únor a březen
Autor: READY
Možná tomu nebudete věřit, ale na konci
ledna uběhlo prvních pět měsíců školního
roku 2012/2013. No, pět měsíců. Nevím, jak
vám, ale mně přišlo, že to bylo o hodně
míň, protože díky vánoční besídce utekl
prosinec strašně rychle a po vánočních
prázdninách se přehnala smršť čtvrtletních
písemek, závěrečnýho zkoušení a přišlo
pololetní vysvědčení !!!
Tenhle půlroční výsledek vaší činnosti někomu udělal radost, jinýmu ne, ale určitě
každého z vás zajímá, jak dopadla zrovna
vaše třída v konkurenci ostatních týmů
druhého stupně. Právě proto je tu Osická
Boomba, která pro vás všechno zjistila...
První graf, který vidíte vlevo dole, znázorňuje průměrný prospěch tříd druhého
stupně. Prostě se spočítají průměry
známek na vysvědčení všech žáků a získá
se průměr třídy. Čím vyšší číslo, tím horší
známky žáčků ve třídě. Jak tedy vidíte, tak
nejlepší známky má šestá třída (průměr
1,59), druhá v pořadí je osmá třída (1,66),
předposlední je devítka (1,78) a poslední
je sedmička (1,91). Šesťáci, jste fakt dobrý,
vydržte :D
Graf vpravo dole zachycuje celkový
počet zameškaných hodin v každé třídě.
Nejvíc chybějí sedmáci a nejmíň šesťáci.
Ale bacha, musíme si uvědomit, že v
PRŮMĚRNÝ PROSPĚCH TŘÍD DRUHÉHO STUPNĚ
POČET ZAMEŠKANÝCH
HODIN
Slovo úvodem...
Tadááá máme tu další číslo
školního časáku ;)! Bohužel jarní
prázdniny jsou za námi, ale
čekají nás na konci března
Velikonoce! Pro holky to není nic
oblíbeného, zato kluci dostanou
jídlo zdarma, z čehož mají určo
radost :D !!
Dobrá zpráva je, že do konce
školního roku zbývají pouhé čtyři
měsíce !! Takže to musíme nějak
přežít ! :D
Jak jistě víte, blíží se k nám
konečně jaro. Snad ten sníh co
nejdříve roztaje a my už
nebudeme muset mrznout, místo
toho můžeme vytáhnout kola,
kolečkáče popřípadě cokoliv
jiného :D a máme možnost dělat
věci, které v zimě NE! Třeba se
koupat v bazénu!! Nééé to asi
né na to by byla pořád ještě
trochu zima :D.
No, prostě důležitý je ten pocit
volnosti bez tý velký, tlustý,
hnusný, divný, zimní bundy :D
(ano, opravdu nemám ráda
zimní bundy)!
V časáku najdete rozhovory s
Adélkou Vávrovou ze sedmičky
a paní učitelkou Chládkovou.
Dokonce víme co bude v
projektovém dnu(chňá jsme
vševědoucí!) a samo nechybí
soutěž o suprčupr ceny!!
(READY)
Pokračování z první strany...
sedmičce je o moc víc
žáků než v šestce, ale
přesto vám náš graf
nějaký ten obrázek o
marodění v jednotlivých
třídách ukazuje.
Poslední graf, který vidíte
dole, je zaměřený na
počet žáků s vyznamenáním, na propadlíky a taky
na ty, kteří mají na vízu
samé jedničky.
Kdo by náhodou na graf
špatně viděl, tak mu
sdělíme,
že
nejvíc
borečků s vyznamenáním
má
šestka,
a
to
neuvěřitelných 9, což je
krásných 56% členů této
třídy !!! Navíc šesťáci mají
i nejlepší průměr třídy,
takže jsou fakt dobrýýý !!!
Následuje zajímavý úkaz sedmička,
osmička
i
devítka
mají
shodný
počet žáků s vyznamenáním - 5. Takže tady jsou
síly vyrovnaný :D.
Pokud jde o geniální žáky
se samými jedničkami,
PŘEDPLAŤ
SI novou
DUBNOVOU
BOOMBU
JEN ZA
15,-
Kč
(nepředplacená 30,-Kč)
1
2
tak těch je shodný počet
už jen v osmičce a
devítce - 2. Jeden jediný
jedničkář je v sedmičce a
pozor - šestka nemá
žádného žáka se samými
jedničkami.
Mezi námi- mít v osmičce,
nebo dokonce devítce
samé jedničky, to je fakt
mazec ;o).
Máme tu poslední, zato
velice smutný, sloupeček
- propadlíci. Nejlíp je v
tomhle ohledu zase šestka, kde nepropadl nikdo.
V osmičce a devítce
propadl jeden žák a v
sedmičce celkem tři. To
jsou věci, co?!
Ale hlavy vzhůru, komu se
vízo vydařilo, ten si ho
určo udrží, a ti, co z něj
radost nemají, tak si
máknou a ve finiši zabodujou a známečky si v
klidu vylepší.
Na závěr vám všem přejeme úspěšný druhý pololetí
a pevný nervy ;o)
"Česko plné kultury..."
V další části jarního vydání Boomby se podíváme na zoubek životu v naší škole.
Všechny vás asi bude zajímat, jak proběhne letošní Projektový den - to jsme pro vás
zjistili. Nezapomeňte se také podívat na to, co nám na sebe v našem interview prozradí
Adélka Vávrová ze sedmičky a nebo dokonce paní učitelka Chládková....
Ano, dočkali jste se. Je tu další díl našeho
seriálu o historii obce Osice, ve které stojí naše
škola. Z minulých dílů už víte, že Osice slaví 940
let od první psané zmínky o obci a také víte,
jak přišly Osice ke svému jménu a řadu dalších,
docela zajímavých informacích, o této malé
vesničce.
Dnes se podíváme do dávné minulosti Osic.
Díky vykopávkám z roku 1886 bylo objeveno v
obci staré pohanské pohřebiště a hradiště z
doby příchodu Slovanů. Z toho tedy vyplývá,
že první Češi zde žili už kolem 8.století.
První psaná zmínka je z roku 1073, kdy Osice
patřily k Opatovickému klášteru. Od roku 1436
získal tuto vesnici Diviš Bořek z Miletínka, který
tehdy šéfoval celému okolí z Kunětické hory.
Krátce poté připadla naše obec k Pardubickému panství Viléma Pernštejna.
Nakonec ale Osice převzal přímo císař, který je
začlenil pod správu Císařské komory a obyvatelé Osic chodili v době roboty pracovat do
velkostatku ve Starých Ždánicích, kde nebyla
makací povinnost tak přísná, jako v okolních
vesnicích, což Osičákům jejich okolní sousedé
záviděli.
O Osice mělo velký zájem panstvo ze zámku v
Dobřenicích, kde až do roku 1882 vládl chudý
šlechtický rod Dobřenských, kteří chtěli Osice
několikrát koupit, ale císařští úřednici vždy
prodat odmítli.
Začátek 20.století byl v Osicích spojen s katastrofou. V roce 1908 vznikl mezi chalupami
směrem k Sedlicím obrovský požár, který zcela
zničil 13 stavení. Byly to prý krásné historické
chalupy s doškovými střechami, stodoly byly
3
roubený s okapem až na zem. Od té doby se
údajně jedna z ulic jmenuje Spálená. Podle
našeho zkoumání o ní ale nikdo nic neví.
Prostě záhada...
Z první světové války, která probíhala v letech
1914-1918, se domů nevrátilo 23 osických
mužů. Jejich jména najdete na památníku
před Škroupovým domem.
