UNIVERZÁLNÍ GNOSE
JAN VAN RIJCKENBORGH
Catharose de Petri
UNIVERZÁLNÍ GNOSE
1
2
UNIVERZÁLNÍ GNOSE
Jan van Rijckenborgh
a
Catharose de Petri
ROZEKRUIS PERS – HAARLEM – NIZOZEMSKO
3
Přeloženo z třetího německého vydání 1995
Die universelle Gnosis
Původní nizozemský název:
De universele Gnosis
1. české vydání 2008
Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží
Lectorium Rosicrucianum
Centrum Praha,
Křesomyslova 8, 140 00 Praha 4
Centrum Brno
Nové sady 4, 602 00 Brno
tel./fax: +420•241403462
e-mail: [email protected]
http://www.lectoriumrosicrucianum.org
ISBN 978-90-6732-344-4
Copyright © 2008 Rozekruis Pers, Haarlem, Nizozemsko
4
OBSAH
I
II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
Předmluva ..................................................................... 7
Pravá a nepravá Gnose .................................................. 9
Apoštol Pavel a Gnose ................................................ 16
Svatý Duch a Gnose ................................................... 23
Hadí oheň a Gnose ..................................................... 31
Gnose Pistis Sofie ....................................................... 40
Gnose a pozemské přírodní náboženství .................... 47
Gnose a básníci a myslitelé ........................................ 55
Gnose jako původní, božská prána ............................. 63
Gnose a obnova celé bytostné podstaty ...................... 71
Vproudění sedmi paprsků původního pránického Světla 78
Sedm osvobozujících činů (I) ..................................... 86
Sedm osvobozujících činů (II) .................................... 94
Sedm osvobozujících činů (III) ................................ 101
Sedm osvobozujících činů (IV) ................................ 108
Podivuhodná zahrada Getsemanská ......................... 115
Mystérium endury .................................................... 124
Slavné vzkříšení ........................................................ 131
Zázračný rybolov ...................................................... 138
Rybářská síť .............................................................. 145
Kompendium ............................................................ 151
5
6
PŘEDMLUVA
Následujících dvacet dopisů, které jsou určeny všem nám známým
i neznámým duchovně spřízněným bytostem, vám zde nabízíme
s nadějí, že mnozí tak mohou najít cestu k univerzální Gnosi.
Univerzální Bratrstvo započalo s aktivitou směřující k tomu, aby
se na celém světě probudil zájem o tuto eony starou všezahrnující
moudrost. V pozadí tohoto impulsu je záměr vyslat s mocně působivou silou věčnou Pravdu do temnoty tohoto světa, dříve než
nynější lidská perioda dospěje ke svému zákonitému konci.
Hlasy pomocníků světa budou podporovány vykopávkami a jinými nálezy. Objeví se mnohé publikace o Gnosi. Veškerému lidstvu
bude nabídnuta příležitost zaujmout stanovisko k nepomíjivé Pravdě,
jak to určuje běh událostí, čímž se vyplní, o čem hovořily svaté
spisy všech dob.
JAN VAN RIJCKENBORGH
CATHAROSE DE PETRI
7
8
I
PRAVÁ A NEPRAVÁ GNOSE
Čteme-li nebo slyšíme-li něco o Gnosi – o pojmu, jenž doslova
znamená „vědění“ –, pak většinou tento pojem spojujeme se „skrytým věděním“ a pod označením „gnostický“ rozumíme něco
mysteriózního, a tedy hrubohmotnému pozemskému člověku
„utajeného“.
Zpočátku však byla Gnose shrnutím prapůvodního vědění, souborem všech poznatků, které bezprostředně poukazovaly na prvotní, božský život opravdové nepozemsko-božské lidské životní vlny.
Hierofanti Gnose byli a stále jsou vyslanci Neměnného království,
kteří přinášejí ztracenému lidstvu božskou moudrost a těm, kdo se
jako ztracení synové chtějí vrátit zpět do původní Otčiny, ukazují
tu jedinou cestu.
Gnose, jak ji přinášeli svatí vyslanci, nebyla nikdy psaná. Byla
předávána pouze ústně z učitele na žáka. Avšak nedomnívejme se,
že toto ústní předávání Gnose bylo kompletní. Existoval kontakt
se skupinou a kontakt se samotným kandidátem. Při těchto kontaktech byl přesně brán zřetel na stupeň duchovní vyspělosti příslušných osob. Z Gnose bylo zjeveno jen to, co bylo pro žáka
užitečné a nutné.
Tak můžeme s jistotou říci, že na těchto dialektických pláních
není nikdo, jemuž by Gnose byla zjevena ve své úplnosti. Kdo se
domnívá, že Gnosi zná, ten ji nezná – a kdo ji zná, ten nemluví. To
9
je zákon univerzálních mystérií, zákon, jenž je velmi striktně dodržován od počátku existence dialektického přírodního řádu.
Dialektický člověk totiž v důsledku zaměření na své já a v důsledku svého vědomí odděleného od Ducha má sklon všechno, co může
získat ať na vyšší nebo na nižší úrovni, použít k upevnění vlastního
stavu. Z toho důvodu by zjevení Gnose nebylo takovým bytostem ku
prospěchu, nýbrž by vedlo k jejich věčné zkáze. Proto není Gnose
nikdy zjevována ve své úplnosti ani není nikdy ústně předávána ve
své plnosti, protože mnozí vše velmi rychle a snadno přijímají mentálně a v důsledku toto by mohli uškodit sobě i ostatním.
Z toho lze pochopit, že zjevení Gnose je proces, který se vyvíjí
stejným tempem, jakým jde žák cestu. Dialektický zákon „nejprve
vědět, potom jednat“ zde platí jen velmi omezeně. Aby žák směl
vlastnit Gnosi, aby se směl blížit nebeské nevěstě, musí nejprve
„činit“. Tímto činem je zodpovědné inteligentní jednání při každém
kroku. Toto inteligentní jednání je bedlivě sledováno. Hierofanty
nelze oklamat. Pseudointeligentní jednání je jasnou spekulací, při
které já tajně číhá schované za rohem; pseudointeligentní jednání
je póza, něco hraného – a je vždy odhaleno.
Jak může člověk plahočící se nocí a temnotou inteligentně jednat a prorazit si cestu ke Gnosi? Právě kvůli tomu k nám přicházejí hierofanti, aby v tom lidem pomáhali. I když Gnose není
zjevena, je „přes“ ně alespoň vyslovována a psána.
„A Bůh tak miloval svět, že poslal svého jednorozeného Syna,
aby všichni, kdo v Něj uvěří, nebyli ztraceni, nýbrž měli život
věčný.“ Syn Světla je stále přítomný a nyní jde o to, jestli vy dokážete něco z Něho postřehnout. Něco z Něho postřehnout znamená být Jím dotčen. Být Jím dotčen znamená vlastnit možnost
inteligentního jednání. To je víra! Věřit nikdy neznamená hlásit se
k nějakému systému a vyznávat ho.
10
Hierofanti Gnose vám například budou vyprávět o poušti Gobi
a o nádherném životě v Šambale. Pak se může stát, že okamžitě
pospíšíte do knihovny s úmyslem dozvědět se něco víc o Gobi
a Šambale a tímto způsobem si dokonale ujasnit, co se tam děje.
Charakteristikou takového jednání je ovšem touha uchopit vše
svým já. Mentální uchopení však znemožňuje dotek Gnosí.
Ale také se může stát, že při poslechu nebo četbě knihy Bratrstvo
Šambaly* zaslechnete „hlas“ vnitřně. To se k vám blíží Gnose, a to
v míře shodné s čistotou vašeho slyšení a spontánního jednání,
které pak z toho může vyplývat.
Bratrstvo nepromarňuje ani to nejmenší množství energie.
Představte si, že byste zaslechli vám neznámého učitele říkat: „Cesta
ke Světlu je cestou zdraví, svobody a radosti.“ Předpokládejme, že
jsou tato slova vyřčena ve dvoraně chrámu Kříže s Růží. V tom
případě je v těchto slovech ukrytý diamant; a pečlivě se bude sledovat, jestli vyzařování tohoto drahokamu zpozorujete a co toto záření ve vás způsobí. Pokud byste byli například nemocní – pak by
cesta, která vede ke zdraví, mohla být pro vás velmi přitažlivá.
Nebo byste se mohli v důsledku nejrůznějších okolností cítit
velmi nesvobodní, a pak by cesta k volnosti byla pro vás velice
vábivá. Nebo kdybyste prožívali velký žal a museli přestát velké
trampoty, měli byste tudíž samozřejmě zájem o opravdovou a věčnou radost. Mohli byste tímto způsobem zahlédnout ukrytý diamant
a jeho jiskření? Není to spíše tak, že reagujete dialekticky?
Uchvacuje vás to, po čem toužíte a co postrádáte.
Ale kdo z vás postrádá Světlo? Kdo z vás dychtí po univerzálním
Světle jako touhou sžíraná, chudičká, k smrti opuštěná duše? Kdo
miluje prapůvodní zdroj Světla každou částečkou své bytosti? Kdo
ještě vlastní tuto pratouhu po jednotě s Bohem? Kdo to prožívá
*
Český překlad německého čtvrtého, přepracovaného vydání
Die Bruderschaft von Shamballa, 1993.
11
vnitřně jako žalmista, který říká: „Jako jelen touží po čisté vodě,
tak moje duše touží, Bože, po Tobě. Moje duše žízní po Bohu, po
živoucím Bohu. Kdy už budu moci spatřit Boží tvář?“ V kom je
toto prvotní žíznění po Bohu, když postrádá zdraví, svobodu nebo
radost?
To však je právě to, co Gnose požaduje. V této žízni po Světle
je ukryt jiskřící diamant. Gnose začíná s tímto primárním požadavkem, začíná jím Kázání na hoře: „Blahoslavení chudí Duchem“,
což znamená, blahoslavení jsou ti, kdo touží po Duchu, tedy po
Světle. Kdo se v této touze, v této lásce dokonale rozplyne, zcela
se ztratí v lásce, kdo v tom najde své celé bohatství, tomu bude
přidáno i všechno ostatní.
Když Svatý Duch přichází k Marii, aby jí, obrácené, ke Světlu
se navracející duši, sdělil spásný výsledek, je řečeno: „Maria
uchovala všechna tato slova ve svém srdci.“ Něco uchovat v srdci
zde poukazuje na stav dokonalé lásky k Bohu; znamená to vlastnit
jiskřící drahokam jako vyzařování srdce, vyzařování, které dopadá
na všechno a na všechny. Žena, která dokáže vysílat takovou zářivou sílu neosobním způsobem ze svatyně srdce, je Boží matka,
Maria, Isis. Vlastní spásonosné Světlo a nechává ho v příslušném
čase vyzařovat pro svět a lidstvo; přináší Gnosi každému, kdo po
takovém Světle dychtí. Když starý Simeon vnímá toto Světlo srdce v chrámu svého nejhlubšího nitra, říká: „Hle, tento je ustanoven
k pádu a ke vzkříšení mnohých.“
Muž, který může nechat vproudit tuto zářivou sílu neosobním
způsobem do svatyně srdce, je Josef, tesař; je to stavitel, který
naléhá, volá a probouzí. Je to ničitel pekla, který ani sebe, ani
druhé neposiluje v planoucích vášních, nýbrž používá všechny své
nástroje k dokonalé vyrovnanosti, aby umožnil Gnosi, to znamená
věčnosti, vstup do času. Nestydí se vzít Marii k sobě jako svou
ženu, jako svou družku pro svět času i pro věčnost, neboť to, co
12
v ní bylo zplozeno, není z vůle muže, nýbrž ze Svatého Ducha.
Sobectví a svévole se zde ztrácejí v nicotě; Boží láska je vyšší než
všechen rozum, Josefa formuje a Marii zahaluje.
Dokáže dialektický člověk tímto způsobem ve svém srdci ještě
něco uchovávat? Nepozůstává vlastnictví v jeho srdci z větší části
spíše z mysticismu, sentimentality a emocí?
Hierofanti Gnose si toho všímají, a proto vám o tom zde píšeme.
Teď se můžete dozvědět, jak hierofanti působí. Mluví o univerzální moudrosti, avšak nepřinášejí vám ji jako na podnose. Buďto do
svých slov vetkávají různé skryté podněty, anebo se vás snaží
svými skutky přimět k reakci. Velmi bedlivě pozorují, zda a jakého druhu tato reakce bude. Gnose je vyjevována v té míře, v jaké
se duše, to znamená vědomí, samo ztrácí a předává věčnosti. Tuto
cestu jde škola Kříže s Růží jako služebník Gnose s vámi. Proto je
vyloučeno, aby Gnose byla zjevena celá a šířena jako systém.
Může se však o ní, jak jsme již řekli, hovořit a psát a může se
naznačovat cesta, která ke Gnosi vede. Vše, co v této souvislosti
hierofanti učiní, naprosto dostačuje k tomu, aby byl aspirant doveden k základnímu inteligentnímu jednání.
Domníváme se, že je nutné odstranit ještě další nedorozumění.
Nespočet lidí si myslí, že Bible je řečí Gnose, zjevením Gnose. Ale
to vůbec není pravda. Také Bible Gnosi jen popisuje, mluví o ní
a poukazuje na Boha. Právě tak se nemůžeme naučit číst Bibli
nějakým jiným způsobem, prohloubeným pomocí okultních a kabalistických metod a klíčů. Kabalistika a podobné vědy, jakož
i astrologie, náležejí k nepravé, falešné Gnosi, přičemž označení
„falešná“ nemusíme chápat jako přímo špatná, zločinná, nýbrž jako
čistě dialektická, náležející k pozemské přírodě.
Tomu je třeba správně porozumět. Řeč je prostředek, kterým
člověk vyjadřuje své myšlenky, pocity a úmysly. Řeč má zvukovou a písemnou podobu. Nerozumíte-li zvukové formě nebo
13
pokud ve vás psaná podoba neprobouzí žádné pochopení, pak je
z jazykového hlediska možné analyzovat obraz popsaný zvukem
nebo písmem pomocí různých metod, které k tomu existují nebo
které teprve budou vynalezeny, a tak proniknout k ideji, která je
v obraze obsažena. Ale pokud vám ani zvuková, ani písemná
forma nic neříkají, pak nebudete mít nic ani z kabalistické či jiné
analýzy.
Zabývejme se například slovem „Ježíš“. Analyzujeme-li toto
slovo kabalisticky, pak zjistíme význam „Vykupitel“ nebo „Spasitel“.
Pro zcela uzavřeného člověka nemají ani jméno, ani jeho význam,
ani jeho vnitřní hloubka žádný smysl. Pro toho, kdo je otevřený
Gnosi, neobsahuje napsané slovo ani jeho zvuková podoba žádné
zvláštní tajemství, které by teprve čekalo na odhalení. Kdo je tak
daleko, ten ví. A kdo tak daleko ještě není, ten vědět nepotřebuje.
Nevěděl by, co si s tím počít, kromě využití k sebestřednému vychloubání, jež by posilovalo jeho já.
Není toho skrytého obsaženo v Bibli více? Docela určitě ano,
ale nikdo nemůže to skryté uplatnit, pokud se mu vnitřně neodhalilo. Mnohé části Bible jsou záznamy rozhovorů mezi učiteli
a žáky. Když se vy sami v souladu s požadavky zákona stanete
opravdovými žáky, pak nebudete mít ani sklon krást skrytá tajemství kabalisticky. Všechno vědění, které je tímto způsobem nashromážděno, není v žádném případě osvobozující ani není
moudrostí, která by stála nad vším rozumem. Pokud jdete cestu,
je vám vše zdarma darováno, a potom v nejlepším případě najdete v řečeném nebo napsaném potvrzení toho, co jste již darem
obdrželi.
Teď byste se jistě mohli zeptat: „Má v tom případě Bible vůbec
smysl?“ Bible má smysl jen tehdy, když plní – když může plnit –
svůj úkol, své určení. Autoři Bible jsou povoláni k tomu, aby
14
burcovali dialektického člověka a přivedli ho ke Gnosi, a to tak, že
se bez použití slov dotknou jeho holé skutečnosti.
Když se tak stane – jako například v Kázání na hoře a skrze
apoštola Pavla – pak nikdo nevyžaduje kabalistickou analýzu. Když
Pán Ježíš mluví o bíle omítnutých hrobech, které jsou vně bílé,
avšak uvnitř plné tělesných ostatků a jedu, pak i ten nejomezenější člověk dokonale rozumí těmto slovům, a sice tak dobře, že tomu
lépe rozumět nemůže.
Je naší povinností upozornit vás ještě na další nedorozumění,
které s předchozími slovy úzce souvisí. Vyslanci Gnose se obracejí stejnou zvukovou a písemnou formou na různé skupiny lidí;
to však neznamená na různé skupiny, které mají na základě svého
národního charakteru a stavu krve určitou úroveň vědomí, nýbrž
na skupiny, které se nacházejí na různých úsecích spirály hledajícího života. Každá taková skupina si z vyřčeného nebo napsaného
obrazu vezme to, co je pro ni určeno. Z toho důvodu je nanejvýš
nesprávné zatěžovat někoho, kdo patří k jiné skupině, výzvami,
které nejsou pro něho určené, a proto mu nemohou pomoci.
Co pro vás není určeno, zůstane pro vás zahaleno. Nerozuměli
byste tomu a ani tomu rozumět nepotřebujete. Dejte pozor, abyste
to zahalené nechtěli mentálně uloupit, mysticky parodovat nebo
okultně upevňovat. Taková Gnose není určena pro vás; pokud si ji
přesto přivlastníte, stane se vám jen olověnou přítěží, nestravitelným
jídlem.
Gnose ke každému promlouvá řečí pro něho srozumitelnou,
každému ukazuje cestu a každý se jí může základním inteligentním
jednáním přiblížit.
15
II
APOŠTOL PAVEL A GNOSE
V předchozím dopise o Gnosi jsme vám zevrubně vysvětlili, že
univerzální učení nebylo nikdy sepsáno ani ústně předáváno, protože i ústní předání sebestředné dialektické bytosti by obnášelo
velmi velké nebezpečí. Učitelé k tomu oprávnění pouze mluví
o Gnosi, a děje se to natolik obezřetně, aby stále byla dodržena
všechna opatření k ochraně proti zneužití.
Také Bible pouze svědčí o Gnosi a obrací se přitom na sedm
různých úrovní vědomí, a sice tak, že může být čtena sedmi různými způsoby.
Někteří lidé se domnívají, že metodami, jaké poskytuje kabalistický nebo jiný přírodně-okultní klíč, lze proniknout ke znalosti
všech těchto úrovní. Mnozí to zkoušejí a jsou na základě toho
přesvědčeni, že mohou dokonale postihnout i ty nejvnitřnější
hloubky gnostického poselství. Jenže to vůbec není pravda. Kdo
se začíná zabývat Biblí, vidí a čte v ní pouze to, co se shoduje
s jeho úrovní vědomí. Hladinu, která souhlasí s jeho vědomím,
dokáže bez obtíží chápat a nepotřebuje k tomu žádné klíče. Pokud
někdo pronikne intelektuálně nebo emocionálně k určité úrovni,
pro niž není zralý, pak to pro něho bude jako nestravitelné jídlo.
Takové jednání je z největší části spekulativní, a tedy škodlivé.
Určité téma v Bibli je tedy jako obraz se sedmi perspektivami.
Každý, kdo si tuto malbu prohlíží, v ní uvidí sobě vlastní perspek16
tivu. A kdyby mu někdo jiný řekl: „Vidíš tamto nebo ono?“ tak by
to bylo nesprávné a škodlivé.
Vy víte, že Lectorium Rosicrucianum je mezinárodní školou
gnostické filosofie. Budete-li se domnívat, že cíl naší školy tkví
pouze v představování tohoto gnostického učení, propadáte zásadnímu omylu. Miliony lidí v minulosti zaměnily a nespočet lidí
v současnosti bohužel stále zaměňuje filosofii s náboženstvím.
Filosofický postoj člověka rozhodně není náboženským postojem.
Často se tvrdí, že asimilací filosofie by bylo možné dospět k opravdovému náboženskému přesvědčení. Ale to je velmi vzdáleno
pravdě a právě tak málo pravdivý je i opak.
Mnozí si myslí, že důkladným studiem filosofie školy Zlatého
Kříže s Růží mohou cestu transfigurace pochopit a také ji potom
nastoupit. Jsou žáci, kterým neunikne jediné slovo, kteří do sebe
vstřebají každé filosofické pojednání a jako chodící encyklopedie
je pak dovedou doslova odříkat. Jsou žáci, kteří tedy přesně vědí,
jaké požadavky transfigurismus klade. Nemluví o tom, oni to vědí
a křečovitě se toho drží jako drahocenného klenotu.
Nerozpoznali jste však někdy, že toto intelektuální, lidské přirozenosti odpovídající preparování, že tato podle okolností mocná
myšlenková činnost zapouzdřuje vaše vědomí? Přirozené myšlení,
kultivování přirozeného myšlenkového aparátu pomocí intelektuálních metod je pro vaše vědomí škodlivější než živočišná potrava.
Mnoho žáků ve dvoraně právě tím připustilo, že se jejich vývoj
proměnil v pouhou iluzi. Jednání, které vzniká na základě takovýchto představ, nikdy nevlastní sílu potvrdit se jako skutečnost.
Skutečnost tohoto druhu má většinou jen krátké trvání a je potom
vystřídána zase jinou spekulací.
Kromě toho existuje nespočet lidí, kteří intelektuální metody
nahrazují metodami emocionálními. Celým svým citovým potenciálem se směrují na nepoznatelný, osvobozující život. Nazývají
17
tento život Bohem nebo Kristem a veškerým proudem svých citů
se vlévají do svého Boha nebo svého Krista. Tímto způsobem
s největší důvěrou slouží pozemskému náboženství. Avšak tato
důvěra je vždy zklamána a obrací se v opak. Už odnepaměti zaměřují spousty lidí den co den a hodinu za hodinou proudy svých
citů bezúspěšně na osvobozující život. Přirozený citový život,
kultivování přirozeného života srdce pomocí emocionálních metod
je pro vaše vědomí škodlivější než nikotin. Mnoho žáků ve dvoraně právě tím zpochybnilo svůj celkový vývoj.
Mnoho lidí, aby sami sebe ošálili, se utíká k protikladu.
Intelektuálně založení hledají útočiště v pocitech, emocionální
lidé se podřizují rozumu. Vy tento dialektický úskok dokonale
odhalíte. S touto dialektickou lstí se dá pozoruhodně dlouho
vydržet, a proto také je toho svět plný.
Lidé často tento úskok neprohlédnou proto, že jsou vázáni na
kolo zrození a smrti. Když se po úplném otočení kola vrátíte na
pozemské pláně, pak jste na základě svého narození z jiné krve
a v důsledku svého pozemského dětství dokonale zapomněli, jak
velmi jste byli těmito věcmi v minulém životě oklamáni. Mladá
maminka zpívá nad kolébkou: „Otoč ještě jednou kolečkem, zatleskej ručkama!“ A vy, v souladu se svými sklony, ještě jednou
otáčíte kolečkem. Co vám ostatně zbývá jiného?
To děláte tak dlouho, dokud jednou, vedeni Boží láskou a soucitem, nezískáte kontakt se školou Kříže s Růží. A co se stane nyní,
ve škole Kříže s Růží? Bude vám, podle vaší povahy, pomoženo
intelektuálními nebo emocionálními metodami, abyste ještě jednou
otočili kolečkem?
To opravdu nikoliv! Někteří se domnívají, že škola Kříže s Růží je vstupním vestibulem ke škole mystérií podle starého receptu:
filosofické studium – nauka o poznání – obsáhnutí a aplikování
metod – celá řada zasvěcení – a všechno, co k tomu ještě patří.
18
A to vše tajuplné a s velkou dávkou ceremoniální magie. Pokud to
pojmete takto, kolikrát ještě budete muset kolečkem otočit?
Škola Kříže s Růží vás spojuje s Gnosí. Co to je? Žádná filosofie – nedovolává se vašich intelektuálních schopností; ani žádné
náboženství – neapeluje na vaše emocionální schopnosti. Jediným
ústupkem Gnose je, že k vám na začátku přijde v rouše slova nebo
písma.
Avšak běda tomu, kdo toto roucho považuje za samotnou Gnosi.
Ten bude kolo otáčet ještě mnohokrát. „Ale ano, to vím,“ řeknete,
„roucho, to je to vnější... musíme pochopit vnitřní obraz.“ Pokud
takto myslíte nebo mluvíte, pak je to ten největší omyl vašeho
života.
Na obhajobu svého stanoviska se možná budete odvolávat na
početné gnostické systémy minulosti. Byly doby, kdy se gnostické
systémy vzájemně potlačovaly jako církevní sekty. V těchto systémech se poukazovalo vágními, mysteriózními slovy na vyšší
život, jehož mohl být žák účasten jen tehdy, když se prodral vnější podobou... a šel cestou... a používal ceremoniální magii... a tak
dále; jen tehdy, když vstoupil do tajemného chrámu a stanul tam
tváří v tvář mistrům.
Ach, jaký to omyl! Nepravou Gnosi lze okamžitě odlišit od
pravé. Snažte se to jasně rozpoznat. Zjistili jsme:
1. Univerzální učení není nikdy zapisováno.
2. Není předáváno ani ústně.
3. Dialektické veřejnosti se Gnose přibližuje v podobě slova nebo
písma.
4. V této zvukové nebo písemné podobě není Gnose obsažena,
jde při tom pouze o možnost spojení.
5. Toto spojení je kvůli účelnosti sedminásobné; ten, kdo se nachází na sedmé spirále a tím je spojen se sedmou podobou
19
slova nebo písma, nezná proto Gnosi lépe než jiný a rovněž ji
v žádném případě nevlastní.
6. Gnose se k nikomu nepřibližuje nějakou metodou.
7. Gnose žádnému žáku neotevírá cestu ani mu nedává darem
„mistra“.
Co tedy potom je cílem Gnose? Gnose je jen síla, záření, Světlo.
Gnose je vyzařování Neměnného království a je tím nejjednodušším způsobem, jaký si jen dovedeme představit, spojena s vaším
mikrokosmem.
Slovem nebo písemnou podobou jsme jakoby osloveni jménem.
Proto se také v Bibli říká: „Pán zná Své jménem.“ Pán, Duch,
Světlo, Gnose zná, rozeznává, a tedy se dotýká každého smrtelníka a ozařuje nás silou. Tak je také třeba rozumět zahalení Panny
Marie Duchem Svatým.
Jestliže může být tohoto spojení dosaženo jediným slovem, pak
je každé další slovo nadbytečné. Gnose není uchovávána a ochraňována ve školách nebo tajemných chrámech, neexistují žádní mistři,
kteří by se tam pohybovali. Gnose přichází ke každému, je všudypřítomná jako síla, jako záření, jako světlo.
S jakým záměrem? Nikoliv proto, aby vás budilo, neboť tato
zářivá síla není silou této přírody, která tuto sílu nemůže přijímat
a nemůže s ní pracovat. Tato síla hledá to, co je „ztraceno“! Září
do tohoto světa na zlo i na dobro se záměrem probudit jen to, co
je z její podstaty, duchovní jádro. Jen tam, kde je Duch, jen tam,
kde se nachází duchovní jádro, tam může být život, osvobozující
život.
Je-li duchovní jádro jednou probuzeno, osloveno a odhaleno,
napadne dialektickou přirozenost panující v mikrokosmu a vstoupí s ní do boje. Tento boj znamená tělesnou, přímou pozitivní
reakci, bezprostřední čin, spontánní reakci na dotek Duchem. To
20
pak nejsou žádná intelektuální pohnutí nebo emocionální dojetí,
neboť oba tyto projevy jsou sebezáchovné pudy pozemské přirozenosti, pokusy opatřit si lepší podmínky pro život.
Gnose se obrací jako síla na dvě skupiny lidí: zaprvé na skupinu
lidí s probuzenou duchovní jiskrou, aby toto ztracené přivedla opět
domů; a zadruhé na skupinu lidí se spící duchovní jiskrou, aby tuto
jiskru probudila jako první předpoklad cesty zpět domů.
Kdo tedy jako mikrokosmos vlastní Ducha, nepotřebuje Gnosi
porozumět nebo ji postihnout citově. On je Gnosí, neboť Duch je
Všechno. Takový jedinec dokáže únavné a beznadějné pozemské
myšlení uvést do dokonalého klidu, ticha, poněvadž Duch prozkoumává Boží hlubiny stále lépe, v míře, v jaké zraje a roste
a navrací se zpět do Otcovského domu.
Žije-li Duch v mikrokosmickém systému, je tomu vše pozemské
podřízeno, všechno dialektické je odlamováno; nikoliv s povzdechem, nýbrž jako normální samozřejmost. Blížíte-li se ke světlu
a překáží-li vám přitom závěs, odhrnete ho stranou.
A nyní obrátíme vaši pozornost na Pavla, který vykonal své dílo
uprostřed chaosu dialektických, a tudíž nepravých gnostických
systémů. Pavel věděl, že Duch a Gnose jsou jedno. Pavel věděl, že
ke Gnosi se nemůže přiblížit nikdo, kdo nemá působící jiskru
Ducha. Věděl, že jakmile Duch v mikrokosmu na základě probouzejícího volání začne žít, jde v téže sekundě stezku se všemi konsekvencemi s ní spojenými. Pavel věděl, že každý, kdo nestojí
tímto způsobem v osvobozujícím životě, je ještě Šavel, spekulant,
naplněný výhrůžkami a vražednými úmysly. Pavel zcela utišil
intelektuální a emocionální honbu a naslouchal hlasu věčného
Ducha. Proto také neměl ani ten nejmenší zájem o falešnou Gnosi
své doby, o celý ten přírodně-okultní, přírodně-náboženský či filosofický shon a mystické zcizování, protože nic z toho nepokládal
za významné.
21
Šimon Kouzelník, přírodní gnostik své doby, a sedm synů Skevy,
levorukého, napodobovali Kristovo dílo tím, že jako dialektické
bytosti říkali: „Vyháníme ďábla ve jménu Pavlova Boha.“ Ale to
byla lež a je třeba, abyste tuto lež odhalili.
Kdybychom psali ve svém přirozeném stavu filosoficky nebo
emocionálně o Bohu a Kristu a přivedli vás do odpovídajícího pole
záření, pak bychom vás nepostavili před živoucí zář Gnose, ale
pouze před obraz, který jsme si o ní utvořili. Pak bychom se vám
přibližovali se svou pozemskou magií, na níž jsme nalepili gnostickou etiketu. To by pak byla naše lež, i kdybychom všemožnými
způsoby vyznávali, že je to živý Kristus. Tak bychom vás přiváděli do našeho pole záření, a nikoliv do pole záření Ducha!
Kdyby se věci měly takto, pak bychom napomáhali vašemu
přirozenému stavu bytí, lichotili bychom vám, uspávali vás útěchou
a posilovali své já tím, že bychom vám pomáhali posilovat to vaše.
Tak bychom svýma rukama uchopovali kolo vašeho života, roztáčeli bychom ho a starali se o to, aby zůstalo v pohybu a abyste
znovu a znovu tleskali rukama v bolestné nevědomosti, co se týče
vašeho životního dramatu. Pak bychom pomocí filosofie a citů
páchali klasickou vraždu všech časů.
Jenom tam, kde je Duch, je život. Gnose a hierofanti Světla pro
vás nemohou udělat nic, dokud není ve vašem systému probuzen
Duch. Je-li tento Duch probuzen, potom jste svobodným Duchem –
pak nenalézáte žádné mistry a adepty – žádné školy a chrámy – žádná zasvěcení a mystéria – pak jste vše ve všem.
A všichni, kteří se s vámi setkávají v Gnosi, jsou vnitřně vašimi
přáteli, jsou dokonale zajedno s vámi v Těle Kristově.
22
III
SVATÝ DUCH A GNOSE
Po obou předcházejících dopisech o pravé a nepravé Gnosi je nám
jasné, že Gnose je ve skutečnosti zářivá síla z Neměnného království. Gnose je zářící podstata jiné říše, která není v žádném ohledu
vysvětlitelná ani z jedné, ani z druhé oblasti našeho přírodního
řádu. Proto také Gnose není filosofie ani žádná pozemsko-okultní
metoda.
Právě tak není Gnose obsažena v nějaké knize nebo v umění
nebo ve vyřčeném slově. O Gnosi se dá nanejvýš psát nebo o ní
mluvit. Můžeme se sice pokoušet dialektickou přírodní bytostí
Gnosi intelektuálně vystihnout nebo mystickým způsobem o ní
meditovat. Ale žádnou z těchto činností se neposuneme ke Gnosi
ani o milimetr blíže.
Nepravá Gnose se objeví okamžitě, jakmile člověk něco takového ve svých dialektických klamných představách považuje za
možné. Vybuduje na takovýchto spekulacích náboženské systémy
a vytvoří mystéria. Avšak jak víte, nic z tohoto přírodního řádu
a ani jediná představa podporovaná nepravou Gnosí nemůže přitáhnout jiný přírodní řád.
Proto s jistotou konstatujeme, že Gnose je působnost naší přirozenosti zcela cizí, je to božské záření, o němž je nám dovoleno
psát. Smíme psát o podstatných záměrech Gnose. Vy smíte slova,
která jsou vám o Gnosi řečena, uvážit svým rozumem a v srdci se
23
jim přiblížit. Smíte o ní zpívat a své intelektuální nebo mystické
závěry ztvárnit hudebně nebo jiným uměleckým způsobem, abyste tím vyjádřili všechna svá pohnutí v hlavě i v srdci.
To může být důležité, abyste si vzájemně odhalili, co ve vaší
přirozenosti v tomto ohledu žije. Ale nesmíte si myslet, že lze
tímto způsobem zachytit podstatu Gnose. Kdybyste například po
nějakém hudebním zážitku řekli: „To byl Svatý Duch sám!“, pak
by to byl důsledek nepravé Gnose, neboť zvuky Neměnného království jsou v naší přírodě nenapodobitelné. Kdyby to bylo možné,
pak by se v témže okamžiku celá zjevená příroda zhroutila.
Pomocí umění, vědy a náboženství můžeme dospět toliko na
hranici dialektických možností. Tak dosáhneme oné hraniční oblasti, která je v Bibli označována jako Efez. Jakmile byste však
chtěli jako pozemské bytosti přejít tuto hraniční oblast a přiblížit
se Gnosi, mělo by trojnásobné záření Gnose, ať už jako umění, to
znamená jako mantrický zvuk, nebo jako věda, to znamená jako
božská moudrost, nebo jako náboženství, to znamená jako božská
láska, bezprostřední rozlamující účinek na tuto přírodu.
Bible hovoří v této souvislosti o „stravujícím ohni“ a naším
úmyslem je, abyste Gnosi či Svatého Ducha Neměnného království
rozpoznávali jako stravující oheň, který trojím způsobem napadá
a rozlamuje tento svět.
Evangelium podle Matouše končí následujícími slovy:
Ježíš řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi a na zemi. Proto jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha a učte je, aby zachovávali vše, co jsem vám přikázal.
A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do konce světa.“
Evangelium podle Marka končí téměř stejně a ještě k tomu dodává:
24
„Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude blahoslavený; kdo však neuvěří,
bude zavržen. Znamení, která budou provázet ty, kdo uvěří, jsou
tato: V mém jménu budou vyhánět démony, mluvit novými jazyky,
zahánět hady a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na
choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“
Nepochybně znáte oba uvedené citáty z evangelií Matouše a Marka. Proto také asi víte, jaké účinky tahle slova měla na ty, kdo tato
svatá slova podle svého rozličného založení zneužili v církvi,
sektách nebo při misionářské práci. Také veškerá ceremoniální
magie a nespočetné přírodně-okultní praktiky jsou založeny na
těchto slovech. Celé církevní dějiny stejně jako všechen okultismus
tohoto letopočtu jsou z větší části odvozeny z uvedených aspektů
evangelií. Je známo, kam to lidstvo dovedlo. Proto je víc než nutné
konfrontovat nepravou Gnosi s pravou.
