko pro kontinuitu rozvoje).
Vytvoření platformy spolupráce různorodých subjektů v obci (využití
potenciálu lidí i organizací).
Formulace rozvojových záměrů a projektů.
Rozvržení realizace aktivit a subjektů podílejících se na nich (vzhledem
k věcné návaznosti kroků i vzhledem k dostupným prostředkům).
Zlepšení využití vlastních finančních prostředků a zvýšení šance
získat prostředky vnější.
Východisko pro územní průmět rozvojových aktivit v územním plánu.
Bez pečlivě zpracované a skutečně realizované strategie hrozí, že starostu a
zastupitelstvo budou v jejich činnosti neustále zahlcovat operativní provozní
záležitosti a rozvojové činnosti se budou řešit nahodile, jak bude vyvstávat
aktuální potřeba.
Struktura rozvojové koncepce obce
Rozvojová koncepce obce se člení na analytickou, návrhovou a realizační část.
V „analytické části“ je zachycena situace obce v jednotlivých oblastech a
zhodnocení, co a za kolik se udělalo, co funguje a co nefunguje.
85
V „návrhové části“ by se měly stanovit hlavní směry rozvoje obce, tj. jak by
obec měla v budoucnu vypadat (= obecná strategie), určit hlavní opatření a
aktivity, které k dosažení dané vize chceme zvládnout v následujících (4) letech
(= program rozvoje) s ohledem na rozpočtové možnosti.
V „realizační části“ by se měly na základě programu podrobně rozpracovat
činnosti na nejbližší 1–2 roky (= akční plán), stanovit, kdo a co bude konkrétně
dělat, vyřešit financování. Důležité je i nastavení mechanismů k zachycení změn
a k posouzení funkčnosti a účinnosti jednotlivých kroků.
Do zpracování rozvojové koncepce obce se může podnikatel zapojit
následujícím způsobem:
poskytnutím informací o podniku a vyjádřením svých potřeb,
účastí na projednáních ke strategii a zapojením do diskuze,
přímým vyjednáváním s představiteli obce.
3.3 Plánování na krajské úrovni
Hlavními koncepčními dokumenty kraje jsou strategie a program rozvoje.
Strategie rozvoje kraje:

je dlouhodobým koncepčním dokumentem (10 až 15 let);

obsahuje vizi a rozvojové cíle kraje jako celku i jeho dílčích částí („kam
jdeme“) vyjednané v procesu spolupráce aktérů zúčastněných při
jeho tvorbě;

je věcně orientující dokument
podnikatelských subjektů;

je věcně orientující dokument pro sektorové koncepce (např.
regionální inovační strategie);

vytváří základní rámec pro vypracování programu rozvoje kraje a
strategických plánů rozvoje měst nebo jiných územních celků v kraji.
pro
strategické
rozhodování
Program rozvoje kraje:

je střednědobým koncepčním dokumentem (4 až 5 let);

v návaznosti na vizi a strategické cíle přijaté ve Strategii rozvoje kraje
konkretizuje pro plánovací období cíle, priority a rozvojové aktivity v
kraji;
86

hlavním aktérem zpracování a realizace je kraj jako samosprávný
subjekt;

na základě spolupráce aktérů zúčastněných při jeho tvorbě vymezuje
nositele přípravy a realizace rozvojových aktivit a projektů a stanoví
způsob a pravidla financování a implementace.
Koncepční dokumenty kraje s vazbou na oblast podnikání
Regionální inovační strategie (více viz kap. 5.4).
Strategie rozvoje hospodářství.
Strategie rozvoje lidských zdrojů.
Program rozvoje cestovního ruchu.
Hlavním územněplánovacím dokumentem kraje (obdoba územního plánu
obce) jsou Zásady územního rozvoje kraje (dříve územní plány vyšších
územních celků). Ty stanoví základní koncepci udržitelného rozvoje území,
ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání. (Pozn.:
hlavním územněplánovacím dokumentem na národní úrovni je Politika
územního rozvoje ČR.)
Proces tvorby krajských dokumentů probíhá v následujících krocích:

Vytvoření organizační struktury subjektů zapojených do zpracování
dokumentu a stanovení způsobu spolupráce a jednání.

Příprava jednotlivých částí dokumentu a jejich projednávání
(pracovní, konzultační skupiny).

Veřejné diskuze k dokumentu.

Připomínkové řízení a jeho vyhodnocení.

Dopracování dokumentu do finální podoby.

Schválení dokumentu orgány pořizovatele.
87
Do zpracování rozvojové koncepce kraje se může podnikatel zapojit
následujícím způsobem:
prostřednictvím hospodářské komory či jiné organizace sdružující
podnikatele (zde je vzhledem k vyjednávací síle těchto subjektů
největší šance prosadit nějaké stanovisko),
v rámci připomínkového procesu stanoveným způsobem,
přímým zapojením do procesu tvorby (zástupci konkrétních
podnikatelů bývají přizváni do pracovních skupin).
Rada kraje
Zastupitelstvo kraje
Konzultační skupina: klíčoví
partneři, pracovníci kraje, experti
Komise Rady, Výbory Zastupitelstva
Dotčené subjekty z hlediska regionální
politiky:
obce, svazky obcí, instituce a organizace
Veřejnost
Obr. 3: Přehled subjektů zapojených do přípravy a projednávání koncepčních
dokumentů kraje
Pramen: Metodika Strategie rozvoje Jihomoravského kraje. Brno: GaREP, 2005
Vztah jednotlivých krajských struktur ke koncepčním dokumentům:

Zpracování strategických dokumentů zajišťuje jeden z odborů,
nicméně zcela nezbytná je součinnost většiny odborů ostatních –
problematické slaďování různých pohledů a zájmů.

