Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA
4 / 2014, ročník VI.
Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského
rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět
více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to
jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni
rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za
neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinného prostředí k nám jezdí pacienti z celé
republiky. Tímto zveme i Vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.
TAKÉ VÁM
RÁDI POMŮŽEME
Tímto ujištěním bude
končit film, který v těchto
týdnech připravujeme ve
studiu Video-foto Láryšov
o naší stěžejní léčebné
proceduře, individuální
fyzioterapii. V úvodu
filmu představíme na
fotografiích všechny
fyzioterapeutky, ergoterapeutky a fyzioterapeuty
při jejich práci s pacienty.
Podobně jako Bc. Ondřeje
Chlubnu (vpravo). Film
uvidí diváci TV Ondřejka,
bude i na internetu na
našem kanále YouTube.
S příchodem jara a léta si
vždy více uvědomujeme
úžasnou sílu přírody.
V areálu parku Beskydského rehabilitačního
centra letos přírodě
mohutně pomáháme
různými úpravami výsadbou nových stromů
a trvalkových záhonů,
budováním nových
odpočinkových zón
s lavičkami, či otevřením
relaxační pyramidy. Více
o účincích pyramidy
uvádíme na str. 7,
o proměnách parku
podrobněji na straně 9.
1
Na kávě v kavárně Lara s Ing. arch. Lianou Janáčkovou
UŽ TO NEMÁM NIKAM DALEKO
Je to zvláštní, jak ten čas letí. Se starostkou ostravské městské části Mariánské
Hory a Hulváky jsme se v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné potkali
před čtyřmi lety, při křtu knihy Lékař lidumil. Později jsme se potkávali i
jinde, ale zde zase loni, když nám se svým vnukem Jakubem pomáhala zasadit
strom Lidumil (na snímku dole). Naše letošní červnové setkání si vlastně
vynutil život. Všeobecně se ví, že na rehabilitace po výměně kyčelního kloubu
je Čeladná nejlepší. Však také na terasu kavárny Lara přišla paní starostka
docela svižně, byť ještě za pomoci francouzských holí. A tak jsme si povídali.
Jaké máš pocity, když přijedeš do míst, která jsou spojena
se jménem MUDr. Jana Maye, Tvého předchůdce ve funkci, byť již
od té doby uplynulo více než 100 let?
Jeho práce byla úžasná a velice inspirující, někdy mě napadá, že bych ráda stála tehdy po jeho boku.
On Mariánské Hory zvelebil a tady pod Ondřejníkem také zanechal výraznou stopu. A někdy si
říkám, že by se mu i dnešní Mariánské Hory líbily, za posledních 24 let jsme také udělali nějaký ten
kus práce. Takže na doktora Maye si vzpomenu často. Pochopitelně, že by se mu určitě líbilo na
tomto místě, kde založil před 102 lety lázně.
Viděla ses v místní televizi Ondřejka při tom, jak nám pomáháš zasadit strom
LIDUMIL?
Viděla, a docela se mi líbí i ostatní pořady této televizní stanice. Ráda se na ni dívám.
Budeš na podzim opět kandidovat?
Budu a pochopitelně s úmyslem vyhrát. Jediné co by mi v tom mohlo zabránit, tak můj
„endoprotézní komplex“.
To mi nedá, abych se nezeptal: A co zdraví? Jak o Tebe pečují?
Byly chvíle, kdy se mi Léčebný dům dr. Storcha zdál neuvěřitelně daleko. Rehabilitace je tady skvělá,
takže vlastně žádné místo v tomto komplexu již není pro mě daleko. A ještě jedné věci si vážím. Péče,
která se zde klientům BRC poskytuje, je nejen perfektní, ale pro všechny stejně poctivá. Dostává se
mi značné pozornosti a pomoci, ale to platí pro všechny. Úžasné.
Jak se cítíš blízko míst, v nichž jsi jistě prožívala krásné chvíle, když jste měli pod
Ondřejníkem chatu?
Já jsem byla dlouho vlastně částečně občankou
Beskyd. Babička zde pod lesem koupila po válce
chatu, takže jsme sem dojížděli za zdravím. Konec
konců zrovna tak, jako teď.
Nejsi jenom starostka, jsi také architektka.
Jak se díváš na celý komplex Beskydského
rehabilitačního centra?
Já jsem nikdy neměla možnost si všechno
prohlédnout podrobně, protože při letmé návštěvě
člověk toho moc nezjistí. A teď jako klientka si to
užívám. Je to velice příjemné místo, stylové a
s citem rozvíjené. Pochopitelně, že bychom mohli
vést učené debaty o tom, jestli by Apartmánový dům
Lara měl být takový či onaký. Neměly by smysl.
Budova v sobě skrývá zařízení, bez nichž by se tento
komplex neobešel. Velice se mi tady líbí.
