BRATRSTVO ŠAMBALY
JAN VAN RIJCKENBORGH
CATHAROSE DE PETRI
BRATRSTVO ŠAMBALY
1
2
BRATRSTVO ŠAMBALY
Jan van Rijckenborgh
a
Catharose de Petri
Rozekruis Pers – Haarlem – Nizozemsko
3
Původní titul v holandském jazyce:
De broederschap van Shamballa, první vydání 1948
Toto druhé české vydání bylo přeloženo z německého jazyka
Die Bruderschaft von Shamballa, čtvrté, přepracované vydání 1993
Mezinárodní škola Zlatého Růžového Kříže
Lectorium Rosicrucianum, Centrum Praha
Křesomyslova 8, Praha 4
tel./fax: +420 (2) 41403462
e-mail: [email protected]
http://www.lectoriumrosicrucianum.org
ISBN 90-6732-206-7
Copyright © 2002 Rozekruis Pers, Haarlem, Nizozemsko
4
OBSAH
Předmluva .................................................................... 7
I
Tajemství pouště Gobi (I) .......................................... 9
II
Tajemství pouště Gobi (II) ....................................... 15
III
Matka živých ............................................................. 22
IV
Sedm chodeb Šambaly ............................................. 29
V
Ostrov Isis .................................................................. 36
VI
Poslední pozůstatek .................................................. 42
VII
Dvojí Elohim ............................................................. 48
VIII
Hlubina poznání ........................................................ 54
IX
Dcery Svaté země ..................................................... 61
X
Synové vůle a jógy .................................................... 67
5
6
PŘEDMLUVA
Kromě pojednání o Bratrstvu Šambaly, která byla v této knize
sepsána, jde o přednášky, které se konaly již dříve ve dvoraně
chrámu Růžového Kříže.
Protože se jedná o poselství Bratrstva všem žákům školy, byla
i v tomto tištěném provedení zachována forma oslovení.
Toto vydání zmíněného poselství vychází nyní na svou další
cestu, vstříc širšímu okruhu hledajících, a my doufáme a prosíme,
aby nalezlo srdce otevřená a na tuto výzvu správně reagující.
Catharose de Petri
Jan van Rijckenborgh
7
8
I
TAJEMSTVÍ POUŠTĚ GOBI (I)
Paní H.P. Blavatská kdysi citovala čínského mudrce Čchuanga:
„Věci, které jsou lidem známy, se nedají co do počtu žádným způsobem srovnat s věcmi neznámými.“ Lidské vědění je ve skutečnosti v žalostném poměru k tomu, co by člověk měl vědět.
Samozřejmě, v kosmu a mikrokosmu existuje tolik záhad a Logos
nám ukazuje tolik nespočetných a nevyzpytatelných jevů, že nelze
nikomu vyčítat, zůstává-li lidské vědění tak pozadu za univerzální
skutečností.
Slova žalmisty ze 139. žalmu: „Nad mé chápání jsou tyto divy“,
jsou pak upřímným vyznáním člověka konfrontovaného s Božím
dílem. Ve skutečnosti se lidské vědění častokrát vyvíjí směry, které
původnímu Božímu plánu zcela odporují. Proto jsou slova čínského
mudrce tak výstižná.
Tento faktický stav by měl být podnětem k vážnému zamyšlení.
Logos nerozsévá univerzální poznání po světě neinteligentně a jen
tak nahodile, nýbrž každý Boží projev je založen na bázi nutnosti
a absolutního rozumu. Proto je ztráta tohoto poznání obžalobou
lidstva a staví nás čas od času před krajně nepříjemné důsledky
a situace, které lidstvo zahanbují.
Proto pochopíte, že se duchovní škola snaží přivést alespoň část
lidstva zpět k oné původní bázi nutnosti a absolutního rozumu, aby
konečně došlo k obratu, který by byl v souladu s Božími požadavky.
V tomto světle je také třeba vidět tato předkládaná pojednání.
9
V žádném případě nemáme v úmyslu více či méně zajímavě
hovořit o tajemstvích pouště Gobi. Naším úkolem je poučit vás
o blížících se událostech, abyste jimi nebyli zaskočeni.
Naším nejvroucnějším přáním je, abyste se spolu s námi stali
svědky šťastné doby, v níž je nám nejen odhalována část světa,
která nám až dosud byla neznámá a utajená, ale také nám jsou
zjevována mnohá podivuhodná a předtím nikdy nespatřená díla
a bytosti původní přírody. Tak pochopíme, z jakého důvodu jsme
nazýváni mikrokosmy a jak daleko až může sahat naše poznání
Boha a původní přírody. Vzhledem k bouřlivému vývoji sociálních, politických a ekonomických událostí považuje většina lidí
dnešní dobu za významnou. Pouze pro nemnohé je naše éra
závratnou a děsivou předehrou kosmického převratu, který je
uskutečňován nejen shora dolů, ale i zdola nahoru.
Pro správné pochopení všeho toho, co s tím souvisí, se musíme
poněkud obeznámit s tajemstvím pouště Gobi. Odhalení, která jsou
s tím spojená, nesmíme pokládat za znesvěcení, nýbrž za ovoce
času a za Famu Fraternitatis pro všechny, kdo mají uši, aby slyšeli,
a oči, aby viděli.
V srdci středoasijské pouště Gobi je místo, které je výchozím
bodem pro aktivity Univerzálního bratrstva, pokud se týká jeho
úsilí o tento svět a náš upadající lidský řád. Všechna ostatní ohniska duchovní působnosti, o nichž jsme v průběhu minulých let společně hovořili, mezi jinými ohniska v Austrálii, v Himalájích, Velká
pyramida, Herkulovy sloupy na jižních svazích pohoří Atlasu a různá
další působiště, jako ta na obou pólech, mají svůj výchozí bod
v tomto skutečném duchovním srdci světa na nepřístupném území Gobi, a odtud jsou také řízena.
Poušť Gobi není ve skutečnosti písečnou pouští, ale spíše pustou, vyprahlou stepní oblastí. Pro naše chápání je nezměrná a ještě
nepřístupnější než třeba Gran Chaco v Jižní Americe. Velmi málo
cestovatelů se pokoušelo proniknout až k srdci Gobi. Je obklopeno
samotou a tajemnou hrůzou. Až na malé výjimky neexistuje o tomto
10
území a o jeho tajemství žádná literatura, neboť pozornost duchovních spekulantů se zaměřuje na známější části naší planety.
Marco Polo ve 13. století líčí v jednom svém díle, napsaném ve
vězení, své putování starou, klasickou čajovou cestou do Číny, která
částečně vedla po okraji Gobi. Popisuje panický strach a posvátnou
úctu, jakou obyvatelé žijící na okraji pouště k tomuto území
chovají. Příčina tkví v tamních hromadných strašidelných úkazech.
Pro gnostiky je příčina těchto strašidelných jevů velmi jednoduše vysvětlitelná. Planetární étery jsou v Gobi tak silně koncentrované a transparentní, že tam téměř nepozorovaně do sebe přechází
chemická a éterická sféra látkového světa. Tím se běsnění zrcadlové
sféry může stát zcela vnímatelným běžnému lidskému oku. Tyto
jevy způsobily smrtelný strach z Gobi, a tím je neznalost tohoto
území nepovolanými zabezpečena až do dnešních dnů.
Přesto Gobi hrála již v nejstarších univerzálních poznáních vždy
nějakou roli. Od samých počátků dialektických časů je srdce tohoto
území označováno jako „Svatá země Božích Synů“. Mluví-li Bible
a zasvěcenci ve vztahu k naší planetě o „Svaté zemi“, pak tím jistě
nemíní onu krajinu, kde na sebe západoevropskými zbraněmi útočí
Arabové a Židé.
Z tohoto srdce vycházely a vycházejí veškeré metafyzické
regenerační impulsy jako záření do celého světa a zanechávají
všude své stopy. Geniální stavba velkých pyramid, moudrost
a síla Manichejských a Katárů a přínos moderního Růžového
Kříže, vše nachází své vysvětlení v tomto prameni. Sídlo řádu
Siddhů, Univerzálního bratrstva, se nalézá v této Svaté zemi.
Gobi byla opředena mnoha legendami, zlomky polozapomenutých historických událostí sloužily jako základ pro tajuplné
příběhy. Tak nám jedna stará moudrost vypráví, že kdysi dávno,
ještě před lemurskou kulturou, se v místech, kde jsou nyní solná
jezera a pusté pouštní stepi, rozprostíralo velké vnitrozemní moře.
V srdci tohoto moře žil na dvanácti ostrovech „poslední pozůstatek“ božské rasy. Tyto ostrovy oplývaly vznešenou krásou. Božští
11
obyvatelé, kteří byli také nazýváni „Synové vůle a jógy“ nebo „praví
Elohim“, ovládali všechna tajemství přírody a byli držiteli nevyslovitelného slova, které je nyní ztraceno. Byla jim známa tajemství
původní přírody, která uchovávali pro ty, kteří jich byli hodni.
Tato ostrovní říše přetrvala ještě jako oáza v poušti Gobi. Je
známa všem, kteří znají tajné slovo a jen jeho znalost jim umožňuje
přístup k ní. Je nemožné najít běžné spojení s touto oázou Gobi. Jak
ze země, tak i ze vzduchu je celé území pečlivě chráněno před
cizími vetřelci. Existuje pouze sedm tajných přístupů. Jsou skrytě
nazývány sedmi podzemními chodbami Šambaly.
Jsme zmocněni mluvit s Vámi o všech těchto věcech a poučit
Vás poněkud více o hloubce oné veškeré moudrosti, kterou lidstvo
kdysi vlastnilo. Nastala totiž doba odhalení a naším záměrem jistě
není odbýt tyto svaté věci v nervózním napětí našich dnů několika
slovy, která budou do zítřka zapomenuta.
Od pradávna bylo prorokováno, že vše, co je skryto, bude jednou
odhaleno; bylo však také řečeno, že přijdou mnozí falešní proroci
a že se nemá věřit každému duchu, ale zkoušet ho, zda je opravdu
z Boha. Bible varuje: „Podle toho poznáte Božího Ducha: Každý
duch, který vyzná, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha, a každý
duch, jenž toto nevyzná, z Boha není.“
Když se připravuje velký světový obrat, zjevuje se vše v Bohu,
v absolutní skrytosti. Celé lidstvo je pak konfrontováno s dokonalým, opravdovým životem Neměnného království. Tento zjevený
plán, tento vývoj, není v podstatě žádným rozsudkem, ale voláním
ke zmrtvýchvstání, naléhavým podáním ruky k obrodě. Také nesmí
být chápán ani jako veřejná demonstrace, neboť je maximální obětí
lásky těch, kteří jsou zasvěceni Bohu, pro nás, kteří strádáme.
Je-li tato oběť přinesena, poznáte ji jen jako Božího Ducha, jestliže to může být nevyvratitelně spojeno s vyznáním, že Ježíš Kristus
se stal tělem. To není nějaká víra v historickou událost, že se
zhruba před 2 000 lety stal jistý Ježíš tělem, nýbrž to znamená
vědecky dokazatelné zjevení Ježíšova uskutečnění a Kristova
12
záření ve vlastním těle, ve vlastní bytosti, v dokonalé síle, kráse
a opravdovosti.
Zjevení posledních časů, které předchází velkému převratu,
poskytuje lidstvu dokonalý pohled na opravdový život původního
lidstva. Přirozeně tím budou totálně odhaleni všichni metafyzičtí
spekulanti jak na církevním, teologickém, tak i na filosofickém
poli, a bez výjimky každý bude postaven před rozhodující volbu.
Proto není již daleko doba, kdy se všude bude hovořit se zděšením a úctou, se strachem a chvěním, s velikým vztekem nebo
s hlubokou vděčností o sedmi chodbách Šambaly.
Kosmická revoluce se týká nejen interkosmického procesu dýchání s neodvratnými geologickými a atmosférickými změnami,
jež jsou s tím spojeny, ale současně také intenzivní snahy zachránit
lidstvo. Po každé vesmírné revoluci kleslo lidstvo ještě hlouběji do
bludu a matérie dialektiky. Viděno z našeho hlediska, lemurská
kultura měla mnohem více možností a byla mnohem slavnější než
následující kultura atlantská. Totéž lze říci o atlantské éře ve srovnání s naší, árijskou kulturou. Stejně tak v příští éře budou možnosti
ve srovnání s našimi mnohem omezenější pro stále pokračující
zhušťování matérie i těl rasy, a také proto, že se působnost duchovního záření bude rychle uzavírat.
Také v tomto ohledu stojí dnešní lidstvo před jednou z nejvážnějších krizí. Vzhledem k enormní důležitosti se budou změny
v nadcházející době projevovat v daleko větší míře než kdykoli
předtím. Tento proces musí tvořit základnu pro znovuzrození co
nejvíce lidí. Proto Bratrstvo pozvedá jako první svůj hlas.
My všichni musíme opět znát osvobozující zapomenuté
a ztracené slovo. Mluví-li svatá písma všech dob o tomto Božím
slově, pak tím není míněna sbírka padělaných a nebo zcela překroucených spisů větší či menší hodnoty, nýbrž tím musíme v prvé
řadě rozumět vykupující, k novému životu budící slovo, cestu,
metodu, svatou vědu dosažení univerzálního života v Neměnném
království.
13
V oáze Gobi, v onom k tomu zvláště vesmírně, atmosféricky
a přírodovědecky připraveném území, se manifestuje Univerzální
bratrstvo, které je v zasvěcené řeči označováno jako „poslední
pozůstatek“. Kdybyste nahlédli do své Bible nebo posvátných knih
jiných národů, našli byste o tomto „posledním pozůstatku“ mnoho
zahalených příběhů. Poslední pozůstatky starých ras byly odvedeny,
když všechny ostatní zahynuly. Tato sdělení vždy zapříčiňovala
mystifikace, pokud byla brána doslovně.
„Poslední pozůstatek“ je mystické označení pro bytosti, které
stezkou k původnímu životu vystoupí z běžného dialektického
vývoje lidstva. Ti, co patří k poslednímu pozůstatku, jsou přijati
do nového kruhu bytí. Všichni ostatní jdou běžnou dialektickou
cestou lidstva, s běžnými názory, za svým běžným, přirozeným
určením.
Kéž je vám dopřáno ponořit se s námi do hlubin univerzálního
poznání a kéž vás zjevení Synů moudrosti ze skryté Svaté země
dovede ke znovuzrození.
Sedm chodeb Šambaly je pro vás široce otevřeno, musíte jen jít.
Kéž je vám nevyslovitelné, nyní ještě ztracené slovo zjeveno, nyní
a až na věky.
14
II
TAJEMSTVÍ POUŠTĚ GOBI (II)
Nádherná oáza v poušti Gobi, pozemské ohnisko Univerzálního
bratrstva, je absolutně spolehlivě chráněna před každým vetřelcem.
I nejmodernější technické pomůcky by ztroskotaly, kdyby se někdo pokoušel přiblížit této vpravdě Svaté zemi. Území střeží velké
zástupy přírodních duchů a atmosférické podmínky jsou takového
rázu, že tomu, kdo by chtěl znesvětit srdce Gobi, by v tom ihned
zabránilo to nejstrašnější počasí.
Ten, kdo by se chtěl přiblížit srdci světa, musí znovu znát zapomenuté slovo. Abychom předešli jakýmkoli mystifikacím, které
by se stran toho mohly u vás vyskytovat a nebo povstat, chceme
vás, potud jsme k tomu oprávněni, o tomto zapomenutém
a ztraceném slově zpravit. Pochopíte, že se o tomto tématu dá vážně
filosofovat. Kdyby se někdo zahloubal do bonafidní literatury
o tomto zapomenutém a ztraceném slově, mohl by si osvojit neuvěřitelné vědomosti.
K čemu by vám to ale bylo? Filosofie je skutečně klíčem k vědě,
pokud ji člověk umí překovat v klíč, který se opravdu hodí k věčné
univerzální bráně, a pokud jej mimoto umí s úspěchem použít.
Není-li tomu tak, pak ani tato filosofie není ničím víc, než velkou
zátěží. Proto Bible říká: „Blahoslavení chudí duchem.“ Jakou
nesmírnou výhodu mají ti, kdo přistupují k mystériím Boha
s otevřeností dítěte! Jejich reakce, jakou prokazují vůči duchovní
škole, je často podivuhodně čistá.
15
Znáte jistě slova jednoho starého, klasického mudrce: „Kdo hromadí vědění, rozmnožuje bolest.“ Tato slova znamenají, že každý,
kdo nedokáže převést vědění ve skutečnost, nese nesnesitelné
břímě. Tak jako oslepne člověk, který nechráněným okem zírá příliš
dlouho do slunce, tak se povede i tomu, kdo se bezcílně naplňuje
filosofií. Jeho smyslové orgány degenerují.
