Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA
2 / 2013, ročník V.
Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského
rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět
více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to
jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni
rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za
neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé
republiky. Tímto zveme i vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.
Tak se nám během dalších dvou měsíců sníží stav
zaměstnanců o patnáct. A není to konečné číslo. Samozřejmě,
že z toho nemá nikdo radost. Je zde také evidentní snaha
vedení činit tak sociálně co nejcitlivěji. Beskydské rehabilitační
centrum je od roku 2000 významným zaměstnavatelem
v našem regionu. Jenže počet zaměstnanců je přímo úměrný
počtu klientů, kterých ubývá. O tom, proč se tak děje, jsme již
psali. O tom, co se dělá proto, aby úbytek nebyl citelný, jsme
VSTAŇ A CHOĎ!
psali také. V každé činnosti se střídají období dobrá i méně
příjemná. Ve složitých situacích, které občas nastanou,
paradoxně získává ten, kdo situaci řeší v zárodku a eliminuje
tak možnost katastrofy, která by postihla všechny bez rozdílu.
A tak je třeba se dívat na současná opatření, jakkoli se jistě
nesetkávají s nadšením. Ale zkuste se prosím zamyslet. A
bez emocí, jde-li to. (aa)
Dnešní léčebný dům Dr. Maye (na snímku) patří
k původním budovám Lázní Skalka, založených v roce
1902. K další budoucnosti rehabilitace v Čeladné
uvádíme na straně 4 úryvky z rozhovoru, který poskytl
nedávno tisku ředitel BRC MUDr. Milan Bajgar.
1
Vstaň a choď, to by se člověku
chtělo zvolat, když vidí, jak se
pacienti BRC znovu učí chodit,
například s pomocí nového
přístroje „BALANCE-Trainer“.
Díky našim fyzioterapeutům
a novým přístrojům se dějí věci
až neuvěřitelné. Pan Miroslav
Najdek (na snímku) měl radost,
že se po týdnech strávených na
lůžku mohl znovu postavit a
začít zkoušet chodit.
Více na stranách 2 a 3.
A nakonec se dějí věci až neuvěřitelné:
VSTAŇ A CHOĎ!
Andrea Adamová
Vstát a chodit, to je odvěká touha všech lidí, zejména těch, kterým to osud znesnadnil. Píše o tom
v proslulém románu Vstaň a choď známý francouzský spisovatel Hervé Bazin, stejný název nese
také televizní film Jana Špáty. A Ježíšovo „Vstaň a choď, tvá víra tě uzdravila“ známe z Bible.
V Beskydském rehabilitačním centru má tato výzva poněkud jinou podobu. Vstaň a choď, by se
člověku chtělo zvolat, když vidí, jak se zde klienti znovu učí chodit, například s pomocí nového
přístroje „BALANCE-Trainer“. Volat není třeba. Díky našim ergoterapeutkám a novým přístrojům
se dějí věci až neuvěřitelné. Ale vezměme to od začátku.
Za posledních několik měsíců se v důsledku změn při schvalování léčebně-rehabilitační péče podstatně
změnilo složení pacientů, kteří do Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné přijíždějí. Vedoucí
rehabilitace Dobroslava Havránková upřesňuje: „Změnily se diagnózy nemocí a jejich závažnost, velká část
pacientů je k nám nyní překládána přímo z akutních lůžkových oddělení nemocnic. Protože samozřejmě
chceme i nadále poskytovat špičkovou rehabilitační péči všem našim pacientům, provádíme postupně úpravy
ve vybavení jednotlivých léčebných domů. Především doplňujeme pracoviště fyzioterapeutů o nové a
moderní rehabilitační přístroje, dva z nich jsme začali používat na pracovištích individuální fyzioterapie
v léčebném domě Dr. Storcha. Pro tyto přístroje vyráběné v Hochdorfu jsme se rozhodli na základě řady
výborných referencí z neurologických a fyzioterapeutických pracovišť po celém Německu.“
THERA-vital (vlevo) slouží k rehabilitaci horních a dolních končetin,
například při částečné poruše hybnosti, roztroušené skleróze,
Parkinsonově nemoci, při kraniocerebrálních úrazech (poranění hlavy a
mozku) a při svalových onemocněních. Dá se použít k pasivnímu cvičení
i ke cvičení s asistencí (při částečné svalové aktivitě), k symetrickým
cvičením s možností sledování aktivity pravé a levé končetiny a také
k aktivnímu cvičení jako na rotopedu. Jeho další předností je možnost
isokinetického cvičení, tedy tréninku, při němž se používá stálá rychlost,
ale mění se odpor. Výbornou cvičební
pomůckou je také pro kardiaky. Každodenní
trénink s využitím Thera-vitalu upravuje
svalové napětí (redukuje spasmy), podporuje
sílu a vytrvalost, kompenzuje pravolevé
nesouměrnosti, aktivuje i minimální zbytky
svalových sil, mobilizuje celkový metabolismus
a zlepšuje trávení, zvyšuje výkonnost srdce a
krevního oběhu, omezuje poruchy prokrvování, odstraňuje otoky nohou, pozitivně
působí na duševní rovnováhu a zlepšuje spánek.
Foto: Pacientka při jízdě na rotopedu sleduje na obrazovce poměr sil vyvíjených pravou a levou nohou 
BALANCE-Trainer je určen k tréninku rovnováhy, je ale také velkým pomocníkem v mnoha dalších případech.
Přístroj umožňuje pacientům bezpečně vstát a být ve vzpřímené pozici ve stoje, zajišťuje větší stabilitu horní
poloviny těla a v kyčlích, reguluje svalové napětí, odlehčuje hmotnost a zlepšuje dýchání. Protože je v něm
pacient bezpečně upevněn, může se plně soustředit na cvičení pod vedením fyzioterapeuta či s jeho
dopomocí a nemusí se obávat případné ztráty rovnováhy nebo pádu. Proto se BALANCE-Trainer především
používá při rehabilitaci pacientů s částečnou poruchou hybnosti, roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou
nemocí, po mozkové příhodě a po amputacích dolních končetin. Při cvičení se především posilují drobné
svaly podél páteře, které zajišťují celkovou stabilitu těla. BALANCE-Trainer se dá využít při nácviku funkčních
pohybů, například k vykročení a přenesení váhy. Individuální nastavení umožňuje cíleně trénovat svalstvo
trupu a nohou, jistotu kroku, stoj, střídání nohou a vnímání celého těla.
