Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
2 / 20 13
● Ivan Nestával:
Tady je
můj ráj!
strana 15
J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Ovenecká 32, 170 00 Praha 7
Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka
Příčná 2, 736 01 Havířov
Volejte zdarma: 800 100 659
[email protected]
www.vecom.cz
Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ
plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé
schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné
plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.
p ř í m á
c e s t a
k
m o b i l i t ě
EDITORIAL
obsah
Jsme jiní
Dobré zprávy
Cestování dostupné všem
Universal Learning Design
Neziskový e-shop
Výstava Vidět s úsměvem
Internet a můj handicap
4–5
Anketa
Jsou Češi tolerantní?
V pražské rodině, kde mají teenagera
s vrozenou vadou sluchu, dominuje jedno
velké přání. Až úspěšně dostuduje – a snad
se dostane i do reprezentace ve florbalu,
protože ho odmalička hraje a díky dvoufázovému tréninku ve špičkovém klubu je
skutečně dobrý – tak se odstěhuje do Švédska. Kvůli tomu, že během turnajů (díky
sluchadlům) vnímá, že o něm někteří
spoluhráči hovoří jako o mentálovi.
Je docela možné, že i vy jste v autobuse,
metru či tramvaji zažili, že když přistoupí
dítě s Downovým syndromem, tak si od něj
leckdo odsedne.
Společným jmenovatelem je tu jinakost.
Ti, kteří jsou jaksi jiní, nebývají naší společností stoprocentně přijímáni. Je přece
mnohem jednodušší odvrátit zrak, nebo
ještě hůře – ušklíbnout se než někomu
takovému pomoci. Potvrzuje to ostatně
v rozhovoru o jinakosti i ombudsman
Pavel Varvařovský na straně osm.
Nedávný průzkum STEM poukázal
na to, že téměř tři čtvrtiny obyvatel
(68 procent) naší země jsou hrdé na to,
že jsou českými občany. Současně by si až
polovina z nich vybrala – podle průzkumu
jiné agentury GfK – pro život raději jinou
zemi. Nejde o protimluv. Podle sociologů
a psychologů jde o přirozenou reakci na
to, že lidé zde sice žijí rádi, mají tu své
domovy, předky a kořeny, nicméně je
štvou ti, kteří jim jaksi kazí radost ze všednodenního života. Ať jde o politiky nebo
spoluobčany, kteří se neumějí ke slabším
a potřebným chovat.
Ze studie Výzkumného ústavu práce
a sociálních věcí vyplývá, že mají zájem
odejít především vysokoškoláci ve věku 30
až 39 let, kteří jsou navíc dobře jazykově
vybaveni. Ti totiž mají skutečně šanci najít
v jiné zemi pracovní i lidské uplatnění.
Jeden se takovým někdy ani nediví.
V zemi, kde povyšujeme rodinu nade
všechno, ale čím dál méně se sezdáváme,
čím dál více se rozvádíme a rekordně málo
se loučíme s našimi zemřelými, se leckomu
nežije úplně lehce.
Jen jaksi bolí, že odejít chtějí právě ti
vzdělaní.
A tak nezbývá než si uvědomit, že jinakost v českém, moravském či slezském podání je úplně jiná než v zemích s vyspělým
sociálním systémem – a hlavně myšlením.
A že jiní jsme vlastně my.
Přeji vám inspirativní čtení. 
Jindřich Štěpánek
6
Pavel
Varvařovský:
Zatím
to stále drhne
/ str. 8
Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé
Pavel Varvařovský: Zatím to stále drhne 8–10
Setkání s jiným světem.
Opravdu jiným...?
11–12
Tolerance za hranicemi.
Handicap až na druhém místě
13–14
Tip na výlet
Na Kramolín se jezdí s monoski
15–17
Cena Jaroslava Seiferta
Vladimír Binar:
Poezie a naděje jsou sourozenci
20 let Konta BARIÉRY
Železný muž
18–19
20–22
Vladimír Binar:
Poezie a naděje
jsou sourozenci / str. 18
Na cestách
Malta:
Medový ostrov, kde vítr neutichá
Nové zahraniční technologie
V souboji se sněhem
23–25
26–27
Poradna
Novinky z legislativy pro osoby s handicapem
Sleva na dani, právo policie
na odtažení označeného vozu
28–29
Auto-Moto
Jak usadit dítě v autě
30–31
Vaše fotografie
Zimní radovánky
32
Konto BARIÉRY
Melantrichova 5, Praha 1
Našemu charitativnímu projektu je 20 let
Výstavy bez bariér
1200 panenek v Praze
SENSEN
Brazilská hádanka
33
34–35
Ukládáme svou paměť – na tisíc let
Křížovka
MALTA: Medový ostrov,
kde vítr neutichá / str. 23
37
38
Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry
ve spolupráci s Nadací Char ty 77
Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek
(e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233)
Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]),
Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]),
Radek Musílek (e-mail: [email protected]),
Jan Šilpoch (e-mail: [email protected])
Manažerka redakce: Kateřina Uhrová
(e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510).
Korektorka: Martina Čechová
Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973
Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected]
Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.
Celoroční předplatné 240 Kč.
Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.
ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v únoru 2013.
Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR
a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.
Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33,
Praha-Stodůlky
Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9
Volný prodej: Česká pošta, s. p.
Foto na titulní straně: Jan Šilpoch
Výstavy bez bariér:
1200 panenek v Praze / str. 34
můžeš / číslo 2 - 2013
Partneři
redakce:
3
DOBRÉ ZPRÁVY
Cestování
dostupné všem
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Vážení čtenáři,
Dotace na rozvoj cestovního ruchu
mohou také zpřístupňovat památky. Ilustrační foto: Kateřina Musílková
Uzávěrka první výzvy Ministerstva pro
místní rozvoj ČR k předkládání žádostí
o dotace z Národního programu podpory
cestovního ruchu pro rok 2013 je
15. února 2013.
Výše dotace tvoří maximálně poloviční
podíl faktických výdajů z celkového rozpo­
čtu akce, zbylých 50 % rozpočtu tvoří vlastní
zdroje žadatele. Přiznaná dotace musí být
vyčerpána do konce roku 2013. Rámcový
rozpočet v 1. výzvě Národního programu
podpory cestovního ruchu na rok 2013 je
50 mil. Kč. Podrobnosti najdete na internetových stránkách ministerstva pro místní
rozvoj: www.mmr.cz/cs/Podpora-regionua-cestovni-ruch. 
Universal
Learning Design
Již třetí ročník
konference zaměřené na univerzální přístupnost dokumentů osobám
se smyslovým
postižením připravují zaměstnanci střediska
Teiresiás Masarykovy univerzity
ve spolupráci
s Univerzitou
Johanna Keplera v Linci. Po úspěších předchozích ročníků bylo rozhodnuto, že
Universal Learning Design se uskuteční
11. až 15. února 2013 opět v Brně.
Tematické zaměření se nebude příliš
lišit od předchozích ročníků. Konference by
se měla znovu stát především platformou
4
Neziskový
e-shop
Obecně prospěšná společnost Neziskovky.cz
spustila nový web s názvem To a tohle
(www.toatohle.cz). Projekt souvisí s nárůstem žádostí především velkých firemních
klientů o pomoc s přípravou plánů firemního dobrovolnictví. Společnosti mohou
pomáhat potřebným, a to tak, že darují
vlastní výrobky či další předměty do prodeje
prostřednictvím těchto stránek a zároveň si
jiné zboží v e-shopu nakoupí. Výtěžek vy­
užije organizace Neziskovky.cz na podporu
neziskových organizací především v oblasti
vzdělávání pracovníků.
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
ke sdílení zkušeností mezi odborníky, kteří
praktickým způsobem zajišťují obecnou
přístupnost vzdělávání na vysokých školách
stejně jako otevřenou bránou pro širší zainteresovanou veřejnost.
Konference bude rozdělena do čtyř základních tematických sekcí:
n Standardy pro zajišťování obecné
přístupnosti vysokých škol a testování osob
se specifickými nároky
n Jazyková kompetence sluchově postižených, role znakových jazyků a transkripce
mluvené řeči v terciárním vzdělávání
n Obecná přístupnost elektronických
dokumentů a veřejných knihoven pro účely
terciárního vzdělávání
n Kompenzační nástroje specifických
poruch učení a dalších typů diverzity v ter­
ciárním vzdělávání
Jako klíčový mluvčí vystoupí profesor
Arthur I. Karshmer, vedoucí katedry analytiky a technologie na Fakultě managementu univerzity v San Francisku. Mezi jeho
odborné zájmy patří problematika počítačových rozhraní pro uživatele se specifickými
nároky a zpřístupňování matematiky pro
zrakově postižené.
V přednáškových sálech budou prezentovány příspěvky ve čtyřech jazycích.
Příspěvky přednášené v angličtině budou
simultánně tlumočeny do mezinárodního
znakového jazyka, dále je možno využít
přepisu do anglického i českého jazyka.
Semináře a kulaté stoly nabídnou prostor
učitelům, organizacím a institucím,
které mají zájem prezentovat své učební
metody a didaktické nebo servisní technologie. Více informací hledejte na:
www.uld-conference.org. 
Nákupem v netradičním internetovém obchodě
podpoříte Neziskovky.cz. Foto: Radek Musílek
„Je spousta firem, které chtějí něco
dobrého dělat, ale nevědí co. A ty se na nás
často obracejí se žádostí o pomoc,“ říká
Hana Prchalová, fundraiserka o. p. s. Neziskovky.cz. „Pro jejich pracovníky teď máme
zajímavou alternativní nabídku – aby se sešli
na kreativním workshopu a společně vyrobili věci, které my pak prodáme a získáme
za to finanční prostředky. Každý nám ale samozřejmě nejvíc pomůže tím, že si v našem
obchodě něco koupí. 
Výstava Vidět
s úsměvem
Středisko rané
péče SPRP Brno
ve spolupráci
s Technickým
muzeem v Brně
vás zve na výstavu Vidět
s úsměvem.
V prostorách
expozice Kultura nevidomých ji lze navštívit
až do 1. března.
Narození dítěte rodině přináší radostné
období naplněné očekáváním a plánováním
budoucnosti. Ale někdy se stane, že je všechno jinak – u miminka se projeví závažné
zdravotní postižení. To je pro rodinu v prvních chvílích velká rána, život se jí obrátí
můžeš / číslo 2 - 2013
Z REDAKČNÍ POŠTY
naruby. Raná péče nabízí rodině podporu
odbornou i lidskou. Výstava představuje
veřejnosti, co je to raná péče a jaké byly začátky této služby. Návštěvník se dozví, jakou
podporu dávají poradkyně rané péče rodině
s dítětem se zrakovým nebo kombinovaným
postižením a jaké pomůcky ke stimulaci
zraku i celkové podpoře vývoje dítěte se
používají. Informace o muzeu najdete na:
www.technicalmuseum.cz. 
Internet a můj
handicap
Jaroslav Čajka zvítězil se svým
příspěvkem Jsem krásný a chytrý! na loňském
ročníku literární soutěže Internet
a můj handicap. Foto: Ivan Navrátilík
Již devátým rokem se mohou autoři se
zdravotním postižením zúčastnit literární
soutěže Internet a můj handicap. Úkolem
je ukázat, jak jim internet nebo také telefon
pomáhá vyrovnat se s handicapem, jak
ovlivňuje jejich život.
Tři poslední ročníky literární soutěže
Internet a můj handicap vyhráli nevidomí autoři. Přeruší vítěznou sérii Zdeňka
Rybáka, Lukáše Tremla a Jaroslava Čajky
někdo s tělesným, sluchovým či jiným
zdravotním postižením? Devátý ročník
soutěže, který vyhlásilo sdružení BMI, má
uzávěrku 17. února 2013. Mohou se ho
zúčastnit autoři s jakýmkoli zdravotním
znevýhodněním.
Na účastníky devátého ročníku literární
soutěže čekají hodnotné ceny. Soutěžní
práci opatřenou poštovní i elektronickou
adresou je třeba poslat v elektronické
podobě nejpozději do 17. února 2013
na adresu [email protected] Přihlášením
do soutěže vyjadřuje autor souhlas s tím,
že jeho dílo může být bezplatně zveřej­
něno.
Soutěžní práce může mít rozsah maximálně 600 slov. Při hodnocení se bude
přihlížet jak k literární úrovni textu, tak
k obsahové zajímavosti. Do soutěže nebudou přijaty práce, které byly přihlášeny
v předcházejících ročnících, jejich autoři
se však mohou zúčastnit soutěže s novým
příspěvkem. Vyhlášení výsledků a předání
cen se uskuteční na konferenci INSPO
16. března 2013 v Kongresovém centru
Praha, kam budou pozváni všichni soutěžící. Zvláštní cenu udělí také měsíčník
Můžeš. Řadu dalších užitečných informací
naleznete na: www.helpent.cz. 
můžeš / číslo 2 - 2013
Užitečné rady
pro švadlenky
Přeji dobrý den!
Se zájmem jsem
si přečetla článek
Dobrovolníci:
Kalhoty s ušima.
Pomoc i dobrý pocit ze života
Jsem tak trochu
z oboru, šiji si
sama, chodím
pouze v kalhotách,
protože mám
dvě francouzské
hole. Kalhoty pro
chladnější počasí
si většinou celé
vypodšívkuji nějakou jemnou bavlněnou
látkou nebo dederonovou podšívkou, kterou všiji pouze do pásku, jinak je v kalhotách volně vložená.
Pro účel vozíčkáře bych volila podložit
pouze přední díl kalhot – podšívku pevně
přišít na boční a krokový šev a v místě
kolena složit záhybek pro větší pohodlí. Pro velké zateplení bych doporučila
vatelín, který je už z jedné strany našit
na podšívku, nebo normální vatelín podložit jemnou podšívkou a prošít, a potom
stříhat podle tvaru kalhot; myslím, že by
to stačilo jen pod přední díl.
Jak jsem již psala, chodím o francouzských holích. Ráda bych se zeptala ostatních čtenářů, zda nemají nějaký tip na to,
jak vyřešit časté padání holí na zem.
Když si je opřu při placení u pokladny
nebo o kuchyňskou linku, každou chvíli je
musím sbírat. Poutka na ruce mám, ale to
není ono. Výrobci by tam měli namontovat nějaký protiskluzový materiál. Budu
vděčná za radu, pokud o něčem víte.
Přeji hodně úspěchů v podnikání a srdečně
zdravím!
Emilie Černá, Dobřichov
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Časopis pro ty, kteří se nevzdávají
�
12/2012
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
�
strana 8–13
M12_2012.indd 1
11/6/2012 10:14:29 PM
(dopis byl redakčně upraven)
Vážená paní Černá, díky za užitečné rady
a zkušenosti z praxe. Pokud má někdo
další podobné postřehy, neváhejte se
o ně s námi podělit. A potěšíte nejen paní
Černou, ale jistě i další čtenáře, pokud
poradíte, jak na neposlušné hole, které se
rády sesouvají k zemi, jakmile je někde
opřete.
(red)
Dobrovolníků přibývá
Vážení přátelé v redakci Můžeš, děkuji za téma dobroDobrovolníci:
volnictví. Je milé
Pomoc i dobrý pocit ze života
slyšet, že jsou mezi
námi lidé, kterým
nejde jen o vlastní
prospěch. Pesimisté sice řeknou,
že to ti lidé stejně
dělají pro sebe, ať
už kvůli dobrému
pocitu nebo kvůli
řešení vlastních problémů. Na tom ale přece nezáleží. Je-li ta pomoc užitečná a mile
poskytovaná, není přece chyba, když
přinese dobrý pocit i tomu, kdo pomáhá.
Nebo by pro takové pesimisty bylo hodnotKoupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Časopis pro ty, kteří se nevzdávají
�
12/2012
�
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
strana 8–13
M12_2012.indd 1
11/6/2012 10:14:29 PM
nější, kdyby to ti lidé dělali s odporem, ale
skrze racionální rozhodnutí, že jdou plnit
sociálně odpovědný závazek, protože je to
pro společnost užitečné? I takový postoj je
přece utilitární, protože by jim šlo o lepší
společnost, ve které by se i jim samým
žilo lépe. Takže neřešme tolik pohnutky,
starejme se o výsledky! Skepticky lze shazovat všechny dobré úmysly a ideje. Bez
nich to ale přece vůbec nejde! I když nic se
nemá přehánět. Je potěšující, že čím dál
víc lidí si v této věci umělo udělat správný
názor a dobrovolně se rozhodlo jít pomáhat – ať už tam či jinde.
Vše dobré přeje
Karolína Sobotková, Brno
Vážená paní Sobotková, těší nás váš
zájem o námi zvolené téma a ceníme si
i vyjádření jasného postoje. Vždyť diskuse
a zamyšlení je přesně to, co chceme našimi
články vyvolávat.
(red)
Témata v Můžeš
Vážená redakce,
jednak vám všem
přeji všechno dobré
do nového roku
2013 a jednak se
chci zeptat, na jaká
témata se můžeme
v Můžeš letos těšit.
Jakým způsobem
vlastně zaměření
jednotlivých čísel
vybíráte? Můžeme
my jako čtenáři
výběr témat ovlivnit?
Karel Urban, Úštěk
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
1/2013
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
Michal Budinský:
Konto Míša
mi zachránilo
život
strana 17
Vážený pane Urbane, díky za přání
do nového roku. Plánujeme v něm přinést
například tato témata: postoj k jinakosti
u nás, ohlédnutí za sociálními reformami,
raná péče, architektura a bezbariérovost,
ústavní péče a další příběhy lidí s různými druhy postižení, jimž pomohlo Konto
BARIÉRY. To totiž slaví 20 let od svého
vzniku.
Pokud jde o způsob výběru témat, tak jde
o kolektivní domluvu redakce a vedení
Konta BARIÉRY. Snažíme se reflektovat
aktuální dění a zájem našich čtenářů.
Reagujeme na podněty, které přicházejí
do redakce, mluvíme s lidmi s postižením i s profesionály, kteří jim pomáhají.
Z toho, co slyšíme, si utváříme obraz, jak
by mělo které číslo vypadat. Určitě nám
tedy případné podněty napište, máte reálnou šanci ovlivnit výběr témat nebo jejich
konkrétní zpracování.
(red)
Své postřehy a názory
nám pište na [email protected]
nebo na adresu
Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5
110 00 Praha 1. 
5
ANKETA
Ricard Cai
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Slobodan Kolješić
Marta Pawlicová
Marina Richter
Slovensko, novinářka
Rusko, malířka
Češi jsou mimořádně
tolerantní. Za víc než
dvacet let, co v České
republice žiji, jsem se nesetkal například s tím, že
by mi někdo dal najevo,
že jsem cizinec. Lidé se
podle přízvuku a mluvy
občas ptají, ze které části
Jugoslávie pocházím, ale
to je vše.
Po rozdělení společné
republiky se to výrazně
zlepšilo. Když jsem se
v roce 1974 nastěhovala
do Prahy, tak rok dva mi
chodily domů anonymní
korespondenční lístky
psané na psacím stroji –
jeďte domů, my vás tady
nechceme. Byla jsem
z toho rozčarovaná.
Žiji v Čechách třicet let
a řekla bych s plnou zodpovědností, že ne.
Čechům vadí, když oni
mají zahrádky s bramborami a rybízem a vy
si na svoji zahradu
nakoupíte
a vysadíte malajské
cedry, tak vás přestávají
na ulici zdravit.
Někdy postřehnu, že jsou
i rádi, že jsem se usadil
právě tady, že jsem si
Česko vybral za svůj druhý domov. Češi se příliš
nezajímají o soukromí
druhých, nejsou vlezlí,
nevyptávají se na podrobnosti. Na Balkáně
jsou lidé přímější, také
více projevují emoce, což
Češi postrádají. Ale to
u vás nepovažuji za nic
negativního. 
