2 / 11
Společenství
Společenství
2/11
Květnonedělní
„Je lepší s Pánem kříž sdílet než kříž jen pozorovat.“ - sv. František Saleský
OBSAH:
POŘAD BOHOSLUŽEB O VELIKONOCÍCH…………………………..2
PLÁN AKCÍ NA JARO……………………………………………………..3
OHLÉDNUTÍ ZA MANŽELSKÝMI VEČERY………………………….11
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email: [email protected]
-1-
2 / 11
Společenství
Velikonoce
Velikonoce jsou nejvýznamnější svátky křesťanů, spojené s památkou umučení a vzkříšení
Krista po jeho smrti na kříži. Vzkříšení Ježíše je pro nás centrálním bodem víry. Smrt už
není konec, ale začátek nového života. Proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil
nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. To je
jistota víry! Chtěli bychom vám, ústy toho, kdo už zakouší tuto jistotu, popřát:
NEBOJTE SE!
Existuje Někdo, kdo drží v rukou osudy tohoto pomíjivého světa, kdo má v rukou klíče
od smrti a podsvětí, kdo je alfou a omegou.
A tento Někdo je Láska. Jen on se může plně zaručit za slova: „Nebojte se.“
(Jan Pavel II.)
Ze srdce vám všem, havířovským farníkům přejeme a vyprošujeme toto velikonoční
„NEBOJTE SE“ od Zmrtvýchvstalého, do všech těžkostí, které prožíváte.
o. Marcel a o. Karel
Pořad bohoslužeb o Velikonocích
SV. ANNA
SV. MARKÉTA
Zelený čtvrtek
Památka večeře Páně 17.30 h.
Zelený čtvrtek
Památka večeře Páně
16.00 h. Špluchov 18.00 h. Markéta
Velký pátek
Velkopáteční obřady 17.30 h.
po obřadech křížová cesta v přírodě
Velký pátek
Velkopáteční obřady
16.00 h. Markéta
Bílá sobota
Možnost adorace u Božího hrobu
Velikonoční vigilie 20.30 h.
Bílá sobota
Možnost adorace u Božího hrobu
Velikonoční vigilie
19.00 h. Markéta
Velikonoční neděle
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
8.00 h. 10.00 h. 17.30 h.
Velikonoční neděle
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
9.00 h. Markéta 11.00 h. Špluchov
Velikonoční pondělí
Pondělí v oktávu velikonočním
8.00 h. 10.00 h.
VEČERNÍ NENÍ
Velikonoční pondělí
Pondělí v oktávu velikonočním
9.00 h. Markéta (polsky) 11.00 h. Špluchov
***********************************************
Velikonoční vigilie patří k velikonoční neděli. Obřady tedy (v souladu s nařízením
biskupa) nemají začínat před západem slunce. Proto prosím přijměte u sv. Markéty
pozdější začátek, než jste zvyklí.
*********************************************************************************************** ************
SV. JAN BOSKO
Zelený čtvrtek
Velký pátek
Bílá sobota
Velikonoční neděle
Velikonoční pondělí
16,30h
16,30 h
20,00 h
8,30 h a 10,15 h, v kapli P.Marie Pomocnice křesťanů v 7,00 h
8,30 h
-2-
2 / 11
Společenství
Bohoslužby ve farnosti sv. Jana Křtitele v Havířově - Prostřední Suché
Zelený čtvrtek
Památka večeře Páně
16.30 h.
Velikonoční neděle
Neděle Zmrtvýchvstání Páně
8.45 h.
Velký pátek
Velkopáteční obřady a adorace u „Božího
hrobu“ - 16.30 h.
Bílá sobota
Velikonoční vigilie - Svěcení ohně,
velikonoční svíce, vody, čtení, atd. - 18.00 h.
Velikonoční pondělí
Pondělí v oktávu velikonočním
8.45 h.
Požehnané velikonoční svátky přejí všem od srdce
ThDr. Milan Adámek, farář
Mgr. Jan Szymurda, jáhen
Zapište si, co chystáme:
DUBEN
Pondělí 11.4. – návštěvy nemocných v rodinách (dopoledne)
Čtvrtek 14.4. – pastorační rada (sv. Anna 18.15)
Pátek 15.4. – přednáška o. Tomáše Mlýnka o okultismu a přístupových cestách zla (sv.
Anna 18.15)
Sobota 16.4. – předvelikonoční úklid sv. Markéta (mládež)
Neděle 17.4. – zpívané pašije při mši (Bludovice, Špluchov, sv. Anna-večerní)
Úterý 19.4. – zpovědní den sv. Anna (8.00-12.00; 14.00-18.00)
Pátek 22.4. – křížová cesta mládeže v přírodě (19.00)
Neděle 24.4. – žehnání velikonočních pokrmů (při dopoledních mších)
Sobota 30.4. – mše sv. v domově důchodců (9.00)
KVĚTEN
Sobota 7.5. – výlet mládeže děkanátu na Skalku
Neděle 8.5. – pouť rodin na Mariahilf
Pátek 13.5. – přednáška o. Jana. Linharta o poutích po světě – pak beseda s mládeží (sv.
Anna 18.15)
Úterý 17.5. – pouť seniorů k P. Marii
Sobota 21.5. – pouť mládeže do Starého Bohumína
– mše sv. v domově důchodců (9.00)
Pátek 27.5. – Noc kostelů (sv. Anna 17.30) – viz.str.5
Sobota 28.5. - neděle 29.5. – víkend na faře pro děti připravující se k prvnímu sv. přijímání
Neděle 29.5. – dětský den na faře v Bludovicích (15.00)
ČERVEN
Sobota 4.6. - 1. sv. zpověď dětí (sv. Anna 9.00)
Neděle 5.6. – 1. sv. přijímání dětí (sv. Anna 10.00)
Sobota 11.6. – modlitební vigilie před Sesláním Ducha Sv. (sv. Anna 21.30)
Neděle 19.6. – Poznej jinou církev – setkání v Evangelickém sboru Prostřední Suchá
(15.00)
-3-
2 / 11
Společenství
Pod italským sluncem – Kdo tam?
Složky se jmény, obrázky s modlitbou, tužku i mini cestovní kropáč už máme
nachystané. Ještě štolu. Na chvíli se zastavit před svatostánkem: „Pane Ježíši, buď
s námi i s rodinami, ke kterým jdeme,“ a už jsme z katedrály venku. Naposled si
podáváme ruce s donem Paolem a donem Andreou, don Italo ujde ještě pár kroků se
mnou, pak se rozdělíme. Naštěstí mě ještě provází Francesco, hlídač z katedrály,
a ukazuje mi adresy. Bez něj bych byl ve středověkých uličkách Orvieta ztracen. Začíná
další postní odpoledne s jasnou kněžskou náplní: žehnání domů a bytů.
Zakořeněné tradice je třeba respektovat. A tak zazvonit, počkat, až se z domofonu
ozve: „Kdo tam?“ Představit se. Vstoupit. Pomodlit se předepsanou modlitbu. Pokropit
přítomné i byt svěcenou vodou. Nechat obrázek. Nemocných se zeptat, zda nechtějí
přinést svaté přijímání. Popřát požehnané Velikonoce a odejít. Kdysi jistě úctyhodný
zvyk, možnost pro faráře obejít svou malou farnost, setkat se s domácím prostředím
svých farníků a společně prosit o Boží požehnání v dobách, kdy lidé o Boží požehnání
stáli a měli za to, že na Božím požehnání závisí jejich život, ten obyčejný, každodenní.
Dnes je stejná činnost mnohem pestřejší, aspoň pro kněze. Za jedno odpoledne zažije
různé formy přijetí i nepřijetí. Od krásných setkání plných lidskosti či víry, přes setkání
chladná a formální až po neotevření, nepochopení či zcela „náhodné“ sypání smetí na
hlavu. Ale není se co divit. Farnosti jsou dneska tak velké, že by farář sám nedělal celý
rok nic jiného, než žehnal, a tak si zve ku pomoci kněze studenty z Říma. Příchozí kněz
je velká úspora času, ale on nezná domácí a domácí neznají jeho. Návštěva postrádá
obyčejný lidský význam. Modlitba žehnání, která se modlí, je krásná, plná andělů a
Nejsvětější Trojice, ale střílí vysoko nad každodennost současných rodin a nad samotu
tolika lidí bez rodiny. A navíc, co je to to požehnání a k čemu nám může být dneska
dobré?