Sebelepší přístroj ale nepomůže bez správného ovládání a nastavení „na míru“ konkrétnímu pacientovi. Když
se laik například začte do mnohastránkového návodu k použití BALANCE-Traineru, teprve si naplno uvědomí,
2
jak je náročné naučit se takovému přístroji rozumět a využívat všech jeho předností. Ergoterapeutky Bc.
Lucie Pacherové jsem se zeptala, jak seznamování s novým přístrojem probíhalo: „Hodně nám všem
pomohlo úvodní školení. Funkce přístroje a jejich využití v praxi nám předvedl zástupce dodavatelské firmy
Proormedent. Dělala jsem mu přitom figurantku, takže jsem si možnosti pohybu v přístroji vyzkoušela sama
na sobě. Také nám předvedl různá cvičení, vhodná pro určité druhy omezení hybnosti. Když jsem měla
přístroj začít prakticky sama využívat, musela jsem si samozřejmě všechna mechanická nastavení parametrů
projít znovu a vyzkoušet předem. Teď hodně záleží na mé fantazii a invenci, jaká cvičení a pohyby pro
pacienta vymyslím. A také tady platí, že čím větší máte zkušenost s konkrétním přístrojem, tím lépe, protože
časem sami zjistíte, které cviky zabírají více, nebo třeba lépe motivují pacienta k tomu, aby se o určitý druh
pohybu víc snažil.“
A jaké jsou hlavní přednosti BALANCE-Traineru? „Je například výborný při vertikalizaci, tedy když pacient
začíná po dlouhodobém upoutání na lůžko znovu chodit. Pomocí speciálního uchycení mu přístroj pomůže
vstát z vozíku, stát a udržovat rovnováhu, trénovat nakročení a přenesení váhy. Tak se dá také trénovat stoj
na postižené noze. Výborná je variabilita nastavení - více stupňů výkyvnosti a také obtížnosti umožňuje měnit
tyto parametry podle toho, jak se pacientovi konkrétní cvik daří.“
Foto zleva: 1. Mechanické parametry Balance-Traineru se nastavují individuálně pro každého pacienta
2. Kdo by neměl radost, když může konečně znovu začít zkoušet chodit? (Miroslav Najdek, pacient BRC)
3. Více stupňů výkyvů a obtížnosti umožňuje měnit tyto parametry podle rozsahu pohyblivosti pacienta
Foto: Ergoterapeutka Lucie Pacherová provádí nácvik chůze - nakročení a přenesení váhy
Tak vidíte. Od přístrojů jsme se dostali zase zpátky k lidem. Bez jejich vědomostí a dovedností by ani nejlepší
přístroj nepomohl. Pro naše odborníky jsou tyto moderní rehabilitační přístroje dalšími a vítanými pomocníky
při pomoci těm, kteří se díky speciálnímu cvičení mohou navracet k pohybu přinejmenším snadněji a rychleji.
A naši pacienti? Všem jim přejeme, aby takovou pomoc vůbec nepotřebovali.
3
Nedávno poskytl ředitel BRC MUDr. Milan Bajgar rozhovor panu
Jaroslavu Baďurovi, našemu novému tiskovému mluvčímu.
Rozhovor již vyšel ve frýdecko-místecké mutaci listu Deník.
Přesto považujeme za vhodné citovat některé věty z tohoto
rozhovoru, zejména ty, které mají širší a delší platnost
a mohly by zajímat i čtenáře Fontány.
Lázeňské pobyty byly zkráceny na tři týdny,
i přes mnohé nedostatky
v odborných léčebných ústavech, jakým je i naše
našeho zdravotnictví je
centrum, se mohou pacienti léčit déle, až tři měsíce.
potřeba jasně říci: naše
Do lázní většinou nejsou přijímáni nesoběstační
zdravotnictví je vzhledem
pacienti a pacienti s inkontinencí. V odborných
k penězům, které do něj dáváme, skvělé. Je to
léčebných ústavech, tedy i BRC, je mnohem větší
především
zásluhou
v naprosté
většině
počet personálu než v lázních. Tento vysoký počet
obdivuhodných lidí, kteří v léčebných zařízeních
zdravotnického personálu v našem typu zařízení je
slouží našim nemocným.
vyžadován přímo ve smlouvách se zdravotními
My tady pod horami nejsme zvyklí si stěžovat. Jsme
pojišťovnami a umožňuje i péči o hůře mobilní
velmi rádi, že do našeho zařízení přijímáme stále
pacienty po úrazech, operacích a závažných
více pacientů i z Brna a z Olomouce. Myslím, že
onemocněních.
úrovní péče o nemocné patříme k předním zařízením
My zdravotníci jsme si už zvykli na velmi kruté
zacházení. Stále žijeme v režimu krizového řízení. Že
neznáme budoucnost, tedy podmínky, za kterých
budeme léčit naše pacienty, je už normální.
Dokonce jsme si už zvykli i na to, že neznáme ani
minulost. Regulační mechanismy mohou dopadnout
kdykoli s obrovskou razancí. V zájmu třeba jen
nevýznamných „šetření prostředků ze zdravotního
pojištění" se provádějí velmi nerozumné kroky.
Navíc je zdravotnictví přímo vydáno na milost
politikům. Mnoho dobrých pokusů o reformy
zdravotnictví se už rozplynulo pod tlakem místních
politiků. Myslím, že my zdravotníci velmi toužíme po
stabilitě, postupných změnách, které systém
vylepšují. Revolucí ve zdravotnictví už bylo dost. Ale
v této zemi. Proto doufáme, že rehabilitační centrum
v Čeladné vám bude k dispozici nejméně dalších
111 let. Letos budeme totiž slavit 111. výročí
založení lázní v Čeladné.
