|aáků~3kauiů československých. Číslo 13.
Rediguje Ani. B.
i
Svojiík.
B * II
TABORHICKA PŘÍRUČKA
ORGANISACE RODINNÉHO SKAUTINKU
NAPSAL
ED.
STORCH
S 13 vyobrazeními.
V PRAZE
1911.
Četké lidové iaühkapecrri a anttkrarlái (Joief Springer)» Praha K, íiliélka
Ba KrAL Vinohradech. - TUkl „Čeiko*L. Kompot" akc gpol. Fraha-Smichor.
Knihovna
jimáků-skautů československých.
Rediguje Ant. B. Svojsík.
Číslo 13.
TÁBORNICKÁ PŘÍRUČKA
O R G A N I S A C E RODINNÉHO
SKAUTINKU
NAPSAL
ED. Š T O R C H
V P R A Z E 1921.
České lidové knihkupectví a antikvariát (Josef Springer Praha
filiálka na Kr. Vinohradech. — Tiskem „Ceskoslov. Kompasu",
akc. spol. Praha-Smíchov.
I. Tábornictví.
Mocné heslo: »Žíti ve volné přírodě!« vábí tisíce
probudilých obyvatelů měst, ale málo k o m u je možno
podle něho se říditi. Cítíme, .kterak naše zdraví se
podrývá uzavřením v městských* zdech, naše nervy
slábnou, tělo pozbývá pružnosti a rozmanité nemoci
na nás dorážejí. Jak rádi b y c h o m se osvěžili pobytem
ve volné přírodě, v lesích, u řek a jezírek!
Obvyklé letní byty na venkově málokdy nás opravdu
uspokojí. Bývají jednak drahé, jednak neposkytnou
nám dosti přírody a volnosti, p o které toužíme. Vždyť
i v osadách horských a o d světa odloučených »honí
se paráda« a při stravování se v hostinci zbývá pro
přírodu jen chvíle dopoledne a několik hodin odpo­
ledne. Nejkrásnější doby, jako jitro a večer obyčejný
letník promeškává a vůbec jich v přírodě nezažije.
A přijde-li nepohoda, je uvězněn v dusné jizbě a kouše
se n u d o u .
T o naše mládež je na tom již lépe. Má svůj skautink.
V desíti letech velice se u nás rozšířil a je už velmi
populární. Není divu. Skautink má tolik vzácných pů­
vabů pro mládež, že se hrne p o d vlajku, vztyčenou
u nás zakladatelem jeho, prof. A . B. Svojsíkem. Naši
čiperní studenti již přišli skautinku na chuť a o prázd­
ninách na sta táborů rozžehá ohně po našich vlastech.
K d o nezakusil, neuvěří, kterak táboření v lese oplývá
krásami a vzácnými dojmy a jak je zdravé tělu i duši.
Osmahlí a veselí vracejí se naši skauti z táborů a
d o m a naplní dlouhé večery vypravováním o lesním
táboře. Už dávno rozplašeny jsou starosti maminek
a tetiček o zdraví h o c h o v o , už nebojí se, že se na­
studí, ani že skauti v lese hlady zahynou. Ukázalo se,
že tábory ve volné přírodě jsou velice zdraví pro-
spěšné, že posilují plíce i nervy, zahánějí revma a jak
žaludek slouží, o tom byste měli slyšet neuvěřitelné
historie! Při tom ubíhají dny v čilé práci a veselých
hrách, takže se slzami v očích loučí se skauti-junáci
po měsíci se svým milým tábořištěm.
Je v lidské přirozenosti, že všem nám — jestliže
nejsme blaseovanými panáky a zachovali jsme si svěží
krev — líbí se život v lesích, stranou od světa, kde
můžeme se stati tlupou svobodymilovných Indiánů,
nebo smečkou ostražitých vlků . . . Dítě je vlastně
malý divoch a má prožiti svá léta divošská — nejkrásnější dobu to celého života. Skautink vede mládež
do volné přírody, avšak ne jako divokou smečku,
nýbrž jako ukázněné, spořádané družiny. Není pochyby,
že naše mládež, vedena skautskou výchovou, zkrášlí
si svá léta tak, jak nám, dospělým, se ani nezdálo.
Můžeme říci, že, co skaut, to zdravý, čistý, veselý
junák.
Hlavní prostředek skautinku, táboření v přírodě, je
něco tak zajímavého a zdravého, že vynutí si přístup
i do řad osob dospělých. V Americe už zcela se vžilo
táboření v přírodě (camping) u městského obyvatelstva.
V sobotu odpoledne rozjíždějí se rodiny všemi směry
do lesů a tam v klidu a kráse volné přírody přenocují
ve stanech a na zdravém v z d u c h u stráví celou neděli.
Osvěženi vracejí se večer do města k týdenní práci.
Takto umějí v Americe »užíti neděle«.
Zajisté i u nás táboření zapustí kořeny, neboť půda
je dobře připravena skautinkem. Táboření dospělých
osob a celých rodin stane se nutnou potřebou měst­
skému obyvatelstvu. A k d o jednou zkusil nedělní tá­
boření, ten pak i svou letní dovolenou nestráví jinak,
nežli v lesním táboře.
Ostatně o chuť by u nás ani nebylo, ale hůře je
s praktickým prováděním. Není nikoho, kdo by našeho
měšťáka nebo jeho rodinu uvedl d o táborové prakse,
není výstroje, není zkušeností . . . Leckdo začal a
z nevědomosti špatně dopadl, takže už nechce o tá­
boření v přírodě ani slyšeti. Někde zase začali »skau­
tovat^ lidé sprostí a suroví, jen zvábeni jsouce ro­
mantikou a touhou po originálnosti. Tito pak neumějí
se chovati, ničí přírodu, zapalují nebezpečné ohně,
kradou dříví a brambory a plodí jen ostudu — i když
navléknou si skautské košile. N a mnohých panstvích
už proto zakázali vstup do lesů takovýmto pochybným
živlům a povolují vstup jen na legitimaci skautskou
nebd turistickou.
Je jasno, že táboření v přírodě nemůže býti pone­
cháno bez pomoci a bez dohledu. Je nutno organisovati
přátele volné přírody, poskytovati jim rady i pomoci
a bojovati proti »divokému táboření« nezodpovědných
živlů.
Takováto organisace se již utvořila a to jako samo­
statný o d b o r při Svazu čs. skautů, p o d jménem » T á b o r n í c i « . Z d e spojují se dospělí lidé i celé rodiny,
aby v známých kroužcích (družinách) tábořili v pří­
rodě. Utvořené družiny vykazují již letos úspěšnou
činnost a dokonalý zdar. N a neděle a svátky podni­
kány jsou menší výlety, o prázdninách pak odebral
se celý I. oddíl Táborníků na společný pobyt k moři.
Zde, u známých lázní na Bašce, rozbili stany na samém
krásném pobřeží a plných pět neděl zde strávili. B y l i
tu dospělejší studenti, úředníci, učitelé, profesoři, svo­
bodní i celé rodiny.
*
Tento prvý rodinný tábor ukázal výhody, které
účastníkům podává: B y l i ve dne v noci na zdravém
v z d u c h u a vždy ve veselé společnosti, kde nádherné
koupání, hry a zpěvy nedovolily vzniknouti dlouhé
chvíli, a při tom finanční náklad b y l velice skrovný.
Celý tábor, i s cestou, vyžádal si asKtisíc kor. nákladu
na o s o b u ! A to b y l 5 nedělní pobyt v mořských lázních!
Tato zkušenost ukázala, že tábornictví bude míti veliký
význam zejména pro tak zvané střední vrstvy, úřed­
nictvo, učitelstvo a p o d . , jimž bude umožněno, neve­
likým nákladem dopřáti si krásné a zotavující dovolené
ve společném táboře.
Svobodní jednotlivci, starší než 18 let, nemohou již
býti .členy skautských oddílů, nicméně mnozí z n i c h
by velice rádi skautink provozovali. Těm právě Tá­
borníci podávají přátelskou ruku. A ještě větší význam
má tábornictví pro rodiny. Z d e za malý náklad může
celá rodina pobyti v lesním táboře a užije tak všech
darů přírody mnohem více, než v sebe lepším a dra­
hém letním bytě. Však víme, že pro m n o h o u matku
nebývá letní pobyt ďobou oddechu a osvěžení! C o
tu mívá starostí s kuchyní, s místními společenskými
poměry a s dětmi! Otec pak čeká, až bude moci
s matkou společně si vyjiti do lesa a tak se dostane
ven až někdy pozdě odpoledne, a tu pak, aby zase
hned pospíchal domů, neboť se musí připravovat
večeře.
V táboře je to jiné. Všichni tvoří dohromady velikou
rodinu, práce je rozdělena, všichni se střídají a tak
rodina může bezstarostně si vyjiti, nebo se baviti spo­
lečnou hrou. Drobné děti mají v táboře rajský život.
Běhají nahé, hrají si ve vodě, dívají se na hry dospě­
lých a — nezlobí; jsouť miláčky celého tábora. A tak
rodina, která by mohla třeba jen 14 dní stráviti na
letním bytě, užije pobytem v táboře několikanásobně
více, neboť je tu nepřetržitý pobyt na volném vzduchu,
úplné pohodlí a volnost jako nikde. Není divu, že již
tolik rodin přihlašuje se s nadšením do řad tábornických.
V programu tábornickém jest i pěstování tělovýchovy
a sportů, všeho, co prospívá zdraví a udržuje pruž­
nost a sílu, jakož i bodrou mysl. Pravý táborník pe­
čuje tedy o své zdraví uvědoměle a plánovitě. Je
turista, plavec, rád hraje na volném vzduchu hybné
hry, zejména míčové, rád koná tělesnou práci, nevy­
hýbá se jí a nestydí se za ni, pěstuje tělocvik, omezuje
se v požívání alkoholu a nikotinu, otužuje se a je
vždy vesel. K o m u možno, jezdí na kole, veslaři, nebo
jiný sport provozuje (jízda na koni, šerm, zápas).
Špatně by rozuměl tábornictví, kdo by si předsta­
voval, že je v činnosti jen v létě. Nikoliv, táborník
má co dělati po celý rok. Vždyť v zimě čekají ho
nádherné zimní s p o r t y ! Bruslaření je krásné, sáňkování
ještě krásnější a — lyžařství, toť přec nejkrásnější sport
vůbec!
Vše to provozuje se v družné společnosti známých
členů a je tudíž splněno základní udržovadlo všech
sportů — příjemná, veselá společnost. Jak pěkné po­
dívání na rozjařené sáňkaře a na veselostí zářící lyžaře!
A poněvadž je tu udržován rodinný ráz ve všem pod­
nikání, vzrůstá přítomností mládeže půvab a .intimita
sportů velice, takže všichni účastníci
se členy jediné, veliké rodiny.
bezděky
stávají
Bývají to nezapomenutelné dny čistých rozkoší v o l ­
ných lidí . . .
Předpokládá se ovšem, že členy tábornické družiny
jsou veskrze známé a inteligentní osoby, které s čistou
Zimní krajina.
myslí vstupují do kruhu společného. Přítomnost i je­
diného člověka pochybné kvality nebo věčného o p o sičníka a karatele jiných, rozbíjí v brzku důvěrný kruh
a ničí radostnou náladu. Proto je v tábornickém řádu
na to pamatováno, aby sešly se vždy jen o s o b y har­
monicky sladěné. Nežli je nový člen přijat, je podroben
tajnému hlasování členů družiny a již jediný hlas ne­
příznivý znemožní jeho přijetí. T o t o ustanovení jest
nutné ve společnosti rodin, mladíků a dívek, jako
obrana, aby mezi ně nevnikla snad o s o b a nehodná.
Spojujef všecky právě jen úplná důvěra a mravní
charakter všech členů.
D o tábornické organisace vstupují i družiny, spon­
tánně k d y s i vzniklé a trvající až i deset let. Je to
důkaz, kterak společný sport lidj trvale sbližuje a spo-
juje přátelstvím na vždy. Táborníci budou tedy organisací lidí spřátelených a tábornický odznak — zářící
slunce — je jejich symbolem. Povedou své členy na
slunce se opálit, na vzduchu okřát, do vody se osvěžit,
do lesa si odpočinout.
Však toho potřebujeme. Ze zdravých jedinců skládá
se zdravý národ! Táborníci nechť stanou se Sokolstvem volné přírody! Sokolská kázeň, sokolské nad­
šení a sokolská čestnost povedou nás v bratrské spolu­
práci. Českoslovenští Turisté najdou v nás souběžně
pracující milovníky přírody. Naši sportovci uvidí, že
v řadách tábornických nalézají největší pochopení
a přátelství.
Ostatně — k čemu sliby do budoucna? Naše skutky
budou mluviti za nás!
II. Organisační řád.
(Schválen Náčelnictvem Svazu čs. skautů dne 17. června 1921.)
1. » T á b o r n í c i « tvoří odbor Svazu skautů rep. čsl.
2. Účelem »Táborníků« je pěstovati a propagovati
skautink a tělovýchovu (sporty) způsobem rodinným.
3. Prostředky k tomu odpovídají všeobecně řádům
svazovým, jehož pravidly se odbor spravuje.
4. a) Členem »Táborníků« může býti každá bez­
úhonná osoba, která přijme skautské zásady a
pravidla v úpravě zde vytknuté a je přijata do
některého oddílu »Táborníků«. Z a členy m o h o u
se hlasití rodiny i jednotlivci. Tito nerodinní čle­
nové m o h o u býti přijímáni nejvýše do třetiny
celkového počtu členů oddílu.
b) Nový člen, p o k u d je ve věku 8—18, vysvětlí
vůdci oddílu, ze kterých důvodů m u není možno
býti vlčetem (šotkem), nebo skautem (skautkou).
Uzná-li vůdce platnost těchto důvodů, přijme
nováčka, jinak ho odkáže na příslušnou organisaci skautskou, nebo ho po případě odmítne.
Přihlášku musí spolupodepsati aspoň dva orga­
nizovaní členové Svazu. Nežli se vyhlásí přijetí,
musí se nový člen podrobiti tajnému hlasování
členů družiny, do které má býti přikázán. Jediný
hlas nepříznivý znemožní zápis nového člena.
c) Nováček je přijat na tři vycházky' na zkoušku;
pak složiv tábornický slib stává se řádným členem,
obdrží odznak a smí nositi kroj.
d) Ztráta členství nastává v týchž případech jako
u skautů.
5. Povinnosti členů jsou stejné s povinnostmi skautů
yůbee.