Po roce 1989 a hlavně
po roce 1992 se to otočilo. Když lidé zjistí, že
jsem původem Slovenka,
někdy prosí, ať na ně
mluvím slovensky. Češi
tolerantní jsou, ale musejí si zvyknout. Nesmíte
na ně moc tlačit, pak přijmou i to, co jim zpočátku
nešlo pod nos. 
Když o sobě Češi prohlašují, že tolerantní jsou,
tak mají spíš na mysli to,
že jsou lhostejní. Tolerance je totiž ctnost. Když je
vám něco jedno, není to
tolerance, ale nezájem. 
Čína, fotograf
Srbsko, obchodník s vínem
Žiju v Česku od roku
1995, s malými přestávkami, kdy jsem se vracel
domů. V polovině
90. let jsem ještě neuměl
česky, ale měl jsem u vás
problém domlouvat se
anglicky.
Češi tehdy vyžadovali,
abych se jako cizinec
naučil česky. Teď už se to
dost změnilo, pro Čechy
je ale domlouvání v češtině pro to, abyste si získal
jejich důvěru, hodně
podstatné. 
Jsou
Češi tolerantní?
DOBRÉ ZPRÁVY
Prahou po kolejích. Více než
60 procent vlaků pro osobní
dopravu v hlavním městě má
bezbariérové řešení. Na 30 linkách jezdí 806 vlaků a průměrně přepraví denně přes 100 000
cestujících.
Sociální podnik bodoval.
Kavárna PředMěstí v Šumperku
uspěla v soutěži Czech Gastronomy Awards. Získala ocenění
jako Kavárna roku Olomouckého kraje. Rezervace na tel. č.:
583 214 454 a 776 292 908.
Hledáte informace? Vstupte! Nový web spustila Národní
knihovna České republiky. Je
přístupný také pro nevidomé
a slabozraké. Aktualizace
www.nkp.cz byla ukončena
1. 12. 2012.
Nejlepší místo pro život.
Druhý ročník výzkumu Místo pro
život dal jedničku Královéhradeckému kraji. Zdejší firmy a úřady
vykázaly nejvíc zaměstnaných lidí
se zdravotním postižením, hromadná doprava nabízí největší
podíl bezbariérových spojů.
Mohou chodit do práce.
Místo pro mne je název projektu
sociálně terapeutické dílny
v Albrechticích. Umožňuje třiceti lidem se zdravotním postižením získat pracovní dovednosti
pro uplatnění na trhu práce.
Kontakt: tel. č.: 554 610 817.
Dohlédnou na to i strážníci.
Reklamní poutače na chodnících nesmí ohrožovat bezpečný pohyb lidí se zdravotním
postižením v ulicích Pardubic.
Rozhodla o tom komise pro
bezbariérovost při městském
úřadu.
6
Nejen v Olomouci. Sociální
služby poskytuje osobám se
zdravotním postižením, rodinám s dětmi a seniorům obecně
prospěšná společnost Maltézská pomoc, Olomouc, Wurmova ul. č. 841. Více informací
na e-mail: michal.umlauf@
maltezskapomoc.cz, tel. č.:
257 534 934.
Napoví, kam ano. Od začátku
roku 2013 by měla být v nabídce
informačních center publikace
Praha bez bariér.
Veřejný ochránce práv zve.
Ochránce pořádá 20. 2. 2013
panelovou diskusi a workshop,
jejichž cílem je zhodnotit uplatňování antidiskriminačního zákona v českém prostředí, pojmenovat faktické, institucionální
a zákonné bariéry a navrhnout
způsoby řešení problémů
v oblasti rovného zacházení.
S Koníčkem za prací.
Českobudějovické občanské
sdružení Koníček pomáhá lidem
se zdravotním postižením najít
zaměstnání v rámci evropského
projektu Podpora na trhu práce.
Zájemci se mohou přihlásit
kdykoliv během roku, projekt
skončí v říjnu 2013. Kontakt:
e-mail: [email protected],
tel. č.: 774 429 779.
Chytré zastávky v Praze.
Zastávkové informační systémy tramvají i autobusů budou
signalizovat příjezd garantovaného nízkopodlažního
spoje. Dopravní podnik v rámci
zlepšení dostupnosti aktuálních
dat o dopravě opatřuje vybraná
nástupiště hned několika druhy
informačních systémů s různým
informačním rozsahem.
Mají sedmileté zkušenosti.
Agentura pro chráněné bydlení
Dolmen v Sokolově pomáhá
osobám se zdravotním a mentálním postižením obstát v samostatném životě. Kontakt: e-mail:
[email protected],
tel. č.: 774 716 737.
Simultánní přepis. Již dvě
instituce umožňují svým klientům se sluchovým postižením
komunikovat pomocí simultánního přepisu mluvené řeči. Jsou
to Poštovní spořitelna a Vodafone Česká republika. Poštovní
spořitelna ve všech svých 73
Era finančních centrech po celé
České republice a Vodafone
zatím v pilotním provozu ve 12
prodejnách v osmi městech. Simultánní přepis zajišťuje v obou
případech na dálku on-line
společnost Transkript online.
Absolventi se neztratí. Maturanti Obchodní akademie pro
zdravotně postižené v Janských
Lázních jsou pro praktický život
dobře vybaveni. Opouštějí školu
připraveni nejen odborně, ale i se
znalostí dvou cizích jazyků. 
(nouz)
můžeš / číslo 2 - 2013
Soutěž o kartu Handy Card!
Jak se jmenuje celým jménem muž,
podle něhož bylo před dvaceti lety
pojmenováno Konto Míša?
Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce
na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
nebo na mailovou adresu: [email protected]
Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.
Minulou otázku správně zodpověděla
Marie Krejčíková z Třebíče.
Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.
Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut
a pohonné hmoty.
Předplaťte si časopis
Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč!
Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,
ušetříte proti ročnímu předplatnému
100 Kč a proti volnému prodeji
316 Kč.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Časopis pro ty, kteří se nevzdávají
í
kč
up
20
K o h o to is u
lé
ite
at
to so p ří te
pl
ed
Př
ča d p o
č /
p o n to r y k 3 0 k
K o r ié ý v ý t i s
Ba n o t l i v
Je
●
ww
w.m
uz
es.c
Ča
z
so
pi
s
pr
o
ty
,
e
kt
ří
se
v
ne
zd
áv
aj
í
●
1/
20
13
sk
din
d
�
12/2012
�
Dobrovolníci:
Pomoc i dobrý pocit ze života
ý:
roční předplatné za 240 Kč
strana 8–13
íša ilo
o M án
nt hr
Ko i zac
m vot
ži
al
ch
Mi
Bu
a
ran
Ča
so
pi
s
w.m
uzes
.cz
Jiř
ord í Su
ino chý
va : Kd
lb y
yc by
h p ch
oe byl
zii lé
pr
o
ty
, k
t
eř
í s
e
ne
vz
dá
va
jí
�
11 /2
01
2
Ko
to upí ča hoto
po sopi Ko dpoř su Ba nto íte rié
ry
no
tli
v
�
stra
na
17
18
Jed
ý v
ý
ka
tis
k 3
0
řem
K č
,
/ P
ř
ed
pla
tit
elé
20
K č
st
M12_2012.indd 1
Objednávám předplatné
časopisu Můžeš
ww
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
JMÉNO a příjmení:
ulice:
název organizace:
PSČ:
11/6/2012 10:14:29 PM
číslo popisné:
město:
dvouleté předplatné za 380 Kč
Forma úhrady:
složenkou
převodem
fakturou
telefon:
Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:
Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY.
2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 380 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní
telefon a kartu Handy Card.
Chcete
roční př -li
změnit n edplatné
a
dvoulet zvýhodněné
é, konta
ktujt
bezplatn
ou linku e
České p
o
800 300 šty
302
Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé
■ Veřejný ochránce práv má tisíce podnětů o „jiných“ lidech ročně.
■ Česká společnost není podle jeho názoru nesnášenlivá.
■ Tolerance se musí pěstovat vždy a všude.
Pavel Varvařovský
může stejně jako jeho předchůdce
Otakar Motejl opravdu vážně prohlásit:
Na každodenní politice jsem nezávislý.
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
V naší zemi žije mnoho lidí, kteří se
liší od normálu. Lidí z jiných kultur, ale
i lidí s postižením nebo prostě odlišných
z nějakých zvláštních příčin. Jaká je
vaše zkušenost s obranou práv těchto
spoluobčanů?
Z osmi tisíc podání, která nám ročně přicházejí, se nezdá, že právě toto by byl velký
problém. Alespoň ne na první pohled. Ač se
o nás Češích říká ledacos, myslím, že nejsme
nějak zvlášť nesnášenliví nebo netolerantní.
8
Bydlím na vesnici na Drahanské vysočině,
a tak dobře vím, že máme docela slušný
práh tolerance. Jistě, když se před dvaceti
lety otevřel nejen svět, ale i brány nejrůznějších ústavů, byli jsme trochu zaskočeni.
Pohled na postižené, natož bezprostřední
kontakt s nimi, vyvolával jisté rozpaky nebo
odstup, jistou ostražitost.
Dodnes vidíte, jak třeba snaha vybudovat chráněné bydlení pro mentálně
postižené vyvolává neuvěřitelné protesty
potenciálních sousedů, protože by jim to
prý snižovalo ceny nemovitostí. Je to hloupost vyvolaná nikoli národní povahou, ale
obyčejnou neinformovaností. Moje dcera
žije léta v Nizozemsku (mimochodem –
věnuje se postiženým lidem), takže vím, že
když do tamější restaurace přijede autobus
s handicapovanými, personál ani nemrkne
okem, i když ví, že úklid bude trochu větší.
Tohle ještě dobře neumíme, ale ne proto,
že bychom byli zlí.
Každý den vidíme, že jsme si celkem
přivykli na jinou barvu pleti, na cizince,
třeba i na exotické kultury. Ovšem sám
mnohdy zažiji trapnou situaci v metru,
když nastoupí skupinka lidí s Downovým
syndromem a pár cestujících si odsedne,
nebo dokonce opustí vagon.
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Nikomu principiálně nevadí, že se do sousedství nastěhuje
romská rodina, ale velmi vadí, když to způsobuje každodenní,
nebo dokonce celonoční hluk.
Pavel Varvařovský:
Zatím
to stále
drhne
chce pochopit příslušný úředník o životě
postižených…
Jde spíše o neznalost, nebo o nějaký
chlad, malé vcítění do problémů druhých?
Je to směs. A vůbec nemusí jít o nedostatek ochoty. V této zemi jsou některé úřady
přeplněné, doslova dramaticky přetížené.
Kdo zná například úřady práce s plnými
chodbami a nekonečným čekáním, musí si
položit otázku, kdy se tamější referentky
definitivně zblázní. Kdo tam ty lidi posílá
a proč, to ovlivnit nemohou. Poslanec, který
hlasoval pro tento model sociální reformy,
by v tomto prostředí nevydržel ani půl dne.
Tím neomlouvám zbytečné excesy, tvrdost
a nedůvěru vůči lidem. Jen chci, abychom
byli trochu spravedlivější při hledání příčin,
proč žadatel odchází nespokojený, někdy
i nazlobený. Mám tuto definici – vztah
úřadů a státu vůbec k lidem se zlepšuje, ale
zatím to stále drhne.
Nakolik se na tomto drhnutí podílí sama
politika?
Všichni víme, že přes všechny teorie a postmoderní koncepty ovlivňuje lidské chování i vzor,
příklad. Vezměte doslova epidemii trestních
oznámení. Přitom trestní právo by mělo v nejrůznějších sporech přijít až naposled.
Ale proč by obyčejní lidé měli mnohem
více vážit, zda takové oznámení podají, když
info
Kdo je
JUDr. Pavel Varvařovský
Veřejný ochránce práv. Po absolutoriu práv
pracoval jako podnikový právník. Od 1992
soudce Nejvyššího soudu ČSFR, od 1993
soudce Nejvyššího soudu ČR.
V letech 1994–2004 soudce Ústavního
soudu. V roce 2010 zvolen Poslaneckou
sněmovnou veřejným ochráncem práv
(ombudsmanem). Člen Rady vlády ČR pro
lidská práva a člen vědecké rady Právnické
fakulty UK.
Tak to je opravdu trapné. Druhá věc však
je, že my nemáme rádi, když někdo nad
míru nerespektuje zažité zvyklosti. Nikomu
principiálně nevadí, že se do sousedství nastěhuje romská rodina, ale velmi vadí, když
to způsobuje každodenní, nebo dokonce
celonoční hluk. Ale to by vadilo, i kdyby
ten kravál dělali Francouzi. Jsme zkrátka
trochu konzervativnější, ovšem určitě ne
xenofobní.
To je vaše lidská zkušenost s námi jednotlivci. Ale pak je tu stát a jeho orgány,
úřady, samospráva a vůbec svět, kterému se nevyhneme. I tam vidíte zlepšení?
můžeš / číslo 2 - 2013
Generální názor není ani zde možný. Byl
by zploštělý. Dostali jsme například několik
podnětů na veřejnou dopravu v různých
městech. Šlo o připuštění asistenčních
psů bez náhubku do tramvají a autobusů.
Někteří vaši čtenáři to dobře znají, jsou časté
případy, kdy je dost důležité, aby pes náhubek neměl, protože jen tak může pomoci,
něco podat atd.
V jednom městě předpis tohle naprosto
chápe, v jiném to umožněno není. Takže se
snažíme na příslušné radnici vysvětlit, o jak
specifický problém jde. Ale odpověď zní –
ne, ne, ne! Nyní pomáháme jedné stěžovatelce podat žalobu. Pak si říkáte, co ví a co
denně vidí, jak si poslanci a jiní reprezentanti společnosti si mezi sebou vyřizují účty,
spory a rozbroje právě touto formou. Když
může ústavní činitel banalitou zahlcovat
státní orgány, proč ne já? Chovat se podle
práva, to není podmíněno znalostí tisíců paragrafů. Všeobecně známý a vážený Vojtěch
Cepl míval krásný příklad – když půjde malý
kluk s otcem nebo dědou poprvé do kostela,
mohou vzniknout jen dvě situace: Buďto se
mu dostane předem jakési instruktáže, nebo
jen pokynu – Františku, dělej všechno jako
já, anebo mu neřeknou vůbec nic, protože
normální dítě se v neznámé situaci prostě
orientuje podle vzoru.
�
9
Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé
SLOUPEK
Jiřiny Šiklové
Zvon v průchodu k pražské kanceláři
ombudsmana je symbolický, zatímco
důslednost Pavla Varvařovského skutečná.
bohužel je člověk, který se chová
� U nás
podle přirozeného práva, podle obyčejných
lidských měřítek, často považován za idiota.
I proto, že dobrých vzorů je zkrátka málo.
Právě v politice – každodenně zobrazované
všudypřítomnými médii. Takže my jsme sice
tolerantní k té jinakosti, o které jsme začali,
ale pohříchu i k porušování pravidel.
Je to znak
blahobytu
Léta jste byl také členem Ústavního soudu. Jaká je vaše zkušenost z uplatňování
práva tam, kde výchova, kultura a vzory
selhávají? Tedy u případů skutečné nenávisti – rasové, politické, národnostní…
Někdy to může vypadat, že nenávisti je
u nás mnoho. Nemyslím si to. Nepodléhejme mediálním zkratkám. Dobře víme, že
dobré zprávy skoro nikoho nezajímají. Mám
mnoho příkladů, kdy jsme lidem opravdu
pomohli, ale skoro se o tom neví. Nechci
propagovat naši kancelář, kde se sedmdesát právníků každodenně probírá doslova
hromadami stížností. Chci jen upozornit,
že obyčejný den v této zemi přece není plný
násilí, útlaku a bezohlednosti. Druhá věc je
obyčejná vulgarita, neotesanost, cynismus.
Ovšem to mohou jen velmi těžko postihnout
soudy.
Nebylo by vlastně lepší, kdyby jakýmsi
ombudsmanem byl vlastně každý? Nebo
skoro každý?
Tak toho se asi nedožijeme. Umíme dobře
nadávat na stát, vládu, poslance. A tvrdě je odsoudit za skutečné i domnělé
hříchy, ale když tuto ostrou řeč skončíme, řekneme – a teď jdu za kamarádem,
musí mi pomoci, třeba jen poradit, jak co
nejvíc zkrátit daně. Takže také podvod.
Nemusí být každý ochránce lidských práv,
stačí, když bude žít podle tří základních
právních pravidel platných už od dob
předřímských: smlouvy se mají plnit,
nikomu se nemá škodit a každému nechť
je dáno, co jeho jest. Na to nepotřebujeme
U nás bohužel je člověk,
který se chová podle
přirozeného práva,
podle obyčejných
lidských měřítek, často
považován za idiota.
I proto, že dobrých
vzorů je zkrátka málo.
10
ani ombudsmana, ani soudy, ani kdovíjaké
změny zákonů.
A ještě něco. Začali jsme netolerancí k jiným lidem. Ale nám hodně škodí i ošklivě
rozšířená netolerance k jinému názoru. S jistým překvapením najednou vidím, jak lidé,
kteří se před rokem 1989 angažovali v boji
za svobodu slova, najednou tvrdě vystupují,
když si dovolíte říci něco jiného, než si myslí
oni.
Napsal jsem třeba, že už se mi zdá, že
počet nejrůznějších světových a evropských
kontrolních komisí, aktivistů a výborů, které
k nám jezdí posuzovat lidská práva, je tak
velký, že si někdy myslím, že je jich snad
více než těch sledovaných zlořádů. Zažil
jsem i kritiku údajně malého počtu stížností
týkajících se udávané diskriminace. A můj
názor – opřený o fakta a docela podrobnou
analýzu situace – byl okamžitě napaden. To
je pak dost smutné.
Jistě mi potvrdíte, že mnoho stížností
se vašich rukou ocitne zbytečně. Dávno
mohly být vyřešeny v místě, kde problém vznikl.
Víte, my žijeme v jakési obrácené inverzi. Ze
sledování počasí víme, že když je inverze,
tak na horách svítí slunce a dole je pošmourno. S problémy občanů to bývá obráceně
– v malé obci, menším městě, se zpravidla
najde někdo rozumný a řešení je na světě.
Čím výš, tím je přístup chladnější, formálnější, zamračenější. Takže potřebovali
bychom, aby se nevyřizovaly spisy, ale zkoumaly (i na nejvyšších úrovních) lidské osudy
a bolesti. Na co jiného ten stát máme... 
V lednu 1990 přijel po 41 letech do Prahy
Pavel Tigrid, spisovatel a vydavatel exilového časopisu Svědectví. Zeptala jsem se
ho, jaký největší rozdíl je mezi námi a Západem. „Vy jste bílí,“ odpověděl, a já mu
nerozuměla. Pochopila jsem to ale v témže
roce v létě, když jsem přijela do Paříže
a viděla, že mezi chodci skoro převažují
lidé tmavší pleti nebo trochu do žluta.