Odborný léčebný ústav Beskydské rehabilitační
centrum bude i nadále sázet na pozici někde mezi
lázněmi a nemocniční péči. Budeme se snažit
i v budoucnu nabízet z obou to dobré pro naše
pacienty. Vysokou odbornou úroveň, blížící se
nemocniční, a zároveň vysoký standard ubytování a
veškerý komfort lázeňský. Naším cílem je, aby si
pacienti po překladu k nám řekli: „Teď už je to
nejhorší za námi, teď už se to bude jen zlepšovat.
Tady mě určitě dají dohromady.“
(Vybrala aa)
AMBULANCE
ALTERNATIVNÍ MEDICÍNY
MUDr. Vladimír LOKAJÍČEK
Ambulance alternativní medicíny zahájila provoz od 1. března 2013 v prostorách
Apartmánového domu Lara, v nynější ambulanci rehabilitace a interní medicíny
(vchod od rybníčku). Ordinační hodiny: pondělí a čtvrtek 15 až 18 hodin.
Objednávky a informace: dopoledne - ambulance,  558 616 279
odpoledne - MUDr. Lokajíček,  603 862 152.
Léčba a konzultace jsou určené pro dospělé a děti.
4
Ten, kdo na konci minulého roku zaznamenal v televizi ČT1 pozvánku na
koncert pro Světlušku, spojený s celostátní sbírkou na pomoc nevidomým, si
také určitě vzpomene na dívku, která spolu se zpěvačkou Anetou Langerovou
v tomto spotu vystupovala. Druhý únorový týden strávila osmiletá Nelinka
Franková se svou maminkou Soňou (vpravo a na druhém snímku uprostřed) u
nás v BRC. Proč? Na začátku byl dárkový poukaz na léčebně-rehabilitační pobyt
Restart pro dvě osoby, který BRC prostřednictvím spřáteleného zdravotnického
zařízení Medicom VIP v Praze věnovalo Nadaci Českého rozhlasu. Český rozhlas
dlouhodobě podporuje organizaci Světluška, odtud byl tedy již jen krůček
k Nele. A protože mají
Frankovi příbuzné také
v Ostravě, pozvání k nám
rádi přijali. Shodou okolností jsme v tom samém týdnu
organizovali ukázkovou hodinu relaxačního bubnování
pro pacienty v léčebném domě Dr. Storcha, a tak jsme
pozvali i Nelinku, protože u nevidomých platí téměř
obecně, že mají ke hře na hudební nástroje hodně
blízko. A chtěli jsme samozřejmě také potěšit naše
pacienty setkáním s ní. Nela nám to se vší „vážností“
svého věku při našem pozvání potvrdila - byla totiž
rozhodnutá přijít ještě předtím, než jsme jí to navrhli.
Účast na bubnování byla hojná, pod rukama účastníků
se rozeznělo všech deset bubínků, další diváci se přidali
hrou na různé perkusní nástroje, nebo na vlastní tělo - i
to je totiž výborný prostředek ke zlepšení koordinace
pohybu rukou a jemné motoriky. Jsme rádi, že také
díky Nele odložili i ti starší zábrany zkusit něco nového,
prožili radost ze společné hry a z toho, že bubnovat na
djembe jim šlo hodně dobře. Stejně jako mnoha jiným
před nimi. Věříme proto, že půjde i dalším, kteří najdou
odvahu a vyslyší volání rytmů, z nichž jeden ostatně
známe všichni ještě před narozením - zní totiž jako
tlukot srdce naší maminky. (aa)
OBCHŮDEK „NA KOLEČKÁCH“
pro pacienty v léčebném domě Dr. STORCHA
Monika Štulcová (vpravo) z obchodu v AD Lara se každý všední den
dopoledne střídá s
dalšími kolegyněmi
v obsluze pojízdné
mini-prodejny pro
pacienty upoutané
na lůžko v LD Dr.
Storcha. V nabídce
je denní tisk,
nápoje, hygienické
prostředky a další
zboží - i na přání
(do druhého dne).
5
NÁVRATY VÁCLAVA KULICHA
Když jsme v roce 2011 zakládali Galerii LARA,
zdaleka jsme netušili, že za necelé dva roky bude
mít na svém kontě celkem patnáct výstav. Mezi
prvními byla i výstava obrazů malujícího golfisty
Václava Kulicha, které namaloval na golfovém
hřišti v Šilheřovicích. V polovině února 2013 se
autor do naší galerie, v rámci její šestnácté výstavy,
vrátil. Tentokrát s obrazy z čeladenského golfu.
Úvodního slova při vernisáži této jeho druhé,
neméně úspěšné výstavy se opět ujal publicista
Petr Andrle. Z jeho vstoupení vyjímáme:
„Vážené dámy, vážení pánové, k dědictví našich
předků patří i různá přísloví. Jedno z nich mě
zaskočilo, když jsem přijal úkol pronést jakési
laudáre při vernisáži dnešní výstavy. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Já do ní vstoupil poprvé
před dvěma lety, v roce 2011. Tehdy jsem prozradil, co se dalo. Inženýr Václav Kulich je geolog,
který zná důvěrně podzemí ostravských šachet. Ví také dobře, co se děje na povrchu, protože již 44
let hraje vášnivě golf. 31. prvního srpna 1999 mu v Karlových Varech na třetí jamku, vzdálenou
165 metrů, stačil jeden úder. V době jeho výstavy zde v roce 2011 měl na svém kontě mimo jiné i
druhé místo na Mistrovství Evropy družstev
seniorů - veteránů (zde snad aktualita: naši
reprezentanti byli i v roce 2012 druzí, Václav
Kulich byl opět nominován, avšak pro nemoc se
nezúčastnil). Odchod do důchodu v roce 1990
oslavil tím, že si zakoupil malířské potřeby a
začal malovat golfisty v Šilheřovickém parku.