6. Správa o d b o r u :
a) O d b o r táborníků je řízen T á b o r n i c k o u r a d o u
šesti osob, které jsou každoročně jmenovány
Svazem po slyšení vůdců »Táborníků«. V jed­
notlivých okresích vede »Táborníky« okresní vůdce,
jemuž ku pomoci jsou vůdcové všech oddílů jeho
obvodu.
b) Tábornická rada volí ze sebe předsedu, místo­
předsedu, jednatele a pokladníka; povoluje zřizo­
vání oddílů, jmenuje vůdce okresní a oddílové
a dohlíží na činnost vůdců a jejich prostředninictvím na činnost a hospodářství oddílů.
c) Vůdcem oddílu může býti osoba, která má vůdcovskou kvalifikaci o d Svazu skautů nebo Tábornické rady. V pozoruhodných případech může
býti vůdcovství přiznáno osobám, které i bez
zkoušek zabezpečují náležité vědomosti, zkuše­
nosti a schopnosti.
d) Tábornická rada může k d y k o l i oddíl rozpustiti,
nebo vůdce sprostiti jeho funkce, neosvědčí-li se.
e) Oddíly »Táborníků« jsou samosprávné a samy
ustanovují si své měsíční příspěvky. Kromě jme­
novaného v ů d c e volí si potřebné f u n k c i o n á ř e
(pokladníka, hospodáře a pod.). Vůdce oddílu
ustanoví si svého z á s t u p c e . Každá družina zvolí
si vedoucího r á d c e . Tito funkcionáři tvoří o d ­
dílovou radu.
f) Každý oddíl odvádí Svazu ročně za každého člena
nerodinného (jednotlivce) 10 Kč, za rodinného
člena*) 5 Kč, za dítě starší 10 let 2 Kč, nejméně
však 50 K č ročně. Z toho polovina připadá tábornické radě na správní výdaje.
g) Oddíl má 2 až 4 družiny; družina čítá asi 10 až
15 členů (3 až 5 rodin).
7. Vycházky a tábory.
Společné vycházky a tábory nejsou dovoleny jinak,
nežli jsou-li osobně řízeny odpovědným vůdcem, nebo
jeho zástupcem (rádcem), který bdí nad pořádkem a
zachováváním skautských zásad a svazových pravidel,
*) Rodinný člen =
otec, matka, děti,
Společných táborů, spojených s noclehováním, m o h o u
se zúčastniti nerodinní členové pouze tehdy, jestliže
byli na d o b u tábora přijati do ochrany a odpovědnosti
některé rodiny. T o t o ustanovení netýká se s v o b o d ­
ných osob dospělých, majících samostatné postavení.
Tito jsou sami za sebe zodpovědní. Vůdce tábora
může jednotlivce nebo rodinu poslati kdykoliv z tá­
bora domů.
Členové náčelnictva a zpravodajové Svazu mají právo
kontroly všech podniků a hospodářství »Táborníků«
a jejich pokynů musí býti uposlechnuto.
8. Zřízení » Táborníků « je bratrské, proto členové
říkají si »bratře (sestro)« beze všech jiných civilních
titulů. Případné spory soudí vyšší instance a konečně
rozhodčí soud, do něhož jmenují strany p o d v o u
členech. M i m o to jsou členy jeho dva členové Tábor­
nické rady. Předsedá delegovaný člen Náčelnictva Svazu.
9. K r o j »Táborníků« je turistický s použitím skautské
košile (blůzy) a opasku. Vůdce má právo nositi vůdcovský kroj Svazu. Odznakem »Táborníků« je zářící
slunce, žlutě vyšité na levém rukávě košile, po případě
kovové v knoflíkové dírce kabátu. Příslušnost ke Svazu
vyjadřuje se svazovým odznakem a přeskou opasku.
Vedoucí funkcionáři nosí úplné kroje příslušných
skautských funkcionářů, doplněné odznakem t á b o r ­
níků*. Stužky družinové, ani značení let se nenosí.
Číslo oddílu vyšito je na rukávě p o d obrazem
slunce; na př. T . 12., t. j. táborník oddílu dvanáctého.
10. Jmění zaniklých nebo rozpuštěných oddílů,při­
padá Svazu.
III. Tábornický oddíl.
Tábornická organisace je o b d o b o u organisace skaut­
ské. Jsou tu družiny a rádcové, oddíly a jejich vůd­
cové, okresní a župní zpravodajové. Tito dva poslední
funkcionáři jsou společní skautům i táborníkům až do
té doby, kdy potřeba vyvolá si jmenování zvláštních
zpravodajů tábornických.
Jak založiti a do života uvésti t á b o r n i c k ý o d d í l ?
Kdekoliv najde se aspoň 5 přátel tábornické my­
šlenky, může se počíti s ustavením družiny. N a spo­
lečné schůzce zvolí si rádce a pokladníka.
R á d c e má býti informován o tábornictví nebo
0 skautinku a jest osoba, k níž všichni členové mají
důvěru. Řídí tuto malou tábornickou družinu. Oznámí
okresnímu zpravodaji tato data o všech členech družiny:
1. Jméno. 2. Věk. 3. Zaměstnání. 4. Stav rodinný.
5. Zdali byl skautem (jak dlouho a kde). 6. Které
sporty pěstuje.
Okresní zpravodaj, připojiv své dobré zdání, odešle
tento výkaz do Prahy ústřední T á b o r n i c k é r a d ě
(Svazová kancelář), která buď schválí nebo neschválí
založení organisace. Jestliže družina obdrží schválení,
může zahájiti činnost.
Rádce předloží okresnímu zpravodaji tábornický slib,
podepsaný všemi členy družiny (po př. může se složití
1 ústně), načež obdrží o d něho legitimace a odznaky
pro všecky členy. Vystouplý nebo vyloučený člen
vrátí legitimaci i odznak bez náhrady. Zaplatí příslušný
roční poplatek Svazu. (Okr. zpravodaj jej odešle ústředí.)
O d té chvíle družina je členem tábornické organisace.
T á b o r n i c k ý s l i b zní:
1. »Jsem přítel přírody a volnosti a slibuji, že budu
přírodu chránit a volnosti nezneužívat.«
2. »Budu pěstovati tělesná cvičení, hry, sporty a
tělesnou práci a to p o k u d možno ve volném vzduchu.«
3. »Budu pracovati ke zdaru tábornické myšlenky
a všem táborníkům budu bratrem (sestrou).«
Rozumí se, že táborníci vyhovují i slibu skautské
mládeže (uveden v kap. IX.), neboť jeho platnost se
u dospělých táborníků předpokládá.
Družina pak ihned stará se o potřebnou tábornickou
výstroj a zahájí programovou činnost. Dobré návody
naleznou se ve skautském časopise »Vůdce«.
Noví členové skládají slib zpravidla u táborového
ohně (na vycházce). P o provedeném příznivém hlaso­
vání o přijetí nového člena vůdce promluví krátce,
ale vážně o tábornické myšlence a přednese tři o d ­
stavce slibu ve fdrmě otázek k nováčkovi. Nový člen
odpoví pokaždé: A n o ! N a to vůdce, podávaje m u
ruku, pozdraví jej jako bratra (sestru) a vítá d o dru­
žiny (oddílu). Nový člen podá ruku všem přítomným
spolubratrům. Nakonec zazpívá se tábornická píseň.
Členové scházejí se na př. jednou týdně a besedují
o tábornictví, referují o výletech, cestách a výpravách
a probírají skautskou literaturu. Cvičí se ve skautských
dovednostech (uzly, signály, mapování a čtení map,
orientace, první p o m o c a j.) a připravují nové v y ­
cházky a tábory. K d e je příležitost, pěstují sporty a
tělocvik. Navazují styky s oddíly skautskými a spolky
a kluby tělovýchovnými. Pořádají přednášky skautské,
turistické, tělovýchovné, sportovní.
N a úhradu výloh vybírají si vlastní, družinový pří­
spěvek. Rádce podává dvakrát do roka zprávu o čin­
nosti družiny okresnímu zpravodaji, který ji s vlastním
posudkem odešle tábornické radě.
Nově se hlásící členové přijímají se podle ustanovení
§ 4. řádu tábornického.*) Jestliže počet členů družiny
*) H l á s í c í m s e . t á b o r n í k ů m :
V místech, kde není posavad tábornické brganisace a žádných
známých nemáš, přihlásíš se u místního skautského vůdce, nebo
u předsedy Místního sdružení skautského, nebo u okr. zpravo­
daje skautského, o němž ti poví každý skaut, kterého potkáš.
Onen funkcionář vyčká, až bude míti několik 'takových přihlášek
a svolá vás pak k společné schůzce, kde se seznámíte a zařídíte
další, podle tohoto článku.
Kde již tábornický oddíl je, tam odevzdej přihlášku jeho vůdci,
nebo kterémukoliv skautovi, aby ji doručil.
V Praze pak, neznáš-li adres táb. vůdců, pošli svou přihlášku
do Svazové kanceláře: Kancelář Svazu čs. skautů, Staré město,
Rytířská ul. č. 404. (Stará ryciua.)
vzrostl aspoň na 15, rozdělí se družina na dvě a obě
zvolí si vlastní rádce. O tom dá se ihned zpráva okres­
nímu zpravodaji a připojí se návrhy vhodných osob,
které by mohly býti pověřeny funkcí vůdcovskou.
O k r . zpravodaj odešle zprávu se svým doporučením
radě, kteráž prohlásí ony dvě družiny za t á b o r n i c k ý
o d d í l , ustanoví jeho číslo a jmenuje pro tento oddíl
v ů d c e na d o b u 1 roku.
Tento vůdce spravuje oddíl, stará se o rozkvět jeho
činnosti a dohlíží na n i , řídí vycházky a tábory, při­
jímá nové členy a jejich slib podle řádových usta­
novení, vydává jim legitimace a odznaky. Oddílového
vůdce může zastupovati jím ustanovený rádce. Každý
oddíl zvolí si pokladníka, který vybírá oddílové pří­
spěvky, na nichž se členové sami usnesou.
Další vzrůst družin spadá již do pravomoci vůd­
covy. Zpravidla nemají býti v oddíle více než 4 dru­
žiny. Stoupne-li počet členstva ještě více, ohlásí, vůdce
okresnímu zpravodaji rozdělení členstva na dva oddíly
a současně navrhne v h o d n o u osobu pro funkci vůd­
covskou ve druhém oddíle. O k r . zpravodaj podá o tom
zprávu radě, která nový oddíl schválí, očísluje a jme­
nuje mu vůdce.
Někdy vzroste mezi družinami těsné společenství
tak, že dvě tři družiny splývají dohromady, čemuž
vůdce nepřekáží. A n o , časem z celého oddílu vytvoří
se jediná, přátelská družina.
Vůdce sestavuje výroční zprávu o činnosti oddílu
a odešle ji s výkazem členstva radě prostřednictvím
okr. zpravodaje. Podobně oznamuje každý větší podnik,
zejména tábor delší než tři dny.
V ý k a z č l e n s t v a sestavuje vůdce podle těchto
rubrik: Číslo legitimace (oddílové). Jméno člena. Z a ­
městnání. Bydliště. Rodinný stav a věk. Které sporty
provozuje. K d y b y l přijat.
A b y veden byl soupis členstva jednotně a přehledně,
založí si oddílový pokladník dva seznamy (třeba v jedi­
ném sešitu). Jsou to:
A . S o u p j s č l e n s t v a . . . . o d d í l u . Obsahuje tyto
rubriky:
Číslo legitimace, j m é n o člena. Zaměstnání.
Bydliště. K d y b y l přijat. Svazový příspěvek r. 1921,
1922, 1923.
B. O d d í l o v é p ř í s p ě v k y . Obsahuje tyto rubriky:
Číslo legitimace. Jméno. Zápisné. Příspěvek, rozdělený
podle měsíců: L Ú B D K Č Č c S Z Ř L P a Úhrn.
(Je dobře, připraviti si toto aspoň na tři léta.)
Oddíl založí si o d b o r n o u k n i h o v n u , sbírku map a
pomůcek. K tomuto cíli spojí se i několik oddílů nebo
spolčí se s místními kluby a spolky příbuznými. Podle
možnosti zřídí si oddíl i k l u b o v n u , místnost, kde koná
své schůzky, a dílnu, kde vyrábí a spravuje tábornické
. a sportovní potřeby. V tomto směru poskytne poho­
stinství místním skautským organisacím a podle mož­
nosti je podporuje.
Skautské prodejny opatřují různé potřeby táborníkům
za stejné ceny jako skautům.
Kterak táborníci uplatňují se ve správě Svazu čs. skautů,
řídí se jeho stanovami. O výročních shromážděních
Svazu vysílá každý oddíl delegáta, který má hlasovací
právo při věcech, týkajících se tábornictví, nebo při
ideových věcech, společných skaufinku i tábornictví.
Jinak tábornická rada svolává podle potřeby s j e z d y
t á b o r n i c k é , při nichž hlasovací právo má za každý
oddíl volený jeho delegát a vůdce. N a odůvodněné
přání aspoň p ě t i n y oddílů musí rada svolati zvláštní
tábornický sjezd delegátů a vůdců.
Oddílům je volno svolávati — po ohlášení ústřední
radě — pracovní sjezdy okresní a župní.
Oddíly jsou nápomocny radě vyhledáváním schop­
ných osob za vůdce a navrhují Svazu členy ústřední
rady tábornické. Všecky oddíly mají oznamovati své
zkušenosti, přání a návrhy radě, aby se organisace
zdokonalovala.
K d e je založeno Místní sdružení Svazu skautů nebo
klub O l d skautů, tam zavedeme těsnou spolupráci,
kde místního sdružení není, tam převezme tábornický
oddíl zatímně jeho úkol, p o k u d stačí. Podle potřeby
zvolí si oddíl ještě některé funkcionáře, na př. hospo­
dáře, knihovníka, zapisovatele, tajemníka, cvičitele (spor­
tovního), pořadatele zábav a přednášek a p o d .
V zimě oddíl pěstuje zimní sporty a vedle toho
koná tyto práce:
Pravidelné schůze s programem tábornickým, spor­
tovním nebo vzdělávacím. Přednášky. K u r s y o první
pomoci, kursy fotografické, kursy vůdcovské a p.
Spisuje se kronika oddílová, kopírují se letní fotografie
a dělají alba a diapositivy. Čte se .odborná literatura.
Připravují se cesty a tábory na n o v o u sezonu. Práce
v dílně. Propagace skautinku a tábornictví.
Výchova
a cvičení skautského dorostu.
Nemysleme si, že zima nás donutí býti pořád doma
a zanechati vycházek! Zimní turistika je velice vděčná.
M n o h o záleží na osobě vůdcově. M n o h d y oddíl
stojí i padá s vůdcem. Má to býti osoba, požívající
vážnosti a důvěry všech členů a při tom má míti do­
statek zkušeností praktických o táboření, o skautinku a
rozličných sportech. Zejména také má býti dobrým
znatelem lidí, aby dovedl svěřený oddíl udržeti v sou­
ladu a říditi tábor, sdružující osoby rozmanitého věku
a zaměstnání, děti, muže a ženy. Nejlépe hodí se
k tomu bývalí skauti, turisté, sportovci. Je nutno, aby
měl dosti vychovatelského taktu, nepočínal si pánovitě,
nýbrž aby celou společnost vedl jako otec, takže
nikdo ani necítí, že je veden.
