Úvodní přednášky z předmětu TOXIKOLOGIE
VŠCHT
VŠCHT
Praha
Praha
Jedovatá stopa v dějinách lidstva
„Slyšel jsem, že v Indii existovala kdysi
blahodárná látka, která nevytvářela návyk.
Říkali jí soma a bývala zobrazována jako
překrásná modrá přílivová vlna……“
Aldous Huxley
Francois Villon
Balada o jedu klevetníků
Tuplem psot a slot a klopot,
ohni hoř a kotli v klokot!
Z hada močidláka mastné
útroby a plsť tam vrazte,
oko z mloka, z žáby prst,
zmijí dvojklan, ze slepýše
žahadlo a křídlo sýce,
ať to moří, ať to maří,
v kouzlo pekelné se svaří!
Tuplem psot a slot a klopot,
ohni hoř a kotli v klokot!
Vlčí tesák, dračí dráp,
ze žraloka požerák,
z blínu kořen čaromocný,
vytržený o půlnoci.
Z mumie mok a moudí z kance,
játra z Žida obřezance,
z Huna nos a z Turka pysky,
zpod bezluní z tisu třísky,
aby kaše byla hladká,
z žumpy prstík nekřtěňátka,
které zahrdlila matka.
K tomu kaldoun z jaguára,
aby zavoněla pára!
Tuplem psot a slot a klopot,
ohni hoř a kotli v klokot!
Z opa kapkou krve vilné
zchlaďte to – a je to silné!
Macbeth IV, 1.
(přeložil E.A. Saudek)
Kateřina Medicejská
1519 – 1589
Vem arsenik a olovo tam vlej,
posypej sírou, co se svařilo tu,
nehašeným to vápnem zamíchej,
pak rozkrájej tam propocenou botu
a z židovky tam vetři nečistotu;
z malomocného opatři si hlen,
žluč z vlků, lišek, jezevců a fen,
a utrejchem svař to, zalej do aspiku,
aby to bylo hodně ostré, a škvař v
tom jazyka svých klevetníků!
Prozíravý vládce nedrží a ani
nemůže držet slovo. Dodrží ho jenom
v případě, že z toho nemá žádnou
škodu, nebo když podmínky, za
kterých slovo dal, stále trvají.
Mimoto je nezbytné zachovat zdání a
dokonale ovládat umění smyšlenky a
přetvářky, protože lidé jsou
všeobecně od přírody naivní a ten
kdo si přeje klamat, najde hlupáky
snadno.
(přeložila Jarmila Loukotková)
(1431-1463)
Je to velmi složitý proces Madame, podobný tomu, při kterém
se získává náš venin de crapaud. Ale tohle arsenik přímo
neobsahuje, je to podobné pouze v počátečním stadiu
přípravy. Podával jsem arsenik jedovatým žábám a když
pošly, tak jsem po určité době oddělil jejich šťávy.......
Travička Kateřina (The Italian Women)
Jean Plaidy
Baronet a Littera Bohemica, Praha 1994
William
Shakespeare
Machiavelli
Aureolus Philippus
Theoprastus Bombastus
von Hohenheim
Paracelsus
(1493-1541)
„Pouze dávka
rozhoduje, je-li
látka jedem.“
Paracelsus uvedl léčivo
složené z opia, alkoholu a
koření, které nazval Laudanum,
a které se v Evropě beze změny
používalo po dalších 400 let.
„Historické“ jedy
TDLo – Toxická dávka (nejnižší) – Nejnižší dávka, při které dojde k projevům toxických
vlastností látky u pokusného zvířete.
™
organické látky přírodního a syntetického původu
™
prvky a anorganické sloučeniny
LCLo – Letální koncentrace (nejnižší) - Nejnižší koncentrace, při které dojde k úhynu
pokusného zvířete.
LDLo - Letální dávka (nejnižší) – Nejnižší dávka, při které dojde k úhynu pokusného
zvířete.
TCLo - Toxická koncentrace (nejnižší) – Nejnižší koncentrace, při které dojde k projevům
toxických vlastností látky u pokusného zvířete.
TD50 - Toxická dávka 50 – Dávka, při které dojde k projevům toxických vlastností látky u
50% pokusných zvířat.
LC50 - Letální koncentrace 50 – Koncentrace látky, která vede k zahubení 50% pokusných
živočichů za určitou dobu.
LD50 - Letální dávka 50- Dávka toxické látky (nebo toxických mikroorganismů), která zahubí
50% pokusných živočichů v době testovací studie.
TC50 - Toxická koncentrace 50 – Koncentrace, při které dojde k projevům toxických
vlastností látky u 50% pokusných zvířat.
Přírodní organické látky
Toxiny nižších hub (tzv. mikromycety) a jejich
metabolity –
zhruba 64 000 druhů, patří mezi ně aflatoxin s
hodnotou LD50 pro AFB1
v rozsahu 0,4 .10-3 g.kg-1
™mikrobiální toxiny
™rostlinné toxiny
™toxiny živočišného původu
Jedovaté vyšší houby, makromycety, především
ty, které vytvářejí plodnice obsahující houbové
jedy –
Mikrobiální toxiny - metabolity
mikroorganismů, především bakterií.
Typický zástupce - botulotoxin
produkovaný bakterií Clostridium
Toxiny makromycetů se dělí podle účinků:
hepatonefrotoxický syndrom (muchomůrka zelená)
halucinogenní syndrom (muchomůrka červená)
gastroenterodyspeptický syndrom (hřib satan)
botulinum
LD50=3.10-11 g.kg-1
Toxiny vyšších rostlin – např. ricin,
který je obsažen v rostlinně skočec
obecný (ricinus communis) z čeledi
Euphoribiaceae.
Lysohlávka kopinatá
Psilocybe
FALLOIDIN – peptidický jed muchomůrky zelené
(tzv. jed dědiců)
LD50 falloidinu činí 2.10-3 g.kg-1
(jedna houba může zhruba způsobit smrt dvou až
tří dospělých lidí)
LD50 = 6.10-6 g.kg-1
Skočec obecný – ricinus communis
Živočišné toxiny
Travičství ve starověku
Typickým zástupcem je crotalustoxin, jed
chřestýše, s hodnotou
LD50=2.10-7 g.kg-1 nebo nervový jed
tetrodotoxin, produkovaný rybami čeledi
Tetraodontoidea (ryba fugu).
Klasifikace:
nejčastěji podle zoologického dělení
prvoci, ostnokožci, blanokřídlý hmyz,
škorpióni, pavouci, obojživelnící, ryby a
hadi.
„Mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní se nás zmocnila
nepopsatelná slabost v údech doprovázená ztrátou
citlivosti, jako bychom měli ruce a nohy nejprve v mrazu a
pak v ohni. Téměř jsem přestával vnímat, nerozeznával
jsem lehké předměty od těžkých, uzvednout džbán vody
a ptačí pírko bylo pro mne totéž. Pak se mi ulevilo. Ráno
jsme zjistili, že jeden z vepřů, který snědl rybí vnitřnost
nepřežil. Když za námi pak přišli domorodci a viděli tuto
rybu pověšenou na palubě, dali nám okamžitě na
srozuměnou, že není k snědku…“
deník Jamese Cooka. 1774
Jed kobry – cobrotoxin s „impozantní“
jedovatostí LD50=3.10-7g.kg-1
TOXIKON – šípový jed
Hekaté – bohyně čarodějnictví,
dcera titánů Persea a Asterie,
její dcery Medea a Kirké
Travička z ostrova Kolchis
Mytologická historie „vzniku“ tohoto rostlinného druhu je neobyčejná.
Dozvídáme se o tom od Ovidia, který ve svých Proměnách
(Metamorphoses) převyprávěl v patnácti knihách řecké pověsti. Dílo
obsahuje 250 bájí seřazených chronologicky od vzniku světa až po
Caesarovu smrt (r. 44 po Kristu). V příběhu o slavných činech Heráklových
je zmínka o „vzniku“ jedovaté rostliny Aconitum. Jeden z Heráklových úkolů,
který mu uložil Eurystheus, bylo sestoupit do podsvětí a odtamtud přivést
trojhlavého, pekelného psa Kerbera. Herkulovi se to v doprovodu posla
bohů Herma podařilo a se svolením Háda a Persefony si onu hrozivou
trojhlavou obludu vypůjčil. Pes, doposud žijící jenom v temné říši mrtvých,
když spatřil ostré sluneční světlo, vyzvrátil se, a na tom místě pak vzešla
rostlina nazvaná Akonitos.
Oměj (Aconitum) patří mezi pryskyřníkovité a
skupina zahrnuje asi 200 druhů (např. oměj
pestrý
–
Aconitum
variegatum,
oměj
šalamounek – Aconitum napellus). Obsahuje
diterpenoidní alkaloidy (např. akonitin) a dále
isochinolinový alkaloid magnoflorin a kyselinu
akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy zejména v
listech a v hlízách (okolo 0,5%).
Otrava Sokratova
v roce 399 př. Kristem
....On pak se procházel, a když, jak řekl, cítil
v nohou tíhu, lehl si, a ten, který mu jed podal,
dotýkaje se ho po chvílích zkoušel mu nohy,
dole i nahoře a pak stisknuv mu silně chodidlo,
ptal se, zda-li to cítí, a on řekl, že ne. A potom
zase lýtka, a takto postupuje vzhůru, ukazoval,
že chladne a tuhne. A sám se ho dotýkal dál a
řekl, že až se mu to dostane k srdci, tehdy že
skoná. Tu mu již chladlo tělo tak asi kolem
života, on se odkryl – ležel totiž přikryt – a řekl –
to byla jeho poslední slova: „Kristone,
Asklepiovi jsme dlužni kohouta, dejte mu ho a
nezapomeňte. Ano, stane se tak, ale hleď,
chceš-li říci ještě něco jiného“. Na tuto
Kristonovu otázku již nic neodpověděl, ale po
krátké chvíli sebou škubl a ten člověk ho odkryl
a on měl oči obráceny v sloup. Spatřiv to
Kriston, zavřel mu ústa a oči.
Příznaky otravy se objevují po požití asi 0,2 mg
akonitinu, smrtelná dávka pro člověka činí 4 až
6 mg. Při intoxikaci se dostavuje pocit
mravenčení v dutině ústní, který se dále šíří na
celou hlavu, někdy tento stav bývá doprovázen
i pocitem prázdnoty nebo pocitem rostoucí
hlavy. Později se mravenčení a píchání
rozšiřuje na konečky prstů všech končetin, na
prsa, záda a pánev a ještě později přichází
úplné znecitlivění. Zároveň se objevuje
nadměrné pocení, zvracení, průjem, pokles
tělesné teploty, zimnice, poruchy srdeční
činnosti, svalová slabost, úzkost, strach z
blížící se smrti. Dýchání se stává povrchní,
smrt nastává za plného vědomí, poškozením
srdce a zástavou dechu. Jedovatosti oměje se
s úspěchem využívalo i v lidovém travičství k
trávení vlků, kterým se předhazovalo maso
potřené omějí (jiný druh: oměj vlčí mor Aconitum vulparia).
Květy oměje tuhého – Krkonoše
Bolehlav plamatý - Conium maculatum
Lidově:
všivec, svinská veš, matonoha
Dvouletá bylina (až 2 m vysoká),
typická myším zápachem.
Vyznačuje se lysou, rýhovanou, dutou
lodyhou, světle ojíněnou, bohatě
rozvětvenou, která je dole nachově skvrnitá.
Roste na pustších vlhčích místech a u cest.
Účinnou látkou jsou alkaloidy, z nichž
je to převážně silně těkavý koniin.
Z celé rostliny jsou nejjedovatější
plody. Účinkem se koniin podobá nikotinu a
také tropickému jedu kurare, který
znecitlivuje nervstvo.
Při otravě bolehlavem pociťuje
postižený nejprve chlad a brnění
v
končetinách, které se stávají postupně
bezvládné.
Phaedo, Platon
OBDOBÍ ŘÍMSKÉHO IMPÉRIA – vrcholné období rostlinných jedů
Rostlinné jedy:
1. Alkaloidy - alkalicky reagující organické dusíkaté látky
1.1. Chinolizidinové alkaloidy; cytisin, spartein / v rostlinách čeledi bobovitých [Fabaceae]
1.2. Piperidinové a pyridinové alkaloidy; koniin / v bolehlavu plamatém [Conium maculatum], dále
pyridinové alkaloidy rodu tabáku [Nicotiana] nikotin a anabasin a alkaloidy rostlin čeledi lilkovitých
[Solanaceae] - zejména hyoscyamin a jeho racemát atropin a skopolamin / v rulíku zlomocném [Atropa
belladona] a v semenech durmanu [Datura stramonium], hyoscyamin je obsažen v blínu černém
[Hyoscyamus niger], dále kokain z rostliny koka [Erythroxylon coca]
1.3. Isochinolinové alkaloidy; toxické látky rostlin čeledi makovitých [Papaveraceae] morfin, papaverin,
chelerythrin, bulbokapnin a další
Aconitum Napelus - oměj šalamounek
Mandragora Officinarum – mandragora lékařská
Conium Maculatum - bolehlav plamatý
Ricinus Communis – skočec obecný
Atropa Belladonna - rulík zlomocný
Digitallis Purpurea – náprstník červený
1.4. Indolové alkaloidy - deriváty indolu; Psilocybin [Psilocybe], dále deriváty kyseliny lysergové alkaloidy námelu [Claviceps purpurea] ergotamin, ergometrin, ergokristin
1.5. Steroidní alkaloidy; cholestanové glykoalkaloidy lilku [Solanum] solanin, solanidin, tomatin, solasodin,
toxické metabolity kýchavice [Veratrum] a komonky [Petilium] jervin, cyklopamin, cykloposin,
protoveratriny a další, alkaloidy zimostrázu [Buxus] cyklobuxin,
Datura Stramonium - durman obecný
Artemisia Absinthium – pelyněk pravý
Hyosciamus Niger - blín černý
Papaver Somniferum – mák setý
1.6. Terpenické alkaloidy; alkaloidy oměje [Aconitum] a stračky [Delphinium] akonitin, mezakonitin a
ajacin.
Paris Quadrifolia - vraní oko
Chelidonium majus – vlaštovičník větší
1.7. Další alkaloidy; např. efedrin izolovaný z chvojníku [Ephedra]
Strychnos Nux-vomica – kulčiba dávivá
Convallaria Majalis – konvalinka vonná
Rostlinné jedy:
Rostlinné jedy:
2. Glykosidy - jejich molekula je tvořena cukernou (glykon) a necukernou (aglykon) složkou,
které jsou vzájemně spojeny glykosidickou vazbou etherového charakteru.
2.1. Kyanogenní glykosidy - Toxicitu způsobuje uvolňovaná kyselina kyanovodíková.
Přítomnost těchto glykosidů byla zjištěna téměř v 90 čeledích s dvěma tisíci druhy.
2.2. Glukosinoláty (thioglykosidy) - u rostlin čeledi brukvovitých [Brassicaceae]. Jejich
enzymové hydrolyzáty poskytují glukosu a aglykon typu isothiokyanátu nebo epithionitrilu,
např. 5-vinyloxazolidin-2-thion je nejaktivnější strumingen.
2.3. Antrachinonové glykosidy - projímavé drogy, zejména u rostlin čeledi řešetlákovitých
[Rhamnaceae], rdesnovitých [Polygonaceae], liliovitých [Liliaceae] a bobovitých [Fabaceae].
2.4. Kardioaktivní glykosidy – izolované jsou důležitá léčiva nemocí srdce / konvalinka
vonná [Convallaria majalis], brslen evropský [Euonymus europaeus], druhy rodu náprstník
[Digitalis], hlaváček jarní [Adonis vernalis]
2.5. Furanokumariny - zejména v čeledích routovitých [Rutaceae] a miříkovitých [Apiaceae] /
fotosenzibilizující vlastnosti
2.6. Saponiny - jejich vodné roztoky silně pění, jedovaté i pro ryby / hemolýza, tj. schopnost
uvolňovat hemoglobin z erytrocytů, popsány u jírovec [Aesculus], břečťanu [Hedera],
bramboříku [Cyclamen], koukolu [Agrostemma]
3. Rostlinné kyseliny - kyselina oxalová (šťavelová) a její ve vodě rozpustné soli, jako je oxalát
sodný, draselný, amonný / v rostlinách čeledi šťavelovitých [Oxalidaceae], rdesnovitých
[Polygonaceae], merlíkovitých [Chenopodiaceae], kysalovitých [Begoniaceae], lipnicovitých
[Poaceae] a áronovitých [Araceae], dále k. parasorbová přítomná v jeřábu ptačím [Sorbus
aucuparia], atd.
4. Polyacetylenové sloučeniny - např. pelyněk [Artemisia], heřmánek [Chamomilla], mezi tyto jedy
patří látky typu cikutoxinu, matrikarionolu a dehydrofalkarinonu
5. Terpeny a silice – silice jsou směsi lipofilních metabolitů, které jsou uloženy v rostlinných
pletivech, např. pulegon v rostlinách z čeledi hluchavkovitých [Lamiaceae], monoterpeny komponenty toxických silic rostlin čeledí cypřišovitých [Cupressaceae] a hluchavkovitých
[Lamiaceae],prudkými křečovými jedy jsou pikrotoxin a koriamyrtin z indomalajské rostliny Anamirta
cocculus a středomořské rostliny Coriaria myrtifolia, gossypol ze semen bavlníku [Gossypum] a
další, jedovaté seskviterpeny obsahuje prha [Arnica] a záplevák [Helenium], mezi diterpeny patří
andromedotoxin v rostlinách čeledi vřesovcovitých [Ericaceae], mezerein z lýkovce [Daphne] a
estery forbolu v čeledi pryšcovitých [Euphorbiaceae]
6. Toxické aminokyseliny, proteiny a peptidy - v hrachoru [Lathyrus] se vyskytují např. kyselina
alfa,gama-diaminomáselná a kyselina alfa-amino-beta-oxalylamino-propionová, v bobovitých
rostlinách [Fabaceae] jsou toxické aminokyseliny kanavanin, beta-kyanoalanin, 3,4dihydroxyfenylalanin, některé proteiny a peptidy uvolňují toxické aminokyseliny enzymovou
hydrolýzou v trávicím ústrojí / ricin a podobné látky ze semen skočce [Ricinus] a dalších rostlin z
čeledi pryšcovitých [Euphorbiaceae], abrin, robin a fasin ze semen různých druhů čeledi bobovitých
[Fabaceae].
Oměj (Aconitum) patří mezi pryskyřníkovité a
skupina zahrnuje asi 200 druhů (např. oměj
pestrý – Aconitum variegatum L., oměj
šalamounek – Aconitum napellus L.). Obsahuje
diterpenoidní alkaloidy (např. akonitin) a dále
isochinolinový alkaloid magnoflorin a kyselinu
akonitovou. Alkaloidy jsou obsaženy zejména v
listech a v hlízách (okolo 0,5%).
Carl Linné: Systema Naturae
Carl Linné: Genera Plantarum
Bolehlav plamatý (Conium maculatum L.)
všivec, svinská veš, matonoha
Účinnou látkou jsou alkaloidy,
převážně silně těkavý koniin.
LINNÉ Carl von /1707-1778/
Švédský přírodovědec, lékař a botanik, v úvodu svého díla „O systému přírody“
píše: „Dívám-li se na slunce a hvězdy, zavěšené v prostoru, myslím, že všechna ta
stvořená díla mají na sobě znamení moudrosti a moci Boha, jenž je naplňuje
světlem a životem. Viděl jsem přecházet kolem sebe Věčného, Nekonečného,
Vševědoucího Boha a z úcty jsem padl na kolena.“
Atropa Belladonna L. – rulík zlomocný
Jméno je odvozeno od neúprosné řecké bohyně osudu Atropos, která přestříhávala nit života.
Latinský přídomek bella-donna znamená "půvabná paní", a souvisí se skutečností, že obsažené alkaloidy
výrazně rozšiřují zornice.
z nichž je to
Z celé rostliny jsou nejjedovatější plody. Účinkem se
koniin podobá nikotinu a také tropickému jedu kurare,
který znecitlivuje nervstvo.
Při otravě bolehlavem pociťuje postižený nejprve
chlad a brněnív končetinách, které se stávají postupně
bezvládné.