Takže co říci nového a jiného?
Václav Kulich má štěstí, že není nikdy na nic sám.
Nebyl sám ani na druhé vernisáži svých obrazů.
Na snímku uprostřed s dvěma přáteli, golfisty
seniory, kteří ho přišli podpořit. 
Nu, protože se profesně léta zabývám historií,
napadlo mě zjistit, zda bylo v minulosti více malířů, kteří hráli golf, než golfistů, kteří malovali.
Dámy a pánové, čím více jsem se do toho tématu nořil, tím více jsem nevycházel z úžasu. Golf a
umění vypovídat o světě obrazem se tak prolínají, že nelze stoprocentně určit, co bylo dřív. A tuto
výsadu nemá žádný sport v dějinách lidstva. Můžeme tedy bez nadsázky konstatovat, že golf a
umění spolu souvisí tak, že každý golfista má někde ve svém bagu malířskou paletu a každý malíř
má někde pod změtí barev a pláten ukrytou golfovou hůl. Pan Václav Kulich na to, zaplať pámbu,
přišel včas, vás, ostatní malíře či golfisty, to teprve čeká.
A na závěr mi dovolte, aby svá slova o sepětí
golfu a umění doložil několika fakty: Reliéf v
Národním muzeu v Athénách zobrazuje dva
mladíky s pálkami, stojícími nad míčem v pozici
připomínající golfisty. Tento reliéf byl vytvořen
kolem roku 460 před naším letopočtem. Římané
měli svou míčovou hru paganika, podstatně již
příbuznější golfu. Spočívala v odpalování
koženého míče pálkou na dálku; pravidla hry se
nedochovala, avšak stopy po paganice se
vyskytují v kresbách v různých teritoriích,
ovládaných římskými legiemi. V Nizozemí byla
dosti rozšířena hra kolven, která se golfu již
6
nápadně podobá. Připomínají nám ji četné obrazy a kresby
Rembrandtovy. Vznikl proto spor mezi Nizozemím a Skotskem, kde byl
golf dříve. Opět rozhodovalo umění, tedy obrazy. Váhy se však výrazně
naklánějí na stranu Skotska, neboť nejstarší nizozemské obrazy s
tématikou hry kolven pocházejí z 15. a 16. století, zatímco na Ostrovech
jsou dochovány výtvarné památky již z poloviny století čtrnáctého.
Nehledě na fakt, že už dávno předtím, než byl kolven v Nizozemí
zobrazován umělci, byl gauf zřejmě ve Skotsku tak rozšířen mezi
lidovými vrstvami, že zdařile rozvracel morálku lidu i náboženský řád.
Jak lze vyčíst ze stížností soudobých církevních činitelů, vykazovaly
kostely zejména v neděli dopoledne nápadně malou návštěvnost. První
dochovanou kulturní památkou, dokumentující golfovou hru, je tzv.
„Kreščacké okno“, vytvořené na památku bojovníků bitvy u Crécy v
katedrále města Gloucesteru. V rondelovém detailu, provedeném z dílů
barevného skla, je velmi realisticky a s velkým porozuměním pro
náležitosti golfového švihu zpodobněn hráč golfu. Jeho pravá bota je téměř identická s dnešní
sportovní obuví značky Adidas, což je velice pozoruhodné, neboť okno bylo vsazeno roku 1350. Na
dalším okně gloucesterské katedrály - z roku 1441 - je vidět obraz přibližně dvanáctiletého chlapce
při plném, velmi dobrém golfovém švihu. Abych byl ve výčtu toho, co jsem zde řekl minule o životě
a tvorbě Václava Kulicha, úplně přesný, vyslovil jsem úvahu o tom, že v životě umělcově možná
přijde po dvacetiletém golfovém období šilheřovickém další, doufejme, že nejméně stejně dlouhé,
období čeladenské. A to se ukázalo jako předpověď naprosto přesná. Malíř přesídlil se svými
proprietami na hřiště čeladenské. Předpokládám tedy, že v následujících dnech budou jeho obrazy
ze začínajícího údobí čeladenského kvitovány s potěšením a ihned poté beznadějně rozprodány.“
Výstava obrazů Václava Kulicha je otevřena
denně od 9 do 21 hod. a potrvá do 4. dubna
2013. K dnešnímu dni jsou některé jeho obrazy
prodány, či zamluveny. Což potěší každého
galeristu, jímž je vlastně naše Beskydské
rehabilitační centrum.
Andrea Adamová
 Hudebního doprovodu se k potěše návštěvníků
vernisáže bravurně zhostila Markéta Odleváková,
studentka 4. ročníku Janáčkovy konzervatoře
v Ostravě, obor zobcová flétna. Slečna Markéta je
bývalá žákyně Základní umělecké školy ve
Frýdlantě nad Ostravicí, se kterou jsme jejím
vystoupením započali spolupráci při organizaci
našich vernisáží. I proto se mají milovníci výstav
nadále v naší galerii LARA na co těšit.
JEDNIČKA JE NAŠE
jsme se rozhodli zaměřit naše vysílání výhradně
pozitivně, protože negativní zprávy se dají najít
všude jinde. Získat nebo vyrobit takové dokumenty
ale není vůbec snadné a vyžaduje to mimo jiné
spoustu času. A proto se zatím ve zkušebním
provozu stále opakuje jen několik programů:
20minutový film o BRC „Splněný sen doktora Maye“,
měsíční přehled kulturních programů v restauraci U
Sestřiček a pozvánka na relaxačního bubnování. Brzy
přidáme další dokumenty a kratší videa. O nových
programech Ondřejky vás budeme informovat
průběžně. Pro nás nejradostnější zprávou zatím je,
že určitou účast v našem televizním programu
přislíbilo již několik známých osobností: herci
Ladislav Frej a Květa Fialová, zpěvačka Iva Bittová a
dokumentarista Viliam Poltikovič. (aa)
Od 1. února 2013 je možné v televizích, umístěných
v pokojích pacientů, v kavárně Lara a v restauraci U
Sestřiček sledovat pod číslem 1 zkušební provoz
televizního informačního kanálu BRC, který dostal
název TELEVIZE ONDŘEJKA. Proč rozšiřujeme už tak
dost velkou televizní nabídku o program, který
vytváříme a sestavujeme sami? Důvodů je několik.