Ve Vídni rozdávali na ulicích bulvární
noviny a různé reklamy také snědí muži;
v Bonnu, tehdejším hlavním městě západního Německa, či lépe řečeno Spolkové republiky Německo, převládaly v průvodech
školních dětí také ty tmavší. „Ti bohatí
jezdí v autech, takže v městské dopravě je
neuvidíš,“ vysvětlila mi přítelkyně a dodala: „Až u vás bude opravdu svoboda
a vyšší životní úroveň, tak se k vám taky
pohrnou cizinci za prací.“
Ve Švédsku v té době demonstrovali řidiči
autobusů indického původu, kteří chtěli
při výkonu povolání mít na hlavě místo
čepice se štítkem indický turban a na něm
znak stockholmské městské dopravy. Jestli
to prosadili, už nevím. Skoro na všech přechodech byly obrubníky chodníků snížené,
aby lidé na vozíčku mohli bez problémů
přejíždět ulice, a zvuková signalizace pro
nevidoucí. Na některých stanicích autobusů oznamoval ztlumeným hlasem automat
číslo dopravního prostředku, který vjíždí
do stanice. Taky jsem tam viděla tři čáry,
podle kterých se může člověk se slepeckou
holí řídit ve stanici metra, a později právě
tohle prosazovalo Konto Bariéry i na našich nástupištích. „Tito lidé jsou trochu jiní
než většina obyvatel, ale v každém případě
patří mezi nás,“ zdůrazňovala přítelkyně
a já tyto názory pomalu přijímala za své.
Ano, patří mezi nás; jinakost některých
občanů je třeba respektovat a umožnit jim
zařazení do většiny.
Asi před dvěma lety jsem přijela do Kyjeva
a někdo mi tam položil stejnou otázku,
jakou jsem dala já před třiadvaceti lety
Pavlu Tigridovi. Měla jsem chuť odpovědět: „Vy jste bílí,“ a pak dodat: „Až budete
bohatší a svobodnější, tak se k vám také
pohrnou cizinci a handicapovaní lidé
na vozíčcích se budou pohybovat nejen
po ulicích, ale i navštěvovat výstavy,
a do každé veřejné čítárny i do kostela
budete mít bezbariérový přístup. Jinakost
je totiž znakem blahobytu té které země.“
Nakonec jsem to neřekla; těžko se to
vysvětluje. 
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■ Jsou Češi xenofobní? Libanonský novinář Hassan Ezzddine ví své.
■ V Česku pomalu mizí strach z jinakosti.
■ Cizincům se snažíme čím dál víc naslouchat.
Setkání s jiným světem.
Opravdu jiným?
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
L
ibanonský novinář Hassan Ezzddine
líčí první setkání s naší zemí – před
pětadvaceti lety přišel studovat
do Prahy a když se na univerzitě
seznámil s hezkou dívkou, pozval
ji jeden z učitelů na pohovor a varoval, že
takový kontakt je pro ni i pro republiku
nebezpečný, protože: Kdoví, kdo to je! Co
vlastně zamýšlí? Pro koho pracuje? Dnes
spíše úsměvná historka, jakoby vystřižená
z filmu o kádrovácích. Jenomže lidí, kteří
se barvou pleti, náboženstvím, kulturou,
každodenními zvyky nebo třeba viditelným
postižením odlišují, potkáváme stále více.
Svoboda nejenže otevřela hranice, ale také
vrata ústavů a nejrůznějších zařízení, kde
odlišní lidé zůstávali skryti před námi, „normálními“ Čechy.
Hassan se tehdy nelekl, přes všechny
projevy netolerance vystudoval a léta už žije
a pracuje v Praze, takže může srovnávat:
„Mnohé se tu změnilo, tolerance určitě přibylo, a i když média někdy přinesou zprávu
o rasistické nebo náboženské netoleranci,
dobře vím, že jde o malé skupinky extremistů nebo také o lidi, kteří o světě nic nevědí
a vědět nechtějí. Ale třeba mezi mladými
studenty je nesnášenlivost opravdu vzácná. A hlavně – vidím, že se lidé přestali při
pohledu na cizince bát. Koneckonců – dřív
se báli i mezi sebou.“
Arabové mají v mnohém smůlu
Kéž by měl pravdu! Z každodenního života
víme, že právě na arabskou komunitu se
umějí někteří, a to i politici, novináři a jiní
veřejní činitelé, dívat skrz prsty. Ani v českých a moravských hospodách není vzácností slyšet – jsou to zakuklení teroristé,
muslimští fanatici, chtějí nás ovládnout,
obsadit, donutit k přijetí jejich víry! A stejně
moudře titíž lidé odhalují znovu a znovu
světové židovské spiknutí, temné struktury
bradatých rabínů v dlouhých pláštích, pod
nimiž skrývají rituální nože nabroušené
na tělíčka našich dětí. Středověk? Ne, jen
letitá usazenina hlouposti a zjednodušených
receptů na bolesti světa, a zejména na vlastní osobní problémy a nedobrý osud.
Jenomže právě ve složitějších situacích
rády vykvétají zjednodušené pravdy a rady,
můžeš / číslo 2 - 2013
Šádí Shanaáh je dnes respektovaným analytikem mezinárodních vztahů.
Palestinec s českým pasem? Čech s arabským otcem? Koho to zajímá...
�
11
Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé
Hassan Ezzddine
pozorně sleduje práci českých kolegů.
A někdy nerozumí zjednodušením,
kterými naše média nešetří.
v časech společenských potíží začínají
� právě
poletovat výkřiky: Vyžeňte je a bude pokoj!
Omezte dávky těm darmožroutům bez
práce! Došlápněte si na peníze pro postižené, stejně jich mají moc! Konkrétní lidé
přestávají existovat, před očima zrudlýma
nenávistí je jen nepřátelská masa, která
potřebuje dostat za vyučenou – tu Romové,
tu Vietnamci, tu nezaměstnaní, tu málo
pohybliví a nemotorní senioři.
Šádí Shanaáh má palestinského tatínka a českou maminku. Nevypadá vůbec
exoticky, naopak, spíš jako nordický filmový
herec. Když přišel před mnoha lety do české
základní školy, zeptala se ho učitelka při
výtvarné výchově před všemi dětmi – ti
Palestinci, to jsou teroristé, že?
Zeptala se malého kluka, který útlé dětství prožil mezi národem bez domova, bez
možnosti návratu ke kořenům, bez naděje.
A – bohužel – když se ke svým příbuzným
vrací, žádnou změnu nevidí. Někteří už
všechno vzdali a odešli do Ameriky, jiní
čekají na zázrak a někteří berou do rukou
zbraně. Zoufalá situace rodí zoufalce.
Proto létají na izraelské civilisty rakety,
proto vybuchují autobusy s nevinnými
lidmi. Šádí, dnes uznávaný vysokoškolský
učitel na mezinárodní univerzitě v Praze
a vítaný analytik v mnoha médiích, ví o našich zjednodušených pohledech své: „Lidé,
kteří nečetli z Koránu ani řádku, dokážou
hodinu vyprávět o muslimských teroristech.
Kdo v naší zemi ví, že mnozí Palestinci jsou
křesťané, kdo slyšel o křesťanských Koptech
v Egyptě, kde tvoří desetinu obyvatelstva
a drží svou víru po staletí?“ Hassan nabízí
jedno z možných vysvětlení: „Bohužel jsou
v této zemi velmi malé znalosti současného arabského světa. Jen velmi vzácně se
překládá skvělá moderní arabská literatura,
která vůbec není náboženská nebo mystická, naopak. Velmi otevřeně analyzuje naše
osudy, naše chyby a iluze.
Kde jsou v českých filmech nebo i v televizi vynikající arabské filmy oceněné
na světových festivalech? Nikdo zde nepíše
o skvělých arabských ženách, profesorkách
a vědkyních, o političkách, které dosáhly
na vysoká místa a pomáhají tak emancipovat
miliony žen.“ A zase jsme u obyčejné neinformovanosti. Dnes, v době miliard dostupných
informací! Ale také u tradic pevně usazených
v lidských duších. Takže: Židé tě vždycky
okradou! Romové pracovat nebudou! Kdo je
muslim, chystá bombu! Postižení patří za zdi
ústavů! Charita je podvod!
Zrcadlo v podobě
postižených a seniorů
Právě téma postižených a seniorů je ale
nepříjemné zrcadlo, které nám, roduvěrným
Čechům, nastavuje muslimský svět. V tamější rodině je nepředstavitelné, aby handicapovaný malý nebo velký člověk zůstal bez
pomoci a lásky nejbližších. Ať je islám, jaký
je, vede lidi k obrovské solidaritě, k nezpochybnitelné samozřejmosti postarat se
v rodině o potřebné. Kdo by opustil postiže-
12
né dítě, je společensky navěky znemožněný.
Kdo by se nepostaral o staré a bezmocné
rodiče, sklidil by opovržení celého okolí.
Úctu přináší splněná, třeba i nepsaná povinnost, všeobecný odpor každá snaha vyvázat
se z této tradice. To dobře známe u i našich
hluboce věřících křesťanů, jenže ti jsou v téhle zemi také trochu exotickou menšinou.
Zatím jsme na začátku cesty k pochopení
a respektování odlišnosti lidských životů.
Shanaáhovi mají pozoruhodnou zkušenost
– v palestinské polovině jejich rodiny se
narodila holčička s Downovým syndromem.
A když ji příbuzní přivezou na návštěvu
do Čech, okolí se jen diví, jakou lásku a samozřejmou sounáležitost jí projevují. Žádný
ústav, žádná izolace, naopak: tato postižená dívka nebude nikdy opuštěna, nikdy
se neocitne ve vzduchoprázdnu. To není
přikrášlená pověst, to je každodenní život
v kultuře, kterou většinou známe jen z cest
do přímořských letovisek.
Ale všechny tyto rozdíly nevedou – a to
je opravdu důležité – zdejší Araby k podceňování Čechů. Šádí má díky své dvojí
identitě zajímavý pohled: „Už mé jméno
přitahuje pozornost, což není úplně záporný
jev. Na střední škole jsem byl předmětem
docela mimořádného zájmu spolužaček,
což rozhodně nebylo nepříjemné. Ale také
si uvědomuji, jak je česká společnost docela
zbytečně atomizovaná – v arabském světě je
nemyslitelné, aby děti celá léta nemluvily se
svými rodiči, aby se sourozenci rozešli na celý
život, aby vás nezajímalo, jak žijí a jestli něco
nepotřebují vaši příbuzní a naopak. Tak se
ztrácí nejen spousta jistot, ale i energie, kterou by třeba ti nejslabší potřebovali. Možná
Lidé, kteří nečetli
z Koránu ani řádku,
dokážou hodinu
vyprávět o muslimských
teroristech.
k tomu přispívá i celkem rozvinutý systém
sociálních služeb, který v Česku máme. Většina Arabů by něco z něj ráda viděla i doma.
Ale jak dlouho vydrží, když denně slyšíme,
že je příliš drahý?“
Novinář Hassan na závěr přidává profesionální zážitek: Když před časem psal
do arabského tisku o tragické smrti malé
holčičky, která v Bratislavě spadla do bazénu a utopila se, pravdivě uvedl, že největší
problémy pak měl personál – údajně kvůli
špatně zabezpečenému sportovišti.
Reakce čtenářů byla jednoznačná – a co
rodiče? Jak je možné, že dítě nehlídali?
To je pro nás nepochopitelné! Takový hlas
pak slyšíme od lidí, kteří jsou v mnohém
a mnohém jiní než my, ale kteří proto
nepřestávají být lidmi. Poslouchat je může
být často důležitější než věřit „osvědčeným
pravdám“. 
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■ Česká tolerance vůči cizím prvkům ještě není na úrovni západní Evropy.
■ Jak se národy chovají k seniorům, tak se chovají k handicapovaným.
■ Zkušenosti a vzdělání mohou být v Česku na obtíž.
Tolerance
I
za hranicemi
Text: Pavel Hrabica
Foto: archiv autora
rena Moozová prožila s rodinou od roku
1990 většinu času v zahraničí. Šéfuje
evropským zastoupením v členských
zemích Evropské unie. Předtím strávila zhruba patnáct let na stipendijních
a pracovních pobytech v diplomatických
funkcích ve Španělsku, Rakousku, Francii
a Švýcarsku. Nyní žije s manželem a dvěma
dcerami už tři roky v Bruselu.
Handicap až na druhém místě
Irena Moozová
prožila posledních dvacet
let putováním po evropských
metropolích.
Máme víc škatulek
Ze zkušenosti ví (mezi podřízenými měla
donedávna v Bruselu i kolegu na vozíčku),
že se v západním světě na člověka nejdřív
pohlíží podle toho, co umí, ne jaký je. „U nás
máme lidi, kteří jsou z jiného prostředí, z jiné
země nebo něčím odlišní od většiny, zaškatulkované. V Čechách je Američan a priori
dobrý, Ukrajinec špatný a podobně. Na západ
od našich hranic tohle není tak podstatné,
ačkoli to pochopitelně neplatí stoprocentně,“
shrnuje své zkušenosti Irena Moozová.
Zřejmě nejméně tolerantní prostředí
zažila Irena Moozová během působení
v UNESCO v Paříži. „Ve Španělsku lidé skáčou do stropu, když zvládnete alespoň popřát dobrý den. V Rakousku se dívají na váš
cizí přízvuk s nadhledem, a když konverzace
v němčině zadrhává, klidně přejdou do angličtiny. Francouzi si ale potrpí na perfektní
francouzštinu,“ vzpomíná na pařížské působení. „Francie je charakteristická kastovnictvím: nejste posuzováni podle toho, co
umíte a víte, ale odkud pocházíte, na jakou
mateřskou, základní, střední a vysokou školu jste chodili, v jaké čtvrti bydlíte...“
Madridská škola tolerance
„První velkou zkušenost jsem si odbyla v letech 1990 až 1991 během ročního stipendia
v Madridu,“ vybavuje si. Poprvé v životě
byla delší dobu v silně mnohonárodnostním
prostředí. Ve studijní skupině byly zastoupeny všechny kontinenty, barvy pleti i světové
názory. „Zajímavé to bylo v době, kdy začal
první konflikt v Perském zálivu. Každý k jeho
hodnocení přistupoval z jiné historické
zkušenosti. Jinak to viděli kolegové z Maroka
nebo Alžíru, tedy ze zemí, jež zažily francouzskou kolonizaci, a jinak třeba student
z USA, který byl navíc absolventem vojenské
námořní akademie. Ten se v jednu chvíli
dostal do izolace, řada spolužáků se s ním už
z principu nechtěla vůbec bavit. Takže to pro
mě byla hodně velká škola tolerance.“
Pobyt v Madridu byl pro ni zásadní
v tom, že se naučila vnímat diskusi jako dialog, ne jako jednostranný tok názorů. „Bylo
sice po revoluci, ale v Československu se
ještě příliš nepěstoval odlišný názor, i když
se doba změnila. Tady jsem najednou byla
konfrontována s jinými světovými názory, jinými kulturami, s lidmi z jiných kontinentů,
kteří se dívali odlišně i na nás v Evropě.“
můžeš / číslo 2 - 2013
�
13
Téma: Proč nám vadí „jiní“ lidé
Kuriózní bylo, že první a nadlouho jediné místo,
kde byl prostor vyhrazený dětem, byla IKEA.
Takže jsme si s kamarádkami dávaly rande tam...
dítětem na kafe?
� S malým
Do obchoď áku!
Oslava
osmnáctin
Kláry Moozové
(urostřed).
V bruselském bytě
se sešla „téměř
celá Evropa“.
O toleranci se však ve Španělsku dozvěděla nejvíc skrze vztah Španělů k dětem.
Praha v první polovině 90. let byla podle ní
k matkám s kočárky ještě hodně nepřátelská. „Do centra jsem se s kočárkem vůbec
nevydávala, rychle jsem zjistila, že prosit
někoho, aby vám s ním pomohl do nebo
z autobusu MHD, stojí nadlidské úsilí.
Spousta lidí se odvracela, dělali, že ženskou
s kočárkem nevidí,“ vzpomíná. Také zajít
s malým dítětem do restaurace bylo obtížné.
S kamarádkami si prý vyměňovaly horké
tipy, kde jsou k matkám s dětmi vstřícní.
„Kuriózní bylo, že první a nadlouho jediné
místo, kde byl prostor vyhrazený dětem,
byla IKEA. Takže jsme si s kamarádkami
dávaly rande tam...“ S úsměvem dodává, že
v mnoha českých restauracích spíš tolerovali
hosty se psem než s dítětem.
V polovině 90. let proto byla v Madridu,
kde prožila rodina čtyři roky, příjemně
překvapena, že přijít na oběd či večeři
do restaurace s jedním nebo více dětmi je
Klára
Moozová
(třetí zprava)
je pro kamarády
a spolužáky
exotem: má rodiče
jedné národnosti...
S manželem, který pracoval několik let i v Moskvě,
mají bohaté zkušenosti s lidmi různých etnik.
naprosto samozřejmé. „Všude měli sedačky
pro malé děti, v řadě podniků byly dětské
koutky, dítě bylo i ze strany personálu stejně
vítané jako dospělý člověk. Myslím, že
na toleranci k dětem a seniorům poznáte,
jak se ten či onen národ pak chová k handicapovaným.“
Máme zbytečný odstup?
Zatímco v Česku až nedávno v některých
obchodních centrech zkušebně vyhradili parkovací místa pro ženy nebo matky
s kočárky, v zemích, kde Irena Moozová
pracovala, je už to dlouhou dobu samozřejmé. „Vedle míst pro handicapované existují
také širší stání, aby mohl rodič po vystoupení z auta manipulovat s kočárkem i s dítětem
v sedačce.“
V těchto zemích se téměř nesetkáte
s tím, že by na takto vyhrazených místech
zaparkoval někdo jiný, a už vůbec nepřipa-
14
dá v úvahu, že aby na místě pro vozíčkáře
parkovali zdraví řidiči. „Nevzpomínám
si, že bych tady viděla parkovat muže bez
dítěte. Není to jen věc předpisů, ale obecné
kultury.“
Ještě jeden zajímavý postřeh má spojený
s českým prostředím a postoji k lidem s handicapem. „Pokud jde o charitu, myslím, že
Česká republika je ve srovnání se světem
velmi vyspělá. Zvlášť systém dárcovských
SMS je unikátní. Zvláštní však je, že lidé dokážou spíš poslat DMS než převést nevidomého přes ulici…“ Zřejmě trpíme podivným
ostychem, držíme si k handicapovaným
zbytečný odstup.
Úspěch je taky „jinakost“
Zajímavé zkušenosti s tolerancí nebo netolerancí v cizím a českém prostředí má její dcera
Klára. Odmalička chodila do předškolních
zařízení i do škol v cizině. „Má dcera se dnes
cítí lépe v cizím prostředí než v českém,“
uvádí Irena Moozová. V českém prostředí
je prý dnes Klára vnímána jako cizorodý
prvek. „Příliš mnoho viděla, zažila, studovala
na mezinárodních školách, mluví více jazyky,
je schopná se adaptovat v jiném prostředí.
Jako cizí prvek byla vnímána dokonce
i v Česku, kde nějaký čas studovala na německé škole, zatímco v evropské škole
v Bruselu je standardně vnímána jako člověk, který má multinárodnostní zkušenost.
Je dokonce považována za divnou, protože
má oba rodiče ze stejného státu, a navíc
stejné barvy pleti. To je tam neobvyklé. Její
spolužáci mají rodiče většinou každého z jiného státu, jiné národnosti a často i odlišné
barvy pleti.“
Rozhled a znalosti jsou podle její dcery
v české společnosti handicapem. „Klára
zjistila, že česká společnost nedokáže moc
dobře akceptovat příslušníka vlastní komunity, který se posunul dál.“ 
můžeš / číslo 2 - 2013
SLOUPEK
Daniely Filipiové
Tip na výlet
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■ Lipenský areál koncentruje nabídku pro handicapované.
■ Zájem vozíčkářů tu přitahuje vstřícnost personálu.
■ Reklama se mezi sportovci s postižením šíří ústně.