Za druhé světové války žila obec pěkně
vklídku a zlí Němci si Osic moc nevšímali a
osičtí sedláci s nimi moc nepekli. Na konci
války, když už to měli Němci skoro prohraný,
začali jim utíkat váleční zajatci - hlavně
Rusové, kterým osičtí obyvatelé poskytli ve
svých domečcích úkryt.
Za války byli do Německa na práci nuceně
posláni dva obyvatelé obce a jeden občan
byl uvězněn v koncentračním táboře
Dachau, naštěstí to přežil. Jeho zážitky by asi
byly hodně zajímavý.
Po válce byla blátivá cesta přes Osice
vydlážděna a tak to zůstalo vlastně dodnes.
snímek
Osic z rokustromy
1937... Byly postaveny Letecký
chodníky
a vysázeny
javory a jeřáby.
V roce 1949 bylo v Osicích založeno JZD
(družstvo), které se v roce 1968 sloučilo s JZD
Trávník, Syrovátka a Polizy. Tohle sjednocený
družstvo se specializovalo na výkrm kraviček
a na dojení mléka, pěstování pšenice,
ječmene a cukrovky.
V příštím díle našeho seriálu se podíváme na
osické památky a hlavně na historii naší školy.
Možná se budete divit, co všechno se tady
provádělo, kam všude se jezdilo a kdo
všechno školu navštívil.....
S druhým pololetím se nezadržitelně přiblížil i termín
projektového dne, který
má na naší škole už
mnohaletou tradici. Někteří mají tuhle akci rádi,
jiní ne, ale všechny spojuje
to, že letošní "projekťák"
proběhne ve středu 15.5.
Letošní téma je "Česko
plné kultury", což nás zaručeně zkulturní :D;).
Organizace celé akce je
taková, že se všichni
rozdělíme do smíšených
skupinek (jakože z různých
tříd) po 5-6 žácích a
budeme obíhat stanoviště, kde budeme plnit dobrodružné úkoly.
Letošní vychytávka je v
tom, že body nebudeme
dostávat jen jako skupinka, ale i jako jednotlivci
zato, jak ve skupince pracujeme. Každý z nás bude
mít pracovní list, který si
bude muset také vyplňo-
vat a získá za to další
body pro skupinku.
Další změna je v tom, že i
odpoledne zůstaneme v
těchto skupinách a budeme zpracovávat jeden
kraj ČR. Dostaneme velkou mapku, do které zakreslíme info o kultuře, významných místech, různých památkách a slavných rodácích.
Kde vezmeme na tohle
všechno informace? Nashromáždíme si je v průběhu dopoledních činností na stanovištích.
Za všechno dostaneme
bodíky a nakonec se vyhodnotí nejlepší skupinky i
jednotlivci a ti pak budou
odměněni.
Vypadá to sice dost
komplikovaně a složitě,
ale žádný strach, určitě to
zase všichni zvládneme a
alespoň se dozvíme něco
nového ;):D
První pololetí
pololetí
očima paní
ředitelky...
Školní rok se překlopil do své
druhé poloviny a ve škole za tu
dobu
proběhla
spousta
zajímavých akcí. Mezi ty
nejúspěšnější
určitě
patřila
Vánoční besídka a všechny
třídy si zaslouží pochvalu za
krásná a originální vystoupení,
devátá třída za organizaci a
provádění besídkou.
Každá třída už také byla na
nějaké exkurzi a exkurze a další
zajímavé akce jsou naplánované i na druhé pololetí. Určitě
se máte na co těšit!
První půlrok ve škole mají za
sebou naši prvňáčci i jejich
paní učitelka. Chtěla bych je
pochválit, jsou moc šikovní a
dělají velké pokroky.
První měsíce na druhém stupni
dobře zvládli také dívky a
chlapci ze šesté třídy. I oni jsou
šikovní, ale na druhém stupni
Foto: loňský projekťák už je učivo mnohem těžší,
takže pokud si budou chtít
udržet hezké známky, budou
se muset více snažit a učit se.
Ale to vlastně platí pro
všechny. Nadarmo se totiž
neříká, že bez práce nejsou
koláče!
V současné době si deváťáci
podávají přihlášky na vybrané
střední školy a ještě zbývá
několik týdnů do přijímacích
zkoušek. Takže bych jim chtěla
popřát, ať se jim daří.
4
Autor a foto: Ela
Určitě si někdy pomyslíte, jaký by to bylo,
kdybyste chodili do jiný školy. Myslím ale,
že můžete věřit, že je to všude stejný, někdy dokonce i daleko horší. V tomhle
článku se dozvíte, že naše škola by díky
vám mohla být dokonce nejlepší ze všech.
My vám teď řekneme, jak to zařídit.
Říká vám něco jméno Ámos? Jestli jo, tak
jste buď pořádně poslouchali v hodinách
literatury, nebo se alespoň jednou za rok
díváte na ČT1. Jedná se totiž o celostátní
soutěž Zlatý Ámos, pojmenovanou podle
našeho významného spisovatele a učitele
Jana Ámose Komenského, ve který žáci a
studenti hlasují o nejlepšího učitele.
S podobným
nápadem
přišla
letos
Univerzita v Hradci Králové, která vyhlásila
zatím bezejmennou soutěž o nejlepší školu
a nejlepšího učitele, a to taky pro celou
republiku.
Proč vlastně vznikla? No protože chytří
pánové z univerzity zapřemýšleli a došlo
jim, že dneska je slovo učitel často
používáno jako "nadávka", a tak chtějí
ukázat, že mezi těmi, kteří se nám snaží
natlačit všechno to (ne)důležitý učivo do
hlavy, jsou i takoví, kteří jsou kvalitní a
schopní jedinci. To samý se samozřejmě
snaží dokázat i u jednotlivých škol, protože i
ty jsou bezdůvodně odsuzovány a napadány chytrou veřejností.
Proč by teda tuhle soutěž nemohla vyhrát
zrovna ta naše škola? Jak to ale zařídit? No
jednoduše. Musíte hlasovat. A to nejen vy,
ale i vaši kamarádi, rodiče a další příbuzní.
Ta škola, která získá nejvyšší počet hlasů, se
stane takovou SuperStar mezi ostatními a
dostane 20 000 korun. Učitel s nejvyšším
počtem obdrží 5 000. Nejde tak ani o ty
peníze, ale o to, že by o nás psali
v novinách a mluvili v televizi. A to se
vyplatí, ne?
Špatná zpráva je, že letos už to asi
nestihneme vyhrát, protože poslední hlasy
se můžou poslat 17. března, a to díky
internetovému formuláři. Ale příští rok
bychom se do toho mohli pustit, a tak
získat pár minut slávy pro tu naši malou a
často pomlouvanou nebo i nenáviděnou
školu.
Autor: Stanislav Vig
Vypadá to, že tahle netradiční "zábava"
probíhá v naší škole už nějakou dobu. Za
vše mluví v poslední době situace v šatně zdemolovaný výplet dveří, počmárané či
poškrábané zdi u schodů, obtisklé svačiny
po zdech a podobně.
Nejvýstižnější je popis obrázku, který se
vám naskytne, vstoupíte-li na chlapecké
záchody u učebny přírodopisu. Když
otevřete dveře, tak vás po pravé straně
jako první překvapí zdemolované a již
několikráte utržené topení. Vlevo je ve zdi
díra od kliky, to jak někdo vší silou otevírá
dveře. Postoupíme-li dál, tak se pohled na
zničená topení opakuje. Vypínač světel a
zrcadlo na stěně je opálené zapalovačem. Kachličky a zdi poplivané či
počmárané.