Dlouhá léta považovali mnozí školu Růžového Kříže za institut,
v němž je možno rozšířit své filosofické znalosti. Škola Růžového
Kříže by však byla velmi ubohou a nebezpečnou, kdyby nebyla
ničím jiným a ničím větším. Za vnější podobou školy stojí Tělo,
s nímž a v němž se může žák, který je toho hoden, učit kovat
klíč, kterým bude moci být brána otevřena. Chtěli bychom vás
ještě upozornit na obsah jednoho z našich ritů: „Ubezpečujeme
vás, že naše poklady, ač nekonečné ceny, jsou skryty tak jednoduchým způsobem, že veškerá pátrání svéhlavé vědy musí
naprosto ztroskotat.“
Třebaže mnozí hledali velmi horlivě, vnitřní školu, dílnu, v níž
se pracuje na bázi úhelného kamene, nikdy nenašli. Zahrnuli
její činitele urážkami a podezíráním a ztratili o ně zájem. Plně
se spokojili s filosofickými názory školy, a protože se nemohli
dostat dále než do dvorany, odvrátili se s přetrvávající bolestí
z nestrávených vědomostí. Klíč nelze ani ukrást, ani koupit, ani
filosoficky připravit.
Od dvorany až k dosažení svatyně je zapotřebí zcela jiného
stavebního dílu. Proto žákovi jako varování slouží další slova z výše
zmíněného ritu: „Tak zůstává naše stavba, jakkoli se jí blížili tisíce,
navždy netknutá, nepřístupná a zlému světu skrytá.“
Na toto všechno bychom chtěli zaměřit vaši pozornost dříve,
než s vámi budeme hovořit o zapomenutém a ztraceném slově. Kdo
chce chápat naše slova jako příspěvek k filosofické osvětě, ten si
jen pověsí na krk nový mlýnský kámen. Kdo v nich ale rozpozná
praktický smysl a pobídku k vlastnímu svobodnému zednářství,
16
ten se naučí kovat klíč ve světle nového vnitřního sedmiramenného svícnu. Tento svícen nechť je světlem na vaší stezce a lampou
pro vaše kroky.
V průběhu staletí žili esoterici, kteří byli toho názoru, že ztracené
a zapomenuté slovo je mantrou, magickou formulí, která musí být
vyslovována rytmicky v určité tónové výšce a převedena z hrtanu
ve zvuk. Jiní toto slovo chápali ve filosofických mezích, tedy jen
částečně, jako spásné slovo života, jako metodu, svatou vědu univerzálního života Neměnného království.
Vy ale musíte pochopit, že ztracené slovo je skryto za metodou,
za Biblí, za filosofickým rozšiřováním vědomí. Zapomenuté slovo
je stavem bytí. Žák může ve dvoraně zažít, jak se vrstvy mračen
rozestupují. Může se dívat jakoby z dálky na Svatou zemi, jako
rytíři víry, o nichž vypráví List Židům. Ale nemůže ještě vstoupit.
Není ještě s to vyslovit ono slovo, které může vyjádřit jeho velkou
radost. Slovo samo kolem něj naléhavě ševelí, stále se vrací, jako
šeptání nenarozeného života.
Je vám dopřáno dovědět se něco o tomto nenarozeném životě,
protože Elohim z Gobi se v posledních dnech této epochy životní
stezky chtějí nechat poznat v novém světle zjevení, které vede od
dvorany až ke svatyni.
Je zřejmou skutečností, že na esoterním životním poli neustále
dochází k velkým zklamáním. Stále znovu se mnozí odvracejí,
unavení a zoufalí. Ale tím se zájem nemenší. Je to jako s můrami
a plamenem svíčky. Světlo je přivábí a stane se jim osudným.
Možná, že prokazujete o Růžový Kříž silný zájem. Prorokujeme
vám, že jednoho dne se dostaví lhostejnost, protože se budete cítit
zklamaní, zneuznaní, podvedení a obráni o všechna očekávání.
Příčina? Zaměňujete vnější školu s vnitřní. Vidíte se sami stát ve
dvoraně ve své vlastní ubohosti. A poněvadž každý vidí v tom
druhém stále jen svůj zrcadlový obraz, vzniká napětí a nakonec
přijde exploze. Poznáváte v tom přírodní zákon?
17
Dejme tomu, že ve dvoraně je sto žáků, kteří se nepovažují za
způsobilé pro svatyni. Co se pak stane? Sami se vyloučí, ať už
z jakéhokoliv důvodu. Takovým samovolným rozpadem se dvorana
stále znovu čistí a jenom ve vzácných případech se do toho vedení
školy musí trochu vložit. Tak se utvoří místo pro novou skupinu,
která buď vstoupí do svatyně, nebo sama opět odejde.
Za předpokladu, že hledáte svatyni zcela jinak než kdy předtím,
osvobozeni od veškerých starých pohnutek a měřítek, pak vám
máme co říci.
Svatyně leží v srdci Gobi, někde ve střední Asii, uprostřed pustého stepního území. Ale kvůli podílnictví na ní není nutné tam
cestovat. Svatá krajina Siddhů se může projektovat kdekoli, i ve
vašem vlastním okolí. Bratři a sestry tohoto vznešeného území
jsou v současnosti roztroušeni téměř po celém světě, a přece jsou
všichni absolutně vzájemně spojeni a vědí, že žijí na „dvanácti
ostrovech“, bez jakéhokoliv oddělení.
Vydá-li se člověk na cesty, jedno zda na sever, jih, východ či
západ, aby nalezl stezku, sám opravdový život, pak je již vše
pochybeno. Existuje život a životní skutečnost, v nichž prostor
a čas, vzdálenosti a hranice zcela odpadají. Teprve až tento život
žák získal nazpět, je s to posoudit, co to znamená být všudypřítomným. Stal se „Já jsem“. Je všude, je v každé svatyni, a je také
zde jako hlas kazatele na poušti, který volá: „Připravte cestu
Pánu!“
Co to znamená – připravit cestu Pánu? Vykonat tu nebo onu
sociální, politickou, ekonomickou nebo náboženskou práci? Ne,
znamená to připravit cestu „Bohu v sobě“. „Boží říše je ve vašem
nitru.“ Slyšeli jste to říkat Pána všeho života. Vznešení všech
mystérií těmito slovy hovořili. Připravíte-li Pánu vašeho mikrokosmického království cestu, pak Ho jednou uvidíte přicházet
z druhého břehu Jordánu.
18
To je ta obrovská nevědomost, klasická pošetilost nesčetných
lidí! Chtějí připravit cestu sami sobě, udělají cokoli, aby z druhého
břehu Jordánu uviděli přicházet sami sebe jako vzkříšené, osvícené
Svatým Duchem. Tak rozumí pojmu svobodné zednářství.
Vy se ale učte od svatého zvěstovatele nepomíjivého Evangelia: „On musí růst, já však se menšit!“ „Já nejsem hoden, abych
rozvázal řemínky u jeho bot.“ „Tento to byl, který byl přede
mnou.“
Znáte tato slova? Jistě! Moderní Růžový Kříž promlouvá touto
řečí již dlouhá léta. Často je ovšem neradostné vidět a slyšet, jak
žáci nesprávně nakládají s gramatikou svaté řeči. Chceme vás
naučit znovu říkat ztracené a zapomenuté slovo a chceme znovu
svědčit o nezrozeném životě. Chceme vás naučit znovu si ukovat
klíč!
Slyšte! Existuje jen jedna cesta k srdci Gobi. Pamatujte, že slovo
Gobi znamená „jádro“, „srdce světa“, a že v oné zemi žijí Synové
Lva. Chcete-li se připojit k tomuto řádu bojovníků, pak musíte jít,
jako Jan Křtitel, cestou rozpouštění svého „já“ a tímto způsobem
připravit cestu Pánu.
Jak se má cesta rozpouštění „já“ uskutečnit? Povíme vám to.
Musíte se vzdát všech vymožeností přírodního „já“. Musíte zlomit všechna pouta „já“. Musíte umlčet celou dynamiku a dosah
působnosti „já“ a přivést celkové dialektické jádro vědomí zpět
na biologické minimum.
Výsledek tohoto procesu rozpouštění „já“ označuje univerzální
moudrost jako stav „dítěte“. Malé dítě nezná žádné problémy, je
to malá bytost s čistě biologickými činnostmi. Může žít, růst a být
zdravé a vyhovovat podmínkám běžných životních funkcí. Žák
duchovní školy, který chce připravit cestu Pánu, se musí znovu
uvést do tohoto stavu. Musí být jako „dítě“. Nikoliv v prostoduchosti ortodoxně náboženského člověka, který svůj přirozený
stav prodlužuje v negativním očekávání blaženého života na onom
světě, nýbrž musí usilovat o prostotu johanity.
19
O tomto žáku pěje žalmista: „On zavře pevně závory tvé brány
a žehná dětem uvnitř.“ – „Kde nestaví dům Pán, zbytečně pracují
ti, kdo jej staví. Kde neochraňuje město Pán, tam hlídač nadarmo
hlídá. Nadarmo vstávají časně a potom dlouho sedí a pojídají svůj
chléb se starostmi, neboť On dává svým přátelům chléb za jejich
spánku. Hleďte, dětství dědí Pána, toto ovoce uskuteční odměnu.“
V Novém zákoně čteme: „Z úst nemluvňat a kojenců připravil
jsi chválu.“ „A tam, kde jste se stali dětmi, tam vyslal Bůh Ducha
svého Syna do vašich srdcí.“
Jedná se tu o gnosticko-vědeckou formuli, podle níž je možné
postupně přivést dialektické „já“ opět na biologicky funkční minimum. Pak se uskuteční velký zázrak. Pak v mikrokosmickém systému povstane ten Druhý a tento Syn Pána převezme vedení celého
díla.
Tato jiná životní skutečnost oduševní všechny schopnosti dialektického „já“, které se stalo dítětem, a vyplní celé jeho dřívější
pole působení. Je novorozeným králem, „Já jsem“. Skrze něj se
člověk, žijící dosud zde, stává cizincem, avšak cizincem bez
hrozných napětí a útrap člověka s vědomím „já“. Což snad není
člověk, který zemřel podle přírody, roven dítěti? Nyní ho už zrcadlová sféra neovlivňuje, stejně jako se ďábelské síly marně přibližují k dítěti, neboť je na to biologicky příliš čisté. Je dvojnásobným:
je Janem – člověkem, který ustupuje, a Ježíšem – člověkem, který
přebírá vedení. Svým nově zrozeným stavem se stal občanem
Christianopole. Rozkvetl v pravém srdci světa a má přístup
k oáze v Gobi; je nositelem klíče a peklo na něj již nemůže útočit.
To je to ztracené a zapomenuté slovo. Může a musí být vysloveno, ne vámi, ale tím Druhým, který ve vás musí povstat. Tento
Druhý, tento Pán musí stavět dům. Stavitelé této přírody na něm
pracují marně. Neochraňuje-li Pán město, hlídá hlídka nadarmo.
Veškeré úsilí podle přírody je zbytečné. Je zbytečné, když vstáváte
časně a zůstáváte dlouho vzhůru a pojídáte chléb starostí. Pán
20
pravé cesty se rodí jako zázrakem, zrozen ze zázraku Marie, to
znamená ne z této přírody.
Kéž pochopíte poselství Bratrstva: „Dětství dědí Pána, pouze
toto ovoce přináší odměnu.“
21
III
MATKA ŽIVÝCH
Dověděli jste se, že nikdo, kdo nezná ono zapomenuté a ztracené
slovo, a tedy není schopen je vyslovit, se nemůže přiblížit srdci
Univerzálního bratrstva. Dále vám bylo řečeno, jakým způsobem
může žák na stezce znovu ztracené a zapomenuté slovo objevit,
neboť, jak víte, ztracené slovo je stavem bytí, vstupem do Neměnného království, které nemůže být realizováno a oslaveno běžným přírodním člověkem.
Duch, duše a tělo člověka této Země nejsou ani strukturálně,
ani fundamentálně způsobilé pro účast na novém životě. Je tedy
zcela nesmyslné vést takového člověka k jakémukoli kultivování
ducha nebo duše. Za prvé by tím nedosáhl žádné spásy, a za druhé
by právě kultivování toho, co není obsaženo v Bohu, bylo obrovskou překážkou na jeho cestě k osvobození.
Z tohoto důvodu musí být podstata osvobození viděna zcela
jinak a v této souvislosti je třeba se naučit rozumět zasvěcené řeči
zcela odlišným způsobem. Dialektický člověk musí pochopit, že
jako takový musí nejprve zemřít, aby se mohl skutečně narodit.
V průběhu staletí se stále znovu ukazovalo, že člověk tomuto
základnímu učení nerozumí. Příčinou je jeho nedostatečná
schopnost chápání, takže při všech snahách vždy vystupuje do
popředí stále jen kultura osobnosti. Proto je v prvé řadě nutné
prohloubit pojetí slova „člověk“ tak, jak je chápáno v transfiguristické vědě.
22
V transfiguristické vědě je člověk spojením, systémem faktorů,
skloubených v jeden plánovitý celek. Mluvíme pak o mikrokosmu.
V tomto mikrokosmu se vyskytují nežádoucí jevy vzniklé z hříchu
a jím jsou udržovány. Dále v tomto mikrokosmu existují vývojové
možnosti, které se kdysi mohly rozvinout k dokonalosti, ale které
jsou už po eóny omezené a nakonec byly v mikrokosmu zredukovány až na zárodečné atomy. V transfiguristické vědě jsou známy
různé paprsky Ducha, které působí uvnitř mikrokosmu. To, co v naší
filosofii nazýváme „dialektickým člověkem“, je výsledkem
a podstatou jednoho z těchto paprsků Ducha.
Celá bytost dialektiky musí zemřít, zaniknout nejen ve svých
projevených formách a výsledcích, ale i ve své příčině, aby se mohl
znovu zjevit opravdový člověk. V Univerzálním učení je celý tento
proces označován jako znovuzrození, transmutace nebo také jako
alchymická svatba. Výsledkem metody, která je jako magie nebo
alchymie základem tohoto procesu, je znalost a ovládání zapomenutého a ztraceného slova.
Předpokládejme, že jste nalezli klíč a jste připraveni k tomuto
zásadnímu umírání, potom víte, že při tomto umírání jde o to přivést celé dialektické bytí na biologické minimum, až do stavu
dítěte, o kterém se můžete dočíst v 1. Janově dopise, kapitole 3.
Teprve až když stojíte na tomto základě, má smysl, abyste se dále
informovali o Bratrstvu Siddhů, o obyvatelích srdce pouště Gobi.
Jak má žák k tomuto srdci proniknout? Tuto otázku si žák musí
klást neustále – a je-li tato otázka prosebná, přijde vždy odpověď,
která bude zcela shodná se stavem bytí dotyčného žáka.
Logicky a principiálně existuje na takovou otázku pouze jedna
odpověď. Tato jediná odpověď je však svazkem nesčíslných
náhledů a paprsků právě tak, jako se na nesčíslné paprsky rozkládá sluneční světlo. Proto také odpovědi, které máme na mysli,
jsou postupným sledem paprsků, jež mohou být žákem přijaty
při vstoupení na stezku. Tyto paprsky pro něj tvoří zářící stupně
k cíli.
23
Životní praxe již mnohokrát prokázala, že nemá smysl obtěžovat
hledajícího člověka zářením univerzálního světla, dokud pro něj
dotyčný ještě nedozrál. Ani by nemohl tento paprsek rozpoznat
a reagovat na něj, a to z jednoduchého důvodu, že v jeho dechovém poli ještě není potřebná koncentrace čistých éterů.
Stezka je cestou věčnosti, proto je jisté, že poskytuje také věčnou
rozmanitost paprsků stále rostoucí, stále milostiplnější nádhery,
stále intenzivnějšího světla, stále přibývající dynamické, nesmírné síly.
V tomto světle také musíte vidět snahy současného světového
Bratrstva. V této době pro nás vyvíjí záření, které je přiměřené
našemu stavu jako lidstvu. Tak dostává otázka: „Jak má žák proniknout k srdci světa?“ nový, naléhavý charakter.
Odpověď na tuto otázku nelze najít ani ve starých, zažloutlých
pergamenech, ani se nedá přemílat, co o tom říkali staří. Je třeba
naslouchat a porozumět pulzujícímu tepu doby. Jste-li toho schopni,
pak k vám odpověď přijde jako něco zářivě nového, a současně
zažijete a pochopíte, o čem vlastně ti staří hovořili.
Nyní jste se již dověděli mnohé o poušti Gobi, o univerzálním
jádru světového Bratrstva ve střední Asii. Opravdu se tam geograficky nalézá gigantické univerzální ohnisko, styčný bod Neměnného
království – skutečně Svatá země Synů vůle a jógy.