Těžko soudit italské zvyky českou hlavou. Ta na to nemá potřebné buňky. Jedna
věc mě ale na žehnání bytů stále okouzluje. Ten přechod z venku dovnitř. Zvlášť
v Orvietu. Zvenku šedivé staré domy a domečky porůznu poslepované jeden na druhý.
Zevnitř krásné byty, moderní, či historické, každý se svou vůní, atmosférou, převládající
barvou, výzdobou, zvířenou. Uvnitř jsou lidé staří (ti nejvíc), mladí, děti (zřídka), těžce
nemocní, mentálně postižení. Střední generace je většinou ještě v práci. Vstoupit do
svého bytu nebo domu je ta nejsamozřejmější věc na světě. Udělat krok za cizí dveře
znamená vstoupit do neznámého a vystavit se nejistotě a překvapení.
Někdy je postní doba vysvětlována jako velký vnitřní úklid před nesmírně
důležitou návštěvou – přijde Kristus. Má to co do sebe. Kéž bychom si navykli dělat
v sobě pořádek často a pořádně. Nicméně po letošním obcházení a žehnání mě napadá,
jestli právě začínající Velikonoce nejsou taky o tom, že vyjdeme ze sebe a vstoupíme za
cizí dveře, ty Kristovy. Za nimi je večeřadlo, ukřižování, sobotní ticho a nedělní prázdný
hrob. To nejzvláštnější ale je, že bez ohledu na to, jaký dojem na nás Kristův „bejvák“
udělal, nechce se po nás, abychom se po chvíli poroučeli, poděkovali za přijetí a odešli
do svého, ale abychom v tom Kristově zůstali. Dokonce navěky.
o. Petr Smolek
ss
-4-
2 / 11
Společenství
Noc kostelů 2011
Farnost sv. Anny se letos zapojí do významného projektu „Noc kostelů“. Akce
proběhne v pátek 27. května v prostorách kostela sv. Anny od 17.30 do pozdních
nočních hodin.
Cílem projektu je navázat na celorepublikovou akci stejného názvu, která se koná
v různých městech a obcích po celé ČR. Akce se těší díky své originalitě vysoké účasti
návštěvníků. Cílem je nabídnout široké veřejnosti možnost nezávazného přiblížení ke
křesťanství, ať už prostřednictvím hudby, umění, diskuzí či prožitku. Návštěvníci si
mohou díky prezentaci kostela zvýšit podvědomí o jeho historii, významu a funkci.
Hlavním místem projektu v Havířově je kostel sv. Anny. Kostel bude slavnostně
otevřen pro širokou veřejnost v podvečer 27. 5. v 17. 30 h slavnostním zahájením, po
kterém bude následovat mše svatá a ukázka sakrálních prostor kostela. Základní
myšlenkou projektu „Noc kostelů“ je pozvání všech lidí dobré vůle ke společnému
setkání. Tato akce svým charakterem je v našem městě ojedinělá a zaslouží si svou
patřičnou pozornost. Významným přínosem totiž považujeme identifikaci obyvatel
s místem jejich života, města Havířova, zvýšení podvědomí o kulturních hodnotách
regionu a také zvýšení informovanosti o roli církve jako podstatném tvůrci duchovních
a kulturních hodnot.
Program:
17.30
18.30
19.15
20.00
20.30
21.00
22.00
23.00
24.00
Slavnostní zahájení, mše svatá
Odborná prohlídka kostela, včetně věže a dalších sakrálních prostor
Pozdní večerníček pro děti – program pro nejmenší
Vystoupení Scholy kostela sv. Anny
Módní přehlídka – co je právě „in“ aneb co se nosí v kostele
Vystoupení souboru Canticorum – pod vedením Vítězslava Soukupa
Zamyšlení nad biblickými texty – pastor ThDr. Vladislav Volný
Duchovní kreace
Závěrečný program: adorace, požehnání městu, modlitba za město
Změna v programu vyhrazena.
V rámci doprovodného programu proběhne výstava papeže Jana Pavla II. v návaznosti na
jeho beatifikaci 1. května v Římě. Výstava potrvá do 12. června.
V průběhu celého večera je zajištěno občerstvení v knihovně.
Všichni jste srdečně zváni!
Bližší informace naleznete
www.farnosthavirov.cz
na www.nockostelu.cz nebo na stránkách farnosti
koordinátorka Noci kostelů v Havířově Dagmar Černochová
-5-
2 / 11
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ
- 1. svaté přijímání - Otec Marcel provází děti, které přistoupí letos poprvé ke sv.
přijímání, intenzívní duchovní přípravou k přijetí této svátosti. Prezenční tablo s jejich
fotoportréty se nachází v blízkosti oltáře. (Symbol stromu znázorňuje církev a v blízkosti
jeho kořenů vyrůstají malé stromečky.) Shromážděné svíce jsou jejich křestní svíčky,
čekající na zažehnutí... Jako příslušníci farního společenství věnujme dětem, které se
chystají na tuto důležitou událost, naši přímluvnou modlitbu.
- Tříletá příprava na Cyrilometodějské jubileum - Společným pastýřským listem
českých a moravských biskupů, který se četl při 1. neděli postní 21. 2. 2010, zahájila ČBK
přípravu na jubileum v r. 2013, kdy si připomeneme 1150. výročí příchodu sv. Cyrila
a Metoděje na naše území. Každý rok bude zaměřen na určité téma a křesťanské ctnosti.
V letošním roce si připomínáme svátost křtu, vyvrcholením bude obnova křestního slibu
o Velikonocích. (Ke křtu se váže prohloubení ctností: odvaha patřit Kristu, křesťanská
identita, statečnost a věrnost). Příštím rokem bude zdůrazněno biřmování a v r. 2013 svátost
eucharistie. Jubileum má i celospolečenský kulturně-historický rozměr, o čemž svědčí
i vytvoření přípravné komise Senátu Parlamentu ČR.
- Rok sv. Anežky - Mší sv. v kostele sv. Františka z Assisi v Praze zahájil 2. března Mons.
Dominik Duka „Rok sv. Anežky“. V letošním roce si připomínáme 800. výročí narození
této naší světice, význam její osobnosti přiblíží i mezinárodní vědecká konference
připravovaná Katolickou teologickou fakultou UK. 25. 11. bude zahájena výstava „Svatá
Anežka Česká - princezna a řeholnice“ v prostorách kláštera sv. Anežky České, na její
realizaci se podílí Arcibiskupství pražské a Národní galerie v Praze. (ČBK ji zvolila také za
patronkou letošního roku 2011 v rámci příprav na Cyrilometodějské jubileum v r. 2013).
- Bohoslužba za zakladatele Ostravy - 20. 2. se v katedrále Božského Spasitele konala
mše sv. za biskupa Bruna ze Schauenburka, zakladatele Ostravy, od jehož smrti r. 1281
uplynulo 730 let. Papež Inocenc IV. v r. 1245 jej jmenoval biskupem v Olomouci, který se
stal jednou z největších osobností dějin moravské církve. (Vliv biskupství posílil výstavbou
četných hradů, založil Místek, Kroměříž, Uherské Hradiště. Zřizoval nové děkanáty,
obnovoval staré, založil arcijáhenství v Opavě. Z r. 1267 pocházejí první záznamy o osadě
Ostrava. Jeho schopnosti se uplatnily i v politických záležitostech, po smrti krále Otakara
II., kterému dělal rádce, jej následně Rudolf Habsburský pověřil správou severní Moravy).
Slavnostní liturgii celebroval Mons. F. V. Lobkowicz také za požehnání pro obyvatele
tohoto kraje.
- Výlet dětí na Svatý Kopeček - 17. 3. se skupinka dětí z naší farnosti s doprovodem,
v čele s o. Karlem, vypravili na Svatý Kopeček. Jarní počasí příliš nepřálo, ale i tak prožili
všichni příjemné chvíle na mariánském poutním místě. V jeho okolí si také zahráli
připravenou hru a pak následovala návštěva olomoucké ZOO.