Co po některých žácích zůstává ve třídě,
je taky dost zarážející. Někteří zbytky
svačin či všelijaké obaly a papíry rvou za
topení, do židliček či květináčů. Copak
není v každý třídě odpadkový koš? Pro
někoho je to asi daleko. Nebo je stlaní si
pod sebe a kolem sebe cool??
Pokládám si tedy otázku - je tohle
normální? Pokud bychom měli naši školu
ochránit před zničením, musel by na
každém rohu stát alespoň jeden učitel. Ale
byla by to pak ještě škola????????
5
Následující část Boomby věnujeme oblíbeným rozhovorům. Jako první tu pro vás
máme exkluzivní interview s paní učitelkou Chládkovou, o které se z našich
sloupečků dozvíte opravdu hodně zajímavých informací. Probrali jsme nejen naší
školu, ale také detaily z jejího mimoškolního života....
Dobrý den, paní učitelko, náš rozhovor
začneme otázkou, která zajímá asi každého
našeho čtenáře - jak jste se vlastně dostala
k angličtině?
Dobrý den. Angličtinu jsem se začala učit až
v prvním ročníku na gymnáziu, musela jsem
tehdy pořádně zabrat, protože jsem byla
jediná ve třídě, kdo s angličtinou začínal. To
byl dost fofr. Pak na VŠE v Praze a pak jsem
si na jazykovce udělala státnice.
Baví vás vůbec po tolika letech ještě
angličtina?
No určitě baví. Hlavně mě baví, když vidím,
že moji žáci dělají nějaké pokroky a moje
snažení někam vede.
Věnujete se angličtině třeba i ve volném
čase? Např. sledujete filmy v angličtině,
čtete anglické knížky???
Spíš čtu knížky, bezvadné jsou třeba
detektivky v originále, americké filmy mě
moc nebaví. Snažím se číst hlavně proto,
abych se udržela ve formě a nezapomínala.
Proč se podle vás má význam učit
angličtinu?
No to si snad dovedete lehce odpovědět
sami. Ale na základce se dost těžko
argumentuje, protože co se naučíte,
doceníte, až si později budete hledat
zaměstnání, které by vás zajímalo, budete
chtít cestovat, budete si chtít popovídat
s nějakým cizincem. Argumenty typu já
budu traktorista a nikdy nebudu angličtinu
potřebovat neberu, nikdy nevíte, kdy se
vám jakýkoliv cizí jazyk bude hodit.
Chtěla jste být učitelkou už od dětství?
Asi ani ne. Ve škole mě hlavně bavila
matika, tak jsem po základce šla na
gymnázium a pak jsem studovala ekonomii,
což jsem, abych pravdu řekla, nikdy moc
nevyužila. Tady to vidíte. Nikdy nevíte, kam
vás vítr zavane.
Víme o vás, že jste chodila do osické školy.
Jaké to tu tehdy bylo a co se za těch pár let
změnilo? :)
Vidím, že jste dobře informovaní. Já ovšem
nedám na osickou školu dopustit a chválím
ji, kudy chodím, protože mi dala do života
dobrý základ. Do Osic jsem chodila v letech
1962-1971, takže je to trochu víc, než pár let.
A kdybych měla srovnávat – to by bylo
dlouhé vyprávění…. Tak snad jenom to
nejdůležitější. Tehdy existovala jenom stará
budova a ve třídách se topilo v obrovských
kamnech uhlím. To by se vám líbilo hlavně
proto, že občas byly uhelné prázdniny. Mezi
učiteli a žáky byl daleko větší odstup. Což
mělo své výhody i nevýhody pro obě strany.
Ale to je na dlouhé zamyšlení…..
Jak jste na této škole dlouho a jak se vám tu
učí ?
Teď jsem v Osicích čtvrtým rokem a jsem tu
spokojená. Vytyčila jsem si dát vám
z angličtiny pevný základ a tvrdě jdu za
svým, že? Škoda, že je tu pár rušitelů, co mi
moje plány hatí.
Učila jste i na jiné škole?
Učila jsem na různých školách, v podnicích i
soukromně, dospělé, studenty i děti.
Měla jste už vlastní třídu? V současné době ji
nemáte, chtěla byste jí ? :)
No vlastní třídu dětí jsem nikdy neměla, ale
když jsem učila dospělé, tak jsem často měla
na starost skupinu 15-20 lidí, kterou jsem
musela dovést k nějakým zkouškám. To byla
taková moje třída, za kterou jsem cítila
zodpovědnost a o kterou jsem se starala. Teď
nemohu být třídní, jelikož dělám zástupkyni
paní ředitelce, což obnáší dost organizační a
administrativní práce, takže bych to nejspíš
nestíhala zodpovědně.
Ve které třídě se vám učí nejlépe?
No přece v takové, kde je pohoda, všichni
plní své úkoly, nemusím pořád někoho
napomínat, občas se i zasmějeme a práce
nám pěkně plyne…
Co se vám na naší škole líbí a co ne?
Líbí se mi, že jsme taková menší komornější
škola, že se navzájem známe a pomáhá6
Příště rozhovor s Nikol Brandovou
me si. Nelíbí se mi chování některých žáků.
Jak se vám líbila vánoční besídka? :)
Vánoční besídka se mi líbila moc. Vystoupení
jednotlivých
tříd
i
skoro
profesionální
moderování. Byla jsem nadšená, zvláště když
vím, v jakých podmínkách celá akce vzniká.
Opravdu dobrá práce včetně sehraných
kulisáků.
Jak jste si užila vánoční prázdniny?
Moc hezky. Vánoce mám ráda tradiční beze
spěchu a nákupního šílení.
Dostala jste pod stromeček, co jste si přála?
Ježíškovi jsem nenápadně naznačovala, že
mám moc ráda dobré kafíčko, Ježíšek se
dovtípil a přinesl mi kávovar. A také ještě
hodinky a další dárky.
Co ranní vstávání? Nedělá vám problém?
Problém trochu mám, ale co se dá dělat.
Ráno dost trpím, zvláště když vstáváme do
tmy. Ale nejsem v tom sama, že?
Jak jezdíte do školy?
Do školy jezdím autem nebo autobusem.
Autobusem hlavně proto, abych se po ránu
trochu prošla na zastávku. To mě dostatečně
probudí, mám to skoro 1 km. Tedy měřila jsem
to autem, je to 900 metrů. Někdy také musím
běžet na autobus, když zjistím, že mám
zasypanou cestu z garáže sněhem. Ta hrůza,
že bych dorazila pozdě a připravila vás o
výuku!
Chodíte na obědy nebo si nosíte obídky z
domova?
Chodím na obědy a ještě si nosím svačinku.
A chutná vám naše školní jídlo?
Ve školní jídelně mi celkově chutná. Pravda je,
že od deváté, kdy se chodbami začíná linout
vůně, se na oběd těším.
Máte nějaké koníčky? Jaké?
Koníčků mám hodně. Dům a zahradu. Ráda
sekám trávu a řežu dříví. Chodím na delší
procházky. Čtu.
Jaký sporty máte ráda?
V zimě běžky, v létě kolo a turistika. Občas
ping-pong nebo badminton.
Jaký zvířátko máte ráda a které naopak ne?
Mám ráda psy, protože se s nimi dá
7
dorozumět. Kočky nemusím.
Jaká barvička se vám líbí?
Celkem všechny barvy. Spíš tlumené než
jásavé. I když třeba na květinách jsou jásavé
krásné. Ale podzimní teplé barvy mám
nejraději.
Jaká je vaše vysněná dovolená?
Nevím, jestli vysněná, ale hezká dovolená je
pro mě každá, když mohu dělat, co mě baví,
a být s lidmi, které mám ráda. A tak si to
snažím vždycky zařídit. Je jedno, jestli je to u
moře nebo na Šumavě.
