GNOSE
V AKTUÁLNÍM ZJEVENÍ
JAN VAN RIJCKENBORGH
GNOSE V AKTUÁLNÍM ZJEVENÍ
1
2
GNOSE
V AKTUÁLNÍM ZJEVENÍ
Jan van Rijckenborgh
ROZEKRUIS PERS – HAARLEM – NIZOZEMSKO
3
Přeloženo ze čtvrtého německého
vydání z roku 1999:
Die Gnosis in aktueller Offenbarung
Původní holandský titul:
De Gnosis in actuele openbaring
První nizozemské vydání 1955
1. české vydání 2005
Mezinárodní škola Zlatého Růžového Kříže
Lectorium Rosicrucianum, Centrum Praha
Křesomyslova 8, Praha 4
tel./fax: +420•241403462
e-mail: [email protected]
http://www.lectoriumrosicrucianum.org
ISBN 90 6732 321 5
Copyright © 2005 Rozekruis Pers, Haarlem, Nizozemsko
4
OBSAH
ÚVOD ........................................................................................13
PRVNÍ DÍL: NOVÁ PERIODA LIDSTVA
I-1 STAV VĚDOMÍ JE STAV ŽIVOTA............................................. 17
Nová perioda lidstva – Co je to vědomí? – Meziplanetární
magnetické pole – Dvě magnetická pole – Dvě skupiny lidí
I-2 DVA TESTAMENTY – DVA ZÁKONY ..................................... 23
Dvojí religiozita – Pod zákonem – Povinnost náboženského
vyznání – Zbožnost – Nový Zákon – Čtvrtá gnose:
sebeosvobozující čin – Perioda čtyřiceti osmi let
I-3 NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ .......................................................... 31
Rozumově-mravní přijetí – Osvobozující víra a osvobozující
život – Blahoslavení ti, kdo si uvědomují, že jsou chudí
duchem – Žít z víry – Pětinásobná univerzální Gnose
I-4 NOVÝ ZÁKON SRDCE ............................................................. 39
Mluvit a jednat – Zákon ve vlastním srdci
5
I-5 ZNOVUZROZENÍ DUŠE ........................................................... 42
Pětinásobná univerzální Gnose – Znamení Syna člověka –
Znovuzrození z vody a ducha – Oddělení obou lidských
typů – Roky sklizně – Pět aspektů transfigurace –
Pět duševních fluid – Existuje reinkarnace?
DRUHÝ DÍL: ZNOVUZROZENÍ DUŠE
II-1 ROZUMOVĚ-MRAVNÍ VĚDOMÍ ............................................. 51
Přijetí Krista – Bůh neopustí dílo svých rukou – Nádherný
úkol nositele obrazu Boha – Úkol duchovní školy –
Mravní pohnutí – Rozumově-mravní náhled – Dvojnásobné
magické uplatnění – Nepostradatelnost duchovní školy
jako zprostředkovatele
II-2 PROCES: CESTA RŮŽOVÉHO KŘÍŽE ..................................... 56
Tři stavy vědomí – Rozdvojený stav žáka – Nikoliv mír,
nýbrž meč – Překlenující vědomí – Klasický převozník
a převážení – Červený růžový kříž – Pán Ježíš a Herodes –
Putování Ježíše – Vakuum Šambaly, lóže Vznešených –
Pán Ježíš, zářící síla k životu
II-3 POVOLÁNÍ ŽÁKA: ZASVĚCENÍ ............................................. 64
Z prvního Petrova dopisu – Zkušenost gnostického proudu
milosti
II-4 VZNIK NOVÉ DUŠE .................................................................. 67
Dva aspekty duchovní školy – Důležitost látkové sféry
pro osvobození člověka – Nezpůsobilost zrcadlové sféry –
Mikrokosmos opět celistvý – Embryonální utváření
6
nesmrtelné duševní bytosti – Dva magnetické póly
osobnosti – Tři původní životní jádra – V Pánu Ježíši
zemřít – Vzkříšení Pána Ježíše – Vznik nového vědomí –
Budoucí spojení obou aspektů duchovní školy
II-5 SLAVNÉ ZMRTVÝCHVSTÁNÍ ................................................. 75
Druhá smrt již nemůže uškodit – Jan Křtitel, předchůdce –
Nezbytnost překonání světa – Úkol bojující církve na zemi –
Slavné zmrtvýchvstání – Mikrokosmos, kosmos,
makrokosmos – Vzájemný poměr obou pracovních polí –
Nutnost vzniku nového vědomí – Osvícení a posvěcení –
Nové duševní světlo je vzníceno – Vnitřní samopůsobení –
Vzkříšení třetího dne
II-6 LÓŽE VZNEŠENÝCH ................................................................ 83
Meziplanetární záření – Světlo, které září do temnoty –
Vznik vakua Šambaly – Stvoření magnetické koule –
Nový článek Univerzálního řetězce – Vstříc Pánu
v nebeských oblacích – Třináctý eon
TŘETÍ DÍL:
MAGNETICKÁ KOULE DVOJNÁSOBNÉ DUCHOVNÍ ŠKOLY
III-1 PŘEKONÁNÍ SVĚTA ................................................................. 91
Rozumově-mravní dotek prostřednictvím duchovní školy –
Vakuum Šambaly – Cesta rosikruciána – Svět musí být
překonán – Osvobození z karmy – Sedmiramenný svícen –
Osudová vazba – Magnetická koule; severní pól, jižní pól –
Signatura gnostické církve – Vývoj magnetické koule
7
III-2 POVOLÁNÍ STÁT SE NOSITELEM OBRAZU BOHA .......... 98
Sedm vývojových fází magnetické koule – Nouzový plán –
Nouzový řád je řádem smrti, ledaže by… – Povolání
nositele obrazu – Překonání zla – Smrt je pohlcena –
Blažení, kdo touží po Duchu – Vstup do svatebního sálu –
Nezbytnost životního postoje podle Kázání na hoře –
Nové nebe a nová země – Odpadnutí závoje – Jákob
a nebeský žebřík
III-3 UNA SANCTA ........................................................................ 106
Šankara, Vznešený – V Gnosi jsou všechna učení
moudrosti jednotou – Meč pouze do vlastní duše
III-4 VZNIK ŽIVÉHO TĚLA DUCHOVNÍ ŠKOLY ...................... 109
Tvoření skupiny – Vývoj gnostického silového pole –
Přitahování a odpuzování – Sedm náhledů projeveného
světa – Sedm kosmických radiací – Elektromagnetické
pole záření – Výživa a asimilace – Vznik gnostického pole
záření – Pochopení, touha po spáse, sebepředání – Nový
životní postoj: život podle Kázání na hoře – Vycházející
ranní červánky
III-5 NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ ...................................................... 116
Zločiny a hříchy vůči Gnosi – Znamení dětství
a neposlušnosti – Štěstí záchrany a povýšení do stavu
nevinnosti – Skutečná životní perspektiva – Ve skupinové
jednotě
III-6 OD SILOVÉHO POLE K POLI SVĚTLA .............................. 119
Nutnost skupinové jednoty – Neustále se opakující spásná
oběť – Budiž světlo, a bylo světlo – Vakuum Šambaly –
8
Spojení s univerzálním magnetickým řetězcem – Nebeská
loď, archa – Na počátku bylo slovo – Nové životní pole –
Návrat Krista – Ze světla je život – Obnovující účinky
Kristova světla – Život podle Kázání na hoře
III-7 VYLITÍ SVATÉHO DUCHA .................................................. 128
S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své vlastní spasení –
Vyvolání sedmeré síly – Transmutace a transfigurace –
Tajemné Boží jméno – Božský proud, Golfský proud
božského dechu – Prasubstanciální transmutace –
Manifestace oslaveného těla
ČTVRTÝ DÍL:
ZROZENÍ SVĚTLA V MAGNETICKÉM TĚLE DUCHOVNÍ ŠKOLY
IV-1 SVATYNĚ HROBU C. R. C. ................................................... 135
Nezbytnost skupinové jednoty – Zrození Ježíše Krista
v čase – Mé království není z tohoto světa – Zázrak zjevení
světla – Proč je nutné svobodné gnostické pracoviště –
Pravý svobodný zednář – Hlavní podmínka pro náležení
ke škole – Legenda o Hiramu Abiffovi – Stát na koberci –
Vstup do hrobky C. R. C. – Kontinuita transfiguristické
práce – Gnose – Vnější kruh
IV-2 VÝSTUP KE KRISTOVĚ NOCI ............................................ 144
Dveře k hrobce Christiana Rosenkreuze – Ušlechtilé,
neporušené tělo Christiana Rosenkreuze – První
manifestace Utěšitele – Zrození světla – Po 120 letech
budeme otevřeny
9
IV-3 SEBEPŘEDÁNÍ ČLOVĚKA „JÁ“ .......................................... 147
Transfigurace: zboření a vystavění – První paprsek
sedmerého světla – Mozkomíšní nervový systém
a čakry – Skupinová jednota, láska k lidem, služba lidem –
Světlo čtvrtého svícnu – Vypovězení z magnetického těla –
Důsledky životního postoje podle Kázání na hoře –
Sebeobětování člověka „já“ – Vánoce: slavnost Krista –
Jak se duše otevírá posvěcujícímu Duchu – Pět fluid duše
IV-4 SEBEPŘEDÁNÍ VŮLE ........................................................... 155
Vůle, magnetický atribut duše – Klíč ke světelnému zrození
Boha – Žádné nové víno do starých měchů
IV-5 KŘEST OHNĚM: SVĚTELNÉ ZROZENÍ BOHA................. 158
Nezávislost vědomí – Ovládnutí myšlení a vůle – Nátlak
ze zvyku – Karma – Vědomí, sídlo duše – Touha duše –
Očista srdce – Světlo ve věžní komoře – Authades a Jan,
předchůdce – Křest vodou života – Prokletí uchvácení
přírodou – Pokřtění křesťané – Betabara, dům vyhnanství –
Přes Jordán – Jan vidí k sobě přicházet Ježíše – Zrození
Krista v duši
IV-6 OČISTA SRDCE ................................................................... 166
Vyprahlost a neplodnost srdce – Čistota srdce, podmínka
žákovství – Pomoc růže srdce
IV-7 MYSTÉRIUM VÝVOJE ......................................................... 168
Hledání lidstva, cesta zkušenosti – Tajemství úspěchu
na stezce – Jak se uvolňuje sedmerá gnostická síla –
Mysticko-magické a filosoficko-magické zaměření –
Magický význam společného úsilí obou pohlaví –
Hypofýza – Základní proud Gnose – Pro sebe navzájem,
10
společně – Žákovství s vědomím spoluodpovědnosti –
Nebezpečí pro magnetické tělo – Nový gnostický proud
ve světě – Nový den zjevení
IV-8 ZVĚSTOVÁNÍ EVANGELIA ................................................. 176
Budoucí vývoj zvěstování – Výlov lidí z moře života –
Zvěstování evangelia
PÁTÝ DÍL: TRANSFIGURACE DUŠE A TĚLA
V-1
VÍRA, NADĚJE, LÁSKA ....................................................... 183
Vydat se na cestu a rozloučit se – Klasická úloha převozníka –
Hora est! – Rozloučení se světem – Bůh nebo mamon –
Pozbuď sám sebe – Hledejte především Boží království –
Tři stupně – Bezvýhradná víra – Světlo naděje – Láska
V-2
POMÍJIVÉ A NEPOMÍJIVÉ SÉMĚ ....................................... 192
Druhý proud Svatého Ducha – V očekávání zrození světla –
Rozumově vidět a opravdu vidět – Světlo iluze a pravé
světlo – Zvon ve věžní komoře – Hypofýza a sexuální orgány –
Okultní cesta a její nebezpečí – Základní princip hříchu –
Nepomíjivé semínko růže srdce – Svatba duše s růží srdce
V-3
CESTA KE SVĚTELNÉMU ZROZENÍ BOHA ..................... 200
Dva druhy semen, dva druhy čistoty – Úzká a široká cesta –
Nebezpečí sebestřednosti – Třetí schopnost vědomí –
Bezmocnost já – Vyhlížet k horám, odkud přijde pomoc –
Napřímení osy srdce – Připnutí růže na kříž života – Stín
po pravici – Nový hadí oheň a čakry – Pokušení na
poušti – Zničit hada kundalini – Průnik světla – Zvelebení
na hoře – Fáze pozorování – Světlo, nic než světlo
11
V-4 ENDURA ................................................................................... 210
Transfigurace začíná – Putování ve světle – Nové vědomí,
nové smyslové vnímání – Vstup do nového životního
pole – Nová duše ve starém domě – Endura, zrušení sebe
sama – Evangelium pravdy – Hrozba špatné pověsti –
Duševní znovuzrození – Usmrcení já – Zázračná zlatá
květina – Nebeský příbytek
V-5 VZKŘÍŠENÍ Z HROBU ............................................................ 219
Životní tělo – Duševní stav a éterické tělo – Nový systém
siločar – Čtyři étery Krista – Zdraví – Nové životní tělo –
Zvelebené látkové tělo
ŠESTÝ DÍL: EKLÉZIE PISTIS SOFIE
Eklézie Pistis Sofie................................................................ 225
O AUTOROVI.................................................................................... 235
VÝKLAD POJMŮ............................................................................. 239
12
ÚVOD
Když byl v roce 1953 dokončen úplný popis vývoje k novému
lidství, nastal čas prokázat realitu tohoto vznešeného cíle a načrtnout krátkou cestu od přírodního člověka k člověku duchovnímu.
V knize Gnose v aktuálním zjevení Jan van Rijckenborgh nejprve
vyčerpávajícím a do hloubky pronikajícím pohledem vysvětluje
novou dobu, do níž již lidstvo vstoupilo. S tím jsou zároveň spojeny konsekvence pro žáky, kteří spolu s ním usilují o to, aby se
vytčený cíl stal pro hledající lidi jasně poznatelným. Tato aktivita
se neomezuje pouze na Nizozemsko, ale obrací se na celý svět.
Duchovní škola Zlatého Růžového Kříže vyrůstá v „živé tělo“,
v němž jsou přítomny všechny hodnoty a síly, které může toužící
duševní člověk použít. Jan van Rijckenborgh popisuje znovuzrození nové duše ve všech jednotlivostech, a to nikoliv jako teorii, ale z vlastní zkušenosti na této cestě. Jako gnostik má jasnou
představu o možnostech a těžkostech svých žáků a povzbuzuje je,
aby nesli plamen Růžového Kříže do světa „ne proto, aby škola
byla velká,“ jak prohlašuje, „nýbrž proto, aby pomohli trpícímu
lidstvu z jeho úpadku.“
O tom, že lidé jeho výzvu slyší, svědčí počet žáků a členů, který
téměř na celém světě rychle vzrůstá. V době, kdy je tato kniha
vydána, působí duchovní škola Zlatého Růžového Kříže přibližně v 70 zemích. Existuje několik set center, v nichž mohou žáci,
13
členové a zájemci tomuto poselství naslouchat. Mnozí již usilují
o vnitřní obnovu, která je v díle Gnose v aktuálním zjevení vysvětlena. Chtějí se osvobodit od cesty lidstva vedoucí k zániku
a nalézt vývojovou cestu vedoucí vzhůru, neboť se nyní blíží konec jedné časové periody.
Aquarius, Vodnář, bude znamenat sklizeň úrody minulosti. Doufáme, že poselství Gnose v aktuálním zjevení zastihne mnoho hledajících ještě včas, aby mohli a ve své nejhlubší bytosti si také
přáli na toto poselství správně reagovat.
ROZEKRUIS PERS
14
PRVNÍ DÍL
NOVÁ PERIODA LIDSTVA
15
16
I–1
STAV VĚDOMÍ JE STAV ŽIVOTA
První kapitolu začneme zkoumáním nové periody lidstva, do níž
jsme vstoupili. Je to perioda, která má mnoho co říci zvláště žákům moderní duchovní školy a všem, kteří jsou na základě svého
vnitřního stavu a zaměření k tomuto žákovství povoláni. Je to perioda, z níž vychází mimořádně naléhavá síla a jež se v průběhu
nesčíslných generací vyskytuje jen jednou. Proto tato perioda vykazuje tolik aspektů, konsekvencí a zvláštností, neboť je zapotřebí zásadního a pronikavého uvědomění.
Dveře za lidstvem se již totiž zavřely. Vstoupili jsme do totálně
nového prostoru, a to nejen jako lidstvo všeobecně, ale zejména také jako duchovní škola, a každý z nás se tomu přizpůsobil.
Nemělo by smysl sugerovat vám realitu této nové periody tak,
že byste mohli říci: „Ach ano, to je zajímavé! Podle všeho máte
nejspíš pravdu!“
Pokud byste reagovali takto, pak by to byla pouze teorie, a vy
byste o této teorii uvažovali stejně, jako člověk této přírody uvažuje o každé teorii. Je možné, že byste potom čas od času, když by
se vám to právě hodilo a vzpomněli byste si na to, něco z toho také
uplatnili v praxi. Jistě však pochopíte, že teorie nikdy není praxe
ve smyslu Gnose. V našem běžném světě je praxe vždy uplatněnou teorií. Člověk se trochu něco naučí a to, co se naučí, používá.
17
V našem životním poli jedinec postupuje od teoretického stupně
k praktickému. Avšak ve smyslu Gnose je praxe vždy důsledkem
stavu vědomí a to pokaždé vyvolává konsekvence, protože stav vědomí je skutečnost, z níž se člověk pokouší žít. Životní stav, který
se tímto způsobem vyvíjí a z něhož tedy člověk působí a usiluje, je
potom stejně tak skutečný jako stav jeho vědomí a nemá nic společného s uplatňovanou teorií. Pokud vaše vědomí směruje vaši
pozornost na určitý cíl a vy ho shledáte správným, pak i kdyby
vám všichni teoretici říkali: „Jenom nechoďte tímto směrem!“,
vaše vědomí vás postaví před cíl, a tím své vědomí proměníte v určitý životní stav. Tento stav života je potom stejně tak skutečný,
jako stav vašeho vědomí.
Uveďme si příklad. Představte si třeba teologa. Na univerzitě
se jako student zabývá teorií, ale ve svém společenství se brzy
nachází, jak se říká, v teologické praxi. Ptáme se vás nyní: „Je ve
vztahu k Božímu království nějaký rozdíl mezi těmito dvěma stavy bytí, tedy, je-li teologická teorie uplatněna v praxi?“ V žádném
případě! Teolog jako člověk vlastní určitý stav vědomí a ten určuje jeho skutečnost, jeho životní stav, a nikoliv teologie.
Jde o to, abyste si byli vědomi nové periody, protože jenom
stav vědomí se může stát stavem života. Skutečnost vědomí vytváří skutečnost života; promítá se do nitra i navenek.
Pokud to nyní ve vás, poté co jste si toto přečetli, vyvolalo
údiv, potom teorii převádíte do praxe jen běžným přírodním způsobem, neboť žasnoucí člověk není vědomým nebo plně vědomým člověkem. Tím byste ovšem nikdy nezískali podíl na nové
periodě v osvobozujícím smyslu. Jedna skutečnost se musí promítat do druhé skutečnosti a skrze ni. Potom je nastolena rovnováha.
Nenastane-li stav rovnováhy, pak se člověk cítí stále k smrti nešťastný, velmi nespokojený a silně znepokojený. To je zákon přírody. Vzpomeňte si na zvíře. Jakmile si je zvíře vědomo nebezpečí,
18
snaží se před ním utéci, a tím nastolit rovnováhu. Stav vědomí je
tedy zároveň také stav krve.
Jste-li si tedy s námi vědomi nové periody, pak vás samozřejmé
vnitřní rozhodnutí bude nutit k činu, aby se vědomí projevilo v takovém životním postoji, který by s ním byl v rovnováze. Moderní
duchovní škola se v tomto smyslu snaží koordinovat snahy svých
žáků tak, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků. Škola chce
svým žákům, u kterých se dá předpokládat vědomí nové periody,
dát poučení a nasměrování. Uvidíte, že toto je oprávněné a praktické teoretizování.
Představte si, že si uvědomujete vstup do totálně nové situace,
jako kdybyste se náhle ocitli v cizím městě, v němž se nevyznáte. Abyste se s touto situací vyrovnali, začnete hledat svou cestu.
Nedá se pak přece mluvit o pouhé teorii, když vám někdo jiný,
kdo se již okolnostem přizpůsobil a cestu zná, poskytne pomoc
a povzbuzující poučení pro vaši správnou orientaci.
Tak možná pochopíte, že tyto výklady stojí ve zvláštním světle, ve světle, které se dokonale přizpůsobilo čtvrté Gnosi, Gnosi
nového životního postoje. Vedli jsme rozhovory, které byly zcela
zaměřeny na to, abychom vám zprostředkovali pochopení nebo ve
vás probudili touhu po spáse nebo vás povzbudili k sebepředání.
Nyní však jde o bezprostřední, přizpůsobený životní postoj jakožto nezbytnou odpověď na naléhající stav vědomí.
Je jasné, že také první Gnose, Gnose pochopení, může být uskutečněna pouze na bázi vědomí uzrálého zkušenostmi. A rovněž
pro druhou a třetí Gnosi, Gnosi touhy po spáse a sebepředání, je
podmínkou potřebný stav vědomí. Pochopíte tedy, že je zapotřebí
jasného, cílevědomě zaměřeného stavu vědomí, má-li náš výklad
skutečně přinést ovoce. Budete-li na základě pochopení, touhy po
spáse a sebepředání stále vědomější, pak ve vlastní bytosti velmi
19
přesně uskutečníte nový stav bytí jako zrcadlení nové doby, na
kterou je možná pouze jediná odpověď, a sice odpověď inteligentním, novým a dynamickým životním postojem. Lépe tomu porozumíte, když se zeptáte, co je to vědomí.
Stav vědomí je elektromagnetický stav. Vědomí je totiž utvářeno sedmi centry, naplněnými magnetickým, astrálním fluidem.
Tato centra se nacházejí ve svatyni hlavy, v sedmi mozkových
dutinách. Živena jsou procesem dýchání magnetického systému
v mozku, který přitahuje astrální fluidum z meziplanetárního
magnetického pole. Váš individuální stav vědomí je proto plně
závislý na druhu a působení vás obklopujícího meziplanetárního
magnetického pole.
Tak je nyní jasné, jak se vyvíjejí nové periody. Změny často
bezprostředně vyvolají změny v projeveném životě, tedy i v životním poli člověka.
Meziplanetární magnetické pole sestává z dvanácti proudů,
projevujících se mimo jiné také v člověku. Těchto dvanáct proudů
je založeno na plánu, který se manifestuje v časoprostoru. Z toho
vyplývá, že dvanáct elektromagnetických proudů je řízeno jinými, mocnějšími magnetickými proudy. V důsledku toho tedy
existuje mnoho magnetických systémů, silnějších a slabších, jež
se vzájemně ovlivňují.
Magnetické pole, které oživuje dialektickou přírodu, vyvíjí řadu
period, a tím časoprostorovou cestu lidstva. Na této časoprostorové
cestě nemá člověk dialektické přírody co rozhodovat. Nemá k tomu
žádnou svobodnou možnost. O člověku je rozhodováno. Lidstvo
je řízeno, neboť magnetický stav je stav vědomí, a stav vědomí je
stav života. To, co existuje v elektromagnetickém poli, se promítá
do našeho mozku a projevuje se jako vědomí, a to, co jako vědomí
sídlí v člověku, naléhá k projevení života. Proto je člověk přírody
plně řízen. Nemá co rozhodovat. Je rozhodováno o něm.
20
Člověk je součástí magnetického procesu. Každý člověk je částí
velkého těla, v němž následuje jeden vývoj za druhým. Organismus
běží jako hodinový stroj. Ručičky hodin se otáčejí kolem dokola
nahoru a dolů. Proto může být celý plán, celý postup, také předem vědomě a časoprostorově s různými daty určen. Může být určen i tehdy, bereme-li v úvahu relativitu času. Čtyřiadvacet hodin
v jednom dni se může zdát delších nebo kratších než v jiném dni,
přesto zůstávají čtyřiadvaceti hodinami. Relativita tedy nemá žádný vliv na časoprostorový řád.
Bylo by tedy nesmyslné říkat: „Chci se nyní jako žák moderní duchovní školy a na základě svého stavu vědomí rozhodnout
k tomuto nebo jinému životnímu postoji.“ Řekli jsme již: v časoprostorovém řádu se není co rozhodovat, protože člověk je žit.
Pokud by tím ovšem bylo řečeno opravdu vše, pak bychom mohli
moderní duchovní školu klidně zavřít. Hned jinak se to ale jeví,
když víme, že tento časoprostorový řád s jeho vývojem lidstva
připouští také vnímání jiného magnetického pole, totiž magnetického pole Gnose. Jakmile je člověk jednou spojen s tímto jiným
magnetickým polem, je jím také žit a zákonitě směřuje do tohoto
jiného magnetického pole.
Chceme vám jen vysvětlit, že když se člověk nachází v určitém
magnetickém poli, je také tímto magnetickým polem řízen. Je pak
takřka nucen žít v souladu se zákony dotyčného magnetického
pole. Jestliže tedy má volbu mezi dvěma magnetickými životními
poli, pak je jasné, že se musí řídit podle zákonitého chodu buď
jednoho, nebo druhého pole.
Souhrnně tedy zjišťujeme, že existují dvě magnetická pole,
z nichž jedno působí na lidstvo na základě jeho přírodního stavu
a to druhé pouze za určitých podmínek. Časoprostorově pozorováno pracují obě tato pole po jistou dobu podle stejných vývojových linií. Pak ovšem nastává okamžik, kdy se od sebe odchýlí,
21
takže vzniknou dvě skupiny lidí, z nichž každá náleží jinému poli.
Těmito poli se naprosto rozcházejí jak co do svého tělesného stavu, tak i stavu mravního a duchovního.
Stačí zde konstatovat, že takový okamžik ve světovém dění
nyní nadešel. Obě magnetická pole, která existují v našem přírodním řádu, se od určitého data, jež je již za námi, od sebe oddělují.
Projeví se totální změna určitých skupin lidí, pokud jde o běžný
dialektický typ. Jedna skupina jde obvyklou cestou lidstva, druhá
skupina jde cestou oddělených, stezkou nové rasy. Stav vědomí
přitom určuje stav skupin i osobností.
Náležíte-li svým stavem vědomí k duchovní škole, potom se
nasměrujte na tento velký a nádherný okamžik ve světovém dění
a svým novým životním postojem se zapojte do našich řad. To
vás nebude stát žádnou námahu, neboť stav vědomí je stav života.
Jste-li si vědomi nové periody, existuje pro vás jenom jedno řešení: váš stav vědomí musí být přeměněn ve stav života. Spojte se
proto v novém životním postoji s námi, a sice nikoliv na základě
teoretických úvah, ale ze životní potřeby.
22
I–2
DVA ZÁKONY
Jakob Böhme kdysi řekl, že Bůh uzavřel vesmír hříchu, a tak od
sebe oddělil lásku a hněv. Tím je myšleno to, že v našem světě hněvu působí dva magnetické systémy, magnetický systém
světa hněvu, přírody smrti, dialektiky, a božský magnetický systém, Gnose. Ve filosofii Jakoba Böhma se také přísně rozlišuje
mezi Neměnným královstvím a vám známým přírodním polem.
Gnostické magnetické pole však ovládá a řídí dialektické magnetické pole. Představte si dialektickou přírodu jako uzavřený prostor, který je ze všech stran obklopen Gnosí; pak máte přibližně
obraz skutečnosti.
Gnostické magnetické pole ovládá a řídí dialektické magnetické pole. Být poslušný vůči Bohu, být bohabojný, zbožný, všechna
tato tak hojně v Bibli užívaná slova nám chtějí naznačit, že jsou
dva aspekty náboženského cítění. Je možné, že se člověk ve světě
hněvu spojuje přímo s gnostickým polem záření. Ale také je možné, že se plně spojuje s dialektickým polem. Přesto jej i v tomto
případě, třebaže prostřednictvím dialektiky a s její pomocí, řídí
Gnose. Můžete na gnostické pole reagovat pozitivně, zcela se
přiklonit k pozitivnímu poli, anebo se můžete pozitivně přiklonit
k dialektickému magnetickému poli. I v tomto případě jste, jako
celá dialektika, řízeni gnostickým polem. Pak vás ovšem Gnose
řídí, jak již bylo řečeno, prostřednictvím dialektického pole.
23
V případě, že je přírodní stav primární, je Gnose sekundárním
faktorem. V druhém případě je Gnose primární a přírodní stav je
sekundární. Mějte tyto vztahy zřetelně na paměti a učte se jasně rozpoznávat, jak jsou absolutně rozhodující pro světlo nebo
temnotu, svobodu nebo připoutanost, život nebo smrt, bytí nebo
nebytí.
Dialektické pole, ze kterého člověk žije, je pole, z něhož se dá
vysvětlit celý váš bytostný stav, celé vaše vědomí. Celé toto pole
hněvu je, jak jsme právě konstatovali, ovládáno a řízeno Gnosí,
druhým magnetickým polem. Gnose svět hněvu uzavřela; svět
hněvu tedy žije v zajetí Gnose. Proto můžeme říci: „Svět hněvu
stojí pod zákonem.“
Existuje mocný zákon, který udržuje celý stvořený vesmír
uvnitř hranic. Pod tímto zákonem stojí celé dialektické pole, a tím
také všichni lidé. Všichni lidé jsou řízeni shodně s přírodou. Tento
interkosmický zákon zná paragrafy a definice, které sice nejsou
napsány písmeny, ale projevují se různými elektromagnetickými
vztahy a účinky. Tyto proudy elektromagnetického druhu jsou
neustále v pohybu a v postupně se odvíjejících periodách s sebou
vláčí stvořený dialektický vesmír. Stvoření, lidstvu, nezbývá, než
tyto proudy následovat. Když na to přijde, nemůžeme jinak, než
úzkostlivě přesně reagovat.
Stvoření stojí pod zákonem. Bůh řídí svět. Kdo o tom svědčí
v tomto smyslu, říká naprostou pravdu. Stvoření se sice kroutí
a bojuje, aby tomuto přírodnímu zákonu uniklo, ale je nemožné,
aby se to byť jedinému smrtelníku podařilo.
V tomto světě hněvu existuje něco, co k němu nenáleží.
Pomyslete na entity, které v sobě nosí růži srdce. Bojují za svobodu, ale většinou negativním způsobem. Existuje strašlivý pud
„já“, šílený pud sebezáchovy, chorobná posedlost učinit tuto přírodu neměnnou. Tím vznikají uvnitř světa hněvu mnohá napětí
24
směřující k explozi. Avšak náš vesmír je uzavřený a my jsme zákonem drženi v zajetí. Když tedy někdo prorokuje nebo učí a říká:
„Myslete, nejednejte proti božskému zákonu, protože v den, kdy
tak učiníte, vás stihne trest,“ pak má tento varující člověk skutečně pravdu nejen z hlediska přírodního náboženství, ale i vědecky,
protože se nemůžeme stavět na odpor elektromagnetické dráze,
která nás ovládá.
To je žalostný stav, neboť tím bylo stvoření skutečně zbaveno smyslu života. Sedíte-li ve vězení, pak nemůžete říkat: „Toto
je teď smyslem mého života.“ Smysl života je totiž někde mimo
vězení. Je-li tedy řečeno: „Buď poslušný, nejednej proti zákonu,“
je tím konstatován pouze skutečný stav uvnitř vězení, v němž je
celé lidstvo uzavřeno. Jinak vyjádřeno: „Poslušnost vůči zákonu,
nebo bude použito síly.“ Znáte tato slova. Je to tedy náboženskou
povinností. V případě poslušnosti se pak životní kolo vesele otáčí
dál bez příliš velkých překážek. V opačném případě vás pak otáčení kola bude neúprosně, silou a drcením, v opravdu bolestném
procesu učit zkušenostem připoutanosti.
Existuje jedna podoba náboženství, která se této realitě plně
přizpůsobuje a snaží se zcela podřídit interkosmickým elektromagnetickým zákonům. Kdo by mohl mít někomu za zlé, že je
religiózní tímto způsobem? Jedním dechem ovšem dodáváme, že
taková religiozita není ničím jiným, než poslušností ze strachu.
Tato religiozita postrádá totiž lásku, je egoistická, lhostejná, tvrdá, chladná; přitom ale také někdy, daří-li se člověku dobře, uspokojuje. Pomyslete například na knihu Žalmů. Tato kniha je ve
znamení takovéto religiozity. Je-li někdo v tísni, pak je to metla
osudu, která jej vhání do zcela zvláštních situací. Potom zaznívá
výkřik zoufalství: „Vysvoboď mě, ó Bože, vždyť mi voda sahá
až po krk!“ Avšak v následujícím okamžiku, když nouze a strach
pominuly, žalmista jásá: „Mléka a medu je zde hojnost!“ Znáte
25
to naivní počínání, hodiny proseb, je-li člověk v tísni, a hodiny
díků, je-li záležitost v pořádku. To je religiozita běžné, otupělé
přirozenosti.
Celé lidstvo se skládá z bytostí, které se zákonu buď podřizují, nebo proti zákonu téměř až do smrti bojují. Ti poslední, hnáni svými instinkty, zoufale zápasí, aby zákonu unikli. Zkouší to
mnoha způsoby, od těch nejnehoráznějších a nejpošetilejších až
po ty nejušlechtilejší a nejinteligentnější. Výsledkem tohoto odporu, jak tomu ani jinak nemůže být, je vždy násilí. Obojí, elektromagnetický tlak a hroznou bídu, dialektiku plnou zmaru a bolesti, zakoušejí čas od času na vlastním těle všichni lidé.
Nejinteligentnějším postojem je tedy rovněž religiózní oddanost, ovšem v tom smyslu, že je akceptován skutečný stav. Jestliže
člověk nemůže uniknout síle a tato síla je tak obrovská, že sám je
vůči ní nepatrný jako hmyz, potom je nejmoudřejší podřídit se
jí přesně tak, jak to říká kniha Kazatel. Když tuto knihu čtete,
pak si dobře všimněte jejího religiózního významu. Kazatel říká:
„Všechno je smutné, všechno je pomíjivé, všechno je jako otáčení
kola, všechno je takové, jak to bylo. A to nejlepší, co člověk může
udělat, je bát se Boha a podřídit se. Potom to jde tak, jak nejlépe
to jen okolnosti dovolí.“ To je vrchol religiozity v knize Kazatel.
Takovou religiozitu si dokážeme snadno představit, protože co
jiného by mohl člověk na horizontální úrovni dělat? Hlubší zamyšlení ve světle gnostické stezky vám však dá jasně nahlédnout,
že ani toto nemůže být smyslem života. Přece není smyslem života
uvádět do souladu nanejvýš bědné okolnosti ve vězení? Nemůžete
tedy zůstat u tohoto druhu religiozity a sklánět se ve smrtelném
strachu před silou zákona s voláním: „Ó Bože, pomoz mi!“
Jaký strach mají lidé z Boha! Všimli jste si již někdy, jak nesmírně se lidé v ortodoxních skupinách bojí Boha? Mnoho generací totiž zakusilo: „Poslušnost vůči zákonu, nebo bude použito
26
síly.“ Mojžíš vykládal zákon dialektických nevyhnutelností. Tomu
odpovídající náboženství je proto také naprosto logickou a nevyhnutelnou povinností. Žádný odpor – ať už se nazývá ateismus,
antireligiozita či jakkoliv jinak – nepomůže od toho, že se člověk
musí sklonit před zákonem. Pokud jde o působnost zákona, není
žádný rozdíl v tom, jestli někdo vysvětluje: „S tím nechci mít nic
společného,“ nebo jestli odevzdaně říká: „Zde jsem!“ Všichni
lidé, bez jediné výjimky, jsou na své pouti běžným životem dokonale náboženští v tom smyslu, že se sklánějí před vyšší silou.
Mojžíš, který vykládal Zákon, měl naprostou pravdu. Také
ostatní, kteří to před ním nebo po něm dělali, měli naprostou pravdu. Ale u toho nemusíte setrvávat. Vedle zákona dialektických nevyhnutelností, tedy vedle Starého zákona, který Zákon vykládá
a praví: „Poslušnost vůči Zákonu, nebo bude použito síly,“ existuje Nový zákon, zákon gnostických možností. Smysl života nemůže být v tom, abyste navždy zůstali ve vězení.
Ten, kdo to nahlédne a dokáže se pozvednout z běhu nezbytností, opustí v tomtéž okamžiku religiozitu Mojžíše a jeho stoupenců, skoncuje se Starým zákonem – který je naprosto správný – a s jásavým výkřikem, s pocitem intenzivního osvobození,
jej odloží stranou. Vystoupí ze světa hněvu, z dialektiky, do světa lásky Gnose, do nového životního pole. Tato možnost je pro
každého otevřena. Jakob Böhme proto také správně říká: „Bůh
v Kristu zasáhl svět hněvu až do srdce.“ To se nestalo proto, aby
vás stíhal svou mocí; Kristus vás napadá proto, aby vás pozvedl
vzhůru do svého světa lásky. Se životem pod zákonem se můžete
rozloučit jedině tehdy, když se cele předáte Gnosi.
Existují dva všeobecné, elektromagnetické systémy, které na
sebe vzájemně působí. Právem je můžeme označit jako Starý zákon a Nový zákon. Působí na sebe v tom smyslu, že nový zákon
řídí ten starý. Kristus napadá svět hněvu mimo jiné také proto,
27
aby jej a všechny v něm žijící entity co nejvíce chránil před nimi
samotnými.
To je teoreticky také moderní smysl trestu vězením. Podle
moderního pojetí není uzavření do vězení myšleno ani tak jako
trest, ale spíše jako opatření, aby dotyční byli chráněni sami před
sebou, aby se co nejlépe vychovali, což by bylo přirozeně skvělé,
kdyby to v praxi bylo také opravdu možné.
V každém případě Gnose působením Krista chrání svět hněvu před ním samotným. Zároveň Gnose zabraňuje tomu, aby svět
hněvu znečišťoval Logos, stvořený vesmír v dalekosáhlém smyslu
slova. Se systémem pod zákonem se tedy můžete rozloučit tím, že
se předáte novému, vůdčímu zákonu.
Na počátku Janova evangelia proto stojí: „Všem, kteří Jej
přijmou, dá On moc stát se opět Božími dětmi.“ Učiníte-li tento
obrat, bezprostředně získáte novou formu religiozity. Tuto novou
religiozitu svět pochopil jen zdánlivě. Zjistíte totiž, že pokud zůstanete takovými, jakými jste dosud byli, pokud budete jen občas
hovořit o Kristu, slavit vánoce a velikonoce a užívat všechna ta
známá slova, která najdete v Novém zákoně, nedostanete se dál.
Nová religiozita je praxí, stejně tak jako vždy byla praxí i vaše religiozita podle Starého zákona. Pod Starým zákonem musíte
přece poslouchat, jinak zažijete: „Poslušnost vůči zákonu, nebo
bude použito síly.“
Vynucená poslušnost, poslušnost z neúprosné nevyhnutelnosti, to je religiozita této přírody. Je to tedy životní praxe, životní
postoj, který musíte podle určitých pravidel uplatňovat od časného rána do pozdního večera. Stejně tak dokonale musí být zažíván
také Nový zákon jako samozřejmý životní postoj, avšak naplněn
porozuměním a radostnou, spontánní dobrovolností. Teprve pak
jste religiózní novým, pravým způsobem. Tento životní postoj se
musí projevovat v každé vteřině. Je to životní postoj čtvrté Gnose.
28
Znamená to úplně se rozloučit se starou formou religiozity, k níž
jste byli nuceni touto přírodou.
Někdo tedy může tvrdit, že vyznává novou formu religiozity, ale skutečnost je jiná. Jestliže to sice říkáte, ale nezažíváte,
pak se vším svým mluvením stojíte ještě plně pod zákonem staré
religiozity. Proto celá praxe dialektiky s používáním a zneužíváním jména Krista stojí ještě plně ve fázi Starého zákona, v domě
služby zákona dialektiky. Není jednoduché být vyveden z domu
služby dialektiky a být uveden do domu služby lásky Boží, do
chrámu Gnose. Není důležité, co říkáte, nýbrž to, co děláte. Jedná
se o čin, o čtvrtou Gnosi nového životního postoje.
Když to takto objasňujeme, je každý člověk, který směřuje
svými kroky na stezku, ze srdce ochoten tuto pravdu v jejím obecném smyslu přijmout. Mnozí o tom svým žákovstvím v moderní
duchovní škole podali důkaz. Tato pravda však nyní dostává pro
všechny zcela zvláštní smysl, neboť musí být zbavena všeobecnosti a vnitřně být zcela individuálně zpracována. To, co je všeobecně pravdou, co žáci v moderní duchovní škole jako pravdu
vyznávají a v důsledku toho si to osvojují, musí nyní v každém
z nich nabýt skutečné podoby. To se stane, když si každý tuto nutnost uvědomí, neboť: stav vědomí je stav života!
Svět totiž vstoupil do nové periody. Abychom to formulovali
přesně, podle chronologie Velké pyramidy v Gize se to stalo 20.
srpna 1953. Toho dne započala nová perioda, která potrvá do prosince roku 2001. Zahrnuje tedy časový úsek 48 let, druhou polovinu 20. století. V tomto časovém úseku čtyřiceti osmi let rozvine
moderní duchovní škola svou největší sílu a skupina jejích žáků
musí dostat zcela jiný charakter. Musíte si tedy uvědomit, co po
vás tato krátká perioda žádá a co vám umožní nebo již umožnila.
Pokud všechny tyto věci vibrují ve vašem vědomí, můžete ihned
začít s uskutečňováním. Stav vědomí je stav života!
29
Řídící, elektromagnetická Gnose jako Boží zákon vede dialektický
vesmír od periody k periodě, aby se ztracené Boží děti mohly vrátit do původní Otčiny, aby zajatci opět nabyli svobody. V periodě,
do které jsme vstoupili a která ve vnějším světě započala 20.
srpna 1953 a potrvá čtyřicet osm let, mohou být uplatněny nové
gnostické možnosti. Tyto možnosti byly uvolněny v předcházející periodě. Nyní jsou nám k dispozici a můžeme je využít.
Perioda, v níž byly tyto možnosti uvolněny, trvala od září 1936
do 20. srpna 1953, tedy přesně sedmnáct let. Filosofové pyramidy
ji nazvali periodou Královské komnaty. Moderní duchovní škola v těchto letech práci připravila a propůjčila jí formu. V tomto
časovém úseku asimilovala gnostickou stavební látku, započala
své dílo a připravovala se. 21. června 1953 bylo tělo moderní duchovní školy dokonale připraveno a 20. srpna 1953 vystoupilo na
veřejnost.
V následujících letech musí být všechno použito. Ti, kdo zůstanou pod zákonem, jdou přirozeně cestou, kterou určuje zákon,
neboť zákon vyžaduje poslušnost. Ale ti, kdo jdou vstříc Gnosi,
vstupují do fáze obnovy, pokud nyní začnou uvolněné síly a možnosti aktuálně používat. Nesmějí to odložit ani o čtyřiadvacet hodin. Nevycházejte z myšlenky: začnu s tím příští týden. Ne, teď!
Žijte od tohoto okamžiku v aktuálním „dnešku“. Uvolněné možnosti mohou a musí být uplatněny nyní.
Pokud si novou možnost ještě neuvědomujete, pak bohužel
plně stojíte ve Starém zákoně. Ale pokud si to uvědomujete, pak
se tyto nové možnosti ve vás projeví. Pak s námi vyjdete z domu
služby starého stavu do svatých síní nového, vycházejícího bratrstva, neboť: stav vědomí je stav života. Vědomí, které je ve vás, se
musí manifestovat.
Zveme vás, abyste s námi přeměnili nový stav vědomí ve stav
života. Od této chvíle se moderní duchovní škola zjevuje v totálně
jiné podobě.
30
I–3
NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ
Jak jsme již v předešlé kapitole vysvětlili, v periodě, která je za
námi, byly uvolněny možnosti, jež musí být využity. To všechno je
pochopitelné, neboť abychom mohli něco vykonat, musíme o tom
nejprve něco vědět, získat znalosti, ale také k tomu mít možnosti,
tedy základní prvky. Pokud je to takto vysvětlené, nemůžete proti tomu nic namítat. Stejně tak okamžitě porozumíte tomu, že je
nezbytné vlastnit odpovídající vědomí, sloužící jako most mezi
uvolněnými možnostmi a jejich uplatněním. Tím se znovu potvrzuje, že stav vědomí je stav života.
Dále jsme hovořili o dvou elektromagnetických polích, totiž
o poli běžné přírody a o poli Gnose. Mluvili jsme o dvou zákonech: o životě pod zákonem se všemi jeho následky a o životě
v božské lásce, o nutnosti vystoupit ze světa hněvu a vstoupit do
světového řádu božské lásky.
Když to všechno nyní přehlédnete, vyvstává otázka: „Jaký přímý, praktický užitek z toho může být v krátké době získán? Co
z toho mám právě teď?“
Duchovní škola říká: „Stav vědomí je stav života. Máte-li vědomí odpovídající novým a exkluzívním možnostem, které byly
uvolněny, pak vystoupíte z domu služby Starého zákona do svatých síní nového, vycházejícího bratrstva.“
To je krásně řečeno, ale je tomu opravdu tak? Není to pouhá
teorie, spekulace, kterou si něco namlouváme? Musíme totiž také
31
dávat pozor na to, abychom neříkali: „Život pod zákonem není tak
špatný, nebo alespoň nemusí být tak špatný. Zamysleme se někdy
nad tím, jak jsme v minulosti proti sobě ustavičně bojovali, ať už
sečnými nebo střelnými zbraněmi. To už v budoucnu nechceme
dělat. Chceme být k sobě navzájem laskaví, uzavírat prospěšné
dohody a žít společně v radosti, spokojenosti a štěstí. Tak to přece
chce Gnose. Chceme spolu začít žít jako noví lidé.“ A usmíváme
se na sebe, když se potkáme, jsme k sobě vlídní a nepadne mezi
námi jediné ošklivé slovo. Zjistili jsme, že spolužití bez neshod
a svárů je možné.
Taková ujišťování jste jistě již slyšeli nebo četli. Mohli jste je
slyšet v mnoha zabarveních a ve všech tóninách, i když byl spor
veden jen slovně, pouhou kritikou, neboť i kritikou, jízlivým a ostrým slovem je možné se vzájemně velmi zraňovat.
Když k vám hovoříme o enormním významu čtvrté Gnose,
nového životního postoje, nesmíte přijmout životní postoj, který
je jenom jiným prostředkem k pokračování vašeho běžného života, protože pak je to jen zbraň, s jejíž pomocí se prosazujete
v existenčním boji. Pak vaše změna není vnitřní změnou, ale pouze jiným šatem, který jste si oblékli. Potom se vzájemně oklamáváme. V duchovní škole rozhodně nechceme, abyste šli touto
cestou, protože pak nevyjdete z domu služby, ale zůstanete v něm
a zemřete možná v dlouho udržované rovnováze svých zájmů.
Pochopte, že to není žádným řešením, osvobozením z kola
zrození a smrti, vykoupením vyprázdněných mikrokosmů! Proto
stojí v jedné naší chrámové písni:
Nový postoj životní
sebe poznat žádá.
Kdo chce spět v nové žití,
musí začít znova.
32
Vědomí obsahuje spoustu možností a sil, které určují jeho druh.
Tyto možnosti a síly se ve vašem životě projevují jednotlivě nebo
i ve spojení. Tím se formuje život, ba celé tělo. Každá buňka vašeho těla reaguje na stav vašeho vědomí. Všechna onemocnění úzce
souvisejí s vědomím. Na to především dávejte pozor a nemyslete
si, že se můžete uzdravit pomocí nějakých prášků, čajů nebo určité terapie. Musíte vycházet z vědomí! Pak vám prášky, pilulky,
kapky nebo nějaké léčebné postupy mohou případně doplňkově
pomoci. V případě, že nezměníte své vědomí, potom ani tělesně
nebudete nikdy jiní.
Jestliže se ve vás projeví nové vědomí, je vyloučeno, aby to
mělo za následek pouze jinou mravní kvalitu, jiný životní postoj.
Kromě toho to bude mít ještě ten následek, že se změní celá vaše
osobnost, celý váš tělesný stav. Proto v duchovní škole hovoříme
o transfiguraci. Změní se nejen váš život a vaše chování, ale i vaše
současná podoba, celá vaše tělesnost se začne ve spojitosti s mikrokosmem měnit.
Víte, že tělo reaguje na atmosférickou substanci, a tudíž také
chápejte, že na totálně změněnou elektromagnetickou substanci
musí reagovat celá vaše bytost. Nyní vše závisí na tom, zda budete
schopni všechno předcházející přijmout nejen rozumově-mravně,
ale že si toho budete také vědomi.
V duchovní škole hovoříme o mnohém, o čem můžete okamžitě říci: „Ano, to je úplně správné,“ protože vám to váš rozum
objasňuje a váš pocit vám to říká. Ale to nestačí. Vše, co ze stezky
a nového života rozumově-mravně přijmete, musí ve vaší bytosti nabýt podoby jako stav vědomí, jako magnetická síla. Potom
z toho můžete začít žít a vyjádřit to ve svém životě. Uvědomění
je magnetické dýchání. Vstoupíte-li takto do nového magnetického stadia, bude to mít za následek nové životní stadium. Stav
vědomí je vždy stav života. Projevující se účinky potom nabývají
33
podoby v sedmi pochodních, v sedmi magnetických ohniscích
svatyně hlavy.
Nyní však stojíme před problémem, pokud říkáte: „Ano, rozumově-mravně to mohu přijmout. Rozumím, o co jde. Vím, že to,
co se říká o uskutečnění nového životního postoje, je správné.
Vy ale nyní vysvětlujete, že vědomí ve smyslu duchovní školy
je nový způsob magnetického vdechování nových možností a sil
prostřednictvím systému mozku. Tohoto bodu jsem ale ještě nedosáhl.“ Nebo se nás ptáte: „Dosáhl jsem toho bodu? Řekněte mi
to, prosím.“ Ukazuje se tedy, že si v této věci nejste ještě zcela
jisti. Nebo říkáte: „Můj mozek je pro nové magnetické dýchání
ještě úplně uzavřený, zatímco já přece toužím, doufám a věřím.“
Připusťme tedy, že je to s vámi tak, že nové magnetické dýchání
ještě neznáte, avšak normální, rozumově-mravní přijetí cesty, kterou chce s námi Gnose jít, ve vás existuje, že rozumově-mravně
chápete neomylnost a pravdu Gnose.
Můžete se pak ptát: „Může škola moje rozumově-mravní pochopení a uznání, že cesta, kterou se svými žáky jde, je správná,
akceptovat jako pracovní základnu, i když stojím takřka mimo?
Mohu mít na základě toho, co je ve mně, přesto účast na spáse
nového vycházejícího poselství? Nebo přicházím příliš pozdě?
Náležím snad k těm opozdilým? Je to nové, osvobozující, pro mne
jenom něco, o čem se mluví, ale co ve mně již nemůže vyvolat
žádnou sílu?“
Mnozí se nepochybně čas od času takto ptají. Nuže, smíme vám
říci, že zmíněné rozumově-mravní porozumění může být skutečně
přijato jako pracovní základna, pokud jen uznáte, že tato základna
je absolutně nezpůsobilá, aby v opravdu novém smyslu přeměnila stav vědomí ve stav života. Nové elektromagnetické síly musí
proudit přes magnetický systém mozku do sedmi ohnisek svatyně
34
hlavy tak, že se tento sedmiramenný svícen v nové elektromagnetické substanci rozhoří sedmi plameny. O to jde! Váš svícen ještě nehoří v novém světle. Proto ve vás musí na základě toho, co
bylo prohovořeno, nastat zásadní změna. Za této podmínky vás
duchovní škola může přijmout v počátečním stadiu nové periody
jako účastníky. To poskytne srdci důvěru, to jsou pro vás slova
plná naděje a povzbuzení.
Na této bázi jste nyní vyzváni, abyste se v nejkratší době přímo
vy sami chopili vykonání dvou úkolů: zaprvé, abyste s novou situací dokonale sladili svoji víru; za druhé, abyste s novou situací
dokonale sladili svůj životní postoj.
Rozeznejte dobře tento trojúhelníkový vztah. Toužíte po novém magnetickém dýchání, ale systém vašeho mozku je ještě
uzavřený, a tím váš životní stav ještě neodpovídá nové možnosti.
Otevřete se proto vírou a životem, to znamená bezprostředním,
pozitivním magickým životem. Ve své životní praxi nejste ještě
dost magičtí. Mohli byste mnohem více magicky zasahovat do
svého vlastního života. Jestliže věříte v cíl duchovní školy, potom
jednejte z tohoto stavu víry, inteligentně, konsekventně, a ničeho
se nebojte. Přejděte k praxi čtvrté Gnose, Gnose nového životního
postoje. Když to uděláte, nevyhnutelně zvítězíte. To je klíč k podílnictví na nové periodě.