- Duchovní obnova - 18. 3. páteční mší sv. začala v havířovské farnosti postní duchovní
obnova, kterou vedl kaplan České armády P. Kamil Vícha. Po bohoslužbě následovala
přednáška o jeho pobytu ve vojenské misi v r. 2010. S účastníky besedy se podělil o své
zážitky z Afganistánu, vyprávěl o činnosti naší jednotky na základně v Logaru, která plní
různé úkoly, zejména při zabezpečování rekonstrukčního týmu v rámci obnovy země.
Sobotní program pokračoval v kostele sv. Markéty v Bludovicích přednáškami s postními
tématy a zakončení proběhlo opět u sv. Anny večerní adorací s duchovním zamyšlením.
-6-
2 / 11
Společenství
- 22. Katolická charismatická konference - Další ročník Katolické charismatické
konference, kterou pořádá Hnutí obnovy v Duchu svatém, se uskuteční 6. - 10. 7., a to opět
v Brně. Letošní motto zní: „Udělejte vše, co vám řekne“ (Jan 2,5). V rámci pestrého
programu čtyřdenního setkání věřících, na něž přijíždí mnoho účastníků ze všech našich
diecézí i ze Slovenska, se budou konat mše sv., duchovní přednášky, ranní chvály, adorace.
V nabídce je také kulturní program a pro děti je připravena paralelní dětská konference.
Jako přednášející vystoupí tradičně P. Vojtěch Kodet, o. Aleš Opatrný, také o. Marek Orko
Vácha, MUDr. Marie Svatošová a jako hlavní host se představí P. Raniero Cantalamessa,
papežský kazatel. (Další informace a přihlášky na www.cho.cz).
- Missa Chrismatis - Na Zelený čtvrtek 21. 4. v 9:00 hod se v ostravské katedrále koná
slavnostní liturgie se svěcením olejů a obnovou kněžských slibů. Celebruje o. biskup spolu
s kněžími ostravsko-opavské diecéze. Všichni věřící jsou zváni na toto bohoslužebné
shromáždění, jímž se v církvi otevírá slavení velikonočního třídenní.
Z.K.
POMOC CHARITY
Zemětřesení v Japonsku
Velká přírodní katastrofa, jejíž silné zemětřesení a následná vlna tsunami zasáhly území
Japonska, přinesla tisíce obětí na životech. Na 400 000 obyvatel přišlo o své domovy a
následně milióny lidí byly dočasně evakuovány v důsledku havárií v atomových
elektrárnách na severu země, materiální ztráty jsou nedozírné. Předseda ČBK a pražský
arcibiskup Dominik Duka vyzval věřící k modlitbě za oběti a k solidaritě s postiženými.
Sdružení Česká katolická charita ve spolupráci s japonskou Charitou (Caritas Japan)
a mezinárodní organizací Caritas Internationalis připravuje pomoc Japonsku a otevřela
sbírkové konto Charity u České spořitelny: č.ú. 55660022/0800, variabilní symbol 135. Lidé
mohou přispívat i zasláním SMS ve tvaru - DMS CHARITACR na číslo 87777.
------------------------------------------------
Ozbrojený konflikt v Lybii
Pozornost světové veřejnosti se zaměřuje také na Lybii, z níž v důsledku ozbrojeného
konfliktu prchají tisíce civilistů na bezpečnější území sousedních států. Do pomoci obětem
tohoto konfliktu se zapojily dva mezinárodní týmy Caritas Internationalis, jeden působí na
lybijsko-tuniské hranici a druhý na lybijsko-egyptské hranici, uprchlíkům jsou poskytovány
především potraviny a voda.
Sbírkové konto i pro oblast severní Afriky na pomoc obětem lybijské krize: 55660022/0800,
variabilní symbol 181 (Egypt, Lybie Tunisko).
Z.K.
********************
KŘÍŽOVÁ CESTA
Bohumil Pavulok
nad spící zahradou i nebe zkrvavělo.
Pán marně na kříž přibít dá své tělo?
Vždyť ďábel posměšně tu syčí,
on všechno stvoření až do atomů zničí.
- Utrpení v Getsemanech
I zvony z Nagasaki lkaly v Getsemanech
a děti, děti v náručí ohně pochované!
Tajfúny válek přes oceán let
Spasitel slyší hrůzně dorážet,
Noc temná, propadlá do vesmíru,
úplňkem měsíce chce chránit naši víru,
-7-
2 / 11
Společenství
že oko Boha Otce dobře vidí
ta muka Syna vlastního
i nejmenšího z lidí.
---------------------------------------
Všichni a každý sám!
Zpovzdálí, jako vždy,
každý sám
přihlížíme, nasloucháme,
slinou zajídáme nevyřčený zmatek.
Do koktavé řeči kladiva
nám neodbytně zaznívá:
Vyšel rozsévač, aby rozséval -
- Kristus bičován
Nepřehledný dav otroků
v podpalubí života naší planety
nasycen hladem a žízní,
pokořen Bohem, lidmi prokletý
na galérách a v galejích
dob dávno minulých,
staletí příštích,
ten dav a každý v něm,
nad nímž bič zloby sviští,
to jsi i Ty,
Tvé živé rány,
Ježíši spoutaný,
bezcitně bičovaný.
------------------------------------------
Jeho ruce šly před Ním,
žehnaly a pobízely:
Pravím ti, dívko, vstaň!
Lazare, vyjdi z hrobu ven!
Blátem potíraly oči slepých,
podávaly hojnost chleba a ryb
a pohladily vinný kmen.
Evangelium lásky
na mrtvé dřevo přibíjí kat.
Co můžem, Pane, bez tvých rukou
rozdávat?
---------------------------------------------------
- Kristus odsouzen na smrt
Bosýma nohama
na řežavém uhlí
Chodívá Pravda.
Nemoudrá dívenka
s Bohem vždy sama,
Johanka z Arcu.
- Ukřižování
Kříž zaklíněn v zemi.
Dokonáno.
Poselství posledních vět.
Tělo, zlomená svíce,
kopí otevírá bok,
krev s vodou skrápí zem.
Království Izraele ztroskotáno.
Přibité ruce objímají svět.
Korunovační klenoty:
trnová koruna, hřeby a kříž,
nejdražší diadém.
Na dvorech satrapů,
velerad kněží,
ve stínu katedrál,
pyšných, z kamene,
před soudy
zpupných babylonských věží,
pranýřem cejchovaná,
vítězná v boji,
navěky s Tebou, Ježíši,
před Piláty stojí.
-------------------------------------------------
Šest tisíc otroků z Via Appia
a bezpočet přibitých
na hradební vrata smrti
bajonety, meči a dýkami
a těch, co zůstali viset
na ostnatých drátech front,
všichni jsou s nevěřícím Tomášem
až do konce světa zváni
do Kristových ran.
- Kristus přibíjen na kříž
Lebka, smetiště těl.
Až sem jsme došli.
Všichni.
Živí i mrtví,
přítel - nepřítel,
novorození i skrytí
v lůně svých matek.
Až na dno lidské bídy
a nespravedlnosti
sestoupil v Synu náš Bůh a Pán.
(úryvek z básně)
-8-
2 / 11
Společenství
APOŠTOLÁT MODLITBY
DUBEN
Všeobecný úmysl: Aby církev věrohodným hlásáním evangelia předkládala dnešním lidem
důvody ve prospěch života a naděje.
Misijní úmysl: Aby misionáři hlásáním evangelia a svědectvím života přinášeli Krista všem,
kdo jej ještě neznají.
Národní úmysl: Aby nezrušitelné duchovní znamení, které svátost křtu dává pokřtěnému,
nás neustále posilovalo v úkolu vydávat svědectví našemu Spasiteli.
KVĚTEN
Všeobecný úmysl: Aby ti, kdo pracují v médiích, ctili pravdu, solidaritu a lidskou
důstojnost.
Misijní úmysl: Aby Pán pomáhal církvi v Číně vytrvat ve věrnosti evangeliu a růst
v jednotě.