Když se v Bibli říká: „Jděte a učte všechny národy a křtěte je
ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha“, pak můžeme tento výrok
chápat buď čistě dialekticky, anebo čistě gnosticky. Proto se také
v praxi objevují dvě podoby provádění tohoto božího misionářského příkazu. Při prvním způsobu se rozvíjí přírodní náboženství
a přírodní okultismus. Při druhém způsobu jsou svět a lidstvo
zasahovány Univerzálním bratrstvem, hierofanty pravé Gnose.
Pozemské náboženství a pozemský okultismus mají dva aspekty, a sice dobrý a zlý. Dokážeme si živě představit člověka, kterému z úst plynou krásná a svatá slova, avšak vnitřně sleduje velmi
nízké a bezbožné cíle. Pak máme vlka v rouše beránčím. Jsou však
také lidé, kteří jsou dojati čistotou a humanitou posvátných slov
a jsou evangeliem zasaženi až do hloubi své duše, i když slova
chápou pouze v doslovném významu. Takoví lidé jsou svým založením nábožní, a proto je samozřejmé, že pociťují, jako by misionářský příkaz „promlouval přímo k nim“. A tak začínají šířit
25
evangelium podle jeho vnějšího slovního obrazu. Snaží se v čase
uskutečňovat různé normy náboženství a lásky k bližnímu a na
tomto základě se rozvíjejí formy církevnictví a sektářství.
Životní praxe dostatečně dokazuje, že tito lidé pak s vypětím
všech sil organizačně, a tedy prakticky něčeho dosáhnou. A s tím
také umírají. Umírají s doslovným významem slovního obrazu,
a sice s nadějí na věčný život na onom světě. Když dorazí na onen
svět, vidí tam velké živoucí myšlenkové obrazy ve sférách, o nichž
snili. Jsou to obrazy, které jsou vytvářeny, živeny a posilovány
tisícovkami lidí, a ti, kdo tam dorazili, věří, že mají naprostou
jistotu, že dosáhli věčného života. V dokonale čisté přirozené
dobrotě dosáhli stavu světelných duchů. Tito světelní duchové
zjišťují, že se pomocí síly modliteb pozemských smrtelníků mohou
ve svých sférách udržet.
Stejně jako pozemští synové živí svého pozemského Boha, tak
pozemský Bůh zase živí své společníky ve sféře. Světelní duchové
velmi brzy zjistí, že mohou různými způsoby udržovat spojení se
svými bratry a sestrami v látkové sféře. Také toto spojení je organizováno a vyvíjí se vám známá hierarchie.
Tak vede klam k velké moci a co bylo zpočátku konáno v dobrotě, se velmi snadno mění ve zlo. Proč? Protože podstata tohoto
klamu je zase všemi myslitelnými způsoby napadána zákonem
dialektiky. Proto se hierarchická modla musí bránit a kněží pozemsko-přírodního Boha musí vycházet do všech zemí, aby vykonali
misionářský příkaz oživení obrazu Ježíše z onoho světa. Tak je
klam dokonalý. Nakonec už ani nelze rozeznat, co je dobré a co
zlé, tak se věci v běhu staletí vzájemně propletly.
Když budete nyní sledovat přírodní okultismus, pak uvidíte
úplně stejný vývoj, podle přesně stejného receptu. Přírodní okultista není tolik nábožný, je to ve velké míře sebestředný člověk,
který si chce v dobrém podmanit svět. Chce se bezprostředně
26
spojit s božstvím a říká: „Jak se mohu stát Bohem? Nežije to
božské ve mně? Nejsem povolán, abych to božské v sobě osvobodil?“
Také tento člověk čte evangelium a vybírá si z něho slovní obraz,
jak si pojistit „já“ v Bohu, když začne druhé, rovněž sebestředně
orientované lidi probouzet ke stejnému životu. Vloží do toho vše
a výsledkem jsou tytéž zkušenosti na onom světě, jako mají mysticky založení lidé. Také on nachází své Bohy a své sféry a učí se,
jak musejí být udržovány.
Stane-li se, že někdo dvojí omyl mystiků a okultistů prohlédne,
zaútočí na něj a demaskuje ho, pak se celá soustava mysticismu
a okultismu na něj vrhne a zapřísahá ho, aby se ve jménu jejich
pozemsko-přírodního Ježíše obrátil, napravil. Když to nemá žádný
účinek, pak ještě vždycky existují praktiky zla, v něž se podle
zákona této přírody všechno dobré změní. Nejsou tedy dobro a zlo
plody téhož stromu? Vy to všechno víte a znáte! Už jsme o tom
často psali. Víte, jak se kolo otáčí a že s sebou takto vláčí takřka
celé lidstvo.
Ale víte také, jak plní misionářský příkaz služebníci pravé Gnose
a co to všechno podle slov Bible znamená? Pokusíme se vám to
vysvětlit.
Ježíš je manifestací velké vznešené gnostické síly. Je to posel,
doručitel stravujícího ohně. Ježíš má v našem přírodním řádu své
učedníky. Být Ježíšovým učedníkem neznamená vlastnit přírodně
intelektuální nebo mystické pohnutí coby stav krve. Nemá to nic
společného se sebestředným nebo náboženským, přirozeným
puzením k dobru. Učednictví Ježíše zde ukazuje na vlastnictví
uvolněného potenciálu stravujícího ohně v mikrokosmickém systému; to je ta síla, která není z této přírody.
Jak učedníci tuto sílu získají? Odpověď najdete ve způsobu
a postupu, jakým plní pro ně jedině platný misionářský příkaz:
27
Jděte a učte všechny národy. Křtěte je ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha a učte je, aby zachovávali vše, co jsem vám přikázal.
Když učedníci vyjdou do světa, probouzejí lidi, kteří se k nim
přiblíží. Učedníci nevzbuzují žádné intelektuální nebo mystické
pohnutí, nýbrž křtí stravujícím ohněm, který sami získali do svého
systému jako vyzařování síly.
V této vyzařující síle Krista nejprve křtí „ve jménu Otce“, to
znamená, že své žáky mikrokosmicky spojují s Boží láskou. Tento
aspekt záření Gnose sleduje probuzení duchovní jiskry dřímající
v mikrokosmu a její uvedení v činnost.
Křest „ve jménu Otce“ může být úspěšně proveden jen tehdy,
když je dotyčný žák připraven vzdát se svého sebestředného řízení mikrokosmu. Tento odklon od „já“ nenastává intelektuální
vypočítavostí nebo emocionálním naladěním; není to ani pouhé
spontánní otevření se, ale je to vědomé zrušení rozsahu působení
„já“ tím, že člověk přenechá mikrokosmos působnosti Gnose.
Tímto prvním křtem nevzniká žádné pozdvihnutí bytosti já, ale
vzniká oheň, který čistí systém, aby mohla začít účinkovat duchovní jiskra – to je „ten druhý“ v mikrokosmu.
Druhý křest následuje, když je první úplně vykonán. Druhý křest,
„ve jménu Syna“, prokazuje, že jiskra Ducha je probuzena a září
v Gnosi a působením Gnose. Neboť tento druhý křest poskytuje
absolutní moudrost; nikoliv moudrost ve slovech, nýbrž absolutní
vševědoucnost, celistvé vědomí, a tím růst a zrání. Tato moudrost
existuje zcela vně celého dialektického systému a žákovi se nezjevuje v žádném případě metodami zrcadlové sféry. Moudrost
z onoho světa pozemské sféry poznáte totiž podle toho, že vždy
ozařuje a živí „já“. Naproti tomu vyzařování moudrosti, které
vychází z Gnose, demaskuje tento přírodní řád. Je to poznání,
28
které odhaluje Boží přírodu; a žáka, více než kdy předtím, napadá
planoucím ohněm pro rozpad této přírody a „já“.
Když je vybudován tento plamenný sloup moudrosti, následuje
třetí křest, „ve jménu Svatého Ducha“. To je křest gnostickou,
mantrickou, regenerující silou. Je to síla, která vše přirozené rozvolňuje, všechno dialektické rozlamuje a bytost „toho druhého“
nutí k projevení podoby.
V kompletním křtu učedníků tedy nevidíme pro sebe ani pro své
děti žádné zabezpečení pozemsko-přírodních jistot, ale zničení
přírodního stavu beze zbytku, aby mohl žít ten skutečný a původní člověk. To je misionářský příkaz, ke kterému je ještě dodáno:
„Učte je, aby zachovávali vše, co jsem vám přikázal.“ Učedník
nesmí žáka opustit, dokud není uskutečněn celý křest v jeho třech
aspektech. Bratrstvo učedníků považuje svůj úkol za dokončený
teprve tehdy, když je endura dokonalá.
Kdo tomu rozumí, kdo to dokonale pochopí a s tímto poznáním
vstoupí do duchovní školy, aby obdržel takovýto křest, ten bude
spasen. Kdo však v jakémkoliv ohledu chce sloučit pozemskou
přírodu a Ducha, „já“ a Gnosi, ten bude silou, kterou sám rozpoutal,
spálen.
Jak může žák duchovní školy vědět, jestli je vážným nebo nevážným žákem? Může to zjistit následovně: Žák, který procitl
v pravém procesu, zaprvé vypudí zlé duchy. To znamená důsledně
vyobcuje a vyžene z celého svého systému všechny myšlenky
a pocity pramenící z klamu. Všichni Golemové budou opravdovým
žákem rozdrceni na prach. Zadruhé bude mluvit novými jazyky.
Uskuteční až do nejmenších podrobností nový životní postoj, který
se v žádném ohledu už nebude shodovat se starým postojem.
Aby se prokázalo, že nejde o kulturu osobnosti a o žádný klam,
dokáže pravý žák zatřetí zahnat hady a když něco smrtícího vypije,
29
neuškodí mu to. Pozemský přírodní řád se svým jedovatým
spinálním hadím ohněm a leckdy smrtelným zapouzdřením, ať
už bludem či jiným způsobem, nemůže již opravdovému žáku
škodit.
A konečně začtvrté, může na nemocné vkládat ruce a ti budou
uzdraveni. To znamená, že takový žák se sám stává učedníkem;
vlastní sílu a majestát Gnose jako použitelné vlastnictví. Vychází
bez okolků plnit misionářský příkaz jako následník všech svých
předchůdců. Avšak nikoliv proto, aby mírnil všechny možné nemoci a bolesti této přírody, neboť pro učedníka, který plní božský
misionářský úkol, existuje jen jediná nemoc: nemoc dialektiky
a podstata její reality.
Když se pak obrací na své žáky, je jeho vkládáním rukou pouze
tento jediný, dokonalý a gnostický manuál:
Křtím vás ve jménu Otce
a Syna
a Svatého Ducha.
30
IV
HADÍ OHEŇ A GNOSE
Transfiguristické učení je univerzální nauka moudrosti, to znamená, že od úsvitu dialektického lidstva provází padlé lidi na jejich
životní cestě a není v ní ani stopa „proměny ani střídání světla
a temnoty“ (List Jakubův 1,17).
Transfiguristické učení je gnostická nauka moudrosti, to znamená, že je to jediný možný Boží dotyk v čase.
Transfiguristické učení je moderní nauka moudrosti, to znamená, že se vždy vylévá na svět a na lidstvo tehdy, když je schopna
na něj zcela aktuálně a bezprostředně působit, aby hledalo a znovu
našlo to, co bylo ztraceno.
Transfiguristická nauka je moudrost hadů, to znamená vyzařování moudrosti univerzálního Ducha.
Zejména o této moudrosti hadů chceme psát, neboť každému
vážnému žákovi na cestě je řečeno: „Buďte moudří jako hadi.“
Pokud tomuto volání chcete opravdu porozumět jako nanejvýš
aktuálnímu volání k životu, které je určeno pro vás osobně, pak
vám radíme, abyste celou svoji vnímavost upřeli na pochopení
toho, co vám škola Kříže s Růží má předat.
Had vystupuje v transfiguristickém učení ve dvou hlavních
symbolech. Jednak jako to nejposvátnější a absolutně božské,
a jednak jako to nejopovrhovanější a nesvaté. Na jedné straně
vidíme hada jako syčícího, jed a sliny plivajícího plaza, a na druhé
31
straně jako symbol pro Svatého Ducha. Zjišťujeme, že had je označován jako ďábel, a zároveň víme, že zlatého hada nosili kněží jako
ozdobu na hlavě, aby dali najevo duchovní povznesení.
Obě tato velmi protichůdná hodnocení byla příčinou velkého
zmatku a mnoha rozepří mezi těmi, kdo tomu nemohli porozumět.
Člověk opakovaně propadal modlářství, a to se stane pokaždé,
jakmile lidé pohánění přírodně-náboženskými instinkty již nedokážou chápat vytyčený cíl čisté Gnose.
Hada nesete ve své bytosti. Tento had se vine kolem vašeho
stromu života. Hlavu zvířete lze velmi zřetelně rozeznat obyčejnýma látkovýma očima. Tento had je v Bibli symbolicky označován
jako „měděný had“. Je to vaše duševní podstata, vyzařování vašeho
vědomí, váš duševní potenciál, který vyplňuje celý váš systém
hadího ohně, to znamená systém hlavopáteřní. To je ten měděný
had! A tento had se plazí po zemi se smrtícím jedem v hlavě.
Proč hovoříme o „měděném hadovi“? Především musíte vědět,
že hebrejské slovo pro „měď“ se dá přeložit také jako „had“. Kromě
toho je třeba porozumět, že „měď“, a tedy „had“, je ženský princip.
Vzpomeňte si na Venušin kov „měď“. V duši, v potenciálu hadího
ohně, spočívá totiž plodící, to znamená ženský princip. V témže
systému je však také přítomen tvůrčí princip, mužský aspekt duše.
V každém duševním systému, v každém systému hadího ohně
rozeznáváme tedy dva aspekty: měděného hada a ohnivého hada,
respektive ženský a mužský princip. Symbolicky lze také říci, že
na lidském stromě života žijí dva hadi. U jednoho člověka je mužský princip pozitivní a ženský princip negativní, u jiného je polarita obrácená.
Proto je Merkurova hůl se dvěma hady, jedním bílým a jedním
černým, symbolem obecného dialektického, biologického stavu,
totiž stromu života s jeho oběma duševními aspekty. Na vyobrazeních egyptských kněží je dvojitý hadí šperk tedy vnějším
32
vyjádřením jejich vnitřního duševního stavu i stavu všech jejich
bližních.
Oba tyto lidské duševní principy, které se mohou nazývat také
Adam a Eva (Adam – ohnivý had, Eva – měděný had), se neustále
sváří. Oba principy na sebe trvale působí a vzájemně o sobě rozhodují. Člověk disponuje schopností vnitřního zvažování. Oba hadi
se společně ovíjejí okolo stromu života. V určité chvíli promlouvá
mužský princip k ženskému, v následujícím momentu se role vymění. Oba hadi v člověku se navzájem napadají, jeden druhého
obviňuje. Ohnivý had chce uskutečňovat, měděný had chce vlastnit.
Tvůrčí a sebezáchovné pudy spolu neustále vedou boj. A přesto
v duši existuje jen jeden zájem: udržení se, sebezachování, existenční pud.
Tak se vine syčící hadí tělo špínou tohoto přírodního řádu a Bůh
buď milostiv tomu, kdo se k němu přiblíží. Vy znáte duševní úvahy těchto uvnitř žijících hadů. V jedné chvíli se vplíží do svatyně
srdce, aby uvážili své zájmy, v další chvíli je to svatyně hlavy, v níž
hadi přinášejí svou oběť. Jed, který je v těchto svatyních připravován, je lstivost, taktizování, prohnanost, s jejichž pomocí jsou
úmysly uskutečňovány. Orgánem, který tento jed rozstřikuje, je
hrtan. Existuje mnoho druhů jedu a mnoho metod, jak jed dostat
tam, kde byste ho rádi měli.
Po dlouhé eony pěstovaná věda se snaží působnost obou těchto
duševních hadů zdokonalit. Tuto vědu nazýváme přírodním okultismem. Člověk v této vědě zběhlý asi přišel v minulých kulturních
periodách na myšlenku nosit na hlavě kovový symbol hada, aby
tím dal najevo, jak daleko se dostal v kultuře osobnosti.
V některých příbězích o stvoření je nám vylíčen zrod této tak
komplikované lidské duše. Zrození zahrnuje vždy dvě fáze. Zaprvé
zrození ohnivého hada, Adama; a zadruhé zrození měděného hada,
Evy. Ohnivý had je Adamas, to znamená Myslitel, který přijímá
33
podněty Ducha; měděný had je Hevah, to znamená Matka živých,
princip, který podněty uskutečňuje, Ploditelka. Adam a Eva jsou
tedy duševní principy v člověku.
Jakmile však duše začne svou ohromnou moc zneužívat, je
odtržena od Ducha, je násilně oddělena od kosmického vědomí
a vstupuje do bytosti, do domu smrti. Pak se obě základní duševní
schopnosti nacházejí v trvalé nevědomosti, a tudíž v temnotě a ve
sváru. Pak je celý systém, který je řízen takovou duší, odsouzen
k degeneraci a krystalizaci. Pak už z dřívější slávy duše nezbývá
ani ten nejmenší odlesk či stín. Potom musí hříšná duše zemřít,
musí bez ustání žít v nevyhnutelnosti smrti, připoutána na kolo,
které ji vláčí sférami dialektiky.
Padlá duše, která svůj stav rozpozná, se může, nejspíš poté, co
podnikla mnohé, ne-li všechny myslitelné pokusy se pozvednout,
ptát: „Jak může být padlá duše zachráněna?“
Po této základní otázce přichází Gnose. Na tuto otázku dává
Gnose odpověď. Teď jde o to, zda padlá duše ještě dokáže odpovědi Gnose rozumět. To je velká psychologická zkouška. Dokáže
vaše duše rozumět řeči Gnose, nebo nedokáže?
Gnose říká v tomto psychologickém okamžiku žákovi: „Buď
moudrý jako hadi.“ Pak je třeba vyčkat, jestli na to bude, či nebude
následovat reakce.
„Buď moudrý jako hadi.“ Jací hadi jsou zde míněni? Je to odkaz
na dva duševní principy v člověku? Rozhodně ne. Zde se naopak
odkazuje na vyzařování Gnose samotné, na zlaté hady skutečného
Božího Ducha. Ani jediný pravý kněz se neodváží tyto hady napodobovat jakýmkoliv kovem, aby se jím honosně ozdobil.
Toto vyzařování Ducha, tyto ohnivé plameny Ducha se rovněž
objevují ve dvou podobách. V první formě probouzejí nového
Adamase a v druhé novou Hevah, dva aspekty nové duše, „která
stojí před Bohem“. Oba tyto doteky jsou také popisovány jako
34
Serafim a Cherubim, jako zlatí hadi a gryfové, okřídlená mysteriózní zvířata.
Ve starém perském mýtu střeží gryf jako mysteriózní zvíře zlatou horu. Dokáže-li žák ještě porozumět volání Gnose, obrátí se
ke zlaté hoře Ducha, z níž mu přijde pomoc. Když se přiblíží svaté hoře blahořečení, zvolá zvučným hlasem: „Pomoc mi přichází
od Pána, který všechno stvořil.“
Jakmile tuto mantru vyřkne, začnou se kolem něho vznášet
strážci hory, mysteriózní gryfové, Cherubim. Jeden z nich se bleskovou rychlostí a s oslňující září na něho snese, roztrhne mu hruď
a mocným žárem spálí jeho systém hadího ohně. Žák takto napadený duchovním ohněm slyší mocné zahřmění a z něho hlas: „Syn
člověka a syn hadů. Hleď, vysílám tě jako ovci doprostřed mezi
vlky; proto buď moudrý jako hadi.“
Žák se potom odvrací od zlaté hory, protože čas jeho vstupu
ještě nepřišel. Obrací se znovu k údolí a vstupuje do něho, jako
ovce doprostřed mezi vlky, paže zkřížené přes pálící ránu, kterou
mu uštědřil gryf. Stojí tu nyní jako služebník nového zákona. Tento
zákon zní:
„Nechoďte po cestách pohanů“ – to jsou ti lhostejní –
„a nevcházejte do samaritánských měst“ – to jsou ti, kdo jen
budí zdání –
„ale jděte ke ztraceným ovcím“ – to znamená k těm, kteří jsou
svou podstatou zralí k záchraně a jimž může být pomoženo.
„Jděte tedy a kažte, řkouce: Nebeská říše se přiblížila. Nemocné
uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé křiste, ďábly vymítejte“ – to znamená vyvraťte dialektický svět z jeho základů.
„Nemějte ani zlato, ani stříbro, ani peníze ve svých opascích.
Ani mošnu na cestu, ani dvě suknice, ani boty, ani hůl, neboť
zajisté je pracovník hoden svého pokrmu.“ To značí: Nezabývejte
se v sebemenším ohledu dialektickými vlastnickými pudy, byť by
35
to byla jen starostlivost o každodenní pokrm. Neusilujte o žádný
majetek, protože každý služebník Světelné říše obdrží to, co potřebuje.
„Když ale přijdete do města nebo na trh, dotazujte se, zda je tam
někdo, kdo je toho hoden, a u něho pobuďte, než odtamtud zase
půjdete. A vejdete-li do domu, pozdravte ho; a jestliže toho je ten
dům hoden, nechť do něho vstoupí váš mír. Jestliže toho však ten
dům hoden není, mír váš se zase navrať k vám. A kde vás nikdo
nepřijme ani nebude naslouchat vaší řeči, pak z toho domu nebo
města odejděte a setřepejte prach ze svých nohou.
Střezte se ale lidí, neboť vás budou pranýřovat před svými
radnicemi a budou vás ostře kritizovat ve svých školách. Když
vás budou v nějakém městě pronásledovat, uprchněte do jiného.
Vpravdě pravím vám: nebudete hotovi se všemi městy, až přijde
Syn člověka.“
Tak zní svatý zákon pro povolané poutníky. Jedná-li pracovník
podle tohoto zákona, pak staré já v něm, oba zrádní hadi této přírody, zemřou absolutní smrtí. Enduristická sebeoběť je oběť ve
službě lidstvu.
Zatímco žák ví, že sotva započal s prací, a namáhavě se obrací
od města k městu a od člověka k člověku se zprávou: „Hodina
nastala! Boží království se přiblížilo!“ a myslí si, že má před sebou
ještě nekonečně dlouhou cestu, pak se stává, že se náhle, jakoby
zázrakem ocitne na zlaté hoře, uprostřed Serafínů a Cherubínů,
v samotné svaté všepřítomnosti, a slyší slova, která ještě nikdy od
žádného pozemšťana neslyšel.
„Buď proto moudrý jako hadi!“ To je klíč k cestě. Jak je třeba
přijmout tato slova? Jak musíte klíč použít? Odpověď na tuto otázku je vám dávána v moderní duchovní škole Zlatého Kříže s Růží.
V odpovědi na tuto otázku nalézá duchovní škola oprávněnost své
existence. Zodpovězení této otázky je svatou povinností školy.
36
Zapomene-li nějaký pracovník jen jedinkrát na toto pověření,
zanedbal svoji povinnost.
Ze Starého zákona je vám znám příběh židovského národa, jakož
i v něm obsažený příběh žáka na cestě. V duchovní škole jsou
kandidáti, kteří se dobrovolně vydali na cestu, vedeni z egyptské
země pouští do nové zaslíbené země. To víte. Nechávali jsme vás
po dlouhá léta poznávat dialektický život jako pekelnou roklinu
a vybízeli jsme vás, abyste společně šli k novému životu. To je
cesta pouští. Neboť jste za sebou nechali vše, co vás váže ke starému Egyptu.
Je pochopitelné, že taková cesta skrze poušť přináší zvláštní
charakteristické těžkosti. Žádný žák není ušetřen napětí a konfliktů. Kvůli komplikovanosti mnozí žáci vzdychají: „Co jsem si
to jenom začal?“, takže čas od času touží po návratu obyčejných,
jednoduchých pocitů normálního dialektického života.
Proto je psychologicky zcela správné, když se ve čtvrté knize
Mojžíšově říká, že poutníci pouští na své cestě k Rákosovému moři
začínají reptat: „Proč jsi nás vyvedl z Egypta, abychom umřeli
v poušti? Neboť zde není chléb ani voda a naší duši se protiví toto
nuzné jídlo.“ A dále stojí psáno, že Duch, který lid provázel, na
něho seslal jedovaté hady, takže lidé pomřeli.
Tomuto líčení je třeba porozumět. Každý poutník pouští ve
smyslu osvobozujících mystérií se nachází v přechodovém stavu.
Už to není stoprocentně dialektický člověk, ovšem o vzniku nového člověka se ještě nedá mluvit nebo jen v malé míře. V tomto
stavu je ještě vydán napospas všem silám zdola, a zároveň přece
jen disponuje určitou schopností přijímat síly Gnose.
Pokud žák reaguje na impulsy Gnose, pak se samozřejmě zostřuje nevraživost zdola.
Poslouchá-li člověk hlasy staré přírody, pak se pobídky Gnose
pro něho ihned stávají jedovatými hady, neboť vibrace gnostického
37
ohně nacházejí velmi disharmonickou půdu, protože po rozhodnutí projít pouští se tato půda pro Gnosi již otevřela.
Tak žák stojí v této fázi vývoje jako mezi dvěma ohni. Musí
volit mezi nepřátelstvím této přírody a duchovní smrtí. Kompromis
je vyloučen. Proto se při tomto konfliktu ptá: „Co musím dělat?“
Pak je konfrontován s měděným hadem, který je přibit na kříž.
Jakmile je žák na poušti kousnut zlatým hadem Ducha, tak i když
se postaví před měděného hada a hledí na něj, zůstává naživu.
Vy této obrazné řeči rozumíte. Postavit se před měděného hada
a hledět na něj, zatímco had visí na kříži, znamená přibíjet v sobě na kříž svůj duševní potenciál, a sice tak dlouho, dokud nezemře. To je konečné, definitivní rozlomení pout pozemské přírody
v člověku.
Nepostavíte-li se před měděného hada tímto způsobem a využívá-li vaše bytost zároveň zlatého duchovního hada, když tedy
chcete sloužit dvěma pánům, Bohu a mamonu, Duchu a této přírodě, pak budete od Ducha odloučeni. To je smrt, která je mnohem
strašnější než obvyklá smrt.
Když žák tento velký konflikt na poušti vyřeší ve prospěch duchovního volání, když porozumí tomu, jak si v této velké zkoušce
správně dobýt vítězství, pak v něm začne působit stav zlatého hada.
Přijmout stav zlatého hada znamená obdržet základní a strukturální
důkaz začínajícího druhého narození. Označení stav zlatého hada
se vztahuje na vývoj jiné, nové aury uvnitř mikrokosmického pole.
V této auře jsou koncentrovány všechny síly k novému vývoji původního člověka pod vedením probuzené duchovní jiskry. V té míře,
v jaké zaniká stará aura se vším, co se v ní nachází, ožívá a sílí nová
aura, zlatá aura.
V určité chvíli žijí v mikrokosmu dvě bytosti, endurující, umírající starý člověk, člověk Jan – a manisolující, znovuzrozený, nový
člověk, člověk Ježíš. A tam, kde se oba setkávají, ukazuje člověk Jan
na člověka Ježíše a říká: „On musí růst, já však musím ubývat.“
38
To vám chce sdělit také Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze.
V ní je pták připraven k sebeoběti a z tohoto alchymického procesu se zrodí nový král a nová královna, nový Adamas a nová
Hevah, tedy nová duše.
Nový král nazývá johanitského bratra „svým otcem“, neboť ten
ho vysvobodil, dal mu vzniknout svou sebeobětí s chlebem, vodou
a solí, to znamená ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha.
Všichni, kdo jsou tímto způsobem přijati do nádherného dvojnásobného alchymického procesu a jsou povýšeni jako rytíři Zlatého
kamene, musí složit následující slib*:
„Páni rytíři, stvrďte přísahou, že se po všechny časy svého rytířství
zasvěcujete nikoliv ďáblu či nějakému duchu, nýbrž pouze Bohu,
vašemu Stvořiteli, a jeho služebnici přírodě;
že si ošklivíte všechno smilstvo, necudnost a nečistotu a těmito
nectnostmi své rytířství neposkvrníte;
že svými milodary, které vám byly dány, budete nápomocni všem,
kteří jsou toho hodni a potřebují je;
že po této cti netoužíte proto, abyste ji využívali pro světskou
okázalost a vyšší prestiž;
že si nepřejete žít déle, než jak tomu chce Bůh.“
„Buďte moudří jako hadi!“ Kdo můžeš rozumět, rozuměj!
*
Viz J. van Rijckenborgh: Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze,
díl II., Sedmý den. Rozekruis Pers, Haarlem, 1991.
39
V
GNOSE PISTIS SOFIE
Když Pán Ježíš mluví o Janu Křtiteli, o velkém a vznešeném
hlasateli Kristových mystérií, nazývá ho největším z proroků
a největším z těch, kdo se narodili z ženy; ale dodává, že ten nejnepatrnější v nebeské říši je větší než Jan Křtitel. Zde se pozornost
obrací na dvě přírodní říše, v nichž se odvíjí život lidstva: na
přírodní říši hněvu, jak ji nazývá Jakob Böhme, a na přírodní říši
původního Světla.
Již jsme napsali mnoho o říši hněvu, o světu dialektiky, jímž
jsou všichni lidé uchváceni. Také jsme vám již často vysvětlovali,
jaké jsou možnosti vývoje uvnitř dialektické přírodní říše a že
všechny probíhají v kruhu. Sice se můžete z výchozího bodu eventuálně pozvednout k nebi, přesto jste však odsouzeni se po určité
době zase vrátit zpět k tomu nejhlubšímu bodu, k původnímu
výchozímu místu.
Zároveň si jako žáci moderní duchovní školy umíte představit,
jak nějaká bytost může vstoupit do říše věčného Světla a jak její
vývoj pokračuje od síly k síle a od nádhery k nádheře. Dokážete
pochopit, že opravdově hledající člověk, svou existencí narozen
a vychován v dialektické přírodní říši, začne vysvětlovat volání
Bratrstva světelné říše a chce nasměrovat pozornost svých bližních
na milostiplnou snahu gnostických hierofantů, aby co možná
40
nejvíce bytostí z dialektické říše bylo zachráněno a dovedeno do
věčné Světelné říše.
Určitě potvrdíte, že takový hlasatel je skutečně velkým prorokem
a možná „největším z těch, kdo se narodili z ženy“, avšak každá
bytost, která skutečně vstoupila do věčné Světelné říše, je větší než
on, neboť ten první o ní jen svědčí, mluví o ní, zatímco ten druhý
do ní již vstoupil.
Toto jsme chtěli předeslat jako úvod k několika myšlenkám
o Gnosi Pistis Sofie. Kristovo evangelium vám totiž sděluje, že
musí být podniknuto více kroků, než se ve vás začátek mystéria
Světla může stát skutečností.
Nacházíte-li se v dialektické přírodní říši – a tak to je – nepochybně se vás nejprve dotknou slova zvěstovatelů. Ale běda vám,
jestliže u toho zůstanete! Slova zvěstovatelů, jakož i porozumění
těmto slovům se vztahuje pouze na schopnost pochopit to všechno,
co od vás mystérium Světla chce. Tato schopnost není vlastní
každé přírodní duši. Jedná se o určitou otevřenost vůči věčné
Světelné říši, o vnímavost, kterou mají už jen někteří.
Můžete tuto možnost chápat jako stav naplnění a u toho zůstat.
Možná, že na základě takové možnosti mluvíte o mystériu Světla,
o Kristu a transfiguristickém učení. Kromě toho se může stát, že
pohnutí vašeho srdce je při tomto nazírání zjevné a vyzařování vaší
svatyně hlavy svědčí o porozumění. A právě tehdy se nacházíte
v nebezpečí, neboť: ten nejmenší v nebeské říši je větší, mnohem
větší než vy.
Po tomto vámi tedy kladně přijatém prvním „oznámení“, po
tomto prvním křtu živou vodou musí následovat křest ohněm, to
znamená obětování, opuštění a spálení přírody hněvu, aby nově
narozená, regenerovaná bytost mohla vstoupit do věčné říše
Světla.
41
Je to přípravné působení, spojení připravujícího se, dotek zvěstovatele. Přípravné spojení je většinou velmi silným narušením.
Je uzpůsobeno typu země, zvyklostem a obyčejům, to znamená
rasovému typu člověka. Chce člověka otevřít pro mystérium Světla
a znovu v něm probudit přirozenou schopnost reagovat.
Je-li toto počáteční působení úspěšné, takže se tato přirozená
schopnost začíná projevovat, musí se vyčkat, jestli se člověk s účinky této síly spokojí a u toho zůstane, nebo jestli na základě tohoto
křtu chce jít vstříc křtu ohněm. Je-li to tento druhý případ, pak
takový žák vidí „jednoho dne“ přicházet k sobě Pána Ježíše. To
znamená, že teprve teď se tento žák opravdu otevírá Gnosi a stává
se Pistis Sofií, žákem, který se ve skutečné víře, Pistis, vrací zpět
k původní moudrosti, Sofii. Takový žák v sobě začal s transfiguračním procesem a tělesně nyní stojí před Světlem mystérií. Stal
se učedníkem. Světlo prvotního doteku od něho ustupuje a Světlo
mystérií ho pojímá do svého okruhu působnosti.
Tato velká a svatá proměna je v zasvěcené řeči často popisována jako mocné zemětřesení, jako velká síla v celém světě, jako
velká bázeň, která učedníka zachvacuje. Co je těmito narážkami
míněno, je vám snad naprosto srozumitelné, neboť se to týká vstupu žáka do zcela jiného vibračního pole, které mnohonásobně
převyšuje normální vibrace jeho přirozeného pole. V tomto pohnutí dochází k rozlomení zkrystalizovaných pozemsko-přírodních
vazeb. Bázeň, která je zde popisována, neoznačuje „strach“, nýbrž
nepřetržitý, spontánní zřetel na duchovní kontakt, který v žákovi
vznikl. „Obávat se Boha“ proto není žádná psychóza strachu, ale
samozřejmé respektování Ducha, který se dotkl mikrokosmu.
V Bibli se říká, že takovéto pohnutí trvá od třetí do deváté
hodiny. To znamená, že tento kontakt začíná v nevýslovné Boží
lásce a vyvíjí se pak k dynamickému vrcholu. Když je tohoto
42
dynamického vrcholu dosaženo, pak se otevírají nebesa a žák vidí
Ježíše jakoby sestupovat z nebe.
Tato obrazná řeč poukazuje na to, že spojení s říší Ohně, s věčnou říší Světla, je takového druhu, že mezi žákem a mystériem
Světla nakonec vzniká smysly vnímatelný most. Proto musíte
časový úsek, který leží mezi třetí a devátou hodinou, považovat za
zkoušku. Zkoumá se, jestli žák v popsaném uchvácení opravdu
zůstane bohabojným a neupadne zpět do svých starých životních
zvyklostí. Žák sám staví most mezi sebou a Světelnou říší. Most
je stav bytí, který umožňuje skutečný návrat do říše Světla. Proto
se v gnostické moudrosti říká, že Pán mystérií Světla zatemní své
světlo před žákem, aby Ho žák mohl vnímat.
To pravděpodobně vyžaduje ještě nějaké vysvětlení. Kdyby se
dokonalé Světlo Neměnného království dotklo dialektického žáka
v celé své plnosti, bylo by pro žáka zcela nemožné to vydržet
a reagovat na ně. Proto se Světlo pozmění do stavu, v němž je pro
žáka možné začít cestu osvobození.
To je ten most nebo plášť, který žák dostává jako roucho pokání,
aby mohl nastoupit svou poutnickou cestu. Tento plášť kajícnosti
proto není žádný šat hanby, žádná signatura hříchu, nýbrž šat milostiplné regenerace. Ve stejné míře, v jaké žák postupuje na cestě,
světlo jeho šatu pochopitelně soustavně narůstá a stává se stále
zářivějším.
Dotek Světlem Kristových mystérií – to je třeba ještě jednou
říci – lze velmi zřetelně rozeznat a ostře odlišit od doteku světla
zrcadlové sféry. Musíte tomu dobře porozumět, protože správné
pochopení a tomu odpovídající jednání jsou předpoklady pro to,
abyste mohli bouři světelného doteku odolat.