Struktura krajského úřadu vychází z povinností kraje v rámci
přenesené působnosti – vybrané odbory musí zejména zajistit výkon
státní správy („úřadují“) a komplexní rozvoj jejich oblasti stojí v pozadí
(často mají i omezené kompetence).
88
Shrnutí
 Rozvojová koncepce obce je základním nástrojem řízení rozvoje obce.
Na základě poznání situace v obci a představ občanů, podnikatelů,
zájmových organizací formuluje vizi a rozvojové cíle obce spolu
s aktivitami vedoucími k jejich naplnění.
 Hlavními koncepčními dokumenty kraje jsou strategie a program
rozvoje.
89
4. MOŽNOSTI PODNIKATELSKÉ SPOLUPRÁCE
4.1 Význam a možnosti spolupráce podnikatelů
Doba globalizace způsobuje, že podniky musí bojovat se silnými a často vysoce
integrovanými firmami i záplavou levných produktů, že dochází k tlaku ve
formě snižování inovačních cyklů, rychlosti uvádění výrobků na trh, růstu
zákaznických požadavků atd.
Kromě toho MSP v porovnání s velkými firmami nedisponují dostatečným
finančním a lidským kapitálem v oblasti výzkumu a vývoje, mají obtížnější
přístup na trh či čelí vyjednávací síle odběratelů a dodavatelů. Rozvoj
nadnárodních korporací a příliv zahraniční konkurence znamená hledání
vhodné strategie pro malé firmy působící na lokálním trhu či pro exportně
orientované firmy.
Dalším faktorem ovlivňujícím konkurenční pozici podnikatelů je vývoj
moderních informačních a komunikačních technologií, které na jedné straně
umožňují uspokojit zákazníka jakoukoliv firmou jinde na světě, na straně druhé
tyto technologie umožňují vznik virtuálních vztahů mezi podniky, které tak
tvoří jakousi virtuální síť, kde sdružené podniky mají sílu velké firmy a zároveň
pružnost malé. Výsledkem tlaku globalizace je outsourcing (externí zajištění
činností mimo hlavní zaměření firmy, např. úklidové služby), který zákonitě nutí
firmy vyhledávat partnerské vztahy s externími firmami.
Dochází tak k rostoucímu významu kooperace (spolupráce) firem jako zdroje
tvorby hodnoty produktu nebo služby pro zákazníka a udržení či získání
konkurenční výhody ve snaze rozšířit vlastní zdrojové základny (finance,
technologie, lidé, znalosti aj.), které nejsou dostatečně k dispozici interně, či
rozšířit tržní příležitosti, kterých by bylo obtížné dosáhnout na individuální
úrovni.
Integrační tendence zobrazené na obr. 4 znázorňují spojování výhod
decentralizace (větší flexibilita, blízkost trhu, vyšší motivace i zodpovědnost)
s výhodami integrace (kapitálová síla, podíl na trhu, vlastní výzkum a vývoj,
společná propagace aj.).
90
FORMY INTEGRACE PODNIKŮ
Smlouva o sdružení
Tiché
společenství
Konsorcia
Kooperace
Sdružení
k podnikatel
ské činnosti
Koncentrace
Kartelové
dohody
Fúze a
akvizice
Kapitálová
smluvní
sdružení
Trust
Konglome
rát
Strategické
aliance
Korporace
Koncern
Holding
Obr. 4: Formy integrace podniků
Pramen: Lednický, Vaněk, 2004
Úspěšnost MSP je spojována s integrací do síťových organizací. Spolupráce ve
formách sdružení, podnikatelských sítí (networking) nebo klastrů umožňuje
podnikům dostatečně pružně reagovat a přizpůsobovat se zvýšené rychlosti
technologických změn a rychle rostoucí konkurenceschopnosti na světových
trzích.
Podstatou síťování jsou zpravidla dlouhodobé (mohou však být i střednědobé
nebo krátkodobé, např. spolupráce podniků pouze na jednom projektu)
kooperační dohody (partnerství) mezi dvěma a více podniky, tzv. aliance.
Jedná se o jeden z prostředků realizace domácích nebo zahraničních strategií
vznikajících spojenectvím relativně stejně silných firem. Dle těsnosti vztahů
mezi podniky pak můžeme hovořit o zachování právní či hospodářské
samostatnosti subjektů.
Tyto dohody mohou mít charakter:
neformální (volné, ale více než nahodilé formy spolupráce při sdílení
informací a znalostí v oblastech, jako je průzkum trhu, prodej, výzkum
a vývoj, sdílení software aj.), vyžadující vysokou úroveň důvěry a
sociální kapitál vlastníků a manažerů firem,
91
formální (deklarované smlouvy s dodavateli a odběrateli, dohody o
společném zajištění výroby, montáže a odkupu, dohody o sladění
manažerského, marketingového a obslužného jednání, zaškolení,
dohled, odborná pomoc, outsourcing), dokonce majících svou právní
formu (joint ventures, franšíza, licenční dohody, fúze, akvizice aj.).
Charakteristika vybraných forem formálních dohod podniků
Joint venture funguje tak, že většinou domácí podnik spolu s dalším
zahraničním podnikem či organizací vytvoří novou společnou obchodně-právní
entitu (většinou akciovou společnost). Cílem je spojit přednosti či zkušenosti
obou partnerů, např. zahraniční subjekt může nabídnout peníze či prověřenou
značku, domácí má zase lepší znalosti místního trhu. Příkladem takové
spolupráce je například japonsko-švédský Sony Ericsson.
Franšíza je způsob obchodní činnosti a marketing výrobků nebo služeb, který je
používán v různých odvětvích průmyslu a obchodu. Jedná se o poskytnutí práva
užívat obchodní známku a znalosti vlastněné nějakou korporací pro své vlastní
podnikání.
Licenční dohody poskytnutí práva ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území
na nabytí (nákup) či poskytnutí (prodej) licence na některou z ochran duševního
vlastnictví. Poskytovatel opravňuje nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na
sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se
zavazuje k poskytování určité úplaty nebo jiné majetkové hodnoty.
Fúze existují ve „dvou provedeních“ – splynutí a sloučení. V případě fúze
sloučením zůstává nástupnickou organizací jedna z těchto společností.
U splynutí dojde ke sloučení dvou a více společností do jedné a vzniká třetí –
nová společnost. Další druh spojení představují akvizice, kde dochází k získání
jiné společnosti, přičemž obě zůstávají na sobě nezávislé.
Neformální dohody často doprovázejí uzavření formálních dohod, což
umožňuje snadnější řešení sporů nebo nedorozumění, které se mohou projevit
v průběhu plnění smluv a které nelze očekávat, ani je zahrnout do smluv.
Kooperační vztahy aliancí mohou kromě tradičních odběratelskododavatelských vztahů obsahovat distribuční (marketingové) dohody, provozní
a logistické koalice, technologické inovace a vývoj produktů, poprodejní servis
aj. Tyto vazby se mohou vytvářet jednak mezi podniky, které si
nekonkurují, tedy zejména u firem nabízejících komplementární
produkty, anebo
92
u firem, které si konkurují.15
Výše uvedené charakteristiky aliancí napomáhají vymezit složitou podobu sítí,
které představují vyšší formu aliancí (tzv. sítě aliancí). Síťování obecně
představuje takovou organizační strukturu, kdy dochází k propojení nebo
seskupování teritoriálně rozptýlených firem do většího celku ve snaze
dosáhnout společného cíle. Na rozdíl od aliancí můžou být někteří členové sítě
při jejím vytváření aktivnější (větší aktivitu je však potřeba odlišit od větší
dominance).
Sítě mohou být vytvářeny firmami:
s rozdílným předmětem podnikatelské činnosti – tzv. vertikální
(heterogenní) sítě, které však na sebe v určitých směrech navazují,
takže vytvářejí v souhrnu celek, který v určitém rozsahu může
poskytnout komplexní produkt nebo službu;16
které působí ve stejné oblasti – tzv. horizontální (homogenní) sítě.
Podnikatelští aktéři mohou být integrováni v různých konkurenčních
vztazích a sítích, popřípadě v ujednáních o spolupráci. Účelem je
získání ekonomických výhod v podobě společného marketingu,
nákupu surovin prostřednictvím vyjednávací síly, anebo naopak při
společném prodeji vlastní produkce či společného zastupování na
veletrzích v zahraničí apod.; tato seskupení vytváří protiváhu
kapitálově silnějším subjektům.
Další sdružení podnikatelských subjektů na bázi sítí může mít
charakter kombinovaných (laterálních, diagonálních) sítí,
představujících spojení velké firmy s řadou MSP, které mohou být jak