Členové pak mají spolu jednati jako opravdoví
přátelé, bratři, snášeti mínění jiných, nevybuchovati
v nakvašení hned ostrými slovy, míti ohled na tělesné
i duševní disposice ostatních členů a především potlačovati všecko malicherné a nechutné. Očisfovati se
a povznášeti se v přírodě, vnímati veliké její krásy a
ne utápěti se v malichernostech. Nechť si také připamatují, že úloha vůdcova není tak snadná, jak by
se zdálo a že všichni členové mají býti vůči němu
loyální a uznalí. K d e však ukázaly by se odůvodněné
žaloby na vůdce málo schopného, nebo nedbalého,
tam mají členové povinnost, obrátiti se o zakročení,
po p h odvolání vůdce k okr. zpravodaji a k radě.
T o u d o b o u jsou v Praze již ustaveny tři tábornické
oddíly a členských přihlášek dochází tolik, že bude*
nutno hned zříditi oddíly další.
IV. Výstroj a potřeby.
Táborník i tábornice vystrojí se na cestu účelně'
t. j. jednoduše a prakticky. Použije se tu zkušeností
skautských, turistických a sportovních. Volíme oděv
praktické barvy- a z látky co nejlepší. V zimě oděv
tmavomodrý, nebo černý. Střih je turistický. Dosti
"kapes a to velkých a zapínacích.
Kalhoty máme dvojí: 1. letní, sahající sotva ke koJenům, skautské, sportovní. 2. zimní, dlouhé, ale na
lýtkách a dole těsně přiléhající, se šněrováním. T y t o
se nám dobře hodí k zimním sportům. K letním kal­
hotám nosíme punčochy, nad lýtkem ohrnuté, takže
kolena zůstanou holá. K d e možno, chodíme ovšem
bosi. K zimním nosíme holeně, kamaše nebo ovinky.
D o sněhu osvědčují se kožené holeně. (Jednoduše
spínací, nikoliv s řemeny, nebo množstvím knoflíčků.)
O b u v je důkladná a pohodlná. Okování není u nás
potřebí. P r o případ lezení po strmých skalách a trá­
vnících a po zmrzlém sněhu připneme si k podpat­
kům lezecká železa. V Tatrách jsou evokované boty
v létě i nebezpečny. N a cesty několikadenní neseme
s sebou reservní střevíce, v zimě bačkory. Varujme
se bot těsných, nebo příliš volných. Nehleďme na
modu a vybírejme obuv takového tvaru, který sou­
hlasí s tvarem nohy (široké špičky). Podpatky buďtež
nízké, široké. Podrážka silná, v zimě dvojitá.
Opasek Qsvědčil se skautský; šle nejsoi
Košile buď výhradně jen skautská, zr
s kapsami. P o d ní nosíváme lehkou s í ť k o /
v zimě svetr. Kabátu ani vesty není
skautská košile stačila nám i v zimě na|
případ nepohody a odpočinku máme
s v e t r a kabát, nejlépe nepromokavý 0
Pokrývky na hlavu není obyčejně potřebí. Jen za
úpalu nebo nepohody vezmeme si jednoduchou, turi­
stickou čepici. V zimě máme s sebou ve vaku ještq*
kuklu (na hlavu) proti mrazivému větru.
K d o chce, nosí jednoduchou, dlouhou vázanku, po
př. skautský šátek — podle usnesení družiny.
Sestry tábornice přizpůsobují se úboru mužskému.
Skautská košile nahradí jim halenu (blůzu); stačí jen
malá úprava. Kalhoty mají dvojí: letní a zimní (lyžař­
ské), střihu sportovního. Při chůzi osadami a ve vlaku
oblékají na ně ještě lehké, krátké sukénky.
T á b o r n i c k ý o d z n a k , zde vyobrazený ve skutečné
velikosti, zhotoví se takto: Z tenké látky, zlatové barvy
(v zásobě pro celý oddíl), vystřihneme kolečko, veli­
kosti dvouhaléře a přišijeme je žlutou nití na košili,
na levý rukáv, p o d rameno. Pak si nakreslíme 8 pa­
prsků 12 cm dlouhých a mezi ně tolikéž paprsků
dlouhých 0*8 cm a to tak, aby se slunce nedotýkaly.
N a to si je vyšijeme žlutou nití.
Touže nití vyšijeme p o d obraz slunce číslo svého
oddílu ve velikosti 1*5 cm. (T = táborníci, 3 — číslo
oddílu). ~
S v a z o v ý o d z n a k , bronzová lilie se psí hlavou
na štítku uprostřed, spojuje mezinárodní skautskou
lilii se znakem (od M i k . Alše) českých Chodů — Psohlavců. Jest dvojí: velký a malý. Velký nosíme při­
pevněný na skautské košili, nad levou kapsou (na
Odznak Svazu skautů.
srdci); jinak, než takto, není dovoleno jej nositi. N e ­
nosíme jej tedy na civilním obleku, ale jen tehdy,
jsme-li oblečeni po tábornicku. Malý odznak připevníme
na civilním kabátě a můžeme jej nositi stále. Při slav­
nostních příležitostech a při výpravách do ciziny p o d ­
kládáme velký odznak stužkou ve státních barvách.
Proč zavádíme u táborníků jakousi jednotnost oděvu
a odznak, má své dobré důvody. Nejen, že lišíme se
tím o d neorganizovaných »divokých« zálesáků a trampů,
ale hlavně zavádíme tím ve svých řadách bratrskou
rovnost všech i zevnějškem. Mizí stavovské rozdíly,
není příležitosti uplatfiovati okázalost, nádheru a »toilety«.
V táboře je dokonce nutno, aby všichni byli přibližně
stejně oděni, neboť jinak by se trapně rušil soulad.
(Na jednom táboře na dalmatském ostrově pořídili jsme
si všichni lehký řecký oděv (chitony) a velmi se nám
osvědčil.) Konečně i při společném vystupování na ce­
stách, na drahách, v městech atd. ukazuje se, že jakási
uniformita je praktická a žádoucí, jak poznali všichni
účastníci větších výprav. N e poslední důvod je i v tom,
že stejnokroj ukládá nositeli i vědomí zodpovědnosti.
Táborník s odznakem nemůže se v přírodě nikdy cho2*
•o
vati nenáležitě, neboť za jeho skutky odpovídá celá
organisace.
Tábornický kroj nezáleží tak v jednotlivostech, jako
v slohovém souladu oděvu celého oddílu. Individuální
různost jest při tom dostatečně respektována. Fran­
couzská toileta dámy, nebo dlouhé kalhoty a tvrdý klo­
bouk muže a pod., přece jen ruší^kupinovou harmonii.
Jaké klobouky nebo čepice nositi, o tom si oddíl učiní
časem vhodné usnesení. Zejména naše sestry b u d o u
přemýšleti o praktické pokrývce hlavy.
P o skautském vzoru má i každý tábornický oddíl
v l a j k u . Je pro všechny oddíly stejná. Vztyčuje se na
shromaždištích a v táborech. Slouží i k signalisování.
Vyrobí se takto: Z tenké zelené látky (barva volné pří­
rody) vystřihneme rovnoramenný trojúhelník, dlouhý
60 cm a široký 40 cm. D o rohů přišijeme tkanice na
přivazování. Vlajku vyzdobíme obrazem slunce, koleč­
kem ze žluté látky (průměr 10 cm). K tomuto vyši­
jeme ještě 16 paprsků a to střídavě paprsek delší*
a kratší, aby nedotýkaly se samého slunce.
Potřeby tábornické:
Legitimace a odznak.
Nůž skautský; silný, s vývrtkou, otvíračem konserv,
sídlem a p o d . Zavěsíme jej k pasu, kde jej máme stále
při ruce a neztratí se.
Hůl (tyč) skautská, dlouhá 1V2 m. Okování není
nutno. Stačí obyčejná lísková, jasanová, vrbová nebo
olšová. Poslouží při stoupání do hor a při mnoha pří­
hodách, hlavně, aby držela stan při táboření.
Sekyrka, neveliká, ale nikoliv zas jen hračka. Zastr­
čena v pouzdře zavěšena je k pasuí
Píšťala skautská, pronikavá. Připevněna na šňůrce.
Pískáme na ni signály a v případě potřeby přivoláme
ppmoc.
Zápisník s tužkou.
Hodinky.
Vak důkladný, veliký, s širokými popruhy.
M a p a , kompas a cestovní »Průvodce«.
Jízdní řád.
Provázek a šňůry, řemínek a res. šněrovadla.
Zápalky, svíčka, lucernička, elektrická svítilna.
Vařič, kotlík.
Šálek s miskou na jídlo.
Plechový hrneček a talířek. (Hliník.)
Jídelní příbor.
Solnička a cukřenka.
Hliníková krabice na potraviny.
Hliníková krabička na máslo.
Šitíčko; nůžky, jehly, nitě, špendlíky (i spínací!),
knoflíky, záplaty, náprstek.
Potřeby toiletní; mýdlo v krabičce, hřeben, zrcátko,
kartáček na zuby, holicí přístoj, žínka, kapesník (1 res.),
ručník.
Plavky, koupací oblek, koupací plášť a střevíce.
Dalekohled, aneroid.
Potřeby ke hrám; míč, šňůra, šachy.
Potřeby psací; tužka (obyčejná, inkoustová, červenomodrá), křída, pero, kalamářík kapesní, korespondenční
lístky, papír a obálky, známky, pečetní v o s k ; potřeby
kreslicí, "malířské. Lepidlo.
Fotoaparát s příslušenstvím.
Polní láhev (na čaj nebo na kávu).
Příruční lékárnička.
Knížka ke čtení (noviny).
Reseryní prádlo a střevíce lehké.
Lihovárek nebo petrolejový vařič; líh, petrolej.
Stan a kolíky.
Pokrývky dvě k přenocování, po př. spací pytel.
Plášť do deště.
Slamník a polštářek, prázdné povlaky.
Nádoba na v o d u a na mléko, bandaska.
Vojenská lopata — rýč.
Vlajka.
Zbraň.
Sportovní potřeby; lyže, loďka, kolo . . .
Hudební nástroje příruční.
Pomůcky vědecké; lupa, botanický klíč a torba, geo­
logické kladívko, napínací prkénka, krabice na hou­
senky a p o d .
Potraviny; chléb, housky, buchty, vánočka, sušenky,]
perník. " O v o c e ; sušené švestky, ořechy a kfíjtfjfe ze­
jména v zimě. Salám, uzenáče. Smažené ř í z k y / r o t t e ^
drůbež. Vejce na tvrdo. C u k r , čokoláda, b o n b o p yf cips^g
M o u k a , brambory, rýže, hrách, krupice. Konservy, čaj,
kakao, káva, máslo.
Pytlík na chleba, pytlík na jiné potraviny.
, Potřeby k vaření; sběračka, poklička, kastrolek, čajové
vajíčko, mlýnek na kávu, vařečka, utěrka. Jíška, zele­
nina, koření, sůl, sušené houby, ceres, povidla, cibule,
ocet, omastek.
N a delší tábor rozmnoží se přiměřeně nástroje (pilka,
hřebíky, kleště a. t. d.) i kuchyňské nářadí (kuchyňský
nůž, struhadlo, pánev, vál a váleček, prkénko na krá­
jení atd.). N a denní výlet učiníme ovšem výběr potřeb
nejnutnějších.
Všecky věci máme poznamenané vlastní značkou.
V. Vycházky.
T
Rozmanitost zaměstnání táborníků nedovoluje zpra­
vidla pořádati vycházky jindy, nežli v neděli nebo ve
svátek.
V týdenní schůzce oddílu nebo družiny ustanoví se
program vycházky, cíl cesty a sraz. Vedení náleží vůdci,
po př. rádci, nebo také vůdce pověří vedením vycházky
některého člena, který se dobře vyzná v krajině, po př.
vědeckého odborníka, který bude míti příslušný výklad.
V e schůzce také d o h o d n o u se účastníci o potřebné
výstroji, rozdělí naezi sebe stany, kotlíky, nástroje, lékár­
ničku a j. věci, aby byli rovnoměrně zatíženi. Ujedná
se, co se bude vařiti a co k d o k tomu zaopatří a přinese.
Oznámí se přibližný náklad peněžní.
Jde-li o neznámou krajinu, pojedná se o p o z o r u h o d ­
nostech zamýšlené cesty, o jejích krásách přírodních,
o památných znamenitostech, o významných podnicích
technických, o zajímavostech vědeckých a j. Nezapomíná se na turistiku vodní!
Před vycházkou každý člen ví, za jakým účelem ji
koná. Dobře je, přečisti si příslušné partie z Průvodce
a nezbytno je prostudovati předem mapu, odhadnouti
vzdálenosti a terén. Neurčujme si nikdy předem veli­
kých pochodů, pamatujme i na slabší chodce. (Avšak
nic nám nevadí, abychom při dobré kondici neušlapali
pět — šest mil.) Z a to vždy reservujme několik hodin
na táboření v lese, kde si odpočineme, kde se najíme
a kde se pobavíme hrami a cvičením na volném v z d u c h u .
Nelekejme "se zachmuřeného počasí, ani zmoknutí.
Veselá společnost v přírodě nic si z toho nedělá. Jen
při počasí beznadějně ošklivém odložíme vycházku.
Před deštěm dobře se ochráníme i stanovým plátnem.
Program stanovené vycházky není Písmo svaté, nýbrž
může se měniti pod\e počasí, podle zajímavosti těch
kterých míst a podle nálady účastníků. Pamatujme, že
cílem vycházky je tělesné i duševní osvěžení a nikoliv
třicetikilometrový pochod.
Při schůzce na nádraží vůdce sepíše si účastníky,
prohlédne jejich výstroj, zkontroluje, neschází-li něco
a zakoupí společně lístky.*) Jmenuje zapisovatele pro
tuto vycházku a odevzdá m u zápisníček. Drobné spo­
lečné výdaje, jako na př. převoz, zpropitné průvodčím
a pod., platí se ze společné pokladny.
L ů ž k o v lese.
Vycházky účastní se buď pouze Jediná družina,
nebo několik družin, nebo celý oddíl. Účast je povinná
pro členy, kteří mají právě volno.
N a vycházce táborníci na sebe zbytečně neupozorňují, vlajku vyvěšují jen tehdy, k d y jest jí potřebí
k označení shromaždiště (na nádraží, ve vlaku, v táboře
a pod.). N i k d y nesmí dojiti k hlučným scénám, vždy
Skauti, organisovaní ve Svazu skautů republiky Československé,
mají na d r a h á c h 50% slevy, jede-li aspoň 6 osob, na průkaz
sníženkou, Svazem vydanou. (Rozhodnutí ministerstva železnic
ze dne 28. února 1919, č. 1.805-111/3, obnovené rozhodnutím té­
hož ministerstva ze dne 17. srpna 1921, č. 45.763-111/3.)