Zaprvé, když vás ozáří světlo zrcadlové sféry, je ihned ve shodě
s vaším přirozeným stavem; zadruhé, nevyvolává ani tu nejmenší
43
bouři, protože se bezprostředně pojí s vaším přirozeným stavem
bytí; a zatřetí, vždycky se obrací na vaše vědomí já.
Bezpochyby vám světlo zrcadlové sféry dokáže říkat krásná
a vznešená slova o Kristu a jeho říši, ale tato slova plně odpovídají všem řečem a kázáním na této straně závoje. V nejlepším
případě může světlo zrcadlové sféry dostačovat až do fáze oznámení, kterou jsme vám právě popsali. A vy víte, že „ne ti, kteří
volají Pane! Pane!, ale ti, kteří uskutečňují vůli mého Otce“
vstoupí do věčného království Světla.
Proto je dotek z věčné říše Světla bezprostředně rozpoznatelný,
protože se projevuje vůči běžné přirozenosti jako úder mečem. Je
to vibrace z jiné přírodní říše, která nebere žádný ohled na tuto
přírodu a na já, a naprosto není líbezná, krásná či nádherná, jak
vám chce vsugerovat dialektické umění. Vyvolává bouři, prudké
podráždění ve vašem životním systému, působí rozlamování této
přírody. Žák, který umí přestát tuto bouři, obdrží plášť světelného
pokladu.
O této bouři by se toho dalo ještě mnoho napsat, a několik dalších slov o tom jistě není nadbytečných, především proto, že
mnozí se dopouštějí té chyby, že se intelektuálně nebo emocionálně zabývají myšlenkami a pocity klamu. Je třeba, abyste do toho
pronikli hlouběji, protože když se po fázi oznámení přikloníte ke
křtu ohněm, stáváte se objektem ostrého boje.
Světelná hierarchie zrcadlové sféry je dvanáctinásobná. Je
spojena pomocí dvanácti sil lidské lipiky s každou entitou látkové
sféry. Tak si dokážete představit, že jakmile se žák obrátí k věčné
říši Světla a volí křest ohněm, nastává velká disharmonie mezi
žákem a dvanáctinásobnou hierarchií zrcadlové sféry. To je disharmonie, rozkol způsobující bouři mezi oběma přírodními řády.
Tato bouře se proto týká celé bytosti, vědomí, duše i těla. Z této
44
disharmonie musí žák vystoupit jako poutník ozdobený světelným
pláštěm.
Věčná říše Světla má tři aspekty, a proto se mluví o třech velkých
mystériích Světla. První mystérium se týká duchovního znovuzrození, vstupu Svatého Ducha do mikrokosmu. Druhé mystérium se
vztahuje ke znovuzrození duše, k tvorbě záření nového vědomí
v systému hadího ohně. Třetí mystérium se vztahuje ke znovuzrození celé bytosti. Tato trojnásobná transfigurace je mocný proces
a mystérium samo o sobě.
Toto mystérium naplnění je zjeveno pouze těm, kdo jsou toho
hodni a umějí osobním svobodným zednářstvím otevírat různé
dveře. Proto rozhodně není naším úmyslem vám popisovat tyto
velice osobní záležitosti.
Je ovšem naším úkolem obrátit vaši pozornost na to, že v tomto
světě existují vyslanci, kteří působí jednou, dvěma, třemi nebo
čtyřmi gnostickými silami. Míníme tím, že jsou vyslanci, kteří
způsobují přípravný dotek, dotek oznamovatele. Protože se tato
síla zcela podobá naší přírodě a zároveň je to síla, která chce pouze probudit schopnost spontánní, přirozené reakce, je jasné, že tato
síla sice probouzí, ale nikdy nerozlamuje. Jsou-li tedy posluchači
v chrámu Kříže s Růží vystaveni vyzařování této síly, ale tato síla
je přesto ještě nemůže probudit, pak jim také ani neuškodí.
Když však vyslanec zastupuje první mystérium, pak své posluchače křtí nejen vodou, ale zároveň i ohněm. A vy již víte, že křest
ohněm působí značně rozlamujícím a stravujícím způsobem na
tento přírodní řád. Když takový vyslanec vystoupí, varuje své žáky
předem, že nemohou být konfrontováni s prvním mystériem, se
silou Ducha bez následků, že tedy nemohou jen tak dále naslouchat
a emocionálně či intelektuálně tuto sílu přijímat nebo zamítat. Když
se nějaký člověk vědomě přibližuje k prvnímu mystériu, pak také
bude zakoušet žár ohně.
45
To vše je třeba s velkým důrazem předložit vaší pozornosti. Ve
škole Kříže s Růží na vás bude přinejmenším působit první mystérium. Proto jsou chrámy Kříže s Růží uzavřené veřejné práci
a otevřené pouze pro vážné žáky. Proto se ve škole v nejvlastnějším
zájmu dotyčných neustále prosévá. Všichni povrchní, lhostejní,
nedůstojní jsou nepřetržitě z řad žáků odváděni, aby nebyli zasaženi ničivou silou prvního mystéria.
Všem ostatním je stále vysvětlováno, co se od nich žádá. Nikdo
z nich nemůže zůstat jen u pozorování a poznávání. Ve škole Kříže
s Růží jde o „vše nebo nic“. Proto musí být na vaše bedra vložena
plná míra odpovědnosti.
Když se nějaký člověk bez opravdového zájmu ocitne jako žák
pod vlivem prvního mystéria a rozhodne se ve škole prosadit,
potom účinkem prvního mystéria zesílí působnost dvanáctinásobné pozemské lipiky se všemi odpovídajícími následky. Pokud se
žák, který toho není hoden, vystaví vlivu druhého mystéria, je jeho
nervový systém dvanáctinásobným způsobem rozlomen. Vystaví-li
se takový nedůstojný žák vlivu třetího mystéria, bude muset dvanáctinásobným způsobem nést následky celá osobnost.
Pouze v těch případech, kdy se síly mystérií přiblíží lidem, kteří
těmto silám vzdorují neúmyslně, z nesmělosti či z nevědomé nevíry,
tedy nikoliv v přetvářce, s posměšností nebo záludností, stáhnou se
vylité síly k vyslancům zpět, aniž by způsobily poškození.
Tak je vám asi jasné, že nad každým, kdo se po mnoha varováních
nadále nazývá žákem, ale v hloubi duše jím není, bude vyřčen
rozsudek ve shodě s jeho sebeutvrzováním. Od každého žáka
moderní duchovní školy se očekává, že se stane Pistis Sofií, to
znamená žákem, který ve víře, která je věděním, vědomě proniká
k věčné moudrosti. Takový žák přijímá s Gnosí spojení ke zmrtvýchvstání. Všem ostatním, kteří prodlévají ve škole, je zde třeba
vysvětlit příčinu pádu. Řekli jsme vám to!
46
VI
GNOSE A POZEMSKÉ PŘÍRODNÍ
NÁBOŽENSTVÍ
Žákovi moderní duchovní školy by mohlo být dostatečně známé,
že veškeré církve a sekty naší doby jsou ve skutečnosti bez výjimky v zajetí pout pozemské přírodní religiozity. To je tragický
osud všech, kdo se v tomto světě zabývají náboženstvím. Nebude
vůbec na škodu ukázat vašemu vědomí znovu podstatu pozemského náboženství a jeho neschopnost vést k osvobození, abyste
si dokázali udělat závěry, co se týká Gnose a církve.
Budete-li se zabývat svatými spisy různých period lidstva,
zjistíte, že velcí a svatí vyslanci Boha neustále poukazovali na
návrat do ztracené Otčiny, k esenci, která je nazývána Otcem nebo
Bohem. Všechna sdělení svatých spisů všech časů se točí kolem
této ústřední myšlenky návratu.
Je-li Bůh váš Otec, pak vy jste jeho dětmi – pak jsou Ježíš Kristus
a ostatní Velcí vaši bratři – pak je rozdíl mezi nimi a vámi způsoben
řadou politováníhodných událostí – pak jste vypadli ze stavu své
dřívější vznešenosti – pak Písmo svaté není nic jiného než dopis:
„Vraťte se zpět, vše je odpuštěno a zapomenuto v milosrdenství
lásky.“ Pak je Ježíš postavou, která k vám sestupuje ze vznešenosti, aby vás přivedla zpět, aby vám pomáhala při vašem návratu.
Kdyby to takto bylo – a vy víte, že nábožensky založení lidé
našich dnů se k tomuto názoru přiklánějí – bylo by celé dílo Božího
47
snažení nadmíru snadné, tak jednoduché, že by k následování
a pochopení božských záchranných snah nebylo zapotřebí mít ani
zvláštní filosofické, ani teologické mozkové závity.
Člověk však rozvíjí následující úvahy a jim odpovídající chování. Ukážeme vám toto uvažování a jednání v různých zabarveních,
ale hned poznáte, že rozdíl v náboženských aktivitách je pouze
zdánlivý.
1. Existuje jediný Bůh. Je to můj Otec. Já jsem jeho dítě. Jsem
padlé dítě. Na svou otčinu jsem zapomněl; ale nyní chci zpět. Prosím
náležitým způsobem o pomoc. Otec posílá svého Syna. Skrze pomoc
Syna jsem přijat do společenství milosti. Nyní mohu být v klidu,
neboť v milosti tohoto společenství se konečně opět vrátím domů.
Setrvání v tomto společenství milosti klade určité požadavky na
morálku a poznání a také na rozum a mravnost. Když se podvolím
tomuto zákonu, Pán zákona se v určeném čase ve mně zjeví.
2. Existuje jediný Bůh. Je to můj Otec. Já jsem jeho dítě. Všichni
jsme děti jednoho Otce. Jsem padlé dítě a svět kolem mne je padlý svět. Když se teď napravím a v sebeoběti a v lásce k bližnímu
se předám světu, aby se i ten napravil, pak přivedu sebe a svět
znovu do souladu s Božími zákony. Účinkem této cesty světa
a lidstva se vše opět sjednotí s Otcem.
3. Existuje jediný Bůh. Je to můj Otec. Já jsem jeho dítě, jsem
však padlé dítě a nevím už nic o Otci ani o otčině. Žiji v temnotě
a nouzi, ve světě truchlivosti a hříchu. Když chci dobro, činím zlo.
Ve mně a kolem mne je peklo. Neznám východisko a jsem téměř
nemocný znechucením. Hledám útočiště v radovánkách, umění,
lásce, v zapomnění. Ale jednou z tohoto zapomnění povstane
spása.
48
4. Existuje jediný Bůh. Je to můj Otec. Jsem jeho padlé dítě. Kde
je Bůh a odkud jsem padl? On je a i já jsem byl v neviditelnu. Kde
se nachází neviditelno? Přirozeně na onom světě. Já však nechci
čekat, až se přirozeným způsobem ocitnu na onom světě. Chci tam
vědomě pobývat již nyní, v každém případě co možná nejdříve.
Chci tam již teď nebo co nejdříve vědomě působit. Jak mohu tohoto dvojího vědomí nabýt? Rozvojem ve mně skrytých, latentních
sil. Když se mi to podaří, budu opět putovat ve Světle, tak jako On
je ve Světle.
5. Existuje jediný Bůh. Je to váš Otec a všichni vznešení jsou vaši
bratři. Jste jeho padlé dítě. Tento pád však není v žádném případě
daný stav. Můžete tento pád okamžitě přeměnit ve vzkříšení. Jakým
způsobem? Tím, že budete milovat tak, jako Otec miluje vás. Když
tak učiníte, nastane změna vibrací. Tímto základním zákonem
Lásky budou regenerovány základní vibrace vaší bytosti. Když tak
učiníte, vše se znovu dá do pořádku. Neřekl snad Bůh: „Odpovím
vám dříve, než se zeptáte“? Když to uskutečníte, budete chodit po
moři jako On, budete zmnožovat chléb jako On, léčit nemocné jako
On. Budete činit vše a všechno dokážete a všechno budete mít, co
On činil, dokázal a měl. Nezemřete již, protože věčnost a čas se
sjednotily. Onen svět je tento svět a tento svět je onen svět, ať se
na to díváte z které strany chcete. Stal jste se potom Mistrem jak
dalekého Východu, tak i blízkého Západu, Mistrem celé své bytosti a samotným Bohem. Je-li totiž Bůh váš Otec, jste jeho dítětem;
a každé dítě má podíl na dědictví svého otce. Každé dítě to ví.
Jednodušší to nemůže být. Stolečku, prostři se – oslíčku, otřes se.
Hledáte zaříkadlo? Nazývá se změna vibrací.
Když pohlédnete na tyto příklady náboženského nebo nábožensko-ezoterického života, kterých by mohlo být uvedeno ještě
49
nekonečně mnoho, pak si uvědomíte, že návrat, který je naznačen v Bibli, celé lidstvo chápe, vykládá a prožívá animisticky.
Linie Bůh – člověk – nesmrtelnost probíhá v pozemské přírodní religiozitě odshora dolů a z nadiru se opět obrací směrem vzhůru. Vy jste takříkajíc zkreslený zrcadlový obraz Boha. V tomto
myšlenkovém postupu je Bůh prototypem vaší skutečné povahy,
protože jste jeho dítě. Podle tohoto myšlenkového postupu je náš
svět sídlem Boha stejně jako jeho dětí. Bůh žije v neviditelné oblasti naší přírody, my žijeme zde.
Když nyní víte, že celé lidstvo již několik milionů let provádí
tento myšlenkový pochod, pak si umíte představit, že se to v neviditelné oblasti našeho přírodního řádu prototypy jen hemží. Stvoříli člověk ve svých myšlenkách určitý typ a neustále ho oživuje
všemi svými silami, celým svým uctíváním, a tento typ nazývá
Ježíšem nebo Buddhou, pak si dokážete domyslet, co z toho v nedozírném čase musí vzniknout.
Uvědomte si však, jak se sami poslušně spoluúčastníte na tom,
aby byly tyto typy udržovány při životě. Když se na tom podílíte,
pak jste tím vázáni. Musíte celý ten panteon pozemsko-přírodního
náboženství v sobě a kolem sebe zbořit. Musíte se v tomto ohledu
probojovat k rozhodnému odmítavému stanovisku. Jste totiž hanebně podváděni.
Z toho činíme závěr: Je jedno, zda je člověk zaměřen mysticky
nebo okultně, každý vždy promítá „sebe sama“ do budoucna ve
vylepšeném vydání pomocí náboženských, okultních nebo humanistických prototypů. Všechno lidské snažení je tedy animistické
sebepotvrzování v duchu přírodního zákona a je lhostejné, zda si
vykoupení představujete jako zásah nevyzpytatelné milosti nebo
jako řízený evoluční proces. Řeknete-li: „Musím se vrátit k základnímu zákonu lásky“ nebo „Milosrdenstvím Ježíše Krista jsem
spasen“, je obojí přesně totéž, protože pojímáte cestu zpět ve
50
smyslu této přírody. Musíte se s uvedenými náboženskými a okultními klamy rozloučit, neboť jsou vašimi ničiteli.
Když zde mluvíme o klamu, pak není třeba myslet na přeludy
a halucinace, na mystifikace, neskutečnost. Naopak, vaše prototypy v neviditelnu a všechno, co od nich vychází a je jimi udržováno,
jsou velmi realistické.
Klamem nazýváme vaši víru, že když budete svým prototypům
sloužit, budete osvobozeni od utrpení a soužení, uniknete z kola.
Proto vám moderní duchovní škola radí, abyste se odpoutali od
marnění času a jeho klamů a dokonale přemohli vše, co v tomto
ohledu udržujete při životě. Všechen náboženský život v církvích,
sektách a ezoterických spolcích, veškerý mystický přístup musí
být odvržen. Musíte síle zvyku v tomto směru říct rozhodné velitelské „dost!“ a abyste své rozhodnutí posílili, musíte animismus
všude odmaskovávat.
Jednou říkal jeden pastor během ranní pobožnosti vysílané
rozhlasem přibližně následující modlitbu: „Milý Otče na nebesích,
my, Tvé děti, přicházíme v tento nádherný jarní den k Tobě, abychom ti poděkovali za krásné počasí, které nás všechny tak rozradostňuje a dovoluje nám tušit, jak nádherně bude u Tebe...“
Když teolog, který se nazývá křesťanským, říká taková slova,
pak musí být jeho vazba s přírodním Bohem nepochybně velmi
silná. Naše námitka nesměřuje vůči jarnímu počasí. Kdo by ho
nevnímal jako příjemné? Kdo by při něm nepookřál? Náš nesouhlas
se týká zmínky o našem nebeském Otci a Ježíši Kristu v souvislosti s obyčejným přírodním děním.
Píšeme o Gnosi, o věčné skutečnosti pravého života. Chceme vám
mnoha způsoby ukázat, jaká nepřeklenutelná propast leží mezi
pravým a vaším životem, mezi Kristem Bible a Kristem církve,
mezi nebeským Otcem a pozemským Bohem jarního počasí.
51
Chceme vám teď poskytnout představu o volání a záměru Gnose,
abyste mohli pochopit spásné poselství věčné Boží plnosti.
V některých lidech existují dvě přirozenosti, jedna, která je plně
z tohoto světa, a druhá, která není z tohoto světa, přirozenost,
která je tímto naším světem držena v zajetí.
Tato vyšší, zajatá přirozenost musí být osvobozena, musí být
vyproštěna ze světa vnímaného smysly. Jen ona je potomkem Boží
přírody a je jako roztříštěná realita ve formě nespočetných Božích
semínek roztroušena v lidstvu. Pomocí posvátné metody mohou
být tyto zárodky božského života osvobozeny a dovedeny zpět ke
svému prapůvodu.
To je cílem Gnose – vyvolat ve všech příbuzných duších vědomí jejich určení a dovést je zpět do dokonalosti božského života.
Z těchto důvodů se v každém gnostickém učení vážně varuje před
jakýmkoliv rasovým náboženstvím a před všemi svatými spisy
nějaké rasy, jako například před Starým zákonem. Náboženství
rasy zneužívá Univerzálního učení pro své vlastní záměry, které se
vždy nalézají uvnitř hranic tohoto světa. Bůh Starého zákona je
naprosto úplně pozemsko-přírodní Bůh, Demiurg. K Bohu Nového
zákona je zcela protikladný.
Co je povahou příbuzné Gnosi, tedy nikoliv osobnosti dialektické přírody, je v Bibli označováno jako „Boží děti“ a pouze ony
mohou být v gnostickém smyslu osvobozeny.
Co je dialektické povahy, může ve spojení s přírodním Bohem,
Demiurgem, v rámci času, v rámci otoček kola a jen dočasně měnit
svůj stav a vytvořit si určitý vztah k centru vlastní přirozenosti.
Z toho důvodu nemá žádný smysl usilovat dialektickou duší o dosažení plnosti božské přirozenosti. Proto nemá smysl se v dialektické přírodě vysilovat a zatěžovat moudrostí božské přírody.
Tato moudrost Boží plnosti zůstává každému dialektickému
člověku skryta a nemůže být předávána ani mistry dalekého
52
Východu nebo blízkého Západu. Moudrost Gnose se nenechá
zneuctít, moudrost vyšší přírody lze získat a uchovat pouze vyšší
přirozeností.
Proto se v Novém zákonu právem říká, že ten, kdo prohlašuje,
že je moudrý, ale nekoná dílo, je pošetilec. Proto také není možná
ani gnostická filosofie. Všechno ostatní, co se nazývá filosofií, je
nadbytečné a zavádějící. Moudrost Boží plnosti může být pouze
zažívána, zakoušena. Filosofie je spekulace.
Pod učením moudrosti rozumíme touhu vyšší přirozenosti po
vysvobození. Když uvězněná jiskra Ducha dychtí po osvobození,
když si je vyšší přirozenost vědoma své bídy v zajetí, zdědí v této
touze blaženost moudrosti. Moudrý je tedy pouze člověk, který jde
cestu.
Proto se v totální vnitřní revoltě zříkáme veškerého přírodního
náboženství, všeho okultismu, všeho humanismu, každé filosofie,
každé formy klamu a usilujeme o sjednocení pravého jádra božského života s původním zdrojem Ducha. Toto usilování je každodenním zápolením proti vlastní dialektické přirozenosti, která se
musí umíráním já vzdát nadvlády nad vyšší přirozeností. Teprve
když je toto úsilí korunováno úspěchem, zažijete Gnosi.
Máte tedy volbu mezi třemi životními postoji: zaprvé neustále
sloužit Bohu této přírody, Demiurgovi; zadruhé filosofovat o Gnosi
nebo se ztrácet v mystických spekulacích; zatřetí cele přijmout
cestu.
První a druhý životní postoj jsou si naprosto rovny, pouze třetí
je osvobozující. Proto se v Bibli správně konstatuje, že víra musí
být spojena s činem a teprve skrze čin se stává dokonalou. Z toho
důvodu říká Pavel v 1. listu Korintským, kap. 8: „Vědění vede
k domýšlivosti, kdežto láska napravuje. Jestliže si někdo myslí, že
něco zná, ten ještě nezná tak, jak by měl znát; kdo však miluje
Boha, je od něho poznán.“
53
Všechno vědění je z této přírody. Blíží-li se někdo Bohu, to
znamená Gnosi, pak říká jako Christian Rosenkreuz: „Výsledek
všeho vědění je, že nic nevíme.“ Nejste to vy, kdo musíte poznat
Boha, nýbrž Bůh musí poznat vás. Do vašeho mikrokosmu musí
vstoupit Duch. Teprve když vlastníte tohoto Ducha, vlastníte
moudrost, dříve ne.
Osvoboďte se od svých model a bůžků a jděte cestu. Pak budete
moudří. Pak budete sloužit Bohu, nikoliv svou moudrostí, ale
vznešenou skutečností svého díla.
54
VII
GNOSE A BÁSNÍCI A MYSLITELÉ
Pravděpodobně velmi dobře víte, že Gnosi, božské jednotě, svobodě a lásce, se nelze přiblížit ani přírodně-náboženským či přírodně-okultním životem a usilováním, ani mystickým pohnutím
nebo filosofickými spekulacemi. Člověk, který to pochopil, a přesto z hlubokého vnitřního naléhání „obrací svůj zrak k horám,
od nichž mu přijde pomoc“, se osvobozuje ode všech obvyklých
mystických, okultních a humánních bludů, aby získal prostor pro
transfiguristický proces svobodného zednářství.
Z mnoha zkušeností posledních let se však ukazuje, že četným
žákům a zájemcům, kteří uslyšeli volání k osvobození vycházející z moderní duchovní školy, činí velké potíže porozumět tomuto poselství a je na nich patrný velký údiv a velké zmatení, když
je jim toto radostné transfiguristické poselství vysvětlováno.
Vy víte, že Nikodém projevil velkou, dětskou nevědomost, když
k němu Pán Ježíš mluvil o znovuzrození a spásných cestách. „Jsi
učitel, a o těchto věcech nic nevíš,“ bylo Nikodémovi káravě řečeno. Kloníte se možná k tomu, pohlížet na takové nedouky
s arogantním pousmáním. Dovolte však, abychom vám řekli, že
celý svět a také dvorana moderní duchovní školy je plná nesčetných
typů s Nikodémovým vědomím. Disponují jasným rozumem a láskyplným srdcem, a přesto někteří pouze s vynaložením všech sil
získají v nejlepším případě zmatený obraz o postupech a cestách
55
transfigurace. Tento chaos, toto polovičaté porozumění se ukáže
především v praxi, když jsou podniknuty skutečné pokusy tuto
cestu jít.
Musíte se proto ptát, jak tato blokáda vědomí vznikla, neboť
skutečně téměř v každém životě chybí spojovací článek, takže
o nesvatých, slepých cestách nevedoucích ke spáse nelze získat
přehled. Je to skoro tak, jako by některé z mozkových center bylo
poškozeno, jako by se něco z obvyklých smyslových schopností
vnímání ztratilo, takže lidé, když na to dojde, reagují po způsobu
Nikodéma, tedy naivně.
Zjištění, že veškeré lidstvo je v tomto bodě odpovědné jen
v omezené míře, nezní právě příjemně. Kristus nepochybně hovoří o této snížené odpovědnosti, když říká: „Otče, odpust jim, neboť
nevědí, co činí.“
V dialektické životní periodě neexistují nikdy statické hodnoty
a vlastnosti. Ve světě dialektiky je vše podřízeno nepřetržité změně.
To se týká také vnímavosti pro Světlo, pravdu a skutečnost. Když
se po kosmické revoluci zbývající část dialektického lidstva znovu
připoutá na otáčející se kolo a tak obdrží zcela novou možnost
k osvobození, je pak vnímavost k pravdě božského života, dialekticky viděno, ideální. Avšak v míře, jak čas plyne a člověk svou
šanci neuchopuje, se vnímavost stále zmenšuje, až nakonec úplně
zmizí.
Člověk, který tuto vnímavost ztratil, musí potom čekat nejen na
novou inkarnaci, ale také na nový den zjevení po kosmické revoluci, neboť vnímavost pro vlivy ze skutečného božského života
nelze nabýt narozením. Buď ji ještě vlastníte, nebo ji už nevlastníte. A v případě, že ji ještě máte, pak počítejte s tím, že toto
vlastnictví není stálé. Je vědeckým faktem, že se každý člověk jeví
pro eventuální spojení s Gnosí jako stále méně způsobilý.
Z toho důvodu zaznívá „hlas“ naléhavě, varovně, nabádavě.
56
Z toho důvodu je hlásáno „Hora Est“. Toto volání vychází k těm,
kdo na něj ještě dokážou reagovat; a za tímto voláním stojí jasné
vědění, že tato schopnost reakce se stále zmenšuje. Když se tedy
toto dynamické volání rozléhá a člověk se udiveně ptá, k čemu je
to vlastně nutné, můžete vzít jako nezvratný fakt, že to, co za tím
stojí, je přání pomoci vám, dokud je to ještě možné. Proto v činnosti, jako je ta naše, ustavičně panuje určitý vzruch, revoluční
nálada, je rozvíjena neustále nějaká akce, abyste se probudili.
Asi víte, že sítnice oka obsahuje slepou skvrnu, která je zcela
nefunkční. Když člověk zavře levé oko a pravým pohybuje směrem
doleva, zůstává promítaný obraz pro vidoucí část oka nepozorovatelný, protože dopadá právě přesně na slepou skvrnu. Zrovna tak
si pravděpodobně dokážete přestavit, že v hlavě, v srdci a v páteřním systému (spinalis) je více center pro určité vibrace a sugesce
jednoduše slepých nebo se slepými stávají. Když takový stav nastane, není člověku pomoci. Tento stav smyslově organické neschopnosti zachycovat vlivy spásného života je tedy konečnou fází
čistě přirozeného procesu. Každý člověk se stává takto smyslově
organicky nezpůsobilým, pohybuje-li se život co život pouze po
horizontální linii.
Zároveň však nesmíte zapomenout, že tento proces vzrůstající
neschopnosti může být urychlován i někým jiným. Mělo by vám
být jasné, že hierarchie našeho světového řádu má zájem na tom,
abyste se co nejrychleji stali neschopnými, neboť jakmile je této
fáze v lidském životě dosaženo, nemusí se tato hierarchie již ničeho obávat. Příslušný lidský život jí už nemůže uniknout. Tak vzniká mezi dvěma kosmickými revolucemi přirozený proces ubývání
smyslově organické schopnosti a současně vzrůstá aktivita zmíněné hierarchie k uspíšení tohoto procesu.
Metoda, kterou hierarchie tohoto světa přitom používá, je naprosto průhledná. Představte si, že jste pro někoho autorita a svoji
57
autoritu si udržujete tím, že dotyčného vykořisťujete. Když zjistíte, že tento otrok je vnímavý pro vlivy, s jejichž pomocí by se
mohl vymknout z vaší moci, budete vymýšlet opatření, která
vašeho otroka učiní imunním vůči impulsům probouzejícím ho
k osvobození.
Jak se to uskutečňuje? Dvojím způsobem: zvnějšku a zevnitř.
Existují transfiguristické impulsy, jež jsou přiváděny k lidstvu
všemi možnými cestami s úmyslem osvobodit otroky. Těchto
impulsů se zmocníte a dáte jim své vlastní vysvětlení. V případě,
že jsou takové impulsy ukryty v knihách, tyto knihy zakážete nebo
spálíte. Pokud to nemůžete udělat, obsah knih všemi myslitelnými způsoby zkomolíte a překroutíte. Kromě toho vytvoříte organizaci, která si tyto knihy údajně zvolí jako životní bázi. Na tom
pak můžete stavět a kázat to, co chcete, a tím uvést v život celou
vědu, aby nebezpečí na horizontální linii odeznělo. Otrok stále
věří, že slyší Slovo života; avšak za provázky taháte vy.
Když tato vnější metoda přestane být dostačující, je otrok navíc
ještě napaden i v sídle svého vědomí, to znamená v krvi. Krev je
zrozením a magií zatemněná a v tom stavu udržována, aby otrok
tomuto dvojitému sevření již nemohl uniknout.
Tak nyní víte, že kromě přirozeného procesu, jemuž podléhají
všichni lidé, je také vaše krev určitým způsobem otravována cizími vlivy a předměty vašeho zájmu jsou záměrně zkreslovány.
Nikdo by si neměl myslet, že je z tohoto hlediska zcela netknutý.
Ustavičným míšením krve jsou všichni vzájemně spojeni, takže
ta spousta lidí, kteří jsou ještě i teď bezprostředně vydáni všanc
kažení krve církevní magií, ovlivňuje také váš život.
Když pak ještě připočítáte skutečnost, že všechno lidské myšlení je už po staletí velmi vědomě ohýbáno do dialektického směru a že téměř všechny transfiguristické hlasy byly ovládnuty, aby
je bylo možné vylíčeným způsobem denaturovat, pak si dokážete
58
představit, proč je tak namáhavé rozumět spásným hlasům a proč
vaše reakce na Slovo života vypadají docela stejně jako u Nikodéma.
K přirozenému procesu úpadku je člověk navíc ještě poškozován a úmyslně kažen. Proto čas naléhá. U vážných žáků moderní
duchovní školy možnost reagovat ještě existuje, avšak schopnosti přijímat Gnosi postupně ubývá. Proto vás duchovní škola,
dokud je ještě čas, nepřestává otevírat pro pravdu a podněcovat
k regeneraci.
Stále znovu, po celá léta, vám vysvětlujeme, že volání k transfiguraci není výmyslem služebníků školy, nýbrž voláním od počátku. Opakovaně obracíme vaši pozornost k zasvěcené a svaté
řeči všech časů, abychom naše sdělení dosvědčili a stvrdili. Avšak
právě proto, že Bible je předmětem překrucování církevní magií,
může se stát, když vám budeme objasňovat svoje stanovisko
k Bibli, že řeknete: „To je sice Váš názor, ale jiní se kloní k jinému
mínění.“ Pak začnete vzájemně srovnávat různá pojetí, začnete se
utápět ve všech možných úvahách a přirovnáních, čímž ztratíte
nit. Také takováto matoucí mnohotvárnost myšlenek a idejí je
metodou hierarchie tohoto světa, jak vás pevně držet v otroctví.
My však svou snahu, abyste se probudili, nevzdáváme. Proto
nechceme ke zdůraznění svého výkladu zůstávat u rozjímání
o Bibli, ale chceme obrátit vaši pozornost na básníky a myslitele,
kteří mluvili a svědčili o nevyvratitelné pravdě a nutnosti transfigurace. Samozřejmě nemůžeme zde tuto záležitost probrat kompletně. Uděláme pouze malý výběr, abychom nasměrovali vaši
pozornost na tyto velké svědky, jimiž se můžete sami zabývat
podrobněji, pokud se jimi budete cítit přitahováni.
Naším záměrem je opětovně vás upozornit na posvátný cíl,
který rozumným a učeným tohoto světa zůstává skrytý. Když dokážete znovu najít ztracenou nit, když dokážete přidat chybějící
59
článek řetězu, pak pro vás volání neznělo nadarmo. Neočekává se
od vás, že v jediném okamžiku obsáhnete celou hloubku božského
života. Jde o znovunavázání spojení, o nově zrozené bytí. Dokonce
i když jste v novém dětství ještě zavinuti jako miminko do plenek,
jste již cennější, než kdybyste disponovali největším vlastnictvím
vědomostí této přírody, neboť již znáte slova: „Co je učeným a rozumným tohoto světa skryto, je zjeveno dětem Božím.“
Vaši pozornost směrujeme nejprve na Danta, velkého středověkého básníka. Možná máte v knihovně jeho mistrovské dílo Divina
Commedia, Božskou komedii, a nejspíš jste si ho také přečetli.
Uvědomili jste si však někdy, že Divina Commedia je nefalšované,
opravdové gnostické dílo? Porozuměli jste, že Divina Commedia
ukazuje reálnou cestu k uzdravení, k vývoji?
Dantův popis pekla, hory očištění a ráje není žádným svévolným,
básnickým, fantazijním snem, nýbrž živoucím ztělesněním celé
cesty transfigurace. V oddílu Inferno, „Peklo“, popisuje Dante
peklo dialektického života a jeho důsledky. V oddílu Purgatorio,
„Očistec“, znázorňuje hora očištění způsob, jak umíráním vlastního dialektického vědomí já může být osvobozena duchovní jiskra
jako základ pro nový život. A Paradiso, „Ráj“, líčí Boží říši.
Kdo tyto tři oddíly studoval s ještě existující vnitřní schopností,
poznal jasný obraz Univerzálního učení. Pokud jste opravdu sečtělí, pokud do vás ještě může proniknout duchovní světlo, pak je
téměř nepochopitelné, že jste poselství Božské komedie ještě neporozuměli a nespatřili poklady, které jsou v ní obsaženy.
V Božské komedii vystupují tři hlavní postavy: Vergilius, Dante
a Beatrice. Dante je zápasící mikrokosmos, komplexní systém,
který v daném okamžiku objevuje sám sebe ve vyhnanství dialektiky a je zasažen voláním Gnose. Vergilius je jeho vlastní dialektické já, pravé já této přírody, dialektické vědomí. Za doprovodu
60
Vergilia prochází Dante peklem a poznává pekelný stav a pokřivenou realitu tohoto světa. Pod Vergiliovým vedením proniká Dante
do očistce, do oblasti umírání staré přírody. Když Dante protrpí
výstup na horu očištění a dosáhne jejího nejvyššího vrcholu, zanechává ho Vergilius samotného. Pozemské já, já této přírody, musí
zemřít, nemůže vstoupit do nové země. Jan musí zaniknout, když
se objeví Ježíš.
Jen co se Vergilius ztratil, stojí před Dantem někdo Jiný, Beatrice.
Beatrice znamená obšťastňující, ten pravý nebeský Druhý; je to
nová postava, věčná radost sama, která se objevuje, když pozemské
já zmizí. Beatrice je Gnose, věčně oblažující.
Rádi bychom vám toho o podivuhodné Božské komedii napsali
více a podrobněji, avšak čas naléhá a vy sami musíte proniknout
ke Světlu. Proto vás pouze ještě odkážeme na Francise Bacona,
velkou postavu stojící za Shakespearem, na Jakoba Böhma a Walta Whitmana, tři náhodně vybrané z dlouhé řady transfiguristických
svědků, kteří všichni potvrzují pravdu a nevyvratitelnost Božské
komedie.
Podle Bacona je člověk, který se již setkal s „tím Druhým“,
boháč, jenž má neustále k dispozici klíč ke svým věčným pokladům.
Duchovní škola se neustále snaží vložit vám do rukou takový klíč,
ztracenou nit; avšak použít klíč musíte vy sami.
Proto říká Böhme: „Duchovní znalost nemůže být jinému sdělena intelektuálně, každý ji musí hledat sám, v Božím Duchu,
který je Gnosí.“
A Whitman to potvrzuje slovy: „Moudrost nemůže být předána
někým, kdo ji vlastní, jinému, který ji nevlastní.“
Z toho opět vysvítá, že veškerá filosofie je spekulací. Kdo nepronikl ke Světlu, nevlastní nic a nedokáže nic. Žák musí od všeho
dialektického vědění odstoupit, aby dosáhl spojení s Bohem. Teprve
když nalezne Beatrici, vstoupí do ráje a sjednotí se s Gnosí.