Brzké dokonalé zrehabilitování popřál a za rozhovor poděkoval Petr Andrle
2
Andrea Adamová
Už bychom si ani symbolické kácení máje na
konci května nedovedli představit jinak, než
s
folklórním
souborem
Sedmikvítek
z Frenštátu pod Radhoštěm. Taneční pásmo
s lidovými písněmi, jejichž melodie hůře či
snáz vylovíme ze školní paměti, je vždy
radostné a plné života, takže okamžitě dokáže diváky vtáhnout do děje. Ten se točí kolem původních lidových
tradic, a tak všichni nakonec fandí švarnému mládenci, aby svou májku ubránil před partou ze sousední
vesnice. Dobře to samozřejmě dopadne a skácena je - už doopravdy - ta správná májka, tyčící se nedaleko
v našem parku. Přestože také letos bylo počasí spíš
aprílové a nad Stolovou se honily tmavé mraky, je
vidět z přiložených fotografií, že to nevadilo ani
účinkujícím, ani divákům, kteří se nakonec podělili o
stuhy z právě skácené májky. Děkujeme tedy ještě
jednou všem členům Sedmikvítku za pěkné vystoupení
a těšíme se na shledanou zase za rok.
Sluší se také zároveň poděkovat ženě, která to má
všechno na svědomí. Mgr. Jana Šamánková vede
soubor Sedmikvítek (původně dětský, od roku 1986 i
dospělý) od jeho založení v roce 1980 a je také
autorkou a choreografkou jeho programových čísel. A
jak je vidět na snímku níže (je druhá zleva), vystoupení
jejích svěřenců ji i po těch mnoha letech stále baví. A protože letos
v červenci slaví kulaté životní jubileum, rádi připomínáme její práci
podrobněji. Rodačka z Frenštátu pod Radhoštěm působí ve folklórním
hnutí více než 50 let a navazuje tak na rodinnou tradici. Během studií
na gymnáziu tančila tři roky v souboru Ondráš a Mládí a závodila v
umělecké gymnastice. V dalších letech tančila v souboru Radhošť
v Trojanovicích, který vedla její maminka. Vystudovala PřF Univerzity
JEP v Brně a výchovné poradenství na PedF v Ostravě. Poté se
věnovala studiu tanců na lidové konzervatoři, navštěvovala školu
lidového tance při Krajském kulturním středisku v Ostravě, semináře
pro choreografy u Aleny Skálové a účastnila se školení a seminářů o
lidovém tanci po celé České republice. Pro region Valašska je důležitá
její práce ve funkci předsedkyně regionálního folklorního sdružení
Valašska a její práce ředitelky Moravskoslezského krajského
folklorního festivalu Frenštátské slavnosti, které byly jejím
přičiněním obnoveny v roce 2000*. Členové souboru
Sedmikvítek se pod jejím vedením vypracovali natolik, že
dovedou vést samostatně i menší děti, a tak se soubor stal
základnou folklóru ve Frenštátě pod Radhoštěm a jeho
práce přispívá k záchraně kulturních hodnot, které by
jinak byly zapomenuty. GRATULUJEME!
*Poznámka: Pravidelnými hosty Frenštátských slavností
jsou zahraniční soubory, jejichž některá vystoupení jsme
mohli vidět i u nás - například vloni strhující představení
dětí z gruzínského souboru Kolkha, jehož záznam uvádí
televize Ondřejka každý týden od středy do pátku
v programovém bloku s názvem „Víte, kde se nacházíte?“
3
Kamil Štabla: Někdy mám pocit, jako bych byl se světem protinožců propojen.
Na stolech sladké pečivo podle originálního
australského receptu, znamenitá australská
vína a tóny domorodého hudebního nástroje
didgeridoo, který pochází z Austrálie, to byly
průvodní znaky vernisáže výstavy Australské
sny Kamila Štably (vlevo). Samozřejmě šlo ale
především o představení jeho obrazů, které
vytváří unikátní výtvarnou technikou, dodnes
využívanou kmeny Aboriginců, původních
obyvatel Austrálie. V přátelsky rodinné
atmosféře vernisáže musela tedy zákonitě
padnout otázka, jak se autor k této technice
dostal, a co ho na původních obyvatelích Austrálie a jejich umění fascinuje. Jeho vyznání najdete v plném
rozsahu na úvodním panelu výstavy, část citujeme níže. Samozřejmě, že nejlepší bude se na výstavu přijít
podívat osobně. Galerie Lara je otevřená denně od 9 do 21 hodin, výstava je prodejní a potrvá do 7. srpna
2014. Tentokrát tedy nemusíte jezdit do Austrálie, stačí přijet do
Čeladné...
„Australské
technice se
také říká
primitivní
umění. To
začalo
jeskynními
kresbami
původních
domorodců,
dodnes žijících
Aboriginců.
Protože
neuměli číst
ani psát,
sdělovali vše důležité kresbou či malbou. Dodnes vybraní kmenoví
stařešinové malují a předávají informace, například, kde lze v době
velkého sucha najít vodu či potravu. Používají i různé symboly, ale nejvíc
tečky, čáry a šrafování. Každý kmen má své osobité vyjadřování a styl.
Já jsem se k tomuto druhu umění dostal postupem času, když mě přestalo
bavit malovat krajiny, zátiší a podobné věci. Začal jsem v roce 2005, kdy
jsem si zřídil čajovnu, v níž se setkávali zajímaví lidé. A protože v čajovně
probíhaly i hudební večery, přišlo na řadu také didgeridoo, typický
australský hudební nástroj, kterým domorodci vyprávějí různé příběhy
pomocí nezaměnitelné hudby. Fascinovalo mě to, chytlo a začal jsem
naplno. Nejraději maluji při hudbě, převážně u originální, aboriginské.