Na parnících nutno slevu předem vyjednati. Poskytuje se pouze
pro všední dny. Jen v zimní sezoně možno žádati i v neděli o slevu.
zachováme vážnost a i při veselé bujarosti pravou
míru. V lese i jinde nepokřikujeme, zbytečně nepí­
skáme, nerušíme klid přírody. Signálů bez potřeby
nepoužíváme, Ječ jen k d y a pokud právě nutno. P o ­
kynů vůdcových poslouchejme bez zbytečného reptání.
Všichni táborníci, jakéhokoliv věku a zaměstnání,
bratři i sestry, jsou si rovni v povinnostech i právech.
Vedoucí osoba je od prací osvobozena. Rozumí se,
že vůdce ukládá jednotlivcům práce, přiměřené jejich
silám a dovednostem. Uloženou práci koná. táborník
ochotně a rád.
N a vycházce všímáme si všeho, co nám může posloužiti k zábavě, osvěžení, nebo k poučení. Leckdy
se zastavíme a některý z účastníků promluví o zají­
mavém úkazu geologickém, o floře, o historické pa­
mátce, o vodní stavbě, o národopisné zvláštnosti,
0 kráse krajiny a p o d . Jindy provedeme cestou některé
skautské cvičení (měření a j.), po př. hru. D o pochodu
si zazpíváme.
C e s t o u udržujeme se pohromadě, v h o u f u ; nikdy
se nerozbíháme, nezůstáváme zbytečně pozadu. N i k d o
se n e v z d á l í na d e l š í d o b u b e z v ě d o m í v ů d c e .
Své věci neseme si sami; o přispění požádáme jen
v případě nevolnosti, poranění a p o d .
Při chůzi lesem a mezi skalami dbáme toho, a b y c h o m
se neztratili; v případě potřeby dorozumíváme se sig­
nály. Přední účastníci označují cestu zadnějším, je-li
toho potřebí v houštinách a j., rozličnými znameními,
na př. ohýbají větvičky křoví, nebo stébla rákosu a
travin, ve směru cesty, jindy srovnají několik kamenů
do řady, ukazující směr, jindy křídou na skále, na
stromě, na pěšině označí, kudy se dáti na rozcestí.
P o c h o d urychlíme t. řeč. ^skautským krokem«, t. j.
střídáme 20 kroků chůze a 20 běhu.
Při koupání nutno dbáti veliké opatrnosti. Neznámé
koupaliště prozkoumají nejprve dobří plavci a ohraničí
přípustné místo pro neplavce. N i k d o se nesmí k o u pati samoten. Mrazí-li nás, vystupme hned z vody.
Svítí-li slunce, nelekejme se studené v o d y ; osvěží nás,
1 když se jen opláchneme.
2tf
Dó hostinců nechodíme, leč v případě nouze. Okrá­
dáme se tím o vzácný pobyt ve vplné přírodě. Tábor­
níci mají právě velikou přednost před, obyčejnými
turisty a sportovci, že jsou v přírodě volni, neodvislí
od hostinců i nocleháren. C o starostí a času stojí
obyčejného turistu opatření si noclehu! Jak omezován
je noclehem a hostincem ve volném cestování! Tá­
borník o podobných překážkách ani neví a může
opravdu všechen čas věnovati přírodě.
Podporujme abstinentství a získávejme mu stoupence.
Není pravda, že doušek slivovice je nutným posilněním
na cestu. Omezujme se i v kouření až k úplnému nekuřáctví; je škoda, kaziti si čistý, zdravý vzduch kou­
řem. V uzavřené místnosti netrpme kuřáků; kdo už si
chce zakouřiti, nechť tak učiní venku.
Při odpočinku na tábořišti nezahálíme. Hledáme
v o d u , léčivé byliny, byliny vhodné na domácí čaj
(listí jahodové, ostružinové, malinové, lipový květ a j.),
pozorujeme zvířata, krajinu a povětrnost, posloucháme
ptactvo, určujeme světové strany, kreslíme, malujeme,
fotografujeme, ledacos hrajeme a cvičíme. Najdeme-li
někde škodu, hlásíme ji hajnému nebo hlídači, dopadneme-li škůdníky při činu, zaplašíme je, po př. zjistíme
a udáme. V případě potřeby, prokážeme-li se tábornickou legitimací, vyžádáme si zakročení a přispění
četníka nebo policie.
*
Oheň rozděláme ovšem vždycky jen tak, aby ne­
hrozilo nebezpečí. U ohniště musí býti strážce stále
přítomen. V kotlíku vaříme tak, že ze dvou kamenů
sestavíme ohniště a na ně položíme nádobu. N e b o
v mezi vykopáme úzký průkop a kotlík postavíme
na něj.
P o odpočinku sesbíráme všecky odložené papíry a
odpadky, aby zanecháno bylo místo čisté, neposkvr­
něné. Oheň pečlivě uhasíme.
N a pochodu i v táboře rádi si zazpíváme. Práší-li
se cestou, nebo nechceme-li se brzo unaviti, zpíváme
»beze slov« pouze mručením zavřenými ústy.
"
N a vycházce budiž veselo; podporujme veselou
náladu. Veselá mysl — půl zdraví. Počínejme si při-
rozené, volně, jsme tu v kruhu přátelském. Nemluvme
zbytečně o svém denním zaměstnání, zanechme vzá­
jemně zbytečné etikety, titulování, rukulíbání. Družiny,
které vícekrát podnikly vycházky nebo táboření, zave­
dou si u svých členů i demokratické tykání. Dobře se
osvědčují i rozmanité přezdívky, pseudonymy, zvláštní
jména tábornická. Znamená to, že táborník zapomíná
ve volné přírodě na -své civilní zaměstnání a starosti,
i na - své jméno a žije tu volným životem zálesáka.
Zanikají takto všecky rozdíly stavovské, všickni se cítí
rovnými bratry.
T y t o přezdívky jsou praktické i proto, že neprozrazují zvědavému publiku pravých jmen a zaměstnání
táborníků. Není na př. příjemno těm kterým osobám,
volá-li se na ně ve vlaku, nebo jinde v četném zástupu
cizích lidí: »Pane berní správce!« nebo »Slečno o d ­
borná učitelko!« — Takové zvolání je jako protržení
se z hezkého snu a pak neuvědomělým lidem dává
se příležitost, aby posuzovali výstroj pana rady X ,
nebo »chození po výletech« profesora Y . Jak hezky
naproti tomu zní: »Bratře, podej mi vak!« nebo: » Sá­
cheme, pojď si sednout!«
Táborník chová se na "cestách jako zkušený turista,
kdežto začátečníka, zeleného bařtipána, neklamně po­
známe podle těchto známek:
1. Je křiklavě oblečen. Uplatňuje m o d u i nemístně.
Má plné ruce balíků a v nich m n o h o zbytečných věcí.
2. N a nádraží je ho všude plno. K d e k o h o zastavuje a vyptává se na vlaky, na spojení. Yolá na známé
přes celou dvoranu a vykládá, kam jede. V * poslední
chvíli shánu své balíky, neboť neví, kam si je položil.
3. D o vlaku se žene zuřivě. Když se protlačí a bez­
ohledně si vybojuje místo, doví se, že usedl do faleš­
ného vlaku.
4. Sotva se vlak hne, začne rozbalovat svá zavazadla
a nic nemůže nalézti. Dá sě tedy do jídla. Nabízí
sousedům kousek salámu na noži a doušek z láhve
slivovice.
5. H n e d vykládá spolucestujícím, co je, o d k u d je,
jaký má o b c h o d nebo úřad, kam jede, co veze. Z a to
jízdní lístek někam si založil a nemůže jej nalézti.
*
6. Začátečnice učitelka rozkládá, jaké trápení má ve
škole, co jí říkal pan řídící, že má strýčka a ten že jí
pomůže do Prahy. Mistr krejčí jmenuje své zákazníky
a poví, jak dlouho jim šije. Cestuje-li začátečník ve
společnosti, volá na každého plným jménem i titulem
a dotazuje se ho na rodinné záležitosti.
7. Dojde-li mu řeč, hvízdá si a vymýšlí vtipy, kte­
rými chce společnost baviti. Zasmějí-li se m u , je po­
sazen na koně a začne si dobírati některého prostého
venkovana, nebo mladé děvče.
8. Ať se v kupé mluví o čemkoliv, do všeho se
plete. Rád vyvolává hlučné hádky o místa ve voze,
pro otevřená okna, nebo s 'průvodčím, na něhož je
sprostý, nebo se spolucestujícími, na něž si troufá
podle kabátu.
9. Jde-li společnost pěšky, přejímá úlohu vůdcovu,
neustále se plete do jeho řízení, vykládá, že se jde
špatně, a že se mělo jít tamtudy, vůdce že ničemu
nerozumí a vícekrát že nepůjde. Nesmí jiti okolo hos­
tince, aby si tam nezaskočil. Potká-li pocestného, »vystřelí« si z něho vtipem. C e s t o u vesnicí všemu se hla­
sitě posmívá. Je přesvědčen, že je duší výpravy a
zejména všecky dívky že touží výhradně po jeho spo­
lečnosti a že je povinen je bavit. Vyhledá-li vůdce
odpočinek nebo tábořiště, není jím spokojen. N a
stanovišti nestará se o rfic, nežli aby napsal pohled­
nice, že zdráv a bez nehody dojel do C h u c h l e .
10. Nejde po pěšině, nýbrž zabíhá do lučin a polí.
Trhá vše, co je mu na dosah, nebo aspoň otlouká
holí. Zápalky odhazuje do jehličí. N a skály, stromy,
zdi, pomníky píše nebo ryje své vzácné jméno. Při
dešti kleje, že na sobě všecko zkazí a vykládá, co ho
výstroj stála. Prohlíží-li si společnost památku, nebo
kochá-li se vyhlídkou, vyrušuje všecky povídáním o té
čupr dívce a oskřípané patě. Zazpívá-li někdb ze spo­
lečnosti písničku, hned »usazuje« ho poznámkou
o vepřovém hlase a otravě.
11. V noci baví se hlučně do půlnoci a napomenut
odsekne, že mu nemá kdo poroučet. Ráno nechce
vstávat. Když se má vyrazit, teprve dělá toiletu, shání
mýdlo na holení a knoflík ke kalhotům. N a tábořišti
má věci rozházené a při o d c h o d u vždy něco zapo­
mene a musí se vrátit.
Jeho mluva je velmi »odborná«. Neřekne jinak, než
»esšálek«, »celta«, »lágr«, »feldflaška* — což pochytil
od bývalých vojáků.
12. Při návratu jde z nádraží r o v n o u do hostince a
tu vykládá, jakou báječnou cestu vykonal, kdo všecko
tam byl a jaká dobrodružství se přihodila. Končí
slovy: »Nebýt mne, nevím jak by to b y l o d o p a d l o ! . . . «
»Dobrý vítr!«
(pozdrav sportovců, zejména lyžařů).
6. Začátečnice učitelka rozkládá, jaké trápení má ve
škole, co jí říkal pan řídící, že má strýčka a ten že jí
pomůže do Prahy. Mistr krejčí jmenuje své zákazníky
a poví, jak dlouho jim šije. Cestuje-li začátečník ve
společnosti, volá na každého plným jménem i titulem
a dotazuje se ho na rodinné záležitosti.
7. Dojde-li mu řeč, hvízdá si a vymýšlí vtipy, kte­
rými chce společnost baviti. Zasmějí-li se m u , je po­
sazen na koně a začne si dobírati některého prostého
venkovana, nebo mladé děvče.
8. Ať se v kupé mluví o čemkoliv, do všeho se
plete. Rád vyvolává hlučné hádky o místa ve voze,
pro otevřená okna, nebo s 'průvodčím, na něhož je
sprostý, nebo se spolucestujícími, na něž si troufá
podle kabátu.
9. Jde-li společnost pěšky, přejímá úlohu vůdcovu,
neustále se plete do jeho řízení, vykládá, že se jde
špatně, a že se mělo jít tamtudy, vůdce že ničemu
nerozumí a vícekrát že nepůjde. Nesmí jiti okolo hos­
tince, aby si tam nezaskočil. Potká-li pocestného, »vystřelí« si z něho vtipem. C e s t o u vesnicí všemu se hla­
sitě posmívá. Je přesvědčen, že je duší výpravy a
zejména všecky dívky že touží výhradně po jeho spo­
lečnosti a že je povinen je bavit. Vyhledá-li vůdce
odpočinek nebo tábořiště, není jím spokojen. N a
stanovišti nestará se o ríic, nežli aby napsal pohled­
nice, že zdráv a bez nehody dojel do Chuchle.
10. Nejde po pěšině, nýbrž zabíhá do lučin a polí.
Trhá vše, co je m u na dosah, nebo aspoň otlouká
holí. Zápalky odhazuje do jehličí. N a skály, stromy,
zdi, pomníky píše nebo ryje své vzácné jméno. Při
dešti kleje, že na sobě všecko zkazí a vykládá, co ho
výstroj stála. Prohlíží-li si společnost památku, nebo
kochá-li se vyhlídkou, vyrušuje všecky povídáním o té
čupr dívce a oskřípané patě. Zazpívá-li někďo ze spo­
lečnosti písničku, hned »usazuje« ho poznámkou
o vepřovém hlase a otravě.
11. V noci baví se hlučně do půlnoci a napomenut
odsekne, že mu nemá kdo poroučet. Ráno nechce
vstávat. Když se má vyrazit, teprve dělá toiletu, shání
mýdlo na holení a knoflík ke kalhotům. N a tábořišti
má věci rozházené a při o d c h o d u vždy něco zapo­
mene a musí se vrátit.
Jeho mluva je velmi »odborná«. Neřekne jinak, než
»esšálek«, »celta«, »lágr«, »feldflaška* — což pochytil
od bývalých vojáků.
12. Při návratu jde z nádraží r o v n o u do hostince a
tu vykládá, jakou báječnou cestu vykonal, k d o všecko
tam byl a jaká dobrodružství se přihodila. Končí
slovy: »Nebýt mne, nevím jak by to bylo d o p a d l o ! . . . «
»Dobrý vítr!«
(pozdrav sportovců, zejména lyžařů).
- VI. Tábor.
Společný tábor nutno dobře připrayiti. Hned v zimě
probírá se na oddílových schůzkách otázka letního
tábora. Vůdce sepíše si všecky členy, jednotlivce i
rodiny, které hlásí se na tábor. -Zvolí se doba všem
nejpříhodnější, kdy členově mají prázdniny nebo dovo­
lené. M n o h o starostí dá nalezení vhodného tábořiště.