Plánujete už něco na letní prázdniny?
To je ještě daleko. Asi to bude kombinace
různých aktivit, jako každý rok.
Teď aktuální otázka – volila jste Miloše
Zemana nebo Karla Schwarzenberga?
Volila jsem Karla Schwarzenberga. Vážím si
ho a nevadí mi, že špatně mluví česky, ani že
je starý.
Chtěla byste něco vzkázat všem naším
čtenářům?
Se čtenáři Boomby se vídám každý den, tak
jim snad ani nemusím nic vzkazovat. To, co
potřebuji, jim řeknu rovnou. Ale Boombě
bych chtěla popřát hodně nadšených
čtenářů a hodně dobrých nápadů!
Náš další originální rozhovor nás opět zavede do všemi známé sedmičky. O této
třídě a jejich žácích se toho řeklo a napsalo mnoho. V minulé Boombě jsme
pokecali s Patrikem Pavlicou a právě na jeho přání jsme v tomto skorojarním
vydání vyzpovídali i jeho oblíbenou spolužačku Adélku Vávrovou. Tato
usměvavá slečinka nám odpověděla na naše otázky a prozradila na sebe
opravdu velké množství zajímavých informací...
Naše první otázka je jasná... Jak se ti líbí v
sedmé třídě?
Jo, je to tu super a je sranda.
To je dobře a jak se ti ve škole vlastně
daří?
No, jde to.
Jaký předmět ve škole máš vůbec
nejraději a jaký naopak ne?
Tak já mám nejraději výtvarku a přírodopis
a nesnáším matematiku a češtinu.
Aháá, a když už jsme u těch předmětů,
tak nám prozraď, jakou učitelku nebo
učitele máš nejraději a jakého méně?
Nejraději mám samozřejmě pana učitele
Viga. Je v pohodě (když se zrovna
nezlobí). Toho, koho nemám ráda,
nebudu raději zmiňovat.
Dobře, a chodíš na nějaký kroužek?
Jo, jo, na doučko z češtiny.
Chodíš do všemi známé sedmičky, co si
myslíš o vaší třídě?
Že je to cvok house.
Aháá :D Teď se přesuneme ze školy pryč.
Co máš ráda za papání a pitíčko?
Špagety a piju všechno.
No, to si nám toho moc neřekla. A jakou
hudbu posloucháš?
Punk a metal.
No, super. Jaká je tvoje nejoblíbenější
písnička?
V poslední době asi Britney Spears Scream a Shout.
Co nějaký ten filmík, jaký ráda sleduješ?
Nejradši mám komedie a horory.
Víme o tobě, že máš ráda psy a koně, je
to tak?
Samozřejmě, kdo by je neměl rád.
To je pravda. Jaké rasy se ti nejvíc líbí?
U psů je to Československý vlčák, protože
vypadá jako vlk a vlci se mi moc líbí.
8
V příštím čísle na vás čeká rozhovor s Bárou Jilemovou...
Autor a foto: Terys
více jak 30 otázek nejen o Patrikovi
A u koňů?
Teplokrevníci, plnokrevníci i chladnokrevníci. Skoro všichni :D
Chodíš někam jezdit na koních? Jak ti to
jde?
Jo, do Rokytna , no myslím, že docela
dobře.
Chtěla bys mít koně doma?
Doma ne, ale spíš někde u někoho
ustájeného.
Teď mě tak napadlo... jaké zvíře z Afriky
bys chtěla mít doma?
Určitě krále zvířat - LVA ☺
Tak to by bylo zajímavý. Teď se podíváme
do tvého soukromí. Jaká je tvoje nejlepší
kámoška?
No, asi nebude pro nikoho překvapením,
že moje nej kámoška není nikdo jiný než
magor Terezka Václavíková a pak Domuš
Hruška.
Odkdy spolu kamarádíte?
S Terezkou už od školky.
Řekni nám nějakého tajemství o Terezce?
No, to byste chtěli vědět, co? Neřeknu,
ona by mě pak zmlátila :oD
Ahááá, v minulé Boombě byl rozhovor
s Páťou Pavlicou. Nejzajímavější byl obsah
jeho tajnýho sešitu. Tak nějak to vypadá,
že tě miluje ??
No, tak to jsem asi v pytli, no.
Taky o tobě víme, že jsi dost „kamarádila“
s Michalem Greššou. To už je pryč? Máš
teď nějakého kluka?
No jo, co bylo, to bylo :/ Kluka nemám.
Chtěla bys mít kluka?
Teď zrovna ne.
A když jsme u těch kluků - máš raději
blonďáky nebo brunety?
Určitě brunety.
Prozradíš nám, co se ti nejvíc líbí na
klucích?
Že je s nima sranda.
Tak dobře, koukneme se jinam. Jakou
kombinaci barev máš nejraději?
Černou a bílou.
Čteš nějaké knihy?
No, jen když se mi chce.
Co jsi četla naposled?
No, "Počertěná - Tátův andílek".
Baví tě nějaké sporty?
No jo, fotbal a koně.
Máš raději notebook nebo počítač?
Oba stejně, oba mají své výhody i
nevýhody.
Jsi často na compu?
No, momentálně mám zaracha
, ale
když můžu, tak jdu spíš ven .
Co ti v poslední době udělalo největší
radost?
Ani nevím.
A poslední otázka na závěr. Co si myslíš o
Osické Boombě?
Když je nuda, tak je to fajn na čtení.
Autoři: Kelímek a DaN
Někdo si možná myslí, že v zimě se moc
sportů dělat nedá. Například fotbal nebo
plavání se provozuje v zimě asi dost
špatně. Někdo naopak může mít z mrazivého počasí radost podobně jako hokejový tým Pepy Zmarzláka. Chcete se o
tomto týmu dozvědět něco bližšího? Čtěte
dál...
Jak se jmenuje váš hokejový tým?
HC zelení Trávníčci.
Kdo všechno v týmu je?
Pepa Zmarzlák, Vašek Dašek, Ondra
Haman, Jindřich Tichý.
Jak jste se dali do hromady?
První jsem tam byl já a Vašek a potom byl
Ondra a Jindra.
Kde trénujete a kdy?
U nás na rybníku v Trávníku v pondělí
nebo v pátek, můžete se přijít podívat.
Proti komu hrajete?
Více info u Pepy Zmarzláka....
Proti rodičům.
Co budete dělat až vám roztaje led?
Budeme trénovat s florbalkama na trávě.
A teď k tobě....Kde si se naučil bruslit?
U nás na rybníku.
Jaké máš vybavení?
Koberec na nohách, brusle, hokejku a
rukavice.
Kdo je váš nejlepší hráč, kdo je kapitán?
Já jsem nejlepší hráč a kapitán týmu a
Vašek Dašek je nejlepší brankář.
Kdo vás trénuje?
Martin Pažout.
Kdyby se chtěl někdo do vašeho týmu
přidat vzali byste ho?
Ano, vezmeme.
OSICKÁ BOOMBA VE SPOLUPRÁCI SE ŠKOLNÍ JÍDELNOU
PŘIPRAVUJÍ
NOVOU
AKCI
*O B Ě D N A P Ř Á N Í*
Bližší info v příští Osické Boombě a nebo na našem facebooku.
! NOVÁ EPOCHA ŠKOLNÍ JÍDELNY STARTUJE UŽ V KVĚTNU !
9
10
V příští Boombě nová akce: *OBĚD NA PŘÁNÍ*
Autorky: READY, GO!