Respekt
k jinakosti
Je to až neuvěřitelné, jak jsme každý jiný.
Nemluvím o vzhledu, to vskutku pro život
a soužití se zbytkem společnosti není
důležité. Mluvím o povaze. O způsobu
chování se k lidem, o přístupu k nim.
O zájmech, nadání, názorech na život.
Dal by se sepsat celý seznam vlastností,
čím se jeden od druhého odlišujeme.
Vidíme to nejen u cizích lidí, ale i v kruhu našich nejbližších. Rodiče se zájmem
a mnohdy i s překvapením sledují, jak se
jejich vlastní děti liší jedno od druhého.
Mnohdy jako oheň od vody…
Jinakost je pro společnost ale nesmírně důležitá. Různost názorů, pohledů
na svět, samozřejmě i nadání a sklonů
k té či oné činnosti vytváří ucelenou životaschopnou společnost.
Co je ale nesmírně důležité, je respekt
k názoru druhého. K jinakosti. Člověk s jiným názorem nebo postojem
k dané otázce není nepřítel. Naopak nás
odlišnost názoru obohacuje. Nutí nás
zamyslet se a posoudit, zda se nepleteme,
zda na odlišném postoji našeho kolegy,
přítele nebo i partnera či jiného rodinného příslušníka není kus pravdy. Zda není
chyba na naší straně.
Bohužel se velmi často v práci setkávám s apriorními postoji. S trváním
na svém bez schopnosti alespoň zvážit,
zda na tom, co tvrdí druhý, něco není.
Diskuse mezi lidmi, kteří se snaží vytvořit
něco nového, je totiž základem úspěchu,
kterým může být třeba dobrý zákon.
Vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě
vykonávala svou profesi architekta, jak
jsme se s kolegy nad projektem nesmírně
hádali, jak jsme vášnivě argumentovali,
abychom pak z našich názorů vytvořili
úspěšnou práci. Co bylo na těchto sporech
důležité a současně krásné, bylo to, že
v okamžiku, kdy jsme skončili s prací,
byli jsme nadále přátelé, kteří, jak se říká,
spolu chodí na pivo.
Při psaní těchto řádků jsem si vzpomněla
na něco, o co se s vámi musím podělit. Je
v tom obrovský kus pravdy. Manželova
babička, když viděla rodinné dohady, říkávala: „Jak se může dohodnout svět, když se
mnohdy nedohodnou lidé v rodině!“ Každý
spor byl v tu ránu ukončen. Začněme tedy
každý u sebe. Přemýšlejme o tom, co říká
ten druhý. Proč to říká. Co ho k tomu vede.
Časem uvidíme, že lidé začnou respektovat
i naše názory. Chovejme se k lidem, k jejich
jinakosti, tak, jak bychom chtěli, aby se
oni chovali k nám. 
Na Kramolín
se jezdí
s monoski
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
R
ekreační oblast kolem obce Lipno
v jižních Čechách se sjezdovkami,
turistickými trasami pro běžkaře,
pěší a cyklisty, si Nizozemci nevyhlédli náhodou. V nejbližším okolí
zdejšího skiareálu, pojmenovaného podle
hory Kramolín (900 m n. m.) a nedaleko
břehů přehradní nádrže totiž krajina odpovídá jejich představám o úměrně vysokých
horách, kde mohou uskutečnit své „vysokohorské“ pěší i lyžařské sny.
Mírný terén a kvalitní infrastruktura
této části Šumavy v posledních letech
nachází oblibu i u lidí s pohybovým postižením.
Důkazem toho byl i letošní lednový Den
s handicapem (jeden ze tří zimních), který
pořádal společně Skiareál Lipno s provozovateli zdejší bobové dráhy a poprvé se
do Lipna bez bariér připojila i zajímavá rozhledna – Stezka korunami stromů otevřená
v létě 2012.
Zájemci si tu mohli vyzkoušet například
jízdu na monoski v doprovodu lyžařských
instruktorů, otestovat bobovou dráhu, vystoupat nad vrcholky stromů po speciální
vyhlídkové cestě rozhledny nebo navštívit
akvapark vybavený bazénovým zvedákem
pro vozíčkáře.
Během této akce byly všechny atrakce
i jízdy pro handicapované i jejich doprovod a třeba i sourozence zdarma. O náklady se dělí prostřednictvím grantu MMR ČR
a lipenští pořadatelé.
�
Ivan Nestával
se se svým synem Ivánkem
vydává na kramolínskou
sjezdovku každý víkend.
Autorka je senátorka.
můžeš / číslo 2 - 2013
15
Tip na výlet
Syn lyžoval od dvou a půl roku. Když se dozvěděl,
že se dá jezdit i na jedné lyži v sedačce,
dal mi impulz a já se o to začal víc zajímat.
� Specializovaní instruktoři
„Poprvé jsme zkušebně pozvali na jeden den
rodiny s handicapovanými dětmi v zimní
sezoně 2009/2010,“ přibližuje akci Zuzana
Kolářová, manažerka projektu Lipno bez
bariér. Ona sama má blízko jak k areálu, tak
k lidem s nejrůznějším postižením, protože
má nevidomou dceru.
„Před třemi lety pořídil skiareál první
monoski a chtěli jsme si otestovat zájem
o tento druh lyžování mezi handicapovanými.“ Skiareál nechal vyškolit tři lyžařské
instruktory, kteří jsou v případě zájmu
schopni buď obsluhovat handicapovaného
lyžaře, nebo zaškolovat rodiče, aby sami
zvládli řízení monoski se svými dětmi.
Po třech letech se pravidelné pořádání Dnů s handicapem už neomezuje jen
na zimní sporty, ale objevují se v nabídce
i v létě.
Zuzana Kolářová připomíná, že ohlas
bezplatných akcí se postupně promítá
i do zvyšujícího se zájmu handicapovaných
sportovců a jejich rodin i mimo tyto speciální akce. „První reklamu jsem dělala vlastně
mezi známými, například v českobudějovické Arpidě, hodně pomohl facebook, dávala
jsem informace i na internetovou stránku
vašeho časopisu.“
Připouští, že nejlepší reklamou je tichá
pošta iniciovaná těmi, kteří si areál a jeho
nabídku vyzkoušeli právě při bezplatných
akcích. Řada z nich se vrací do Lipna, i když
si platí vše sami. Vozík odstavený u základní
Instruktoři,
kteří doprovázejí
handicapované
lyžaře
na monoski,
jsou na Lipně
celkem tři.
dolní stanice lanovky tu už neberou jako
něco výjimečného. Jak potvrdil Michal Bukovský, jeden ze školených instruktorů, pravidelně sem jezdí jeden dospělý lyžař, který
začínal právě na zdejší vypůjčené monoski.
„Stane se, že je tu tolik handicapovaných,
že se celý den k normálnímu lyžování nebo
výuce nedostaneme.“
Pomoc handicapovaným
Jedním z pravidelných návštěvníků skiareá­
lu je Ivan Nestával z Hluboké nad Vltavou.
Jeho syn Ivan se před třemi lety po nemoci
ocitl na vozíku, ale jen první rok nemoci
vynechali lyžování. „Syn lyžoval od dvou
a půl roku. Když se dozvěděl, že se dá jezdit
Jízda není podle vyškolených lyžařů tak obtížná,
jak vypadá na první pohled.
Rodiče dětí oceňují péči,
kterou personál areálu jejich dětem věnuje.
16
Lyžování přináší handicapovaným lyžařům
silné emocionální prožitky.
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Skiareál Lipno
je vhodný pro sváteční lyžaře i pro ty,
kteří přesedají z vozíku na monolyži.
Ivánek Nestával
zvládá jízdu na monoski i bez
bezprostřední asistence svého otce.
Po nějaké době, kdy hledal podporu
a spolupráci i v jiných lyžařských střediscích, došel s provozovateli areálu pod Kramolínem k oboustranně přijatelnému řešení.
Dnes nedá Ivan Nestával na zdejší zařízení
dopustit. Tvrdí, že co do poskytovaných
služeb, možností v blízkém okolí a hlavně
přístupu vlekařů, instruktorů i dalšího
personálu to má na Lipně světovou úroveň.
Pro vozíčkáře mají připravené igelity na přikrytí odstavených vozíků, když prší nebo
sněží. Vlekaři, jak jsme se sami přesvědčili,
kontrolují, když vítr igelit odhrne. A pokud
jsme měli možnost registrovat, nejednalo se
o gesto kvůli přítomnosti novinářů.
„Na malém prostoru je koncentrovaná
nabídka aktivit, nemusíte je hledat a jezdit
za nimi na různá místa,“ říká Ivan Nestával.
Se synem jezdí v zimě lyžovat na Lipno
jednou týdně, třeba i jen na hodinu a půl,
je to pravidlo, které si se synem stanovili.
„Nemyslím, že jízda na monoski je náhradou za klasické lyžování. Jsem přesvědčen
o tom, že kdyby si to vyzkoušel zdravý člověk, leckdo by u tohoto způsobu sportování
zůstal,“ říká s úsměvem. 
Lidé
na vozíku,
nebo
na monoski
nejsou na Lipně
pro zdravé
sportovce už
žádnou atrakcí.
info
Lipno bezbariérové
Lipno bez bariér chce vytvářet nové programy
pro handicapované s cílem začlenit je
dlouhodobě do turistického ruchu Lipenska.
Dlouhodobá koncentrace nizozemských
turistů v této oblasti Šumavy dala vzniknout
husté infrastruktuře zařízení a služeb,
kde se samozřejmě počítá i s návštěvníky
s handicapem. Skiareál nabízí v současnosti
tři monoski se skořepinami různých velikostí,
včetně dětské sedačky.
Kromě příležitostně pořádaných Dnů
s handicapem v rámci lyžařského areálu je
bezbariérově zařízen i akvapark nedaleko
místní pláže.
Před třemi lety pořídil
skiareál první monoski
a chtěli jsme si
otestovat zájem o tento
druh lyžování mezi
handicapovanými.
můžeš / číslo 2 - 2013
i na jedné lyži v sedačce, dal mi impulz a já
se o to začal víc zajímat.“ Dnes jeho syn
jezdí jak s tátovou asistencí, tak samostatně.
Urputnost Ivana Nestávala byla také jedním
z podnětů, proč se i skiareál začal víc angažovat v nabídce možností pro handicapované. Připomeňme, že Konto Ivánek organizované s pomocí Konta BARIÉRY přispělo
Ivánkovi mj. na pořízení monoski.
„Původně jsem chtěl založit nějaké sdružení pro ty, kteří mají podobný problém jako
my,“ vzpomíná Ivan Nestával. „Abychom
získali podporu třeba na nákup monoski
(cena monoski se pohybuje kolem 60 až
70 tisíc Kč – pozn. autora) a další výdaje
spojené s tímto sportem. Vím, že většina
rodin na podobné věci peníze nemá.“
Plošina tu umožňuje vstup vozíčkářům
i do sauny a na masáže, k dispozici jsou
např. dětské vozíky pro pohyb kolem
bazénů a speciální zvedák v plaveckém
bazénu. V blízkosti skiareálu je bezbariérový
apartmán, v nedalekém okolí je i další bohatá
nabídka bezbariérového bydlení.
Jak na lyže na Lipno?
Z Českých Budějovic se lze na Lipno vydat
buď přes Český Krumlov (58 km), nebo přes
Kaplici a Vyšší Brod (64 km). Z Prahy je
na Kramolín asi 205 km, z Plzně 192 km. Areál
na Kramolíně a na Slupečném vrchu nabízí
pět hlavních tratí lehké a střední obtížnosti,
pro monoski je určena především sjezdovka
č. 7 Jezerní.
17
Cena Jaroslava Seiferta
■ Čerstvě oceněný básník a spisovatel tvrdí, že se zbytečně vzdáváme krásy.
■ Dobrý verš je reflektorem ozařujícím doposud neviděná místa.
■ Kouzlo protézy vzniklo v rehabilitačním ústavu.
Vladimír Binar:
Poezie a naděje
jsou sourozenci
ně rozstříleli… V této krajině a v žáru těchto
balvanů do mě vrůstalo světlo, které jsem pak
hledal jak ve svých prvních básnických pokusech, tak v literatuře: u nás to byli Mácha,
Březina, Deml, Nezval, Holan, Zahradníček,
ve světě Baudelaire, Apollinaire, Faulkner,
a mohl bych vyjmenovat celou řadu dalších.
Hledání světla nás provází po celý život,
především však ho musíme nacházet v životě
samém! Veškerá skutečnost, s níž se denně
setkáváme, se může stát světelným zřídlem,
reflektorem osvěcujícím zatemněnost všeho,
co žijeme a co nás potkává. Ať je to krajina,
rosná kapka, kamínek, záblesk hvězdy v noční ulici, zasněžený dvůr továrny, dým nad
městem nebo třeba nenadálé setkání s neznámým, avšak s námi souznícím člověkem...
Čím víc se nám zdá náš život komplikovaný, smutný, či dokonce tragický, tím
houževnatěji bychom měli hledat každý,
i ten nejprchavější záblesk nové naděje. Pro
mě byla a je tím paprskem vedle vlastního
životního dění, v němž je téměř vždy skryto
něco nového a zázračného, především
poezie. Možná je to překvapivé, ale poezií
rozumím nejen verše, ale i prózu, drama,
výtvarné umění a vlastně všechna další
umělecká vyjádření krásy, spočívající pro
mě především v odhalování a osvětlování
lidského osudu. Protože co nás nejvíce trápí
a často bolí, co potřebujeme poznat a čemu
porozumět? To je přece náš vztah k nejbližšímu okolí, ke světu, k jiným lidem, ke vší
zdánlivě neměnné realitě. A to poezie, ta
skutečná poezie, dokáže! Každý dobrý verš
je reflektorem – ozařujícím, a tak odhalujícím místa dosud zastíněná, temná či do té
chvíle neviděná.
Zapomínáme
na životadárnou poezii
Práce na fakultě
je především pravidelným
setkáním s novými
milovníky literatury.
Foto: Jan Šilpoch
N
ěkteří čtenáři si všimli, či dokonce
mě upozornili, jak podstatnou roli
hraje v mých textech světlo. Musím
se přiznat, že jsem si toho nebyl
nikdy vědom, ale když jsem o tom
přemýšlel, uvědomil jsem si, že jsem si tuto
jistou posedlost světlem zřejmě odnesl
z dětství prožitého na Horácku, v krajině
obklopující Velké Meziříčí a nedaleký Tasov.
18
Je to hornatý kraj, nad nímž se do nedozírna
klenou zvlněné, na sebe jakoby naskládané
světelné obzory…
Za mého dětství to byl kraj rozčleněný
do větších a menších kamenitých políček
a luk, na jejichž mezích nebo přímo uprostřed obilných polí se tyčily obrovské žulové
balvany rozpálené slunečním žárem. Kdysi
je hospodáři, alespoň ty menší, podkopávali
a spouštěli do hlubin země, aby je nemuseli
při obdělávání polí obkroužit. Ovšem při
nuceném zakládání JZD je vojáci nemilosrd-
Dnes jistě nežijeme zrovna lehkou dobu,
ale na životadárnou schopnost poezie jsme
bohužel zcela zapomněli. A přitom je to tak
prosté! Vždyť u nás byla tradice – možná
více než stoletá, že v každých novinách –
často na první straně – vycházely verše.
Nebyla to žádná ozdoba, ornament, ale samozřejmost… A ty básně psali často největší
čeští básníci! Jen si připomeňme období
Mnichova, květen 1945… V padesátých letech to byly ty dnes směšné politické veršíky,
agitky, a také v šedesátých letech minulého
století noviny prostě bez básně nevyšly.
Jistěže nejednou šlo o příležitostné, dobové
a někdy málo podařené texty, ale přece jenom v novinách něco promluvilo k člověku
jiným jazykem. A hledalo nové osvětlení pro
zdánlivě známý jev, věc nebo událost.
Kolik úplně nových pohledů objevili pro
nás Nezval, Holan, Halas, Seifert a mnozí
další! Dnes lidé z jejich tvorby neznají skoro
nic a sama jejich jména pomalu zarůstají
mechem zapomnění. Kde jsou časy, kdy
se na dobrou poezii stály fronty, přestože
vycházela v desetitisícových nákladech!
Vysvětlení, že poezii vlastně dobře nahradila populární hudba, je ploché a prázdné. Jde
o to, jaká tato hudba je: buď je to Kryl a pár
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Pro Nadaci Charty 77
je Seifertova cena důležitým poděkováním
tvůrcům české literatury.
V tomto případě také statečnému básníkovi,
který ani v těžkých dobách nemlčel.
Cena J. Seiferta laureáta očividně dojala.
Každý dobrý verš
je reflektorem –
ozařujícím, a tak
odhalujícím místa dosud
zastíněná, temná či
do té chvíle neviděná.
dalších, nebo…? Umělecké dílo přináší totiž
nejen nový pohled, ale také katarzi, očištění.
A to od běžné písničky asi čekat nemůžeme.
Nemluvě o kvalitě jejího jazyka. Zkrátka
jde o zboží určené k rychlé spotřebě, a to
přece nemůže plnit funkci objevitele, a tím
ani funkci pomocníka při hledání světla…
Jistě však může přinášet peníze, ovšem
právě proměna našeho světa na pouhé dvě
polohy – vydělej, utrať, vydělej, utrať – pod
smrtícím tlakem peněz působí, že více a více
skutečných hodnot z našeho obzoru mizí …
Utrpení je to jediné,
o co se mohu opřít!
Mám nezapomenutelnou zkušenost z dlouhého léčebného pobytu ve státním rehabilitačním ústavu v Chuchelné na Hlučínsku.
Jeho zkratka SUR mi dodnes neodbytně
připomíná surrealismus. Bylo mi přes dvacet
a po tříleté sádře vypadala moje noha jako
seschlá větvička. Přitom se po těžkém úrazu
zprvu zvažovalo, zda ji nebude třeba amputovat. Když mě tam s tou větvičkou přivezli,
poznal jsem, co to znamená. Jen si představte ložnici pro dvacet spáčů, kde každý večer
zní rachot protéz odhazovaných za postele!
Dvacet umělých nohou! To nebyla Stohlavá
žena Maxe Ernsta, ale Stonohý muž!
můžeš / číslo 2 - 2013
A jak se ti chlapi mazlili s těmi svými
pahýly! Jak je laskali! To byl svět jasných
vztahů, všechno předstírání šlo stranou, zůstala jen ta pravá člověčí dřeň. Skutečně až
na kost… Dobro a zlo byly od sebe odděleny
jako světlo a tma. Ano, bez utrpení se pravdy nedobereš! A dobrého přítele nenajdeš!
Dodnes se přátelím s Pavlem, nádražním
posunovačem, kterému vagon ujel nohu.
Na prvního máje vždycky všichni mrzáci
bez rozdílů – ampuťáci, vozíčkáři, berlaři,
vyrazili do májového průvodu, pochopitelně pod transparentem SUR CHUCHELNÁ
ZDRAVÍ PRVNÍ MÁJ! To měl natočit Buñuel!
Průvod končil na místním hřišti u párků
a piva. Pavel a já jsme si tam jednou se
dvěma hezkými místními dívkami domluvili
podvečerní rande u blízkého rybníčku. Když
jsme tam vyrazili, najednou se v rozkvetlé
třešňové aleji ozvaly podivné zvuky, jako by
info
Kdo je
PhDr. Vladimír Binar
Narodil se roku 1941. Literární historik,
básník, prozaik, editor, překladatel
a pedagog. Po maturitě (1958) musel
pracovat jako papírenský a betonářský
dělník. Vystudoval Filozofickou fakultu UK
(1968), kde také několik let učil (1969–1975).