Zvolené místo má míti tyto vlastnosti:
1. Jest ve volné, krásné přírodě, kde je zdravý vzduch,
klid a jistá odloučenost o d světa. P o k u d možno, buď
obklopeno l e s e m . N a blízku buď v o d a pitná i k o u ­
paliště. Tábor sám buď s u c h ý a slunce mějž do něho
přístup.
2. Doporučuje se zvoliti prostranství dosti veliké,
travnaté, kde by se stany mohly dobře rozestavili a
kde by ještě zbylo místo na hřiště. Nebuď vystaveno
příliš větru. Buď stranou od užívaných cest. Pozor
na komáry a mravence!
3. Nebudiž vzdáleno více než 3 km od nejbližších
obydlí, kde možno nakoupiti mléka, vajec a j. aprovisace.
Rozhodneme-li se již pro to které tábořiště, vyjed­
náme si včas svolení majetníka pozemku, po př. i svo­
lení ke sbírání suchého klestí na oheň, ke sbírání
jahod, hub- a p o d . Dobře je, zamluviti si předem i do­
dávku aprovisace ve vsi, abychom věděli, co musíme
si přivézti s sebou. P o příjezdu ohlásíme se na obec­
ním úřadě, na poště, na četnické stanici, po případě
u správy velkostatku a v myslivně.
Připravujeme si s t a n y a jiné potřeby. Dobře se
osvědčují vojenské (rakouské) stany, které skládají se
ze dvou kosočtvercových pláten a poskytnou úkrytu
dvěma osobám, v nouzi i třem. Proto obyčejně každý
člen nese jedno plátno a na tábořišti složí se z nich
stany. Je-li potřebí, možno z těchto pláten složití i
dvojnásobný i trojnásobný, veliký stan (rodinný).
Jednoduchý stan ze d v o u pláten složíme tak, že obě
kosočtvercová plátna k sobě připevníme podle obrázku-.
V bodě e je vrchol stanu a podepřeme jej tyčí.
R o h y a-b-c-d
rozestavíme d o čtverce na zemi.
Dvojitý stan složíme ze čtyř pláten takto:
B o d y a-b jsou vrcholové rohy stanu a podepřeme
je tyčemi. Plátno a-b-ďc
je podélná stěna stanu,
plátno a-b-f-g
je druhá stěna. Zbývající plátna tvoří
přední a zadní část stanu, jehož půdorys je:
Tečky uvnitř označují místa, kde jsou zapíchnuty
tyče.
Malý stan drží jedna tyč, velké stany dvě i více
tyčí. Plachty upevněny jsou k zemi kolíky. N a konec
vykopáme kolem stanu okapovou stružku.
Při kratším pobytu vysteleme si lože ve stanu čím
možno, rákosím, chvojím; suchou travou, suchým
listím, pískem a přikryjeme nepromokavým plátnem
nebo novinami. P r o kyčle vyhloubíme dolíček. Jednu
pokrývku pak rozprostřeme p o d sebe, druhou se při­
kryjeme. N a delší pobyt zbudujeme si z kolíků a latí
primitivní, nízkou postel, aby nám při deštivém počasí
lože nevlhlo. Dobře se osvědčují slamníky. Přineseme
s sebou prázdný povlak (2 m X 80 cm) a v táboře
si jej nacpeme slámou, nebo suchou travou.
Pohodlí získáme ve stanu, vystavíme-li si »podsadu«
z prken, nebo z lepenky, nebo z rozpáraných pytlů
a pod., asi V2—1 m v y s o k o u a na tu teprve při­
pevníme staří, jako střechu. Polštář p o d hlavu si při­
pravíme, vycpeme-li si nějaký pytlík travou.
Z a příznivého počasí nespíme ve stanu, nýbrž slo­
žíme si ze stanového plátna spací pytel, vyložíme jej
pokrývkou a spíme krásně pod hvězdnou oblohou.
Stany rozestavíme, aby tvořily na tábořišti ladnou
skupinu. N a význačném místě postaven je vůdcovský
stan, před ním na kůlu je »návěstní tabule«, kde vydce
oznamuje »úřední zprávy«, pracovní program, hlídky
atd. Najde se vhodné místo i pro sluneční hodiny.
V c h o d do tábora vyznačíme jako bránu. Jinak tábor
uzavřeme ohradou.
Důležito je zbudování kuchyně. Je-li možno, přive­
zeme s sebou železná kamna (sporák), nebo aspoň
pláty a komín. K a m n a si pak postavíme a vymažeme
hlinou sami. Kuchyň postavíme ve stínu, nebo ji za­
kryjeme velikou plachtou proti palčivému slunci. Někdy
nutno i proti větru postaviti ochrannou stěnu.
Záchod vykopáme sto kroků o d tábora po větru.
Jáma je dosti hluboká a denně se zasypává popelem
a hlinou.
Tábořiště nutno udržovati v pořádku. Nesmí se
povalovati rozházené věci, odhozené papíry, zbytky
jídel a p o d . Táborníci věnují pozornost i okolí svého
tábora a upraví si cestu, zbudují můstek, schody, vy­
plení trní, kopřivy a p o d .
Nejlépe je, má-li každý vlastní stan, nebo aspoň
vlastní plátno. V nouzi možno se obrátiti na skaut­
skou organisaci, kteráž za mírný poplatek stany za­
půjčí.
N a společných schůzkách radíme se o nákupu tábornických potřeb, rozhodneme, co se zakoupí z oddílo­
vých peněz jako věci společné a co musí každý účastník
si obstarati sám. Poněvadž to jsou vesměs věci prakti­
cké a trvalé, každý si je rád koupí. (Počítejme jen, co
obyčejný turista utratí do roka za noclehy a kolik
táborník ušetří výhodami na dráze!) V o l m e věci jen
nejlepší jakosti a osvědčených druhů, varujme se titěrnůstek a l u x u s u .
N a schůzkách a vycházkách poznají se členové do­
statečně, takže sami rozeskupí se na jednotlivé tábo­
rové společnosti. O s o b a , která by se necítila dosti
volna v tom kterém kruhu, může včas přestoupiti,
nebo o d tábora u p ^ t i t i . Jeť nadmíru dúležito, aby
tábořící společnost tvořila harmonickou jednotu. N e ­
doporučuje se přijímati na tábor o s o b y neznámé, nebo
v poslední chvíli přihlášené. Jsou mnozí lidé, kteří
nedovedou se podříditi společnosti a cit solidarity a
bratrství je jim neznámý. Jiní zase s v o u nervosou,,
popudlivostí a »rejpalstvím« rozvracují soulad. A jsou
i lidé zhýčkaní, samolibí, kterým je proti mysli trochu
pracovat, nebo se podřídit vůdcovskému vedení. Takoví
do tábora nepatří!
Vůdce musí nezbytně všecky účastníky po delší
d o b u znáti a nehodící se osoby odmítne. A b y se
takovému vylučování předešlo, je dobře hned při při­
jímání nového člena do oddílu jej posouditi, zdali b y
se dobře hodil do společného tábora. Nejlepší počet
osob v táboře je 20—25; nejméně 15, nejvýše 30 o s o b .
O b ě pohlaví buďte rovnoměrně zastoupena, dětí ne­
buď více než 20°/o.
Veliké opatrnosti je potřebí, nežli se dá svolení
k táboru mladým, svobodným osobám. Nezbytný je
tu přísný požadavek mravní povahy a ryzí čestností.
Nesmí se dopustiti, aby na některém táboře byla
dobrá pověst táborníků poskvrněna. Posavadní zkuše­
nosti ukázaly, že není závady ve společném táboření,
jen když účastníci jsou spolehlivých charakterů. Vůdce
JDOstupuje podle ustanovení tábornického řádu a přijme
jen tu dívku, nebo toho mladíka, který bude přijat na
dobu tábora pod ochranu některé rodiny. Tato rodina
pak zodpovídá za jeho chování. V případě nepřísluš-
ného chování vudce vyloučí provinilce z tábora, po
př. vůbec z organisace.
Styk obou pohlaví je přirozeně prostý a přátelský,
čemuž napomáhá sám přirozený a prostý život v pří­
rodě. Pikantní, dvojsmyslné řeči se mezi táborníky
s díky a rázně odmítají. Po bezvýsledném napomenutí
následuje ihned vyloučení provinilého.
Život v táboře plyne velmi rychle a vesele. Ranní
stráž zatopí a uvaří snídani. Táborníci vylezou na
slunce, zacvičí si a vykoupají se. Pak je snídaně a
vůdce při tom dá denní rozkaz. Někteřr jdou obsta­
rávat nákup (mléko, brambory . . . ) , jiní jdou na dříví,
skupina, která má službu, pracuje v kuchyni. Ostatní
se baví, zaměstnávají se spravováním, praním a když
slunéčko již připaluje, jdou se koupat a cestou sbírají
jahody a houby. Vrátí se k obědu. P o obědě je o d ­
počinek, na to svačina a vycházka do lesa, nebo na
koupání. Pozůstalí v táboře provádějí rozmanité hry
až do večeře. Pak při táborovém ohni se vypravují
denní příhody, zpívá se a zdravý smích naplňuje tábor.
H o u s l e , nebo jiný hudební nástroj vítány. V 10 hodin
vše uléhá, jen stráže obcházejí tábor. Tyto hlídky
střídají se po dvou hodinách, v 1 0 - 1 2 - 2 - 4 hodiny.
Obyčejně jsou ustanoveni dva hlídači. Stará hlídka budí
n o v o u hlídku, hlásí jí raport a odevzdá zbraň a ele­
ktrickou lampičku.
Hlídky jsou krásné. Je noc, ticho v lese. Hvězdy
svítí, potok bublá — a tu je chvíle k duševnímu o d ­
dechu, k přemýšlení a očišťování se. Když pak zora
začne na východě o b l o h u barvit a ptáci potichu, pak
hlučněji a hlučněji se rozezpívávají — tu člověk cítí
krásu přírody až do dna duše a prožívá blaženou
chvíli, o jaké se obyvateli města ani nesní.
P o stránce hospodářské je tábor zřízen rodinně —
vše je společné. Před nastoupením tábora každý člen
složí vypočítanou částku a tím získá se dostatečný
kapitál pro celý tábor. Z těch peněz zakoupí se, co je
potřebí pro kuchyň a uhrazují se i denní výlohy.
Pokladník zapisuje příjmy i vydání, vůdce dohlíží na
řádné vedení knih a členstvo žije úplně bez starosti.
P o táboře předloží se účty a výkazy členům a zbytek
peněz se vrátí.
Dobře je, máme-li v táboře lékaře, nebo medika.
Není-li ho, pocvičme se včas v prvé pomoci a dbejme,
a b y příruční lékárnička byla v pořádku a zásobena.
Před nastoupením tábora musí každý člen hlasití vůdci
svůj zdravotní stav a případné nedostatky nebo c h o - .
r o b y . N i k d o s nakažlivou, nebo o d p o r n o u c h o r o b o u
nesmí se d o tábora přihlásiti.
P o skončení tábora uvedeme své stanoviště opět
o d původního pořádku. Odstraníme všecky zbytky
a odpadky, jámy zasypeme, kplíky vytaháme.
Vychází-li nám místní obyvatelstvo vstříc, hledíme
se m u odvděčiti třeba i d r o b n o u pomotí na zahradě
nebo na poli. Nikterak si nehrajeme na pány, nýbrž
jednáme s. lidem přívětivě, ochotně si s ním popoví*dáme a nedotýkáme se jeho utkvělých zvyků a cítění
náboženského nebo politického.
Nikde nezpůsobíme škody, naopak opravíme lávku,
vyzdíuie studánku, sbíráme housenky, stromky přivá­
žeme ke kolům a pod. S ohněm zacházíme opatrně,
vždy ať je p o d dohledem a před o d c h o d e m jej u d u ­
síme. Lesní hajní všude již znají skauty, že škody ne­
robí a s ohněm že dovedou zacházeti; udržme tuto
d o b r o u pověst.
Tábor — nejkrásnější chvíle v životě, doba nezapo­
menutelných dojmů, nálad a r a d o s t í . . .
VII. Z prakse.
Pozdrav. T á b o r n í c i pozdravují se navzájem i se
skauty světovým pozdravem skautským:
Pravá ruka zvedne se do výše hlavy (k okraji klo­
bouku) a při tom opřeme palec o malíček, takže pro­
střední tři prsty jsou vzhůru vztyčeny. Při důvěrném
(tajném) pozdravu zvedne se ruka jen do výše p r s o u .
Tři vztyčené prsty znamenají tři sliby, malíček s pal­
cem znamenají, že silný má podpírati slabého.
Z n a č e n í cesty.
M n o h d y jde část výpravy, nebo posel, napřed a
ostatní následují pozadu. A tu je v neznámé krajině
potřebí označiti správný směr cesty, aby všichni dobře
došli. Činí se to rozmanitými značkami:
1. Občas postavíme tři kameny na sebe.
2. Vyrýváme na cestě šipku a číslo oddílu.
3. Připevňujeme na křoviny a na větve útržky papíru.
4. N a rozcestí buď:
a) zahradíme nepravou stezku řádkou kamenů;
b) na nepravé cestě vyryjeme ležatý kříž;
c) pravou cestu označíme šipkou a to buď v y ­
rytou, nebo nakreslenou křídou, nebo nasy­
panou z hlíny;
d.) na nepatrné stezce položíme přes falešnou
odbočku prut a ve směru pravém ohýbáme
větvičky a trousíme papírky.
Musíme-li odejiti se stanoviště, oznámíme to tak,
že tu vyryjeme, nebo křídou nakreslíme kroužek a
uprostřed zabodneme proutek; není-li ho, tedy udě­
láme jen tečku do prostřed. Je-li potřebí, připojíme
k tomu i šipku, která ukazuje, kterým směrem jsme
odešli. Pó př. vyryjeme tu i číslici, která udává, v kolik
hodin jsme toto místo opustili*
4
v
Někdy je potřebí zanechati na místě delší zprávu
písemnou a takový případ oznámíme tak, že tu na
místě dobře patrném vyryjeme čtverec a ú něho šipku,
která udává směr, ve kterém jsme — nejdále na 10 kroků
— uschovali dopis.
Rozkazník, křídou
nakreslený, znamená:
»Sem
vstupte!« — kdežto ležatý křížek: »Varuj se!«
Obrázek pohárku znamená pitnou v o d u a připsané
číslo vzdálenost v krocích.
Hustá řada teček znamená: »Pospěšte si!« — řídká
řada teček znamená: »Dost času!«.
Tato znamení bývají výpravám na cestách velmi
prospěšná. Snadno je děláme v zimě ve sněhu.
Signály.
Na dálku v lese dorozumíváme se signály z v u k o ­
vými nebo viditelnými. Značky jsou dvojí: tečky
(krátké) a čárky (dlouhé). Z nich skládáme všecka
potřebná znamení. Můžeme je buď pískati ná píšťalku,
nebo je máváme pažemi, nebo vlajkou, světlem a j.