Zmínky o rulíku zlomocném uvádí už Theofrastos ve 4. stol. př. Kristem, její první
známé vyobrazení pochází z roku 1543, od německého botanika Leonharda
Fuchse.
Dlouhodobá otrava látkami obsaženými v rulíku se projevuje nechutenstvím, slábnutím a hubnutím,
celý proces zakončí postupná respirační paralýza.
Mohutně rozvětvená, vytrvalá bylina dorůstající výšky až 1,5 m. Listy jsou střídavé, vejčité, zúžené v
krátký řapík, celokrajné a zašpičatělé, dlouhé asi 20 cm. Kvete od června do srpna. Květy vyrůstají
jednotlivě v úžlabí listů. Mají zvonkovitý kalich s korunou, s pěti zaokrouhlenými cípy, zevně hnědě fialovou
a uvnitř šedožlutou. Plodem je lesklá, kulovitá bobule velikostí asi 2 cm, černé barvy s fialovou dužninou,
dozrávající v srpnu až září.
Smrtelná dávka atropinu je asi 0,01 až 0,1 g, pro děti se jako smrtelná dávka udává 3 až 4 bobule, u dospělých 10 až
12 bobulí nebo 0,3 nebo více gramu listu. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo,
přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí
projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci ...).
Celá rostlina je prudce jedovatá (nejvíce kořen). Rostlina obsahuje tropanové alkaloidy
(kořen až 1,5%) – atropin a hyosciamin, v menším množství skopolamin a belladonnin.
Atropin a skopolamin mají dráždivý vliv na CNS. Účinek tropanových alkaloidů se u
intoxikovaného projevuje touhou po intenzivním pohybu a zrakovými, případně sluchovými
a čichovými halucinacemi. Tyto halucinace mohou mít povahu létání, vysokého skákání,
víření, rotací, atp. Mimo to se charakteristicky objevuje sucho v ústech a dochází k blokádě
sekrece potu. Ve větších dávkách, nad 30 mg, způsobuje atropin ochrnutí mozku a obrnu
dýchacího ústrojí. Skopolamin je účinkem podobný atropinu, je však asi pětkrát toxičtější.
durman obecný - Datura stramonium L.
čeleď: lilkovité – Solanaceae
lidově: panenská okurka
Rostlina obsahuje řadu tropanových alkaloidů,
v listech je jich asi 0,3 až 0,75% (nejvíce v
žilkách a v řapíku), v semeni 0,3 až 0,5%, v
kořenech asi 0,35% a ve stonku až 0,55%.
Hlavními alkaloidy jsou anisodin (daturamin), lhyoscyamin, atropin, l-skopolamin, apoatropin,
belladonin, nikotin. Dále jsou obsaženy
flavonové glykosidy (rutin), kumarin skopoletin,
v listech 4 až 7% tříslovin, v semenech je 1 až
2% tříslovin, kyselina jablečná, 15 až 21% oleje
s kyselinou palmitovou a stearovou.
Lodyha 20 až 140 cm vysoká, bohatě větvená. Listy řapíkaté, čepel
vejčitá, chobotnatě laločnatá, nepříjemně páchnoucí. Jednotlivé květy
vyrůstají v místech větvení lodyhy, koruna nálevkovitá, bílá nebo světle
fialová, otvírá se večer mezi 19. a 20. hodinou, za deště zůstávají
zavřené. Plodem je nápadně ostnitá tobolka. Kvete v VI až IX.
Stanoviště:
Komposty, okraje polí, hnojiště, staré
zahrady, rumiště, kraje komunikací,
okolí vesnic, náspy, skládky,
preferuje půdy výživné, dusíkaté,
kypré.
Rozšíření:
V ČR roztroušeně, obvykle v
teplejších oblastech, většinou jen od
nížin do podhorských oblastí (max.
800 m.n.m., obvykle však jen asi do
450 m.n.m.).
Otrava - pocit suchosti v ústech, rozšířené zorničky,
zmatenost, neklid, halucinace, kůže v obličeji rudne,
zrychluje se puls, otrávený bez příčiny mluví, křičí, živě
gestikuluje. Pak stádium ochablosti, krevní tlak je nízký,
dýchání povrchní, končetiny studené, smrt nastává v
komatu.
Použití - antiastmatikum, proti křečím při kašli, napomáhá
vykašlávání, doporučován bývá i při Parkinsonově
nemoci.
Paris Quadrifolia L.
vraní oko čtyřlisté
Čeleď: Liliaceae (liliovité)
Latinské rodové jméno je
převzato z řecké mytologie.
Bobule představuje jablko
sváru z báje, ve které Paris
soudil spor mezi Athénou,
Hérou a Afrodité.
Blín černý – Hyosciamus Niger L.
čeleď: lilkovité – Solanaceae
Účinnými látkami jsou jedovaté tropanové
alkaloidy L-hyoscyamin (přechází již při sušení
v racemický D,L-atropin) a skopolamin v
poměru 1:1,2.
V celé rostlině (nejvíce v bobulích), jsou jedovaté
saponiny paristyfnin a paridin / způsobují
podráždění žaludku a střev, občas se uvádí i
účinky na srdce. Otrava se projevuje zvracením,
průjmem, bolestmi hlavy, slabostí, zúžením
zorniček. Léčí se výplachem žaludku a podáním
absorpčního uhlí. Zvířata obvykle rostlinu pro
nepříjemný zápach i chuť odmítají.
skopolamin
Kulčiba dávivá (Strychnos Nux-vomica L.)
Mandragora lékařská
(Mandragora officinarum L.)
keř z Asie nebo Afriky. Plody jsou velké kulaté bobule s tuhým, šedě žlutým
oplodím. V rosolovité dužnině jsou 2 až 4 okrouhlá zploštělá semena, která
slouží jako surovina pro izolaci alkaloidů. Semena obshují indolové alkaloidy strychnin (1%) a brucin (1,5%). Extraktu se používá pro zvýšení chuti k jídlu a k
posílení svalstva.
Ve starověku a středověku patříla mezi velice ceněné vzácné
byliny, jejíž sběr i použití bylo zahaleno tajemnstvím.
Používala se jako afrodisiakum, anestetikum, věřilo se v její
zázračnou moc. Podle tvaru kořene se rozlišovala mužská a
ženská mandragora. Ve středověku byla mandragora součástí
čarodějných létacích mastí, používala se jako hypnotikum a
operační anestetikum, léčila se s ní ženská neplodnost.
Strychnin dráždí CNS, zejména nervy páteřní míchy, zvyšuje napětí svalstva,
povzbuzuje dýchání a krevní oběh, též protijed při otravách hypnotiky.
Nejmenší smrtelná dávkou strychninu činí 30 mg, dávkou zaručeně toxickou je
200 mg strychninu.
Patří do čeledi rostlin lilkovitých, je tedy příbuzná rulíku, blínu,
ale i tabáku a bramboru.
Otrava strychninem probíhá ve dvou stádiích. V prvním stádiu dochází ke
zbystření smyslů, posléze se otrávený stává dráždivým. Ucítí nezvyklé pocity
ztuhlosti ve žvýkacím a šíjovém svalstvu, vázne polykání. Objevuje se závrať.
Toto stadium trvá obvykle čtvrt až půl hodiny. Pak se stupňuje úzkost
postiženého až do stavu, zvaného smrtelná úzkost. Dotyčný se leká maličkostí,
nejhůře pociťuje sluchové vjemy, ale těžko snáší též vjemy zrakové a hmatové.
Tím pomalu nastává druhé stadium otravy - stádium křečového záchvatu.
Tělo strne, svaly jsou v křeči. Během křečí se zastaví dech, stoupá krevní tlak.
Utrpení během takového záchvatu je nesnesitelné. Záchvat trvá asi 1 až 2
minuty, přičemž po záchvatu se dotyčný opět vrací do prvního stádia, které je
jakýmsi klidem před bouří - každý sebemenší podnět je znovu schopen vyvolat
nový záchvat. Záchvaty se tedy opakují a otrávený je stále více a více
vyčerpaný, ale vědomí neztrácí.
strychnin
Smrt nastává zpravidla v záchvatu udušením nebo obrnou dýchacího středu
či obrnou srdečního svalu. Slabší jedinci umírají někdy již při třetím záchvatu.
Při dlouhodobém užívání strychninu dochází v těle k jeho hromadění, přičemž
znenadání může nastat prudká otrava.
Byla zjištěna účinnost při léčbě cukrovky a vysokého krevního
tlaku. Některé alkaloidy obsažené v mandragoře potlačují růst
a aktivitu nádorového bujení.
Obsahuje především alkaloidy hyoscyamin, atropin a
skopolamin.
Vyobrazení mandragory pochází
z Herbáře, jinak bylináře velmi
užitečného Petra Ondřeje
Matthioliho a Tadeáše Hájka z
Hájku (1557).
Králíci, plži nebo ptáci jsou na rozdíl od člověka vůči
hyoscyaminu a atropinu velmi neteční a mohou bez
jakýchkoliv následků požít i větší množství jedovatých
lilkovitých rostlin, mezi něž patří i mandragora nebo datura a
třeba i blín.
1 Jonáš se velice rozezlil a planul hněvem. 2 Modlil se
k Hospodinu a řekl: ”Ach, Hospodine, což jsem to neříkal,
když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost
útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný
slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost
nad každým zlem. 3 Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj
život. Lépe abych umřel, než abych žil.“ 4 Hospodin se
však otázal: ”Je dobře, že tak planeš?“ 5 Jonáš totiž vyšel
z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam
přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude ve městě
dít. 6 Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad
Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl
ze skočce velikou radost. 7 Příštího dne za svítání nastrojil
však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. 8 Když
pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr
a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si
umřít. Řekl: ”Lépe abych umřel, než abych žil.“ 9 Bůh se
však Jonáše otázal: ”Je dobře, že pro ten skočec tak
planeš?“ Odpověděl: ”Je to dobře. Planu hněvem až
k smrti.“ 10 Hospodin řekl: ”Tobě je líto skočce, s kterým jsi
neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc
vyrostl, přes noc zašel. 11 A mně by nemělo být líto Ninive,
toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí,
kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je
i tolik dobytka?“
Ricinus communis L.
skočec obecný
čeleď: Euphorbiaceae
Původem ze Střední Ameriky, kde dosahuje
stromovitých rozměrů. U nás jednoletá statná
bylina s velkými střídavými dlanitě dělenými
řapíkatými listy. Květy jsou v koncových latách,
jednopohlavné, samčí v dolní části, samičí v
horní části. Plod je ostnitá trojpouzdrá tobolka,
uzavírající v každém pouzdru jedno velké
semeno se skvrnitým tvrdým osemením a
olejnatým
endospermem.
Jedovatá
jsou
semena.
Obsahují kolem 45-55 % oleje, až 25 %
proteinů, mezi nimi i toxický lektin ricin a
nízkomolekulární glykoproteiny s
alergizující aktivitou, alkaloid ricinin atd.
Způsobuje prudké gastroenteritidy, poškození
jater, ledvin a sleziny. Ze semen se pro
farmaceutické účely lisuje olej.
Digitalis Purpurea L. - náprstník červený, čeleď: Scrophulariaceae
Pelyněk pravý
(Artemisia absinthium L.)
Nejvíce v listech jsou obsaženy kardenolidní glykosidy – purpureaglykosid, digitoxin, gitoxin atd.,
dále saponiny (např. digitonin).
náleží do čeledi rostlin
hvězdicovitých (Asteraceae)
Při požití toxického množství náprstníku se objevuje podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy,
později zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy
vidění (člověk vidí předměty modře, červeně, žlutě nebo zeleně nebo mžitky před očima), halucinace,
hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, vznětlivost, nakonec se zrychluje a slábne puls, smrt nastává
ochrnutím a zástavou srdce.
Patří mezi základní srdeční léky. Hlavní
indikací
je
chronická
srdeční
nedostatečnost, tachykardické arytmie a
extrasystoly přední komory srdeční. V
léčebných dávkách zvyšuje tonus srdce,
takže smrštění srdce se stává mohutnější a
úplnější, čímž se upravuje krevní oběh a
zvyšuje se i vylučování moči z těla.
V Řecku (později i v Římě) se na jaře v době úplňku
se pořádaly slavnosti Artemisie – na počest bohyně
Artemis. Při nichž se pelyněk pojídal jako ztělesnění
samotné bohyně.
Rostlina byla vždy chápána jako vyloženě „ženská.“
Pelyněk pravý byl součástí starogermánské
vykuřovací směsi "devatera bylin" spolu s pelyňkem
černobýlem a brotanem, dále s omanem pravým,
sadcem konopáčem, kozlíkem lékařským, svízelem
syřišťovým, lilkem potměchutí a vratičem obecným.
Tvář bohyně Artemis z chrámu v Efesu
Silice pelyňku
obsahuje
toxický thujon
(asi 10 %), a
dále absintin a
anabsintin.
Absintismus
Paul Gauguin (1848 - 1903)
Pelyněk pravý byl hlavní ingrediencí ABSINTU, jemně
zeleného nápoje, který se stal nedílnou součástí života i
tvorby mnoha umělců francouzské společnosti 19. století.
Historie absintu začíná v roce 1792, kdy jej vyrobil
francouzský lékař Pierre Ordinaire, který absint předepisoval
jako lék. Po pěti letech získal recepturu H. Louis Pernod, který
začal s velkovýrobou a prodejem tohoto nápoje. V roce 1913
se ve Francii vypilo čtyřicet milionů litrů absintu za rok.
Historie jeho konzumace byla přerušena v roce 1915 striktním
zákazem. Při dlouhodobé konzumaci absintu se projevují
účinky toxického thujonu. Chronická závislost na absintu se
nazývá absintismus, který začíná třesem, kolikami, bolestmi
údů, křečovitými záškuby svalstva a končí poruchami
intelektu, halucinacemi a epileptickými záchvaty. Česká
republika patří v současnosti k pouhým třem evropským
zemím, kde je legální výroba, prodej a konzumace absintu.
Současná receptura se od původní zásadně liší: pelyněk
pravý se dnes při výrobě louhuje nikoliv v alkoholu, ale v teplé
vodě, čímž do nápoje přecházejí všechny potřebné složky, ale
bez nebezpečného thujonu.
Na počátku 20. století se používal pelyněk pravý
jako lék při horečnatých onemocněních, žaludečních
obtížích, proti červům a svrabu. Užívala se nejen
nať, ale sbíral se také kořen, který sloužil jako
potopudný a utišující prostředek. Pelyňkový prášek
se přidával do polévky nebo se míchal s vodou a
užíval při jaterních chorobách.
Papaver somniferum L. – mák setý
Čeleď: Papaveraceae - makovité
Nezralé makovice jsou známy jako zdroj účinných látek od
nepaměti. Drogy z této rostliny potlačují percepci a lokalizaci
(vnímání a schopnost určení místa) bolesti i psychickou
a emocionální složku bolesti, působí sedativně, vyvolávájí
ospalost a tichou euforii. Nejvýznamnější účinnou látkou opia je
morfin (asi 10% hmoty surového opia). Dalšími účinnými
látkami opia jsou kodein, thebain a papaverin. V roce 1874 byl
syntetizován diacetylmorfin a v roce 1898 jej začala německá
firma Bayer prodávat pod jménem Heroisch – heroin. Zdrojovou
látkou pro výrobu heroinu bývá morfin nebo přímo opium.
Chelidonium majus L. - vlaštovičník větší
Čeleď: Papaveraceae - makovité
V mléce okolo 20 různých alkaloidů (např. chelidonin –
účinkem podobný morfinu). Působí tlumivě na CNS,
uvolňuje křeče hladkého svalstva a působí mírně
anesteticky, slabě narkoticky, dráždí střevní peristaltiku,
zvyšuje sekreci slin, dále podráždění dechu, později
jeho ochrnutí a smrt, po požití mléka podráždění sliznic
nebo pokožky, škrábání v krku, zvracení, krvavý průjem
a moč.
Convallaria majalis L. - konvalinka vonná
Čeleď: liliovité
Obsahuje glykosidy (např. konvalatoxin), dále saponiny a silice, kyselinu jablečnou a
akonitovou. Nejvyšší obsah toxických látek je v čerstvých květech. Konvalatoxin je rozpustný
ve vodě - jedovatá je i voda, v níž byla umístěna kytice konvalinek.
Otrava se projevuje podrážděním zažívacího traktu, zvracením, průjmem, zvýšeným
vylučováním moči, v těžších případech omámením, závratěmi, křečemi, srdeční slabostí,
poruchou krevního oběhu, až kolapsem.
Po Caesarově smrti v roce 44. př. Kristem se Řím
dostal až na pokraj občanské války.
Moci se chopili:
Oktavianus - Caesarův synovec
a Markus Antonius - Caesarův přítel
Společně provedli v Římě čistky, při nichž bylo
zabito mnoho lidí, včetně Caesarova vraha Brútuse.
Říše se vzápětí rozdělila na dvě části. Octavian
spravoval západ, Markus Antonius východ.
Egyptská královna Kleopatra získala na svou
stranu Marka Antonia, se záměrem vybudovat novou
říši se středem v Egyptě. Plánem Marka Antonia pak
bylo dobytí Říma s její pomocí.
Bitva u Aktia (Řecko) v r. 31 př. Kristem.
Antonius byl poražen a uprchl do Egypta,
kde si vzal život.
Brútus – jeden ze spiklenců
Kleopatra měla jít poníženě ulicemi Říma, ale než
by tuto potupu podstoupila, nechala se raději uštknout
jedovatým hadem.
Kleopatra (69-30 př. Kristem)
Plutarchos: „Není
tak úchvatné krásy,
jak se tvrdí, přesto
je svůdná, jemná a
kultivovaná…“
Na scénu dějin vstoupila Kleopatra, když Caesar, který
potřel Pompeia v občanské válce zavítal do Egypta.
Tam před ním prchal Pompeius, ale byl Egypťany
úkladně zavražděn, ještě než vstoupil do země. Tato
vražda měla být důkazem, že se Egypt distancuje od
Caesarova protivníka a měla zabránit Caesarovu
vylodění v Egyptě. Caesar však bez rozpaků do země
vstoupil a zasáhl do vnitřních problémů, které právě
Egypt prožíval. Šlo o nelítostný zápas o královskou
moc, o kterou se podle rozhodnutí Ptolemaia XII. měly
dělit jeho děti, Ptolemaios XIII. a Kleopatra VII. Zvítězil
Ptolemaios a dvořané obklopující mladého krále
dosáhli toho, že Kleopatra musela odejít z Alexandrie a
zříci se svého mocenského podílu.
Plutarchos: „Když do komnaty vstoupili vojáci třetí legie, nalezli královnu i obě otrokyně mrtvé. Hned
se rozneslo, že královna zemřela na uštknutí posvátné kobry, hada boha Réa, jejíž kousnutí
zaručuje v Egyptě nesmrtelnost a božství……“
Hadí jedy
směsi nízkomolekulárních látek a makromolekul (peptidy, polypeptidy,
proteinové toxiny a enzymy)
Dělí se na:
Neurotoxiny - působí na neuromuskulární synapse, a tak způsobují svalovou paralýzu.
Velmi rychle vstřebávají (příznaky intoxikace minut po uštknutí). Projevy - malátnost, obrna
faciálního svalstva, obrna hladkého svalstva duhovky, poruchy řeči, zahlenění dýchacích
cest, postupně se rozvíjející obrna motorického svalstva, fatální je paralýza svalstva
dýchacího při plně zachovaném vědomí. Neurotoxiny jsou převažujícími komponentami jedu
korálovcovitých hadů (kobry, mamby, korálovci) a chřestýšů.
Kardiotoxiny tvoří složku jedu některých kober. Byly charakterizovány dle přímého účinku
na srdeční sval.
Myotoxiny - nejvyšší zastoupení mají v jedu vodnářů, některých korálovcovitých a
chřestýšů. Hlavním klinickým příznakem účinků myotoxinů je myonekróza a myoglobinurie s
následným možným renálním selháním.
Hemokoagulační toxiny - jsou zastoupeny v jedech zmijovitých, chřestýšovitých, mohou se
však vyskytovat i u některých hadů ze skupiny opistoglypha a proteroglypha. Způsobují
hemokoagulační rozvrat.