Národní úmysl: Za všechny nepokřtěné, kterým různé důvody brání otevřít se Božímu
pozvání, aby nalezli v církvi pochopení, vstřícnou pomoc a laskavé přijetí.
ČERVEN
Všeobecný úmysl: Aby kněží prožívali své sjednocení s Ježíšovým srdcem a svědčili
o starostlivé a milosrdné Boží lásce.
Misijní úmysl: Aby Duch svatý dával v našich společenstvích vyrůstat početným
misionářským povoláním ochotným plně se zasvětit šíření Božího království.
Národní úmysl: Za ty, kdo připravují katechumeny ke křtu, za kněze, jáhny, rodiče, kmotry
a katechety, aby se příkladem svého života stávali platnými nástroji Ducha svatého
a prostředníky Bohem nabízené milosti.
(www.jesuit.cz)
PŘEČETLI JSME...
Není trní bez růže (Rozhovor s Karlem Pilíkem) - Aleš Palán, vydalo Karmelitánské
nakladatelství, 2007.
Mons. Karel Pilík (1918-2007) patřil ke generaci kněží, jež vyrůstala za I. republiky a která
v plné síle zakusila komunistickou perzekuci církve v naší zemi. Knížka je přepisem jeho
rozhovorů s redaktorem Alešem Palánem a předmluvu napsala sama Chiara Lubichová,
zakladatelka Hnutí fokoláre. (V Itálii ve vypjaté době II. světové války se skupina věřících
žen i dívek začala sdružovat k modlitbě, ošetřovat raněné a pomáhat lidem v nouzi. Hnutí se
pak v průběhu let rozšířilo do všech kontinentů.)
První kapitoly vyprávějí o starostlivých rodičích a téměř idylickém dětství za přítomnosti
jeho prarodičů na venkově. Otec Pilík popisuje svá pražská školní a studentská léta,
i podrobení se otcovu přání odchodem na medicínu. Postupující konverze jej však nakonec
přivedla do vysněného semináře. V r. 1940 za souhlasu německých úřadů odejel spolu se
dvěma jinými kandidáty na studia teologie do Říma. V knize líčí útrapy válečného života
obyvatel, i rozporuplný postoj k fašistickému vedení země a svými osobními vzpomínkami
dokládá evangelijní přístup církve k příslušníkům židovského národa. Jsou zde
zaznamenány zážitky se spolužáky Karlem Otčenáškem, Jiřím Reinsbergem, neopomněl ani
lidsky vzácné profesory, kteří jej připravovali na cestu kněžství. Vzpomíná na krásu
-9-
2 / 11
Společenství
i oblíbená historická zákoutí „věčného města“ a na první dojmy při začátcích své kněžské
dráhy, kterou prožíval stále v emigraci. Po osvobození následuje návrat do vlasti a zapojení
do života místní církve. Přichází do farnosti Dolní Bělá a posléze byl povolán k obnově
konviktu v Příbrami. Od r. 1950 se skrýval před orgány StB, v r. 1953 byl zatčen
a odsouzen na 12 roků pro údajnou špionáž. V komunistických kriminálech strávil 7 let,
v r. 1960 byl propuštěn a pracoval jako dělník ve skladu, kde mohl alespoň tajně působit.
Teprve v r. 1968 se vrátil opět do pastorace a byl ustanoven farářem v Praze-Karlíně.
(Farnost se stala ohniskem šíření Hnutí fokoláre. P. Pilík se dlouhodobě zajímal o jeho
působení, navazoval kontakty s představiteli tohoto hnutí v tehdejší NDR.) Rok po
sametové revoluci v r. 1990 nastoupil jako rektor obnoveného semináře v Praze, po krátký
čas byl také rektorem koleje Nepomucenum v Římě. Jako významného církevního
představitele jej v r. 2002 prezident Václav Havel ocenil medailí „Za zásluhy“. Z knihy
vyzařuje jeho odevzdanost, pokora a radost z Boha i Božího vedení v životě jeho i mnoha
dalších lidí, s nimiž se potkal...
Tajemství velikonoční radosti - Anselm Grün, vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2002.
Benediktinský mnich Anselm Grün je oblíbeným autorem také u českých čtenářů. Napsal
celou řadu duchovních knih, v nichž se zamýšlí nad osobní spiritualitou a současně proniká
do oblasti hlubinné psychologie člověka. Věřícím je obecně známa spíš „křížová cesta“ než
„cesta vzkříšení“, v této své publikaci přináší 50 duchovních inspirací pro celou dobu
velikonoční. Na každý den vybral jeden úryvek evangelia popisující velikonoční události a
z něj na každý den v týdnu vyvolil jeden symbol nebo postavu, kterou se snaží přivést do
naší konkrétní životní situace. Jednotlivé dny této liturgické doby mohou být takto
inspirovány nějakým obrazem, s nímž lze náš život vidět jinýma očima a prožívat jinak.
O obsahu napoví názvy kapitol: Oslava vzkříšení, Setkání se Vzkříšeným, Marie z Magdaly,
V Tomášově škole, Ranní hostina se Vzkříšeným, Vzkříšení a nanebevstoupení, Čekání na
Ducha, Letnice. Cesta vzkříšení je cestou terapeutickou, začíná životem, který v nás touží
rozkvést našimi možnostmi a schopnostmi, vším, co v nás chce Bůh vyvolat. Když je naše
bytí ohroženo depresemi, beznadějí, rezignací a zklamáním, může nám meditace o „cestě
vzkříšení“ pomoci, abychom vykročili na novou cestu, po níž dojdeme pravého života.
Pavel, dobrodruh víry - Oldřich Selucký, vydalo Karmelitánské nakladatelství v r. 2004.
Oldřich Selucký je autorem scénářů k televizním a rozhlasovým dokumentům i několika
dětským animovaným filmům. (Absolvent MFF UK, dále studoval v zahraničí staré jazyky,
filosofii a teologii). Knížka je určena dětem a jsou v ní jednoduchým poetickým jazykem
zpracovány texty Nového zákona ze Skutků apoštolů. Začíná vyprávěním o malém Saulovi,
jeho studiu v jeruzalémské synagoze s rabínem Gamalielem, který jej pozvolna přiváděl
k rozpoznávání pravdy o životě a o světě. V dalším příběhu je představen jako horlivý
farizej, který nesmlouvavě odváděl křesťany do vězení. Pak již následuje ona cesta do
Damašku a Saulovo obrácení. Velmi srozumitelným způsobem se děti dovídají o Pavlových
cestách a událostech při jeho setkáních v Lystře, Filipech, Athénách, Efesu. Toto seznámení
s Apoštolem národů pokračuje líčením o ztroskotání lodi a jeho záchranou na ostrově Malta.
Závěr uvádí poslední cestu do Říma za vlády císaře Nera, kde jeho pozemská pouť končí.
Je to velmi pěkná knížka s půvabnými obrázky Zdeňky Krejčové, (jež spolupracovala
i s jinými autory na titulech pro děti v Karmelitánském nakladatelství), která přinese
poučení i napětí malým čtenářům, ale také radost těm, kteří ji budou svým milým
předčítat...
Z.K.
- 10 -
2 / 11
Společenství
Manželské večery
Kurz Manželské večery byl tvořen osmi setkáními, vždy v neděli večer. Začínal večeří, pak
přednáškou manželů Leeových (prostřednictvím DVD) a končil individuální diskusí pro
páry např. Rozpoznání našich odlišností, Rozpoznání nevyřešených zranění, Přemýšlení
o tom, jak jsme byli vychováni, Povídání o sexu, Zjistit „jazyk lásky“ svého partnera i svůj,
Schopnost naslouchat, a jiné.
Do kurzu se přihlásilo 6 párů (byla to také kapacita banketky, ve které setkávání probíhalo)
a všichni to vydrželi až do konce :).
V polovině kurzu byl každý vyzván, aby zhodnotil večery, zda by bylo třeba něco vylepšit,
upravit, změnit. A tady opisuji všechna vyjádření:
- Přínos pro manželství, zamyšlení nad otázkami, na které nebyl čas, uvědomění si toho,
co neděláme, a měli bychom dělat.
- Celkově hodnotím Manželské večery velice dobře. Myslím si, že pro utužení manželství
je to potřebné a dobré i pro „zkvalitnění“ manželství.