61
Z toho důvodu nechává žák vše za sebou, přemáhá celým svým
žitím klam a říká vnitřně spolu s klasickým španělským osvícencem
Janem od Kříže:
Tento nejvyšší cíl vědění –
ať o něm zaslechnete nebo o něm čtete –
spočívá v nejvnitřnějším tušení
božského bytí a podstaty.
Podstata působící skrze jeho dobrotu
nás pozvedá, aniž to víme,
nad každé, ba nad všechno vědění.
62
VIII
GNOSE JAKO PŮVODNÍ, BOŽSKÁ PRÁNA
Jak je vám známo, každý živý tvor v naší oblasti existence spotřebovává síly a sám je také produkuje. Člověk spotřebovává životní
síly a rovněž je vytváří. Jeho mikrokosmos je přijímací stanicí
různých kosmických sil, které přeměňuje zčásti pro vlastní spotřebu ve svém životním hospodářství a zčásti aby je daroval jiným.
Dále víte, že v tomto velkém hospodářství panuje anarchie, porušená rovnováha. Z toho důvodu se život neodvíjí ve stále větší
kráse, ale může se nanejvýš udržovat s křečovitými otřesy a dramatickými změnami.
Člověk zde žije, třebaže ví, že je jen jednou částí mikrokosmu.
Celé jeho bytí, den po dni a rok po roce, je souvislou řadou událostí jako důsledků poruch ve vlastním životním hospodářství,
a také událostí, které vznikají jako důsledky životních potíží druhých
lidí, do nichž je vtažen a jimž se často nemůže vyhnout. Musí
o bytí bojovat; jeho život je životem sebehájení.
Nazýváte to „životem“. Když se však dopátráte smyslu takového
života, vaším srdcem projede úlek nebo otřes. Jakmile se ocitnete
v tomto životě, je všechno nasměrováno na to, obrnit vás „proti“
tomuto životu. A během doby, kdy se zde nacházíte, dělají mnozí
z vás všechno, aby se pozemsko-náboženskou nebo okultní cestou
přichystali na život na onom světě.
63
Vy nežijete – vy přežíváte! A o toto přežívání musíte vteřinu
za vteřinou bojovat. Domníváte se, že v tomto nuzném přežívání
vidíte nějaký plán, nějaký cíl, smysl, božský řád. Jak je to možné,
že chcete vidět něco, co vidět nelze? Jak je možné, že neustále
spekulujete o budoucnosti, která nikdy nepřijde? Jak je možné, že
v tomto sebeklamu setrváváte, že toto mámení neodhalíte?
Váš život je utrpením, námahou a strastí. Tak tomu bylo po generace před vámi, tak je tomu u vás, a tak tomu bude i u pokolení,
která přijdou po vás. Veškerá historie světa, od prvních dob, od
úsvitu dějin až po tento okamžik dokazuje, že bytí zde se nemůže
oprostit od utrpení, potíží, soužení, klamu a sebepotvrzování, tedy
od dialektiky, a to ani na tomto, ani na onom světě. Když si tuto
tvrdou realitu nepřiznáváte nebo když si ji ještě přiznat nedokážete,
pak vám Gnose nemá co říci.
Když něco z této reality poznáte, pak jste spontánně zevnitř
nuceni hledat smysl života. Pak budete vědět, že „žít“ nemůže být
totéž co „přežívat“. Přežívání nemůže být nikdy proměněno v život,
stejně jako se život nemůže změnit v přežívání.
Posuzujete-li svůj mikrokosmos z hlediska tohoto přežívání,
můžete říci: „Já nežiji – moje přežívání je iluzí života.“
Kdybyste mohli svůj mikrokosmos posoudit z hlediska života,
zjistili byste, že jste mrtví, že jste pro život absolutně mrtví.
Ve vašem mikrokosmu cosi zemřelo a v důsledku toho vstoupilo do života něco jiného. Kdyby to, co zemřelo, mohlo být opět
probuzeno, muselo by zmizet přežívání i to, co přežívá, a projevil
by se sám život. Přežívání a to, co přežívá, nemůžete přeměnit
v život. Pokud se o to pokoušíte, zůstává život ve svém hrobě.
Když je přežívání a přežívající dovedeno do hrobu, avšak ne
smrtí podle této přírody, nýbrž strukturálně a od základu, pak povstane život ze svého hrobu. To je jediný smysl velikonočního
evangelia.
64
Mezi „přežíváním“ a „životem“ není možný žádný kompromis.
Přežívání nemůže mít nikdy podíl na životě. Způsob, jak se již celé
eóny snaží zdejší existence uchopit život, je patrný ze synonym
pro zdejší bytí: námaha, bída a soužení. Přežívání sice snad může
religiózním, okultním, humanistickým nebo materialistickým
způsobem zkoušet uniknout svým synonymům, ale nedaří se mu
to. Pokud s tím nesouhlasíte, pak se spolu nemusíme přít nebo ostře
debatovat. Necháme se vzájemně zcela na pokoji; každý půjdeme
svou cestou a až uzraje čas, dobereme se výsledků.
Píšeme vám o těchto věcech, protože jsme odhalili smysl života a rádi bychom vám pomohli při vysvobození vašeho mikrokosmu z utrpení, bídy a soužení. Jestliže vám může taková pomoc
posloužit, pak také víte, že se zabýváme tím, pohřbít toto přežívání a to, co ve vás přežívá. Toto pohřbení je podmínkou vzkříšení života.
Každý mikrokosmos si bere životní sílu, jak jsme již uvedli,
a každý mikrokosmos produkuje životní sílu. Tato potřebná životní síla byla starými nazývána prána. Můžete toto slovo překládat
jako životní substance, jako chléb života. Existují různé druhy
prány. Míníme tím, že je možný nespočet stavů této prasubstance.
Tyto stavy lze rozdělit na dvě skupiny. Můžeme hovořit o síle
zdejšího bytí a o síle skutečného života, nebo o práně a původní
božské práně, nebo jako v Bibli o pomíjivém pokrmu a o chlebu
života.
Když se Gnose na vás obrátí a mluví k vám, obrací se na váš
mikrokosmos. Každý mikrokosmos má tři stavy vědomí:
a) Mikrokosmos si je vědom sebe jako celku, jako systému.
Můžeme tedy mluvit o kosmickém vědomí.
b) Zadruhé mikrokosmos má vědomí v postavě osobnosti, která
se v mikrokosmu zrodila.
65
c) Zatřetí mikrokosmos vlastní podvědomí, v němž jsou zaznamenány všechny zkušenosti kosmického vědomí a rovněž
zkušenosti osobnostního vědomí.
Mluvíme-li o kosmickém vědomí, nemíníme tím nic takového jako
duchovní vědomí, neboť každý stav vědomí je čistě stav přírodní
substance. Vědomí reaguje na Ducha, avšak není Duchem.
Je třeba to vidět takto: vaše kosmické vědomí se shoduje s celou
vaší životní sférou; tímto vědomím je vstřebávána a transmutována
prasubstance, původní prána. V této sféře bytí se vyvíjí výsledek:
postava osobnosti s vlastním vědomím. Průběh a důsledky obou
procesů a stavů se nakonec ukládají v podvědomí.
Vlastníte-li nesvatou, hříšnou osobnost, pak je to důkaz hříšného, nesvatého kosmického vědomí, protože osobnost je vytvářena
kosmickým vědomím. Proto totální smrt současné přirozenosti,
kterou označujeme jako enduru, totální zrušení přežívání a přežívajícího nespočívá primárně ve zrušení osobnosti a jejího vědomí,
nýbrž v absolutním zrušení stávajícího kosmického vědomí. Proto
Bible nazývá zrušení kosmického, mikrokosmického vědomí
„první smrtí“.
Když kosmické vědomí odumře této přírodě a opět se smíří
s Bohem, s Duchem, když je s Duchem znovu dokonale zajedno,
pak je také zrušena zjevná forma tohoto hříšného a zemřelého
kosmického vědomí, totiž osobnost a její postava, a zároveň vzniká
zcela jiná osobnost.
Tento zánik staré osobnosti nazývá Bible „druhou smrtí“ a dodává, že během kosmické revoluce nemůže být nikdo touto druhou
smrtí poškozen. Když se mikrokosmos osvobodil od hříšného
kosmického vědomí a v důsledku toho zemřel první smrtí, nemůže náhodné odložení látkového těla procesu znovuzrození ani
v nejmenším uškodit.
66
Když před staletími byly tisíce katárů zajaty, mučeny a usmrceny inkvizicí, regenerační proces v nich se vyvíjel již tak dlouho,
že ho tato smrt už nemohla narušit.
Podíváte-li se na celkovou stavbu mikrokosmického systému,
zjistíte, že existují různé možnosti pro mystifikace a iluze. Jedna
skupina takových klamů se nachází v úrovni podvědomí a druhá
v úrovni kosmického vědomí.
Jsou lidé, kteří se plně noří do sféry podvědomí. To znamená,
že se celou osobností poddávají svým inspiracím, ctižádostivým
cílům, sklonům a instinktům, se všemi možnými aspekty geniality,
ideality a bestiality, laskavosti a špatnosti. To vše je nevázané
utápění se a přehrabování se v minulosti. Je to utrácení času
a přispívá to k nezměrnému utrpení a soužení.
Jiní lidé se zcela ponoří do sféry vědomí. Odmítají každou
sugesci podvědomí a se svým trápením a nutkáním zdejšího bytí
se postaví do aktuálního dneška, v naprostém sebepotvrzování
a s nasazením všech možností svého vědomí. Kam to vede, je vám
známo.
Jsou také takoví, kteří se plně ponoří do kosmického vědomí.
Co to znamená, je pravděpodobně obtížnější pochopit. Lidské
bytosti, které vlastní kosmické vědomí této přírody, se pokoušejí
samy uniknout následkům hříchu a smrti tím, že do vzájemného
působení mezi naším existujícím světem a rozličnými druhy prány
vnášejí co možná největší pořádek. Jsou to tvůrci zákona, jsou to
eóny dialektické přírody. Protože všechno existující podřizují
svému zákonu a v něm upevňují, prodlužují naše nynější uspořádání a nadále udržují utrpení, soužení a bídu.
Ti s kosmickým vědomím tvoří hierarchickou vládu této přírody. Lidé ponoření do vědomí jsou stádem, které žije pod hierarchickým zákonem a místo mléka poskytuje transmutovanou pránu,
z níž ti s kosmickým vědomím žijí. Lidé ponoření do podvědomí
67
poskytují tomuto stádu celé moře náboženských, uměleckých
a vědeckých klamů a mystifikací, čímž se nepřijatelné bytí zdá být
„životem“, a veškeré lidstvo doufá v budoucnost, že unikne své
žalostné existenci.
Teď jste se možná ve svém přemýšlení dostali do nesnází. Ptáte
se, k čemu ti s kosmickým vědomím potřebují toto vykořisťování,
s jehož pomocí udržují své bytí a celý svůj svět. Pokusíme se vám
to vysvětlit. Porozumění této skutečnosti se pro vás může ukázat
jako velmi milostiplné, neboť když poznáte, jak a proč jste využíváni, pak budete také zřetelněji vidět před sebou cestu osvobození.
Mikrokosmos je sféroid vědomí, v němž mohou být s pomocí
prány, prasubstance, rozvíjeny určité abstraktní myšlenky. Idea,
která je základem tohoto rozvoje, nepochází ani z prány, ani z mikrokosmu, ani z toho, co se v mikrokosmu nachází, nýbrž vychází z oblasti vně kosmu, z nadpránické oblasti. Mikrokosmos je
prostředkem k určitému účelu, nikdy není samoúčelný. Proto říkáme, že vědomí právě tak není cílem, nýbrž pouze prostředkem pro
určitý cíl. Vědomí je duše a musí být oduševněno něčím jiným.
Cíl celku spočívá v Bohu, to je Duch, to je mimopránická,
nadpránická oblast. Jakmile je vědomí v mikrokosmu v souladu
s cílem, „je Bohem vedeno za ruku“, pronikne do systému pránická substance, která je dokonale čistá a odpovídá cíli. Pak se
celý systém stává polem velkolepého záření a transmutací je
pránická substance předána té kosmické oblasti, která pránické
oblasti poskytuje větší možnosti. Tak může vývoj proběhnout
lépe, rychleji a ve větším měřítku.
Je Božím axiomem, že se božská substance může stát skrze Boží
syny božštější, majestátnější a mocnější. Tímto způsobem se tedy
může odvíjet evoluce pránické oblasti. Když se však nějaké vědomí odloučí od vůdčího Ducha a jde vlastní cestou, pak vzniká
potřeba jiné prány, která nepochází z původní, božské prány.
68
V důsledku toho se takový mikrokosmos již nemůže v oblasti
božské prány udržet a klesne do nižší oblasti.
Avšak i v této nižší oblasti panují pravidla, která nelze přestupovat. To nutně vede k tomu, že buď je celý mikrokosmos z nedostatku existenčních možností denaturován, nebo se opět usmíří
s oblastí původní prány.
Existuje ale ještě jiná možnost. Když určité množství mikrokosmů klesne z oblasti původní prány, potom v nižší pránické oblasti
upadnou do stavu pránické neutrality. To znamená, že prána této
oblasti může podnítit ke vzkříšení, ale také k hlubšímu pádu. Tento
stav je nutný, aby byl umožněn návrat.
Kdykoliv vy jako systém přijímáte pránu, zase pránu vracíte.
Je-li tato transmutovaná prána v rovnováze s pránickou oblastí,
v níž vy jako mikrokosmos žijete, potom opět obdržíte makrokosmickou pránu pro své další existenční hospodaření. Když to, co
předáváte zpátky, v této rovnováze není, pak se vaše výtvory, výsledky vašich aktivit vracejí zase zpátky k vám, a tak si vytváříte
soukromou pránickou oblast, z níž a v níž musíte existovat. Spojení
mezi vámi a původní pránickou oblastí je pak přerušeno. Z toho
vzniká velká nouze, hrozná existenční bída, která zavdává podnět
k ještě hlubšímu pádu.
Ti, kdo jsou stejného druhu a ještě disponují nadvědomím,
poznají tato nebezpečí a shromáždí své společníky kolem sebe.
Tímto způsobem vytvoří mnoho mikrokosmů v pránické oblasti
velký mnohonásobný sféroid. Veškerá pránická substance, která
vychází z této mnohosti, je stejně jako hnůj, jenž hromadí sedlák,
aby jím pohnojil svůj pozemek, koncentrována a udržována jako
zásoba pro existenci v pránické poušti. Tak je konec skomírajícího
bytí odsouván tak dlouho, jak jen je to možné.
Ti s nadvědomím sedí uprostřed této sítě a tvrdým zákonem nutí
všechny ponořené do vědomí a všechny ponořené do podvědomí
69
odevzdávat všechny jejich pránické produkty kolektivu v bláhové
naději, že kultivací budou jednou opět moci přijímat původní pránu nebo alespoň nižší pránu. Tímto způsobem existuje ve velké
kosmické oblasti nesvatý oblak zhoubné přírody. Tento nesvatý
oblak se valí jako koule v prostoru nižší prány. Proto vás všechna
vaše díla a všechny činy následují a proto je vaše existenční oblast
vaším mikrokosmickým vězením.
Avšak Gnose vás nenechá v tomto místě hrůzy, aniž by vám
nenabídla možnost záchrany. Každý mikrokosmos dostává neomezenou možnost v každém okamžiku opustit oblast svého přežívání
a vrátit se zase do oblasti života. Každý mikrokosmos se může sám
jako sféroid, jako svět v malém, bezprostředně uvolnit z tohoto
nesvatého oblaku a na základě tohoto odstoupení být zase přijat
v oblasti původní prány.
Obdržet původní pránu znamená opustit nadvědomí, kosmické
vědomí tohoto přírodního řádu, a opět do svého systému přijímat
chléb života. Kdo přijímá, kdo může přijímat chléb života, ten
o tom podává v celém svém systému zjevné důkazy a druhá smrt
ho nemůže poškodit.
Nyní snad rozumíte slovům z Janova evangelia: „Vpravdě
pravím vám: nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev,
nebudete mít v sobě život. Já jsem chléb života. Kdo jí tento chléb,
bude žít ve věčnosti.“
Kdo se s tímto chlebem vydá na pouť, vykročil na cestu osvobození.
70
IX
GNOSE A OBNOVA CELÉ BYTOSTNÉ
PODSTATY
Po všem, co jsme s vámi dosud prohovořili o Gnosi, je vám určitě
srozumitelné, že celý mikrokosmický systém může být rozdělen
na tři aspekty vědomí:
na kosmické vědomí, nazývané tak proto, že se vztahuje na
celkový mikrokosmický systém,
na vědomí osobnosti, které se vztahuje výhradně k osobnosti,
a na podvědomí, které zaprvé představuje syntézu obou uvedených stavů vědomí, neboť uchovává celkový výsledek zkušeností
z obou těchto stavů vědomí. Zadruhé podvědomí slouží jako zrcadlo, s jehož pomocí se kosmické vědomí a vědomí osobnosti
projevují. Kromě toho podvědomí řídí několik významných bodů
ve svatyni hlavy, ve svatyni srdce a ve svatyni pánve, stejně jako
několik dalších center, např. na obou nohou a rukou.
To všechno musí žák vědět, aby porozuměl, co se děje, když
Gnose začne v žákovi s obnovou veškeré ústrojnosti. Kdo chce
pochopit něco z alchymické svatby Christiana Rosenkreuze, musí
se dopátrat existence a působení těchto tří stavů vědomí neboli
tří duší.
Univerzální bratrstvo chce všem, kdo dokážou rozumět a jsou
schopni jít cestu, vysvětlit elementární základy transmutačního
procesu, neboť čas nadešel. Cesta bude odhalena těm, kdo mají
71
oči k vidění a uši k slyšení. To znamená, že se Gnose se zvýšenou
účinností zjevuje všem, kdo mikrokosmicky mají možnost přijímat.
Velká ohniska duchovní školy jsou připravena a poskytují své
služby v této zjevující práci. Proto musíme ještě jednou dát s důrazem radu všem žákům, aby tato ohniska využili správným způsobem.
Naše škola má různá ohniska. Když se žáci dostatečně snaží a předají se dílu tím jediným možným způsobem, budou následovat
ještě další střediska. Toto snažení nesmí být vynucené; musí být
spontánní a musí přijít zevnitř. To se týká snažení v mnoha oblastech.
Ve stejné míře, v jaké to pochopíte a otevřete se tomu, bude se
velké dílo neobyčejným způsobem rozšiřovat, takže v průběhu času
se bude moci pracovat v mnoha ohniscích.
Budete-li se stále více a lépe připravovat na dopisy, jako je
tento, budete tomu celému také stále lépe rozumět, takže budete
moci plně využívat milostiplnou pomoc Gnose, abyste do svého
mikrokosmického systému přijali svaté sedminásobné Světlo.
Jak je vám známo, je toto zachraňující působení univerzální
původní prány označováno jako svaté sedmeré Světlo. Na začátku
Zjevení podle Jana – to je člověk, který se znovu směruje na univerzálního Ducha lásky, na původní pránu – je tento bratr konfrontován se sedminásobným mystériem. Vidí sedm zlatých svícnů
a mezi nimi původní lidskou postavu se sedmi hvězdami v pravé
ruce. Dostane úkol obrátit se na sedm obcí či společenství v Asii
a každému z těchto společenství předat poselství sedmerého
Ducha.
Toto mystérium kromě jiného obrací naši pozornost na skutečnost, že celý mikrokosmos vlastní sedm aspektů, a každý z těchto
aspektů lze rozlišit opět sedmi způsoby. Hovoříme sice o sedmi
sférách (principech) makrokosmu, avšak mikrokosmos obsahuje
právě tak sedm sfér.
72
Proto musí kandidát transfiguristických mystérií, když se ve
svém kosmickém vědomí setká opět s původní pránou, taktéž
rozsvítit zlatý sedmiramenný svícen, neboť v procesu transfigurace musí být všech sedm sfér mikrokosmu a jejich sedm náhledů
úplně znovuzrozeno. Sedminásobné Světlo musí proniknout očišťujícím a rozlamujícím způsobem až do nejtemnějších hlubin
mikrokosmického sedminásobného souhvězdí. V záření tohoto
sedmerého Světla musí proběhnout obnova veškeré mikrokosmické přirozenosti.
Každý žák této školy musí poznat, jak, kde a kdy může navázat
nit osvobozujícího sedminásobného procesu. Teprve až je tato nit
navázána, může zbloudilý mikrokosmos nalézt zářící východ.
Navázání této nitě se může v dialektickém bludišti uskutečnit
pouze tehdy, když se svaté sedmeré Světlo ještě nebo znovu může
zrcadlit v podvědomí, a tak proniknout do vědomí osobnosti a do
kosmického vědomí.
Tato možnost opětného zrcadlení je závislá na dvou faktorech.
Prvním faktorem je potenciální možnost, která musí být v mikrokosmu ještě přítomná jako sedminásobný systém. Druhým faktorem
je životní postoj kandidáta, kterým je k tomu dán podnět. Jenom
když jsou k dispozici způsobilost a ochota, může původní prána
jako zářivá síla proniknout do systému.
Když si vzpomenete na mysteriózní bytost, kterou Jan viděl,
pak víte, že z úst této bytosti vycházel dvousečný ostrý meč. Tento
dvousečný ostrý meč bude svými údery posilovat základní způsobilost a ochotu. V míře, jak padají rány, bude v systému zářivá síla
původní prány stále lépe účinkovat.
Může se také stát, že člověk je již delší dobu a vícekrát zasahován mečem, aniž by si toho byl vědom. Původní prána totiž musí
prorazit šachtu k podvědomí. Sebeobětující a na já zapomínající
život v této přírodě, kdy pravá ruka neví, co činí levá, může tento
73
průlom velmi uspíšit. V určitém okamžiku pronikne zlatý paprsek
původního pránického Světla až na dno šachty.
Dno šachty, které popisuje Alchymická svatba Christiana
Rosenkreuze, odpovídá zrcadlu podvědomí. Podvědomí má svoje
sídlo v plexu sacralis, v dolní části míšního systému duchovního
ohně. Až do tohoto plexu sacralis musí zlatý paprsek původního
pránického Světla proniknout. Paprsek je přirovnáván k lanu, které
je spuštěno do šachty. Aby tento paprsek, toto lano mohlo být do
šachty spuštěno, musí být odsunut její příklop. Víko nebo příklop
šachty odpovídá svatyni hlavy. Ve svatyni hlavy se nachází sedm
růží a každá růže představuje otvor do šachty, do podvědomí. Teprve
když je do šachty spuštěno sedm lan neboli sedm paprsků zlaté
původní prány, může plně fungovat zrcadlící činnost podvědomí.
Pak může být Christian Rosenkreuz šestým paprskem vytažen ze
šachty.
Toto sdělení obrací pozornost žáka na skutečnost, že v okamžiku, kdy šestý paprsek prvotního pránického Světla dopadne přes
šestou růži šachtou dovnitř, začne kosmické vědomí vnímat své
poslání, svou úlohu a přítomnost původního pránického Světla.
Sedmý paprsek je pak nutný pro dokončení celého procesu.
Kosmické vědomí bylo až do této chvíle ještě plně spojeno s dialektickým kosmem a vykonávalo práci, k níž bylo dialektickou
hierarchií nuceno nebo se k ní dobrovolně připojilo. Avšak při
sedmém, na podvědomí zaměřeném průniku Světla se zároveň
rozezní pozoun, vznikne intenzivní pronikavý zvuk, který vibruje
celým mikrokosmickým systémem.
Při šestém doteku vnímá kosmické podvědomí Svatého Ducha
vně sebe; při sedmém doteku vstupuje Svatý Duch s konečnou
platností do systému a začíná obnova celé přirozené ústrojnosti.
Tak je vám nyní jasné, že zde můžeme mluvit o prvním vzkříšení. Účinkem sedminásobného Světla, sedmi paprsků zaměřených
74
na plexus sacralis, vstupuje u žáka, jenž toto sedminásobné přípravné dílo provedl dobře, do mikrokosmického systému skutečný život.
Tím je vzkříšen život uprostřed říše smrti. Pod vedením tohoto života je smrt pohlcena vítězstvím, jak se to říká v Bibli. V okamžiku,
kdy původní prána života opět vstupuje do mikrokosmického systému, začíná postupné umírání nebožské přirozenosti.
Konsolamentem života může být vykonána endura. Je-li nějaký
žák označen touto pečetí života, nemůže mu již nikdo a nic uškodit.
Ani výšiny, ani hlubiny, ani žádné hrůzy ho již nemohou odloučit
od Krista, nově vznikajícího božského člověka v něm.
Snad nyní rozumíte slovům z dopisu Koloským, kap. 3: „Když
jste nyní povstali s Kristem, hledejte, co je nahoře, kde sedí Kristus
po pravici Boha. Dychtěte po tom, co je nahoře, nikoliv po tom,
co je na Zemi. Neboť jste zemřeli a váš život je skryt s Kristem
v Bohu.“
Zasvěcenec Pavel v tomto gnostickém, ale také velmi zkomoleném dopisu Koloským odlišuje vzkříšení od zjevení. Proto pokračuje: „Když se však ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním
ukážete v nádheře. Proto umrtvujte své pozemské údy.“ Být obyvatelem města Kolosy znamená být přijat do procesu regenerace,
obnovy. Proto jestli to, co píše apoštol Pavel Koloským, je určeno
pro vás, závisí na tom, jestli jste vzkříšeni s Kristem.
Uslyšíte-li, jak nějaký teolog mluví o „vzkříšení s Kristem“,
zjistíte, že tím míní, že mystická a intelektuální víra ve skutečnou
událost zmrtvýchvstání znamená mít podíl na Kristově bytosti. Vy
však musíte rozumět, že „být vzkříšen s Kristem“ se týká zrození
prvotního pránického Světla v mikrokosmickém systému. Toto
narození se může udát jen tehdy, když se v určité chvíli rozezní
pozoun sedmého paprsku a mikrokosmos se tím promění.
Mezi tímto vzkříšením, tímto zrozením, po zaznění pozounu,
a zjevením Krista probíhá proces, proces smrti a oživení, totální
75
transmutace. Proto musejí být usmrceny všechny sklony, které
pocházejí ze sil pozemského řádu. Proto musí obyvatel Kolos při
tomto procesu inteligentně spolupracovat a neuvažovat o věcech,
které jsou na zemi a ze země, nýbrž o věcech, které jsou nahoře.
Když se kosmické vědomí žáka po sedminásobné přípravě rozhoří v původním pránickém Světle, má takové kosmické vědomí
kompletní přístup k podvědomí. Potom síla, schopnost plexu
sacralis, účinkuje jako jemně broušené zrcadlo a zdola dokonale
regenerujícím způsobem ovlivňuje vědomí osobnosti, které je
ještě plně z této přírody. Pak je naprosto možné, že se osobnost
této přírody přizpůsobí vlivům vnitřního kosmického vědomí.
Pomocí zrcadla podvědomí osobnost také může, nechá-li se vést
božským člověkem probuzeným uvnitř tohoto systému, bezchybně číst a rozumět, co jí chce Svatý Duch říci.
Když zasvěcenec Pavel hovoří o těchto věcech se svými žáky
z Kolos, neradí jim, aby proti nižšímu já bojovali, aby s ním
v ustavičném padání a opětovném vstávání, v každodenních bolestech a strastech zápasili, ale vědeckým způsobem poukazuje
na proces. Říká jim tedy, že s pomocí toho, co je v nich vzkříšeno,
jsou všichni dokonale schopni umrtvit sklony dialektické přirozenosti, když se jen nasměrují na věci, které jsou nad nimi.
Mezi vámi neexistuje absolutně nikdo, kdo by se nemohl nasměrovat na věci, které jsou nahoře. To můžeme s jistotou říci,
protože jinak byste bezpochyby nevěnovali několik hodin knize,
jako je tato. Chcete se nasměrovat na věci, které jsou nad vámi,
ale nemůžete, leda byste byli vzkříšeni Kristem, leda byste byli
mikrokosmicky spojeni s původní pránou života. Nepřítomnost
tohoto spojení je příčinou všech vašich těžkostí, všeho vašeho
utrpení a strádání. Jste množstvím překážek a protivenství ve svém
životě morálně poškozeni, protože jste ještě nuceni jíst ze stromu
poznání dobra a zla.
76
Jste-li však probuzeni Kristem, pak vám hierofant může říci a vy
to dokážete splnit: „Usilujte o věci, které jsou nahoře.“ Nechte se
vést kosmickým vědomím – nadvědomím – v němž je Kristus po
pravici Boha – kde je původní prána života, která je dokonale
spojena s univerzálním Logosem. Pak vám může být řečeno:
„Sestro, bratře, pohleďte, zemřeli jste. Jste osvobozeni od dialektiky, ale dokonalý život je ještě skryt spolu s Kristem v Bohu.
Umrtvěte tedy postupně své sklony, které pocházejí ze Země. Pak
budete kráčet dále od síly k síle. To skryté se bude stále více odhalovat skrze Něho, který je naším životem. Pak budete, po dokonané transmutaci, stvořeni v nádheře.“
Možná máte pocit, že mezi vámi a tímto mocným zjevením
ještě leží nepřekonatelná překážka ve vašem životě. Touto překážkou je skutečnost, že sedm paprsků prvotního pránického Světla
ještě neproniklo do podvědomí, nebo že jste na to ještě nezareagovali správně, takže pozoun ještě nemohl zaznít.
Proto vám chceme v následujících dopisech osvětlit mystérium
sedmi volajících paprsků v šachtě smrti.
77
X
VPROUDĚNÍ SEDMI PAPRSKŮ
PŮVODNÍHO PRÁNICKÉHO SVĚTLA
Když se mikrokosmu žáka dotkne celistvé, nedělitelné původní
pránické Světlo, zjistí žák, že toto Světlo je absorbováno sedmi
aspekty mikrokosmického systému.
V předcházejícím dopise vám bylo sděleno, že celý mikrokosmos
má sedm aspektů a každý z těchto aspektů lze opět sedminásobně
rozlišit. Mluví-li se tedy o svatém sedmerém Světle, znamená to,
že celistvé, nedělitelné původní pránické Světlo působí v sedminásobném mikrokosmickém systému. Když je práce tohoto Svatého
Ducha v mikrokosmu dokončena, pak dotyčný znovuzrozený
člověk drží ve své pravé ruce sedm hvězd. Veškeré struktury mikrokosmu jsou opět v dokonalém souladu s podstatou původního
pránického Světla a z celého systému je toto vítězství patrné.
Při každé transfiguraci je absolutním předpokladem, aby svobodný zednář boural a stavěl s pomocí původního pránického Světla,
neboť toto Světlo je chlebem života a mikrokosmu znovu daruje
pravý život. Kdo může jíst tento chléb, ten má věčný život, ten má
Tao. Kdo dokáže jíst tento univerzální chléb, zjistí, že prvotní
pránické Světlo šumí všemi články systému jako proud čisté síly,
jako víno Ducha. Je to univerzální proud, na němž musí být vybudováno Boží město, znovuzrozený mikrokosmos. To je smysl
78
svaté večeře, přijímání chleba a vína. Je to kompletní přijetí do
původního pránického Světla a jeho účinků.
Slavit svatou večeři tak, jak je obvyklé v kruzích pozemsko-přírodních náboženství, má jen jeden ubohý a nadto nanejvýš
nebezpečný smysl. Slaví-li člověk této přírody, který je zcela nasměrován na horizontální linii zdejší existence, v mystickém
zvyku nebo uctívání takovou večeři, pak totiž do něho neproudí
víno Ducha, nýbrž se obnovuje vazba s hierarchií zrcadlové sféry,
nové, neznámo kolikáté připoutání na kolo života a smrti.
Když jsme před lety začali s prací ve škole Kříže s Růží, vyvstala před námi potřeba opětovného vytvoření svátku pravé Svaté
večeře. Hledali jsme dveře, majíce na paměti slova: „Hle, stojím
u dveří a klepu. Jestliže by někdo uslyšel můj hlas a otevřel dveře,
vejdu k němu a povečeřím s ním a on se mnou.“ Proto jsme začali se střízlivou, čistě symbolickou činností k probuzení pravzpomínky a jejímu udržení, než nastane čas.
Je záležitostí inteligentního nasměrování, aby se každý žák ptal,
jakým způsobem se s ním může původní pránické Světlo spojit
tak, aby v jeho mikrokosmu mohlo opět působit tvořivě. Je záležitostí inteligentního nasměrování rozmyslit si, jakým způsobem
se žák skutečně může stát svobodným zednářem.
Původní pojem „svobodné zednářství“ a zvláště pak pojem
„svobodné“ neznamená vyhrocený individualismus, měšťácký
egocentrismus, ale možnost pracovat v opravdu osvobozující síle
a s opravdu osvobozující silou. Proto každé úsilí, které je odtržené
od Gnose, je ve svém účinku negativní a zmnožuje utrpení a bídu.
Tato síla svobody, původní pránické Světlo, chléb a víno klepou
na dveře.
Jak je můžete otevřít? „Jestliže by někdo uslyšel můj hlas
a otevřel dveře, vejdu k němu a povečeřím s ním a on se mnou.“
79
Jak můžete otevřít dveře? Právě to vás chce škola Kříže s Růží
naučit, totiž, jak se dají otevřít dveře k věčné svobodě. A proto
s vámi chceme mluvit o vproudění sedmi paprsků prvotního pránického Světla.
Když pohlédnete k hvězdnému nebi, uvidíte planety, vlastně
různé temné koule. Všechny tyto koule se točí ve velkém světelném
poli, samy jsou však temné a my je můžeme vnímat jen proto, že
odrážejí něco z kosmického světla. Tak je to se všemi tmavými
objekty. Vnímáme je jen proto, že existuje také světlo.
Takto si můžete představit, že existuje také všudypřítomné původní pránické Světlo. Vytváří světelné pole, v němž se lidé točí
jako temné koule. Občas si do určité míry uvědomují, že se nacházejí v tomto Světle, že existují díky milosti této univerzální Lásky.
Toto uvědomění má však samo o sobě jen malý význam.
Poslové univerzálního Světla někdy proniknou do sinalých míst
vašeho přežívání, aby vám sdělili: „Světlo je k dispozici. Hle,
stojím u dveří a klepu na ně.“ Toto volání míří k vám, aby nasměrovalo vaše vědomí na Světlo. Na to nemůžete odpovědět „Ať se
mě Světlo dotkne jako pomoc v temnotě“, tak jako byste mechanickými prostředky rozsvěcovali takzvané světlo, protože temnota,
která je osvětlena mechanicky, zůstává temnotou; právě tak bytost
zrcadlové sféry nepodává tím, že je zahalená do pláště světelného
éteru, žádný důkaz o prvotním pránickém, božském Světle.
Veškerá dialektická realita, veškerý řád vezdejšího přežívání
a přežívajícího, je v Bibli označován jako temnota. Temnota a původní pránické Světlo se nemohou spolu usmířit, sjednotit. Proto
zůstávají dveře zavřené, dokud si netroufnete přijmout do svého
života svatý boj.
Jakmile se domníváte, že k vám přichází Světlo, aby vás osvítilo ve vašem dnešním stavu bytí, jakmile o tom s určitou radostí
svědčíte, je takové spojení důsledek nepravé Gnose, s níž jste
80
v určité rovnováze. Musíte přijít na to, že vaše přítomné bytí, ať už
jakkoliv mechanicky osvětlené, je naprostou temnotou a nenabízí
žádné východisko. Zjistíte to, až když jste vyzkoušeli všechny
domnělé možností osvobození a stali se tak vytříbenějšími a zároveň zklamanějšími dialektickými lidmi.