subdodavateli různých komponentů, tak i služeb tzv. laterální
(kombinované) sítě.
15
Kromě přístupu k dočasnému potřebnému zdroji nebo k dočasnému sdružování
prostředků, které by měly pozitivně ovlivňovat výkonnost partnerů (např. urychlení
výzkumu a vývoje), může podnik využít konkurenci jako subdodavatele v době, kdy
dočasně dosáhl svých plných výrobních kapacit, nebo může být cílem zvládnout
velké projekty, zvětšit tržní podíl či proniknout na nové velké trhy.
16
Různé dodavatelské podniky a instituce v celém spektru výrobního programu
propojené s určitým, zpravidla větším podnikem do strategického řetězce proto,
aby bylo možné s dostatečným časovým předstihem zasvětit dodavatele do
strategických záměrů výrobce finálu a subdodavatelé měli dostatek času na vývoj a
přípravu nových modelů svých subdodávek pro inovovaný finální výrobek. Další
možnost spočívá v tom, že se spojí firmy podnikající ve stejné oblasti v různých
profesích.
93
Dále pak je možné se setkat s pojmy jako měkká síť (otevřené sítě
s minimálními požadavky na členství – např. ve formě členského příspěvku –
v podobě místních profesních a obchodních asociací, komor) a tvrdé sítě
(postaveny na smluvním základě s omezeným počtem firem, představované již
zmiňovanými strategickými aliancemi).
Některé sítě, jako jsou profesní a oborová sdružení, mohou často snížit
heterogenitu firem přes artikulaci společných norem, standardů a pravidel
chování mezi konkurenčními firmami. Vytváření sdružení může být jedním
z možných řešení v případě rozvoje malých firem.
Aplikace teorie kooperace je v podmínkách ČR složitá, protože čeští
podnikatelé nepociťují potřebu sdružovat se či navazovat úzké vztahy
s jinými organizacemi. Převládá konkurenční nevraživost místo toho, aby se
bojovalo za společné cíle a zájmy. Důvodem jsou tradiční bariéry v podobě
citlivých dat o vlastní firmě, know-how, strach z konkurence, či podnikatelé
jednoduše nevěří možným výhodám, které jim síť může přinést.
Jednoznačně špatným přístupem v rozvoji firem je jejich neochota navazovat a
udržovat kontakty, dále se může jednat o přebírání aktivity v rámci
podnikatelských svazů a asociací, což vede ke konkurenční nevýhodě. Jako
velká rozvojová rezerva se jeví, zejména u nejmenších velikostních kategorií
podniků, minimální zapojení do zájmového a hospodářského sdružování.
V následujícím rámečku jsou uvedeny úspěšné příklady z české podnikatelské
praxe.
Aliance JITONA/Tusculum
Jako příklad spojení dvou významných českých výrobců nábytku lze uvést firmy
JITONA, a. s., a Tusculum, a. s., v alianci JITONA/Tusculum v roce 2003. Vznikla
tak skupina s největším potenciálem v oblasti výroby nábytku v České republice.
Aliance dosahuje roční obrat více než 2 mld. Kč a exportuje 95 % své produkce
na trhy v mnoha zemích Evropy. Ve svých výrobních závodech v Soběslavi,
Klatovech, Rousínově a Třebíči vyrábí dřevěný masivní nábytek, dřevěný
dýhovaný a laminovaný nábytek a čalouněný nábytek.
Pramen:
http://www.dnoviny.cz/logistika-spedice/ceske-spedice-zalozily-vlastniprepravni-system
94
Aliance vinařů V8
Aliance vinařů V8 vznikla v roce 2006 s cílem podpořit výrobu a propagaci
vysoce kvalitních moravských vín. Členy V8 jsou v současné době VINO HORT,
vinařství KOLBY, Víno Marcinčák, Nové Vinařství, vinařství REISTEN, vinařství
SONBERK a vinařství Volařík. Jako konkurenční výhodu vůči ostatním
moravským vinařům uvádějí odlišnost s maximálním důrazem na kvalitu vín, a
proto také nechávají každý rok testovat svá vína významnými vinařskými
odborníky, nositeli světově proslulého titulu Master of Wine. Společným cílem
je spolupráce zkušených vinařů, kteří mají za sebou už četné úspěchy a chtějí se
dále učit jeden od druhého. Chtějí se navzájem inspirovat a hnát kupředu, aby
neustrnuli a byli schopni konkurovat výrobcům kvalitního vína v zahraničí.
Vedle sdílení podobných idejí je neméně důležitá spolupráce ekonomická či
marketingová. V8 je dnes dostatečně velká a silná, aby obsáhla všechny typy a
styly vína, které se u nás připravují, a současně udržela jejich špičkovou kvalitu.
Tím je mimořádně zajímavá pro tuzemské i zahraniční distributory a
obchodníky s vínem.
Pramen: http://www.8v.cz/
Horizontální sítě podniků v ČR
Příkladem horizontálních sítí v ČR je například sdružení pro rozvoj cestovního
ruchu na Benecku a okolí, sdružení penzionů obcí Sedlčanska atd. Sdružení
penzionů v určitém regionu, které společně vystupují (vystavují za region) na
mezinárodních veletrzích, mají společný informační bod pro turisty informující o
volných kapacitách ubytování v penzionech, jež jsou jeho členy. Mohou taktéž
provádět společný nákup (ve velkém) některých vstupů, vzájemně si vypomáhat
při některých potížích.
Homogenní uskupení vznikají i v obchodě – celostátní obchodní sítě plošně
pokrývají celé území státu a jsou typické velkým počtem kooperantů (i několik
set). Reprezentanty jsou například sítě malých prodejců, např. potravinářské
maloobchodní sítě BALA či ENAPO, síť drogérií TETA, prodej elektrozboží
HELE, PROTON nebo sítě družstevních prodejen Jednota a Konzum.
Výhody síťového podnikání:
snižování nákladů a využití externích úspor z rozsahu,
sdílení rizika,
eliminace, redukce vzájemných konkurenčních střetů, obrana nebo
útok proti konkurenci,
95
usnadnění vzájemného přístupu ke zdrojům, přístupu na nové trhy a k
technologiím, předávání obchodních informací a technických
poznatků,
mezifiremní budování důvěry a spolupráce,
zvyšování efektivity služeb a hodnot zákazníkům, získání nových
zákazníků,
zrychlení inovací (vývoje nových produktů na trh) a jejich dodávky,
zlepšení image firmy,
překonávání obchodních nebo investičních limitů,
důležitá role při získávání lidských zdrojů a finančních prostředků,
zlepšení koordinace politik a souvisejících činností,
držení kroku s vývojem příslušného odvětví,
sledování zpráv o místních akcích či vědomostí o příslušných právních
předpisech,
v dobách krize možnost tlumení dopadů na výkonnost firem a jejich
přežití.
Nevýhodou síťového podnikání je jistá míra ztráty samostatnosti firem.
Fungování sítě se potýká s řadou faktorů, které negativně ovlivňují její úspěch.
Jedná se zejména o: výběr nevhodného partnera, nefungující komunikační
kanály, snaha o získání jednostranných výhod, oportunistické chování partnera,
neschopnost partnera splnit jeho část dohody, nedostatek podnikatelského
ducha, překážky sdílení informací, nedostatek důvěry, nedostatek partnerské
kompatibility (nesoulad ve strategii, struktuře a kultuře) a nesoulad cílů,
kritický počet subjektů v síti aj.
Hybridním modelem podnikových sítí jsou klastry.17 Charakteristika, která mění
poměrně uzavřené podnikové sítě na klastry, je jejich otevřenost do veřejných
institucí a jejich příslušnost k určitému regionu. Jsou tedy představovány
geografickým seskupením podnikatelských subjektů, které spolu soutěží či
spolupracují, a dalších přidružených veřejných institucí a organizací. Schéma
klastru zobrazuje následující obrázek.
17
Předmětem aliancí bývají často projekty v oblasti aplikovaného výzkumu a vývoje.
V praxi se jedná zejména o spolupráci v rámci klastrů či technologických platforem.
96
Obr. 5: Schéma klastru
Pramen: Upraveno podle Bitici a kol. (2004: 262)
Vytváření klastrů může být pro MSP zajímavé zejména z následujících důvodů.
Cílená kooperace podniků s obdobným zaměřením pro podpoření
specializace a zvýšení dělby práce firem, mezi nimiž existují
dodavatelské, kooperační a informační vztahy. Jedná se o průmyslové
okrsky tvořící geograficky lokalizovanou síť MSP.
Získání stabilní pozice subdodavatele velkých podniků.
V rámci vlastních inovačních aktivit využívání služeb podpůrných
institucí, jako jsou odborné školy, univerzity a výzkumné instituce,