Vazodilatační komponenty a látky zvyšující permeabilitu kapilár – způsobují ztrátu
tekutin, proteinů i krevních elementů. Tyto příznaky jsou časté po uštknutí chřestýšovitými a
některými zmijovitými hady.
Toxiny s cytotoxickou aktivitou a hydrolytické enzymy - způsobují nespecifickou
destrukci tkání lokálně i systémově. Mohutné lokální nekrózy a orgánová poškození jsou
příznačné pro většinu chřestýšů a řadu zmijí.
Když Caesar přistál v Alexandrii, vypovězená Kleopatra se k
němu tajně vypravila. Legenda tvrdí, že zabalená v koberci.
Caesar Kleopatru přijal a postavil se na její stranu, byť věděl,
že to bude mít politické následky. V březnu příštího roku, kdy
mu přišlo na pomoc vojsko z Kilikie a Sýrie svedl rozhodující
bitvu jižně od Nilské delty. Ptolemaios XIII. zahynul na útěku a
Caesar potvrdil Kleopatru jako královnu. Rozhodnutím Caesara
se Egyptu vracel Kypr, jehož správa byla svěřena mladšímu
bratrovi Ptolemaia XIII., Ptolemaiovi XIV. Kleopatra se vdala za
Ptolemaia XIV. a porodila Caesarovi syna - Ptolemaia XV.
Kaisara, kterému alexandrijský lid dal přezdívku Kaisarión Malý Caesar.
Po Antoniově smrti se rozhodla pro sebevraždu. Jestli
zvolila smrt uštknutím hada je sporné. Spíše sáhla po
jehle naplněné jedem, která se k ní snáze mohla dostat
přes Octavianovova bezpečnostní opatření. Pro tuto
domněnku hovoří skutečnost, že zvolila sebevraždu
společně se svými dvěma služebnými. Jed jediného
hada, tím spíše kobry, která vystříkne všechny své
zásoby při jediném kousnutí, by nebyl stačil připravit o
život tři lidi. Píchnutí jehlou s hadím jedem byla v té
době nejméně problematická a nejznámější metoda
skupinové sebevraždy - cobrotoxin s „impozantní“
jedovatostí LD50=3.10-7g.kg-1.
Uštknutí zmijí obecnou (Vipera berus)
Toxiny zmije obecné jsou svým složením velmi nepříznivé. Naštěstí
maximální množství aplikované při uštknutí tvoří pouze asi dvě třetiny
letální dávky pro dospělého člověka. Nicméně po plném zásahu
toxinem, zvláště u oslabeného dospělého nebo u dětí, může mít i
uštknutí zmijí obecnou dramatický průběh.
Ihned po uštknutí se obvykle objevuje bolest v místě poranění, během
několika minut následuje místní otok, později doprovázený zduřením
regionálních lymfatických uzlin. Edém dosahuje maxima obvykle do 48
hodin po uštknutí, v těžších případech se rozšiřuje z postižené
končetiny i na trup. Je doprovázen bolestivostí a pocitem lokálního
napětí, někdy je bolestivost překvapivě malá. Otok může být
hemoragický a je provázen charakteristickými změnami barvy
postiženého místa. Ústup můžeme očekávat nejdříve 3-4 dny po
uštknutí. Toxiny zmije obecné nevyvolávají lokální nekrózy. Zvracení
může nastat již několik minut po uštknutí. Bývá doprovázeno
nadměrným pocením, abdominálními bolestmi charakteru koliky,
průjmem, někdy i inkontinencí. Tyto příznaky ukazují na střední až
závažnější míru intoxikace a mohou přetrvávat i 48 hodin po uštknutí.
Při těžších postiženích se může objevit generalizovaný edém s
maximem v oblasti rtů, jazyka a tváře; přitom se nedá vyloučit podíl
anafylaxe. Nejnebezpečnějším projevem těžké intoxikace je
vazomotorický kolaps s poklesem systémového tlaku doprovázený
alterací vědomí, studeným potem a cyanózou. V nejzávažnějších
případech dochází až k rozvoji šoku s bezvědomím. Kompletní
úzdrava trvá 1 - 3 týdny, po dobu několika měsíců mohou přetrvávat
bolestivost a intermitentní otoky.
Octavianus – Augustus
Po Antoniově smrti se Octavianus stal
ve svých 31 letech absolutním pánem
celé říše římské. Senát mu udělil titul
Augustus – vznešený.
Oženil se s Livií, která měla již syny
Tiberia a Drususe, z předchozího
manželství.
Livie otrávila (nechala otrávit):
svého vnuka Germanica a posléze svého manžela Augusta
Germanicus zemřel za záhadných okolností v Sýrii, pronásledován halucinacemi, děsy a
manikálními záchvaty. Stal obětí travičských ambicí své babičky Livie.
Ta pracovala všemi silami na tom, aby nástupcem Augustovým byl její syn Tiberius. Císař
Augustus skutečně Tiberia adoptoval a posléze prohlásil za svého nástupce. Když v 76
letech, v r. 14 po Kristu zemřel, Tiberiovu nástupnictví nestálo nic v cestě. Přestože
Augustus zemřel zdánlivě v pokoji, v pokročilém věku, vývoj jeho zdravotního stavu rovněž
ukazoval na možnou otravu. Livie nechtěla zvrat Augustových sympatií k Tiberiovi riskovat,
a proto si Augustův skon pojistila.
Drusus zahynul při pádu z koně a zůstali
po něm synové Germanicus a
Claudius.
Germanicus – syn Drúsúv, vnuk Livie
otráven pravděpodobně směsí sušiny
z muchomůrky červené a z byliny Atropa
Belladonna – rulíku zlomocného.
Germanicus měl syna Caligulu.
Germanicus
Octavianus – Augustus, ženatý s travičkou Livií
Tiberius
(r. 37 po Kristu)
Jediný Tiberiův syn, Gaicus byl rovněž otráven, v době, kdy otec dlel na
ostrově Kapri. Pravděpodobně jablky a fíky, napuštěnými opět směsí výtažku
z rulíku a oměje. Travič byl Seianus, římský místodržící, toužil stát se
císařem skutečným.
Každý vrah ví, co je v lahvi,
na níž lebka s hnáty je,
ví to Jahve, že se z lahve
s lebkou s hnáty nepije.
Až dozpívám koledu,
tiše zesnu po jedu,
statní ptáci - funebráci
uloží mě do ledu.
Mnohé zmýlí, scházejí-li
hnáty s lebkou na lahvi,
co tě chytí po napití,
to jen velký Allah ví.
Pro Moniku arseniku,
kapku rtuti, a co víc,
do košíku otrušíku
nebo odvar z makovic.
Až dozpíváš koledu,
tiše zesneš po jedu,
statní ptáci - funebráci
uloží tě do ledu.
Vezmi k tomu špetku bromu
nebo utrejch z balíku,
přidej k vínu kromě blínu
trochu maggi z rulíku.
Baštím kraby z Abu Dhabi,
naložené v curare,
k tomu colu z vitriolu,
Bože, to je soirée.
Jedu misku v denním tisku
na rozličných rovinách,
opiátu do salátu
v televizních novinách.
Žáha pálí z cyankali,
nežli usnu bez deky,
pšoukám hlínu z botulínu
s děkou nebo bezděky.
Trocha lhaní na snídani,
větší porci k obědu,
v komentáři sedmilháři
upatlaní od jedu.
Po Tiberiově smrti nastoupil na trůn šílený
Caligula, který však byl již r. 41 po Kristu
zavražděn.
Karel Kryl
Jedůfka
Pro další sňatek si vyhlédla Passiena Crispa,
dvojnásobného konsula. Jejich manželství zůstalo
bezdětné. Po několika letech Passienus učinil
manželku universální dědičkou a Lucia plně
adoptoval. Agrippině svěřil obsah závěti.
Byl koktavý, neduživý, pravděpodobně
prodělal dětskou obrnu. Nebyl považován
za nebezpečného, spíše za směšného a
skutečně vysmívaným byl.
Kaligula
A pak s volhou škaredou
čtyři páni přijedou,
skončíš zdárně
v kachlíkárně
s touhle koledou.
Další důležitou postavu byla Caligulova sestra
Agrippina – žena přeplněná ambicemi vlastními i
snahou prosadit svého syna Lucia z prvního
manželství.
Císařem se stal, doposud v ústraní žijící,
Germanikův (otráven Lívií) bratr Claudius,
strýc zavražděného Caliguli.
Snad i proto unikl Liviíným úkladům a
Caligulovým intrikám. Navzdoru svému
zevnějšku oplýval pronikavým duchem,
zájímal se o historii a o země Římského
imperia.
Tatáž směs připravila o život i císaře
Augusta – Livie nechala otrávit fíky na
Augustově osobním stromě.
Ta z obavy, že by mohlo dojít ke změně
příznivé poslední vůle Passiena otrávila.
Koktavý Claudius
ženatý s travičkou
Agrippinou
Mezitím byla manželka císaře Claudia, Valérie
Messalina zavražděna, a císař zůstal sám se
dvěma dětmi. Synem Britannicem a dcerou
Octavií.
Zakrátko podlehl svodům své dvaatřicetileté
neteře Agrippiny a oženil se s ní. Mocenské cíle
Agrippiny se pomalu začaly naplňovat.
Z popudu ženy zasnoubil Claudius
dceru Octavii s jejím synem Luciem. Tento
akt zpečetil jeho osud. Lucius byl
adoptován za právoplatného syna císařova
a přijal nové jméno Nero.
Římské mince s Neronovým portrétem
Jed skryla omáčka s houbami. Podle
některých svědectví začal jed účinkovat
ihned, jiné prameny uvádějí že až po
hodině, nebo dvou. Císař se přestal cítit
dobře, z přejedení. U Claudia nic
neobvyklého.
Agrippina
pokynula
Xenofónovi, ten přiskočil, aby Claudiovi
pomohl. Vložil mu hluboko do hrdla pero
používané k vyvolání zvracení, bylo však
rovněž namočené do prudkého jedu. Císař
trpěl celou noc, zemřel při svítání. Téhož
dne odpoledne byl Nero prohlášen za
císaře, v 17 letech.
Claudius váhal s řešením nástupnické
otázky,
avšak
spíše
se
přikláněl
k vlastnímu synu Britannicovi. Skutečnost
pro Agrippinu nepřijatelná.
Podle juliánského kalendáře, 13. října,
v časných ranních hodinách, v roce 54 po
Kristu, skonal císař Cladius na následky
prudké otravy.
Britannicus
Ta byla možná jenom díky komplotu
zahrnujímu
řadu
osob.
Především
císařovnu, jejího syna Nerona, tzv.
praegustatora Haleta a v neposlední řadě i
osobního lékaře, vyhlášeného Xenofona.
Smrt Claudiova byla rozsudkem smrti i nad životem
Britannicovým. Byl otráven o několik měsíců později, v
prosinci roku 55 po Kristu. Při společném obědě. Jed
připravila, opět na popud Agrippiny a císaře Nerona žena
jménem Locusta, systemizovaná travička císařského dvora.
První pokus se nezdařil. Britannicus trpěl jenom žaludečními
potížemi přechodného charakteru. Připravená substance
byla proto opakovaně zkoušena. Nejprve na jehněti, pak na
dospělém vepři. Když se Britannicus po obědě napil ze
sklenice s vodou, padl ve strašných křečích na zem. Někteří
hodovníci povstali, jiní se ve strachu ani nepohnuli, včetně
sestry Olivie. Zraky přítomných se obrátily na Nerona. Ten
flegmaticky prohlásil: „Padoucnice, trápí ho už od dětství. Za
chvilku přijde k sobě. Odneste ho“.
Že Britannicus k sobě nepřišl netřeba dodávat.
Titus Vespasianus se narodil 30. prosince roku 39 n.l., to je v roce
násilné smrti Caliguly. Byl vychováván na dvoře společně s
Britannicem a vzděláván v týchž oblastech a stejnými učiteli. Byli
velice blízkými přáteli, dokonce prý z onoho nápoje, kterým byl
otráven Britannicus, upil i Titus a pak dlouho zápolil s těžkou nemocí.
Titus Vespasianus
Vyšší houby
Otravy vyššími houbami
Houbám je společné, že nemají zeleň listovou (chlorofyl) jako zelené autotrofní
rostliny. Proto nejsou schopny vytvářet z jednoduchých minerálních látek pomocí
sluneční energie organickou hmotu svého těla. Vyživují se tzv. heterotrofně, tj.
staví své tělo z látek rostlinného nebo živočišného původu, pocházejících
z organismů buď odumřelých a tlejících, nebo živých. V prvém případě jde o
saprofytický způsob života, v druhém o parazitický.
Charakteristickou složkou buněčných stěn všech vláknitých hub je chitin,
s výjimkou oomycetů, které mají celulózu. Chitin je vysokomolekulární látka
složená z aminoglycidů (zejména poly-N-acetylglukosaminu). Je přítomna
v podhoubí i plodnicích.
Zažívacími žaludečními šťávami člověka je téměř neporušitelná. Obsah chitinu
způsobuje těžkou stravitelnost některých druhů hub (např.lišky obecné), na druhé
straně však podporuje peristaltiku střevní a přispívá k lepšímu trávení. Dále jsou
v buněčných stěnách hub složité cukry (mannan, glukan), někdy i bílkoviny a
především voda (až 95 %).
Hepatonefrotoxický syndrom
Muchomůrka zelená, muchomůrka jízlivá (faloidní otrava)
Ucháč obecný
Nefrotoxický syndrom
Pavučinec plyšový (orelainová otrava)
Muskarinový syndrom
jedovaté Strmělky a Vláknice
Gastroenterodyspeptický syndrom
Žaludeční dyspeptické syndromy
Hřib satan
Žampión zápašný, žampión perličkový
Žaludečně-střevní dyspeptické syndromy
Pestřec obecný
jedovaté Holubinky a Ryzce
Závojenka olovová, závojenka vmáčklá, závojenka jarní, čirůvka tygrovaná
Střevní dyspeptické syndromy
Kuřátka sličná
Antabusový (disulfiranový) syndrom
Hnojník inkoustový
Halucinogenní syndrom
Muchomůrka červená
Muchomůrka tygrovaná
psilocybinové houby (Lysohlávky, Kropenatce)
Pseudootravy
Hepatonefrotický syndrom
(např. můchomůrka zelená, muchomůra jízlivá, ucháč
velký atd.)
Toxiny amatoxiny a falotoxiny. Mezi amatoxiny patří
amanitin (alfa, beta gamma) mezi falotoxiny falloidin, falloin,
fallacidin. Tyto jedy jsou dobře rozpustné ve vodě a
termostabilní (faloidin působí na játra, amanitin na ledviny).
Faloidin proniká do nitra hepatocytu, kde se navazuje na
nitrobuněčné
membrány,
především
endoplasmatické
retikulum, degraduje cytoplasmu a působí vznik autolytických
vakuol, tak dojde k narušení funkcí a následnému odumření
hepatocytu. Zároveň s tímto procesem amatoxiny napadají
jádra hepatocytů a buňek ledvinových tubulů. Zde se
specificky vážou na enzym RNA-polymerázu II, jednu ze tří
savčích jaderných RNA polymeráz odpovědných za transkripci
DNA do mRNA, což způsobí útlum proteosyntézy.
Nevstřebané toxiny a snad i toxiny uvolněné z rozpadlých
buněk přecházejí do žluče a s ní do dvanáctníku, aby se v
dalších partiích tenkého střeva znovu vstřebaly a tím znásobily
svůj účinek.
Muchomůrka zelená –
Amanita Phalloides
Toxicita falotoxinů je nižší než toxicita amatoxinů (LD50 myš: falloidin 2-5 mg/kg, amanitin 0,3-0,4 mg/kg).100
g syrové muchomůrky zelené obsahuje v průměru 10 mg falloidinu, 8 mg alfa-amanitinu a 5 mg betaamanitinu. K smrtelné otravě stačí zhruba 50 g houby, přičemž jedna plodnice váží v průměru mezi 30 až 40
gramů.
Faloidní otravy - nejčastější houbové otravy.
První příznaky se projeví až po poškození většího
počtu hepatocytů, tj. 8 - 48 hodin po konzumaci. V
první fázi jde o nespecifické narušení funkcí trávicí
soustavy. Na počátku má postižený celkové potíže
(malátnost, nevolnost, závratě, bolest hlavy,
mrazení), poté se dostavuje nevolnost, bolesti
žaludku, prudké zvracení a silné průjmy, což vede
k dehydrataci, demineralizaci až oběhovému
selhání. Pokud pacient přežije dojde k vymizení
zvracení a průjmů. V druhé fázi nastávají poruchy
životně důležitých orgánů, selhání jater, ledvin,
nebo obou. Od 4.-5. dne se cítí pacient subjektivně
lépe. Objektivně se zjišťuje zvětšení a zvýšená
citlivost jater. V lehčích případech se nemocný
uzdravuje. V těžších případech nastává akutní
selhání jater nebo selhání tubulární funkce ledvin.
Od 3.-4. dne se projevuje toxické poškození ledvin,
tzv. faloidní nefóza. Smrt nastává 4.-7. den při
rychlém průběhu otravy, při pomalejším 8.-12. den
otravy. Otrava je smrtelná v 50 % případů.
Ucháč obecný –Gyromitra Esculenta
Muchomůrka jízlivá- Amanita virosa
Halucinogenní syndrom
Antabusový syndrom
Z hnojníků byla isolována účinná látka
coprinin - N-5-(1-hydroxycyklopropyl)-Lglutamin. Tento toxin se v organismu
enzymaticky hydrolyzuje na vlastní účinné
fragmenty
1-aminocyklopropanol
a
cykloproanon. Ty inhibují účinek enzymu
acetaldehyddehydrogenasy a takto zabrání
průběhu druhého stupeň oxidace ethanolu (v
prvním stupni se ethanol oxiduje na
acetaldehyd, který se normálně ihned oxiduje
do druhého stupně na kyselinu octovou).
Dochází ke hromadění acetaldehydu v
organismu.
Toxicita závisí především na množství
požitého alkoholu. Otravy vznikají teprve po
požití jakéhokoli alkoholického nápoje.
Nejsilnější potíže nastávají tehdy, je-li houba
požita současně s alkoholem nebo připravena
například na víně. Doba latence je 15 minut
až 4 hodiny po požití alkoholu.
Dvě skupiny jedů
1) bazické sloučeniny
cholin, acetylcholin, muskarin
amuskaridin.
Z
těchto
je
nejúčinnější muskarin přítomný v
množství 0,0002 %. Uplatňují se v
začátku intoxikace.
2) sloučeniny heterocyklické
Hnojník inkoustový – Coprinus Atramentarius
Průběh otravy: pocit tepla, zčervenání v obličeji,
brnění končetin, bolesti hlavy, závratě, pocity
strachu, pocení, nevolnost, u těžších otrav
následuje třesavka, brnění a otékání horních
končetin, hyperventilace až poruchy dýchání,
tachykardie, pokles tlaku krve. V nejtěžších
případech se dostavuje zvracení a průjmy. Úplné
uzdravení nastává po 2-3 dnech.
Psychedelické
účinky
jedů
těchto
muchomůrek vypadají jako polospánek s
barevnými vizemi, případně se projevují
zvýšenou aktiviou, euforií, pocitem lehkosti a
pohyblivosti. Stav minimálního vlivu vůle
produkuje silné efekty. Například, když někdo
chce překročit malé stéblo trávy, kráčí a
skáče, jakoby překážky byly kmeny stromů.
Jiný příklad - osoba běží nebo kráčí zcela
bezmyšlenkovitě tam, kam vůbec jít nechtěla.
Typická je hovornost a popis vizí s
nepřítomným pohledem.
Muchomůrka tygrovaná – Amanita Pantherina
Bezpříznakové období trvá 0,5 - 3 hodiny.
Muskarin silně dráždící parasympatické nervstvo
se u otrav touto houbou uplatňuje málo, pouze na
začátku otravy - slinění, slzení, bolesti břicha,
zvracení. Především se zde uplatňuje kyselina
ibotenová
a
muscimol
s
výraznými
psychotropními účinky. Otrava těmito houbami
končí smrtelně asi v 5% případů.