- Celkový dojem manželských večerů je pozitivní. Určitě jsou přínosem pro naše
manželství, pomáhají nám uvědomovat si zásadní věci nutné pro budování vztahu.
- Celkově zatím dobré, začátek trochu rozpačitý (trochu americký styl). Jinak přínosné pro
čas na partnera.
- Manželské večery na 1. Chybělo mi jednotlivé představení párů (to jsme pak okamžitě
napravili. Ono to totiž vypadalo, že se každý zná.)
- Večery dobrý, jsem ráda, že tu chodíme. Vyhovuje mi, že nemusíme mít společenské
oblečení na večere. Zlepšit mě nic nenapadá.
- Zajímavé a praktické témata, inspiruje mě ke sdílení svých pocitů, což byl vždy
problém, snad to půjde, inspiruje nás to ke stanovení času pro manželství.
- A mé hodnocení - myslím, že to bylo fajn, jen jsem si nemyslela, že to bude tak náročné
na přípravu. Proto se musím omluvit svému manželovi, který většinou „doplatí“ na moje
nápady :)
- Velice děkuji rodině Michálkové, která nám zdarma poskytla banketu na všechny večery
a zajistila servis kolem občerstvení.
Hana Svobodová
********************
Ozvat se, není zbytečné
Vážení přátelé,
Výbor na obranu rodičovských práv se v pátek 25. března 2011 setkal s ministrem školství
Josefem Dobešem a předal mu petici proti povinné sexuální výchově na školách.
Při této příležitosti se s námi ministr dohodl na tom, že se otevře diskuze o Rámcových
vzdělávacích programech (RVP), která je nutná k revizi RVP. Následně se témata, která se
týkají sexuální výchovy, přesunou do nepovinné etické výchovy. Tato výuka by měla začít
1. 9. 2012.
Nyní je důležité, aby sexuální témata v etické výchově byla citlivá a „etická“. Takže nás
čeká další těžká práce.(zpráva z internetu)
Pozn. redakce: Na petici se 40 000 podpisy rodičů, se podílelo také několik desítek
havířovských farníků. Věříme, že svoji aktivitu udrží a veřejně se postaví za dobrou věc,
když to bude potřebné.
JAG
- 11 -
2 / 11
Společenství
Zemřel P. Václav Filipec
Narodil se 12. 9. 1919 v Dolních Domaslavicích. V roce 1932 se dostal do Fryštáku k salesiánům. Zde se také rozhodl pro zasvěcený způsob života a zde absolvoval střední školu
zakončenou maturitou. Noviciát prožíval v letech 1937–1938 v Hronském Svatém Beňadiku
a tam jej také zakončil složením prvních řeholních slibů. Trvalé sliby složil 24. 4. 1943
v Ostravě. Kněžské svěcení mu udělil biskup Štěpán Trochta 20. 6. 1948 v Litoměřicích.
14. 4. 1950 byl společně s dalšími řeholníky internován do soustřeďovacího tábora pro
řeholníky v Oseku u Duchova, odtud byl propuštěn ještě během roku 1950. ...
Protože řeholní řády byly rozpuštěny, byl představenými pověřen, aby se staral o mladé
spolubratry, kteří nebyli soustředěni v Oseku nebo už odtud byli propuštěni. Stal se spojkou
mezi představenými, kteří byli internováni převážně v Želivě a kteří vypracovali Pravidla
pro malé komunity, a skupinami salesiánů, které se tajně scházely na Ostravsku,
Olomoucku, Brněnsku a v Praze, později na přehradě Klíčava u Zbečna. Často objížděl
v různých konspiračních převlecích všechny skupiny, radil, povzbuzoval, organizoval,
sháněl peníze pro spolubratry, aby mohli studovat, případně si zajistit bydlení. Vydával
časopisek Cor Unum, kde byly směrnice a dopisy od představených z Želiva. I díky této
jeho činnosti se hodně mladých spolubratří udrželo v povolání. Tomuto se věnoval až do
chvíle svého zatčení.
Koncem roku 1952 bylo prozrazeno jeho spojení s představenými a byl na něj vydán
zatykač. Proto se ukrýval u známých na Vsetínsku i u sester dominikánek v Liptále a jinde.
Byl zatčen až v roce 1957 při pokusu o opuštění republiky a 20. 8. 1957 v Olomouci
odsouzen na devět let za podvracení republiky, maření dozoru nad církvemi a pokus
o opuštění republiky. Byl propuštěn na amnestii 11. 5. 1960.
Po propuštění až do roku 1989 však nemohl veřejně vykonávat kněžské ani řeholní poslání.
Podařilo se mu získat zaměstnání v ostravských pekárnách, kde pracoval až do důchodu
v různých funkcích jako pomocný dělník, závozník a skladník. Ve volném čase a později
i v důchodovém věku neúnavně pokračoval v tajné formaci a vzdělávání spolubratří a velké
řady laiků – a to i přes neustálé sledování Státní bezpečností. Díky svému psychologickému
a teologickému vzdělání, které si neustále rozšiřoval, byl vyhledávaným odborníkem,
rádcem, duchovním vůdcem a přirozenou autoritou. Úzce spolupracoval také s dr. Josefem
Zvěřinou a dr. Oto Mádrem.
Roku 1988 se stal představeným ostravské komunity salesiánů a byl jím do roku 1995.
Zasadil se o navrácení salesiánského domu v Ostravě a podporoval budování střediska
mládeže v Havířově. Své kněžské a salesiánské poslání naplňoval i přes svůj vysoký věk –
v kostele sv. Josefa, mezi salesiány spolupracovníky, ve Sdružení Panny Marie Pomocnice,
ve skupinách věřících i při duchovním doprovázení řady lidí, kteří se na něho stále obraceli.
Před jeho 90. narozeninami ho začaly stále více sužovat nejrůznější nemoci. Mimořádně
obětavou péči mu v těchto těžkých zápasech s nemocemi poskytovala MUDr. Zdenka
Cingálková, které za její službu patří velký dík. V jejím bytě v Uherském Brodě strávil také
poslední týden života posilován svátostmi a každodenním slavením Eucharistie P. Janem
Žaludou. Zemřel po převozu do nemocnice v Uherském Hradišti na první pátek v měsíci
1. dubna 2011.
Otec Václav patřil mezi velké osobnosti církve, které se nepoddaly komunistickému režimu,
a přes věznění a další formy pronásledování nepřestal pracovat pro mládež a pro ty, kteří
v tomto období chtěli prohloubit své vzdělání a duchovní kořeny. Byl velkým šiřitelem úcty
k Ježíši eucharistickému a k Panně Marii Pomocnici.
- 12 -
2 / 11
Společenství
Pošli mu sms...
V osmdesátých letech při svých studiích v Brně jsem dostala nabídku tajně studovat teologii
u Josefa Zvěřiny. Tato tajná pravidelná měsíční setkání v rodinných domcích (studovalo nás
v jedné skupině i 30 osob) organizoval Vašek Ušatý. Jeho skutečné příjmení jsme se ani
neodvažovali vyslovovat. Vašek nám při každém setkání důtklivě kladl na srdce zásadu: „Kdo
nemusí vědět, nesmí vědět!“ Věděl z vlastní zkušenosti, jaké nebezpečí by nám při prozrazení
hrozilo... Po skončení totality jsem ho potkávala řidčeji, i když jezdil k nám do Havířova.
Teď koncem března jsme měli zasedání Sekce pro mládež v Ostravě na biskupství.
U vrátnice jsem tam potkala Olinku Sikorovou, hospodyni otce biskupa. Vyhrkla jsem na
ni: „Co Vašek?! Můžu se za ním zastavit ve Svinově?“ – „Zdeňka ho odvezla na chalupu do
Uherského Brodu a stará se o něj tam.“ „Jak je na tom? Můžu mu zavolat?“ ptám se. –
„Špatně slyší, tak mu raději pošli sms. Tu si přečte.“
Za dva dny mi volá Gerard: „Zemřel Vašek!“ Sms už jsem mu poslat nestihla.