T u pak vodorovná osmička nad hlavou znamená b o d ,
šikmá osma, vedená vpravo k zemi, znamená čárku.
Pro pamatování si znamení užíváme pamětných hesel,
u nichž podkládáme tečku krátkou slabikou, čárku
dlouhou slabikou.
Každý člen může míti jinou píšťalku, aby se její
hlas dal o d jiných rozeznati.
Význam.
Signál.
Pamětné
Volání.
(Haló! Slyšte! Při­
pravte se!)
Vás volám
Slyším.
(Vidím, rozumím,
udělám)
Slys/7/z.
Stát!
(Pozor! Co?)
Stát!
Jdu.
( H n e d , dobře)
Sraz!
(Nastoupit všichni!)
Jdu.
Srazit!
heslo.
halo!
Význam.
K u předu!
(Rychle!)
K vůdci!
(Pospěšte sem!)
Omyl.
(Zmatek, chyba)
Nebezpečí!
(Pomoc!)
Konec.
(Návrat)
H otovo!
(Jsme připraveni,
vše v pořádku)
Zůstat!
Opakovat!
Počkat!
Pomalu!
Přestávka.
Signál.
Pamětné
Dál,
heslo_
dál!
Pospěšte k
nám!
Omyl, omyl . . .
Šest stejných z n a ­
ček jakýchkoliv.
K o n e c vofó se.
Náš
po/vídek.
Zůstaň na -////stě!
Opakovat!
/ P o c i t e trochu!
\Nemůžeme teď!
Pomalu, nepospí­
chejte!
Z/řstaňte trochu
stát!
Příklad signálové r o z m l u v y :
Hledáme v lese ztraceného a voláme: — • — • —
Odpoví: —
M y : • • • — O n : — a po malé pře­
stávce: • • • • M y : • • • — O n : • — M y : - - —
On: — . . — .
M y : • — O n : • *)
Při signálech trubkou, nebo dvojtónovou píšťalkou,
je dlouhá doba o tercii výše než krátká.
M o r s e o v a abeceda.
K signalisování zpráv používáme M o r s e o v y abecedy
(telegrafické). Pro snadnější zapamatování značek z v o ­
leno je pro každé písmeno pamětné slovo, které začíná
touž hláskou a v němž krátká slabika znamená tečku a
dlouhá slabika čárku.
*) Rozluštění: Voláme: Haló! Odpoví: Slyším! My: Pojďsemí
On: Co? a po malé přestávce: Opakovat! My: Pojď sem! Oni
Rozumím! My: Tož, pojď rychle! On: Zůstaňte tam! My: Uči­
níme tak! O n : Tak je dobře!
yikát
' Zílýskavice
Cítil ránu
Démanty
Erb
filiálka
Gól dáme
//olubice
C/Yléb nám schází
/van
/ a s m í n bílý
Království
Levá ruka
Mává
Národ
Ň
o-ó-ó
Papírníci
Rukávy
Sobota
7rám
í/zenář
Kyvolený
Ý tvrdé ý
Zpíváme si
W
České hlásky měkké (č, š, ř . . .) nahrazujeme tím,
že zdvojíme hlásku tvrdou (cc, ss . ..). Podobně dlouhé
samohlásky značíme zdvojením samohlásky krátké.
Však obyčejně toho ani nebývá potřebí a smysl roz­
luštíme přece dobře.
Při signalisování používá se pro stručnost
ustálených mezinárodních signálů:
Haló!
Počkat!
Omyl
Konec
Pomalu
Rozumím
Nerozumím
těchto
Klíč, podle kterého rozřešíme zprávy napsané M o r seovou abecedou:
Podle klíče A hledáme značky, počínající t e č k o u
(písmeno e) a pak postupujeme po větvích klíče po­
dle- teček i čárek. Podle klíče B hledáme znaky, počí­
nající č á r k o u (písmeno ť).
t. j. »Táborníci jsou vyznavači slunce!«
Semafor.
Jednodušší soustava proti Morseově je semaforová,
při níž pro každé písmeno je pouze jediná značka.
Ale zde jsme odkázáni jen na viditelná značení (vlaj­
kami, pažemi) a píšťalkou jich podávati nelze.
Svislá čárka značí člověka, signalisujícího vlajkami.
Značky prvého řádku podávají se jedinou vlajkou,
ilruhá jě v klidu (spuštěna k zemi).
Uzly.
Nacvičíme rozmanité vázání uzlů, na, př. jak při­
vážeš stan ke kolíku, jak nastavíš provázek nebo řemí­
nek, jak přivážeš houpací síf ke stromu a j.
Hry.
N a schůzkách možno Se pobaviti i rozmanitými
skautskými hrami. Uvedeme zde aspoň tyto, které
možno hráti v místnosti, ve vlaku i v táboře.
1, K i m . Vyložíme 12 drobných věcí. Hráč dívá se
na ně po 12 vteřin a pak odvrátiv se, vypočítává je.
O d počtu správně uhodnutých předmětů odečte se
počet falešně udaných a výsledek se zapíše. Vítězí
„Kim" (čestné jméno po znamenitém indickém hochu)
největším počtem bodli z celého oddílu.
Značky semaforové.
Varianta: H r a S e t o n o v a . Předměty umístí se na
šachovnici a hráč má si zapamatovati jejich rozestavení.
2. P r s t e n . Vylosovaný hráč je detektivem Sherlockem Holmesem a poodejde. Ostatní hráči vyvolí zlo­
děje, jemuž dají prsten. Zloděj přikáže pak všem ně­
jaké stejné znamení, na př. sevření levé ruky v pěst
(nebo: usednout, číst, hledět oknem a pod.). H o l m e s
se vrátí a hádá zloděje; pozná jej podle toho, že ne­
činí, co všichni ostatní. Neuhodl-li, připočítá se mu
tolik bodů, kolik je svědků a hraje z n o v u . U h o d l - l i ,
jde »k soudu udat zloděje«, totiž poodejde stranou.
Zatím prozrazený zloděj někde prsten ukryje. Zavolaný
detektiv pak prsten hledá. Nesmí se však ničeho dotknouti. Smí se pouze vyptávati pořadem všech svědků.
Tito nesmějí odpověděti jinak, než-li buď »Ano !« nebo
»Ne!«.
Zloděj počítá otázky detektivovy a když je prsten
objeven, zapíše detektivovi počet otázek Všichni hráči
vystřídají se jako detektivové. Vítězí, k d o má nejméně
bodů.
VIII. Péče o tělo.
Denní cvičení.
Zvykněme si věnovat! ráno - deset minut tělocviku
v pokoji (Müller!). Je-li možno, cvičíme bez o d ě v u a
při otevřeném okně. Není-li nám více možno, učiňme
ráno v pokoji bosi aspoň několik poskoku na místě
do výše Vi m a to tak, aby dopadu nebylo téměř slyšeti.
(Výborné cvičení!) V táboře můžeme cvičiti vše­
stranněji. Dobře se nám hodí s k a u t s k é c v i k y * ) , po
př. sami si sestavíme vhodný výběr.
A. C v i k y p ř í p r a v n é .
I. : 1. Rozpažením (dlaňová poloha) vzpažit (palcová
poloha). 2. Rozpažením připažit.
II. : 1. Skrčit rozpažmo (ruce i lokty ve výši ramen,
mimo to lokty vzad). 2. Napnout rozpažmo. prsa v e n !
III. : Stoj rozkročný poskokem, ruce v týl a točitý
záklon v levo, v právo.
IV. : 1. Výpon, předpažit. 2. Dřep, rozpažit.
V . : 1: Výpad levou vpřed zevnitř, skrčit připažmo
(lokty k tělu, dlaně k ramenům). 2. Trčit do vzpažení,
zpět. — Totéž v právo.
B. C v i č e n í r o v n o v á h y (každý cvik 3 X ) .
I. : 1. Skrčit levonož, skrčit připažmo. 2. Trčit levonož stranou, trčit vzpažmo. Pravonož.
II. : 1. Přednožit levou — předpažjt. 2. O b l o u k e m
zanožit — vrchním obloukem zapažit, taktéž zpět.
Pravou.
Ní.: 1. Skrčit levonož a skrčit rozpažmo. 2. Zanožit
levou, podřep pravou, váhu předklonmo — rozpažmo.
C. C v i cení t r u p u .
I.: 1. Stoj rozkročný — rozpažit. 2. Záklon hlavou
a rameny, ruce v týl. 3. Vzpříma vzpažit. 4. Hluboký
předklon — předpažit.
*)
Skautská příručka
str.
35.
II. : 1. Stoj rozkročný, rozpažit. 2. Úklon v levo —
vzpažit pravou, zpět, v právo; levou.
III. Leh na zádech a vzpažit ruce v před. 1. R o z pažením připažit. 2. Vzpažit předem.
IV. Ruce v týl. 1. Prohnout tělo oporem pat, hlavy
a loktů (v lehu).
<
V . : V lehu se vzpažením: Z v o l n a přednóžit, zvolna
nohy spustit zpět.
V I . : V lehu s připažením: Přednóžit (nohy poněkud
od sebe, kroužit nohama) dovnitř i zevnitř.
VII. : 1. V z p o r dřepmo a hned ležmo zánožmo.
2. K l i k ležmo. (Několikrát.)
D. L e h k á a t l e t i k a .
I. Zvedání a nošení druha.
II. Běh.
III. Skok.
IV. V r h kamenem a tyčí. (Cvičit obě ruce!)
V . Plování.
P o cvičení se vykoupáme, nebo aspoň omyjeme
studenou v o d o u a do sucha se otřeme.
Oddílový cvičitel zapisuje si docílené výkony jed­
notlivců. Někdy možno uspořádati i závody o přebornictví oddílu. Měřítkem mohou-býti tyto výkony:
Běh — 100 m za 16 vteřin, 500 m za 1 m i n . 40
vteřin.
P o c h o d — za 1 hodinu 7 k m , za 1 h . 40 min. 10 k m ,
za 4 hod. 20 k m .
Skok — vysoký s místa 0*80 m, s rozběhem 1 m.
Skok — daleký s místa 2 m, s rozběhem 3*50 m .
V r h — kamenem 7V4 k g na 6 m.
Plovati — 100 m za 3 m i n . ; potopiti se na 10 vteřin.
Skočitt do hloubky 2 /2 m na tvrdou zem, 3 m do
měkké země, 4 m ze svisu.
Přeskočiti metem (dohmatem jednoruč nebo souruč)
v o d o r o v n o u kládu přiměřeně v y s o k o u .
Naložiti si a přinésti z lesa do tábora bezvládného
druha.
Vynésti z hloubky 3 m kámen 5 k g těžký. Vynésti
tonoucího.
Rozběhem vyskočiti na stupeň 1 1 0 m vysoký.
J
Cvičíme též běh rozestavný (štafetový), zápas, šerm,
boxování a zejména i krásnou lukostřelbu.
Pro dívky a ženy vybíráme ovšem cviky jim přimě­
řené. H o j n o u zásobu cviků najdeme ve skautských
příručkách.
D o b r é pokyny.
1. Umývej denně celé tělo.
2. Užívej vzduchové lázně.
3. Choď bos.
4. Užívej slunečních lázní.
5. Oděvu nos co nejméně.
6. Neboj se průvanu ani špatného počasí.
7. Boj se uzavřeného vzduchu (v příbytcích).
8. Ošetřuj zuby, oči, nos.
Q. Vystříhej se kouření a alkoholu.
10. Varuj se jídel silně kořeněných, příliš horkých,
nebo studených.
Hry.
Nemysleme si, že hry jsou jen pro mládež! Hřejme
až do nejvyššího stáří a to podle možnosti na v o l ­
ném v z d u c h u .
1. K o p a n á a její varianty: h á z e n á a p á l k o v a č k a . Při kopané se míč nohama kope, při házené
rukama hází a při. pálkovačce jednou rukou se nad­
hazuje a druhou odpaluje. Jinak je při všech princip
stejný: dvě strany bojují proti sobě a snaží se dostati
míč do branky protivníkovy. Pro táborníky hodí se
více házená a zejména pálkovačka, nežli vlastní kopaná,
už tírň, že jsou vhodné i pro ženy, že nejsou nebezpečné a stačí jim i malý míč.
2. Český p a s á k , známá hra míčová.
3. N a r o h a. Hráči v kruhu trefují míčem pobíhají­
cího uvnitř hráče. K d o chybí, nastoupí na jeho místo.
4. W o l l e y - b a l l . Šňůra (síť), napnutá ve výši 2 m
odděluje dvě družiny, které přehazují míč přes šňůru,
aby nepadl k zemi. Míč nesmí se držeti.
5. P l í ž e n á . Zvolený hráč rozhlíží se a ostatní hráči
se k němu z dálky potajmu přibližují. K o h o zahlédne,
je zajatcem. Vítězí, k d o se nejvíce přiblížil.
6. P o s l o u c h a n á . Hráč má zavázané oči a hlídá
klobouk, pověšený na holi. Ostatní hráči potichu se
v
přibližují a snaží se zmocniti klobouku. Uslyší-li někoho
hlídač a ukáže-li naň správně prstem, je ctopadený zajat.
7. N a s c h o v á v a č k u .
8. N a h o n ě n o u .
9. N a t ř e t í h o .
10. K o č k a a m y š .
11. S l e p á b á b a .
Varianta: Slepá bába má dva kaménky, kterými tluče
o sebe. Druhý hráč má také dva kaménky, kterými
odpovídá. Ostatní hráči drží se okolo nich za ruce.
12. M e d v ě d o b i j c e . Zabodneme tyč a na ni p o věsíme noviny nebo nějaký cár — to je medvěd.
Hráč postaví se k medvědu, vezme si do ruky oštěp,
zaváže si oči a učiní 10 kroků vpřed, otočí se a jde
• nazpět medvěda probodnouti.
13. N a l i š k u . Vyznačí se fiščí doupě a o b v o d
hřiště. Zvolený hráč, stará liška, Vyběhne z doupěte
a chytá »zvěř«. Chytne-li někoho, ubíhají oba do d o u ­
pěte. Ostatní hráči je při tom bijí do zad pešky. N a
to stará liška s chyceným hráčem drží se za ruce a
vyběhnou na lov. Jakmile se pustí, mají hráči právo
biti je do zad a zahnati do doupěte, rovněž, chytí-li
někoho. Chycený připojí se v doupěti k dřívějším
liškám a tak vybíhá pak celý řetěz lišek, držících se
za ruce. Poslední hráč na svobodě je vítězem a začíná
n o v o u hru.
%
14. P ř e t a h o v á n í l a n a . Přetahování rukou. D v a
hráči rozkročí se proti sobě, podají si pravé ruce.
Vítězí, kdo protivníkem pohne s místa, nebo vytlačí
jej z vymezeného kruhu.