„Ale,“ zeptá se možná čtenář, „není to opět fráze, nejsou to zase
jen krásná slova, která mají člověka na chvilku uchlácholit?“
To chceme na závěr zkoumat. Všimněte si začátku Kázání na
hoře. Poutníci vystupují na horu Ducha. Také vy jste, stejně jako
oni, poutníci; také vy se snažíte přiblížit k vrcholu hory spásy.
A první slova, která k vám zaznívají, jsou: „Blahoslavení chudí
duchem“ – kteří proto touží po Duchu – „neboť jejich je království nebeské.“
35
Jestliže opravdu věříte ve vysoký cíl duchovní školy, jestliže
můžete z celého srdce říci: „Toužím po něm, věřím a doufám“,
jestliže z vaší svatyně srdce vyráží naléhavý výkřik touhy jako
magnetické volání v každodenním, nepřetržitém záření, potom
vám bude blaženost, dokonalá gnostická plnost k dispozici; potom se vám nabídne celý potenciál univerzálního života. Jestliže
upřímně toužíte po Duchu a poznáváte svou totální chudobu, přijde k vám všechno zdarma. Pak získáte celé své dědictví. Potom
k vám přijde hojnost božské milosti, milost Nehybného království. Potom je při vás a ve vás. Potom Gnose vstoupí do růže
srdce. To je pak prvním magickým výsledkem: dědictví Gnose,
božský oheň, se uvádí do harmonie s vaším vlastním vibračním
stavem.
Nyní se můžete zeptat: „Je toto nový stav vědomí?“ Ne, toto
ještě není stav vědomí, který je od vás žádán v nové periodě. Je
to asi tak: vy toužíte, věříte, doufáte, a Bratrstvo vám říká: „Je to
zde.“ Poznáváte-li a zažíváte-li svoji chudobu, svoji touhu, je vám
dokonalá blaženost nebeské královské říše k dispozici. Jenže…
vy ji ještě nemůžete používat. Vy z ní v tomto okamžiku ještě nic
nemáte. Takovýmto způsobem vám byla dokonalost možná již nesčíslněkrát podána, ale vy ji nemůžete použít, protože vaše osobnost, vaše tělesnost z přírody smrti je dosud naprosto nevyhovující. Vaše pětinásobné duševní fluidum ještě není schopno snést radiace Svatého Ducha. Vaše pětinásobná duše se tedy musí vyladit
a připravit na přijímání Gnose. A to musíte udělat vy sami. Proto
je nutný nový životní postoj: opravdu vnést do života inteligentní,
nový způsob jednání, den za dnem, hodinu za hodinou, vteřinu za
vteřinou. To staří mystikové nazývali „žít z víry“.
Každý pravý žák duchovní školy věří a touží. Pod touto touhou častokrát sténá celá jeho bytost. Nezřídka se nachází ve velké
tísni; ale touží-li opravdu, pak je „to“ již zde. Je vám to zcela
36
nablízku. Musíte jen otevřít svou bytost a přijmout „to“, vpustit
„to“ dovnitř. Jestliže věříte, pak z této víry musíte také žít – v novém životním postoji. Musíte napadnout sami sebe, bez ohledů,
bez sebelítosti, bez smlouvání, v souladu se svou zbožnou touhou
a v konsekventním jednání. To nakonec otevře celou vaši duši, celou vaši tělesnost pro vylití Svatého Ducha.
Měli byste se někdy seznámit ve světové literatuře s tím, jak
všichni, kteří se nazývají věřícími, touží po Svatém Duchu. Je
na to zaměřena zcela nová, tzv. švýcarská teologie, která hlásá:
„Musíme být opět otevřeni pro Svatého Ducha.“ Samozřejmě!
Ovšem otevřít se pro Svatého Ducha je možné jedině tak, že budeme důsledně žít z pětinásobné Gnose.
Doufáme, že to můžete nahlédnout a uznat, že všechno je plně
v dosahu současných možností žáka. Žijete-li z pětinásobné Gnose,
otevíráte svou duši pro vylévání Svatého Ducha. Nic vám nebrání
v tom, abyste s tím začali dnes. Jste-li k tomu odhodláni a také to
děláte, nový stav vědomí bude pro vás brzy skutečností. Potom můžete s novým elektromagnetickým fluidem pokročit dál k novému
životnímu stavu. Pak se prokáže, že elementární pracovní základna
ve vás byla zcela postačující, aby přivodila otevřenost, abyste mohli
vstoupit do spásy nového vycházejícího bratrstva. Pak se prokáže
pravdivost slov: stav vědomí je stav života.
Neotřesitelné základny nového životního stavu tedy dosáhnete
dvojnásobným magickým životem ve víře a v novém životním
postoji, uskutečňovaném tak důsledně, tak neodvolatelně, tak nezlomně, že žádná zpětná změna již nebude možná.
Ve víře a v novém životním postoji září celá pětinásobná, univerzální Gnose. O této pětinásobné spásné cestě hovoří transfiguristicky působící pracovníci již miliony let. Pochopení, touha po
spáse a sebepředání vytváří novou, osvobozující víru a logickým
37
důsledkem toho je nový životní postoj. Touto čtverou Gnosí budete přijati do nové rasy, budete putovat po jejích cestách a mít podíl
na jejích zjeveních.
Kdo jde touto cestou, ten překoná.
38
I–4
NOVÝ ZÁKON SRDCE
Hovořili jsme o novém životním postoji, jímž se vaše osobnost
musí stát vnímavou a schopnou přijmout dotek elektromagnetických sil univerzálního života. Z doteku těchto sil Svatého Ducha
se může probudit nové vědomí, a tím být umožněn nový stav života.
Vysvětlili jsme vám, že Bratrstvo vás chce přijmout takové,
jací jste, prokážete-li v sobě samých připravenost k dvojnásobnému magickému působení, které označujeme jako víra a život.
Tyto dva aspekty nelze od sebe oddělit. Kdybyste se o to přece jen
pokusili, očekávaný výsledek by se stejně nedostavil.
Jistě pochopíte, že si škola nepřeje dávat vám nějaká životní
pravidla, předepisovat vám, co smíte a co nesmíte, co je a co není
žádoucí. Nedá vám žádný transformovaný Starý zákon ani žádné
nové „Desatero přikázání“. Stejně tak není záměrem školy zahalovat nová životní pravidla do hávu mystiky.
Existuje mnoho mystických pouček a životních pravidel, které
vás naplní úctou, pohroužíte-li se do nich. S hlubokým pohnutím
se potom tomuto mystickému jazyku oddáváte a často citujete:
„Kristus říká…,“ a „Buddha říká…,“ a mnozí básníci a filosofové
říkají… Skutečně to „říkají“, a to, co vám předkládají k pochopení, je krásné a povznášející. Dobře si však povšimněte, že vám
říkají, abyste jednali!
39
„Nový životní postoj vyžaduje poznat sebe.“ Nuže dobrá, tedy se
jasně, vědomě poznávejte. Když Kristus říká: „Následujte mě,“
pak těmto slovům musíte správně porozumět. Je jimi myšleno, že
máte následovat zákon, který byl vepsán do vašeho srdce.
Řekli jsme, že každý pravý žák moderní duchovní školy touží
po doteku Svatého Ducha. Vychází ze stavu víry a v tomto stavu jakoby z dálky rozpoznává celou řadu možností. Je-li tedy řeč
o stavu víry, pak existuje také světlo víry, v němž vidíte určité
perspektivy. Budete-li nyní toto světlo v sobě dobře zkoumat,
objevíte, že v tomto záření je obsažena celá řada návodů, jak to,
co jste v tomto světle poznali, můžete uskutečnit. To je zákon ve
vašem srdci.
Tento zákon vepsala vaše vnitřní růže světelným znamením do
krve vašeho srdce. A přece je tento vnitřní zákon u každého zcela
odlišný. Princip je stejný a konečný cíl je stejný, avšak to, co bylo
nebo ještě bude zapsáno do vašeho srdce, je plně přizpůsobeno
vašemu stavu bytí, vaší individuální minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Proto vám také škola nedává žádný vnější zákon, proto
po vás škola nepožaduje uplatňování určitých pouček a životních
pravidel. Radí vám však, abyste na bázi skutečného stavu víry
uplatňovali zákon ve svém vlastním srdci. Všechno, co je takto
zapsáno do srdce, si můžete uvědomovat. A to, co si uvědomujete, můžete šířit a uplatňovat v životě.
Pokud si některých věcí a nezbytností ještě nejste vědomi,
potom také ještě nejsou zapsány ve vašem srdci. Potom i kdyby
o nich někdo jiný mluvil a říkal vám: „Toto musíte dělat a tamtoho musíte zanechat,“ nemohli byste to uvést do praxe. Proto se
nás nemůžete ptát, jaký nový životní postoj je pro vás nutný.
V tomto ohledu vám nemůžeme pomoci. Můžeme vám jen
odpovědět: „Pohlédněte do svého vlastního srdce. Čtěte dopis ve
vlastním srdci a podle něho jednejte. Následujte svou vlastní cestu
40
ve svém vlastním tempu a uskutečňujte věci v pořadí určeném jen
pro vás. Ale … jednejte, konejte, nešetřete sami sebe – to je magie
nového životního postoje.“
Zároveň pochopte, že vás tato magie nesměruje na život druhých. Máte dost práce sami se sebou a při tomto svobodném zednářství se vám bude nedostávat času.
Takto, tímto způsobem – a žádný jiný neexistuje – otevřeně
odhalíte svůj duševní stav před Gnosí, která již dlouho klepe na
dveře vaší duše. A ona do vás vstoupí a ubytuje se ve vás, a pak se
vám nový stav vědomí stane novým stavem života.
41
I–5
ZNOVUZROZENÍ DUŠE
Nyní se budeme podrobněji zabývat důsledky a účinky nového
stavu života, vyvolanými novým stavem vědomí.
Dejme tomu, že se v tomto okamžiku, po mnohých a každodenních přípravách, podílíte na novém magnetickém fluidu Gnose,
pak je to důsledek vašeho uplatňování pětinásobné univerzální
Gnose. Za prvé: jasný náhled, za druhé: upřímná touha po spáse
a za třetí: dokonalé sebepředání. Tyto tři kvality určily charakter a magii vašeho stavu víry. Ten vás za čtvrté dovedl k novému
životnímu postoji, který svou magií a svým charakterem otevřel
vaši smrtelnou duši a osobnost pro nepomíjivé světlo Gnose.
Výsledkem bylo za páté bezprostřední přijetí do nového životního
pole, váš vstup do nové rasy, lidu Božího.
Musí být řečeno jako axiom, že od první vteřiny, kdy systém
mozku nadechuje nové magnetické fluidum, je nový život, nová
bytost skutečností. V tomto okamžiku se žák zrodil v novém životním poli a začíná velký regenerační proces, transfigurace.
Jakmile je tento okamžik uvítán, lze mluvit o vystoupení ze
starého životního pole a vstupu do nového životního pole. Mezi
tím není nic anebo nanejvýš zlomek vteřiny. Mezi tím například
nikdy není něco jako průchod „rudým mořem“ krevních instinktů a bludná cesta pouští, jak to popisuje Starý zákon. S blouděním v poušti a procházením „rudým mořem“ krevních instinktů
42
kandidát zápasí v předcházejícím procesu, v prvních třech fázích univerzální Gnose.
V předcházejícím procesu žák rozumově-mravně porozumí
cíli duchovní školy. Pozná, o co jde, touží tohoto cíle dosáhnout,
a proto musí novým životním postojem otevřít dveře své duše
světlu. Tento nový životní postoj, tento průlom k tomu, co Lao-c’
nazývá „Tao“, možná stojí krev a slzy a veliké úsilí, poněvadž je
to bludná cesta pouští, průchod „rudým mořem“ krevních instinktů. Celý tento zápas můžete ovšem bezprostředně ukončit tím,
že provedete opatření, která budou váš životní postoj korigovat.
O tom se musíte poradit s vlastní svatyní srdce. V ní je napsán
dopis. V ní je váš úkol. A dokážete-li číst dopis ve svatyni srdce,
potom budete vědět, co máte dělat a jak máte žít.
Nemyslete si, že vám v tomto ohledu může škola dát nějaké
pokyny. Kdyby tak učinila, pak by vás postavila pod zákon a vy
byste znovu klesli do starozákonní fáze. Musíte hledat a uvolnit
zákon v sobě samých. Když se vám to podaří, vaše vědomí bude
ihned naplněno dary milosti Svatého Ducha.
Řekli jsme vám, že duchovní škola se na tuto periodu, do níž
jsme nyní vstoupili, připravovala sedmnáct let. V této periodě
byly uvolněny a v silovém poli školy shromážděny všechny síly,
které potřebujete. Tyto síly vás obklopují mocněji a jsou vám blíže než kdykoliv předtím. Tvoří životní dech přicházejícího nového člověka pro tak důležitou polovinu století, do níž jsme vstoupili. Je vám ponechán čas, abyste se přizpůsobili a přeměnili svůj
rozumově-mravní stav vědomí v nový stav vědomí. Proto vám
neříkáme: „Máte ještě tolik a tolik měsíců čas.“ Každý vážný žák
obdrží tolik času, kolik ještě potřebuje. Avšak to, co vám škola
nabízí a vysvětluje, pokládejte za opakovanou výzvu a probouzení ke spolupráci, ke společné cestě, abyste se sami uvedli do tak
vhodného stavu, že s námi skutečně budete moci jít.
43
Jakmile nové fluidum vědomí proudí do svatyně hlavy, projeví
se to zřetelným zářením. Bible mluví o „znamení Syna člověka“.
Toto znamení září ze svatyně hlavy a září ze zrcadla, z otevřeného
prostoru za čelní kostí. „Znamením Syna člověka“ se to nazývá
proto, že tento oheň vědomí je pravý, původní, lidský oheň. Může-li
systém mozku vdechovat tento původní astrální oheň a naplní-li
se jím sedm mozkových dutin, vyzařuje tento oheň ven. Na zmíněném místě za čelní kostí vzniká ohnisko tohoto záření. Tento
bod je pak znamením Syna člověka, které září z čela.
Jakmile začne toto znamení zářit, celá vaše přirozenost se totálně změní. Tuto změnu označil Kristus jako „znovuzrození z vody
a Ducha“. Nejprve dochází k transfiguraci duše. Tím se za druhé
rozvíjí celá řada schopností nového vědomí, neboť druh astrálního
ohně, který se vás dotýká a který do vás proudí, určuje celý stav
vašeho bytí. Vaše tělo, vaše myšlení, vaše éterické tělo, vaše žádostivé tělo, vaši krev, vaše nervové fluidum, zkrátka celý váš stav
bytí určuje oheň vědomí, který ve vás září a plane. Je-li tedy tento
oheň obnoven, musí následovat totální změna bytosti.
Jedním z aspektů této změny je absolutně jiná schopnost vědomí, jejímž důsledkem je za třetí jiný stav smyslového ústrojí, protože ohnisko vašich smyslových orgánů se nachází rovněž
ve svatyni hlavy. Změní-li se tedy oheň vědomí, musí následovat
nová působnost smyslových orgánů, která samozřejmě ve vašem
životě vyvolá celou řadu neobyčejných událostí.
Za čtvrté dochází k přestavbě struktury buněk všech tělesných
orgánů, čímž je pak, jak to vyjadřuje Bible, stará látková schrána
„pohlcena vítězstvím“ a nahrazena systémem osobnosti, který
odpovídá novému stavu duše. Tím je za páté dokonale překonána smrt. Jedná se skutečně jen o zmizení ze zorného pole staré
přírody.
44
Těmto právě jmenovaným pěti aspektům transfigurace se chceme
nyní věnovat a pokusit se vám o nich podat jasný obraz.
To, co nazýváme duší, je pětinásobný projev astrálního ohně
v osobnosti. Astrální oheň naplňuje sedm mozkových dutin
a magnetickým dýcháním mozku je přijímán do systému. Svým
spojením se svatyní hlavy tvoří tento astrální oheň, toto astrální
fluidum, jádro, nejhlubší základ vaší duše a celého vašeho života.
Tímto oduševněním vnímá člověk sám sebe jako „já“. Dokud duše
plně pochází z běžné dialektické přírody, z kosmu smrti, je smrtelná. Po smrti těla jde i duše vstříc procesu rozpouštění. Nejprve
zůstává ještě po nějakou dobu v zrcadlové sféře, potom z ní ale již
nic nezůstane; rozplývá se v běžné kosmické fluidum.
Jakmile se však vprouděním nového astrálního ohně do sedmerého systému svatyně hlavy stane nový stav vědomí skutečností,
je možné hovořit o nové duševní bytosti, a tím o znamení Syna
člověka. Od této hodiny už není duše smrtelná; potom se duše
stala nesmrtelnou. Tato nesmrtelná duše se po smrti již nemusí
zabývat zrcadlovou sférou, poněvadž již nevlastní nic, co by reagovalo na podněty pozemské oblasti.
Disponujete-li tedy při smrti látkového těla duší obnovenou
v Gnosi, je pozemská duše „pohlcena“ a žije nepozemská duše.
S nepozemskou duší se však nelze setkat v zrcadlové sféře. Proto
jsme vám po všechna ta léta stále říkali, že když zemře žák, který dokonal dílo, odchází do vakua Šambaly*. Tam se opět shledá
s bratry a sestrami, kteří tam přišli již před ním. Díky Bohu, známe mnoho bratrů a sester, s nimiž se tam, až nadejde čas, nade vší
pochybnost setká.
Stane-li se vaše duše nesmrtelnou, pak po smrti osobnosti již
není nutný návrat. Přesto se mnozí z nás vrátí zpátky, ale to se pak
*
V terminologii duchovní školy Zlatého Růžového Kříže označovaného
také jako „Zlatá hlava“.
45
děje dobrovolně kvůli těm, kteří zde zůstali k zachování duchovní
školy ve službě Univerzálního bratrstva, dokud to bude užitečné
a nutné.
Právě jsme vám s velkým důrazem řekli, že jakmile je nový stav
vědomí skutečností, je duše nesmrtelná. To je především pro ty
starší mezi námi velikou a nádhernou útěchou. Později totiž bude
lepší velmi zkrystalizovanou a unavenou buněčnou strukturu naší
osobnosti odložit, nežli se ji ještě pokoušet zdola obnovovat. Poté
co došlo k transfiguraci duše a smrt je vlastněním nesmrtelného
stavu duše překonána, může být nová osobnost také budována ve
vakuu Šambaly. Transfiguraci duše, základnu, o kterou zde jde,
můžete uskutečnit v poměrně krátké době.
Pokud toužíte po novém životě, pokud jste nasměrováni na duchovní školu a váš stav víry je bez jakýchkoliv pochybností, potom udělejte ve své svatyni hlavy místo pro světlo Gnose, aby se
na vaše čelo mohlo vepsat znamení Syna člověka. Pak vystoupíte
z přírody smrti. Pak se stanete, co se týče jádra vaší bytosti, vaší
duše, nesmrtelnými. Kromě toho se osvobodíte od kola zrození
a smrti, leda byste se chtěli dobrovolně vrátit zpátky a vzít na svá
bedra závazek jako služebníci. Ale kvůli obnovení své osobnosti
se již nepotřebujete vracet, neboť, jak bylo řečeno, znovuzrození
duše je nesrovnatelným, věčným štěstím.
Jak nahlédnete, nová duše musí v těle převzít také úlohu staré
duše. A vy víte: stav vědomí je stav duše! Duše, vědomí, řídí, buduje a udržuje osobnost, a tudíž i tělo. Když se tedy ve vás zrodí
nová duše a přebírá práci staré duše v těle, má to podivuhodné
následky, zasahující celý systém.
Duše vlastní pět fluid: astrální oheň vědomí, hadí oheň, hormonální fluidum, nervové fluidum a krev. Těchto pět fluid vychází z bytostného jádra duše a společně tvoří stav duše. Budují
46
a udržují celé vaše tělo. Je-li nyní těchto pět fluid ze znovuzrozené duše v těle osamostatněno, musí to mít odpovídající následky
v těle. Transfigurace tedy není nějakým tajemným zázrakem, ale
vědeckou samozřejmostí. Proto říkáme, že z pěti nových duševních fluid vzniknou nové schopnosti vědomí. Jakmile se totiž
sedm mozkových dutin naplní novým astrálním ohněm, vyvine
se z toho záření, které v osvobozujícím smyslu probudí všechny
orgány svatyně hlavy. Znovuzrozením duše se totálně změní vaše
myšlení, vaše vůle, vaše smyslové orgány, prostě všechny řídící
impulzy osobnosti.
Stručně shrnuto vám říkáme: uvolněte v sobě cestu světlu
uplatňováním obou prohovořených magií. Vzejděte v milostiplném znovuzrození celého svého duševního stavu. Pak se již
o další znovuzrození celé své bytosti nepotřebujete starat, protože
to je automatickým důsledkem znovuzrození duše.
Na základě toho, co jsme v této kapitole probrali, může v čtenáři
vyvstat otázka: „Tak přece jen existuje reinkarnace?“ Jako odpověď budiž zopakováno, že ze smrtelné duše nezbude vůbec nic.
Smrtelná duše, vaše bytost já, se dokonale rozplyne. Z vás, coby
smrtelné duše, nezůstane nic! Tak jako se látkové tělo rozpadne
v prach a popel, stejně tak se povede i smrtelné duši. Duše, která
hřeší, musí zemřít, a něco, co je mrtvé, je v tomto smyslu dokonale mrtvé.
Pouze v tom případě, že se vaše duše znovuzrozením stane nesmrtelnou, můžete se eventuálně, bude-li vás možno použít, dobrovolným zrozením vrátit. Potom ovšem proces zrození probíhá
jinak. Doufáme, že až nastane čas a bude-li to užitečné nebo nutné, toto ještě probereme.
Co je míněno kolem zrození a smrti? Jeho působnosti můžete
porozumět jen tehdy, budete-li ji posuzovat v souvislosti s celým
47
mikrokosmem. V předcházejících úvahách jsme mikrokosmos
záměrně vynechali, abychom výklad příliš nekomplikovali. Nyní
se však rozpomeňte na to, že mikrokosmos se musí kvůli smrtelnosti duševní bytosti a její osobnosti vždy znovu vyprázdnit.
Mikrokosmos proto krouží v přírodě smrti sem a tam jako v bludném kole a musí do svého systému neustále přijímat smrtelnou
duši, aby se tak jednou, prostřednictvím této duše, uvolnila možnost doplnit do mikrokosmu zmizelé původní jádro atomu, a tím
se vyvíjela transfigurace duše.
48
DRUHÝ DÍL
ZNOVUZROZENÍ DUŠE
49
50
II – 1
ROZUMOVĚ-MRAVNÍ VĚDOMÍ
Stav vědomí je stav života. Tento základní axiom každého obnovujícího života byl jednou z ústředních myšlenek našich předchozích úvah. Z toho jsme poznali, že k tomu, abychom mohli
přijmout impulzy moderní duchovní školy, je nezbytné úplně obnovit vědomí. Takové obnovení vědomí úzce souvisí se znovuzrozením duše, neboť ústředním, řídícím aspektem duše, hlavním
principem duševního stavu, je vědomí.
Dále jsme zjistili, že vědomí duše a její ostatní vlastnosti se
uskutečňují přes magnetický systém mozku. Má-li tedy opravdu
dojít k obnovení duše, je každý žák povinen proniknout k jinému
magnetickému dýchání. Jiné magnetické dýchání znamená jiné
vědomí, a jiné vědomí je jiným stavem života.
Existuje magnetické životní pole, magnetické pole běžné přírody,
ve kterém zde žijí všichni lidé; a existuje magnetické pole Gnose,
Kristovy hierarchie. Žákovství v duchovní škole má význam jenom tehdy, když se žáku podaří proniknout z prvního magnetického životního pole do druhého. To znamená přijmout Krista, to
znamená vyznávat Jej a sloužit mu.
Přijmout Krista není žádným mystickým pohnutím, mystickým nasměrováním; je to asimilování Jeho magnetických sil
a působení jimi. To, co nazýváme novým životním polem, se
51
týká existenciálního vývoje v novém magnetickém stavu. Je tedy
jasné, že ti, kdo proniknou k novému magnetickému dýchání, se
ve stejném okamžiku zrodí v novém životní poli. Všichni takto
zrození jsou pak po nějaké době aklimatizace schopni a povoláni
probouzet druhé, kteří ještě do nového životního pole nepronikli, a pomáhat jim do něj také vstoupit. Tato nádherná pomoc je
poskytována neustále, ve všech dobách bylo možné dosáhnout
takového spojení s Gnosí.
Ve všech životních procesech se však dají rozpoznat periody,
cykly, v nichž se, viděno ve větších souvislostech, určité fáze
ukončují a začínají se nové. Tak okolo sebe rozpoznáváme otáčení dvou kol. Jednak otáčení běžného kola přírody, kola vzniku,
rozkvětu a zániku, a jednak tomuto kolu se inteligentně a vědecky
zcela přizpůsobující otáčení kola pomáhajícího, sloužícího bratrstva nového životního pole. Toto kolo má jako reakci na chod
věcí v běžné přírodě rovněž své periody a vývoje. To vás nemusí
překvapovat, znáte přece plamenná slova Bible: „Bůh neopustí
dílo svých rukou.“ Gnose se chápe každé příležitosti, každého
okamžiku, aby pomohla.
My všichni jsme nositeli obrazu Boha, povoláni k nádhernému
a vznešenému úkolu vysvobodit padlý mikrokosmos, a tím také
sobě samotným darovat věčný život. Proto nás sloužící Bratrstvo
sleduje nebo stojí vedle nás a poskytuje nám na našem stupni
existence nové životní pole. V nové periodě se úroda těchto časů
shromáždí a odvede z domy služby, aby se mohla jako poslední
článek připojit k řetězci univerzálního života. Tato nová perioda,
v níž se již nacházíme, potrvá pouhých čtyřicet osm let, a má tedy
pro nás všechny nesmírný význam. Proto musí moderní duchovní
škola tuto periodu jasně vyložit a důrazně vás na ni ve vašem zájmu upozornit, neboť jste také, v pozitivním smyslu totálně změněným magnetickým dýcháním, povoláni spolupodílet se na této
52
nové periodě, abyste na této bázi zažili nejvyšší, božskou blaženost nového životního vývoje.
Vzešlo pro vás mocné a nádherné světlo. Byla na vás vylita veliká
milost. Otevírá se vám nesmírné pole jasu. Nacházíte se sice s námi v duchovní škole, ale v tomto okamžiku se ještě nenacházíte
v novém stavu vědomí. U většiny žáků dosud ještě nenastal průlom. V duchovní škole se usilovně snažíme vás touto krizí provést,
aby k vám Kristus nepromlouval ze starých, zažloutlých knih jako
učitel ze vzdálené minulosti, ale jako skutečný Vykupitel.
Dbejte na to, abyste moderní duchovní školu nikdy nezaměnili s novým životním polem. Moderní duchovní škola mezi vámi
plní nanejvýš důležitý úkol. Je pracovním polem Univerzálního
bratrstva, vyvolena k tomu, aby k sobě přitáhla bloudící, hledající
a usilující lidi v jejich starém stavu vědomí, v jejich běžném přírodním stavu, a aby jim sloužila. Moderní duchovní škola je prostředníkem mezi vámi a novým životním polem, neboť se k vám
přibližuje s elektromagnetickou silou, vědecky přísně přizpůsobenou vašemu stavu bytí. Tato zářící síla školy není plně z tohoto
světa, ale také ještě není ani z toho nového světa. Nachází se jakoby přesně mezi těmito dvěma světy a je schopna vést žáka k rozumově-mravnímu náhledu tak, jak jej chápe duchovní škola.
Škola začíná tím, že bezustání apeluje na váš možná strastmi
a bolestmi nebo mnohonásobnými zkušenostmi pochroumaný
a z rovnováhy vyvedený rozumový náhled. Když pak vaše pochopení, váš rozumový náhled uzraje, může se na váš rozumový
náhled škola obrátit svým zářícím polem a probouzet ve vás stále
silnější vnitřní pohnutí.
Představte si, že to, co vám škola říká, chápete; potom je vyloučeno, abyste na to nereagovali mravním pohnutím. Takové duševní pohnutí má pět aspektů. Budete tedy zneklidněni bezpočtem
53
pocitových reflexů. Tímto vnitřním dotekem se otevře sternum,
hrudní kost, a za ní ležící obdivuhodný orgán, který jsme poznali
jako růži srdce.
Sternum se touto dvojí vnitřní působností rozvibruje, stane se
vnímavým pro potenciál záření školy, a magnetická síla školy
pronikne do vašeho praatomu, a tím do vaší krve. To vás uschopní
opásat se pravdou, spojit pravdu se svou krevní podstatou. Na této
bázi je každý žák s to uplatňovat dvojnásobnou magii: za prvé
s touto svou situací dokonale sladit svůj postoj víry a za druhé s ní
plně sladit svůj životní postoj.
Nyní možná chápete, jak nepostradatelný prostředník je duchovní škola. Svou obětí, obětí své krve, staví duchovní škola
most mezi Gnosí a žákem. Bez tohoto mostu by mezi Gnosí a žákem existoval obrovský vibrační rozdíl. Bez tohoto vibračního
překlenutí by se vás tedy nemohlo světlo Gnose nikdy dotknout.
Proto se od každého žáka ve škole očekává víra a život. Věříte
v cíl duchovní školy. Přes rozumově-mravní dotek a jeho následky k vám přichází pravda, která za tímto cílem září jako tušení,
takže z ní můžete žít a jednat a s rozhodností uskutečňovat nový
životní postoj. A pak se vám to podaří, pak zvítězíte. Zrodí se
nová duše a vy vstoupíte do nového životního pole.
Člověk, který se opravdu blíží k duchovní škole, přechází tedy
od běžného stavu vědomí k rozumově-mravnímu vědomí popsaného žákovství. Pak je už jen krok k jednání, krok od rozumově-mravního stavu vědomí k novému stavu vědomí dětí Božích.
Nová rasa vás volá a ukazuje vám směr. Nová perioda vám doširoka otevírá své brány a vám stačí jen vstoupit, necháte-li svůj
rozumově-mravní náhled včetně všech konsekvencí v sobě zářit
jako jasné vědomí. Pokud poselství Gnose rozumíte, pak je vyloučeno, aby jako důsledek tohoto vnitřního pochopení nenásledovalo intenzivní duševní pohnutí. Tím se zcela otevřete pro první
54
dotek duchovní školy, která pro vás v této fázi zastupuje Gnosi.
To, čemu rozumíte, můžete dvojnásobnou magií víry a života
uskutečnit ve svém životním postoji.
Za předpokladu, že si budete takto počínat, vás chceme alespoň do určité míry na tento návrat domů připravit. Pokusíme se
vám vyložit, co vás za tímto závojem, za touto oponou, za níž se
skrývá nové životní pole, očekává. A pracovní látku týkající se
tohoto námětu si rozdělíme na dvě části.
Za prvé budeme tento vstup do nového životního pole sledovat ze stavu bytí těch, kteří tělo již opustili a existují ve vakuu
Šambaly, nebo své tělo během zmíněného procesu pozbudou. Za
druhé budeme vstup do nového životního pole sledovat ze stavu
těch, kteří žijí v těle.
Máme výsadní právo otevřít vám jakoby v předtuše nové životní pole, a zveme vás, abyste s námi do něj vstoupili. Bratrstvo
vás zve k prohlídce nádherného domu, v němž jednou, budeme-li si to přát, budeme smět všichni bydlet. Jsme požehnaní mezi
všemi! Zkoumejte s námi velkolepý cíl této průzkumné cesty.
Nejde nám o to, abychom uspokojili vaši zvědavost, ale abychom
se vás více než dosud dotkli ve vašem rozumově-mravním stavu
a podnítili vás tak k velkému a nádhernému úsilí ve službě bratří
a sester nového života.
55
II – 2
PROCES: KŘÍŽOVÁ CESTA RŮŽE
Jak jsme zjistili, duchovní škola musí brát v úvahu tři různé stavy
vědomí, a tedy také tři různé životní stavy: za prvé stav vědomí
běžného dialektického člověka, za druhé stav vědomí žáka duchovní školy a za třetí stav vědomí účastníka nové rasy, jenž vstupuje do nového životního pole.
První stav vědomí, a to se týká jak vnitřního, tak i vnějšího života, funguje plně z astrálních sil přírody smrti.
Druhý stav vědomí, který vlastní velký počet žáků duchovní
školy, je rozumově-mravní vědomí. Kdo vlastní toto vědomí, je
rozumově, tedy racionálně, z nějakého důvodu více či méně otevřený pro dotek Univerzálního učení. Skutečnost, že žák stále
znovu vyhledává kontakt se školou, dokazuje, že se jeho rozumová schopnost stala vnímavou pro dotek Gnose. Tento neustále
se opakující dotek v něm vyvolává také mravní pohnutí a tím se,
jak jsme zjistili, neobyčejně citlivé sternum, magnetické centrum
svatyně srdce, stane vnímavým pro astrální dotek Gnose. Pokud
to jen stav krve právě dovolí, zářící pole Gnose tímto způsobem
uchvátí něco z duševního systému žáka.
Jestliže jste vstoupili do tohoto druhého stavu vědomí, pak žijete ve velmi komplikovaném, rozpolceném stavu. Naprosto převážná část vaší duše je plně z dialektické přírody. Kromě toho
je také vaše osobnost zrozená z této přírody. Avšak jednou částí,
56
i když jen velmi omezenou a nevědomou, jste spojeni s Gnosí.
Na základě svého přirozeného stavu jste dokonale spojeni s astrálním polem obvyklé přírody. Magnetickým systémem mozku
nadechujete astrální sílu této přírody. Ale něco ve vaší inteligentní
schopnosti, ve vašem stavu vědomí, v sedmiramenném svícnu ve
svatyni hlavy, vás činí přístupnými pro dotek Gnose. Hned vám
vysvětlíme, jak se to přesně děje.
Jak často se stalo, že jste byli v chrámu skutečně vnitřně uchváceni, že jste byli vnitřně pohnuti. Tím se otevřelo sternum a svatyně
srdce byla připravena pro dotek Gnose. Magnetickým systémem
mozku vdechujete přírodu smrti, ale magnetickým systémem sterna vdechujete Gnosi. Tím musí nastat stav rozpolcenosti, neboť se
vás dotýkají dvě naprosto rozdílná magnetická pole. Od této hodiny proto ve vás bude dnem i nocí zuřit boj. Bible říká, že je do
vaší duše vražen meč. Pro všechny, kteří se nacházejí v takovémto
rozpolcení, doslova platí slova Pána Ježíše: „Nepřišel jsem, abych
přinesl mír, ale meč.“
Tento druhý stav vědomí, tedy rozumově-mravní vědomí, vlastní většina žáků duchovní školy. Jejich duše je zasažena Gnosí,
cítí se s ní být spojeni, ale jinak je v nich všechno ze staré přírody. V jednom okamžiku mají důvod k jásotu a vděčnosti, protože
jsou právě zcela přijati do proudu Gnose, a v příštím okamžiku se
nacházejí zcela mimo něj a zakoušejí to svou rozumově-mravní
schopností. V takovém okamžiku se cítí velmi bídně.
Avšak tento druhý stav vědomí je také skutečným přemosťujícím vědomím, které je v nich probouzeno a udržováno činností
duchovní školy. To vysvětluje, že se takřka neustále zmítáte nahoru a dolů mezi těmito dvěma magnetickými poli. V jednom okamžiku máte spojení s přírodním polem a v následujícím okamžiku
se vás dotýká Gnose. Jistě chápete, že tento stav bytí je neudržitelný. Nemůžete to vydržet, protože vaše rovnováha je stále znovu
57
narušována. V tomto stavu je možné vše: buď návrat ke starému
stavu bytí, k obvyklému přirozenému životu – anebo postup vpřed
k novému stavu bytí, průlom k totálnímu duševnímu znovuzrození, tj. vstup do nového životního pole. Buďto se vrátíte z mostu
zase zpátky dolů, nebo po něm přejdete na druhou stranu.
Tato situace ve vás psychologicky nevyhnutelně vyvolává dočasně stav neklidu. Cítíte se občas rozvráceni, nemůžete nalézt
skutečný duševní klid. Ustavičně vás něco děsí. V jednom okamžiku máte pocit viny, hned v příštím se domníváte, že je na vás
činěn nátlak, a v dalším okamžiku cítíte, že je s vámi zacházeno
nespravedlivě. Škola je – z vašeho hlediska – ve vaší situaci možná jen chladným a nezúčastněným divákem. Avšak cílem školy je,
abyste přešli most!
Škola se podobá klasickému převozníkovi, který vás musí převézt přes řeku Styx. Když vstoupíte do lodě školy, abyste byli
převezeni přes tento podsvětní proud, pak snad víte, co vás čeká?
Potom přece musíte tento proces přijmout? Když s vámi loď duchovní školy odrazí od břehu a zaútočí na vás všechna pohnutí
této magnetické změny, když se vlny vašeho akademického moře
vzdouvají a hučí, zatímco se převozník usilovně snaží obeplout
všechny záludné a téměř neviditelné útesy, kterých je všude plno,
a vás přitom jednou z pravého a pak zase z levého boku zasáhne pořádná sprška vodní pěny, tak se kvůli tomu přece nebudete
zlobit na převozníka. Nemůžete ovšem ani říct: „Zastavte a zakotvěte na nějakém klidném místě,“ protože v těchto magnetických
pohnutích klidná místa neexistují. Útočí na vás přece dvě rozdílná
magnetická pole, která se k sobě navzájem chovají disharmonicky! Dokážete nyní tu rozpolcenost v sobě, onu někdy tak velkou
náladovost, to zmítání napravo a nalevo pochopit?
To je proces! Můžete přitom udělat pouze dvě věci, pokračovat
dál, nebo se vrátit, přejít na druhou stranu, nebo se obrátit a jít
58
nazpět. Vaše volba musí být jednoznačná, co jinak pohledáváte
v převozním člunu? Co jinak pohledáváte na mostě? Vlny pod
mostem teď zpívají vaši pohřební píseň, což jistě není příjemné poslouchat. Ani není příjemné pociťovat stříkající pěny této
životní bouře. Vy jste ale vstoupili do duchovní školy proto, že si
toužebně přejete dostat se na druhou stranu proudu. Jaký čin lásky
by mohl být vznešenější, nežli čin převozníků, kteří vás přepravují na druhou stranu?
Znáte příběh Pistis Sofie?* Na začátku se Pistis Sofie vrací
k prvnímu stavu vědomí, jde zpátky k plným hrncům Egypta.
Avšak hluboko do ní je již vypálena otevřenost vůči Gnosi. Pokud
jste to v duchovní škole pár let vydrželi, takže jste po několik let
byli objektem obou magnetických polí, přičemž jedno pole na vás
působilo ve svatyni hlavy a druhé ve svatyni srdce, tak se ve vás
něco změnilo. Tak je to i s Pistis Sofií. Otevřenost vůči Gnosi je
do ní vypálena již tak silně, že když se vrátí k prvnímu stavu vědomí, necítí se už dobře. Cítí se v něm ještě hůř než na řece Styx,
na lodi či na mostu duchovní školy. Působení třináctého eonu ji
změnilo natolik, že jsou vůči ní všechny síly běžné přírody nepřátelské, podle toho se k ní také tak chovají a způsobují jí všemožné
útrapy.
Každý člověk, který se po nějakou dobu vystavoval síle záření gnostického magnetického pole, je jím poznamenán. Na
počátku se takový člověk určitě nenachází v příjemné situaci.
Ve stavu běžného vědomí to nemůže vydržet v dialektice, a ve
stavu rozumově-mravního vědomí neustále zakouší: „To se nedá vydržet, v téhle duchovní škole mě nenechají na pokoji.“ Tak
je žák vědomě smýkán sem a tam. Duchovní škola ho skutečně
vhání do krize. Potom se musí definitivně rozhodnout k tak často
*
Viz Jan van Rijckenborgh: Gnostická mystéria Pistis Sofie.
Rozekruis Pers, Haarlem 1992.
59
již zmiňovanému dvojnásobnému magickému jednání, k postoji
víry sladěné s danou situací. Není mu nic platné, když vzdychá:
„Tento ubohý stav, ve kterém se nacházím, mě snad zničí!“ Tím
si nepomůže, musí se vydat na svou křížovou cestu.
To, k čemu vás duchovní škola pobízí, je křížová cesta růže,
přijetí kříže Pána Ježíše na sebe. Jde o pozitivní rozhodnutí stát
se skutečným rosikruciánem. Vaše žákovství dostane smysl až
teprve tehdy, když přijmete kříž s rudou růží. V duchovní škole
není přece naším úmyslem vás zarmucovat, kazit vám náladu.
Cílem duchovní školy je transmutovat vás v rosikruciány. Teprve
v okamžiku, kdy se k tomu definitivně rozhodnete, obdrží váš život nádherný a vznešený cíl, a potom budete všechen neklid snášet s vnitřní jistotou, porozuměním a dokonce s velkou radostí.
Vždyť když utrpíte škodu kvůli Kristu – neberte to příliš mysticky – pak vás to přece může jenom těšit! Musíte-li kvůli procesu
spásy prožívat těžkosti, pak víte: „Toto je proces, křížová cesta
růže ve mně,“ a můžete tomu jít radostně vstříc.
Je třeba vývoji v sobě dobře porozumět. Přicházíte do duchovní školy, protože jste pro ni zralí. Po nějaké době rozumového
dotýkání duchovní školou následuje vylíčený mravní proces, otevření sterna, rozvinutí růže a ovlivňování krve. V tomto okamžiku se ve vás zrodil Ježíš, Pán. Podvědomé zrození nové duše se
stalo skutečností. To vždy nejprve vyvolá úžasnou náladu, je ve
vás velký svátek, klanění pastýřů a mudrců z východní země. Ale
hned nato, jak tomu ani jinak nemůže být, přichází také Herodes,
aby právě narozené dítě zabil. A následuje útěk.
Když se nějaká duše ve škole takto projevuje, máme radost, pak
jsou všichni hierofanti světla vděční a nabízejí pomoc a podporu.
Ale je tu také síla Authada, v téže zemi přebývající, čtyřnásobně
mocný král Herodes, který se snaží svého přirozeného protivníka
zabít. Herodes je pole záření přírody smrti, jež vdechujete svým
60
magnetickým systémem mozku. Je to síla přírody. Tato síla přirozeně napadá to, co přes sternum proudí z Gnose. Bitevním polem
je vaše vlastní bytost. Ve vaší vlastní bytosti se tedy nachází také
Betlém, kam Herodes vysílá své válečníky, aby nově narozené
dítě zabili. Tehdy následuje útěk do Egypta, dočasná, vnitřní neutralizace; nové světlo uniká na skryté místo, nemůže ještě působit
silou. Je zde, ale musí se skrýt. Je to velký vnitřní boj, který pak
musíte svést.
V určitém okamžiku dospěje žák k definitivnímu rozhodnutí
a rozhodne se pro dvojnásobné magické jednání. Z úkrytu v hloubi duše opět přebírá iniciativu nové světlo, Ježíš, a započne v něm
svou pouť. Ale než se tak stane, sestoupí na něho Svatý Duch.
Proud Gnose se na něj opět vylévá a naplňuje nové rozhodnutí
silou. Takto se Svatý Duch snáší na kandidáta. V tomto okamžiku
se zrodil Rosikrucián.
Nyní žák proces, na který je dokonale připraven, vědomě přijímá: „Jdu svou křížovou cestou růže.“ V tomto okamžiku v něm
začíná svou pouť Pán Ježíš a uzdravuje to, co je v něm chromé,
nemocné a slepé. Kandidát jej může stále lépe sledovat. Pak
proud, přes který pluje, již není kypící, zuřící a zpěněnou masou.
Tato fáze je již dávno za ním. Jeho cesta je nyní velmi klidná
a jeho strach zmizel, neboť ví, že je spojen s novou zemí. Nachází
se sice zatím ještě na mostě, v druhém stavu vědomí, avšak stále
jasněji vidí zářit druhý břeh.
Naším záměrem je přesvědčit vás zejména o této skutečnosti,
abyste mohli být jistí, vděční a bezpeční už tehdy, když ještě žijete v rozumově-mravním stavu vědomí.
Tato tři stadia vědomí můžeme také označit za prvé jako vědomí zrozené z přírody, za druhé jako vědomí zrozené z Ježíše a za
třetí jako vědomí zrozené z Krista.
61
Vyvodíte-li ve svém rozumově-mravním stavu vědomí důsledky tím, že uplatníte dvojnásobné magické jednání, zrodíte se z Ježíše. Potom sice musíte ještě čekat na průlom do nového duševního vědomí, ale to již Jan ve vás dávno přenesl iniciativu na Pána
Ježíše. Pak jste již v bezpečí. Pak je smrt přirozené duše dávno již
překonána ve vás rostoucím nesmrtelným duševním stavem.
Váš pětinásobný duševní stav běžné přírody není udržitelný ani
zde, ani na onom světě. Víte, že duše, která hřeší, musí zemřít.
Vaše duše, váš život, vaše běžné vědomí, ty jsou smrtelné a při
látkové smrti na onom světě vyprchávají, až z nich nic nezbude.
Jdete-li však stezkou Růžového Kříže, začínáte již od prvního
okamžiku budovat nesmrtelnou duši. Smrtelná duše je pak stále
menší, zatímco nesmrtelná, nová duše stále roste. Tato proměna je
rozhodující pro váš osud v časovém úseku, který nazýváme „budoucnost“.
Když potom za nějakou dobu nastane okamžik, kdy již nebudete moci své látkové tělo déle udržet, bude stadium vaší duševní transfigurace rozhodující pro všechno, co se po látkové smrti
stane. Víte, že běžný člověk po smrti látkového těla odchází se
zbytkem své osobnosti do zrcadlové sféry, na onen svět, a tam
přichází do oblasti, která plně odpovídá jeho stavu bytí. Stejné
vibrace se přitahují. Ve sférách, jimiž postupně prochází, pak během kratší či delší doby dochází k dalšímu vyprchávání smrtelné
duše, podobně, jako když pozvolna uhasíná oheň.
Pokud však ve vás nyní, během vašeho života, skutečně existuje rozumově-mravní stav vědomí, pokud skutečně přijímáte dvojnásobný magický proces víry a života a žijete tak, že tuto situaci
využíváte k nastoupení křížové cesty růže, pak ve vás povstává
něco z nesmrtelné duše. Tím při své smrti zemřete v Pánu Ježíši. Až
tedy jednou složíte svou znavenou hlavu a naposledy vydechnete,
62
vystoupí z vaší bytosti s běžně smrtelnou duší také něco z nesmrtelné duše. Potom již se zbytkem své osobnosti, tak jak je, nepřijdete do zrcadlové sféry, ale do vakua Šambaly, které je vstupní branou
do nového životního pole.
Vakuum Šambaly nenáleží k zrcadlové sféře. Je to dvorana
chrámu svatého Růžového Kříže. Je to, jak to nazývali staří, lóže
vznešených, stejně jako existuje také lóže padlých. Je to, střízlivě řečeno, duchovní škola, Lectorium Rosicrucianum na té druhé
straně. Jste-li zde vážnými žáky školy a uskutečňujete-li dílo školy, rozumově-mravní dílo se všemi konsekvencemi, potom až toto
slzavé údolí opustíte, budete s jistotou přivítáni ve vakuu Šambaly.
Budete-li mít právo tam přijít, budete tam na základě toho, co se
ve vás zrodilo jako nesmrtelné. Ostatní zbytek vaší osobnosti se
rozplyne; to, co je z přírody, jde cestou přírody. To nesmrtelné ve
vás však bude zachováno a dále zušlechťováno.
Žádná smrt vám to nemůže vzít, žádný z eonů, žádný z archontů přírody to nemůže usmrtit. Nestojíte pak tedy jako přírodně
náboženský člověk před nějakým zjevením Ježíše mimo vás, to
znamená před iluzí zrcadlové sféry, ale jste spojeni s nepomíjivou
silou záření, která ve vás chce trvale přebývat. To je Pán Ježíš,
zářící síla života.
Když tedy uvedeným způsobem zemřete v Pánu Ježíši, ve skutečnosti nezemřete. Pokud ve vás již nyní roste nový stav, pak jste
smrt již nyní překonali. Pak jste již teď dokonale volní. Potom již
nezemřete, ale jako živí jste okamžitě osvobozeni od mnohého
balastu.
Potom pro vás existuje jen jedna možnost: ve vakuu Šambaly
se dále vyvíjet ve Svatém Duchu a připravovat se na vstup do nového životního pole.
63
II – 3
POVOLÁNÍ ŽÁKA: POSVĚCENÍ
V prvním Petrově dopise čteme:
„Přepásejte bedra své mysli a buďte střízliví a dokonale doufejte v milost, která je vám dána ve zjevení Ježíše Krista. Jako
poslušné děti se nepoddávejte žádostem, které vás ve vaší nevědomosti dříve ovládaly; ale jako je svatý ten, který vás povolal,
buďte i vy svatí v celém svém způsobu života. Vždyť je psáno:
Buďte svatí, neboť já jsem svatý.
Vy, kteří jste znovuzrozeni ne z pomíjivého, nýbrž z nepomíjivého semene, skrze živé a věčné slovo, odložte tedy všechnu
zlobu, každou lest, přetvářku, závist a pomlouvání, a staňte se
živým kamenem, v jednotě budovaným svatým domem, svatým
kněžstvem.“
Stavíme před vás tato slova, protože se v nich odráží všechno, co
jsme vysvětlovali v předcházející kapitole, a protože co nejzřetelněji ukazují, k čemu je žák v rozumově-mravním stavu vědomí uschopněn. Je dokonale uschopněn k tomu, aby „opásal bedra
svého rozumu“ ve smyslu Gnose.
Jistě porozumíte této obrazné řeči. Na Východě si lidé musí
vykasat a přepásat svrchní oděv, aby jim nepřekážel při práci.
Protože se duchovní škola obrací svou silou záření nejdříve na
váš rozum, je záměrem Petrova dopisu vám sdělit, že tento dotek
vás bezprostředně uschopňuje k nové aktivitě.
64
Jak víte, rozumový dotek ve vás vyvolává mravní pohnutí.
A nyní vám v tomto ohledu dáváme radu, kterou byste si měli vzít
k srdci. Člověk v procesu mravního pohnutí bývá často natolik
uchvácený, vzrušený a dojatý, že dotek světla nemůže docílit žádných konkrétních výsledků. Je tu záplava slz, intenzívní pocit viny
a mnoho předsevzetí, které se navzájem vylučují. Toto pohnutí
však brzy pomine; a pak je tu opět tolik aspektů běžného života, které si žádají pozornosti, že skutečná sklizeň prvního doteku
není možná. Kvůli tomuto mystickému pohnutí není pak sternum
vnímavé pro druhý dotek… a požehnání se tudíž nedostavuje.
Proto je vám řečeno: „Přepásejte bedra své mysli. Buďte inteligentní, připravení k bezprostřední aktivitě. Když pak dojde
k rozumovému doteku a vy se mu zcela otevřete, potom s rozvahou zadržte mravní pohnutí. Nenechte se přemoci dojetím,
protože pak nad sebou nemáte žádnou kontrolu. Nechte v sobě
tento proces dál probíhat s velkým klidem a porozuměním, s radostnou nadějí, že sternum nyní může vdechovat nádherný proud
milosti Gnose. To je zásoba potravy na cestu, rosa, po níž touží
růže srdce.“
Proces tedy znáte. Bude se vám stále více odhalovat v prvním
doteku; stále zřetelněji budete před sebou vidět stezku; stále více
ve vás bude mizet nevědomost. Tak dokážete klidně a s velkou
střízlivostí rozlišit vše, co je z této přírody, a uvážit, zda se na tom
můžete podílet, aniž by vám to mohlo škodit v procesu posvěcení,
kterému jste se dobrovolně podrobili.
Vaším posláním je posvěcení, vyléčení, uzdravení. Cílem
duchovní školy je posvěcení celé vaší bytosti. Proto je samozřejmé, že žák, který je k tomu rozumově-mravně uschopněn,
vede svatý život. Můžete vést svatý život, pokud jste neustále
zaměřeni na své žákovství, protože je ve vás nepomíjivá síla:
sémě živého a věčného Slova.
65
Proto je nejen žádoucí, ale také nevyhnutelné, aby z vás vycházel zářivý nový životní postoj, protože je možný. Pak všechna zloba, každá lest, přetvářka, závist a pomlouvání musí i ve vás patřit
minulosti. Je to pět negativních reakcí na vaše pozitivní žákovství.