Teď už Ti, Vašku, sms posílat nemusím. Je zvláštní, že teď - po Tvé smrti - se na Tebe klidně
obracím přímo, bez mobilu.
Maj
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE
Smysl a spásonosný dosah zmrtvýchvstání
- čl. 651 - „A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra“ (1 Kor 15,14).
Vzkříšení je především potvrzením všeho, co Kristus vykonal a učil. Všechny pravdy, i ty, které
jsou lidskému duchu nejméně dostupné, nacházejí své odůvodnění, jestliže Kristus svým
zmrtvýchvstáním podal konečný důkaz své božské autority, jak to slíbil.
- čl. 652 - Kristovo vzkříšení je splněním zaslíbení „Starého zákona i samotného Ježíše za jeho
pozemského života. Výraz „ve shodě s Písmem“ (1 Kor 15,3-4 a nicejsko-cařihradské vyznání
víry) poukazuje na to, že Kristovým vzkříšením se tyto předpovědi uskutečnily.
- čl. 653 - Pravda o Ježíšově božství je potvrzena jeho vzkříšením. Jednou řekl: „Až povýšíte Syna
člověka, tehdy poznáte, že jsem to já“ (Jan 8,28). Vzkříšení ukřižovaného prokázalo, že je opravdu
„ten, který je“ („Já jsem“), Boží Syn a sám Bůh. Svatý Pavel mohl prohlásit k Židům, „že ta
zaslíbení, která Bůh dal našim otcům, vyplnil na nás, když... vzkřísil Ježíše. Tak je i psáno
v druhém žalmu: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil'“ (Sk 13,32-33). Kristovo vzkříšení je
úzce spjato s tajemstvím vtělení Božího Syna, je jeho naplněním podle věčného Božího plánu.
- čl. 654 - Ve velikonočním tajemství jsou dvě hlediska: svou smrtí nás Kristus osvobozuje od
hříchu, svým vzkříšením nám zjednává přístup k novému životu. Tento nový život je především
ospravedlněním, které nás vrací do Boží milosti, takže „jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých
Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem“ (Řím 6,4). Tím životem je pak
vítězství nad smrtí ze hříchu a nová účast na milosti. Ta dovršuje přijetí za syny, neboť lidé se
stávají Kristovými bratry, jak sám Ježíš nazývá své učedníky po svém zmrtvýchvstání: „Jděte a
oznamte mým bratřím“ (Mt 28,10; Jan 20,17). Ne bratři podle přirozenosti, nýbrž na základě
daru milosti; toto adoptivní synovství zjednává skutečnou účast na životě jednorozeného Syna.
Tento život se plně projevil při jeho zmrtvýchvstání.
- čl. 655 - A konečně Kristovo zmrtvýchvstání - sám vzkříšený Kristus - je základem a zdrojem
našeho budoucího vzkříšení: Kristus vstal z mrtvých „jako první z těch, kteří zesnuli... Jako
totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni
budou povoláni k životu“ (1 Kor 15,20-22). Než se to splní, žije vzkříšený Kristus v srdci svých
věrných. V něm křesťané zakoušejí „moc budoucího věku“ (Žid 6,5) a jejich život je Kristem
unášen do lůna božského života: „Umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale
pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých“ (2 Kor 5,15).
- 13 -
2 / 11
Společenství
Naše cesta na akci „Ježíš uzdravuje“
Jmenuji se Danka Gavlasová a jsem z Horních Bludovic, z farnosti havířovské, od sv.
Markéty. V mém domě se scházím s několika sestrami v Kristu na pravidelnou týdenní
modlitbu. Poslední víkend v únoru 2011 se naše modlitební skupinka rozhodla vyrazit
na povzbudivou akci „Ježíš uzdravuje“ do Lític u Plzně. Některé z nás jely již
opakovaně, tak nás vždy tahle víkendovka nabila nadšením, že nám stálo za to vážit
dlouhou cestu a oběti s ní spojené.
Komunita Jan Křtitel pořádá tuto akci-modlitbu za uzdravení tělesná, za duchovní
osvobození a uzdravení vnitřních zranění 2-3x do roka. Jsem jejím členem již od r. 2006.
Komunita (řecky Koinonia) Jan Křtitel je živé charismatické hnutí v rámci katolické
církve, které má schválení k činnosti Papežskou radou pro laiky a existuje již přes 30 let.
Má své zasvěcené členy, u nás tito bratři a sestry žijí sliby podobné řeholním v oázerealitě v Líticích u Plzně. Spiritualita hnutí mě nadchla již při prvním setkání. Nese světu
radost a zkušenost živého Ježíše, který sice za nás zemřel, ale také vstal z mrtvých
a stále koná mocné činy.
Hlavní duchovní program trval celý sobotní den. Modlitby za uzdravení i osvobození od
různých závislostí, spoutaností, byly velmi silné, hned někteří přítomní svědčili
o tělesných uzdraveních, rozhýbaly se zatuhlé klouby, bez lékaře přestala bolet záda,
upravil se zrak!
Svědectví druhých vždy povzbudí, ale sama jsem zakusila na sobě zázračné uzdravení
před 2 lety, když mi během víkendu za uzdravení zmizela tvrdá bulka na čele, kterou už
jsem měla v plánu nechat vyřezat lékaři! Zhojení bez jizvy a bez obav z toho, jak vyjde
histologické vyšetření, bylo pro mě opravdu velikou radostí! Ale jako stejně důležité
vidíme a zažíváme úžasné společenství věřících křesťanů-bratří a sester, zkušenost
s naším Pánem, který je prakticky „hmatatelně“ přítomný na modlitbách, zážitek osobní
Boží lásky. Bůh Tě miluje tady a teď, to je největší jistota - poselství - zážitek z těchto
akcí živé víry. Zažíváme obrácení nevěřících jako za časů prvních křesťanů a naději, že
když se to děje v našich Domech modlitby, v naší komunitě, v naší církvi, přijde
obrácení do celé naší země, Evropy...
Je úžasné a pro růst víry snad i nezbytné modlit se i mimo „povinnou“ nedělní mši
svatou, také mimo zdi kostela, doma, aby tak Pán mohl plně vstoupit do našich životů,
našich rodin, tam, kde žijeme... Koinonia Jan Křtitel se cítí povolána Bohem k nové
evangelizaci, ke které vyzýval již papež Jan Pavel II. a ve výzvách pokračuje i současný
papež Benedikt XIV. I když jde o hnutí v lůně katolické církve, nepostrádá
ekumenického ducha, touží po jednotě všech křesťanů a modlí se za ni, vítá na svých
modlitbách i křesťany jiných církví. Můžete se podívat na stránky naší komunity:
www.koinonia.cz a pokud toužíte oživit svou víru i vydat se s námi na některé další
setkání či jen přijít se pomodlit do našeho DM [email protected]/. Komunita je
otevřena všem, kdo mají zájem, zvláště též nevěřícím či hledajícím. Zažívám úžasnou
proměnu své víry, z někdy již poněkud „vlažné“ povinnosti v nadšenou, nakažlivou
a radostnou víru, plnou znamení Boží lásky a Jeho moci. Není to život bez zkoušek,
často velkých, ale s Pánem je možné jimi projít a nepadnout.
„Neboť u Boha není nic nemožného“! (L1,37).
S přáním velké radosti z víry našeho Pána za náš Dům modlitby v Horních Bludovicích
Danka G.
- 14 -
2 / 11
Společenství
Tři modlitby jezuity Teilharda
„Můj Bože, prosím Tě, pomoz mi dobře dokončit: za prvé mou knihu pro Tebe; za druhé
můj život. Ať má smrt neznehodnotí mé evangelium, jestliže to vše je Tvé, vesmírný Kriste,
kterému patří veškeré mé úsilí a můj život.“
(Zapsáno v deníku při duchovní obnově z r. 1939. Teilhard nikdy nevynechal duchovní
obnovu podle pravidel sv. Ignáce z Loyoly ani na svých cestách. Roku 1939 se vracel
z Evropy do Číny lodí přes Spojené státy, kde se zúčastnil různých vědeckých akcí, takže
duchovní obnovu provedl patrně při plavbě.)