poradenské a vzdělávací instituce, regionální samosprávy aj.
Typologie klastrů vychází ze základních charakteristik popsaných u aliancí či
podnikových sítí. K tomu se přidávají i další hlediska, jako je velikost, hloubka,
šíře nebo stav rozvoje, zapojení vzdělávacích, výzkumných a vývojových
institucí (vzdělávací dimenze), samozřejmě hledisko geografické atd.
Klastry nejsou ničím novým, vznikají přirozeně („zdola nahoru“ – „bottom up“)
– tzv. porteriánské klastry –, nebo vědomě („shora dolů“ – „top down“), tedy
takové klastry, které jsou určitým způsobem vědomě řízeny a organizovány
(institucionalizovány – mají manažera klastru).
97
Příklady vzniku klastrů přirozeně a řízeně
Vznik přirozeného klastru Nanomedic, a. s., iniciovala firma CPN, s. r. o., dceřiná
společnost holdingu Contipro-Group, která oslovila své stávající partnery, firmy
a další subjekty, o kterých si myslela, že by mohly těžit z členství v klastru. Toto
„mapování“ si hradila z vlastních zdrojů. Klastr tak vznikl přirozeným způsobem
a z potřeb firem, které se nacházejí na hranicích Pardubického a
Královéhradeckého kraje.
Pramen: http://www.tc.cz/dokums_raw/echo12011nahl_57.pdf.
Jako příklad vědomě vytvořeného klastru lze uvést první biotechnologický
klastr v ČR, který vznikl z podnětu JIC v Jihomoravském kraji.
Pramen: http://www.online.muni.cz/udalosti/90-vitezem-ceskeho-kola-best-ofbiotech-je-tym-z-mu
Obr. 6: Klastry a klastrové iniciativy v ČR
Pramen: Národní klastrová asociace. URL <http://www.nca.cz/cs/katalog-eskchklastr>
98
Následující tabulka č. 3 poskytuje stručný přehled o charakteristických znacích
seskupení a rozdílech mezi podnikovými sítěmi, klastry a průmyslovými okrsky,
o kterých pojednával výše uvedený text.
Tab. 3: Základní rozdíly mezi podnikovými sítěmi
Charakteristické
Síť podniků
Průmyslové
znaky
klastry
seskupení
Význam
přístup firem ke
přitahují
specializovaným
specializované
službám
služby do regionu
Forma členství
omezené
otevřené
Formalizace
ano, smluvní
dohody
ne, postavena na
společenských
hodnotách
Založeny na
kooperaci
Zaměření na
/podporuje/
společné
projekty
složitých výrob
Charakter
podnikatelských
subjektů
v seskupení
společné
podnikatelské
cíle
kooperaci i
konkurenci
generování
poptávky
v podobných či
příbuzných
odvětvích
společné vize,
geografická
koncentrace
propojených
podniků a
institucí v určité
oblasti průmyslu
Průmyslové
okrsky
dělba práce v
rámci malého a
středního
podnikání
otevřené
ne, ale úloha
institucí
(poradenských,
státních apod.)
kooperaci
schopnost MSP
inovovat
geograficky
lokalizované
malé a střední
podniky
s podobnou či
příbuznou
činností a cíli
Pramen: Rydvalová, 2011
Další druhy forem spolupráce mohou mít formu:
Technologických platforem, jako jsou oborová seskupení, která
sdružují průmyslové podniky, oborová sdružení a svazy, výzkumné a
finanční instituce, národní orgány veřejné správy, asociace uživatelů a
99
spotřebitelů podílejících se na výzkumu, vývoji a inovacích ve
strategicky významné technologické oblasti.
Pólů excelence – rozvoj specifických typů seskupení zaměřených na
high-tech obory zpracovatelského průmyslu a průřezová odvětví
(biotechnologie, nanotechnologie aj.).
V ČR je pro podporu klastrů a technologických platforem určen Operační
program Podnikání a inovace (OPPI), jehož vypisovatelem je MPO,
poskytovatelem je CzechInvest, prioritní osa „Prostředí pro podnikání a
inovace”, konkrétně jeden z jeho programů – Spolupráce.
K dalším formám patří duální formy studia, společné výzkumné agendy,
vědecko-technické parky, centra excellence za podpory OP VaVpI (např. CEITEC
a BIOMEDREG), kompetenční (výzkumná) centra se silnou orientací na aplikaci
výzkumných výsledků v praxi za podpory OPPI programu PROSPERITA (např.
spolupráce JMK, JIC, VUT a ČVUT plánuje vybudování kompetenčního centra
Kuřim) apod.
4.2 Doporučení ke zlepšení podnikatelské spolupráce
Základním problémem výstavby sítí je koordinace jednotlivých
partnerů, jejich cílů a očekávání. Právě tento fakt zdůrazňuje význam
výběru partnerů, který ovlivňuje výkon sítě. Pro řešení se používají
různé manažerské nástroje, jako je MBO („Management by
Objectives“) nebo BSC (metoda „Balanced Scorecard“) a jiná
kvalitativní a kvantitativní měření výkonnosti partnerů.
Jedním z řešení jsou kvalitně zpracované dohody, které by na jedné
straně měly přesně specifikovat předmět společného zájmu, na druhé
straně uvést, kde jsou firmy plně autonomní a nebrání se vzájemné
konkurenci.
Vývozním aliancím českých podnikatelů napomáhá docela úspěšně
agentura CzechTrade a Hospodářská komora ČR, zejména podporou
prostřednictvím mezinárodních veletrhů a výstav. Seznam aliancí lze
nalézt online na: http://www.czechtrade.cz/sluzby/vyvozni-aliance/
vyvozni-aliance-seznam/.
Vytváření informačních a komunikačních platforem, které by
ulehčovaly mapování a navazování dalších kontaktů a vzájemnou
spolupráci a partnerství podnikatelského sektoru.
100
Inovační networking
Inovační networking je platforma pro vzájemné kontaktování a komunikaci
subjektů, kteří chtějí efektivním způsobem jak navázat obchodní partnerství a
vytvořit inovační aliance, tak zaujmout konečné zákazníky a vygenerovat tak
nové zakázky. Poskytuje Sdružení právnických osob CzechInno, dostupné na
www.czechinno.cz.
Na podporu síťové iniciativy v České republice vyhlašuje MPO OPPI
program Spolupráce, který se sice věnuje rozvoji vzniklých klastrů,
nikoliv však podpoře jejich vzniku. Proto by bylo vhodné, aby kraje
systémově přistupovaly a prováděly analýzu a mapování pomocí
nových metod.
Rozvoj síťového podnikání a klastrů podporovat formou zlepšování
legislativy, která by nebránila aplikaci přístupů spolupráce mezi
podnikateli a veřejným sektorem v praxi, nebo zjednodušením
administrativy (čerpání dotací, založení podnikatelského subjektu,
katastr nemovitostí atd.).
Vhodná forma propagace forem spolupráce a možného členství
v sítích, klastrech – zejména pro nejmenší velikostní kategorie
podnikatelů. Jednou z možností, jak tento negativní postoj změnit, je
vypracovat strategii efektivní komunikace s podnikateli. Jednou z
možných podpor národních či regionálních jsou různé projekty
krajského či celostátního charakteru ve formě informačních portálů,
které poskytují informace a návody, jak vytvořit klastr, jaké jsou jeho
náležitosti, podmínky vzniku, povinnosti, příklady dobře fungujících
sítí a klastrů. Dále se může jednat o organizování seminářů,
konferencí, přednášek, setkání realizované krajem, komorami,
vysokými školami atd.
Znalostní platforma www.klastr-control.cz
Výbornou znalostní platformu v ČR klastrové iniciativy poskytuje www.klastrcontrol.cz, který zaštiťuje Západočeská univerzita v Plzni, Univerzita Tomáše
Bati ve Zlíně, České vysoké učení technické v Praze, Univerzita Hradec Králové,
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Vysoká škola chemickotechnologická v Praze a Technologické centrum AV ČR.
101
Shrnutí
 Budování sítí začíná na lokální úrovni, na mezilidských vztazích, které
začínají jako sociální výměna mezi dvěma stranami, často mezi
dodavatelem a odběratelem, kteří se podílejí na interakci s ostatními.
Nelze jednoznačně vymezit či kodifikovat podobu sítí. Vždy bude
záležet na zkoumaném předmětu či společném zájmu a míře těsnosti
spolupráce.
 Každá síť je svým způsobem specifická a navíc prochází neustálým
vývojem, svým životním cyklem, kde jednotlivé kooperační vztahy
vznikají a zanikají. Rozhodující faktory pro úspěšnost sítí závisí na
konkrétní podobě sítě a determinuje je splnění několika základních
principů, jako je vysoká úroveň spolupráce, vzájemná důvěra,
iniciativa, schopnosti a flexibilita. A kromě toho jsou také důležité
znalosti a podnikavost místních lidí, sdílení zdrojů, moderních
technologií a kapitálu.