Jde o to jasně rozpoznat, k čemu jste voláni a uschopněni a jaká
nebezpečí ve vás tyto možnosti k posvěcení ohrožují.
Jste dokonale připraveni, abyste jednou byli živým stavebním
kamenem, a jenom jako živý stavební kámen můžete být použiti
ve velkém univerzálním chrámu, ve svatém kněžství nového životního stavu.
66
II – 4
VZNIKÁNÍ NOVÉ DUŠE
Moderní duchovní škola vlastní, jak je vám mezitím jistě zřejmé,
dvě pracovní pole: jedno pracovní pole v látkové sféře a jedno
pracovní pole ve vakuu Šambaly. Působí tedy ve dvou různých
stavech. Pochopíte, jak je to nejen velmi nutné, ale také jak je to
filosoficky, mysticky a přírodovědecky opodstatněné. Představte
si například, že prací duchovní školy v látkové sféře bylo sto žákům s velkým úsilím pomoženo, aby šli stezkou. Z vlastní zkušenosti víte, kolik námahy a jakého úsilí je někdy zapotřebí k tomu,
aby byl nějaký žák přiveden na správnou dráhu. V našem příkladě
je tedy sto žáků již tak daleko, ale zdaleka ještě nevstoupili do nového životního stavu, do třetího stavu vědomí. Kdyby nyní mělo
být smrtí těchto bratrů a sester zmařeno celé započaté dílo, bylo
by to jistě podivné, nepřirozené a naprosto nelogické.
Proto nás velmi těší, že smíme nyní jasněji a méně zahaleně
než dosud hovořit o existenci Bratrstva Šambaly jako o pokračující části naší školy. Ten, kdo se nachází v rozumově-mravním
stavu vědomí a započal s vlastním svobodným zednářstvím, se
tak zrodil jako Ježíš. Překonal smrt a při ztrátě těla pokračuje
v započatém díle v druhé říši, ve vakuu Šambaly.
Když se to nyní dovídáte, můžete možná dojít ke stanovisku:
„Pak čím dříve, tím lépe.“ Takové stanovisko by však nebylo
správné a svědčilo by o velkém egocentrismu. Dokazovalo by
67
to, že rozhodně nestojíte ve zmíněném procesu. Předně musíte
uvážit, že látková sféra byla základnou pro váš obrat. Za druhé
jste mohli jako nositelé Božího obrazu započít svou cestu pouze
zrozením v látkové sféře. Za třetí jste tím získali spojení s mikrokosmem. Za čtvrté můžete co možná nejdelším pobytem v látkové sféře stále více upevňovat započatou práci. Za páté můžete
pokud možno dlouhou službou v látkové sféře přispět k tomu, že
budou také jiní povzbuzeni vydat se stejnou cestou. Za šesté bude
mít váš životní postoj zde, v látkové sféře, velký vliv na ty, kdo
žijí v té druhé říši.
Není přirozeně chybou, když ten, kdo plně dosloužil, touží po
druhé říši. Nezapomeňte však, že vy, kteří teď žijete v látce a stojíte ve službě eklézie na zemi, nejste v podstatě nikdy od té druhé
říše a jejího Bratrstva odděleni. Přebýváte současně i tam. Když
to všechno dobře rozpoznáte, bude vám jasné, že obě tyto říše,
oba tyto náhledy duchovní školy jsou plně rovnocenné, obapolně
na sebe působí a jsou spolu v každé vteřině vzájemně spojeny.
V podstatě jsou jedno. Vy je ovšem sami svým časoprostorovým
vědomím od sebe oddělujete a dělíte čas na minulost, přítomnost
a budoucnost. Tak skutečně toužíte po budoucnosti, na níž se již
dnes podílíte. Když to nahlédnete, budete si okamžitě vědomi jednoty. Pak si také uvědomíte skutečnost té druhé říše a můžete se
s ní v určitém ohledu spojit. Tímto vhledem můžete předejít mnoha mrzutostem a mystifikacím.
Toto téma jsme ještě nikdy takto veřejně nepublikovali, protože jsme se chtěli vyvarovat spiritistických nechutností a vlivů ze
zrcadlové sféry. Můžete se teď zeptat: „Cožpak nyní už tato nebezpečí nehrozí?“ To nechceme tvrdit! Ale mnoho žáků dosáhlo
zralosti, a co je nejdůležitější a nejzávažnější, doba uzrála! Tato
doba nás zavazuje k mluvení. Musíme vás proto o těchto věcech
informovat.
68
Možná víte, že mnoho lidí je velmi vnímavých vůči vlivům
ze zrcadlové sféry. V existenciálním smyslu jsou to všichni lidé,
neboť žijí z dialektického magnetického pole. Ale v tomto případě tím míníme okultní nebo mediumistické počínání, v jehož důsledku člověk kupříkladu vidí, slyší nebo jiným způsobem vnímá
zjevení onoho světa a nechává se tak zneužívat a klamat. Takové
počínání vyplývá vždy z určitých duševních stavů, které byly zděděny po předcích a nyní se prostřednictvím krve nebo karmicky
v člověku projevují přes magnetický systém aurické bytosti v mikrokosmu. Většinou působí oba faktory současně.
S velkým důrazem vám nyní musíme říci, že výsledky všech
těchto okultních nebo mediumistických způsobů chování nelze
v žádném případě spojovat s Bratrstvem druhé říše. Veškeré řeči
typu: „To jsem viděl nebo slyšel, toto či ono poselství máme pro
vás“ se vždy týkají vlivu ze zrcadlové sféry. Takové okázalé jednání musíte radikálně odmítnout, ať už k vám přichází z jakékoliv
strany, i kdyby mělo sebevznešenější formu nebo vám je zprostředkoval váš nejlepší přítel.
Žádná lidská bytost s běžným přírodním vědomím – lhostejno,
zda se projevuje zde v látkové sféře nebo v zrcadlové sféře – nemůže tu druhou říši vnímat, ba ani tušit její existenci, proto bude
také všechna sdělení o této říši vždy odmítat.
Typickým příkladem toho byl Augustinus. Když od bratří a sester řádu Manichejských slyšel o Bratrstvu druhé říše a o její manifestaci v látkové sféře, pokoušel se všemožně svým dialektickým stavem získat jistotu o existenci té druhé říše. Přirozeně tak
nedošel k žádnému výsledku. Jak je to v intelektuálních kruzích
běžné, odmítal i Augustinus všechno, co sám nemohl zakoušet,
slyšet nebo pozorovat, a vyvracel to.
Je ovšem zcela pochopitelné, že z dialektického přírodního stavu nelze druhou říši vnímat ani do ní proniknout okultními silami.
69
Ta druhá říše, vakuum Šambaly, existuje v jiném magnetickém
poli, které v žádném ohledu nekoresponduje s polem dialektiky.
Proto se v Janově evangeliu v tomto smyslu říká: „Světlo svítí do
temnoty, ale temnota toto světlo, toto zářící pole, nemůže pojmout
a tím méně na ně reagovat.“ Celkové pole vnímavosti a působnosti čistě dialektického člověka je omezeno magnetickými zákony
jeho životního pole. Proto se mu nic z toho, co se nachází vně
tohoto pole, nemůže sdělovat, a tudíž to pro něho neexistuje.
Když hledající člověk vstoupí do školy, je prvořadým úkolem duchovní školy přiblížit se jeho rozumu a dotknout se ho. Pokud
je jeho rozumový stav pro to otevřený, vyvolá to v něm mravní
pohnutí, reakci na tento k němu vyslaný impulz. Působí-li toto
mravní pohnutí v systému dostatečně silně, pak se otevře sternum, růže srdce se rozvine a může se ho dotknout proud Gnose,
proud z jiného magnetického pole. V takovém žáku potom může
Gnose doslova bydlet. Potom je druhé jádro atomu, růže srdce,
i když ještě jen elementárně, spojeno s nositelem obrazu, žákem,
coby třetím jádrem atomu. Mikrokosmos je tak opět celistvý. Tato
tři společně působící jádra jsou pak podrobena procesu, který se
nyní rozbíhá. Zejména začne-li dotyčný žák uplatňovat dvojnásobnou magickou formuli „víry a života“, je pak proces obnovení
původního mikrokosmu skutečně účinný. Přijme-li tento proces
zcela vědomě a svým rozumově-mravním vědomím k němu dá
souhlas, Ježíšovy radiace v něm zahájí „transformaci“. Novým
životním postojem jim uvolňuje cestu.
Je to předporodní proces, ve kterém se nejprve vyvíjí embryo
nové nesmrtelné duševní bytosti. Pokud jste někdy viděli embryo,
pak víte, že je na něm od prvého okamžiku obzvláště nápadný
hadí oheň, systém páteře. Embryo nesmrtelné duše má rovněž
takovou formu. Tato forma hadího ohně, tato matrice, je osou
nového duševního systému.
70
V běžné osobnosti se nacházejí dvě magnetická pole. Jedno pole,
severní pól, koresponduje se sedmiramenným svícnem v hlavě, se
sedmi mozkovými dutinami. Druhé pole, jižní pól, koresponduje
s plexem sacralis, uloženým na dolním konci páteře, které je – povšimněte si jeho názvu – v pravém smyslu slova svatým centrem.
Přes magnetický severní pól jsou přijímány obvyklé magnetické
síly a jsou zpracovávány v hadím ohni. Magnetickým jižním pólem jsou s hadím ohněm, tedy se systémem, spojeny všechny dědičné faktory, všechny karmické síly.
V průběhu běžného života, ve kterém obvyklý magnetický
systém biologického stavu funguje normálně a splňuje potřebné
požadavky těla a osobnosti, je v žáku uložen základ pro dokonale nový systém osobnosti. Severní pól nového magnetického
systému koresponduje se čtvrtou mozkovou dutinou. Jižní pól se
nachází v části plexu sacralis. Avšak spojující článek mezi oběma póly, spojovací osu, netvoří ještě hadí oheň, který je dosud
zaměstnán obvyklým magnetickým procesem, nýbrž oba kanály
nervu sympatiku.* Výživa tohoto nového magnetického systému
se neděje přes magnetický systém mozku, neboť ten je pro Gnosi
zatím ještě naprosto nedostačující, ale přes sternum, růži srdce,
čtvrtou dutinu mozku a oba provazce nervu sympatiku. Takto se
vyvíjí základ pro nový duševní stav. Tento předporodní vývoj nového duševního stavu se uskutečňuje zcela nezávisle na běžném
vědomí, takže musíme mluvit o totálně podvědomém duševním
vývoji.
Představte si nyní, že ve vás tento nový vývoj probíhá, takže ve
vás vznikají dva nové magnetické póly a mezi oběma se přes nervus sympatikus rozpíná také nová osa. Když v tomto okamžiku
zemřete, potom se samozřejmě to, co je z přírody smrti, rozpadne.
*
viz Jan van Rijckenborgh, Přicházející nový člověk,
české vydání 2000, str. 185 a další.
71
Avšak celý mikrokosmos s novým nesmrtelným principem přejde
do druhé říše a je přijat ve vakuu Šambaly. Všechno, co pochází
z běžné přírody, se rozpustí. Ale mikrokosmos s třemi původními
životními jádry: atomovým jádrem v aurické bytosti, atomovým
jádrem korespondujícím s růží a atomovým jádrem existujícím
v embryonálním základu nové duše, přichází do té druhé říše.
Co se ve vakuu Šambaly nyní odehrává? V případě, že se náhle
vrátíte zpátky k obvyklému, biologickému, embryonálnímu stavu, tedy ke stavu před svým zrozením, pak sice budete žít, ale
nebudete si toho vědomi, protože v předporodním stadiu ještě neexistuje žádné vědomí. V tomto embryonálním stavu byste tedy
nikdy nebyli schopni vést aktivní život.
Dejme tomu, že umíráte jako žák duchovní školy a vlastníte
nesmrtelnou duši v embryonálním stavu, takže nyní tato embryonální duše s mikrokosmem přechází do druhé říše. Celý zbytek
vaší osobnosti, včetně vašeho současného vědomí, zaniká. Celý
váš stav jakožto pana nebo paní X zaniká, tedy i vaše rozumově-mravní vědomí. Pouze to, co vlastníte jako nové, nový embryonální duševní princip, dospěje do druhé říše, a sice v nevědomém
embryonálním stavu, podobném spánku. Pak jste „zesnuli v Ježíši“, pak jste „zanikli v Ježíši Pánu“. Starý člověk doslova zmizel
v radiacích Ježíše, v gnosticko-magnetických radiacích a jejich
díle. Tam, ve vakuu Šambaly, existuje embryonální nová duše.
Spí potom skutečně v lůně vesmírné matky. To, co z tohoto lůna
potom později vystoupí, nebude v ničem připomínat váš starý dialektický stav bytí.
Nemusíte tím být zklamáni, neboť, jak jsme vám vysvětlili,
dokonce i takový žák, který je schopen jen docela málo dýchat
novým magnetickým způsobem, již svůj mikrokosmos neztrácí.
Od tohoto okamžiku je v podstatě celý mikrokosmický systém,
který před eony padl, vykoupen od kola smrti. V druhé říši pak
72
pokračuje další vývoj nového duševního embrya, chráněného
láskou světelné síly, kterou je vakuum Šambaly, jejímuž působení nyní nic nebrání, až do okamžiku, kdy nastane probuzení. Toto
probuzení je zároveň zrozením v plném vědomí nového životního pole. Potom je Pán Ježíš opravdu vzkříšen. Potom můžete slavit své zmrtvýchvstání. Potom vlastníte takový systém osobnosti,
který je dokonale přizpůsoben novému duševnímu embryu.
Kdyby ve vás snad zbylo ještě trochu zklamání, chceme se
pokusit i tuto poslední jiskřičku uhasit tím, že vám připomeneme,
že není nezbytné přijít do druhé říše v takovémto embryonálním
stavu duše. U zmíněného příkladu jsme líčili pouze absolutní
minimum, kterého musí být dosaženo. Předpokládáme, že jste
právě započali stezku, že se vytvořily oba nové magnetické póly
a vzniklo něco z nového duševního embrya. Nyní zemřete a jdete
do jiné říše. Všechno, co jste se tak namáhavě svým rozumově-mravním vědomím a svou prací svobodného zednáře snažili probudit k životu, zůstává zachováno a vzdoruje veškeré smrti.
To je nadevše krásné; ale u toho se přece nemusíte zastavit!
Dokud je vám zde darován život, můžete přece oddáním se dokonalé službě lidem, dokonalou připraveností a stálým nasměrováním žít život, jaký vám Bratrstvo navrhuje, a také zde, v látkové
sféře, dál vyvíjet svůj embryonální stav nové duše a probudit se
v novém vědomí již zde, v látkové sféře.
A až potom jednou odložíte svůj starý plášť, vstoupíte do té
druhé říše již jako probuzení a naleznete tam obrovské pracovní
pole a budete tam pomáhat a sloužit ještě spícím novým duším.
Ale tou nejdůležitější činností v druhé říši je vstoupit jako společenství, jako eklézie, jako skupina do nového životního pole
a uskutečnit setkání a spojení s těmi, kteří v zápasící církvi, v duchovní škole na zemi, dosahují nového životního pole.
73
Rýsují se velké a nádherné vývoje. Obě bratrstva, Bratrstvo
druhé říše a bratrstvo zde dole, se k sobě navzájem přibližují.
Obě strany spolu brzy zcela vědomě splynou a jako jedna skupina
vstoupí do nového životního pole. Mnoho bratrů a sester, které
jste dobře znali, kteří mezi námi bydleli a žili, nás již do druhé
říše předešlo. Snažte se ze všech sil, abyste mohli společně s nimi
oslavit toto slavné a nádherné setkání.
74
II – 5
SLAVNÉ ZMRTVÝCHVSTÁNÍ
Po všem, co jsme již vysvětlili, porozumíte, že zemře-li žák v regeneračním procesu tak, jak jej má na mysli škola, dá se mluvit
o transfiguraci jen z nepatrné části. To, co se v něm před tělesnou
smrtí změnilo, je jen nepatrnou částí dokonalé transfigurace. Co
potom následuje v lóži vznešených, není již transfigurace, nýbrž
vývoj. To, co se ve smrtelném člověku musí uskutečnit transfigurací, to se u člověka, který po odložení látkového těla dospěl
do vakua Šambaly, vyvíjí v poměrně rychlém procesu z nového
předporodního duševního stadia. Je to tedy narození v novém
smyslu.
Ovšem pro ty, kteří nyní ještě žijí v látkové sféře, tento průběh
přirozeně neplatí, alespoň ne v případě, pokud budou v nadcházející době náležet k bojujícímu společenství, k bojující církvi na
zemi. Ti musí usilovat o dokonalou transfiguraci, neboť všichni
ještě vlastní pozemské tělo, osobnost přírody smrti. Celou svou
osobností se všemi jejími aspekty a silami jsou pouze nositeli
obrazu Boha. Přijmou-li stezku a nastoupí-li ji, je znovu obnovena trojjedinost atomových jader mikrokosmu. Nositel obrazu
dočasně funguje jako zástupce třetího zmizelého aspektu původní
osobnosti. Přijetím procesu tento nositel obrazu transfiguruje. Už
jenom když tento proces člověk přijme, může být klidný, neboť
mu druhá smrt již nemůže uškodit. Tato „druhá smrt“ je biblický
75
výraz pro rozpustný proces celé dialektické osobnosti a vědomí
po tělesné smrti.
Během velkého transfiguračního procesu nositele obrazu je
stará bytost používána tak dlouho, jak je to jen možné. Proto bychom měli být neobyčejně vděční, můžeme-li látkové roucho, šat
služebnosti, nosit pokud možno co nejdéle. Bude vám to jasné,
když si například vzpomenete na osobu a práci Jana Křtitele. On
sice není tím, kdo bude na věčnosti, ale přesto je předchůdcem,
umožňovatelem, nositelem obrazu. Proto musíte i vy dál kráčet od
síly k síle – ze své vlastní základny, rozumově-mravního vědomí
– v poznání, že třetí stav vědomí, vědomí nového života, musí být
uskutečněn tak rychle, jak je to jen možné. Je to naléhavě nutné
pro to, abyste mohli zažívat skutečnost nového života v novém životním poli. Teprve tento průlom vědomí vás dokonale osvobodí
ze sevření dialektické přírody.
Nesmíte si tedy negativně myslet: „No dobře, když toho nedosáhnu zde, pak v každém případě v poli Šambaly. Představuje-li
pole Šambaly dokonalou možnost záchrany, proč se mám potom
tady tolik namáhat?“ Kdybyste zastávali tento názor, bylo by to
nesprávné. Řekneme vám také proč.
Všichni, kteří jsou podle nového duševního stavu znovuzrozeni v poli Šambaly a uvědomí se v něm, musí přece čekat, dokud nenastane průlom v zemské oblasti. Kristus řekl, že překonal
svět. A Bible nám vysvětluje, že i vy můžete, ba musíte v Kristu
překonat svět. Pole Šambaly ale nemůže být jistě nazýváno světem, protože se nachází zcela mimo svět, mimo dialektický řád.
V tomto poli člověk do jisté míry unikl ze světa, vyvázl ze smrti.
Překonal sice smrt, ale v žádném případě ne svět.
Pokud v průběhu tohoto procesu opustíte tuto pozemskou oblast, je pak možné říci, že Kristus ve vás překonal svět? Nikdy!
Kristus ve vás překonal smrt, zemřeli jste v Pánu Ježíši, jste tedy
76
zachráněni. Avšak úkolem nositele obrazu je, aby překonal také
ducha světa, který se staví na odpor Božímu plánu a maří jej.
Cestou, kterou zde šel Kristus, musíte jít i vy, dokud pobýváte
v tomto pozemském světě. Tím přispějete k osvobození všech,
kteří jsou ještě uvězněni v nevědomosti. Kdybyste v duchovní
škole zaujali stanovisko: „Jsem svobodný, ne-li zde, tak přece jen
později v lóži vznešených,“ potom byste byli typicky dialektičtí
a zničili byste tím započaté dílo.
Všichni, kteří se zdržují v překonávající církvi ve vakuu
Šambaly, jsou na nás v mnoha ohledech závislí. Musí tam čekat
na vstup do nového životního pole a na svůj vývoj až do doby,
než v Kristu překonáme svět. Zkuste si představit ten nepředstavitelný případ, že bychom my a všichni naši bratři a všechny naše
sestry v celém světě svou práci zastavili, takže by na Zemi od
této chvíle již neexistovala žádná bojující církev. Pak by se celé
pole Šambaly vylidnilo. Veškeré jeho obyvatelstvo by se skutečně muselo znovu inkarnovat v pozemském zrození, aby na sebe
vzalo to, co jsme my zanedbali. Dokud se udržuje, prosazuje nebo
dokonce ještě rozšiřuje vražedná propast zkažené dialektiky, nemůže nikdy panovat dokonalý klid a věčný mír.
Dokud je člověk ještě zde, dokud ho má magnetické pole běžné přírody ještě téměř zcela ve své moci a nový duševní život
pokračuje jen podvědomě, není jeho svět, ani jeho malý svět,
mikrokosmos, ještě překonán a podléhá zániku. Dokud nepřekoná ještě také svět. O vzkříšení se dá mluvit teprve tehdy,
když dojde k průlomu vědomí. Potom se sedmiramenný svícen,
svícen vědomí ve svatyni hlavy rozhoří v přímém záření Gnose;
a pak již v člověku nejsou dvě magnetická pole, která život neustále proměňují v bitevní pole.
Vakuum Šambaly je sice nádhernou možností záchrany, ale
nikoliv vykoupením z dialektiky. Není pro nás nadpozemskou,
77
nýbrž mimozemskou možností. Šambala je určitým aspektem
mysterijní planety naší Země. Naše Země náleží k systémům, které žijí z planetárního systému nazývaného kosmická sedmerost.
Tato sedminásobná mateřská planeta zahrnuje také celou řadu
existenčních polí, jež ve vzájemné spojitosti tvoří zpáteční cestu, po níž se padlé lidstvo, splní-li původní vývojový plán, který
Logos určil pro své děti, může vrátit do svého ztraceného domova. Na počátku této zpáteční cesty stojí jako první dosažitelná
etapa část mysterijní planety, která je naznačovaná jako Šambala
a která vyzařuje nevýslovně nádherný, vznešený vliv k užitku lidstva bloudícího v dialektice. Ze Šambaly je celá práce inspirována a řízena, aby životní běh lidstva byl opět přiveden zpátky na
cestu světla.
Nyní vám bude jasné, že svět musí být v Kristu dokonale překonán. Teprve tehdy, když se v naprosté oddanosti zasvětíme
také tomuto úkolu, vyvíjíme pravou spolupráci mezi oběma poli
duchovní školy, mezi tímto polem zde a polem lóže vznešených,
k prospěchu všech jejích obyvatel.
Tak poznáte, jak naléhavě nezbytný je pro každého člověka
průlom vědomí. Každá skupina na zemi, která tohoto průlomu
dosáhne proti odporu eonů přírody, překoná svět, oslabí mocný
vliv přírody na celé lidstvo tak, že dialektická příroda nemůže
již starý stav znovu obnovit. Mikrokosmos je zajedno s kosmem,
stejně tak jako je kosmos zajedno s mikrokosmem. Mikrokosmos,
kosmos a makrokosmos tvoří trojjednotu. Když tedy uskutečníte
průlom ze svého malého světa a překonáte tak přírodu, pak je to
interkosmické vítězství.
Pokud v tomto boji, který kvůli tomu musíte vést, nemůžete již
dál používat své tělo, protože jste bojem, potom co jste se až do
krajnosti namáhali, k smrti znaveni, pak na vás čeká pole a klid
Šambaly, v němž můžete mikrokosmicky dokončit dílo nového
78
vývoje, které jste pro sebe a v sobě samých započali. Takto musíte vidět souvislost mezi oběma pracovními poli duchovní školy.
Pak se můžete v poli Šambaly plně připravovat, zatímco bratři
a sestry, kteří jsou zde, pokračují v práci bojující církve na zemi,
dokud se překonání nestane skutečností. Potom zažijeme ten velký, svatý a nádherný okamžik, kdy se účastníci bojující církve
a překonávající církve setkají a společně vstoupí jako úroda do
nového životního pole.
Průlom vědomí je nezbytně nutný také z důvodu přímých, elektromagnetických požadavků. Dokud setrváváte ještě v rozumově-mravním vědomí, mohou ve vás sice elektromagnetické síly
Gnose působit a vědomí Ježíše ve vás je dostatečnou pohnutkou
k vděčnosti, radosti a vnitřnímu míru. Ale tak jako Pán Ježíš sestoupil do jemu nepřátelského světa, stejně tak je i vaše žákovství v nepřátelství. Oba magnetické póly vaší bytosti jsou ještě
plně kontrolovány magnetickým polem běžné přírody. Jako bytost přírody skutečně stojíte v přírodě proti této přírodě.
Taková situace nesmírně rychle opotřebovává váš organismus.
Jste unaveni a zemřete a svým již probuzeným novým duševním
ohněm dospějete do pole Šambaly. To je bezpochyby nádherná jistota, ale… tím oslabíte potenciál bojující církve na zemi.
Jistě, smrt vám již nenahání strach, ale svět jste ještě nepřekonali!
Pánem bitevního pole stále ještě zůstává duch světa. Proto musí
být obě magnetická pole vašeho systému běžné osobnosti pokud
možno rychle nahrazena oběma magnetickými poli svatých sil.
Potom je vám osvícení a posvěcení zaručeno.
Toto osvícení a posvěcení se vztahuje na obě nová magnetická
pole, která postupně stále více kontrolují hadí oheň. Zde myšlené
osvícení vám mezi jiným přinese nové vědomí, jakmile jednou
bude moci Gnose prorazit přes nový severní pól systému mozku
79
k hadímu ohni. V tomto přeslavném okamžiku vdechujete gnostickou sílu přímo svatyní hlavy. Potom se na vás snáší Svatý Duch,
jak to nazývá Bible. To je osvícení, status nově vzniklého severního magnetického pólu ve vás. Toto posvěcení nebo uzdravení
vede celý mikrokosmos k rozlomení a zničení všech karmických
vlivů a narušování práce jižního pólu, plexu sacralis.
Váš severní magnetický pól se nachází, jak víte, ve svatyni hlavy, v sedmiramenném svícnu. Jižní magnetický pól leží ve spodní části páteře, v plexu sacralis, v centru, které musí posvěcovat.
Severním pólem vašeho mikrokosmu jsou přijímány velké proudy magnetických sil kosmického prostoru. V severním pólu tedy
sídlí také vědomí. Přes jižní pól opouští systém mnoho spotřebovaných magnetických sil. Z jižního pólu je všechno, co je pro
pozemský život neprospěšné, zbytečné a škodlivé vypouštěno do
hlubin vesmíru. Severní pól tedy přijímá světlo a vyzařuje je, jižní
pól bytost čistí.
Uplatňuje-li žák důsledně dvojnásobnou magii víry a života,
začíná, jak víte, odzdola přes sternum a růži srdce jako první zářit
v Gnosi čtvrtý svícen ve svatyni hlavy. Za druhé se jako základna pro jeho vykoupení vyvíjí nad oběma provazci nervu sympatiku nový magnetický systém. Potom je v něm objeven a takřka dosažen severní pól. Nové duševní světlo je pak zapáleno.
Konsekventně a dynamicky jde žák na stezce dál. Je účastníkem
bojující církve na Zemi, musí překonat, musí dosáhnout průlomu
vědomí.
Ve svém běžném životě jste v mnohém ohledu velmi dynamičtí. Ve svém běžném životě často sázíte všechno na jednu kartu.
Nasměrujte tedy nyní všechnu svou dynamiku na tento cíl. Již po
několika měsících budete zakoušet blahodárné důsledky. Ty velké
životodárné věci k vám nepřijdou samy od sebe jako v pohádkové
zemi hojnosti; musíte o ně bojovat. Průlomu musíte dosáhnout
80
svým vlastním vnitřním působením tím, že napadnete sami sebe
až do základu své dialektické bytosti a nebudete se šetřit. Často
u nějakého žáka zjišťujeme obtížné, méně příjemné charakterové
rysy, ačkoliv je v jiném ohledu dobrým žákem. Je to proto, že
šetří sám sebe, že ony nežádoucí, překážející vlastnosti jednoduše akceptuje, že je možná shledává pohodlnými nebo příjemnými
nebo že je považuje za nezbytné.
Říkáme vám však: přiložte nelítostně sekyru ve svém vlastním
životě a zanechte kritiky druhých. Nemluvte a nepřemýšlejte již
o druhých, ale kontrolujte neustále sami sebe pohledem, který se
ničeho nezalekne. To je vaším úkolem! Pak jdete svou křížovou
cestu růže až k vrcholu Golgoty. Tam tato stezka zánikem starého
přírodního vědomí a vzkříšením třetího dne končí.
První den gnostický oheň, koncentrovaný ve čtvrtém svícnu,
pronikne do hadího ohně a sestoupí až do nejspodnější části plexu
sacralis, do říše mrtvých ve vás.
Druhý den z plexu sacralis vystoupí a proudí vzhůru ke svatyni
hlavy, aby tam obsadil sedmiramenný svícen.
Třetího dne vystoupí nově vědomý člověk ze staré hrobky ven.
Vzkříšení je pak skutečností; je možno vstoupit do nového životního pole. Oba magnetické systémy – magnetický systém sympatiku a magnetický systém hadího ohně – se spojily v jeden, staly
se Jednotou; žák je potom od světového ducha v podstatě osvobozen. Protože nyní může být nová magnetická síla vdechována
bez oklik přímo ze severního pólu přes systém mozku, je jasné,
že na to jižní magnetický pól musí reagovat. Každý magnetický
vliv staré přírody, jedno v jaké formě ještě působí, musí zastavit
boj. Všechny tyto síly jsou plexem sacralis, jižní pólem v člověku, vylučovány. Vzájemným spolupůsobením mezi třemi buněčnými jádry mikrokosmu tak nastoupí celý systém fázi posvěcení,
tedy skutečné transfigurace. Žák vzkříšený v Kristu potom vstává
81
z hrobu přírody. Stojí pak vědomě v novém životním poli, na
němž měl již jako zrozený v Ježíši podvědomě podíl.
Nyní vám bude také jasné, že toto vzkříšení je postupným procesem, který si vyžádá určité časové období. Nyní je nám dáno, abychom v nadcházejících osmačtyřiceti letech* nebo v kratší době
oslavili návrat domů.
Jdeme vstříc podivuhodné době. Vstoupili jsme do zcela jedinečné nové periody, v níž žák bude schopen oslavit vstup do
nového životního pole. Obdrží veškerou pomoc a podporu v podobě sil, které mu duchovní škola, naše skupinová jednota a Lóže
vznešených mohou darovat k posílení, a kromě toho, nezapomeňme, nesrovnatelnou pomoc již dokonale osvobozených skupin.
Nastoupili jsme tedy do poslední aktivity. Obě pole duchovní
školy, pole zde a stejně tak pole v Lóži vznešených, se nacházejí
v naprosté mobilizaci. V poli Šambaly, osvobozené církve, a zde,
v poli bojující církve, je vše nasazeno pro to, abyste mohli spolupracovat na kování nového článku řetězce, a tak svým podílnictvím na nové sklizni v Kristu přispět k překonání ducha světa.
Potom nastane ten slavný okamžik, kdy bude moci být nová úroda
vyzvednuta ze stodol a pokračovat dál v cestě v novém životním
poli.
*
82
Počítáno od roku 1953.
II – 6
LÓŽE VZNEŠENÝCH
Víte, že existuje interkosmické záření. Přírodní věda dokáže
v současnosti pomocí různých přístrojů rozpoznat několik druhů interkosmického záření, určit jejich intenzitu a změřit jejich
vlnové délky. Sice se neví, odkud přicházejí, ale přesto se dá
nepochybně zjistit, že z určitých částí kosmického prostoru působí velmi silně.
Přístroje vědy jsou až do dnešních dnů velmi nedokonalé a je
třeba vyčkat, zda v této oblasti člověk dialektickými metodami
někdy pronikne k většímu poznání. Nicméně může být prospěšné, když duchovní škola poukáže na vědecká potvrzení, neboť
rozumové působení na žáka vedeného školou má – hovoří-li se
o rozdílných elektromagnetických radiacích z kosmického prostoru – větší úspěch, jestliže může být poukázáno na již známá
záření.
Celá skupina těchto záření k nám přichází z přírody smrti, totiž
ta záření, z nichž žijeme. Ale existuje také skupina záření pocházející z přírody života. Tato druhá skupina náleží ke světlu, které
září v temnotě, ale temnota nemůže jeho druh vnímat, jak to stojí
v prologu Janova evangelia. Příčinou je vysoká vibrace těchto záření, natolik absolutně jiná kvalita, že je dialektické lidstvo nemůže zjistit. Chceme-li v duchovní škole tyto proudy světla naznačit,
mluvíme o „Gnosi“.
83
Představte si, že by poprvé v historii lidstva někdo reagoval na
záření gnostického pole. Takový člověk by byl v důsledku toho
zcela osamocený. Dejme tomu, že se mu podaří totálně změnit
magnetický systém své osobnosti, a to ve dvojím smyslu: prostřednictvím nervu sympatiku se mezi čtvrtým svícnem ve svatyni
hlavy a plexem sacralis vyvíjí spojení; vznikla v něm tedy nová
embryonální duševní bytost.
Nyní tento člověk náhle zemře. Svůj čas si odsloužil, jeho tělo
to již nemůže déle vydržet. Protože je však prvním člověkem, který „skonal v Ježíši Pánu“, neexistuje pro něj ještě žádné vakuum
Šambaly, jež by jej mohlo přijmout, aby se mohl dále vyvíjet.
Existuje pouze všeobecné, interkosmické, gnostické pole záření,
jehož radiace k němu pronikají jako kosmické záření. Takový mikrokosmos nemůže být vyprázdněn. Poté, co se zbaví všeho, co
náleželo k běžné přírodě, něco v tomto mikrokosmu zůstane, a sice atom srdce neboli růže srdce, a něco z nesmrtelné duše, která
se však nachází teprve v embryonálním vědomí a nemůže se proto projevovat.
Pro tento zcela zvláštní druh mikrokosmu existuje jediná možnost, a to návrat do látkové sféry, k přijetí jiného, nového nositele
obrazu. Tomuto nástupci se nyní přihodí něco zcela zvláštního. Při jeho narození, při jeho vstupu do tohoto mikrokosmu, je
v něm přítomna nejen otevřená růže srdce, ale kromě toho ještě
nová embryonální duše, která je spojena s druhým nositelem obrazu. To je opravdu zcela mimořádné, zázračné zrození!
Tento člověk proto započne svou stezku návratu již ve velmi
mladém věku. Může již velmi záhy oslavit průlom vědomí, a tak
v Gnosi uskutečnit cestu od svícnu přes hadí oheň k plexu sacralis.
Tento vzkříšený člověk jako jediný, jako první z lidí, nyní nahlédne, že by cestu Božího synovství mohli jiní uskutečnit mnohem
rychleji, kdyby nebylo k dispozici pouze všeobecné gnostické
84
pole interkosmického záření, ale kromě toho ještě zvláštní napěťové pole, jakési ohraničené místo v prostoru mimo zrcadlovou sféru, v němž by mohlo být přijímáno, uchováváno a v širším smyslu
používáno gnostické záření.
Tento první osvobozený člověk si tedy takovéto pole vytvoří.
Kdo je jen trochu obeznámen se zákony gnostické magie, ví, že je
to možné. Je-li nějaký člověk schopen přijímat a uplatňovat určité magnetické síly ve vlastní bytosti, pak použitím magnetických
magických zákonů kolem sebe vytváří takovéto pole, případně tak
veliké, aby do něho mohli být přijaty i další bytosti.
Je-li pole tímto jedním člověkem vytvořeno, pak tento člověk
přejde k tomu, že své žáky vede k uvědomění si této skutečnosti.
Řekne jim proto:
Vaše srdce ať se neleká. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě
mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby tomu tak nebylo, říkal bych
vám pak snad: odcházím, abych pro vás připravil místo? A když
odejdu, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás s sebou, abyste i vy byli tam, kde já jsem.
Tato slova najdete v Janovi, kapitole 14, kde Pán Ježíš o těchto
věcech hovoří se svými žáky. V poslední kapitole Janova evangelia jim vysvětluje, co pro ně a pro všechny, kteří touto stezkou
chtějí jít, uskutečnil.
V každé nové periodě lidstva, v každém časovém období byla
vždy znovu odzdola vytvářena dvě magnetická, gnostická koncentrační pole existující uvnitř těla duchovní školy, která se k sobě navzájem chovají jako pozitivní a negativní pól a tvoří tak dva
póly velkého nového pole osvobození. Jeden pól působí v bojující
církvi v látkové sféře, druhý pól se nachází v překonávající církvi,
lóži vznešených, vakuu Šambaly. Mezi oběma póly se vytvořila
osa, hadí oheň.
85
Je to tedy koncepce, stvoření magnetické koule se dvěma póly.
Do ní jsou přijati všichni, kteří jdou stezkou duchovního učení,
kteří k ní chtějí na základě svého životního stavu náležet. Jakmile
je tedy tento příbytek připraven, říká Pán Ježíš svým žákům:
Když odejdu, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás
s sebou, abyste i vy byli tam, kde jsem já.
Proto se nikdo z těch, kdo jsou přijati do takovéto magnetické koule, nemusí již obávat smrti; na této nové bázi již stojí ve věčnosti.
Všichni obyvatelé této magnetické koule, tohoto gnostického těla,
musí nyní, jak již bylo vysvětleno, ve své periodě překonat svět.
Když je pak nakonec slaveno překonání, postupují s celým svým
dvojnásobným magnetickým polem dál. Obklopeni a neseni magnetickou koulí skutečně opouštějí pozemské pole a začleňují se
do řetězce magnetického těla.
Možná jste již někdy o tomto univerzálním řetězci, sahajícím
od nebes až po zemi, slyšeli. V našem magnetickém těle, jak zde
v látkové sféře, v bojující církvi, tak i v lóži vznešených, v překonávající církvi, pracujeme na dokončení tohoto díla začlenění
do univerzálního řetězce, abychom pak se všemi, kteří jsou do
tohoto pole přijati, opustili přírodu smrti a vstoupili do nového
životního pole, a tak krok za krokem pokračovali v cestě dál, až
do Neměnného království.
Pokud jste nyní získali vhled do tohoto velkolepého dění, pak
také porozumíte tomu, co Pán Ježíš v Janově evangeliu, kapitole
14 dále říká:
Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně; ne-li, alespoň pro ty
skutky mi věřte.
86
Řekli jsme vám: „V souvislosti s novou periodou a novými vývoji nastávají velké změny.“ Tyto změny nás předcházejí, a proto
se vás duchovní škola snaží co nejlépe informovat o všem, co se
děje. Proto může duchovní škola také vám říci: nevěříte-li duchovní škole, pak v každém ohledu věřte skutkům školy, které
vycházejí stále více najevo.
Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně. Pravím vám: Kdo ve
mne věří, bude i on konat skutky, které já činím, a ještě větší nad
tyto bude konat.
Tak jako je možné postavit pro rodinu dům s mnoha pokoji, tak
také existuje mnoho takových magnetických gnostických koulí
pro různé po sobě následující skupiny sklízející úrodu lidstva.
Jakmile je úroda svezena do stodol magnetického těla, zmizí toto
tělo ze sfér Země a na cestě zdokonalování pokračuje dál k Neměnnému království, stavu před pádem mikrokosmů. V určené
době musí být pak znovu vytvořena magnetická koule pro následující úrodu.
Tak také nyní vlastní moderní duchovní škola, sedminásobné
světové bratrstvo, Lóže vznešených, magnetické pole osvobození, v němž je zajištěna blaženost embryonálního duševního stavu
obnovy a v němž může být dílo dovršeno. Nyní možná také lépe
než dříve porozumíte, proč je v evangeliu Pistis Sofie magnetické tělo označováno jako třináctý eon. Proto nyní také můžete
porozumět slovům prvního Petrova dopisu, kde stojí: „Budete se
těšit nevýslovnou a nádhernou radostí, dosáhnete-li cíle své víry,
totiž blaženosti duší.“
87
Je možné, že ve vás vyvstává otázka: „Mohou lidé mimo duchovní školu vlastnit minimální základ pro obnovení duše, který je
nutný pro to, aby mohli být po smrti přijati ve vakuu Šambaly?
Odpověď musí znít: Ne! Možná vám to připadá velmi zarmucující, protože máte členy rodiny nebo přátele, kteří nejsou ve
škole a jimž byste tuto nádheru, která je vám přislíbena, přáli.
Přesto vám v naší odpovědi nesmíme zamlčet pravdu: ten, kdo je
přijatý v magnetickém systému živého těla duchovní školy, může
okoušet blaženost, která je s tím spojena. Všichni ostatní, kteří
stojí mimo školu, nemohou!
Bezpochyby existuje mnoho duší, které církevně-mysticky
nebo humánně-mysticky nebo takzvaně bílo-magicky vedou
serénní, čistý život a mystickým způsobem skutečně věří v Pána
Ježíše tak, jak Jej vidí církev. Tito lidé pak často v sobě přijímají něco z interkosmického, gnostického pole záření a v důsledku
toho vyvíjejí ve své bytosti čistě elementárně něco z nových duševních fluid. Protože však o tom nemají žádné vědecké poznání, a tudíž se jich zářící pole duchovní školy nemůže rozumově
dotknout, nemohou s tím související nezbytný proces nastoupit.
V takových případech dochází jen k víceméně negativnímu výsledku. Pokud takto v některém mikrokosmu vzniklo něco nesmrtelného, musí se přesto tento mikrokosmos vrátit do látkové sféry,
aby přijal nového nositele obrazu. Je to tedy nesmírně pomalý vývojový proces. Ale jednou i tyto mikrokosmy opět naleznou cestu
k Otcovskému domu.
88
TŘETÍ DÍL
MAGNETICKÁ KOULE
DVOJNÁSOBNÉ DUCHOVNÍ ŠKOLY
89
90
III – 1
PŘEKONÁNÍ SVĚTA
V předcházejícím díle jsme vám objasnili, že z duchovní školy
vychází dvojí záření. První záření se obrací na rozum, na inteligenci žáka, tedy na svatyni hlavy. Pokud žák vstoupil do duchovní školy v žádoucím stavu, je tímto prvním zářením rozumového
doteku probuzeno mravní pohnutí v celém systému, v jehož dalším vývoji se magnetické sternum otevře pro záření Gnose. Růže
srdce ležící za sternem se rozvine a tímto způsobem do systému,
do krve v srdci žáka vnikne Gnose.
Mysticky řečeno, v člověku, který takto reaguje, se zrodil Ježíš.
Překonal smrt, neboť jeho mikrokosmos již nemůže být při smrti
těla zcela vyprázdněn. Následky rozumově-mravního doteku jsou
totiž takové, že se v mikrokosmu vyvíjí něco naprosto nového,
čímž se magnetický systém osobnosti zásadně změní. Nejprve
vzniká spojení z gnostické světelné síly mezi čtvrtým svícnem,
čtvrtou mozkovou dutinou ve svatyni hlavy a plexem sacralis na
dolním konci páteřového systému. Toto spojení je tvořeno nervem
sympatikem. V důsledku toho zůstává při látkové smrti nesmrtelná část duše v mikrokosmu.
Tento stav bytí se dá mysticky naznačit jako „zemřít v Pánu
Ježíši“. Pokud se nacházíte v procesu rozumově-mravního doteku,
potom ve vás roste nový nesmrtelný princip a v principu i fakticky
91
jste překonali smrt. Nastane-li během tohoto procesu tělesná smrt,
je váš mikrokosmos vzhledem ke své magnetické polaritní shodě
s takzvaným vakuem Šambaly veden tam. Vakuum Šambaly je
dokonalým zrcadlovým obrazem duchovní školy na zemi, jejím
pokračováním v jemnohmotné životní oblasti. V této životní oblasti tedy můžete ve zde započaté práci pokračovat.
Avšak ti, kteří „zemřeli v Pánu Ježíši“, nemají ještě dokonale
nové vědomí. Proto po smrti jeho růst ve vakuu Šambaly dále
pokračuje, dokud nesmrtelná duše vlastnící spící neboli snové vědomí nedosáhne zcela nového bdělého vědomí. Na základě magnetického systému siločar znovuzrozené duše se pak vyvíjí zvelebená tělesnost, až je nakonec dosaženo dokonalé transfigurace.
V souvislosti se vším předcházejícím jsme konstatovali tři různé
stavy vědomí, totiž stav vědomí přirozeného, běžného dialektického člověka, za druhé stav člověka s rozumově-mravním vědomím,
takzvaně „zrozeným v Ježíši“, a konečně probuzený stav vědomí nového životního pole, nového člověka „zrozeného v Kristu“. Každý
vážný žák, který si je vědom zasažení sterna, růže srdce, a příslušně na ně reaguje, je zrozen v Ježíši. Takový člověk je skutečně rosikrucián, člověk, jehož růže srdce se rozvinula. Růže v něm byla
připevněna na kříž života a začal proces umírání „v Pánu Ježíši“.
Zemře-li v Ježíši, je okamžitě uvolněn od kola zrození a smrti.
Když takto napůl vědomý přijde do vakua Šambaly, je pochopitelně velmi závislou a nikoliv sebevědomě jednající duší.
Bratrstvo osvobozených se pak o něho musí ještě plně postarat.
Vakuum Šambaly je sice možností záchrany, ale ne osvobozením
z dialektiky, neboť musí být překonán svět.
Tato práce musí být proto vykonávána duchovní školou na
zemi, bojující církví na zemi, a to v látkové sféře. Je-li toto dílo
správně vykonáváno, rozvíjí se mezi oběma aspekty duchovní
92
školy intenzivní spolupráce. Kdyby bojující církev svou práci přerušila, muselo by se vakuum Šambaly zcela rozpadnout a v něm
přebývající bytosti by byly opět připoutány na kolo smrti.
Každá z obou škol je dokonalým odrazem té druhé; v magnetickém poli plní funkci dvou pólů. Také váš vlastní osobní magnetický systém má dva póly. Sedmiramenný svícen ve svatyni hlavy
je severním pólem a plexus sacralis je jižním pólem. Přes plexus
sacralis je člověk spojen s celou světovou karmou i s vlastní mikrokosmickou karmou. Přes sedmiramenný svícen ve svatyni hlavy je spojen s astrální živnou půdou padlé země. Nyní je jistě
zřejmé, že nikdo nemůže vstoupit do astrální živné půdy Gnose,
nikdo v ní nemůže dýchat, aniž by tím ve stejné míře nebyla překonána karma a všechny její vazby. Karmické síly, tj. karma světa
a karmické síly nahromaděné ve vašem mikrokosmu, se mysticky
nazývají „světem“. Proto musí bojující církev na zemi a každý její
účastník překonat svět.
Tímto bojem se vyvíjí zrcadlový odraz bojující církve, vakuum
Šambaly. Jestliže plníte úkol, který vám zde byl uložen, a zcela
se mu předáte, potom se shodně s tím vyvíjí vakuum Šambaly.
Je-li váš boj úspěšný, pak se vakuum Šambaly otevře jako „sedmiramenný svícen, který stojí před Bohem“, jak je to krásně vyjádřeno v Janově evangeliu. Takto uvolněné a přitahované světlo
a síla povzbudí a podpoří aktivitu bojující církve na zemi, takže je
úspěšnější. Kdyby bojující církev ve své aktivitě ustala, potom by
svícen překonávající církve ve vakuu Šambaly musel vyhasnout
a dosud aktivní skupinu by nakonec opět zcela ovládly dialektické přírodní síly.
Tím se dostáváme k jádru našeho tématu, tedy k vývoji, který
se nyní uskutečňuje v magnetické kouli dvojnásobné duchovní
školy.
93
Země, naše látkové životní pole, je skutečně jedním aspektem
velkého magnetického pole. Naše planeta rovněž vlastní magnetické pole zvláštního druhu a kvality. Toto planetární magnetické pole je součástí jiného, většího magnetického pole, například
Slunečního systému, Zvěrokruhu apod.
Tak také každý člověk jako mikrokosmos vlastní magnetické pole. Jako mikrokosmos má současně podíl na mnoha jiných
magnetických polích. Podílíte se například na magnetickém poli
Země, Slunečního systému, Zvěrokruhu atd. Ovšem tato sounáležitost zároveň znamená vaše zajetí. Svým severním pólem,
magnetickým systémem mozku, přitahujete síly, které jsou s ním
shodné, a svým jižním pólem, plexem sacralis, asimilujete všechny své karmické vazby. Tak se vyvíjí váš osud. Lidstvo tvoří jednotu, kolektiv magnetické osudové sounáležitosti.
Uvnitř tohoto velkého celku jsou však možné nesčetné jiné
magnetické vývoje. Každé, v určité míře vědomé, silné sdružení
lidí usilujících stejným směrem vyvíjí vlastní magnetické pole,
které se svým charakterem a vibrací, tedy odlišnou působností
severního a jižního pólu, liší od jiných podobných magnetických
polí. Proto také jsou výsledky odlišné. Není-li dosaženo výsledků, o něž skupina usiluje, pak to nespočívá v tom, že by mířila
příliš vysoko, nýbrž v tom, že kvalita usilujících, tedy základna,
není v souladu s vytčeným cílem.
My jsme jako skupina zaměřeni na nové životní pole. Nedá se
tudíž o nás nikdy říci, že bychom si dali příliš vysoký cíl. Pokud
své cíle neuskutečňujeme, znamená to, že naše kvalita, naše základna, neodpovídá vytouženému cíli. Pak se vyvíjejí události,
které již předem každý výsledek zmaří. Proto je na žáky v duchovní škole působeno tak dynamicky. Povzbuzujeme je, aby plně stáli
na požadované bázi, abychom nejen vlastnili kvalitu, ale abychom
to, po čem toužíme, také uskutečnili. V této souvislosti zde smíme
94
prohlásit, že ranní červánky září a slunce vychází. Proto musíme
podle možností své úsilí zdvojnásobit, abychom to, co je s tím spojeno, také uskutečnili.
Každé magnetické pole má tvar koule a vlastní dvě ohniska, severní
pól a jižní pól. Jižní pól je usilující, bojující skupina, severní pól
je ohnisko, jež přitahuje vnitřní možnosti a síly a září tím víc, čím
větší má bojující skupina úspěch, a uhasíná, když je tomu naopak.
Sledujme v krátkosti možný osud takové skupiny. Představte
si, že skupina lidí, kterým se omrzel dialektický život a snaží se
vysvobodit, založí církev. Dejme tomu, že na začátku jejího usilování je skupina dokonale čistá, a proto musí následovat gnostický dotek. Utváří se tedy magnetická koule, zpočátku s velmi
příznivými perspektivami. Když pak úsilí v této skupině polevuje,
kupříkladu ve stejné míře, v jaké má dotyčná církev dialektický
úspěch a skupina, pokud jde o karmické magnetické vlivy, nevykazuje růst, potom církev sice jako taková existuje dál, ale její dva
póly se v určitém okamžiku plně nacházejí v magnetických silách
přírody smrti. Tato církev pak již nepotírá karmu, nepřekonává
svět, ale stává se služebnicí světa.
Podle naprosto stejných magnetických zákonů se uskutečňuje proces i v transfiguristické duchovní škole. Dařilo by se nám
přesně tak, jako hnutí právě vylíčeného příkladu, kdybychom nebyli neustále bdělí. Jsme zjevně skupinou usilujících lidí, a tudíž
vlastníme magnetické pole. Pokud své úsilí dobře koordinujeme,
máme je pevně v rukou a stále dbáme na to, aby každá protichůdná vibrace byla vyloučena, potom své magnetické kvality posilujeme a dosahujeme svého cíle. Potom se vyvíjí nadmíru zvláštní
magnetická koule. Abychom tento stav uskutečnili, bojovali jsme
a zápolili jsme v této škole mnoho let v nepřetržitém úsilí,
protože každá vteřina nedostatečné bdělosti by mohla znamenat
95
překvapení, zaviněné magnetickými následky karmického kolektivu, který žáci přinášejí do školy.
Pochopte dobře, o co jde. Žák přijde do školy a je přirozeně ze
srdce přijat. Co však s sebou kromě svých možností do školy přináší? Přece své karmické dědictví! Není přece ještě osvobozen od
své karmické minulosti, od jejího sevření! Karmické síly kolektivu žáků mají svou účinnost. Vyvíjejí na aktivitu a rozvoj školy
brzdící vliv, který se projevuje ve dvoraně školy. Proto musíme
překonávat nejen obecně svět, nýbrž každý žák musí také překonávat svůj vlastní „malý svět“. Škola musí stále pečovat o to, aby
nebyla napadena vaším vlastním malým světem, neboť stačí, aby
se přihodila maličkost, a dílo je zbržděno.