„Ježíší, učiň ať dobře skončím - úkonem svědectví, které zpečetí mé vyznání a víru v život
na Pólu všesměrné lásky. Přijímání skrze smrt.“
(Deník - duchovní obnova 1948. Velmi těžký rok pro churavějícího Teilharda, ukončený
cestou do Říma, k neúspěšnému jednání s generálním představeným řádu o povolení vydat
Teilhardova díla sepsaná v Číně. Modlitba byla vyslyšena. Zemřel uprostřed přátel při cestě
ze slavnostní velikonoční bohoslužby r. 1955, jak si už dlouho předtím vysloveně přál.)
„Pane mého dětství a Pane mého konce, Bože, dokonalý pro sebe a přece pro nás zrozený
bez ustání, Bože, který jediný jsi od nynějška schopen uspokojit nás, abychom v Tobě
vzývali dárce a udržovatele evoluce - odstraň všechna mračna, která nám Tě zakrývají, také
mračna nepřátelských předsudků a mylných přesvědčení. Kéž Tvá univerzální přítomnost
prýští skrze Tvé zjevení a Tvůj oheň, Kriste, který jsi neustále větší.“
(Srdce hmoty, souhrnné dílo, svazek XIII, nakl. Seuil)
Město Havířov ocenilo ředitele CSVČ sv. Jana Boska
Ve středu 23. 3. 2011 proběhlo v havířovském Společenském domě ocenění
nejzáslužnějších pedagogů, žáků, studentů a kolektivů. Jedním z oceněných
pedagogů, za dlouholetou nadstandartní pedagogickou práci, byl i ředitel
Církevního střediska volného času sv. Jana Boska v Havířově, Ing. Mgr.
Jindřich Honěk.
Zeptali jsme se přímo pana ředitele, co pro něj ocenění znamená.
Jindřich Honěk: ,,S pokorou, úctou a vděčností jsem přijal z rukou primátora
statutárního města Havířova ocenění za dlouholetou nadstandardní pedagogickou
činnost. Považuji to za ocenění celého díla Dona Boska, které z malého semínka,
zasazeného před 20 lety, vyrostlo v košatý strom, v jehož stínu mohou nalézt bezpečí
i odpočinek všechny havířovské děti a mladí lidé bez rozdílu rasy, vzdělání
a náboženského přesvědčení. Středisko volného času Don Bosko Havířov se za tu
dobu stalo nedílnou součástí využití volného času desetitisíců dětí a mladých lidí
převážně ze sociálně znevýhodněného prostředí a sociálně vyloučených lokalit.
Snažíme se naplňovat i v našem logu obsažené 4 principy Don Boskova systému, a
sice že středisko má být domovem, hřištěm, školou i kostelem. Jsme na dlouhé cestě
k naplnění našeho poslání, věřím, že držíme dobrý směr a naše kroky budou i do
budoucna přinášet mnoho radosti havířovským dětem.“
- 15 -
2 / 11
Společenství
JARNÍ OBJEVY A POSTŘEHY
Oteplilo se – jedu autobusem dolů k rondelu a u kostela sv. Anny zahlídnu z okna paní
Děckou, jak se ohýbá a pracuje se svým nářadíčkem na záhoncích květin kolem kostela.
Takže jaro je opravdu tady!
Oteplilo se – jako senior ZTP vybavený francouzskou holí šlapu chodník směrem
k domovu. Sluníčko svítí, a tak mi bleskne hlavou. Kam se tak ženeš, dědku? A už
zahýbám k nejbližší lavičce, sedám a spokojeně pozoruju cvrkot kolem sebe. Najednou
tolik klidu a pohody. Děkuji Ti, Pane, za tyto okamžiky, za toto město, za všechny, kteří
jdou právě kolem… Díky!
Oteplilo se – je nedělní mše svatá. Sedím ve „svém“ koutku u bočního vchodu v kostele
sv. Anny. Podává se sv. přijímání. Skleněné dveře do předsíně se otvírají a mladé
maminky (a tatínci) vybalují svá miminka z kočárků, berou je do náruče a společně si
jdou pro Eucharistii - a s úsměvem!
Oteplilo se – se změnou počasí přichází chřipkové období. Mírně postižen ležím
v posteli, polykám čaj a Paralen, číst se nedá, myšlenky se honí… OBJEV: zapínám
počítač a spouštím si Nový zákon v dramatizovaném podání (audio), který mi leží ladem
v počítači nedotčen už přes tři roky. Samozřejmě to beru spíše jako výplňovku, protože
si myslím, že Nový zákon znám docela dobře a nějaká nahrávka mi nemůže přece nic
říct. Pouštím si na zkoušku Skutky, a najednou se v prázdném pokoji rozvijí lidské
drama počátků Církve, jak jsem to ještě nikdy neslyšel… Nejlépe vyzkoušejte sami a
třeba to bude pro vás o b j e v tak jako pro mě. (Nový zákon v dramatizovaném podání
vydala Česká biblická společnost v roce 2008.)
Aby toho nebylo málo, tak právě nám pošta doručila balíček. NOE splnila naši
objednávku a za režijní cenu jsme obdrželi dvě DVD: Katka Lachmanová – „Duchovní
život seniorů co nejpraktičtěji“. Tento pořad byl natočen loni v Ostravě, a protože mezi
účastníky vyjuknou i havířovští senioři a také proto, že Katku znají osobně mnozí
havířováci z charismatických konferencí, asi není nutné dělat další představování. Ale
stejně si neodpustím… Pro ty, kteří čekají vysušený výklad sebezáporů a sestavy
modlitbiček: tady se nám představuje duchovní život jako skutečný p l n ý ž i v o t i
pro nás seniory.
Už jsem chtěl to svoje tlacháníčko skončit, ale mám ještě malý rest. V minulém
Společenství jsem nahodil udičku a trošku z recese, trochu polovážně jsem nadhodil
otázku, jestli Karafiátovi Broučci (a také my), když se modlíme, ať se bojíme Boha …,
neučíme děti strachu z Boha. Dopadlo to podle očekávání. Na udičku se chytla jenom
jedna rybička- ne z Havířova, ale naše švagrová z Brna, která mi vysvětlila, že bázeň
před Bohem neznamená strach, ale obdiv a úctu před jeho velikostí, která nás přesahuje.
(Pro šťouraly doporučuji Katechismus katolické církve a stránky příštího Společenství.)
Hodně radostných objevů v našem prima městě přeje a těší se na úsměvná setkání
nejenom na stránkách Společenství
Dědek Jargus
… Dej, ať se Tě nebojíme! V minulém Společenství nadhodil Gerard otázku, proč se
Karafiátovi Broučci modlí: „…dej, ať se Tě bojíme…“ Samozřejmě znám význam slova
- 16 -
2 / 11
Společenství
„bát se“ ve smyslu poslouchat, mít v úctě, následovat – tak, jak to chápali staří Izraelité
směrem ke zjevenému Bohu.
Problém je v tom, že my se dnes Boha opravdu bojíme jako někoho, kdo na nás dohlíží
a spravedlivě trestá. Vytvořili jsme si důmyslnou konstrukci nebe-očistec-peklo, účetní
systém má dáti/nedal a soustředili se na kající úkony a pobožnosti. Naše „evangelium“
neobsahuje nic radostného a je světem po právu odmítáno. My sami jsme ustrašení,
zkroušení a pokřivení, pěkně v souladu s naší sebemrskačskou zbožností.
Namísto toho, abychom zvěstovali radost z vykoupení a příchodu Božího království (ne
někdy a možná, ale že již začalo), hlásáme strach ze zavržení, odsouzení a věčného trestu.
Nejde o to, že hlásáme Boha špatně (to budeme vzhledem k lidským omezením dělat vždy),
ale že hlásáme špatného Boha. Takového, kterého se bojíme. Jak k tomu tento laskavý
a moudrý Otec, který si dal tolik práce s opravou svého zkresleného obrazu, přijde?
-ok-
Duchovní obnova postního zamyšlení v odkazu života Jana Pavla II.