Dostanu se do jakéhosi transu a jde mi to pak samo. Skoro nikdy nevím,
co z toho vzejde. Nejdřív jsem maloval pouze obrazy s domorodou
tématikou a po čase jsem začal tvořit své vlastní motivy, i abstraktní, ale
tečku po tečce. POCTIVĚ. Cítím u toho obrovskou energii a dokážu
malovat i několik dní bez spánku. Někdy mám pocit, jako bych byl se
světem protinožců propojen.“
Andrea Adamová; Foto: Lenka Machálková
4
Pozvánka na výstavu fotografií
Pokud Vám název této výstavy přijde povědomý, nemýlíte
se. Cestami lesními od Lysé až po Radhošť je titul knihy o
Předních horách, kterou vydal vloni před Vánoci
Okrašlovací spolek Rozhledna. Byl o ni takový zájem, že
celý náklad tisíc kusů byl rozebrán během několika týdnů.
Ti z Vás, kteří ji vlastní, si pravděpodobně vybaví mnoho
fotografií různých přírodních scenérií a zajímavých míst.
Autorem většiny z nich je Petr Kasal, a právě jeho výstava
bude probíhat v Galerii Lara od 8. srpna do 25. září 2014.
Jistě se na ní některé z „lesních“ fotografií objeví.
Chcete-li se s autorem setkat osobně, bude k tomu
příležitost na veřejně přístupné vernisáži 8. srpna v 18
hodin. Zahájení výstavy proběhne v přilehlé kavárně Lara a
hudebně ho doprovodí Markéta Odleváková, absolventka
Janáčkovy konzervatoře v Ostravě v oboru zobcová flétna.
Poznámka: Možná Vás potěší, že v těchto měsících
pracuje kolektiv autorů, fotografů a nadšenců pro krásy
Beskyd na volném pokračování první zmíněné knihy, které
ponese název Osady a samoty Zadních hor v historii a v
obrazech. Subskripční listina s objednávkou na tuto knihu
je k dispozici v recepci Apartmánového domu Lara, nebo si
ji můžete vyzvednout v Informačním centru v Čeladné. (aa)
Foto: Cestou z Lysé, Petr Kasal
„Ondřejka v zelené džungli“, tak by se mohl jmenovat snímek dole, který nám do soutěže pro
fotografické amatéry poslala jedna z klientek BRC. Paní Helena Rusková z Vrbna pod Pradědem
k nám přijela na několik dnů za svým manželem, který u nás absolvoval rehabilitaci po operaci, a tak
měla dost času na toulky po okolí. Proto se jí podařilo zachytit léčebný dům Ondřejka z úplně jiného
pohledu, než jak ji zná z parku většina návštěvníků. Získat neobvyklé či jinak unikátní záběry i
známých míst je právě jedním z cílů fotosoutěže, kterou organizujeme už čtvrtým rokem.
Soutěže LÁZEŇSKÁ STOPA 2014 se může zúčastnit každý, bez ohledu na to, zda je klientem
BRC, nebo bydlí v některé z okolních obcí, či se do Beskyd vypravil na dovolenou.
Pravidla soutěže jsou jednoduchá: letošní téma je PŘÍRODA, přihlásit lze maximálně pět
fotografií, pořízených letos v areálu BRC Čeladná, nebo v jeho okolí do 20 kilometrů. Autor
přihlášením snímku vyjádří souhlas s jeho případným využitím pro potřeby BRC (například na
internetu, v časopise Čeladenská fontána,
v reklamě apod.) O vítězích rozhodne do
konce ledna 2015 porota, složená ze
zaměstnanců BRC. Soutěží se o ceny v podobě
vstupenek do Polaria či wellness centra Lara a
o drobné upomínkové předměty. Hlavní cenou
je letos permanentka na pět půlhodinových
klasických částečných masáží v AD Lara. (aa)
Způsob předání fotografií: do 31. prosince
2014 elektronicky na adresu [email protected]
Informace: Mgr. Andrea Adamová,
Oddělení rozvoje a marketingu, BRC Čeladná,
739 12 Čeladná 42.
Pokud se snažíte dívat hledáčkem
svého fotoaparátu jinak, než ostatní,
je tato soutěž určena právě Vám!
5
BLAŽENÁ PANÍ BLAŽENKA
S paní Blaženkou Stuchlou za Staré Vsi nad
Ondřejnicí sedíme v jejím pokoji léčebného domu
Polárka v Beskydském rehabilitačním centru v
Čeladné a povídáme si o tom, co všechno za svého
dlouhého života prožila. Paní Blaženka se totiž netají
s tím, že je ročník 1931. Ona na to vůbec nevypadá,
naopak. Člověk by jí hádal
nejméně o dvacet let méně.
Přesto již jednou přes Čeladnou
jela. Avšak spíše z důvodů
duševního zdraví, než z důvodů
potřeby zdraví fyzického. Jejím
životem jsou totiž proloženy
příhody jejího potkávání s T. G.
Masarykem. Jak to vlastně bylo?
Masaryka a vrátit ho do obce. Jenže paní, která měla
v jistém okresním úřadu na starosti depozitář,
pokrčila rameny a řekla, že už mají jenom jednoho
Masaryka. Bohužel to nebyl ten jejich.