Především chceme nabídnout informace o nás,
našich službách a o tom, co se u nás právě děje
zajímavého, co nejpohodlnějším a nejdostupnějším
způsobem. A to zejména těm pacientům, kteří jsou
upoutáni na lůžko a sledování televize je často jejich
jedinou zábavou. Výhodou vlastního programu je
také to, že informace do něj vybíráme sami. A tak
7
Petr Andrle
Pamatujete ještě na Křampulu? Tak se přece jmenoval facír, který tolik učaroval Kájovi Maříkovi.
Chodil pravidelně čas od času k nim na myslivnu. Rád a hodně jedl. Nebo si možná vybavíte
pohádku Facír Pipán. Facír Pipán byl veselá kopa. Toulal se krajem jako pták, od myslivny k
myslivně a všude ho rádi viděli. Uměl pěkně vypravovat o tom, co ve světě viděl, dětem pověděl
pohádku, myslivcové naštípal dřiví a byl i jinak užitečný.
V časopise Český lid z roku 1895 se píše: Ještě jiný druh lidí „světem jdoucích" bývali „facírové".
Dnes slovem „facír" vyrozumívá se každý řemeslnický chasník, který z vrozené lenosti pracovati
nechce, a proto světem se toulá. Jindy býval facír myslivecký mládenec bez místa. Bývali tito
facírové řádnými myslivci, lidé světa zkušení, kteří však pokojné službě již zvyknouti nemohli.
Různé bývaly příčiny, jež takového myslivce z místa vypudily a „facírem" učinily. Obyčejně bývala
to láska, méně často nějaký přechmat ve službě nebo poklesek proti povinné subordinaci naproti
velmožnému panu vrchnímu nebo samé vrchnosti. Proto také obyčejně kolem hlavy takového
facíra vinula se gloriola, spředená z romantických povídaček. Také facíry mívala každá krajina
svoje. Chodili však pouze po myslivnách a zámcích, vybírajíce si zde malé cestovné; vypomáhali na
podzim a v zimě též při honech, jsouce z pravidla výtečnými střelci. Zavítal-li takový facír do
vesnické hospody, bývala zde pak večer vždy schůzka silná, neboť facír býval samý žert a šprým,
znal též mnoho vypravovati ze svých zkušeností a byl-li občany pohoštěn, vykládal o novinách ve
světě, a kde se nedostalo pravdy, nastavoval pověstné myslivecké „latiny.
O facírech napsal v roce 1999 do Zpravodaje vydávaného „Sdružením
absolventů a přátel lesnických škol píseckých“ zasvěcený článek Ing. Jiří
Neumann. Z článku vyjímáme:
Bývali mezi nimi skuteční lesníci, kteří opustili různé funkce, a sečtělí i jinak
vzdělaní lidé, i ochotní „pracanti“, jak se v té dob říkávalo, většina měla i
dobré vystupování a jednání! Na ty skutečně dobré facíry pak lidé obzvláště
čekali a právem si jich vážili. Mnohdy chodili světem v darovaných
lesnických uniformách. Na jednotlivých myslivnách a hájovnách - štacích
dostávali od hospodyně vždy dobré jídlo, a to i na cestu, ale i nějaké
potřebné oblečení a obutí. Ti vždy vítaní měli ve svých notesech zapsané
různé vzkazy a pozdravy od příbuzných nebo kolegů odjinud, které ochotně
vyřizovali a zase odnášeli dál. Řada z nich měla ten svůj „služební obvod“
po celých Čechách, Moravě i v tak zvaných alpských zemích - v Rakousku a
v Německu. Někteří se na místě zdrželi jen jeden den, ale ty obzvláště
oblíbené, považované za milé přátele, pozvali vždy na několik dní. Takový
delší pobyt pak facíři využili k pomoci nejen v lesích, ale i v hospodářství, které patřilo nedílně
k provoznímu lesníkovi, ale i k hlídání dětí a k jiné potřebné práci. Někdy na ně čekávali i se
štípáním dříví pro zimní zásoby. Být facírem bylo v minulosti opravdu zajímavé povolání „bez
živnostenského listu“, které je dnes již zapomenuté.
O čtyři roky později v témže Zpravodaji s odkazem na tento článek vzpomíná na facíra Ambrože
Zdražilu pan Goliáš z Děčína. A ten nás zajímá, protože šlo vlastně o posledního facíra z Beskyd. Ale
popořádku. Pan Goliáš vzpomíná:
Můj otec Josef Goliáš byl revírníkem u pražské arcibiskupské lesní správy Týn nad Vltavou. Byl
říjen v roce 1939 - počasí velmi nevlídné, deštivé a silný vítr. Asi v 17 hod. někdo zaklepal na vrata
a maminka šla otevřít. Přišla si pro chleba, že před branou někdo žebrá. Ale jaké bylo pro nás
všechny veliké překvapení, když se maminka vrátila s nepřijatým chlebem, a podávala tatínkovi
vizitku od jeho spolužáka z lesnické školy v Písku Huberta Hubálka s touto zprávou: „Pepo,
posílám k Tobě českého lesnického facíra a doufám, že jej přijmeš se všemi poctami patřícími
českým lesnickým facírům. Tvůj Hubálek“. A nyní nastalo vítání českého lesnického facíra
Zdražily… Můj otec přikázal nosit k jídlu a pití vše, co doma bylo zarestované - koroptve, bažanty,
uzené vepřové bůčky, vynikající svíčkovou na smetaně. K pití bylo vltavotýnské pivo
z arcibiskupského pivovaru a hlavně dostatek cigaret. Bylo mi otcem vysvětleno, že facíři jsou
v lesnictví živé noviny, které přinášejí zprávy o svých spolužácích z lesnických škol. Zdražilova
8
roční trasa byla pěšky z Chebu, přes Moravu, Slovensko na Podkarpatskou Rus a zpět… Zdražila
zalovil ve svém batohu a vyndal několik osmerkových sešitů, kde měl seznamy absolventů
z lesnických škol a jednotlivých roků. A nyní nastalo povídání veselé i smutné o spolužácích.