Nejvýznamnější anorganické jedy
minulosti
Olovo a jeho sloučeniny
Sloučeniny arsenu
Sloučeniny rtuti
Sloučeniny thalia a antimonu
Kyanovodík a kyanidy
kyselina ibotenová, vyskytuje se v
množství 0,03 - 0,1 %. Jedná se o
hlavní účinnou látku, která je však
nestálá a přechází v muscimol.
Obě tyto látky působí jako
„falešné“ neurotransmitery.
Exkrece kyseliny ibotenové močí
je rychlá, většina je vyloučena
v nezměněné formě do 90 minut od
konzumace. Muscimol se vyloučí
močí asi za 6 hodin.
Muchomůrka červená – Amanita Muscaria
LD50 myš: muskarin i.v. 0,23 mg/kg, muscimol s.c. 3,8
mg/kg, muscimol p.o. 45 mg/kg, kys. ibotenová i.v. 15,4
mg/kg, kys. ibotebnová p.o. 38,1 mg/kg. Práh projevu
toxických účinků u člověka je 6 mg muscimolu, 30-60 mg
kyseliny ibotenové, což může být obsaženo již v jedné
plodnici této muchomůrky.
Středověk
Období nástupu anorganických jedů
Psychické vzrušení se stupňuje a projevuje
se inkoherentním myšlením, ztrátou kontaktu
s okolím, halucinacemi. Také motorický neklid
se zvyšuje (bezúčelné pohyby, grimasy,
nekoordinovanost). Je-li excitační stadium
prožíváno ve spánku, bývají přítomny
halucinační sny a nemocný se zpravidla
probouzí až zvracením. Snové stavy jsou
prožívány buď s pocitem přechodu do
posmrtného
života,
nebo
s
pocitem
depersonalizace.
V druhém údobí (komatózním) je člověk v
různě hlubokém kómatu. Po (i spontánním)
probuzení mívá často pocit reinkarnace.
V roce 1860 vydal V. Šafařík první českou vysokoškolskou
učebnici Základové chemie čili lučby. Již před tím se však pod
vlivem svého otce, který vytvořil komisi (členy byli např. K. J.
Erben a F. L. Čelakovský) pro české vědecké názvy, podílel na
vytvoření českého chemického názvosloví. To bylo do té doby
pod vlivem Jana Svatopluka Presla, autora knihy Lučba čili
chemie zkusná (opravdu "n") a Josefa Jungmanna. Některé jimi
vytvořené názvy prvků se dochovaly dodnes: vodík, uhlík,
dusík, kyslík, sodík, hořčík, hliník, křemík, draslík, vápník.
Jiné, jako např.: Cr - barvík, I - chaluzík, Co - ďasík, U nebesník, P - kostík, Ni - pochvistík, W - těžík odstranil právě
V. Šafařík, stejně jako nezávislé snahy Karla Slavoje
Amerlinga, např.: Br - brudík, Se -švábel, Sb - strabík, Asotrušík, Li - japík. V. Šafařík prokázal mimořádný cit pro živý
český jazyk, ponechal v českém názvosloví řadu vytvořených
termínů, vedle již uvedených názvů prvků např. rozbor, sycení,
dmuchavka, zplodiny, ale v řadě případů se přiklonil k řeckolatinskému názvosloví. Ponechal ekvivalenty-rovnomocniny,
morfium-makovinu, salmiak-našatec a další. Těžil z unikátní
bohatosti češtiny a zavedl koncovky oxidačních stavů I až
VIII, aby ten "kdo zná vědecký význam těchto koncovek mohl,
čta jméno sloučeniny, napsat formuli její a naopak".
Connan II. – vévoda Bretaňský
zavražděn z příkazu Viléma Dobyvatele
rukavicemi napuštěnými arsenikem
Otta III., německý císař
otráven obdobným způsobem
Papež Sylvestr II.
otráven nejenom stejně, ale i stejnou ženou
Amadeus Savojksý
zemřel poté, co si oblékl košili
napuštěnou aresnikem
Vévoda z Holsteinu
podlehl otravě poté, co si nasadil paruku
impregnovanou arsenikem
Biskup Jan z Lutychu
bible, kterou používal měla otrávené rohy
stránek arsenikem
Pozn.: Pan biskup si při obracení listů slinil prsty …..
Smrt papeže Klementa II.
Arsen a jeho sloučeniny
Arsen - As
jako kov je toxický jen nepatrně, v
organismu je však metabolizován na
látky toxické (především na oxid
arsenitý).
Sloučeniny arsenu patří k nejdéle
známým jedům – vzyužívaným k
travičství od dob raného středověku.
Toxikologicky je probádán dobře,
protože se používal v léčbě, známy jsou i
profesionální otravy a jeho nesporná
karcinogenita je známá od roku 1820;
mutagenita a teratogenita jsou rovněž
nesporné.
Obecně platí, že sloučeniny trojmocného
arsenu jsou akutně podstatně více
toxické než arsenu pětimocného, který
však vykazuje významnější účinky
karcinogenní.
Rozpustnost při 20 oC v g/100g H2O
† l.p. 1047 – pravděpodobně otráven jedem rozpuštěným
v mešním víně
Oxid arsenitý - (arsenik, utrejch, otrušík) může
svými toxickými účinky representovat celou
skupinu látek trojvazného arsenu. Akutní otrava
při velmi vysoké dávce probíhá bez zasažení
zažívacího traktu (tzv. paralytická forma - bolesti
hlavy a zhroucení krevního oběhu), kdy smrt
nastává v několika hodinách. Poněkud nižší
dávka se projeví tzv. gastrointestinální formou
(zažívací potíže, bolesti břicha, vodnaté a krvavé
průjmy, zvracení), kdy život ohrožuje poškození
jater (žloutenka), ale především poškození ledvin
(anurie). Smrt v několika hodinách nastává po
požití 0,2 g arseniku. Chronická otrava se
projevuje ztluštěním kůže (hyperkeratosy v
místech otlaku a šedivým zbarvením kožních
ložisek), bílými proužky na nehtech, vysokým
tlakem, srdeční ischemií a dysfunkcí jater. Je
doprovázená brněním a mravenčením v
končetinách a hubnutím.
Kovové olovo – PLUMBUM
rozvod vody
uchovávání potravin
používání olověného nádobí
sloučenina
rozpustnost
Pb(NO3)2
56.5
octan
44.3
PbCl2
0.99
PbBr2
0.85
PbI2
0.068
PbF2
0.064
Pb(OH)2
Pb do akumulátorů, tetraethylolovo do benzínu,
PbO2 - ox. činidlo (např. do hlaviček sirek), PbO olovnatá skla, PbS - černý nerozpustný, PbCrO4 chromová žluť pro malíře, (CH3COO)2Pb - olověný
cukr, oxid olovnato-olovičitý – suřík - do červené
základové barvy, Pb(CO3)2·Pb(OH)2 – olověná
běloba, se sirovodíkem poskytuje PbS – černá barva
-tmavnutí obrazů.
0.0155
PbSO4
0.0045
Pb
nerozpustné
PbS
nerozpustné
PbCO3
nerozpustné
PbO2
nerozpustné
Pb3O4
nerozpustné
Smrtná dávka octanu
olovnatého – 20 g.
Otrava u Kutné Hory
Olovo
Olovo do těla vstupuje zejména trávicí a dýchací soustavou. Dospělí absorbují při požití asi
10% expoziční dávky, zatímco děti až 40%. Naopak dospělí plícemi vstřebají asi 30 až 50% z
celkové dávky, zatímco děti jen pouhých 7%. V krvi je více než 90% olova vázáno na červené
krvinky, zejména na jejich membránu a hemoglobin. Olovo se dostává do měkkých tkání - do
ledvin a jater, dále do mozku, později se ukládá v kostech. Zabudované do kostí, již významněji
toxické není, ale některé faktory, např. těhotenství či otrava ethanolem, mohou způsobit jeho
vyplavení a přivodit tak náhlou otravu i po dlouhé době od expozice. Akutní otravy olovem jsou
poměrně vzácné a vznikají obvykle při vdechování par olova, případně po požití vysoce
kontaminované potravy. Objevují se příznaky působení na nervovou soustavu, jako je svalová
slabost, dále probíhá rozklad červených krvinek s následným poškozením ledvin.
Při chronické otravě dochází k postižení celé řady orgánových systémů a biochemických
pochodů. Nejdůležitější je ovšem působení na nervovou soustavu. Může docházet k poškození
mozku, které se projevuje závratěmi, komatem a smrtí v důsledku edému mozku. Při chronické
otravě olovem dochází zejména u dětí ke snižování schopnosti soustředit se, přičemž IQ klesá.
Olovo nejspíš ovlivňuje funkci neurotransmiterů, jako jsou acetylcholin, dopamin či kyselina γaminomáselná a poškozuje kapiláry v mozku. Působí též na hladký sval střev, kdy dochází k
projevům zvracení až anorexie, vzniká zácpa. V případě těžších otrav se objevují záchvatovité
střevní křeče, které jsou příčinou silných bolestí břicha a kolik. Dále má olovo vliv na vznik
chudokrevnosti, která se podobá chudokrevnosti při nedostatku železa. Je to způsobeno
zejména inhibicí některých enzymů při syntéze hemu. Olovo je též toxické pro ledviny. Na
vzhledu otráveného olovem typicky pozorujeme bledou barvu obličeje a šedý lem kolem dásní.
Na podzim roku 1304 vpadlo do Čech
vojsko Albrechta Habsburského.
Navzdory jiným, oficiálním cílům
expedice, mířilo vojsko přímo ke Kutné
do
Hoře, městu oplývajícímu stříbrem, k
městu, které bylo ve 14. století
základem ekonomické stability českého
království.
Vojenská výprava měla podporu papeže
Bonifáce VIII., který neuznal volbu Václava
II. polským králem a jeho syna Václava III.
králem uherským.
Olověná ruda (galenit) zvaná též
leštěnec olověný.
Chemicky - sulfid olovnatý velmi rozšířený krychlový nerost. Vyskytuje se v
krystalové formě v dokonale omezených
krychličkách. Je to těžký, stříbřivě lesklý nerost s
kovovým leskem, šedočerného vrypu. V galenitu je
obvykle obsaženo 0,1 % až 0,3 % sulfidu
stříbrného
Sloučeniny olova,
(např. galenit)
charakteristicky
doprovázejí rudy
bohaté na stříbro.
Při jejich
přepracování se
olovo uvoňuje v
řadě podob (např.
jako tzv. klejt –
směs bohatá
především na oxid
olovnatý)
Krystaly sirníku olovnatého
„Neboť horníci usazeniny hutní a strusky pěnové ze stříbra,
Násilná smrt Jana Zhořeleckého – nejmladšího syna Karla IV.
také jiné bahnité nečistoty z jam a hutí vytékající do říčky
oné k vojsku nepřátelskému tekoucí přemístili, z čehož dosti
hojně se napili, takže lidí a dobytku nesčíslně otráveno tím
jedem zahynulo. Oni po stříbře žíznili, místo toho strusku
stříbrnou pili, a neprospělo nic, oč tehdy pokoušeno proti
Kutné Hoře, třeba jen slabými ploty ohrazené……“
Jan Zhořelecký (13701396),
26 let, čtvrtý syn Karla IV.
zápis ze Zbraslavské kroniky
Rytina horního města Kutné Hory
Lebka krátká (86,6), vyšší
(76,8;
8,7),
obsah
mozkovny
1260
ccm,
obličej vysoký (91,5), horní
obličej
střední
(57,4),
vysoké očnice (89,7) a úzký
prominující nos. Postava
172 - 173 cm. Skupinová
vlastnost A. Zubní věk
28,6. Jedna dcera. Zemřel
náhle ve spánku, možná
násilnou smrtí - otravou. V
těle mumifikační houba.
záznam poznámek z ohledacího
protokolu prof. E. Vlčka
Jiří z Poděbrad
Ladislav Pohrobek – král Holec
v době Pohrobkovi smrti regentem českého
království.
opěvovaný Francois Villonem
jako romantický král Lancelot
otrávený sokyní francouzské
princezny rozkrojeným jablkem.
Po staletí považován za kralovraha v Polsku,
Francii, Itálii, Uhrách a Německu.
Dobové vyobrazení
sedmnáctiletého Ladislava
Pohrobka
a
kopie novinové zprávy o
výsledcích zkoumání prof.
Emanuela Vlčka z Národního
muzea v Praze.
V. Javůrek, Malý král Ladislav na uherském dvoře
PÍSEŇ TRUCHLIVÁ
O SPÁCHANÉ VRAŽDĚ MARIE ANNY GRUNEROVY.
Není hanbou nic nevědět, ale je hanbou,
nechtít se ničemu učit.
NON PUDOR EST NIL SCIRE, PUDOR NIL
DISCERE VELLE.
Zpívá se jako: Rozpukni se srdce v těle,
neb celé zemdlené.
Jak ten pokrm okusily ty nevinné oběti,
Sem tam se svíjet počali její manžel i děti;
Ona venku v síni stála, dítě na rukouch měla,
Na jejich velké trápení zatvrzele hleděla.
Pozastavte se maličko, ó křesťané rozmilí,
Chci vám v krátkosti oznámit tento příběh pravdivý;
Co se vskutku vpravdě stalo v Josefínském oudolí,
To blíže města Liberce, však se to každý doví.
Když jsou k smrti zápasili, veskrz se procházela,
Žádné lékařské pomoci připustit jim nechtěla.
Ach, jak srdce zatvrzelé toho času jest měla,
Když svoji vlastní rodinu umírati viděla.
Bydlící tam jeden vdovec, Josef Gruner nazvaný,
Řemesla soukenického padesát šest let starý,
Pojmul si druhou manželku, Annu Marii jménem,
Vstoupil jest s ní v stav manželský a byl s ní řádně
sveden.
Tímto velkým otrávením celá její rodina,
Manžel, sedm vlastních dítek, ó přesmutná
novina,
V sedmi dnech všichni zemřeli, svůj život
dokonali,
Tak se po velkém trápení na věčnost odebrali.
Hned zprvu se svým manželem prostředně živa byla,
Za ty léta devět dítek ušlechtilých zplodila;
Jedno na věčnost odešlo, osm živých zůstalo,
Poslyšte ukrutný příběh, co se jest s nima stalo.
Jejich jmění, které měli v Josefínském oudolí,
Začalo se tůze tenčit, pomoct sobě nemohli.
Posléz skrze exekucí mělo prodáno býti,
Tehdy její živobytí začalo se rmoutiti.
Novověk
Když i s manželem nemohla tento dluh zaplatiti,
Ukrutně si usmyslila manžela otráviti,
I svých vlastních sedm dětí též se světa shladiti.
Nad tím každé lidské srdce musí se zastaviti.
Z jahel kaši uvařila, k obědu přichystala,
Hnedky utrejch uchopila, do ní ho zamíchala,
I těm třem nejmladším dětem na talíř podávala,
Jen svou nejmladší dcerušku od toho zachovala.
Po skončeném vyšetření její vraždy spáchání,
Byla k právu přivedena, to k dalšímu vyznání.
Podle všech důležitostí při uvážení činu,
Ta hrozná vražedlnice vyznala svoji vinu.
Tehdy slavné vrchní právo naříditi ráčilo,
Skrz zločin spáchané vraždy nad ní ortel vyřčilo,
Aby tato vražedlnice za její přestoupení
Provazem trestána byla a vzala své skončení.
Léta tisíc osmistého třidcátého prvního,
K tomu měsíce července šestnáctého jistého
V královském a krajském městě, to Mladé
Boleslavi,
Poprava se vykonala, však jest to všechněm
známé.
Renesance - vrcholná éra travičů
Nyní milí manželové teď sobě
příklad vemte,
Na ten přeukrutný příběh nikdy
nezapomeňte,
Buďte na tom světě živi v lásce
a vždy v svornosti,
Ve všech křížích a soužení se
vší trpělivostí.
Řiď, Bože, a měj v ochraně nás
všichni hříšné lidé,
Sešli nám svaté andělé, aby nás
vždy chránili,
Odvrať od nás zlé myšlení, neb
jsi všech věcí pánem,
Ať tobě věrně sloužíme na věky
věkův.
Období kombinace rostlinných jedů anorganických, rostlinných a živočišných,
alchymisté získávají z přírodních zdrojů čisté organické látky a pouštějí se do jejich chemické transformace.
Amen
Postavil se dokonce proti papeži Innocentovi III.
a především proti jeho nástupci Alexandru IV.
(Rodrigo Borgia) – tohoto muže nazval
Antikristem. Savonarola se prohlásil za mesiáše
a své bývalé mecenáše (především Medicejové)
označil za tyrany. Jeho největším nepřítelem byl
Lorenzo Medicejský. V několika letech zcela
rozvrátil Florencii. Šířil strach a hrůzu. Typický
představitel náboženského fanatismu.
Savonarola (1452 – 1498)
Dominikánský mnich, katolický fundamentalista,
fanatik, asketa, představitel a horlivý stoupence
inkvizice, otevřený nepřítel žen. Usiloval o tzv. obnovu
církve. S Husem nebo Lutherem však nelze srovnávat.
Kritik a posléze násilný odpůrce okázalého bohatství
Florencie
a
hlavních
nositelů
uvolněného
renesančního způsobu života.
Sandro Botticelli (1445-1510)
Lorenzo de Medici (1445-1492)
Alessandro de Medici (1511-1538)
Práva se nemění, ať jde o velkého či
malého.
RTUŤ
(Hydrargyrum)
Hg
Z = 80
Ar = 200,59
Rtuť a její těžba z rumělky (HgS) byla známa již starým Řekům a Číňanům. První přesnější zprávy máme od
Theofrasta (kolem r. 300 před n.l.). Se zvláštní oblibou se rtutí, jejíž planetou byl Merkur - zabývali
alchymisté a považovali ji za součást všech kovů, možná právě proto, že je jediným kovem, který je za
obvyklé teploty kapalný. Domnívali se, že přeměnu jednoho kovu v druhý (transmutaci) je možno docílit
změnou obsahu rtuti v kovu. S četnými kovy tvoří rtuť slitiny zvané amalgámy. Zvlášť snadno se slévá se sodíkem,
draslíkem, stříbrem, zlatem a také se zinkem, kadmiem, cínem a olovem. Neslévá se s manganem, železem, kobaltem a
niklem. Amalgám se připravuje často tak, že hněteme práškovitě kov se rtutí.
DE MAIORA ET MINORE NON VARIANT
IURA.
Lorenzo Medicejský se stal obětí Savonaroly.
Byl vážnou překážkou v naplnění snah
fanatického dominikána. Na jeho smrti se
prokazatelně
podílel,
ve
strachu
z
charismatického
kněze,
osobní
lékař
Medicejů, Leone Careggi. Ten byl z travičství
obviněn, přiznal se a svůj život ještě před
rozsudkem
ukončil
sebevraždou.Podle
dochovaných údajů, byly za smrtí Lorenza
Medicejského sloučeniny rtuti.
Alexandr Medicejský projevoval
krutost a chamtivost v rozsahu až
groteskním. Stovky svých odpůrců
nechal popravit, řadu lidí otrávil včetně
kardinála Ippolita, svého nevlastního
bratra. Rodinný jed Medicejů byl
podobně jako jed Borgiů sestaven z
řady složek, převažoval však arsenik,
jed ze žab, případně jedy hadí.
Rtuťné soli jsou ve vodě
většinou málo rozpustné.
Rozpouštějí se dusičnan,
dále chlorečnan a chloristan.
Rtuťné sloučeniny mají silné
redukční účinky. Většina
rtuťnatých
solí
(např.
dusičnan,
chloristan)
je
dobře rozpustná, jsou dobře
disociovány a jejich vodné
roztoky
vykazují
vlivem
hydrolysy kyselé pH. Existují
také dobře rozpustné avšak
velmi málo disociované
rtuťnaté soli (např. kyanid,
chlorid, bromid).