Podnikatelské sítě, klastry, jsou představovány sektorovým nebo
geografickým seskupováním (sdružením) vzájemně provázaných
firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem
v příbuzných či vzájemně se doplňujících oborech a sdružených
institucích, které v rámci klastru spolu navzájem spolupracují.

Podstatou síťování jsou zpravidla dlouhodobé kooperační dohody
mezi dvěma a více podniky, tzv. aliance, vznikající spojenectvím
relativně stejně silných firem. Mohou mít charakter neformální, nebo
formální a vznikají mezi podniky, které si nekonkurují, či konkurují.

Výhodou síťového podnikání je usnadnění přístupu ke zdrojům
(finanční kapitál, znalosti, lidé, technologie aj.), snižování nákladů,
sdílení rizika, lobbing, zrychlení inovací, možnost centrálního nákupu,
přístup k novým trhům atd. Nevýhodou je ztráta jisté míry
samostatnosti.

Úspěšnost sítí závisí na vysoké úrovni spolupráce, vzájemné důvěře,
iniciativě, schopnosti a flexibilitě.
102
5. MOŽNOSTI SPOLUPRÁCE PODNIKATELŮ S VEŘEJNÝM SEKTOREM
Pro oficiální spolupráci na konkrétní aktivitě či projektu mezi veřejným a
soukromým sektorem existuje jedna významná bariéra, která je dána rozdílnou
podstatou a způsobem fungování veřejné správy a podnikatelských subjektů.
Tato bariéra se nazývá veřejná podpora. Veřejnou podporou se rozumí každá
podpora poskytnutá v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, která
narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité
podniky nebo určitá odvětví výroby, a která ovlivňuje obchod mezi členskými
státy Evropského společenství.
Na základě uvedené definice veřejné podpory je nutné, aby si dotčený subjekt
před započetím realizace aktivit komerčního charakteru, které budou
realizovány v interakci veřejného a soukromého sektoru, položil čtyři základní
otázky:
a) Je podpora poskytnuta státem, nebo z veřejných prostředků?
Pojem státní podpory se vztahuje na jakoukoli přímo či nepřímo poskytnutou
výhodu financovanou ze státních prostředků, poskytnutou státem jako
takovým nebo zprostředkujícím subjektem jednajícím na základě svěřených
pravomocí. Základním předpokladem pro naplnění tohoto definičního znaku je
ovlivnění veřejných rozpočtů.
b) Zvýhodňuje podpora určité podniky nebo určité odvětví podnikání a je
selektivní?
Zvýhodnění představuje stav, který by za běžných tržních podmínek nenastal.
Ke zvýhodnění dochází už tehdy, když podpora snižuje náklady, které by musel
příjemce za běžného fungování nést ze svého rozpočtu. Selektivní opatření je
zase takové, které není aplikováno vůči všem podnikům na trhu stejně a nelze
jej tedy označit za obecné opatření.
c) Je narušena nebo hrozí narušení soutěže?
Narušení soutěže stejně jako další definiční znak veřejné podpory (ovlivnění
obchodu mezi členskými státy) Evropská komise spíše předpokládá. Soutěž je
narušena tehdy, pokud opatření posílí postavení příjemce podpory oproti jeho
konkurentům.
d) Je ovlivněn obchod mezi členskými státy?
Není stanovena žádná hranice, kdy již konkrétní opatření ovlivňuje obchod
mezi členskými státy. Z judikatury však vyplývá, že i malá částka či malá velikost
příjemce veřejné podpory může ovlivnit trh mezi členskými státy.
103
K ovlivnění obchodu zpravidla nedochází, pokud předmětné opatření působí
pouze lokálně (regionálně) či příjemci podporovaných služeb pocházejí pouze
z jednoho členského státu.
Pokud si dotyčný (může to být zástupce veřejné i soukromé sféry) položí
všechny tyto otázky a na všechny si odpoví ANO, tak se bude s největší
pravděpodobností jednat o aktivitu, kterou lze klasifikovat jako veřejnou
podporu. Pokud si dotyčný ale nebude jistý, je možno zaslat jeho záměr na
Úřad pro hospodářskou soutěž a ten již jednoznačně posoudí, zda se opravdu
jedná o veřejnou podporu, nebo ne.
Veřejná podpora je obecně zakázána. Její poskytnutí je možné tehdy, pokud
najdeme právní titul (výjimku) k jejímu legálnímu poskytnutí. Mezi takové
výjimky můžeme zařadit například poskytování podpory ve formě podpory de
minimis, regionální podpory či vyrovnávací platby za výkon veřejné služby
v souladu s příslušnými pravidly.
Podpora de minimis
Podpora de minimis představuje takovou podporu, která nesmí spolu s
ostatními podporami „de minimis“ poskytnutými jednomu příjemci (nejčastěji
podnikatelskému subjektu) za dobu předchozích tří let přesáhnout výši
odpovídající částce 200 000 EUR. Za tříleté období se považují fiskální roky
používané k daňovým účelům.
Podporu de minimis není možno kumulovat s jinou veřejnou podporou na stejné
způsobilé výdaje, jestliže by kumulací došlo k poskytnutí vyšší míry podpory, než
je stanovena dle maximální intenzity podpory. Od 1. 1. 2010 se pro přepočet
měny používá měnový kurz Evropské centrální banky platný v den vydání
Rozhodnutí o poskytnutí dotace.
Pokud tedy nastane tato situace a bude možné poskytnout dotyčnému
veřejnou podporu v jedné z možných forem, pak její výše se bude odvíjet dle
jeho velikosti a také dle územního dopadu realizovaných aktivit. Maximální
intenzita veřejné podpory je do konce roku 2013 vymezena v tabulce
zvedeným způsobem.
104
Tab. 4: Vymezení maximální intenzity veřejné podpory v regionech NUTS II
v ČR do roku 2013
Malý
Střední Velký
Region NUTS II
podnik podnik podnik
Střední Morava, Severozápad, Střední Čechy,
60 %
50 %
40 %
Moravskoslezsko, Severovýchod, Jihovýchod
18
Jihozápad (v období 1. 1. 2011 – 31. 12. 2013)
50 %
40 %
30 %
Pramen: CzechInvest. URL <http://www.czechinvest.org/verejna-podpora>
Pozn. V případě identifikace veřejné podpory u subjektu veřejné správy (např. obec
či kraj) je daný subjekt posuzován jako velký podnik.
5.1 Spolupráce podnikatelů se sektorem školství
Spolupráce školství a podnikatelského sektoru má mnoho forem a jejich
konkrétní podobu ovlivňuje cela řada faktorů, jako jsou potřeby a možnosti
účastníků, množství zdrojů, personální zabezpečeni apod. Podrobněji můžeme
rozvést následující podoby spolupráce:
Mobilita lidských zdrojů a výměnné programy: vysílání studentů a
akademiků na průběžné a intenzivní stáže, odborné praxe a pobyty do
podniků. V rámci spolupráce dochází i ke zpracování řešení konkrétních
problémů firmy a jejich prezentace prostřednictvím bakalářských,
diplomových a doktorských prací nebo workshopů.
Přednášková činnost představitelů podnikatelských subjektů, vedení
ročníkových prací, společná tvorba a realizace studijních programů,
spolupráce na profilu absolventa, společné semináře, konference atd.
Spolupráce na výzkumu a vývoji, jejímž prostřednictvím dochází k
tvorbě znalostí. Školy provádí výzkum a vývoj pro podniky na zakázku,
realizují společné projekty, provozují společné laboratoře či si volné
kapacity svých laboratoří vzájemně poskytují.
Experti či celé týmy expertů z akademické půdy mohou přispět k
přenosu neboli transferu znalostí do podniků formou konzultační
činnosti. Nebo pokud výzkumníci na vysoké škole vyvinou nějaký nový
postup či výrobek a nechají ho patentovat, mohou ho pak prodat k
dalšímu užívání podnikatelskému subjektu (sem patří patenty, autorské
práva či užité vzory).
18
Podpora je nižší vzhledem k sousedství s vyspělými regiony EU (Bavorsko, Horní
Rakousko) a nebezpečí narušení hospodářské soutěže.
105
Studenti či akademici z vysoké školy (popřípadě společně) mohou
zakládat spin-off společnosti. Kapitálově se může účastnit přímo vysoká
škola, která pak může založené subjekty v určité fázi vývoje prodat
dalšímu zájemci. Spin-off či start-up společnosti (nově vzniklé) mohou
za zvýhodněných podmínek působit v podnikatelských inkubátorech či
se postupně přesunout do vědecko-technologických parků. Některé
univerzity, povětšinou technického charakteru, nabízejí zvýhodněné
podmínky pro své studenty či akademiky, aby je stimulovaly k zájmu o
podnikatelskou činnost.
Spolupráce vysokých škol a podnikatelského sektoru obsahuje aktivity založené
na lidském faktoru. Jedná se především o výuku studentů a výukovou činnost
pro podnikatelské subjekty.
Z hlediska využití vzdělávacích institucí (střední, vyšší odborné a vysoké školy)
jako jedné z možností, jak uspokojit podnikovou potřebu vzdělaných a
kompetentních pracovníků a managementu, se jedná o koncept celoživotního
učení (celoživotní vzdělávání dospělých). To se uskutečňuje prostřednictvím
neformálního vzdělávání, tzv. dalšího profesního vzdělávání, které může
nabývat různých forem:
normativní vzdělávání (školení, kurzy) je založeno na získávání
dovedností, které mohou podniky prostřednictvím svých
zaměstnanců a managementu uplatnit ve své praxi,
nebo v zájmu dalšího pracovního uplatnění zaměstnanců ve formě
kvalifikačního a rekvalifikačního vzdělávání.
Dále se může jednat o MBA programy realizované vysokými školami, které
v sobě ve větší míře obsahují prvky vysokoškolského studia se zápočty a
zkouškami. Jedná se o systémové vzdělávání, které je založeno na získávání
znalostí a dovedností a existuje zpětná vazba uplatnění výsledků vzdělávání
v praxi. Objevují se programy realizované jak formou prezenční, tak
kombinovanou s využitím e-learningu. Převažujícími metodami ve vzdělání jsou
přednášky, workshopy, výcviky dovedností, řešení případových studií či hraní
rolí.
106
5.2 Spolupráce podnikatelského sektoru s výzkumnými institucemi
Za důležitý zdroj inovací je považován výzkum a vývoj (VaV), přičemž
rozlišujeme mezi základním a aplikovaným výzkumem:19
Základní výzkum je definován jako činnost vědců a jiných lidí, kteří
svá zkoumání provádějí bez vědomých cílů jiných. V moderních
programech průmyslového výzkumu a vývoje není základní výzkum
(někdy nazývaný čistým výzkumem) obvykle zcela "čistý"; je obvykle
směřován ke generalizovanému cíli, takovému, jako je výzkum
technologických hranic, který slibuje pokrok v daném odvětví.
Příkladem je výzkum štěpení genů nebo klonování v laboratořích
farmaceutických firem.
Aplikovaný výzkum dovádí objevy základního výzkumu do stavu, kdy
mohou být využity k splnění určitých potřeb, zatímco fáze vývoje