Všichni jsme naslouchali s velkým zájmem…. Zdražila byl absolvent hranické lesnické školy, byl
vedoucím pily. Na facírování se dal z důvodu, že jej jeho velká láska opustila, byla z Prahy.
...Jistě zůstává skutečností, „že mám nejlepší postel na světě – uléhám na měkkou českou zem,
přikryji se modrou oblohou a hvězdy mi svítí na cestu do šťastných dnů“, to vyprávěl mojí
mamince, která se Zdražily dotazovala na to, co když se při cestování nedostane hned někam na
hájovnu nebo lesovnu.
Povídání o osudech Zdražilových je krásné a dlouhé. Ambrož Zdražila putoval celkem 35 let jako
živý posel od lesovny k lesovně a všude byl pro svůj humor a životní optimismus oblíben.
V posledních letech omezoval své putování jen na Beskydy. Jeho synovec byl primářem v Novém
Jičíně. Tolik zpráva z dobového tisku z roku 1964. Ambrož Zdražila (na snímku vlevo) zemřel v 75
letech počátkem září 1964. Byl zpopelněn v ostravském krematoriu dne 5. září 1964. Dá se tedy bez
nadsázky říci, že byl posledním facírem Beskyd.
Vzpomíná na něj také bývalý polesný Miroslav Košťál, který si dnes užívá zaslouženého důchodu
v Ostravici. „Od roku 1961 jsem bydlel v nádražní budově v Řečici. Do roku 1963 se u mne dvakrát
zastavil facír Zdražila. Přišel vždy z Morávky údolím Řečice, což byla trasa nejméně dvacet
kilometrů dlouhá. I tehdy měl pro mě vždy informace o působištích a funkcích mých spolužáků,
maturantů písecké lesnické školy z roku 1954“.
Vzpomněla si na něj i manželka lesníka Františka Gajduška z Trojanovic. „Můj tatínek Jan Kalkont
byl od roku 1949 fořtem v Mořkově. Pan Zdražila se u nás občas zastavil, pamatuji si ho jako malá
holka. Vím, že dokonce vázal z provazů houpací sítě pro děti, které rozdával. Kachlová kamna,
která máme dnes doma, jsou z myslivny. Pan Zdražila se u nich často ohříval. A všichni byli
absolventy lesnické školy v Hranicích. Můj otec, můj manžel a i facír Zdražila“.
(Z připravované publikace „Cestami lesními od Lysé až po Radhošť“, kterou
připravuje k vánočnímu vydání roku 2013 Okrašlovací spolek Rozhledna v Čeladné.)
V prvním březnovém týdnu pozvala slovenská televize
Markíza do živého vysílání svého pořadu Teleráno
odborného garanta Terapie tmou v BRC PhDr. Andrewa A.
Urbiše (vpravo v předsálí televizního studia). Důvodem
pozvání byly časté dotazy a velký zájem slovenských
diváků o tuto terapii, kterou ve vile Mátma poskytujeme
pod jeho odborným dohledem jako jediní v ČR.
Samozřejmě, že se mluvilo nejen o Terapii tmou, ale také
o našem rehabilitačním centru a službách, které bychom
mohli nabídnout Slovákům. Čtenáři, kteří průběžně sledují
naše zprávy o této terapii, vědí, že zájem o zpravidla
týdenní pobyt ve tmě speciálně
upravené vily Mátma je tak velký, že
termíny se rezervují na víc jak rok dopředu. I přesto první návštěva Dr. Urbiše v Markíze
nebyla poslední, hlavně proto, že zdaleka nestačil promluvit o všech pozitivních účincích
této neobvyklé terapie. Jména klientů, kteří terapii v průběhu uplynulých dvou let
absolvovali, z pochopitelných důvodů většinou nezveřejňujeme. Řadu zajímavých
„absolventů“ nedávno například rozšířila paní Amalia BALSA, ředitelka redakcí
lifestylových titulů InStyle a Joy, které vydává Burda Praha, a Elle, Marianne, Marianne
Bydlení a Maxim spadající do portfolia Burda Media 2000. Plastika vlevo není zdaleka
jejím jediným dílem, které vytvořila ve tmě a Dr. Urbiš představil v Markíze. Tato „Cena
pro nejlepšího opatrovníka“ zůstala zde v Čeladné jako poděkování jemu osobně za
„provázení“ v průběhu terapie, pro které se nejčastěji pojem „opatrovník“ používá. (aa)
9
Právě těmito slovy nezapomenutelné písně z filmu Kristián uvozuje
akademický sochař Ing. Gotthard Janda pamětní desku s reliéfním
portrétem známého herce Oldřicha Nového. Mramorová deska byla
instalována na podzim loňského roku na čelní stěnu budovy Lázní.