Zklamaná odcházela, když tu za ní vyběhla jiná
pracovnice úřadu. Ta jí řekla, že mají ještě jeden
depozitář
v bývalé
škole
v Kunčicích pod Ondřejníkem,
někde u nádraží. A tak se tam
s kamarádkou vypravily. Tehdy
poprvé jela přes Čeladnou. Dalo
jim to dost práce, než našly
„svého Masaryka“ pod hromadou
fošen. V jeho třetím úkrytu.
Paní Blaženka, pochopitelně ve
spolupráci
s vedením
obce,
musela pro sochu najít jiné místo.
Poblíž toho původního udělali
autobusovou
zastávku,
což
nebylo pro znovupostavení sochy
místem nejvhodnějším. Paní
Blaženka nové místo našla a
socha dnes stojí v parčíku u místního zámku. A zdá
se, že již nikdy nikdo nebude usilovat o její
odstranění.
Před obecním hostincem č. p.
147, který měl pronajatý její
dědeček, stála již před jejím
narozením Masarykova socha.
Když
nastoupila
školačka
Blaženka do první třídy, potkala
se s prezidentem Masarykem
trochu jinak. Jeho smrt (14. září 1937) poznamenala
i její první týdny ve škole. A byla u toho, když
v pohnutých dnech bezprostředně před německou
okupací zorganizoval starosta obce ukrytí
Masarykovy sochy. Zahrabali ji do hlubokého sklepa
dědečkovy hospody. Původně byly tyto sklepy
používány na skladování ledu a nad nimi vybudoval
dědeček kuželnu. Blaženka chodila jako dítě stavět
kuželky. Ve všední den za dvacet haléřů, v neděli za
padesátník. O tom, že je pod kuželnou Masarykova
socha, věděla celá vesnice. Vždy 7. března chodila
Blaženka se svými vrstevníky do sklepa pod
kuželnou a zapálili zde svíčku. Po osvobození sochu
vynesli ze sklepa a postavili na původní místo.
Blaženka, tehdy již čtrnáctiletá, si stejně musela vzít
žebřík, aby ji celou omyla a vyčistila.
Paní Blaženka Stuchlá prožila jinak velice pestrý
život. Vyučila se krejčovou, poté nemohla na oči, tak
se stala kuchařkou studené kuchyně a končila jako
její vedoucí v ostravském hotelu Atom. V obci byla u
všech kulturních akcí, což trvá dodnes. A strach? Ten
jsem nikdy neměla, říká, a vzpomíná, jak za okupace
vozila do Prahy mléko a balíčky s jídlem rodině
svého strýce, známého pražského chirurga MUDr.
Vidličky. Každý měsíc sedala v Petřvaldu do vlaku
(tatínek byl železničář, takže na ní po cestě dával
vždy nějaký jeho kolega pozor). Občas tvrdila, že její
strýček je churirg. Co také chcete od desetileté
holky z vesnice.
Když jí bylo v roce 1949 osmnáct, museli Masaryka
znovu schovat. Někam jinam, protože hospoda
v prosinci 1945 vyhořela. Když byla ve zralém
ženském věku, sochu z druhého úkrytu vyjmuli a
postavili znovu na původní místo. To bylo na jaře
roku 1968. Následná normalizace byla v některých
věcech důslednější. Občané neměli čas sochu opět
schovat a byla tedy „úředně“ zabavena.
Její dědeček Prokop Místecký pocházel z Klimkovic,
ve Staré Vsi se oženil s Marií Vidličkovou a společně
si pronajali již zmíněný hostinec. V něm se později
zpívávalo „U Prokopa Místeckého, ve staré vsi
hostinského…“ Kulaté hodiny, které měl dědeček ve
výčepu, má paní Blaženka ve své kuchyni. Pamatuje,
že vedle nich býval verš:
„Poseď, užij, nespěchej, ať přijdeš večer nebo ráno,
dostaneš stejně vynadáno…“
Když bylo paní Blažence osmapadesát, přišla v roce
1989 opět změna režimu a ona hodlala najít jejich
6
Dávám paní Blažence knihu „Lékař lidumil“ o
zakladateli zdejších lázní MUDr. Janu Mayovi. Můj
strýček byl také lidumil, povídá zamyšleně. Vím, co
to znamená. Listuje knihou a ptá se na zajímavá
místa v Čeladné a v okolí. Vyprávím jí o nich a ona se
usměje. To nestihnu obejít, budu zde již jen pár dní.
Na můj tázavý pohled hned odpovídá. Musím to
všechno objet, musím to vidět na vlastní oči. Vždyť
jsou tu zajímavá místa. A kousek tady odtud ležel
třicet let náš Masaryk. Zahrabaný, ale neporušený.
A já si musím přiznat, že to vše té třiaosmdesátileté
blažené paní Blažence tak trochu závidím. Zejména,
když mi ještě honem rychle vypráví, co vše v jejich
obci dělají a dělat budou.
Petr Andrle, červen 2014
Přijela totiž kvůli silným bolestem bederní páteře
(vertebro-algický syndrom). Ale jsem po těch třech
týdnech
v tomto
úžasném
zařízení
jako
znovuzrozená, povídá. Už jsem stejně volala domů,
aby mi přivezli auto.