Když člověk dospěje k tomuto zjištění, znavený a celý polámaný, může zaujmout dva postoje. Může se zpěčovat toto zjištění
uznat a vyvodit z toho důsledky. Bude pak svůj politováníhodný
stav zastírat a halit se do zdánlivého klidu a vyrovnanosti. Může
ale také přijmout svatý boj. Potom otevírá dveře a umožňuje vstup
svatému sedmerému Světlu. Potom k němu ovšem nepřichází mír
a láskyplný, utěšující dotek jako jarní sluníčko, nýbrž si přitáhne
do svého života celou řadu nových konfliktů. Ale o těchto konfliktech lze říci: „Tato nemoc nevede ke smrti, nýbrž k životu.“
Realita temnoty musí být rozbita a usmrcena; jde o vymetení
životního klamu, životního mámení. Proto je Svatá večeře pokrmem
smrti. Po této večeři zaniká klam s jeho nespočetnými konflikty,
zaniká na křížové cestě a v jitru vzkříšení.
Než budete mít podíl na Kristově bytosti, než ponesete kříž
transmutace a než připevníte na kříž růži jitra vzkříšení, musíte
oslavit svou Svatou večeři. A tato večeře je pokrmem smrti. Vztahuje
se to na vproudění sedmi paprsků prvotního pránického Světla.
V duchovní škole se mluví o „večerním“ jídle, protože tento stav
naznačuje rozloučení. Den obvyklého, starého dialektického života minul. Večer tohoto dne se žák obrací k novému, věčnému dni
a doufá, že se brzy zjeví záře jeho červánků.
Škola Kříže s Růží je snaha Univerzálního bratrstva dovést vás
k této Svaté večeři. K tomu se nedostanete automaticky; musíte se
k tomu odhodlat. Musíte sami, inteligentním osobním nasměrováním, ukončit svůj den této přírody. Proto začíná Alchymická svatba Christiana Rosenkreuze důrazným sdělením, že Christian
81
Rosenkreuz byl v předvečer Velikonoc zaměstnán přípravou svého
milého velikonočního beránka.
Můžeme tedy rozlišit čtyři hlavní fáze stezky. Zaprvé přípravu,
zadruhé slavnost Svaté večeře, zatřetí křížovou cestu a začtvrté
vzkříšení. Je nám známo, že mnoho žáků ve škole Kříže s Růží je
připraveno proniknout ke druhé fázi. Proto vás škola chce poučit
o všem, na co musíte zaměřit svou pozornost a na co musíte být
připraveni.
Ve druhé fázi začíná Gnose, prvotní pránické Světlo, s vámi
proces – proces, k němuž jste se sami rozhodli. Tímto procesem
je boj, napadení celé dialektické bytosti silami, které nejsou z tohoto světa. Žák musí být vytažen ze šachty. K tomu bylo, jak jsme
předtím popsali, spuštěno do šachty sedm lan.
Ze všech popisů bonafidní literatury vyplývá, že to představuje
začátek intenzivního zápasu. Johann Valentin Andreae to popisuje
jako pocit, jako by člověk ležel v řetězech společně s bezpočtem
jiných, kteří se jeden přes druhého hemží jako roj včel. Nikdo nic
nevidí ani neslyší. Panuje prudký boj, protože jeden přes druhého
se chce dostat nahoru. Každý vytýká druhému jeho slepotu a uvěznění. Když pak původní pránické Světlo začne proces, vzplane boj
ještě více. Každý kolem sebe bije a strká. Christian Rosenkreuz
říká sám o sobě, že se rukama nohama bránil proti mnoha útokům.
Násilí a chaos přibývají v téže míře, v jaké jsou dolů spouštěna
lana: Christian Rosenkreuz není s to tento zmatek ani popsat.
Musíme hledat vysvětlení tohoto ohromného vzbouření. V jednom
z předcházejících dopisů jste se dočetli, že prvotní pránické Světlo
usiluje nejprve o to, přivést podvědomí v plexu sacralis do zcela
nového stavu. Takto změněný plexus sacralis tvoří totiž dveře
k obnově, k transmutaci celého mikrokosmu. Jakmile plexus sacralis dokáže plnit svou pravou zrcadlící úlohu, mohou chléb a víno
Gnose konat svou práci.
82
Jádro práce svobodného zednáře ve druhé fázi spásy spočívá
tedy v tom, že se žák až na hranici možností snaží správným způsobem vyleštit zrcadlo podvědomí. O této nutné, žákem ve spontánní reakci na dotek Gnose konané práci, vám můžeme sdělit
následující.
V Univerzálním učení je všeobecně známo, že se v našem těle
nachází čtyřicet devět plexů, nervových pletení, sedm krát sedm,
sedm skupin vždy po sedmi plexech. Velká většina z těchto čtyřiceti devíti nervových bodů neboli nervových uzlů není mikroskopem zjistitelná, proto je ani nenajdete v učebnici anatomie. Těchto
sedm skupin vždy po sedmi pleteních je rozmístěno po celém
těle.
První skupina se nachází v hlavě, s plexem caroticus jako centrem;
druhou skupinu najdeme v krku, centrem je plexus pharyngeus;
třetí skupina je v plicích, centrum tvoří plexus pulmonalis;
čtvrtá skupina se nachází v srdci, centrem je plexus cardiacus,
který leží u srdečního ústí (u výstupu velkých tepen – aorty a plicnice – ze srdce);
pátou skupinu nacházíme v břišní dutině, s ohniskem v plexu
solaris;
šestá skupina leží ve svatyni pánve a jejím centrem je plexus
pelvinus, který je spojen s rozmnožovacími orgány;
sedmou skupinu nacházíme v systému hadího ohně, centrem je
plexus sacralis.
Řízení celého systému nervových pletení má na starosti sedmá
skupina. Proto můžeme říci, že plexus sacralis je jádrem čtyřiceti
devíti nervových uzlů.
Abyste to celé dobře pochopili, musíte dále vědět, že tento systém nervových pletení úzce spolupracuje se systémem žláz s vnitřní sekrecí. Existuje rovněž čtyřicet devět orgánů s vnitřní sekrecí,
83
které jsou rozděleny do sedmi skupin vždy po sedmi. V této souvislosti je třeba také vidět čtyřicet devět aspektů krve. Vaše existenční situace je tedy následující: váš stav krve tvoří základ vašeho
bytí, kdežto vnitřní sekrece spolu se systémem nervových pletení
určují váš vědomý život a životní jednání.
Tyto tři aspekty na sebe nepřetržitě vzájemně působí. Změna
v působení nervových pletení nutně vyvolává změnu ve vnitřní
sekreci a vnitřní sekrece zase bezprostředně mění základ krve.
Podaří-li se žákovi jednáním uskutečňovaným dostatečně
dlouho změnit základ své krve, pak ho jednání, pro které se rozhodl, nakonec nebude stát už žádné úsilí. Dobyl si tím vítězství,
které je zaznamenáno do krve. Vytvořilo se nové vlastnictví.
Všimněte si nyní následující věci: když zemdleni bojem v tomto
světě zjistíte, že temnota se nikdy nestane světlem a že může být
mechanickým způsobem vytvořena pouze náhrada světla, pak
o vašem přesvědčení bude svědčit váš životní postoj a veškeré vaše
jednání v tomto světě. Jestli jste porozuměli, co jsme právě teď
napsali, pak je vám jasné, že tím byl změněn základ vaší krve.
Na novém základě krve vás škola Kříže s Růží může uvést do
první fáze procesu posvěcení. To znamená, že škola může obrátit
vaši pozornost na jinou říši, na Gnosi, na původní pránu, na skutečnost pravého života.
Pak se může stát, že poté, co jste delší či kratší čas pobývali
v odhalujícím záření Lásky, učiníte rozhodnutí vymanit se ze své
dnešní fáze přežívání a vydat se na cestu k tomu jedinému pravému
životu. Není-li toto rozhodnutí uděláno emocionálně nebo na základě intelektuální spekulace, nýbrž ze skutečné životní nouze, pak
je to opravdový čin, který napadá vnitřní sekreci a krev. Tímto
skutkem sami otevíráte dveře.
Co se totiž stalo? Tímto útočným rozhodnutím se více či méně
otevírá jedna z růží v hlavě, neboť takovým postojem ovlivňujete
84
vnitřní sekreci. Jakmile se růže otevře, může první paprsek původního pránického Světla proniknout jako lano hadím ohněm a pokusit se probudit pro vyšší život dosud spící systém plexu sacralis.
Když se pokus Gnose zdaří, následuje pak nové životní jednání,
čímž se otevře druhá růže a může být spuštěno druhé lano. Tak to
pokračuje dále, dokud Sedmerý Duch nevykoná svůj úkol a dokud
žák neodpoví sedmerým způsobem. Pak je slavena Svatá večeře;
žák se vydává na křížovou cestu.
V následujícím dopise vám podrobně popíšeme sedm osvobozujících činů během poslední večeře.
85
XI
SEDM OSVOBOZUJÍCÍCH ČINŮ (I)
„Když zemdleni bojem v tomto světě zjistíte, že temnota se nikdy
nestane světlem a že může být mechanickým způsobem vytvořena
pouze náhrada světla, pak o vašem přesvědčení bude svědčit váš
životní postoj a veškeré vaše jednání v tomto světě.“
Tato slova z našeho předešlého dopisu se vztahují na signaturu
člověka, který se s nadějí obrací na školu mystérií. Kdo ještě očekává něco podstatného od dialektického života, koho život ještě
dostatečně neotloukl, toho možná velmi zajímají transfiguristické
poučky a problémy, ale nemůže do něho proniknout ani jediný
osvobozující aspekt Gnose. Takový zájem je nanejvýš rozumový
nebo emocionální.
Ve škole Kříže s Růží, v její dvoraně, se tedy nacházejí dva typy
zájemců: takoví, kdo se zajímají, a takoví, kdo se účastní z niterné
nutnosti. Jen těm posledním je možné bezprostředně pomoci.
Nechceme říci, že ti, kdo se pouze zajímají, by udělali lépe,
kdyby se stáhli zpět, neboť je možné, že žáci takového druhu si
později na některá ponaučení znovu vzpomenou, lépe jim porozumějí a pozitivně na ně zareagují. Ale tato skupina zajímajících se
musí poznat, že chléb života mohou přijímat jen ti lidé, kteří se
Gnosi přibližují z vnitřní potřeby.
Asi se zeptáte s určitou starostí a pochybností, jestli se škola
Kříže s Růží občas nedopouští omylů tím, když určitému žáku na
86
základě nesprávného posouzení upírá pokrm osvobození, ačkoliv
na to má žák právo. Takové chybné rozhodnutí je zcela vyloučeno,
neboť žák určuje svou způsobilost a zralost sám. Určuje sám okamžiky asimilace svým jasným jednáním. Když vyvolá správným
jednáním vhodný okamžik asimilace, je Gnose, prvotní pránické
Světlo, vždy připraveno těmito otevřenými dveřmi vstoupit.
Ptáte-li se ještě: „Nebudu zapomenut nebo přehlédnut?“, pak
vám ještě vyvádí pěkné kousky váš starý postoj, pak se stavíte pod
zákon. Vy však musíte zákon sami naplnit, sami se musíte stát
zákonem.
Naplnit zákon nového života neznamená studovat množství
materiálu, učit se vše nazpaměť a navenek se tím řídit, nýbrž to
znamená reagovat novým jednáním tak, že se zruší oddělení mezi
vámi a Gnosí. Dokud jsou tyto dveře ještě zavřeny, je toho jen
málo, co pro vás může být učiněno. Vy sami musíte dveře otevřít
novým jednáním, které je výsledkem vaší niterné potřeby, niterné
nouze.
Je třeba to stále zdůrazňovat vaší pozornosti. Nezačínejte napodobovat nový životní postoj, nezačínejte ho vykonávat, neboť se
vám to určitě nepodaří. Nové jednání musí být spontánně zrozeno
z vnitřní potřeby.
Prosadí-li se takové jednání, takový postoj, pak může být uskutečněna první fáze procesu posvěcení. Takový žák je cizinec,
zbloudilý. Má jen jednu touhu: „Dostat se domů!“ Na začátku neví,
kam musí směřovat, kterým směrem je toto „doma“ k nalezení.
Pak vzniká něco, co bychom mohli nazvat zoufalstvím, nastává
hledání jako životní potřeba.
Ve správném okamžiku na toto hledání odpoví dobře srozumitelný popud Kříže s Růží. Učení, oslovení a další aktivity Bratrstva
se žákovi od té chvíle jeví v úplně jiném světle.
87
Jakmile tato fáze orientování skončí a žák ví, kam má svůj
kompas nasměrovat, aby našel cestu domů, musí se rozhodnout,
jestli chce cestu také opravdu jít. Toto rozhodnutí je samozřejmě
zase skutečným činem. V noci své existence hledá zbloudilec
světlo. Náhle jej paprsek světla zasáhne. Obrací se tedy, veden
světelným paprskem, k cíli v dáli. Tímto jednáním otevírá žák sám
dveře.
Když se takto připravený žák rozhodne vydat se na cestu ke
skutečnému životu, je toto rozhodnutí výsledkem působení nervových pletení. Dá se mluvit o určitém nervovém napětí, kterému
se musí přizpůsobit vnitřní sekrece a krev. V této situaci, zrozené
tedy ze sebeosvobozujícího jednání, se otevírá ve svatyni hlavy
jedna z růží. Touto štěrbinou může vproudit první paprsek původního pránického Světla do hadího ohně s cílem působit na zrcadlo
podvědomí, které leží v plexu sacralis.
Je vám známo, že tímto způsobem musí všech sedm paprsků
proniknout do systému a vyvolat sedm reakcí. Těchto sedm reakcí
je nazýváno sedmi osvobozujícími činy nebo sedmi osvobozujícími jednáními během Svaté večeře. Máme v úmyslu vám těchto
sedm činů popsat. Doufáme a prosíme, kéž je váš vnitřní stav takový, aby tento popis nerozmnožil váš intelektuální balast, ale aby
mohl na vývoj vaší poutnické cesty působit mimořádně osvobozujícím způsobem.
Účelem sedmerého úsilí původního pránického Světla je vytáhnout vás ze šachty smrti. Osvobodit vás ze žalářní věže dialektického bludu. Proto zde jde o sedm činů. Musí vám být stále
jasnější, že vám pohroužení do rozjímání a meditace nemůže
pomoci. Pouze váš postoj zrozený z víry – stav žáka navracejícího se domů – může být pro vás osvobozující. Proto je to v Alchymické svatbě Christiana Rosenkreuze obrazně líčeno tak, že člověk
musí uchopit sedm lan, která byla spuštěna do šachty, a že jsou
88
s tím spojeny velké vnitřní boje, které se v každém směru projevují i navenek.
Kdo se vydá na cestu k novému životu, musí překonat odpor
dialektických přírodních zákonů. I kdyby nasměrování, ochota
a způsobilost žáka byly jakkoliv dokonalé, musí se počítat s tím,
že celá jeho osobnost pochází z přírody tohoto světa.
Proto se první paprsek původního pránického Světla zaměřuje
na úkol, udržet přirozený, biologický vliv dialektické zákonitosti
tak malý, jak jen to jde, redukovat ho na nutné minimum. K tomu
musí dojít za pomoci sedmi plexů, které mají své centrum v hltanu.
Hltanová pleteň v tom má rozhodující význam.
Víte, že člověk je dýcháním a vnímáním prostřednictvím smyslových orgánů spojen se světem, který ho obklopuje. Hlavní funkce i vedlejší funkce dýchání a smyslového vnímání jsou řízeny
právě uvedenou skupinou nervových pletení. Veškeré síly, látky
a kmity z atmosféry, všechny světelné, barevné a zvukové vibrace
jsou zachycovány, ve větší či menší míře přeměňovány a dále
předávány do systému touto skupinou nervových plexů.
Kdo je v tomto světě cizincem a touží po skutečné Otčině, ten
ví, že z veškerých sil, látek a kmitů, světla, barev a zvuků této
přírody vychází škodlivé, jedovaté působení, účinek svazující nás
s touto přírodou. Protože celá osobnost, která je výtvorem pozemské přírody, musí tedy čerpat životní síly ze světa, který ji
obklopuje, a podle svého původu a zrození stojí nebo padá se
světelnými a zvukovými vibracemi tohoto světa, tak se toho musí
ještě hodně stát, než osobnost bude moci spolupracovat na regeneračním procesu, jenž se uskutečňuje plně z vibrací úplně jiného světového řádu. Chápete, že se zde tedy jedná o uvěznění.
Chceme se teď zamyslet nad tím, jak může být naznačený únik
proveden. Nejprve je třeba zaměřit pozornost na skutečnost, že zde
musí být sveden boj. Musí začít takové životní jednání, na jehož
89
základě dostane okruh hltanových nervových pletení příležitost
zažít intenzivní proměnu. Tím se může odclonit mnoho přírodních
vlivů a silně omezit účinek dalších vlivů, snížit je na minimum
a plně se otevřít paprsku původního pránického Světla, které je
zrcadleno plexem sacralis. Podaří-li se žákovi splnit tento úkol,
pak je úspěšně spuštěno první lano do šachty smrti.
Je vám nyní asi jasné, že v této první fázi procesu svaté večeře
jsou jednáním, činem vytvářeny předpoklady pro transmutaci celé
přirozené podstaty. Tato transmutace se může podařit teprve tehdy,
když je chod obyčejné přirozenosti redukován na minimum, čímž
může nová podstata začít nerušeně uplatňovat svoje síly.
Okamžik, kdy tato činnost, totiž zrcadlení prvního paprsku
prvotního pránického Světla, může začít, je v Bibli označován
jako „den nekvašeného chleba“. A okamžik, kdy začíná změna
v hltanovém okruhu nervových pletení, je označován jako vyslání
Petra a Jana, aby připravili pesach. Tyto pokyny najdete například
v Lukášově evangeliu, v kapitole 22:
„Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být obětován velikonoční beránek. I poslal Ježíš Petra a Jana a řekl jim: Jděte a připravte nám beránka, abychom jedli. Oni mu ale řekli: Kde chceš,
abychom ho připravili? Řekl jim: Když vejdete do města, potkáte
člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož
vejde, a řekněte hospodáři: Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž
bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka? A on vám
ukáže velký dlážděný sál; tam ho připravte.“
Den nekvašených chlebů je hodina, kdy je žák připraven jíst
jako chléb života původní pránické Světlo, čisté, nekvašené, neovlivněné dialektickou přírodou. K tomuto úkolu je vyzýván
každý žák, a tento úkol je schopen splnit, když potká člověka,
který nese džbán vody.
90
Jedná se zde o první paprsek božského Světla, který nejprve
sestupuje míšním systémem do plexu sacralis a potom přes sympatikus stoupá vzhůru do hltanového okruhu nervových plexů, kde
se nacházejí dveře do svatyně hlavy, do horního sálu. „Tam připravte večeři!“ zní úkol. Petr a Jan jsou posláni, aby tento příkaz
vykonali.
Když žák v tomto stadiu své poutnické cesty následuje člověka,
který nese džbán vody, když se během tohoto následování zřetelně
objevují signatury Petra a Jana, uvádí žák svůj nervový systém do
zvláštního napětí, do zvláštní vibrace.
Signaturami Petra a Jana jsou „dynamika“ a „oddaná láska
k cíli“. Je-li žák takto naladěn, takto se sám projevuje, nepochybně se tato zvláštní nervová vibrace vyvíjí. Tuto vibraci chceme
označit výrazem „uranická“, jinými slovy tedy jako „výbušně
obnovující“. Taková vibrace je pro osobnosti této přírody za všech
okolností rozlamující a chaos vyvolávající, spalující a trhající.
Žákovi, kterého vám tu představujeme, jde však o to, připravit
pesach, slavit Svatou večeři. Je tedy dokonale připraven na všechny následky takto probuzené nervové vibrace. Ví přesně, že bezprostředně na to se rozpoutá bouře. Vzpomeňme si na začátek
Alchymické svatby Christiana Rosenkreuze. Jednoho večera před
Velikonocemi se Christian Rosenkreuz zabývá přípravou svého
milého beránka, když vtom se strhne bouře, která hrozí, že strhne
celou jeho chýši. Touto první bouří musí každý žák projít. Příčina
této bouře je jednoduše vysvětlitelná jako střetnutí hltanových
nervových pletení se silami pravého života. Obě skupiny sil chtějí ovládnout systém osobnosti; první skupina pro udržení starého
života, druhá skupina pro dovedení k novému životu.
Tato bouře, tento boj má tolik aspektů, že by stálo hodně času
obsáhnout alespoň do určité míry celou oblast těchto zápasů.
Spokojíme se proto s několika základními pokyny. Boj, který zde
91
musí být vybojován, má, jak nyní chápete, za cíl biologicky, morálně a spirituálně uzavřít okruh hltanových nervových plexů, nebo
pro příjem ponechat v činnosti pouze nejnutnější minimum. Dále
musí být tento nervový okruh dán do služeb transfiguračního
procesu.
Proto pro začínajícího žáka mají velkou důležitost tři následující pokyny. Zaprvé: Neuzavírej se vlivům této přírody, které
slouží věci. Zadruhé: Omez ostatní vlivy na minimum. Zatřetí: Buď
neustále otevřený a připravený na nové Světlo, Světlo původní
prány.
Zde se totiž opakuje boj, o němž by se člověk mohl při povrchním postupu domnívat, že už ho má dávno za sebou. Obraťte
proto svou pozornost ještě jednou na začátek tohoto dopisu. Tam
je řečeno: Žák se může přiblížit Gnosi pouze z vnitřní nouze, to
znamená, když je zemdlený bojem v tomto světě.
Zápas, který musí být vybojován v předvečer Velikonoc, na to
komplexně navazuje. Síly tohoto světa reagují na novou nervovou
činnost z původní prány a s plným nasazením zaměřují veškerý
zájem žáka na tento svět. V divokém zmatku všech možných vlivů
se musí ukázat, jestli je žák opravdu způsobilý vyslyšet, uposlechnout pozvání ke svatebnímu obřadu.
Kdo je schopen pochopit násilí jako následek tohoto konfliktu?
Nemají snad všichni lidé své ambice, potřeby, zájmy, jimiž jsou
otevřeně nebo skrytě vázáni k tomuto světu, třebaže je neutralizovali? Kolik našich žáků je zcela otevřených aktuálnímu dění ve
světě? Když na to přijde, plně se na něm podílejí. Kolik existuje
vědeckých a uměleckých snah, které žáka dokážou zaujmout? Kolik
je životních zápletek, které nanejvýš lstivě odvedou jeho pozornost,
když ho volá nový život? Jak si přikrášluje nespočet situací, v nichž
selhal, a odvolává se přitom na vyšší moc? A jak strašně je zapomnětlivý, když jde o to vidět vlastní chyby ve správném světle.
92
Nechcete-li zamotat čisté pokyny univerzálního Světla do nerozmotatelného klubka, z něhož nikdo nebude moudrý, pak musíte
s bezohlednou odvahou nahlédnout do vlastního já a odvážit se
vidět svůj život takový, jaký opravdu je.
Žák, který je přijat do tohoto zápasu, do boje přípravy k Velikonočnímu svátku, stojí v každém okamžiku života vždy přede
dvěma cestami, na něž může vstoupit, přede dvěma řešeními, mezi
nimiž může volit. Jednou cestou je cesta obvyklé přírody, druhou
cestou je cesta nového života. Budete-li to zkoumat, zjistíte, že ta
pravá cesta, naznačená až do těch nejjemnějších podrobností, vždy
leží před vámi.
Žák zná svoji povinnost. Muž se džbánem mu ukázal horní sál.
Nyní jde o to, povinnost vykonat. Když tedy žák svou povinnost
splní, pak se v určitém okamžiku utiší bouře a také okruh hltanových
pletení bude biologicko-anatomicky přiveden do takového stavu,
v němž budou stará cesta a staré životní způsoby patřit minulosti.
Potom žák vstoupí v tichosti do horního sálu. Pak je boj dobojován.
Jed této přírody mu již nemůže uškodit. Vyšplhal po prvním laně
ze šachty smrti. Je v tomto světě, ale už ne z tohoto světa.
93
XII
SEDM OSVOBOZUJÍCÍCH ČINŮ (II)
Nyní víte, že první osvobozující čin jako důsledek správné reakce
na první paprsek původního pránického Světla, který se setkal
s hadím ohněm, vyvolává zcela změněnou působnost hltanového
okruhu nervových pletení.
Když je do šachty smrti spuštěno první lano a žák ho uchopí
správným způsobem, jsou vlivy dialektické přírody stejně jako
působení světla, zvuku a atmosféry redukovány na biologické
minimum. Žák může provádět svou práci svobodného zednáře
navenek i vnitřně správným způsobem, aniž by mu přitom příliš
překážel tah zezdola. První zápas je vybojován a žák pak může
vstoupit do tichého horního sálu, aby připravil svůj pesach.
Musíme si nyní vzpomenout na tři následné aspekty procesu
svaté večeře, protože je třeba vidět je ve vzájemné souvislosti.
První osvobozující čin souvisí s předběžnou přípravou na pesach,
tři následující staví žáka před přípravu samotného pesachu.
Vyplývají ze změn, které nyní musejí nastat v hrtanovém kruhu
nervových pletení, v plicním okruhu a v okruhu plexů srdce.
Tyto tři nové fáze spásného procesu se mohou projevit jen
tehdy, když žák dokonale splňuje požadavky, když zareagoval na
první paprsek původního pránického Světla, čímž okruh hltanových pletení získal novou účinnost. Je-li dosaženo této primární
změny a žák pokračuje správným způsobem v uskutečňování
94
svého úkolu v horním sále, dochází v rychlém sledu ke třem
novým dotekům prvotního pránického Světla, a tím se žák stává
skutečně schopným připravit velikonočního beránka.
Tyto tři nové doteky božského Světla jdou stejnou cestou jako
ten první. Vstupují do svatyně hlavy, postupují cestou hadího ohně
dolů, jsou odráženy plexem sacralis a spěchají přes sympatikus
zase vzhůru, ke svým naplánovaným cílům. Tyto cíle leží hlavně
ve svatyni srdce a úzce souvisejí se vším, co dosud žák uskutečnil
ve svatyni hlavy.
Kristův žák–alchymista nyní přechází k tomu, aby v nejobsáhlejším smyslu připravil svého vzácného beránka. Do svatyně srdce
musí být postaven pohár Grálu. V této souvislosti si nepředstavujte žádný mysticko-emocionální proces. Nikoliv, velké dílo musí
povstat jako by z ohně.
Původní význam výrazu „pesach“ znamená překročit práh.
Správnou reakcí na první paprsek původního pránického Světla
vznikl práh, nová možnost, a přes tento práh vstupuje nyní žák do
zcela nového světa, do životní sféry s naprosto jinými aspekty,
účinky a problémy. Je to životní sféra vykoupení. V této životní
sféře se Beránek Boží, Kristova síla, spásné božské Světlo plně
účastní na díle a v nevýslovné lásce začíná stavět základnu, aby
žáka učinilo způsobilým k návratu do Otcovského domu.
Je nanejvýš důležité, abyste porozuměli, co se nyní v systému
osobnosti odehrává a jakým nejinteligentnějším způsobem mají
být použity možnosti, které jsou v mikrokosmu k dispozici. Také
zde je třeba rozumět slovům Bible, že Boží vůle, Boží plán je
vykonáván ve slabosti. To znamená, že to, co je v průběhu procesu Svaté večeře v osobnosti posilováno, nemá za účel udržovat
osobnost, ale uschopnit ji okamžitě jít křížovou cestu v dokonalé
harmonii a s intenzivní radostí.
95
I když nechceme předbíhat tomu, co vám Gnose ještě má říci,
je přesto dobré, když již nyní jasně poznáte, že jít křížovou cestu
nemá ani v nejmenším co dělat s tím, jak o tom smýšlí, hovoří
a píše pozemsko-přírodní náboženství.
Etapa procesu, před níž teď žák stojí, je znovunastolení jednoty
hlavy a srdce. Asi víte, že na uskutečnění tohoto stupně je zaměřeno i mnoho přírodně-okultních snah. Vzpomeňte si jen na heslo:
„Jasný rozum a láskyplné srdce“, které razí některé přírodně-okultní skupiny.
Je však velký rozdíl, jestli toto heslo vyřknete v přírodně-okultním osobnostním usilování, nebo mu rozumíte v transfiguristickém
smyslu. V prvním případě se pokoušíte v klamné představě já
imitovat původního člověka, Kristovu bytost. Svého cíle však nikdy
nedosáhnete a ztratíte se v iluzích zrcadlové sféry. Ve druhém
případě jdete cestou Christiana Rosenkreuze, cestou transfigurace,
na níž se já ztrácí, aby nalezlo „To“.
Etapa, před níž žák nyní stojí, se týká pozdější velkoleposti,
která se ohlašuje předem, stejně jako je Svatá večeře vždy nástin
pozdějšího naplnění. Když Pavel o těchto věcech hovoří – a mluví
ze zkušenosti, protože on již pesach dokonale připravil – nazývá
výsledky této přípravy „záruka Ducha v srdci“ nebo „dopis, který
je vepsán do srdce“. Pak říká ve vztahu k sobě samému: „Moje
srdce je široké“ a ve vztahu k jiným: „Ale úzko je ve vašem srdci“
a „Rozšiřte se i vy“.
Musíte překročit práh k takové obnově srdce, která je zárukou
Ducha. Vlastnit v srdci takovouto záruku Ducha, i když vzniká
s velkými otřesy a bolestí, je intenzivní a radostná milost, protože,
jak říká moudrý kazatel, „zde v srdci je skryta takřka celá budoucí
nová éra“.
Pochopte však, a už to nikdy nezapomeňte, že proměna srdce,
o níž Bible tisíckrát hovoří, nemá nic společného se změnou vašich
96
pocitů, se změnou vašeho emocionálního postoje a naladění. Víte,
jak to chodí. Já číhá v úkrytu a uvažuje, jak dosáhnout svých cílů.
Nejde-li to jedním způsobem, pak to zkusí jinou metodou.
Víte, že se každé slovo rodí ve svatyni srdce? Víte, že každé
slovo má určitou vibraci? Víte, že proto může být smyslovými
orgány ověřena kvalita každého slova a z toho následně zjištěn
vnitřní stav srdce?
Poznáváte, proč se v této souvislosti také může mluvit o libé
vůni nebo hrozném zápachu a že může být přesně určeno, jestli
rozháranost srdce, napětí a soužení, které povstávají ze srdce, jsou
způsobeny tlakem a shonem já, nebo zápolením na cestě? Bratrstvo
a jeho služebníky nemůžete obalamutit.
Když se řekne: „Pozvedněte svá srdce“, pak se tím nemyslí,
abyste se v mystické extázi zaměřili na vyšší a božské věci, nýbrž
základem tohoto slova je úplně jiný význam.
V Bibli se říká: „Bůh pozoruje naše srdce, Bůh zkouší naše
srdce.“ Bůh, Duch, prvotní pránické Světlo proudí k člověku
shora dolů. Když žák překročí práh, a je jedno, v jakém ohledu
se bolest jeho srdce projevuje, pak je mu řečeno: „Pozvedni své
srdce!“
Pozvednutí, povznesení srdce se týká znovunastolení rovnováhy
mezi svatyní hlavy a svatyní srdce, pro žáka nutné jednoty hlavy
a srdce. Každý žák, který překročil práh a byl vytažen prvním lanem
ze šachty smrti, tedy dokončil své přípravy, je postaven před tuto
novou etapu. To je tedy něco zcela jiného než mysticko-emocionální extáze, slovní a modlitební blouznění.
„Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který je skrytý; a tvůj Otec, který
vidí, co je skryto, ti veřejně oplatí.“ V Kázání na hoře se modlením
míní práce na přípravě pesachu, práce na sjednocení systému
hlava–srdce.
97
Dovolte nám seznámit vás s tím blíže. Sytém hlava–srdce je
třeba vidět jako souvislou jednotku. Když se seznamujeme s tímto
systémem na základě univerzálního učení, pak zjistíme, že anatomicko-organicky jsou srdce a hlava vzájemným zrcadlením. Srdce
a hlava tvoří dohromady jeden sféroid a malý krevní oběh je určen
k zajištění cirkulace sil v tomto jednotném sféroidu.
U dialektického člověka je tato jednota totálně rozvrácená.
U člověka této přírody zuří mezi hlavou a srdcem nepřetržitý boj.
Tím dosáhla vládnoucí pozice buď hlava, nebo srdce. Proto se
mluví buď o rozumově založeném člověku, nebo o citově založeném
člověku. Tato dezorganizace je dědičná a projevuje se stavem
orgánů. Proto je dnešní dialektické lidské pokolení krajně nepřirozené, zvrácené.
Abyste to pochopili, musíte si představit konstelaci ideální planety. U takové planety je severní pól asimilujícím, přijímajícím
pólem a jižní pól zjevujícím, vydávajícím pólem. Podle zaměření
zjevujícího pólu přitahuje asimilující pól síly potřebné k udržování
stavu. Mezi astralis a spinalis existuje dokonalá rovnováha a ta se
musí projevovat v poli zjevení.
U člověka je tato vyváženost značně narušená a organicky
poškozená. Proto vědomí nechává náhodně reagovat v jednom
okamžiku hlavu a v dalším srdce. Rovnováha vedená božským
vědomím by znamenala moudrost a věčný život. Porušená rovnováha však zapříčiňuje v hlavě intelektualismus a v srdci emoce,
sentimentalitu. Oba tyto projevy jsou odpovědné za krystalizaci,
za všechno tuhnutí osobnosti.
Oba aspekty tohoto systému jsou totiž velmi dynamické. Když
kvůli základní poruše fungují izolovaně, podněcují oba osobnost
k jednání. Protože však v pozadí tohoto jednání nestojí moudrost,
ale motorické reakce se přeměňují opět na dynamické nátlaky srdce
nebo hlavy, způsobuje takové jednání stále větší zapouzdření
a neustále rostoucí narušení celého systému.
98
Mezi hlavou a srdcem s nachází hrtan. Leží na začátku dýchací
trubice a skládá se z chrupavčitého útvaru, přes nějž jsou napjaty
hlasivkové vazy. Proudem vzduchu, který je při výdechu vytlačován vzhůru zužující se hrudní dutinou, se hlasivkové vazy rozvibrují, a tímto způsobem vzniká hlas. Vzniklý zvuk je modifikován
hlasovými orgány, kterými jsou ústní dutina, nos, jazyk a tváře;
tak vzniká řeč. Řečí vyjadřujeme své myšlenky a pocity, tímto
orgánem zpíváme.
Mluvení a zpěv jsou velkou magií, která vyjevuje celkový stav
bytosti. Kdyby nějaká lidská bytost, zaměstnaná přípravou svého
vzácného beránka, mluvila nebo zpívala, pak by takto vyvolané
vibrace byly před Boží tváří libou vůní. Tím by do celého systému
mohlo být přitaženo původní pránické Světlo s ohromnými možnostmi. Celý systém by totiž byl kompletně zralý pro božský
dotek.
Budeme-li naopak předpokládat, že řeč a zpěv produkuje člověk
plně zaměřený na tuto přírodu, je vyvolávána vibrace, která se před
Bohem jeví jako zápach a musí působit krajně oddělujícím a zapouzdřujícím způsobem. V tomto případě by bylo probouzeno
něco, k čemu člověk není zušlechtěn, a musel by tak utrpět velké
škody, povšechnou újmu. S tímto musíte zcela vážně počítat.
Mluvívá se o školeném a neškoleném hlase. Neškolený hlas je
všeobecně normální hlas, který reprodukuje stav člověka. Pravý
hlas je dokonalým vyjádřením stavu systému hlava–srdce. Protože
ne vždy shledáváme tento stav jako příjemný a prospěšný a z různých hledisek vhodný, pokouší se člověk již od nejranějších dob
hlas školit nebo hlasem imitovat ten či onen bytostný stav.
Že se taková kultura musí vyvíjet zapouzdřujícím způsobem, je
vám jasné. Vzpomeňte si jen na jímavý hlas nějakého teologa, na
latinsky zpívané rituály kněží, na gregoriánskou hudbu, na kulturu
afektovaně, strojeně znějícího hlasu. Pomyslete na snahu jistých
99
skupin mluvit nepřirozeně hrubě. A také nezapomeňte na kulturu
hudebního umění. Všechny tyto imitace přispívají každou sekundou
k proměně tohoto světa v pekelný jícen. Je nutné, abyste o celém
poli těchto aktivit měli přehled, a tím získali pevný základ pro
správné pochopení při přípravě svaté večeře.