Sloučeniny rtuti poškozují nervový systém, játra, ledviny,
snadno pronikají i do plodu v těle matky. Toxické vlastnosti
jsou odvislé od způsobu aplikace a od chemického složení
sloučeniny. Elementární rtuť se vstřebává převážně plícemi,
méně kůží a prakticky vůbec přes zažívací trakt. Akutní
intoxikace (např. inhalace par rtuti) je provázena pálením v
ústech, sliněním, bolestmi břicha, krvavými průjmy,
zduřením slinné žlázy a zánětem dutiny ústní (stomatis
merkuralis) a vypadáváním zubů, kolem zubních krčků se
tvoří šedivý lem (HgS). Úmrtí nastává za velikého utrpení
kolapsem ledvin. Chronická intoxikace (anorganické
sloučeniny) má obdobný průběh jako akutní, dále vznikají
pestré nervové poruchy: nesoustředěnost, nesnášenlivost,
zapomnětlivost, třes (rty, víčka, ruce, jazyk), poruchy zraku,
sluchu a rovnováhy, halucinace, nesrozumitelná
řeč,
celková zchátralost – kachexie.
Jedy obojživelníků (amphibia)
Obojživelníci (žáby, mloci) se řadí mezi pasivně jedovaté živočichy - jed je
produkován kožními jedovými žlázami, které jsou rozmístěny nepravidelně
v epidermis celého těla a na některých místech mohou tvořit i shluky. Kožní
sekrety chrání tyto živočichy před mikrobiální a fungální infekcí. I když pro
člověka nepředstavují v přirozené formě bezprostřední nebezpečí, jsou
některé toxiny z farmakologického a toxikologického hlediska zajímavé.
Čeled Ropuchovitých (Bufonidae):
Ropucha obecná (Bufo bufo)
Ropucha zelená (Bufo viridis)
Ropucha krátkonohá (Bufo calamita)
Toxický účinek sekretu kožních žláz ropuch je často srovnáván s příznaky otravy digitalisovými
glykosidy.
Hlavní zástupci – bufotenin a bufotoxin. Bufotenin dráždí dýchací centrum, vyvolává poruchy
koordinace (pohyb v kruhu, ataxie, závratě).
Bufotoxiny obsahují ve sterolovém základu kyselinu korkovou a arginin. Mají shodný účinek se
srdečními glykosidy, které ovlivňují transport iontů v srdečním svalu, zvláště kalcia. Se stoupající
koncentrací vápníku dochází k zesílené systole a prodloužené diastole. Vznikají srdeční arytmie,
jako jsou extrasystoly, ventrikulární fibrilace, zástava srdce v systole.
Bufo Bufo
Salamandra Salamandra
Za zmínku stojí rovněž jihoamerická žába Phyllobates aurotenia, jejíž kožní žlázy obsahují
steroidní alkaloid batrachotoxin. Sekret je používán jihoamerickými Indiány jako základ šípového
jedu. Mechanismus účinku batrachotoxinu spočívá v ovlivnění Na+ kanálu, kdy je prodloužena
jeho aktivace. Jeho účinek antagonizuje tetrodotoxin a saxitoxin. Batrachotoxin je jedna z
nejtoxičtějšich látek: letální dávka po s.c. aplikaci u myší se pohybuje kolem 100 nanogramů a
letální dávka pro člověka se odhaduje na méně než 200 mikrogramů.
Zajímaví je rovněž alkaloid histrionicotoxin, který byl identifikován v sekretu kolumbijské žáby
Dendrobates histrionicus. Tento alkaloid blokuje především iontový kanál spojený s cholinergním
nikotinovým receptorem.
Borgiové
Řád Mloci (Caudata)
Čeleď Mlokovitých (Salamandridae):
Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra)
Čolek velký (Triturus cristatus)
Čolek obecný (Triturus vulgaris)
V kůži mloků jsou tři typy žláz a to hlenové, granulární a smíšené. Vlastní granulární žlázy
i granulární žlázy smíšených žláz produkují sekrety obsahující jedové složky. Podílí se
současně na tvorbě pachu. Tyto žlázy jsou na zádi hlavy (gll. parotidae), na ocase a po
stranách hřbetu. U mloka skvrnitého tyto žlázky tvoří polštářky (ledvinový tvar) a kůže je v
těchto místech žlutá s černými tečkami, což jsou vývody žlázových alveolů. Na basi všech
žlázových buněk jsou buňky svalové, jejichž kontrakcí je vypuzován sekret a to sliz nebo
toxin na povrch těla.
Sekret (slizová i jedová složka) mloků může na kůži a na sliznicích vyvolat zánět. Sekret
jedových žláz mloků tvoří viskózní tekutina s aromatickou vůní.
Mezi známé oddělené toxiny mloka skvrnitého (Salamandra salamandra)patří
samandarin, samandaron, samandaridin. Kromě těchto složek jed obsahuje i alkaloidy
a vysokomolekulární proteiny, které vyvolávají lokální reakci. Předpokládá se u nich
hemolytický účinek. Samandarin je nejúčinnější sloučeninou. Při perorálním podání může
působit na CNS (paralytický účinek především na dýchací centrum). Drážděním
vasomotorů v malých dávkách vyvolá zrychlení tepu a dechu, při vyšších dávkách
dochází k zastavení srdeční činnosti. Čistý samandarin má silné lokální anestetické
vlastnosti (terapeuticky se nevyužívá pro vyvolání lokální zánětlivé reakce).
Jablka nepadají daleko od stromu.
NON PROCUL A PROPRIO STIPITE POMA CADUNT.
Přiženit se do římské rodiny
Borgiů bylo hazardní a smrtelně
nebezpečné. Hlava rodiny, papež
Alexandr VI. Borgia a jeho syn
Cesare
Borgia
soustavně
využívaly mladou a krásnou
Cesarovu sestru Lucrecii jako
návnadu,
jež
měla
zlepšit
ekonomické a politické vyhlídky
Borgiů.
„Každou noc je nalezeno čtyři až
pět zavražděných lidí, biskupů,
prelátů
a
jiných,
většinou
otrávených, takže celý Řím se
třese strachem, že ho vévoda,
nebo Alexandr zavraždí…..“
Benátský vyslanec v Římě
Aquetta di Perugia – jed rodiny Borgiů
Neslavně proslulé ženy – travičky
novověku
pravděpodobně směs arseniku, zkvašeného kořene
mandragory a hnilobných jedů
Lucretia Borgia – Acquetta di Perugia
Theofana Palermská – směs arseniku a
rostlinných jedů
„per quae quis peccat,
etiam torquetur“
Theofana Neapolská – Manna sv.
Mikuláše
Hromadná otrava na hostině
k oslavě jedenáctiletého
pontifikátu Alexandra VI.
Kateřina Sforzová – arsenik
Po deseti dnech těžkých
průjmů, horeček a závratí,
Alexandr VI. následkům
otravy podlehl.
Marie Madelaine markýza de Brinvillier
– rostlinné jedy
Beatrice Cenci – falloidní otravy
Margaret la Voisine – arsenik a akonitin
Jeho syn Cesare bojoval se
smrtí několik dní a nakonec
otravu přežil.
Ne vždy byl na Svatopetrském stolci
čestný člověk ……
Kateřina Medicejská - Venin de Crapaud
Nástupce Alexandra VI.,
Pius III. setrval na
papežském stolci jenom 26
dní. Pak zemřel i on.
Francoise Athenais markýza de
Montespan – arsenik
Cesare Borgia 1476 - 1507
Anna Becherová z Lutychu – digitalis
Madame Lafarge – arsenik
Hexenhammer
Heinrich Institoris a Jakob Sprenger l.p. 1487
Cautio criminalis seu de processibus contra sagas liber
Friedrich von Spee l. p. 1631
Skopolamin
způsobuje
„rozlet
fantazie“,
pocit
převtělení ve zvíře (nejčastěji vlka), nebo jinou
osobu, navozuje stav narkotického spánku doprovázený
živými halucinacemi. Blokuje receptory muskarinového
typu a inhibuje sekreci potu, slin a dalších tělních
tekutin.
[7(S)-(1a,2b,4b,5a,7b)]-a-(hydroxymethyl)
benzeneacetic acid 9-methyl-3-oxa-9-azatricyclo[3.3.1.0(2,4)] non-7-yl ester = skopolamin = hyoscin
zřícenina Čachtického hradu
Alžběta Báthoryová (1560-1610)
Žena s vážnou poruchou psychiky,
pravděpodobně v důsledku
dlouhodobé „sňatkové politiky“ rodu
Báthoryů.
Alžběta zaměstnávala myjavskou kořenářku
Erži Majorovou, ta jí dodávala ty nejprudší
rostlinné jedy, které hraběnka zkoušela na
nevinných obětech.
Čarodějné lektvary obsahovaly:
Atropa Belladonna
Hyoscyamus Niger
Mandragora Officinarum
Už ve starém Řecku se při věštbách v Delfách
vdechoval kouř z doutnajícího blínu
Hlavní složky – psychoaktivní tropanové
alkaloidy, aplikace v tucích nebo olejích.
Jsou podstatně méně toxické, pokud nejsou
aplikovány per os.
„A tak za měsíčních nocí mají
pocit, že jsou uneseny na
večírky s hudbou a tancem a s
mnoha dalšími muži i ženami. Tak
velká je síla jejich
představivosti, že jim zaplaví
celou mysl…“
Kopie rytiny ze 17. století – Příprava na SABAT
Nádoba do poloviny naplněná zelenavým olejem, jímž se natíraly
obsahovala byliny, mezi nimi bolehlav, rulík, blín a mandragoru.
Tohoto mazání se mi podařilo získat plný džbán a natíral jsem jím
katovu ženu od hlavy až k patě, abych jí vyléčil z nespavosti. Po
namázání žena spala tak tvrdě s očima otevřenýma jako králík, že
jsem nedokázal přijít na to, jak ji probudit. To se mi povedlo až po
třiceti šesti hodinách, kdy ona povstala a vykřikla – proč mě budíte v
tak nevhodný čas, obklopovaly mě všechny radost a slasti světa…….
Anres Laguna, lékař papeže Julia III. l.p. 1545
Panství zámku Velké Losiny
na Šumpersku bylo v 17.
století svědkem obludných
procesů s čarodějnicemi a
čaroději.
Galileo Galilei
Kryštof Lautner, bývalý děkan v Šumperku, usvědčený nejen mnohými výpověďmi mužů a žen, kteří vesměs
až do své smrti na těchto výpovědích neodvolatelně setrvali, výpovědi útrpné i dobrovolné odpřísáhli a byli
jimi usvědčeni, ale též vlastními výpověďmi po mučení dobrovolně přiznanými, že příšernými a hnusnými
mrzkostmi nenáviděl uražený Boží Majestát, mnohokrát se účastnil čarodějnických setkání na Petrových
kamenech, oddával se zlému nepříteli, zřekl se Boha a jeho milých svatých, svatou konsekrovanou hostii
samotnou nejenže zneuctil, ale vložil do boty a nadto s ní se svými společnicemi a rouhačkami tancoval, navíc
k ještě většímu se zpronevěření této ji rozděloval jiným čarodějům a čarodějkám a tím zavdal podnět štítiti se
této, s řečenými velesvatými hostiemi páchal takové svévolnosti, že žádný křesťanský jazyk je vyslovit
nemůže, dále že mše svaté obětoval ďáblovi a že se dopustil mnoha svatokrádeží a zneuctil Boha tím, že
svatokrádežně zpovídal, že v Pustých Žibřidovicích o svátku na připomínku Utrpení Páně pověšeného
beránka první uhodil prutem; mnoho novorozených dětí obětoval zlému nepříteli a neplatně je pokřtil; též
kajícníky, kteří se u něj zpovídali, neabsolvoval, s duchy a s mnohými jinými, matkami a dcerami nespočetně
se spojoval smyslně; po celou dobu svého uvěznění nedal najevo sebemenší kajícnost; svá přiznání a výpovědi
začasté zlomyslně odvolával a ještě ustavičně dával najevo svou zatvrzelost.
Když kníže arcibiskup místo dřívějšího inkvisitora nyní pro vynesení rozsudku v tomto vyšetřování ustavil
soudní kolegium, to při zvažování těchto tak velkých mrzkostí, při uvážení všech okolností, jak tyto mrzkosti
zmírnit a jak rozmnožit péči nalezlo takto právem, že on, Kryštof Lautner, má být zbaven všech duchovních
hodností a úřadů, degradován podle kanonických práv, poté předán do rukou katových a jeho tělo se má na
popravišti veřejně a za živa až na popel spálit, což jemu bude zcela zaslouženým trestem, jiným však k
zošklivění, k varování a k příkladu.
Rozsudek nad šumperským děkanem Kryštofem
Lautnerem, ze dne 1. 9. 1685, kterým se odsuzuje k
smrti upálením.
V Olomouci dne 1. září 1685
Jindřich František Boblig z Edelstadtu
Událost byla široce zpopularizována knihou Václava
Kaplického Kladivo na čarodějnice a stejnojmenným filmem.
Kryštof Lautner se spolu s několika dalšími kněžími zastával
obětí laického inkvizitora Jindřicha Bobliga, hostinského a
nedostudovaného právníka, kterého na panství ve Velkých
Losinách pozval zámecký hejtman Adam Vinarský.
Rozsudek byl vykonán 18. 9. 1685 v Mohelnici. Kryštof Lautner
se na hranici modlil a vyznával víru. Není pochyb o tom, že byl
nevinen ve všech bodech žaloby. Přiznání učinil až po deset dní
trvající těžké tortuře.
Obludný proces, který během osmnácti let přivedl na hranici
více než stovku osob, je nyní z iniciativy olomouckého
arcibiskupa Jana Graubnera historicky zkoumán.
„Zuby jsem měl zaťaté a zmocnila se mě
obrovská závrať, ale zároveň jsem věděl, že
mnou prostupuje pocit blaha, který vychází z
bláznivé představy, že přestávám cítit váhu
svých nohou, moje nohy rostou a uvolňují se od
těla. Zdálo se mi, že všechny části těla se
oddělily a začaly se mi vzdalovat. Zmocnil se mě
ukrutný strach, že se rozpadám na kusy.
Současně jsem měl omamný pocit, jako bych se
vznášel. Stoupal jsem za svými přeludy, k
mrakům, ke klesající obloze, k hejnům ptáků, k
padajícímu listí, kolem mne kroužily vlnící se
proudy par a řeky roztaveného kovu……“
Takto popsal svou zkušenost farmakolog
ERGOTISMUS
Mykotoxiny
Claviceps
Aspergillus
Penicillium
Fusarium, atd.
Dr. G. Schenk po intoxikaci dýmem vzniklým
pálením blínu černého
Ergotismus je historicky první
mykotoxikózou popsanou u
člověka. Vyskytuje se po
konzumaci mouky infikované
paličkovicí. K větším epidemiím
ergotismu patří např. Aténský
mor z r. 430 př. Kristem. V
Evropě byly velké epidemie
ergotismu kolem roku 1200 i
dříve. Do roku 1879 bylo v
Evropě známo 306 epidemií
ergotismu.
Onemocnění bylo v minulosti často označováno jako oheň sv. Antonína.
Poslední popsaný případ ergotismu byl ve Francii v roce 1950.
V Severní Americe byly v souvislosti s ergotismem časté čarodějnické
procesy, z nichž nejznámější byl Salemský případ z roku 1692.
V současné době se epidemie ergotismu vyskytují době Africe (např. v
Etiopii) a v Asii (např. Indii).
Svatý Antonín
Protože se žito v Evropě začalo pěstovat až s
nástupem křesťanství, začaly se epidemické
otravy námelem objevovat až ve středověku,
především na venkově. Tyto záhadné epidemie
si vyžádaly nevyslovitelné utrpení tisíců obětí.
Svatý Antonín, po němž byl tento "oheň"
pojmenován, byl zbožný poustevník v Egyptě,
kde také roku 356, údajně ve věku 105 let,
zemřel. Sv. Antonín ochraňuje zbožné před
ohněm, epilepsií a nákazou. Během křížových
výprav přivezli rytíři jeho ostatky zpět do
Evropy a pohřbili je ve francouzském městě
Dauphiné. Bylo to právě zde, kde v roce 1039
propukla velká epidemie "svatého ohně". Tehdy
vznikla v Dauphiné nemocnice a v roce 1095
zde byl papežem Urbanem I. založen i řád sv.
Antonína.
Nezáleží na tom, jak dlouho, ale jak dobře jsi žil.
NON QUAMDIU, SED QUAM BENE VIXERIS, REFERT.
Žebráci
Obraz P. Breughela znázorňující osoby postižené po
konzumaci jedovatého chleba, v té době často
kontaminovaného námelem. V důsledku přítomnosti
určitých alkaloidů dochází ke gangrenózním změnám
končetin (oheň sv. Antonína).
Konvulsivní ergotizmus - mírné závratě, pocit
tlaku v čelní oblasti hlavy, únava, deprese, nauzea
s nebo bez zvracení, bolesti v končetinách a
bederní oblasti, potíže při chůzi. Ve vážnějších
případech se objevuje mravenčení (pocit, jako by
pod kůží chodili mravenci), chladnutí končetin,
svalové záškuby a tonické křeče končetin, jazyka a
mimických svalů. Někdy bývá popisován renální
spasmus a zástava močení. V nejzávažnějších
případech má pacient epileptiformní křeče a mezi
záchvaty vlčí hlad. Může ležet jako mrtvý 6 - 8
hodin a pak trpět kožní anestesií, paralysou horních
končetin, záškuby paží, deliriem a ztrátou řeči.
Zemřít může třetí den po nástupu příznaků.
Gangrenózní ergotismus je charakterizován
stažením cév, svalovými bolestmi, střídavými pocity
chladu a tepla. Při těžkém průběhu se objevuje
nekróza, gangréna až ztráta končetin.
Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) popř. C. paspali parazituje
na divoce rostoucích i kulturních travinách včetně obilovin. Její
přezimující stádium - sklerocium - námel obsahuje toxické látky.
Alkaloidy houby paličkovice
nachové tvoří velmi početnou
skupinu látek (asi 30).
Zastoupení některých
alkaloidů se liší podle druhu
námele, lokality jeho
pěstování a druhu trávy.
Nejběžnější jsou alkaloidy
ergotamino-ergotoxinové
skupiny (nerozpustné ve
vodě), zodpovědné za
ergotismus.
Druhou skupinou alkaloidů
jsou amidy kyseliny lysergové
(ve vodě rozpustné), s
nejdůležitějšími zástupci
erginem a ergobasinem.
Báze nerozpustné ve vodě
ERGOTAMINOVÉ
BAZE
ERGOTAMIN a ERGOTAMININ
ERGOTOXINOVÉ
BAZE
ERGOKRISTIN a ERGOKRISTININ
ERGOSIN a ERGOSININ
ERGOKRIPTIN a ERGOKRIPTININ
ERGOKORNIN a ERGOKORNININ
Báze rozpustné ve vodě
ERGIN a ERGININ
ERGOBASIN a ERGOBASININ
Ergotismus
Historie ergotismu je úzce spjata s hony na čarodějnice. Jeden z největších
čarodějnických procesů se odehrál v Salemu ve státě Massachusetts v roce 1692.
Za čarodějnictví zde bylo odsouzeno a následně popraveno 29 žen.
Čarodějnický případ v roce 1692 měl některé zvláštní aspekty. Obvinění z
čarodějnictví byla vyřčena nikoli pouze ve vsi Salemu (dnešní Danvers), ale také v
Andoveru, Boxfordu, Beaverly, Gloucesteru, Ipswichi, Newbury, Topsfieldu a
Wenhamu - vše v Massachusetts, a ve Fairfieldském kraji v Connecticutu. Termín
případu byl pozdní, stalo se to 47 let po posledních čarodějnických procesech v
Anglii.
SCRINCI Jan Antonín
(*1697 Praha, + 1773 tamtéž)
český lékař a vzdělanec
Na podzim roku 1736 se na severu
Čech objevila zvláštní choroba, která
se rychle šířila. Lékaři byli bezradní.
Teprve Scrinciho důkladná pozorování
a studium příčin choroby vedly k
jednoznačnému závěru - jde o
ergotismus, nemoc vzniklou z námele a
postihující nervový systém. Přestože
byla tato choroba popsána již dříve,
Scrinci
se
zabýval
především
důkladnou
analýzou
poškození
lidského organismu v závislost na
dávce. Výsledky výzkumu mu otevřely
cestu ke kariéře na pražské universitě,
kde se stal profesorem na lékařské
fakultě a přednášel mj. právě sémiotiku
- nauku o příznacích chorob. Roku
1745 zahájil přednášky z chemie a
experimentální fyziky, které dosáhly
záhy velké obliby především pro velké
množství pokusů, které Scrinci s
oblibou
demonstroval.