Léčebnou a relaxační pyramidu najdete v zadní
části areálu parku Beskydského rehabilitačního
centra v blízkosti Léčebného domu Dr. Storcha.
Proč jsme ji postavili? Rehabilitační centrum je
už druhé desetiletí průkopníkem nových metod
(například jsme jako první v ČR zavedli léčbu
chladem v Polariu). Pyramida má nejen krásný
tvar, ale především působí léčebně a
regeneračně.
Výzkumy dokládají harmonizaci psychiky,
pobyt v ní má velmi uklidňující účinky při
stresu a nervozitě. Léčivá energie pyramidy je
vhodná při fyzické i psychické vyčerpanosti.
Pobyt v pyramidě zlepšuje imunitu a posiluje
sebeuzdravující
schopnosti
organismu.
Pyramidální energie urychluje hojení ran
i pooperačních stavů, podporuje léčbu páteře i
chronických
onemocnění.
Pomáhá
při
revmatismu, angíně, nachlazení, žaludečních
vředech,
při
různých
bolestech
a zánětlivých stavech, při chorobách jater,
problémech se srdcem. Výborného efektu se
dosahuje při léčbě všech bolestí hlavy, silné
migréně nebo neuralgii.
Pyramida je otevřená a volně přístupná stále,
k relaxaci slouží dřevěná lehátka. Doporučená
délka pobytu v pyramidě je 30 až 40 minut 1x
týdně. Srdečně zveme všechny zájemce k její
návštěvě. (aa)
NOVÝ TELEVIZNÍ POŘAD
Od června jsme novým devítiminutovým
dokumentem s názvem „A ze tmy náhle vystoupilo
světlo“ rozšířili první programový blok televize
Ondřejka s názvem „Víte, kdo jsme?“, který vysíláme v BRC nepřetržitě vždy od neděle do úterka. Podtitul
dokumentu je „Pohled do tajů celostní terapie“, a tak napovídá, že tentokrát jde o bližší seznámení
s metodami a postupy celostní terapie na pracovišti, které vede Andrew Urbiš (na snímku). Video je rovněž
možné zhlédnout na našem kanále YouTube (www.youtube.com/rehabilitacnicentrum). (aa)
7
ZAJÍMÁ JE, CO DĚLÁME
Lenka Machálková
V úterý 10. června 2014 k nám do Beskydského
rehabilitačního centra zavítali studenti a studentky
Střední zdravotnické školy z Frýdku-Místku. Vedoucí
oddělení rehabilitace Dobroslava Havránková (na
snímku vpravo nahoře) je u nás srdečně přivítala a na
začátek jim v konferenčním salonku Apartmánového
domu Lara promítla film „Splněný sen doktora Maye“.
Studenti se tak seznámili nejen s historií, ale i se
současnými službami našeho rehabilitačního centra.
Následovala prohlídka léčebných domů v areálu a
seznámení s léčebnými procedurami, které pacientům
poskytujeme. Věříme, že si studenti odnesli spoustu
informací a dojmů a rádi se k nám opět přijedou
podívat. Třeba se někteří z nich stanou v budoucnu
našimi novými spolupracovníky.
To platí tím spíš v případě studentů několika vysokých
škol, kteří u nás pravidelně přes léto pracují v rámci
povinné praxe v oboru pod vedením našich
nejzkušenějších fyzioterapeutů. Letos nás o tuto
spolupráci požádali z Masarykovy univerzity v Brně Fakulty sportovních studií, Ostravské univerzity Lékařské fakulty, katedry rehabilitace a z Univerzity
Palackého v Olomouci - Fakulty zdravotnických věd. Všechny tyto vysoké školy poskytují vzdělání v tříletém
bakalářském, nebo v pětiletém magisterském studijním programu.
Exkurzi v BRC si na konci školního roku domluvila také skupinka pedagogů ze Speciálního pedagogického
centra pro tělesně postižené ve Frýdku-Místku. Ti začali na pracovišti celostní terapie Andrewa Urbiše, kde
využili jedinečné možnosti zeptat se na zkušenosti z průběhu Terapie tmou klientky, která pobyt ukončila ten
den ráno. V salonku Apartmánového domu Lara potom zhlédli film Splněný sen doktora Maye, který několika
informacemi o službách rehabilitačního centra doplnila Andrea Adamová z oddělení rozvoje a marketingu. Při
závěrečném posezení v kavárně (na snímku vpravo) pak mohli odborné dotazy položit hlavní sestře BRC Věře
Machálkové. Jsme rádi, že program exkurze naši hosté ocenili a věříme, že získané poznatky budou moci
využít při náročné práci se svými dětskými a dospívajícími klienty.