Proto našim žákům říkáme: chápete nyní naše vystupování
a naše chování vůči vám? Chápete nyní, proč vás častokrát studujeme s bdělým pohledem? Protože často poznáváme, proč jednáte
tak, jak jednáte a proč mluvíte tak, jak mluvíte. Ten velký nepřítel vás totiž nenechá ani vteřinu v klidu, dokud svůj svět, svůj
malý svět nepřekonáte. Teprve pak je, pokud jde o vás, škola jistá.
Karmický kolektiv, který do školy přirozeně přinášíte – posilován vlivem sil, které chtějí všemožnými prostředky zabránit, aby
se zvláštnost, o níž jsme právě mluvili, vyvíjela – na nás ve dne
v noci číhá a neustále hledá prostředky a cesty, aby práci zmařil.
Co je tou zvláštností? Jsme-li jako skupina rozumově-mravně
zapáleni Gnosí a v každém z nás i ve škole, tedy i v našem magnetickém poli nastává transformace Ježíše, potom v určitém okamžiku vznikne mezi severním pólem našeho magnetického pole
a polem dialektiky tak velký vibrační rozdíl, že se sedmiramenný
svícen, na němž musí hořet sedm ohňů ze Šambaly, touto novou
vibrací stal nedotknutelným. Dialektické radiace pak již tuto část
magnetického pole duchovní školy nemohou zasáhnout.
96
Plníte-li svůj úkol s veškerou silou, která je ve vás, a jste-li
v prvé řadě sami v sobě i vůči sobě navzájem neustále bdělí,
povzbuzujete-li se v pozorné, neosobní oddanosti a vzájemně
se ochraňujete, potom se vyvíjí zvláštní stav, že se severní pól
našeho magnetického pole osvobodí od přírody smrti. Potom se
tato část pole duchovní školy stává čistým světlem a neukazují se
tam již žádné temné skvrny. Tím, že zde přijímáme boj se všemi
konsekvencemi, vzniká tam jasno a čisto. Začíná se tam již tedy
dokazovat překonání. Jedna část magnetického pole je pak osvobozena.
97
III – 2
POVOLÁNÍ STÁT SE NOSITELEM OBRAZU BOHA
Možná znáte ona známá slova z Dopisu Filipským: „S bázní
a chvěním uvádějte ve skutek své spasení.“ Žák duchovní školy
těmto slovům dokonale porozumí, když pomyslí na vznik a vývoj
magnetického těla, do něhož byl přijat.
Tato magnetická koule prochází vývojovým procesem se sedmi
fázemi:
první fáze je počátek tvoření skupiny,
druhá fáze je počátek gnostického doteku,
třetí fáze je vývoj gnostického záření,
čtvrtá fáze je průlom a tvoření vakua Šambaly,
pátá fáze je spojení s magnetickým řetězcem,
šestá fáze je vývoj nového životního pole,
sedmá fáze je dokonalé osvobození.
Těchto sedm fází nyní podrobně vysvětlíme.
Na stezce transfigurace se může podílet každý hledající a usilující
člověk, pokud tuto stezku zná a přijme její podmínky. Je jasné, že
jako jedna z nejdůležitějších podmínek musí přitom být respektována skupinová jednota v novém životním postoji, protože jít
po osvobozující stezce vyvolá velký boj. Jako první musí skupina překonat normální odpor, přirozené překážky magnetického
98
pole dialektiky. My jsme zajati v magnetickém těle tohoto světa.
Chceme-li tedy mít úspěch, musíme jako skupina nejprve překonat přirozené síly dialektické přírody. To je překonání světa.
Kromě toho musíme vytvořit bojový řád proti zlu. Musíme
oslavit vítězství nad stíny vrhanými světem, nad zlem, hříchem
světa. Když se v Bibli hovoří o „shodnosti se světem“, pak se tím
nemíní nic jiného, než že se člověk ztrácí v dialektice, která byla
přece zamýšlena jako nouzový řád. Tento nouzový řád není sám
o sobě cílem. Nositel obrazu byl stvořen, aby splnil své poslání. Základem nouzového řádu dialektiky je nouzový plán, jehož
cílem je vytvořit nositele obrazu, který musí vysvobodit mikrokosmos. Proto musí nositel obrazu překonat svůj přirozený pud
sebezáchovy. Pokud se tak nestane, zakusí, že mu jeho touha po
zachování sebe sama nebude nic platná, protože ho dostihne smrt.
Nositel obrazu, který své poslání nenaplní, se minul se svým účelem v projeveném vesmíru, jeho existence zde již nemá žádný
smysl.
Nouzový řád je tedy zároveň řádem smrti. Proto musí být nouzový řád jakožto svět překonán svým vlastním výtvorem. Kdo
chce takto ztratit svůj život, ten „jej“ zachová, neboť takový člověk jde spolu s mikrokosmem osvobozující cestou. Překonal smrt
a nalezl univerzální život. Takto nyní rozumějte slovům Prvního
Janova dopisu, kapitola 2: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě.
Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co
je na světě, žádost těla a žádost očí a okázalý život, není z Otce,
nýbrž ze světa.“
Vskutku nelze neuznat, že svět dialektiky je velkolepý. V dialektice existují úchvatné věci, které chcete zachovat, a některé
z určitého úhlu pohledu možná i oprávněně vzbuzují váš zájem
a chcete je zachovat. Přesto: „Všechno, co je na světě, žádost
těla a žádost očí a okázalý život, není z Otce, nýbrž ze světa,“
99
konstatuje Jan. „Svět pak a jeho žádosti pomíjejí; kdo však činí
Boží vůli, zůstává na věky.“
To je pravda, kterou nelze vyvrátit! Ten, kdo nesplní své poslání jako nositel obrazu, je nejen objektem smrti, ale zároveň dělá
něco, co v přírodě smrti není principiálně zamýšleno.
Představte si, že si vytýčíme plán, který je zaměřen na jasný
a pevně stanovený cíl. Tento plán vypracujeme do všech podrobností, vytvoříme všechny podmínky, které jsou k jeho úspěšnému
provedení nutné a dovedeme jej až do určitého stadia uskutečnění. A potom v okamžiku, kdy má být stanoveného cíle dosaženo, kdy má být korunován vítězstvím, práci přerušíme, všechny
ty přesně vytýčené a dokonale vypracované směrnice opustíme
a oddáme se životu, který našemu plánu v každém ohledu odporuje a maří jej. Nuže, tak jedná člověk, který nenásleduje své povolání jako nositel obrazu. A to, co jako odpadlík vyvíjí, se principiálně prohřešuje proti nouzovému řádu. Místo velkého, zářivého
cíle, pro který byl jako nositel obrazu stvořen, si dosazuje temný
stínový přelud své zaslepené svévole a falešného vnímání. Tak
rozvíjí zlo, hřích.
Univerzální bratrstvo člověka stále nabádá, aby konal dobro,
to znamená, aby naplnil plán. „Kdo nečiní dobré, činí zlé,“ říká
Pavel. Každá myšlenka, každý pocit, každý skutek, který není
v souladu s vaším povoláním, živí a udržuje zlo. Tímto způsobem
zapustilo zlo kořeny ve světě. Zlem je tedy jedině snaha zachovat
svět, což vede k nezměrnému odporu proti našemu původnímu
povolání a pro celý proces to znamená obrovskou překážku.
Kdyby nebylo zla, překonání světa by vám nepochybně připadalo velmi snadné. Avšak zlo má za sebou velice dlouhou kulturu. Je organizováno a podmaňuje si každého člověka. Proto dříve
než může být překonán svět, musí být překonáno zlo. Dříve než
Pán Ježíš započne svou proměnu, dochází k pokušení na poušti.
100
Pán Ježíš tam překonává koncentrované zlo a teprve potom začíná
svou pouť na zemi.
Představte si, že vás zlo oslepilo, jak byste pak mohli vidět?
Představte si, že jste tím, jak nasloucháte zlu, ohluchli, jak byste
pak mohli slyšet? Avšak na pomoc je vám vysílána gnostická zářící síla, a tato síla se nazývá Ježíš Kristus. Je to především elektromagnetická síla, s jejíž pomocí mohou být vykoupeny nejen vaše
hříchy, ale i hříchy světa. Chcete-li však tuto sílu použít k osvobození, musíte nejprve změnit svůj životní postoj. Vaše hříchy
– následky minulosti a s nimi spojené karmické vazby – musí být
konsekventním úsilím vyvráceny z kořenů. V tomto smyslu musíte napřed transmutovat ve skutečného nositele obrazu, být posvěceni, abyste posléze mohli se svým systémem transfigurovat.
Většina lidí má bohužel málo příležitostí k tomu, aby s touto
transmutací k překonání zla začali a uskutečnili ji. Sotva s ní
započnou, zastihne je smrt. To je nanejvýš tragické. Na světě je
mnoho milionů lidí, kteří se snaží ze svého života něco udělat, ale
dříve, než si dobře rozmyslí, jakým směrem se mají dát, je jejich
život u konce a smrt zmaří vše, co bylo započato. Kromě toho
jsou při svém snažení velmi bržděni neochabujícím zlem, které
má přirozeně zájem na tom, aby se to nikomu nepodařilo. Dokud
se to totiž lidem nepodaří, je říše zla zachována. Musí tedy existovat možnost, jak tento temný plán překřížit.
Představte si, že začnete hledat stezku. Mezitím většinou uplyne hodně času. Vždyť kolik jen zápasu člověka obecně stojí, aby
překonal prvek pochybnosti. Mimoto vám silně brání množství
protivníků, kteří se v různé podobě staví do cesty: rodinní příslušníci, kolegové, nadřízení, životní okolnosti, tělesné problémy
apod. Když tak dál po mnoho let klopýtáte a bojujete a zestárnete
a jste syti dnů, přikvačí smrt a nadobro vás odsud odvede; a vše
bylo nadarmo.
101
Proto je tak nádherné, že vám Bratrstvo spěchá na pomoc, neboť jen tak je možné překřížit záměr protivníků, kteří chtějí vše
započaté zničit. Tato možnost je dána existencí kristocentrického,
magnetického těla.
Také v přírodě smrti existuje magnetické tělo, které vás přijalo a ve kterém žijete. Dýcháte v něm, v něm a s jeho pomocí plní
každá funkce těla svůj úkol. Chcete-li však s úspěchem jít stezkou
osvobození, musíte být přijati do jiného elektromagnetického systému, do kristocentrického magnetického těla Una Sancta.
Jestliže jste vstoupili do tohoto těla a smíte v něm pobývat, je
smrt již bezprostředně zažehnána. To je první úspěch. Poutník, ve
skutečnosti ubohý diletant, vstoupí do magnetického těla kristocentrické duchovní školy, a smrt pro něj rázem přestane existovat,
je pohlcena, zničena.
Jak jsme v předcházející kapitole vysvětlili, v tomto novém
magnetickém těle je bezprostředně přijat prvek pravého života a může pak růst. Každý, kdo vlastní jeho počáteční zárodek,
může po odpadnutí těla pokračovat v započatém novém vývoji ve
vakuu Šambaly.
Pokud to nahlédnete a poznáte, o jak mocné věci se jedná, pak
vás prostoupí nesmírná radost. Jan ve vás vidí, jak k němu, k zástupu, který je shromážděn na břehu Jordánu, přichází Pán Ježíš.
Prohlédněte tuto mystickou řeč. Žáci stojí na břehu Jordánu.
Dospěli k nejhlubšímu bodu, k nadiru svého života v přírodě smrti a nyní se jich dotkne proud gnostické, elektromagnetické síly.
A Jan to vysloví za všechny své žáky, za všechny shromážděné:
„Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“
Pokud tomu porozumíte, ne v nějakém návalu mystických
pocitů, nýbrž rozumovým poznáním, potom odhalíte, jaká blaženost vzchází přímo nad každým žákem, který konsekventně
přijme své žákovství. Proto začíná oněch devět blahoslavenství
102
v Kázání na hoře slovy: „Blahoslavení, kteří jsou zde duchovně
chudí.“ Blahoslavení, kteří vědí, že jsou chudí Duchem, kteří
touží po opětovném spojení s Duchem a vzchází tak v magnetickém systému Ducha. Tato blaženost zasáhne jako blesk bezprostředně nejhlubší základ vaší duše. Uvnitř magnetické koule,
v kristocentrickém těle, je pak překonána nejen smrt, nýbrž také
zlo a poté i svět.
V tomto těle, ve skupinové jednotě, je kandidát nepřemožitelný. Dostává příležitost, aby se opět zotavil z eony starého zla
a jeho následků. Nositel obrazu se tak uzdraví a jako podílník na
nové rase je způsobilý vrátit se domů. Proto platí slova: „Těm
však, kteří Jej přijmou, dá moc stát se dětmi Božími.“
Poučujeme-li vás o podstatě světa majestátní velkoleposti a o odvíjení osudu uvnitř živého těla Krista, nestačí tuto velkolepost
jen zažívat. Musíte zároveň pochopit svou velkou zodpovědnost,
neboť jste uváděni do nového životního pole. Toto životní pole
od vás není nijak vzdáleno, stojíte v něm. V případě, že přijmete konsekvence svého žákovství, máte na tomto novém životním
poli podíl. Nabízí se vám – zdarma – nádhera osvobození. Jste
informováni, dostáváte orientační pokyny a škola se organizačně
přizpůsobuje jako poddajný nástroj.
Chce to jenom váš čin, odpovídající vývoj v jasném vědomí. Takto musíte oslavit slavnost svého vstupu do domu Sancti
Spiritus. Potom se za vámi zavře brána smrti a budete s námi ve
svatebním sále. Smíte pak s námi strojit svatební sál pro nesčíslné
hosty. Naše pole Šambaly bude zářit jako sedmeré Slunce a bude
pro nás skutečným městem Bohů.
Je vám jistě zřejmé, že tento nový životní postoj je pozitivním požadavkem. Nemáme v úmyslu probírat pro vás zajímavé téma, nýbrž se vám snažíme vysvětlit význam této epochy!
103
Je vám nabízeno vše, co mystéria mohou pro člověka učinit.
Dveře se před vámi doširoka otvírají a s veškerou láskou, jakou
lze přinést, je vám řečeno: „Vstupte, bratři, sestry, avšak vstupte
s jasným vědomím konsekvencí.“
Magnetická koule, tělo posvěcených, Una Sancta, kterou chceme postavit před vaše vědomí, je totálně nové životní pole, nová
země a nové nebe, které viděl také Jan na Patmu sestupovat dolů.
Budeme-li smět našeho cíle dosáhnout, ponesete v sobě nové
nebe a novou zemi jako jasný obraz, jako zcela osobní vlastnictví.
Pak uvidíte novou zemi a nové nebe dvojnásobné duchovní školy.
Potom se s ní sjednotíte tak, že pro vás staré nebe a stará země
doslova zmizí.
Když pak ve věrném plnění povinností svého žákovství vstoupíte do Kristova těla, odpadnou v určitém okamžiku všechny závoje, včetně závojů mezi oběma ohnisky. Hadí oheň, osa magnetického těla, je potom jako žebřík, který obě školy, obě ohniska
spojuje. Tak se rozvíjí svobodný a vědomý styk mezi obyvateli
obou polí.
Nemyslete si, že je to pohádka, neboť to bylo odjakživa známo
a staří o tom stále svědčili. Vzpomeňte jen na starý příběh o Jákobovi. Jákob je v židovském pojetí symbolem člověka, který se
zásadně obrátí. V okamžiku krize tohoto obratu přenocuje u potoka nebo řeky Jaboku. Jabok je hadí oheň, v němž se oba póly
magnetické koule spojují. Po tomto žebříku vidí Jákob sestupovat
bratry a sestry ze Šambaly, a pevně se ho, jak je psáno, drží a říká:
„Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Možná poznáváte hluboký
význam těchto slov. Přijati do nové magnetické koule, jste dokonale schopni uskutečnit požadovaný nový životní postoj ve zcela novém nasměrování, neboť se od vás neočekává nic, co byste
nemohli uskutečnit. Přijati, zrozeni v magnetickém těle jste nepřemožitelní a schopni realizovat nový život. Životním postojem
104
podle Kázání na hoře, v intenzivním, vědomém zápolení můžete
i vy zažívat blahodárné a požehnané spojení s bratry a sestrami
nového života.
105
III – 3
UNA SANCTA
Možná znáte starou legendu o Buddhovi: Vznešený daroval lidstvu svoje učení moudrosti a dal podnět k novému duchovnímu
probuzení. Když pak svoji práci dokončil a opustil tato místa
noci, viděl, že zde sice byly miliony stoupenců, ale že se bohužel také rozvinul, právě jako důsledek jeho vystoupení, strašlivý
a zhoubný boj mezi bráhmanismem a buddhismem. Brahmíni,
odpradávna strážci véd a upanišad, a tím téže božské moudrosti,
byli rozhněvaní a všemi prostředky potírali vzrůstající buddhismus. Ani žáci Buddhy a jejich následovníci nebyli zdrženlivější.
Srdce Vznešeného se naplnilo velkým zármutkem. On, který
chtěl sloužit lidstvu a s nesmírnou láskou všechny zachránit, viděl
boj, který byl veden kvůli jeho jménu. Rozhodl se tedy, že se vrátí. Dvanáct století poté, co zemřel jako Buddha, se vrátil zpátky
do stínů přírody smrti; nyní však přišel jako Šankara, Vznešený.
Šankara je ve skutečnosti učitel, jehož jméno je zapsáno v historii. Nejedná se tedy jenom o pouhou legendu, ale také o skutečnost. Šankara učil syntéze veškeré božské moudrosti. Prokázal,
že védy, upanišady a nauky Buddhovy jsou identické a že usilují
o stejné cíle. Ukázal univerzálnost všech učení moudrosti. Poté,
co Šankara, který byl Buddhou, tento svůj úkol splnil, tajuplně
zmizel.
106
Na tuto legendu jsme si vzpomněli v souvislosti s Una Sancta,
Una Mystica, která se opět zjevila v magnetickém těle duchovní
školy. Duchovní škola totiž nesleduje žádný sektářský a exkluzivní směr. Naopak, tato škola, toto magnetické tělo je pravou
školou Šankary, v níž se projevuje syntéza veškeré univerzální
moudrosti.
Tak jako Šankara se svými stoupenci a vznešenými navázal na
Buddhu, tak také Gnose navázala na manifestaci Ježíše, aby shrnula všechna učení moudrosti celých světových dějin a zjevila je
jako velkolepou jednotu. Taoismus, bráhmanismus, buddhismus
a křesťanství se ve své podstatě jako osvobozující učení a osvobozující cesta v Gnosi shodují. Proto se Růžový Kříž pozvedá nad
staletý metafyzický boj a slouží Šankarovi všech dob.
Ztišením a oproštěním se od všeho emocionálního neklidu lze
dospět k novému životnímu postoji, které požaduje Kázání na
hoře. Boj, který máte bojovat, vás nesmí stavět proti sobě navzájem, nesmí vás sympatiemi a antipatiemi, posuzováním a odsuzováním, kritikou a urážením rozdělovat na strany a skupiny. Kdo
ještě vede tento neužitečný boj, nemůže pozvednout meč proti
svému vlastnímu nižšímu já, proti přírodě smrti, která vás obklopuje, proti světu a hříchu zla. Pouze na tento boj se vztahují slova
Pána Ježíše: „Nepřišel jsem, abych přinesl mír, nýbrž meč.“
Jedině ten, kdo je plně zaměstnán vrážením meče do vlastní
duše, nemá již čas ani chuť urážet nebo ohrožovat druhé. Zabýváteli se pouze sebou samými a rozpoznáváte-li vlastní rozháranost,
vlastní nesnáze a nedostatečnosti, povstává ve vás schopnost pomáhat druhým tichou útěchou soucítění, zrozenou z tříbení vlastní
zkušenosti.
Pak činem uskutečníte Kristova slova: „Přijďte ke mně všichni,
kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“
107
Pak bude duchovní škola útočištěm pro opravdu znavené, v níž se
setkají s vaší velkou láskou a ochotou k oběti.
Potom jste pravými služebníky věčného Šankary, který nepřišel
proto, aby rozděloval a ničil, nýbrž proto, aby sjednocoval v Una
Sancta.
108
III – 4
VZNIK ŽIVÉHO TĚLA DUCHOVNÍ ŠKOLY
Nyní se chceme podrobněji zabývat vznikem a vývojem již z různých stran objasněného magnetického systému, manifestujícího
se jako magnetická koule dvojnásobné magnetické školy, a to
podle sedmi fází, které jsme naznačili již v kapitole III–2.
Tento magnetický systém začíná tvořením skupiny. To není
vůbec nic zvláštního. K utváření skupiny totiž dochází i v každé
oblasti dialektické aktivity tím, že se založí nějaká organizace.
V průběhu světových dějin byly takovéto snahy podnikány nesčíslněkrát. V tomto světě je toho zakládáno a organizováno ve
všech oblastech života tolik, že to již nepřitahuje žádnou pozornost. Lidé nad tím pokrčí rameny a nanejvýš to jaksepatří pomluví. Tvoření skupiny duchovní školy začíná stejným způsobem,
totiž založením organizace několika k tomu předurčených, gnosticky vnímavých lidí.
Z popudu krve svého zrození, karmických vlivů vlastního mikrokosmu a ze zkušenosti, tedy na naléhání vnitřní touhy, přecházejí tito pracovníci k aktivitě. Začíná to velmi skromně v malé, pronajaté místnosti. Posluchači, kteří jsou touto aktivitou přitahováni,
ještě zdaleka nevstupují do silového pole. Je to, můžeme-li o tom
vůbec mluvit, ubohé malé světélko, jímž se cítí být přitahováno
několik lidí. Tito lidé pak z větší části určitě ještě nejsou ti nejlepší.
Je mezi nimi totiž také velmi mnoho „lapis spitalauficusmachrů,“
109
jak říkali staří rosikruciáni, duchovních chvastounů. Ti nejvážnější nejprve pozorují, k čemu ta věc směřuje, neboť mají za sebou
již velmi mnoho zkušeností, a tím se stali značně nedůvěřivými.
V každém případě však tito začínající pracovníci drží pódium;
a je-li to dobré, pak si podle povahy svého vystupování pódium
udrží a uvidí své dílo pomaloučku růst. Zcela pozvolna se tak vyvíjí něco, co se dá nazvat více či méně hlubokým zájmem.
Tato druhá fáze se dočká stejně málo pozornosti, neboť má,
alespoň z vnějšku viděno, také stejně často se vyskytující průběh. Zakladatelé přitáhli několik zájemců, jejichž zájem se zdá
být hlubší a jejichž touha po osvobozujícím životě je probuzena
natolik, že jsou ochotni přinést oběť, byť i jen materiální. S jejich
pomocí může být nyní vybudován vlastní prostor. Tak jsme si
v roce 1924 s přibližně patnácti zájemci pronajali část domu
v ulici Bakenessergracht 13 v Haarlemu, v Holandsku. Zde mohl
být zřízen malý chrám a v zadní části domu místnost pro výuku,
všechno velmi skromné. Tady, v tomto prostředí, mohl být do díla
zaveden řád, pravidelná pracovní činnost. Zde mohlo dílo obdržet svůj vlastní, tolik potřebný rytmus, i přes všechna zklamání,
ke kterým zejména na počátku docházelo, například když se nikdo nedostavil, ačkoliv sál byl připraven a setkání bylo ohlášeno.
Navzdory takovým a jiným zklamáním se tedy vyvíjí něco z toho, co nyní nazýváme silovým polem. Silové pole je magnetické
pole. Chceme se pokusit zprostředkovat vám o něm představu.
Obraz nebude úplný, protože naše znalosti nejsou dokonalé a rovněž nemáme k dispozici dostačující terminologii.
Magnetické pole je pole záření nesmírně silné energie. V Gnosi
známe sedminásobné pole záření. Má-li být nějaké magnetické
pole dokonalé, musí v něm vždy společně působit sedm silových
proudů; potom z něho také vychází sedminásobná působnost.
Kromě toho působí v magnetickém poli přitažlivá a odpudivá
110
síla. Nestejné je přitahováno a stejné je odpuzováno. Tímto dvojím pohybem přitažlivosti a odpudivosti vzniká mocná rotace
a také mocné tření.
Sedm paprsků se nás dotýká; tím začíná sedm proudů kroužit.
V důsledku toho se manifestuje sedm jevů: 1. síla neboli elektřina, 2. světlo, 3. teplo, 4. zvuk, 5. soudržnost, 6. život a 7. pohyb.
Dialektické pole vlastní také magnetické pole záření. Život
v dialektické přírodě by nebyl možný, kdyby nebyl plně živen
z magnetického pole. Existuje proto sedminásobné magnetické pole běžné přírody a právě tak sedminásobné magnetické pole
Gnose. V naší filosofii proto rozlišujeme dvě přírody.
Výsledky magnetického pole běžné přírody znáte a zažíváte.
V tomto poli, z tohoto pole a tímto polem žijete. Určuje vaši látkovou výměnu, tvorbu vašich buněk, dále pevnost a soudržnost
vašeho těla, teplotu vašeho systému a všeho, co vás obklopuje,
mimo jiné veškeré projevy síly jako je elektřina, světlo, zvuk
a teplo. Stojíte-li v nějakém magnetickém poli, jste sami také
zmagnetizováni, a tím také sami dáváte vzniknout magnetickému
poli, v souladu s velkým magnetickým polem, které vás nutí k pohybu.
Vidíte například světlo, ale vy sami také produkujete světlo.
Celý váš systém vnitřní sekrece je stvořen k tomu, aby zachycoval těchto sedm paprsků energie zemského kosmu a přeměňoval
je na sedm stavů sil a schopností, které potřebujete k zachování
svého života. Z těchto dvou ohňů hoří sedmiramenný svícen ve
vaší svatyni hlavy. Každá ze sedmi mozkových dutin tvořících
dohromady svícen produkuje zvláštní vibraci, zvláštní světlo.
Představují tak sedm stavů sedmi kosmických ohňů.
Kdysi nám byla položena otázka, proč ve škole stále mluvíme
o elektromagnetickém poli záření, s důrazem na slově elektromagnetickém. Museli jsme to takto tehdy podle pravdy nazývat,
111
protože v magnetickém poli Gnose, pokud se toto mohlo projevovat v silovém poli školy, se v té době mohla uvolnit nejprve jen
jedna ze sedmi kosmických sil. V této souvislosti to byla tehdy
pouze elektromagnetická schopnost, elektrický dotek Gnose.
Nyní možná porozumíte tomu, co myslíme druhou fází vývoje
duchovní školy. V této druhé fázi totiž začíná sjednocená skupina
vykazovat poněkud hlubší zájem o Gnosi nejen při setkáních, ale
i mimo ně. Začíná s ní do určité míry počítat ve vlastním životě a snaží se žít ze zkušenosti rozumově-mravního doteku. Tím
se otevírá magnetické sternum a na růži srdce působí první síla
gnostického sedmerého Ducha. Tak se skupina začíná přibližovat
Gnosi a nestejné je přitahováno.
Ve vztahu ke Gnosi jste samozřejmě velmi nestejní. Kdo jste,
ve srovnání se světlem Ducha? Přesto vás Gnose přitahuje. Něco
z její elektromagnetické síly se ve vás uvolňuje a je přes sternum,
růží srdce jakoby vypáleno do krve vašeho srdce a tímto spojením
jste jako nestejní přitahováni ke Gnosi. V tomto okamžiku se však
ještě nemůže rozvinout opačná, odpudivá síla, a tím ani otáčení,
a proto je silové pole v této druhé fázi ještě velmi jednostranné; je
sice vyživující, ale ještě ne osvobozující.
Nyní je tedy zřejmé, co přináší třetí fáze. Žák je přitažlivou silou
silového pole živen, zároveň však vzniká stav nasycení. Pokrm
a nasycení je, jako vždy, ku prospěchu jen tehdy, může-li životní
systém potravu strávit a přijmout. Mnoho žáků proto v přechodném stadiu od druhé fáze ke třetí vykazuje zasmušilou reakci.
Hladoví sice po Gnosi, velice touží po doteku Ducha, ale jen jednostranně, negativním způsobem. Ještě nedokážou nebo nechtějí
přijatou duchovní potravu pozitivním způsobem zpracovat ve
svém životním postoji. Překážky povstávají z jejich stavu krve
112
nebo ze zrcadlové sféry, jejíž síly na ně uplatňují svůj vliv, čímž
jsou ještě příliš pevně zakotveni v pozemském magnetickém poli.
U takových žáků se neustále střídá vzplanutí a uhasínání jejich
zájmu. Zájem trvá, pokud hladoví. Jakmile však jsou nasyceni, jejich zájem opět vyprchá. Tento stav se dá přirovnat k neustálému
přílivu a odlivu a má za následek stagnaci na stezce přípravy.
Proto vedoucí skupin nepřestávají s veškerou intenzitou a všemi
prostředky, které mají k dispozici, žáky nacházející se v tomto
stadiu povzbuzovat, aby přijatý gnostický pokrm použili a plně vědomým svobodným zednářstvím jej sami v sobě přeměnili
v nové síly a nové možnosti.
Po mnoha útrapách a rozladěních se pak začne nejprve u několika, a podle jejich příkladu u stále více žáků tento proces přeměny prosazovat. Ve skupině žáků narůstá pochopení a praktikování
osobní oddanosti Gnosi a tím novému životnímu postoji, který
se začíná projevovat nejprve váhavě a spontánně, ale pak se stále
více prohlubuje.
To nestejné, co bylo Gnosí přitahováno, je vytrvalou, upřímnou
snahou rovnat se Gnosi odpuzováno. Tak vzniká ona tak potřebná
cirkulace sil, velké kolo vznikání se dává do pohybu. V silovém
poli dochází k látkové výměně, čímž se uvolňují nové gnostické
možnosti. Nastává důležitá změna. Vyzařování magnetického těla
skupiny začíná vykazovat známky tohoto vývoje a je jasné, že
nyní, protože se ve vlastním magnetickém těle skupiny prokazují
gnostické plány a účinky, je skupina napadána a poháněna vpřed
stále větší silou. Od tohoto okamžiku vznikající duchovní škola
prakticky vlastní elektromagnetické pole záření Gnose.
Potom začíná čtvrtá fáze. Skupina roste a povzbuzena příkladem
mnoha žáků vykazuje intenzivní prohloubení vhledu a nasměrování, takže se gnostické kolo otáčí stále rychleji. Rozumově-mravní
113
dotek působí jako údery mečem. Gnose napadá žáky vnitřně stále víc a stále větší silou. Každý z nich ví, že poskytnuté pokrmy
musí být nejen přijaty, ale také použity jako stavební látky obnovy v gnostickém smyslu. Nový životní postoj je totiž i v této fázi
pro všechny členy skupiny nevyhnutelným požadavkem. Protože
však žádné město nemůže být vybudováno v jediném dni, vyvíjí
se následující proces.
Zaprvé je všemožným způsobem napadán egocentrismus ve
škole a je stavěn do světla požadavků stezky. Každý se snaží
a pokouší z toho něco udělat a dosáhnout jistého uskutečnění ve
vlastní bytosti. Jsou-li mezi nimi někteří, kteří nedrží s ostatními,
jsou vždy rychle demaskováni a před sebou a celou skupinou postaveni na pranýř.
Dále je požadováno sebeobětování růži srdce, sebeodevzdání
vnitřní bytosti – Kristu. Žáci začínají chápat něco z nesmírného
zázraku milosti „alchymické svatby“ Christiana Rosenkreuze,
o níž svědčili klasičtí rosikruciáni. Chápou něco o nezměrné spáse transfigurace, o smrtelné duši, která tak může v čase získat
věčný život.
Vedeni tímto vzrůstajícím vhledem, poháněni stále hlubší touhou po spáse a se stále větší ochotou k sebeoběti nyní uskutečňujeme se stále větší vážností nový životní postoj. Stále více rozumíme smyslu tohoto dění a rozpoznáváme jím uvolňovanou, osvobozující sílu ve stále širších a obsáhlejších souvislostech. Máme
odvahu hovořit o životě podle Kázání na hoře, o neobyčejném
životním postoji. Mnozí si uvědomují, že je takový životní postoj
dosažitelný, a jdou této osvobozující možnosti s radostí a vděčností vstříc.
Magnetické kolo se nyní otáčí stále rychleji. V silovém poli,
v ještě neurčitém těle duchovní školy, které zatím postrádá pevné
obrysy, se akumuluje neobyčejná síla. Toto tělo se ještě podobá
114
oblaku a zpočátku lze hovořit jen o elektromagnetickém poli.
V tomto náznaku se však skrývá nesmírná možnost a velký příslib,
totiž, že se vyvine světlo, že bude teplo a zvuk rovnající se nebeské
hudbě, že bude soudržnost, život a pohyb.
A najednou vidíme, jak na nejvyšším bodě magnetického těla,
na severním pólu magnetické koule duchovní školy, proráží světlo, záře rozbřesku nového dne, vycházející ranní červánky.
115
III – 5
NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ
Když si přečtete verše 1 – 10 z druhé kapitoly povznášejícího
Pavlova dopisu Efezským a porovnáte tato slova s tím, co bylo
probráno v předchozí kapitole, možná, že mezi Pavlovými slovy
a námi pojednávaným tématem odhalíte úzkou spojitost.
Pavel totiž svědčí o své velké radosti a vděčnosti za to, že skupina opravdově hledajících (Efezských), která se svým působením v Kristu spojila v novou eklézii, v nové mladé bratrstvo, je
přijata do milostiplného magnetického pole kristocentrické plnosti. Proto také o těchto žácích duchovní školy mluví jako o těch,
kdo se stali „vskutku živými“.
Dále krátce líčí proces spásy začínající slovy: „Také vy jste byli
pro své přestupky a hříchy, v nichž jste dříve žili, mrtví.“ Slovo
„přestupky“ se nevztahuje na prohřešky vůči společenskému nebo
mravnímu zákonu běžného života, ale poukazuje na základní signaturu porušování zákona v lidském chování vůči Gnosi. Člověk
je v tomto smyslu nositelem signatury „podle obyčeje tohoto světa“ a podléhá „mocnému knížeti v povětří“. Pokud nenásleduje
své povolání jakožto nositel obrazu Boha a nepřekoná tak svět,
pak se v látkové sféře i v zrcadlové sféře vyvíjí příroda protikladů.
Z přirozené krve a karmy, která se tím vytvářela a vytváří, nese
tudíž poskvrnění a tedy znamení – znamení neposlušných dětí.
116
Člověk je od přírody „dítětem hněvu“, a to nejen v mystickém
smyslu, nýbrž i v každém jiném ohledu svého dnešního stavu,
takže mu chybí jakákoliv motivace, aby o tom vnímavě rozvíjel
své představy. Ten, kdo dospěje k poznání a může to v hlubokém
vhledu zakoušet jako pravdu, zjistí, že je prodchnut podivuhodným štěstím. Z vděčnosti není mocen slov, když pozná, že se jeho
zákonitý zánik a od základu neužitečná a těžce zatížená existence
v transfiguristické duchovní škole změní v absolutní spásu a pozvednutí do stavu zbaveného všech vin. Teprve nyní se dá mluvit
o skutečné životní perspektivě; teprve nyní se před člověkem rozvíjí budoucnost, totiž v nadcházejících stoletích prokázat úchvatné bohatství Kristovy milosti.
Kdo je přijat do nového magnetického těla, kdo zažívá sedm
paprsků ze Šambaly a zažehuje jimi svůj sedmiramenný svícen, je
přijat do procesu vznikání a přeměny, které si z časoprostorového
hlediska vyžádá mnoho staletí. Takový člověk spolu se svými bratry a sestrami podniká cestu odsud do nirvánské oblasti. Kráčí od
síly k síle, až se před ním otevřou brány Neměnného království.
Celá tato pouť vede Východní zemí Ducha, a to vše je umožněno nejvyššími gnostickými dary spásy. Musíte jen svou nohou
vkročit na stezku nových životních konsekvencí a jako ti, kterých
se dotkl oheň plný milosti, přeměnit tento pokrm v sílu a touto
vitalitou naplněni vstoupit do nového života.
Ačkoliv tuto sílu mnozí denně přijímají a takřka každou hodinu
se tímto pokrmem živí, jsou ve skutečnosti tyto dynamické možnosti ještě příliš málo využívány. Všichni žáci, kteří opravdu touží
po Gnosi, jsou svým nepřetržitým spojením s novým magnetickým
tělem školy více než bohatí, vlastní nezměrné poklady. Nejsou si
toho však dostatečně vědomi. Dívají se příliš na své dialektické
výsledky a právem je shledávají velmi ubohými. V sebepoznání
považují sami sebe za břídily. A tak tomu vskutku je!
117
Pavel však Efezským vysvětluje, že jsou zachráněni milostí; že
jsou požehnáni bohatstvím, které se nedá vysvětlit z jejich dialektického stavu. „Je to dar Boží, ne ze skutků,“ říká. Musíte se proto
k těmto věcem stavět psychologicky zcela jinak, totiž v hluboce
prožívaném vědomí, že „jsme přece jeho dílem, v Kristu Ježíši
stvořeni k dobrým skutkům, které Bůh před časem připravil, abychom v nich kráčeli.“
Pokud těmto Pavlovým slovům nyní rozumíte, ušli jste již hezký kus cesty ve správném směru. Nezaměňujte proto síly této přírody se silami Gnose, protože tuto přírodu nemůžete nikdy změnit. Nyní jste však nabiti novými možnostmi, abyste zaujali zcela
jiný životní postoj, který nemá nic společného s běžnou přírodou,
a v něm musíte putovat.
Na základě tohoto psychologického obratu se nyní můžete ptát:
„Jak mám tento nový životní postoj uskutečnit?“ Na to škola odpovídá: „Tento nový životní postoj si osvojíte ve skupinové jednotě.“
118
III – 6
OD SILOVÉHO POLE
KE SVĚTELNÉMU POLI
Řekli jsme vám, že magnetické pole školy se dále mění v té míře,
v jaké žáci uskutečňují nový životní postoj, a že se v něm v určitém okamžiku projeví nová působnost. Magnetické pole pak již
není pouze silovým polem, nýbrž je také zároveň světelným polem. Tento vývoj jde ruku v ruce s vývojem žáků. Jednou projevené dary milosti tohoto těla jsou pak také k dispozici všem, kteří
jsou do tohoto těla přijati a dokážou v něm vytrvat.
Jsou však také lidé, kteří se ptají: „Nemohl bych dosáhnout
osvobození bez druhých, nezávisle na druhých? Skupinová jednota a její konsekvence mi nevyhovují, jdu raději sám.“ Odpověď
zní: „Vyloučeno!“ A to proto, že život s Duchem a z Ducha je
především sjednocující. Kromě toho byste měli pochopit, jakou
nádhernou, hřejivou a s ničím nesrovnatelnou oblažující oslavou
lásky je vytvářet absolutně novou, z Ducha vycházející spoluprací
přípravné magnetické pole, v němž mohou být zachráněni všichni,
v němž i ti nejslabší mohou být spoluneseni těmi nejsilnějšími.
Přirozeně, že z pohledu odděleného člověka je proti této cestě
zpočátku vznášena spousta námitek. Dříve než všichni plně pochopí cíl a s radostným poznáním se připojí ke skupinové jednotě,
musí mezi sebou zažít tolik odporu, posměchu, vzájemného osočování, zneuznání a nemilosrdné kritiky, že jim to způsobí mnoho
119
bolesti a žalu. Ale čím více je člověk ochoten přinášet oběť a nechá
se pro velký cíl zesměšňovat a kritizovat, tím rychleji se probojuje
mořem slz, aby pak spolu s ostatními zakoušel štěstí nového dne.
Vědomí, že společně budují jednotu pro všechny potřebné lidi, mu
dá na všechno to prožité utrpení zapomenout.
Aby mohla být zahájena a uskutečněna zpáteční cesta, musí
existovat dokonale organizované, dokonale připravené a vším
vybavené magnetické tělo. Nyní jsme vám jasně vysvětlili, že
magnetické pole není na vaší životní pouti podružnou věcí, nýbrž
podmínkou a hlavní věcí. Bez magnetického pole byste nemohli
žít. Vše, co existuje na zemi i na nebi, vzniklo ze sedmi paprsků
magnetického pole. Každá entita v naší životní oblasti vlastní
jako jádro své existence magnetický princip, z něhož vzniklo veškeré bytí. Magnetický princip je vždy první a je též ukryt v lidském semeni.
Představte si, že by gnosticky vnímaví zakladatelé díla, kteří
kdysi začali s prací, aby vybudovali duchovní školu, zaujali stanovisko: „Naši spolubližní v nás vzbuzují nevoli, nemáme ten
nejmenší zájem spasit duši někoho jiného; ať se každý postará
sám o sebe.“ Pak by ovšem žádná duchovní škola neexistovala.
Pak by neexistovalo ani magnetické tělo. A nebylo by ani možné
opakovat transfiguristickou spásnou oběť. Tato oběť je přinášena
ve všech dobách pro všechny, ale musí být započata a budována
zdola.
Říkáme vám to všechno proto, abychom ve vás usmrtili poslední zárodek sebepotvrzování, pokud ještě existuje, a poslední stopy možná ještě přítomné bezcitnosti, abyste spontánně a s radostí
vzešli ve velké oběti lásky Kristovy cesty.
Pokračujeme nyní v našich úvahách dále a vidíme, jak se silové
pole v určitém okamžiku stává zároveň světelným polem: elektro120
magnetické pole se navíc stává polem vyzařujícím světlo, což představuje důležitou událost ve vývoji gnostické magnetické koule. Je
to jako završení Dne stvoření: „Budiž světlo, a bylo světlo!“
Kromě toho je to završení čtvrté vývojové fáze. Velký průlom
byl uskutečněn. Od nynějška má nové magnetické tělo vlastní
vakuum Šambaly, vlastní Lóži vznešených, vlastní Bratrstvo
v jiné říši. Co to znamená, můžete možná spíše tušit, než chápat.
Představte si, co to znamená, když mnozí žáci, staří a syti dnů,
kteří se odsud odebírají pryč, mohou být přijati do vývojového
pole, jež se ukáže být shodné s polem školy, které zde tak dobře znali, takže nehledě k odložení těla není tedy nejmenší rozdíl
v tom, zda jsou tady, nebo tam.
Poprvé od vzniku nového magnetického těla se dá tedy mluvit
o dvojnásobné duchovní škole uvnitř tohoto těla. Předtím, dokud
formující se nový systém byl ještě pouze silovým polem podobným
temnému silovému oblaku, byli naši mrtví, kteří v naprosté oddanosti a pravdě zemřeli v Pánu, přijati ve světelném poli magnetického těla Bratrstva Univerzálního řetězce, které je nám ve svém
vývoji nejblíže a které nám až do tohoto okamžiku tak nesmírně
pomáhalo. Toto „je nám nejblíže“ bylo ovšem nevysvětlitelně vzdálené. Z tohoto důvodu nebyla povaha a vibrace světelného pole ve
skutečnosti dostatečně vhodná k přijetí našich mrtvých, a sice proto, že tato vibrace byla pro ně příliš vysoká. Stejnou měrou totiž,
jak doba kráčí kupředu a dialektická příroda zůstává bohužel zachována, vzrůstá hustota celé mikrokosmické bytosti tak, že vibrační pole, které se musí zrodit zdola, musí být také stále znovu jinak
uzpůsobováno. Dokážete si tedy jistě představit, že naši milovaní
mrtví mohli být v polích bratrů a sester, kteří nás na stezce předcházeli, přijímáni jen prozatímně a že všichni, kteří zesnuli v nádheře,
takřka se zatajeným dechem toužebně čekali na okamžik, kdy bude
vyvinuto světelné pole v našem magnetickém systému.
121
S hlubokou vděčností prohlašujeme, že se toto světelné pole
stalo 20. srpna 1953 skutečností. Tehdy se zrodila pátá fáze nového vývoje, spojení s magnetickým řetězcem, který tvoří všichni
předchůdci na stezce.
Z našich promluv jistě víte, že existuje velmi mnoho magnetických systémů osvobození. Omezíme-li se na náš letopočet,
můžeme jmenovat například magnetické tělo Essenských, různá magnetická těla Manichejských, tělo Katárů, tělo klasických
Rosenkruciánů a nyní vznikající magnetické tělo moderní duchovní školy. Od jednoho z těchto bratrstev a jeho vznešenosti jsme zažívali velkou pomoc.
Univerzální řetězec, o němž často mluvíme a někdy přitom citujeme slova z knihy Bílý Dominikán od Gustava Meyrinka, si nesmíte představovat jako dlouhý řetězec sestávající z jednotlivých
článků. Sice si někdy můžeme takovéto přirovnání jako příklad
posloupnosti v univerzální záchranné práci ku prospěchu padlého
lidstva dovolit, ale více se přiblížíme skutečnosti, když řekneme,
že Univerzální bratrstvo Krista existuje ve velkém, mnohonásobném těle, v němž je převládající tvar koule. Je to obrovská,
komplikovaná nebeská země, do níž je přijato každé magnetické
tělo, které vzniklo v síle milosti Gnose, a to nikoliv připojením
jako článek, nýbrž zahrnutím do celku, takže z toho vzniká stále mocnější semknutí sil, které později všechny vzejdou v jediné
Jednotě.
Výstavba a vývoj našeho magnetického těla, jakkoliv je důležité, je však pouze stezkou, jež vede od odloučenosti na tomto světě
k jednotě s univerzálním Duchem. Proto můžeme toto magnetické tělo přirovnat také k nebeské lodi, k arše, kterou jsme sami
vybudovali, abychom se s ní vydali do pravé nebeské domoviny,
do Nehybné královské říše.
122
Tak jako bylo za dnů Noema se smíchem přihlíženo zahájení
díla, tak jako byla v minulosti všechna transfiguristická bratrstva
při své práci vždy vysmívána, očerňována a také pronásledována
a vyvražďována, tak také my zažíváme v každém směru překážky,
také my jsme vysmíváni, a stejně tak je práce moderní duchovní
školy zneuznávána. To nám však nezabrání v tom, abychom kráčeli dál ve stopách všech, kteří šli před námi, a také nyní dokončili nové magnetické tělo, v němž se můžeme cítit bezpeční jako
v náručí Ježíše, tělo, s nímž uskutečníme svůj návrat domů.
Jakmile se uskuteční průlom páté fáze, to znamená že se v magnetickém těle manifestuje světelné pole, je zároveň dosaženo
spojení s velkým tělem předchůdců. Od tohoto dne, protože byl
gnosticky vnímavými zakladateli díla učiněn první krok, byla
zde také pomoc gnostického záření. Ale teď je to skutečné spojení
v užším smyslu. Co to znamená, bezpochyby pochopíte, když se
zaměříme na šestou fázi, na vývoj v novém životním poli.
Řekli jsme vám, že silové pole se v určitém okamžiku stává
zároveň světelným polem, to znamená, že nyní se základní síla
projevuje ve zcela novém smyslu. Se silou je možné pracovat; určitá vitalita vás uschopňuje se vyjadřovat. Zde se však jedná o nové vyjádření. Pracujete-li se silou, vytváříte něco, dáváte něčemu
vzniknout, vyvoláváte něco, tedy něco vyjadřujete. Vzpomeňte
si na prolog Janova evangelia: „Na počátku bylo slovo.“ To je
základ veškerého gnostického působení: slovo. Kde se projevuje Gnose, tam je mluveno slovo, tam je základní síla. Proto také
existuje silové pole duchovní školy, v němž je uložen plán začátku velké sklizně – a osvobozující práce, slovo, které zaznívá jako
tvůrčí „Fiat“. V tomto silovém poli je potenciálně uloženo vše;
v tomto slově je princip života, který se ze slova a skrze slovo,
z božské vůle a skrze božskou vůli musí zjevit. Toto slovo tedy
v sobě zahrnuje vše.
123
Dále v evangeliu stojí: „V něm (ve slově) byl život a život byl
světlem lidí.“ Jinými slovy, po zjevení silového pole následuje
zjevení světelného pole. Nejdůležitějším znakem tohoto světelného pole je, že je současně také životním polem. Teprve zjevením
světla se silové pole právem stává životním polem, do něhož jsou
přijati všichni žáci moderní duchovní školy. Magnetické tělo školy se stalo světelným, životním polem.
Evangelium dále říká: „Kristus je světlem světa, toto světlo
je prvorozeným Otce.“ Co jiného to je, než jeho předpovězený
návrat? Všechny náboženské skupiny hovoří o konečném návratu Krista; avšak návrat Krista je neustále skutečností v každém
magnetickém těle, v němž vzniká světlo, v němž se silové pole
proměňuje ve světelné pole. Pak se znovu navrátil Kristus. Proto
je magnetické tělo moderní duchovní školy ve zvláštním exaktním smyslu kristocentrické. Kristus byl podle svého příslibu nejen vzkříšen z mrtvých, On také znovu přišel, Světlo se zrodilo.
V této souvislosti také rozumějte slovům: „Beze mne nemůžete
nic činit.“ Bez tohoto světelného pole nemůžete nic činit, neboť
pouze ze světla je život.
Na světě existují náboženská a okultní bratrstva, která si zakládají na tom, že jedině ona vedou k blaženosti. My toto stanovisko
nezaujímáme, ale chceme vám jen dobře vysvětlit, že se v magnetickém těle moderní duchovní školy manifestuje světlo, tedy
Kristus, a že z tohoto světla je život. Nasměrujme se proto na naši
novou skupinovou jednotu, na moderní duchovní školu. Jak je to
s jinými skupinami, nesmíme a nechceme posuzovat. To se ostatně v pravý čas ukáže. Kdo chce jít s námi, je srdečně vítán. Každý
ale ať je ve svém nitru dokonale přesvědčen o tom, že blaženost
musí uskutečnit „v bázni a chvění“. Sám nechť se pustí do práce,
sám nechť vezme do ruky pluh, plně nasměrován na vlastní úkol
ve službě univerzálního světla.
124
Říkáme to tak důrazně proto, aby později nemohl nikdo říci:
„Lectorium Rosicrucianum tvrdí, že je samo oblažující církví.“
Opakujeme však, že se magnetické tělo duchovní školy stalo ve
zvláštním smyslu kristocentrickým, že bez tohoto světla neexistuje život a že proto jsou Knížetem světla věčnosti řečena slova:
„Beze mne nemůžete nic činit!“ Světlo je tím velkým mágem, bez
něhož nemůže nic vzniknout. Vše se rodí z lůna věčného světla.
V jeho záření je začátek každé látkové a chemické působnosti.
Ovšem stejně tak, jako světlo probouzí život, tak může také
život usmrtit. Může-li se Kristus zrodit nejen jako síla, ale také
jako světlo, je všechno, co toto Kristovo světlo nemůže snést,
usmrceno. To je tedy zcela jiná účinnost, než jenom účinnost
magnetické síly. Gnostická magnetická světelná síla, která se vás
dotýká, ve vás něco změní. Pod takovým dotekem nemůže člověk
zůstat stejným, jakým byl. Poznáváte tedy, jak nesmírný význam
má to, že narození světla smíte oslavit v silovém poli duchovní
školy? Všechno, co toto Kristovo světlo nemůže snést, je usmrceno a proměněno. Takto v Něm a skrze Něho bude starý člověk
usmrcen a vstane nový člověk. Proto se také v celém Univerzu
vše rodí ze světla.
Jak se dá soudit z bytí člověka a světa, existuje rovněž nesvaté
světlo. Protože však přírodovědecky nemůže ve světle Gnose existovat nic nesvatého, zažijete, pokud zůstanete nadále v duchovní
škole, že se změníte. Ve světle, v majestátním světle Gnose, nemůžete totiž zůstat stejní. Musíte se změnit, musíte reagovat. To,
co je nesvaté, nemůže v božském světle existovat, a tím je pak
také řečeno vše o přírodě smrti.
Zrození původního světla v magnetickém těle dvojnásobné duchovní školy je začátkem totálně nového života. Tuto nádhernou
jistotu zvěstujeme všem, kteří mohou volání Gnose rozumět a plni
125
touhy jsou ochotni toto volání následovat. Jim všem říkáme: bratři
a sestry, zažijte s námi, že se zjevilo světlo, zažijte s námi, že den
je zde. Zároveň ale pochopte a nikdy na to již nezapomeňte, že silové pole nového magnetického těla moderní duchovní školy mezi
vámi představuje vzkříšeného Krista a že světelné pole magnetického těla na vás a ve vás zjevuje znovu se navracejícího Krista.
Je proto od vás mnoho požadováno. Je od vás požadován nový
životní postoj, totálně jiný životní postoj, život podle Kázání na
hoře. Pokud s tím však začnete, aniž byste středem své bytosti
učinili světelné pole, pak se vám nový životní postoj nepodaří.