Mykotoxiny
Claviceps
Aspergillus
Penicillium
Fusarium,
další
Pozn.: Jeden z těchto experimentů - proslulý pokus s
magdeburskými polokoulemi - předváděl v roce 1754 na nádvoří
Břevnovského kláštera i před Marií Terezií a jejím manželem.
Ovlivněn francouzskou vědou a duchem doby, obklopen řadou
stejných nadšenců, se v roce 1753 odhodlal vypracovat návrh na
založení akademie věd v Praze. Doba však ještě nebyla
nakloněna podobným činům, a tak byl jeho návrh zamítnut.
Aflatoxiny jsou jsou produkované toxigenními kmeny
Aspergillus flavus (asi 35 % kmenů produkuje aflatoxiny řady
B), A. parasiticus (téměř 100 % kmenů je schopno
produkovat aflatoxiny řady B i G), A. argeninicus a A.
nomius. Tyto látky působí jako hepatotoxiny a
hepatokancerogeny. Byly identifikovány začátkem 60. let ve
spojitosti s epidemií označovanou jako krůtí X onemocnění,
při které zahynulo na 100 000 krůtích mláďat v okolí Londýna
po zkonzumování krmiva s obsahem toxické arašídové
mouky. Za určitých podmínek (vlhkost, teplota) A. flavus a A.
parasiticus jsou schopny růst a tvořit aflatoxiny na téměř
každém organickém substrátu (včetně všech zemědělských
komodit). Postupně byly identifikovány 4 přirozené typy
aflatoxinů: AFB1, AFB2, AFG1 a AFG2.
AFB1 má akutní toxicitu LD50 v rozsahu 0,4 - 18 mg/kg v závislosti na živočišném druhu. Při
vysokých hladinách se toxicita projeví za 3-6 hodin jako nekróza hepatocytů, poškození
srážlivosti a kapilární fragilitou. To může vést k širokým hemoragiím a případné smrti. V roce
1974 byla zaznamenána první epidemie aflatoxikózy u lidí. Tato začala současně ve více než
150 vesnicích v severozápadní Indii. Několik set lidí vykazovalo příznaky otravy doprovázené
poškozením jater a žloutenkou. Více než 100 lidí zemřelo..
Mykotoxiny
Claviceps
Aspergillus
Penicillium
Fusarium,
další
V roce 1976 psycholožka Linda
Caporaelová předložila zajímavé
řešení problému některých fyzických
a
mentálních
symptomů,
pozorovaných pouze v určitých
společnostech
a
dobách.
Předpokládá, že ti, kteří byli postiženi
symptomem "očarování" v roce 1692,
trpěli akutní formou onemocnění
známého
jako
konvulsivní
ergotismus.
Saprofytické a parazitické houby z rodů
Dendrochium,
Fusarium,
Myothecium,
Trichothecium, Stachybotrys, Cephalosporium a
Uerticimonosporium vytváří rozmanitou skupinu
mykotoxinů
označovaných
společně
jako
trichotheceny. Jsou to estery seskviterpenických
alkoholů obsahujících trichothecenový tricyklický
systém.
V letech 1944-45 se ve městě Orenburgu v Německu vyskytla
rozsáhlá epidemie později označená jako alimentární toxické aleukie
(ATA), způsobená válečným hladomorem, kdy lidé na jaře
konzumovali ozimé klíční rostlinky kontaminované houbami rodu
Fusarium. Bylo postiženo 10 % obyvatelstva, z nichž 60 % zemřelo.
ATA se rozvíjí zánětem ústní dutiny a gastrointenstinální sliznice
resultujícím ve vomitus, diareu, bolesti břicha. Tyto symptomy mizí
obvykle po několika dnech a pacient se cítí dobře, ale může se
rozvinout progresívní leukopenie, agranulocytóza a popřípadě
rozsáhlé hemoragie, nekrotická angína, sepse a poškození kostní
dřeně. Ve spojení s ATA byly z přezimujícího obilí izolovány jako
toxigenní houby Fusarium poae a F. sporotrichoides a byla v nich
dokázána tvorba trichothecenů
Mykotoxiny
Claviceps
Aspergillus
Penicillium
Fusarium,
další
Mykotoxiny druhů rodu Fusarium jsou laktony
kyseliny b-resorcylové - zearalenony. Jsou méně
toxické než některé jiné mykotoxiny, jejich efekt je
však silně estrogenní. Byly detekovány v kukuřici a
dalších
obilninách
a
způsobují
syndromy
hyperestrogenismu. Hlavním druhem v produkci
zearalenonů je Fusarium graminearum protože široce
infikuje krmivářské a potravinářské obilí a je schopna
produkovat až 1900 µg/kg toxinu v suché váze obilí. V
současné době je izolováno 15 derivátů základní
struktury zearalenonu (dříve označovaný jako F-2
toxin).
Čarodějnice prý dokázaly vyvolat ztrátu mléka u kojících žen i ovlivnit
laktaci samic hospodářských zvířat, ovlivnit plodnost mužů a žen a
vyvolávat některé nemoci postihující pohlavní ústrojí.
Látky, které se mohou projevovat podobnými efekty jsou bezpochyby
zmíněné estrogenní mykotoxiny, z nichž nejdůležitější a nejčastěji se
vyskytující je zearalenon..
Mykotoxiny
Claviceps
Aspergillus
Penicillium
Fusarium,
další
Mykotoxiny
Mykotoxiny
Claviceps
Claviceps
Aspergillus
Aspergillus
Penicillium
Penicillium
Fusarium,
Fusarium,
další
další
Mykotoxiny
Mykotoxiny
Claviceps
Claviceps
Aspergillus
Aspergillus
Penicillium
Penicillium
Fusarium,
Fusarium,
další
další
Kurare a některé jedy amazonských žab
způsobují blokaci přenosu nervových vzruchů v
drahách acetylcholinu.
Jedy Nového světa
Surový sušený extrakt z rostlin
Chondrodendron Tomentosum, případně
Strychnos Nux-vomica nebo Strychnos
Toxiferum.
Způsobují tak selhání dýchacího aparátu
(asfyxie) – především z důvodů ochrnutí svalů
v dutině břišní a prsních svalů.
Nazývá se KURARE – šípový jed
jihoamerických indiánů.
Kurarew hrncové
Kurare tykvové
Kurare uchovávané v bambusových holích –
tubokurare
„Zasažený protrpěl nesnesitelná muka a
skonal hroznou a žalostnou smrtí …“
Hlavní slžka kurare – tubokurarin – byla izolována
v roce 1935 Dr. Haroldem Kingem. Od roku 1942
se používá v medicíně jako svalový relaxans.
Kolumbus a Cortéz – dva odlišní lidé, oba však ve službách španělského krále.
Sir Walter Raleigh
Základem jest vodný roztok s výtažkem kůry rostliny,
jenž se koncentruje až se přemění v hustou hnotu
nepodobnou černému medu. Indiáni hovoří o jedu
jednoho stromu pokud opice, kterou šíp zasáhl vyskočí
před smrtí jedenkrát, vyskočí-li třikrát, jde o jed tří
stromů, používaný pro odchyt živých zvířat.
Plody kulčiby dávivé
Alexandr von Humbolt r. 1800
Základní význam – při operacích je možné snížit
významně množství v principu toxických anestetik,
ovšem pacient musí být ventilován.
Africký šípový jed - výtažek z rostliny
Strophantus gratus dokáže omámit na čas i
slona. Účinnou složkou je v tomto případě silný
kardiotonní glykosid.
Konzumace takto ulovené zvěře je zpravidla
bezpečná vzhledem k nízké absorpci obou typů
sloučenin v zažívacím traktu.
Další látky – především obřadní halucinogeny kmenových šamanů
Brujos – čarodějní lékaři
Yerberos – bylinkáři
Curanderos – léčitelé
Trojice posvátných nápojů
Ololiuqui – ze semen povijnice nachové
… domorodci obcují s ďáblem …, jde o
analoga amidů kyseliny lysergové
Teonanacatl - (boží tělo) – lysohlávka
mexická – podle indiánů droga umožňuje
nahlédnout do budoucnosti
Peyotl - látka halucinogenního typu, droga
z kaktusu Lophophora williamsii. Později byla
izolována a pojmenována aktivní složka
peyotlu - mezkalin, který se tak stal prvním
chemicky čistým halucinogenem.
Aztécký bůžek „temného spánku“
Rerum medicarum novae Hispaniae thesaurus
Juan Hernandez
Historia general de las cosas de la Nueva Espana
Bernardino de Sahagún (1557)
Proti mocným nikdo není dostatečně vyzbrojen.
CONTRA POTENTES NEMO EST MUNITUS SATIS.
Na Heleně 7. máje, 1821.
Data uveřejněná v časopise 'Science et
Vie' uvádějí obsah arsenu ve vzorcích
císařových vlasů z let 1805, 1814 a
1821. Vysoké hodnoty arzeniku byly
nalezeny ve všech třech vzorcích.
To
vylučuje teorii, že Napoleon byl tráven
až ve vyhnanství.
Bonapart zemřel v neděli 6. máje v 6 hodin
odpoledne po šestinedělní nemoci, která teprve
v posledních 14 dnech nebezpečnou počala se
zdáti. Při otevření mrtvoly se shledalo, že jeho
nemoc od raka žaludku a mnohých vnitřních
podebranin pocházela.
Je možné, že arzenik byl obsažen např.
v prostředku proti vypadávání vlasů,
který Napoleon používal.
Závěsek k C.K. Vlasteneckým
novinám 29. července 1821
Napoleon I. Bonaparte
„Každý jed účinkuje zejména na některý orgán: jeden
na žaludek, druhý na mozek, jiný na střeva. Nuže jed
vyvolá kašel, kašel zápal plic nebo jinou nemoc
zaregistrovanou ve vědeckých knihách, což nikterak
nevadí, aby nebyla smrtelně nebezpečná, a i kdyby
nebyla stane se jí díky naivním lékařům, zpravidla
špatným chemikům a jejich lékům, které nemoci
prospějí nebo ji zhorší, jak si přejete. A tak do
toho spravedlnosti nic není, jak říkával jeden můj
přítel, strašný chemik, skvělý abbé Adelmonte z
Taorminy na Sicílii, který tyto národní zvláštnosti
obzvláště studoval…“
Alexandr Dumas, Hrabě Monte Christo, Díl IV.
Forshufvud S., Smith H., Wassen A.: Arsenic content of Napoleon I`s
hair - probably taken immediately after his death, Nature 192, 103105, 1961. 37C – 169, signatura NK
Schránka s císařovými vlasy
Bonapartova tvář rok před smrtí (1820)
Sloučeniny arsenu v tapetách
Bonapartovy ložnice
New Scientist magazine, 14th
October 1982, pp. 101-104.
Nature, Vol. 299, No. 5884, pp. 626627, 14th October 1982.
Tapeta obsahující barvivo na bázi sloučenin
arsenu, tzv. Scheeleho zeleň.
Mateu J. B. Orfila (17871853)
M.J.B. Orfila
„Otec TOXIKOLOGIE“
- jeden z Bonapartových
lékařů (patrně ten
nejlepší)
- první člověk, který
upozornil na negativní
následky kouření a
iniciátor první
protikuřácké kampaně v
historii
- ale především autor
prvního odborného
toxikologického
pojednání
Pojednání o jedech neboli všeobecná
toxikologie
Entres les seves publicacions més rellevants destaquen : Traité des
poisons, or Toxicologie general (1813); Eléments de chimie medicale
(1817); Leçons de médécine llegal (1823); Traité des exhumations
juridiques (1830); Recherches sur l'empoisonnement par l'acide arsenieux
(1841).
Profesor James Marsh a
„nepovedený“ případ „John Bodle“
Nikdo si s čertem
nezahrává
beztrestně.
„A certain John Bodle was brought to
the trial in London last week and
accused of poisoning his grandfather by
putting arsenic in his coffee. Professor
James Marsh was the chemist called by
the prosecution. He carried out the
test, which was to pass hydrogen
sulphide gas (the one with the 'bad egg'
smell) through the suspect solution. If
arsenic was present, it would be shown
by the appearance of a yellow
precipitate
of
arsenic
sulphide.
Unfortunately, although James Marsh
did find arsenic, the yellow precipitate
doesn't keep very well, and by the time
it was shown to the jury it had
deteriorated. The jury were not
convinced, and John Bodle was
acquitted…“
NEMO CUM DIABOLO
IOCATUR IMPUNE
Původní nákres aparatury pro provedení nové a jednoznačné zkoušky na obsah
sloučenin arsenu navržený Jamesem Marshem
Profesor James Marsh
Případ
Marie Lafarge
„Madam Marie Lafarge je shledána vinnou, že zavraždila svého manžela, Henriho Lafarge.
Jako přitěžující okolnost budiž uvedeno, že tak učinila zvláště zákeřným způsobem, a to jedem
kysličníkem arsenitým, jak prokázáno zde přítomným Mesieur Jamesem Marshem, profesorem
chemie. Jed jak bylo svědecky nade vší pochybnost prokázáno, podala manželovi v ovocném
koláči ….. Marie Lafarge se odsuzuje k doživotnímu pobytu na galejích. Proti tomuto
rozsudku Nejvyššího instančního soudu v Paříži není odvolání ……“
V Paříži, v březenu l.p. 1840
„The sample is placed in a flask with arsenic-free zinc and
sulfuric acid. Arsine gas (also hydrogen) forms and is led through
a drying tube to a hard glass tube in which it is heated. The
arsenic is deposited as a "mirror" just beyond the heated area and
on any cold surface held in the burning gas emanating from the
jet…“
James Marsh
Zmizení a tragický konec polární expedice Johna Franklina (1845 - 1848)
Místo děje
kanadská Arktida: ostrov Krále Williama,
Beecheyho ostrov, Rileyho mys, Lancasterův
průliv
Britská admiralita se v polovině 19. století rozhodla dát definitivní
odpověď na problém Severozápadního průjezdu, tedy nalezení
možnosti proplout z Atlantiku do Pacifiku podél severoamerických
břehů. Vedením této elitní výpravy je pověřen sir John Franklin,
šedesátiletý veterán napoleonských válek, který se již účastnil
několika polárních expedic. Na nich se vždy osvědčil jako člověk
nejen energický, statečný a čestný, ale i neobyčejně moudrý a lidský.
Trojstěžníky Erebus a Terror se 128 dobře vycvičenými muži
a zásobou potravin na tři roky vyplouvají v květnu 1845 z ústí
Temže. Posádky jsou plné optimismu, nepochybují o zdaru expedice
a myšlenky na možná nebezpečí si nikdo nepřipouští. Před odjezdem
přehodí Franklinova žena svému muži přes nohy britskou vlajku,
kterou sama vyšívala. Tato drobná epizoda bude ale Franklina
provázet jako zlá předtucha, protože vlajkami se přikrývají mrtví...
Franklin se zpočátku bez problémů dostává do oblasti jihozápadně
od Grónska. Zde jim pomocná loď odevzdá dodatečné zásoby.
Převezme také poslední dopisy od členů expedice určené jejich
blízkým v rodné vlasti. A to je vše. Pak uplynou tři dlouhé roky,
a tato velká a nákladná expedice o sobě stále nedává nic vědět...
Sir John Franklin
Franklinovy lodě uvězněné v
ledu
V srpnu roku 1850 objevují
velrybářské škunery kpt. Penneyho
na malém Beecheyho ostrově tři
hroby, rozvaliny kamenné chýše,
spoustu plechovek od konzerv
a dalších předmětů. Z nápisů na
hrobech vyplývá, že šlo o muže,
kteří zahynuli při prvním
přezimování Franklinovy výpravy,
což je vcelku obvyklá daň polární
noci. Žádná písemná zpráva
o dalších Franklinových záměrech
se ale nenašla.
Zoufalá lady Jane, manželka Johna Franklina obětuje zbytky
rodinného jmění, uspořádá veřejnou sbírku a vypraví novou
záchrannou expedici pod vedením zkušeného kapitána
McClintocka. Jedna z jeho průzkumných skupin objevila v roce
1859 u mysu Victory na ostrově krále Williama nevelkou
mohylu z kamenů. Uvnitř je kovový válec obsahující složený
list papíru. Podařilo se tak najít první, ale dodnes bohužel
i poslední písemnou zprávu o osudu expedice. Byla napsána
ručně v květnu 1847 s dovětkem z dubna následujícího roku
a podepsána velícím důstojníkem a kapitánem Erebusu.
Vyplývá z ní, že obě lodi byly již od září 1846 prakticky
neustále v sevření ledů, a proto je zbývající členové výpravy
po dvou letech opustili a vydali se k jihu na zpáteční pochod.
Postupně zemřelo 24 mužů včetně velitele Franklina. Ale kde
jsou pochováni, jak a na co zemřeli, zpráva neuvádí.
McClintock obětavě pokračuje v pátrání po předpokládané
trase zpátečního pochodu Franklinových mužů. Cestou
nachází nejen jejich opuštěná tábořiště s řadou předmětů
trosečníků, ale i lidské kostry. Některé jsou pohřbeny pod
navršenými kameny, jiné jen polozaváté sněhem. Kosterní
pozůstatky jsou rozneseny i po okolí. Tyto neradostné nálezy
definitivně potvrdily katastrofální zkázu expedice.
Lady Jane Franklin
Hroby v soutěsce na Beecheyho ostrově
Když vdově selhala kouzla, otrávila zetě spolehlivým arsenikem
Záhada byla vyjasněna až v roce 1984.
Americký antropolog A. Beattie v tomto
roce
provedl
exhumaci
tří
řádně
pohřbených mužů z hrobů na Beecheyho
ostrově. V nich objevil zcela zachovalá
těla, zmrzlá ve věčném ledu sto třicet
devět let. Na základě zkoumání vyloučil
kurděje i zranění. Ve všech třech
případech však nalezl vysoké obsahy
olova
v
řadě
tkání.
S
největší
pravděpodobností došlo tedy k pozvolné a
postupné otravě všech členů expedice do
konce roku 1848 v důsledku kontaminace
konzervované potravy olovem. Takovéto
otravy nebyly výjimečné při použití
nadměrné a nekvalitní olověné pájky v
konzervách.
20. století
kriminální případ z roku 1869
……To už bylo na vdovu, sužovanou dluhy a neustálými výčitkami své dcery příliš a rozhodla
se, že Havelku umoří. Vydala se proto za sklenářem Václavem Novákem, o němž se v
Příbrami vědělo, že zná všemožná divná kouzla. "Je pravda, že když dám něčí lejno do
plátěného pytlíčku a pověsím ho do komína, že ten dotyčný uschne?" vyptávala se
Máchová. "Milá paní, takovými nečistými věcmi se nezabývám, já umím jen napravovat hadí
uštknutí a kousnutí vzteklým psem," vykrucoval se zpočátku sklenář. Pak mu to ale nedalo:
"Jen tolik vám můžu paní prozradit, že to vůbec není pravda, že by takový člověk uschnul.
Naopak velmi oteče“. Máchová z něj potom vytáhla i další kouzlo. Že prý když namotá něčí
vlasy na špendlík a ten zapíchne do mlýnského kola, oběť zešílí.
Havelka ani neotekl, ani nezešílel, naopak kypěl zdravím a na vdovin vkus příliš jedl.
Máchová viděla, že bude muset sáhnout po něčem spolehlivějším. A tak se vypravila do
lékárny na Březové Hoře pro otruh, jak se tehdy říkalo arseniku. “Otruh vám prodat
nemohu, musíte mít poukázku z městské rady," vrtěl hlavou lékárník. O několik minut
později Máchová prošla vchodem příbramské radnice a zaťukala na dveře kanceláře
úředníka Rudolfa Hlavsy. "Mám v domě spoustu krys, nájemníci mně chtějí utéci,"
namluvila mu a Hlavsa podepsal poukázku na jeden lot otruhu.
Sotva dojedl, začal Havelka zvracet a dostal silný průjem. Po několika minutách ho
zkroutily hrozné křeče. "Zavolejte doktora," prosil tchyni. "To nic nebude, asi jste se při
práci jen ztrhal," řekla Máchová.