Pro milovníky osického učitelského sboru tu máme super
exkluzivní bleskové interview s oblíbenými učiteli naší školy. Kdo je
to konkrétně? Tak je to náš školní odborník přes historii a hudbu pančel Petr Morávek a stále usměvavá paní učitelka Jana
Řeháková, která má na krku malé třeťáčky...
Cafe nebo čaj ?
Petr Morávek: Cafe - ranní životobudič.
Jana Řeháková: Kvalitní čaj kdykoliv,
na cafe musím mít chuť.
Slipy / trenky a tanga / kalhotky /
naostro ? Jak? :DDDD
Petr Morávek: Trenky jsou pohodlnější.
Jana Řeháková: Oboje podle toho, co
mám za oblečení. Naostro jenom do
pyžama.
Pivo nebo víno ?
Petr Morávek: Pivo tekutý chléb.
Jana Řeháková: Víno, pivo nepiju.
Auto nebo kolo ?
Petr Morávek: Kolo - podle sokolského
"Ve zdravém těle zdravý duch" ☺
Jana Řeháková: Kolo, auto je na
dálku.
Tv nebo PC?
Petr Morávek: Ani jedno, obojí je žrout
času.
Jana Řeháková: Na TV se dívám a na
počítači pracuji - spíš tedy PC.
Zelenina nebo maso ?
Petr Morávek: Jednoznačně maso.
Jana Řeháková: To nevím. Nejraději
mám maso se zeleninou.
Kočka nebo pes ?
Petr Morávek: Pes, věrný to přítel
člověka.
Jana Řeháková: Když jsem byla malá,
chtěla jsem Pejska ☺, ale teď spíše
kočky. ☺
Léto nebo zima ?
Petr Morávek: Zima běžky a sjezdovky.
Jana Řeháková: Oboje, když to
netrvá příliš dlouho.
Tepláky nebo rifle?
Petr Morávek: Rifle - symbol
americké svobody.
Jana Řeháková: Volný čas tepláky, společnost - rifle.
Bílá či černá barva ?
Petr Morávek: Bílá je pro mě barva
naděje.
Jana Řeháková: Spíše asi ta černá
barva. ☺
Město nebo vesnice ?
Petr Morávek: Město, konkrétně
Hradec Králové.
Jana Řeháková: Do 45 let město,
pak vesnice.
Prázdniny nebo práce ? :D
Petr Morávek: Z obojího tak trochu.
Jana
Řeháková:
Samozřejmě
páce.
Kino nebo divadlo ?
Petr Morávek: Divadlo - živí herci.
Jana Řeháková :Divadlo, je to větší
společenská událost.
Karel Gott nebo Michal David ?
Petr Morávek: K. Gott - stálice.
Jana Řeháková: Ani jeden mi
nevadí, poslouchám jiný druh
hudby, ale jinak Kája Gotík :D
Krkonoše nebo Alpy ?
Petr Morávek: Krkonoše, jsou blíž a
mám je rád.
Jana Řeháková: Na turistiku, kolo
Krkonoše a na lyže Alpy.
(Láca, Kelímek, Precloš)
11
Neznáme existenci, která
by v dnešní době a v tomhle na prdíček počasí,
neuklouzla po neposypaných cestách. Ano i my
nádherné, krásné, úžasné
a dokonalé redaktory jsme
podlehly téhle zákeřné a
podlé ještě pořád zimě.
Pokud vás už unavují tyto
velice otravné pády na
chodnících,
zajděte
si
někam, kde za tyto pády
můžete i ZAPLATIT!! :OOO
Tuto
lákavou
možnost
máte na Zimním stadionu
v Hradci
Králové
při
pravidelné akci, která se
výstižně nazývá „VEŘEJNÉ
BRUSLENÍ“.
Hlavní výhodou této kolektivní akce je, že rozhodně
nebudete jediný, kdo tam
bude padat :DDDD.
Více info: http://www.stadion-hradec.cz
Na toto krásné a exkluzivní
místo se dostanete několika možnými dopravními
prostředky: autobusem, trolejbusem, vlakem, kolem,
koloběžkou nebo přímo
sáňkami :D. Pokud se takto
do Hradce Králové dostanete, tak toto bezvadné
klouzavé místo můžete
navštívit každou sobotu od
16.00 až 18.30 a v neděli od
12.15 do 13.45! :OOO
Ale POZOR! Nesmíte si to
poplést!
Protože
zimní
stadión se dělí na dvě
části! A to na halu jedna a
halu dvě! Liší se od sebe
sice jen čísly, ale je v nich
velký rozdíl! :D Když totiž
vejdete do haly 1 tak tam
najdete
naše
velice
„talentované“ hokejisty!
V hale 2 zaplatíte vstupné
za ty placené tlamičkopády! xDD Vlezné je pouze
a jen 30 korun, ale to jenom
v případě, že jste mládež,
děti a nebo dospělí.
Pokud jste mladší než 10let,
tak pro vás máme super
zprávu, páč zaplatíte pouhých 20 korun! :O
Jestliže se hodláte jen bavit
a být divákem těchto krásných pádů, tak zaplatíte za
tuto podívanou 10 korun!
Na stadionu najdete luxusní
šatnu, kde se můžete převléknout, přezout a uložit si
věci do skříňky. Svačinu si
můžete pořídit v bufetu.
K bruslení hraje z repráků
cool music. Takže zážitek
opravdu luxusní, a proto
vám tuhle zábavičku jen a
jen doporučujeme. Krásný
poklozáníčko…
Tvé oči
Pojď se mnou
Gabriela Penková
Gabriela Penková
Jak velmi ráda mám
jiskru tvých očí,
když se do nich podívám,
hlava se mi točí.
Pojď se mnou k jezírku, k rybníčku,
uslyšíš šplouchat vodičku.
Vodička omývá perličku,
moji zářivě bílou perličku
Tvoje krásné hnědé (modré) oči
jsou pro mě tajemné a záhadné,
když se na mě podívají,
mám pocit, že žijeme v ráji,
že v ráji žijeme.
A v hřívách bílých koníčků,
uslyšíš moji písničku
a v slzách dojetí,
ucítíš moje objetí.
Jsi jako víla,
jako kvíteček rozmarýny.
Tvoje krásné velké oči s jiskrou,
už je vidím zas,
když se k sobě lidi tisknou,
pak je lásky čas.
12
Autor a obrázek: GO!
Patnáct let je podle mě
jeden z nejdůležitějších
momentů v životě každýho
puběrťáka. Tohle číslo má i
svoje nevýhody! Máme za
sebe už zodpovědnost,
takže, když uděláme něco,
něco fakt špatnýho, můžou
nás i zavřít! :O Zase na
druhou stranu můžeme
jezdit na různý mejdany a
každýmu předvádět svojí
zbrusu
novou
kartičku,
která dokazuje, že jsme
opravdu „dospělí“!! :D
Mluvím
samozřejmě
o
občanském průkazu. Ano, i
já jsem zašla (jako velká a
„rozumná“
dívka)
na
magistrát města - kde se to
logicky celé zařizuje.
Takže abych vás na tohle
hrozné drama připravila,
popíšu vám, jak to vypadalo, když jsem si občanku
šla zařizovat já! xDD
Celé to začalo ve středu
odpoledne - samozřejmě
až PO škole! :DD Nastoupila
jsem na trolejbus s číslem 2
a ten mě dovezl už k tomu
zmíněnému
magistrátu.
Když jsem vystoupila, tak to
bylo sotva pár kroků od té
známé budovy.
Ale nebyla bych to já,
kdybych neudělala něco,
co mě nepatrně „zesměšní“ ! :DD Pokoušela jsem
otevřít ty zákeřný dveře, ale
vůbec
mi
to
nešlo!!