To však můžete podle našeho názoru zapomenout a dokonce
odmítnout. Naslouchejte volání Bratrstva, které vychází z hlasu
a ohniska ve vaší nejbližší blízkosti, a dobře pochopte, že cestu
pouští musíte jít vy sami, abyste na toto volání mohli odpovědět.
Svou podstatou je váš život, co se týká vědomí, duše, ale i matérie,
vyprahlou pouští, ve které žijete.
Víme velmi dobře, že milióny lidí budou takovouto situaci
v této životní oblasti prudce popírat a je možné, že ani vy nesdílíte naše mínění. Je také dost dobře možné, že svou životní
cestu nevidíte jako pochod pouští a že svůj dialektický životní
24
stav vůbec nepovažujete za vyprahlý a neplodný. Z toho důvodu
budete pravděpodobně prudce popírat, že byste žili v takové
smrtelné opuštěnosti. Je to možné, protože pro mnohé je tento
život skutečně plný krás a tryskajících vibrací. Vzpomeňte jen
na množství umělců této přírody, kteří tomuto přesvědčení propůjčují výraz mnoha způsoby.
Proto poznání, že tento pozemský život je pouští, je velkolepým vnitřním odhalením a současně velkou milostí. Dalo by se to
dokonce srovnat se zrozením nového životního poznání. Zasvěcená
řeč to pak také zrozením nazývá, ovšem toto zrození se odehrává
ještě v horizontální rovině dialektiky. Je to zrození Jana Křtitele,
muže v pustině, kazatele v poušti.
Tak jako můžete o této postavě číst v Evangeliu, tak se obyvatelem pouště musí stát i žák. Musí mu spadnout šupiny z očí, aby
viděl tento svět takový, jaký je. Takový žák pak již nikdy neřekne
„žiji, jsem“, protože ví, že není živým, nýbrž umírajícím tvorem.
Nejvyšší skutečností tohoto životního pole je smrt a život je jen
zdáním.
Víte, že všichni tvorové, ať už se projevují v jakémkoli poli bytí,
toto nazývají Matkou světa. Symbolika a mýty o tom hojně vyprávějí. Proto žák, který dosáhl pouštní fáze, může Matku světa běžné
přírody označit za Matku smrti. V johanistickém poznání je existence v této přírodě životem smrti. Je to společné umírání, nikoliv
společné žití.
Protože bytost smrti nemá žádné skutečné životní možnosti, lze
pochopit, že Bible označuje takovou situaci výrazem „neplodnost“.
Vypráví nám o Alžbětě, neplodné, matce Jana. Uvědomujete-li si,
že jste neplodnými, pak to znamená, že jste si bytostně vědomi
pouště, osamělosti a smrti, prostupující tento dialektický pustý
život. Pak si uvědomíte působení dechu v přírodě smrti. Z tohoto
dechu přírody smrti a jeho spolupůsobení s Matkou smrti, ze vzájemného působení mezi planetárními étery a touto oblastí bytí
pochází dialektické zjevení smrti.
25
Jakmile jste došli k tomuto odhalení, stojíte uprostřed pouště
Gobi; pak stojíte na okraji tajuplné oázy Univerzálního bratrstva.
Jestliže jste dosáhli tohoto stavu vědomí, pak jste učinili to první
a nejdůležitější, abyste Bohu v sobě připravili stezku. V této životní
fázi se spojujete s Matkou živých.
Je důležité, abyste věděli, kdo a co je Matka živých. Tvoří střed,
ohnisko obnovených božích snah, a v naší filosofii je nazývána
„novým životním polem“. Je to životní pole, v němž se zjevuje
nový Adam, v němž nový Adam, stojící zpříma před Bohem, vyzařuje do jiného vývojového pole.
Matka živých je vývojovým polem nových éterů. Tato Matka se
nazývá Marií, neboť spojení s ní je dosaženo teprve úplným obrácením, odpoutáním se od klamu pozemské přírody a shledáním
sebe sama v poušti přírody smrti.
Představte si tedy žáka, který se z „neplodnosti“ pozdvihl do
skutečnosti této existenční oblasti. Tento žák zničí strukturálně
a fundamentálně vše, co pochází z Matky smrti na úrovni ducha,
duše i těla. To znamená: dá smrti to, co pochází ze smrti a co jí
odpovídá. Jinými slovy, žák zruší sám sebe jako nesvatý, Bohem
nechtěný zjev na tomto poli bytí.
S velkým důrazem vás chceme upozornit na to, že toto zrušení
není v žádném případě sebevraždou v občanském smyslu, ale neutralizací všeho nečistého v mikrokosmu. Pro někoho, kdo ještě cestu
pouští nenastoupil, to zní jako ukončení celé stávající „existence“.
Pro něj také je neutralizace skutečně sebevraždou. Z tohoto důvodu
nechtěli mnozí toto takzvané strašlivé učení přijmout.
Kdo se však nachází na poušti, bude dokonale rozumět, o co
jde. Bude bez pochybností vědět, že v mikrokosmu existuje jiné
centrum bytí, jiné jádro vědomí, které musí být probuzeno k životu.
Takový člověk pak také ví, že opravdu žít může jen ten „Druhý“
a že jeho vlastní existence je existencí smrti. Bude vědět, že ten
„Druhý“ se může stát skutečně svobodným teprve tehdy, až on
sám bude dychtit po své poslední hodince.
26
Tento člověk bude také rozumět Janovi, když říká: „Po mně
přichází ten, který je silnější než já; po mně přijde ten, který byl
přede mnou.“
Tento poutník pouští ví, že sebeobětování není obětí v občanském smyslu, nýbrž osvobozením samotného pravého života.
Nachází-li se tedy žák v tomto procesu, rozvíjí se v mikrokosmu,
okolo dialektického zjevení, jiná schopnost. Původní centrum
vědomí se osvobozuje. Probuzení se uskuteční doslova jen naprostým obratem.
V mikrokosmu nastupují nové síly, které ještě zpočátku používají opuštěnou osobnost člověka Jana. Pak tento může vyslovit
ztracené a zapomenuté slovo a ví, že je přijat do zcela nové životní
substance. V tomto novém životním poli procitá nový člověk.
Opravdový člověk povstává v záření lásky, v ochraně a péči Matky
živých.
Nyní vám bude jasné, že nové životní pole není žádným filosofickým pojmem, ale pojmem nejvyšší aktuální hodnoty. Tuto
aktuální hodnotu nelze vysvětlit ani z přírody, ani z existenční
oblasti smrti, a už vůbec ne z říše mrtvých. Proto je nám nové
životní pole nabízeno zcela konkrétně a absolutně „zde“
a Univerzální bratrstvo do tohoto „zde“ vniká, aby se nám, pokud
jsme člověkem Janem, přiblížilo. S pomocí nového životního pole
je zde, v tomto pustém území smrti, možný velmi konkrétní
a organizovaný dotek. Proto k vám mluvíme o Bratrstvu Gobi.
„Matka živých“ není žádným mystickým, symbolickým rčením,
nýbrž je skutečnou svatou Matkou, která vás chce přijmout do
svého záření lásky, rozumíte-li pod pojmem „vy“ mikrokosmos,
a chcete-li, co se vašeho smrtelného zjevu týká, nastoupit cestu
pouští.
Přejme si navzájem, abychom se mohli setkat v poušti, na cestě
k naší společné Matce, Matce živých.
27
S Tebou, ó nositelko svaté životní síly, unikneme nebezpečí;
s Tebou vstoupíme ve spásný život;
s Tebou dosáhneme cíle našeho nového dne zjevení;
s Tebou projdeme novou životní drahou;
s Tebou vkročíme do Věčného Světla.
Ve Tvém zářícím světle lásky objevíme naše viny;
v Tobě odkryjeme naše břímě hříchů;
v Tobě se odhalí velké tajemství naší cesty pouští;
Tvou svatostí je zastíněna naše zkaženost.
Skrze Tebe objevíme naše vyšší „Já“;
skrze Tebe si budeme vědomi našeho vzestupu;
skrze Tebe v nás bude rozníceno osvobozující jednání;
skrze Tebe se v nás rozléhá božský životní dech
s každým úderem srdce.
Ó růže, jež rozkvétáš na mém kříži,
kéž vstřebáváš Boží Světlo,
a transformuješ ho
v tomto temném, trnitém údolí ke spáse.
Teprve pak vyslovíme se staršími bratry:
„Ježíš, nový Boží Syn, je mi vším!“
28
IV
SEDM CHODEB ŠAMBALY
Uprostřed nedozírné nedotknutelnosti pouště Gobi se nachází
tajuplná oáza. Tato Svatá země, do které nevstoupila dosud jediná
nezasvěcená lidská noha, je nazývána mimo jiné Šambalou,
„Městem bohů“.
Šambala je jádrem pole činnosti Univerzálního bratrstva, pokud
toto bdí nad dialektickým přírodním řádem. Je to silové pole božích
pomocníků, silové pole, které není v žádném ohledu vysvětlitelné
z této přírody, neudržuje žádné spojení s látkovou ani zrcadlovou
sférou, a přesto je v této pozemské přírodě přítomno, aby nám
pomohlo.
Působnost Šambaly lze srovnat s transformátorem. Univerzální
životní substance a univerzální snahy Logosu jsou v Šambale
a Šambalou, Městem bohů, transformovány na „napětí“, která jsou
pro svět a lidstvo snesitelná. Šambala je tedy polem dotyku, z něhož
vycházejí sugesce, vibrace a radiace v horizontálním záření do
celého světa. Šambala je imanentním dotykem transcendentální
skutečnosti.
Z tohoto Města bohů také vycházejí bonafidní vyslanci ke ztracenému lidstvu. Jsou to vyslanci, kteří pod nejrůznějšími jmény
vykonávají svou práci všude tam, kde je to nezbytné. Šambala je
branou k původnímu životu, jedinou a absolutní branou k osvobození. Šambala je klíčem k novému, zářivému životu.
29
Mnoha uším můžou znít podivně slova o geograficky naznačeném místě univerzálních snah. Není však podivnější očekávat svou
spásu ze zrcadlové sféry, místa pobývání mrtvých, entit, které
velkou část své tělesnosti ztratily, a proto musí svá zranění léčit
reinkarnací? Je to snad podivnější, než se pro spásu své duše
přimknout k nějaké církevní instituci, lišící se od pozemské
a dialektické jen tím, že její zástupci hovoří řečí, která se s jejich
vlastní skutečností absolutně neshoduje? Je to zvláštnější a méně
logické, než abstraktně přijímat nebo tušit Boha, jenž trůní a dlí
v Neprojeveném?
Naopak, je velmi podivné, že mnozí z těch, kteří jsou metafyzice
a spiritualitě otevření, dosud ještě neobjevili své zbloudění
v největších mystifikacích.
Bez nadsázky lze konstatovat, že celý metafyzický a spirituální
život uvízl v sevření zrcadlové sféry. Každý se dotazuje mrtvých,
náleží k mrtvým a celým svým životem spěje k mrtvým.
Následkem je všeobecné onemocnění lidstva a rychlá cesta
z kopce. Je to potácení se v bažině lži, rouhání a zrady, upadání
všech morálních pravidel a velmi rychlé přibývání krevních
a nervových onemocnění. To je výsledek vývoje lidstva, který se
odklání a odvrací od cesty, pravdy a samotného života.
Směřujete-li svou cestu k ohnisku univerzálních mystérií, pak
nedojde k žádnému blouznivému psaní či mluvení, pak neexistuje
žádné zastínění a s ním spojená loupež nervového fluida, nýbrž
pak žijete ze síly a existujete z ní.
Velmi správně říká Pavel ve svém 1. listě Korintským: „Boží
království nespočívá ve slovech, nýbrž v síle.“
Toto je tedy znamením Šambaly. Přiblíží-li se žák moderní duchovní školy tomuto srdci světa, bude jeho slabost překlenuta silou,
silou, která se mu stane bytostnou skutečností. Tato síla, která v různých
stupních a různých možnostech nese, pohání a naplňuje dílo zachování, ho ani na vteřinu neopustí. Kdo z této síly žije a existuje, ten
se v souladu se svým stavem bytí stane „držitelem moci“.
30
Svatá řeč toto vědění uchovává a svědčí o něm v legendách,
mýtech, spisech a líčeních, stejně jako o Šambale a božských
impulsech, které odtamtud v určitých okamžicích vycházejí
v podobě vyslanců i jiným způsobem. Zasvěcení obyvatelé Šambaly jsou nazýváni Syny vůle a jógy nebo Bratrstvem Šambaly
nebo Siddhů, Bratrstvem Melchisedeka nebo také Elohim.
Když je po kosmické revoluci dialektické životní pole vyprázdněné a celá existenční oblast padlých monád se propadne zpátky
do beztvarého stavu, začnou se vyvíjet nové podmínky a nové
procesy.
V této uzavřené periodě se vrátilo do Šambaly mnoho entit.
Prošly branami osvobození. Všechny ostatní, až na několik výjimek, jsou, pokud jde o tělesný stav, vyprázdněné a shromážděny
v zrcadlové sféře čekají na nový den zjevení, který pro ně nastane.
Bratrstvo Šambaly, Bratrstvo Elohim řídí celý tento vývoj lidstva,
které jde vstříc nové možnosti rozvoje.
O počátku tohoto procesu čteme například v původním textu
Bible: „Na počátku stvořili Elohim nebe a zemi.“ To znamená,
že Bratrstvo Šambaly znovu připravilo životní místo pro padlé
monády. „Země se stala chaosem a vyprázdnila se, a Elohim se
vznášeli nad vodami.“
Dostane-li tedy padlý a dosud nevykoupený člověk takovouto
novou životní možnost a může tak neprodleně znovu začít hledat
cestu k Neměnnému království, potom se mu otevře sedm chodeb
Šambaly. V prologu ke knize Genesis jsou nazývány sedmi dny
stvoření.
První chodba do Šambaly, Města bohů, je chodbou světla.
Objeví se člověku nebo žáku jako opravdu čisté, jasné světlo,
neklamné světlo, opravdový maják na cestě. Světlo obvyklé přírody
je vždy smíšeno s temnotou, stejně jako je v dialektice smíšeno
dobro a zlo. Ale nyní je světlo od tmy ostře odděleno a tím je
otevřena první chodba do Šambaly. A Elohim viděli, že to bylo
dobré. Den první!
31
Druhá chodba do Šambaly je nazývána „firmamentem – nebesy“.
Nebesa jsou životním polem z pravé a čisté životní substance.
Druhá chodba se stará o to, aby žák kromě světla měl i sílu jít.
A Elohim viděli, že to bylo dobré. Den druhý!
Třetí chodba do Šambaly je označována jako vznikání země.
S atmosférickou substancí původních éterů koresponduje harmonická, látková, chemická životní sféra. Tak žák vlastní nejen světlo
na stezce a sílu ke stezce, ale i stezku samu. To je třetí chodba do
Šambaly. Den třetí! A Elohim viděli, že to bylo dobré.
Čtvrtá chodba do Šambaly je pokračováním tří předchozích.
Anebo lépe, existuje jen jedna cesta, která je rozdělena do různých
sektorů. Nejprve je tu světlo – za druhé je tu síla – a za třetí je tu
stezka sama, na kterou lze vykročit v pravém světle a v pravé síle.
Tak je jasné, že čtvrtý den musí být chápán jako logické, vědecké
rozvržení, harmonická spojitost, božská rovnováha mezi světlem,
silou a skutečností. Samotným světlem může být člověk přemožen
a oslněn. Silou samotnou může být jako přibitý a ochrnutý. Bez
skloubení světla a síly nemůže člověk stezkou jít bez velkých
omylů. Proto je čtvrtého dne vše přijaté shrnuto a zformováno
a uspořádáno ke správnému užívání. A Elohim viděli, že to bylo
dobré. Den čtvrtý!
Teď porozumíte tomu, že se v páté chodbě k srdci světa musí
prokázat výsledek. Pátého dne stvoření byly stvořeny ryby a ptáci,
a totéž uskutečňuje v páté chodbě do Šambaly i žák.
Stvoření ryb nebo nesení symbolu ryb, nebo také „vhození sítě
do hlubin vod“ znamená: ve světle a síle a na stezce do Šambaly,
v dokonalosti a vědecké jistotě rozpouštění „já“, uskutečnit absolutní oběť vlastní přirozenosti a pak, jako v ptačím letu, jako
orel naplnit předurčenou cestu. A Elohim viděli, že to bylo dobré.
Den pátý!
Elohim řekli: „Učiňme nyní člověka k obrazu našemu, podle
podobenství našeho.“ Když žák dokončí svou cestu jako v ptačím
letu a ve znamení ryby, nastane šestý den, stává se opět člověkem,
32
skutečně podle obrazu a podstaty Elohim. Pak se vrací domů do
Neměnného království. Pak vidí Elohim vše, co umožnili, pak je
dokončena šestá chodba k Městu bohů.