Pozdní páteční odpoledne 18. březnového dne přivítalo v exercičním domě v Českém
Těšíně i několik farníků z Havířova k tichému duchovnímu rozjímání. V útulném prostředí
jsme mohli ve společenství ostatních přítomných zakusit neobyčejně krásné chvíle ztišení se
svým Pánem. Poutavé podání námětů otce Miroslawa Kazimierze na pozadí příkladného
života Jana Pavla II. nám vhodným způsobem připomnělo tohoto velikého papeže v době
před jeho blahořečením a vedlo nás k hlubokému zamyšlení nad životem každého z nás.
A to je i důvodem uvedení několika myšlenek z úvah otce Kazimierze i pro nás farníky.
Jaký byl papež Jan Pavel II.? Mnoho o jeho životě se dovídáme z díla kardinála Diviše,
který dlouhá léta pobýval v jeho blízkosti, a ještě z mnoha dalších vydaných knih.
„Otevřte dveře Kristu“ – to byla první papežova slova na počátku jeho pontifikátu. Od
svého mládí až do konce života se zcela odevzdal a svěřil Bohu a do ochrany Matce Boží.
Byla pro něho maminkou místo té, kterou v útlém dětství ztratil.
Svá slova: „Nebojte se zcela odevzdat Kristu, který vás má rád,“ naplňoval každým dnem
svého života. Jan Pavel II. byl mužem vnitřního pokoje pramenícího z naprostého souladu
s Boží vůlí, bez něhož člověk nemůže přispívat ke klidu ve svém okolí. Jeho úsilí o šíření
pokoje bylo oceněno udělením Nobelovy ceny míru.
Jan Pavel II. byl také mužem modlitby. Říkával, že bez modlitby bude náš život
nevěrohodný. Modlitba je základem našeho života, protože jaká je naše modlitba, takový je
náš celý život.
Jan Pavel II. nám dal příklad, jak přijímat utrpení a kříž ve svém životě. Závěr jeho života
v lidské bezmocnosti oslovil celý svět. Nerezignoval, zůstal Božímu povolání věren až do
odvolání samotným Pánem. V hodině jeho smrti bylo s ním snad každé lidské srdce...
Často připomínal, že utrpení je velikým bohatstvím pro celý svět a velkým Božím
tajemstvím. Není života bez kříže, protože kříž přinesl lidstvu spásu. Bůh utrpení dopustí,
ale nikdy člověka neopustí a dá mu sílu k překonání každé bolesti.
Otče Miroslawe, děkujeme Vám za přiblížení osobnosti papeže Jana Pavla II. a za krásné
chvíle duchovního rozjímání pod Vaším vedením. Věříme, že tento zesnulý svědek Kristovy
lásky se i nadále bude za nás u Boha přimlouvat.
Díky, náš Pane, za dar života tohoto vzácného Tvého služebníka.
Za všechny přítomné A. Balcarová
- 17 -
2 / 11
Společenství
Dopisy do záhrobí
Mladík, který utekl nahý
V městě Šumbarku, v devátém roce panování Václava Vrtošivého
Nechci spekulovat o Tvé totožnosti, jakkoliv detaily z evangelní zprávy ukazují
k samému jejímu pisateli. Není podstatné, zda se jedná o prožitek Jana Marka či jiného
z možných autorů nebo někoho dalšího, kdo se osobně zúčastnil popisovaných událostí.
Důležité je, co se tehdy uprostřed noci v Getsemanské zahradě odehrálo.
Zmiňuje se o tom jediné ze všech čtyř evangelií v jediné větě na samém konci kapitoly,
jako by to byla jen bezvýznamná epizoda během Ježíšova zatčení. Možná se tak ve
světle pozdějších událostí právem jeví, pro Tebe však musela znamenat zásadní zlom
v životě. Také mně se jeví natolik příznačná a symbolická, že jsem se rozhodl Ti napsat.
Opravdu nevím, jak ses tam vlastně připletl, vždyť Ježíš vzal s sebou pouze své
učedníky. Možná Ti o cestě na Olivovou horu řekl některý z vyplašených apoštolů,
možná Tě přilákal rozruch spojený s příchodem chrámových stráží, snad jsi byl Ježíšovu
zatčení přítomen pouhou náhodou. Přišel jsi ve spěchu, jak o tom svědčí Tvé nuzné
odění do pouhého prostěradla. V každém případě jsi zažil vše podstatné z té bolestné
noci: Ježíšovu úzkost, bezradnost apoštolů, krátkou potyčku i Ježíšovo zatčení.
Když všichni učedníci utekli, vydal ses sám za spoutaným Ježíšem. Tvá odvaha svědčí
o tom, že Tě nevedla pouhá zvědavost, nýbrž opravdová starost o osud Mistra. Vojáci se
pokusili zadržet i Tebe, zachoval sis však tolik duchapřítomnosti, že ses jim dokázal
vysmeknout, zanechat jim svůj jediný kus oděvu a nahý zmizet mezi olivovníky.
Představuji si, jak divoce prcháš tmou podél Cedronu. Kameny na prašné cestě do krve
zraňují Tvé nohy, větve stromů a keřů Tě švihají do tváře. Za Tebou zní dupot
vojenských sandálů, řinčení zbraní a nadávky. Když konečně utichnou a Ty se můžeš
zastavit, jsi na pokraji zhroucení. Chvěješ se nočním chladem, únavou i strachem. Nevíš,
kam jít. Nevíme to ani my; další stránky evangelia o Tobě zcela mlčí.
Jsme na tom podobně jako Ty. Ježíše, který byl tak laskavý, moudrý a silný, spoutali a
odvlekli někam pryč. A my jsme tu zůstali sami, uprostřed noci, prcháme před mocnými
tohoto světa a nemůžeme si zajistit ani kus hadru k zakrytí vlastní nahoty. Vzali nám
i poslední kus oděvu, stejně jako Ježíšovi. Nemůžeme si zajistit vůbec nic. Naše
budoucnost je stejně temná jako stíny noci, jež nás obklopuje. Není zde místo pro lásku,
opět zvítězila zrada a hrubá síla.
Kohout kdesi v zahradách již podruhé zakokrhá. Právě začal Velký pátek. Ale stejně
jako se okolní temnotou záhy proderou první paprsky vycházejícího slunce, které ozáří
Olivovou horu i Golgotu i všechny vrchy světa, také do hloubky naší noci škvírami
beznaděje pronikne příslib vzkříšení.
-ok- 18 -
2 / 11
Společenství
SBÍRKY
datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov
27. 2.
13608
2077
1460
6. 3.
13939
2261
645
13. 3.
12762
2342
510
20. 3.
14825
3472
1402
27. 3.
13355
2723
1115
3. 4.
12452
2417
850
10. 4.
12546
3047
720
účel
Svatopetrský haléř
Na potřeby kostela
Na potřeby diecéze
Poděkování
Velmi děkuji za náročnou službu počítání sbírek. Jste vítáni i další, kdo byste byli ochotni
zapojit se do této služby.
O. Marcel, farář
Únor - březen 2011 v našich farnostech
Svatá Anna:
Křty:
Tomáš Michal Samuhel
Barbora Skopalová
Mariana Pavlíčková
Samuel Stříbný
Pohřby:
Igor Orlovský
Martin Šarlák
Josef Nogol
Josef Vyšenka
Svatá Markéta:
Křty:
Lenka Waszutová
Pohřby:
Milan Jeziorski
Anna Folwarczná – Kabová
59
85
55
69
87
67
Mária Kudríková
40
Anna Šimečková, r. Poljaková 92
************************************************
Za panem Josefem Vyšenkou
V půli března jsme se u sv. Anny rozloučili s panem Josefem Vyšenkou – majitelem
Tiskárny na Kamčatce. Patří mu velké poděkování za nezištnou podporu
Společenství po téměř 20 let. Dělal ji s láskou a s lidským i profesionálním zájmem
odborníka, tiskaře. Kytice květin, kterou jsme položili k rakvi, byla aspoň
symbolickým vyjádřením vděčnosti čtenářů a spolupracovníků Společenství. Jeho
památka zůstavá přítomna v našich modlitbách.
Gerard Jargus,Marek Světnička
- 19 -
2 / 11
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Radostné a požehnané velikonoční svátky přeje Marťa
- 20 -
Download

2-2011 - Římsko katolická farnost Havířov