100
XIII
SEDM OSVOBOZUJÍCÍCH ČINŮ (III)
„Povznes své srdce!“, tak zní výzva pro žáka, který musí připravit
svého drahého beránka. Toto povznesení srdce, jak jsme o tom již
dříve hovořili, nemá nic společného s žádným druhem emocionálně náboženské extáze, nýbrž zaměřuje pozornost na celkovou
proměnu svatyně srdce. Povznesení srdce směruje inteligenci na
znovunastolení jednoty hlavy a srdce jako základny spásného
procesu, který musí předcházet transfiguraci.
Chcete-li vypátrat, co nastává v životě žáka, který je postaven
před tento úkol, pak musí být ještě jednou s důrazem vysvětleno
následující: Když Bible mluví o srdci a o nutnosti jeho přípravy,
aby mohlo přijmout božské Světlo, není při tom nikdy ve hře
mystické prožívání.
Mystické prožívání, emocionálně náboženská extáze, je výsledkem citového života, jehož kultura je v dialektickém přírodním
řádu velmi rozšířená, a to jak směrem nahoru tak směrem dolů.
Když se vaše pocity, touhy a přání zaměří na náboženské nebo
filosofické objekty, pak vzniká emocionální stav, jenž je vždy
negativní a čistě pozemský. Když nějaký člověk takové city
projevuje, pak svým chováním stále dává najevo své negativní
vyladění. Na negativně magnetické vyzařování následuje vždy
odpověď, která se k negativnímu lidskému citovému životu chová
pozitivně.
101
Tato odpověď však nikdy nemůže být božskou odpovědí, nýbrž
je to za všech okolností pozemský dotek ze zrcadlově-éterické
sféry. V dialektickém světě působí pozitivní a negativní vždy
společně. Sice se vzájemně ruší, avšak nejsou schopna byť jen
jediného člověka osvobodit z kola zrození a smrti. Musíte jasně
odhalit velikou mystifikaci náboženských zástupů – totiž že mohou
mystickým prožíváním získat spojení s tím, co je božské.
Ale právě tak si musíte být vědomi, že ani rozumové vyladění
vám nemůže pomoci. Božské pránické Světlo může zářit pouze do
takové svatyně srdce, která je na to dokonale připravena. Teprve
když je dům hotov, může se do něho nastěhovat jeho obyvatel.
Pokud dům existuje pouze ve vaší fantazii, pak je obývání domu
mimořádně velký klam.
Mnozí žáci školy Kříže s Růží, kteří zjistili, že intelektuální
zaměření nepřináší žádné osvobozující aspekty, mají sklon uniknout do kultury citového života, a to z přesvědčení, že tam se
nacházejí dveře k osvobození. Tuto naději vám také musíme vzít.
Oba prostředky jsou zcela z tohoto přírodního řádu a způsobují
ve všech případech vazbu k němu. Intelekt slouží obecně tomu,
co se obvykle nazývá vědou, a citový život slouží pozemsko-přírodnímu náboženství. Jasný rozum a láskyplné srdce jsou
aspekty a vyjádření jednoho a téhož uvěznění.
Někteří autoři ezoterické literatury to správně rozpoznali. Proto
mluví o „vychladnutí“ rozumu a citu. Toto „vychladnutí“ musíte
chápat ve smyslu organické necitlivosti a nikoliv ve smyslu protikladu k teplu. Jedno z běžných označení „chladného“ člověka
je „tvrdý jako kámen“, tedy člověk, který je jako kat necitlivý
k utrpení své oběti. Naopak žák–gnostik, který se stal pro rozumové a citové aktivity této přírody zcela „chladným“ a tyto
funkce ve vlastní přirozenosti umrtvil, již tím poskytuje velmi
102
významný příspěvek k přípravě svého vzácného velikonočního
beránka. Podílí se na stavění svatého Grálu ve svatyni srdce.
Pravděpodobně znáte legendu o svatém Grálu. Tato prastará
legenda vypráví, že Grál je miska, kterou použil Pán Ježíš Kristus
při poslední večeři, a Josef z Arimatie, jak praví pověst, do ní zachytil krev ukřižovaného a potom vzal misku do svého opatrování.
Jeho následovníci později dopravili Grál na Západ, kde je až do
dnešního dne v tajnosti opatrován.
Tato pověst, která byla všemi možnými způsoby zneužita mystiky pro emocionální spekulace a ve středověku posloužila jako
téma básnických děl mystických imitací, v jednoduchosti nastiňuje
gnostické významy, které potřebujete znát, abyste porozuměli, co
Grál je, jak musí být vytvořen nebo kde je k nalezení.
Abychom pronikli do tohoto mystéria, připomeňme nejprve to,
o čem jsme již rozvažovali na základě líčení evangelia o vyslání
Petra a Jana připravit večeři Páně. Žák musí Grál sám vytvořit, aby
ho následně mohl použít Ježíš Kristus.
Anatomicky je kalich Grálu vyznačen třemi okruhy nervových
pletení, které již byly zmíněny, a sice hrtanovým, plicním a srdečním okruhem. Horní část svatého poháru odpovídá hrtanovému
systému pletení, držadlo je v plicním okruhu a noha křišťálové číše
stojí v srdečním ústí. Možnost vytvořit svatební pohár je tedy
k dispozici v každém člověku. Když žák využije tuto možnost
podle návodu svaté vědy, pak se mu to bezpochyby podaří.
První osvobozující čin uzavírá žáka, jak jsme viděli, před vlivy
dialektické přírody, co se týče účinků světla, zvuku a atmosféry.
Účinky se redukují na biologické minimum. Tento první osvobozující čin převádí žáka přes práh: nyní může připravit pesach.
Pak následují tři další osvobozující činy. Žák musí reagovat na
éterické síly Neměnného království, na tři svaté pokrmy, které jsou
103
mu pro pomoc spuštěny jako tři lana do šachty smrti. Dále musí
žák uzpůsobit svou svatyni srdce pro udržení těchto sil. Využitím
daných možností je stavěn Grál.
Když se žák stane přístupným pro nové étery, přijímá je dírkovanou ploténkou čichové kosti. Při prvním osvobozujícím činu, při
překročení prahu, je pro to ploténka čichové kosti uzpůsobena
a zároveň je uzavřena pro vlivy dialektických sil.
Nové étery vstupují pak dýchací trubicí, naplňují všechny plicní sklípky, dostávají se k srdečnímu ústí a poté, co vykonaly svou
práci, se při výdechu částečně vracejí zpět. Při nádechu je ovlivňován levý lalok štítné žlázy, při výdechu pravý. Tak jsou vtištěny
obrysy, silové linie poháru Grálu do svatyně srdce. Pokud máte
nějaké anatomické znalosti, bude vám jasné, že tento útvar silových
linií má skutečně tvar kalichu. Formování uvedené struktury, anatomické preparování novými étery, označuje Pavel jako „obřezání
srdce“. To je skutečně správně.
Tato anatomická příprava je uskutečňována novým chemickým
éterem, novým životním éterem a novým světelným éterem.
Chemický éter vytvořil tvar kalichu Grálu, odlil pohár. Nový
životní éter uzpůsobuje pohár k tomu, aby mohl přijímat chléb
života, a novým světelným éterem je připraven přijímat víno
Ducha. Chemický éter se projevuje především přes okruh nervových pletení hrtanu, životní éter přes okruh nervových pletení
plic a světelný éter přes okruh nervových pletení ústí srdce.
Když pak zazní výzva: „Povzneste svá srdce!“, jedná se o pozvednutí dohotoveného poháru Grálu.
Na otázku: „Jsi připraven?“ stoupá světlo a síla nové říše ze
srdce a plic nahoru do hrudní dutiny a tam, kde se hrudní dutina
zužuje a je zakončena hrtanem, vzniká nový zvuk, který se projevuje novým, jásavým zvoláním: „Ano, Pane, jsem připraven!“
Velikonoční beránek je uchystán. Velikonoční beránek je připraven
104
ve „vzácné váze“, jak je nejstarší gnostickou řečí nazýván Grál.
Tento svatý pohár je nyní připraven přijmout svatý oheň neboli
kundalini, jak říkají východní bratři.
Nyní přišel okamžik, kdy se objevuje Josef z Arimatie, neboť
on musí pozvednout Grál, aby zachytil krev ukřižovaného. Abyste
tomu porozuměli, musíme vás ještě jednou odkázat na začátek
Alchymické svatby Christiana Rosenkreuze. Čteme tam, že také on
se zabývá přípravou svého milého beránka. Najednou se rozpoutá
prudká bouře, která hrozí rozbít jeho „chýši“, vybudovanou na
„hoře“.
V tomto klasickém vylíčení nacházíme opět pojem „Josef
z Arimatie“. Tento člověk totiž nebyl žádnou historickou osobou
tohoto jména, nýbrž jeho jméno je kryptogramem pro takového
člověka, jenž začal a provádí Velké zednářské dílo.
V označení „Josef“ nalézáme znovu představu „chýše“, „stavební boudy“. Stavební bouda je zde pracoviště ve smyslu
Univerzálního gnostického učení. V takové stavební boudě, na
takovém pracovišti musí být provedeno „Velké dílo“. Na tomto
pracovišti musí být přichystán vzácný velikonoční beránek, tedy
Grál.
Než však toto svaté dílo může být vykonáno, musí být pracoviště zřízeno na „hoře“. Toto dílo může být vykonáno jenom tehdy,
když je udělán první přípravný čin a žák „překročí práh“. Tuto
magickou signaturu hory nacházíme ve slově „Arimatie“. Proto
Grál, do něhož bude zachycena krev ukřižovaného, pozvedá Josef
z Arimatie.
Krev ukřižovaného, to je Gnose, božský oheň, kundalini. Jako
zlatě zbarvené kapky dopadá vskutku oživující substance na růže
ve svatyni hlavy, klesá, jak bylo popsáno, k plexu sacralis a odtamtud opět stoupá vzhůru. Tak padá kapka po kapce do pozdviženého
Grálu.
105
A pak se ukáže, jestli byl Svatý pohár do svatyně srdce vtištěn
správně. Pak se pozná, jestli byl stavitel skutečným mistrem. Musí
být složena zkouška ohněm. Grál, pohár mistra stavitele, nesmí při
doteku svatého ohně prasknout. Dílo musí být schopno snést svatý oheň. To je ta bouře, kterou Christian Rosenkreuz musí přestát
po setkání s pannou s hvězdami.
Oheň – kundalini – který je podán Christianu Rosenkreuzovi,
přináší panna. Takto je vyjádřeno, že božský oheň není z tohoto
světa a není znečištěn žádným dialektickým vlivem. Kdo dokáže
unést v pozdviženém Grálu oheň, kdo ho dokáže opatrovat jako
Josef z Arimatie, ten nese takto naplněný Svatý pohár na západ,
do země zapadajícího Slunce. To je bod, v němž Slunce běžné
přírody zapadá, aby nad obzorem mohlo vyjít Slunce nového života.
Takto připravili Petr a Jan velikonočního beránka, poté co vstoupili do horního sálu. Pohár Grálu je odlitý s čirého křišťálu nových
éterů a naplněn svatým ohněm. Nyní může Pán přijít, aby sám
rozdělil večeři. Chléb a víno stojí připraveny.
Bude vám jasné, že z této připravené tabule Pána stoupá příjemná vůně. Když jste se seznámili s anatomickou strukturou poháru
Grálu, víte, že tato líbezná vůně se projevuje novou řečí, novým
slovem, které vychází z obnoveného srdce. Tímto novým slovem
je třpyt božské kundalini; je to řeč srdce, které povstalo v Bohu,
které se stalo chladným a nevnímavým vůči této přírodě a nalezlo
jednotu se svatyní hlavy. Dej Bůh, abyste jednou směli mluvit
novou řečí srdce na důkaz skutečnosti, že před sebou vidíte zřetelně vyznačenou stezku Svatého Ducha.
Pochopte, že odlít pohár Grálu z nejušlechtilejšího křišťálového
éteru není práce, kterou by člověk mohl udělat ve volném čase po
vyřízení společenských povinností nebo po všedním občanském
dni. Odlití poháru Grálu, odlití Skleněného moře je dílo, které může
106
být provedeno teprve po mnoha neúspěších a po intenzivním zápasu. To je bouře, o níž se zmiňuje Alchymická svatba.
Ale kdo dokáže bouři přestát, kdo dokáže přemoci bouřlivé
vlnobití, pro toho se otevírá svatební sál. A nová řeč zní z jeho úst
jako věčná píseň.
107
XIV
SEDM OSVOBOZUJÍCÍCH ČINŮ (IV)
Čtyři osvobozující činy jsme vám již objasnili; v magickém procesu Svaté večeře však musejí následovat ještě další tři.
Abychom si byli jisti, že se ve vašem vědomí zakotví význam
těchto sedmi činů Svaté večeře, ještě jednou vám jasně načrtneme
druh a podstatu tohoto procesu. Proto zde přinášíme několik výpisků z toho, co jsme až dosud podrobně popsali, a doufáme, že
tento krátký nástin sedmi osvobozujících činů bude pro vás dostatečným základem, abyste před sebou uviděli v jasných obrysech
dveře k transfiguraci.
Celý mikrokosmos je držen v zajetí dialektického světa osobností, která s tímto světem tvoří jednotu. Toto zajetí je příčinou
toho, že je mikrokosmos nepřetržitě smýkán všemi oblastmi dialektického bytí jako otáčením kola v jednotvárnosti vzniku, rozkvětu a zániku. Situace, která tak vzniká, je obrazem trýznivého
utrpení, soužení a bolesti, jež nemají žádný osvobozující smysl.
Když toto žák začíná na základě zkušeností chápat a tento
náhled tedy vzniká z prožitku bídy a smrti, pak začíná hledání.
Nikoliv hledání vyplývající z rozumového nebo pocitového postoje, nýbrž hledání jako životní nutnost. Na takové hledání odpovídá paprsek Kříže s Růží. V tomto záření žák chápe a pojímá
skutečný smysl učení, přednášek a aktivit Bratrstva. V tomto záření je pozornost žáka plně zaměřována na původní domov jeho
108
mikrokosmu a je mu vysvětleno, jakým způsobem lze ztracenou
Otčinu znovu nalézt.
Žák zjišťuje, že jeho osobnost je kotvou, pomocí níž je mikrokosmos držen v zajetí. Matně rozpoznává možnost výstavby nového chrámu. V temnotě své existence hledá zbloudilec „světlo“.
Najednou je paprskem Světla zasažen, obrací se k cíli v dáli, veden
Světlem na své cestě. Tímto jednáním otevírá žák sám dveře
k osvobozujícím mystériím.
Když jsou dveře otevřeny, začíná nový proces. První děj slouží
pouze k orientaci; druhý proces má za cíl uzpůsobit osobnost,
která je, jak jsme viděli, příčinou zajetí, pro odstranění vrozené
přírodní podstaty, pro transfiguraci, pro znovuzrození. Rozlomení
já a rozlomení osobnosti neznamená sebezničení. Kdyby totiž
obvyklé já bylo nějakým extrémním způsobem zničeno, pak by
ještě mikrokosmos neměl žádné jiné já, které by mohlo převzít
práci. Rozlomení bytostné podstaty, transmutace, se proto může
reálně uskutečnit teprve tehdy, když je k dispozici nová podstata,
nové já.
Protože však nové já nemůže povstat, aniž bylo staré já odstraněno, nastala by tady nepřekonatelná nesnáz. Tuto nesnáz odstraňuje prostředník, zprostředkovatel – Svatý Duch, prvotní pránické
Světlo. Dotek tohoto Světla přivádí dialektickou osobnost žáka do
takového stavu, v němž může transmutační proces v mikrokosmu
skutečně začít a může být vystavěna nová osobnost, jež v daný čas
převezme dílo staré osobnosti. Tento proces, vedený prostředníkem,
tedy nikdy není kultivováním osobnosti, nikdy není ještě pevnějším
připoutáním se na kolo života a smrti, nýbrž skutečnou přípravou
k zániku staré osobnosti, přípravou k základní, „první“ smrti.
Tak se osobnost této přírody stává základnou pro transfiguraci,
avšak aniž by se přitom osobnost pozvedávala. Proto říkáme, že
nový život musí začít vznikat zdola.
109
Tento druhý proces označujeme jako svatou večeři. Vyznačuje
se sedmi aspekty, sedmi osvobozujícími činy.
Při prvním osvobozujícím činu jde o uzavření dialektické osobnosti vůči všeobecnému působení přírodních sil, které ji obklopují.
Tyto vlivy jsou zredukovány na minimum, jen aby bylo zajištěno
biologické fungování osobnosti.
Na to navazující tři osvobozující činy mají za úkol vytvořit Svatý
Grál. Tento Grál zaměřuje pozornost na uskutečnění jednoty hlavy
a srdce, čímž je v systému osobnosti ukotveno původní pránické
Světlo a osobnost může začít působit silou, která není z tohoto
světa.
Při prvním osvobozujícím činu vychází žák připravit pesach; na
to navazující tři činy se vztahují na přichystání svaté večeře.
Původní pránické Světlo je zachycováno v pozdviženém kalichu,
vzhůru stoupá líbezná vůně a projevuje se novou řečí, novým
slovem. Chléb a víno jsou připraveny. Nyní může přijít Pán, aby
sám rozdělil večeři.
Je tudíž naším úkolem obrátit vaši pozornost na poslední tři
z uvedených činů, kdy Pán přichází do horního sálu, je obklopen
svými učedníky a říká: „Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které se
za vás vydává. Jednejte v dokonalém souladu s ním. Tento kalich
je nový svazek s mou krví, která se za vás prolévá.“
Povšimněte si, jaké kritérium tato slova obsahují. Je-li Grál
naplněn zlatým původním pránickým Světlem, je toto Světlo žákovi darováno, aby ho používal v plném souladu s tímto stavem.
Proto říká apoštol Pavel: Každý žák, který jí a pije z této zlaté
substance, jí a pije svůj soud. Je tedy bedlivě sledováno, co žák
s jemu podaným Grálem činí. Kdyby žák tuto svatou materia magica používal k dialektickým a sebeutvrzujícím cílům, musel by
Grál okamžitě prasknout.
110
Z toho důvodu varuje Pavel své žáky: „Kdykoli jíte tento chléb
a pijete toto víno, zvěstujete smrt Pána, dokud ten nepřijde.“ To
znamená: Kdykoli používáte svatou materia magica Grálu, vždy
myslete na to, že ji smíte používat jen ve službě transfiguračního
procesu, dokud Velké dílo nebude dokončeno.
Toto kritérium Svaté večeře zaměřuje vaše vědomí na tři dosud
nepopsané okruhy nervových pletení, z nichž první se nachází
u žaludku, druhá, odpovídající pohlavnímu ústrojí, v podbřišku
a třetí vás přivádí k našemu výchozímu bodu, k plexu sacralis na
konci systému hadího ohně.
Možná se udiveně ptáte, proč je v procesu sedmi osvobozujících
činů pozornost tak důrazně zaměřena na okruhy nervových pletení. Tuto možnou otázku nyní ještě jednou, a trochu podrobněji,
zodpovíme.
Víte, že se v celém těle rozprostírá neobyčejně jemná síť nervových vláken. Pleteně (plexy) jsou uzlovými body tohoto nervového systému, transformačními body, pomocnými stanicemi nervové
síly. Nervové fluidum musíte považovat za fluidum vědomí. Tímto
fluidem je ovlivňována vnitřní sekrece a vnitřní sekrecí je ovlivňován základ krve. Je-li vědomí zaměřeno na tento přírodní řád,
na vlastní život, na já a jeho existenci, pak o tom základ krve bude
svědčit. Změní-li se vědomí od základu, pak ho musí krev následovat. Životní proměna tedy nepovstává primárně z krve a skrze
krev, nýbrž skrze nervové fluidum.
Mnozí lidé, a k nim náležejí všichni pozemsko-přírodní okultisté, se pokoušejí změnit základ krve pomocí diety nebo různých
cvičení. Sice tím vyvolají změnu vnitřní sekrece, ale protože
vědomí zůstává stejné, ve svém původním stavu, je takzvané
rozšíření jejich vědomí vždy jen větším uchvácením zrcadlovou
sférou.
111
Proto Velké dílo musí začít od vědomí. Vědomí se musí, jak bylo
podrobně popsáno, otevřít prostředníku, Kristovi. V procesu Svaté
večeře jde o to, rozdělit účinky původního pránického Světla do
celého nervového systému, a tím ho přivést do souladu, neboť jenom
tak se mohou zrodit osvobozující činy. Základem pro dílo, které je
od vás požadováno, je tedy osvobození nervového systému pomocí doteků Svatého Ducha. Dokud vykazujete známky nervozity,
často zastírané, je to důkaz, že ještě nejste svobodní, nýbrž stále
vázaní na tento svět svými strachy, předsudky a iluzemi.
Jádrem nervového systému je hadí oheň, jehož báze leží v plexu
sacralis. Je-li tato báze otevřena a had se ve vaší poušti vztyčuje,
může osvobozující Světlo zářit v celém systému. Hlava hada se
otevírá pro oheň Svatého Ducha a je zcela zahalena plameny. Oheň
se oslnivě žene dolů, je zrcadlen plexem sacralis a celým nervovým
systémem se šíří nové zlaté fluidum, které postupně ovlivňuje
všechny okruhy nervových pletení. To se děje nejprve pro ochranu,
odstínění osobnosti od dialektických silových vln, potom pro odlití Grálu a nakonec pro přijetí Svaté večeře.
Po prvním osvobozujícím činu, po překročení prahu, může být
vytvořena svatá váza z nejčistšího křišťálového éteru, a pak přichází Pán všeho života, samotné Světlo, aby rozdělil večeři. Kolem
něho je shromážděno dvanáct učedníků, dvanáct mozkových
nervů, které ovládají celý systém těla, řídí všechny orgány a umožňují veškeré děje a jednání. Těmto dvanácti učedníkům je řečeno:
„Vezměte a jezte, toto je mé tělo“ a „Pijte z tohoto poháru“.
Rozumíte významu těchto slov. Substance připravená v poháru
Grálu je rozváděna jako vnitřní síla celým nervovým systémem,
takže žák může skutečně žít zcela v Kristu, z Krista a skrze Krista,
tedy ve smyslu procesu Svaté večeře.
Žaludeční okruh nervových pletení uzpůsobuje žáka k tomu,
aby se všechny nové vyživující prvky svatých pokrmů a ohně
112
vědomí převedly do krevního oběhu. Ovlivnění ledvin krevním
oběhem a jeho součinnost s nimi na základě nové působnosti žaludečního okruhu nervových plexů umožňuje z krve odstraňovat
a z těla vylučovat odpadní látky a síly způsobující krystalizaci,
které jsou u obvyklého dialektického člověka krví přijímány a jsou
odpovědné za vznik obávaného krevního lepku.
Mnozí, kteří se zabývají studiem svaté vědy, se marně ptali, co
by ledviny mohly mít společného s procesem spásy. Ale vy nyní
rozumíte, proč autor žalmů říká: „Zkoumej mne, Pane, a prošetři,
prozkoumej moje ledviny a mé srdce!“
Těmito slovy hovoří žák, jenž se zabývá pátým osvobozujícím
činem. V systému žaludku a ledvin, v trávicím a vylučovacím
systému, musí vládnout dokonalá rovnováha. Když zazní mantra
z horního sálu: „Vezměte a jezte, toto je mé tělo“, musí tento systém fungovat způsobem odpovídajícím požadavkům. Neboť žák,
který tuto úlohu přijme, se nachází v cizácké zemi, jeho osobnost
je dialektická. Nebezpečí, která ho obklopují, nejsou imaginární.
Pracuje-li žaludeční okruh nervových pletení správným způsobem, může být zároveň vhodně rozdělována a používána životní
energie. Vyčerpání a nadměrné spotřebě energie může být v tomto
případě zabráněno. Obě ledviny leží jedna vlevo a druhá vpravo
vedle systému páteře s hadím ohněm ve výši tak významných
prvních tří bederních obratlů. U každé ledviny nacházíme útvar
známý jako nadledvina. Nadledviny jsou žlázy s vnitřní sekrecí,
jejichž hormony hospodaří s energií. Není-li celý tento systém
žaludek–ledviny–nadledviny a jemu odpovídající transformátor
nervové síly vybudován dobře, bude na každý dotek nadpřírody
následovat chybná reakce a obsah lepku v krvi se bude zvyšovat.
Protože je tento systém úzce svázán se systémem srdce–hlava,
může při nadměrném vypětí v citovém životě vzniknout revmatismus nebo cukrovka. Avšak žák u pátého lana může říci jako
113
v žalmu 26: „Zdržuji se, Pane, u Tvého oltáře“ a může upřímně
říci: : „Zkoumej mne, Pane, a prošetři, prozkoumej moje ledviny
a mé srdce!“ Tak budou fluidum vědomí, vnitřní sekrece a krev
uvedeny do dokonalé rovnováhy, čímž je zajištěno nové osvobozující jednání.
Nyní přichází poslední kritérium, které vyjádřil Pán následujícími slovy: „Tento kalich je nový svazek s mou krví, která se za
vás prolévá. Pojďte a pijte z něho všichni.“ Tato mantra Grálu
zaměřuje pozornost na břišní okruh nervových pletení a na reorganizaci tvořivé síly. Pokud předcházejících pět osvobozujících
činů bylo vykonáno skutečně podle požadavků původního pránického Světla, nevyvolá šestý krok žádné zvláštní těžkosti a žák
může být vytažen šestým lanem ze šachty smrti.
Tak nyní získáváme následující schematické zobrazení procesu
Svaté večeře:
1. Imunizace proti dialektickým silám až na biologické minimum,
překročení prahu.
2. Odlití poháru Grálu s pomocí nových éterů.
3. Přeměna krve, vyrovnání energie a zajištění vylučování dialektických odpadních látek z krve.
4. Reorganizace tvořivé síly, takže žák získává kontrolu nad celým
způsobem svého jednání.
Ještě jednou je nyní do šachty spuštěno lano a ukáže se, že
překážky jsou zdolány. Spojení mezi původním pránickým Světlem
a mikrokosmem je s konečnou platností uskutečněno. Nyní může
začít endura. Nyní může žák „zvěstovat smrt Pána, dokud ten
nepřijde“.
Svatá večeře je rozdělena a všichni se zvedají, aby šli do
Getsemanské zahrady.
114
XV
PODIVUHODNÁ ZAHRADA
GETSEMANSKÁ
Když vezmete v úvahu vše, co jsme vám řekli o Gnosi, pak víte,
že evangelium musí být chápáno jako zasvěcující mystérium.
V Bibli nespatřujeme žádnou historickou zprávu, nýbrž aktuální
signaturu člověka, který usilovně jde po stezce směřující vzhůru.
Evangelium jako jedno z vyjádření Univerzálního učení je
neustále nové a staví žáka před přímý a velmi aktuální požadavek.
Když žák posuzuje evangelium tímto způsobem, může se opět
osvobodit z pout minulosti, v nichž jsou on i jeho spolubližní
drženi v zajetí, a sice tím, že se vážou na domnělou historii a vyjadřují se o ní kázáním, hudbou a zpěvem, aniž by tomu aspoň
trochu rozuměli. Proto pohlížíme na tyto věci novým, gnostickým
způsobem a vzájemně se na této cestě vedeme do zahrady na
Olivové hoře, do Getsemanské zahrady. Doufáme a prosíme,
abychom si v Duchu a v Pravdě porozuměli.
Křesťanské mystérium zasvěcení je zvláštním a neobyčejným
děním. Je to řada po sobě následujících procesů, kterým laici nemohou rozumět, protože tyto procesy vyžadují hluboký vhled do
svaté univerzální vědy. Ale těm, kdo jsou vytaženi nahoru sedminásobným lanem sedmi osvobozujících činů, se dostává milosti
těmto procesům porozumět.
115
Dříve než se může ve slunečním světle rozvinout oranžově
zbarvená růže, musí se kořeny rostliny prodrat tmavou zeminou,
aby rostlina měla potřebnou výživu. Pro pochopení nového, pravého a původního života je nutné vlastnit tomu odpovídající
vědomí. Člověk, jemuž takové vědomí chybí, je hluchý, i když
má uši, a slepý, i když má oči. Nikdo a nic mu nemůže pomoci,
jemu k tomu prostě chybí smyslový orgán.
Existuje tedy dialektické vědomí a gnostické vědomí a rovněž
dva zcela rozdílné typy lidí, kteří se naprosto liší nejen duchovně
a morálně, ale také tělesně. Rozdíly mezi oběma typy jsou od
určitého okamžiku natolik zásadní, že nakonec nemohou už žít
v tomtéž světě. Každý z nich potřebuje jiné životní pole, jiné
dechové pole, jiné vibrační pole. Proto čas od času dochází ve
světovém dění k oddělení pozemského typu člověka a člověka
nového životního pole, oddělení kozlů a ovcí, nespravedlivých
a spravedlivých, jak to vyjadřuje Bible.
V novém dni zjevení začíná Kristova hierarchie v padlé lidské
říši přijímat do regeneračního procesu lidské příslušníky, kteří jsou
v té době téměř jednotného typu, a navazovat s nimi spojení.
Hierarchie tímto procesem působí kromě jiného na prvky paměti,
které jsou u některých lidí k dispozici. Při dalším postupu tohoto
procesu na to začíná pozitivně reagovat stále více lidí, zatímco jiní
reagují negativně nebo protichůdně. Stav klidu není možný, a tudíž
je logické, že tento proces musí nakonec vést k duchovní a přírodovědecké krizi, k dějinnému a definitivnímu oddělení obou rozcházejících se lidských typů.
Když si přitom dovolujeme optimisticky hovořit od dvou polovinách, pak jedna polovina lidstva zůstává v jí tak dobře známém
přírodním řádu se všemi odpovídajícími následky; druhá polovina
vstupuje do nového životního pole, které bylo kosmicky, atmosféricky a spirituálně připraveno Kristovou hierarchií. Z historických
116
přírodovědeckých následků takového rozdělení, které se již událo
mnohokrát, vždy znovu vyplývá, že ta polovina lidstva, jež se
připoutala na pozemský svět, vsadila na nesprávného koně.
Také dnes se lidstvo blíží k takovému historickému rozdělení.
Proto jsou nyní velmi zřetelně patrné dva stavy vědomí a z toho
vyplývající nevyhnutelné zmatení jazyků. Jazykový chaos je politováníhodný, protože by bylo záhodno, aby lidstvo mluvilo jednou
řečí. Tím by prokázalo, že může být vyzdviženo do nového životního pole. Na druhé straně je tento chaos důkazem, že Kristova
hierarchie nepracovala nadarmo. Oba typy lidí stojí proti sobě.
Samozřejmě si navzájem nerozumějí.
Dělicí linie je natažena zdánlivě zcela náhodně. Někde běží
napříč rodinami, příbuzenstvem a skupinami a nezvratně odděluje
obě poloviny. V takovéto rozervanosti se nacházíme také my
v naší době. Do určité míry je to politováníhodné, neradostné,
dramatické; a přesto je to známka velkého převratu. Zjišťujeme ji
ve všech oblastech života.
Jako příklad předpokládejme, že náležíme k vydělenému
lidskému typu, kdežto vy ne. V takovém případě je všechno
mluvení, každý rozhovor a veškeré filosofování úplně marné,
protože rozštěpení již příliš pokročilo. Pak byste mohli jít svou
cestou v poctivém a přátelském smýšlení a mohli byste říci:
„Nebudeme si vzájemně lézt na nervy. Raději mě nechte na pokoji.“ Tím by taková práce, jako se dělá ve škole Kříže s Růží,
s definitivní platností skončila.
Avšak na přelomu tohoto věku existuje – dočasně – na počet
stále menší skupina lidí třetího typu. O tomto typu lze říci: „Ani
ryba, ani rak – ani pozitivní, ani negativní – ani horký, ani studený.“
Člověk v tomto stavu má mysticky a intelektuálně kultivovanou
paměť, odpovídající zájem a dokáže do určité míry přijímat a chápat záležitosti nového životního pole. Takový člověk však ještě
117
neučinil žádnou konečnou volbu, nepřijal ani jedinou konsekvenci, a tedy ještě nevkročil na stezku.
Lidé tohoto typu jsou v tomto světě ovlivňováni ze dvou stran;
ze strany Kristovy hierarchie, aby je od základu a strukturálně
dovedla k novému životu, a ze strany protivníka, aby jim tuto
možnou cestu překazil a připoutal je k pozemskému přírodnímu
řádu. Třetí lidský typ tedy tvoří dočasně existující skupinu, která
se ještě nerozhodla, jestli bude náležet k nové, nebo ke staré přírodě. Protože je tato skupina relativně malá, může sloužit jako
důkaz, jak velmi blízko je velká historická změna.
Musíme vás varovat před životem založeným na rozumu a na
citech. Oba tyto stavy bytí nemají žádnou skutečnou hodnotu ve
smyslu osvobození. Jsou to jen mámivá světélka, za nimiž se žene
váš biologický život, jen tykadla, jimiž ohmatáváte svoje okolí jako
hmyz. Když vnímáte skutečnosti nového života nebo je chápete,
pak to ještě vůbec neznamená, že v tomto novém životě stojíte.
Když se upínáte na biologickou mystiku a na biologický rozum
a u toho zůstáváte, pak je to ve velké míře sebezaslepení.
Jste-li v tomto s námi zajedno, pak jsme vás dostatečně připravili na to, abyste poznali podivuhodnou zahradu Getsemanskou.
Pokud čteme příběh o Getsemanské zahradě povrchně, získáme
dojem, že je tu velmi jasně vylíčeno rozštěpení vědomí: trpící
Ježíš na jedné straně a na druhé straně ničemu nerozumějící a částečně spící učedníci. Ale takové pojetí je zcela nesprávné. Drama
v Getsemanské zahradě je stav v rámci určité fáze mystéria zasvěcení, které je načrtnuto v evangeliu.
Toto mystérium zasvěcení má sedm fází. V posvátné vědě znovuzrození rozeznáváme zaprvé proces proniknutí, vědomí hříchu,
který je naznačen v evangeliu Jana Křtitele.
118
Zadruhé jde o proces vproudění prvotního pránického Světla
shora dolů, spojení nebeského záření s člověkem pozemské přírody. Tento proces je označován jako narození Ježíše ve chlévě.
Zatřetí zná křesťanské zasvěcující mystérium vzájemné mystické
a filosofické působení mezi Svatým Duchem a osobností. To je
popisováno jako Ježíšovo putování po zemi.
Aby tento proces byl s konečnou platností korunován dokonalým
úspěchem, je čtvrtá fáze označována jako výběr dvanácti učedníků.
Dvanáct sil dialektického člověka neboli dvanáct paprsků dialektické duše, také nazývaných dvanáct chlebů pozemského chrámu,
je Ježíšem povoláno, tedy převzato do vlastnictví. Je to oněch
dvanáct mozkových nervů se sedmkrát sedmi pleteněmi. Jakmile
člověk Ježíš v mikrokosmu drží ve svém vlastnictví dvanáct sil
nervového systému osobnosti, jakmile se tyto síly nacházejí pod
jeho kontrolou, je osud pozemské podstaty zpečetěn.
Tentýž proces je vylíčen rovněž v legendě o králi Artušovi
a dvanácti rytířích kolem kulatého stolu. To nebeské, to, co nepochází z této přírody, se spojuje s tím, co je z této přírody a vytváří
s tím kulatý stůl. Proto je u takového stolu přítomen základní konflikt, Jidáš, Mordred. Z toho nezbytně vzniká rozkol. To božské,
nebeské nelze smířit, sjednotit s tím, co je dialektické, pozemské.
Pozemské chce vtáhnout to nebeské do svojí sféry působení,
pokouší se udělat si z toho nebeského svého služebníka, kdežto
nebeské usiluje o absolutní zrušení dialektického.
Metody, jichž oba soupeři používají, aby dosáhli svého cíle, do
sebe navzájem zapadají. Pozemskost chce vtáhnout to nebeské do
svého okruhu vlivu. Nebeské se nechá zajmout, a sice po předcházejícím varování: „Moje říše není z tohoto světa.“ Touto obětí
nebeské přírody musí dojít k zániku pozemské přírody.