zahrnuje kroky potřebné k zavedení nových nebo modifikovaných
výrobků nebo postupů do výroby.
Vědecko-výzkumné kapacity nabízejí veřejné a státní vysoké školy, veřejné
výzkumné instituce, ale také soukromé subjekty či menší, rozvíjející se inovační
firmy. Formy a úrovně spolupráce mezi podnikateli a vědecko-výzkumnými
institucemi mají různou podobu a intenzitu, mohou být založeny na smluvní
spolupráci či institucionalizované (vztažené k právní formě).
Možnost podpory outsourcingu výzkumu pro menší projekty na národní úrovni
představují tzv. inovační vouchery, které jsou financovány z Regionálních
operačních programů a prostředků krajů. Jedná se o veřejnou podporu
podnikatelskému subjektu poskytovanou v režimu de minimis.
Inovační vouchery představují účinný nástroj podpory spolupráce podniků
s vědecko-výzkumnými institucemi ve formě jednorázové dotace, kterou firma
může utratit za znalost zakoupenou od poskytovatele znalostí. Získaná znalost
by měla být pro podnikatele nová a měla by usnadnit inovaci vlastního
produktu, procesu nebo služby.
Tyto služby od vědecko-výzkumných institucí mohou zahrnovat: vývoj
produktu, procesu či služby, testování a měření, navrhování prototypů,
technologický audit, studie proveditelnosti apod.
Největší přínosy inovačních voucherů:
podnikatelé získají nové technologie a výzkumné partnery,
19
Podle http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/eb/prum_eng/vyzkum_vyvoj.html.
107
vědci najdou průmyslové aplikace pro výsledky výzkumu,
spolupráce mezi výzkumnou a podnikatelskou sférou přináší vysokou
přidanou hodnotu, která může výrazně posílit konkurenceschopnost
zúčastněných aktérů i celého regionu,
odbourávání bariéry vzájemné nedůvěry firemního a akademického
světa.
Jihomoravské inovační centrum
Zprostředkovatelem inovační podpory a propojení univerzit a vědeckovýzkumných institucí (Vysoké učení technické v Brně, Masarykova univerzita,
Mendelova univerzita v Brně a Veterinární a farmaceutická univerzita Brno) s
podnikatelskou sférou v Jihomoravském kraji je Jihomoravské inovační centrum
(JIC).
JIC nabízí firmám ve všech stadiích vývoje kancelářské i laboratorní prostory,
kontakty na investory, vytipování vhodných obchodních partnerů v regionu,
pomoc s hledáním partnera pro výzkum a vývoj na zakázku, zprostředkování
prodeje či uplatnění technologie, finance na ochranu duševního vlastnictví a
mnoho dalšího.
Pramen: www.jic.cz
Podpora výzkumu a vývoje podnikatelů
Vedle získání výsledků výzkumu a vývoje od výzkumných institucí vytvářejí
podniky nové postupy či výrobky na základě vlastního výzkumu. Veřejná správa
považuje výzkumnou činnost za obecně prospěšnou, jako základ pro rozvoj
nejen podniků, ale i regionů. Proto vytváří různorodé možnosti podpory
výzkumy a vývoje podnikatelských subjektů. Rozlišujeme dva základní typy
podpory:
přímá podpora, která může být poskytnuta z následujících zdrojů:
 z prostředků státního rozpočtu formou účelové nebo
institucionální podpory v oblasti financování vědy a
výzkumu, 20
20
Veřejná (přímá) podpora výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu ČR je dána
zákonem 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z
veřejných prostředků. Její nové znění platí od 1. 7. 2009 – zákon č. 110/2009 Sb.
108
 ze strukturálních fondů Evropské unie (v rámci operačních
programů),21
 z Mezinárodních výzkumných programů (nejznámější je 7.
rámcový program);
nepřímé nástroje, umožňující jednotlivým subjektům využít k
podpoře VaV vlastních zdrojů za zvýhodněných podmínek (různé
daňové pobídky a úlevy, urychlené odpisování, snížení odvodů
sociálního pojištění, osvobození od cel, mechanismy garancí,
zvýhodněné úvěry, podpora rizikového kapitálu a zvýhodněný
pronájem státní i regionální infrastruktury).
Možnosti finanční podpory ze 7. rámcového programu Evropských
společenství pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace (2007–2013)
Možnost, jak získat finanční podporu na spolupráci při výzkumu a vývoji na
evropské úrovni, představuje 7. rámcový program ES pro výzkum, technologický
rozvoj a demonstrace (2007–2013). V rámci programové oblasti Kapacity
existuje aktivita Výzkum ve prospěch MSP, v jejímž rámci si malé a střední
podniky mohou objednat u výzkumných institucí nebo univerzit výzkum. Tato
aktivita funguje tak, že skupina několika malých či středních podniků nadefinuje
výzkumný úkol, který zadá výzkumným organizacím. Ty provedou výzkum a
jeho výsledek předají MSP. Skupina malých či středních podniků v rámci
projektu tento výsledek ověří v praxi. Je zde tedy tendence podporovat
prakticky zaměřené projekty. Z pohledu podniku představuje výhodu to, že
náklady organizace provádějící výzkum jsou plně proplaceny Evropskou komisí.
Další výhodou je skutečnost, že vlastníky práv k výsledkům výzkumu jsou firmy,
nikoliv instituce, které jej provedly. Projekty také nejsou tematicky omezeny,
záleží na firmách, jaký typ výzkumu si chtějí „objednat“.
Nevýhodu mohou představovat pravidla pro projekty, které se ucházejí o
finanční podporu. Jedním z nich je, že firma si výzkum nemůže objednat sama,
ale v rámci konsorcia složeného nejméně ze tří nezávislých MSP ze tří zemí EU
nebo asociovaných zemí. Výzkumné instituce, které řeší projekt, musí být
minimálně dvě, mohou však být i jen z jednoho státu. Tato podmínka zajišťuje,
že výzkum bude využit ve více zemích, na druhou stranu klade na firmy velké
nároky při přípravě projektu. Již před zahájením musí být schopny se domluvit,
21
V období 2007–2013 šlo o Operační program Podnikání a inovace (OPPI –
programy Potenciál, Prosperita, Spolupráce, Projekty na ochranu práv
průmyslového vlastnictví a GESHER/MOST), Operační program Výzkum a vývoj pro
inovace (OP VaVpI) a Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP
VK).
109
jakým způsobem si mezi sebe rozdělí výsledky výzkumu, který jim bude předán
výzkumnými institucemi. Další podmínkou, která může omezovat zejména malé
firmy, je rozpočet projektu, který se musí pohybovat v rozmezí 0,5–1,5 mil. EUR.
Podporovány jsou projekty trvající 1–2 roky. Na aktivitu Výzkum ve prospěch
MSP je pro období 2007 až 2013 vyčleněno 1 336 milionů EUR. Jedná se o typ
outsourcingu výzkumu, kde jedna strana působí jako zadavatel a druhá jako
Contract Research Organisation (CRO). Pravidla umožňují, aby v roli CRO byla
nejen univerzita, ale také malá a střední firma.
Na získání know-how jednotlivců existuje v 7. rámcovém programu možnost
v rámci oblasti Lidé. Jedná se o program Spolupráce akademické sféry, který
pod ni spadá a který je zaměřen na vzájemnou výměnu pracovníků firem a
výzkumných institucí. Firma si tak na časově omezenou dobu může pozvat
výzkumníka, který s ní spolupracuje na konkrétním problému. Výměna
samozřejmě funguje i opačným směrem. Výhodou pro firmu představuje to, že
mzda výzkumníků je proplácena z evropských zdrojů a dochází tak ke značné
úspoře nákladů. Jedná se o typ spolupráce, při které dochází k přenosu znalostí
jednotlivců.
Pramen: Procházka (2011: 8)
Základním koncepčním dokumentem upravujícím v ČR rámec podpory
výzkumu je Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 2009–
2015. V současné době dochází k významnému přesunu kompetencí v oblasti
výzkumu. Dříve poskytovalo účelovou podporu pro vědu a výzkum celkem 19
orgánů státní správy, nyní půjde pouze o 11 orgánů (účelovou podporu
projektů bude rozdělovat pouze 7 poskytovatelů: Grantová agentura ČR,
ministerstva obrany, vnitra, kultury, zemědělství a školství, mládeže a
tělovýchovy. Nově vznikla Technologická agentura, která převzala většinu
programů „končících“ poskytovatelů a která bude významným poskytovatelem
ve vztahu k podnikatelům.
Enterprise Europe Network
Jako nově vzniklá síť poskytuje asistenci při zavádění nových technologií. V ČR je
finančně podporovaná projektem BISONet, jehož koordinátorem je
Technologické centrum AV ČR. Klade si za cíl nejen podporu obchodních aktivit
a podporu účasti firem v 7. rámcovém programu pro výzkum a vývoj, ale rovněž
podporu transferu technologií, inovací a přenos know-how v rámci Evropy a
dalších zemí.
110
Asociace výzkumných organizací (AVO ČR)
AVO prosazuje zájmy především těch subjektů, jejichž dosažené výsledky
výzkumu a vývoje jsou v převážné míře komerčně využívány. V současné době
reprezentuje více než 7,5 tisíce lidí činných v této oblasti. Je jediným sdružením
v ČR, které reprezentuje aplikovaný výzkum a vývoj v podnikatelské sféře, tedy
výzkum rozvíjený a provozovaný převážně z privátních zdrojů a mimo sektor
Akademie věd a vysokých škol.
Asociace inovačního podnikání (AIP ČR)
Je nevládní organizace pro oblasti inovačního podnikání, transferu technologií a
vědecko-technických parků. Je občanským sdružením, jehož úkolem je vytvářet
předpoklady pro rozvoj inovačního podnikání v České republice. Cílem
inovačního podnikání je vývoj technicky nového produktu (výrobku, technologie
a služby) a jeho úspěšné uvedení na trh. AIP ČR se orientuje na konečné
uživatele: inovační firmy, transferová pracoviště, vědecko-technické parky,
pracoviště výzkumu a vývoje.
5.3 Podpůrné instituce pro podnikání, podnikatelské inkubátory
Mezi instituce podporující podnikání lze zařadit na národní úrovni MPO a jeho
agentury (CzechInvest, CzechTrade), ČMZRB, ČEB, EGAP, Společnost vědeckotechnických parků, svazy, sdružení, asociace, hospodářskou komoru, dále pak
na úrovni regionální a krajské regionální rozvojové agentury, regionální
poradenská a informační centra (RPIC), krajské hospodářské komory jakožto
sdružení okresních komor atd.
Součástí podnikatelského prostředí v regionu je inovační podpůrná
infrastruktura reprezentovaná podnikatelskými inkubátory, vědeckotechnickými parky, výzkumnými centry aj. Přínos subjektů podpůrné
infrastruktury spočívá právě ve službách, které poskytují.
Podnikatelské inkubátory
V podmínkách ČR je tento termín oficiálně vymezen v programu Prosperita