Vypadalo to, že už mají
zavřeno! Po pár neúspěšných pokusech jsem to už
pomalu vzdávala, když
vyšel jeden milý pán z úplně
jiných dveří a řekl mi, že jsem
chtěla
jít
dvěřmi
pro
zaměstnance xDDDDD Ale
to se stává! :D
Na pravé i na levé straně
byly velké schody a já
nevěděla kudy, tak jsem se
zeptala. Pán na informacích
zas nebyl tolik milý, jako ten,
co mi otevíral dveře.! :D
Ukázal mi na schody po
pravé straně a já se vydala
na další výpravu :D
Na
konci
schodů
mě
přivítaly velice hezké dveře,
které se samy otvírají! :DD
Což mě opravdu hodně
potěšilo! :DD Když vejdete
dovnitř, dojdete k takovýmu
udělátku na lístečky, zmáčknete důvod (požadavek)
svojí návštěvy a pak už jen
čekáte...
Skoro na každým rohu je
velká plazmová televize a
na ní běhají čísla :D Když se
tam objeví to vaše, máte
vyhráno! Jenže když jsem se
tak rozhlížela po místnosti a
viděla, kolik už tam čeká lidí,
došlo mi, že tam budu poněkud dýl! :DD Takže to rozhodně chce PŘIJÍT VČAS!
No, jakmile uplynulo 15 minut, začla jsem se opravdu
nudit.. :D Tak jsem se znova
(tentokrát důkladně) koukala po ostatních lidech. Vůbec mě nepřekvapovalo, že
tam jsou další „budoucí dospěláci“, ale pak se otevřely
ty moderní dveře a vešel
tam opravdu pěknej kluk! :O
Ale to sem nepatří.. :DDD
13
Nuže, pořád jsem čekala,
až se na televizi objeví číslo
232. Čekala, čekala a
čekala... :D A po dalších 20
minutách jsem se dočkala!
Číslo na televizi dlouho
blikalo a pak se ukázalo,
do jakých mám jít dveří! :D
(až tak to mají fakt
vymakaný) xD
Tak jsem vešla do dveří s
číslem 11. :D Naproti mě
nic, úplně prázdno.. Jen 4
bílý stěny a na jedný z nich
zrcadlo :D Kolem mě se
ozývalo hodně hlasů, a
když jsem se podívala
nahorů, uviděla jsem tam
„nedotažený“ zdi.. :DD
Prostě bylo slyšet, jak si ty
lidi za dveřma povídají. :D
Asi po třech minutách mě
ta paní zavolala, ať jdu
dovnitř. Očekávala jsem
nějakou milou a usměvavou paní. Ale jakmile jsem
se dostala dál, hned na
první pohled jsem zjistila, že
je „divná“.. :DD (né moc
dobře naladněňá) xDD
Každopádně je tam taková malá točící židlička a
velká obrazovka naproti
vám - a nečekaně VŠUDE
zase bílo. xD Když jsem si to
tam pořádně prohlédla,
uviděla jsem úplně přesně
proti mně hrozně velký
foťák! :DD To mě vyděsilo
ze všeho nejvíc.. :DD (viz.
třídní fotka) :DD Ta „milá“
paní mi řekla, ať si odhrnu
vlasy z očí! :O Tím mě snad
naštvala ze všeho nejvíc! :D
Nikdo mi nemůže nakázat,
kde mám mít vlasy! xDD Takže
jakmile jsem si je odstranila z
očí, ucítila jsem, že moje
„nádnerná patka“ není, jak
má být ! xDD Nemohla jsem s
tím už nic udělat, protože paní
už tu fotku dávno vyfotila.. :D
Ta „fotka“ se ihned objevila
na obrazovce! Úplně jako
kdybyste se dívali do zrcadla!... :D Potom, co jsem svojí
fotku uviděla, ucítila jsem
ZDĚŠENÍ! xD Další nepříjemná
zpráva byla, že druhou šanci
už nedostanete! :DD
Další
neočekávaný
zvrat
nastal, když přede mě paní
dala takovou „magnetickou“
destičku a na to papír (s
fotkou a s náhledem, jak
bude vypadat občanka) a
na ten jsem se musela podepsat hodně zvláštní tužkou.
To moje snažení a nervozita
dopadly tak, že ten podpis, se
kterým se budu muset podepisovat celý život, vypadal
jako z 1.třídy! :DDDD
„Ji“ bylo na levý straně papíru
a „lemová“ bylo zase na
pravý.. ! :D Takže další důležitá
informace DEJTE SI ZÁLEŽET NA
PODPISU :D (abyste nepadli
jako já) xD
Všem budoucím patnáctiletým přeju, aby dopadli
daleko líp! :DD A aby na ně
vyšla ta „správná a milá“
paní.. :DD
Autor a foto: ELa
Asi jste si už stihli v únoru všimnout, že celá naše oblíbená
devítka má stejný třídní trička. Ano, jak už je u nás ve
škole tradicí, tak si deváťáci pořídili společná trička na
památku. Pan učitel Vig jim předal leták od firmy, která
tato trička vyrábí, aby si to svoje mohli vybrat z krásného
katalogu. Bylo to docela napínavý proces, než si vybrali
to svoje nej tričko. Každou přestávku se všichni slezli na
jednu hromadu a vybírali.
Nakonec se většina shodla na černé barvě podkladu a
pro větší kontrast s bílým potiskem. Na přední straně je
obrázek s motivem "Asi jiný gang" a nad tím zkratka
V.I.P., která ovšem neznamená "velmi důležitou osobu",
ale značí zkratku "velmi inteligentní paka" :D. Na zadní
straně mají postavičku "ME" a jména + přezdívky.
Všichni si vybrali a objednali až na jednoho klučinu, který
se do téhle akce nezapojil, touto osobou je Robík Kysela.
Zeptali jsme se ho logicky proč: ,,Tričko jsem si nekoupil
proto, páč bych ho stejnak nenosil“.
Na závěr této krátké zprávy jsme položili jednoduchou
otázku těm, kteří si tričko koupili.
Proč sis tričko koupil(a) právě ty?
Matěj: Koupil jsem si ho, protože jsem doma našel 200Kč
a nevěděl jsem, co s nimi :D
Bára: To tričko jsem si koupila proto, že je to věc, která
nás má spojit :DD a která nás bude spojovat i potom, co
tuhle školu opustíme :DD No a taky proto, že jsem chtěla
nový tričko na spaní.. :DDD
Nikol: Protože chci mít na naši "dokonalou" třídu
památku ;)
Pokračování na další straně..
14
Autor a obrázek: Gabča Penková
Pokračování z předešlé strany...
Musím říct, to co se odehrálo za dveřmi ředitelny vůbec nebylo příjemné. Sice mě napadlo
ještě před uveřejněním článku, že by z toho
paní ředitelka nemusela mít zrovna radost,
takhle strašně rozzlobenou jsem ji však ještě
nikdy neviděla. Od této scény sice uběhl již
týden, mám ji však neustále před očima, jako
by se to přihodilo včera. Oba dva jsme dostali
strašnýho sprďáka, nemáme prý strkat nos do
věcí, do kterých nám nic není, jinak dostanem
ředitelskou důtku, nebo dokonce dvojku
z chování.
To mě velmi zarazilo. Je mnohem těžší se s tím
vyrovnat, když se Vlasta urazil a nebaví se se
mnou. Teď si povídá jenom s klukama a ještě
ke všemu vybírá taková témata, ke kterým
nemám co dodat, protože o nich prostě nic
nevím. Jenomže já nejsem z těch lidí, co hned
hodí flintu do žita, rozhodně ne, obzvlášť, když
už se po škole rozšířila spousta fám, z nichž
nejmíň pravděpodobný je, že Orel z šestky
dostal ředitelskou zato, že našel mrtvolu pana
ředitele v jeho kanceláři a pomaloval mu
obličej zelenou fixkou, což je strašná blbost,
poněvadž ji dostal za opakované kouření na
záchodě, to přece všichni ví.