119
Proto po procesu spojení Ježíše s dvanácti aspekty dialektického životního pole následuje pátá fáze Kristova dramatu: fáze
oběti. Pátá část, Ježíšova oběť, však proběhne jen u toho žáka,
který na své cestě prošel všechny čtyři předchozí etapy spásného
procesu. Uskuteční se pouze v žáku, který jde cestou osvobozujících činů.
Názor, že Pán Ježíš před dvěma tisíci lety jednorázovou obětí
na kříži kdesi v Palestině odčinil provinění celého lidstva, provinění všech hlav a všech srdcí, že nás Pán Ježíš vykoupil z našich
hříchů a zaplatil za ně – jak to tvrdí Heidelberský katechismus – je
strašlivá mystifikace, podvod. Je to ortodoxní nehoráznost, starou
církví podvržené zavádějící učení. Kvůli tomuto učení se církev
dostala do své současné bezmocnosti a stala se karikaturou.
Jednorázová oběť se musí udát ve vás a dřevo kříže je vaše dialektická tělesnost. Golgota je místo lebky, kde začíná a končí
šestá fáze mystéria zasvěcení, aby se mohla naplnit sedmá fáze,
mystérium vzkříšení.
Když se v evangeliu říká: „Každý duch, který vyzná, že Ježíš
Kristus se stal tělem, je z Boha, a každý duch, který nevyzná, že
Ježíš Kristus se stal tělem, není z Boha“, pak musíte těmto slovům
dobře porozumět. Jsou tak prozaická, burcující a věcná, že je nepochopitelné, proč je tak málo těch, kdo jim rozumí.
Když žák zažije ve svém těle spojení s Ježíšem, Ježíšovu oběť,
pátou fázi, pak je žák z Boha, pak je v Bohu. Když to může zažít,
vyznat tělesně, pak je v Gnosi. Touto obětí v těle se vyvíjí vzkříšení.
Kdo toto ještě nemůže vyznat, nemůže zažít, není z Boha. Ten
zná Boha pouze jako slovo, jako zvuk, jako neurčitý pojem.
Když Pavel říká: „Pokud se nás týká, vyznáváme“ – to jest zažíváme – „že Ježíš se stal tělem“, pak z toho poznáváte jeho stav
bytí. Celý ortodoxní dav se domnívá, že je schopen to po něm
120
opakovat a přitom myslí na historické narození Ježíše. Cítíte, jak
je to hloupé a primitivní? I celý pekelný zástup ví, že se Ježíš stal
tělem.
Rozumíte nyní slovům Angela Silesia: „Kdyby se Ježíš tisíckrát
narodil v Betlémě a ne v tobě, tak jsi přece ztracen“? Poznáváte
ten strašlivě hluboký úpadek mystického života naší doby?
Pociťujete, jak naléhavě nutné je rozdělení uvnitř lidstva, jak
nezbytně potřebné je jiné vědomí?
Proces oběti nebeského člověka pro pozemského člověka, pátá
fáze v Kristově dramatu, začíná Svatou večeří, jak jsme již podrobně vyložili. Během Svaté večeře se také odvíjí uvěznění. Při
něm je dvanáct sil neboli dvanáct kvalit dvanácti dialektických
mozkových nervů definitivně zajato člověkem Ježíšem. Fíkovník
se zazelenal. A tam se musí Jidášovi říci: „Co chceš učinit, učiň
brzy.“ Konflikt začíná.
Potom Ježíš vede učedníky do Getsemanské zahrady. Tři z nich,
Petra, Jakuba a Jana, bere s sebou. Petr představuje prvek vůle,
Jakub prvek rozumu a Jan prvek citu, dohromady jednotku hlava–srdce. Ježíš bere tyto tři vůdčí faktory pozemské přirozenosti
s sebou vzhůru do samoty, do zahrady duše. Staví je před nový
život.
V každé staré moudrosti je Getsemanská zahrada zahradou duše,
růžovým dvorem, kde se před žákem rozprostře jasný obraz cesty
osvobození a je do něho vpálen. Známkou této události je samota,
hluboké, velké ticho. Žák je vytažen do oblasti, kde to dialektické
neodvolatelně upadá do spánku, kam dialektické vědomí nemůže.
Původně to nebylo formulováno tak, že Ježíš byl zarmoucený nebo
že by se bál, ale že měl starost o lidi, aby se jim tento zázračný
proces zdařil. To je starost z lásky.
Musíme odstranit ještě další mystifikaci. Ježíšovými slovy: „Otče
můj, je-li to možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci,
121
ale jak ty chceš“ a “Otče můj, není-li možné, aby mne tento kalich
minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle“ vystavili církevní mystikové lidem před oči trpícího a krvavě se potícího Spasitele, který
ještě v posledním momentě snažně prosí o záchranu a nakonec se
přece jen podvoluje. Tak Ho po celá staletí zobrazuje umění.
V průběhu staletí z něho byl udělán dialektický trpitel.
Avšak žák, kterého se dotklo původní pránické Světlo, čte
a zažívá zcela něco jiného. Kalichem je zde Grál zhotovený
v nové svatyni hlava–srdce. S obsahem tohoto svatého Grálu,
jeho denním uplatněním, musí žák vykonat velký zázrak transfigurace. Podivuhodná zkušenost v Getsemanské zahradě má za
cíl nechat žáka dokonale poznat magický obsah svatého Grálu.
Tento proces probíhá ve třech fázích poté, co žák – když vykonal sedm osvobozujících činů – byl vytažen do nového životního
pole a vše dialektické v něm usnulo.
Cesta, která před ním nyní leží, se kolem něho line jako vyprávění, jako píseň. V zahradě kvetou růže a voní mandlové květy.
Žák slyší, vidí a poznává z první ruky, co od něho Gnose chce.
A potom žák říká: „Otče můj, je-li to tak možné, nenech tento
kalich odejít ode mne tak, jak já chci, nýbrž tak, jak Ty chceš.“
Slova „tak, jak já chci“ uzavírají možnost, že by dialektické
vlivy ještě mohly všechno zkazit. Touto magickou mantrou je
dosaženo absolutní čistoty náhledu a žák se, jako v dávném věku,
spojuje v dobrovolné poslušnosti s Bohem.
Když se to stane, následuje druhá mantra. Kalich se objevuje
podruhé a nyní z něho žák–gnostik bude pít. Probuzený nový
člověk přistupuje k novému činu, aby se spojení, jež bylo v pradávném čase přerušeno, znovu definitivně vybudovalo. „Otče,
nenech tento kalich odejít ode mne, neboť má být, že ho budu pít;
Tvá vůle se staň.“
122
Bezprostředně nato je nová jednotka hlava–srdce ve vznešeném
vakuu Getsemanské zahrady probuzena pro práci svobodného
zednářství. Grál je pozvednut k pití, kontakt mezi Bohem a člověkem je s konečnou platností uskutečněn, svazek je obnoven.
Od této chvíle se žák v realitě života poddává velkolepému
procesu, zázraku znovuzrození, procesu endury. Začíná velká
transmutace, vytvoření zlata z obecných kovů. V mikrokosmu hoří
nad svatyní věčný oheň.
123
XVI
MYSTÉRIUM ENDURY
Když se člověk západního světa, narozený z krve nespočetných
západních pokolení a jimi vychovaný, poprvé ve svém životě dozví
o učení manichejských nebo katárů nebo jemu historicky bližších
rosenkruciánů popsaných Johannem Valentinem Andreae, krajně
užasne a jejich výklad křesťanství je mu zcela cizí.
Názorové směry a trendy církevního křesťanstva a takzvaných
křesťanských bratrstev se rozcházejí v téměř každém ohledu
a v takové míře, že se již nedá hovořit o rozdílných stanoviscích,
nýbrž o oboustranné naprosté cizosti. V důsledku toho si nezaujatý badatel musí položit otázku: „Na které straně dělicí čáry
vlastně plane opravdové křesťanství?“
Když si člověk takovou otázku položí opravdu objektivně a žije upřímně hledajícím životem, pak mu nepochybně bude na jeho
otázku odpovězeno. Jasnou odpověď totiž nalezne v Bibli, za
předpokladu, že na sebe nechá působit Bibli osvobozenou od všech
teologických rozborů a výkladů nastřádaných za celá staletí.
Vezměme si jako příklad tak ostře kritizovanou a naprosto nepochopenou enduru katárů. Byly napsány tlusté knihy o této „bezbožné metodě sebevraždy“ starého jihofrancouzského bratrstva.
A přece je tato takzvaná bezbožná metoda velmi jemně vsazena
do čtyř evangelií, jimiž jste byli vychováváni vy i nespočetné generace před vámi.
124
Abyste to rozpoznali a nechali to jasně promlouvat ke svému
obrazotvornému vědomí, musíte si ještě znovu uvědomit, co endura zahrnuje. Endura znamená vědomě realizovanou a metodicky
provedenou smrt nesvaté dialektické přirozenosti v mikrokosmu.
Žák, který chce uskutečnit enduru, vychází z poznatku, že
jedna část jeho mikrokosmického systému není v souladu s božskými zákony stavby a že tato anomální část brání zbytku systému
podílet se na božském životě, čímž je celý mikrokosmos doslova
ponořen do smrtelného spánku. Žák, který to zjistí, přikročí k denaturaci této své nesvaté části pomocí endury. Neboť odstranění
toho nesvatého je začátkem znovuposvěcení celého systému.
Na tomto pilíři endury spočívá nový začátek božského života.
Na tomto pilíři spočívá celá transfigurace neboli evangelijní znovuzrození. Metody tohoto evangelijního znovuzrození, dokonalého,
věčného vzkříšení původní podstaty, tedy musí zřetelně zářit ze
svaté řeči evangelií. Proto je možné říci, dokonce se musí říci, že
evangelia zahrnují enduristické metody. Když člověk věrně a přesně
splní vše, co nám tyto evangelijní metody naznačují, pak to na
konci může mít pouze jeden výsledek, a sice setkání s Pánem
všeho života na nové éterické dráze.
Je vhodné na tomto místě krátce uvést, jak evangelijní znovuzrození vidí církevní mystika. Ta pod vlivem Boha tohoto světa
potlačila cíl endury a nesvatou část mikrokosmu podřídila systému
mystické kultury laskavosti. A to se děje i v současnosti. V našich
kruzích o tom bylo už mnoho napsáno, takže se tím již nemusíme
dále zabývat, je-li vám jasné, že církevní mysticismus a celá teologie, z níž mysticismus vychází, nemá sebemenší právo nazývat
se jménem Ježíše Krista.
Ve škole Kříže s Růží pohlížíme na enduru jako na základ
evangelijního poselství a k tomu, abyste porozuměli enduře, není
potřeba mnoho let hledat a studovat autentické písemné doklady
125
starých bonafidních bratrstev, protože všechno, co potřebujete
vědět, je v Bibli. Dále musíte být hluboce proniknuti skutečností,
že nejen evangelia přinášejí výzvu ke znovuzrození, ale že toto
volání zaznívá v každém univerzálním učení. Je to výzva k cestě
zpět; je to volání Gnose.
Proto jsme potěšeni, že nám bylo uloženo, abychom vás řadou
pojednání konfrontovali s touto klasickou cestou návratu, protože
tato cesta vás spojuje s božským poselstvím všech dob. Proto
navazujeme nit tam, kde jsme v minulém dopise skončili, a v souladu s pořadím našich pojednání vás stavíme před enduru. Nikoliv
tak, jak to vyznávají a provádějí mnozí jiní, nýbrž tak, jak je nám
to všem sdělováno Biblí jako aktuální úkol: „Buďte mými následovníky.“
Již tedy rozumíte, že endura zaměřuje pozornost na zrušení
nesvaté části mikrokosmu. V této nesvaté části sídlí osobnost, naše
já, nižší já. Mnozí s horlivostí zkusili – ve snaze aplikovat enduru
a uposlechnout posvátné požadavky – všechny možné metody
rozlomení já, ale nakonec zjistili, že všechno to dobře myšlené
snažení nemělo ani ten nejmenší účinek. To je také zcela logické,
neboť já, které chce zlikvidovat samo sebe, tím udržuje samo sebe
v činnosti. Naše já, které se podrobuje té či oné metodě, se tím
samo posiluje.
Proto k lidstvu přichází Gnose, prvotní pránické Světlo, aby
v této Boží síle vykonalo nemožné. Vykonat enduru musí nikoliv
naše já, nýbrž Gnose, neboli, vyjádřeno křesťansko-mysticky,
„Kristus ve vás“.
Vysvětlili jsme vám, jak tato božská síla začíná působit v systému nejprve sugescemi, a jak potom božské Světlo naváže
sedmeré spojení s nesvatým systémem. Krok za krokem spěje
tento proces dopředu. V tomto procesu neúčinkuje já této přírody,
ale Svatý Duch, Gnose, Kristus ve vás. Je-li tímto způsobem
126
požehnáno Svaté sedmeré večeři, jde pak žák po tomto jídle, poté,
co poslední den života této přírody dosáhl svého nejhlubšího
bodu, ven do Getsemanské zahrady. Jak jsme viděli, v této zahradě začíná již nový den, den transmutace.
Ve vytržení smyslů, v úplném vyzdvižení vzhůru do nové éterické dráhy, přijme žák jasnou představu o celém nadcházejícím
procesu transmutace, který je v evangeliu označován jako „ukřižování“. V tomto celkovém procesu ukřižování, v procesu transmutace, lze rozeznat dvanáct hlavních okamžiků, které začínají
zajetím a končí smrtí člověka Ježíše.
Pokusíme se vám vysvětlit, co má toto vše znamenat. Chcete-li
pochopit hluboký smysl eposu ukřižování, musíme vám znovu
důrazně poradit, abyste se odpoutali ode všech tradičních evangelijních a kulturních názorů. Tyto názory jsou ve vaší krvi zakotveny tak hluboko a nespočetnými předky do vás vleptány tak
silně, že z toho musí být patrné vaše bytostné připoutání na kolo
života a smrti.
Epos ukřižování nemá nic společného s krví, slzami, bičováním
a s umírajícím tělem přibitým na kříž. Není k tomu potřeba ani
kousíčku dřeva. Třebaže evangelijní zprávy byly zkomoleny
krajně bezbožným způsobem, nedá se říci, že se týkají jen symbolických činů. V eposu ukřižování jde o hluboko zasahující
dvanáctinásobný proces, o dvanáct písní. Je to závěrečná fáze
svatého gnostického záchranného procesu, nakolik uvnitř dialektické životní dráhy může probíhat.
Když to začínáte rozpoznávat, pak zároveň zjišťujete obrovskou
propast mezi křesťanstvím mystérií a křesťanstvím církevním.
Napadla vás již někdy otázka, proč církevní vysoké úřady tak
tvrdošíjně lpí na stále se opakujícím, šablonovitém slavení vrcholných dní církevního roku? Je to vědecky do krajnosti hnaná narkóza, která má zabránit tomu, aby masy lidí někdy něco z pravdy
vytušily.
127
Je naší povinností ukázat vám, co stojí mezi vámi a opravdovou
skutečností. Je to vaše církev nebo vaše umění, je to chaos eóny
staré zrady, která tkví ve vaší krvi.
Hledáme v tomto téměř úplně poničeném rudém proudu nějaké
prvky s původní reakční schopností. Tato řada dopisů je pobídkou
Bratrstva k reagování. Jsou-li ve vás takové prvky ještě k dispozici,
pak dokážete porozumět, co vám Gnose chce říci.
Čisté, nezkažené křesťanství, univerzální učení, původní náboženství je uchováváno výlučně v mystériích. Hierofanti mystérií
nikdy nezakládali církve nebo magicko-mystické instituty. Co se
o tom říká, je velké klamání, velká mystifikace.
Je vám to předkládáno tak, že církev je tu pro masy, pro obyčejný
lid, a mystéria pro zasvěcené, pro mimořádně predisponované. Kdo
nebo kde jsou tito mimořádně způsobilí, to vám nikdo nedokáže
říci. Nedá se zjistit, jestli k nim náležíte. Jste jen částečkou masy,
stali jste se částí obecného davu, degenerovali jste v dav.
Jak to, že k tomuto stádu patříte? Je vám to příjemné? Co je
příčinou vaší pokleslosti? Samozřejmě jste toho sami na sobě
hodně pokazili; ale udělali jste to úmyslně? Nelze náhodou většinu
toho přičíst nevědomosti? Nebo se to stalo proto, že jste kráčeli po
bludných cestách, které byly promítány do vašeho vědomí?
Neshledáváte, že v tomto přírodním řádu byla a je přítomna
určitá moc, od počátku absolutně nepřátelská, která vás v průběhu
nesčetných otáček kola zrození a smrti dovedla do mrákotného
stavu, ke kompletnímu omezení vědomí? Nezjišťujete, že tento
nepřítel používá všechno možné v nekonečné řadě imitací, aby vás
navždy spoutal?
Ti, kteří některé z těchto imitací poskytnou své služby, slouží
často v naprosto dobré víře, a tím se vše ještě více zamotává a stává
beznadějnějším. Boží mystérium, Pravda, je jediná a celistvá, a nic
128
nestojí mezi vámi a Gnosí, ani jediná zprostředkující osoba. Ovšem
pouze v tom případě, že si nevytvoříte modlu.
Namítnete, že také Pán Ježíš počítal s odlišností mezi lidskou
masou a zasvěcenci. Cožpak nemluvil k lidu v podobenstvích a se
svými učedníky úplně jiným způsobem?
Hovořit k někomu v příměrech neznamená svazovat ho s nějakým druhem imitace. Dokonalé mystérium se nabízí stejným
a nezastřeným způsobem všem a chce se vám přiblížit, chce vás
vysvobodit a mluví k vám způsobem, jemuž dokážete porozumět.
A když rozumíte, pak nedostáváte žádnou útěchu pro vlastní stav
bytí, nýbrž přijímáte výzvu, abyste se seznámili s nejsvětějším
mystériem: „Přijďte ke mně všichni, kdo jste znaveni a obtěžkáni
břemeny, a já vás posílím.“ Ti, kdo přijdou, jdou cestou, kterou
jsme vám popsali, a nakonec stanou v konečné dialektické fázi
velké cesty před eposem ukřižování.
Podrobně jsme vám vysvětlili, jak jsou všechny okruhy nervových
pletení během Svaté večeře uchopeny původním pránickým Světlem
s cílem dosáhnout nového začátku. Celý systém dialektické osobnosti je tak postupně podřízen kontrole Gnose. Nervové plexy jsou
okolo stromu života rozloženy jakožto centrální body v nervovém
systému, který se projevuje dvanácti způsoby.
Když tedy celý fíkovníkový strom mystérií vibruje v původním
pránickém Světle, znamená to, že byl systém vnitřní sekrece,
působení hormonů, s jejichž pomocí je udržována a funguje krev
a zbylá část systému, přiveden do zcela zvláštního stavu. Celá
bytostná podstata byla převzata novou, božskou podstatou, a tak
byl položen základ pro transmutaci.
Jako důsledek tohoto stavu začínají dva nové procesy: fundamentální zánik staré přirozenosti a fundamentální rozvoj nové
přirozenosti, umírání a vzkříšení.
129
Vlivem dvanácti svatých pokrmů je dvanáctinásobným způsobem
kolem jemné a přesně rozmístěné sítě fíkovníku vybudována „z vody a Ducha“ nová osobnost, kdežto stará osobnost tímtéž vlivem
zaniká. Tak je epos ukřižování eposem nového zrození. To, co je
zatížené kletbou, mizí – a to, co je posvěcené, vystupuje vzhůru.
O tomto procesu hovoří Pavel ke svým žákům ve druhém dopise Korintským. Uvědomte si však, že mluví pouze k těm žákům,
kteří se uvedeným procesem zabývají. Běda vám, budete-li tento
proces imitovat. „Víme zajisté, že bude-li pozemský stánek,
v němž žijeme, stržen, máme božský příbytek, věčný dům na
nebesích.“
Možná toužíte po tom, být obklopeni božským příbytkem, ale
pamatujte na to, že nemáte být shledáni nahými. Možná vzdycháte
pod námahou, že ještě musíte pobývat v pozemských chatrčích,
ale dbejte na to, aby to smrtelné bylo pohlceno pravým životem,
zatímco člověk koná a usiluje.
Gnose vás k tomu uschopňuje a dala vám Svatého Ducha jako
záruku.
130
XVII
SLAVNÉ VZKŘÍŠENÍ
Dvanácti zpěvy eposu ukřižování zakončuje žák své putování dialektickou rovinou bytí na cestě k otcovskému domu. Nastalo jitro
dne vzkříšení, a my se nyní podíváme, co toto velké překonání pro
vás znamená ve smyslu Gnose. Abyste mohli dobře pochopit vše,
co se děje během zmrtvýchvstání, musí vám být dokonale jasné,
co a kdo vstává z hrobu a o jaký hrob se jedná.
V geografickém Jeruzalémě existuje Chrám Svatého hrobu. Když
byl Jeruzalém zpustošen a později Titem nově vybudován, nacházelo se uprostřed města umělé návrší, které bylo nazýváno Golgota.
V roce 323 byl tento pahorek zarovnán a na tom místě postavena
kaple. Tato kaple byla později několikrát zničena a v současné době
tam stojí velký chrám. V chrámu se kromě jiného nachází Kristovo
úmrtní lože, balzamovací kámen a stejně tak jeho vězení. Také jsou
tam pod sklem uchovávány úlomky dřeva z kříže. Jsou pozlacené
a leží na modrém sametu. Rovněž existuje také zkrvavená textilie
a bílá textilie po trpícím Spasiteli.
Toto velké historické záměrné klamání je však třeba dobře
rozpoznat, neboť Kristův hrob se nachází všude tam, kde nějaký
žák jde cestou Gnose. Není třeba hledat svatý hrob v písečných
návrších nebo ve skalních rozsedlinách, protože ho najdete pouze
v živém, vibrujícím mikrokosmu. Hrob je nesvatá část mikrokosmu, v níž je rozlomen Boží přírodě cizí systém osobnosti; a svatý
131
hrob je tam, kde v novém dni povstává z mrtvých nová, osvícená
osobnost v mikrokosmu usmířeném s Bohem.
Svatý hrob se nalézá, jak víte, v zahradě Josefa z Arimatie, to
znamená v mikrokosmu mistra–stavitele, který tím, že kráčí gnostickou cestou, tohoto překonání dosáhl. Jestli chcete pochopit něco
ze spásných skutečností vzkříšení, musíte upřít zrak na aktuální
skutečnost. Tak jako je Kristus, Osvícený, včera i dnes tentýž,
stejně tak je to i se vzkříšením. Mít podíl na zmrtvýchvstání Krista
znamená uskutečnit tutéž spásnou realitu ve vlastním životě a ve
vlastní bytosti.
Když tento náhled nyní pevně zakotvíte ve své vlastní bytosti,
ve svém vlastním vědomí tak, že dosavadní sklony krve již nemohou tento náhled zakalit, pak je možné se úspěšně rozpomenout
na ohromnou a zdánlivě zázračnou proměnu, jež probíhá při procesu vzkříšení.
Epopej ukřižování se týká, jak si vzpomenete, dvanáctinásobného zásahu Gnose v nervovém systému, který je ve shodě a souvisí s hadím ohněm a je označován jako fíkovníkový strom.
V důsledku tohoto dvanáctinásobného zákroku božského Mistra
je osobnost této přírody rozlomena.
Pod pojmem osobnost této přírody rozumíme celou čtyřnásobnou tělesnost: látkové tělo, éterické tělo, pocitové či astrální tělo
a schopnost myšlení, jakož i trojnásobné pozemské vědomí. Celý
tento systém je zásahem božského Mistra rozpuštěn; nikoliv hrubě,
nýbrž postupně.
Asi víte, že posvátný fíkovník má čtyřiadvacet větví, to je dvanáct párů mozkových nervů, které řídí celý systém osobnosti.
Existuje dvanáct kladných a dvanáct záporných pólů, a tudíž také
čtyřiadvacet různých funkcí. Každá z těchto funkcí je přesně určena a žákovi duchovní školy Univerzálního bratrstva je uloženo,
aby těchto dvacet čtyři funkcí považoval za dvacet čtyři úkolů, na
132
nichž jako svobodný zednář smí a musí cele spolupracovat. Neboť
na dvanáctinásobný božský zásah Mistra musí žák stejným způsobem odpovědět.
S každou větví posvátného fíkovníku se shodují některé ze 49
nervových plexů a některé ze žláz s vnitřní sekrecí. Určitě si umíte
představit, že každý tento aspekt se rovná pracovišti, na kterém se
usilovně pracuje na Velkém díle.
Budeme-li na některém z těchto dvanácti pracovišť sledovat
práci, zřetelně uvidíme, že tato práce je dvojnásobná, dvojí: a sice
nashromáždění základních surovin a jejich upotřebení. Negativním
pólem jsou gnostické základní látky přiváděny a pozitivním, vyzařujícím pólem jsou rozváděny na pracovní místa, a to k nervovým
uzlům, k orgánům s vnitřní sekrecí a k orgánům tvořícím krev.
Na těchto pracovištích osobnosti musí být nyní realizován
konečný cíl Velkého díla. Toto uskutečnění lze dialektickými
pojmy nejlépe popsat jako vytvoření zdánlivé postavy. Žák potom
vlastní osobnost, která sice existuje, kterou je možné vnímat,
která se chová zcela přirozeně, avšak svou nejhlubší podstatou již
není z tohoto světa.
Nedopusťte se teď ale hrozného omylu, že byste tuto zdánlivou
postavu nazvali nebeskou postavou, neboť ona v podstatě není
ničím. Není již z látkové sféry, není ani ze zrcadlové sféry, ale
rovněž není z druhé přírodní říše. Nenáleží nikam, existuje jako
dočasně sloužící nosný komplex, který se bezprostředně nato, co
bude opuštěn, rozpadne na atomy. Bude dále srozumitelné, že tato
zdánlivá postava má také jen zdánlivý život a zdánlivé vědomí.
Tato mystifikace přetrvává až do určitého psychologického
okamžiku, který nastává, když je vzkříšení dokončeno. Porozuměli
jste, že stvoření zdánlivé postavy, přesunutí dialektické skutečnosti do postavy nicoty, filosoficky označujeme jako enduru, jako
epos ukřižování.
133
Podívejme se nyní, jak je vyvoláno vzkříšené tělo. Osobnost
pravého božského člověka nemůžete v žádném případě srovnávat
s pozemským člověkem. Božský člověk není zvelebeným pozemským člověkem, něco jako spirituální Venuše nebo Apollón.
Božského člověka lze nanejvýš přirovnat k božskému, jasně svítícímu, zářícímu ohnisku, které nabývá různých podob a rovněž
může vystupovat naprosto bez tvaru.
Jakmile žák v milostiplném záření Gnose rozpustí v nicotu
nesvatou část mikrokosmu, původní mikrokosmický Logos získává – a to v tempu, v jakém se odvíjí endura – příležitost opět zaujmout své staré místo na trůnu v mikrokosmu. Nic pozemského
se tedy nemůže stát tím původním. Vše pozemské se rozplyne
v nicotu. Jakmile je této nicoty dosaženo, stojí ten původní, osvícený opět ve svatyni. A pak přichází slavný, svatý, božský okamžik,
kdy ten nevýslovně nádherný stojí před zdánlivou postavou, čímž
dosvědčuje, že vzkříšení se stalo skutečností. Zdánlivá postava
zmizí, nebo obdrží ještě jeden úkol v procesu znovuposvěcení
ostatních.
Všimněme si teď, co v tomto ohledu potvrzuje Bible. Obraťte
svou pozornost nejprve na vyprávění o Marii Magdaleně. Vyprávění
začíná prvního dne nového časového úseku; čtěte ho spolu s námi
ve světle toho, co jsme právě popsali.
Marie Magdalena je nám přestavována jako „obrácená, polepšená“ žena – to je v transfiguristickém smyslu člověk, který jde
cestou k nicotě. V toto krásné jitro nachází „hrob“ prázdný. Kámen
je odvalen. Prázdnota hrobu a odvalený kámen mají hluboký smysl.
V procesu, který jsme vám směli popsat, přichází okamžik, který
doslova můžeme popsat jako „vyprázdněný hrob“. Hrob je, jak víte,
nesvatá část mikrokosmu, v níž se dialektická osobnost, která
v této nesvaté části existuje, během eposu ukřižování vzdává.
134
Když je toto dění dokončeno, když dialektická osobnost dospěje k absolutní nicotě a vytvoří se zdánlivá postava, pak jednoho
dne Marie Magdalena, obyvatelka skal, vychází ven. Je takříkajíc
„vně“ vlastního mikrokosmu. Žák potom vnitřně zažívá, že hrob
je skutečně prázdný, to znamená, že mikrokosmos je dokonale
vyprázdněný od všeho nesvatého. Kámen, který celé eóny zakrýval
hrobku, je odsunut.
Lze si představit, že první zkušenost tohoto nového vrcholného
bodu života je velmi nezvyklá, neobyčejná a zpočátku žáka poněkud poleká. V prostoru hrobky byla totiž zdánlivá postava spojena
s Gnosí, existovalo vzájemné působení mezi Svatým Duchem
a osobností podstupující enduru. Nyní je však toto spojení náhle
přerušeno, a chápete tedy také povzdech, který spontánně vydá
duše: „Vzali mi mého Pána.“
Tento pán, toto spojení s Gnosí, nyní zase přichází k Marii
zcela jiným způsobem. Ta je teď konfrontována s Gnosí jako
s původním člověkem stojícím mimo ni samotnou a poznává ho
jako osvíceného. Pro ni zaznívá varování: „Nedotýkej se mě.“
Spojení, tak jak bylo, nemůže a nesmí být znovu vytvořeno.
Všechno se teď zaměřuje jen a jen na cestu celistvého mikrokosmu na nebesa, která nastává pro vzkříšeného. Marie jde svou
cestou; zdánlivou postavu opouští.
A Pán mikrokosmu, který může znovu spravovat svou říši, se
pouští do poslední práce: „Večer prvního dne týdne stanul Pán před
svými učeníky a pozdravil je: Pokoj vám. Ukázal jim ruce a bok.
Učedníci se hluboce zaradovali.“
Velmi doufáme, že tento evangelijní aspekt taktéž pochopíte.
Zdánlivá postava, která po vzkříšení pokládá své původní spojení
s Gnosí za přerušené, není ponechána svému osudu. Naopak, bude
ještě dlouho používána ve službě Světlu. Po uskutečnění nového
135
stavu a po „Nedotýkej se mě“ – po zažití této nové samoty – přichází Gnose k žákovi znovu. Žák přijímá nový úkol.
V minulém dni žák svým naprostým obětováním se umožnil, že
„ten původní“ mohl být vzkříšen. Nyní tento vzkříšený přijímá
žáka do svých služeb, k životu ve službě Bohu. Nyní žák dostává
skutečný mandát. Teď mistr začíná používat žáka jako rybáře lidí
v poli sklizně duší.
Jako znamení mu Gnose ukazuje obě ruce a bok, posvátné znaky
Svatého Ducha. A během toho, co se Gnose vykazuje těmito znaky,
zaznívá znovu mantra: „Pokoj buď s vámi! Jako mne poslal otec,
tak i já posílám vás.“
Kandidát, oproštěn od já, je přijat do mocného uragánu, který
ho žene jako divoký vír. Ozývají se mocné hlasy: „Přijměte Svatého
Ducha. Komu odpustíte hříchy, odpouštějí se jim, komu je ponecháte, ponechány jsou. Amen, ano Amen!“
Tak žáci, učedníci tohoto stupně, jdou nyní celým širým světem,
všude, až do nejtemnějších jeskyní, aby tam zrcadlili Svatého
Ducha.
A ten znovuzrozený jde s nimi celou zemí. Nejsou Světlem,
avšak jsou posláni Bohem, aby o Světle svědčili. Tak zdánlivá
postava šíří jasné světlo, světlo Osvíceného, který je, který byl
a který přijde.
Jestli tomu rozumíte, pak budete známky slavného vzkříšení
a jeho důsledků nacházet všude v Bibli. Vše, čemu rozumíte, vám
bude ukazatelem směru na stezce.
Existuje ještě jedno nebezpečí po všechny žáky, kteří ve vlastní
bytosti směli oslavit slavné zmrtvýchvstání, a to nebezpečí malomyslnosti, nerozhodnosti. Na toto nebezpečí obrací pozornost
zjevení u Tiberiadského jezera.
136
Mandatář je zaměstnán chytáním ryb, ale vidí, že nic neulovil.
Na otázku: „Nemáte něco k jídlu?“ musí odpovědět: „Nemám!“
V novém vztahu, v jakém nyní k němu Gnose je a který již nikdy
nebude zrušen, zaznívá gnostický popud: „Hoď síť na pravou
stranu lodi, tam ryby najdeš.“ A pak je síť vytažena na břeh, plná
ryb; je jich sto padesát tři, symbol úplnosti.
Kdo směl oslavit slavné vzkříšení, ten je proto také i jako rybář
lidí vítězem. I když bylo chyceno velké množství ryb, přesto se síť
neprotrhla. Všichni, kteří v to doufají nebo v obavách očekávají,
že by mohl některý pracovní přístroj vybudovaný na skále Krista
selhat, mají v Bibli ponaučení, že síť se nikdy neprotrhne.
Po noci a smrti neodvolatelně nastává jitřní hodina.
137
XVIII
ZÁZRAČNÝ RYBOLOV
Je vám známo, že v Bibli je mnoho rozličných zpráv o rybách
a rybářích. Čteme o podivuhodných zátazích na ryby, při nichž se
síť kvůli velkému množství ryb roztrhne nebo zázračně zůstane
celá. Čteme o jídlech, kdy jsou rozdělovány chléb a ryby, a především učedníci vykonávají povolání rybáře. Tito učedníci jsou
povoláváni, zatímco rybaří nebo zatímco se zabývají opravou
svých sítí.
Tato líčení jste již často slyšeli a žáci školy Kříže s Růží se
domnívají, že jejich význam dokonale pochopili a všeobecně jsou
toho názoru, že se jedná o překonanou učební látku, kterou mohou
odložit ke všem těm ostatním, které již pro ně neobsahují žádnou
životní skutečnost. Ale sama Gnose chce obrátit vaši pozornost
právě na rybářské povolání a na všechny znaky funkce rybáře,
protože je možné, že ze zažloutlých pergamenů odloženého učení
vyjde najevo mnoho věcí, které jste dosud netušili.
Nechceme vám předkládat žádná spekulativní hlediska, o nichž
byste mohli říci: „Kdo si jen mohl něco takového myslet?“ Ne,
jsme pouze toho názoru, že je možné, že právě pod tím známým,
tak dobře pochopeným textem, jsou ukryty poklady a skryta varování, jichž jste si do dnešního dne ještě nevšimli.
Proto chceme zaměřit vaši pozornost nejprve na slovní spojení
„chléb a ryby“ při zázračných nasyceních.
138
Chléb je symbolem Svatého Ducha, prvotního pránického Světla,
a symbol ryb je výrazem sebeobětující se lásky. Nikoliv ve smyslu
obvyklé lidské lásky, nýbrž ve smyslu zvláštní lidské lásky, která
je „použita“, která vede touhu v lidském životě k uskutečnění.
Symbolem ryb jsou označováni pouze ti, kdo bez ohledu na sebe,
na své já, v zapomenutí na své já vstoupí do úděsné skutečnosti
dialektické honby, aby pracovali pro druhé.
Je samozřejmé, že podle měřítek našeho přírodního řádu taková
práce s sebou přináší bolest, avšak čistě gnostická skutečnost
daruje nezměrnou, nebeskou radost. Posuzováno v tomto světle,
symbolizují tedy ryby v žákovi transmutovaný univerzální gnostický chléb.
Žák, který učinil několik prvních kroků na stezce osvobození,
je živen chlebem života, Gnosí. Jakmile je možné tento chléb
opravdu požívat, znamená to zároveň i požívání ryb; to znamená,
že dotek Svatého Ducha v systému nervových pletení vyvolá
v žákovi určitý stav, napětí, nutkání a touhu, které jsou bezprostředně vysvětlitelné z Gnose; je to podnět, jenž vyvolá velkou
aktivitu na horizontální úrovni.