Mnozí začínají z nesprávného konce. Usilují nejprve o nový
životní postoj a potom o sjednocení se světelným polem. Ale to
nejde! Světelné pole se vám chce zjevit a působením tohoto světelného pole je pak možný nový životní postoj. Ze života víry k životu síly, ze života síly k životu světla, to je vývoj na stezce. Život
je ze světla, a nikoliv světlo ze života.
Jsou žáci, kteří nový životní postoj vidí jako pokračování starého životního postoje, přirozeně v novém nasměrování a v nejlepším úmyslu. Ale nový životní postoj není pokračováním toho
starého na vyšší spirále. Váš starý životní postoj nemůže sloužit
jako základna. Kdo však vidí nový životní postoj jako pokračování toho starého, stejně brzy objeví, že je to čistě kultura osobnosti
a humanismus.
S novým životním postojem musíte začít na bázi světelného
pole, tak jako jste v uplynulých letech dokázali tak mnohé začít
na bázi silového pole. Téměř všichni žáci byli dynamikou silového pole viditelně změněni. Nyní však začíná něco zcela nového
na bázi světelného pole, čímž je umožněn nový život, a tím i nový
životní postoj. K tomuto novému životnímu postoji můžete dojít svým spojením se silovým polem, tak jako jste na naléhání
volajícího pole došli k silovému poli. Vycházelo z něho volání,
126
které navázalo na váš stav bytí v běžné přírodě. Nacházeli jste
se ve vnitřní nouzi a ve světě dialektiky jste se již necítili doma.
V tomto stavu jste uslyšeli volání bratrstva a přišli jste k duchovní
škole. V ní jste byli naplněni silou a blížíte se k bodu, kterého dílo
nyní vývojem dosáhlo.
Nyní existuje životní tělo, nové magnetické tělo, které nás
všechny obklopuje. Pokud tedy toto nové tělo, tuto nebeskou
zemi přijmete, můžete z ní žít zcela novým způsobem, dokonce
ani nebudete moci jinak. Potom se pro nový životní postoj vůbec
nemusíte rozhodovat. Potom se již nepotřebujete ptát, jak jste dosud byli zvyklí: „Jak mám jednat tady a jak tam?“ Pak již nepotřebujete své problémy předkládat druhým a ptát se jich: „Řekněte
mi, prosím, co byste v mém případě dělali.“ Stejně tak jako existuje vaše dialektická přirozenost ve světelném poli dialektiky, tak
také budete, přijmete-li světelné pole magnetického těla duchovní
školy a zcela se na tuto bázi naladíte, vnitřně puzeni k novému
životnímu postoji. Nemůžete pak jinak. A pozorujte, co se pak
v následujících měsících a letech stane.
127
III – 7
VYLITÍ SVATÉHO DUCHA
V našem předchozím pojednání jsme vysvětlili, že každý magnetický systém vlastní sedm aspektů, zjevujících se v sedmi paprscích. Je třeba tomu rozumět tak, že takový magnetický systém vyzařuje navenek jeden paprsek, který v sobě těchto sedm
paprsků sdružuje, zatímco odděleně mohou tyto paprsky působit
pouze dovnitř, v magnetickém systému. Těchto sedm oddělených
paprsků platí tedy jenom pro ty, kteří se nacházejí a rostou uvnitř
magnetického pole. Aby nějaká entita mohla zažít spásu sedmi
paprsků v jejich odlišnosti, musí se nacházet uvnitř gnostického
magnetického těla. Proto jsme od magnetického systému gnostického bratrstva, které nás ve slávě předcházelo, přijali pouze elektromagnetické záření. Když práce moderní duchovní školy začala
a rozvíjela se, byla nám darována výlučně tato základní síla.
Ukáže-li se, že nějaká skupina na tento základní paprsek reaguje, potom je povinna z něho vlastním svobodným zednářstvím,
v pochopení, v touze po spáse, sebepředáním a novým životním
postojem uvolnit skutečně tvořivou, posvěcující sílu, neboli tuto
základní sílu diferencovat. To je význam výroku: „S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své vlastní spasení“ (Fil. 2/12).
Je to tato základní síla, v níž je obsaženo a dáno vám k dispozici vše. Obsahuje sedm paprsků. Z této základní síly dokáže každý
vážný žák vyvolat sedmerou sílu. Je-li tato sedmerá síla uvolněna,
128
pak to svědčí o tom, že je dotyčná skupina zralá tuto sílu přijmout
a pracovat shodně s jejím svatým účelem.
V metafyzických kruzích je toužebně očekáváno vylití Svatého
Ducha. Byly o tom napsány tlusté knihy. To, že tato událost nenastává, je stále jen potvrzením pravdy, skutečnost, která samozřejmě platí i pro nás. V současném magnetickém poli duchovní
školy je sedmerá síla, Svatý Duch, připraven se zjevit. Kdo to
nezažívá, a tudíž to nedosvědčuje jasně prokazatelným životním
postojem, musí příčinu toho hledat jen v sobě samém.
Na bázi základní síly se rotací a zvýšenou vibrací, přitažlivostí
a odpudivostí projevuje síla, světlo, teplo, zvuk, soudržnost, život a pohyb. V tomto sedminásobném uvolnění základní síly se
skrývá vše, co můžeme rozumět pod transmutací a transfigurací.
S pomocí této sedmeré síly můžeme uskutečnit vše. Když to jde
dobře, pak se vyhlídka života a vývoje, který Univerzální učení
staví před kandidáta, stává v rámci magnetického těla moderní
duchovní školy pravdou a skutečností. V následování bratrstev,
která nás předcházela, můžeme touto cestou jít.
V tom také spočívá konečný rozsudek pro všechny lidi a skupiny tvrdící, že žijí ze Svatého Ducha, ale zůstávají ve svém běžném
dialektickém stavu. Podle toho se dá vždy velmi snadno rozpoznat negativita takových lidí a skupin.
Elektromagnetické záření, základní sílu, můžeme mysticky označit
jako božský dech, jako božské slovo, neboť tento dech Boha se nad
vámi vznáší v určitém rytmu, s určitou vibrací. Skrývá se v něm
tedy určitý záměr, je k vám doslova hovořeno svaté slovo. Toto slovo se v Univerzálním učení nazývá „Tajuplným jménem Božím“
a skládá se ze šesti nebo sedmi písmen. Označuje svatou sedmerou sílu, sedm gnostických sil, jež mohou člověka navracejícího se
k Bohu vskutku posvětit. Boží jméno je Gnose sama, Bůh sám.
129
S těmito sedmi paprsky může být uskutečněno vše. Nejprve je
nějaké skupině darována základní síla, a z ní pak, po splnění požadavků, vystupuje šest dalších, uskutečňujících sil. Proto se Boží
jméno označuje také jako tajemné, nevyslovitelné jméno, sestavené ze šesti písmen. Kdo toto slovo jako přírodně náboženský
člověk zneužívá, ten kleje.
Vyslovovat svaté Boží jméno znamená: vykonávat spásnou
práci ku prospěchu padlého lidstva, uskutečňovat v sobě a pro
druhé božský záchranný plán, v nezištném, novém životním postoji používat síly, které jsou vám k tomu darovány. To je bohoslužba, služba Bohu. To znamená vyslovovat Boží jméno ve skutku a v pravdě.
Elektromagnetické záření, Boží dech, Boží slovo, svaté jméno
Boha, není síla záření, uvádějící hmotu do pohybu. Univerzální
učení zdůrazňuje, že Boží dech je substance, která proudí prostorem. Proto Bible hovoří o Božím proudu. Je to Golfský proud
božského dechu, v němž se zároveň vyvíjí astrální síla, astrální
substance a čtyři svaté pokrmy. Tento proud božské substance
může být předáván jiným tělům. Tato jiná těla může změnit a proniknout vším. Kromě toho samozřejmě vyzařuje síly.
Kdo toto slovo slyší, zažívá a reaguje na ně, ten je potom v průběhu určité doby také poznává a zažívá jako světlo, potom jako
teplo a následně jako zvuk. Světlo, teplo, zvuk – tyto tři síly transfigurují duši kandidáta. Světlo, teplo a zvuk jsou proto v tomto
smyslu velmi subtilní stavy prasubstanciální transmutace v systému kandidáta, trojnásobná schopnost, trojnásobná magnetická
síla, s jejíž pomocí je napadena a rozlomena dialektická struktura
a nesvatost v mikrokosmu.
Tím je umožněna nová struktura. Probíhá atomární přeměna
s bezprostředně následující dokonale ovládanou řetězovou reakcí,
která je v souladu se slovem.
130
Po světle, teplu a zvuku musí tedy následovat a také následuje soudržnost, život a pohyb jakožto manifestace nového, zvelebeného těla. Spojení buněčných struktur v jedno tělo kandidáta
nakonec uschopňuje k uskutečnění totálně nového životního stavu, a sice v rámci nové Nebeské země, jejíž vývoj udržuje stejný
krok. Učiníte-li vy jeden krok v plánovaném směru, změníte-li se,
změní se shodně s tím i magnetické tělo.
Takto jste tedy doslova na cestě. Takto v určitém okamžiku
celý tento systém komplikovaných vývojů natrvalo zmizí z obzoru dialektické přírody a vstoupí do jeskyně mystérií. Odtud se
pak již více nevrátíte.
131
132
ČTVRTÝ DÍL
ZROZENÍ SVĚTLA
V MAGNETICKÉM TĚLE
DUCHOVNÍ ŠKOLY
133
134
IV – 1
SVATYNĚ HROBU C. R. C.
Nyní přejdeme k hlubšímu zkoumání různých aspektů nádherné skutečnosti, do níž jsme v moderní duchovní škole vstoupili
20. srpna 1953.
Jako skupina stojíme v podivuhodně organizovaném, novém
magnetickém těle, které také označujeme jako magnetickou kouli
nebo magnetické pole. Zdůrazňujeme, že v tomto magnetickém
těle stojíme jako skupina. Svým žákovstvím se na něm sice jako
jednotlivci podílíte, ale toto magnetické tělo nevzniklo z vás jako
jednotlivců. Vy jste je nevybudovali. Proto byste také, kdybyste
moderní duchovní školu opustili, ztratili s tímto zvláštním polem
spojení. V nejlepším případě se dá říci, že se nějaký žák na zjevení tohoto podivuhodného magnetického těla aktivně spolupodílel.
K jeho zjevení však mohlo dojít pouze spoluprací ve sjednocené skupině. Je vyloučeno, aby jednotlivec dokázal přimět takové
magnetické pole k působnosti. Proto také nikdo nemůže tvrdit:
„Já duchovní školu nepotřebuji.“ Kdo zaujímá takové stanovisko,
dává tím najevo, že nechápe podstatu ani zákon, na němž je spásná cesta založena. Nezazlíváme mu to a doufáme, že k tomuto náhledu jednou pronikne.
Vedoucí pracovníci začali práci v roce 1924. Měli plán a přání jej splnit. Uskutečnění takového plánu je však závislé na spolupráci, na skupinové jednotě. O tom také svědčí jedna z našich
135
chrámových písní: „Jenom když k světlu jdeme tou cestou společnou, do knihy života se naše jména vtisknou.“ Takto zpíváme
a vyznáváme univerzální pravdu.
Skutečnost, že magnetické tělo nyní existuje, smí skupinu samozřejmě naplnit největší radostí, neboť je to v našem životním
poli zcela neobvyklá událost. Je to skutečné oslavení Krista, narození Ježíše Krista v čase. Je to svátek, který můžeme – poprvé
v našem životě – nyní opravdu slavit.
Svět tento svátek slaví v nejlepším případě jako historickou
událost, obklopenou mnoha mystickými závoji. Ve skutečnosti
toto narození zažívala a zažívají pouze transfiguristická bratrstva.
Zažívají toto narození ve skutečnosti tehdy, když se On znovu
vrací do vznikajícího nového magnetického těla nové magnetické
skupiny. Před 20. srpnem 1953 jsme tento návrat očekávali, nyní
je skutečností. Zářící pole Krista si ke svému zjevení zvolilo jako
nástroj magnetické tělo duchovní školy. Proto se můžeme všichni
na této radosti podílet a nebo podílnictví získat.
Jak je možné uskutečnit tento zázračný vývoj, jehož manifestace se dají v průběhu našeho letopočtu spočítat na prstech jedné
ruky? Tomuto zázraku Krista můžeme pouze vyjít vstříc, a to tím,
že se uvolníme ode všech tradičních metod a sil. Pod tím rozumíme všechny filosofické systémy, všechny formy náboženství
a všechny návody, které jsou používány v tomto světě, a kromě
toho také všechny nehmotné dialektické vlivy, nepřetržitě vylévané na lidstvo.
To je zdánlivě tvrdá a do hloubky zasahující cesta, avšak
člověk hledající osvobození musí nahlédnout, že všechno, co
tento svět může ve vyšším smyslu nabídnout, byť by to bylo
sebekrásnější a nanejvýš líbezné, ušlechtilé, vznešené či filosofické, poutá k tomuto světu. Nadto existuje mnoho absolutních
pravd, které jsou uplatňovány na běžnou přírodu a které potom
136
vedou k určitým výsledkům. Univerzální pravdu můžete velmi
dobře zahalit do dialektického pláště a pak se snažit podle této
pravdy nějakým způsobem žít. Potom nepochybně zažijete něco
krásného, něco vznešeného, ale nebude to odpovídat univerzální
pravdě. Pokud se tedy na horizontální úrovni setkáte s něčím
ušlechtilým, pak to jako člověk toužící po osvobození musíte
mít odvahu případně i rozbít, neboť to není nic jiného, než snaha
vybudovat pozemské království s pomocí toho, co není z tohoto
světa.
Jak nás zpravují evangelické mýty, Ježíši bylo navrhováno,
aby vystoupil jako Mesiáš, jako vůdce pozemské královské říše.
Kdyby na tento návrh přistoupil, potom by se bezpochyby vyvinulo něco krásného a ušlechtilého. Jak víte, On tyto návrhy bez
váhání odmítl slovy: „Moje království není z tohoto světa.“ Proto
ani vy nemusíte fanaticky bojovat proti přírodě. Jistě jste již sami
zažili, že boj proti tomu, co vás v této přírodě utiskuje, nikdy nevede k řešení. Musíte se ve stavu absolutního klidu odpoutat.
Rozloučit se, dokázat říci sbohem. Musíme říci sbohem i tomu,
co možná pokládáme za velmi cenné, co chováme v úctě nebo co
nás hluboce zajímá.
Tento svět se sice vůči nám staví nepřátelsky, ale my přesto
nejsme nepřáteli tohoto světa. Jak bychom jimi mohli být, když
je přece dialektická příroda pro nositele Božího obrazu školou
vývoje. Kdybychom řekli: „Dnes učiníme tomuto přírodnímu
řádu konec,“ a kdybychom toho také byli schopni, pak bychom
tím zabránili všem ostatním entitám, aby se vyvíjely jako nositelé
Božího obrazu a nalezly stezku.
Proto nesmíte být vůči tomuto světu nepřátelští. Musíte sice odmítat zlo, ale vůči normální přírodě musíte být shovívaví. Jestliže
jste nalezli stezku a byli přijati do magnetického těla duchovní
školy, vlastníte také sílu, abyste tuto práci s úspěchem vykonali.
137
Takovým způsobem můžete nejlépe sloužit světu a lidstvu. Avšak
zásadně musíte být v duchovní škole. Musíte se rozloučit se vším,
co klade odpor Gnosi – a to se neděje jen tím, že lpíte na světě
v jeho nejhrubších formách, ale zejména tím, že používáte a milujete jeho nejjemnější, subtilní projevy. Musíte se od nich vnitřně
osvobodit a svým chováním to také dokázat.
Jdete-li tuto cestu spolu s jinými, kteří ve sjednocené skupině
touží po osvobození, budete nejprve společně budovat kolektivní
magnetické tělo, tedy skupinové tělo. My jsme potřebovali třicet let k tomu, abychom v moderní duchovní škole vybudovali
takové magnetické tělo, které je nyní dokonale schopno živého
spojení s Gnosí. V tomto těle nacházíme volný pracovní prostor
a všechny prvky k vykonání osvobozujícího díla, k vytvoření
mnohostranné stavby osvobození.
V souladu s tímto světem jste z magnetického těla přírody smrti. Existujete v něm a dýcháte v něm jako běžné entity. Všechno,
co děláte, všechno, co si myslíte a všechno, co chcete, myslíte,
děláte a chcete ze síly a silou běžné přírody. Chcete-li v sobě
uskutečnit Gnosi silami přírody smrti, pak se nacházíte ve stejné situaci jako učedníci, kteří navrhovali Ježíši, aby vystavěl
pozemskou říši. Novou říši nelze realizovat starou silou! Stavět
opravdu ve smyslu Gnose můžete jen tehdy, stojíte-li ve svobodné dílně.
Tak také my dnes, po třiceti letech intenzivní práce a snažení
v moderní duchovní škole, stojíme v novém magnetickém poli,
které chce pro nás být v naší době nezávislým pracovištěm, v němž
se můžeme opravdu nazývat svobodnými zednáři. A tak jako potřebujeme místo k setkávání v běžném smyslu, tak především potřebujeme toto nové magnetické pole, v němž mohou naše chrámy
zářit jako ohniska, jako pracoviště zednářů, osvobozených od přírodního pole.
138
To zároveň vysvětluje hluboký význam pojmu „svobodný zednář“. Protože existuje nové gnostické pracoviště, můžete být nyní
sami sobě vskutku svobodnými zednáři. Zároveň tím také můžete
něco znamenat i pro ostatní. Doufáme, že teď před sebou jasně
vidíte hluboký smysl této prastaré, klasické definice „svobodného
zednářství“.
Nové magnetické tělo je zde, je stavěno svobodné pracoviště.
Proto jsme od 20. srpna 1953 museli také stanovit jiná měřítka pro
přijetí zájemců do školy. Máme novou dílnu a v této kovárně plane nový magnetický oheň. Nyní nemůžeme otevřít všechny dveře
a říci každému: „Vstupte.“ Je jasné, že do dílny mohou vstoupit
jen ti, kteří chtějí opravdu společně stavět a kteří na počátku příliš
neuškodí magnetickému tělu.
Představte si, že bychom poté, co jsme kupříkladu s tisíci žáky
vybudovali nové skupinové tělo, nyní řekli tisíci zájemcům: „Jen
vstupte a pracujte s námi.“ Chápete, co by se pak stalo? Těchto
tisíc zájemců by bezprostředně vneslo do dílny magnetickou sílu
přírody smrti. Opakoval by se tak proces, který je zaznamenán
ve staré svobodozednářské legendě o mistru staviteli Hiramu
Abiffovi. Ohnivá pánev nové kovárny by pukla a celá stavba by
se musela začít znovu od počátku. Proto ti, kterým je dovoleno
vstoupit do dílny, nesmí magnetické tělo školy příliš poškodit.
Tyto dvě dílny, dílna běžné přírody a dílna nového života, se nemohou nikdy navzájem spojit.
Tak jsme od 1. ledna 1954 začali vytvářet kruh pro sympatizující zájemce. V principu samozřejmě neodmítáme nikoho, kdo
se nějakým způsobem opravdu zajímá o naši práci. Moderní duchovní škola je povinna pro takového člověka učinit vše, co je jen
možné, neboť je přece povolána k tomu, aby působila v této přírodě. Musí to však dělat moudře a inteligentně a používat správné metody a prostředky, aby druhým skutečně pomohla, protože
139
kdyby byla škola poškozena, nemohlo by již pole záření působit.
Proto dovolujeme vstoupit do dílny jen těm, kteří mohou a chtějí
pracovat, jak to nazýváme. To se děje nejprve v přípravném a později ve vyznávajícím smyslu, a proto známe dvě formy žákovství,
přípravné a vyznávající.
Chceme nyní tuto zázračnou dílnu, magnetické tělo duchovní
školy, blíže prozkoumat. Učiníme při tom stejnou zkušenost, jako
bratři klasického Růžového Kříže. Ve spise Fama Fraternitatis
Rosae Crucis se vypráví, že když bratři vešli do svatyně hrobu
Christiana Rosenkreuze, směli si prohlédnout všechny podivuhodné poklady, které tam byly shromážděny. Nová dílna moderní duchovní školy je věrným obrazem svatyně hrobu Christiana
Rosenkreuze. Ve Famě se říká, že každý, kdo opravdu touží po
bratrstvu, bude jednou moci na vlastní oči spatřit vše, co je ve
svatyni hrobu. Tento okamžik nyní také znovu nastal pro všechny,
kteří svým vnitřním stavem prokážou, že tuto touhu nosí v krvi.
Fama nás také ujišťuje, že v hrobce Christiana Rosenkreuze je
uchováno vše tak, že i po mnoha staletích, až z bratrstva v tomto
pozemském poli bytí již nic nezbude, může být s pomocí jedné takové hrobky opět vybudováno nové bratrstvo. Tím je myšleno, že
když nějaká skupina bratří a sester opouští tento pozemský svět
a odchází do Neměnného království, vždy za sebou zanechá určitou univerzální ideu. V zrcadlícím éteru obnovy je stále přítomen
popis plánu, jak musí osvobozující dílo transfiguristické skupiny
růst. Když se pak později v určité době nová skupina hledajících
zdola připravuje jít stejnou cestou jako bratrstvo, které jí přímo
předcházelo, potom tato skupina může v tomto univerzálním plánu číst, může se podle něj řídit a jako praví architekti a stavitelé
jej znovu uskutečnit. Proto ve Famě Fraternitatis R .C. stojí, že se
velmi zkušený architekt rozhodl obnovit svatyni hrobu Christiana
140
Rosenkreuze, Dům Sancti Spiritus. Takovou obnovou jsme se nyní
po mnoho let zabývali. Vstoupili jsme do této obnovené hrobky,
abychom si tam všechno prohlédli.
Ve Famě se také říká, že se jednou otevřou dveře do Evropy.
Tyto dveře se otevřely! Moderní duchovní škola směla mnohaletou, namáhavou prací vystavět nový Dům Svatého Ducha a nyní
se v této nádherné dílně spásy začínáme nově spojovat. To je naše
spojení Evropy a celého světa, jak to chce Gnose.
Dílna nebo svatyně hrobu v Domě Svatého Ducha je, jak nyní
víte, magnetické pole, které má zřetelných sedm náhledů. Nejprve
je zde základní magnetická síla, v níž je v dokonalé jednotě obsaženo sedm paprsků. Tuto základní sílu označujeme jako Gnosi.
Je to Prasíla Počátku, Bůh, nejvyšší radiace v celém Vesmíru. Na
tuto prasílu byste jako smrtelné duše nemohli reagovat, kdyby
vám ji bratrstvo, jež nás na stezce přímo předcházelo, nepředávalo ve velmi zeslabené míře. Z velkolepého magnetického těla
starých Rosikruciánů k vám tato základní síla proudí v natolik
zeslabené míře, abyste na ni mohli coby smrtelné duše reagovat.
Tuto zeslabenou potenci záření označujeme již dlouhá léta jako
elektromagnetické záření. Shodně s tím mluvíme také o silovém
poli školy, jehož rozpětí se v tomto záření a účinností tohoto záření rozšiřuje.
Ve světě se nachází velké množství lidí, kteří zažívají toto silové
pole jako povšechné gnostické záření. Proto ale ještě nemusí být
v duchovní škole. Gnostické záření je k dispozici na celém světě. Obklopuje a proniká veškerou přírodu smrti. Existují miliony
lidí, kteří na tuto radiaci Gnose reagují, a proto se také zajímají
o Gnosi. Všichni dohromady tvoří nezměřitelně obrovský vnější
kruh kolem volajícího, do světa zářícího gnostického srdce.
V tomto vnějším kruhu existuje určitý druh pole růstu, v němž
141
se tyto miliony gnosticky vnímavých lidí nacházejí a na různých
stupních vnitřní touhy více či méně vědomě hledají a snaží se
najít příčinu svého neklidu, cíl své touhy, aby se mu mohli přiblížit.
Uvnitř tohoto pole růstu panuje obrovský zmatek. Nesčíslní,
kteří chtějí nějakým způsobem uspokojit svůj vnitřní zájem, vyvíjejí množství spekulativních aktivit. Jejich úsilí se však neustále
orientuje na vybudování království na zemi, protože zatím ještě
nechtějí přijmout konsekvence, jež by byly nutné k následování
gnostického volání, které v nich zaznívá. Nechtějí svět dialektiky opustit, a také jim v tom různé protikladné síly záměrně brání. Gnostické magnetické pole volá denně miliony lidí a oni na
jeho volání také reagují, ale pouze negativně, bez porozumění,
bez pravého vhledu, a tím také ještě nemohou a ani nesmějí ono
„sbohem“ vyslovit.
Nyní vám možná také bude jasné, co se v tomto mohutném jevovém poli gnostického magnetického těla, které nyní sami jako
skupina vlastníme, děje. V roce 1924 bylo započato se stavbou tohoto nového magnetického těla. Ti starší mezi námi až příliš dobře vědí, jaký to byl zápas. Zprvu jsme reagovali na horizontální
záření předchozího gnostického bratrstva a pokusili se s pomocí
tohoto záření začít stavět. Uprostřed popsaného chaosu a ustavičného ohrožování ze strany odpůrců jsme obstáli. Takto se nám
s nepostradatelnou podporou řetězce gnostického bratrstva podařilo vybudovat magnetické tělo. Od 20. srpna 1953 je toto magnetické tělo školy samo-sebe-tvořící, samo-sebe-zjevující. Dá se
říci, že se zrodilo tělo, že vyrostlo a nyní se může projevovat.
V souvislosti s právě vylíčeným obrazem pomyslete ještě jednou na onen vnější kruh s miliony gnosticky vnímavých bytostí.
Uprostřed chaosu se na horizontální úrovni manifestovalo gnosticko-magnetické tělo. Toto ohnivé tělo se zde, v dialektickém
142
poli bytí, zjevilo jako zářící meteor z mimozemského prostoru.
Z této ohnivé kovárny vychází mocné, cizí, dynamické gnostické
záření. V důsledku toho všichni gnosticky vnímaví lidé z „vnějšího kruhu“ pocítí zesílenou touhu se této ohnivé kovárně přiblížit.
Pod vlivem probouzejícího volání gnosticko-magnetického pole
našeho skupinového společenství vnější kruh ožije a mnozí se,
v touze jít stezkou vedoucí ke vstupu do dílny, do ohnivé kovárny,
nyní k novému tělu připojí.
Začínáme toto volající dílo zcela novým způsobem a se silou.
Když někdo na základní gnostické záření opravdu reaguje a rozhodne se vstoupit do duchovní školy, do samotné kovárny, rozděluje se pro něho základní gnostický proud v sedm paprsků, a sice
ne všech sedm najednou, nýbrž paprsek po paprsku. Nejprve se
uvolňuje síla, o které jsme hovořili v první kapitole tohoto druhého dílu, síla prvního paprsku Svatého Ducha, tj. vnímavost pro
školu a zároveň schopnost na tento dotek reagovat.
Tento proces rozumově-mravního doteku v kandidátovi rozhodne o tom, zda může vstoupit dál do svatyně hrobu Christiana
Rosenkreuze.
143
IV – 2
VÝSTUP KE KRISTOVĚ NOCI
Ve Famě Fraternitatis R .C. se vypráví o jistém bratru N. N., který
se po úspěšném zakončení svých studií chystal vydat na cestu, pln
touhy splnit příkaz stezky. Díky příznivým okolnostem jej k tomu
Štěstěna vybavila tím nejdokonalejším způsobem. Avšak dříve,
než tu velkou cestu nastoupil, mínil, že jako dobrý stavitel musí
na svém domě provést nezbytné změny, aby ho zdokonalil. Při
této obnovující práci narazil na pamětní desku odlitou z mosazi, do níž byla vyryta rozličná důležitá jména. Když odstraňoval pamětní desku z jejího místa, neboť chtěl tento nález odnést
a uschovat na příhodnějším místě, odlomil se spolu s ní také kus
tenkého zdiva, a tak se nečekaně a k velké radosti bratra N. N.
objevily dveře, jež byly dveřmi k podzemní hrobce Christiana
Rosenkreuze. Na dveřích bylo velkými písmeny napsáno: Po sto
dvaceti letech budeme otevřeny.
Z citátu můžeme vyrozumět, že tento hrobový chrám byl, ne-li
zapomenut, tak přece jen jako vlastnictví zcela ztracen. Kolem
něho a nad ním se stavělo a bratři, kteří chtěli následovat Růžový
Kříž, už neměli nejmenší tušení, jakým směrem by měli hrob hledat. Jako gnosticky vnímaví lidé, schopní slyšet volání a snažící
se na ně reagovat, byli v každém ohledu připraveni a nasměrováni. Ale v ostatním byli nevědomí; až se v jejich životě uskutečnil
velký zázrak a oni nalezli v chrámu hrobky nádherné, ušlechtilé,
144
neporušené tělo svého otce, bratra Christiana Rosenkreuze, v plném ornátu a v tak dobrém a dokonalém stavu, že to předčilo
jejich nejsmělejší očekávání.
Snad porozumíte tomu, že tento podivuhodný starý příběh, který zní tak pohádkově, je skutečnou aktuální zkušeností nás všech.
Považovali jste někdy za možné, že byste vy sami, jakožto podílníci dokonale stejně nasměrované skupiny, směli tak jako bratři
z minulosti vstoupit do chrámu hrobu Christiana Rosenkreuze?
Chrám hrobu Christiana Rosenkreuze je dokonale připravené
sedminásobné magnetické pole, nové životní pole. Kdo do tohoto
nového pole vstoupí, najde v něm mimo jiné tělo bratra Christiana
Rosenkreuze v dokonalém slavnostním rouchu a v neporušeném
stavu. To znamená, že v tomto chrámu hrobu spatří až do nejjemnějších podrobností prototyp nového člověka, který musí vyrůst
v rámci nového magnetického těla na bázi semínka Ježíšova, které je zaseto do srdce každého žáka.
Je tedy jasné, že každý žák, který byl přijat do magnetického těla, je zrozen k něčemu novému: je zrozen z Boha, z Gnose,
v novém těle spásy. Něco v něm a z něho musí tedy zemřít, totiž
jeho starý, přirozený stav. Musí proto zaniknout v Ježíši Pánu,
aby se současně znovuzrodil ze Svatého Ducha jako nový člověk.
Jaká to s ničím nesrovnatelná výsada, jaké se kdy člověku může
dostat, smět přijmout tuto největší milost: ve sjednocené skupině
společně s druhými smět v novém magnetickém těle moderní duchovní školy, v živém těle Krista, zažít osvobození.
Řekli jsme již, že primární dotek Gnose uvolňuje sílu ve všech,
kteří chtějí pozitivně reagovat. Tato síla je prvním vylitím Svatého
Ducha, prvním zřetelným projevem Utěšitele. Jedná se zde o vlastnictví krve, o duševní schopnost, která je v nevýslovné lásce darována smrtelné duši, aby mohla uskutečnit své znovuzrození.
145
Tato schopnost je totožná se schopností, která byla podle evangelického vyprávění darována Marii. Stojí tam, že Marie byla
zastíněna Svatým Duchem, aby se z ní mohlo narodit dítě Ježíš.
Obdržela sílu k obrozenému životu. Když se pak toto zrození
uskutečnilo, zjevilo se nadpozemské světlo a rozprostřelo se jako
požehnání nad noční krajinou. Zároveň zazněl andělský zpěv jako
božská symfonie. Tak se ve světle a zvuku dosvědčila primární
schopnost, první Boží dar.
V novém těle spásy je všem ve sjednocené skupině dána schopnost uskutečnit znovuzrození, aby se i v jejich duších mohlo zjevit nadpozemské, obnovující světlo. Jdeme-li v pravém nasměrování vstříc naší Kristově noci, otevřou se i pro nás dveře k chrámu
hrobu Christiana Rosenkreuze. Nad těmito dveřmi stojí: „Po sto
dvaceti letech budeme otevřeny.“ To musíme číst takto:
„Ve jménu Otce a Syna a Svatého Ducha, po třiceti letech vytrvalého zápasu a práce v Trojjediné síle budeme otevřeny; po třiceti letech může takto bojující nová skupina vstoupit do živého
magnetického těla Gnose.“
Našich třicet let je dovršeno, přípravné dílo je vykonáno. Nyní
může začít věčná slavnost Krista.
146
IV – 3
SEBEPŘEDÁNÍ ČLOVĚKA „JÁ“
Každá manifestace v celém vesmíru se vždy rodí z nějakého magnetického pole. Vysvětlili jsme vám již, že celý váš stav bytí pochází zaprvé z vašeho osobního magnetického pole, zadruhé z magnetického pole naší Země, zatřetí z magnetického pole Slunečního
systému a začtvrté z magnetického pole systému Mléčné dráhy.
Pokud chce nějaká entita vstoupit do jiného magnetického pole,
musí se v ní uskutečnit totální a dalekosáhlá změna. To znamená
na jedné straně „smrt“, na druhé straně, v některých případech,
„nový život“, na jedné straně zánik určitých životních aspektů,
na druhé straně vznik totálně nových životních aspektů. To musíte mít na paměti, budete-li ve Famě Fraternitatis R. C. číst větu
jako: „Toto kompendium Universa jsem si učinil zaživa hrobem.“
A především to musíte mít na paměti také nyní, když se budeme
blíže zamýšlet nad novým magnetickým tělem moderní duchovní
školy.
Protože je tedy duchovní škola neboli Dům Svatého Ducha,
abychom zůstali u terminologie klasických Rosikruciánů, vybudován v nedílné zářící síle Gnose, začíná se sedm paprsků této
základní síly jeden po druhém manifestovat. V takové manifestaci
se nejprve uvolňuje schopnost, síla, za druhé světlo, za třetí teplo, za čtvrté zvuk, za páté soudržnost, za šesté život a za sedmé
zjevení.
147
První paprsek sedmerého světla již každý žák školy zažil.
Každý kandidát je jím zasažen. První paprsek je již několik let ve
škole účinný a od 20. srpna 1953 jej každý žák zřetelně poznává.
Tato uschopňující síla od té doby zmohutněla v takové míře, že se
všichni žáci musí v krátké době rozhodnout, zda jsou připraveni
učinit si tuto sílu, pokud jde o jejich přírodní stav, zaživa hrobem,
to znamená se zcela této síle svěřit.
Na první paprsek Svatého Ducha reagují všichni lidé velmi
rozdílně, zcela podle druhu a stavu své bytosti. Nedílná, základní
síla Gnose, která předchází tomuto prvnímu paprsku, je ve své
účinnosti pouze volající, probouzející, a člověk pod jejím vlivem
může zůstat naprosto nezměněn. Jestliže se však toto základní záření rozdělí v sedmeré světlo, je prvním dotekem Svatého Ducha
zasaženo v prvé řadě sternum a dále růžové poupě, atom jiskry
Ducha. Růžové poupě probudí k novému životu žlázu tymus, brzlík. Tak jako je tymus ve vašem mládí zásobárnou přírodních sil
krve, elementů vyživujících krev, tak také v novém mládí žáka
duchovní školy, jehož se dotkne první paprsek Svatého Ducha, tymus opět vyživuje krev, nyní ale silou, která již nepochází z běžné přírody. Takto je v krvi a prostřednictvím krve zasažena duše
žáka.
Z tohoto důvodu již nemůžete setrvávat pouze na stanovisku pozorovatele. Nemůžete již říkat: „Připojím se k duchovní
škole a v ní si potom svoje stanovisko ujasním.“ To je naprosto
nemožné, tato doba je pryč. Již od prvého okamžiku svého vstupu jste ve svém tělesném systému zasaženi uschopňující silou.
Vstupujete tedy, správně posuzováno, do svatyně hrobu, protože
v této nové síle nemůžete svůj obvyklý dialektický stav bytí, své
„já“ zachovat.
Krev je jedním z pěti duševních fluid. Je-li vaše krev zasažena
Gnosí, nezůstane tento vliv omezen jen na krev, neboť s krví jsou
148
velmi úzce spojena ještě dvě jiná duševní fluida, totiž hormonální
fluidum a nervové fluidum. Systému vnitřní sekrece a nervového
systému se však první paprsek Svatého Ducha dotýká jen zčásti.
Hormonální žlázy jsou součástí center osobnosti, které se
v Univerzálním učení nazývají čakry. Nervový systém se dělí
na autonomní část a na mozkomíšní část, kterou lze kontrolovat
vůlí. Vstoupíte-li do magnetického těla duchovní školy, a tím do
svatyně hrobu Christiana Rosenkreuze a jako žáci na něm získáte
podíl, první paprsek se dotkne autonomní části nervového systému. Mozkomíšní systém zažívá pouze negativní reakci. Při vašem
vstupu do školy je tedy Gnosí zasažen a pronikavě ovlivněn autonomní nervový systém, což má přímý asimilační vliv. Avšak mozkomíšní část nervového systému je pouze vnímavá, jinými slovy,
jednou částí své bytosti něco prožíváte, zatímco druhou částí své
bytosti pouze vnímáte.
Tak je tomu i s čakrami. Ty jsou ovlivňovány, zvláště pokud
jde o jejich pozitivní stránku, mozkomíšním systémem, zatímco
jejich negativní stránka je ovlivňována autonomním nervovým
systémem. Proto také jsou čakry při prvním doteku zasaženy jen
negativně. Při vstupu do živého těla školy je tedy jedna část vaší
duše zasažena pozitivně a druhá pouze negativně. Tato část – sídlo běžného vědomí a hadího ohně – sice nový proces vnímá, ale
zažívá ho negativně.
Abychom vyloučili jakýkoliv omyl, musíme s důrazem poukázat na to, že první paprsek působnosti Svatého Ducha za žádných
okolností nezasahuje člověka, který se nepřipojí jako vědomý žák
k duchovní škole. Lidstvo ve všeobecném smyslu zažívá základní
záření Gnose, o kterém jsme již mluvili, jako probouzející, jako
volající, ale nikdy ne jako napadající. Jakmile však vstoupíte do
duchovní školy, jakmile se odvážíte vstoupit do svatyně hrobu
Christiana Rosenkreuze, jste uchopeni ve své nejhlubší bytosti,
ve svém duševním stavu.
149
Rozumějte tomu správně: uchopen je pouze člověk, který si je
vědom toho, co dělá, který má zodpovědnost, který ví, že vstupuje do svatyně hrobu Christiana Rosenkreuze, a také jenom tehdy,
chce-li být právě tak vědomě součástí skupiny, která vlastní gnosticko–magnetické tělo, jež slouží jako transmutační stanice pro
mocné magnetické proudy a z něhož každý účastník přijímá to,
co potřebuje.
To je nádherný, osvobozující a z přírodovědeckého i z lékařského hlediska ospravedlnitelný systém; je to ochrana, aby se předešlo nehodám. Ten, kdo jedná bezmyšlenkovitě, se i v běžném
životě vystavuje nebezpečí. Když přivedete vodu v hrnci k varu
a potom tento hrnec bezmyšlenkovitě vezmete z plotny tak, že
si vařící vodou polijete ruce a nohy, bolestně se spálíte. Tak se
můžete spálit i magnetickým světlem školy, jestliže tomuto světlu
bezmyšlenkovitě vstupujete do cesty, aniž byste se vážně snažili
uposlechnout jeho volání. Skupinová jednota a magnetické tělo
jsou obrovskou transmutační stanicí nezměrných magnetických
sil, z níž každý žák obdrží vše, co potřebuje. Více jistoty nepotřebujete. Od vás se pouze očekává, že víte, co děláte.
Všeobecné gnostické záření, které se dotýká gnosticky vnímavých lidí, vás chce probudit, abyste prokázali, zda v sobě máte
dost lásky k lidem a mohli tak vstoupit do magnetického těla a žít
z něj. Musíte dobře pochopit, že nemůžete vstoupit do duchovní školy z čistě sobecké touhy po spáse, pak byste se nade vší
pochybnost spálili. Předpokladem je skupinová jednota, služba
lidem, láska k lidem. Musíte planout láskou k lidem a horlivě se
předat službě lidem. To je základní podmínka. Proto stojí v 1. dopise Korintským, kapitole 13: „Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, a kdybych měl
tak velkou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nejsem nic.“
150
Zažívá-li tedy někdo v duchovní škole první dotek Svatého Ducha
jako nějakou pohromu, jako nesnesitelné napětí, musí si uvědomit, že příčina spočívá jedině v jeho nedostatečné lásce k lidem
a v nedostatečné službě lidem.
Pokud však tato nová schopnost v žáku existuje, je gnostickým
zářením zapálen čtvrtý plamen sedmiramenného svícnu. Tento
čtvrtý plamen je místo ve svatyni hlavy, které koresponduje se
čtvrtou mozkovou dutinou, v níž se nachází hypofýza. Zda tento
svícen hoří v Gnosi, se pak pozná podle znamení na čele, mezi
oběma nadočnicovými oblouky.
Je-li tato nová schopnost žáku svěřena, musí jít na této základně dál. Potom musí tuto schopnost používat, aby se v něm projevil
druhý paprsek Svatého Ducha, neboli aby se v něm zrodilo světlo.
Teprve pak může oslavit skutečný vánoční svátek, slavnost narození Krista.
Když se žák takto „narodil“ v novém životním poli, již o ně nepřijde, leda by sám zapříčinil oddělení nebo byl magnetickou vůlí
skupiny zapuzen. To, co se označuje jako „církevní kletba“, není
nic jiného, než vyloučení z určitého magnetického pole a vržení
zpět do nějakého jiného magnetického pole.
Pokud tedy existuje základní spojení a žák je bytostně sjednocen s novým životním polem, disponuje – smíme to ještě jednou
říci – novou magnetickou silou a musí z ní žít. Možná že od svého
narození žijete již mnoho let, že myslíte, toužíte, jednáte, máte své
zvyky, svůj charakter, a tedy jste určitým lidským typem a lidé
vás znají jako pana X nebo paní Y s určitou povahou. Musíte ale
pochopit, že my máme na mysli něco zcela jiného, když říkáme,
že žák musí žít v novém životním poli. Nemyslíme tím, že v něm
máte pokračovat životem, jakým jste dosud žili, ale že nyní je
neodkladně nutný totálně nový životní postoj, který označujeme
jako životní postoj podle Kázání na hoře, který vaše myšlení, vaše
151
chtění, vaše jednání, vaše zvyky, váš charakter a váš typ dokonale
změní.
Tvrdíte-li, že jste upřímnými žáky a po půl roce ještě ztělesňujete přesně tentýž typ se stejným charakterem a se stejnými
zvyky, pak vám říkáme, že nejste upřímnými žáky, neboť jste se
v žádném ohledu nezměnili. Potřebný životní postoj jste schopni vést, protože se vás dotkla Gnose, protože vám Svatý Duch
daroval první schopnost. Jestliže však opomíjíte z tohoto nového
životního postoje žít, jestliže lpíte na svém starém způsobu života
a na svých starých zvycích, tak se nevyhnutelně spálíte. Pak vaše
tělo onemocní, pak začnete nějakým způsobem churavět buď morálně, eticky, tedy všeobecně, nebo tělesně.
Je nutné, abyste dosud ještě negativně fungující část svého duševního systému – tu, která sice Svatého Ducha vnímá, ale ještě
jej neasimiluje – vědomě otevřeli pro dotek Svatého Ducha. To
znamená, že musíte všechnu svoji vůli, všechno své myšlení, celý
mozkomíšní nervový systém, všechno, co je vaším já, a všechno,
co vaše já pohání, předat Gnosi. To je sebeobětování, to je sebepředání. Tímto způsobem se celý pětinásobný duševní systém
otevře nové gnostické, elektromagnetické síle. To je spojení duše
s Gnosí.
Dokonalé otevření duše Gnosi bylo a stále je v mystériích
označováno jako zrození světla, jako svátek Krista v duši. Nyní
jde o to, abyste tuto část stezky, která se nazývá světelným zrozením Boha, pečlivě studovali, aby vám bylo jasné, jak máte žít,
a zrození světla ve vás, zrození Ježíše Krista ve vás, se stane jasně
pochopitelnou, zářící skutečností. V duchovní škole coby magnetické jednotě se tento zázrak Krista stal skutečností a nyní musí
tato skutečnost nabýt podoby také ve vás.
Jak otevřete duši pro Svatého Ducha? Jak můžete celou duši
svěřit Gnosi? Ještě jednou si tuto situaci dobře představte. Duše
152
vlastní pět fluid či aspektů: krev, hormonální fluidum, nervové
fluidum, hadí oheň a vědomí. Z toho zjistíte, že duše a tělo nejsou od sebe odděleny. Nemůžete říci: tady je duše a tam je tělo.
Nikoliv, duše a tělo jsou spolu navzájem velmi úzce spojeny, doslova se navzájem prostupují. To, co nazýváme fluidy duše, jsou
zároveň také aspekty těla.
První paprsek Svatého Ducha se zmocní krve a zčásti také
hormonálního fluida a nervového fluida. Gnose tak pronikla do
systému žáka, ale vědomí, hadí oheň, mozkomíšní nervový systém a převážná část čaker nejsou ještě získány, pouze vnímají
tento první gnostický dotek. Jsou ještě plně starou přírodou, jsou
stále ještě spojeny se starým magnetickým polem. Proto také má
staré magnetické pole tak mocný vliv na celou bytost, na celou
duši a na celé tělo. To je situace, která velmi dobře vysvětluje váš
momentální tělesný stav. Mnozí jsou neobvykle nervózní a fyzicky se necítí obzvlášť dobře. Proč tomu tak je? Právě jsme vám dali
odpověď. Tak rozdílná magnetická napětí musí nutně ovlivňovat
vaše zdraví a vyvést vás občas z rovnováhy. Proto žák musí jako
výraz a důkaz svého uvědomění předat Gnosi svou vůli, svou
mentalitu i své zkrystalizované chování.
Jak? Novým životním postojem, pozitivním a radikálním životem podle Kázání na hoře. Jestli chcete být revoluční, pak buďte
revoluční ve svém životním postoji, a to radikálně a dokonale.
Potom nová schopnost Gnose pronikne do celé vaší duše. Nový
životní postoj, nejprve uplatňovaný jako metoda, se vám pak stane druhou přirozeností. Potom shledáte, že se vůbec nepotřebujete nutit. Zjistíte: nyní je ve mně klid, nyní mohu dýchat, nyní
je ve mně všechno harmonické, nyní všechno ve mně nachází
své pravé místo.
153
Naproti tomu lpění na staré přirozenosti se vám stane trýzní,
neschopností. Potom se budete zmítat mezi dvěma neslučitelnými poli napětí sem a tam!
Odevzdejte se proto Gnosi uskutečňováním nového životního postoje. Potom síla, která vám byla darována prvním paprskem Svatého Ducha, přiměje k činnosti druhé záření Svatého
Ducha. Pak se ve vás rozjasní. Pak budete moci oslavit vnitřní
zrození světla, pravé křesťanské vánoce.
154
IV – 4
SEBEPŘEDÁNÍ VŮLE
Je vám jasné, že sebepředání kandidáta, který stojí v novém magnetickém poli, je klíčem ke světelnému zrození Boha v něm; to
obzvláště platí pro sebepředání vůle. Vůle je ve svém původním
smyslu slova magickým atributem duše. Vůle je velkým mocným
hybatelem duše a tím i celého života. Proto ten, kdo jako povolané Boží dítě nyní dokáže svou vlastní vůli podřídit vůli Boží tím,
že slova: „Ne má vůle, ale Tvá vůle se staň, ó Pane!“ skutečně
uplatní ve svém životě, může vstoupit do velkého, křesťanského
mystéria ve vlastním nitru.
Vůlí je člověk schopen konkretizovat a používat magnetickou
sílu, která je ve své podstatě beztvará a abstraktní. Ve všech životních procesech hraje vůle velkou a namnoze rozhodující roli. Vůle
musí například přesně vymezit myšlení, nasměrovat myšlenky na
něco určitého, teprve pak může být vyvolán nějaký myšlenkový
obraz. Proto také vůle předchází každému jednání.
Vůle bývá nazývána veleknězem.* Právem – neboť především
předání své vůle je klíčem ke světelnému zrození Boha. Bible obsahuje mnoho odkazů na toto předání vůle, které je pravým sebepředáním. Naprosto srozumitelně se v nich vysvětluje, že předání
vůle nesmí být chápáno jako osvědčení pevné vůle. Člověk může
*
Viz Jan van Rijckenborgh, Dei Gloria Intacta, Haarlem 1991, str. 97
155
chtít něco nechtít, může sám sobě uložit sebeovládání. Domníváteli se například, že máte důvod se na někoho velmi hněvat, potom
se vůlí můžete přinutit chovat tak, jako byste vůbec nebyli rozladěni, dokonce se můžete v téže chvíli chovat velmi přívětivě. Ale
pak je to předstírání a nikoliv skutečnost. Je to kultura vůle.
Takto můžete chtít i nový životní postoj, ale i kdyby se vaše
pokusy zdály být z vnějšího pohledu sebevíc úspěšné, pozemská
vůle by zůstala dál králem a trůnila by ve svatyni hlavy jako velekněz. Toto zdání je rovněž demaskováno ve starém gnostickém
Evangeliu Pistis Sofie. Vůle se tam nazývá Authades a je ukázáno, jak se vede kandidátovi, který se dá tímto knížetem vůle
vést. Vůle běžné přírody, vůle, tak jak jste ji na základě svého
přírodního zrození přijali a jak ji vlastníte, je dokonale zaměřena
na udržení přírody a nikdy nemůže poskytnout možnost k osvobozujícímu životu.
V 1. Janově dopise, kapitole 17 se praví: „Svět i žádost jeho
hyne, ale kdo činí vůli Boží, ten trvá na věky.“ Všeobecně je těmto slovům rozuměno takto: „vlastní vůlí konat vůli Boží.“ Cítíte,
jak je to nemožné? Nové víno nelze nalévat do starých měchů;
pozemskou schopností nelze vykonávat nebeskou práci.
„Konat vůli Boží“ je možné teprve tehdy, vlastní-li člověk Boží
vůli jako novou volní schopnost. K tomu musí být prvnímu paprsku Svatého Ducha, který působí v magnetickém těle školy a tím
i v jejích žácích jako živá síla, dovolen přístup k orgánům vůle
a myšlení ve svatyni hlavy. Aby to bylo umožněno, musí vlastní
vůle ustoupit stranou.
Je to možné? – můžete se ptát. Není snad tvor bez vůle nemocným, nevědomým člověkem? Je to tak, člověk bez vůle je vskutku
nemocný. Ale existuje takové vzdání se vlastní vůle, které nemá
nic společného s negativitou a nemocí. Toto osvobozující vzdání
se vlastní vůle vykazuje člověk, který svým vědomím zasahuje do
156
svého vlastního stavu života. Kandidát křesťanských mystérií se
musí učit podřizovat vůli vlastnímu vědomí. Vůle může být nazývána veleknězem svatyně a může mít velkou moc, avšak nad svatyní hoří plamen a velekněz je za všech okolností povinen sloužit
tomuto plameni a podřizovat se mu. Tím plamenem nad svatyní
je vědomí.
Mnohonásobnými zkušenostmi znavené a dozrálé vědomí je
pak s to vůli umlčet a doménu vůle svěřit Gnosi.
157
IV – 5
KŘEST OHNĚM:
SVĚTELNÉ ZROZENÍ BOHA
Poznali jsme, že chce-li se druhý paprsek Svatého Ducha stát
účinným, musí vědomí umlčet starou vůli. Vědomí je schopno přimět vůli k mlčení, protože v systému skutečně stále rozhoduje.
Člověk je v důsledku svých zvyklostí většinou ovládán vůlí
a myšlením, a tedy touhou. Také jej mohou ovládat věci, které jej
obklopují a na které si tak dávno přivykl. Vyvíjejí na něho určitý
tlak, z něhož se za nějaký čas stává násilí, a on pak často nemá
dost odvahy, aby takovému násilí učinil konec. Stejně tak jej mohou ovládat druzí lidé. Známe rovněž různé formy skupinového
a společenského nátlaku.
Proto nesmí skupinová jednota žáků moderní duchovní školy
nikdy oslabit nezávislost vlastního vědomí. Každý člověk musí
usilovat o to, aby si za všech okolností uchoval samostatné vedení vlastní bytosti. Pro většinu lidí, a zdaleka i pro většinu žáků
moderní duchovní školy, je takováto samostatnost zatím ještě jen
zbožným přáním. Často jsou nějakým způsobem ovládáni a pouštějí iniciativu z vlastních rukou. Tak vznikají neurózy vůle a myšlení.
V osobnosti působí různé životní proudy. Některé z nich oživují systémy vůle a myšlení. Pokud člověk dosti dlouho na něco
určitého myslí a přeje si v určitém směru stále totéž, vznikají
158
v myšlenkových a volních soustavách určité automatické popudy,
které se velmi podobají ovládání.