Takže já se nevzdám, dokud této záhadě
nepřijdu na kloub... Teď bych však měla zas
myslet na školu, vzpomněla jsem si hned při
vstupu do učebny. Pan učitel nás zkouší každý
týden z již probrané látky, tentokráte to měly
být vřeckovýtrusný houby.
Vždycky se losuje; posledně vybraný protřepe
dřevěný džbánek se jmény, potom vytáhne
složený lísteček. Pokud se látku naučím,
obvykle mě nevylosují, jestliže ji neumím (jako
dnes), pak už takové štěstí nemám. Pan učitel
už nedočkavě pobízel Horníčka: „Vyber
Boučka, stejně akorát do všeho kecá.“
Skutečně to vyšlo na něj. „To zase bude
komedie,“ ohlásil ho vyučující. Bouček byl totiž
známý pětkař. Chybu udělal hned v úvodu, na
otázku, podle čeho mají název vřeckovýtrusné
houby, odpověděl: „Podle Řecka.“ Poté mluvil
15
o jehličnatých stvolech (měly to být jehličnaté stromy, on si to však chybně opsal do
sešitu).
Zkrátka opravdu nic nevěděl, šel si tedy
sednout se svou častou známkou. Celá třída
včetně mě hýkala smíchy, náhle však mou
pozornost upoutalo něco jiného. Seděla
jsem na svém osamoceném místečku u
okna, to víte, když kecám s každym, tak to
má takovýhle následky. Sněžilo, za tenhle rok
již potřetí, dvakrát sníh roztál.
Při vykouknutí z okna se mi kromě sněhových
vloček naskytl zajímavý pohled. Z policejního
auta zastaveného na parkovišti vyskočili dva
četníci a svižným krokem se přibližovali
k hlavnímu vchodu. Najednou mě popadla
strašná zvědavost. Budou se nás snad ptát,
co jsme viděli nebo zda-li nám přišlo
v posledních dnech něco divnýho? S velkými obtížemi jsem odtrhla oči od okna,
abych si mohla zapsat známku. Zvědavost
mě neopouštěla celý den, kvůli ní už jsem se
vůbec nemohla soustředit. Policisté s námi
ale za celý den nepromluvili, lépe řečeno
nikdo z nich neviděl ani nohu. Chtělo se mi
povědět o tom Vlastovi, vzpomněla jsem si
však, že s ním nemluvím.
Všichni ve škole měli vánoční náladu, jenom
mně se zatím vyhnula. Až poslední týden
před vánočními prázdninami, kdy už holky
každou přestávku zpívaly koledy, mě dostala
též a zpívala jsem s nimi. Jídelna byla
vyzdobena, stál tam i strom s dárky. Také mi
holky sdělily, jaké chtějí dárky a já to zas
řekla jim. Jen Vlastík si se mnou nic nedomluvil. Měla bych se s ním usmířit, když
máme ty Vánoce, ale co když o to on
nestojí?
Ve čtvrtek donesla Krupičková umělý stromeček, který se svými kamarádkami
nastrojila. Ostatní dodělávali výzdobu třídy.
Po návratu domů jsem balila dárky,
samozřejmě pro kamarádky,taky jeden pro
Vlastu.
V pátek nás napřed čekala nepopulární
činnost - mytí lavic. Pak už jen příjemné
nabízení cukroví a konečně rozbalování
dárků. Natálie ode mě dostala modrý
hrníček s kočičkama, Klárka červenou šálu s
kytičkama, Sára knížku „Náramky přátelství“
a Ája řetízek s kytkou jako přívěsek. Na
oplátku
mi
byla
věnována
pěkná
batikovaná duhová šála od Naty, náušnice
od Kláry, Sára mi dala velkou knihu
osmisměrek a jiného luštění, Ája tužku na oči.
Objevila jsem i pátý dárek, diář na další rok.
Od koho to je? Můj údiv vystřídala radost.
Od Martiny, až na to, že na druhém stupni
není žádná, alespoň žádná, kterou bych
znala.
To je celej Vlasta, je mu to fakt podobný,
šašek jeden. Obávám se, že nebudu o nic
lepší než on, já napsala od Marka a taky na
druhým stupni žádnej není. Nestalo se to
poprvé, co uvažuju o tom, jestli si nečteme
myšlenky, dala jsem mu totiž kalendář.
Popřáli jsme si spolu veselé svátky, už nezněl
uraženě. Paní učitelka měla radost z třídního
daru, dostala encyklopedii.
Rodiče mi věnovali spoustu krásných dárků,
hlavně oblečení a knihy.
Prázdniny byly celkem normální, užili jsme si
pohodové Vánoce, ani se nic zvláštního
nestalo (pokud nepočítám dvakrát shozený
stromeček). Až jednou, zrovna mé myšlenky
sklouzly
k mému
idolovi,
(samozřejmě
nemůžu říct, nad čím jsem uvažovala, to je
přece přísně tajné), mě ze snění vytrhla
maminka. „Hele, já chápu, že máš teď hlavu
plnou kluků, ale když jsem tě před chvilkou
prosila, abys vzala Alíka a šla s ním na pole,
myslela jsem to vážně.“ „Já přece nemyslím
na kluky, uvažuju o mnohem ušlechtilejších
věcech,“ hájila jsem se, „ale máš pravdu,
jeden tam byl.“
Sebrala jsem se i s Alíkem, naším psem,
celkem bez odporu, koneckonců třeba ho
někde potkám. Ne, jako obvykle nikde
nebyl, nejspíš někde doma seděl u počítače.
Sluníčko ten den po dlouhé době krásně
svítilo,navíc sníh nádherně stříbřitě jiskřil, až to
oči oslepovalo, na radosti mi to tedy naštěstí
neubralo. Byl opravdu překrásný výhled, v
ohradě dokonce pobíhali koně. Jenže ta
cesta chtě nechtě vede kolem školy, takže
když jsme se vraceli, naskytl se mi opravdu
prazvláštní pohled....
Ze dveří od sklepa vyšel pozadu pan školník.
Už, už jsem otevírala pusu k pozdravu, když
v závěsu za ním vyšla paní ředitelka, oba dva
nesli nějakou krabici. Bleskurychle jsem se
schovala za roh a pozorovala je. Školník se
trochu nervózně rozhlédl po dvorku, hned se
však zase obrátil na ředitelku, která mu právě
sdělovala:
„Tentokrát
jsme
měli
štěstí,
nenapadlo je prohledat každý kout, jenže
příště už ho mít nemusíme. Bude lepší, když to
odvezete a schováte.“
Policisté, proběhlo mi hlavou. Měla bych jim to
co nejdřív říct, ale tak, aby si toho nikdo z těch
dvou nevšiml. Háček však byl v tom, že nikdo
od policie se po prázdninách ani neukázal.
Dokonce ani z okna mi nebylo dopřáno něco
zpozorovat. Také mi vrtala hlavou Natálie. Byla
podivně zamlklá už celé dny a nikomu nic
neřekla. Ale Vlasta přece má v rodině
policajty. Musím se s ním usmířit...
Pokračování příště...
16
Autoři: Láca a Precloš
Foto: http://www.superspy.cz
Určitě jste už všichni slyšeli o
sportu, který se nazývá RAGBY.