Poté konečně následuje sedmý den – den božského klidu – den
dokonaného díla, samotné zářící skutečnosti!
Tak poukazuje událost Stvoření na sedm chodeb k jedinému
životu v srdci Gobi. Kdo má uši, slyš, co Duch říká obcím.
Pak následuje druhá kapitola těchto dějin a také druhá kapitola
Bible. Padlé monády, které se na cestě nacházejí v sedmi chodbách Šambaly a jsou povolány k novým možnostem, propadají
přírodě protikladů, utápí se jako již tolikrát znovu v prosazovaném,
spekulativním a experimentujícím životním postoji.
Potom jsou všechny chodby do Šambaly, jako samozřejmé
možnosti patřící k tomuto světu, uzavřeny.
Na počátku, bezprostředně po katastrofě, vlastnilo klíč ještě
mnoho mystérií. Ale i tato mystéria upadala a vychladla v opětné
degeneraci, až na ojedinělá jádra, která se stále více stahovala do
pozadí, stále více se distancovala od spalujícího života většiny,
aby tak zabránila definitivní krystalizaci.
Ale Elohim lidstvo neopouštějí. Neodvracejí se od díla svých
rukou. Jako troubení pozounů zazní čas od času volající hlasy
a k lidstvu přicházejí impulsy. Tyto impulsy se stále znovu opakují
ve stejné míře, v jaké jejich předchůdci upadají a zabředají v dialektice. Všechny volající hlasy předávají lidstvu totéž poselství:
„Sedm chodeb Šambaly je stále zde a každému, kdo opravdu chce,
mohou být otevřeny! Avšak pro vše, co se nachází v přírodě protikladů, jsou jako sedm pečetí na zavřené knize. Každému, kdo chce
jít stezkou, se jedna po druhé opět otevřou.“
K tomu je nutné nové stvoření a dokonalá transfigurace, znovuzrození, způsobilost pro původní, sedminásobnou stezku. Je nutné
vědomě a pozitivně reagovat z nitra na Ježíšova slova: „Přijď
a následuj mne.“ (Lukáš, 18:22)
33
Následování Ježíše vyžaduje úplné rozlomení dialektiky ve
vašem okruhu bytí. Toto seberozpouštění je označováno jako
křížová cesta a má, shodně se sedmi chodbami Šambaly, rovněž
sedm fází. Sedminásobná křížová cesta je svým významem sedminásobným novým stvořením podle přírody a podle ducha.
Jakmile žák započal s procesem rozlomení dialektiky ve svém
poli bytí, objeví, že při svém snažení dostává neočekávanou
pomoc od samotné dialektiky. Když se totiž od běžného života
odvrátí a uniká mu, běžná příroda se mu spontánně stane nepřátelskou. Nechcete-li být spojeni s určitou životní formou, pak
budete tímto životem zapuzeni; pak budete tímto nepřátelstvím
přibiti na kříž vykoupení. Tak si připomenete, že i v tomto ohledu
všechny věci spolupůsobí k dobru těm, kteří se přiklánějí
k opravdovému životu.
Nepřítel vás chce pro vaše odvrácení potrestat, a hle, tento trest
se pro vás stává milostí. Žák, který toto poznal, o tom říká: „Otče,
odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Od té chvíle je křížová cesta
skutečností a kolem kandidáta se rozjasňuje. Rozjasní se tak, že to
ostatní, kteří to nechápou, zakouší jako temnotu. Tak proběhl
první den křížové cesty. A Elohim vidí, že je to dobré.
S rozpjatými pažemi, stoje ve světle, říká kandidát: „Ženo,
pohleď, to je tvůj syn.“ To je volání, které zní k Matce světa ze
Šambaly, opatrovnici firmamentu: „Ty svatá, univerzální živitelko
všech božích dětí, pohleď na svého syna, usilujícího přiblížit se
sedmi chodbám Šambaly.“
Vibrace tohoto volání a jeho schopnost sílit stále vzrůstá. Zapomenuté a tak dlouho ztracené slovo je znovu vyřčeno. A Elohim
vidí, že je to dobré. Uskutečnil se druhý den křížové cesty.
Je-li toto slovo proneseno a vy ho pochopíte, pak musí přijít
odpověď. Proto se jásavě rozezní: „Synu, pohleď, to je tvá matka!“
Svatá opatrovnice života zjeví a otevře poutníkovi stezku. Probíhá
třetí den na cestě do Šambaly.
34
Sama Matka světa ve vibracích nových éterů, v tiché, jemné
hudbě cesty síly, po níž poutník putuje, říká: „Ještě dnes, říkám ti,
budeš se mnou v ráji.“ To je odpověď čtvrtého dne. A Elohim vidí,
že je to dobré.
Tak porozumíte klíčové vibraci pátého dne. Je to vibrace, která
může být přeložena jedním slovem: „touha!“... „Žízním!“... Na
stezce do Šambaly bude touha po konci, po naplnění, stále silnější.
Dynamičnost se tedy zintenzívní a tím se zvýší i úsilí dosáhnout
cíle. A Elohim vidí, že je to dobré... den pátý!
A vizte – naplnění se blíží. Kandidát dosáhl šestého ze sedmi
kruhů. Stává se opět člověkem původní podoby a nádhery. Uzří
Elohim tělesně. V jeho bytosti je bezeslovná, všenaplňující vděčnost, která nakonec vytryskne v jedinou, všeobjímající modlitbu:
„Eloi, Eloi, lama sabachthani! Elohim, Elohim, jak jste mne
zvelebili!“ To je jásavý a bouřlivý den šestý! A Elohim vidí, že
je to dobré.
Tak nastává věčnost sama. Veliké dílo kříže je dokonáno. Ve
věčném klidu v srdci Šambaly, věčném klidu dne sedmého, svědčí
všichni: „Consummatum est – Dokonáno jest!“ Poutník dosáhl
jasných dálek ostrova Isis. A Elohim vidí, že je to dobré.
35
V
OSTROV ISIS
Žák na stezce, který prošel sedmi chodbami Šambaly a tím prožil
svých sedm výsostně svátečních dní transfigurace, dosáhl srdce
Gobi, ohniska Univerzálního bratrstva, kde je přijat jako ztracený syn, jenž se vrátil zpět do domu svého Otce. Tato svatá
země uprostřed samoty nedozírných písečných stepí je mimo jiné
nazývána ostrovem Isis, a my pokládáme za výsadu a neobyčejnou
milost moci vám něco o tomto požehnaném ostrově Isis vyprávět.
Abychom mohli zcela pochopit povahu a vlastnosti Isis, musíme
se vrátit až k úsvitu lidstva, kdy bylo vše ještě dobré a celé lidstvo
existovalo ještě v Dechu Nejvyššího. Tehdy bylo veškeré tvoření
ještě dokonalým výrazem Boží vůle a celý projevený svět byl
jakoby „v rukou Božích“.
Situace byla kosmologicky taková, že celá sedminásobná planeta
Země dokonale a absolutně odpovídala vlivům magnetického
duchovního pole, které obklopovalo svatou zemi. Mezi tímto planetárním neboli životním polem a magnetickým duchovním polem se
zjevovalo v plné kráse zářící pole zeměkoule, v němž všechny
silové koncentrace, které byly magnetickým duchovním polem
odebírány nitru Země, zářily jako hvězdy. Tento překrásný systém
trojího druhu: duchovní pole, životní pole a zářící pole, byl klenotem v univerzálním prostoru, harmonickým souzvukem
v symfonii vesmíru.
36
Jak ale víte, tato harmonie byla zničena a sedminásobná planeta
zažila jako kosmos intenzivní ztemnění pro hříchy svých dětí. Vývoj
miliónů lidských entit probíhal nadále degenerativně. Tyto entity
byly stěsnány na části planety a šly vstříc bídné budoucnosti plné
utrpení, krve a slz. Měly „jíst svůj chléb“ v potu tváře.
Avšak část monád nezhřešila a zůstala ve „správném vztahu“
k věčnému prameni světla. Tato část monád je nazývána „Posledním pozůstatkem“. Tento poslední pozůstatek žije nyní na ostrově
Isis, což znamená, že se několik entit spojilo v řád Melchisedeka,
v Bratrstvo Šambaly, a dodnes uchovává část původního, nádherného kosmu Země v dřívější dokonalé kráse.
Tuto část Země lze tedy právem označit za Svatou zemi. Ale je
to malá země, jako oáza v poušti. Je to ostrov uprostřed oceánu
plného ďábelských pudů.
Ve světě dialektiky se projevuje světlo a tma střídáním dne
a noci, dobra a zla, které od sebe nelze odloučit. V celém světě se
však projevuje i „poslední pozůstatek“ původního kosmu Země,
ostrov Isis. Isis je božské světlo, které neustále září v tomto temném
světě nad zlem a dobrem této přírody. Isis je ztělesněním Svaté
planety Země. Isis je skutečnou Matkou světa. Vše, co z ní pramení,
vše, co se k ní vrací zpět, je skutečně dítětem světla.
Můžete a smíte tomu rozumět tak, že Univerzální bratrstvo
k nám nepřichází v abstrakcích bezpodstatné, tápající metafyziky,
se spekulacemi o zrcadlové sféře nebo o nějakém jiném vzdáleném světě, nýbrž že se zjevuje jako skutečnost zde, v chemické
sféře látkového světa. Původní světový řád trvá dál, uchovává se
pro nás a my se na něm můžeme podílet, pokud se chceme vrátit
zpět k jeho zákonitostem.
Tím se dostáváme ke konečnému závěru: Isis je původní příroda,
která pro nás byla uchována; nikoliv příroda, která nám dává chléb,
když jsme po tvrdém boji obdělali její půdu, nýbrž příroda původního života, Boží příroda. Tato příroda se zjevuje jako poslední
37
pozůstatek v srdci Gobi, na ostrově Isis. Opakujeme: abyste se
podíleli na této skutečnosti bytí, nepotřebujete cestovat do Gobi.
Potřebujete pouze jako žáci pravého duchovního školení
v transfiguraci proniknout sedmi chodbami Šambaly, abyste byli
přijati do Corpusu Christi. Stejně jako si je božská bytost vědoma
své všudypřítomnosti, tak také v Bohu znovu zapálený poutník
vstoupí ve všudypřítomném vědomí na ostrov Isis.
O tomto příchodu a vědomí všudypřítomnosti, stejně jako o moci
nového člověka k vám chceme hovořit.
O cestě jsme vám již podali zevrubnou zprávu, o pravdě jsme
k vám mluvili podle nejlepších vědomostí. Nyní je to zejména
samotný život v Bratrstvu, o kterém vás smíme zpravit. Je možné,
že vás bude onen život přitahovat více než vše předešlé, máte-li
oči, abyste viděli, a uši, abyste slyšeli.
V životním poli Bratrstva, které se tedy nachází zde, panuje
mezi magnetickým duchovním polem na jedné straně a chemickoelementárním životním polem na straně druhé dokonalý soulad.
Proto existuje tomu odpovídající pole záření, které je prostředníkem mezi oběma jmenovanými poli.
Pochopíte, že všichni, kdo žijí v Šambale, a ti, kdo k ní patří,
uskutečňují toto rovněž mikrokosmicky. Jejich duchovní pole je
stejné jako pole osobnosti a v důsledku toho má mocné pole záření.
Tato trojnásobná božská spojitost je ve staré moudrosti nazývána
„magickým agens“, a pokud nějaká entita disponuje tímto magickým agens, pak je jí k dispozici doslova veškerá moc na nebi
i na zemi. Taková entita žije a existuje v lůně Isis. Tak zasvěcenec,
smíme-li tohoto starého označení použít, disponuje ve svém
magickém agens dvanácti silami.
Těchto dvanáct sil se nachází v jeho poli záření. Jsou to čtyři
svaté étery, svatá astrální síla a svatá mentální síla s jejich pozitivními a negativními póly, s jejich dostředivým a odstředivým
zářením. Těchto dvanáct sil dohromady tvoří intenzivně zářící
světlo, které je označováno slovem „nebe“ nebo „Kristus“.
38
Zasvěcenec, který těmito jmenovanými dvanácti silami dokáže
působit a je s nimi mikrokosmicky dokonale sjednocen, se doslova
setká s Kristem v oblacích svého nebe. Osm éterů tvoří univerzální
stavební látky; obě astrální síly tvoří dynamickou schopnost, která
stavebních látek užívá a obě mentální síly sestavují stavební plán
v souznění s Nejvyšším stavitelem.
Stojí-li v Bibli „zdědit nebe“, pak je tím míněn opravdu blahoslavený, který disponuje tímto magickým agens, touto vskutku
nebeskou silou. „Vstoupit do tohoto nebe“ znamená tedy něco
zcela jiného, než přijetí do zrcadlové sféry po odložení látkového
těla.
Dítě Horus povstává ze spojení mezi Osiridem a Isis, a ze spojení
Svatého Ducha s Marií je emanováno dítě Ježíš. Pochopíme, že se
zde jedná o mystické označení pro Syna Světla, který harmonickým
spojením magnetického duchovního pole a životního pole dokonale
disponuje všemi dvanácti silami svého pole záření.
Proto je logické, že Pán všeho života má také dvanáct učedníků,
dvanáct věrných, kteří jsou v jeho blízkosti. Těmito Dvanácti okolo
Jednoho se zjevil Bůh v těle, mimo hřích, zrodil se Ježíš Kristus
a volá nás: „Následujte mne!“
Užije-li nějaká entita dvanácti sil svého pole záření nesprávně,
tedy nikoliv v souladu s božskou vůlí, pak jsou síly jejího nebe
uhašeny a její osobnost odloučením od magnetického duchovního
pole spěje k zániku.
Dvanáct sil mikrokosmického nebe je často symbolizováno jako
voda nebo živá voda. Entita, která s těmito silami, s touto vodou
experimentuje, spekuluje a špatně ji používá, zapříčiňuje katastrofu.
Mnoho takových katastrof je symbolicky popsáno v Bibli
a ostatních svatých knihách. Pomyslete například na Noema, když
čtyřicet dní a čtyřicet nocí pršelo a vše zaniklo ve velké potopě.
Dále je dvanáct sil rovněž symbolicky rozlišeno jako voda
a oheň. Vodou jsou pak myšleny zejména éterické síly, ohněm síly
astrální. Zanikne-li váš svět ohněm, pak je to vaše žádostivost, které
39
padnete za oběť; dojde-li ke katastrofě prostřednictvím vody,
pak jste zhřešili v souvislosti s formálním projevem.
Návrat k ostrovu Isis tedy znamená, že kandidát vzkříšený
v Ježíši Kristu znovu disponuje svými dvanácti silami. V Matce
milosti se žák vrátil zpět ke kořenům přírody, a ta svému dítěti
opět zjevuje původní poklady života. Snad si přibližně dokážete
takového Ducha Světla v jeho nádherné zářící síle představit.
Osvojíte-li si tuto představu, pochopíte, že uskutečnění tohoto
magického agens je něco zcela jiného, než předpokládá metafyzická a esoterická horečka našich dnů.
Ale tato jednotlivá, skrovná přiblížení pravého života nestačí
k tomu, aby vám pomohla ve vašem pokleslém stavu. Je možné,
že existuje cesta mezi pravým životem v Gobi a vámi. Je možné,
že existuje pravda, která z této životní skutečnosti vyzařuje, avšak
nyní k vám přichází sám život tohoto zástupu zasvěceného Bohu.
Kristova radiace původního pole záření k vám přichází jako záchranné vyzařování v osobě Ježíše a jeho služebníků. Nebe, ve
významu, o kterém jsme nyní hovořili, se sklání k Zemi a k lidstvu,
aby nás přimělo k vykročení, aby nám pomohlo, pokud je to naším
přáním, vstoupit na ostrov Isis.
V tělesnosti svých poslů k nám přichází Bratrstvo Šambaly.
Jejich příchod je zvěstován, je o nich řečeno, že se stanou jedněmi
z nás, vyjma hříchu. Tato signatura je postačující pro všechny, kteří
mohou v duchu porozumět. Když pak přijdou, zrodí se a ztratí se
v chlévě, v chaosu, v zákonitém nepořádku. A snaží se nás tak
dosáhnout na naprosto stejné úrovni, na jaké se nacházíme my.
Jestliže ve spontánním hledání reagujeme, pak je povolán první
učedník. To znamená, že reagujícímu člověku je podáno něco
z první nebeské moci jako nebeský chléb. Tak to jde krok za krokem
dál, až všech dvanáct sil daruje něco ze své původní zajaté síly,
v nevýslovné lásce k padlým bratrům a sestrám.
Symbolicky je to znázorněno tak, že jeden z Dvanácti musí
zradit původní dvanáctinásobnou substanci a její božské posly.