PŘEDSTAVUJEME NOVOU KOLEGYNI
V ODDĚLENÍ ROZVOJE A MARKETINGU
Mgr. Lenka Machálková vystudovala Všeobecné gymnázium ve Frenštátě pod
Radhoštěm a v roce 2013 úspěšně ukončila magisterské studium oboru Sociální
práce se zdravotnickým profilem na Ostravské univerzitě. Studium sociální práce
pro ni neznamenalo jen učení se teoriím a metodám, používaným v sociální práci
a v práci s lidmi obecně. Během studií měla blízko k sociálně-právní ochraně dětí,
a proto většinu praxí absolvovala na jednotlivých Odděleních sociálně právní
ochrany dětí v Ostravě, v Novém Jičíně a ve Frenštátě pod Radhoštěm. Z
volitelných předmětů se soustředila na marketing a personální management s
přáním se mu věnovat ve svém budoucím povolání. Mezi studijními předměty
měla také základy psychologie a práva a po celou dobu studia se učila také
zdravotním vědám, jejichž znalost ji v nové pracovní pozici bude také jistě
přínosem. BRC je jí velice blízké nejen díky rodičům* a tomu, že se tady v Čeladné narodila, ale především
oceňuje naši příjemnou a přátelskou atmosféru. Věříme, že k této atmosféře přispěje svými znalostmi,
dovednostmi i vlastnostmi a přejeme jí na startovní čáře její profesní dráhy hodně úspěchů.
(*Maminka, hlavní sestra Věra Machálková, zde pracuje od roku 1983 - ještě i v bývalé nemocnici, tatínek,
Lubomír Machálka, vede technický úsek od roku 2001.)
(aa)
8
Ing. Zdeněk Strnadel
Článek se stejným názvem přinesl v minulém čísle Fontány
informace o koncepci obnovy lázeňského parku. Započali jsme
nezbytným kácením přestárlých či nemocných dřevin a
výsadbou 21 nových stromů. V tomto pokračování bych
čtenáře rád seznámil s květinovými výsadbami v areálu BRC ve
formě letničkových, trvalkových a smíšených záhonů.
Význam květinových výsadeb v parcích či zahradách spočívá
hlavně v jejich dynamice kvetení a růstu během ročního
období. Uplatňují se hlavně na parteru, tedy v zorném poli
chodce. Díky svým květům vnášejí do prostoru pestrou paletu
barev, která se v průběhu roku proměňuje v závislosti na
Foto: Pestrý letničkový záhon na Lázeňském náměstí.
použitých druzích rostlin.
Výškovou dominantu záhonu tvoří sporýš argentinský.
V kompozicích krajinářské architektury se uplatňují hlavně
u prostorů a prvků, které chceme zvýraznit. Často se vysazují v blízkosti stavebních objektů, například u veřejných
budov, škol či lázeňských budov. Také lze samotný záhon umístit do středu kompozice a ponechat mu hlavní výtvarnou
funkci bez dalších návazností. Záhon rozkvetlých květin se pak stává samostatným výrazným prostorovým prvkem.
Letničkové, trvalkové či smíšené záhony jsou velice rozdílné prvky krajinářské architektury a mají různé využití.
Letničkové výsadby patří k nejnáročnějším prvkům zeleně z hlediska zakládání a také údržby. Výsadby se musí
každoročně nově zakládat, likvidovat, důkladně hnojit, odplevelovat a hlavně vydatně a pravidelně zalévat. V případě,
že jakýkoliv úkon v rámci údržby neprovedeme či neprovedeme dostatečně kvalitně, je účinek okamžitě patrný. Záhon
pak působí v prostoru rozpačitě. Již tradičně byly i v tomto roce založeny letničkové záhony na Lázeňském náměstí. Pro
sezónní dekoraci oken či balkónů jednotlivých lázeňských objektů byly zvoleny také letničky.
Letničky dělíme do dvou kategorií, a to na letničky pravé a nepravé. Pravé letničky jsou ty, které svůj životní cyklus
začnou i ukončí během jednoho vegetačního období. Ze semínka vyklíčí mladá rostlinka, která po vytvoření dostatečné
listové plochy začne kvést a po opylení vznikne semeno. Její životní cyklus se tak uzavírá a rostlina odumírá. Pravé
letničky se často vyskytují na extrémních stanovištích, například na skálách či suchých stanovištích polopouští a pouští.
Mezi pravé letničky patří například měsíček, laskavec, rezeda a kopr setý, které můžete vidět v záhonech na Lázeňském
náměstí. Jako nepravé letničky jsou nazývány rostliny, které ve své domovině rostou více jak tři roky, jsou to tedy
vytrvalé byliny nebo keře. V našich zeměpisných šířkách však nepřežijí období zimy. Také zástupci nepravých letniček
rostou v záhoně na Lázeňském náměstí nebo před budovou Lázní, jedná se o muškát, begónie, verbeny. Například
všem známý muškát pochází z jižní Afriky z oblasti Kapského města. Muškát roste na suchých skalnatých stráních a na
okrajích lesů. Ve své domovině kvete tento keř téměř po celý rok a dorůstá do výšek tří metrů.
Trvalkový záhon patří také k náročnějším prvkům zeleně. Oproti letničkám však nepotřebují trvalky tak intenzivní
péči a na záhonu rostou více let. Trvalkový záhon je zpravidla funkční po dobu 8 až 10 let, následně je pak vhodné
záhon obnovit - zmladit stávající rostliny, popřípadě přesadit a dosadit nové. Trvalky jsou tedy víceleté nedřevnaté
rostliny, které během svého života několikrát kvetou a plodí. Převážná většina trvalek přečkává zimu pod povrchem
díky podzemním orgánům, například srdcovka, čechrava či denivka. U některých trvalek zůstávají přes zimu i nadzemní
části rostliny, takovým trvalkám pak říkáme stálozelené a patří mezi ně například bergénie a metlice.