Každý projev vůle a myšlení má následky. Reaguje na ně celá
duše a kromě toho i celé tělo. Jakmile si jednou tělo na následky určitého působení vůle a myšlení zvykne a uvede se s nimi do
souladu, zažívá je jako jakýsi druh nezbytné potravy. Tělo pak po
nich doslova prahne jako po udržujícím faktoru.
Tak je vědomí ovládáno ze dvou stran: na jedné straně zvyklostmi vůle a myšlení, na druhé straně celým tělesným systémem,
který je s nimi sladěný. Více či méně jsou ještě všichni lidé bez
výjimky obětí tohoto ovládání. Postupem let na ně reaguje celý
jejich systém. Říkají si pak sami pro sebe: „Ale vždyť my ani
přece nemůžeme dělat něco jiného, než to nebo ono, opomíjet to
nebo ono, v takových okolnostech prostě žijeme.“
Pošetilí lidé! Jedno pozitivní rozhodnutí, jeden pozitivní čin,
a byli by ode všech neuróz osvobozeni. Jsou-li ale lhostejní a nechají-li se dál pohánět bičem vůle a myšlení a žádostmi těla, pak
stále tvoří karmu. Pokud totiž setrvávají v určitém životním postoji, následky se projeví v celé jejich bytosti. Tato karma, smíšená s již existujícím karmickým zatížením v magnetickém systému aurické bytosti, na ně bude naléhat takovým způsobem, že se
kruh může uzavřít. Pak je člověk dokonale uvězněn, pak je totálně
ovládán.
Uprostřed všech těchto těžkostí sténá duše tisícerými vzdechy
a lidé si navzájem jeden druhému říkají: „Musíte mě teď konečně
jednou vyslechnout. Smím Vám objasnit svou situaci? Smím Vám
vyprávět o svých těžkostech, které mám, a o všech těch strastiplných poměrech, ve kterých musím žít?“ Ó, jak jsou hloupí! Jeden
pozitivní čin, a jsou volní, zbaveni tohoto útlaku. Z žalářní kobky
navyklé vůle a setrvačného myšlení se mohou odhodlaně a radikálně osvobodit. Jestliže tedy duše sténá tisícerými vzdechy, je
159
to proto, že se sami neujímají díla a nechávají se ovládat. Vždy
je možné přiložit ruku k dílu, ať člověk žije v jakýchkoliv poměrech.
Vraťme se nyní k našemu výchozímu bodu. Jste žáky duchovní
školy. Stali jste se jimi na základě sebevědomého jednání. Nestalo
se tak prostřednictvím vaší vůle nebo magnetického záření vašeho přírodního systému, nýbrž vaše vědomí se rozhodlo: „Stanu se
žákem duchovní školy.“ Vědomí je pravým sídlem duše. Toto sídlo se nachází v sedmé mozkové dutině, v sedmiramenném svícnu.
Tento svícen kdysi, ať už z jakýchkoliv důvodů, zachytil základní
záření Gnose a uslyšel volání Gnose.
Volání na základě nějaké zkušenosti duše proniklo k vašemu
vědomí. Zatímco jste byli zaujati svými tisícerými vzdechy, nevědomým popíráním vůle, myšlení a těla jste z jádra svého vědomí
vysílali touhu. Tak jste zároveň se vzdycháním toužili po záchraně, sami jste dali vzklíčit touze po osvobození. Taková neurčitá
touha opět nevychází ani z vůle, ani z myšlení a ani z magnetického systému mozku, ačkoliv ty na ni později samozřejmě reagují. Touha sama vychází z vědomí přes systém sterna, přes onu podivuhodnou hrudní kost, s níž je vědomí spojeno prostřednictvím
prodloužené míchy. Odpověď Gnose – odpověď, která je tu stále,
protože toto volající záření je přítomno v celém vesmíru – následuje vždy ihned, jakmile se jí nějaký člověk otevře. Proniká do
nitra stejnou cestou, to znamená přes sternum, růži srdce a tymus.
Přes tymus pronikne tento impulz až do krve a části nervového
systému, dále pak prodlouženou míchou až do věžní komory,
čtvrté mozkové dutiny, a zapálí tam světlo čtvrtého svícnu.
Vědomí se ptalo a bezprostředně obdrželo odpověď. Od tohoto
okamžiku začala namáhavá cesta plná překážek, aby mohla být
nalezena škola, která byla dotyčnému v této chvíli možná ještě
160
úplně neznámá. Tento proces nalezení a spojení má často dlouhou
historii. Kdyby si všichni žáci jednou vyprávěli příběhy svého života plného tápání a hledání, svého usilování a boje před tím, než
našli školu, byla by to vesměs pozoruhodná a možná dramatická
líčení, ale zároveň by se ukázalo, že jsou si všechny tyto příběhy
podobné jako kapky vody. Tento proces nalezení a spojení vždy
velmi úzce souvisí se stavem svatyně srdce. Je to začátek očisty
srdce.
Nalezli jste tedy školu a pokud je to s vámi dobré, začala ve
vás očista srdce. Touto otevřeností do vás mohl víceméně bez
překážek vniknout gnostický proud a vše se mohlo vyvíjet tak,
jak jsme o tom hovořili v souvislosti s prvním dotekem Svatého
Ducha. Byl to dotek, kterým bylo zapáleno světlo ve věžní komoře a kterým ve vás byla zároveň probuzena schopnost. Nyní
je s touto schopností spojen čtvrtý svícen, nejdůležitější centrum
vašeho vědomí, jádro vaší duše. Gnostický proud s vámi zahájil
proces a kvalita této gnostické síly ve vás se odráží ve světle věžní
komory, v centrálním světle vašeho vědomí.
V tomto stavu ve vás existují dvě schopnosti, dva velekněží:
jednak stará vůle, Authades, která je ve svatyni hlavy stále ještě centrálně přítomná, a jednak gnostická schopnost, označovaná
jako Jan Křtitel, předchůdce Ježíše Krista, připravující cestu pro
světelné zrození Boha.
Jan váš tělesný systém, váš duševní systém a celý váš kosmický systém pokřtil gnostickou vodou života. Pravý křest není
vnějším jednáním kněze nebo jiného duchovního, který člověka
pokropí několika kapkami vody. To je pouze symbolické jednání,
možná že jednání zasluhující si úcty, k tomu se nechceme nijak
vyslovovat, avšak pravý křest, kterého máte zapotřebí, je gnostický dotek, který ve vás probudí schopnost. To je křest vodou,
161
křest gnostickou vodou života. Znamení tohoto křtu je vleptáno
do čtvrtého svícnu, jehož světlo září čelní dutinou ven.
Potom, co gnostický velekněz ve vás, Jan, uskutečnil toto spojení, říká vnitřním hlasem: „Připravte cestu Pánu a urovnejte jeho
stezky.“ Rozumíte nyní těmto slovům? Tato slova neznamenají:
co musím udělat a čeho musím zanechat! Nejedná se zde pouze
o morální životní postoj. Není to pokyn na té-a-té-straně některé knihy vydané školou Růžového Kříže – jde o to, co vám říká
vnitřní hlas Gnose, který do vás pronikl: „Připravte cestu Pánu!“
Připravujete-li totiž cestu, následujete-li tento vnitřní hlas, který
ve vás hovoří velkou silou a který ve vás uvolnil schopnost, jste
podruhé pokřtěni. Potom přijímáte křest ohněm, křest světelného
zrození Boha.
Přimějte vědomě Authada v sobě k mlčení. O to jde! To je mohutné a možná nanejvýš dramatické napadení sebe sama, ale vy tomuto dramatu můžete vyjít s velkou radostí vstříc, protože můžete
použít onu schopnost v sobě, protože jste zažili křest živou vodou.
Použijte tedy tu schopnost v sobě! Ti mladší mezi námi se nacházejí v dynamickém rozmachu života přírody. Síly přírody je
pohánějí téměř nezadržitelným tempem, neboť se zrodili z přírody, z minulosti svých předků. Ti starší mezi námi se nacházejí
ve velké míře již před nehybným stavem. Svou vůlí a myšlením
přivedli celou svoji osobnost již do stavu polovičního nebo úplného poškození. Pro každého je to tedy svým způsobem těžké. Kdo
je mladý, chce vyskočit, a kdo je starý, už doskočil a je zděšený,
neboť měřicí pásmo ukazuje, že skok nebyl dostatečně dlouhý
a navíc ještě byl proveden nesprávným směrem.
Chceme jen říci, že je velmi těžké nějakého člověka zadržet
v jeho dialektickém skoku. Mladí lidé, kteří si uvědomují působení gnostického volání, říkají: „My jsme ještě tak mladí. Co bude
s vybudováním naší občanské existence? Co s mým sňatkem?“
162
Jak se na druhé straně daří muži, který už doskočil? Je unavený
a vyčerpaný a skutečně již nemá sílu, aby se vrátil zpět ke svému
výchozímu bodu a začal úplně znova. „To se mám, unavený a sytý života, opět vrátit ke svému počátku?“ ptá se. Proto tak mnoho starších lidí setrvává v přežitých a ustrnulých hnutích, neboť
v nich jakákoliv sebemenší známka opravdového úsilí spět vzhůru už dávno odumřela. Vědí, že si sedli na nepravého koně. Vědí,
že se zmýlili, ale nemají už sílu, aby se změnili, aby se obrátili.
Avšak vy, žáci duchovní školy, vy k tomu přece máte sílu,
zcela jedno, zda jste unaveni, staří a syti dnů, nebo ještě mladí
a radující se ze života. U vás všechny tyto potíže odpadají. Proč?
Protože jste opravdu pokřtěnými křesťany, neboť do vás vstoupila
Gnose. Stejnou měrou, jakou otevřete svatyni svého srdce Gnosi,
může do vás tento proud milosti pronikat a zasáhnout celou vaši
bytost.
Vlastníte tedy schopnost. Pokud tuto schopnost nyní použijete,
zjistíte, že všechny vaše těžkosti odpadají. V novém magnetickém
těle školy je vám tato schopnost štědře předávána každou vteřinu,
takřka při každém nádechu.
Žák musí opět poznat a akceptovat Jana v sobě, důvěřovat mu
a následovat jej. Tak přece začíná Evangelium. Musí být připraven tohoto volajícího na poušti, tuto velkou prorockou sílu v sobě
následovat v životním postoji, který jej dokonale otevře, se svatým klidem a s důvěrou nové schopnosti. Jste nezměrně bohatí!
Co vám brání v následování tohoto požadavku Jana v sobě? Škola
dělá všechno pro to, aby svým žákům vysvětlila, co od nich tento
nový životní postoj požaduje. Tento životní postoj může a musí
být vědomě poznán s pomocí čtvrtého svícnu. Pohledem nasměrovaným do nitra, světlem duševního centra v sobě, můžete tuto
Gnosí vám darovanou schopnost vnímat a poznat, k čemu vás
uschopňuje. Tato nová schopnost se stane nanejvýš dynamickou
163
a velmi mocnou, jestliže vědomě – v jistotě své důvěry a tedy ze
svého nitra, a nikoliv proto, že vám to říkáme – odstraníte všechny překážky vůle a myšlení. Tyto překážky ve skutečnosti neexistují. Jsou to klamy. Každá překážka zůstává pro vás realitou jen
tehdy, budete-li se i nadále zaměřovat horizontálně. Jakmile však
vystoupíte vertikálně vzhůru do věže, všechny překážky odpadají; potom hledíte přes zdi ven, potom pro vás již neexistují.
Pochopte to! Uplatňujete-li plni důvěry a s velkou radostí nový
životní postoj, který připravuje stezky pro vašeho vnitřního Pána,
pronikne gnostická zářící síla schopnosti, první paprsek Svatého
Ducha, branou prodloužené míchy ke všem orgánovým strukturám svatyně hlavy. Touto věžní komorou pronikne gnostická síla
do celého mozkomíšního systému, až k nejvyššímu bodu svatyně
hlavy. Tento proud síly proudí přes prodlouženou míchu, neboť
mu čtvrtý svícen, ohnisko duše, novým životním postojem otvírá dveře. Oheň čtvrtého svícnu pak vysoko vzplane, jasné světlo
se rozzáří, a tento oheň prolomí cestu k jiné věžní komoře, která
se nachází nad čtvrtou mozkovou dutinou. Tímto silným světlem
čtvrtého svícnu pronikne Gnose do mozkové dutiny, v níž se nachází pinealis. Magnetický systém mozku je pak poprvé otevřen
pro gnostické světlo a je tímto světlem zapálen.
To všechno se shoduje se svědectvím Jana Křtitele, jak je nacházíme v Evangeliu podle Jana, ve svědectví, které bylo vysloveno v Betabaře, za Jordánem. Jordán ve vás je systém hadího
ohně, a jedním z jeho nejvitálnějších bodů je prodloužená mícha.
V určitém okamžiku může síla Jana, schopnost, gnostická radiace
v úrovni prodloužené míchy, proudit „přes Jordán“; a na druhém
břehu Jordánu ve vás dospěje Jan do Betabary.
Se svými učedníky proniká Jan k tomuto tak rozvrácenému,
zničenému a pustému místu vaší bytosti, k Betabaře, jádru pouště. Toto pusté místo je nejvyšším bodem svatyně hlavy, kde se
164
nacházejí systémy myšlení a vůle, z nichž vychází dvanáct párů
mozkových nervů. To je jádro vaší životní pouště.
Až tam proniká Jan, gnostická síla, a celý systém je pak v určitém okamžiku prožhaven gnostickými silami. Vliv pozemského magnetického pole na váš mozek začne pozvolna slábnout
a sevření povoluje. Nová síla Gnose v nejvyšším bodě svatyně
hlavy postupně sílí a podle toho, jak na tuto sílu reaguje dvanáct
párů mozkových nervů, rodí se úplně nový smyslový orgán, nová
schopnost vnímání. Žák začíná vidět; smyslově organicky získává
podíl na novém procesu, něco se v něm otevře. A pak pronikne
druhý paprsek Svatého Ducha přímo do svatyně hlavy: v tomto
okamžiku se magnetický systém mozku stává gnosticky vnímavým. Jan vidí k sobě přicházet Ježíše a říká: „Hle, Beránek Boží,
který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem pravil, že po mně
přijde muž, který byl přede mnou, neboť byl dříve než já,“ neboť
byl jako čekatel v růžovém poupěti, čekající, až ho duše připustí.
Tak se v duši zrodí Kristus. Tak začíná světelné zrození Boha.
Takto jste pokřtěni ohněm. Po křtu vodou následuje křest ohněm.
Takto se v duši zrodí Kristus jako Kníže světla, protože může být
zažíván novými smyslovými orgány. Takto vás zasáhne Kristův
paprsek jako skutečná vánoční událost, aby očistil mikrokosmos
od hříchu. Takto se pozvednete v radostné jistotě, že v našem novém magnetickém životním poli čeká tento nadevše nádherný vánoční dar na všechny, kteří opravdu chtějí.
165
IV – 6
OČISTA SRDCE
Z vlastního duševního centra, čtvrtého svícnu ve svatyni hlavy,
které je společným centrem vědomí svatyně hlavy a svatyně srdce, vychází mnoho aktivit. Na jedné straně oživuje toto centrum
vůli a myšlení, na druhé straně žádostivost a toužení. Vůle, myšlení, žádostivost a toužení hrají v životě temnou hru. Vy to víte
a také znáte strašlivé a zhoubné následky.
V souladu s tímto úpadkem k vám pak přicházejí magnetické
impulzy z různých oblastí pozemské přírody, a to přes magnetický systém mozku a přes magnetický systém sterna. Stejně jako
byla svatyně hlavy pro svou vyprahlost, neplodnost a bezútěšnost
nazvána Betabarou, jádrem pouště, tak nyní snadno rozpoznáte,
že na začátku vašeho putování není méně zpustošená ani svatyně
srdce. To pak také plně souhlasí s tím, co je v Evangeliu řečeno
o Janovi.
Od prvního až do posledního dne svého vystoupení kázal na
poušti, v chudém, vyprahlém a bezútěšném území. Pohlédnete-li
na okamžik zpět na svou minulost a vyvoláte si v paměti vše, po
čem jste v průběhu let toužili, přehlédnete-li tedy znovu chaos
svého citového života, pak víte, že vaše srdce není čisté a že musíte v prvé řadě usilovat o jeho očistu. Srdce je totiž pro Gnosi
vstupní branou k vašemu životnímu systému. Čím čistší a ryzejší
je vaše srdce, tím lépe a zřetelněji se bude ve vás ozývat volající
166
hlas Gnose. Čistota srdce je absolutní podmínkou vašeho žákovství. Čistota vašeho toužení, čistota vašich motivů, čistota vaší
víry, vaší naděje a vaší lásky jsou pro vás těmi nejdůležitějšími
požadavky.
Každý s tím může začít, i když právě dělá první váhavé kroky na stezce. Umožňuje vám to růže srdce, druhý duševní atom
vašeho mikrokosmu. Růže totiž vnímá nejen gnostické impulzy
přicházející zvenku, ale také volání o pomoc vašeho duševního
jádra, které hoří ve čtvrtém svícnu. Jestliže vědomí zakouší nouzi,
vzdychá po osvobození a vysílá do neurčita svůj výkřik, dostává
růže doslova magnetický šok. V reakci proto vyzáří ozvěnu tohoto
výkřiku o pomoc přes sternum, vyvolá odpověď Gnose a umožní
jí přístup.
Takto síla růže prolomí štěrbinu do nečisté svatyně srdce a takto se uskuteční první odpověď Gnose. Na tomto začátku musíte
stavět dál a především usilovat o očištění srdce. Nyní porozumíte
úpěnlivému volání žalmisty, který prosí: „Stvoř ve mně čisté srdce, ó Bože. Pán je blízko těm, kteří mají zlomené srdce.“
Zeď nesvatého a sebestředného toužení musí být prolomena.
Ten, kdo tento očistný proces nepřetržitě uplatňuje, nedopřává
si v tomto ohledu klidu a nikdy není samolibě uspokojený, zažije, že očišťování srdce má nesmírné následky v celém stavu života. Udržuje na uzdě myšlení a vůli, proměňuje aktivní život,
a tím velmi pozitivně provází účinnost prvního paprsku Svatého
Ducha. Neobjevujete zde přímo nádhernou část z Kázání na hoře:
„Blahoslavení, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha?“
Tak se ukazuje, že žák, který již od prvého kroku opravdu usiluje o čistotu srdce, zároveň tím prokazuje život podle Kázání na
hoře. Se silou a nádherou jde vstříc svému světelnému zrození,
ranním červánkům „poznání Boha“.
167
IV – 7
MYSTÉRIUM ROZVÍJENÍ
Vylíčili jsme vám, jakým způsobem světlo Svatého Ducha, druhý
paprsek spásy, proniká do duše, jak tedy může být slaveno světelné zrození Boha v duši. Nyní se musíme rozpomenout na světelné
zrození Boha v magnetickém těle školy, a je nutné, abyste dobře
pochopili, že světelné zrození, dříve než se může uskutečnit v duši, muselo nejprve nabýt podoby v magnetickém těle školy.
Opakujeme proto, ať se žádný žák nedomnívá, že může nalézt
tento druhý paprsek spásy mimo tělo školy. Rozhodně nechceme
nazývat školu jedinou spásnou eklézií na zeměkouli, chceme ale
s důrazem říci, že mimo transfiguristické bratrstvo nelze spásné
vysvobození uskutečnit.
V jednom z předchozích pojednání jsme vám směli vyložit,
jak takové bratrstvo vzniká a po jakých stupních musí skupina
vystoupit, dříve než se dá mluvit o magnetickém těle. Také jsme
v těchto úvahách poznali, jak bratrstvo, které nás na stezce předcházelo a podílelo se již na vysvobození, svou pomocí naši práci
podporovalo a dosud podporuje.
Jak víte, všeobecné, základní gnostické záření vychází k celému lidstvu. Toto záření nemůže nic jiného, než volat a probouzet,
aniž by v jakémkoliv ohledu zasahovalo do dialektického řádu
věcí a lidí; nenapadá je v jejich základním stavu bytí. Zasáhne
každého, kdo zažívá vnitřní nouzi, kdo hledá vysvobození, kdo
168
v tísni vědomí vysílá prosbu o pomoc. Tento výkřik nouze zachytí růže srdce, rezonanci vyzáří přes sternum a přijímá odpověď
Gnose, která přes růži, krev a nervové fluidum pronikne ke čtvrtému svícnu ve svatyni hlavy, tzn. pouze v tom případě, že to také
krev právě dovolí. Je-li krev příliš hustá, příliš animální, nebude
možné se čtvrtého svícnu dotknout.
Můžeme říci, že v každém nositeli růžového poupěte na světě,
jakkoliv hluboko by klesl, existuje přesto jakési tušení, intuitivní vědění o osvobozující záchraně. Proto na světě existuje taková
rozmanitost hledání a nepřetržité úsilí o nalezení univerzálního
života. Toto hledání se takřka vždycky vyjadřuje velmi pochybným způsobem. Mnoho používaných cest lze ve velké míře označit za abnormální. Některé z nich jsou dokonce velice nebezpečné
a navazuje na ně jednání zrcadlové sféry. Avšak takto jde hledající člověk cestou zkušenosti a při každé negativní zkušenosti a po
každém osudovém nezdaru v něm nicméně zůstane přítomno intuitivní tušení, probouzené a udržované Gnosí. Základní gnostické záření nikoho neopouští.
Tajemství úspěchu závisí především v tom, zda člověk nejen
hledá, ale zda chce také stavět, a to nikoliv pro sebe samotného,
nýbrž v prvé řadě pro druhé. Služba člověku, láska k člověku, to
jsou nejdůležitější principy Kázání na hoře. Kdo svou cestu jde
ve službě lidem, poháněn láskou k lidem, je již svou podstatou
člověkem podle Kázání na hoře. Jediná možnost, jak skutečně
dojít k sebepředání, spočívá ve službě lidem. Jedině službou lidem se naučíte zapomínat na sebe. Pouze službou lidem je vlastní
já odsunuto stranou, zamítnuto, zlomeno, a tím očištěno. Stezku
můžete jít jenom prostřednictvím služby lidem. Je-li možné dosáhnout sebepředání ve službě lidem, vlastní bytost je sama od
sebe unášena v tomto proudu.
169
Skutečnost, že vás volá, že vás probouzí základní záření, že případně navazuje na touhu vědomí čtvrtého svícnu, duševního
centra, ještě neznamená, že jste tyto gnostické proudy na sebe
napojili. Je to čistě důsledek elektromagnetického stavu, který je
všudypřítomný. Pokud vaše duše sténá tisícerými vzdechy, gnostické záření na to ve střídavém vzájemném působení u vás naváže
svým probouzejícím voláním. Ovšem tím jste se ještě s těmito
gnostickými proudy nespojili!
Toto velké mystérium spočívá tedy v tom, jakým způsobem dokáže skupina sjednocených žáků tento základní gnostický proud
vázat na sebe a štěpit ho tak, aby se v něm uvolnila sedminásobná
síla Svatého Ducha. Jenom sedmerá síla ve svých odlišeních může
působit transfiguristicky, základní síla má pouze volající aspekt.
Aby bylo možné toto mystérium rozřešit, jsou nezbytná dvě
nasměrování, mysticko-magické a filosoficko-magické. Ty se
mohou rozvíjet pomocí hypofýzy. Hypofýza má dva laloky, přední a zadní. Existuje ještě něco jako mezilalok, ten však hraje jen
podřadnou roli. Přední lalok má mentální působnost, zadní lalok
má citovou působnost. Přední lalok je spojen přímo s orgánem
inteligence ve svatyni hlavy, zadní lalok s činnostmi svatyně srdce. Oba tyto laloky hypofýzy se k sobě navzájem chovají jako
pozitivní k negativnímu. U mužů a žen je to odlišné. Lalok, který
je u muže pozitivní, je u ženy negativní, a tak jsou obě pohlaví
i v tomto ohledu polarizována opačně.
Touto dvojí opačnou polarizací se může ve skupině, v níž jsou
přijati jak muži, tak ženy, uskutečňovat velmi silný, dvojnásobně
magický vývoj. Tímto způsobem se může vytvářet mohutná síla.
Co na jedné straně odpovídá polarizaci hypofýzy muže, je na druhé
straně dokonale doplněno polarizací hypofýzy ženy. Tak má skupina, v níž jsou zastoupena obě pohlaví, možnost předcházet všem
nesnázím a všem následkům vycházejícím z aktivit hypofýzy.
170
Dále je nutné, aby obě nasměrování, mysticko-magické i filosoficko-magické, byla uplatňována nepřetržitě. Jakmile proto
v určitém okamžiku začne skupina se svojí působností, od tohoto
okamžiku nesmí být tento proces přerušen. Výhoda, kterou skýtá
skupina, je víc než zřejmá. Pokud například skupina sta vážných
žáků uplatňuje obě magická nasměrování, je přerušení téměř nemyslitelné. Když se navzájem neustále povzbuzují, pečují stále
o to, aby dynamika jejich nasměrování neochabovala. Je-li neochvějně poskytována mentální a mystická podpora i osvěta, vyvíjí se nepřetržitá rezonance kolektivního potenciálu růží. Dotek
základního gnostického proudu je pak nepřetržitý.
Vysvětili jsme vám, že výkřik nouze duše vychází také z duševního centra ve svatyni hlavy, kde se nachází hypofýza. Tímto výkřikem nouze se rozvibruje růže srdce, ozvěna je vyslána přes sternum a ze sterna vychází magnetický impulz; gnostická odpověď
proudí dovnitř a pokud je to možné, vrací se opět zpátky k jádru
duše. Odpověď je tedy přijata poté, co byl vyslán výkřik nouze.
Touha vychází z člověka; odpověď Gnose se vrací k výchozímu
bodu.
Jako žáci školy jste nepřetržitě nasměrováni na cíl stezky, na
osvobození, a to nikoliv pro vás samotné, nýbrž pro všechny hledající. Jste spojeni ve skupině, a tím se vyvíjí nepřetržité, dvojnásobné magické nasměrování. Protože skupina nabývá na kvalitě,
vnitřní hloubce a především skupinové jednotě, vzniká v určitém
okamžiku vír elektromagnetické gnostické síly, který je bez přestání vytvářen protikladnou polarizací skupiny.
Tak vzniká nejprve silové pole. Pokračuje-li tato aktivita dvojnásobného magického uplatňování, vyvíjí se pozvolna sedmeré
štěpení silového pole, které nabývá na síle, a v určitém okamžiku
se manifestuje Sedmerý Duch.
171
V prvé řadě je tedy nutné, abychom jako skupina na sebe vázali základní proud Gnose. Toho dosáhneme skupinovou jednotou.
Stejnou měrou, jakou skupina roste a přibývá na kvalitě, bude se
vždy část skupiny zaměstnávat tím, aby vyvolala gnostický proud
a spojila se s ním. Když to dělají jako uvědomělí členové skupiny
a oživují svou prací skupinu, pak to, co vyvolají, je vždy ku prospěchu všech, kteří jsou do skupiny přijati.
Nyní snad jasně poznáváte velký význam skupinové jednoty!
Je absolutně vyloučeno, aby přírodně zrozený člověk mohl udržovat svou pozornost nepřetržitě zaměřenou na Gnosi. Člověk má
co dělat, aby splnil běžné každodenní povinnosti, a jsou chvíle,
kdy musí ve svém nasměrování občas povolit. Ve skupině však
i pak zůstává Gnose se členy spojena, neboť zatímco někteří musí
polevit a uvolnit se, jsou tu opět jiní, kteří v práci pokračují. Tak
pracujeme jeden pro druhého ve službě lidem. Setrváváte-li celou
svou bytostí ve skupinové jednotě, pracujete pro sebe navzájem
a společně na dosažení velkého cíle školy.
Možná nyní také chápete velký význam dobrého organizačního plánu coby základny pro toto mysticko-magické nasměrování
a filosoficko-magické uplatnění, na níž je možné dále nerušeně
pokračovat. Jak je nádherné a nezbytné, že máme naše chrámy,
naše centra a konferenční místa. Jak je to samozřejmé, že jsme
v pospolitosti neustále nasměrováni na udržování celku a že také
trvale směrujeme svou pozornost na případné těžkosti a potřeby,
které se mohou vyskytnout v práci a kvůli práci.
Bude vám nyní také jasné, proč ve škole musíme neustále dbát
na to, aby se všichni, kteří smí vstoupit na pracoviště, a všichni, kteří jsou přijati do skupiny, plně podíleli na uplatňování této
dvojnásobné magie. Všichni musí své žákovství dokonale zažívat,
protože duchovní struktura je nesmírně citlivá. Dvojnásobnou působností jsme mohli v uplynulých letech realizovat magnetické
172
tělo, v němž jsme všichni přijati. A existuje působící Sedmerý
Duch. Představte si však, že by naše pozornost ochabla, že by ve
škole narůstal počet těch, kdo jsou nečinní, vyčkávající, pouze
pozorující a ještě příliš dialekticky nasměrovaní. Taková skupina
negativních členů by byla v magnetickém těle školy obrovským
nebezpečím. Tato skupina by do něho vnesla jistou zemskou tíži
a Svatý Duch by se musel z živého těla stáhnout. Nejprve by se
magnetické pole změnilo opět na běžné silové pole, až by nakonec
už nebyl možný ani základní dotek silovým polem, takže bychom
se museli znovu vrátit k obvyklému stavu bytí tohoto světa.
Tak je tomu vždy, když to jde s nějakým duchovním hnutím
s kopce. Pokud takový případ v přítomnosti nebo v minulosti
vzbudil váš zájem, pak jste se možná už tázali, jak to bylo možné,
že určité duchovní hnutí, které dosáhlo svého vrcholného rozkvětu, náhle upadalo a velkou rychlostí se stalo skupinou bez života,
prázdnou formou se statutem spolku a ničím víc, takže duchovním hnutím bylo už jen podle názvu. Příčinou toho je, že zmizelo
duchovní napětí, které vyvolalo sílu a soustředilo ji kolem díla, že
ochabla bdělá pozornost, a tak se všechno, co bylo získáno, opět
rozplynulo.
Proto musíme nepřetržitě dbát na to, aby při tom nebyli žáci,
kteří ke škole náleží jen podle jména. Proto jsme po všechna ta
léta vlažné žáky vždy co možná nejrychleji ze školy opět vyloučili. Proto jsme také povinni dbát na to, aby nevznikl žádný
svár zevnitř, poněvadž vznikne-li ve škole disharmonie, rivalita,
všechny tyto známé dialektické nesmysly, znamená to poškození
magnetického těla. Potom je kvalita zkažena a již brzy se o magnetickém těle nedá mluvit.
Ze stejných důvodů bylo také vždy naší povinností vyloučit
každého, kdo sice chtěl být ve škole, ale nechtěl sloužit škole, nýbrž jen sám sobě, protože takový člověk představuje stálé
173
nebezpečí, byť by byl sebevíc přátelský, laskavý a vzdělaný.
Raději jeden takzvaný nevzdělaný člověk, který zcela oddán stojí
uprostřed pole školy, než tisíc takzvaných vzdělaných, kteří magnetické tělo poškozují. Ti prokazují nedostatek vzdělání, který je
mnohem nebezpečnější, než je občanská nevzdělanost.
Pokud tomu nyní rozumíte, pak pokud jde o vaši bdělost pro
zachování zdravého magnetického těla, jsme již pěkně daleko na
cestě. Pak budeme všichni společně bdít jako lvi a lvice, aby byl
dokonale zachován celek.
Jiným aspektem tohoto mystéria je, že jakmile se gnostické silové
pole projevuje jako Sedmerý Duch, je v tomto světě uvolňován
zcela nový základní gnostický proud. To je nádherný a podivuhodný aspekt! Základní magnetický gnostický proud, který až do
nedávna působil v tomto světě, který mohl alespoň v určité míře
ještě působit, byl proud klasického Růžového Kříže, ve zmenšené
míře záření bratrstva Katárů a v ještě menší míře záření bratrstva
Manichejských.
Podle toho totiž, jak nějaké magnetické tělo pokračuje ve svém
vývoji, souhlasně s tím vyzařuje Sedmerý Duch do tohoto těla
stále vyšší vibrace. Proto je takové tělo stále méně způsobilé k tomu, aby v pomáhajícím a volajícím smyslu zasahovalo do života
obyvatel našeho světa. Záření klasického Růžového Kříže a ještě
starších bratrstev jsou tudíž stále méně schopná působit v této přírodě jako volající, protože se příslušná magnetická pole neustále
dále vyvíjejí. Dosahují stále vyššího stupně zušlechtění, a tím se
od nás stále více vzdalují.
Z tohoto důvodu musí úkol starších skupin pokaždé znovu převzít nová skupina. Pro obyvatele noci musí být tedy vždy znovu
vytvořeny nové možnosti, aby mohli jít stezkou záchrany. Proto
jsme tak šťastní, že moderní duchovní škola, když nyní podala
174
důkaz, že vlastní magnetické tělo, sedminásobné pole záření, zároveň zjevuje nový základní gnostický, horizontálně nasměrovaný
proud, který se mimořádně hodí k tomu, aby sloužil modernímu
volajícímu dílu Gnose. Tak se naším uplatňováním dvojnásobné
magie zrodil, smíme-li to tak nazvat, nový propagační aparát,
nové zářící pole Svatého Ducha pro hledající lidi našeho století.
Není to velkolepé?
Tím ale není mystérium spásy ještě zdaleka vyčerpáno. Vzhledem k tomu, že nyní jako skupina vlastníme magnetické tělo,
nové životní pole, v němž na nás všechny působí Sedmerý Duch
a zasvěcuje nás, a tudíž tvoříme nový článek v gnostickém řetězci,
tedy jsme také na cestě a také na ní děláme pokroky a jsme rovněž
přijati do procesu zušlechťujícího záření, vzrůstá zároveň i naše kolektivní gnostická vnímavost. Tak jako jsme v minulých letech prokázali, že jsme přístupní pro dotek gnostického Růžového
Kříže, bratrstva Katárů, Manichejských a Essenských, právě tak se
budeme stále více otvírat dalším, vyšším zářením, a to ve stejné
míře, v jaké se budeme v magnetickém těle dále rozvíjet a postupně zušlechťovat.
Proto se v současné době pro nás vytváří opět nová, vyšší oktáva vývoje a začíná pro nás nový den zjevení. Sotva jsme prožili
první ranní hodinu dospělosti nového magnetického těla, již je
zde rozbřesk nového dne. Opět nás čeká nový den růstu a rozvíjení. Tak se krok za krokem ubíráme dál, aniž bychom kdy mohli
říci, že požehnání, výsledek uplatňování dvojnásobné gnostické
magie, je vyčerpáno. Za každým požehnáním je skryto opět další
požehnání.
175
IV – 8
ZVĚSTOVÁNÍ EVANGELIA
Je nám dopřáno naznačit ještě jeden aspekt zázračného mystéria
spásy. Magnetické pole naší školy je současně vyvinuto tak dalece, že se v něm zřetelně manifestovaly dva paprsky Sedmerého
Ducha: paprsek schopnosti a paprsek světla. Každý žák, který na
základě nového životního postoje ví, jak získat poklady nového
životního pole, je pak také sám vlastníkem rozvíjející se schopnosti Svatého Ducha. To, co tento žák potom vlastní, také může,
smí a musí ve své době uplatnit ve službě velkého díla.
Řekli jsme vám již, že základním gnostickým zářením, které
nyní vychází z magnetického těla školy, se vyvinula nová získávající schopnost, volající, probouzející záření. Tato schopnost se
ale vztahuje pouze na základní záření. Avšak brzy, když více žáků
získalo účast na Sedmerém Duchu a ten v nich žije a uvolňuje se
v nich, mohou pak s těmito v nich uvolňovanými paprsky pracovat všichni. Potom pracovníci osobně nově oživují práci. Proto se
dá právem říci, že vzhledem k tomuto nadcházejícímu vývoji vězí
škola skutečně ještě v dětských střevíčcích. V příštích desetiletích
zažije škola nesmírný rozmach, a co je nejdůležitější, bude působit velkou silou.
Budete si o tom moci učinit představu, když se rozpomenete na Bibli. Ve Skutcích apoštolů je jasně popsáno, k čemu bylo
první křesťanské společenství uschopněno, když mohlo a smělo
176
pracovat ze Svatého Ducha, se Svatým Duchem a skrze Svatého
Ducha.
Budou-li zakrátko naši pracovníci rovněž moci a smět hovořit a jednat z tohoto Svatého Ducha, ani jediná duše s možnostmi
blížícími se našemu pracovnímu poli nám již nebude moci vyklouznout. Potom naši pracovníci již nebudou přicházet, tak jako
je tomu ještě teď, pouze s nasazením svého nadšení, své chuti do
práce, své lásky ke škole a svého porozumění filosofii, ale budou
přicházet se silou. Již tehdy, je-li ve vás přítomna druhá schopnost – začíná-li ve vás zářit světelné zrození Boha – jste dokonale
schopni působit ze Svatého Ducha a skrze Svatého Ducha. Potom
můžete uplatňovat transfiguristickou magii.
Dokážete si představit, co se pak děje. Kdo začíná žít ze světla
světelného zrození Boha, zatímco nová duševní síla naplňuje celou jeho bytost, může přímo a dokonale uplatňovat první schopnost.
Když vstoupíte do školy a jste přijati do jejího magnetického pole, sternum doslova vdechuje první aspekt Svatého Ducha,
gnostickou sílu. Tato gnostická síla se stává vaší schopností, první
schopností. Proniká do vaší krve a jedné části vašeho nervového systému a zapálí čtvrtý svícen ve svatyni hlavy. Je-li pak tato
schopnost ve vás přítomna a roste, můžete ji v tomto okamžiku
použít nejdříve jen k sebeuskutečnění, abyste s její pomocí pronikli k druhé schopnosti, ke světelnému zrození Boha. Avšak od
té doby, co se ve vás vyvíjí světelné zrození Boha, jste schopni
používat první schopnost ve službě mnoha hledajícím lidem. Pak
s touto schopností vstoupíte do pracovního pole školy a budete
sklízet úrodu duší, lovit duše z moře života.
Nyní jistě poznáváte, k čemu to všechno vede, jestliže to jako
skupina jednou uskutečníme v praxi. Potom naplníme všechno to,
co také dokázali bratři a sestry starých bratrstev.
177
V tomto ohledu se pro nás v Evangeliu nadzdvihl cípek závoje. Vzpomeňte si na závěr Markova evangelia. Říká se tam
(Mk 16;15): „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu
stvoření.“ Ortodoxní křesťanství to chápalo tak, že evangelium je
zaznamenáno v knize, ve svaté knize, a že tedy lidé musí vyjít do
všech zemí světa a hovořit tam z této knihy.
Ale tak to v Evangeliu není myšleno! Evangelium je princip
síly, a přinášet evangelium znamená působit mezi lidmi silou,
touto silou vyzbrojeni vyjít do všech míst světa. Markovo evangelium pokračuje takto: „Kdo věří a je pokřtěn, bude spasen.“
Vzpomeňte si na to, o čem jsme hovořili předtím. Tehdy jsme poznali, co to znamená být v pravém slova smyslu pokřtěným křesťanem. Znamená to vlastnit princip Jana, první gnostický princip,
první schopnost ve vlastní bytosti. Necháme-li tuto schopnost
s dokonalou vírou v sobě působit tak, že se nakonec projeví světelné zrození Boha, zažijeme to jako spásu.
Ortodoxní křesťanství rozumí těmto slovům takto: „Pokud jste
uvěřili tomu, co vám bylo z vnějšku řečeno, a jste-li pokřtěni
vnějším, symbolickým znamením křtu, pak po tomto životě, až
zemřete, zdědíte blaženost.“ Je vám známo, že je to takto popisováno. Vy ale již můžete vědět, že je to absolutně falešné. Když
se, probouzeni, voláni základním zářením, plni důvěry a víry blížíte k duchovní škole, vniká do vás gnostické záření a jste tímto
způsobem „pokřtěni“, potom při věrném vytrvání na této cestě
s jistotou získáte účast na spáse. Spása mimo jiné znamená sebeuskutečnění podle božského plánu spásy, nové zrození v univerzálním světle. Spása v tomto smyslu tedy znamená: být pozvednut
do světelného zrození Boha.
Stojíte-li pak takto ve světelném zrození, plni víry, naplněni
znamením vnitřního křtu a nabiti vnitřní silou, potom jste, jak to
vyjadřuje apoštol Marek, schopni „vymítat ďábly, mluvit novými
178
jazyky, odhánět hady, a kdybyste vypili něco smrtícího, neuškodí
vám to; na nemocné budete vkládat ruce a oni se uzdraví.“
179
180
PÁTÝ DÍL
TRANSFIGURACE DUŠE
A TĚLA
181
182
V–1
VÍRA, NADĚJE, LÁSKA
Ve vývoji transfiguristické školy začíná základní záření Gnose sílit. Toto základní záření se nachází v tomto světě všude a nemohli
byste jmenovat žádné místo na světě, kde by nebylo přítomno.
Je všeobsáhlé a vychází z magnetického těla bratrstva, které se
v předcházejících staletích podílelo na osvobození a jehož zářící
glorie září do dialektického životního pole.
Skutečnost, že takovéto bratrstvo transmutuje univerzální gnostické světlo, má pro zbývající lidstvo ve světě dialektiky mimořádný význam. Kdyby tomu tak nebylo, potom by obyvatelé noci
nemohli toto základní záření zachytit. Práce duchovní školy může
začít jenom díky jeho přítomnosti. Škola je svým nasměrováním
na cíl a skupinovou jednotu schopna toto základní záření vázat na
sebe a tím je přivést k rotaci, takže kolem pracovního pole školy
nakonec vznikne silové pole. V silovém poli se pak toto základní
záření koncentruje a podle vibrace a druhu se s ním a se skupinou
uvede do dokonalého souladu, aby se nakonec rozštěpilo v sedm
paprsků. Tato poslední manifestace se nazývá vylití Svatého
Ducha. To znamená, že těchto sedm sil se projeví ve všech, kteří
se nacházejí v silovém poli. Tak je silové pole skutečně životním
polem. Formuje se ve světelné pole, v magnetickou kouli, v novou zemi. Všichni, kteří jsou s ním spojeni, se zásadně a strukturálně mění, transfigurují.
183
Tento nový vývoj probíhá velmi pomalu, postupně a harmonicky, avšak v nezadržitelném tempu. Kdo tedy jde s námi, kdo chce
s námi pobývat v magnetickém poli školy, musí počítat s tím, že
bude v tomto tempu stržen s sebou, buď ke vzkříšení, nebo, kdyby
se ukázal nepřizpůsobivým, k pádu.
Zatímco ostatní lidstvo setrvává ve svém obvyklém magnetickém těle přírody a v něm zaostává, začíná pro všechny, kteří jsou
přijati do nového pole, jasně poznatelná cesta, a to hned na začátku velkého obnovovacího procesu. Začíná totiž přeměna, a ta byla
ve všech staletích vždy naznačována pojmy cesta nebo vydat se
na cestu. Je to tedy rozloučení. Obě skupiny se rozdělují; běžní
obyvatelé noci zůstávají pozadu, avšak ti, kdo hledají nové ráno,
odcházejí, vyrážejí na cestu.
Změna těchto oddělených pokročí v určitém okamžiku tak dalece, že se oba světy navzájem ztratí z dohledu. Dlouho před tím
nastane okamžik, kdy entity ze starého světového řádu nebudou
již moci být do nového řádu přijati. Vzdálenost bude příliš velká,
rozdíl příliš pronikavý. Avšak dokud je přestup ještě možný, musí
transfiguristická duchovní škola samozřejmě učinit vše pro to,
aby přestupu dosáhl co největší počet entit.
Tady máte klasický úkol převozníka, který musí všechny poutníky převézt přes Styx, hraniční proud. Tato práce bude brzy prováděna výlučně na bázi nového základního záření, které vychází
z moderní duchovní školy.
Řekli jsme právě, že základní záření v této přírodě pochází od předcházejícího bratrstva, které již dosáhlo osvobození.
Toto vyzařování základního gnostického světla převzala moderní
duchovní škola 20. srpna 1953. Od tohoto dne skutečně existuje
magnetické tělo moderní duchovní školy. Naznačujeme tím,
že se v tomto poli začalo manifestovat sedm paprsků Svatého
Ducha. Proto jsme řekli, že práce převozníka a snaha vylovit
184
z moře života ještě teď co nejvíce duší, se děje výlučně na bázi
nového základního záření, jehož působnost je volající a probouzející a vyzařuje na celý svět.
Tato působnost musí být nyní pokud možno co nejrychleji
podporována pracovníky, kteří se vydávají sklízet úrodu a kteří
svou práci vykonávají v Sedmerém Duchu a s pomocí Sedmerého
Ducha. Nyní se práce ve škole ještě z velké části děje s pomocí ohně prorockého slova, podněcovaného pouze vírou spojenou
s Gnosí. Avšak později bude práce konána ze samotného naplňujícího se nového života, který dotyčného pracovníka zasáhl.
Pracovník pak všem, kteří jsou ještě v poli noci, řekne:
„Pohleďte, nyní jsem ještě s vámi, ale brzy přijde doba, kdy
s vámi již nebudu. Nyní je archa, nebeská loď, nové magnetické
tělo školy, nové životní pole, ještě s vámi, a vy, pokud chcete, můžete splnit podmínku a ještě teď vstoupit. Ale jakmile bude, viděno časoprostorově, oddělení mezi vámi a námi definitivní, nebude
již tento vstup možný, neboť pak Gnose sama zavře dveře archy.“
Tento úvod byl nutný, abyste pochopili, jak je nezbytné všechny tyto věci objasňovat veřejnosti, neboť „hora est“ zaznívá důrazněji než kdy dříve, potom, co se od 20. srpna 1953 silové
pole, magnetické tělo školy, chystá zjevit v sedmi vlastnostech,
v sedmi paprscích. Svatý Duch se na nás začíná vylévat a dva paprsky Sedmerého Ducha, paprsek schopnosti a paprsek Božího
světelného pole, jsou již zřetelně poznatelné. Proto nadešel čas
vzpamatovat se a přizpůsobit se. Spásný vývoj se vás již musí
dotknout, a to v prvé řadě již pro rozloučení. To je prozatím nejdůležitější a v tomto ohledu musí každý žák sám se sebou vybojovat velký psychologický konflikt.
Mluvili jsme právě o rozloučení v okamžiku, kdy se obě
magnetická pole – nové tělo školy a magnetické pole běžné
185
přírody – od sebe vzdálí tak daleko, že už žádné překlenutí
není možné. V tomto okamžiku je přírodovědecky slaveno rozloučení. Existuje ale ještě jiné rozloučení, totiž rozloučení se
světem, které musí každý žák učinit již tehdy, když vstupuje
do nebeské lodi, do magnetického těla školy. Žák musí z nitra
vědět, že je takové rozloučení nutné. A mimo to se smí přesvědčit o tom, že je takové rozloučení absolutně možné a že
se dá velmi snadno uskutečnit. Moderní duchovní škola by od
vás nikdy nevyžadovala něco, co byste nemohli vůbec anebo
jen s námahou a velkými obtížemi udělat.
Říkáme to s velkým důrazem, protože je vyloučeno, aby žák
mohl trvale existovat ve dvou polích. Nyní ještě žijete v přechodné fázi a podílíte se na dvou světech. Neexistujete jen v této přírodě, ale jako žáci existujete také v novém životě. To je ovšem
nemožný stav, který může být pouze dočasný.
Proto je nutná volba. Jakmile jsme jako skupina učinili pozitivní volbu, začala škola zažívat nádherný vývoj. Od té doby již
nepokračujeme v tempu, které jsme velmi dobře znali z let před
rokem 1953, nýbrž uháníme vpřed rychlostí přímého dálkového
rychlíku. Pak nás jako zázrakem potkal rozmach duchovní školy.
Už kvůli tomu je nevyhnutelná volba. Kázání na hoře vám vysvětluje, že musíte zvolit mezi Bohem a mamonem. Mamonem
je často myšlen bůh peněz, a v jistém ohledu oprávněně. Ale to
není nejhlubší smysl Kázání na hoře. Pod mamonem musíte rozumět všechno, co je z tohoto světa. Proto ta volba mezi Bohem
a mamonem.
Duševní problémy, které brání volbě a rychlému uskutečnění,
tkví zejména v oblasti nejrůznějších obav o sebezáchovu. Myslíte
si, že se nemůžete rozhodnout kvůli svým dialektickým potížím.
Myslíte si, že ani v tomto nedokážete nic dobrého, protože jste již
na tolika běžných životních těžkostech ztroskotali.
186
My vám ale říkáme, abyste se rozpomenuli na slova evangelia:
„Kdo svůj život ztratí kvůli mně, ten jej nalezne.“ Nechte své dialektické potíže být tím, čím jsou. Nepokoušejte se je rozmotat,
protože s každým uzlem, který rozmotáte, jiné dva možná ještě
silněji utáhnete. Na zmatek, na labyrint běžné přírody, ještě nikdy nikdo nenašel na horizontální úrovni žádné řešení. Kdybyste
labyrintem života procházeli křížem krážem, nacházeli byste jen
stále nové cesty, stále nové dveře, a za každými dveřmi by byl
opět jiný labyrint. Z něho tu neexistuje žádné východisko!
Nechte své dialektické těžkosti být tím, čím jsou, a vytraťte se
vy sami. Rozlučte se sami se sebou, a tím i se svými těžkostmi.
Od svých těžkostí a strastí se osvobodíte jen tehdy, když se osvobodíte sami od sebe.
Proto je nutné vědomé zrušení sebe sama. Staří gnostikové to nazývali rozlomením já, endurou. V Evangeliu pravdy od Valentina
je to rovněž jasně vyloženo. Upozorňuje na to i mýtus o Noemově
arše, v němž se kromě toho konstatuje, že do archy byla vzata
po páru všechna polní zvěř. Tomu se lidé často smáli, stejně tak
jako skutečnosti, že staří Egypťané kladli do hrobů potraviny. Vy
ale musíte pochopit, na čem se to zakládalo. Podobné příběhy
a zvyky symbolizují vědění a zkušenost zasvěcenců všech dob, že
totiž v novém životním poli, v němž se projevuje Sedmerý Duch,
je nové rase k dispozici veškerá výbava na cestu k praktickému
použití v magnetickém těle. Všechno, co potřebujete a co si jen
můžete přát, je přítomno v Sedmerém Duchu.
Tím chceme jen říci, že musíte všechna svá psychologická
„ano – ale“ odložit stranou a můžete být naplněni vnitřní radostí,
která pochází ze vzrůstajícího porozumění a změněného života.
Kéž byste jasně rozpoznali, oč jde! Pryč se strachem! Budete-li dál
lpět na svých rezervách, prokážete tím strach, sebestřednost a lásku
ke všemu starému. Jestliže opravdu se všemi konsekvencemi
187
hledáte nové království, všechny ostatní problémy se tomu podrobí. Teď ještě možná vidíte „temný obraz“, ale pak budete vidět
tváří v tvář.
Tím jsme již u tématu, o kterém chceme nyní pojednat. Pavel říká
v 1. listě Korintským, kapitole 13:
Nyní vidíme skrze zrcadlo
temný obraz,
potom však uzříme tváří v tvář.
Nyní poznávám po částech,
pak ale poznám,
jak jsem poznáván.
A tak zůstává víra, naděje a láska,
ale největší z té trojice je láska.
V nejvyšší části svatyně hlavy jsou centra vědomí, inteligence,
vůle, myšlení a smyslových orgánů. Vzpomeňte si nyní na celou tu nezměrnou přírodní minulost vašeho mikrokosmu. Kolik
obyvatel znal váš mikrokosmos? Nesčíslně! Souhrn této přírodní
minulosti je uložen v plexu sacralis na dolním konci páteře; tam
leží svinutý had kundalini, který vás spojuje s karmickou přírodní
minulostí. Mezi tímto svinutým hadem přírodní minulosti a vašimi orgány inteligence leží cesta hadího ohně.
Když se v takovémto strukturálním stavu díváte na Gnosi, na
školu a její úkoly a přemítáte o magnetickém těle školy, o spáse,
která před vámi vyvstala, pak vlastně zíráte do „temného obrazu“.
Pak na základě toho, co jste ve škole o těchto věcech slyšeli a díky doteku vnitřního světla z toho něco málo s námahou chápete,
ale plné pochopení z přímého nazírání vám ještě chybí. Vlastníte
pouze „temný obraz“, vědomí, jehož nejvyšší aspekt je ještě plně
188
uzavřen, své přírodní vědomí, které je v centru vašich orgánů inteligence zcela ovládáno hadem kundalini, ve vás svinutou přírodní minulostí.