15. B u v o l . K l o b o u k y (jamky) v řadě. Hráč hází
d o nich míčem. Majitel k l o b o u k u vybere míč a vzkřikne:
Stát! P o někom hodí. Trefí-li, dostane zasažený ka­
mínek do k l o b o u k u , netrefí-li, tedy o n sám. K d o d o ­
stal kamínek, hází dp klobouků. Hraje se do 5 ka­
mínků. K d o je má, je buvol a ostatní ho honí.
16. H a d í k r u h . Hráči vyryjí kruh (2 m v prům.).
Spojí se za ruce a snaží se vytlačit někoho z kruhu.
Ten je uštknut a ustoupí stranou. Poslední je hadem
a dá všem hráčům »žihadlo«.
17. V y r á ž e n á z k r u h u . 20—30 hráčů v kruhu.
Hráč uprostřed snaží se vyhnati míč z kruhu. K d o
propustí míč ven, musí do kruhu.
18. S á z e n í b r a m b o r . Závodí dvě družstva stejně
početná. V e vzdálenosti asi 50 m vyhrabe každé druž­
stvo dolíček. Pak postaví se do řad. Prvý hráč je
sedlák, druhý zloděj, třetí sedlák, čtvrtý zloděj a t. d.
Soudce dá znamení a prví sedláci obou družin v y ­
běhnou vsadit brambor (hodí jej do dolíčku) a rychle
se vrátí. Plácnou vedlejšího zloděje, který utíká
bramboru ukrást. Vrátí se s ní a podá ji dalšímu
sedlákovi, který utíká ji vsadit. Vítězí družina, která je
dříye hotova.
19.' K l e p a n á , Dvě stejně četná družstva v řadách
za sebou, asi 50 m o d mezníku. První hráči maji hole
a na znamení utíkají k mezníku a třikráte naň zakle­
pají. Běží nazpět, podají konec hole druhému hráči,
sehnou se a držíce hůl vodorovně proběhnou proti
družstvu, které je nuceno hůl přeskakovati. N a to
druhý hráč běží klepat a t. d. Která družina je dříve
hotova, zvítězí. ( H r u možno ztížit překážkami, na př.
cestou k mezníku oběhnout strom a pod.)
20. L a š k o v a č k a . Dvě družiny proti sobě na
50 m. Jeden hráč vyjde naproti k družině, kde všichni
mají natažené ruce vpřed. Některého plácne do ruky,
načež ihned utíká domů. Uhozený hráč ho pronásle­
duje. Chytí-li ho, vrátí se oba a protější družina vy­
sílá nového laškovače. Nechytí-li ho, musí laškovat
u cizí družiny.
Veliký výběr her najdeme ve skautských příručkách.
Která z nich se nám zalíbí, poznamenejme si ji.
Příruční lékárna.
1. T i n k t u r a j o d o v á v lahvičce se skleněnou
zátkou. D o krvácející rány, odřeniny, na bodnutí
hmyzem. Při zánětu lůžka zubního natři dáseň. (Příliš
silná Jeptá kůži.
2. Č p a v e k v lahvičce se skleněnou zátkou. N a
bodnutí hmyzem. Čichati při mdlobě.
3. J o d o f o r m o v ý z á s y p na hlubší, znečištěné
rány, mokvavé odřeniny.
4. S o d a jídelní. Proti pálení žáhy, při plném žaludku.
5. D e r m a t o l o v ý z á s y p na mokvající rány, po­
vrchní odřeniny, opruzení, puchýře po spálení, vlhké
lišeje.
6. O e t a n h l i n i t ý v pastilkách. Rozpuštěný na ob­
klady opuchlin, otoků, spálenin.
7. B o r o v á v a s e l i n a na spáleniny, lišeje, popra­
skané rty a kůži, hojící se rány.
8. S a l y c i l o v ý l ů j na odřené nohy, opruzeniny a
puchýře na nohou.
9. K y s e l i n a b o r o v á v šupinkách. Roztok k vy­
mývání ran a bolavých očí.
10. A s p i r i n v tabletách při bolení hlavy, při ho­
rečce, při bolestech zubů.
11. A n g i n o l v tabletách při bolení v krku, při angině.
12. N o v o p u r é n , projímadlo (Medica).
13. Tanalbinové nebo tanningenové tablety (Medica)
proti průjmům.
14. J o d o f o r m o v ý a hydrofilový gáz (mull), chrá­
něný před znečištěním. N a vymytou čistou ránu hydrof. gáza, pak vata a obvaz. N a znečištěnou ránu
jodoformový gáz.
15. Vata.
16. O b v a z , obínadlq, špendlíky, náplast, nůžky.
Vše složeno v krabičce, nebo v koženém pouzdře.
N a vycházkách sbíráme l é č i v é b y l i n y , které se
nám leckdy dobře hodí. N a př.:
Proti k a š l i : Devětsil, podběl, divizna, plicník, lipový
květ, sléz.
Proti š p a t n é m u t r á v e n í : Pelyněk, zeměžluč.
Proti p r ů j m u : Dubová kůra, kaštany, trnky.
Ž a l u d e č n í u ž í v á n í : Rozstrouhané zelené jed­
lové šišky vař půlhodiny s medem, až zhoustne. N e b o
povař med s cibulí.
K l o k t a d l o : máta, mateřídouška, šalvěj lékařský.
První pomoc.
K r v á c e n í : Pevný obvaz nad ranou směrem k srejci?
Rána se ováže č i s t ý m mulem. Nevyíéká-li krev z rány,
stačí pevně přiložený a stažený, obvaz na ráně.
Z l o m e n ý úd. Přiložímesobou stran dlahy (prkénka,
hole, desky) a přivážeme, aby zlomená kost se nehýbala.
S p á l e n i n a . Ránu pomažeme máslem, yaselinou,
borovou vaselinou.
S l u n e č n í ú p a l . Nemocného položíme do stínu,
přikládáme studenou vodu (led) na hlavu, prsa i údy,
nebo ho položíme do studené lázně. Dáváme piti
studenou vodu.
B e z v ě d o m í . Položit hlavu o n ě c o níže než tělo.
Uvolnit oděv. Studené, obklady. Čpavek k nosu. Při
probuzení podáváme dráždící nápoje. Při mrtvici polo­
žíme hlavu výš než tělo.
O t r a v a . Vyvoláme zvracení.
Nezbytno je řádně se poučiti o prvé pomoci. Pořá­
dejme o tom kursy a praktická cvičení (obvazování,
přenášení raněných, zachraňování tonoucích atd.) za
vedení odborníků.
v
Sebeobrana.
N a každé vycházce cvičme se chvíli v zápase obran­
ném. Úkolem je učiniti útočníka neschopným boje.
Cvičiti lze rozmanité metody (džiu-džitsu) a triky (de­
tektivní).
IX. Tábornictví a skautink.
Tábornictví spojuje se skautinkem společná idea —
láska k přírodě a demokratické občanství. O b ě tyto
stránky myšleny jsou opravdově. Není ještě láskou
k přírodě, utrhneme-li si kytičku a doma ji opatrujeme
a není pravým občanstvím, hleděti si svého zaměstnání
a pasivně přihlížeti ke všemu, co se kolem děje.
Znamenitý americký spisovatel E r n e s t T h o m p s o n
S e t o n napsal před dvaceti lety knihu o zálesáctví
(Woodcraft), ve které ukazuje, kterak nestačí přírodu *
platonicky milovati, ale ve volné, divoké přírodě žiti.
Roku 1902 založil sdružení mládeže »Indian Boys« a
s těmito svými hochy odebral se do pralesů tábořiti.
N a vlastní síly odkázáni žili tu volně, po způsobu
indiánských" domorodců. Tento život ukázal se tak
přitažlivým, že v desíti letech vzrostlo sdružení hochů
na počet 300.000 a přivábilo i dívky k podobnému
táboření. Tak vznikl americký skautink.
Současně vznikl v A n g l i i po burské válce skautink
občanský, jehož zakladatel je plukovník B a d e n - P o ­
w e l l . Roku 1903 založil chlapecké sdružení »Boys
Scouts« (hoši skauti) a pak i pro dívky »Girl Guides«.
Tito skauti měli pěstovati občanské cnosti, čestnost,
pracovitost, účinlivost, vlastenectví. Brzo počítalo se
anglických * skautů na statisíce a anglický král jest
jejich protektorem. Skautink rychle se šířil p o světě a
přičiněním prof. A . B. Svojsíka stal se záhy známým
i u nás.
O b a směry, Setonův i B. Powellův, se krásně d o ­
plňují, proto všude přijímá se skautink spojený —
život ve volné přírodě — i občanská výchova. U nás
byly zakládány vedle hlavní skautské organisace (Spo­
lek »Junak český skaut« v Praze) i zvláštní, odlišující
se organisace skautské (Děti Živeny (i jiné Děti). Skauti
socialističtí, Skauti řemeslných besídek, Skauti práce,
Psohlavci, Skauti Baden-Powellovi a j.), v nichž uplat­
nili se jako propagátoři skautinku JDrof. Miloš Majxner,
prof. M i l . Seifert, prof. Boř. Miiller, i n g . Jar Štych,
prof. AI. Batěk, řed. Halaburda a j . A b y sjednocen
byl čs. skautink, založen byl S v a z s k a u t ů r e p .
č e s k o s l o v e n s k é , ale přes to někteří skauti, organisovaní třídně a politicky, založili si zvláštní F e d e ­
r a c i č s . s k a u t ů . Poněvadž je nemístno zatahovati
do ušlechtilého hnutí skautského politiku a třídní nebo
osobní zájmy, jest si přáti v zájmu věci, aby v nejbližší době všecky skautské organisace přistoupily do
Svazu a zbudovaly tak ústřední mohutnou organisaci.
P r o t e k t o r e m Svazu čs. skautů je pan pres. čs.
republiky, T. O . Masaryk, s t a r o s t o u je gen. insp.
dr. J. S. Machar, n á č e l n í k e m prof. A . B. Svojsík.
Prof. Svojsík dovedl seskupiti ve Svazu dobré a nad# š e n é skautské pracovníky, z nichž dlužno uvésti aspoň
některé, jako j s o u : Jan Novák, zástupce náčelníkův,
Jaroslav Novák, tajemník Svazu, L a d . V y s t y d , pokladník
a horliví členové náčelnictva: dr. Josef Šimánek, V l a d .
Podobský, Vlad. V i l d m a n a . E. Milčicová, náčelnice
skautek. Z venkovských vynikají zejména župní zpra­
vodajové V l a d . Tetinek (Plzeň), Václav Melichar (Kutná
Hora), Jbs. Nebeský (Brno), Jos. Friedl (Olomouc) a jiní
ještě, jejichž jména b u d o u spojena s historií českého
skautství.
Svazová k a n c e l á ř nalézá se v Praze na Starém
městě, blízko »Můstku«, v Rytířské u l . č. 404 (»Stará*
rychta«) II. p. Z d e úřaduje i Tábornická rada.
Vlastní skautink organisuje mládež ve věku 12—18
let (skauti, skautky), kdežto dorost mezi 8—12 lety
tvoří organisaci »vlčat« a »šotků.«
Současně se skautinkem vzniklo u nás i tábornictví.
Před 10 léty bylo založeno v Praze VII. sdružení přátel
skautinku, které provozovalo americký camping j tělo­
výchovu. R. 1913 podniklo toto sdružení (»Rackové«)
i společný tábor u moře, na ostrově Pašmanu a roku
1914 na ostrově Uljanu (Dalmácie). Válkou b y l í čin­
nost porušena, ale neustala. R. 1921 bylo již i z širo­
kých vrstev obecenstva voláno po organisaci rodin­
ného skautinku, proto Ed.- Štorch vypracoval organi-
sační řád tábornický, který byl náčelnictvem Svazovým
schválen 17. června 1921. Zatímním vedením táborni­
cké organisace byli pověřeni uč. E d . Štorch a min.
taj. Fr. Daneš. H n e d na to I. oddíl táborníků vyjel
pod vedením E d . Štorcha na pětinedělní tábor k moři,
na ostrov K r k . T o jsou skrovné počátky hnutí tábornického u nás. Již tyto počátky vzbudily veliký zájem
mnohých přátel přírody a lze doufati v brzký utěšený
rozvoj tábornické organisace. Ustavující valná hromada
odboru Táborníku konala se dne 15. září 1921 za ve­
liké účasti hlásících se členů.
Půda je připravována skautinkem a tábornictví může
dobře použiti mnohých osvědčených zřízení skaut. ských.
Prvá ústřední T á b o r n i c k á
takto:
rada
ustavena
byla
Předseda: E d . Štorch, odb. uč. a red. v Praze I.
(Bílkova ul., č. . . .).
Jednatel: Josef K u t i l , mag. úř. v Praze II. (Štěpánská 37).
Pokladník: A l o i s Ježek, revident z. soudu v Praze II.
(Dittrichova ul., 2).
Členové: Fr. Daneš, m i n . taj., C . Ringesová, Vlad.
Müller, profesor.
Kancelář je společná se
celáří.
v
Vůdcové
I.
II.
III.
IV.
oddíl:
oddíl:
oddíl:
oddíl:
svazovou skautskou
kan­
oddílů,:
E d . Štorch, předseda Táb. rady.
Fr. Daneš (Nusle, Jaromírova u l . 19).
V l a d . Müller (Praha VII. Letenská u l . 9).
Jos. K u t i l , jednatel T. r.
Zakládány b u d o u i oddíly p o venkově; zatím do­
cházejí přihlášky z Bratislavy, z Brna, z L o u n a jiných
měst.
Jako stálé tábořiště a cvičiště získán b y l pro tá­
borníky a skauty příhodný pozemek na libeňském
ostrově. Z d e bude i koupaliště, hřiště, přístav našich
člunů a východisko vodní turistiky. Veliká přednost
tohoto krásného místa je blízkost Prahy, takže bude
ho moci býti i všedního dne používáno.
Každý táborník nechť zná s k a u t s k ý z á k o n :
1. Skaut je pravdivý, jeho slovo je svaté.
2. Skaut je čestný, není v něm falše a uskoku.
3. Skaut je účinlivý a ochotně pomáhá bližním, kde­
koliv může.
4. Skaut je přítelem každého člověka dobré vůle a
bratrem všech skautů.
5. Skaut je zdvořilý a úslužný.
6. Skaut je přítel zvířat.
7. Skaut je poslušný.8. Skaut je vždy dobré mysli a usměvavý i v nouzi.
9. Skaut je hospodárný a šetrný.
10. Skaut je čisté mysli.
Světové h e s l o skautské jest: »Buď připraven!« (By
prepared!).
S k a u t s k ý s l i b zní:
Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
1. milovati vlast svou, rep. Čs. a sloužiti jí věrně
v každé době;
2. plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony
.skautské;
3. duší i tělem býti hotov pomáhati bližním.