Smíšené záhony mohou být založeny jako kombinace letniček, trvalek, cibulovin a hlíznatých rostlin, popřípadě se
doplňují i výsadbami nízkých keřů.
V rámci obnovy lázeňského parku byl nově založen smíšený záhon
před budovou Kněhyně (vpravo), který tomuto domu vytváří při
pohledu z centrální části parku pestrou podnož. Prvním zásahem do
místa budoucího záhonu bylo snížení výšky stávajících tisů, které
tvořily pohledovou bariéru mezi budovou a parkem. Vysoké tisy
také působily příliš ponuře. Snížením tisů došlo k otevření fasády a
k proslunění a zpříjemnění tohoto prostoru. Záhon pod stávajícími
tisy je směsicí trvalek a nízkých keřů. Na strmém svahu se uplatňují
převážně stálozelené rostliny, stávající břečťan a nově vysazené
barvínky, čemeřice a bergénie. Na opačné straně tisů je v rovném
terénu založen trvalkový záhon, jehož druhové složení je zvoleno
tak, aby v záhonu po dobu vegetace stále něco kvetlo.
V dalším pokračování se budeme věnovat moderně pojatému záhonu u parkoviště pod budovou Apartmánového
domu Lara, který je založen jako smíšený záhon s vyšším stupněm autoregulace.
9
Kolektiv kuchyně našeho rehabilitačního centra čítá
celkem 16 kolegyň a kolegů, takže když se na
společný výlet vydají čtyři z nich, je to vlastně celá
čtvrtina. (Na snímku zleva Magda Maralíková,
Lenka Štefková, Jaroslava Špačková a Vladimír
Vaněk). To je na první počin tohoto druhu docela
slibné. V redakci Fontány jsme také rádi za to, že se
hlavní fotograf výpravy Vladimír Vaněk rozhodl
podělit o snímky z jejich červnového výletu také
s námi ostatními. „Bylo tam prostě krásně. Příroda
Roháčů je nádherná“, lapidárně shrnul svoje
zážitky, když jsme se ho ptali na podrobnosti. Snad
jen pro úplnost dodejme, že
pátým členem expedice byl
Jakub Štefek, výletníci strávili
v Roháčích dva dny, většinou se
pohybovali v nadmořských
výškách kolem dvou tisíc metrů
a zdolali například Volovec,
Ostrý Roháč a Hrubou Kopu.
Je vidět, že hodně našich
zaměstnanců je v horách stejně
doma, jako na svém pracovišti.
Zprávu o výpravě celého
kolektivu jedenácti sestřiček a
ošetřovatelek oddělení R3 v LD
Dr. Storcha na Radhošť jsme
přinesli vloni v říjnu.
Přidá se někdo další?
Foto vpravo dole:
Pohled z vrcholů Roháčů
na okolní hory je opravdu
impozantní
10
SAMÉ GRATULACE
 Pomaturitní specializační studium v oboru aplikované
fyzioterapie úspěšně po čtyřech letech ukončily tři naše
fyizoterapeutky (na horním snímku zleva Eva Švrčková,
Svatava Syptáková, gratulující vedoucí oddělení
rehabilitace Dobroslava Havránková a Michaela Švejdová).
Zvýšenou kvalifikací a novými vědomostmi a dovednostmi
prospějí jistě svým pacientům, ale také našemu
rehabilitačnímu centru. Kvalifikaci a kvalitu zdravotnického
personálu pozorně sledují zdravotní pojišťovny a hodnotí ji
při pravidelném personálním auditu, jehož výsledek má
například vliv na výši platby za ošetřovací den. Gratulace
ke studijnímu úspěchu kolegyň je tedy rozhodně na místě.
 Na pravidelné pracovní schůzce oddělení rehabilitace
došlo také na gratulaci k životnímu jubileu fyzioterapeutce
Marii Zemanové (na prostředním snímku vlevo). Penze jí
nijak na pracovním elánu neubrala, i nadále pomáhá všem
pacientům, kteří se jí dostanou „do rukou“. Na oddělení
rehabilitace bývalé nemocnice nastoupila v roce 1969,
v roce 2000 přešla do BRC. Takže ani nespočítáme, kolika
pacientům za tu dobu pomohla. Bylo jich opravdu hodně.
 Marie Pavlátová (v popředí) se loučila při
odchodu do penze se svými kolegyněmi a se
staničními sestrami. V příjmové kanceláři BRC
pracovala od jeho založení v roce 2000 (v roce
1994 nastoupila do bývalé nemocnice jako
zdravotní sestra, od roku 1999 pracovala jako
odborný referent pro zpracování dat ZP). Do
penze se těšila, a tak bylo její rozloučení docela
radostné.
Zleva doprava: Hana Adamcová,
Marcela Rygolová, Radka Mičulková,
Anna Hirmanová, Anna Mičková, Miroslava
Švarcová, Marie Pavlátová, Věra Machálková hlavní sestra, Stanislava Česlarová, Růžena
Rožnovská a MUDr. Milan Bajgar, ředitel BRC.