jako „prostředí převážně pro začínající inovativní firmy, které požívají za
předem stanovených podmínek zvýhodněného nájemného a služeb
poskytovaných provozovatelem inkubátoru a které jsou schopny uplatnit svůj
produkt v rozumném časovém horizontu na trhu“.
111
Iniciativa v zakládání je nejčastější u obcí a krajů a dále regionálně působících
organizací na podporu podnikání, tedy zejména podnikatelská, inovační a
technologická centra, mohou to být také místní hospodářské komory nebo
oborové svazy. Výjimkou nejsou ani zakladatelé z řad univerzit, vysokých škol a
výzkumných ústavů. Výstavba podnikatelských inkubátorů je často
spolufinancována ze strukturálních fondů.
Výhodou je, že příchozí podniky získávají na jednom místě několik typů podpor.
Pro začínající podnikatele je však důležitá úspora nákladů. Úspory mohou být
dosaženy prostřednictvím minimalizace nutných počátečních investic (např. na
vybavení kanceláře), zvýhodněným nájemným, sdílením provozních nákladů s
ostatními inkubovanými firmami (např. náklady na ostrahu nebo úklid objektu),
personálními úsporami a cenově výhodnějším poradenstvím a vzděláváním.
Inkubátory ale také dávají podnikatelům příležitost transformovat svoje
nápady do podnikatelské praxe. Inkubátory by rovněž měly zvyšovat míru
přežití firem a růstové možnosti začínajících (start-ups) a malých firem v rané
fázi jejich vývoje.
Vědecko-technologické parky
Vědecko-technologické parky jsou instituce, jejichž cílem je zvyšovat
konkurenceschopnost sdružených subjektů prostřednictvím podpory jejich
inovačních aktivit.
Výhodou je, že vedle poskytování nájemních prostor včetně adekvátního
vybavení, odborného poradenství a dalších služeb obvykle stimuluje a řídí
transfer znalostí a technologií mezi vysokoškolskými nebo výzkumnými
institucemi, podnikatelskými subjekty v parku a trhem. Spolupráce VŠ a
podnikatelského sektoru v rámci vědecko-technologických parků je postavena
na podobném principu jako spolupráce v rámci klastrových seskupení.
Iniciativa k založení parku může být vznesena veřejnou správou,
vysokoškolskými institucemi, výrobními podniky, bankovním sektorem,
výzkumnými organizacemi či pro tyto účely zřízenými sdruženími a svazy.
Vědecko-technologické parky se profilují zejména do následujících skupin:
Vědecký park (centrum) – je obvykle situován do blízkosti
akademických pracovišť a jeho hlavním posláním je vědecká činnost.
Technologický park (centrum) – je zaměřen především na transfer
výsledků vědy do výroby a nachází se v blízkosti výrobních podniků.
112
Podnikatelské a inovační centrum (BIC, „Business Innovation
Center“) – je zaměřeno zejména na podporu podnikatelů při zahájení
činnosti a je orientováno na přenos know-how do komerčního využití.
5.4 Spolupráce s krajem
Spolupráce podnikatelského sektoru s krajem se uskutečňuje formou
participace na tvorbě koncepčních dokumentů, zapojení do konkrétních
rozvojových aktivit či prostřednictvím veřejnoprávních aliancí (např. tzv. PPP
projektů s cílem podporovat tuzemské firmy v daném regionu). Úkolem kraje a
s ním spojených institucí je rozvíjet podnikatelské a inovační prostředí a
vytvářet vhodnou podpůrnou infrastrukturu.
Přímou podporou firem ze strany krajů je vyhlašování grantů a dotací, z nichž
můžou čerpat MSP nebo živnostníci, či vypisování speciálních programů, o
které mohou podnikatelé žádat současně s dalšími zájemci dle oboru svého
podnikání. Tady je nutné zmínit, že kraje financují inovační vouchery. Jinde
podpora podnikatelů probíhá jen prostřednictvím operačních programů, tedy
evropských peněz. Jednotlivé regionální operační programy jsou propojeny a
navzájem se doplňují s operačními programy vyhlašovanými na národní úrovni.
Finanční podporou krajské hospodářské komory a regionální rozvojové
agentury také kraj nepřímo podporuje poradenství zaměřené na problematiku
podnikání i přípravu projektů na využívání evropských fondů.
Regionální inovační strategie (RIS)
RIS je dlouhodobý strategický plán rozvoje regionu. Představuje efektivní
nástroj k budování inovační infrastruktury potřebné pro tvorbu inovací, kde je
představen soubor opatření k řešení problémů a potřeb podnikatelské a
vědecko-výzkumné sféry. Jedná se o výstavbu vědecko-technických parků,
center, inkubátorů, investic do průmyslových zón, využití brownfields,
organizování zahraničních misí na výstavy či veletrhy aj. Podpora
podnikatelských klastrů jako nástroje rozvoje regionu je nejkonkrétněji
popsána na úrovni programů krajů a strategií rozvoje krajů. 22
22
Národní strategický rámec ČR (2007–2013), Operační program podnikání a
inovace, Regionální operační programy: OP Praha – Konkurenceschopnost, OP
přeshraniční spolupráce, OP Meziregionální spolupráce, OP Nadnárodní spolupráce
(pro střední Evropu) (Pavelková 2008: 73).
113
Kraj se tedy snaží podporovat nejenom začínající podnikatele (v oblasti
finanční, poradenské, nabídka prostor aj.), ale i jejich síťování a budování
odpovídající podpůrné infrastruktury.
Snahou je pak vytvářet komunikační a informační platformy, které jsou
navzájem propojené, a napomáhat tak dalšímu potenciálu rozšiřování
vzájemné spolupráce a partnerství soukromého a veřejného sektoru.
Projekt PERSPEKTIVA
Projekt PERSPEKTIVA je realizován Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně ve
spolupráci se Zlínským krajem, Technologickým inovačním centrem, s. r. o.,
Krajskou hospodářskou komorou Zlínského kraje a Obchodní akademií Tomáše
Bati a Vyšší odbornou školou ekonomickou Zlín. Hlavním cílem je vytvoření
partnerství veřejného, akademického a aplikačního sektoru, které by mělo vést
k rozvoji spolupráce v oblasti lidských zdrojů a podpoře inovačních aktivit.
Pramen: http://www.ohkzlin.cz/projekt-perspektiva
Budování inovační podpůrné infrastruktury v Jihomoravském kraji
Jihomoravský kraj (dále jen JMK) napomáhá uplatnění inovací v praxi cestou
budování efektivní infrastruktury, např. inkubátorů, které nabízejí chráněné
prostředí pro inovativní firmy. V současné době JMK disponuje Technologickým
inkubátorem II o velikosti 2 900 m2 a prostorem pro cca 25 inovativních firem a
Biotechnologickým inkubátorem INBIT s 2 957 m2 ploch pro asi 25 začínajících
biotechnologických firem.
V Brně se nachází podnikatelské a inovační centrum BIC Brno, s. r. o., či
Technologický park Brno, a. s.
JMK a město Brno věnuje vytváření prostředí, které podporuje výzkum, vývoj a
inovace, značné úsilí. Strategickým plánem, jak toho dosáhnout, je Regionální
inovační strategie (RIS) JMK, jejíž třetí verze rozpracovává čtyři hlavní oblasti
poradenství a služby pro inovativní firmy, transfer technologií,
internacionalizaci a lidské zdroje. První tři okruhy do praxe uvádí Jihomoravské
inovační centrum (JIC), na které se obrací podnikaví studenti, začínající
podnikatelé, firmy s inovativními nápady či vědci a univerzity.
Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu (JCMM) je zaměřeno na
podporu nadaných studentů a lidských zdrojů pro vědu s působností v
Jihomoravském kraji s cílem efektivně podporovat příliv studentů a vědců do
regionu a vytvářet podmínky pro rozvoj nadaných studentů v JMK. JCMM mimo
114
jiné administruje program SoMoPro – program na podporu příchodu špičkových
vědců na vědecko-výzkumná pracoviště v Jihomoravském kraji.
Pramen: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=168168&TypeID=2
5.5 Spolupráce na lokální úrovni – příklad místní akční skupiny (MAS)
Jako významná struktura spolupráce veřejného a soukromého sektoru se
v posledních letech objevují v České republice tzv. místní akční skupiny. V
Evropské unii se tyto skupiny začaly objevovat již na konci 80. let 20. století
v rámci politiky rozvoje venkova. Tehdy se také ve sdělení Evropské komise
Evropskému parlamentu a Radě poprvé objevil pojem Leader, jimž byl označen
dotační program na obnovu venkova, který se později změnil v metodu
spolupráce. Nositelem podporovaných strategií místního rozvoje (Local Action
Plans), které byly v rámci programu Leader plánovány, se měly stát skupiny pro
místní akce (Local Action Groups), pro něž se v ČR vžil právě název „místní
akční skupiny“ (MAS).
Pro řadu zemí, a tím spíše jednotlivých venkovských regionů znamenal
program Leader doslova převrat v dosavadním chápání podmínek rozvoje
venkovských oblastí a hlavně převrat v rozvoji či překonání stagnace
venkovských oblastí. Přinesl výsledky v podobě až 100 tisíc pracovních míst,
záchrany kulturních památek a přírodních hodnot, většího stmelení místních
komunit, zamezení odlivu obyvatelstva do měst atd.
Leader se tak stal skvělou příležitostí pro posilování a rozvoj komunit a místní
ekonomiky, a to vše na základě partnerství veřejného, soukromého a
občanského sektoru. Díky tomuto unikátnímu propojení mohou jeho účastníci
čerpat zákonné pravomoci a veřejné zdroje místních orgánů, know-how a
obchodní prozíravost soukromého sektoru a nadšení, energii a místní znalosti z
občanského sektoru. Pokud pro nastartování těchto procesů na jeho počátku
pomůžou místním aktérům metodicky a finančně nadřazené instituce, může
díky uplatnění metody Leader dojít ve venkovských regionech k těmto
pozitivním výsledkům:
zlepšení spolupráce aktivních subjektů v obcích (orgány obce,
podnikatelé, neziskové organizace…) a překonání izolovanosti,
posílení místní demokracie,
aplikace integrovaného přístupu k rozvoji venkova,
větší zapojení soukromého kapitálu do rozvoje obcí,
lepší využití specifik a předpokladů konkrétního venkovského regionu,
115
efekt společného postupu subjektů veřejné, soukromé a občanské
sféry,
oslabení centralizovaného, administrativního a paušálního přístupu
k regionům.
MAS však mohou z hlediska rozvoje území skrývat i několik úskalí. Prvním z
nich je otázka členské skladby. Dle principů metody Leader musí aspoň
polovinu členů tvořit podnikatelé, neziskové organizace či občané. Bohužel
tato důležitá podmínka je obcházena tím, že pokud počet obcí na území MAS