40
To znamená, že každému žáku je jasně dokázáno, že je absolutně
nemožné učinit byť jen nepatrnou část z dvanácti chlebů a dvanácti
ryb dialektickou skutečností. Nemůžete být donekonečna vázáni
na čas a prostor. Proto je zrádce zabit, dostal svůj díl.
A co se nyní stane? Poté, co bylo sesláno dvanáct záchranných
sil záření, přichází k nám sám Pán všeho života a zjevuje nám cestu.
Tato cesta je křížem. On touto cestou jde a povstává tak v Šambale.
Dvanáct sil však zůstává, aby jako jeho svědkové přinesli všem
bytostem evangelium vykoupení.
Je-li člověk zasažen, volán jedním z dvanácti paprsků, pak je
doveden ke kříži a je mu ukázáno, jak má křížovou cestou transfigurace jít.
A tam, na této křížové cestě, v srdci, v krizovém bodě, kde žák
musí vykročit od horizontální úrovně k vertikální, vedoucí pryč
z této přírody, tam, v tomto srdci dlí Isis, naše Matka, Matka života,
Růže. Tam se kříž stává Růžovým Křížem.
Matka milosti je v obměně představována jako lotos nebo jako růže.
Ten, kdo se jako žák na své cestě setká s touto růží, je blahoslaveným,
neboť získá-li růži, stává se silným a nemůže již nikdy zbloudit. Vrací
se zpět do klína Isis a vítá ranní hodinu naplnění.
O symbolu Růžového Kříže lze říci, že promítá cestu, pravdu
a život. To je pohled, který vás pravděpodobně nikdy předtím
nenapadl. Teď možná lépe než kdykoli předtím pochopíte Růžový
Kříž jako symbol vykoupeného člověka, jenž svou hodinu smrti
podle přírody nechal daleko za sebou.
Nezapomínejte, že zde nejste ve společenství, které si krátí čas
metafyzickými a esoterickými spekulacemi, nýbrž ve dvoraně, v níž
se zušlechťují svobodní zednáři kráčející ve šlépějích našeho
Mistra Ježíše Krista.
On, přenádherný, je nám Vším,
je Synem Matky Světa
a Synem Nejvyššího.
41
VI
POSLEDNÍ POZŮSTATEK
Nyní je jasné, že od prvních okamžiků pádu lidstva provázelo
Univerzální bratrstvo klesajícího člověka, aby ho na neznámém
území podpořilo a pomohlo mu při každém spontánním, poctivém
pokusu o znovunalezení správné cesty.
Bratrstvo neudržuje s člověkem, u kterého to přichází v úvahu,
pouze abstraktní spojení. Jeho dotyk a projev je velmi konkrétní
a projevuje se v chemicko-elementárním životě, aby se předešlo
jakémukoli tíživému zastínění ze zrcadlové sféry.
Současně musíte pochopit, že pomoc Bratrstva svým padlým
příbuzným se nemůže omezovat jen na pomoc člověku samotnému,
ale že se tato pomoc musí přirozeně vztahovat i na životní pole,
v němž padlý člověk bloudí. Člověk, který chce být čistý, nemůže
pobývat v domě, který stále víc chátrá a každou hodinou je víc
a víc zaneřáděn. Kdyby nebylo Univerzálního bratrstva, neexistovala by v dialektické životní skutečnosti již za poměrně krátkou
dobu žádná možnost regenerace.
Tento vznešený řád vytvořil proto v našich zsinalých místech
smrti a hrůzy vakuum, aby pro každého, kdo chce, bylo k dispozici
rozumné chemicko-elementární východisko, průchod k vzestupu
do původního světla. Je-li pravdou, že je nám, kteří jsme v nouzi,
nabízena záchranná ruka, pak také tato pomoc musí být přítomna
zde a musí být přijata jako rozumově-mravní báze vykoupení.
42
Existuje nepomíjivý úhelný kámen, který je neměnný. Pojmenuje-li někdo tento úhelný kámen „Kristus“, pak má dokonale
pravdu, pokud se zcela odpoutal od vší teologické dogmatiky
a mystiky, protože kolem těchto dvou pilířů teologické brány se
již ubíral nedozírný zástup lidí na cestě k odcizení se Bohu. Na
této bráně se téměř nevyléčitelně zranily milióny lidí.
Proto k vám moderní Růžový Kříž mluví o Gobi, jádru univerzálního doteku, o Bratrstvu Elohim, o skutečně svaté zemi
a o „posledním pozůstatku“, skrytém označení pro tento zástup
vznešených, kteří vyzařují Kristovo světlo, Kristovu radiaci
a Kristovu vibraci po celém světě a na všechny, kdo v hlubině bídy
potřebují a zaslouží si pomoc.
Oproštěno od jakéhokoli odchylujícího se myšlenkového směru
to tedy znamená: zde, v tomto místě krve a slz, je pro nás opatrován původní život, původní příroda, jako ve Svatém království,
jako nejnižší stupeň schodiště vedoucího ke skutečnému životu.
Toto geograficky označitelné vakuum a Bratrstvo, které ho pro nás
opatruje, je nazýváno „posledním pozůstatkem“.
Mnozí udiveně vzhlédnou, když se toto dozvědí, nebo přitom
i pokrčí rameny. My vám ale říkáme, že v moderním Růžovém
Kříži existují žáci, kteří ostrov Elohim našli nebo jsou na cestě
k tomuto Caphar Salama. A říkáme vám, že o tom svědčí všechny
svaté spisy a poutníkům, kteří chtějí najít oázu Gobi, podávají
všechny potřebné informace.
Lidem západní Evropy bude mít pravděpodobně nejvíce co říci
Bible. Proto vás odkazujeme na jeden z nejstarších příběhů v ní
obsažených, totiž na událost mezi Abrahamem a Melchisedekem.
V Mojžíši I, 14 čteme: „Melchisedek, král Sálemu, přinesl chléb
a víno; byl knězem Boha Nejvyššího. Požehnal mu a pravil:
Požehnán buď ty, Abrahame, Bohem, Nejvyšším, který stvořil nebe
i zemi. A Abraham mu dal desátek ze všeho.“
43
Dále víte, že Ježíš je nazýván veleknězem řádu Melchisedeka.
I Ježíš přinesl chléb a víno a jako Melchisedek uzavřel svazek
s Abrahamem, takže lze také hovořit o svazku s Ježíšem, Pánem.
Dále je řeč o Janovi, apoštolu lásky, který v duševní izolaci,
v osamělosti, dlí na Patmu. K němu přichází On, Syn člověka, jenž
tudy prochází uprostřed mezi sedmi zlatými svícny a ve své pravici
drží sedm hvězd.
Ten, kdo mohl pochopit něco z podstaty Bratrstva Šambaly,
rozpozná tuto řeč a signaturu Prvního a Posledního. Je to signatura
Původního člověka, jenž k nám chce přijít v Posledním pozůstatku
z milosti a v nezměrné lásce.
Ale vraťme se ještě jednou zpět k Abrahamovi – ve snaze co
nejlépe porozumět. Kdo byl Abraham? Je nazýván Hebrejem,
synem Hebera. V řeči transfigurace to znamená, že je žákem školy
transfigurace, znovuzrození.
Abraham, Hebrej, je člověk, který přechází, prolamuje se
z jednoho života do života jiného. Na své cestě pokročil daleko,
neboť jeho ramena již zakrývá plášť, závoj nového života. Tento
plášť je naznačen jako jeho bratr, bratr Lot, závoj Univerzálního
světla.
V životě takového žáka ale zpočátku ještě není plášť nového
života jeho neoddělitelným majetkem. Je to jako u světla světelné
bóje, která se zvedá a potápí; nebo jako u světelného majáku:
paprsky pohladí zemi, a pak ji opět zanechají v temnotě.
V této fázi se žák ocitá ve velkých těžkostech. V zápasu
o osvobození se často střídá plášť univerzálního světla s temným
klamem dialektiky. Žák musí projít s odvahou lva vnitřním bojem,
aby si uchoval svůj skutečný majetek.
Čteme proto, že bratr Abrahama je zaveden Kedorlaómerem do
zajetí. Kedorlaómer je „šiřitel temného klamu“. Jakmile žák
rozpozná, že temný klam chce vypudit jeho nově nabytý majetek,
zavolá své bojovné hrdiny. Abraham vede svých tři sta osmnáct
mužů do pole proti Kedorlaómerovi.
44
Pochopíte, že v tomto vzorci vidíme dvanáct sil, oněch dvanáct
nebeských sil, které musí vést ke vzkříšení. Žák na stezce žije
z těchto dvanácti nových pokrmů, a jakmile je vědomě asimiluje,
nemůže již o plášť nového života přijít.
Moderní filosofie Růžové Kříže je tímto klasickým bojem
starověku dokonale vysvětlena. Neřekli jsme vám již, že podstata
dialektické přírody, temný klam, musí být opuštěn, aby nás zahalilo opravdové roucho nového života? A nejsou nám k dispozici
síly, abychom dovedli tento boj k dobrému konci?
Když žák, který opravdu chce, na tyto síly apeluje, nebudou mu
odepřeny. Když žák opravdu bojuje, dosáhne pak také údolí Šáve,
to znamená nejhlubšího bodu zármutku a bídy, nejhlubšího bodu
rozlomení jeho přirozenosti.
V tomto nejhlubším bodě se žák setkává s Pánem všeho života,
s knězem řádu Melchisedeka, který existuje v této nepřátelské
přírodě jako „poslední pozůstatek“. Toto setkání Abrahama
s Melchisedekem v údolí Šáve je totéž, jako setkání Jana Křtitele
a Pána Ježíše na Jordánu. Jordán nám přináší tytéž myšlenky jako
údolí Šáve a zcela tytéž ideje jako ostrov Patmos.
„Melchisedek, král ze Sálemu, přinesl chléb a víno a požehnal
mu.“ Plášť je žáku znovu obléknut a nemůže mu již být nyní
odebrán, protože pole záření, plášť, nová Lipika, je nyní spojeno
přímo s magnetickým duchovním polem. Starý stav mikrokosmu
byl v principu obnoven a žák již není žákem, ale stal se pod vedením
božského architekta stavitelem.
Je-li žák podle řádu Melchisedeka nasycen chlebem a vínem,
znamená to, že po dokonaném boji může být asimilován dvanáctinásobný chléb univerzálního života a demonstrován jako pole
záření, jako plášť. Díky vínu Ducha stojí pak žák neotřesitelně
jako skála.
Ve dvoraně Růžového Kříže se Poslední večeře podává denně;
to znamená, že dvanáct sil univerzálního života, nebeský chléb
45
a víno univerzálního Ducha Bratrstva, jsou podávány všem, kteří
se blíží Růžovému Kříži.
Teď mohou nastat dvě možnosti. Buď je asimilujete, nebo vás
duch vína opije. Vznikne opojení, které může doslova vést k fyzické
opilosti, k šílenství a prudké opozici. Sousto namočené ve víně
dohnalo Jidáše k činu.
Rozhodnutí vystupovat jako protivník svatého díla buď otevřeně,
nebo vskrytu (to záleží zcela na charakteru dotyčného), se připravovalo a připravuje právě v chrámu. Dary řádu Šambaly, chléb
a víno, mají vždy demaskující účinek, rovnají se rozkazu: „Co chceš
učinit, učiň brzy!“ Existuje tedy večeře vítězství a večeře prohry,
rozsudku.
Můžete si pro utvrzení vzpomenout ještě na legendu o Noemovi.
Noe znamená přesně totéž co Melchisedek. Je škoda, že tato
legenda, jako tolik jiných v Bibli, byla žalostně znetvořena.
Víte, že Noe připravil nové životní možnosti pro nástupce
kosmické revoluce, jako to stále činí Elohim.
A co činí Noe – v souladu s klasickou úlohou Elohim – zasazuje
vinný keř. Ale již brzy leží mnoho noemovců, žáků, kteří na stezce
„zkoušejí“, opilých ve svém stanu, ve svém mikrokosmu. Víno
Ducha se chová k jejich životnímu poli disharmonicky a namísto
osvícení v Duchu a Duchem vzniká opak, totiž větší zapouzdření.
Toto vám musíme říci.
Proto je dobré zde ještě krátce vysvětlit, jakým způsobem může
a musí žák takové opilosti uniknout. Žák jí může ujít, povede-li jako
Abraham správný boj, a to s 318 bojovnými hrdiny. Tuto formuli
jsme právě přešli, nyní se ale u ní chceme pozdržet a uzavřít to.
Ve svaté vědě transfigurace tato formule znamená, že dotyčný
žák zcela vyprázdní své duševní vědomí, svou bytost „já“ podle
přírody, a tak postupně umírá smrtí přírody, čímž nastane dokonalý
průlom z nízkého života, vítězství nad smrtí. Začnete-li tento
komplikovaný proces s odvahou a pevným odhodláním, připadne
vám vítězství nad Kedorlaómerem, tím černým ve vás.
46
Bratrstvo Šambaly, které se jako poslední pozůstatek zjevuje
k naší spáse, působí v naší přírodě v sedmi paprscích, v sedmi
skupinách. To neznamená v sedmi různých duchovních školách
pro různé rasy, nýbrž v jednom systému sedmi sedmikruhů, jak
jsme to popsali v Dei Gloria Intacta.*
Proto každý žák, který ví, jak dokonat stezku, a který dosáhl
svého Šáve, svého Jordánu, svého Patmu, zažije jednou setkání,
spatří Syna člověka, stojícího uprostřed mezi sedmi zlatými
svícny a se sedmi hvězdami ve své pravici.
Tento Syn člověka mu požehná a občerství ho chlebem a vínem.
„Pán lámal chléb a pravil: Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které
se za vás vydává; čiňte tak na mou památku, pro přetrvávající spojení. Potom vzal také kalich po večeři a řekl: Tento kalich je nový
zákon v mé krvi, která se za vás prolévá. Pijte z něho všichni. Čiňte
tak pro přetrvávající spojení. Neboť kdykoli budete jíst tento
chléb a pít z tohoto kalichu, budete zvěstovat smrt Pána, dokud
On nepřijde.“
Když ve dvoraně školy Růžového Kříže přijímáte chléb a víno
– a k tomu dochází již vaší přítomností v chrámu – pak je jen jedna
možnost, jak uniknout opilosti a zapouzdření: vaše hříšná duševní
bytost musí zemřít. Musíte, po příkladu Krista, denně realizovat
duševní odumírání dle přírody ve vašem vlastním nejhlubším „já“.
Pak ve svém mikrokosmu zvěstujete smrt Pána.
Jdete-li touto stezkou svobodného zednářství, nebude vám
koruna života upřena. Pak budete také schopni odevzdat desátek,
jako Abraham Melchisedekovi; to znamená, že nabídnete celou
plnost své nové bytosti Bratrstvu a v jeho službách budete psát
svých sedm dopisů obcím v Asii.
Pak teprve jste zralí být povolanými služebníky Světla.
* Viz Jan van Rijckenborgh, Dei Gloria Intacta. Rozekruis Pers, Haarlem, 1991.
47
VII
DVOJÍ ELOHIM
Mluvili jsme již víckrát o Elohim. Je to vznešené označení pro
„Univerzální bratrstvo“, zjevení původního lidstva, působící pro
své padlé bratry a sestry. Tito Elohim tvoří vznešený a božský
zástup, který ve službách Nejvyššího stavitele zachovává dialektické lidstvo ve světě jevů a dělá vše možné, aby ho přivedlo zpět
k původnímu životu. Abychom tyto Elohim přiblížili vašemu
vědomí tak, abyste jasně pochopili, že se zde jedná o velmi aktuální
síly, můžeme je označit předně jako „Svatý Duch“.
V běžném křesťanském chápání je „Svatý Duch“ známým pojmem. Svatý Duch je tím Mocným, který zprostředkovává světu
a lidstvu Boží vůli. V jistém kabalistickém členění znamená
„Elohim“ „Božího Mocného, který vydechuje Ducha nad vodami“.
Svatý Duch je vykonavatelem božské vůle a v metafyzickém
pojetí je nám velmi blízko, třebaže velmi neskutečně.
Nejnovější teologie, s označením „švýcarská“ nebo „barthiánská
teologie“ objevila, že bez Svatého Ducha je každé náboženské
hledání a zkoumání neplodné. Tím nevědomky vypovídá, že
stezkou nelze jít bez pomoci Bratrstva Gobi a spojení s ním.
Toto univerzální a vznešené spojení může být viděno jak přímo,
tak i nepřímo. Přímé spojení je tělesná konfrontace s někým z bratrů
nebo sester řádu Elohim. Nepřímé spojení se vztahuje na silové
radiace z nich vycházející. V dotyku Svatého Ducha existují tedy
dvě fáze. Bible se o těchto dvou fázích nebo stupních zmiňuje na
48
více místech. K tomu se ještě vrátíme. Dále je třeba mít na zřeteli,
že každé z těchto dvou spojení musí být rozlišeno na dva náhledy,
totiž na mužský a ženský. Existují mužští a ženští Elohim a také
silové vyzařování Svatého Ducha má zřetelně mužský nebo ženský
akční rádius.