V době normalizace působil ve svobodném
povolání jako publicista a překladatel.
Po 1989 se vrátil na FF, kde vyučuje českou
a francouzskou literaturu. Z díla: román
Playback, výbor z básní (1958–1968) Hlava
žáru, soubor povídek Číňanova pěna. V roce
2012 získal Cenu Jaroslava Seiferta, kterou
uděluje Nadace Charty 77.
někde strašně vrzaly dveře. Marně jsme se
rozhlíželi, odkud zvuk pochází.
Nakonec nám došlo, že Pavlovi vrže protéza. Takhle se randit nedalo, to, že já se belhal
o dvou holích, ještě šlo, ale vrzající protéza? Vrátili jsme se do ústavu, Pavel sundal
protézu a promazali jsme ji sádlem z čínské
vepřové konzervy, kterou jsme dostali k večeři. Když jsme pak konečně došli k rybníčku,
přivítala nás už jen tichá nazelenalá hladina
lesknoucí se jako zrcadlo. Mohli jsme v něm
spatřit svou tvář… A přísvit toho podvečerního vodního zrcadla tvoří další fazetu toho
světla, které jsem si odnesl z dětství…
Naděje pro obyčejný den
Po nucené přestávce v období normalizace
přednáším od devadesátých let na Filozofické fakultě UK českou a francouzskou
literaturu, především poetiku básnického
textu. Na náš obor by se měli hlásit zapálení
milovníci literatury, jazyka i kultury.
Ale ti jsou bohužel mezi studenty v menšině. Zkušenost posledních let mě navíc začíná přesvědčovat, že pokud poezie nebude
nikde vidět a slyšet, ani její největší pří­znivci
mezi našimi studenty, povětšině příští
učitelé, nebudou mít příliš velkou příležitost seznámit s její životadárnou silou své
žáky. Pro všudypřítomnou černou kroniku,
ať politickou, kriminální či tragickou, není
v médiích téměř na nic jiného místo. Kruh
zapomnění na tisíciletou součást civilizace,
poezii v tom smyslu, jak jsem o ní mluvil,
se tak bude více a více svírat. Můžeme ho
prolomit? Věřím, že ano. Už tím, že každý
z nás, byť třeba sám, sáhne po básni nebo
próze s potřebou či touhou objevit nový
pohled na zdánlivě obyčejné věci, lidské
vztahy, situace. Právě lidé, kterým jejich život přichystal těžký úděl, mohou v knihách,
tedy v poezii, nalézt novou energii i naději
pro další obyčejný den. 
(Mezititulky a záznam zj )
19
20 let Konta BARIÉRY
■ Úraz upoutal Zbyňka Švehlu na vozík, ale také vybičoval ke sportovnímu výkonu.
■ Člověk na vozíku se musí vyrovnávat s omezeními, která život přináší, i léta po úrazu.
■ Konto BARIÉRY pro lidi s postižením představuje jistotu a oporu.
Železný muž
Text: Radek Musílek
Foto: Jan Šilpoch
Z
byněk Švehla si přídomek „železný“
zaslouží hned z několika důvodů.
Především je několikanásobným
účastníkem nejtvrdšího triatlonového závodu na světě – havajského
Ironmana. V roce 2003 ho úspěšně dokončil
jako první Evropan na vozíku. Prokázal tak,
že má železnou vůli i svaly. Patří k předním
českým sportovcům s postižením. Úspěchy
ale slaví i v soukromém a pracovním životě.
Do příběhu tohoto skromného a milého
chlapíka přitom vstoupilo i Konto BARIÉRY.
V roce 1994 mu bylo devatenáct let
a s mladickým zápalem se věnoval triatlonu. Během závodu v Karlových Varech ho
však potkal osudový pád z kola. „Byla to
obyčejná jezdecká chyba. Jak jsme v tom
věku šli do všeho s vervou, rozjel jsem to
z kopce a před jednou zatáčkou moc prud-
20
Toužil jsem se coby triatlonista vrátit do bazénu. Ta úvaha byla jednoduchá. Voda
přece patří k rehabilitaci, a já se navíc
v tomto živlu cítil mnohem přirozeněji.
ce přibrzdil,“ vzpomíná Zbyněk s notnou
dávkou nadhledu. Nikdo ho tedy nesrazil
ani do ničeho nenarazil. Prostě skončil
i s kolem v poli. Bohužel nápor nevydržel
první bederní obratel, došlo k porušení
míchy a doživotnímu ochrnutí dolních
končetin.
Strašili ho ochrnutím
„Ve vzdálenější rodině jsem měl příbuznou,
která byla ochrnutá i na ruce. Od dětství
mě jejím případem občas strašili, že když
budu blbnout, dopadnu stejně. Vzpomněl
jsem si na ni prakticky hned po tom pádu,
když jsem nemohl pohnout nohama,“
popisuje Zbyněk první okamžiky po úrazu. Přesto přiznává, že nějakou dobu věřil
v návrat zdraví, a dodává: „Už si to přesně
nepamatuji, těch pocitů se člověku honí
hlavou hodně. Člověk myslí na budoucnost.
Za těch devět měsíců, co jsem se dával
dohromady, byla spousta času na přemýšlení.“
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Živel, který pomáhá léčit
a vozíčkářům dává volnost pohybu.
Zbyněk se ve vodě cítí jak doma.
Po úrazu se do ní chtěl rychle vrátit.
Vypracované svaly,
za které by se nemusel stydět ani sportovec bez
postižení. A není divu. Ironman plave 3,8 km...
Dodnes nastávají
situace, kterým
musím čelit jinak,
než bych čekal. Hodně
jsem si to uvědomil
například v souvislosti
se svým otcovstvím.
Život po úrazu míchy navíc svá úskalí
poodhaluje postupně, člověka bez zkušeností
nenapadnou přidružené zdravotní komplikace. A s novými životními rolemi v podobě
studia, práce i rodiny přicházejí nové výzvy
k překonávání limitů. „Dodnes nastávají situace, kterým musím čelit jinak, než bych čekal.
Hodně jsem si to uvědomil například v souvislosti se svým otcovstvím,“ přiznává Zbyněk.
Podle svých slov měl Zbyněk velké štěstí
na okolnosti. Na rehabilitaci šel do vinohradské nemocnice k Ivě Synovcové. Její
lidský přístup a velké zkušenosti mu výrazně
pomohly. Před tím cvičila třeba i Jana
Kašpara a Jana Potměšila. Druhým, a snad
ještě významnějším momentem bylo setkání
se sdružením Kontakt bB, které podporuje
studium, rehabilitaci a sport bez bariér. Především pak jde o pohyb ve vodě pro osoby
s tělesným postižením. „Toužil jsem se coby
triatlonista vrátit do bazénu. Ta úvaha byla
jednoduchá. Voda přece patří k rehabilitaci, a já se navíc v tomto živlu cítil mnohem
Vždy
usměvavý
sympaťák,
tak působí
Zbyněk Švehla
na lidi ve svém
okolí.
přirozeněji. Asi jsem i věřil v uzdravení,“
přiznává Zbyněk.
Velký sportovní návrat
Tehdy ještě nebylo možné snadno dohledat
kontakty a informace na internetu. Hodně
tak záleželo na tom, koho potkáte. Zbyněk znal z televize Centrum Paraple, kde
na jednom z kurzů potkal Jana Nevrklu
z Kontaktu bB. Po nějakém čase tohle jméno
zmínila i lékařka v rehabilitačním ústavu
v Kladrubech. „Bylo to legrační,“ směje se
Zbyněk. „Zeptala se mě, jestli bych souhlasil, aby na mě dala Honzovi spojení. On měl
totiž tenkrát pověst podivína, před kterým
někteří lidé dokonce varovali.“ Zbyněk však
naštěstí varování nedbal a začal pod vedením Jana Nevrkly plavat. A to byl začátek
velkého sportovního návratu.
Muž, který se při triatlonových závodech
dostal na vozík, začal opět trénovat. A po devíti letech od nešťastné nehody se zapsal
nejen do české historie sportu. Díky nezlomné vůli úspěšně dokončil nejtěžší triatlonový
závod této planety, havajského Železného
muže – Ironmana. Závodníci musí v náročných klimatických podmínkách tropů uplavat
3,8 km, ujet na kole (handbiku) 180 km
a uběhnout (ujet na vozíku) maratonskou
vzdálenost 42,2 km. O sedm let později si
Zbyněk Švehla na poloviční trati připsal i titul
mistra světa. To když v kategorii handcycle
na floridském Clearwateru zvítězil ve finálovém závodě série IRONMAN 70,3.
Voda Zbyňkovi přinesla i manželku, která
dělala na jednom plaveckém kurzu ve Strakonicích dobrovolnici. Před rokem se po osmileté známosti vzali a dnes jsou šťastnými
rodiči desetiměsíční Magdalenky. Zbyněk
tak musí skloubit sport s rolí manžela,
otcovstvím i prací. Někdy je to dost náročné,
ale užívá si to.
Konto BARIÉRY a studium
A právě v oblasti studia jako přípravy na budoucí profesi sehrálo Konto BARIÉRY ve Zbyň-
můžeš / číslo 2 - 2013
�
21
20 let Konta BARIÉRY
... na handbiku pak jede 180 km
a končí jízdou na vozíku v délce maratonského běhu 42,2 km.
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
❛ Aktuální informace
pro osoby s postižením.
❛ Inzerce zaměstnání,
seznámení a prodej či
nákup pomůcek pro lidi
s handicapem.
životě největší roli. Ještě před úrazem
� kově
se stal studentem Vysoké školy ekonomické
v Praze na Fakultě financí a účetnictví, obor finance. Reálně však ke studiu nastoupil až jako
vozíčkář. „Konto BARIÉRY mi poskytovalo
několik let štědré finanční podpory prostřednictvím stipendia. Také mi výrazně pomohl
projekt Počítače proti bariérám. Díky němu
jsem získal svůj první počítač. To jsou hezké
příklady konkrétní hmatatelné pomoci,“ pochvaluje si Zbyněk. Většina obdržených peněz
Je to psychická droga.
Sport pořád do mého
života patří a nechce
se mi jen tak se ho
zbavit. Když jsem v roce
2003 dokončil toho
Ironmana, završil se tak
můj sportovní osud. To
byl absolutní vrchol.
Triatlonista, který se
po úrazu plnohodnotně
vrátil! Co si přát víc?
22
prý padla na dopravu, protože do školy jezdil
svým autem. A jako poctivý student musel
najezdit hodně kilometrů!
Konto BARIÉRY podpořilo i Zbyňkovo
sportování. „Vždy, když jsem to potřeboval,
mi bylo pomoženo. Věřím, že jsem nabízenou pomocnou ruku nikdy nezneužil.
V době hádek mezi sportovními svazy mi
poskytlo i příspěvek na havajské závody.“
Hlavní roli Konta BARIÉRY vidí Zbyněk
v tom, že představuje pro lidi s postižením
jistotu a oporu. „U BARIÉR jsme si tak
nějak už zvykli, že tu prostě jsou a můžeme
se na ně vždycky obrátit. Nejde přitom jen
o peníze, ale i o radu. Víte, že jsou tady
lidé, kteří se vám budou snažit pomoci. Seženou kontakty, informace, zkrátka nejste
na své problémy sami. A to je fajn pocit,“
uzavírá Zbyněk své líčení vztahu ke Kontu
BARIÉRY.
❛ Archiv článků.
❛ Fotografická
soutěž v rubrice Vaše
fotografie.
❛ Videa a fotografie
ze zajímavých akcí.
❛❛ www.muzes.cz
mohou číst i nevidomí
a slabozrací!
Práce v IBM
I díky této podpoře „železný muž“ úspěšně
vystudoval a našel si práci u společnosti
IBM. Stará se zde o finanční administraci
v konzultantské divizi. Ze strany zaměstnavatele přitom coby vozíčkář cítí podporu.
„Když jsem hledal práci, tak mi snad nikde
jinde můj vozík při výběrovém řízení tolik
nepomohl. Cítil jsem velký akcent společenské odpovědnosti a doslova hlad po zaměstnání člověka s postižením. Bylo to až
na hranici pozitivní diskriminace. Ale určitě
rozhodlo i moje vzdělání z VŠE a znalost angličtiny,“ usmívá se Zbyněk. Zaměstnavatel
mu přitom vychází vstříc i v otázce sportu.
Jednou týdně pracuje z domova a může si
brát dovolenou i v době, kdy je ostatním
kolegům prakticky zapovězena.
I díky tomu je ve svých téměř třiceti osmi
letech stále na vrcholu formy. Přestože
tréninku už nemůže dát to, co před deseti
lety. „Je to psychická droga. Sport pořád
do mého života patří a nechce se mi jen tak
se ho zbavit. Když jsem v roce 2003 dokončil
toho Ironmana, završil se tak můj sportovní
osud. To byl absolutní vrchol. Triatlonista,
který se po úrazu plnohodnotně vrátil! Co si
přát víc?“ A když Zbyněk říká plnohodnotně, není to jen slovní obrat. Vždyť i vozíčkář
se může umístit v první třetině startovního
pole! „Pocit zápolení se zdravými je vzrušující, a samozřejmě mi dělá víc než dobře, že
mezi nimi nejsem jen do počtu. Handicap
jako by v té chvíli nebyl. Jsem mezi kamarády, stojíme společně na startu a všichni
máme někde hodně daleko před sebou
cílovou čáru. Překonáváme obdobné obtíže,
které nám dlouhý závod klade do cesty. To
mám rád. Asi tuto simulaci opravdového
života a propojení s bytím před úrazem
ke spokojenosti stále potřebuji.“ 
můžeš / číslo 2 - 2013
Na cestách
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■ Je to země, kde jsou lidé s handicapem vítáni.
■ Nejezdí se sem jen za koupáním, ale především za historií.
■ Nejdražší katedrála pochází z roku 1573.
Malta:
Medový ostrov,
kde vítr neutichá
Text: Michaela Bučková
Foto: autorka
T
en vítr tady nikdy neustává. Zběsile
tančí mezi prádlem pověšeným nad
mou hlavou v jedné z úzkých uliček
Valletty, malebného hlavního města
Malty, státu, který dostal název podle
sladkého medu a jehož vlajku zdobí maltézský kříž na počest rytířů, kteří tu dlouhá
staletí vládli.
Není to Itálie, i když ravioli zde považují
za jedno z národních jídel – stejně jako
britské hranolky nebo smaženou rybu.
Není to ani arabská země, byť místní jazyk
– maltština – je vlastně nejčistější forma
arabštiny (a jako jediný arabský jazyk se
píše latinkou).
Ostrov Malta ležící 80 kilometrů od Sicílie je zajímavou směsí mnoha kultur,
můžeš / číslo 2 - 2013
Půvabná městečka
na břehu moře zdobí
modro-bílé bárky
místních rybářů.
Jejich úlovky se dají
koupit na trzích.
Na Maltu se jezdí za historií, v tom
je naše bohatství, a kdo to pochopí,
bude se sem vracet.
které tímto malým ostrovem prošly. Leží
totiž na strategickém místě mezi Evropou
a Afrikou a zájem o něj měly v posledních
několika stoletích všechny mocnosti. A také
se tady vystřídaly.
„Na Maltu se nejezdí kvůli koupání
a dlouhým písečným plážím,“ varuje nás
na začátku průvodkyně Adriana Oliva,
Slovenka, která na Maltě žije už 27 let. „Sem
se jezdí za historií, v tom je naše bohatství,
a kdo to pochopí, bude se sem vracet,“
dodává se zápalem. Zdejší pláže jsou krásné,
ale kamenité. Ale zdejší památky jsou ještě
krásnější – a budete mít co dělat, abyste je
za týden objeli.
Je to také země, kde jsou handicapovaní
vítáni. Lidé na vozíčku se dostanou téměř
všude (pokud se zrovna nejedná o podzemní katakomby svatého Pavla nebo dvoupatrový inkvizitorský palác ve Vittoriose – tady
u stísněných kobek má bohužel vozíčkář
smůlu).
Všude jinde ale mají nájezdy i bezbariérové toalety. Ty nechybějí u Národního archeologického muzea ve Vallettě ani u katedrály
svatého Jana, dojet lze až megalitickým
�
23
Na cestách
V ulici voní čerstvě vyprané prádlo a zdejší
vápencová dlažba je staletími uklouzaná. Úzkými uličkami
se proplétám nahoru na hlavní třídu Valletty.
Pohled
z horních zahrad
Valletty na úzké
uličky tohoto
půvabného
města
info
Může se hodit
Na Maltě se hovoří maltsky a anglicky.
Jak se tam dostat
L etadlem z Vídně. Společnost Air Malta
tam létá 4x týdně, dopoledne v 10.40 h
nebo večer v 18 h. Let trvá 2 hodiny a 20
minut. Zpáteční letenka se dá pořídit
od 5000 Kč včetně poplatků.
Přímo z Prahy se začne létat 4. května
2013, a to každý týden v sobotu. Odlet
bude ve 21.20, od června pak přibudou i lety
ve středu ve 20 hodin. Let potrvá 2,5 hodiny,
cena letenky od 4900 Kč včetně poplatků.
K
dyž se vozíčkář nahlásí dopředu, letecká
společnost mu zajistí vozíček i asistenci
na letišti.
Co ochutnat
Vykupujeme
zlato, stojí
na cedulích před
zlatnictvími.
Zlatníci se
prý chtějí
zásobit dobách
ekonomické
krize.
K
aždé jídlo začíná předkrmem. Tím jsou
tapas – malá jídla podávaná s chlebem.
Na stůl se nosí olivy nakládané na spoustu
způsobů, sušená rajčata, geniální pasta ze
sušené rajčatové šťávy (takhle specialita
se až 12 dnů suší za občasného míchání
na slunci a chutná báječně), sýry Gbejna
(s pepřem či bazalkou), klobásy, nakládaná
zelenina, smažené lilky a spousta dalších
dobrot.
J í se tu také spousta ryb, národním jídlem
je pak králík – často připravený trochu
na způsob našeho guláše.
M
altské víno je proslavené. Například
chardonnay z ostrova Gozo má specifickou
slanější chuť a osloví i ty, kteří zrovna tuto
odrůdu nemusí.
www.malta-info.cz
Ggantija na sousedním ostrově
� chrámům
Gozo a na spoustu dalších míst. Ale pěkně
popořadě.
Za maltézskými rytíři do Valletty
V ulici voní čerstvě vyprané prádlo a zdejší
vápencová dlažba je staletími uklouzaná.
Úzkými uličkami se proplétám nahoru
na hlavní třídu Valletty, která je prý skoro 24
hodin denně plná lidí.
Stejně je tomu i dnes. Dostat se až sem
na kopec může někoho stát velké úsilí, jenže
navštívit toto město, které si maltézští rytíři
postavili na zelené louce v 16. století jako
centrum nově získaného útočiště, se vyplatí.
„Nelze přijet na Maltu a nenavštívit Vallettu,“ říká nekompromisně naše průvodkyně.
Valletta – stará důstojná dáma – má
totiž mocné kouzlo. To pochopíte, když se
budete jen tak bez cíle chvíli ztrácet v jejích
uličkách nebo když se posadíte na lavičku
v Horních nebo Dolních zahradách a budete
24
sledovat moře pod sebou a poslouchat nezaměnitelné zvuky tohoto města, ve kterém
stojí nejdražší katedrála a maltézského
rytíře potkáte jen tak na ulici.