Григорий Распутин
Zneužití dlouhodobé intoxikace
kumarinem
Využívání intoxikace jedy
muchomůrky červené
Legenda o rezistenci k ohromnému
množství KCN
Grigorij Jefimovič Rasputin
* (?) 1871 † 30.12.1916
Hemofilie
Hemofilie je vrozená porucha krevní srážlivosti, projevující se zvýšenou
krvácivostí. Odhaduje se, že touto poruchou trpí v celosvětovém měřítku 30
- 40 milionů lidí.
Hemofilie A je recesivně dědičné onemocnění vázané na chromosom X projevuje se tedy výhradně u mužských potomků matek, které jsou jeho
přenašečkami.
Dcery postižených matek nikdy neonemocní, avšak mohou (i když nemusejí)
být přenašečkami.
Dcery postižených otců jsou přenašečkami vždy. Jejich synové pak mají 50%
riziko, že budou hemofilií postiženi, jejich dcery zase 50% pravděpodobnost
stát se jejími přenašečkami.
U nemocných s hemofilií A zcela chybí nebo je snížena či narušena produkce
důležité bílkoviny, podílející se na srážení krve - faktoru VIII. Onemocnění hemofilií
je označováno jako "těžké" v těch případech, kdy aktivita srážlivého faktoru činí
méně než 1 % normálu; v takových případech obvykle dochází u postiženého ke
spontánnímu krvácení.
Drogy obsahující kumariny
Ammeos fructus
Angelicae radix
Anisi stellati fructus
Anisi vulgaris fructus
Arnicae flos
Asperulae herba
Aurantii dulce pericarpium
Belladonnae folium
Belladonnae radix
Coriandri fructus
Crataegi folium cum flore
Fraxini cortex
Gummiresina assa foetida
Gummiresina galbanum
Herniariae herba
Hippocastani cortex
Hippocastani folium
Hippocastani semen
Lavandulae flos
Levistici radix
Liquiritiae radix
Melissae herba
Matricariae flos
Meliloti herba
Mezerei cortex
Millefolii herba
Polygoni avicularis herba
Rutae herba
Stramonii folium
Tonko semen
Viburni cortex
Violae tricoloris herba
Visnagae fructus
Poslední ruský car Mikuláš II. se oženil s nejmladší dcerou velkovévody HesenskoDarmstadtského (vnučkou královny Viktorie a sestřenicí císaře Viléma II.), která přestoupila
k pravoslavné církvi a jako carevna Alexandra Fjodorovna sdílela s Mikulášem od roku 1894
až do tragického skonu v roce 1917 ruský trůn. Carevna byla nosičkou hemofilie a tuto
nemoc přenesla i na svého syna, jediného dědice trůnu. Malý Alexej často stonal, trpěl
bolestmi a rodiče žili v neustálém strachu o jeho život. Když se Rasputin s nemocným
chlapcem poprvé sešel, došlo k zázračnému uzdravení, carevič si “strýčka” oblíbil, v jeho
společnosti se vždy cítil lépe a tím bylo Rasputinovo neotřesitelné postavení u carských
manželů zpečetěno.
Kumariny a jejich biologická aktivita:
Nejčastěji bývá kumarinům připisována antikoagulační
aktivita, avšak tato není příliš významná. Při průchodu
gastrointestinálním traktem totiž dochází k inaktivaci
kumarinů a výsledný antikoagulační efekt lze přirovnat k
účinku acylpirinu. Vyjímkou je dikumarol, který působí jako
antagonista vitaminu K a brzdí tvorbu protrombinu.
V přírodních zdrojích bylo dodnes nalezeno a pojmenováno více než 300 kumarinů. Jedná se o deriváty 2H1-benzopyr-2-onu (kumarinu).
Poprvé byl kumarin izolován roku 1820 ze semen rostliny Dipteryx odorata Willd. (Fabaceae). Tato semena
indiáni nazývají "coumarou", a tak byla podle nich tato izolovaná látka nazvána jako kumarin, a později dala
název celé skupině látek.
Kumariny jsou většinou pevné látky, které se vyznačují charakteristickou vůní připomínající seno (mluvíme
o kumarinovém zápachu). V rostlinách se vyskytují ve formě volné nebo ve formě glykosidicky vázaných
sloučenin, kdy cukernou složku nejčastěji tvoří D-glukosa a spojení je formou O-glykosidu.
Vyskytují se nejčastěji v rostlinách čeledí Apiaceae, Fabaceae, Asteraceae, Poaceae a Rutaceae.
Prha horská
Mařinka vonná
Heřmánek pravý
Jírovec maďal
Libeček lékařský
Lékořice lysá
Levandule horská
Meduňka lékařská
Kalina slívolistá
Rulík zlomocný
Lýkovec pravý
Violka trojbarevná
Jasan ztepilý
Durman obecný
Morač větší
Bedrník anýz
Melilotus officinalis - komonice lékařská
Cyankali – KCN
Rasputinova vražda
je opředena řadou
historických i záměrných
mystifikací
Po nalezení Rasputinova těla byla provedena pitva.
Žádné cyankáli zjištěno nebylo a druhou zprávou (velmi
ohromující) bylo, že Rasputin měl v plicích vzduch. Tudíž
nemohl být mrtvý, když ho házeli do vody. Tomu
nasvědčují i jeho ruce sevřené v posmrtné křeči v pěst.
Zřejmě šlo všechno velmi rychle. Když Rasputin odmítl
cukroví i víno (podle svědectví jeho dcery Rasputin "nikdy
nejedl sladkosti, maso a pečivo" (Radzinskij, Edvard:
Rasputin, Mladá fronta 2002, str. 422), vydal se kníže
Felix za svými komplici a rozhodli se, že ho musí zastřelit.
Když usoudili, že je mrtev, vydali se nahoru vše oslavit.
Mezi tím se Rasputin probudil a snažil se spasit útěkem.
Když na to přišli, utíkali za ním. Puriškevič po něm dvakrát
vystřelil z bezprostřední blízkosti, ale netrefil. Rasputin byl
zabit až daleko u vrat. Nastává tedy otázka, proč se trefil
až zdálky. Zvláště když nebyl zrovna nejlepším střelcem.
Radzinskij tuto záhadu vysvětluje jednoduše. Rasputina
nezasáhl Puriškevič, ale velkokníže Dmitrij. Jelikož však
mohl být možným nástupcem Mikuláše, nesměl být
potřísněn krví mužika. To také často (snad až příliš)
zdůrazňoval při svých výpovědích. Po incidentu s
policistou odvezli Rasputina a hodili do řeky.
Soli kyanovodíku patří mezi silně toxické látky, letální dávka kyanidu
draselného (cyankali) a sodného při požití je 100 - 250 mg (na špičku
nože). Stárnutím se však toxicita těchto solí snižuje někdy i na polovinu,
protože vlivem vzdušného oxidu uhličitého se kyanid mění na netoxický
uhličitan.
Při požití kyanidových solí vzniká v žaludku kyanovodík. Příznaky nemusí být
okamžité, ale nastupují pozvolna během minut až desítek minut, intenzita je
rychlejší při vyšší žaludeční aciditě, závisí také na obsahu jídla v žaludku. Roli
pochopitelně hraje také stáří a čistota kyanidu, proto existují až „zázračná“ přežití
otrav.
Profesionální expozice : Soli kyanidů se vyskytují v galvanizovnách
při použití kyanidových lázní k pokovování (zlacení, stříbření,
mědění), při extrakci zlata a stříbra z rud, v laboratořích.
Technologicky je výhodné, že tyto sloučeniny s drahými kovy jsou
dobře rozpustné ve vodě.
Při kontaktu solí kyanidů s kyselinou dojde k vytěsnění atomů
kovu a vzniká kyanovodík.
1. světová válka
Za první skutečný chemický útok je považováno německé použití chlóru dne 22. 4. 1915 na 6–8km úseku fronty
u belgického města Ypres v západních Flandrech proti Francouzům. Během 5 minut bylo do vzduchu
rozptýleno kolem 180 tun chlóru. Výsledkem plynového útoku bylo 15 000 zasažených osob, z nichž do 2 dnů
zemřela jedna třetina. Tento silný účinek byl způsoben i tím, že francouzská vojska neměla ochranné
prostředky. A to přesto, že byla upozorněna na blížící se nebezpečí.
V Německu tehdy působil velmi schopný agent Francouzù C. Lucieto. Ten zjistil, že se v Mannheimu
vyrábí nějaký plyn pro válečné účely a že se přepravuje do Kruppových závodů v Essenu. V hostinci
se seznámil s příslušníkem Kruppovy soukromé policie a za pomoci několika půllitrů piva se dověděl, že se
dovážený plyn používá k plnění dělostřeleckých granátů. Pochybováním vyprovokoval německého partnera k
sázce o 2000 marek s tím, že sám tvrdil, že celá záležitost je technicky neproveditelná. Partner nabídl důkaz
pravdy a vzal ho brzy na střelnici, kde došlo k předvádění nové zbraně před císařem Vilémem II. Salva byla
vypálena do stáda ovcí, které zmizelo v oblacích plynu. Ovce pak byly nalezeny mrtvé, porost odumřelý.
Lucieto sázku zaplatil a vyžádal si střepinu granátu jako suvenýr. V Paříži pak rychle zjistili podstatu věci.
Nebyla však podniknuta žádná opatření.
Koncem května 1915 provedli Němci u Bolimova útok proti ruským vojskům. Na 12km úseku fronty
vypustili 264 tun chlóru. Účinek byl opět značný – 9000 osob otráveno, 1200 z nich zemřelo.
Bojové chemické (otravné) látky
V prosinci 1915 Němci poprvé použili
toxičtější plyn – fosgen, který se
poté stal nejpoužívanější otravnou
látkou.
Téměř přesně po roce (12. 7. 1916)
použila německá armáda s překvapením
na stejném místě (u Ypres) novou
otravnou látku se zpuchýřujícím
účinkem.
Jednalo
se
o
bis(2chlorethyl)sulfid
nazývaný
také
hořčičný plyn (mustard gas). Po
použití u Ypres vešel do historie
pod názvem yperit.
Zdravotnické ztráty vzniklé účinkem
yperitu převyšovaly asi 8krát ztráty
způsobené všemi ostatními látkami.
Historie
Leonardo da Vinci navrhl v 15-tém století granát, obsahující arsenik a práškovou síru
Lord Dundonald – navrhoval použít k vojenským účelům (od r.1811) kouř, vzniklý spalováním
kamenouhelného dehtu případně sirouhlík.
1. světová válka - postupně použito:
1915: chlor, fosgen, benzylbromid, xylylbromid,
1916: difosgen, dibrommethylethylketon, chloropirkin, dichlorethylsulfid (yperit),
1917: difenylchloroarsin,
1918: difenylkyanoarsin, ethyldichloroarsin, dichlormethylether
meziválečné odbobí a 2. sv. válka- vývoj nervově paralytických plynů
1930: první nervově paralytické látky vyvinuty v Německu
1942-45: vyrobeno 12000 tun tabunu (Německo)
1944-45: syntetizován soman, sarin a 200 dalších organofosfátů (Německo)
V průběhu války požit CO a HCN k usmrcování zajatců
BCHL používali i spojenci
poválečné období - zaměření na výzkum mechnismu působení BCHL a syntézu protilátek,
postupný pokles významu pro armády a přesun do arzenálu teroristů
1955, USA: skupina látek "agent V." - 10x toxičtější než sarin
1958, USA: látka "VX" - stabilní v prostředí
1979-88: poslední rozsáhlejší použití BCHL - Irák proti Íránu, yperit
13.1.1993 Konvence o chemických zbraních (úplný zákaz)
7.11.1917 se bolševikům podařilo svrhnout
vládu. 18.1.1918 rozpustili Ústavodárné
shromáždění.
Lenin
byl
všeruským
kongresem sovětů zvolen předsedou Rady
lidových komisařů. Tím se stal nejvlivnější
osobou ve státu a v Komunistické straně
Ruska, v březnu 1918 přejmenované
bolševické části SDDSR.
V březnu 1919 byla na jeho iniciativu
založena III. internacionála (Kominterna).
Zmatky občanské války a hospodářskou
krizi se pokusil zvládnout pomocí Nové
ekonomické politiky (NEP).
Lenin trpěl progresivní
paralýzou, byl zraněn při
atentátu a prodělal několik
záchvatů mrtvice, přesto se
řada badatelů domnívá, že byl
svým nástupcem Stalinem
nakonec otráven.
2. světová válka
Kvůli vážnému onemocnění se 1922
musel stáhnout z politiky a tím umožnil
mocenský vzestup J. V. Stalina, před
kterým ve své tzv. Závěti naléhavě
varoval. Lenin zemřel 21.1.1924 v Gorki u
Moskvy.
„…Kdo mi může upírat právo zničit milióny lidí nižší rasy, kteří
se množí jako kobylky… Je mnoho metod, jimiž je možno vyhubit
nežádoucí rasy, a to soustavně, podle možnosti i bezbolestně, ale
v každém případě bez přímého krveprolévání…“
H.Rauschning – „Hovory s Hitlerem“
Zápisem konference ve Wannsee 20.1.1942 vzniká oficiální
dokument zahajující „konečné řešení židovské otázky“ dle
Göringova rozkazu z 31.7.1941. Takto byla odstartovaná
obrovská štvanice smrti, jíž padlo za oběť na 6.000.000
převážně židů v období asi tří let. Byrokratický aparát do
sebemenších detailů plánoval, koordinoval a organizoval
koncentraci obětí do ghett, jejich plynulý přísun pro
transporty
do
vyhlazovacích
táborů
podle
kapacit
jednotlivých táborů, přesuny majetku zavražděných do říše a
sledování celkových „statistik“. Zároveň byrokratickotechnické pojetí celé akce zbavovalo jednotlivce pocitu
osobní odpovědnosti, každý vykonával pouze stanovenou
činnost na kterou navazovali ostatní jednotlivci nebo
oddělení RSHA.
Toxikologické vlastnosti - přípravek
Luminal
Údaje k akutní toxicitě : LD50 ( mg/kg )
p.o.(mg) i.v. (mg) i.p.(mg)
Od června 1941 byly v Osvětimi-Brzezince zkoušeny různé způsoby hromadného zabíjení. Střílet
vězně byla pomalá a špinavá práce. Kysličník uhelnatý také působil příliš dlouho. V srpnu 1941 „použil
Rudolf Hoess“ pro další pokus 500 sovětských zajatců a provedl hromadnou vraždu cyklonem B.
Vyráběla ho jako odhmyzovací prostředek filiálka I. G. Farben firma Degesch. Esesáci pak objednali
obrovské množství látky s výhradou, že musí být vynechána "varovná" složka, která upozorňuje na
jeho jedovatost. „Konečné řešení" probíhalo od jara 1942. Poprvé byl plyn „naostro“ použit v Belsenu.
Tento koncentrační tábor měl kapacitu 15.000 mrtvých denně. Další měsíc začal fungovat Sobibor
(20.000 denně), Treblinka a Majdanek (25.000) a Osvětim, kterou Hoess nazval "největším
vyhlazovacím zařízením všech dob". Čísla jsou neuvěřitelná. V prosinci 1941 měl Hitler v moci
8,700.000 židů. Z nich do jara 1945 povraždil nejméně 5,800.000: 2,600.000 z Polska, 750.000 z
Ruska, 750.000 z Rumunska, 402.000 z Mad'arska, 277.000 z Československa , 180.000 z Německa,
104.000 z Litvy, 106.000 z Holandska, 83.000 z Francie, 70.000 z Lotyšska, po 65.000 z Řecka a z
Rakouska, 60.000 z Jugoslávie, 40.000 z Bulharska, 28.000 z Belgie a 9.000 z Itálie. V Osvětimi, kde
zahynuly 2 milióny osob, se vraždění provádělo jako velkokapacitní průmyslový proces. Německé
firmy soutěžily v nabídkách na "zpracovatelské jednotky" , které musely mít "výkon 2.000 těl za 12
hodin". Plynové komory projektovala pod názvem "umrlčí sklepy" německá zbrojařská akciová
společnost na základě specifikace požadující "neprodyšně uzavíratelné dveře s gumovým těsněním a
průzorem z dvojitého osmimilimetrového skla typ 100/192". Terén nad umrlčími komorami měl
udržovaný trávník přerušovaný betonovými hřiby k zamaskování šachet, jimiž "zdravotníci" sypali dolů
ametystově modrý cyklon B.
Tragický osud Fredyho Hirsche
Mladý sionista Hirsch byl všeobecně
považován za jediného možného vůdce
potenciálního povstání v tzv. rodinném
táboře v Osvětimi.
Zemřel za nevyjasněných okolností na
otravu přípravkem Luminalem –
(fenobarbital, používaný při léčbě status
epilepticus)- 7. září 1944, několik hodin
před hromadným zavražděním všech 3
791 příslušníků tohoto tábora.
myš
325
potkan
660
králík
kočka
235
190
185
175
BARBITURÁTY
=
heterocyklické
sloučeniny,
deriváty
barbiturové
kyseliny.
V lékařství se užívají především jako
anestetika, sedativa, hypnotika a
antiepileptika.
Tato skupina lékù je spíše zastaralá a
nese s sebou značná rizika včetnì
závislosti, proto se většinou nahrazují
modernějšími psychofarmaky.
Mohou být součástí lékových směsí
(např. Alnagon, Bellaspon).
Etiopatogeneze:
„Kdo nepamatuje na dějiny, je odsouzen, aby je znovu prožil“
George Santayana
Kyanovodík působí
blokádu buněčného
dýchání vazbou na
Fe3+ v
cytochromoxidáze v
mitochondriích.
Plynný kyanovodík
se vstřebává velmi
rychle, po inhalaci
může dojít i k
bleskové smrti.
Plynný kyanovodík – HCN - je jedním z nejrychleji
působících a nejprudších jedů. Letální dávka činí asi 1
mg.kg-1 hmotnosti. Byl používán za II. světové války
k usmrcování vězňů v plynových komorách nacistických
koncentračních táborů (Cyklon B). Je cítit po hořkých
mandlích, schopnost ucítit tento zápach je však geneticky
determinována, proto zápach nevaruje všechny jedince.
Relativní hustota je 0,95, je tedy nepatrně lehčí než
vzduch. Čichem je detekovatelný při 2 – 5 ppm, při 20 – 36
ppm lehce dráždí spojivky a dýchací cesty, vyvolává
nauzeu a palpitace, při koncentracích nad 100 ppm
dochází k rychlé ztrátě vědomí a zástavě dýchání.
Při kontaktu solí kyanidů s kyselinou dojde k vytěsnění
atomů kovu a vzniká kyanovodík. Kyanovodík se uvolňuje
také při hoření některých přírodních látek (vlny, dřeva) a
zejména plastů
obsahujících
dusík v
molekule
(polyuretanů, polyakrylonitrilu).
Po odštěpení glukózy vzniká HCN z amygdalinu v hořkých mandlích (letální dávka je
asi 30 kusů), v podstatně menším množství z jader meruněk a broskví (letální
dávkou jsou stovky kusů). Dalším zdrojem kyanovodíku jsou organické kyanidy
(akrylonitril, propionitril) a nitroprussid sodný, užívaný k léčbě hypertenzní krize.
Hrdinové odboje
Příčina smrti:
akutní otrava KCN
Příčina smrti:
akutní otrava KCN
Jan Zelenka – Hajský
Generál Alois Eliáš – protektorátní předseda vlády
Příčina smrti:
akutní otrava KCN
27. dubna roku 1939 byl Alois Eliáš jmenován
předsedou protektorátní vlády. Již v té době
organizoval národní odboj. Byl ve styku s ČS.
exilem, s organizací ÚVOD, s trojicí Mašín,
Balabán, Morávek, dále s doc. Vl. Krajinou a
jinými. V květnu téhož roku navázal přímé
spojení s Londýnem a podílel se na odchodu
řady ohrožených osob do zahraničí.
27. září roku 1941, brzy po příchodu Heydricha do
Prahy byl v Černínském paláci zatčen a
uvězněn na Pankráci.
1. října téhož roku byl berlínským Lidovým
soudem, zasedajícím v pražské budově
gestapa, odsouzen za účast v odboji k trestu
smrti.
19. června roku 1942 byl v období stanného práva
popraven na vojenské střelnici v Praze Kobylisích.