Když žák dosáhne tohoto stavu, vlastní ve svém já „transmutovaného Svatého Ducha“. A žák nemůže jinak, než se ze svého
nitra pustit do práce. Takový žák jedná! Musí jednat! Tak se tím,
že pojedl chléb a ryby, stává rybářem.
Toto gnostické povolání se odvíjí od doteku Svatého Ducha,
chleba, a od možnosti, že tento dotek bude mít trvalý vliv na systém
nervových plexů. Nenastane-li tato změna v systému plexů, nemůže být ani řeči o povolání rybáře.
Tento stav bytí přirozeně vykazuje určitou signaturu. Na ni se
vztahují slova: „Zkoušejte duchy, jestli jsou z Boha.“ Z toho se
musíte ponaučit, že láska k bližnímu, uskutečněná láska k bližnímu
ve smyslu Gnose, nikdy nevychází z dobra této přírody. Láska
139
k bližnímu, jak ji známe v tomto přírodním řádu a souhrnně označujeme jako „humanismus“, je výrazně odlišná od lásky k bližnímu,
která se může rozvíjet pod vlivem Gnose.
Z toho důvodu existují dvě kategorie práce v tomto světě: kategorie kulturní, světské dobrotivosti a kategorie podle božského
přírodního řádu. Pracovníci první kategorie pracují na udržování
tohoto světa, pracovníci druhé kategorie chtějí zbloudilé dovést
zpět domů, do Neměnného království.
Jakmile se žák propracuje s pomocí Svatého Ducha do kategorie opravdového rybáře, vzpomene si na slova: „S bázní a chvěním
konejte své spasení“, neboť když byla stavební látka pro obnovení
přijata jako by z rukou Božích, musí nyní žák osvobozujícím
jednáním krok za krokem sám prozkoumávat stezku. Nic není
zadarmo. Dosažení cíle musí být doslova vybojováno.
Žákovi bude jasné, že musí mít k dispozici loď a síť, neboť jen
s těmito dvěma atributy může vykonávat povolání rybáře. Vlastní
život, vlastní systém osobnosti, vlastní mikrokosmos musejí být
zasvěceny, obětovány velkému cíli Gnose. Je nutná intenzivní
práce na sobě, intenzivní svobodné zednářství, aby bylo možné
naplnit vnější svobodné zednářství. Kdo nepracuje na vlastním já,
ten nesmí pro já druhých ani hnout prstem. Kdo nedokáže vyndat
břevno z vlastního oka, není schopen vyndat z oka druhého ani
třísku. Chtít být rybářem proto v první řadě znamená „práci na
původním já“, „vlastní svobodné zednářství“, stavění lodi.
Je-li tato práce energicky vzata do rukou, nastane zároveň citelná potřeba vlastnit pravý atribut svobodného zednáře, a sice rybářskou síť. Rybářská síť je pracovním nástrojem gnostika. S pomocí
své lodi a svého pracovního nástroje se pracovník vydává na moře
života získávat lidi.
Žák nyní rozumí, že loď a rybářská síť musejí vzniknout současně. Obě činnosti do sebe vzájemně zapadají a navzájem si
140
pomáhají při dosahování nynějšího cíle. Působí-li transmutovaná
gnostická síla v nitru a vyvíjí-li tlak, pak žák musí tomuto naléhání popřát sluchu. Proto je jisté, že zpočátku bude opakovaně
zastihnut při spravování své sítě.
Ale kde se vyskytuje naléhání, tam nikdy nedojde k ochabnutí
této dvojnásobné činnosti. Neboť na základě této činnosti – i když
jsou její výsledky prozatím ještě negativní a žák má kvůli roztržené
síti blízko k zoufalství – nabírá naléhání Gnose na síle. Druhý pokus
o lov ryb proto bude dynamičtější, lepší než zoufalý první pokus.
V tom spočívá opět signatura. Rybář s gnostickou signaturou
se nikdy nevzdává a jeho zklamání znamenají vždy zisk. Musíte
dávat pozor na to, abyste dokázali rozlišit to pravé od imitace.
V tomto světě lze loď a rybářskou síť imitovat rozmanitými způsoby. Ale tyto imitace nemohou být trvalé. Buď zaniknou, nebo
budou demaskovány.
Jakmile teď, po mnoha zdánlivých zklamáních, která představují pouze milníky ve vývoji, došel žák tak daleko, že jeho loď
a sítě, jeho svobodné zednářství, vnitřní stav a vnější pracovní
nástroj odpovídají minimálním požadavkům, přišel okamžik pro
nové spojení s Gnosí. Rybář se stává skutečným rybářem lidí
a jeho sítě se netrhají. Rybář zažívá historický okamžik. Na břeh
je vytaženo velké množství ryb.
Než tento okamžik nastal, prošly možná dlouhé roky namáhavého úsilí a téměř nekonečná řada zklamání. Ale to vše bylo nutné,
aby se žák naučil svaté funkci a posunul velký cíl Univerzálního
bratrstva blíže k uskutečnění.
A protože i vy jste příslušníky této školy, musíte porozumět,
abyste jednou mohli vykonávat svatou funkci, že povolání rybáře
také může a musí být provozováno společně. Je možné a žádoucí,
aby všichni, za předpokladu, že jejich lodě jsou připraveny, táhli
hlubinami moře života společnou síť.
141
Škola Kříže s Růží je místem výuky pro rybáře lidí, kteří se zde
učí stavět své lodi v zářivé síle Gnose, a v důsledku toho se budete i vy, v té míře, v jaké stavíte, také zaměstnávat vázáním sítí,
protože naléhání k osvobozujícímu jednání drží krok s rozvojem
stavby. Škola vám dává příležitost popřát tomuto naléhání sluchu
uvnitř jejího silového pole, a chyby, kterých se budete dopouštět,
roztržené sítě, které jste zavinili, všechno to provozujete na náklady školy.
Musíte tuto enormní výsadu správně rozpoznat. Existují pracovníci, kteří jsou vydáni na pospas samotě, bez jakékoliv pomoci
někoho třetího, bez ochraňujících křídel duchovní školy. Těm je
řečeno: „Pracujte, dokud je den, neboť brzy nastane noc.“ A každá
chyba, kterou udělají, se vymstí, každé roztržení sítě způsobí téměř
beznadějnou situaci a jejich loďky jsou na moři života divoce
smýkány sem a tam.
Když se vám to ale podaří a dosáhli jste úspěchu, pak nastává
něco, co je nám jako duchovní škole známo. Všichni, kdo se chytli
do sítě, kterou již nelze roztrhnout, přicházejí do školy vychovávající rybáře; to znamená, že žijí v silovém poli, v dialektickém
vakuu, v němž se udržují vibrace Svatého Ducha.
Musí vám být přece jasné, že v takovém vibračním poli, které se
od vibračního pole tohoto světa tak ostře odlišuje, je nekonečně
snazší vyučit se tomuto povolání a že chyby se ani zdaleka nevymstí
žákovi tak, jako těm, kdo museli silové pole vybudovat. Všechny
chyby, kterých se dopouštíte, musí být silovým polem vyrovnány.
Z toho lze vyrozumět, že blahosklonnost školy má své hranice.
Proto musíte hluboce pochopit svou velkou odpovědnost vůči
škole. Když se pracovníci na kterémkoliv pracovišti Velkého díla
dopustí chyby, hrubosti nebo nerozvážností škodí dílu, pak dotyční z toho vyváznou téměř hladce a často si své chyby ani neuvědomí nebo v některém z dalších dnů zcela zapomenou, jak
142
roztržení sítě způsobili. Silové pole a ti, kdo jsou za něj odpovědní, však musejí veškeré následky chyby vzít na sebe a snažit
se nastolit znovu rovnováhu.
Každý účastník služby v ohnisku silového pole ubírá trochu
z vitality silového pole. Větší počet účastníků, kteří nedostačují
určitému požadavku, dokážou silové pole naráz zcela vyčerpat.
Jejich pocity a kritické myšlenky, jejich celkový postoj vůči škole
denně zasazují vibračnímu poli rány.
Poznáváte, že takto kvůli vám musejí jiní doslova trpět, že jiní
musejí místo vás projít utrpením? A chápete také, že tato oběť
nebyla přinesena bez rozmyslu?
V Bratrstvu života nepřijde nazmar ani gram energie. Když se
ukazuje, že nějaký žák absolutně nemá v úmyslu vyučit se svatému
povolání, když se ukazuje, že sleduje jiné cíle, když je oběť školy
nekonečně větší než vlastní nasměrování dotyčného žáka, pak je
namístě takového parazita ze školy vyloučit.
Pomyslete na odpovědnost pracovníků, kteří nerozvážným přijetím nezpůsobilých žáků zmnoží toto zástupné utrpení a zatíží
chod školy natolik, že je prakticky znemožněn další pokrok.
Od nynějška již o svém žákovství neuvažujte lehkomyslně.
Pamatujte na to, že s tím je kvůli vám spojeno intenzivní utrpení
a oběti, o nichž nic nevíte. A pamatujte také na to, že toto vše se
pro vás děje z toho důvodu, abyste byli v co nejkratším termínu
a nejjednodušším způsobem vyučeni svatému řemeslu a byli
schopni spolupodílet se na tažení velké sítě. Každý je povinen
zpevňovat silové pole a projasňovat a ulehčovat oběť ostatních.
Jak se to musí uskutečnit? Vyslovením nějakého slova? Vysíláním
nějakých pocitů nebo myšlenek? Nebo materiální obětí?
Nikoliv, pouze když v dokonalém svobodném zednářství,
v osvobozujícím jednání stavíte vlastní loď, když v této souvislosti zaměřujete pohled zcela na vlastní dílo ve vlastní bytosti,
143
potom oběť přinesená pro vás nebude marná. Pak budete jednou
moci, po velkém úsilí a po mnohém negativním působení na náklady školy, hodit sítě vpravo, na správnou stranu.
Tato nová výzva Gnose vám chce objasnit, jak se Kristova
hierarchie a její služebníci k vám přibližují aktuální obětí, aby
vám sloužili, aby vám řekli, že tato oběť byla přinesena inteligentním a dynamickým způsobem, a právě tak aktuálně a inteligentně
dynamicky na ni musí být odpovězeno.
V nynějším silovém poli, ve kterém se v jednom z posledních
dnů nacházíme, je spotřeba sil nepředstavitelně vysoká, a proto je
oběť, která je přinášena, kromobyčejně veliká. Rozumějte proto
také výzvě, že tato oběť musí být zaplacena aktuálním výsledkem
z vaší strany, aby zůstala zachována rovnováha a vy jste se mohli
udržet ve škole jako žáci.
Doufáme a prosíme, abyste se i vy brzy ukázali jako způsobilí
hodit svou síť na pravou stranu.
144
XIX
RYBÁŘSKÁ SÍŤ
V našem předcházejícím dopise o Gnosi jsme měli příležitost zaměřit vaši pozornost na svaté povolání, které žák vykonává, a sice
na povolání rybáře, na rybolov lidí. Nyní máme za úkol zaměřit
vaší mysl na nástroj skutečných pracovníků, na rybářskou síť, aby
před vámi svatý úřad vyvstal ještě jasněji než dříve.
Síť symbolizuje v osobnosti aurické pole neboli dechové pole,
v duchovní škole silové pole, v Univerzálním bratrstvu celé
Neměnné království. Kristova bytost je sítí, s níž Univerzální
bratrstvo vychází, aby do ní zachytilo padlý svět a padlé lidstvo.
Každé lidské dechové pole má magnetickou schopnost, která se
projevuje dvěma aspekty, a to přitahováním a odpuzováním. Typ
a kvalita této magnetické schopnosti velmi úzce souvisí s krví,
s nervovým fluidem a s vnitřní sekrecí. Lze tedy říci, že síť, kterou
člověk disponuje, je utkána zcela určitým způsobem. Lidskou
aurickou sítí je možné zachytit pouze to, co je se sítí kvalitativně
ve shodě. O to se stále stará přirozená přitahující magnetická vlastnost aury. Do aury tedy nemůže vniknout nic, co s ní není v harmonii. O to se stará přirozená odpuzující magnetická vlastnost aury.
Jak víte, v lidském vědomí je uložena určitá vůle. Tato vůle je
stimulována rozumem, žádostmi nebo obojím. Proto se může stát,
že nějaký člověk chce v určitém okamžiku zapudit něco, co bylo
aurou zcela přirozeným způsobem přitaženo, nebo naopak chce
145
přitáhnout něco, co s kvalitou aury není v souladu. V prvním případě dochází k zoufalému boji, který člověk vždy prohraje. Ve
druhém případě dochází k aurickému a následně i tělesnému poškození, to znamená k roztržení sítě se všemi tomu odpovídajícími
následky.
Proto je také vůle nikoliv náhodou označována jako martovská,
k boji připravená síla. Ohněm vůle lze zapříčinit velké neštěstí.
Každý žák musí pochopit, že musí být učiněno množství přípravných opatření, dříve než smí používat vůli.
Vůle je magická síla, vůle je tvořivá síla. Je logické, že tvořivé
pole nejprve musí být v dokonalé shodě s povahou vůle, než smí
být vůle používána. Aurická sféra musí vlastnit schopnost a sílu
odpudit to, co vůle chce odmítnout, a musí být svou podstatou
schopná přitáhnout to, co vůle chce do systému přitáhnout.
Z toho důvodu je samozřejmě nutná totální životní změna, úplný
životní obrat, aby aura mohla působit ve stálé shodě s martovskou
vůlí. Proto se téměř všichni lidé denně zabývají rozuzlováním
rozličných následků ohnivé volní aktivity ve svém systému.
Je-li síť roztržena, to znamená, když člověk žije popsaným nesprávným způsobem a přirozený stav aury se tím zcela naruší,
stane se dotyčný člověk po delším či kratším čase hříčkou různých
sil, které se na jeho životní stav navázaly a nutí ho počínat si nesprávně. S roztrženou sítí již člověk nemůže chytit nic, co dříve
chytit mohl, a udržet nic, co za normálních okolností byl schopen
udržet. Moře života naplaví dovnitř všechnu nečistotu, která plave
na jeho hladině. Příčinou je vždy zneužití vůle, zneužití tvořivých
schopností a následně narušení, zničení aurické sítě.
Dbejte proto stále na to, abyste se, když vás vaše žádosti nebo
váš rozum nutí použít vůli k činu, sami sebe zeptali, jestli je váš
úmysl v souladu s přirozenými schopnostmi vaší osobnosti.
146
Přirozené schopnosti aurické sítě lze změnit pouze radikální
proměnou celého životního postoje a jednání.
Je jasné, že je vám těmito slovy předáváno vážné varování
Gnose. Vaše pozornost jako žáka duchovní školy je již dlouhou
dobu zaměřena na nový život, na volání Neměnného království
a vaše vědomí je všemi možnými způsoby vylaďováno na pravou
stezku.
Jakmile se výlučně a rovnou bez dalšího zaměříte vůlí, martovským ohněm svého dialektického stavu bytí na záležitosti
vyššího života, dojde k neštěstí. Pokud vaše aurická schopnost
není s to přijímat nové étery a vy se přesto za nimi ženete svou
vůlí, aurická síť se protrhne. Místo nové éterické síly vnese proud
dovnitř špínu ze životního moře.
Dbejte na to, že je za všech okolností prvořadá úplná změna
vašeho životního postoje ve smyslu osvobozujícího života. Když
se vaše rozumové zájmy otevřou pro vyšší život a vaše city se
nadšeně roznítí, nepostupujete potom obvyklou dialektickou cestou,
protože svou vůli jako plamen směrujete na cíl. Neblahé, osudné
následky jsou často nedozírné. Dveře všech dveří nemůžete otevřít
propálením. Jen když je žák odhodlán, dokonale připraven, objeví
se mistr.
Dále by vám nyní mohlo být jasné, že s tím souvisí známý zákon
„stejné přitahuje stejné“. Mnozí lidé se diví, že určité životní síly
a určití lidé jako nositelé těchto sil, které se člověk po hořkých
zkušenostech naučil nenávidět, se přesto stále znovu vnucují a opakovaně se objevují v našem zorném poli. Věci, které nechcete, se
k vám stále vracejí. Chápete, že tyto jevy lze připsat pouze kvalitě
aurické sítě? Do své sítě chytnete vždycky takové ryby, pro něž
jste vy sami připraveni, zušlechtěni.
Určití lidé se vzájemně přitahují vždy na základě polarity svých
sítí. Tyto polarity mohou působit povznášejícím způsobem, ale
147
v mnoha případech rovněž zničujícím způsobem. Když je pohromadě několik lidí, kteří jsou přihlouplí a mají nižší naladění, pak
se vzájemně táhnou dolů. Příčina je nasnadě. Stejné zaměření
posiluje kolektivní přitahující schopnost se všemi s tím spojenými
následky.
Italský filozof Scipio Sighele napsal knihu Delikventní dav.
Ukazuje v ní, že lidé s obvyklou, normální povahou dokážou
rozpoutat pekelnou vřavu, jsou-li pohromadě. Dějiny nám o tom
poskytují hojnost důkazů.
Přesně tak si musíte představit i „sítě zla“. Ve světě dialektiky
jsou rozhozeny nespočetné sítě, aby chytaly bezelstné důvěřivce.
Mnozí se do sítí zapletou a dokážou se z nich osvobodit až po
velkém utrpení a nejtrpčích zkušenostech. A co je příčinou? Příčinu
jsme vám již vysvětlili a po chvíli přemýšlení můžete řešení nalézt
sami.
Představte si, že se váš zájem a vaše nadšení otevřely pro nový
a původní život a že jste si vzali k srdci naše varování, abyste se
za objektem svého zájmu nehnali s ohněm a silou vůle. Poznáte,
že dříve, než může zlatý poklad nového života nalézt vchod, musí
být nejprve osvobozujícím životním postojem zevnitř utkána
aurická síť shodná s postojem.
Ale nyní přicházejí pokušitelé se svými lstivě napjatými sítěmi.
Pokoušejí se vám mnoha imitacemi namluvit „Dosaženo jest“.
Když na to svou přirozenou přitahující aurickou schopností přistoupíte, pak do sebe vtahujete smrtící jed, který vaši osobnost
strhne do hlubiny a naruší vaši krev. Zlo však tím, že vás takto
zapletlo do svých sítí, dosáhlo svého cíle, a sice učinit vás na
dlouhou dobu necitlivými vůči Gnosi.
Mnohým připadá strašně obtížné rozlišit v těchto případech
pravdu od lži. Musíte však pochopit, že nic není jednodušší než
toto. Vše, co je svázáno s vašimi zájmy, s vašimi touhami, s vaší
148
skrytou a potlačenou vůlí, krátce řečeno vše, co navazuje na vaši
přirozenou víru, naději a lásku, tedy na funkce vědomí já, je za
všech okolností falešné.
Dokonce i když nemáte schopnost demaskovat pokušitele, i když
si jeho dotek tlumočíte ve svém vědomí jako zářivé světlo, musíte
přesto najít odvahu ho radikálně odmítnout. Gnose, prvotní pránické Světlo, se nikdy nemanifestuje dialektickému vědomí,
i kdyby vědomí bylo sebekultivovanější. Budete-li se držet tohoto
zlatého pravidla, nemůže se vám v tomto ohledu přihodit žádné
neštěstí.
Gnose účinkuje nezávisle na vašem vědomí, na vašich myšlenkách, na vašich pocitech a na vaší vůli. Možná je to pro vás obtížné uznat. Ale víte, že Slunce svítí zcela nezávisle na vašich
myšlenkách, pocitech a vůli. Slunce vychází v určeném čase
a v určeném čase zapadá, na základě zákonitého otáčení naší
planety kolem své osy. Bylo by pošetilé chtít vidět sluneční paprsky uprostřed noci. Kdyby nějaká bytost chtěla v hluboké noci
imitovat kvůli vám sluneční záření, pak by vám musel rozum říci,
že vás chce někdo ošálit. Když ráno Slunce vyjde a rozlije své
paprsky po probouzející se zemi, nemůže nikdo říci: „Chtěl jsem
Slunce, a ejhle, ono vyšlo.“
Právě tak je to s gnostickým Světlem. Vy ho nemůžete chtít, přát
si ho nebo přitáhnout rozumem. Duchovní Slunce se o to nestará.
Když nějaká bytost tvrdí, že vám poskytuje sluneční záření Ducha,
pak to v žádném případě není realita. Duchovní Slunce nezáří
proto, aby se spojovalo s dialektickým lidstvem. Ono nevychází,
ono je! Může ho zažít jen ten mikrokosmos, který prošel rozlomením dialektické přírody.
Bible říká na různých místech velmi jasně, že vproudění původního pránického Světla do dialektického mikrokosmu vyprázdněného od já se vždy děje takovým způsobem, který já netuší,
149
a odehrává se zcela mimo vědomí. Nejedná se však přitom o žádné
mediumistické zastínění.
Životní přeměna, kterou si Gnose u svých žáků přeje, má pozoruhodné následky. Když se vědomí, já, zřekne svého přirozeného
pudu a, jak to výstižně říká žalmista, „stane se tichým před Bohem“,
změní se krev a vnitřní sekrece. Vůle, city a rozum se podílejí na
tichu, které má hluboký smysl. Vy nyní rozumíte, že se oba aspekty
aurického magnetismu totálně změní. Jsou prakticky neutralizovány. Co by měl žák ještě přitahovat nebo odpuzovat? Stal se tichým
před Světlem Gnose.
V tomto zvláštním tichu nemůže již od určitého okamžiku nad
systémem žáka získat moc žádná obvyklá přírodní síla. Trvá
pouze vzájemné biologické působení mezi osobností a různými
éterickými silami, aby se osobnost udržovala při životě. V tomto
stavu se dialektický sféroid ve své celistvosti stane vnímavým
pro Světlo Ducha a je do něho přijat. Vzniká určitá schopnost
přijímat gnostické záření a s pomocí tohoto spojení začíná transmutace s vám známými důsledky. Tak je žák pojat do sítě Gnose
a může se stát rybářem lidí.
Když se dialektický sféroid sebeumrtvením stane vnímavým pro
Gnosi, vyvíjí se určité zpětné zrcadlení. Paprsky Gnose jsou odráženy do temné pozemské říše, a tak může žák ve službě Bratrstva
pracovat jako rybář lidí. Jeho síť se již nemůže protrhnout, neboť
to není on, kdo jedná, nýbrž Kristus v něm. Jeho dechové pole
dýchá v záření Gnose a v tomto dechu se probouzí nová bytost,
znovuzrozený člověk.
150
XX
KOMPENDIUM
Lidstvu nikdy nescházely postavy, které mu realistickým způsobem popisovaly mocný, osvobozující, transfiguristický život.
V nepřetržitém sledu vznešených líčení vidělo lidstvo, počínaje od
Adamova pádu až do této chvíle, že fundamentální znovuzrození
je nejen možné, ale kromě toho že se zakládá na určité velmi rozumné bázi.
Mnoho osvícených učitelů, kteří sice byli v této přírodě, ale již
ne z této přírody, darovalo lidstvu univerzální transfiguristické
učení, v němž lze nalézt vše, co se týká stezky a skutečného života.
Toto učení je vám vysvětlováno tak srozumitelným způsobem,
a přitom jsou ku pomoci používány všechny rozumově a morálně
přípustné prostředky tak obšírně, že je záhadné, jak málo vás prokazuje ve svém vědomí alespoň nějaké porozumění pro transfiguristickou nauku.
Přesto v podvědomí mnoha lidí žije v určité míře vzpomínka.
Není to vzpomínka na původní, božský život, nýbrž pozůstatek
kontaktů v předchozích existencích s pracovními společenstvími
Univerzálního bratrstva, která v minulosti učila transfigurismus
jako to jediné nezbytné. Tato vzpomínka je důkazem toho, že jste
se kdysi v minulosti od stezky znovuzrození odvrátili. Proto jste
zůstali připoutáni na kolo života a smrti. Touto vzpomínkou, v případě, že je ve vás přítomna, je v chrámu moderního Růžového
151
kříže, v němž toto eóny staré poselství znovu zaznívá, stará rána
opět otevřena a vy jste v otočce kola znovu postaveni před tentýž
konflikt.
Připomínáme si zde známá slova: „Nepřišel jsem, abych přinesl mír, nýbrž meč.“ Tato slova neznamenají sled velkých světových
konfliktů, ale boj ve vlastním já, který začíná bezprostředně poté,
kdy je člověk konfrontován s Univerzálním učením.
Je velmi zvláštní pozorovat, jak slovo života plodí v lidské duši
konflikt a pole služby duchovní školy tu a tam připomíná bitevní
pole. Někteří, u nichž kvůli chybějící vzpomínce nenastávají žádné psychologické reakce, jsou velmi udiveni: „O čem to ti lidé
mluví? Co zamýšlejí? Vždyť v tom není ani jediný intelektuální
nebo mystický záchytný bod! Není zde přepjatost a pošetilost
hnána až do krajnosti?“
U jiných, u nichž byly otevřeny staré rány, se může začít projevovat zlostnost nebo značná nervozita či přílišná ustrašenost nebo
rozrušenost. Čas od času jsou proto na denním pořadu i obvinění
směrovaná na pracovníky školy: „Je to Kristovo učení o lásce,
které přinášíte? Je to praxe toho ,Přijďte ke mně všichni, kdo jste
znaveni a obtěžkáni břemeny‘? Vy ze své školy děláte trestnou
kolonii pro odsouzence, kteří dříve či později budou dovedeni
k sebevraždě. Váš chrám není chrámem pokoje, ale vždy a stále
místem prudkých otřesů.“
V občanském smyslu se od duchovní školy očekává, že člověk
uslyší něco o nějakém etickém systému pro vyšší uvědomění, o nějaké kulturní metodě, pomocí níž se povznese tělo, duše a duch jako
bůh. Člověk je přitom ochoten projít určitými zkouškami a vytrpět
různá strádání. Může to i něco stát. Ale vcelku vzato, musí se pak
přece na různých spirálách života prokázat nějaký „zisk“.
Vy určitě nejste tak bláhoví, abyste se pouštěli na tenký led,
neboť jste velmi věcní, objektivní. Získáváte znalosti z různých
152
duchovně-kulturních proudů a hnutí. Jste velmi laskaví, benevolentní, jak se patří na kultivovaného člověka. Dobře posloucháte,
protože všichni vám něco nabízejí. Nakonec si uděláte svůj závěr.
Přikloníte se k proudu, který je pro vás nejvýhodnější, a vzhledem
ke své věcnosti se nenecháte vyvést z míry, ani když se vám nabídne něco ještě výhodnějšího.
Ve škole Kříže s Růží vám však není nic nabízeno, nýbrž vám
chce být něco odejmuto. Základy transfigurismu totiž spočívají na
faktu, že základní a strukturální realita dialektického člověka je
v božské přírodě nepřijatelná a musí tedy být odložena, aby bylo
možné nalézt pravý život.
To je příčinou každého boje, který se v duchovní škole rozpoutává: žák proniká k esenciálnímu významu a dosahu fundamentální smrti přirozené podstaty, a přesto si rozhodně nepřeje jít
touto cestou.
Existuje jen málo lidí, kteří nerozpoznají, když se dovědí o Univerzálním učení, jaké požadavky transfigurismus klade. Je také
mnoho takových, kteří velmi dobře pochopí, proč jsou tyto požadavky kladeny a zároveň poznají jejich ohromnou logiku.
A to je právě to, co lidi rozzlobí. Musíte mít trochu porozumění
pro psychologii, abyste pochopili logiku neodolatelného nutkání
poznat nějakou věc, a přesto se zdráhat přijmout odpovídající
konsekvence!
Každý člověk dosáhl určité úrovně toho „Dosaženo jest“, určité
iluze vhledu a spokojenosti. Bible to nazývá „pláštěm“, který
člověk oblékl. Mnozí přitom ušli dlouhou cestu etickou a občanskou
kulturou. Plášť, který vlastní, je přepychově utkaný a má neobyčejnou barvu. Je tedy velmi nepříjemné muset takový plášť svléknout
a slovo přeměnit v čin, jak bylo kdysi bohatému mladíkovi, jenž
byl bohatý na občanské, etické, humanistické, přírodně náboženské
153
ctnosti i ctnosti podle zákonů, řečeno: „Jdi, opusť vše, co máš,
a následuj mne!“
Dále se praví: „Bohatý mladík se zarmouceně odvrátil.“ To je
většinou první reakce: zklamání. Pak však přijde rozladění, podrážděnost a nakonec nepřátelství se všemi odpovídajícími důsledky.
Člověk, který se dokáže demaskovat, je zpravidla bezohledný
a neobyčejně hrubý při uplatnění zákona „být nebo nebýt“.
Transfigurismus znamená magické rozpoutání nenásilné světové
revoluce. Transfigurismus útočí na všechny základy dialektiky.
Proto je vždy potírán s největší zlobou, ať už se objeví v jakékoliv
formě; potírán je těmi, kteří sice vědí, avšak nechtějí.
Přesto transfigurismus vždy vítězil tím, že nebojoval; to je vítězství, které bude v průběhu staletí stále patrnější. Svět spěchá ke
svému konci a v nové periodě lidstva, která se blíží, bude mocné
transfiguristické vítězství jasně zdůrazňovat tento absolutní konec.
Všude v tomto světě jsou menší nebo větší skupiny připraveny
prakticky používat různé transfiguristické aspekty nebo životní
názory, které k tomuto vítězství nakonec musí vést.
V určitém daném okamžiku se všechny tyto skupiny veřejně
spojí, aby světu darovaly, jak říká Fama Fraternitatis Rosae Crucis,
„proud milosrdenství a dobra, čímž se lidské pochopení, co se týká
jak Ježíše Krista, tak původní božské přírody, bude neustále prohlubovat.“ Pak se vyplní slova z Janova evangelia, kap. 10: „Bude
jeden ovčinec a jeden pastýř.“ Základem této myšlenky není žádný
idealistický výplod fantazie, v němž dominuje zamlženost, nýbrž
fakt, že nyní všechny právě zmíněné skupiny kráčejí směrem ke
společnému vystoupení.
Takováto tendence měla vždy v minulosti určité průvodní projevy, a tak je tomu i dnes. V dialektice jsou rovněž uvedena do
pohybu hnutí za sjednocení světa. Imitují úkol Bratrstva různými
školami, které národní aspekt nahrazují mezinárodním.
154
Chcete-li přistoupit k práci na velkém cíli, pak musíte celý
souhrn poznatků transfigurismu nejen plně pochopit, ale také ho
aplikovat. A protože činu musí předcházet jasné vědění, chce vás
Gnose ještě jednou upozornit na charakteristické aspekty stezky,
a sice podle 10. kapitoly Janova evangelia, z níž jsme právě citovali:
„Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět
přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám
moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz
jsem přijal od svého Otce.“
Janovo evangelium vyjadřuje prostými slovy enduru. Praktické
provádění endury má tedy svůj podklad v Bibli a evangelijně ve
slovech Pána. Katáři byli kvůli tomu obžalováni, byli nařčeni, že
se řídí ďábelským učením, a byli stíháni ohněm, hladem, mečem
a mučením.
„Proto mě Otec miluje“: to značí, že spojení mezi vaším mikrokosmem a univerzálním Světlem je obnoveno teprve tehdy, když
svůj život dáte, abyste ho znovu přijali.
Tato slova byla vykládána a zkoušena v praxi všemi možnými
způsoby, v první řadě ve smyslu zázraku. Ježíš zde mluví, tak se
to vykládá, o své blížící se smrti na kříži a o svém zmrtvýchvstání
třetího dne.
Teologie zastává stanovisko, že vírou v pozemsko-náboženském
smyslu získá člověk účastenství na smrti Pána, a tím i na jeho
vzkříšení. Kristus přece prošel tuto cestu jednorázové oběti za
nás, a proto my vstoupíme na druhé straně hrobu do nádhery
vzkříšení.
Jiní vycházejí z hypotézy, že dobrým životem podle občanských
norem jdou cestou vývoje, který nakonec musí vést k dokonalosti.
Transfigurista však vidí tato slova ve světle Univerzálního učení.
Jednorázová oběť a vzkříšení Krista se vztahují na skutečnost, že
155
ten, kdo jde cestou endury, je s konečnou platností osvobozen
z kola zrození a smrti. Tato cesta je tisíckrát nádhernější, božštější
a zázračnější, než by si dokázala představit nejsmělejší fantazie,
protože touto cestou skutečného vykoupení jdou žáci Gnose každodenně praktickým, skutečným prožíváním.
Vy víte, že zde jde o úplné odstranění celé dialektické přirozenosti, jak vědomí, tak duše, tak i těla, a sice nikoliv náhodně, nýbrž
postupně, zatímco ve stejnou dobu z popela starého já povstává
jiná bytostná skutečnost s vědomím, duší a tělem. Univerzální
učení vysvětluje, jakým způsobem se tento proces uskutečňuje,
z jakých prvků se skládá a jakého druhu jsou výsledky.
Lze si tedy představit, že existují lidé, kteří reagují následovně:
„Když přehlížím tu dlouhou řadu transfiguristických svědků a zkoumám stav jejich života, pak je v tomto zvláštním učení asi přece
jen obsaženo něco, co by mě mohlo zajímat. Nejdřív se v tom chci
dobře zorientovat a stezku vyzkoušet, samozřejmě v určitých mezích, a pak se definitivně rozhodnu, zda se mi to líbí.“ Takoví
spekulanti se nepochybně dopracují k negativním závěrům a pak
posílí tábor odpůrců.
Abyste mohli jít stezkou transfigurace, musíte vlastnit moc.
Proto říká Ježíš: „Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět
přijmout.“ Pokud vám tato moc chybí, je všechno snažení marné.
Je to dokonce tak, že ten, kdo vlastní tuto moc, musí dosáhnout
transfiguristických výsledků.
Někteří žáci školy Kříže s Růží vycházejí z názoru, že přirozené
já musí být podrobeno vůli a že této moci může být dosaženo
v sebestřednosti. Jiní se zase stali obětí zastínění se všemi odpovídajícími následky. Vlastnit tuto moc je však klíčem ke stezce.
Všech devatenáct předcházejících dopisů o Gnosi vám mělo ukázat, jakým způsobem žák získává křídla a moc, aby mohl jít
156
stezkou. Bible nazývá tuto moc vlastněním Svatého Ducha. Krátce
shrnuto, jedná se tu o vznik jiného mikrokosmického vědomí.
Jakmile váš mikrokosmos získá něco z jiného vědomí, naplní
vás jiný Duch, jiná síla. Z této síly nabudete schopnosti odložit já
této přírody a jeho bytostnou skutečnost a postupně obnovit původní stav mikrokosmu. Takový úkol jste dostali od původního
pránického Světla.
Podíváme-li se na jádro věci, jedná se tedy o vlastnění křídel
a síly Svatého Ducha. Bez toho je vše nevědomostí a klamem,
utrpením a bídou, nepřetržitým vzájemným svárem v hořkém
nepřátelství až do posledního dechu. Bez tohoto Svatého Ducha
padnete vždy zase zpět do svého starého stavu krve, jsou to stále
hlasy předků, které ve vás promlouvají, slyšíte pořád stejné písně
staletí starých událostí.
V duchovní škole jde o jediné podstatné vlastnictví: o záření
původního pránického Světla ve vlastní bytosti. Kdo vlastní tohoto Ducha, nevyhnutelně dospěje ke znovuzrození. Kdo ho ještě
nevlastní, je právě tak nevyhnutelně zatím ještě cizincem.
157
158
Literatura Mezinárodní školy
Zlatého Růžového Kříže
Díla vydaná v českém jazyce:
Elementární filosofie
moderního Růžového Kříže
*
Přicházející nový člověk
*
Bratrstvo Šambaly
*
Prázdný prostor neexistuje
*
Mystérium života a smrti
*
Duchovní odkaz
Jana Amose Komenského
*
Gnoze v aktuálním zjevení
Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.
Distribuce Kosmas s.r.o.
www.kosmas.cz
159
160
Download

UNIVERZÁLNÍ GNOSE - Lectorium Rosicrucianum