Z DOPISŮ VEDENÍ PODNIKU
Setkala jsem se vždy s pochopením
a s hodně dobře odvedenou prací
Přijela jsem po operaci ramene - hybnost pravé ruky byla velice špatná. Věřila jsem, že mi tady pomůžou. A vůbec
jsem se nezmýlila. Díky mnoha procedurám, které mi napsala milá paní doktorka Bajgarová a paní primářka
Jurová, se hybnost ruky začala zlepšovat. Všechny procedury byly prováděny vždy s úsměvem a ochotou, ale
nejvíce mi pomohla fyzioterapie. Všechny fyzioterapeutky LD Kněhyně jsou opravdu jedničky. Se mnou cvičila
Jana Křepinská, Svaťa Syptáková a Lucka Pacherová. Ať zamíchám pořadím, jak chci, všechny tři jmenované jsou u
mě na prvním místě. Jejich vysoce profesionální práce, hezký a milý přístup k nám, nemocným, mi opravdu
pomohla. Někdy, v dobrém slova smyslu, trošku potrápily, ale to k tomu patří a musí to být. Porovnám-li hybnost
ruky, když jsem přijela, s tím, jak odjíždím - je to velké zlepšení. Chci jim za to moc poděkovat. Setkala jsem se
vždy s pochopením a hodně dobře odvedenou prací lékařek i všech sestřiček pod vedením paní vrchní Mirky
Švarcové a vůbec celého kolektivu LD Kněhyně. Nemůžu rovněž opomenout dobré jídlo, které vždy bylo podáváno
s přáním dobré chutě. Též ubytování bylo na vysoké úrovni. O to vše byl pobyt tady ještě příjemnější a patří Vám
všem ještě jednou velký dík. Budu-li mít možnost opětné rehabilitace, ráda bych se sem vrátila.
Spokojená pacientka LD Kněhyně Pavla Kuncová, Frýdek-Místek
11
Houslistka, zpěvačka a skladatelka Iva Bittová má velmi pestrý
koncertní program už mnoho let a nechybí v něm doslova žádný
světadíl. 10. července sólové vystoupení v Praze, 13. s dětským
sborem na Hukvaldech, 17. na jazzovém festivalu v Norsku, 18.
v Praze na festivalu - a tak podobně můžete na jejím webu
listovat „donekonečna“. Když vystupuje na Moravě, dá se ale
vsadit na to, že si pár dní vyhradí na odpočinek a rehabilitaci u
nás. O své lásce k Čeladné a o spokojenosti s našimi službami
mluví velice spontánně a při každé příležitosti. Ten, kdo ji nezná,
by si mohl myslet, že máme s Ivou nějakou tajnou dohodu. Ale
nemáme. Ona se prostě netají s tím, kde jí je dobře. Například
na lavičce v parku před Apartmánovým domem Lara. Tak, milá
Ivo, přejeme hodně krásných koncertů a nashledanou příště...
Velké poděkování patří všem z restaurace U Sestřiček
V době od 5. května do 2. června 2014 jsem byla v Beskydském
rehabilitačním centru na rehabilitačním pobytu a chtěla bych touto cestou poděkovat všem zaměstnancům,
kteří se o nás vzorně starali. Byl to pan MUDr. Zajonc, sestřičky na oddělení, všechny sestřičky na
procedurách. Také velké poděkování patří všem z restaurace U Sestřiček, kdy i v době rekonstrukce
restaurace se velmi vzorně starali o naše hladové žaludky. Poděkovat je také třeba i uklizečkám, které se
staraly, abychom měli kolem sebe vždy čisto. Děkuji všem za profesionální a milý přístup k nám, pacientům. A
bude-li mi to umožněno, tak bych si k Vám znovu a již po páté přijela léčit svoje bolavá záda. Je u vás
opravdu krásně, a proto se k vám ráda vracím.
Zdenka Bosáková, Frenštát pod Radhoštěm
Tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí v srpnu:
Mgr. Anna Biolková - lázně
Radka Vávrová - R8
MUDr. Roman Dudys
Jana Zemanová - R3
v září:
Lubica Jílková - R8
Petra Andrýsková - lázně
Magda Kuchařová - lázně
Martina Blažková - R3
Dáša Kuttlerová - R7
Ilona
Galatíková - lázně
Lubomír Machálka - správa
Bc. Eva Geryková - lázně
Martina Murasová - R2
Sylva Káňová - kuchyně
Bc. Jan Neuwirth - lázně
Mgr.
Lenka
Machálková - správa
MUDr. Michaela Plucnarová
Mgr. Monika Oprštěná - R3
Miroslava Pustková - R9
Zdeňka Pavlicová - obchod
Marcela Magdalena Růžičková - R8
Silvie Švrčková - lázně
MUDr. Zdeněk Soška
Michaela Tomšíková - R9
Silvie Strnadlová - lázně
Miroslava Tyčová - kuchyně
Jitka Štulcová - R8
Alice Vlčková - R9
Radoslava Uličníková - lázně
Lenka Zahradilová - R1
Ivana Vaňková - R7
Čeladenská FONTÁNA.
Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová.
Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková. Adresa redakce: BRC, 739 12 Čeladná 42.
Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál.
Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail.
Toto číslo vyšlo v červenci 2014 v nákladu 700 výtisků.
12
Download

ZDE - Beskydské rehabilitační centrum