Do parlamentu
Bezbariérový je ve Vallettě Velmistrovský
palác (do všech pater se dostanete výtahem
a schody jsou překryté nájezdy). Chodby
budovy uprostřed města, kde sídlí prezident
a parlament, hlídají zbroje maltézských
rytířů, obdivovat zde můžete gobelínovou
síň a dají vám nahlédnout do všech pokojů
a slavnostních zasedacích síní. A hádejte,
odkud pocházejí ty obrovské křišťálové
lustry? Samozřejmě z Česka!
Palác ale může být zavřený – to když
prezident nebo parlamentní činitelé přijímají velvyslance, nebo dokonce nějakého
prezidenta. Součástí je i zbrojnice, kde lze
obdivovat výzbroj maltézských rytířů, k ní
ale vede několik schodů.
A tak raději spěcháme dál. „Tohle že je
nejkrásnější kostel na světě?“ ptám se před
vchodem do katedrály svatého Jana. Zvenku
vypadá nenápadně, skoro se mi ani dovnitř
nechce jít… Ale je to šok! Tolik zlata na jednom místě jsem ještě nikdy neviděla. A asi
už nikdy neuvidím.
O této katedrále postavené v roce 1573
se říká, že je nejen nejkrásnější, ale i nejdražší na světě. Její cena je nevyčíslitelná.
Ornamenty jsou zdobené 24karátovým
zlatem, jsou tu i obrazy slavného malíře
Caravaggia, který na Maltě našel útočiště,
když na něj v Itálii vydali zatykač.
Katedrála se skládá z osmi menších
bočních kaplí (stejně jako je na maltézském
kříži osm cípů – každý z nich reprezentuje
jednu jazykovou skupinu). Renovace jedné
z kaplí stojí půl milionu eur. Katedrála je
bezbariérová, má boční nájezd.
Další bezbariérovou zajímavostí je kino
Malta 5D. Během dvaceti minut se zde dozvíte (a zažijete na vlastní kůži) i poutavou
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
I takhle rozbouřené moře
můžete vidět na Maltě na jaře.
A taky spoustu kvetoucích rostlin.
historii Malty. Pozor na létající koule z kanonu či na střepiny bomb svržených na ostrov
za druhé světové války!
Za maltézským rytířem
A na konec jsme potkali i toho maltézského
rytíře. Jmenuje se markýz de Piro, provází
nás svým šlechtickým domem, kde se zastavil čas a rovnou by tu bylo možné natáčet
příběh o Angelice. Ostatně ho na Maltě také
točili. Malta totiž patří k oblíbeným místům
filmařů.
Ten dům – Casa Rocca Piccolla (na Maltě
má totiž každý dům své jméno, které se píše
i na dopisy) – na Republic Street bohužel
není bezbariérový; přesto se vyplatí kolem
něj aspoň projít, zda nezahlédnete paní
markýzu nebo jejího 71letého chotě. Jen se
ho neptejte, zda je maltézský rytíř; velmi
nerad o tom hovoří.
Za tajemstvím Malty
Malta má však i své tajemství, se kterým si už
po desetiletí lámou hlavu nejslavnější vědci,
astrologové či záhadologové – neolitické
chrámy. Jsou starší než pyramidy v Egyptě i keltské Stonehenge, vznikly v letech
3600–2500 před naším letopočtem. Je jich tu
několik, předpokládá se, že sloužily k uctívá-
ní matky plodnosti, že jí sem byly přinášeny
obětiny. Kdo však postavil tato monstra
z obrovských balvanů, která pustí paprsky
slunce až do poslední místnosti přesně v den
letního a zimního slunovratu, není vůbec
jasné. „Známe důvod, proč tu stojí, zhruba
víme, kdy je postavili, ale nevíme, kdo tito
lidé byli a kde žili. Po této kultuře totiž nezůstaly vůbec žádné pozůstatky, ani vykopávky
neprokázaly, že by tu v té době někdo žil,“
říká naše průvodkyně Adriana Oliva.
Jsou magické, sálají energií. Ggantija na ostrově Gozo nabízí krásný výhled
na hlavní město tohoto ostrova Viktorii,
chrámy Mnajdra a Haggar Qim ležící jen
500 metrů od sebe na jihu ostrova Malta
a další. Až k chrámům vedou pohodlné asfaltové cesty a v zázemí na vozíčkáře myslí
i s toaletami.
Magická mořská okna a jeskyně
Malta kromě staleté historie nabízí také magické mořské scenérie. Blue Grotto na jihu
ostrova Malta je soustava jeskyň s křišťálově
čistou vodou a výhledem na neobydlený
ostrov Filfla.
Ostrov Gozo se pyšní svým Azurovým oknem – Azur Windows, skalnatým útvarem,
oknem, kterým se dá na loďce vjet do mořského bazénku s křišťálově čistou vodou. 
Na trzích
v přímořském
městečku
Marsaxlokku,
které se konají
každou neděli,
se dá koupit vše
– od sladkých dezertů (na obrázku)
po ponožky.
Dolní zahrada
ve Vallettě nabízí v létě příjemný stín
a výhled na moře a přístav.
Blue Grotto,
magické
skalní útvary
s jeskyněmi
a křišťálově
čistou vodou,
najdou turisté
na jihu ostrova
Malta.
Jedno z mnoha květinářství
v centru Valletty. Na vánoce tu prodávají vánoční
růže, na jaře pak čerstvé kytky.
můžeš / číslo 2 - 2013
25
Nové zahraniční technologie
■ Vozíčkáře dokáže zima dokonale znehybnit.
■ WheelBlades jsou minilyže, které brání zapadnutí předního kolečka do sněhu.
■ Částečnou konkurencí je FreeWheel, čili jedno velké kolo upevněné před vozíkem.
V souboji se sněhem
Patrick Mayer
se svým vynálezem – minilyžemi
na přední kolečka
WheelBlades.
Ty dokáží značně
ulehčit pohyb
na bílé pokrývce.
Text: Štěpán Beneš
Foto: Archiv autora, Otto Bock
S
níh představuje obvykle pohromu
pro každého, kdo má problémy
s pohyblivostí. Špatně chodící lidé
pro jistotu ani nevycházejí, a ti, kteří
musí, věnují většinu své pozornosti
tomu, aby neupadli a nenadělili si frakturu.
Pro vozíčkáře znamená sníh a led problémy
zase z jiných úhlů pohledu.
Neriskuje sice zlomeninu při pádu,
ale vyšší vrstva sněhu jej mnohdy dokáže dokonale znehybnit. Kola se zaboří,
obruče namočí a po příchodu do budovy
dostává zabrat uklízečka, která se musí
postarat o hromádky sněhu čerstvě opadané z vozíku. Existuje však řada možností,
jak s nepřízní počasí v podobě bílé nadílky
zdařile válčit nejen v každodenním životě,
ale dokonce i na horách.
Vozík na lyžích
Tím nejnovějším vylepšovákem jsou malé
lyžičky na přední kolečka, zvané WheelBlades. Vymyslel je švýcarský kvadruplegik
Patrick Mayer, sám už 12 let upoutaný
na vozík, navíc v zemi, kde není sněhová
pokrývka nic výjimečného.
WheelBlades vypadají doslova jako malé
lyže, jsou odhadem asi 20 centimetrů dlouhé
a 10 cm široké. Na jejich vrchní části je připevněny speciální konstrukce, do kterých zapadnou přední kolečka mechanického vozíku
nebo třeba i kočárku se šířkou pneumatiky
od 1,8 do 6 centimetrů. Kolečka se zajistí pojistným mechanismem, minilyže tedy nemají
šanci na nechtěné pohyby, nebo dokonce
odpadnutí v té nejhorší možné chvíli. Před
jízdou na sněhu stačí minilyže položit na zem
k předním kolečkům, vozík mírně nadzvednout a při opětovném položení nechat
kolečko zapadnout do připraveného otvoru.
Vázání se zacvakne a jízda může pokračovat.
Upevněním malých předních koleček
do minilyží WheelBlades se zvětší dosedací
plocha na sněhové pokrývce a lépe se rozloží
váha. S nasazenými minilyžemi se tedy už
vozík nezaboří a jede vzorně po sněhu. Díky
kompaktní velikosti zachovávají minilyže
také všechny výhody v pohyblivosti, které
skýtají moderní mechanické vozíky. Nezadrhnou se o zadní velká kola při pohybu
do stran a z prezentačních videí je patrné,
že velmi ochotně a pružně reagují na změny směru. Vozík lze spolehlivě a bezpečně
pustit dolů ze zasněženého kopce, do sněhu už se nezaboří ani s váhou dospělého
muže. I na rovince je díky lepší trakci možné
dosáhnout rychlosti až 10 km v hodině.
26
A jakmile se dojede do míst, kde už nejsou
zapotřebí, jednoduše se sundají a odklidí
do batohu, kam se spolehlivě vejdou i se
vším ostatním, co je přes den potřeba.
Použití WheelBlades má samozřejmě své
limity. Nejlépe doplněk funguje na pevné
udusané sněhové pokrývce, ostatně právě tak
jako klasické lyže. Využijete je tedy především na horách, případně ve výše položených
destinacích, kde se na chodnících či silnicích
povaluje vrstva pevného sněhu. Je také více
než vhodné doplnit jejich použití výměnou
zadních gum za terénní model, který sám
o sobě zvětšuje dosedací plochu a následnou
trakci. Pokud se budou bořit zadní kola, minilyže na těch předních budou bezmocné.
Pro české zájemce o tento produkt máme
dobré zprávy. Není nutné objednávat ho ze
zahraničí, v ČR je v distribuci firmy Otto
Bock za cenu necelých 5500 korun. S úhradou od zdravotní pojišťovny ale není možné
počítat.
Místo dvou jen jedno
Produkt, který by aktuálně přímo konkuroval
výrobku WheelBlades, není k dispozici (pokud
nepočítáme amatérské domácí konstrukční
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Použití WheelBlades má samozřejmě své limity.
Nejlépe doplněk funguje na pevné udusané sněhové
pokrývce, ostatně právě tak jako klasické lyže.
Přední kolečko
se do WheelBlades
jednoduše zasadí a pojistí
vázáním. Vhodné je však
je doplnit ještě terénními
zadními koly.
pokusy, které by se jistě našly). Lyže se však
nehodí všude. Příliš nepomohou v čerstvém
prašanu ani v rozbředlém sněhu a náhlých
závějích v městském terénu. Průchodnost
mechanického vozíku v zimním městě však lze
zvýšit například využitím přípojného kolečka
FreeWheel amerického vynálezce a kvadruplegika Patricka S. Doughertyho.
FreeWheel tvoří jedno velké kolo upevněné v pohyblivé vidlici, která pokračuje
pevnou trubkou zakončenou zaklapávacím
upevněním. Celá konstrukce se snadno
nasadí a zajistí uprostřed stupačky mechanického vozíku. Dvě malá přední kolečka
vozíku se upevněním FreeWheelu povznesou o několik centimetrů do vzduchu a jsou
nahrazena větším předním kolem. To zachovává prakticky celý manévrovací rozsah
vozíku a výrazně zlepší průchodnost tam,
kde by malá přední kolečka nestačila. Trakce je díky velikosti kola i profilu pneumatiky
mnohem lepší než u hladkých předních
koleček moderních vozíků. Uživatel tak
přejede přes kořeny na lesních cestách, blátem, pískem na pláži nebo právě sněhovou
pokrývkou. Stejně jako v případě minilyží
WheelBlades je ale nutné ve sněhu, stejně
tak jako i v mnoha jiných těžších terénních
podmínkách, doplnit použití FreeWheel
terénními pneumatikami na zadních kolech,
které zlepší trakci i lépe rozloží váhu.
I FreeWheel má své nedostatky. Jeho
konstrukce je řešena pro upevnění pouze
na pevnou, neskládací stupačku, tedy ideálně na neskládací vozík s pevným rámem.
Pevný rám stupačky, pro bezpečné uchycení
kolečka by pravděpodobně šlo nahradit
na míru svařenou klecí, avšak takové pokusy
nejsou pochopitelně výrobcem odzkoušené,
a nelze se tedy na ně spolehnout – mohlo by
dokonce dojít k poškození stupačky. Další
nevýhodou může být pro někoho nepříjemně vysoká cena, která šplhá přes deset tisíc
korun. V ČR distribuuje kolečko FreeWheel
firma BezBrzd, s. r. o.
Udělej si sám
Nebývá zvykem na těchto stránkách prezentovat výtvory domácí svépomoci, jeden
nápad si však nelze nechat pro sebe. Objevil
se na jednom americkém diskusním fóru
o cyklistice a je poměrně originální.
Kdo má chvilku času a trpělivosti, může
si trakci zadních kol svého vozíku na namrzlém či zasněženém terénu vylepšit sám
pomocí plastových stahovacích pásků, které
prodává za pár korun každý obchod s kutilskými potřebami.
Tyto pásky se dají přetáhnout přes gumu
a ráfek, utáhnout a přečnívající kus odštípnout kleštěmi. Pokud se takto instalují
pravidelně v menších rozestupech po celém obvodu kola, vznikne vlastně obdoba
automobilových pneumatik s kovovými
hroty. Kolo by poté teoreticky nemělo tolik
klouzat, ale lépe poslouchat na povely
k cestě vpřed.
Zda tento nápad funguje a jaká je trvanlivost plastových pásků, to už budete, milí
čtenáři, v případě zvědavosti muset vyzkoušet sami. O funkčnosti se na zmíněném fóru
už nikdo nešířil, sám autor vyfotil realizaci
při použití na svém jízdním kole. Výsledky
tak nejsou zaručeny. 
Alternativou
do městA
nebo sušších
podmínek může
být FreeWheel.
Ulehčí pohyb
ve městě...
... i v písku, sněhu,
nebo bahně.
Snadno si poradí
i s kořeny na
lesních cestách.
Vzhůru do přírody!
můžeš / číslo 2 - 2013
27
Poradna
■D
ůchody se od ledna opět zvyšují.
■ Valorizaci si lze jednoduše vypočítat.
■ sKarty nabídnou více služeb zadarmo.
Novinky z legislativy pro osoby s handicapem
Valorizace důchodů pro rok 2013
důchodů) se zvýší o 60 Kč (z 2270 Kč
na 2330 Kč). Procentní výměra důchodu,
která je individuální v závislosti na získaných dobách důchodového pojištění
a dosahovaných příjmech, vzroste o 0,9 %.
Od lednové splátky roku 2013 se zvýšily
všechny důchody vyplácené z českého
důchodového systému, které byly přiznány
před 1. 1. 2013. Zvýšení provedla Česká
správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) automaticky, není potřeba o ně žádat.
Zvyšují se důchody starobní (včetně
předčasných starobních), invalidní (pro
invaliditu prvního, druhého i třetího stupně), vdovské, vdovecké a sirotčí. Základní
výměra důchodu (stejná pro všechny druhy
Proveďte si kontrolní výpočet:
Pokud váš důchod do ledna 2013 činil např.
7980 Kč, vypočte se jeho výše následujícím
způsobem:
1) Od výše důchodu odečtěte částku
2270 Kč – to je původní výše základní výměry důchodu.
darujte
Předseda vlády Petr Nečas a ministryně
práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová
se na jednání s vedením České spořitelny
a České pošty dohodli, že sKarta bude
přátelštější, nabídne více služeb zdarma
a umožní čerpat dávky složenkou.
Darujte zvýhodněné předplatné
časopisu Můžeš.
K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky
a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Zvýhodněné předplatné
na dva roky je 380 Kč.
Kdo daruje certifikát
s tímto předplatným,
získá další předplatné
na dva roky za 350 Kč.
ww w.
12/2012
�
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
Dobrovolníci:
Pomoc i dobrý pocit ze života
í
Ko up to
to ho pi su
ča so oř íte
kč
20
telé
po dp o
lati
edp
Ko nt ér y 3 0 k č / P ř
Ba rit l i v ý v ý t i s k
muze
Ča
�
so
Jed
s.cz
pr
pis
y,
o t
kt
se
eří
ne
vz
dá
va
jí
●
1/ 20
13
no
●
insk
Bud
ý:
íša
M
to M nilo
Konzachrá
mi ot
živ
l
icha
Čas
www.
muzes
.cz
strana 8–13
op
is
pro
Koup
Jiří
toho í časo to ord Suchý:
podp pisu Kont oříte inov
K
Bari o al b dybyc
éry
ych
h
poe byl lék
zii st
ařem
ra
ty,
kte
ří
se
nev
zdá
vaj
í
�
11/2
012
�
Jedn
na 18
na 17
stra
M12_2012.indd 1
otli
vý v
ýti
sk 3
0 K
č /
Pře
,
dpl
atit
elé
2 0 K
č
Shodli se, že:
n sKarta je průkazka, její používání pro
platby bude dobrovolné
n I držitelé sKarty budou moci čerpat sociální dávky na základě poštovní poukázky
n Lidé se zdravotním postižením mohou
zdarma vybírat z sKarty peníze v hotovosti u přepážek na pobočkách ČS
n Od ledna budou všechny výběry sKartou
z bankomatů ČS zdarma
n sKarty jsou chráněny proti exekucím
n Neplánuje se žádná povinná výplata důchodů přes sKarty
n Od 2. pololetí 2013 bude možné čerpat
sociální dávky také poštovní poukázkou
ČP
n Systém se postupně zavádí, držitelům
bylo vydáno více než 160 000 karet
n Změny si vyžádají úpravu legislativy
a modifikaci smlouvy mezi ČS a MPSV
11/6/2012 10:14:29 PM
Podrobnosti v redakci Můžeš
na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]
28
2) Zbylou část tvoří tzv. procentní výměra – v našem případě částka 5710 Kč.
3) Procentní výměru vynásobte číslem
1,009, tedy 5710 x 1,009 = 5762 Kč (nová
výše procentní výměry).
4) K základní výměře 2270 Kč připočtěte částku 60 Kč, získáte tak novou částku
základní výměry 2330 Kč.
5) Sečtěte novou základní a novou
procentní výměru 2330 + 5762 = 8092 Kč
(nová výše důchodu).
Systém sKaret se změní!
Chcete příbuzným či známým
udělat radost?
Časopis pro ty, kteří se nevzdávají
sKarta bude přátelštější,
nabídne více služeb zdarma
a umožní čerpat dávky
složenkou.
O změně systému sKaret vás budeme
průběžně informovat na těchto stránkách
časopisu Můžeš. 
Lucie Marková
Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů
[email protected]
Bezplatná linka 800 100 250
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■P
olicie nesmí označenému vozidlu nasadit „botičku“.
■ Stupeň průkazu osob se zdravotním postižením nemusí odpovídat stupni
příspěvku na péči, byť posudek vychází ze stejných životních potřeb.
Sleva na dani, právo policie
na odtažení označeného vozu
?
Dobrý den, prosím vás o informaci ohledně slevy na dani. Jsem v invalidním důchodu III. stupně a pracuji dvě hodiny denně.
Doslechla jsem se, že od roku 2013 pracující
důchodci přijdou o daňové zvýhodnění. Nevím,
jestli se to týká jen starobních důchodců nebo
i invalidních. Děkuji.
Odpověď:
Předpokládám, že se vám jedná o návrh
zákona o změně daňových, pojistných
a dalších zákonů v souvislosti se snižováním
schodků veřejných rozpočtů. V rámci tohoto
návrhu zákona je obsažen i návrh na zrušení
slevy na dani z příjmu u poplatníka, který
pobírá starobní důchod (buď z českého,
nebo zahraničního důchodového pojištění).
U invalidních důchodců (bez ohledu na stupeň invalidního důchodu) není zrušení této
slevy na dani navrhováno – zůstává tedy
zachována jak základní sleva na poplatníka,
tak sleva na základě pobírání invalidního
důchodu.