Hraje se se šišatým míčem a
každý hráč má výzbroj, která se
skládá z helmy, chráničů na
ramena, kolena, nohy a hlavně z
vlastního pevnýho ocelovýho
těla… Občas, když se v naší škole
hraje o tělocviku sálová kopaná
nebo basketbal, tak to také dost
vypadá jako ragby :D Asi si
pomyslíte, že tenhle sport je
určený spíše pro namakaný
borečky, ale asi vás překvapí, že
ragby hrají také sexy křehké
dívky, a dokonce mají také svojí
ligu.
Nevěříte? Opravdu, je to tak. Jak
to všechno začalo? Dívčí ragby
u nás začalo před několika lety
sexy ligou pod patronací Dary
Rolins. Turnaj tehdy probíhal
v několika halách. V původní
sexy lize
hrálo osm ženských
týmů a hrálo se na umělé trávě.
Je jasný, že se to neobešlo bez
drobných zranění např. odřenin kolen, loktů atd., což
bylo pro modelky, které se ragby věnují, opravdu
nepříjemné. Ale nově to už nehrozí, protože se
rozhodlo, aby se tento sport přesunul na písek.
Nejlepším týmem loňského kola byl pražský tým
Prague´s Cats, který se skládá ze dvanácti hráček,
který dříve bojovaly v ženské ragbyové II. extralize
(viz.foto). Uvidíme, jak se holčičí ragby ujme a jak
liga dopadne letos. Opět vás budeme v našem
časáku informovat. Třeba brzo vzniknou týmy i v
Hradci. Necháme se překvapit...
Každý den, když otráveně jedeme do
školy, nebo z ní šťastně odcházíme
domů, můžeme na rozcestí vidět
zchátralý Škroupův dům. Každý den
se ptáme, jestli ho už konečně někdo
opraví, nebo zbourá. V tomto krátkém
článku bychom vám chtěli přinést info
o jeho budoucnosti.
Škroupův dům byl slavnostně otevřen
před 85 lety a od té doby chátrá. Do
údržby neplynuly skoro žádné peníze
a to přitom tam až do roku 1966 bylo
kino a potom tam naši žáci chodili
cvičit. V druhé části domu bylo třeba
holičství či knihovna, které však museli
být kvůli chátrání domu přesunuty. V
roce 2001 vznikl Nadační fond na
opravu Škroupova domu, ale svoje
peníze do něj věnovali hlavně jen
místní občané a tak se vybralo
pouhých 200 000 Kč a to je sakra
málo !!
Už dvanáct let se řeší otázka, kde na
opravy sehnat peníze, protože jak je
vidět, bude jich potřeba spousta.
Osice podle pana starosty potřebují
celkem 13 milionů korun, aby mohla
dům zrekonstruovat a obnovit jeho
dřívější vzhled.
Místopředseda Poslanecké sněmovny
Jiří Oliva se rozhodl spolupracovat s
vedením obce a vytvořil seznam s
tisícovkou firem, které osloví a poprosí
je o peněžní dotaci. O pomoc chce
Foto: Škroupák dříve..
poprosit i okolní obce a kraj.
Kdyby se náhodou podařilo Škroupův dům
zrekonstruovat tak Osice plánují, že by tam
mohl sídlit třeba obecní úřad. Patrně by se
tam přesunula i pamětní síň Františka Škroupa,
která dnes sídlí na faře a vešla by se tam i
klubovna pro zájmové kroužky. Škroupák by se
tak stal centrem celé obce.
Pokud se tahle akce nepovede a nikdo
nebude chtít přispět je možné, že bude tato
budova zbourána. A není to škoda? Proto
budeme držet palce a pana Olivu
podporovat, aby všechno dobře dopadlo.
Foto: Škroupák dnes..
17
18
www.boomba.voody.cz
Autoři: READY a GO!
CHCEŠ VYHRÁT
SUPER CENY?
1.Co má kohoutek pod krčkem …….
2.Naše oblíbená devítka bude muset v dubnu dělat....................
na střední školy a rozhodně se na to moc netěší.
3.Od 25.února začala na Nově druhá řada všemi oblíbeného
seriálu o jedné střední škole. Seriál se jmenuje....
4.Jak se jmenuje poslední den v týdnu?
5.Křestní jméno jednoho vysokého deváťáka, který je taky
redaktorem naší Boomby a má mladšího bratra v sedmičce.
6.Název měsíce, který je předposlední ve školním roce.
7.Hmyz, který lítá na jaře a v létě. Je ho spousta druhů - např.
žluťásek, modrásek apod. Je to.....
8.Stát, který leží na ostrovech v západní Evropě. Má dvouslovný
název. Napovíme VELKÁ........................
Není nic jednoduššího.
Stačí vyluštit naši jednoduchou křížovku, vyplnit dole jméno, třídu a
tajenku. Pak už jen vystřihni křížovku a odnes
ji někomu z našich redaktorů. Pak už stačí
počkat, jestli budeš
mezi třemi šťastnými
výherci.
CENY
1.místo - poukázka do
Hrušky na 50,- Kč.
2. a 3. místo - poukázka
do Hrušky na 25,-Kč.
Vyplněnou
křížovku
odevzdej do pátku
12.4. !!!
Protože máme pocit, že je návštěvnost školní
knihovny pořád malá, rozhodli jsme se na ni
upozornit pomocí dvou novinek, který si tam
můžete už brzy půjčit.
Velkou výhodou obou knížek je malý počet stran,
přesněji kolem stovky. Ale nelekejte se, nejedná se
o formát A4, obě jsou daleko menší, takže to
nejsou žádný bichle. Uvnitř nenajdete drobounké
písmo, ale pěkně velká písmenka, která vám
zaručí rychlé čtení a ubíhání stránek. Proto si
myslíme, že tyto novinky jsou dobře využitelný
například pro školní referát.
Paní učitelky z vás určitě budou mít radost,
protože se jedná o historické knížky. První se
jmenuje "Vpád Římanů" a vypráví příběh urozeného chlapce Brana, který byl v roce 84 n.l. v
bitvě zajat Římany a poslán jako rukojmí s římskou
legií stavět novou vojenskou cestu. A díky němu
by tuto legii neměli ohrožovat nepřátelé. Jenže
všechno je bohužel jinak…
Druhá knížečka má jméno "Ve stínu gilotiny" a
dočtete se v ní o šlechtické dívce Isabelle, která
žije v roce 1792 blízko Paříže. Ve Francii v té době
probíhá Velká francouzská revoluce, při které na
gilotině padají hlavy jako hrušky, a proto se celá
rodina Isabelly schovává na venkově. Jestli jim to
pomůže od popravy, se dozvíte na stránkách
tohohle titulu.
Tak neváhejte, vypravte se do druhého patra naší
školní budovy a ukořistěte snadnou jedničku díky
těmto knihám dřív, než to udělá někdo rychlejší.
Vydává žurnalistický kroužek
zš a mš františka škroupa v osicích
ŠKOLNÍ ČASOPIS PRO 2.STUPEŇ ZŠ
Jméno:
Šéfredaktor: Káťa Žalská
Zástupci šéfredaktora: Bára Jilemová a Péťa Horynová
Třída:
Redakční rada: Matěj Žalský, Dominik Konůpka, Honza Zmarzlák,
Eliška Randová, Martin Pažout, David Preclík, Petr Lacina, Jan
Klímek, Dan Elicer, Míša Vybíhalová, Tereza Václavíková a Aneta
Kadlecová.
Tajenka:
č.2 v roce 2013, ročník IV.
19
[email protected]
www.boomba.voody.cz
© Zpracováno dle projektu pro ZŠ a VÍCEL.GYM. „Školní časopis pro třetí tisíciletí“
20
Download

č. 2 - Boomba