V takové temnotě všechny linie splývají a na duši padá nejistota, strach a pochybnosti. Když vám říkáme: „Zažeňte strach,
který vás naplňuje,“ není to v žádném případě proto, že bychom
neuznávali jeho skutečnost, a rozhodně jej nechceme podceňovat. Tento strach ve skutečnosti opravdu existuje. Chcete-li však
s touto duševní bídou skoncovat a dokonale „poznat“ a „vidět
tváří v tvář,“ potom musíte pochopit, že existují tři stupně, na něž
musíte vystoupit.
Chováme respekt ke každému bratru a ke každé sestře, kteří
své duševní pochybnosti a obavy dají jasně najevo, popřípadě
o nich hovoří, když pak ale tito bratři a tyto sestry také na ty tři
stupně vystoupí. Ovšem když se na tyto tři stupně, které pro ně
byly vytesány a jsou pro ně s láskou připraveny, rezolutně zdráhají vystoupit a přitom dál mluví o úzkostech své duše, pak k nim
nechováme žádný respekt, protože pak jsou to hlupáci. Budete-li
ve vodě a kvůli bahnitému břehu nebudete moci sami vystoupit
na břeh a my vám podáme ruku a řekneme vám: „Podejte nám
ruku, my vás vytáhneme,“ ale vy naši ruku nepřijmete, přičemž
budete dál naříkat, co pro vás potom můžeme udělat?
Chcete-li však skoncovat se svou duševní bídou, chcete-li dokonale poznávat a hledět tváří v tvář, potom existují tři stupně,
které vedou k cíli.
Zaprvé je to nepodmíněná víra jako důkaz toho, že jste slyšeli
volání, že toto volání Gnose vibruje ve vaší duši, že jste proto
přišli k duchovní škole a že chcete být tomuto volání, které vás
probudilo, věrní. To je víra. Víra není nerozumné akceptování něčeho, co je nařizováno shora, nýbrž především absolutní porozumění, vhled na základě vnitřního doteku světla, takže žák říká
189
z nitra: „Jdu, připojuji se; sice ještě zírám do temného obrazu,
nicméně jsem zažil volání, a proto přicházím.“ To je vystoupení
na první stupeň.
V tomto okamžiku je tu sice ještě „temný obraz“, avšak v tomto stavu víry je čas od času zažíván světelný záblesk, vyvolaný
například chrámovou službou, takže vidíte jakoby zdáli zaslíbenou zemi. Duši pak prostoupí vlna radosti a nadšení a vy jste
zase jednou unikli ze svého duševního vězení. Protože ale váš
stav vědomí ještě není od základu změněný, nemůže být takový
stav osvícení trvalý. Jakmile na vás začnou věci obvyklé přírody
znovu uplatňovat své nároky, vše se změní v protiklad.
Když však vytrváte, můžete vystoupit na druhý stupeň.
Prokáže-li se víra být silnou, nehledě k ještě nevyhnutelným pádům a vzestupům duše, vystoupíte na stupeň naděje. Ve vaší duši
se pak zabydlí první paprsek Svatého Ducha. Tento paprsek nazýváme schopnost. V tomto stadiu žákovství, přibližování se ve
víře a skrze víru, vproudí gnostická síla přes sternum, růži, tymus,
krev a automatický nervový systém do vaší bytosti. Přes medulu, která je spojena se srdcem, proniká pak nové světlo dovnitř
a stoupá do věžní komory, kde zapálí čtvrtý svícen ve čtvrté mozkové dutině.
Je-li zapálen tento čtvrtý svícen v duši, začíná v duši zářit světlo naděje. Ve věžní komoře, čtvrté mozkové dutině, se nachází hypofýza. Ta má dvě velmi důležité části, a sice přední lalok a zadní
lalok. Přední lalok vás spojuje přímo s orgány inteligence v hlavě
a stejně tak i se smyslovými orgány. Přes přední lalok jsou gnostické impulzy a dotek Svatého Ducha přenášeny na myšlení, chtění a na smyslové orgány. Proto je naděje víc než víra, jak to stojí
v Bibli.
Gnostické radiace vnikají u žáka přes systém sterna dovnitř,
stoupají vzhůru ke čtvrtému svícnu a zasahují tam hypofýzu.
190
Přes přední lalok hypofýzy pronikají paprsky světla, které hoří ve
čtvrtém svícnu, pozvolna k nejvyššímu bodu svatyně hlavy. Proto
je naděje víc než víra, protože naděje je začínající probleskující
světlo, které přivádí celou duši do nového stavu.
Člověk naplněný nadějí je tedy i v duchovní škole zcela jiným
člověkem než věřící člověk. Věřící člověk si může o člověku naplněném nadějí myslet, že je to velký optimista. Avšak člověk,
který je naplněn nadějí, není povrchním optimistou. Je to radostný, zářící člověk. Takovému člověku září z očí radost, neboť má
odvahu a dokáže se rozhodnout v zásadních věcech. Ve světle
naděje vidí nový životní stav jasněji než dosud. Proto je v Bibli
naděje přirovnávána k přilbě, ochraně svatyně hlavy, která vzniká
z duchovního světla. Víra je ze silového pole, avšak naděje září
z prvního paprsku Svatého Ducha, prvního paprsku Sedmeré síly.
Ve víře je možné vidět skutečnost nového života jakoby z dálky.
V naději zažíváte blízkost tohoto nového života.
Je logické, že třetím stupněm je láska. Láska je stav sjednocení,
spojení, stav absolutní jednoty. V našem smyslu je tato láska sjednocením s Gnosí, druhým paprskem Sedmerého Ducha.
Spojení existuje již ve víře, a ti, kdo zemřou ve víře, zažívají
tuto milost ve vakuu Šambaly. V naději je spojení s Gnosí užší,
vroucnější. V lásce je spojení dokonalé. Díky druhému paprsku
žák potom zažívá přes čtvrtý svícen gnostické naplnění celé svatyně hlavy. Magnetické spojení s dialektickou přírodou je pak
pozitivně přerušeno a hlava a srdce se zrodí v Gnosi jako dokonalá jednota.
Láska, která se v tomto smyslu manifestuje v definitivně obnovené jednotě hlavy a srdce se všemi následky, nad nimiž se tají
dech, je vskutku světelným zrozením Boha, vzkříšením Krista
v člověku.
191
V–2
POMÍJIVÉ A NEPOMÍJIVÉ SÉMĚ
„A tak zůstává víra, naděje a láska, tyto tři; ale největší mezi nimi
je láska.“
Nepochybně jste o těchto slovech přemýšleli a v sebeanalýze
zkoumali, kde se sami, co se týče těchto tří stupňů, nacházíte. Opakujeme: fáze víry je fáze základního gnostického doteku. Vaše opravdu oddaná reakce vás vede k fázi prvního paprsku Svatého Ducha, k naději. Fáze lásky je pak druhým dotekem
Svatého Ducha, světelným zrozením Boha.
Při prvním doteku sedmerého Ducha se v žáku uvolňuje schopnost; při druhé působnosti záření vniká magnetické fluidum silového pole přes hypofýzu do nejvyššího bodu svatyně hlavy a následně je tímto proudem síly rozžhaven celý mozkomíšní nervový
systém.
Jakmile v žáku působí tento druhý proud Svatého Ducha,
v kandidátovi svítá, smí slavit zrození světla. To je velmi důležitá
zkušenost. Představte si, že jste dovedeni do nějakého temného
prostoru, v kterém jste nikdy předtím nebyli, že jste se tedy ocitli v situaci pro vás zcela nové. Sice jste byli předem velmi dobře informováni, že to takto přijde, není to tedy žádné přepadení.
Víte, že v tomto prostoru existujete a že vlastníte určitou schopnost. Přibližně takový je stav, v jakém se nachází většina žáků
moderní duchovní školy. Stojí v prostoru nového životního pole
192
magnetického těla školy, pro ně ještě temném, a obdrželi v něm
schopnost se v tomto prostoru nového životního pole pohybovat.
Avšak v temnotě, v níž dosud žijí, nemohou tuto schopnost ještě
správným způsobem uplatnit, nanejvýš experimentálně. To ovšem
s sebou vždy přináší velké nebezpečí, neboť mohou upadnout,
vzájemně do sebe narážet a zraňovat se. Proto musí čekat na denní světlo. Jakmile je zde světlo, mohou tento prostor vidět, vnímat
jeho hranice, určit své vlastní místo a přejít k novému činu.
Jistě vám bude i bez dalších příkladů jasné, jak důležité je
světlo a svět světla, který budete potom vidět. Jako bratři a sestry
v novém magnetickém těle školy víte, že ten jiný svět světla je
zde, že vás svět gnostického světla objímá. Věříte v ně s vnitřní jistotou světla, jež se vás dotklo. Naplněni touhou po spáse,
kterou ve vás naléhání světla probudilo, vkládáte do něho naději
a čas od času do vás pronikne světelný paprsek pravé skutečnosti.
Avšak jinak pociťujete zatím jen temnotu, a tato zásadní temnota
vám brání plně okoušet blaho všeho toho, co vám bylo darováno.
Nejste zcela neschopní, to rozhodně ne, protože jste svůj rozum
uvedli do harmonie s tím, co svou vírou a nadějí zažíváte jako
pravdu. Ale i když je tu rozum, tak je to přece jenom ještě dosud
temný rozum.
Rozumově vidět, poznávat ve světle univerzální moudrosti, je
vždy abstraktní. Opravdu vidět je konkrétní. Rozumově vidět je
nadějné očekávání budoucnosti, opravdu vidět je dnešek. Dokud
ve vás ještě nemohlo nastat světelné zrození Boha, existujete ještě v bytosti běžné přírody, v časoprostorovém řádu. Ale touha po
světle je vám vrozena, a proto také snaha je dosáhnout je stejně
tak stará, jako touha sama.
Touha žije také ve vás. Musíme vám však ještě jednou říci,
že u této touhy po světelném zrození Boha číhá jedno velké nebezpečí, a sice nebezpečí negativního nebo pozitivního okultního
193
vývoje a v důsledku toho případně světelné zrození v zrcadlové
sféře. Nebezpečí okultního vývoje bude pro ty, kteří k němu mají
určitý sklon, v nadcházející době mnohem větší, přestože světelné zrození v zrcadlové sféře nemá nic společného se světelným
zrozením Boha v duši.
Nemáme nejmenší zájem vám popisovat a vysvětlovat okultní
metody, spokojíme se tedy s konstatováním, že i okultní metody
jsou spojeny s činností hypofýzy a pinealis. Mohlo by se vám zdát,
že Gnose postupuje stejnými cestami jako okultismus a že je zde
rozhodující pouze cíl. Tento cíl by pak určil, co je bílé a co je
černé. Mohlo by se pak říct, že transfigurismus je přece něco jako
bílá magie. Ale tak tomu zcela určitě není! U žáka se dá okamžitě
zjistit, zda používá okultní metody nebo zda jde cestou transfigurismu. To se dá na jediný pohled a po chvilce pozorování chování
dotyčného okamžitě poznat.
Je vám známo, že hypofýza se nachází hned nad prodlouženou
míchou. Věžní komora leží tedy na vrcholu hadího ohně. Hypofýza,
jíž se také někdy říká „zvon ve věžní komoře“, je s tímto hadím
ohněm a se všemi orgány, které s ním souvisí, úzce spojena. Dá
se říci, že hypofýza je nejdůležitějším orgánem vnitřní sekrece celého tělesného systému. Pokud je nám známo, neexistuje v těle
jediný orgán, který by neměl co do činění s hypofýzou. Různé hormony, jež produkuje, hrají nesmírně velkou roli v celém tělesném
systému. Je proto logické, že v tomto ohledu existuje také zpětné
působení. Tak jako je hypofýza spojena se všemi orgány v těle, tak
také všechny tyto orgány zase mají vliv na hypofýzu.
Vzpomeňte si například na sexuální orgány. Ty jsou s hypofýzou
spojeny ve zcela zvláštní míře. Sexuální orgány jsou přímo spojeny
se sakrální čakrou, která se v systému hadího ohně nachází ve výši
kostrče. Přes tuto čakru jsou sexuální orgány přímo spojeny s věžní
komorou, čtvrtým svícnem, tedy se samotným duševním centrem.
194
Věžní komora, hypofýza, nejvyšší bod prodloužené míchy,
a čtvrtý svícen tvoří dohromady vlastní duševní centrum. Toto
duševní jádro, jádro vědomí člověka, je přes hadí oheň a sakrální
čakru přímo spojeno se sexuálními orgány. Tyto tedy jsou nejen
rozmnožovacími orgány v obvyklém animálním smyslu slova,
nýbrž doslova rozmnožují vše, co myslíme, cítíme, o čem přemýšlíme a po čem toužíme.
Sexuální orgány vlastní dokonalou vnitřní sekreci, a viděno
étericky, jejich akční rádius je neobyčejně rozsáhlý. Projevy jako
žárlivost, nenávist, vznětlivost a jim podobné se zrcadlí nejen na
čele, ale jsou též ve vysoké míře erotické, sexuální, rozšiřují tvořivou sílu. Také známé žvanění, nekonečné tlachání, hodiny trvající
klábosení souvisí bezprostředně se sexuálními orgány.
Poukazujeme zde tedy na nepřetržitý erotický stav lidské bytosti, trvající od časného rána až do pozdního večera. Při těchto erotických činnostech je neustále vypuzováno éterické sémě,
které druhé lidi, kteří jsou pro ně přístupní, nenechá na pokoji.
V tomto případě je to pro toho, kdo se tomu poddává, jistý druh
sebeukájení. Jedná se vždy o akt tvoření, přičemž je každý člověk, muž i žena, oboupohlavní, hermafrodit. Vzpomeňte si opět
na oba laloky hypofýzy, kde je jeden pozitivní ve srovnání s tím
druhým, který je polarizován negativně. Jeden je mentální, druhý
mystický, přední lalok je mužský, zadní je ženský; nadto každý
lalok hypofýzy sám vlastní dva póly.
Duševní jádro není tedy ani mužské, ani ženské. Nedá se mluvit o mužské nebo ženské duši. Správné je říci, že duše člověka
je neutrální. Duše sice zná dva typy, které se v důsledku známé
opačné polarizace od sebe liší. Tato opačná polarizace duševních
jader ve svých výsledcích způsobuje rozdílnost utvářených forem – mužského těla a ženského těla.
195
Když tedy běžné, dialektické já sídlící v hypofýze vysílá své žádosti, svá přání a své touhy, pak se tento proud pokaždé ubírá známou cestou. Každá touha já vždy vyvolá sexuální proces, čímž
vzniká tvůrčí akt. Jeden proud této touhy směřuje ve svém působení navenek a jeden proud tohoto působení směřuje dovnitř. To
platí i v případě, je-li já naplněno touhou po osvobození.
Tato touha proudí hadím ohněm dolů a sakrální čakrou pronikne do svatyně pánve a zasáhne tam sexuální orgány a lidské semeno. To je zmíněným proudem přeměněno, takže se uvolní určitá
síla. Část této síly září navenek, druhá část odpovídá na touhu já
a proudí vzhůru. Ta část síly, která se obrací směrem vzhůru, se
vrací zpět k hypofýze: jakmile odpověď svatyně pánve září nazpět a je opět absorbována sakrální čakrou, vysílá tato čakra jeden proud k plexu sacralis, kde se nachází svinutý had kundalini.
Druhá část stoupá vzhůru, zpět k hypofýze. Proud přeměněného
semene, který se obrací směrem ven, jde cestou přes krev, lymfatické orgány, smyslové orány, zejména přes oči, hrtan a také přes
éterické tělo člověka.
Na základě tohoto jednoduchého výkladu můžete jasně rozpoznat rozdíl mezi okultním vývojem a transfiguristickým vývojem.
Okultní cesta ukazuje následující obraz: přírodní já si přeje
světelné zrození, osvobození v novém životě. Tímto zaměřením,
sladěným s touhou po světle a v mnoha okultních školách často
podporovaným určitými cvičeními, je z duševního centra, čtvrté mozkové dutiny, vyslán proud síly, který se rozštěpí. Jeden
proud je puzen vzhůru a naplní horní část svatyně hlavy; tím se
uvede do pohybu myšlení, nato chtění a následně po magnetické
krmi touží mozkové centrum pinealis. Jeden proud se žene přes
hadí oheň a sakrální čakru dolů do svatyně pánve. Lidské semeno
se naznačeným způsobem přemění, a tím je, jak to ani jinak nemůže být, celý tělesný systém, celá osobnost v souladu s touhou.
196
Někdy říkáme, že někoho sžírá touha. Toto sžírání, stárnutí a chřadnutí v důsledku touhy není nic jiného, než erotický výsledek vývoje
věcí.
Vytrvá-li člověk ve svém snažení, zůstane-li zaměřen na touhu já po světle a uplatňuje-li přitom určité metody, v nichž jsou
okultní žáci vyučováni, potom se v jistém okamžiku svinutý had
kundalini rozvine. Nepřetržitou okultní, erotickou činností se síla
ležící na dolním konci hadího ohně v plexu sacralis uvolní a razí
si cestu vzhůru. Tento proud minulosti, nahromaděné karmy, pak
obsadí celou bytost.
Had, který v sobě nese celou minulost mikrokosmu, proud
kundalini, probuzený neustále opakovanou tvůrčí činností, stoupá
v hadím ohni, jenž se touto tvůrčí činností stává stále více vodivým, dále vzhůru a v určitém okamžiku dospěje až k duševnímu
centru ve věžní komoře a prorazí k mozkovému centru, k pinealis. Celá svatyně hlavy je pak spolu s hadem kundalini uchvácena
stejným vibračním polem, a tím vznikne tzv. vědomí ve vyšších
oblastech zrcadlové sféry s jasnovidností a podobnými jevy.
V průběhu let jsme mohli opakovaně konstatovat, že mnoho
žáků, a především spolupracovníků školy tvrdilo, že se chtějí stát
transfiguristy v pravém slova smyslu, ale přesto ve všem projevovali své egocentrické tužby se všemi odpovídajícími následky.
Mnoho přátel školy tak bylo pro magnetické tělo ztraceno.
Nemáme zde v úmyslu ještě dál hovořit o odpornosti, kterou
se okultní cesta nutně vyznačuje. Musíme vám však s největším
důrazem říci, že gnostické, evangelické znovuzrození, transfigurace duše, která se projevuje ve světelném zrození Boha, se tímto
způsobem neuskutečňuje. Stezka Gnose není erotická, nemá nic
společného s lidským semenem, o něž se musí opírat každý okultní vývoj. Zřetelněji to už nemůžeme říci!
197
Lidské semeno v zásobárně svatyně pánve je tvůrčím produktem dialektiky. Vaše dialektická bytost jako osobnost není ničím
jiným, než složitou, mechanicky fungující soustavou. Konečným
produktem této mechanicky fungující soustavy je lidské semeno,
vlastní tvůrčí produkt dialektické bytosti. Lidské semeno obsahuje tedy největší, nejsilnější jaderný princip pozemské přírody.
Proto je jaderným principem hříchu, v každém případě tehdy, pokud se používá pro rozšíření vědomí.
Proto člověk, který jde okultní stezkou, zapříčiňuje svůj zánik, protože pracuje se substancí, v níž se vyjadřuje jaderný princip dialektiky, s lidským semenem, jaderným principem hříchu.
Z hlediska gnostického žákovství je proto, co se týče lidského
semene, jediným dovoleným uplatněním zachování lidského rodu
jakožto nositele obrazu. Pouze toto použití lidského semene je
v plánu nouzového řádu, v němž existujeme. Čistota duše, čistota
celé bytosti a vše, co se o tom říká v Bibli, nemá nic společného
s lidským semenem. Požadavky okultních škol na čistotu a zákazy sňatku, které některé církve ukládají různým skupinám svých
služebníků zasvěcených určitým činnostem, nesledují, ať už vědomě či nevědomě, jiný cíl, než sloužit molochu zrcadlové sféry.
V 1. Janově dopise, kapitole 3, verši 9 čteme: „Kdo je zrozen z Boha, hříchu nečiní, neboť sémě jeho v něm zůstává.“
A v 1. Petrově dopise, kapitole 1, verši 4 se říká: „Očistěte své
duše v poslušenství pravdě skrze Ducha. V nepředstírané bratrské
lásce se milujte navzájem z čistého srdce jako ti, kteří jsou zde
znovuzrozeni ne z pomíjivého, nýbrž z nepomíjivého semene.“
Semeno nazývané nepomíjivým, semeno, které člověk může
použít pro světelné zrození Boha, je semínko růže srdce. To je
úplně nová erotika. Je to erotika, kterou Platón nazývá Erós.
Platón tím v žádném případě nemyslel lidskou společnost; svým
zrakem směřoval výhradně na světelné zrození Boha.
198
Sémě, které se smí použít k tomuto světelnému zrození, je sémě
růže srdce, jež nepochází z této přírody. Je absolutně nemožné,
aby sémě přírody mohlo být použito ke světelnému zrození Boha.
Je absolutně nemožné, aby sémě růže probudilo hada kundalini. Hovoří-li ve vás tento had, pak je vaše možnost osvobození
zmařena, protože tento had v sobě nese celou minulost vašeho
dialektického vývoje.
Gnose pracuje se zcela jinou, velmi čistou tvůrčí silou, která
smí, ba musí být na cestě návratu uvolněna: s tvořivým potenciálem růže. K tomu musí být uzavřen sňatek, o němž jsme tak často
hovořili, sňatek mezi duší a růží srdce.
Duševní jádro ve čtvrtém svícnu svatyně hlavy se tedy může
dát pouze dvěma cestami: buďto cestou Gnose k nepomíjivému
semeni a transfiguraci ve světelném zrození Boha – nebo cestou
okultismu, která vede k semeni hříchu, k vědomí v zrcadlové
sféře, ke světelnému zrození v Luciferovi, jak to nazýval Jakob
Böhme.
199
V–3
CESTA KE SVĚTELNÉMU ZROZENÍ BOHA
To, co jsme se vám pokusili objasnit v minulé kapitole, není nikterak nové. Jedná se o základní vědění, které vlastní všechny
transfiguristické duchovní školy: „Očistěte své duše v poslušenství pravdě. V nepředstírané bratrské lásce se milujte navzájem
z čistého srdce jako ti, kteří jsou znovuzrozeni ne z pomíjivého,
nýbrž z nepomíjivého semene.“
Transfiguristickým duchovním školám je tedy známo, že existují dvě různorodá semena, sémě přírody a sémě růže. Každé
snažení, každá aktivita, kterou člověk podniká, se vždy odvolává
na jadernou sílu lidské existence. Ke každému jednání, ke každé
aktivitě je zapotřebí síly. Z toho vyplývá, že vývoj a sebepotvrzování já se musí vždy opírat o jadernou sílu přírody, o přírodní
semeno, o princip sexuální síly.
Tak také existuje dvojí čistota. V pozitivním okultismu je čistota sublimací jaderné síly, jíž lze dosáhnout obvyklým biologickým
způsobem. K dosažení takovéto sublimace musí okultista velmi
pevně stát na obou nohách. Tato stezka je rovněž nesmírně nebezpečná. Proto můžeme s jistotou říci, že z deseti tisíců okultních
kandidátů má úspěch nanejvýš jeden. Ostatní propadají absolutně
negativnímu okultnímu stavu, který vyvolává různé perverzity.
200
Chceme se nyní pokusit objasnit proces světelného zrození Boha.
Duševní jádro ve čtvrtém svícnu musí učinit definitivní volbu mezi
oběma stezkami, které jsou v Kázání na hoře označovány jako široká a úzká cesta, stezka Lucifera a stezka Krista, stezka světelného zrození v Luciferovi a stezka světelného zrození Boha.
Kristus vás vede do Neměnné královské říše, s bezprostředně
začínajícím nesmrtelným duševním stavem. Lucifer nás vede do
zrcadlové sféry, bez jakékoli možnosti záchrany. Nanejvýš může
být dosaženo oddálení totální smrti duše, ovšem na úkor nesčetných obětí, na úkor zachování přírody a zvětšení již tak nesmírného utrpení lidstva. Myslíme si, že volba není těžká. Je těžká jen
pro ty nesčíslné, kteří padli a stále padají za oběť mystifikaci a zaslepení. Proto je tak naléhavě nutné, aby naše práce, naše sloužící evangelické dílo zaměřené navenek svědčilo ve stále silnější
a větší míře o novém životě.
Je tudíž třeba, aby se vaše duševní jádro se svým orgánem, hypofýzou ve čtvrté mozkové dutině, nezaměřovalo sebestředně
na vlastní nový životní stav, na sebeosvobození. To by bylo absolutně chybné. Jakmile se totiž sebestředně nasměrujete na osvobození, vyvíjíte proces, o kterém jsme hovořili v předcházející
kapitole.
Pro začínajícího žáka je zřejmě velmi těžké rozlišit sebestředný
stav od nesebestředného nasměrování, takže se stále znovu ptá,
zda je jeho jednání jako žáka správné. Přesto není nic jednoduššího než toto.
Jestliže svým já o něco usilujete, zaměří se na to nejen myšlení, ale i vůle a také proud žádostí. Dychtíte-li svým já čehokoliv
dosáhnout, pak uvádíte do pohybu celou osobnost. Pak po tom
vaše já nejen touží, ale také na to myslí a usiluje o to. Toto trojnásobné zaměření – žádost, vůle a myšlení – neměnně a nezadržitelně podněcuje hormonální fluidum hypofýzy s následným
201
úplným nebo částečným procesem. V nesčíslných případech je to
pak polookultní proces, který, jak bylo právě naznačeno, vyvolává
negativní vývoj.
Velmi známé násilné nechtění, vědomé odmítání volního procesu, má přirozeně tytéž následky. Lidé, kteří jsou obětí negativně-okultního zastínění, z něho mají většinou velký strach. Na obranu pak často používají úmyslné nechtění. To však ani v nejmenším nevede k toužebnému výsledku, právě naopak!
Začátek oproštění od já musí být vždy hledán ve třetí schopnosti vědomí, ve schopnosti neutralizace a negace, ve schopnosti odpoutat se od záležitostí tohoto světa. To žáka přivede do stavu, že se každé životní situaci postaví bez emocí, a sice tím, že
svou pozornost bez sebemenšího strachu odvrátí od předmětu vyvolávajícího strach. Musí se tedy naučit tuto schopnost používat.
Jinou nepostradatelnou součástí výzbroje žáka je dostatečný
vhled. Začínajícím žákům se ho často nedostává, a proto se stává,
že „jsou ztraceni, protože nemají žádné poznání,“ jak to vyjadřuje
Bible. Proto se na vás škola neustále obrací, aby vám pokud možno co nejlépe zprostředkovala základní vědění.
K tomuto vědění náleží také pochopení toho, že já nemůže z nového životního stavu nic pojmout ani si vydobýt. Představte si, že
stojíte před velkou řekou, přes kterou se musíte dostat. Nemůžete
ji přeskočit; nemůžete ji ani přebrodit, protože je příliš hluboká,
ani ji přeplavat, protože je příliš divoká, a žádnou jinou možnost
už nemáte. V takovém stavu je veškerá vaše dialektická síla bezmocná. Přesně tak stojí já před gnostickým dosažením, není toho
absolutně schopno. Já proto musí nahlédnout pravdu biblických
slov: „Maso a krev nemohou zdědit království Boží.“
Pokud jste došli k tomuto náhledu, může se ve vás rozhostit
stav odevzdanosti, určitý stav rovnováhy. Nicméně musíte něco
dělat, protože vaše duše touží po osvobození. Tak vám nezbývá nic
202
jiného, než zaujmout postoj, který popisuje žalmista: „Pozvedám
své oči k horám, odkud mi přijde pomoc.“ Vy nepřinesete tuto
pomoc, neboť já toho není schopno. Proto duševní jádro, s vědomím, že je takové úsilí marné, nesmí nic chtít, myslet, jednat
nebo toužit z já. Duše musí toliko vzhlížet k horám spásy.
To by mohlo být chápáno jako určitý druh mystického počínání, v mystické odevzdanosti se klidně posadit na židli a říct: „Já
nemohu nic.“ Ale tak to není míněno! To, co žalm 121 nazývá
„pozvednutím očí k horám, odkud mi přijde pomoc,“ poukazuje
na určitý stav hypofýzy. Víte, že hypofýza má dva hlavní laloky,
přední lalok, který je spojen zejména s procesy ve svatyni hlavy,
a zadní lalok, který ovlivňuje procesy svatyně srdce.
V bezmocném vědomí já: „Já nemohu nic, protože maso a krev
nemohou zdědit království Boží“, ve stavu, v němž veškerá aktivita já a veškeré usilování vůle ustaly, nastává v duši vyrovnanost, dokonalý klid. Tím se také dostanou do rovnováhy vibrace
obou laloků hypofýzy a dokonale se spolu navzájem sladí. Tímto
způsobem vznikne ono tolik zmiňované sjednocení svatyně hlavy
a svatyně srdce.
Možná jste se někdy v okultní literatuře dočetli, že se srdce
v průběhu evoluce naklonilo šikmo, ale že přijde doba, kdy se osa
srdce opět narovná. To je zastřený poukaz na stav bytí, který vám
chceme popsat. Tam, kde okultista již neví, jak dál, tam transfigurista začíná. Žák musí dosáhnout dokonalé jednoty srdce a hlavy.
Poukaz na osu srdce nemá nic společného s tělesným orgánem samotným, nýbrž se správným vnitřním nasměrováním, s vysokým
posláním srdce. Srdce a hlava se musí sjednotit. Srdce a hlava
se musejí stát vzájemným zrcadlovým obrazem, stejně jako jsou
vzájemným zrcadlovým obrazem oba dva laloky hypofýzy.
Jakmile žák dalekosáhlým vhledem dosáhne vnitřní rovnováhy,
zastaví veškeré usilování s já a vzhlíží k horám spásy, to znamená,
203
že čeká už jen na příliv záchranného gnostického proudu, nastává
sladění vibrací obou laloků hypofýzy. Od tohoto okamžiku
vzniká jednota mezi srdcem a hlavou, srdce se „narovná“.
Takto vzniklá vibrace hypofýzy zároveň probudí vnitřní zření
do abstraktního, beztvarého nyní Gnose. Tím se v žáku rozhostí
stále více se prohlubující, dokonalý klid. „Moje duše je tichá před
Bohem, který mi pomáhá,“ říká pak. Tato vibrace ticha hovoří
neměnně ze zrcadla čela. V tomto tichu proudí vibrace duševního
jádra přes medulu dolů, ale nyní už nikoliv přes hadí oheň a sakrální čakru do svatyně pánve, nýbrž díky sjednocenému systému
hlavy a srdce přímo ke svatyni srdce a přes sexuální orgány, které
se v ní nacházejí (také svatyně srdce má sexuální orgány, vzpomeňte si na chylové cévy za hrudní kostí), a přes sternum vyzáří
touhu duševního jádra po pomoci.
Potom se vyvíjí zcela jiný proces. Růže srdce nyní zachytí výkřik duše, hlas ze zvonice, a přes sternum vyzáří rezonanci ven.
A odpověď od hor spásy rychle následuje. Ve vnitřním životě žáka
přebírá iniciativu růže, semeno nepomíjivosti. Setrvává-li duševní
jádro v klidu, o němž byla právě řeč, je samozřejmé, že se růže a duševní jádro ihned naleznou. Tím se mezi srdcem a hlavou, mezi
srdcem růže a věžní komorou, uzavře pevný svazek. Pak je růže připjata na kříž života. Pak se v duši, dvojjediném orgánu srdce a hlavy, zrodí Pán Ježíš. Tehdy se žák skutečně stává rosikruciánem.
Rozvitá růže je pak znamením nepomíjivého semene, z něhož žák nadále působí. Rosikrucián proto nemůže být okultista.
Rosikrucián je transfigurista. Spojen s Gnosí, vidí žák „stín po
své pravici“, jenž bude jeho duševní stav – nový duševní proces,
který se nyní musí vyvíjet – věrně ochraňovat, a sice od počátku
až po vstoupení do nového životního stavu, až po věčnost.
Když se tedy takovýmto způsobem ze semínka Ježíšova, z atomu jiskry Ducha, rozhoří čtvrtý svícen ve svatyni hlavy, rozvíjí se
204
v důsledku toho nová činnost hypofýzy, tvorba hormonů, která
nemá nic společného ani s hadím ohněm a jeho čakrami, ani s hadem kundalini v plexu sacralis, a tudíž ani s pohlavními žlázami.
Tato činnost ukazuje na novou schopnost, neboť každá hormonální
činnost v systému něco vykonává. Nejprve tato nová hormonální
schopnost mění nebo přinejmenším silně ovlivňuje krev a nervové
fluidum autonomního nervového systému. Především se ale vyvíjí
proces, který se týká obou provazců nervu sympatiku.*
Jakmile je dosaženo jednoty mezi hlavou a srdcem, gnostický oheň může proudit do systému a zapálit čtvrtý svícen a nová
funkce hypofýzy tedy účinně pracuje, vibrace hypofýzy nyní již
neproudí dolů do hadího ohně (ten je v tomto okamžiku ve srovnání s Gnosí ještě nesvatý), nýbrž z věžní komory podél pravého
provazce nervu sympatiku dolů do žaláře. Na cestě dolů prochází
tento proud Gnose různými čakrami. Jedna čakra se nachází ve
výši hrtanu, jedna ve výši srdce, jedna v oblasti solární pleteně;
k ní náleží čakra korespondující s kostrčí. Konečně dospěje gnostický proud do plexu sacralis, kde se rovněž nachází čakra. Je
jich tedy pět. Ještě je jedna čakra, která koresponduje se čtvrtým
svícnem. Tato čakra se nachází v čelní dutině za čelní kostí mezi
obočími a je bezprostředně pojata do očistného procesu spuštěného dotekem gnostického ohně ve čtvrtém svícnu.
Druhá, krční čakra, koresponduje se štítnou žlázou a hrtanem.
Dosáhne-li gnostický oheň tohoto bodu, nastává opět tříbení,
které se týká funkcí štítné žlázy, funkcí látkové výměny, a především lidské řeči.V této souvislosti poukazujeme na evangelický
výrok: „Ne to, co do úst vchází, znečišťuje člověka, ale to, co
z úst vychází.“ Obnovující duševní proces musí ve svém dalším
*
viz Jan van Rijckenborgh, Přicházející nový člověk,
české vydání 2000, str. 185.
205
průběhu stvořit nový tón, novou řeč, novou zjevenou duši. Jako
žáci nemůžete ustrnout na tom, že byste mluvili stále stejnou řečí
(a myslíme to v tom nejvšeobsáhlejším smyslu), jakou jste vždy
mluvili, i kdyby byla sebevíce vzdělaná, sebevíce laskavá, přátelská a upřímná. Bude nutné mluvit zcela jinou řečí. Jakmile se na
apoštoly vylil Svatý Duch, začali mluvit „jinými jazyky“, tedy již
ne řečí, která jim byla dána přírodou, ale řečí, kterou jim daroval
Duch.
Třetí bod je ve spojení se svatyní srdce. Tato čakra se nachází
v hadím ohni a odtud září ven, k srdci. Dokáže-li žák uvolnit tento bod, vyvíjí se čistota srdce, o níž jsme již hovořili. Tím může
gnostický proud stále silněji pronikat přes sternum dovnitř.
Čtvrtý bod ovlivňuje systém sleziny a jater, slinivku břišní, krvetvorné a životodárné ústrojí.
Pátý bod ovlivňuje, jak jsme o tom již hovořili, vnitřní sekreci
a sexuální orgány.
Když se gnostický proud blíží podél pravého provazce sympatiku k nejnižšímu bodu, dospěje k šestému bodu, velkému
hadu kundalini, jižnímu pólu systému hadího ohně. Vstupuje do
samotného základu tohoto systému. Tam se rozpoutá intenzivní
zápas, boj proti celé nahromaděné karmě člověka, jeho předků,
lidstva všeobecně, mikrokosmu a přírodních eonů. Všechno, co
je Lucifer, všechno, co jsou přírodní eony¸ nabývá podoby v hadu
kundalini, v plexu sacralis.
Proti tomuto hadu musí nyní gnostická světelná síla zahájit boj.
Tento boj má tři aspekty, které jsou vylíčeny v Bibli v příběhu
o pokušení na poušti.* Had nejdříve podnikne poslední pokus,
aby znovu stimuloval přírodní já a opět mu navrátil vedení v sys*
Viz Jan van Rijckenborgh, Přicházející nový člověk,
české vydání 2000, str. 141 a násl.
206
tému. Když se tento pokus nezdaří, promlouvá úlisnými slovy
k novému já, s úmyslem pohnout ho ke služebnosti vůči molochu
přírody. Když ani tato pochlebná slova ničeho nedosáhnou, následuje nepokrytá výzva alespoň ke spolupráci v přírodním procesu. Všechna symbolická vyprávění tohoto druhu a také legendy
o „strážci prahu“ se vztahují na hada kundalini.
Tento velký boj tedy nepodstupuje – se strachem a úzkostí – já
přírody, protože takovýmto způsobem by žák nikdy neuspěl. Ne,
tuto práci musí žák nechat vykonat gnostický stín „po své pravici“. V této ochraně je bezpečný, v této síle je vítězství jisté. Takto
jsou pak žáku na jeho cestě ke světelnému zrození Boha v určitém
okamžiku v šesté čakře rozlomena všechna pouta minulosti: karmická pouta s vlastním přírodním já, karmická pouta se všemi,
kteří náleží k velké lidské rodině, pouta s karmickou minulostí
dávnověku. Potom je rozloučení s celou dialektikou dokonalé.
Zároveň jsou, a jinak tomu ani nemůže být, smazány všechny hříchy a duše je dokonale osvobozena od minulosti. Severní
magnetický pól mikrokosmu totiž přitahuje vždy síly, jež jsou
v souladu s ukotvením jižního magnetického pólu, a vy víte, že
magnetický systém mozku je severním magnetickým pólem osy
hadího ohně. Je-li tedy mikrokosmický jižní pól oddělen od pradávné minulosti přírody, musí magnetický severní pól následovat.
Jakmile je had kundalini zničen, stoupá gnostický proud ze svého
nejnižšího bodu v plexu sacralis vzhůru. Brána je otevřena, proud
se tlačí přes levý provazec sympatiku vzhůru a na své cestě přirozeně znovu míjí všechny právě vyjmenované čakry.
Tak se proud na své pouti vzhůru opět vrací ke svému výchozímu bodu, ke čtvrté mozkové dutině. Potom se Gnose zmocní
celého systému, až na ještě jednu výjimku: na magnetický systém mozku, část mozku s pinealis. Dospěje-li překonání k tomuto
207
bodu, světlo duševního jádra ve čtvrtém svícnu vysoko vzplane
a z čelní dutiny září oheň. Pak následuje průlom k sedmé čakře
v části mozku s pinealis.
Toto vítězství je v Evangeliu vylíčeno jako Blahoslavení na
hoře. Dokážete-li si při čtení nevšímat některých dodatečných
příkras, rozpoznáte za vnějším obrazem skutečnost, jež se tam
popisuje. V tomto okamžiku je gnostický oběh oběma provazci
sympatiku ukončen a následuje průlom k mozkové části s pinealis. Sedmá čakra, jediná, která ještě odolávala, a severní pól magnetického systému přírody jsou potom předány Gnosi.
Jistě rozumíte, že během celého tohoto procesu je nanejvýš důležitý životní postoj žáka. Životní postoj podle Kázání na hoře,
pro který je žák díky „stínu po své pravici“ způsobilý, musí rozhodnout. Žák proto musí pracovat na základě darované schopnosti, na základě prvního paprsku Svatého Ducha, jehož působnost
v různých aspektech jsme analyzovali.
Při průlomu k sedmé čakře, při němž je celý magnetický systém mozku předán Kristovu poli, může gnostické záření také
proudit přímo přes magnetický systém mozku; předtím to bylo
možné pouze přes sternum, přes svatyni srdce. Jakmile tedy gnostický proud může proniknout do magnetického systému mozku,
je jednota systému hlavy a systému srdce navždy zajištěna, zrozena v Bohu. To, co z mozkomíšního systému Gnose ještě neuchopila, celý systém smyslových orgánů se vším, co je s ním
spojeno, si pak gnostické záření rovněž přivlastní. Je-li dosaženo
tohoto stadia, je duše znovuzrozena a vstupuje do fáze vnitřního
zření. Smyslově-organicky se pak probouzí v novém světelném
poli magnetického těla duchovní školy.
Kdyby se kandidát okultismu probudil v Luciferově světelném
zrození, pak by při tomto světelném zrození mohl hledět do organizovaného a kultivovaného pole zrcadlové sféry, do onoho světa.
208
Pak by například mohl vidět krásné hrady, neboť ty tam stojí v řadě jako domy v ulici nějakého starého města. Hemží se to v něm
vyobrazeními Mont Salvatu. Jedno je krásnější než druhé. Viděl
by množství nádherných lidí, mistrů a adeptů, kromě jiného impozantní katedrály, atd.
Jak zcela jiné je to, když se kandidát Gnose probudí ve světelném zrození Boha. Je tu jen světlo, tiše působící, nádherné,
univerzální světlo. Je to světelné pole druhého paprsku Svatého
Ducha, samozřejmě pokud se toto světelné pole manifestovalo
v těle duchovní školy. Vstoupí-li žák do tohoto světelného zrození, proudí do jeho duše nekonečný mír, blaženost vnitřního klidu,
svatá radost a nádherná síla: klid, radost, síla a blaženost, které již
nikdy ani na vteřinu nepominou.
209
V–4
ENDURA
Když kandidát vstoupí do stavu světelného zrození Boha, celou
jeho duši i s jejími pěti fluidy kontroluje Gnose. Všechny magnetické procesy osobnosti se nyní uskutečňují v Gnosi, všechny
čakry jsou vyladěny na nový proces a také onen aspekt duše, který známe jako hadí oheň, se stal přístupným pro nový životní stav.
Potom tomu nemůže být jinak, než že spolu s tímto světelným
zrozením ze Svatého Ducha začíná transfigurace.
Světlo je, jak jsme o tom již dříve hovořili, druhý stav Sedmerého
Ducha, druhý stav elektromagnetického záření. Tímto světlem se
kandidát stává předmětem subjektivního, to znamená vnitřního
gnostického snažení. Musí pak na transfiguraci reagovat, jinou
volbu již nemá. Pak již není v žádném ohledu co rozhodovat, protože jakmile se uskuteční světelné zrození Boha, je tím zahájen
proces vznikání nového člověka.
Na začátku svého žákovství reagoval kandidát nejprve čistě
objektivně. Po vproudění gnostické síly přes systém sterna, pod
vlivem prvního paprsku, reagoval napůl objektivně, napůl subjektivně. Avšak nyní, když celá duševní bytost náleží Gnosi, je další
vývoj duše záležitostí subjektivního snažení Boha. Nyní se žák
skutečně navrátil zpátky. Putuje ve světle, je ve světle, světlo je
jeho subjektivním pokladem. Nacházel se již dříve v novém životním poli, stejně tak jako všichni žáci od svého vstupu do školy,
210
avšak nyní je sám subjektivně jeho součástí, je s novým životním
polem, s magnetickým tělem školy zajedno.
Nyní začíná z tohoto světla žít, neboť ze světla je život. Světlem
začíná velký proces transfigurace, neboť ze světla je vysvětlitelný
veškerý vývoj a také každá přeměna, každý nový začátek, a tím
i transfigurace. Magnetické záření se rozvíjí ve svém třetím stavu. Existuje totiž osm stavů magnetického záření. Základní záření je prvním stavem. První paprsek Svatého Ducha, který daruje
sílu, schopnost, je druhým magnetickým stavem. Druhý paprsek
Svatého Ducha, který přináší světelné zrození Boha, je třetím stavem magnetického záření. Kandidát nyní vstupuje do tak nádherného nového životního stavu, že je sotva možné o něm vše vypovědět.
Jakmile se gnostická síla dotkne nějakého předmětu, nastává,
jak je vám známo, rozlomení paprsků do sedmi aspektů. V případě,
že se tedy v člověku zrodilo světlo, je si tohoto působení sedmerého Ducha vědom. Zatímco vědomí na tom má účast, činností
sedmerého Ducha se rozvíjejí další procesy: schopnost, světlo,
teplo, zvuk, soudržnost, život a pohyb. A o nich nyní chceme ještě hovořit.
Abyste všechno, co k tomu smíme říci, mohli dobře asimilovat,
musíme pro to nejprve vytvořit správnou duchovní atmosféru.
Myslete si na okamžik, že jste již přijali nejnádhernější vánoční
dar, jaký kdy může být člověku darován: stojíte ve světelném zrození Boha. Protože vaše smyslové orgány a váš duševní stav jsou
od základu změněny, hledíte čelním oknem své duše na zázračný
vstup do nového životního pole. Stojíte v jasu nadevše útěšného, neoslepujícího a nade všechna měřítka nádherného světelného
pole a snáší se na vás nevýslovný klid. Je to klid „být v Ježíši
zemřelý,“ jak tento stav označovali klasičtí rosikruciáni.
211
Stará duše, jádro vašeho systému osobnosti, skutečně zemřela.
Jakmile může být slaven průlom světla, stará duše zaniká a ve
starém stavu bytí je zrozena nová duše. Nyní začíná znovuzrození
ze Svatého Ducha. To má přirozeně za následek další zanikání
ještě existující osobnosti staré přirozenosti. Nová duše je zrozena,
ale ve staré dialektické bytosti. Proto musí být zbytek této staré dialektické bytosti zrušen. V souladu s tím musí zároveň růst
nová bytost, nová osobnost, v níž může nová duše harmonicky žít
a opravdu se projevovat. Kdyby nová duše musela zůstat ve staré
osobnosti, pak by, jak si jistě dokážete představit, zažívala mnoho
brzdících faktorů a nemohla by se v ní dokonale rozvíjet. Proto se
pro novou duši vyvíjí také nová osobnost.
Pokud si jakoby ve vytržení smyslů představíte, že jste do tohoto světelného zrození již vstoupili a zažíváte nový duševní stav,
pak jste v tomto vznešeném novém stavu vědomí samozřejmě ze
srdce ochotni se vzdát své staré existence, neboť víte a zažíváte,
že vás stará existence v mnoha ohledech brzdí. Proto nemáte ani
tu nejmenší touhu různými prostředky, pokrmy a medikamenty
ještě udržovat svou starou tělesnost. To by bylo jednoduše směšné. Naopak jste naprosto a ze srdce ochotni a schopni spolupůsobit při tom, aby se vaše stará tělesnost skutečně rozpustila,
a děláte to velmi vědomě, velmi inteligentně a s velkou radostí.
Toto nazývali Katáři „endurou“ a staří gnostikové to všeobecně
označovali jako „sebezrušení“. Slovo „sebezrušení“ dalo často
podnět k mnoha nedorozuměním u těch, kteří nemohli proniknout k jeho významu. Proto, zčásti se zlým záměrem, sugerovali, že gnostikové byli zaměřeni na sebevraždu. Jaký to nesmysl!
Gnostické spisy, které byly objeveny v uplynulém století, mezi jinými Evangelium pravdy, mluví přesně stejnou řečí jako všechny
ostatní gnostické spisy. V jednom z těchto spisů například stojí,
že Pán říká Jakubovi:
212
„Pramálo dbej na smrt. Mysli na můj kříž, a budeš žít. Říkám Ti,
nikdo nebude zachráněn, kdo nevkládá víru v můj kříž. Vyhledávej
proto smrt, tak jako mrtví“ – obyvatelé zrcadlové sféry – „vyhledávají život a lpí na životě“ – totiž na dialektickém životě. „Nenech
se odvést od Boží královské říše. Nálež k těm, kteří souhlasí se
sebezrušením.“
Slyší-li tato slova a nerozumí-li jejich smyslu, může se dialektický člověk zděsit. Záměrně citujeme svrchu uvedená slova, abychom vás dobře informovali. Tyto spisy, jako je Evangelium pravdy, které byly údajně nalezeny teprve nyní, byly již dávno známy
a po celá staletí přechovávány na určitých známých místech. Říká
se, že byly nalezeny nyní a z podnětu dialektické hierarchie, tj.
společnou prací teologů, jsou teď zveřejňovány, aby na základě
těchto spisů mohli být vbrzku úplně novým způsobem pronásledováni moderní gnostikové, aby proti nim bylo zaujato veřejné
mínění a aby podle možností byly opět oživeny zákazy nebo
alespoň velmi brzdící faktory. Stejně tak dobře jako my to vědí
i ti druzí, odpůrci, že moderní gnosticismus je povolán k tomu,
aby se stal světovým hnutím. V příštích čtyřiceti osmi letech* se
Lectorium Rosicrucianum stane celosvětovým moderním gnostickým hnutím. Protože se to ví, je snaha již předem organizovat
odpor se všemi s tím spojenými důsledky.
Proto o tom s vámi mluvíme, proto musíme moudře této aktivitě zabránit tím, že včas objasníme pravé záměry Gnose. Člověk,
který stojí ve světelném zrození Boha a rozhodl se pro enduru, se
nepřipravuje násilně ukončit svůj život, nehodlá spáchat sebevraždu v občanském smyslu. Je to naopak člověk, který inteligentně
a vědecky spolupracuje na procesu vznikání nového člověka, který
*
Tento výrok pochází z roku 1954.
213
začíná světelným zrozením Boha. Aby mohl sloužit lidstvu, bude
takový člověk tím spíše co nejdéle používat svou starou bytost, byť
by již v transfiguraci zemřela.
Věříte, že by kandidát, který vstoupil do nového duševního
stavu a disponuje novou osobností, zatímco vedle ní také ještě
používá starou osobnost, neúčastně prohlásil: „Nyní svůj starý
plášť odkládám. Sloužil dost dlouho, měl jsem s ním dost starostí.
Odložím ho nyní, protože vlastním nový plášť..?“ Vzpomeňte si
na první požadavek na stezce osvobození: sebeobětování ve službě lidstvu. Každý postup na stezce Gnose závisí na nezištné službě lidstvu. Cílem není osvobodit já, nýbrž obětováním já osvobodit lidstvo. Proto bude transfiguristický kandidát udržovat tělo až
do posledního dechu, aby s ním sloužil lidstvu, které se nachází
v nouzi. Jasněji to už nemůžeme říct!
Jestli se pak někdy rozšíří ve světě panika, poplašná zpráva:
„Gnostikové chtějí spáchat sebevraždu a propagují tuto sebevraždu tak, že je to pro lidský rod osudné, vyhlaďme gnosticismus,“ potom víte, co je třeba odpovědět. Snažme se toto podezření předem vyvrátit. Skutečnost, že se způsob útoku teprve organizuje, nás staví do situace, že k tomu můžeme včas zaujmout
stanovisko a předem vzít klasickému nepříteli vítr z plachet.
Budeme-li si společně počínat správně, bude tento útok v zárodku zneškodněn.
Apoštol Pavel byl velký gnostik. Mocné mystérium obnovy a zde
pojednávaný problém formuloval v dopise Římanům, kapitole
14 takto:
Nikdo z nás nežije sám sobě
a nikdo z nás neumírá sám sobě;
žijeme-li, žijeme Pánu,
214
umíráme-li, umíráme Pánu.
Ať žijeme, ať umíráme,
jsme Pána.
Vždyť proto Kristus zemřel
a vstal z mrtvých a opět ožil,
aby nad smrtí i nad životem panoval.
Pavel zde velmi zastřeně poukazuje na obnovující proces, na světelné zrození Boha a jeho důsledky. Souhlasí s tímto procesem,
aby mohl jak v rámci dialektické osobnosti, tak i mimo ni, v nádheře nové osobnosti, dokonale sloužit Gnosi a lidstvu.
Rozumíte nyní, co obnáší endura? Poznáváte, jakou milostiplnou situaci to pro kandidáta otevírá? Vžijte se do toho osobně.
Stojíte sami ve světelném zrození Boha a vaše duše je znovuzrozena. V tomto novém duševním stavu zjistíte, že nosíte starý, opotřebovaný a pro nový život nevyhovující plášť, a zároveň objevíte,
že můžete tento starý, nepoužitelný kus oděvu odložit a vyměnit
ho za nový a tak vzácný, nádherný a příhodný, že téměř nejste
mocni slov. Co byste pak udělali? Nebyli byste pošetilí, kdybyste
tuto výměnu neprovedli?
To je vše, to je transfigurace. Transfigurace neznamená opravu
starého pláště, zvelebení toho, co je opotřebované; neznamená to
nové mládí pro starou bytost. Je to výměna: opustíte starou bytost
a vstoupíte do nové.
Stejně tak je tomu s procesem duševního znovuzrození, ve kterém síla Svatého Ducha zplodí novou duši. Co je to duše? Duše je
oživení nějaké entity magnetickým zářením, magnetickou silou,
koncentrovanou a udržovanou podle určité formule.