Výše uvedený návrh zákona zamítl 5. 12.
2012 Senát ČR a bude jej znovu projednávat
Poslanecká sněmovna ČR – změny uvedené
v tomto návrhu tedy nebyly do uzávěrky
tohoto čísla definitivně schváleny.
?
Dobrý den, prosím o radu. Pánovi z naší
oblastní organizace byla přiznána
průkazka ZTP/P. Úřad práce mu ale
příspěvek na péči přiznal ve výši II. stupně s tím, že průkazka a příspěvek na péči
se posuzují každý jinak a že když mu byla
přiznána průkazka ZTP/P, tak nemusí mít přiznán příspěvek na péči ve stupni III. nebo IV.
Domnívám se ale, že jestliže mu byly přiznány
výhody III. stupně, tak i příspěvek na péči by
měl být přiznán v III. nebo IV. stupni. Děkuji
za odpověď.
Odpověď:
Obávám se, že v tomto případě mají úředníci ÚP pravdu. U průkazu osob se zdravotním postižením i u příspěvku na péči se
sice vychází z posuzování deseti základních
životních potřeb, neznamená to ale, že
osobě musí nutně náležet vždy stejný stupeň
příspěvku na péči a průkazu.
Průkaz osoby se zdravotním postižením
totiž náleží postiženému za těchto podmínek:
Průkaz TP náleží osobám, které jsou
po­dle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby
?
Dobrý den, měl bych na vás jeden dotaz.
Je nějak právně ošetřeno v zákoně, že vozidlu označenému značkou pro přepravu
osob se zdravotním postižením nemůže Policie
ČR ani městská policie zamezit v odjezdu pomocí botičky anebo vozidlo odtáhnout? Může
policie anebo městská policie nějak takto
označené vozidlo zablokovat, anebo v žádném
případě nesmí nijak zamezit odjezdu tohoto
označeného vozidla? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Úvodem své odpovědi upřesňuji označení
vozidla, o kterém se zmiňujete. Předpokládám, že máte na mysli parkovací průkaz
pro osoby se zdravotním postižením (znak
vozíčkáře do auta, od 1. 8. 2011 tzv. označení O7); ten je přiznáván osobám s průkazem
ZTP (s výjimkou osob se sluchovým postižením) anebo osobám s průkazem ZTP/P.
Policie je oprávněna auto s označením
vozíčkáře odtáhnout na záchytné parkoviště
(zde žádná výjimka pro vozidla označená
výše uvedeným znakem neexistuje); tyto
případy se také běžně dějí – např. při blokovém čištění komunikací anebo v případě, kdy
vozidlo parkuje na nevhodném místě, kde
ohrožuje plynulost či bezpečnost provozu.
Zákonem o obecní policii č. 553/1991
Sb. a zákonem o policii ČR č. 273/2008 Sb.
je však zakázáno takto označené vozidlo
zajistit tzv. botičkou.
můžeš / číslo 2 - 2013
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Vážení čtenáři,
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
závislé na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost).
Průkaz ZTP náleží osobám, které jsou
podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby
závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II
(středně těžká závislost) a osobám starším
18 let, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo
orientace z důvodu úplné nebo praktické
hluchoty.
Průkaz ZTP/P náleží osobám, které jsou
podle zákona o sociálních službách považovány pro účely příspěvku na péči za osoby
závislé na pomoci jiné osoby ve stupni III
(těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), a osobám, u kterých bylo pro účely
příspěvku na mobilitu zjištěno, že nejsou
schopny zvládat základní životní potřeby
v oblasti mobility nebo orientace, s výjimkou osob sluchově postižených.
Je velmi pravděpodobné, že v případě
vámi zmiňovaného pána bylo naznáno, že
nezvládá potřebu mobility anebo orientace
z důvodu jiného než sluchového postižení;
z toho titulu mu byla přiznána průkazka
ZTP/P.
Nicméně stupeň příspěvku na péči se
odvíjí od počtu nezvládnutých základních
životních potřeb (není tedy závislý na přiznaném stupni průkazu osoby se ZP):
Osoba starší 18 let věku se považuje
za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři
základní životní potřeby,
b) stupni II (středně těžká závislost),
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu není schopna zvládat pět
nebo šest základních životních potřeb,
c) stupni III (těžká závislost), jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo
osm základních životních potřeb,
d) stupni IV (úplná závislost), jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo
deset základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné
fyzické osoby.
Pán podle vámi uváděného II. stupně příspěvku na péči nezvládá 5 nebo 6
základních životních potřeb (a mezi nimi je
buď mobilita či orientace – díky níž zřejmě
obdržel průkaz ZTP/P). 
Na vaše dotazy odpovídají
pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů
Bezplatná linka 800 100 250
www.ligavozic.cz/poradna
29
AUTO-MOTO
■ S dítětem s handicapem není nutné jezdit do obchodu, prodejci ukáží autosedačky doma.
■ Když není dětská autosedačka otočná, lze upravit sedadlo auta tak, aby se otáčelo.
■ Někdy pomůže běžná autosedačka, jindy je nutné sáhnout po ryze speciálním výrobku.
Jak usadit
dítě v autě
Text: Petr Buček
Foto: patron
L
eckterému handicapovanému dítěti
běžná autosedačka nestačí. Je třeba,
aby se otáčela, musí mít pětibodový
pás nebo speciální klíny pro pevnější
usazení.
Dobrá zpráva na začátek: Firmy nabízející dětské autosedačky pro malé handicapované cestovatele tvrdí, že přijedou k zájemcům domů a předvedou své produkty přímo
v místě bydliště. Odpadá tak někdy složité
cestování do prodejny, zvláště když bezpečné a pohodlné cestování pro potomka zaručí
rodině až koupená sedačka.
„Zákazníky navštěvujeme. Na místě zjistíme, jakou sedačku dítě potřebuje, s jakými
úpravami. V jiném případě bychom sedačku
posílali několikrát tam a zpátky poštou,“ říká
František Havlan ze společnosti Protec Metal.
Tato firma upravuje pro postižené
dítě autosedačky značky Storchenmühle
na míru. Základní sedačka přijde na necelých sedm tisíc korun a je totožná se sedačkou pro zdravé děti. Její úpravy mohou při
využití všech možných doplňků cenu zvýšit
až na 15 tisíc korun.
Jedná se o sedačku pro větší děti s váhou
od 15 do 36 kilogramů – tedy zhruba od čtyř
do dvanácti let. Obvykle se v ní zdravé dítě
upevňuje bezpečnostními pásy auta. Ty jsou
však pro některé postižené děti příliš volné
a hrozí, že by ze sedačky mohly vyklouznout. Protec Metal umí autosedačky vybavit
pětibodovým pásem, příplatek za takovou
úpravu činí okolo dvou tisíc korun.
K mání je kromě jiného také středová
zarážka proti sesunutí dítěte, opěrka pro
nohy a různé vycpávky pro oblast beder či
pro okolí hlavy dítěte.
Sedačka
Monterey Sam
nabízí otočnou
základnu,
která usnadní
nastupování
i vystupování
dítěte. Je určená
dětem od 9
do 36 kilogramů.
Nechybí jí
pětibodový pás.
Speciální sedačky do 60 kilogramů
Návštěvu přímo doma slibuje také společnost Patron. V jejím katalogu nechybí hned
několik různých dětských autosedaček pro
handicapované.
„Nabízíme možnost předvedení a vyzkoušení autosedaček ve firemní vzorkové prodejně, dále pak na svých dalších pobočkách
v republice. V případě, že klient nemá možnost zajet k nám, nabízíme zdarma klientům
30
službu – vyzkoušení a předvedení autosedaček přímo v domácím prostředí,“ uvádí Jan
Zaplatílek, pracovník firmy Patron Bohemia.
V jejím ceníku lze najít autosedačky
pro různé věkové skupiny: od narození
do čtyř let a od čtyř roků do 12 let. Také
tyto sedačky lze různě rozšiřovat o doplňky
pro stabilizaci a zpevnění sezení handicapovaných dětí a pro jejich větší bezpečnost.
„Jedná se o abdukční klíny, boční peloty,
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
SLOUPEK
SLOUPEK
Martina
MartinaKOVÁŘE
KOVÁŘE
Základní sedačka přijde
na necelých sedm tisíc korun
a je totožná se sedačkou pro zdravé děti.
Pozor, žena
za volantem
Dětská
autosedačka Sascha
je k mání v šesti verzích
a uveze dítě
až do 60 kilogramů.
stolečky, bezpečnostní pásy nebo opěrky
hlavy,“ vypočítává Jan Zaplatílek.
Patron Bohemia prodává sedačky BeSafe,
Monterey a Sascha. Sedačka Sascha vychází
vstříc i rodičům s velkými dětmi. Je vyráběna v šesti variantách s nosností od 30 do 60
kilogramů. Cena této speciální sedačky pro
handicapované děti se podle provedení
pohybuje okolo 40 tisíc korun.
Jak otočit sedačku
Monterey
je jednodušší
sedačkou
s pětibodovým
pásem
a s různými
opěrkami
pro hlavu a záda.
Pro děti s omezenou pohyblivostí je důležitá
také možnost otočení sedačky směrem
ke dveřím auta. Bez toho může být nasedání
a vystupování dítěte komplikované. „V nabídce máme sedačky s pevnou i otočnou
základnou. Ta slouží k lepšímu vkládání
a vyjímání dítěte do auta a z auta. Ocení to
zejména rodiče větších handicapovaných
dětí, se kterými je manipulace obtížnější,“
vysvětluje Jan Zaplatílek.
Jinou cestu volí strakonická firma Protec
Metal. Její sedačky nejsou otočné, sází totiž
na úpravu auta takovým způsobem, že se
otočí sedadlo i s dětskou sedačkou.
„Výhodou je, že takové otočné sedadlo
v autě zůstává, i když dítě vyroste z jedné
sedačky a potřebuje jinou nebo následně
slouží i dospělému člověku s postižením,“
říká František Havlan. Za úpravu sedadla
na možnost otáčení si firma Protec Metal
účtuje 27 tisíc korun bez DPH.
Vedle speciálních sedaček pro různé typy
handicapů vystačí některé postižené děti
s běžnou autosedačkou. Stále více firem totiž
dává svým sedačkám do přední části před
břicho a hrudník dítěte pultík, který zpevňuje jeho sezení. Takové lze je najít například
u výrobců dětských autosedaček Cybex nebo
Kiddy. 
Více na www.AutemBezpečně.cz
můžeš / číslo 2 - 2013
Že jsou řidičky obecně horší nebo nebezpečnější na silnicích než řidiči-muži,
je určitě mýtus, který je nutné neustále
vyvracet. Kromě toho, že je to moderní
– tedy přidávat genderové parametry
na všechno možné –, je to také korektní.
Zejména z toho důvodu, že ženy statisticky všude na světě způsobují méně nehod
než muži. To je prostě fakt.
V poslední době dělám řidiče rodinnému „autobusu“ a dávám si velký pozor
na různá hodnocení kolemjedoucích
posádek.
Občas se sice stává, že se auto přede mnou
dopustí nějakého prohřešku – zejména
proti „plynulosti silničního provozu“ –
a podle siluety a dlouhých vlasů by to
mohla být žena. Ale nemusí to tak být.
Nekomentuji to proto, že v onom autě
mnohdy není dáma, ale sedí tam hipísák,
květinový muž, sněžný muž nebo jiný typ
vlasáče.
A ten má v autě spoustu jiných starostí
– také třeba proto, že má na plný pecky
puštěný The Doors.
Stejně jako můj táta. Ten se kupříkladu
už čtyřikrát pokusil vycouvat s otevřeným
kufrem Octavie Combi 4 x 4 z garáže.
Marně – pokaždé zničil zvednuté páté
dveře. Takže já se raději do větších
genderových kritik nepouštím. Zejména
když vedle některé z emancipovaných
pilotek sedíte a někam vás vezou, protože
nemůžete řídit.
Známe takové situace a v tu chvíli je nám
dobře. Hlavně že jedeme. Jel jsem jednou
v mládí někam do Brna na mejdan a byl
jsem rád, že si můžu dát pivo. Přítomná
slečna hostitelka tvrdila, že jezdí v pohodě, ruční řízení a trojkový bavorák jí prý
nevadí. Neptala se na nic – na blinkry,
na alarm ani na to, kde to má zpátečku.
Prostě si sedla a jela. Já jsem seděl vedle
ní překvapeně a potěšeně – až do první
zatáčky na kruhovém objezdu.
Znejistěl jsem, když stále nebrzdila –
říkám si hmmm – ona snad umí i brzdit
levou nohou, s pravou na plynu! Ale naopak! Auto pod plynem na kruháči stále
zrychlovalo a asi jenom díky dobrému
podvozku se neroztočilo. Po chvíli ticha
na krajnici pak klidně povídá, že si spletla
pedály – brzdu s plynem. Jak prosté,
lidské. Takže já nekritizuji a jsem v klidu.
Jenom když se za plného provozu v autě
přede mnou řidička maluje a pak si dělá
obočí, tak zpozorním. 
Autor je bývalý automobilový
závodník, člen rady Konta BARIÉRY.
31
vaše fotografie
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
Zimní radovánky
Zima je pro fotografii vděčné téma.
V galeriích na serveru Můžeš.cz jsou zatím jen dvě zimní série. První je od Lucie
Obstové. Jsou to tři pečlivě komponované zimní krajiny. Na této ukázce vidíme
správné vedení šikmých linií, které se
protínají, a do průsečíku je umístěn výrazný obrazový prvek. Slabinou série je
určitá tónová nevýraznost. I zimě platí,
že krajinu je nejlepší fotit ráno nebo večer – s nízkým sluncem –, přičemž sníh
je dobré fotit v protisvětle.
Lucie Obstová
A jak na bezvýraznou oblohu? Doporučuje se polarizační filtr, ale ten nefunguje vždy tak, jak od něho čekáme. Lepší
je přechodový filtr, kdy na jedné straně
je čiré sklo a druhá strana je neutrálně
temná. Tento filtr dokáže udělat s nudnou oblohou doslova divy.
Petr Žižka poslal sérii vánočních fotografií. Vystihl vzácnou zimní situaci,
kdy mráz obalí větve jinovatkou.
To vede k moc hezkým efektním snímkům, zvlášť když ještě svítí sluníčko.
Tohle se ovšem musí fotit ráno, protože
slunce celou tu nádheru brzy rozpustí.
Jednu námitku ale přece jen mám:
Rámečky jsou dobrá věc, velmi užitečná.
Ale ozdobné rámečky, ty bychom měli
vypustit z repertoáru. Tohle ne, fakt ne!
Leda byste mě chtěli vidět, jak pláču. To
je ze zimní tematiky protentokrát vše.
Petr Žižka
MariE Harcubová
(fotka vpravo je po úpravách)
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.
Uvítáme libovolná témata, nicméně zima je velmi fotogenická,
a tak se pokuste zaměřit především na ni. Snímky prosím posílejte co největší.
Přeji vám dobré světlo. (jš) 
32
S Marií Harcubovou se podíváme
na jejího Samíka. Roztomilá fotka, ta
záclona na hlavě Samíkovi vysloveně
sluší, vypadá jak panská kuchařka.
Prozradím malý trik: Pejskové a zvířata
obecně mívají zapadlé oči – pokud je nefotíme s bleskem anebo za specifických
světelných podmínek. Ale dá se tomu
pomoci v editoru: nástrojem Laso uděláme výběr a nástrojem Úrovně zvýšíme
kontrast – nástroj má tři jezdce, levý,
střední a pravý. Levý necháme v klidu,
pravý potáhneme doleva a střední mu
pošleme vstříc. A oči se rozsvítí! Výběr je
dobré trochu rozostřit, v parametrech
nástroje nastavíme stupeň rozpití. Je to
v obrazových bodech a záleží na velikosti fotky – čím větší fotka, tím větší
rozpití laso potřebuje. Nutno vyzkoušet
(a samozřejmě: všechny editace děláme
na kopii původní fotky). Viz snímek
Samíka vpravo.
V polovině ledna začalo sněžit, tak
doufám, že se příště setkáme jen nad
zasněženými fotkami. 
Autor je novinář a spisovatel.
můžeš / číslo 2 - 2013
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■ Na počátku byla obrovská důvěra veřejnosti.
■ Pomáháme jedincům i rodinám, podporujeme rozvoj občanské společnosti.
■ Tradice Konta BARIÉRY je vkladem pro budoucnost.
Našemu charitativnímu
projektu je 20 let
N
ejsem nostalgická, snažím se žít
především přítomností a budoucností, ale vzpomínky na vznik
prvního kontinuálního charitativního projektu moderní historie
u nás, do kterého se zapojily desetitisíce
lidí, jsou silné. Kontu BARIÉRY je dvacet
let stejně jako naší republice. Na začátku jsme měli jediné – obrovskou důvěru
veřejnosti. Získali jsme ji úspěšnou sbírkou
na Konto Míša. Touto sbírkou jsme Čechy
a Slováky učili, co to je charita, učili jsme
se to ale i my v nadaci. Neměli jsme žádné
zkušenosti. Bylo nás pár, a kdyby mi tenkrát někdo řekl, že za dvacet let budeme
středně velkou „firmou“ s obratem kolem
60 milionů korun ročně, smála bych se.
Co jsme se naučili? Především jak získat
věrohodnost před veřejností. Dnes nás
pravidelně a dlouhodobě podporuje
40 000 (!) dárců. Máme důvěru takového
množství lidí. Přispívají nám pravidelně
– už dvacet let. To žádná další nadace nedokázala zopakovat. A že se snažily! Máme
důvěru velkých donátorů, klíčových firem,
bank i zahraničních společností. To vše
proto, že můžeme každému ukázat, kolika
tisícům rodin i jednotlivců jsme pomohli,
jaké praktické problémy života postižených
jsme vyřešili, jak pozitivně jsme změnili
život celých rodin – od příspěvků na vozík
přes počítač, plošinu nebo výtah, stipendium pro středoškoláky i vysokoškoláky,
bezbariérovou koupelnu, nové sluchadlo,
bezbariérovou úpravu školy nebo jiného
veřejného prostoru až po nejmodernější
vybavení novorozeneckých oddělení špičkových nemocnic. Stopu Konta BARIÉRY
dnes najdete na mnoha místech včetně
nejzapadlejších vesniček.
Já za nejdůležitější stopy považuji ty,
které jsme zanechali v duších lidí. Naučili
jsme se pomáhat, naučili jsme i velkou
část společnosti, že pomáhat je normální,
běžné, samozřejmé. Kdo si dnes ještě vzpomene, že před dvaceti lety byla dobročinná
sbírka raritou, výjimkou, skoro senzací?
Naučili jsme se také číst v tisících žádostí, poznat a ověřit si, kde je pravda, kdo
opravdu pomoc potřebuje a kdo se chce
jen přiživit na občanské solidaritě. Naučili
jsme se spolupracovat s obecními a městskými samosprávami, dalšími neziskovými
organizacemi, s médii i s ústředními orgány
státní správy.
Konto BARIÉRY je dnes dospělý, zralý
projekt. Přesto nesměřuje pouze k dokonalému administrativnímu zvládnutí obrov-
můžeš / číslo 2 - 2013
Malý kluk
se maluje
na klauna.
Tímto
kontroverzním
televizním
spotem jsme
oslovili v únoru
1993 veřejnost
a získali
desetitisíce
dárců.
Na začátku jsme měli
jediné – obrovskou
důvěru veřejnosti.
Získali jsme ji úspěšnou
sbírkou na Konto Míša.