To, co se v naší filosofii nazývá „stezkou“, není jen symbolickým
naznačením cesty, kterou žák může jít k novému, osvobozujícímu
životu, ale tato stezka je zároveň nejvyšší realitou. Stezka začíná
v okamžiku, kdy žáka zasáhne síla záření Svatého Ducha a on se
pak, veden touto silou, ubírá kupředu. Takovýto žák je pak stále
více naplňován Svatým Duchem, to znamená, že síla záření roste
stejnou měrou, jakou žák postupuje na stezce. Je pro něj vůdčí
hvězdou, vedoucí do Betléma.
Univerzální filosofie nás učí, že z Elohim vychází dvanáct
paprsků. V symbolice je těchto dvanáct sil nazýváno chlebem,
dvanácti chleby. Uvážíte-li dále, že Betlém znamená „dům chleba“
a v Evangeliu jsou mudrci, vedeni hvězdou, dovedeni do domu
chleba, pak vám to bude dokonale jasné. Cesta do Betléma je
stezkou k Pánu všeho života. Tam Ho naleznete, opravdového
člověka, královského člověka, krále Židů neboli Judejských.
Původní, duchovní význam slova „žid“ nás spojí s pojmem „lev“.
Kombinaci těchto dvou slov najdeme také ve slově Gobi.
Mluvíme-li k vám o oáze v poušti Gobi, pak hovoříme stejně
jako staří a klasikové o Betlému, o domě chleba.
Nyní musíte dát na něco pozor. Chcete-li být skutečně žáky,
chcete-li opravdu jít stezkou, to znamená, chcete-li být na cestu
dovedeni Svatým Duchem a nikoli svévolně studovat a experimentovat, a tedy následovat pud své dialektické ctižádosti,
pak Betlém, do něhož vás chce dovést síla záření Svatého Ducha,
leží často ve zcela jiném směru, než si vy myslíte. V této souvislosti bychom vás ještě chtěli upozornit na to, jak byl povolán
Christian Rosenkreuz. Jak se vše událo zcela jinak, než si on
představoval.
49
Možná se domníváte, že stezka je přímá linie mezi dvěma body.
Představujete si dům chleba, pramen Elohim, na nějakém velmi
izolovaném území, ve vakuu. Musíte si však uvědomit, že Betlém
se nachází zde. Mudrci nalézají krále Židů ve chlévě, v realitě pekla
dialektického bytí.
Cesta k Elohim proto nevede do nějakého zvláštního území, ani
do zrcadlové sféry, ale najdete ji tady. Proto je v posvátné vědě
Svatý Duch nazýván též „planetárním Duchem“. Dotyk Svatého
Ducha, účinek jeho záření, vede žáka středem skutečného života
a k intenzivní práci, protože záchrana jediného člověka znamená
současně povolání a probuzení mnoha dalších.
Ve dvoraně vás voláme ke stezce; ve dvoraně se ale ještě nenacházíte na stezce. Na stezce stojíte, jakmile se vás Svatý Duch
dotkl silou svého záření, dokázali jste jej přijmout a reagovat na
něj. A reagujete-li, pak jste Svatým Duchem vyvedeni do pouště.
To svědčí o úkolu ve vlastním bytí a úkolu ve světě. Ten, kdo stojí
v síle záření Elohim, ví, co má dělat. Svatý Duch mu to řekne.
Signatura takového žáka je s tím v souladu dvojím způsobem.
Projevuje vnitřní růst, neustálý vnitřní vývoj. Současně odhaluje
pracovní pole a vrhá se střemhlav na stezku služby. Proto vás v této
souvislosti odkazujeme na Martu a Marii. Marta, sloužící, a Marie,
která seděla Ježíši u nohou. Marta dělala jako žačka větší pokroky
než Marie, jak říká mistr Eckehart. Marta znala jak život pozorování, tak i život činnosti. Marie se zatím ještě nacházela v životě
pozorování, v přípravách na svou práci. Bez života pozorování
nemá život činnosti žádný smysl a nepřináší žádný výsledek.
Marta chtěla svou otázkou zjistit, zda její milovaná sestra Marie
už vyrostla z pozorovací fáze a mohla tak přejít k velkému Dílu
spásy. Ježíšova odpověď jí však objasnila, že pro Marii tato fáze
ještě nenastala. Proto bylo v té chvíli pro Marii správné posadit se
k nohám Mistra a ztratit se v pohledu do nitra. Ve svém stavu
zvolila nejlepší možnost. Doufáme, že toto správně pronikne
k vašemu vědomí.
50
Bez dotyku Svatého Ducha nejsme nic a nedokážeme nic. Bez
dotyku síly záření Univerzálního bratrstva není možné žádné
individuální osvobození a nelze rozvíjet žádné osvobozující dílo
pro lidstvo. To, co nazýváme povoláním a „mandátem“, je dotyk
Svatého Ducha. Teprve po vylití Svatého Ducha šli učedníci do
práce. Marie a ostatní svaté ženy jim teprve potom pomáhaly při
výkonu jejich mandátu.
Vůle žáka musí být roznícena v Bohu. Pokud v něm plane ještě
svévole, vůle přírody, je každá práce vykonávána z dialektických
ambic a vznikají jen těžkosti. Pak vzniká tlačenice o nejpřednější
místa, potom vznikají, jako u učedníků v jejich přípravné fázi,
rozepře, kdo je nejlepší a největší.
Ve dvoraně Růžového Kříže je každý, kdo chce, spojen se silou
záření Svatého Ducha. Když je nějaký žák pro tento dotyk zralý,
pak přijme povolání, pak se mu stezka uvolňuje. Na této stezce
nikdy nedojde ke střetnutí s jiným bratrem nebo sestrou, neboť
pravá stezka přináší jen harmonii a velké vzájemné porozumění.
Život pozorování a život činnosti nejsou nikdy v rozporu. Oba
sledují hvězdu, která je vede do domu chleba, do Betléma,
k novorozenému králi Židů.
Žák, který dosáhne Betléma, objeví novorozeného krále ve vlastní
bytosti, zrod nového člověka v mikrokosmu. „I kdyby se Kristus
tisíckrát narodil v Betlémě, a ne v tobě, byl bys přece ztracen.“
Když novorozený král Židů povstane v mikrokosmu, pak stará vůle
zemřela, pak zanikl král přírody.
A nyní vás chceme postavit před jádro našeho tématu, neboť k vám
chceme hovořit o dvanácterých Elohim. Co to znamená?
Obeznámili jsme vás již s faktem, že existují mužští a ženští
Elohim, a že oba tyto náhledy jsou také zřetelně rozlišeny
v působnosti Svatého Ducha. Je to tvůrčí princip a rodící princip,
rozumový a utvářející princip. Toto dvojí působení je zcela neseno
a tvořeno bratry a sestrami řádu Šambaly.
51
Nikde se neprojevuje podstata dokonalé harmonie v tomto Bratrstvu lépe, jako právě ve spolupůsobení těchto dvou sil záření
Svatého Ducha. Nic ve světě dialektiky se s tím nedá srovnat. Obě
tato záření se vyvíjejí při každé činnosti Svatého Ducha.
Mužský paprsek přivádí žáku dvanáct sil; dílo rozvoje závisí na
ženském paprsku. Dovedení ke stezce obstarává opět mužský
paprsek, opatrování a trvalé sycení paprsek ženský.
Právem hovořili staří mudrci v souvislosti s Bratrstvem Gobi
o světovém Otci-Matce. Vnikne-li bratr do lidského srdce, pak je
sémě rozvíjeno sestrou. Bratr žne, mlátí a nosí zrno do stodoly.
Sestra hněte těsto a peče chléb. Společně zažívají štěstí a radost,
že žák bude jíst živoucí chléb.
Toto dvojí snažení Univerzálního bratrstva je v Bibli označeno
jako snažení andělů. Svědčí o tom nesčetné náznaky v písmech.
Vyjde-li paprsek Svatého Ducha k nějaké skupině hledajících lidí,
aby se jich, je-li to možné, dotkl, pak je tento jeden paprsek síly,
tento dotyk také absolutně neosobní. „Království nebeské k nám
přichází v síle“, říká Pavel. Na základě této skutečnosti můžete
bezprostředně rozlišit pravdu od lži, neboť síly zrcadlové sféry se
vás stále snaží nalákat k osobnímu setkání.
Zasáhne-li nás silový paprsek Svatého Ducha, pak v tom odhalíme signaturu, totiž znamení jeho původce nebo původkyně.
V takovém projevení se nachází struktura siločar, určitá podobizna.
Je to portrét cíle a podstaty projevené síly, avšak i obraz vznešeného Bratrstva. Proto mluví Bible o věštcích a prorocích, kterým
se zjevili andělé a o všech, kteří byli zralí a přijali dotyk Svatého
Ducha.
V takovém projevení Bratrstva Šambaly existuje i zvuk. Účel
a podstata se současně rozezní ve zvuku; proto se praví, že andělé
oznamovali, doručovali sdělení nebo nechali zaznít volající hlas
nebo varování. Stejně tak všichni, kteří byli takovým dotykem
zasaženi, zažili dokonalý vjem, při kterém nic není ponecháno
náhodě.
52
Tak vám nakonec bude zřejmé, že žák na stezce obdržel nebo
obdrží vše, po čem může toužit. Svatý Duch se mu zjeví jako učitel.
Svatý Duch k němu mluví a krok za krokem jde před ním po stezce,
a přesto je vyloučena každá osobní vazba. Světlo na stezce, paprsek
Bratrstva, dvojí Elohim – všichni jsou mu vším ve všem.
Kéž je tomu tak jednou u všech lidí.
53
VIII
HLUBINA POZNÁNÍ
Ve všech posvátných a svatých spisech objevujeme, že se slovo
„hlubina“ nebo „propast“ používá v různých významech a s různými záměry. Obecně je označením „hlubina“ upozorňováno na
různé zemské sféry naší planety; občas se mluví zejména o jedné
ze zemských vrstev. Žáku Univerzálního učení je známo, že zemské sféry jsou silová a životní pole v rámci planetárního tělesa,
v nichž se projevují jisté síly a určité formy života. O charakteru
těchto sil a tohoto života se hovoří málo, profánním lidem to
zůstává skryto.
Chcete-li si o tomto tajemství udělat představu, pak musíte
porovnat makrokosmos s mikrokosmem. Mikrokosmos, jak jsme
již řekli, je obdivuhodným spojením aspektů a možností, které jsou
v hříšném stavu, v němž lidé žijí, zcela spoutány a oslabeny;
naproti tomu jiné, méně žádoucí možnosti a síly hrají hlavní roli
a násilně přebraly celkové vedení.
Stejně tak je tomu i u makrokosmu. Různé zemské sféry se
nemohou v tomto přírodním řádu vůbec projevit, ačkoliv by jejich
manifestace byla velice žádoucí. Naproti tomu jsou otevřeny jiné
hlubiny, které by měly zůstat uzavřeny.
Tak nám Bible vypráví o propasti, z níž vystoupila šelma, která
svou proradnou mocí proměnila tento svět v hrozné peklo. Je nám
prorokováno, že jednou bude tato pekelná silová radiace se všemi
jejími následky opět svržena zpátky do své propasti.
54
Dále se mluví také o hlubině poznání, sféře Univerzální moudrosti. Je to hlubina, sféra, která byla odjakživa ve spojení
s Univerzálním bratrstvem a Kristem, předávajícím nám božskou
moudrost. S touto sférou se spojil Pán Ježíš po křížové cestě na
Golgotu. Sestoupil až do nejhlubších částí Země.
Všechny sféry, síly a stavy, které se tím vyjadřují, odpovídají
silám a stavům, které se projevují na zemském povrchu. Říká-li
se: „Člověk pochází ze země, je pozemský“, pak musíte pochopit
hluboký smysl těchto slov. Šelmu, která vystupuje ze země, vyvolávají sami lidé, kteří nesou znamení této šelmy a zvěstují ji.
Stejnou měrou, jakou člověk je nebo není svatý, se manifestují
i všechny síly zemských vrstev, ať už svaté, či nesvaté.
Každý člověk nese ve své bytosti signaturu sil, s nimiž je spojen.
Je zřetelně viditelná. Ale ještě více se pozná z jednání, nosí-li
člověk znamení šelmy; stejně tak je rozpoznatelné, když někdo
přijme znamení Syna člověka. Proč se říká, že takové znamení je
vidět na čele? Protože čelní dutina je prvním a nejzřetelnějším
svícnem, jímž člověk prokazuje ducha, který jím hýbe.
Možná znáte dílo italského filosofa Scipia Sighele Psychologie
davu a masových zločinů.* Ukazuje tu, jak dav lidí běžného
materialistického druhu, individuálně normálního typu, spojením stejně nasměrovaných instinktů může vyvolat strašlivou zločinnost.
Sighele má naprostou pravdu. Kolektiv může stejně nasměrovaným jednáním, myšlenkami nebo pocity vyvolat z hlubin síly,
které napáchají hrůzy.
Proto také pochopíte, že větší skupina entit s určitou vnitřní
kvalitou může být schopna otevřít hlubinu poznání. Tak to činí
Universální bratrstvo, pokud se jeho snahy zaměřují na pomoc
padlým bratrům a sestrám na této planetě.
Bratrstvo Šambaly prorazilo takovou šachtu spojením lásky
a síly. Přineslo spojení mezi hříšným zemským povrchem
* Drážďany a Lipsko, 1897. Původní titul: La folla delinquente, 1892
55
a hlubinou, sférou Univerzální moudrosti. Toto Bratrstvo naplno
otevřelo pokladnici hlubiny každému, kdo je toho hoden, jak o tom
zpívá žalmista. Proto v tomto Bratrstvu vystupuje pravá podstata
Kristova.
Nemá samozřejmě žádný smysl to zkoumat nebo nad tím uvažovat, i kdybychom toho byli schopni, jak Bratrstvo Šambaly
otevřelo hlubinu poznání. Měli byste pochopit, že to udělalo.
A budete to moci pochopit, vykročíte-li na stezku, která vás vede
tomuto Bratrstvu vstříc.
Téměř všechna svatá písma zvěstují zářící skutečnost, že Bratrstvo toto svaté dílo vykonalo. Šachta neboli průrva mezi hlubinou
poznání a Svatou zemí, kde se tato průrva dotýká povrchu, je
popsána např. Izajášem jako strom, jehož kořeny sahají hluboko
do země a jehož koruna se vypíná až k oblakům.
Slyšeli jste samozřejmě o stromu života, skutečném prameni
moudrosti, z něhož původní člověk žil. Ale Izajáš říká: „Strom
života je uťat, stal se pařezem.“ Hlubina poznání byla uzavřena.
Izajáš nazývá pařez stromu života „Jišaja“, což znamená: záchranný
proud síly. „Hleďte však,“ zvěstuje prorok, „vzejde proutek
z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.“
Přerušené spojení bylo obnoveno v Bratrstvu řádu Melchisedeka.
Strom života, „na kterém spočine Duch Pána, Duch moudrosti
a rozumu, Duch rady a síly, Duch poznání a bázně Pána“ znovu
ožil. Tím byla prorokem charakterizována síla a povaha hlubiny
poznání, té hlubiny poznání, která je Kristem. Bratrstvo Šambaly
čerpá z této hlubiny věčnosti, aby, podle svědectví v Lukášovi 1,
„svému lidu poskytla poznání spásy“.
Musíme vám nyní v návaznosti na předešlý výklad mnohé sdělit.
Aby bylo toto poselství pochopeno, musíme vám nejprve objasnit,
jak Univerzální bratrstvo, jako strážce pravé duchovní a božské
moudrosti, tento majestátní poklad používá, aby pomohlo lidstvu.
56
Když hierofant asimiluje, vdechuje toto Kristovo záření, pak se
v něm a jím nejprve transmutuje na vibraci, která může být přijata
skupinou lidí, na kterou se chce obrátit. Uskutečnila-li se tato
transmutace, je pak takto transformovaná vibrace vyzařována ke
skupině lidí, pro něž je určena. Je také možné, že je určena jen pro
jediného člověka. Ale – ať tak či tak – ani částečka této energie
nemůže být a nebude promarněna.
Jakmile žáka nebo posluchače ve dvoraně Růžového Kříže tato
pro něj určená vibrace zasáhne, vnikne zcela do jeho aurické
sféry. Dokonce i když je mezi vysílajícím a přijímajícím velká
vzdálenost, může se tento přenos uskutečnit. Vysílající pak svými
myšlenkami vyvine určité vibrační schéma. Je také možné hovořit
k přijímajícímu bezprostředně, jak se to děje například ve dvoraně
Růžového Kříže.