Myslím, že většině čtenářů Fontány je jasné, proč jsme právě tuto
budovu vybrali pro instalaci pamětní desky. Pro ty, kteří náš areál
neznají tak důvěrně, připomínám, že právě tato červená cihlová
budova původních „Koupelí“ pochází již z dob založení lázní Skalka a
byla prvním léčebným objektem (dodnes slouží stejnému účelu!!). Pro
náš areál je velmi charakteristická. Pamětní deska, umístěná právě
zde, je tedy nejen připomínkou našich slavných hostů, ke kterým
OLDŘICH NOVÝ - známý milovník z „filmů pro pamětníky“ - patřil, ale
symbolizuje také naši letos 111etou léčebnou tradici, na kterou jsme
před lety úspěšně navázali činností a službami BRC. Alena Jančurová
 Inženýr a architekt GOTTHARD JANDA (na snímku se svým dílem, umístěným vedle
vchodu do budovy Lázní) se narodil a působí v Dolním Benešově. Vyučil se soustružníkem
a vystudoval také architekturu a urbanismus na Stavební fakultě Vysokého učení
technického v Brně. Od roku 1972 pracuje ve svobodném povolání, věnuje se
architektuře, průmyslovému designu, užité volné sochařské tvorbě (především
portrétu a figurální plastice) a malbě. Ve své pedagogické činnosti vedl výtvarný
kroužek, byl vedoucím odboru a zástupcem ředitele na Střední průmyslové škole
v Ostravě a ve školním roce 1991/92 se stal ředitelem školy. V letech 1992 - 1998
pracoval na Magistrátu města Opavy v Útvaru hlavního architekta.
Z MNOHA PODOBNÝCH VZKAZŮ VYBÍRÁME Z KNIHY HOSTŮ V LÉČEBNÉM DOMĚ GOLF...
Ať Vám všem nikdy nezmizí ten krásný úsměv na tváři!
Srdečně děkujeme všem zaměstnancům domu Golf za velmi příjemný pobyt. Zvláště jsme vděční
rehabilitačnímu a zdravotnickému personálu za přívětivý a milý přístup k lidem. Díky vyjadřujeme rovněž
pracovnicím v jídelně, v kuchyni, na úklidu v recepci. V neposlední řadě děkujeme rovněž panu řidiči, který
nás vždy bezpečně a s humorem zavezl na Laru a zpět. Ať Vám všem nikdy nezmizí ten krásný úsměv na tváři!
Přejeme hodně úspěchů! Helena a Antonín Kobieluszovi
Jste skvělý tým
Chtěla bych poděkovat personálu tohoto léčebného domu Golf. Všem sestřičkám, skvělým fyzioterapeutům,
paní doktorce, paní recepční. Jste skvělý tým, svou práci odvádíte svědomitě a máte pro nás pochopení.
Děkuji a někdy zase, s pozdravem Swierczková Anežka
Ani jsme nevěřili, že se nám zde bude tolik líbit
Chceme Vám tímto poděkovat za krásný týdenní pobyt. Ani jsme nevěřili, že se nám zde bude tolik líbit.
Děkujeme tímto celému personálu za poskytnutou péči a velmi dobré zacházení. Přejeme Vám hodně klientů
a všem hodně zdraví šumaváci - parta z Klatov a Domažlic
Z DOPISŮ REDAKCI FONTÁNY
To je má premiéra v novinách
Chci vám moc poděkovat za zaslání nového vydání Čeladenské fontány. Udělalo mi to velkou radost, ráno
jsem ji našla ve schránce a už ji mám celou přečtenou a musím ještě dodat, že mám radost dvojnásobnou,
jelikož jsem na jedné fotce vyfocena i já. To je má premiéra v novinách. Chci vám ještě jednou poděkovat a
poprosit vás o vyřízení krásného pozdravu panu masérovi Pepovi, Anitce Fojtíkové, děvčatům v kavárně, paní
uklizečce Káji v LD Dr. Maye a v neposlední řadě panu Jirkovi. Moc vás zdravím a přeji hezké dny.
Božena Dohnalová z Pohořelic u Napajedel
10
Není nic jednoduššího,
než spojit zábavu s odpočinkem
Za setkáním s přáteli do Čeladné. V dnešní hektické době člověku
nezbývá už mnoho času na přátele, protože pracovní nasazení je
vysoké. Odpočinout si však musíme a sejít se s přáteli také. Ale jak
to všechno skloubit dohromady? Řešení jsme nakonec
s kamarádkami našly poměrně rychle. Jelikož jsme každá z jiného
města a navíc z různých míst České republiky, napadlo nás vybrat
si pro naši vysněnou relaxaci Beskydské rehabilitační centrum pro
jeho krásnou polohu uprostřed Beskyd a snadnou dostupnost.
Ubytovaly jsme se v luxusním Apartmánovém domě Lara, protože
se zde nachází sympatický personál, bazén, finská a parní sauna,
solná jeskyně, k dispozici je kvalitní masér, ale i manikúra a
pedikúra. Není nic jednoduššího, než spojit zábavu s odpočinkem
v rukou těch nejlepších odborníků a nechat se hýčkat a pečovat o
sebe. Po procedurách nikdy nechyběla káva se zákuskem, či
koláčky nebo chmelový mok v kavárně Lara. V přízemí se nachází
také galerie, kde jsou momentálně vystaveny obrazy pana
Kulicha, který maloval jednotlivé jamky čeladenského golfového
hřiště tak, jak jej vidí on sám. Jelikož jsme přijely už v pondělí 18. února, dobíhala ještě prodejní výstava
fotografií Eduarda Paška z francouzské jarní Provence. Cestou na procedury se tak návštěvník či pacient lázní
může pokochat malebnými obrazy a rozšířit si kulturní obzor. Setkání s přáteli při dobré kávě se zákuskem,
doplněné příjemnými zážitky z procedur, ještě více dokreslí celkovou atmosféru relaxačního pobytu a
prohloubí dlouholeté přátelství. Pobyt na čerstvém vzduchu už nám bohužel skončil, ale prožitky a
vzpomínky jsme si odvezly s sebou domů a již dnes víme, že jsme si pro svůj sraz nemohly vybrat lepší místo.
Bylo nám útulno mezi příjemnými, pracovitými a poctivými lidmi z Čeladné a blízkého okolí a zároveň jsme
přesvědčené o tom, že jsme tam nebyly naposledy! Děkujeme.