Jednou z bezprostředních příčin Eliášova
zatčení byla tzv. chlebíčková aféra.
Bakteriální jedy
Bakterie
Bakterie aktivně nebo při svém rozpadu uvolňují do okolí
toxické látky, které poškozují hostitele a některé samy o sobě
jsou schopny hostitele i usmrtit. Některé přispívají k
patogenitě v součinnosti s dalšími faktory patogenity (jako
např. Streptococcus pyogenes, Staphylococcus aureus,
Pseudomonas aeruginosa, Bacillus anthracis) nebo jsou
hlavními faktory patogenity (Corynebacterium diphtheriae,
Clostridium tetani, Clostridium botulinum, Vibrio cholerae).
Toxické produkty bakteriálního metabolismu se nazývají toxické
bakteriální proteiny nebo jednoduše bakteriální toxiny, dříve se užíval
termín exotoxiny. Představují zvláštní třídu jedů tvořených
mikroorganismy, jsou to bílkoviny antigenní a jejich toxicita je
neutralizována specifickou protilátkou.
Toxin
difterický toxin
záškrt
tetanotoxin
tetanus
Clostridium botulinum
botulotoxin A - F
botulismus
Vibrio cholerae
choleragen
cholera
Escherichia coli (enterotoxigenní)
termolabilní a termostabilní enterotoxin
cestovatelské průjmy
Escherichia coli (enterohemoragické)
verotoxin 1 a 2
hemoragické průjmy,
hemolyticko-uremický
syndrom (HUS)
Shigella dysenteriae
shigatoxin
dysenterie
Clostridium perfringens
toxiny a (b, d, e, t, q), cytotoxický enterotoxin
průjem, plynatá sněť
Clostridium difficile
toxin A a B
pseudomembranózní colitis
enterotoxin A - E
otrava z potravin, zvracení a
průjem
epidermolytický toxin
bulosní impetigo
toxin a, b, k, d
pyogenní infekce
Staphylococcus aureus
leukocidin
toxin toxického šoku (TSST-1)
syndrom toxického šoku
Bacillus anthracis
antraxový toxin
antrax
Bordetella pertussis
pertussový toxin
pertuse
Arcanobacterium haemolyticum
toxická D sfingomyelináza
faryngitis, pyogenní infekce
toxická D sfingomyelináza
faryngitis
difterický toxin
faryngitis, pyogenní infekce
A toxin
sepse
Corynebacterium ulcerans
Pseudomonas aeruginosa
Toxin C. tetani má 3 složky: tetanospasmin, tetanolyzin a enzym
reninového účinku.
Nejprostudovanější je botulotoxin A, který má
největší
specifickou
toxicitu,
způsobenou
zvýšenou afinitou k nervové tkáni –
Tetanus je onemocnění charakterizované křečemi kosterního
svalstva. Obvyklá inkubační doba je asi týden. Kratší znamená
zhoršenou prognózu. Mimořádně krátkou inkubaci má
generalizovaný tetanus vzniklý z intoxikace velmi toxinogenním
kmenem, kdy se předpokládá, že část toxinu je zanesena přímo
do centrálního nervového systému. K lidským intoxikacím
tetanospasminem dochází, jeli sporami C. tetani infikována
hluboká rána (bodná nebo střelná), zhmožděná nebo se
sníženou vitalitou tkání (dekubity, bércový vřed), nebo
obsahující cizí těleso či zhnisaná.
1 mikrogram krystalické formy představuje
200000 smrtelných dávek pro myš.
Clostridium botulinum
4 biologicky odlišné skupiny klostridií. Produkují
neurotoxin stejných fyziolog. vlastností, avšak
různých antigenních typů A-G.
Botulotoxiny jsou ničeny teplem, světlem, zářením
a vysoce alkalickým prostředím.
Nicméně přesto, že jsou polypeptidy, je jejich
rezistence k rtg záření i teplu relativně vysoká.
Ničí je až 10 minutový var.
V kyselém prostředí (pod pH asi 5,5) se produkce
toxinu zastavuje.
Zato se tvoří byť omezeně při teplotách v běžných
chladničkách tj. až do + 4°C.
Nejčastější formou botulismu je alimentární intoxikace botulotoxinem již vytvořeným v potravině, nejčastěji v
domácích masových, rybích i zeleninových konzervách a v komerčně vyráběných tzv. polokonzervách včetně
různých
omáček.
Inkubační
doba
bývá
1-3
dny.
Toxin se šíří do CNS k zakončení motorických nervů. Dochází k přerušení vedení vzruchu v cholinergních
nervových vláknech v synapsích. Důsledkem jsou chabé obrny nejdříve svalů inervovaných mozkovými
nervy. Dochází k dvojitému vidění, k poklesu víček, ovlivnění polykání, slinění, sekrece ve střevě a k
postupným obrnám kosterních svalů. Proces končí poruchami dýchání a zástavou srdce.
Bacillus Anthracis
Nejvnímavější k infekci
jsou býložravci (zejména
skot, ovce a kozy),
poměrně méně vnímaví
jsou lidé a prasata. K
nejméně
vnímavým
druhům patří pes a
kočka.
Ptáci
a
studenokrevná
zvířata
jsou k tomuto bacilu
téměř rezistentní.
Klinické formy anthraxu jsou určovány branou vstupu
infekce. Při průniku bakterií do kůže poraněním vzniká
kožní forma s nápadnou hemoragickou nekrózou
obklopenou puchýřky a edémem (pustula maligna uhlák). Při vdechnutí spor se rozvíjí aspirační (plicní)
forma s málo rozvinutou pneumonií, ale s těžkým
postižením mediastina, které vzniká zanesením bacilů
do lymfatické tkáně prostřednictvím makrofágů. Při
požití masa infikovaných zvířat může vzniknout dnes
vzácná gastrointestinální forma. Perorální infekce je
ale nejčastější u zvířat požitím kontaminovaného
krmiva. Při vyklíčení spóry vznikají lokální nekrózy
a
pomnožený původce proniká přes lymfatický
systém do krevního systému a lokalizuje se přímo v
kapilárách. Produkovaný toxin zvyšuje permeabilitu
kapilár, čímž dochází k "zahuštění" krve a úniku
tekutin do tkání. Postupně se rozvíjející septikémie, končí
zpravidla náhlou smrtí vlivem kardiopulmonálního selhání.
Infikovaný jedinec dále rozšiřuje původce všemi exkrety i
nesraženou tmavou krví vytékající z přirozených tělních
otvorů.
Onemocnění
Corynebacterium diphtheriae
Clostridium tetani
Clostridium tetani
vyvolává svým
neurotoxinem onemocnění
zvané tetanus.
C. tetani se nachází jako
součást normální flory ve
střevě savců, zejména koní.
Může se také vyskytovat ve
střevě některých lidí. Nachází
se také v obdělávané půdě.
Spasmy postihují nejdříve obličejové svaly (sardonický úsměv, trizmus) a pak
se šíří i na ostatní kosterní svaly, nejdříve z nich postihují svaly zádové. Tělo se
tak obloukovitě prohne dozadu (opistotonus).
Období Studené války, totality a doba postmoderní
Bohumil Laušman
Sociálně demokratický politik
Koncem roku 1953 objížděl provokatér a v
letech 1945-48 agent komunistů v sociální
demokracii
Vojta
Erban
bývalé
sociálnědemokratické funkcionáře. Sděloval
jim, že se Laušman vrátí z exilu a obnoví
sociální demokracii. Všichni sice Erbana
vyhodili, ale to StB nezabránilo v akci, při
které zatkla na 200 bývalých sociálních
demokratů.
Laušman se nevrátil, ale byl navrácen. Den
před Štědrým dnem, 23. prosince 1953, ho
unesli pracovníci StB z Rakouska. Při této
jejich akci jim napomáhal rakouský politik
Hermann Rauscher.
VÁCLAV HRABĚ: VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla
Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána
Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou
Smrt bulharského
disidenta
9. května 1963 Laušman
zemřel za velice
záhadných okolností ve
věznici v Praze-Ruzyni.
Byl pravděpodobně
otráven.
Infekce
Spadl jsem ze skály porostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe
Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí Botticelliho
Posilněte se, večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce. Máte příliš velké srdce
na to abyste s mím mohl žít
Loupu pomeranč a vzpomínám.
Na Prahu čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr
Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já
Musím jim říct kde tì najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědìt
že jsi přišla
Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
s bacily tetanu s vùní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje
Václav Hrabě
Otravy oxidem uhelnatým
1940 narozen v Příbrami
1954-1957 jedenáctiletá střední škola, hodně čte, první
literární pokusy, samouk na klarinet a saxofon, hraje s
kamarády ve studentském tanečním orchestru
1957 maturita, přijímací zkoušky na Vysokou školu
pedagogickou
1957-61 studia v Praze, obor český jazyk-dějepis, více
než studuje, hraje na saxofon a klarinet, příležitostně na
jam-session v pražských klubech
1961 ukončení studia na VŠP bez státních závěrečných zkoušek,
doložena existence několika zralých básní (Infekce)
1961-63 základní vojenská služba, nejstarší objevená datace
(báseň Ukolébavka)
1962 únor: svatba
srpen: narození syna Jana
1963 návrat z vojny, pomocný dělník, knihovník, část
básnické tvorby shrnuje do sbírky Blues pro bláznivou
holku
1964 rozvod, vychovatel v internátě, zaměstnán ve
Viole - osvětlovač, spolupráce na autorských večerech,
říjen - konečně nachází uplatnění ve studovaném oboru
- zastupující učitel na ZDŠ v Praze 5
1965 únor: spoluautor rozhovoru s A. Ginsbergem a
reportáže z jeho vystoupení ve Viole
5. března po příchodu domů kolem třetí hodiny ráno
si jako obvykle přitápí plynovým sporákem, plamen
hořáku uhasne a spící Václav Hrabě umírá na otravu
oxidem uhelnatým
Plyn bez chuti a zápachu, není dráždivý, lehčí než vzduch, hoří modrým plamenem. Je-li ve vzduchu
přítomen v množství 12,5 až 74,2%, vybuchuje za vzniku oxidu uhličitého. S některými kovy reaguje
za vzniku karbonylů, které jsou také vysoce toxické. Otrava oxidem uhelnatým je jednou z
nejčastějších otrav vůbec. Není postřehnutelný smysly. Vzniká při nedokonalém spalování. Vstřebává
se plícemi a rychle se slučuje s hemoglobinem, za vzniku karboxyhemoglobinu. Vazba oxidu
uhelnatého k železnatému iontu hemoglobinu je přibližně 220krát silnější než vazba kyslíku. Vazba je
však reverzibilní a oxyhemoglobin lze regenerovat zvýšeným přísunem kyslíku. V tkáních se oxid
uhelnatý váže na myoglobin a blokuje dýchací enzymy zvané cytochromoxidasy, tím dochází k
buněčnému dušení. Oxid uhelnatý též snadno proniká placentární bariérou a ohrožuje tak plod, který
je vůči němu obzvláště citlivý. Mladí lidé jsou k oxidu uhelnatému všeobecně citlivější než staří. K
prvním příznakům otravy dochází tehdy, kdy procento karboxyhemoglobinu v krvi překročí 10%.
Otrava oxidem uhelnatým se projevuje zejména na orgánech, citlivých na nedostatek kyslíku, tedy
zejména na srdci a na mozku. Lehčí otravy se projevují bolestmi hlavy, bušením krve v hlavě, tlakem
na prsou, závratěmi. Dostavuje se celková nevolnost, zvracení. Barva kůže se mění na třešňově
červenou, což je způsobeno přítomností krve s karboxyhemoglobinem v kapilárách. Pokud je dotyčný
přenesen na čerstvý vzduch, dojde k rychlému zotavení. Při těžších otravách oxidem uhelnatým se
projevuje značný sklon k mdlobám. Nejprve slábnou nohy, člověk přestává cítit půdu pod nohama,
předměty se zdají být větší. Tělesná teplota stoupá až na 42°C. Ačkoli si postižený uvědomuje svou
situaci, nemá obvykle dostatek síly k útěku a upadá v zamořené oblasti do bezvědomí. Bezvědomí
trvá několik dní, a to i v případech, že je dotyčný zachráněn a hladina karboxyhemoglobinu v krvi se
vrátí opět k normálu. Po probuzení můžeme pozorovat změny povahy a intelektu. Smrt nastává
zadušením a může nastat jak téměř okamžitě po silné expozici, tak i po mnoha dnech. Otrava oxidem
uhelnatým je vždy vážná.
Příběh manželské vraždy, který následuje, se stal v srpnu 1987. Jde o známý případ Miroslava
B. z Prahy 8, který zavraždil svou manželku tak, že ji otrávil methanolem.
Jen stopa ricinu na ostrém konci deštníku
zabila bulharského disidenta Georgiho
Markova v roce 1978. K vraždě, která
vzbudila světovou pozornost, došlo na
londýnském mostě Waterloo Bridge.
Markov na následky otravy zemřel za pět dní.
Otravu je obtížné identifikovat, protože
příznaky odpovídají mírné chřipce, vzápětí
následuje nečekaně smrt.
V současné době se dokončuje vakcína proti
tomuto nebezpečnému jedu, o níž má zejména
zájem americká armáda. JED SE DÁ TOTIŽ
snadno vyrobit, je velmi levný a ve formě
prášku je možné ho použít do aerosolů. Je
ideálním prostředkem pro teroristické útoky.
Ricin je přírodní jed vyráběný ze skočce
obecného (Ricinus communis).
Vzpomněl si, že má v komoře methanol. A věděl, že Blanka si
po večeři často dává pivo. Opatrně odstranil korunku z pivní
láhve a doplnil ji metanolem, prý ho bylo asi osm a půl mililitru.
Potom vrátil obě láhve na místo.
"Věděl jsem, že methanol může způsobit smrt, ale byl jsem
přesvědčen, že při takto malé dávce ty následky nenastanou."
V pátek 21. srpna, přišla prý Blanka B. normálně z práce.
Povídali si. Otevřela láhev plzeňského piva a Miroslav B. s ní
vypil jednu malou skleničku. Potom se šel dívat na televizi, a
když se do kuchyně vrátil, Blanka zrovna pivo dopíjela. Pak si
ještě chvíli povídali. Spát šli kolem jedenácté.
"Podle mě byla absolutně v pořádku, akorát tak trochu mluvila,
jako když se něco vypije. Opilá však rozhodně nebyla."
Prý nevěděl, jaké množství jedu je potřebné k usmrcení. Řekl, že je odhadl na 8 až 8,5 mililitru. Jenže - znovu
mění výpověď - tohle množství nenalil pouze do jedné láhve, jak dřív tvrdil.
"Po pravdě musím říci, že poté, co jsem napipetoval methanol do jedné láhve, stejným způsobem jsem otrávil i
další dvě, které manželka toho dne přinesla domů."
Městský soud v Praze odsoudil Miroslava B. ke čtrnácti rokům vězení.
Methanol
CH3OH
CH3CH2OH
O
CH2=O
O
CH3CH=O
O
O
HCOOH
CH3COOH
O
Zprávy z tisku
CO2 + H2O
O
CO2 +
H2O
Methanol je látkou vysoce toxickou. Smrtná dávka pro člověka činí asi 20 g.
Má vůni a chuť podobnou ethanolu. Z toxikologického hlediska je zajímavé,
že pro živočichy kromě primátů je to látka akutně málo toxická, toxicitou
podobná ethanolu. Smrtná dávka ethanolu je pro člověka po jednorázovém
požití asi 500 g (existují ovšem zásadní individuální rozdíly). Methanol
působí na zrakový nerv a na CNS, způsobuje edém mozku. Přeživší oběti
otravy mohou být trvale slepé. V těle se alkoholdehydrogenasou oxiduje
nejprve na formaldehyd, dále pak na kyselinu mravenčí. Oba tyto metabolity
jsou toxičtější než samotný methanol. Oxidativní biotransformaci methanolu
lze potlačit podáním ethanolu, který je metabolizován stejnou
alkoholdehydrogenasou, ale má k ní asi 20-krát vyšší afinitu. Inhibuje tedy
oxidaci methanolu, a proto ho lze s úspěchem použít při otravách
methanolem jako protijed. Oxidativní metabolismus methanolu je tím
potlačen a samotný methanol se může vyloučit v nezměněné formě močí a
ve vydechovaném vzduchu.
Vrah se ve vězení otrávil Algifenem
[OSTRAVA, 3. února] - Václav Schejbal z
Dívčího Hradu na Bruntálsku, kterému soud
udělil doživotní trest za brutální vraždu
sousedky.
Muž v neděli ráno spáchal v ostravské vazební
věznici sebevraždu. "V cele jsme našli dopis
na rozloučenou. V něm se odsouzený
omlouvá za to, co provedl," řekl mluvčí
ostravské policie Milan Klézl.
Nesmíme ovšem zapomenout, že děj celého
filmu je lež. Fáma, že Antonio Salieri zabil
Wolfganga A. Mozarta, sice už existovala na
začátku 19. století a Peter Shaffer zdaleka
nebyl prvním autorem, který se tou historkou
zabýval. Sedm let po úmrtí Mozarta se poprvé
roku 1798 objevil v Praze názor, že Mozart byl
otráven jedem, ovšem bez náznaku, kdo by
mohl byt vražedníkem. Až z roku 1825 pochází
z Lipska fáma, že Salieri otrávil Mozarta. 1830
se ta historka stala základem divadelní hry
Alexandra Puškina a Nikolaj Rimsky-Korsakow
složil na základě této hry operu. Salieri sám se
před svou smrtí svěřil Ignatzovi Moschelesovi:
"Na té absurdní fámě není žádné pravdy. Sám
víte o čem mluvím - prý jsem otrávil Mozarta.
Ale ne, je to zlomyslnost, samá zlomyslnost.
Řeknete to celému světu."
Našli muža, ktorý sa otrávil
metylalkoholom
Polícia pátra po totožnosti asi 40ročného muža, ktorého našli ešte
vo štvrtok popoludní v Trenčíne na
Považskej ulici. Tento muž tu ležal
v bezvedomí a sanitka ho previezla
do nemocnice, kde v piatok zomrel.
Ako predbežnú príčinu smrti určil
lekár
požitie
nadmerného
množstva
metylalkoholu,
informoval agentúru SITA Karol
Tonka z tlačového oddelenia
ministerstva vnútra. V poslednom
čase ide už o druhý prípad otravy
metylalkoholom.
Ten prvý, oveľa závažnejší,
zaznamenala polícia začiatkom júla
v Malých Trakanoch, kde na
následky otravy týmto jedom
zomreli dvaja 34- a 37-roční
obyvatelia obce. Táto tragédia bola
výsledkom pitky deviatich ľudí z
Malých Trakán, Čiernej nad Tisou
a Košíc.
Kdo je kyanidový vyděrač? Zahradník!
Fantastický úspěch policie! Pacienti se
už nemusí bát konzumovat nemocniční
stravu. Už jim nehrozí nebezpečí, že je
někdo otráví. Policie v pátek večer
dopadla "kyanidového vyděrače"! Kdo to
je?
KONEC
Policie: Zástupcům Prahy 7 kávu
někdo otrávil až po uvaření
Zástupcům Prahy 7 otrávil podle
policie minulý týden někdo kávu až
po uvaření. K tomuto závěru došli
pražští kriminalisté na základě
odborných rozborů Kriminalistického
ústavu a Ústavu soudního lékařství.
Policie vyšetřuje, kdo mohl způsobit
kontaminaci kávy, ať už z nedbalosti
nebo úmyslně. Pět pracovníků
radnice Prahy 7 musela během
úterního zasedání obvodní rady
převézt záchranka do nemocnice. V
moči tří z nich lékaři objevili látku
periciazin, která je součástí léku
Neuteptil, používaného k léčbě
schizofrenie.
Aféra, při které si třicetiletá žena z
Pardubic po požití kyselky poleptala
sliznici louhem sodným v koncentraci
ohrožující život člověka, zavinila
pokles prodeje o celých 33 procent a
podniku tak vznikla bezmála
40miliónová škoda, sdělil ČTK ředitel
společnosti Josef Doležal. Případem
se zabývala pardubická policie.
Download

Jedovatá stopa v dějinách lidstva Kateřina Medicejská