Transmutace a vyzařování závisí tedy zcela na ovládání tajné
vědy, která vyzařujícího, čili transformátor, uschopňuje vykonat
práci správným způsobem. Toto transmutované záření se nedotkne
ani jediného člověka, který o to sám nepožádal. Přítomnost ve
dvoraně se dá pochopitelně jako taková prosba chápat.
Jakmile žák přijal sílu záření ve své aurické sféře, vznikají dva
účinky, které se opět rozlišují na dva náhledy. Dochází k dvojímu
působení ve svatyni hlavy a také ve svatyni srdce. Toto dvojí
působení můžeme označit jako „přitažlivost“ a „odpudivost“
neboli „sympatii“ a „antipatii“.
Je-li žák zasažen silou záření, pak musí nastat zpětné působení.
Taková reakce se nemůže nedostavit. Tak jako v každém organismu
působí sluneční energie, tak je tomu i s touto energií záření. Zcela
zákonitá reakce je nevyhnutelným následkem. Tyto následky
chceme nyní blíže prozkoumat.
Reakce je buď sympatická nebo antipatická. Odmítá-li žák
impuls v jedné nebo v obou svatyních, což je častý případ a někdy
je odmítnutí doprovázeno velmi podrážděnou náladou, tak je
57
přesto reakce tak silná, že dotyčný nemůže v žádném případě
setrvat u svého dosavadního způsobu života. Cítí se být vyrušen,
více či méně odhalen. Vnímá impuls jako šrámy, je rozhněván a své
pobouření vyjádří v souladu se svou kulturní úrovní.
Tento antipatický lék zapříčiní takovou rozpolcenost a znepokojení, že po nějaké době přece jen přijde sympatická odpověď,
i když v některých případech musí být uskutečněno ještě jedno
nové otočení kola smrti a zrození.
Reaguje-li žák sympaticky, pak to v žádném případě neznamená,
že také správně chápe a cítí. Jedná se jen o to, že je žák připraven
přijmout impuls, staví se k němu harmonicky. Také tento žák je
přijatým impulsem puzen do procesu. Setkává se s problémy
a těžkostmi. Nejsou mu posílány z vnějšku, nýbrž, vyburcovány
odhalujícím světlem Bratrstva, vyplývají na povrch napětí jeho
vlastního vědomí a charakteru. Žák je konfrontován sám se sebou.
Tak se může stát, že ve zmítání se nahoru a dolů v této životní
bouři se jeho sympatická reakce změní v antipatickou.
Proto se dvorana duchovní školy skutečně podobá rozbouřenému, vzdouvajícímu se moři, na kterém jsou tu a tam pohozeny
lodičky. Tak budete moci pochopit, že setrvání v duchovní škole,
bez ohledu na vaši počáteční reakci, slouží navždy vašemu věčnému štěstí.
Krátce shrnuto je tomu tak: učitel musí nejprve přijmout radiační
sílu Kristovu; potom je tato radiační síla vědecky transmutována
a v souladu s tím vyzářena; nato proudí dechovým polem žáka
a může tak působit v obou svatyních, čímž v obou případech, ať
sympaticky či antipaticky, vyvolá hluboké vzrušení.
Tím je nastíněna charakteristika toho, jakou metodou Bratrstvo
na žáka působí. Působnost Bratrstva ve svatyni srdce je označována
jako mystický vývoj; působnost ve svatyni hlavy jako vývoj
magický. Věda, kterou jsou tyto účinky vyvolány, se nazývá
Královským uměním. Síla, kterou je toto umění prováděno, je
božská moudrost, ovoce ze stromu života. Tato božská milost je
58
pro každého, kdo, sám o sobě ztracen, chce opustit prasečí koryto
s mlátem a vydat se na cestu, aby našel ztracenou Otčinu.
Po všem, co bylo řečeno, musíte nyní sami pro sebe zjistit
následující: velcí vyslanci nebeského Bratrstva, které nazýváme
zakladateli náboženství, v podstatě žádné náboženství nezaložili,
neorganizovali žádné církve, nenapsali žádné knihy a nesestavili
žádné učení, nezaložili žádné školy mystérií. Ti všichni přinášeli
lidstvu totéž poselství:
Musíte ze svého těla, ze své osobnosti ve vlastním mikrokosmu
zbudovat chrám, musíte ve své vlastní skutečnosti bytí založit
církev. To znamená, že musíte učinit všechno možné, abyste
impuls nebeského Bratrstva přijali správným způsobem ve vlastní
svatyni srdce. Dále musíte celou osobnost zasvětit na vlastní vnitřní
duchovní školu tak, že se naučíte ve svatyni hlavy dokonale
rozumět záměrům Bratrstva.
V charakteru této metody Univerzálního bratrstva můžete rozpoznat čtyři paprsky:
1. paprsek univerzální moudrosti;
2. tajuplnou vědu rytmu;
3. paprsek magického prvku, to je vstup moudrosti do svatyně
hlavy prostřednictvím rytmu;
4. paprsek mystického prvku, to je upevnění Boží moudrosti ve
svatyni srdce prostřednictvím rytmu.
Tři z těchto paprsků jsou v tomto světě imitovány. Tím zůstává
čtvrtý hermeticky uzavřen pro každého člověka, který se oddává
imitaci prvních tří paprsků nebo jednoho z nich. Tyto tři imitace se
jmenují: umění, věda a náboženství.
V prvním případě je božský rytmus napodobován v mnoha svatostáncích umění. Téměř bez výjimky pak vzniká rytmus zrcadlové
sféry.
59
Ve druhé imitaci jsou zřizovány duchovní školy pro využití
magických znalostí.
Ve třetí imitaci vězí milióny církví v beznadějné nejednotnosti
a ve zmatku experimentů.
Tyto tři imitující paprsky jsou bez výjimky zcela nepoužitelné
a nanejvýš nebezpečné, neboť lidstvo zdržují od jediné stezky a od
pravého života.
Ve vašem vlastním mikrokosmu musíte vystavět jak chrám, tak
i duchovní školu. Tuto dvojnásobnou cestu nazýváme zasvěcením
a vlastním svobodným zednářstvím. To není žádná novota moderního Růžového Kříže, o této dvojnásobné cestě mluví již Lao-c´
a svědčí o ní Premisy Herma Trismegista.
Když se hledající člověk takto skutečně stane členem Univerzální církve a žákem Univerzálního bratrstva, je v daném okamžiku
spojen se samotným Královským uměním, což znamená, že
pronikne až k moudrosti rytmu stromu života. Kdo má uši k slyšení,
ten slyš! V tomto rytmu se stane výhonkem na stromu života,
ponoří se do hlubiny poznání a společně s ostatními stojí na
stezce služby.
Doufáme a prosíme, aby jednou tuto církev a tuto školu stavěli
všichni naši bratři a sestry a pronikli k této věčné kráse pravého
umění, aby se naplnila slova z Izajáše 11: „Země je naplněna
poznáním Pána.“
60
IX
DCERY SVATÉ ZEMĚ
Protože se akční rádius Duchovní školy Zlatého Růžového Kříže
již delší dobu rozpíná až ke sféře působení Bratrstva Šambaly, byli
jsme jako služebníci školy uznáni hodnými smět pohlédnout na
její působení a proniknout poněkud více k jejímu způsobu vyjadřování. Proto nesmíme našim žákům zamlčet, že jsme objevili, že
se ve sféře působení tohoto vznešeného Bratrstva velmi zřetelně
vyvíjejí dva různé paprsky. V této souvislosti můžeme hovořit
o hierofantní spinální síle a o hierofantní astrální síle.
Hierofanti mužské linie nacházejí svou působnost ve spinální síle, hierofanti ženské linie v síle astrální. Spinální síla má
v mikrokosmu své ohnisko ve svatyni hlavy a astrální síla ve
svatyni srdce.
V řeči Univerzální moudrosti se spinální síla ve spolupůsobení
se svým ohniskem v mikrokosmu nazývá „Adam“. Astrální síla ve
spolupůsobení se svým ohniskem v mikrokosmu se nazývá „Eva“.
Pojem „Adam“ obrací naši pozornost k myšlenkovému životu,
sídlícímu ve svatyni hlavy. Výraz „Eva“ se vztahuje na citový
život, trůnící ve svatyni srdce. Adam je také symbolizován hadem,
protože spinální systém, počínaje v dutině čelní a v plexu sacralis
konče, má skutečně tvar hada.
Eva je symbolizována různými způsoby, jimiž je vždy vyjádřena
životní síla. To je zřejmé a pochopitelné, neboť svatyně srdce je
pramenem a ohniskem životní síly.
61
Jestliže jste tímto krátkým a jednoduchým vysvětlením získali
alespoň trochu pojem o mystériu Adam-Eva, pak je možné, že se
pro vás některá temná místa v Bibli začínají pozvolna vyjasňovat.
Spinální síla má dva náhledy, abstraktní a konkrétní; ve srovnání
s astrální silou je jemnějším, měkčím zářením.
Když nyní síly vytvářející skutečnost lidské bytosti zkoumáme
ve skupině dvanácti aspektů, pak nejvýše stojí obě spinální síly,
níže se nacházejí obě astrální síly a pod nimi opět čtyři éterické
síly se svými složkami. Tím jsme tedy naznačili dvanáct silových
působení v mikrokosmickém systému. V řeči moudrosti jsou
nazývány dvanácti chleby nebes nebo dvanácti obětními chleby
v chrámu.
Při tvorbě systému nastupuje nejprve spinální síla. Má podobu
ohnivého hada. Z jeho boku proudí určitá vibrace, která působí
přitažlivě na astrální sílu; za spolupůsobení obou sil proudí étery
do systému. Konečně se kolem obou začíná rýsovat znatelná forma.
Nyní pravděpodobně pochopíte symbolický příběh, který říká,
že nejprve byl Adam, pak Bůh z jeho boku vyňal žebro, z něhož
povstala Eva, jemu ku pomoci. Z tohoto svatého a božského
spolupůsobení se v mikrokosmickém systému člověka, v mikrokosmickém ráji, vyvíjí zázračný život.
Ideální spolupráce mezi spinalis a astralis pochopitelně realizuje
harmonickou osobnost, v níž se vše jeví a osvědčuje v souladu
s božskou vůlí.
Jakmile však v člověku došlo k rozkolu a tím k přerušení spolupráce mezi svatyní srdce a svatyní hlavy, byla pochopitelně také
zničena harmonie mezi jejich působením. O harmonickém spojení již nelze hovořit. Bible o tomto zničení říká: „Had mluvil k Evě.“
V průběhu staletí se lidé často dohadovali, jestli had může
mluvit. Je zbytečné se tím dlouho zdržovat, jelikož had nemá
žádný hrtan a proto ani nemůže vytvořit žádný artikulovaný zvuk.
Pro transfigurační pojetí není těžké celý tento příběh pochopit.
Spinalis, báze záření moudrosti, je regulující silou, inteligentní
62
mocí, s jejíž pomocí je přijímána astrální síla a jejíž míra a povaha
jsou určeny. Symbolicky tedy mluví had vždy k Evě.
Ve starých příbězích se pozornost obrací ke skutečnosti, že jistá
část lidstva tyto božské síly přepínala a zneužívala, takže došlo
k porušení harmonie mezi spinalis a astralis. Od té doby nebyla již
harmonická látková výměna možná a padlý člověk se stále více
vzdaloval od svého původního místa pobytu.
Vzájemná výčitka, která je stran Adama a Evy často vznášena,
rovněž dokonale psychologicky odpovídá, protože když v lidském
životě již do sebe nezapadají kolečka orgánové struktury, takže
musí nastat disharmonie, potom nutně vzniká mezi hlavou a srdcem
sled výčitek.
Nepochybně jste už sami někdy byli ve velkém vnitřním rozrušení, to znamená, že vaše hlava a vaše srdce spolu bojovaly
o přednost. Tímto způsobem se hlava a srdce vzájemně utvrzují
v omylu. I vědecký základ kletby ráje spočívá v takovém dramatickém konfliktu. Proto bylo řečeno Adamovi: „V potu tváře
budeš jíst svůj chléb“ a Evě: „V bolestech budeš rodit děti.“
Je-li člověk překročením božských životních zákonů odloučen
od božské moudrosti, nachází se schopnost myšlení neboli rozumová duše v temnotě. V naprosté noci pak člověk tápe, experimentuje a spekuluje, aby prozkoumal cestu dál. Kdo z dnešního lidstva
na této cestě nestojí? Proto každý hledající z vlastní zkušenosti ví,
jaké úsilí, jaké strasti a jakou bolest to stojí, jaká zklamání musí být
překonána, aby se zcela neutopil v této mlhavé existenci.
Svatyně srdce, pramen astrální síly, který je zodpovědný za
asimilaci tvořivých a uskutečňujících éterických sil, nezbytně
odděluje destruktivní sílu schopnosti myšlení, neboť každá chyba
myšlení se vymstí chybnou realizací. Tyto realizace jsou dětmi
člověka, rozenými v bolestech, které mu každou chvíli poskytují
důkaz o jeho hříšném pádu.
Když nyní, potom co jsme svůj pohled obrátili na počátek
Starého zákona, zaměříme svou pozornost na začátek Nového
63
zákona, pak slyšíme nebo čteme o nové Evě a o novém Adamovi.
Nová Eva se jmenuje Marie a nový Adam je Josef, tesař. Oba jsou
přesným opakem těch prvních dvou. Opouštějí své bydliště, aby
se vrátili do svého rodiště. V Lukášovi 2 o tom můžeme číst:
„Vyšlo nařízení od císaře Augusta, ať se každý odebere do svého
vlastního města, aby se nechal zapsat. Protože Josef pocházel
z domu a pokolení Davidova, spěchal se svou oddanou ženou
Marií do města Davidova, které se jmenuje Betlém. A stalo se, že
když tam byli, přišel čas a Marie porodila svého prvního syna.“
Vsadíte-li tento příběh do svého vlastního života, pak můžete
i dnes slyšet volání, že musíte opustit své současné bydliště a vydat
se na cestu do své původní vlasti. Jinými slovy, musíte se zcela
obrátit ke svému novému životu.
Stejně jako výsledkem Josefa a Marie bylo, že se z nich zrodil
Pán Ježíš, Ježíš, který byl Kristus, tak se i v životě putujícího
člověka projevuje zcela nová, původní radiace moudrosti. Tím je
hlava starého hada rozdrcena a v bytosti stoupá nový had, had
moudrosti.
Doufáme, že pozvolna začínáte chápat něco o cíli původního
lidstva. Hovoří-li se v Univerzální řeči o mužích a ženách, pak
obvykle nejsou míněny osoby různého pohlaví, nýbrž spinalis
a astralis v mikrokosmu. V této souvislosti bychom vám rádi dali
ještě jeden příklad:
Když se v Matoušovi 24 mluví o blížícím se kosmickém
a atmosférickém převratu a o tom, jak by měl člověk v onu dobu
jednat, pak tam také stojí: „Běda těhotným a kojícím v onen čas.“
Tato slova se vztahují bezprostředně na astrální silové působení
v každém lidském životě. Je jasné, že kosmický převrat má
kritických momentů více. Jsou to momenty, v nichž určité síly
působí tak silně, že je každý člověk nucen na ně reagovat – buď
harmonicky nebo disharmonicky.
64
Proto je situace taková, že když ve svém systému přijmete
nesvaté astrální síly, musí nevyhnutelně následovat jednání, neboť
astrální síla nezbytně vyvolá potřebné éterické působení a tím
nabývá zjevné podoby.
Pokud jste takovou nesvatou astrální silou oplodněni, pak jste
vázáni na průběh jednání a jevů, který se dá těžko časově vymezit.
Jisté však je, že během této vázanosti určitě nebudete reagovat na
kosmické síly harmonicky. Varování v Matoušovi 24 proto neplatí
ženám případně nosícím pod srdcem dítě, nýbrž každému člověku,
bez jakékoli výjimky.
Tak je tomu i s mnoha výroky Pavla, s výroky, které bohužel již
nejsou uváděny v původním znění. Stará církev tím na sebe uvalila
velkou vinu. Mluví-li Pavel o vztahu mezi mužem a ženou, pak
jistě nebylo jeho úmyslem předat svým žákům nějakou morální
teologii, nýbrž jim chtěl naznačit skutečný vztah mezi spinalis
a astralis.
Pokud jste to pochopili alespoň zčásti správně a chcete-li v tomto
světle začít malé studium Bible, ujasní se vám nepochybně mnohé,
co vám dosud nebylo srozumitelné.
Vrátíme se tedy nyní opět k našemu výchozímu bodu a opakujeme,
že z Univerzálního bratrstva vycházejí dva paprsky, mužský
a ženský. Jedno záření je zaměřeno na astrální působnost v člověku,
druhé na spinální duchovní oheň. Po našem výkladu je vám snad
jasné, že absolutní harmonie a vzájemné působení mezi spinalis
a astralis je božským požadavkem. Pochopíte i to, že bratři a sestry
v Univerzálním bratrstvu, jakkoli je jejich práce různorodá,
dosáhli ve vzájemném působení vysoké úrovně. Proto chceme na
závěr ještě trochu osvětlit úlohu dcer Svaté země.