Pavlína z Prahy, Dorka z Kladna, Pavla z Českého Těšína, Karla z Karviné
 Foto: Dobrá nálada našich klientů se zrcadlí i ve tváři sněhuláka Laryse, kterého si jejich parta
postavila přímo na náměstí u kašny. Larys sice jarní nápor sluníčka nevydržel, ale tento snímek
bude čekat na hodnocení fotosoutěže Lázeňská stopa 2013, do které ho paní Pavla přihlásila.
Nakonec z toho byla radost z tónů bubnů a rytmiky
Chtěla bych Vám a panu Jiřímu Matýskovi velmi poděkovat za relaxační bubnování. Přiznám se, že první úder
do bubnu provázel spíš stud a zdrženlivost se najednou projevit před cizími lidmi. Bezvadným způsobem jste
tyto projevy stydlivosti dokázali odstranit. Údery byly postupně uvolněnější, až z toho nakonec byla radost z
tónů a rytmiky. Štěstí, že toto bubnování má další pokračovací hodiny. Je zajímavé pozorovat na
sobě blahodárný dopad, který to mělo zejména pro moje nitro. Bubnováním
Jsou tajné boly ve světě
jsem se zbavila strachu a nejistoty z neznámého prostředí, ukrytém kdesi
jenž nic Ti nepoví,
uvnitř, o kterém jsem neměla ani tušení. Vřele všem doporučuji. S díky
když bolest srdce hněte
Jana Marousková, Jihlava
cizí se nedoví.
Verše pro Polárku
Originální poděkování i s verši (viz rámeček vpravo) zapsala nedávno
do „Knihy pochval“ v recepci LD Polárka paní Edeltraude Plačková.
Rádi ho otiskujeme a za všechny zaměstnance Polárky jí posíláme
pozdravy do Šiheřovic, stejně jako panu Dušanu Andělovi do Vsetína.
Velké poděkování všem pracovníkům BRC Čeladná za dobrou organizaci
procedur. Obzvláště díky sestrám a dalšímu personálu LD Polárka za
nápaditou výzdobu. Děkuji. Dušan Anděl, pacient Léčebného domu Polárka.
11
Ba často líc se rděje
a usmívá se ret,
co však se v srdci děje
to nikdy nezví se svět.
A tak Vám všem za péči a
starost o nás upřímně
děkuje pacientka
léčebného domu Polárka
Edeltraude Plačková
PODĚKOVÁNÍ ZA PRÁCI PRO BESKYDSKÉ REHABILITAČNÍ CENTRUM
Chtěl bych moc poděkovat za práci pro Beskydské rehabilitační centrum Vám všem, kterým jsme
v posledních dnech museli oznámit, že jsme nuceni je ze zaměstnání v BRC propustit. Určitě je to
pro Vás velmi, velmi těžké.
Po mnoha letech, v nichž se počet spolupracovníků v BRC rok od roku zvyšoval až skoro k počtu
250, musíme nyní počet zaměstnanců snižovat. Pro mě osobně je to proto nejtěžší období, které
jsem v Čeladné zažil. A navíc, když vám ještě propouštěná paní poděkuje, že mohla alespoň rok nebo
dva v BRC pracovat… Zdálo by se, že jsme neudělali dost pro získávání dostatečného počtu pacientů
pro naše zařízení. Možná jsme měli pracovat ještě více a tvrději.
Rád bych ještě jednou poděkoval Vám všem, kteří odcházíte, za Vaši práci pro Beskydské
rehabilitační centrum a jeho pacienty. Přeji Vám, abyste co nejdříve našli novou práci, ve které
budete spokojení a šťastní.
A nám, kteří zůstáváme, přeji, abychom naše rehabilitační centrum co nejdříve znovu naplnili
spokojenými pacienty, nebo našli jiná řešení, která nám přinesou dobrou budoucnost. Už se nám to
podařilo mnohokrát.
MUDr. Milan BAJGAR, ředitel BRC
PŘEDSTAVUJEME NOVOU KNIHU
Jan Folprecht, Alena Jančurová
VYCHÁZKY ZA PŘÍRODNÍMI KRÁSAMI A KULTURNÍMI
PAMĚTIHODNOSTMI okolí lázní v Čeladné
Tato kniha vznikla v dobrém slova smyslu „na objednávku“. Po tipech na
různě náročné vycházkové trasy, přírodní krásy, nebo upozornění na
kulturní památky v okolí lázní v Čeladné se totiž dlouhodobě sháněla
řada našich klientů a návštěvníků Beskydského rehabilitačního centra.
Vše, na co se ptali, konečně najdou v této knize, jejíž předností je spojení
navržených vycházkových tras (které jsou zároveň vyznačeny na vložené
mapě) s popisem kulturních památek a jiných zajímavostí v jejich okolí.
Oba autoři výborně znají zdejší prostředí, a tak je další výhodou řada
fotografií z terénu, doplňujících popisy těchto zajímavých míst. Orientaci
usnadňují číslované seznamy vycházkových tras, památek a dalších
zajímavých míst, které jsou rovněž uvedeny dvojmo - v knize i
v přiložené mapě. Tak - stačí si tedy vybrat - a můžete vyrazit .
Tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v dubnu:
Bc. Romana Aujeská - lázně
MUDr. Milan Bajgar, ředitel BRC
Libuše Balašová - R9
Zdeňka Blahutová - R9
Zdenka Blažková - kuchyně
Radana Čmielová, DiS. - R3
Pavla Hoffmannová - R4
Ludmila Klusková - R4
Roman Kubala - lázně
Anna Mičková - R8
Jana Michnová - obchod
Pavla Minaříková - obchod
Drahomíra Muchová - R2
Miroslava Pénzesová - R7
Jarmila Pížová - lázně
Martina Šigutová - lázně
Kateřina Škulová - R3
Jan Zajac - údržba
Iveta Žáková - kuchyně
Čeladenská FONTÁNA.
Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová.
Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková. Grafická úprava: A. Adamová.
Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz.
Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42.
Toto číslo vyšlo v březnu 2013 v nákladu 500 výtisků.
12
Download

ZDE - Lara Wellness