S k a u t s k á h y m n a ; slova od Fr. S.
nápěv o d K . Kovařoviče:
Procházky,
Junáci, vzhůru, volá den>
luh květem kývá orosen,
sluníčko blankytem pílí,
před námi pout vede k cíli.
Junáci, vzhůru, volá d e n !
T o n y prvého verše tvoří československý skautský
signál.
Podrobněji o skautinku poučí se čtenář v těchto
spisech: A . B. Svojsík, Z á k l a d y j u n á c t v í (J. Sprin-
ger, 1912). Str. 724. Svaz skautů, S k a u t s k á * p ř í r u ­
č k a (F. Topič, 1920). Str. 72. C e n a 4 4 0 Kč. B. Miiller,
S k a u t č e s k o s l o v e n s k ý ; praktická příručka (O. V o leský, 1920). Str. 368. Z a 18*60 K . / P r v n í k r o k y v e
s k a u t i n k u (Tiskový odbor č. B. P. skautu). A n t . B .
Svojsík a Jan Novák, Z á k l a d o v é s k a u t i n k u (Čs.
obec sokolská). Část 1., 1920. Část II., 1921. B. Halaburda, P ř í r u č k a s k a u t u D T J . (Svaz D . T. J. 1921.)
Fr. Č a d a , V ý c h o v n ý v ý z n a m s k a u t i n k u . 40 h.
A . B. Svojsík, P o l n í h r y . Z a 3 K . M U D r . K l i k a ,
S k a u t i n k s h l e d i s k a l é k a ř e . 60 h. D r . Weigner,
S k a u t i n k v r á m c i t ě l e s n é v ý c h o v y . 60 h.
Každý oddíl tábornický odebírá svazové časopisy,
kteréž obsahují organisační zprávy, vítané články
z prakse, návody a p o k y n y :
v
» J u n á k « , časopis pro skautskou mládež.
» V ů d c e « , časopis pro skautské vůdce (Orgán náčelnictva).
Obdržeti je možno, jakož i legitimace, odznaky, sníženky a rozličné tábornické potřeby ve s k a u t s k é
p r o d e j n ě ve Vladislavově ul. č. 18., vedle »Měšťanské
besedy«, v suterénu.
X. U táborového ohně.
Tábor nicka:
1. My plujem dál a dál a dál
v zelené lesy,
my plujem dál v zelené lesy.
(Refr.:) My plujem dál
v zelený háj, háj, háj,
my plujem dál
v zelený les.
2. My plujem dál a dál a dál
tichou voděnkou,
my plujem dál
malou loděnkou!
(Refr.)
3. My plujem dál a dál a dál
v rákosí tmavé,
kde vlnka s vlnkou
laškovně si hraje.
(Refr.)
A čí je to studýnka\
Ach, synku, synku,
A já su synek z Polanky
Aj, padá, padá rosička
Aj, ty svatý Vavřínečku
Andulko, mé dítě
Andulko šafářova
Anička, dušička, kde si bola
Aničko, dzevečko, poviez mk»
Až já pojedu přes ten les
Bejvávalo dobře
Bodej by vás, vy mládenci
Boleraz, boleraz
Boleslav, Boleslav
Bude vojna, bude
#
Bývali Čechové
Co pak ti naši dělají
Což ten panský mostek
Černá vlna ha bílém beránku
Černé oči, jděte spat.
Červená modrá fiala—
Čtyři koně ve dvoře
Dievča, dievča, čo že to máš
Dobru" noc, má milá
Ej, musel by to chlap byť
Ej, škoda ťa, šuhajko
Hej, hore, háj
Hej, zapadaj, slnečko
Hoj, vzhůru, pestrý sokole
Holka modrooká
Hore Hronom
Horo, horo, vysoká jsi
Hory, doly, černý les
Hory, hory zelené
Hradecký panenky
Chodzila Manská
Chovejte mne, má matičko
Chodíval k nám, chodíval
Ide Marina do cintorina.
Jaků sem si frajérenku
Jaké je to hezké
Janko, Janko, zle gazduješ
Jano, Jano, kto fa rubal
Já som bača velmi starý
Jedou huláni od Bílé Hory
Jeníčku, bloudíš
Jenom ty mne, můj koníčku
Ještě dnes
Kamarádi moji
Katolík, katolík
Kde si bola, Anulienka
Kde ty jedeš, můj Janíčku
Kdybych já věděl
Kdybys měla, má panenko
Když jsem já k vám chodívával
Když jsem já ty koně pásal
Když jsem k vám chodíval
Když jsem plela len
Keď ja smutný pójdem
Keď sa Janko na vojnu bral
Kerá je tá, hvězdička má
Kolíne, Kolíne,
Košulenka tenká
Koupala se Frídolinka
Kudy, luidy cestička
Kysúca, Kysúca
Letěla husička
Limbora, Hmbora
Lúčka zelená
Lví silou
Maměnko, maměnko
Má zlatá Mařenko
Medzi horama lipka zelená
Měj mě, Jeníčku
Měla jsem holoubka
Měl jsem, měl jsem
Meltě Adam sedm synů
Měsíček svítí
Moravo, Moravo,
Mý zlatý rodiče
Na Bílé Hoře.
Nad Berounkou
Na Královej holi
Na tom našem dvoře
Na veleckých lukách
Na zelenej lučke
Nechoď, Janku, přes Polanku
Nejsi, nejsi
Není muže nad kováře
Neplačte, mamičko
Nestůjte, mládenci, pod okny
Nešťastný šafářův dvoreček
Nevydávaj sa ty, dievča, ešte
Nic nedbám
Okolo Libice
Oliva, oliva
Otče, otče, otče náš
O, Velvary
Pásla husy pode dvorem
Pásol Jano tri voly
Pijťí chlapci, pijú*
Pod tým naším okeneckem
Po valašsky od zeme
Přídi, Janík, premilený
Přídi ty, šuhajko, ráno k nám
Proč jsi k nám nepřišel
Prší, prší, len sa leje
Převez, převez, prevozníčku
Přijde jaro, přijde
Ráda, ráda, můj zlatý
Rostou, rostou, rostou konopě
Sivá holuběnko
Slovan jsem
Smutné časy nastávajú
Stojí hruška v širém poli
Stojí Jano pri potoce
Šlo děvčátko pro vodu
Šly panenky silnicí
Tancuj, tancuj, vykrtícaj
Teče voda proti vodě
Teče voda shora
Teče voda, teče
Těžko mě matička vychovala
Tovačov, Tovačov
Tráva neroste
Třeba som já rychtářova céra
Ty bechyňské zvony
Týnom, tánom
U panského dvora
Už je slunko z tej hory ven
Už mou milou
V borovince, při pěšince
V černém lese
Vrť sa dievča
Vždycky mně matička
Zahučaly hory
Zakukala žežulička
Zelení hájové
Zofali brezu
Žalo děvče, žalo trávu
Žežuližko, kde jsi byla
OBSAH.
Str.
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
Tábornictví
.
.
.
Organisaění řád .
O tábornické organisaci .
Výstroj a potřeby
.
.
Vycházky .
.
.
.
Tábor
Z prakse
.
.
.
.
Péče o tělo
.
.
.
Tábornictví a skautink
U táborového ohně .
-
-3
» 9
. 12
-17
.23
•
. 36
• 44
• 51
. 56
3 0
.
•
•
.
Knihovna JuntíKů (skautů) československách
obsahuje:
1. í e s k ý s k a u t . Úvodem k nové národní instituci. Napsal A.
B. Svojsík. 2. vydání. Praha 1919. 8° (16 str.) Kč l ' - .
2. Tábořeni. Praktický rádce k bydlení ve volné přírodě.
Napsal A. B. Svojsík. S 43 obr. Praha 1912. 8° (110 str.) Kč 6"—.
3. V p ř í r o d ě . S příspěvky B. Baušeho, Dra Em. Faita a Dra
Fr. Smotlacha, napsal A. B. Svojsík. S 35 obrazy. Praha
1912. 8° (151 str.) Kč 750.
4. Uměni p o z o r o v a t i . Praktický návod, jak pozorovati. a
kryti se. Dle sira Rob. Baden-Powella, napsal A. B. Svojsík.
S 24 obrazy, Praha 1912. 8° (77 str.) Kč 5'—.
5. Základy junáctvl. Návod pro výchovu české mládeže
na základě systému sira R. Baden-Powella Scouting a za
laskavého přispění četných odborníku napsal A. B. Svojsík.
V tisku nové vydání.
6. Význam skautování. Rozprava o výchovné hodnotě skautingu. Napsal Fr. Čada. Praha 1913. 8 (24 str.) Kč 1—.
7. D e n v táboře j u n á k ů . Český skauting v praxi slovem
i obrazem. S 52 obrázky. Napsal A. B. Svojsík. Praha 1913.
8° (56 str.) Kč 2*50.
8. Názor lékaře o skautováni. S 3 obrázky. Napsal MUDr.
Čeněk Klika. Praha 1915. 8° (16 str.) Kč V—,
9. Polní h r y . Se 40 obrázky, náčrty a tabulkami. Napsal A.
B. Svojsík. Praha 1916. 8° (120 str.) Kč 6—.
10. S k a u t i n g v rámci tělesné výchovy. Dr. K. Weigner.
S 5 obrázky. Praha 1919. 8° (16 str.) Kč 1*50.
11. Výchova občana r e p u b l i k y skautováním. Napsal A.
B. Svojsík. S 18 obrázky. Praha 1920. 8° (40 str.) Kč 450.
12. O r g a n i s a c e . Sestavil Ant. B. Svojsík. Se 143 vyobraze­
ními. Praha 1921. 8° (112 str.) K 9*—.
13. Tábornická příručka organisace r o d i n n é h o skau­
tinku. Napsal Ed. Štorch. S 13 vyobr. Praha 1921.
14. D r u l í n o v á s o u s t a v a , příspěvek k prohloubení skautské
prakse napsal Jan Novák.
Kovařovic K. Junácká. Věnováno prvním českým skautům. Slova
napsal F. S. Procházka. Pró 4 hlasy. Praha 1912.8° (3 str.) 40 h.
(Sv. 2., 3., 4. jsou rozšířené otisky hlavní knihy: Sv. 5. Základy
junáctví.)
Svazek
Právě vyšlo:
Pospíšil-Nauman, Písně svobody, zpěv s prův. klavíru Kč9*—.
Písně svobody, zpěv bez prův. klavíru Kč 240.
Písně doby, zpěv s prův. klavíru Kč 1080.
Písně doby, zpěv bez prův. klavíru Kč 3*—.
»
Písně junácké, zpěv s prův. klavíru Kč 15*—.
»
Písnějunáckě, zpěv bez prův. klavíru Kč 4*50.
N a s k l a d ě ve v š e c h k n i h k u p e c t v í c h .
České lidové knihkupectví a nakladatelství
(J. S p r i n g e r )
v Praze I., nároží Jilské (čís. 24) a Karlovy ulice.
Fi 1 i á 1 k a: Král. Vinohrady, Purkyňovo nám. >Na Valdeku<.
Knihovna JundKú (skontu) íeskoslovenskýcli
Svazek
obsahuje:
1. Český s k a u t . Úvodem k nové národní instituci. Napsal A.
B. Svojsík. 2. vydání. Praha 1919. 8° (16 str.) Kč 1 —.
2. Tábořeni* Praktický rádce k bydlení ve volné přírodě.
Napsal A. B. Svojsík. S 43 obr. Praha 1912. 8° (110 str.) Kč 6'—.
3. V p ř í r o d ě . S příspěvky B. Baušeho, Dra Em. Faita * Dra
Fr. Smotlacha, napsal A. B. Svojsík. S 35 obrazy. Praha
1912. 8° (151 str.) Kč 7'50.
4. Uměni p o z o r o v a l i . Praktický návod, jak pozorovati a
kryti se. Dle sira Rob. Baden-Powella* napsal A. B. Svojsík.
S 24 obrazy, Praha 1912. 8° (77 str.) Kč 5—?
5. Základy junáctvf. Návod pro výchovu české mládeže
na základě systému sira R. Baden-Powella »Scouting« a za
laskavého přispění četných odborníků napsal A. B. Svojsík.
V tisku nové vydání.
6. Význam skautováni. Rozprava o výchovné hodnotě skautingu. Napsal Fr. Čada. Praha 1913. 8 (24 str.) Kč V—.
7. D e n v t á b o ř e Junáků. Český skauting v praxi slovem
i obrazem. S 52 obrázky. Napsal A. B. Svojsík. Praha 1913.
8° (56 str.) Kč 2*50.
8. Názor lékaře o skautováni. S 3 obrázky. Napsal MUDr.
Čeněk Klika. Praha 1915. 8° (16 str.) Kč V — .
9. Polní h r y . Se 40 obrázky, náčrty a tabulkami. Napsal A .
B. Svojsík. Praha 1916. 8° (120 str.) Kč 6-—.
10. S k a u t i n g v rámci tělesno výchovy. Dr. K. Weigner.
S 5 obrázky. Praha 1919. 8° (16 str.) Kč 150.
11. Výchova o b t e n a r e p u b l i k y skautováním. Napsal A.
B. Svojsík. S 18 obrázky. Praha 1920.
(40 str.) Ke 4*50.
12. O r g a n i s a c e . Sestavil Ant. B. Svojsík. Se 143 vyobraze­
ními. Praha 1921. 8° (112 str.) K 9*—.
13. Tábornické příručka organisace r o d i n n é h o skau­
tinku. Napsal Ed. Štorch. S 13 vyobr. Praha 1921.
14. D r u i l n o v á s o u s t a v a , příspěvek k prohloubení skautské
prakse napsal Jan Novák.
Kovařovic K. Junácká. Věnováno prvním českým skautům. Slova
napsal F. S. Procházka. Pro 4 hlasy. Praha 1912.8° (3 str.) 40 h.
(Sv. 2., 3., 4. jsou rozšířené otisky hlavní knihy: Sv. 5. Základy
jimáctví.)
Právě
vyšlo:
Pospíšil-Nauman, Písně svobody, zpěv s prfiv. klavíru Kč 9"—.
»
»
Písně svobody, zpěv bez pru v. klavíru Kč 2'40.
»
>
Písně doby, zpěv s pruv. klavíru Kč 10*80.
»
»
Písně doby, zpěv bez pruv. klavíru Kč 3'—-.
» ..
*•
Písně junácké, zpěv s prův klavíru Kč 15'—.
»
»
Písně junácké, zpěv bez pruv. klavíru Kč 4'50.
N a s k l a d ě ve v š e c h k n i h k u p e c t v í c h .
;
České lidové knihkupectví a nakladatelství
(J. S p r l n g e r )
v Praze 1., nároží Jilské (čís. 24) a Karlovy ulice.
F i l i á 1 k a : Král. Vinohrady, Purkyňovo nám. »Na Valdeku*.
Download

Otevřít PDF