Úkol těchto svatých žen je velmi obsáhlý; proto nemůže být
v závěrečném slovu reprodukován v celém rozsahu, ale lze říci, že
k jejich úkolům patří ovlivňování a proměna celého nervového
systému, tedy citové duše člověka. Nervové fluidum je astrální
65
fluidum a vy víte, že nervové fluidum dialektického člověka protéká
rozštěpeným systémem. Mluvíme proto o automatickém nervovém
systému a o mozkomíšním nervovém systému.
V automatickém nervovém systému promlouvá celá dialektická
minulost člověka, tedy také krev všech předchozích pokolení. Tento
systém je pro žáka, který chce vykročit na stezku, největší překážkou. Díky tomuto zatížení z minulosti mají nižší astrální síly
v člověku volné pole působnosti, takže není v jeho moci dát svému
životu jiný směr.
Proto musí žáku pomoci nebeské Bratrstvo, aby zbavilo jeho
automatický nervový systém trestu minulosti, aby případná obnovená Kristova radiace moudrosti mohla v nervovém systému
nalézt ochotný nástroj pro uskutečnění Boží vůle.
Astrální síla v automatickém systému dialektického člověka se
nazývá satanskou silou. Tato síla je satanem v člověku. Nesvaté
sémě, z něhož vzniká nesvatý život, je s pomocí dcer Svaté země
potíráno, aby osudné prokletí ráje: „v bolestech budeš rodit děti“
bylo zrušeno. Dotyk Svatého Ducha v Marii a v Alžbětě je univerzálním dotykem, který toto odsouzení lidského pokolení ruší.
Podíváme-li se na celé toto téma ještě krátce z pozice obou
pohlaví, pak z toho vyplyne, že jediný rozdíl mezi mužem a ženou,
co se tohoto problému týká, je v tom, že jedno pohlaví, muž, je
dotýkáno primárně ve spinalis a pohlaví druhé, žena, je primárně
zasahováno v astralis.
Doufáme, že jste nyní pochopili, že dcery Svaté země a synové
vůle a jógy pracují společně na zrušení dvojnásobného prokletí
ráje, abyste se mohli jednou vrátit domů, do země věčného,
neměnného, všeobjímajícího světla.
66
X
SYNOVÉ VŮLE A JÓGY
V předchozím výkladu se hovořilo o působnosti dvou paprsků
vycházejících z Bratrstva Šambaly, a sice o účinnosti hierofantů
ženské a hierofantů mužské linie. První skupina je v Univerzální
řeči označována jako „Dcery (nebo ženy) Svaté země“, druhá
skupina jako „Synové vůle a jógy“.
Bylo vám také řečeno, že hierofanti ženské linie se zaměřují na
astrální sílu a tou působí, hierofanti mužské linie pracují naproti
tomu se silou spinální, zatímco se oba paprsky setkávají a projevují
v různých éterných působeních.
Máme v úmyslu všimnout si nyní blíže rozsahu působnosti
záření synů vůle a jógy a tím prozatím řadu našich přednášek
o Bratrstvu Gobi uzavřít.
Podnikneme-li rychlou orientační cestu světovou literaturou na
poli mýtů, legend, symbolů a svatých písem se zřetelem na Bratrstvo Šambaly, pak se dovídáme o jednom synovi, o třech synech,
o sedmi, o osmi a konečně o dvanácti synech.
Při povrchním pozorování by se člověk mohl domnívat, že jde
o romantickou libovůli autorů jmenovaných vyprávění a ústních
podání, neboť nakonec je asi přeci jen dost velký rozdíl, jestli člověk ve svém náboženském panteonu uznává jednorozeného božího
syna ortodoxního křesťanství nebo více božských synů. Proniknete-li však do skutečnosti a až k pozadí celé této záležitosti, pak
67
objevíte, že všichni dotyční autoři obraceli pohled k neměnné,
věčné pravdě.
Musíte svou pozornost tedy ještě jednou zaměřit na to, že astrální
síla působí hlavně na sympatický neboli automatický nervový
systém, na krev a na orgány, které produkují krev. V tomto oběhu
sil hrají velkou roli srdce, játra a sluneční pleteň. Planetární
astrální fluidum proudí do automatického systému nebo je na
základě stavu krve a kvality nervového fluida sympatickým systémem přitahováno.
Spinální fluidum je kosmickou substancí jemnějšího spojení
a vyšší vibrace než fluidum astrální. V osobnosti toto spinální
fluidum koresponduje s mozkomíšním nervovým systémem.
Tento systém může být v mnoha ohledech kontrolován vůlí
a projevují se v něm jak myšlenky, tak vědomí člověka.
Snad si teď dokážete udělat jednoduchou představu o celkovém
způsobu práce systému osobnosti ve spolupůsobení s oběma
kosmickými silami.
Spinálním vědomím, které má centrum ve svatyni hlavy, jsou
přitahována kosmická spinální fluida, s jejichž pomocí je duše nebo
vědomí podněcováno k mentálním a volním úvahám. Touto
působností vzniká v krvi a ve fluidu sympatického systému napětí,
což má dále za následek, že je tímto napětím přitahováno kosmické
astrální fluidum. Tato elektrická síla je opět rozhodující pro asimilaci, kvalitu a vzájemný poměr éterů. Po této asimilaci pak, na
základě počáteční myšlenky, musí celý systém přejít k činu,
k projevení.
Ve svaté symbolice všech dob je dvojí nervový systém v jeho
celku označován jako „strom“; Bible hovoří v podobenství zejména
o fíkovníku. Tento symbol je velmi logický, neboť přirovnáme-li
spinální sloupec duchovního ohně stoupajícího vzhůru z plexu
sacralis ke kmeni, pak je svatyně hlavy korunou, a dvanáct párů
mozkových nervů, vyzařujících ze svatyně hlavy dolů do celého
těla, sklánějícími se větvemi.
68
Je-li řeč o stromu života, je tím myšleno původní, čisté a ideální
působení tohoto životního systému.
A mluvíme-li o stromu poznání dobra a zla, pak svou pozornost
obracíme k porušené, nesvaté působnosti tohoto životního systému.
Transfiguristicko-vědecky lze tyto věci velmi přesně zkoumat
a objasnit.
Jestliže spinální vědomí s mentálními silami a silami vůle
spekuluje, pak je příjem planetárního astrálního fluida neodvolatelně rušen. To může pochopit i dítě.
Toto krajně dynamické a explozivní astrální fluidum způsobuje
kromě nesvatého jednání také kvašení a zkaženost v krvi a mimoto
(a tady se řetěz uzavírá) zatemnění vědomí. Jakmile jednou k zatemnění vědomí dojde, je postup na šikmé ploše, vedoucí k dalšímu
porušování a konečné degeneraci celé osobnosti, neodvolatelnou
skutečností.
Připoutání na kolo zrození a smrti, zhrubnutí a nekonečné
rozpolcení lidského vědomí, hříšné žhnutí, o kterém hovoří
Karel z Eckartshausenu,* to vše je v každém ohledu pochopitelné.
Žijete-li ve světle a jednorázovou chybou způsobíte temnotu, pak
v témže okamžiku dojdete poznání dobra a zla.
Když však na cestě prohřešků a zkázy vaší původní božské moci
dál pokračujete, pak vzpomínku na absolutní dobro a absolutní
světlo ztratíte. Pak se zlo a temnota vám i lidstvu stává trvalým
životním stavem.
Mluvíte-li v takové situaci o dobru a zlu jako o protikladných
hodnotách, pak jste se vlastně minuli rozumem. Chcete pak být
uprostřed zla dobrými. Je-li jednou lidstvo svrženo do této dialektiky, pak již není dobré nic a nikdo, jak velmi správně konstatuje Bible.
Život, kterým žijí lidé, je příšernou hrou. Jednu část své černočerné noci nazývají „dobrem“ a druhou „zlem“ a pro dobro a zlo
* Viz Die Wolke über dem Heiligtum, Rozekruiz Pers, Haarlem, 1993
69
si vynalezli pravidla. Jako dítě, které si v hromadě písku staví zámky
s mohutným cimbuřím a ve své fantazii tyto stavby zabydluje
neskutečným životem, právě tak si lidé ve svých žalářních kobkách zajišťují místa, která nazývají „církvemi“. A tyto církve si
představují jako církev Kristovu a hrají si na spasený život tak,
jako se dítě s velkou, hlubokou vážností vžívá do své fantazie.
V tomto světě temnoty způsobuje každá metafyzická, filosofická, vědecká, politická, sociální nebo ekonomická spekulace, která
nenapadá podstatné základy naší uvězněné existence, ještě větší
zatmění a odsouvá hodinu ranních červánků do ještě vzdálenější
budoucnosti. Církev se tak stává žalářem, vynálezem zkázy, sociální obnova mlýnským kamenem a život peklem se stále rostoucí
dynamikou.
Ve vaší nejbližší blízkosti a ve vás tak stojí oba stromy mýtického ráje, strom života a strom poznání. Člověk udělal ze svatého
fíkovníku nesvaté spekulativní myšlení. A klasický mýtus je natolik
výstižný, že se před vámi Bible rozvine jako v jasném světle.
Jen si jednou všimněte hada. Had visí a žije ve fíkovníku. Tento
had je duší, vědomím žijícím ve spinalis. Je jasné, proč se zde
mluví o hadu, neboť spinální systém může být organicky skutečně
přirovnán k hadu.
Říká-li Ježíš svým učedníkům: „Buďte obezřetní jako hadi“,
pak je tím myšleno původní čisté a svaté spojení, které existovalo
mezi spinalis a božským životem, pak se to vztahuje na božskou
moudrost, která byla se spinalis téže podstaty.
Ale původní had vznešených mystérií se zvrhl v plaza a hadovo
syčící tělo se vine matérií a zamořuje svým jedem všechny tvory.
Nyní proto můžete pochopit, proč se v Bibli jednou žákovi říká:
„Buďte obezřetní jako hadi“ a na druhou stranu je had označen
jako největší odpornost.
Dále pochopíte, proč se hovoří o sedmihlavém draku, který
povstane z moře, a o mnohohlavé hydře, neboť spinální had má
70
skutečně sedm hlav. Je to sedm mozkových dutin, které jsou bezprostředně, organicky spojeny s celým spinálním systémem. Sedm
světel hořících v sedmi mozkových dutinách je sedm hlav hada
nebo draka, sedm očí v pohádce a sedm chodeb do Šambaly.
Božská spásná snaha se otevírá před našima očima jako jevištní
opona. Spatříme nesmírnou a nádhernou práci Univerzálního
bratrstva. Vidíme jeho úsilí o nápravu a transfiguraci padlého
člověka a jeho zneuctěné osobnosti. Strom života, původní, nesmrtelný lidský fíkovník, musí být znovu vystavěn a my se musíme
vrátit zpátky k ráji v nás.
Učíme se rozumět úkolu synů vůle a jógy, který převzali dobrovolně, a chápeme, proč se projevují jako sedmerost. Sedm
náhledů vůle a jógy, hořící světla v sedmi dutinách mozku, musí
podle přírody zaniknout. Hlava starého a špatného hada, sedminásobná hlava obludy, musí být rozdrcena, aby mohla vstoupit
božská jóga, božská moudrost, a aby božská vůle mohla jako
velekněz vést spinální systém k transfiguraci.
Sedm světel je zažehnuto. Žák je jakoby drží v pravici. Dvanáct
párů mozkových nervů se jako větve stromu života probouzí
k novému životu. Nově tvořené životní fluidum proniká do tří
svatyní. Z plexu sacralis proudí živá voda, protéká osmi branami
svatyně do skleněného moře a neexistuje již nic, co by mohla
roztříštit.
Třiatřicet náhledů vůle a jógy, třiatřicet segmentů spinálního
systému se vztyčuje jako had naplněný moudrostí. A had, který
kdysi hovořil slovy smrti, pronáší nyní slova krásy, moudrosti
a lásky. Syn Hirama, božského stavitele, se stal nově zrozeným
králem, je jednorozeným Synem Božím, Synem Hadů a Lvů. Strom
života stojí opět jako sloup v Božím chrámu.
Prosíme a doufáme, že porozumíte něčemu z této bohatosti
skutečného života, pro nějž je vaše nejvyšší „Já“ vyvoleno,
a přijmete podání ruky, která je vám duchovní školou nabízena.
Doufáme, že s námi nastoupíte cestu pouští do srdce Gobi.
71
Škola moderního Růžového Kříže není žádnou institucí pro
rozšiřování učení moudrosti, ale živým článkem Univerzálního
bratrstva. Chrámová dvorana je vstupem k svatebnímu sálu;
a naším úkolem je tento sál naplnit hosty a spoluúčastníky, bratry
a sestrami, jimž smíme říci: „Vyjděte vstříc ženichovi!“
Ten, kdo vkročí do svatebního sálu, musí mít znamení, signaturu
Syna člověka, signaturu opravdového svobodného zednáře, opravdového budovatele, znamení skutečného dětství. Tato signatura je
viditelná na čele, říká Bible. To je vědecky správné. Kdo opravdu
vyjde stezkou transfigurace, kdo následuje elementární požadavky
duchovní školy v dokonale oddané lásce a zářícím entusiasmu, zažije po určité přípravě změnu ve spinálním systému; tím může sedm
synů, sedm paprsků vůle a jógy, vniknout do spinalis.
Pochopíte, že se tato změna stane nápadnou, viditelnou ve svatyni hlavy, že se projeví v obličeji a čelo ji zřetelně zdůrazní. Je to
primární signatura, znamení Syna člověka, nepostradatelné pro
pobyt ve svatyni vyšší školy vědomí, pro účast na skutečném
stavebním díle.
Kdo vstoupí bez této signatury, bude po nějaké době odhalen.
Každý podvod je zde neodvolatelně korigován. Musíte správně
pochopit podstatu podvodu. V této souvislosti je podvodníkem
každý, kdo stezku vidí, zná, ale nejde jí. Podvodníkem je každý,
kdo sice „věří, ale skutků nečiní“, jak říká Jakub. Každý, kdo zažívá
jako pravdu vše, co duchovní škola hlásá, a přesto se jakýmkoliv
způsobem poutá k starému životu, je podvodníkem.
Jedná se zde o to, zda fíkovník dobra a zla přetváříte ve strom
života. Pokud se v tomto procesu nacházíte, pak jste spravedlivými,
mistry staviteli. Pokud před ním stojíte a zůstáváte před ním stát,
pak jste, ať tak či onak, podvodníky.
V Bibli není žid většinou Izraelitou ve smyslu národnosti, nýbrž Synem Lva, Božím Dítětem, povolaným Synem Božím.
Můžete si takového člověka představit před procesem – tedy jako
72
podvodníka – nebo si takového člověka můžete představit v procesu
– tedy jako spravedlivého.
Pomyslíte-li v tomto světle na vyprávění v Janově Evangeliu,
pak budete dokonale rozumět úmyslu evangelisty:
„Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: Hle,
pravý žid, v němž není lsti. Natanael mu řekl: Odkud mne znáš?
Ježíš mu odpověděl: Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod
fíkovníkem. Natanael řekl: Rabi, Mistře, Ty jsi Syn Boží, Ty jsi
Král židů.“
Natanael je žák, který započal proces transfigurace a zákonitě
nosí odpovídající signaturu. Není v něm tedy jediného podvodu.
Rozkvétá v něm počínající nové vědomí, s jehož pomocí může
rozpoznat pomocnou ruku Univerzálního bratrstva jako takovou.
Pokud se ještě nacházíte v realitě podvodu, nevlastníte žádné
vědomí a odmítáte všechny, kteří vám v nevýslovné lásce chtějí
pomoci.
Doufáme a prosíme, abyste i vy byli brzy nalezeni pod fíkovníkem a směli být nazýváni sedminásobně korunovanými Syny
Hadů.
Ó Bože z Boha,
z Něhož a skrze Nějž a v Němž
jsou všechny věci,
chválíme a velebíme Tvé jméno
až na věky.
73
74
KNIHY ROZEKRUIS PERS
Díla vydaná v českém jazyce
Díla od Jana van Rijckenborgha
Elementární filosofie moderního Růžového Kříže
Přicházející nový člověk
Mystérium života a smrti
Prázdný prostor neexistuje
Díla od Catharose de Petri
a Jana van Rijckenborgha
Bratrstvo Šambaly
Rozekruis Pers, Bakenessergracht 5, NL-2011 JS Haarlem, Niederlande
75
76
77
78
79
80
Download

BRATRSTVO ŠAMBALY - Lectorium Rosicrucianum