V procesu vznikání nové duše vstupuje do vaší bytosti nová
magnetická síla, síla Gnose, zapálí čtvrtý svícen ve svatyni hlavy,
uvede do pohybu celý proces, který jsme popsali v 5. kapitole
215
čtvrtého dílu, a nakonec pronikne do magnetického systému mozku. Zabrání vproudění staré, dialektické síly a v tomtéž okamžiku
dá impulz ke vproudění nové magnetické síly, nové duše. Ta se
koncentruje podle nové formule, s vaším souhlasem uskutečňuje
proces přeměny a v určitém okamžiku, takřka během vteřiny –
jako „s posledním zatroubením pozounu,“ jak říká apoštol Pavel
– stará duše zmizí a zrodí se nová duše. Překonali jste smrt.
Vy? Kdo překonal? Staré já je pryč a vzniklo nové já, nová
duše. Výměna sama se uskuteční v mžiku, ve zlomku vteřiny, je
to bleskurychlá změna magnetické formule – a jste ve světle, tak
jako je On ve světle.
Avšak k tomu, abyste toho dosáhli, musíte souhlasit se sebeusmrcením – což je usmrcení přírodního já – a tím také na sebe
vzít jeho bolesti, muka hledání a přibližování se k duchovní škole. Musíte na sebe vzít učení, abyste věděli, jak máte zacházet
s osvobozující silou, jež se vás dotýká; abyste z temnoty své
vlastní bytosti rozpoznali a pochopili všechno to nové a s vnitřní
připraveností stále usilovali o harmonické reagování na to nové,
a tím se mu blížili. Ano, musíte tato muka, tento tříbící proces
sebeumrtvování přijmout z celého srdce. To proces, který předchází úspěchu, logicky zahrnuje.
V tomto usmrcování se žák nachází. Všechno jeho životní soužení se díky jeho žákovství zpracovává v procesu denního duševního umírání. Jestliže je ve škole upozorňován na falešné nasměrování, na chybu, kterou dělá nebo dělal, a on se nad tím rmoutí,
pak se to neděje proto, abychom ho trápili, ale výlučně proto,
abychom mu pomohli uskutečnit zrození nové duše. Když vás napadáme ve vaší bytosti já, potom to není nic jiného než příspěvek
k umrtvení vaší duše. Avšak v samotné výměně duší neexistuje
žádná bolest, pouze čistá radost a velká vznešenost.
216
Zrodí-li se nová duše, pak tu stojí ve starém šatě, který je ve skutečnosti šatem někoho jiného. Když se nová duše zrodí v osobnosti pana X, nachází se skutečně v bytosti někoho jiného. Pan X
se podle zákonů přírody narodil z pozemských rodičů, ale nová
duše nemá se starým stavem bytí, se starou osobností nic společného.
Nová duše nemá již nic společného ani se starou karmou. Nová
duše, která prožívá blaženost a zářící čistotu nového stavu vědomí, nebude usilovat o to, aby starý, nevyhovující, překážející
a zchátralý šat dávala ještě trochu do pořádku a udržovala jej.
Nová cesta, která jí byla otevřena, ji naplňuje vděčností a radostí.
Ba co víc, ona sama v sobě je touto novou cestou, tímto oblažujícím procesem v Bohu a s Bohem, touto cestou obnovené evoluce,
rozkvétání v novém životním poli. Ona sama je překrásným květem vznikání nového člověka, který se od prvého okamžiku svého
zjevení začíná rozvíjet v neustále zářícím světle duchovního slunce. Tato nová duše nemá již nic společného se starou bytostí, která
pominula, protože had kundalini byl usmrcen.
Chápete teď, že se nová duše chce zbavit starého šatu? Chce to
především proto, poněvadž má od určitého okamžiku k dispozici
nový šat, nový, nepomíjivý systém. To je endura, a my opakujeme
slova z gnostického evangelia, které bylo údajně nalezeno teprve
před nedávnem. Ježíš říká Jakubovi: „Nenech se odvést od Boží
královské říše a nálež k těm, kteří souhlasí s takovýmto radostným sebezrušením.“
Až doposud jsme toto vše pozorovali jen ze stanoviska nové
duše coby jednotlivé bytosti. Ale jistě vidíte, jak je nanejvýš důležité, aby ti znovuzrození neuspišovali odložení starého šatu,
protože může poskytnout ještě dobré služby při práci sloužící
evangeliu v přírodě smrti, v dialektické světové noci. Nosí-li ti,
kdo jsou znovuzrozeni, starý šat, mohou je obyvatelé noci vidět,
217
navázat s nimi kontakt, a naopak. Proto Znovuzrozený, obyvatel
dvou světů, bude s nástrojem staré duše pracovat ve službě velkého svatého díla tak dlouho, jak jen to bude možné, i kdyby sebevíce toužil vstoupit do „nebeského příbytku“, jak to vyjadřuje
apoštol Pavel, a trvale žít v novém životním poli.
218
V–5
VZKŘÍŠENÍ Z HROBU
Chceme-li vám zprostředkovat obraz o novém těle znovuzrozené duše, které je budováno, jakmile duše vstoupila do světelného
zrození Boha, musíme nanejvýš opatrně hledat způsob. Vyskytuje
se při tom tak neobyčejně mnoho aspektů, že by určitě bylo zapotřebí mnoha rozhovorů, abyste získali jakž takž jasný přehled.
Poprvé v historii duchovní školy je nám dopřáno hovořit o novém
těle znovuzrozené duše. Tento výklad na závěr této knihy by měl
být proto také chápán jako počáteční, skrovný a ve své podstatě
nedokonalý nástin tohoto tak svrchovaně důležitého tématu.
Jak je vám známo, látkové tělo má svého éterického dvojníka,
kterému se také říká éterické nebo životní tělo. Má přibližně stejnou formu jako látkové tělo a také mu propůjčuje vzezření. Lze
říci, že éterické tělo je matricí látkového těla. Proto se v Univerzálním učení praví: „Počátek všeho je v éterickém těle.“ Jestliže
má být vybudováno něco nového, musí být pozornost vždy zaměřena na éterické tělo. Je-li člověk nemocný, pak příčina tkví v životním těle. Proto se říká, a my zde opakujeme naprosto známé
věci, že uzdravení, obnova, musí začít v životním těle. Jakmile
se tato obnova zřetelně projeví, automaticky následuje uzdravení
látkového těla.
Životní tělo je převážně vystavěno ze čtyř známých éterů, které
za sebou následují podle stupně hustoty a vibrace. V tomto životním
219
těle rozlišujeme systém siločar, velmi se podobající nervovému systému. Pokud jste někdy v anatomickém atlase viděli vyobrazený nervový systém, potom si můžete strukturu těchto siločar přibližně představit. V životním těle jsou přijímány koncentrované a diferencované
étery odpovídající různým nutným funkcím, načež se vše přenáší na
látkové tělo.
Dá se říci, že látkové tělo étery doslova vdechuje. Při tom plní
důležitou funkci kůže. Vdechujeme étery a kromě toho je přijímáme prostřednictvím kůže. Nefunguje-li kůže dobře, není možná
ani dobrá asimilace éterů, a neprobíhá-li dobrá asimilace éterů,
látkové tělo churaví a musí vést ubohý život.
V těle také existují zcela zvláštní přístupové brány pro étery,
jako např. slezina. Zároveň však, tomu budete rozumět, étery přijímá celé tělo, každý jeho centimetr. Dokonce i vnitřní části těla
vdechují étery, neboť, jak již bylo řečeno, éterické tělo proniká
celým látkovým systémem. Étery přijímané látkovým tělem tedy
určují typ, biologický stav a stupeň krystalizace látkového těla.
Celá látková manifestace, celá osobnost člověka pochází ze čtyř
éterů.
Étery samotné přivádí a udržuje v nám známém a námi pociťovaném stavu naše vlastní magnetické pole, náš osobní magnetický zdroj, magnetické duševní jádro ve čtvrté mozkové dutině.
Můžeme tedy říci, že duševní stav člověka určuje stav éterického
těla a že v souladu s ním se také manifestuje látkové tělo.
Znovuzrozená duše způsobí totální změnu vlastního magnetického pole a vytyčí v sobě úplně nové osobní životní pole, a tím
také totálně novou asimilaci éterů.
Obvyklé životní tělo a obvyklé látkové tělo absolutně nejsou
pro tuto novou asimilaci způsobilé. Je proto nutná výstavba nového životního těla s novým systémem siločar, jež je schopné asimilovat nové étery, čtyři svaté pokrmy se zcela jinou vibrací, než
220
mají běžné étery smrtelné přírody. Je vyloučeno, aby čtyři svaté
pokrmy mohly proudit do těla s obvyklou strukturou.
Asimilace nových éterů vyžaduje mimo jiné proces zboření
starého éterického těla, a tím také starého látkového těla. Jakmile
se zrodí nová duše, začne postupné odbourávání staré osobnosti;
to ale po tom všem, co jsme zde již prohovořili, jistě nebudete shledávat dramatickým. Kromě toho je vaše osobní existence
smrtelným tělem, a to tak jako tak pomine; ať už nemocí nebo
jinou příčinou úpadku, běžné látkové tělo a běžné éterické tělo
přece zaniká.
V procesu, který bychom vám rádi popsali, existuje jenom jedna jiná příčina smrti, avšak to je smrt k životu. V novém zrození
duše se vaše látkové tělo – a tím i éterický dvojník – pozvolna
stává subtilnějším. Robustnost vašeho zdraví se zmenšuje, což
neznamená, že se dostaví organické poruchy nebo nemoci, ale
celkový stav je jemnější, subtilnější. Nadále musíte na jemnější, a tím v jistém ohledu slabší konstituci brát zřetel, ale ten jste
schopni v naprosté harmonii uplatňovat až do konce. Není to tedy
tak, že by se tímto procesem odumírání mohla vyvinout zhoubná
nebo bolestivá nemoc.
Nová duše, která není zrozena z vůle muže, nýbrž z Boha,
je, jak jsme řekli, oboupohlavního druhu. Je tedy samotvořivá.
Jakmile může být asimilováno základní záření Gnose, vyvíjí se
v této základní magnetické síle štěpení do sedmi náhledů. Ve vašem duševním systému se pak manifestuje posvěcující Sedmerý
Duch.
Z nové duše vychází velmi silné světlo, zářivý oheň, který se
dá srovnat s ohnivým chvostem komety. V tomto ohnivém proudu
můžete zřetelně rozpoznat sedm náhledů; je to sedm nových čaker nového životního těla. Nová duše je dokonale schopna být samotvořivě činná. Vytváří sama ze sebe strukturu siločar, v jejímž
221
středu stojí ohnivý sloup se sedmi náhledy. Tak povstává z nové
duše nové životní tělo a po něm musí opět následovat manifestace
nového látkového těla, které není zrozeno z přírody, tělo velmi
jemné konstrukce a ve velmi ušlechtilé formě.
Jakmile je nyní tato stavba dokončena (tento vývoj probíhá
poměrně rychle), může být stará bytost podle přání odložena a pohřbena, neboť nová bytost byla ve svatyni hrobu, kterou si sama
vybudovala, vzkříšena z mrtvých. Tak stojí znovuzrozený člověk nejen silou svého duševního stavu, nýbrž i silou své osobnosti jako vzkříšený v jím samým vybudovaném chrámu hrobu.
Může jako Christian Rosenkreuz jásavě svědčit: „Tento chrám
jsem si zaživa učinil hrobem.“ Sebezánikem v přírodě smrti se
uskutečnil zázrak sebevzkříšení v přírodě Boží.
222
ŠESTÝ DÍL
EKLÉZIE PISTIS SOFIE
223
224
EKLÉZIE PISTIS SOFIE
Z Famy Fraternitatis R. C. pravděpodobně znáte nápisy, umístěné
na sarkofágu Christiana Rosenkreuze. Jeden z nich zní: „Prázdný
prostor neexistuje.“ Klasičtí rosikruciáni tím chtěli v zastřené formě naznačit, že kromě viditelného, zčásti poznatelného vesmíru
existují také ještě jiné kosmické oblasti, které, ač zcela blízké,
přece jsou pro lidskou poznávací schopnost neviditelné, nepoznatelné. Stejně tak jsou tyto oblasti neznámé, a tedy nepřístupné
mrtvým. Pro všechny bytosti v dialektice jsou proto prázdným
prostorem.
Dále je vám známo, že staří gnostikové ve svých zjeveních
vycházeli z pouček, které se vztahovaly na tyto, pro běžné lidi
nepoznatelné oblasti. Stanovili si za cíl probádat stezku spásy, na
níž by se běžný člověk co do druhu a existence změnil tak, že by
se pro něj tento nepoznatelný a zdánlivě prázdný prostor otevřel.
Tyto neviditelné prostory totiž jsou, jak gnostikové učili, vaší
pravou božskou otčinou. Jsou vaším původem a vaším určením.
Nyní žijete v noci a temnotě, vypadli jste z Boží přírody, a proto
odtamtud zaznívá volání k návratu. Pro všechny, kteří po tomto
návratu touží a kteří své usilování uvádějí do souladu s tímto voláním, má takzvaný prázdný prostor velmi hluboký význam.
Valentinus, gnostický filosof z počátku našeho letopočtu, autor gnostického evangelia Pistis Sofia, tyto nepoznatelné božské
světy, tyto prázdné prostory, které označoval jako pléróma, objasňoval svým žákům. Vysvětloval, že v naší poznatelné temnotě
225
se uskutečňují emanace, vyzařování sil plérómy, aby všem, kteří
opravdu hledají Boží prostory, byla také dána možnost je najít.
Moderní gnostická duchovní škola Lectorium Rosicrucianum
šíří tytéž nepomíjivé poučky, pouze je oznamuje v rámci vám
srozumitelné řeči, v rámci aktuálně se vám vnucujících přírodovědeckých jevů. Emanace plérómy vysvětluje na základě elektromagnetických jevů živého dneška. Ale jakkoliv to všechno může
znít v naší době moderně, přece jsou to stále tytéž nepomíjivé
pravdy, které jsou lidstvu předávány, zcela jedno, zda zaznívaly
na počátku našeho letopočtu nebo v současné době.
Přesto je v průběhu dob slyšitelný vždy nový gnostický hlas,
neboť emanace věčné božské síly nacházejí v čase pokaždé jinou
situaci. Svět a lidstvo nezůstávají časem nedotčeny. Všechno zde
podléhá změně, protože celá příroda smrti, včetně všeho, co obsahuje, se stravuje, krystalizuje, mizí ve stále hustších závojích
noci úpadku a smrti, v téměř věčné proměně a věčném otáčení
kola. Ačkoliv emanace plérómy zůstávají nezměnitelně stále stejné, nacházejí v noci aktuální přítomnosti při svém příchodu vždy
zcela jiný svět a jiné lidstvo než v minulosti. A proto jsou při používání božských emanací nutné pokaždé jiné pracovní metody.
Na lidstvo se musí působit pokaždé jinak, aby věčná cesta spásy
mohla být uvolněna v každé době a za každé situace a aby záchrana byla prakticky možná vždy v přítomném „nyní“.
Tak v dějinách světa zjišťujeme, že se vylévání božské plérómy manifestuje ve dvou proudech. Každý proud má negativní
a pozitivní aspekt. Proto se v prastarých vyprávěních o ráji hovoří o čtyřech řekách, které protékaly původním rájem, Edenem.
V naší terminologii mluvíme o dvou různých elektromagnetických zářeních, zatímco Valentinus mluvil o Pistis a o Sofii. Jeden
proud byl označen jako proud poznání, Pistis, a druhý jako proud
226
moudrosti, Sofie. Jeden proud je zcela spojen se všeobecným lidským poznáním každé časové epochy, takže tyto emanace objevuje velké množství lidí a ti mohou, ba musí na ně reagovat.
Druhý proud je od tohoto světa zcela oddělen, ale přesto do tohoto světa září, aby jedinec, který hledá Boha, který unikl Pistis
přírody, mohl konečně najít Sofii.
Vidíte, jak nesrovnatelná, jak dobrá je tato metoda? Emanace
Pistis se vylévá na celé lidstvo a projevuje se velkou silou.
A protože je poznatelná – chce být poznatelná – vyvolává v lidstvu
mocné pohnutí, neboť se rovná explodující bombě. Ale i když je
Pistis poznatelná, i když se přizpůsobuje a nosí roucho prostoru
a času, přesto vyvolává protiklad. Upozorňuje lidstvo na jeho hříchy, na jeho cesty vedoucí do propasti, na jeho nanejvýš povážlivou
morálku. Zároveň mu ukazuje jinou cestu, třebaže zahalenou do
mlhy a abstrakcí a projevující se obecnými frázemi. Vždyť Pistis,
první proud, který vychází z božské plérómy, nemá jiný úkol než
probouzet pohnutí, vyvolávat exploze a způsobovat v lidstvu silné
zneklidnění. Když toto zneklidnění a toto pohnutí přijde – a ono
přijde! – potom dochází, což je pochopitelné, k prudkému konfliktu a velkému odstupu mezi Pistis na jedné straně a Sofií na straně
druhé, mezi znalostmi a pravou moudrostí, mezi oběma božskými
emanacemi. To je právě záměrem obou spolupůsobících emanací,
napadnout člověka v jeho myšlení, nabytým poznáním jej vyděsit,
vyhodit ho z rovnováhy jeho sebejistoty a vést ho směrem k pravé
moudrosti. Pistis se musí stát Sofií, takže se pak dá mluvit v jednom pojmu o Pistis Sofii, o obou božských emanacích, které se
spojily v jedinou.
Proto v průběhu dob vždycky vystupuje nějaká vnější manifestace božského Bratrstva, která, ať už v osobě vyslance či bez něho,
založí církev. Když pak tato církev pronikne a rozšíří se, rozpadne
se v menší či větší počet konfesí a sekt. A to je vynikající, to je
227
velmi dobré, přestože proti tomu mnozí horlí. Také toto horlení
je opět obzvláště dobré, protože to všechno ukazuje na působení
magnetické síly, na první emanaci plérómy, na Pistis, která se lidstvu dává nepřetržitě poznávat ve svých tisícerých podobách.
Tak bylo a je napadáno celé lidstvo a nebude už ponecháno
v klidu. Jakkoliv hloupé, negativní a absurdní se mohou lidské
reakce zdát, božská emanace Pistis působí ve všem a skrze vše.
Napadá každého člověka, ať žije kdekoliv. Proto se také ohniska
Pistis nacházejí všude na světě, jsou jich statisíce. A společenství,
která se v nich shromažďují, jsou mezi sebou většinou nejednotná
a neustále se navzájem potírají. Až do dnešních dnů vysílá Západ
své zmocněnce na Východ a Východ zase své představitele na
Západ: všechno je to bezuzdná, divoká reakce na Pistis!
Ale i když se tyto reakce jeví jako chaotické, ve skutečnosti nejsou ani v nejmenším chaotické, nýbrž velmi pochopitelné. Jsou
určovány atmosférou, která nás obklopuje, stupněm zeměpisné
délky a šířky té které země, úhlem dopadu světla, typy a těly ras,
které z těchto vlivů vznikly. Dále je logické, že na dotek Pistis následuje čistě rozumová reakce. Někteří lidé reagují přímo, spontánně, pocitově; jiní však od samého začátku reagují mentálně.
Když tito mentálně zaměření lidé zažijí dotek Pistis, začnou o něm
přemítat. Tak během času vznikla teologická věda s rozmanitostí
jejích náhledů. Teolog je specialistou ve vědomostech, které lidstvo v průběhu dob nashromáždilo pod vlivem první emanace.
Je specialistou, neboť si z rozmanitých zjevení jedno vyvolil: je
křesťanským, islámským, buddhistickým, bráhmanským či jiným
teologem. Je-li křesťanským teologem, pak tím ještě není zdaleka
všechno řečeno, protože pak je třeba zjistit, u jaké z tisíce a jedné
křesťanských sekt a konfesí je teologem.
Křesťanská církev je totiž ve své všeobecnosti seskupením nesčíslných rozdílných církví, které jsou spolu, jak již bylo řečeno,
228
denně ve sporu. Čas od času svolají společnou konferenci, na níž
jako jediné společné vyznání konstatují, že Kristus je hlavou světa.
Jakmile si však kolegové položí otázku, jak musí být tato hlava
světa následována, jak musí být Kristus vyznáván, vypukne okamžitě ten nejprudší, nejurputnější boj.
Nad tím je možné se zasmát, ale poznáváte, že tento zápas teologických stran a názorů je ve svém cíli burcující, podněcující
emanací Pistis? Jde o to, vždy znovu dohnat lidstvo na hranici jeho ubohých, mentálních znalostí. Služebníci Pistis a jejich
přívrženci mohou spásu pouze tušit a hledat, ale ve svém stavu
bytí ji nikdy nenaleznou. Proto v tomto světě ční do výše miliony
špičatých věží, které jako paže v zoufalství sahají po nějaké možnosti záchrany. Jediná odpověď, kterou jim Kristus, hlava světa,
dává, je: „Moje říše není z tohoto světa. Jděte, prodejte všechno,
co máte, a následujte mne!“
Sofie tedy nabývá podoby v tom, co nazýváme Gnosí, a sice
v gnostických duchovních školách všech dob. Proto také v těchto
školách Gnose vždy nacházíme tutéž Sofii, tutéž moudrost, tutéž cestu, tutéž pravdu a tentýž život. Nezáleželo na tom, z jaké
společnosti hledající přicházeli, zda barva jejich pleti byla hnědá,
rudá nebo bílá, zda pocházeli z buddhistických, islámských nebo
křesťanských táborů. Vždy byli vyučováni a očišťováni touto jedinou Sofií. V této jediné Sofii zanikali, aby se znovuzrodili.
Kdo chce o tom sám pro sebe získat důkaz, kdo chce pevně
uchopit Ariadninu nit, nechť tomu věnuje pozornost a ověří si, že
Gnose byla a je za všech dob nezměnitelně stejná; ukazuje stále
stejnou cestu a hovoří stále stejnou, neměnnou řečí.
Tato v Pistis horlivá, nesnášenlivá a hledající náboženství se nazývají církvemi, jak víte. Toto slovo má dva významy. Jednak se
jím označuje společenství stejně smýšlejících lidí, což se týká
229
určité teologické interpretace Pistis, a jednak je církev skutečným Domem Pána, ohniskem emanací z božského Univerza.
V tomto světě tedy existují dva druhy ohnisek: Dům Pána coby
ohnisko první emanace, Pistis, a tudíž místo neklidu, pohnutí a honby za nejvyšší možnou hranicí mentálního poznání – a Dům Pána
coby ohnisko druhé emanace, Sofie, v němž vládne jasnost, vznešenost, zlatý lesk, láska a síla božské nádhery a Svatého Ducha.
Tak s námi asi budete souhlasit, že gnostická duchovní škola má od počátku věků právo, jež jí bylo dáno Svatým Duchem,
nazývat se v dvojnásobném smyslu církví. Je ohniskem pro ty,
kdo byli Pistis poháněni k uvědomění a nyní přirozenou poznávací schopností chápou svoji chudobu, jsou očišťováni a tříbeni
ohněm Trigonum Igneum, aby pak vstoupili do vznešenosti božské Sofie.
Proto je gnostická duchovní škola, Eklézie Pistis Sofie, jedinou
univerzální církví, která uznává a vyznává Krista jako hlavu světa, a tím, že přijímá všechny s tím spojené konsekvence, v Něm
a skrze Něho překonává.
Chceme nyní ještě jednou obrátit vaši pozornost na obě emanace,
které vycházejí z plérómy.
Pistis probouzí a podporuje zneklidnění mas v nejširším slova
smyslu a zároveň silně působí na lidský rozum. Sofie, druhá emanace, se obrací na ty, kteří se od masy oddělili, aby je zachránila
z přírody smrti a pozvedla je vzhůru do oblastí božské plérómy.
Neobrací se jako první emanace na běžný, animální rozum člověka, nýbrž, v novém významu slova, na ještě neotevřenou duši.
Sofie chce u těchto oddělených lidí probudit nový duševní stav,
nové duševní vědomí, nové duševní myšlení.
Nasměruje-li se magnetický Golfský proud Gnose na tento
svět, potom můžeme pozorovat celou řadu zvláštních úkazů.
230
Nejenom jednotlivci, nýbrž všichni lidé na něj musí reagovat,
nemohou jinak. Z různých důvodů se pak připojují k různým skupinám a společnostem, aby na nové kvality a síly, které se dávají
poznat, reagovali společně. Nakonec vzniká také potřeba organizovat a uspořádávat určitá shromaždiště, na kterých by mohly
být důstojně celebrovány služby. Tak vznikají dílny, ohniska, obzvláště příhodná jako místa setkávání mezi emanací a reagujícím
člověkem.
Takové dílny byly stavěny a zřizovány od počátku božského
usilování v přírodě smrti, a dokud to bude nutné, budou zřizovány i nadále. Stejným způsobem byly stavěny kostely, a proto to
byly a jsou ve své nejhlubší podstatě Domy Pána, ohniska Pistis.
Jakkoli se kostely mohou jevit jako úpadkové, dokud je budou
mysticky zaměření lidé používat jako shromaždiště, bude tam
k nim dokonce i přes ty nejhustší závoje pronikat emanace Pistis,
aby v nich vyvolala pohnutí a zneklidnění.
Mluvili jsme ale také o gnostické univerzální církvi, o Eklézii
Pistis Sofie, o společenství, které uznává a vyznává Krista jako
hlavu světa a které v Něm překonává k dokonalému osvobození.
Nikdo by se tedy neměl domnívat, že říkáme něco neobvyklého,
když moderní duchovní školu spojujeme s pojmem církev. Bylo
by pochopitelné, kdyby se při tomto označení čtenář neubránil
pocitu tísně, neboť je mezi námi skutečně mnoho žáků, kteří se
museli s velkým úsilím a s velkými bolestmi vymanit z církví
Pistis. Musíte tedy vědět, že všechna gnostická bratrstva, která
nás předcházela, se nazývala církvemi, chtěla a musela být církvemi, ovšem církvemi, které se zcela zasvětily Sofii, aby se každý
znavený poutník mohl stát skutečnou Pistis Sofií.
To, že moderní duchovní škola bude i nadále vystupovat na veřejnosti jako Lectorium Rosicrucianum Eklézie Pistis Sofie, má
tedy hluboký význam. Škola směla 1. září 1954 přijmout dědictví
231
předchozího bratrstva. K tomuto dědictví a odkazu, definovanému
poslední vůlí, náleží také úkol pokračovat v jeho díle jako Eklézie
Pistis Sofie, úkol, který jsme plně převzali. Bude vám jasné, že
jsme již dlouho před převzetím tohoto dědictví horlivě usilovali o to,
abychom jeho jádra přitáhli, oživili je a byli tak dědictví hodni.
Předcházející bratrstvo, trojsvazek světla, k němuž patřilo
i bratrstvo Katárů – jméno je odvozeno od řeckého slova, které znamená „čistí“ či „neposkvrnění“, ale později bylo zkomoleno na „kacíři“ – založilo v Evropě gnostickou říši. Bratrstvo
Růžového Kříže mělo své sídlo v nizozemském Haarlemu, ve
vesnici Bakenes, v bezprostřední blízkosti hradeb starého města. Místo, na kterém dnes stojí chrám duchovní školy Lectorium
Rosicrucianum, matematicky přesně odpovídá starému ohnisku
tohoto bratrstva. Bratrstvo Katárů, s jejichž ohnisky se setkáváme mezi jiným na Balkáně, hlavně v Bosně, v severní Itálii, zejména v provincii Brescia, jakož i ve Francii, převážně na jihu,
vlastnilo řízenou církevní hierarchii. Její církevní slavnosti byly
popsány mnoha autory.
Co svou hierarchií předcházející bratrstvo zamýšlelo? Slovo
hierarchie znamená postup. Existuje vojenská hierarchie a v naší době také církevní hierarchie. Hierarchické tělo v původním
gnostickém významu tohoto slova bylo však něčím úplně jiným.
Byla to až do nejmenších podrobností organizovaná životní soustava, živé tělo, s jehož pomocí mohly emanace Sofie obklopit
všechny, kteří do tohoto těla byli přijati. S pomocí tohoto živého
těla tak mohli Sofii vyzařující z plérómy univerzálního života přijímat a používat všichni, kdo se v něm nacházeli. Živé tělo proto
nebylo pouhým běžným shromaždištěm, v němž magnetický kolektiv společenství zakoušel dotek; to možná postačovalo církvím Pistis. Avšak v tomto těle Sofie, v církvi Katárů a v ostatních
zasvěcených místech učení předchozího bratrstva, se na základě
232
gnosticko-vědeckých zákonů a používáním gnostické magie mohl
dotek Sofie stát vyléváním. Vylévání mohlo vést k procesu, proces
ke křížové cestě růže, křížová cesta růže k Trigonu Igneu a Trigonum Igneum k obnovujícímu ohni na temeni lebky. Tímto způsobem se mohlo uskutečnit vzkříšení v novém životním poli.
Takové hierarchické tělo proto nepředstavuje postup pro funkcionáře, nýbrž je to dobře organizovaný a vybavený organismus,
s jehož pomocí může být uskutečněno velké, svaté dílo. Takové
gnostické živé tělo tedy zahrnuje také prvky všech gnostických
mystérií, vlastnosti dokonalé duchovní školy, glórii Eklézie Pistis
Sofie.
Předcházející bratrstvo rozšířilo takovéto tělo po celé Evropě,
aby v tom obrovském víru zmatení Pistis mohli všichni upřímně hledající také skutečně nalézt Sofii. Neboli, vyjádřeno mysticky: předchozí bratrstvo ve své době připravilo pro všechny, kteří
k němu přišli, nebeskou nevěstu. Toto živé tělo bylo nebeskou lodí,
která přijala všechny bezúhonné, všechny očištěné, všechny „Katáry“
do zcela nového životního procesu.
Uvážíte-li nyní dále, co všechno jste s námi v moderní duchovní škole zažili, probojovali a vybudovali, pak víte, že jsme se již
dlouho snažili klasické dílo bratrů Sofie, totiž stavbu hierarchického těla v gnostickém smyslu, živé tělo, nevěstu Pána, Eklézii
Pistis Sofie, archu, nebeskou loď, znovu oživit. Víte, že ji tvoří
naši žáci coby živé buňky a že toto tělo má určitý počet organizačních struktur. Mezitím je hierarchické tělo dokončeno a naši žáci
v něm nalezli a přijali svá místa. Jsou tedy součástí živého těla,
příslušníky Eklézie Pistis Sofie. Tento organismus ožil díky milosti Gnose, život byl moderní gnostické hierarchii darován „shora“. Vše je připraveno. Dílna je až do nejmenších jednotlivostí vybavena celým instrumentáriem; prastará alchymická kuchyně se
všemi retortami je zde a v kamnech hoří oheň. Vše je připraveno,
233
aby Pistis ve vás překovalo v Sofii. V proudu milosti záření Sofie
z plérómy chceme nyní svůj život zcela dát do služeb života, a tak
jej odzdola, inteligentně, s použitím své nové duševní kvality také
z naší strany oživit.
Všichni přijímáme svá místa podle hierarchické posloupnosti. Nedovolíme, abychom byli žiti, a nespokojíme se s tím, že
bychom v mystickém nadšení spínali ruce a říkali: „Děkujeme
Ti, ó Pane!“, ale v životě, který je nám propůjčen „shora“, budeme žít dynamicky, konsekventně a bez jakýchkoli pochybností
jako opravdoví Čistí, jako bratři a sestry společenství Růžového
Kříže.
Tak znovu budeme ve světě šířit Sofii a její milost jako gnostickou říši, jako manifestaci velké světové práce sedminásobného
gnostického světového bratrstva.
Lectorium Rosicrucianum Eklézie Pistis Sofie, bude skutečně
žít, budeme-li my žít s Ním.
234
O AUTOROVI
Jan van Rijckenborgh, vlastním jménem Jan Leene, byl moderním rosikruciánem a hermetickým gnostikem. Obě tato označení
jsou příznačná pro celý jeho život.
Narodil se roku 1896 v Haarlemu v křesťansky orientované rodině. Již od mládí se hluboce zajímal o vše, co souviselo s náboženstvím. Hledal především dokonalé uplatnění víry v denním
životě. Proto se distancoval od povrchního křesťanství a mentální
teologie bez skutečné hloubky. Ve svém silně vyhraněném citu pro
spravedlnost se nadchl pro nově vznikající dělnické hnutí, které
se za jeho mládí silně formovalo. Byla to pohnutá doba, v níž
prof. dr. A. H. de Hartog (1869-1938) naplňoval kostely svou
Realistickou teologií. Také Jan Leene mu rád naslouchal. Od něj
se naučil rozumět významu slov z Listu Římanům, kapitoly 12,
verše 1: „Svá těla darujte jako oběť živou, svatou a Bohu libou.“
Jan Leene a jeho bratr Zwier Willem, oba zapálení hledající, si
pozvolna uvědomovali směr, kterým se musejí vydat, aby mohli
utišit svůj hlad po té jediné, pravé skutečnosti. 24. srpna 1924
položili první skromné základy skutečného duchovního domu
osvobození nové doby – Domu Sancti Spiritus. V první fázi,
inspirováni manifesty klasických rosikruciánů, založili Školu
mystérií Růžového Kříže. Jan Leene navštívil Britskou knihovnu
v Londýně, aby si zjednal přístup k originálům, „které se v této knihovně nacházely již několik století, aniž by se o ně někdo
235
ještě zajímal!“ V lednu 1937 vyšly jeho nizozemské překlady
Famy Fraternitatis R. C., Confessia R. C. a Alchymické svatby
Christiana Rosenkreutze Anno 1459 v jednom svazku s titulem
Het Geestelik Testament der Orde van het Rozekruis (Duchovní
odkaz Řádu Růžového Kříže). Tímto způsobem chtěl dát na vědomí „cíl, podstatu a poslání západní školy mystérií“, jak zněl
titulní list prvního vydání. Šlo mu tedy o přesun těžiště života na
vývoj duše tak, aby znovuzrozením nabyla schopnosti setkat se
s Duchem Božím.
Aby tak nesmírně složitý rosikruciánský ideál objasnil v co
nejširším rozsahu, čerpal mimo to ze spisů německého filosofa Jakoba Böhma, čínského mudrce Lao-c’ a slezského básníka Johannesa Schefflera (1624-1677), známého jako Angelus
Silesius. Především několik veršů posledně jmenovaného, které
často citoval také prof. dr. A. H. Hartog, tvořily bázi vývoje totálně nového gnosticko-transfiguristického učení pro moderní dobu.
Jan Leene psal před druhou světovou válkou ještě pod jménem
John Twine. Později si zvolil pseudonym Jan van Rijckenborgh,
jako symbol gnostického bohatství, které svým žákům a posluchačům předával.
Ve všech svých dílech navazoval na gnostické aspekty ve světové
literatuře. Tak ukázal na mnohé styčné body v hermetismu, v Bibli
a především v manifestech klasických rosikruciánů. Kromě toho
objasňoval názory a myšlenky Paracelsa, Komenského a Fludda.
Ačkoliv odmítl historického Krista církve, jeho škola byla a je
čistě kristocentrická, to znamená, že se plně zakládá na univerzální síle Krista a její všepronikající působnosti.
Jan van Rijckenborgh po sobě zanechal tisíce proslovů, jejichž ústředním bodem je gnostické učení o vysvobození člověka. V letech 1935/36 vydával týdeník Aquarius, v němž bořil
mnohé „svatostánky“ a líčil nastávající události. Měsíčníkem
236
Het Rozekruis (Růžový Kříž) získával pozornost pro hlas rostoucí školy. Kříž byl zasazen do světa. V ezoterickém měsíčníku
De Hoekstein (Úhelný kámen) objasňoval bázi, na které musí
být dílo obnovující ducha, duši a tělo založeno. Po jeho smrti
v roce 1968 ohlašovalo jméno časopisu De Topsteen (Svorník)
(1969-1987) dobu sklizně. Mnoho jeho výkladů a proslovů bylo
zachyceno ve více než čtyřiceti knihách, vytištěných Rozekruis
Pers v Haarlemu.
Škola mystérií Růžového Kříže se vyvinula v Mezinárodní duchovní školu Zlatého Růžového Kříže, která nyní působí ve všech
světadílech a má v 36 zemích již 175 poboček.
Jan van Rijckenborgh, který se ve svém oprávněném optimismu díval stále dopředu, řekl na konci svého života, v roce 1968:
“Doufám, že můj život směl jedním úderem kladiva přispět věčnosti.”
237
238
VÝKLAD POJMŮ
Archonti: Vládci eonů.
Atom jiskry Ducha: viz Růže srdce.
Authades: V gnostickém spise Pistis Sofie, který je připisován Valentinovi, pojmenování nesvaté vůle v látce zrozeného
člověka, též označované jako „síla se lví
hlavou“. Výtvory Authada jsou síly zla,
povstalé z běsnění svéhlavé vůle člověka,
jež zabezpečují trvání Eonů.
Betabara: Dům průchodu.
Bratrstvo, univerzální: Božská hierarchie
Nehybného království, která tvoří univerzální tělo Pána a je označována také mnoha jinými jmény, jako: Neviditelná církev
Kristova, Kristova hierarchie. Ve svém působení k užitku padlého lidstva vystupuje
mimo jiné jako Bratrstvo Šambaly, Škola
mystérií Kristových hierofantů nebo Hierofantní duchovní škola.
Dechové pole: Dechové pole či aurická
sféra nebo tělo žádostí je silové pole,
v němž se uskutečňuje trojí dialektické
zjevení člověka. Toto pole září a vibruje.
Má individuální strukturu siločar a silocenter, která vykazují velmi dynamický
pohyb. Všechny síly a látky, které pronikají z vnějšku do dechového pole, jsou podle
stavu dechového pole (kvality, vibrace,
schopností) buď přijaty, nebo odmítnuty,
jejich působení je zabraňováno, nebo je
dynamizováno. Dechové pole patří k troj-
násobnému dialektickému systému člověka a je s ním zcela zajedno.
Dialektika: Dnešní životní pole lidstva,
v němž se vše projevuje v protikladných
párech: den a noc, světlo a tma, dobro a zlo, život a smrt, a proto se nazývá
„dialektické“. Tyto protiklady jsou spolu nerozlučně spojeny, neustále následují
jeden po druhém, jeden se rodí z druhého.
Vlivem tohoto základního zákona podléhá vše v lidském životním poli ustavičné změně a rozpadu, „vzniku, rozkvětu
a zániku“; je to oblast konečnosti, bolesti,
nemocí a smrti. Ve svém původním stavu
však mělo dialektické životní pole za úkol
přírodními zákonitostmi a harmonickým
rozpouštěním jevů a forem člověku zabránit, aby v této doméně zkrystalizoval
a poutal se na formu, a tak mu mohlo stále
znovu poskytovat možnost nového projevení. Tímto způsobem měl člověk stále
znovu dostávat příležitost poznat cíl svého
bytí a jít stezkou návratu skrze transfiguraci. Dialektická životní sféra tedy byla a je
myšlena pouze jako dočasné místo pobytu,
jako nouzový řád. Proto v ní rozpoznáváme dva typy vývoje, jeden regenerativní
a jeden degenerativní. Tyto vývoje nakonec způsobí rozdělení lidstva, které toto
životní pole obývá. Člověk může v dialektickém řádu buď regenerovat, tedy
stoupat k vyšším hodnotám, do vyššího
životního pole – v Bibli označovaného jako
„králoství nebeské“ – nebo degenerovat,
to znamená klesnout do hříchu, vstoupit
239
do nižšího životního pole, které se v Bibli nazývá „nejtemnější temnotou“. Žádná
jiná cesta mezi těmito dvěma neexistuje.
Duchovní škola: Škola mystérií Kristových hierofantů; viz Univerzální bratrstvo.
Efezský: Hledající člověk, který ve své
touze po opravdovém povznesení a očistě
života jde cestou dobra, dříve nebo později objeví, že tato cesta má určitý vrchol,
hranici, kterou člověk tohoto světa nemůže
překročit. Hledající, který pronikl až k této
hraniční oblasti, je v Bibli nazýván Efezským. Takový člověk stojí před volbou,
buď se zásadním životním obratem z omezení dialektiky osvobodit, nebo zůstat přikován k otáčejícímu se kolu a snášet bolest
nevyhnutelného, zákonitého konce.
Endura: Stezka rozlomení já, stezka poslední, zlaté smrti dokonalým sebepředáním já tomu druhému, pravému, nesmrtelnému člověku, Kristu v člověku. Je
to stezka člověka–Jana, který „upravuje
stezky pro svého Pána“. Je to uskutečnění
výroku „On, ten nebeský druhý musí růst
a já se musím zmenšovat“. Musím zaniknout, aby ten druhý mohl žít. Stezka endury je klasická cesta všech dob, na níž musí
do temnoty, utrpení a smrti padlý člověk
očistným ohněm totálního životního obratu
zaniknout ve své pravé nesmrtelné bytosti
a vrátit se zpět k Otci. Životní cesta člověka světem dialektiky směřuje ke smrti.
Endura je dobrovolné umírání pro získání
skutečného života. Je to životní cesta člověka hledajícího Boha, na které dobrovolně umírá své bytosti já, aby žil nepomíjivě
v tom druhém. „Kdo svůj život ztratí pro
mne, ten jej nalezne.“
Eon, třináctý: Duchovní škola jako magnetické zářící pole Univerzálního bratrstva, která se manifestuje v tomto světě
240
ovládaném přírodními eony, aby pomohla osvobodit padlé lidstvo a ukázala mu
stezku k návratu do Nehybného království
prostřednictvím transfigurace.
Eony: a) Monstrózní formace nesvatých
přírodních sil, které byly v průběhu dob
vyvolány životem lidí, odvráceným od
Boha (myšlením, chtěním, cítěním a žádostivostí). Dělí se na dvanáct hlavních
skupin. Vytvořeny lidstvem, avšak zcela
mimo jeho kontrolu, drží lidi ve svém sevření. Jsou to sebezáchovné mocnosti, jež
neodolatelnou silou nutí lidstvo pokračovat dál v jeho nesvaté cestě, kterou si
samo razilo. Tak zesilují připoutanost lidí
na neustále se otáčející kolo dialektiky.
– b) Pod jménem „Eony“ se také rozumí
hierarchická vládnoucí skupina časoprostoru, označovaná také jako „dialektická
hierarchie“ nebo „knížata tohoto světa“.
Skládá se z nejvyšších metafyzických
mocenských formací, vzešlých z padlého
lidstva a je bytostně zajedno s přírodními
eony, popsanými pod bodem a). Z této
luciferské převahy padlého světa zneužívá všech sil přírody a lidstva ke svým
temným cílům. Tyto entity dosáhly za
cenu hrozných útrap lidstva osvobození
od kola dialektiky. Tuto svobodu si mohou ve svém sebeprosazování zachovat jen
tím, že udržují v chodu bezmezné utrpení
světa a nechávají je ještě narůstat. Veškeré působení myšlenek, citů, přání a náruživostí padlého člověka, a to i takzvaně
dobrých, oživují eony, které člověka
ovládají a drží ho v zajetí přírody smrti.
– Vedle těchto nesvatých přírodních působení existují přírodní síly božského,
sedmerého pozemského kosmu, které
jsou vůči člověku nepřátelské, protože
svým padlým stavem neustále porušuje
harmonii pozemského kosmu a překračuje jeho přírodní zákony.
Gnose: a) Dech Boží, Logos, pramen
všech věcí, projevující se jako Duch, Láska,
Světlo, Síla a univerzální Moudrost.
– b) Univerzální bratrstvo jako nositel a projev Kristova pole záření.
– c) Živé poznání Boha, dané těm, kteří
znovuzrozením duše vstoupili do světelného zrození Boha (pymandrický stav
vědomí).
Gnose, pětinásobná, univerzální: Souhrnné označení pěti vývojových fází, jimiž
se v žáku projevuje ona jediná stezka k životu: 1.osvobozující náhled, 2. dynamická
touha po spáse, 3. dokonalé sebepředání,
4. pozitivní nový životní postoj, 5. vzkříšení v novém životním poli.
Hadí oheň: Hadí oheň nebo systém hadího ohně, sídlo ohně duše či vědomí je
tvořivá síla vůle biologického vědomí. Je
to síla, která cirkuluje míšním systémem
a prostřednictvím nervů tohoto systému
kontroluje veškerou dialektickou manifestaci.
Hierofanti Světla: viz Bratrstvo, univerzální.
Koberec: „Stát na koberci“ je svobodozednářské označení vnitřního postoje žáka,
který vážně, s oddaností a vytrvalostí usiluje o uskutečnění pětinásobné univerzální
Gnose v sobě samém.
Kolo zrození a smrti: Nazývá se též „kolo
dialektiky“: Je to stále se opakující proces
zrození, života a smrti osobnosti, jímž je
mikrokosmos vždy znovu oživován novou osobností, která pak jde opět toutéž
cestou.
Kristova hierarchie: viz Bratrstvo, univerzální.
Látková sféra: viz Zrcadlová sféra.
Lipika: Lipika (aurická bytost neboli firmament) představuje úhrn sil, hodnot a vazeb jako výsledek životů všech osobností,
které se kdy v poli jevů zjevily. Všechny
tyto síly tvoří dohromady světla, hvězdy
mikrokosmického firmamentu. Jsou to
magnetická ohniska, jež podle své povahy
určují stav magnetického duchovního pole,
tedy druh sil a látek, které jsou přitahovány z atmosféry a přijaty v mikrokosmickém systému. Povaha osobnosti odpovídá
tedy druhu těchto světel. Zásadní změna
osobnosti musí proto vycházet ze zásadní změny firmamentu, a to je možné jedině sebeobětováním bytosti já, totálním
rozlomením já.
Mikrokosmos: Člověk jako minutus mundus (malý svět) je složitý životní systém
kulovitého tvaru, v němž lze z vnitřku
směrem ven rozpoznat: osobnost, jevové
pole, aurickou bytost a sedmeré magnetické duchovní pole. Skutečný člověk je mikrokosmos. Co se pod pojmem „člověk“
rozumí v tomto světě, je jen zmrzačená
osobnost degenerovaného mikrokosmu.
Dnešní vědomí je vědomím osobnosti,
a proto si uvědomuje pouze pole bytí,
k němuž náleží.
Negace: Apoštol Pavel to nazývá „denním
umíráním“. Znamená to odvracet svůj zájem ode všeho, co je z tohoto světa, včetně vlastní bytosti já. Znamená to neustále
opravdu říkat „ne” přírodním pudům. Takový životní postoj má smysl pouze tehdy,
je-li logickým následkem probuzeného
poznání (pravého sebepoznání) co se týče
skutečné povahy a skutečného stavu dnešního bytí člověka v tomto přírodním řádu.
Vědomým a přesvědčivým „každodenním
umíráním“ se v člověku uvolňuje cesta pro
dvojí činnost osvobozujícího světla Gnose, která pak to, co člověk vnitřně odmítá,
rozlomí, a buduje to, co umožňuje zjevení
nového člověka. Tak starý člověk doslova
241
umírá (v rozlamující) síle Krista. Takto
veškerý starý přírodní pud utichá a může
se projevit nová přirozenost, nový člověk.
Pistis Sofie: Jméno gnostického evangelia
z druhého století (připisovaného Valentinovi), které bylo uchráněno zfalšování
a které v čistotě a ve všech jednotlivostech
zvěstuje osvobozující cestu v Kristu, stezku transmutace a transfigurace.
Praatom: viz Růže srdce.
Pracoviště, svobodné: Magnetické kosmické tělo vzniklé z radiační síly Gnose,
takže síly přírody smrti nemohou toto tělo
žádným způsobem ovlivňovat ani mu překážet.
Rozumově-mravní: V řeči duchovní školy to znamená, že gnostickým dotekem
dojde rozum a cit k náhledu a pochopení
toho, co stezka požaduje.
Růže srdce: Mystické označení atomu jiskry Ducha (nazývaného též praatom nebo
Kristův atom), který se přibližně nachází
na hrotu pravé srdeční komory a tvoří matematický střed mikrokosmu. Je to zakrnělý pozůstatek původního, božského života.
Růže srdce (nazývaná také zlatým semínkem Ježíšovým nebo drahocenným klenotem v lotosovém květu) je zárodkem nového mikrokosmu. Je to božské sémě, jež zůstalo v padlém člověku jako příslib milosti,
aby jednou mohl nastat okamžik, v němž
se rozpomene na svůj původ a naplní jej
touha po Otcovském domě. Pak je možné,
že světlo duchovního Slunce, světlo Gnose
probudí dřímající růžové poupě. Při pozitivní reakci a neochabujícím nasměrování
žáka může začít proces regenerace člověka
podle božského záchranného plánu.
Růžové poupě: viz Růže srdce.
242
Semínko Ježíšovo: V klasickém testamentu rosikruciánů sedmnáctého století Fama
Fraternitatis R. C. označení pro atom jiskry Ducha (viz Růže srdce).
Skupinová jednota: Skutečná jednota
všech, kteří byli přijati v živém těle mladého gnostického bratrstva, jež je podstatou
duchovní školy důrazně vyžadována. Tato
jednota není vnější manifestací sounáležitosti, nýbrž vnitřní jednotou života rostoucích nových duší, jež se prokazuje v pozitivním novém životním postoji v duchu
Kázání na hoře.
Svícen, sedmiramenný: Mystické označení pro sedm svícnů, které hoří v každé ze
tří svatyní (hlavy, srdce a pánve) a podporováním dvanácti aurických světel určují
druh lidské manifestace.
Sympaticus: Část nervového systému,
která u dialektického člověka není pod
kontrolou vůle, ale funguje autonomně;
zvláště to jsou dva provazce nervů nalevo a napravo od míšního kanálu. Tyto dva
provazce nervů se sbíhají dohromady na
horním konci míchy u pinealis.
Šambala, vakuum: Oblast ležící mimo
látkovou a zrcadlovou sféru byla připravena Bratrstvem Šambaly (určitý náhled
Univerzálního bratrstva) ke službě žákům,
kteří s vážností, oddaností a vytrvalostí
usilovali o stezku k návratu, avšak během
svého pozemského bytí nemohli vstoupit
do nového životního pole. Takoví žáci, je-li
u nich vytvořena alespoň minimální pracovní základna, mohou pak po skonání
v tomto pro ně speciálně připraveném poli,
v harmonických podmínkách, bez námahy,
překážek, nebezpečí a potíží dialektické
přírody pokračovat v započatém díle, dokončit své osvobození od kola a podílet se
pak na novém životě.
Tao: Lao-c’ takto označuje pramen všech
věcí.
Trigonum Igneum: Planoucí trojúhelník,
označení ve Famě Fraternitatis R. C. pro tři
původní, základní božské síly, které se projevují v každém, kdo se totálním životním
obratem otevře pro Gnosi a umožní v sobě
procesy transmutace a transfigurace.
Učení, univerzální: Není to „učení“ v obvyklém smyslu slova, jak je lze nalézt
v knihách. Je to v nejhlubším smyslu živá
skutečnost Boha, v níž se k tomu zušlechtěné vědomí učí číst a chápat všemoudrost
Stvořitele.
Zrcadlová sféra: Dialektický přírodní řád
má dvě poloviny bytí: látkovou sféru a zrcadlovou sféru. Látková sféra je oblast,
v níž člověk žije ve své látkové podobě.
Zrcadlová sféra je oblast, v níž se mimo
jiné odehrává proces mezi smrtí staré osobnosti a oživením nové osobnosti. Skládá se
kromě pekelné sféry a takzvaného očistce
(očišťující sféry) též ze sféry, která se v přírodním náboženství a okultismu označuje
jako „nebe“ a „věčný život“. Avšak tyto
nebeské sféry a život v nich podléhají, stejně jako je tomu v látkové sféře, konečnosti
a časovosti. Zrcadlová sféra je tedy místem
dočasného pobytu mrtvých, což ale neznamená, že tam zemřelá osobnost získá nový
život, neboť osobnost nemá žádného trvání. Pouze nejhlubší jádro vědomí, záblesk
Ducha neboli dialektická jiskra, je dočasně
vzato zpět do aurické bytosti a tvoří základnu vědomí nové osobnosti, která je budována aurickou bytostí ve spolupráci se silami
působícími v matce.
243
244
Literatura Mezinárodní školy
Zlatého Růžového Kříže
Díla vydaná v českém jazyce:
Elementární filosofie
moderního Růžového Kříže
*
Přicházející nový člověk
*
Bratrstvo Šambaly
*
Prázdný prostor neexistuje
*
Mystérium života a smrti
*
Duchovní odkaz
Jana Amose Komenského
Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.
Distribuce Kosmas s.r.o.
www.kosmas.cz
245
246
Download

GNOSE V AKTUÁLNÍM ZJEVENÍ