převyšuje počet subjektů mimo veřejnou správu, vstupuje do MAS namísto
obcí svazek obcí, do něhož jsou tyto obce začleněny. Formálně tak např. MAS,
která zaujímá území téměř celého okresu, může být tvořena dvěma
podnikateli, třemi neziskovými organizacemi a čtyřmi svazky obcí, které mohou
tvořit několik desítek obcí. Tím pak následně dochází k významně menším
efektům při rozvoji území. Na území čtyř svazků s celkem 60 obcemi by správně
mělo totiž protiváhu tvořit více než 60 podnikatelů a neziskových organizací.
Síla MAS právě spočívá zejména v propojení veřejného a soukromého sektoru,
přičemž právě pomocí těchto uskupení plynou finanční prostředky na rozvoj
území a posilují tak v posledních letech jeho dynamický rozvoj. Zapojení
podnikatelské sféry může přispět k realistickému uchopení rozvojových
možností regionů a k provázání představ představitelů veřejné správy a
manažerů podniků o směřování rozvoje území. Zástupci veřejné správy jsou
také informování o podnikatelských záměrech a mohou vytvořit vhodné
prostředí pro jejich realizaci.
Díky určité stagnaci spolupráce napříč zájmovými sektory uvnitř většiny těchto
skupin jsou tak MAS v současnosti spíše nástrojem pro administraci
předkládaných projektů (využití veřejných prostředků), ale už ne tolik pro
aktivaci (oživení a endogenní rozvoj) venkovského regionu. Existují samozřejmě
i výjimky, které úspěšně realizují aktivity pro rozvoj svého území a aktivně
spolupracují nejen s obcí a podnikateli, ale také s ostatními MAS v ČR i v
zahraničí.
MAS nemají závaznou právní formu; dvě právní formy však jednoznačně
dominují. Ze 160 MAS evidovaných Státním zemědělským intervenčním
fondem v dubnu 2010 jich 106 mělo status občanského sdružení a 50 mělo
právní formu obecně prospěšné společnosti.
Mapa s územním rozložením místních akčních skupin v České republice včetně
informací o každé MAS je dostupná na http://leader.isu.cz.
Fungování a zaměření každé místní akční skupiny se řídí dle jejího
Strategického plánu Leader. Tento základní dokument specifikuje rozvojové
116
struktury, financování a rámec fungování celé MAS a také kritéria výběru
projektů v rámci „grantových schémat MAS“. Většina MAS má na období
2007–2013 přiděleny určité finanční prostředky z EU pro vybrané cílové
skupiny ve svém regionu, které rozděluje dle předem daných témat (např.
cestovní ruch, obnova vesnic nebo diverzifikace podnikání) pomocí jednotlivě
vyhlašovaných výzev. Do těchto výzev se hlásí jednotliví žadatelé o dotaci se
svými projekty. Na platformě MAS dochází k propojování a synergii efektů
jednotlivých rozvojových aktivit, do kterých se zapojují aktéři ze všech sektorů
(podnikatelský, veřejný i občanský). Veškeré informace o dění v MAS včetně
jejího strategického plánu, harmonogramu a podmínek výzev jsou vždy
zveřejněny na internetových stránkách MAS.
5.6 Doporučení pro zlepšení spolupráce
Při rozhodování, zda při inovačních aktivitách spolupracovat s
externími subjekty, musí firma zhodnotit vlastní technické, finanční a
personální kapacity. Je taktéž potřeba zohlednit faktor času. Ten
může určit, zda je pro firmu vhodná spolupráce s dalším subjektem, a
v případě, že ano, jaký typ spolupráce je nejvhodnější.
V rámci spolupráce při projektech je dle www.klastr-control.cz třeba
ošetřit oblast know-how, nejen toho, které vznikne, ale i toho, které
si s sebou firmy do projektů nesou (např. u projektů financovaných
ze 7. rámcového programu existují volně dostupné vzory
konsorciálních smluv, které pomáhají ošetřit oblast know-how mezi
partnery a ustanovení těchto smluv lze samozřejmě využít i v dalších
typech projektů).
V případě, že je pro firmu důležitý nejen výsledek, ale i samotný
proces vývoje, hraje tento fakt proti zadání vývojových aktivit třetím
stranám. Jde o případy, kdy chce firma při vývoji získat znalosti, které
může poté využít i při dalších inovacích. V případě, že si vývoj zadá,
avšak tyto znalosti nezíská, se může připravit o konkurenční výhodu.
Ačkoliv spolupráce mezi podnikovým a sektorem VaV v ČR probíhá,
její přínos pro inovace a hospodářský růst je značně omezený, a proto
byl spuštěn projekt, který nese pořadové číslo 40. Projekt „Rozvoj
spolupráce a transferu znalostí mezi podnikovým a VaV sektorem“ je
117
součástí pilíře „Inovace“ Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti
České republiky pro období 2012 až 2020.23
Pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru na lokální úrovni se
spíše hodí spolupráce neformálního charakteru (bez nutnosti
vytváření složitých forem spolupráce), která musí být založena na
vzájemné důvěře obou stran a být vůči veřejnosti zcela transparentní.
Shrnutí
 Mezi nejběžnější formy spolupráce podnikatelského sektoru a školství
patří spolupráce v oblasti výzkumu, zakázkový výzkum,
komercionalizace výsledků výzkumu, konzultanství, sdílené
laboratoře, aplikace vědění ve formě patentů a autorských práv
v praxi, další profesní vzdělávání, stáže a praxe studentů, spolupráce
při tvorbě programů a profilu absolventa, vytváření spin-off
společností atd.
 Největším přínosem inovačních voucherů pro podnikatele je, že získají
nové technologie a výzkumné partnery, což může výrazně posílit
jejich konkurenceschopnost.
 Podpora VaV je v ČR realizována přímými nástroji (účelová nebo
institucionální podpora) ze zdrojů státního rozpočtu, Evropského
sociálního fondu a Mezinárodních výzkumných programů
(nejznámější je 7. rámcový program) a nepřímými nástroji.
 Podnikatel může v regionu využít institucionální podpůrnou
infrastrukturu reprezentovanou podnikatelskými inkubátory,
vědecko-technickými parky, výzkumnými centry aj. Jejich přínos
spočívá právě ve službách, které poskytují.
 Kraj podporuje podnikatele jak přímo, tak nepřímo. Efektivním
nástrojem je regionální inovační strategie kraje, která obsahuje
soubor opatření k řešení problémů a potřeb podnikatelské a vědeckovýzkumné sféry v regionu.
 Spolupráce veřejného a soukromého sektoru probíhá nejčastěji na
lokální úrovni a se stoupající velikostí regionu a prohlubující se
spoluprací nabývá na formálnosti. Významnou formou spolupráce na
lokální úrovni probíhající napříč sektory jsou místní akční skupiny.
23
Více informací zde: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/strategie-mezinarodkonkurenceschopnosti/smk-rozvoj-spoluprace-transferu-znalosti/1001958/62744/.
118
LITERATURA
Aliance vinařů 8V. URL <http://www.8v.cz>.
BINEK, J., GALVASOVÁ, I. a kol. Rozvojový interaktivní audit. Brno: GaREP, spol.
s r. o., 2011. ISBN 978-80-904308-9-1.
BITICI, U. S., MARTINEZ, V. ALBORES, P. PARUNG, J. Creating and managing
value in collaborative network. International Journal of Physical. Distribution &
Logistics Management. Vol. 34 No. 3/4, 2004. pp. 251–268. Emerald Group
Publishing Limited.
Czech Trade. URL <http://www. czechtrade.cz>.
CzechInno. URL <http://www.czechinno.cz>.
CzechInvest. URL <http://www.czechinvest.eu>.
ČEZ regionům. URL http://www.cezregionum.cz/>.
GALVASOVÁ, I., KADEČKA, S., BINEK, J. a kol. Identifikace kompetencí
zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím
(oponovaná zpráva pro státní správu). Brno: Ministerstvo vnitra ČR, 2007. 61 s.
Jihomoravské inovační centrum. URL <http://www.jic.cz>.
Jihomoravský kraj dlouhodobě podporuje začínající podnikatele. URL
<http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=168168&TypeID=2>.
KUČERA, J. České spedice založily vlastní přepravní systém. URL
<http://www.dnoviny.cz/logistika-spedice/ceske-spedice-zalozily-vlastniprepravni-system>.
LEDNICKÝ, V. VANĚK, J. Kooperační struktury malých a středních podniků.
Studia oeconomica. Opava: Vědecké monografie Slezské univerzity v Opavě
Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, 2004. ISBN 80-7248-259-9.
Malé zamyšlení nad nanotechnologiemi v ČR. In Echo 1/2011, s. 12–14. URL:
<http://www.tc.cz/dokums_raw/echo12011nahl_57.pdf>.
Metodika Strategie rozvoje Jihomoravského kraje. Brno: GaREP, 2005.
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. URL <http://www.mpo.cz>.
Národní klastrová asociace. URL <http://www.nca.cz/cs/katalog-eskch-klastr>.
Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 2009–2015. URL
<http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=532844>.
119
Okresní hospodářská komora Zlín –
<http://www.ohkzlin.cz/projekt-perspektiva>.
Projekt
Perspektiva.
URL
PAVELKOVÁ, D. a kol. Klastry a jejich vliv na výkonnost firem. Praha: Grada
Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2689-2.
PROCHÁZKA, L. Nové modely spolupráce při inovačních aktivitách firem. Výstup
výzkumného projektu: Inovační aktivity jako faktor úspěchu malých a středních
podniků registrovaného u Interní grantové agentury Vysoké školy ekonomické
pod
evidenčním
číslem
F3/9/2010.
URL
<http://www.ekonomikaamanagement.cz/cz/clanek-nove-modely-spolupracepri-inovacnich-aktivitach-firem.html>.
RYDVALDOVÁ, P. Strategie a nové příležitosti pro malé a střední podnikání
v ČR. Nezbytné znalosti podnikatele ve venkovské turistice. URL
<http://ilex.kin.tul.cz/~petra.rydvalova/..._/4_strategie_prednes_2011.ppt>.
TETŘEVOVÁ, L. a kol. Veřejný a podnikatelský sektor. 1. vydání. Příbram:
Professional Publishing. 2009. s. 190. ISBN 978-80-86946-90-0.
Usnesení vlády č. 237 ze dne 17. března 2004 o Postupu a hlavních směrech
reformy a modernizace ústřední státní správy, obsahující vyřešení gesce a
organizačního zabezpečení.
Veřejná podpora a de minimis. CzechInvest. URL <http://www.czechinvest.org/
verejna-podpora>.
Vítězem českého kola Best of Biotech je tým z MU. URL <http://www.onli
ne.muni.cz/udalosti/90-vitezem-ceskeho-kola-best-of-biotech-je-tym-z-mu>.
Výzkum a vývoj. URL <http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/eb/prum_eng/vyzkum_
vyvoj.html>.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.
Znalostní platforma klastrové iniciativy. URL <http://www.klastr-control.cz>.
120
121
Download

Obce-podnikatele