Touto sbírkou jsme
Čechy a Slováky učili,
co to je charita, učili
jsme se to ale i my
v nadaci.
ské agendy, k chladnému a odtažitému
úřadování. Zůstali jsme normálními lidmi,
denně jsme v kontaktu s množstvím partnerů, s našimi klienty a jejich rodinami,
s mnohými neziskovkami, které v drsných
ekonomických podmínkách znovu a znovu
obhajují svou existenci a úžasnou práci.
Pomáháme jim v tom. Bedlivě se zamýšlíme nad sociální situací a otevřeně říkáme
vládě, parlamentu i dalším státním orgánům, co si myslíme a kde vidíme problémy.
Musím říci, že náš hlas je v tomto prostředí
respektován. I to je výsledek dvacetileté
práce.
Nadace Charty 77, založená v roce 1978
ve Stockholmu Františkem Janouchem
pro pomoc československým obráncům
lidských práv, přišla před více než dvaceti
lety do Československa, kde se ujala úplně
nového úkolu – v podmínkách demokratické společnosti založit moderní charitativní
projekt. Tento úkol splnila a plní ho denně.
Skoro už dávná tradice se propojila s dneš­
kem. Pomáhat lidem, kteří to potřebují.
Dvě věty, do kterých se vejde celá naše
činnost a které budou platit i nadále.
Jsme tu pro vás. Věřím, že dalších dvacet let... 
Vaše Božena Jirků
33
Výstavy bez bariér
■ Kam s dětmi, když je venku pod psa?
■ Za panenkami Barbie do Prahy, obdivovat stavebnici Merkur do Police nad Metují
či prachatické Muzeum loutky a cirkusu. Platí totiž, že kdo si hraje, ten nezlobí.
V galerii jsou
k vidění filmové
i hudební hvězdy
jako panenky Barbie.
1200 panenek v Praze
Text: michaela bučková
Foto: Dollsland, Gabriel Urbánek
K
do zná panenku Barbie, ten život
za ni dal by..., zpívá skupina Kašpárek v rohlíku v jedné ze svých nejslavnějších písniček. Jenže je spousta
panenek Barbie, které nikdy v životě
mít nebudete. Panenky z luxusních kolekcí,
které stojí stovky eur a děti si s nimi vlastně
ani hrát nemohou. Jsou určené do sbírky.
A právě takovou sbírku je možné vidět
v Praze – jen pár kroků od Staroměstského
náměstí. Ve dvou sálech historického domu
ze 16. století v Rytířské ulici lze ve 45 expozicích zhlédnout přes 1200 panenek Barbie.
A také 3000 jejich doplňků a 60 dopravních
prostředků (kola, motorky, čtyřkolky, auta,
limuzíny, letadla a karavany) pro Barbie
a jejího mužského kamaráda Kena.
Muzeum vystavuje na 360 sběratelských
skvostů – panenku Barbie jako císařovnu
Josefínu, královnu Alžbětu I. či Marii An­
34
toinettu vyrobené v limitované edici se sběratelskou hodnotou téměř 100 000 Kč. Každá
taková panenka je opatřena certifikátem.
„Je to s podivem, ale největší nadšení naše
sbírka vzbuzuje u žen od třiceti do čtyřiceti
let. Často na ně dcery volají: Mami, už jdeme
domů, ale ony stojí jako u vytržení u regálu
a nechtějí odejít,“ říká manažer galerie Milan
Beneda a dodává, že se jedná o soukromou
sbírku ženy, která patří do této věkové skupiny. „Prostě si tím splnila svůj dětský sen.“
Slavné hvězdy i modely návrhářů
I Dracula může být
jako Barbie, dokonce
i Shrek či Harry Potter
tu mají své zastoupení.
Aby to nebyl ráj pro maminky! Kde jinde
může v Praze na jednom místě normální smrtelnice takhle z blízka obdivovat dokonalé
modely módních návrhářů jako Givenchyho,
Giorgia Armaniho, Versaceho nebo boty
Christiana Louboutina. Tyhle panenky jsou
v jejich modelech oblečené a cena jedné
z nich se může vyšplhat i na deset tisíc korun.
O kousek dál koukám do tváře věčně
mladé zpěvačce Cher, herečkám Audrey He-
pburnové, Marilyn Monroe, Elizabeth Taylor, Elvisovi, Johny Deppovi jako správnému
pirátovi či postavičkám z Pána prstenů. Je tu
prostě celé filmové nebe. Stejně jako britský
princ William se svou ženou Kate. „Když si
je vyfotíte zblízka, na fotce to ani nepoznáte,“ ukazuje na dokonalé rysy postav Milan
Beneda.
můžeš / číslo 2 - 2013
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
V muzeu je k vidění
1200 panenek Barbie.
Prachatice:
Muzeum české loutky a cirkusu
I Dracula může být jako Barbie, dokonce
i Shrek či Harry Potter tu mají své zastoupení. Nechybí československá Barbie v kroji
ani její kolegyně z Thajska, Portorika, Austrálie či Eskymačka. Zajímavé jsou panenky
z edice Swarovski. A kdybyste to nevěděli,
tak Barbie má 135 povolání – je letuškou,
policistkou, pilotkou, kosmonautkou…
A všechny tyhle profese tady můžete vidět.
Tatínci se většinou zastaví u vitríny
panenek na Harley Davidsonu. Kopie těchto
motorek jsou prý naprosto dokonalé. Pro ně
je tu také sbírka aut s názvem Hot Wheels –
rychlá kola. Obdivovat tu mohou i první auto
vyrobené pro Barbie a Kena. A měli byste
slyšet, jak dokonalá rádia tahle auta mají.
Starší holčičky pak milují výstavu panenek Monster High. Představují děti známých
monster, jako jsou Frankenstein, Dracula
a další. A na rozdíl od svých rodičů jsou to
dokonale hodné holky se spoustou dobrých
vlastností. Je jich tu v malé místnůstce 81,
cenu mají kolem sta tisíc.
„Investovat do panenek se vyplatí,“ směje
se můj průvodce Milan Beneda. „Některé
Barbie z limitovaných edicí zvýšily svou
cenu i 400krát.“ Sehnat panenky z limitovaných edicí je totiž věda. Panenky patřící
do nejvyšší sběratelské řady Platinum label
se vyrábějí v nákladu maximálně 1200 pro
celý svět. A zájem o ně je obrovský.
Tohle muzeum je tak trochu schované.
Jeho návštěvníci musejí zazvonit na zvonek
a pak vyjet výtahem do druhého patra. Je
však bezbariérové: k výtahu vede příjemný
nájezd, a pokud není muzeum přeplněné,
dá se i mezi regály pohybovat pohodově.
Mohou sem vjet i maminky s kočárky.
Může se hodit
Otevírací doba:
Galerie je otevřena denně od 10.00 do 18.00
v Rytířské 6, Praha 1.
Vstupné:
Dospělí: 150 Kč
Děti, studenti, senioři, ZTP: 60 Kč
Rodinné vstupné 2 + 2: 250 Kč
Děti do tří let zdarma
Více informací o galerii naleznete na www.dollsland.eu
nebo na www.facebook.com/dollsland.eu. 
můžeš / číslo 2 - 2013
Princezny, krále, čerty, kašpárky na provázku a další loutky lze obdivovat v Prachaticích v Expozici české loutky a cirkusu, která
vznikla teprve před šesti lety. První a druhé
patro expozice je bezbariérové, vede sem
výtah, vozíčkář se dostane i do divadelního sálu, kde si děti mohou s divadélkem
pohrát. V přízemí nechybějí bezbariérové
toalety.
První část muzea se věnuje českým
loutkám, přestavují tu nejstarší loutkáře,
rodinná a spolková divadla i profesionální
scény. Kromě tradičních čertů a kašpárků
se tu setkáte s loutkami zhotovenými podle
předloh Mikoláše Alše či Jiřího Trnky.
Toto muzeum se kromě loutek věnuje jako
jediné v Česku také cirkusu. Proto se tu
ocitnete v cirkusové manéži s hrazdami,
perskou tyčí, jednokolkami, žonglérským
náčiním a s cirkusovými kostýmy. Součástí
expozice je i motocykl, na kterém jezdili
medvědi s Cibulkou, a také spousta plakátů,
fotografií a dokumentů věnujících se cirkusu. Ve filmových ukázkách ožívají v rukou
předních českých kouzelníků vystavené
kouzelnické rekvizity a aparáty (nejstarší
z počátku 19. století).
Minout ovšem nesmíte ani panoptikum
s voskovými hlavami historických osobností
a s pohyblivou mořskou pannou.
do zahrady je umístěn zvonek. Muzeum je
vybaveno výtahem, návštěvnické toalety
jsou vhodné i pro vozíčkáře.
Může se hodit
Otevírací doba:
úterý 10–19, středa–neděle 10–18,
pondělí zavřeno
Vstupné:
Výstava: dospělí 80 Kč, mládež 15–18 let,
studenti SŠ, VŠ, důchodci, invalidé: 40 Kč,
děti do 15 let zdarma
rodinné vstupné: výstava 150 Kč
www.upm.cz 
Matchbox Garage.
Accessory Packs, 1959
Může se hodit
Otevírací doba:
Úterý–neděle: 9–17 hodin
Vstupné:
dospělí: 50 Kč, děti 6 až 15 let,
senioři nad 60 let a studenti: 30 Kč
www.nm.cz 
Výstava angličáků
v Uměleckoprůmyslovém
muzeu
Tak tohle je něco pro kluky.
V pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu je výstava angličáků
Matchbox, které zasáhly několik generací
dětí i dospělých. Koncem 40. let začala anglická firma Lesney vyrábět kovové miniaturní modely aut, strojů a různých hraček.
První mimořádný úspěch zaznamenala s miniaturní verzí korunovačního
kočáru, které se v roce 1953 prodalo
přes milion kusů.
Na pražské výstavě je k vidění
patnáct set modelů – od prvních
hraček z přelomu čtyřicátých a padesátých let až po modely veteránů
z nedávné doby.
A proč dostala autíčka název
Matchbox? Protože se auta měla vejít
do krabiček od zápalek, anglicky
matchbox. Vstup pro vozíčkáře je zajištěn přes zahradu muzea. U vstupu
Thomas Flyabout z roku 1909.
řada Models of Yesteryear, 1973
Lincoln Continental. Série 1-75, 1964
35
inzerce
zaměstnání
Nabídka zaměstnání
POZOR! Na náš statek (Noutonice)
hledáme urgentně podkoního – nástup
možný ihned, slušné platové ohodnocení, ubytování v areálu statku. Více
info na [email protected] nebo na tel.:
603 551 910. Zn: 19122012
Společnost AB-PLUS shání do svých
řad zaměstnance na pozici telemarketéra. Práce je vykonávaná osm hodin
denně v sídle: Satalice, Panelová
406/19. Nástup od 2. 1. 2013. Úkolem
zaměstnance je prodej kancelářských
potřeb po telefonu. Kontaktujte: Simona
Šturmová, tel.: 607 617 659, Jiří Machota, tel.: 775 892 815. Zn: 20122012
Pokud se zajímáš se o ekozemědělství
a udržitelný životní styl, nabízím práci
s bydlením na statku na samotě u Tábora. Podmínkou ř. p. T, časová flexibilita,
samostatnost, spolehlivost, fyzická
zdatnost. Praxe velkou výhodou, ale
stačí šikovnost a smysl pro hospodaření.
[email protected] . Zn: 29122012
Hledáme účetního pro malé občanské
sdružení a jednoho člena OSVČ (speciální pedagog + soukromý zemědělec).
Práce z domova, v případě nadšení
a chuti pracovat v problematice speciální pedagogiky možná další spolupráce
se sdružením. Nápadů je plno, ale málo
kolegů, kteří pomohou :-) Smlouva
o dílo, později možný úvazek. Prosíme
o životopisy e-mailem na kontakt@
machackovi.cz . Zn: 02012013-1
Hledáme výpomoc na farmu – jednoduchá manuální práce, občas fyzicky
náročnější, ale záleží na dohodě. Malování, kydání, zahradnické práce. Nabídněte, pokusíme se využít. Rekonstruujeme prostory pro neziskovou organizaci.
Vedoucí farmy je speciální pedagog.
Klidně i víkendově, nárazově. Hledáme
kolegy s nadšením pro věc :-) kontakt@
machackovi.cz . Zn: 02012013-2
Přijmeme pracovnici na úklid kancelářských a přilehlých prostor. Činnost je
vykonávaná v pobočce naší společnosti
v Ostravě-Vítkovicích. Požadujeme: spolehlivost, preciznost. Nabízíme: zázemí
stabilní společnosti – jistotu zaměstnání
na pracovní smlouvu – příjemné pracovní prostředí přizpůsobení pracovní
doby potřebám zaměstnance – ostatní
dohodou. [email protected]
Zn: 06012013-1
Přijmeme do našeho kolektivu OZP
pracovnici pro administrativní činnosti
vykonávané v pobočce naší společnosti
v Ostravě-Vítkovicích. Náplň práce:
znalost práce s PC – vkládání dat do interního systému – příprava podkladů
pro fakturaci – dobrá znalost MS Office,
Excel – schopnost učit se novým věcem
– spolehlivost, preciznost. Nabízíme:
zázemí stabilní společnosti – jistotu
zaměstnání na pracovní smlouvu – příjemné pracovní prostředí – přizpůsobení
pracovní doby potřebám zaměstnance –
ostatní dohodou. [email protected]
Zn: 06012013-2
36
Hledám několik ručních pletařek
na pletení svetrů – odměna za upletení
250–350 Kč. Materiál dodám. Výplata
ihned při předání. Nejlépe Středočeský
kraj. Zn.: 03122012
Katalogový prodej – Dedra – Společnost Dedra je český výrobce bytové
kosmetiky již od roku 1995. Zabývá se
prodejem drogerie, věcmi do domácnosti, dekoracemi, dárky, oblečením
apod. Žádné vstupní poplatky. Při registraci a podání první objednávky dárek.
Zn.: 30112012
Hledám kuchaře do hotelové restaurace. Plat 16 000 Kč, Hotel Rakovec ***,
Brno, Rakovecká 13. Zn.: 28112012
Společnost Autovars Opel a Chevrolet
hledá prodejce nových vozů. Vhodné pro
osoby se zdravotním postižením – osoby
na vozíčku. Máme bezbariérové pracoviště. Nástupní mzda 15 000 + prémie.
CV zasílejte prosím na mail: vlasta.
[email protected] Zn.: 27112012
Hledám zaměstnání
Hledám zaměstnání, nabízím rychlou
práci na PC, velmi dobrou znalost
pravopisu ČJ, adaptabilitu, na zkrácený
pracovní úvazek. Tel.: 222 718 359.
Zn: 12122012
Hledám jakoukoliv práci, kterou mohu
vykonávat z domova. Pouze poctivou
a bez poplatků předem. Pokud je práce
výdělečná a poctivá, tak se dají veškeré
vstupní poplatky zaplatit z prvních
vydělaných peněz. Děkuji. pavelkubat@
seznam.cz. Zn: 14122012
Hledám domácí práci na zkrácený
úvazek. Mám pokročile uživatelskou
znalost práce na PC. Možno nějakou
administrativu nebo redakční práci.
Mám rok praxe jako redaktor. Jsem plně
invalidní. Děkuji za nabídky. o.soucek@
seznam.cz. Zn: 16122012
39letý VŠ ekonomického směru
s mnohaletou praxí jako obchodní
zástupce hledá uplatnění na HPP
v obchodní oblasti, v bankovnictví,
popř. i v jiném oboru. Mohu nabídnout znalost MS Office, komunikativní
a vyjednávací schopnosti, samostatné
rozhodování, práci v týmu i individuálně,
zkušenosti s vedením menšího kolektivu, schopnost naučit se rychle novým
věcem. Mohu nastoupit ihned. Děkuji
za vaše nabídky, v případě zájmu zašlu
podrobné CV. Ne práce na ŽL a práce
v pojišťovnictví. [email protected]
Zn: 27122012
Hledám práci pro OZP v okresech
Hořovice, Beroun, Praha. Mám středoškolské vzdělání s maturitou, znalost
italského jazyka a řidičský průkaz B.
Jsem zodpovědná, samostatná, spolehlivá. Životopis na požádání zašlu. helca.
[email protected]
Zn: 01012013
Hledám práci jako pomocná mzdová
účetní (získání praxe), v roce 2005 jsem
absolvovala kurz mzdového účetnictví
s osvědčením, chci získat praxi a později
pracovat jako samostatná mzdová účetní. [email protected]
Zn: 05012013
Inzeráty můžete
posílat na internetovou
adresu [email protected],
nebo písemně na adresu
Redakce Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1
Hledám práci na 4–6 hod. úklid nebo
vybalování zboží v obchodě. Děkuji
za nabídky. Jen Brno – spolehlivá. Jsem
v plném invalidním důchodu, 58 let.
[email protected]
Zn: 07012013-1
Vlastním dva průmyslové šicí stroje
a měla bych zájem o domácí práci, prosím ozvěte se. [email protected]
cz. Zn: 07012013-2
Hledám práci od zaměstnavatele
na doma v Praze na HPP, ne na ŽL,
skenování, vyhledávání na internetu,
vytvoření www.stránek na webnode,
webgarden apod. Jsem spolehlivá,
příjemná. Děkuji za nabídky. karlikovai@
email.cz. Zn: 08012013-1
Jsem v ČID z Prahy a hledám práci
nejraději z domova nebo na zkrácený
úvazek (administrativa, kompletace výrobků). Prosím pište na e-mail.janhela@
centrum.cz. Zn: 08012013-2
Dobrý den, nabídněte mi prosím
práci. Jsem maminka s průkazem
ZTP-P a ráda bych si nějakou korunku
přivydělala. [email protected]
Zn: 08012013-3
Hledám jakoukoliv práci z oblasti
obchodu, administrativy, práci na doma,
ale i manuální práci. Jsem spolehlivá,
ochotná učit se novým věcem. Mám
praxi v potravinářství, základy PC, Word,
Excel, internet. Vlastním ŘP sk. B.
Zn.: 26112012
Seznámení
Ahoj, hledám tímto způsobem dívku
nebo ženu podobného věku, můžeš být
i s malým rošťákem. Jsem lehce postižený (vada řeči) a rád bych už nebyl sám
a založil si rodinu. Existuješ? Jen Ústí nad
Labem a blízké okolí. Zn: 16122012
Hledám muže na všední den i svátek,
na procházky, cestování, turistiku, nechci zbytek života být sama, je mi 70 let
a chci žít aktivně. Hledám muže z okolí
Tábora, který také nechce být sám.
Zdena. Zn.: 03122012
Ahoj, jmenuji se Alena, 48 let
– baculka, v invalidním důchodu, ale soběstačná. Mám polodlouhé černé vlasy
a hnědé oči, abstinentka, nekuřačka.
Jsem obyčejná skromná žena, domácí
typ pro každý den. Ráda peču, vařím,
ráda se starám o domov. Hledám hodného muže 50–70 let. Zn.: 24092012
Dobrý den, velmi ráda bych konečně
našla chápajícího muže do 40 let, který
se rád seznámí s 37letou inteligentní
středoškolačkou z okresu Mladá Boleslav s DMO dolních končetin a nebude
mu vadit, že při chůzi venku se pohybuje
pomocí dvou francouzských holí.
Zn.: 18092012
Koupím, prodám
Prodám fusak (šedivý) od firmy Teplo
domova. Použitý jednu sezonu. Prodyšný, omyvatelný, nepromokavý, materiál
porotex. http://obchod.teplodomova.cz/
Fusak-KOR-fleece.html Možno zaslat
na dobírku. Tel.: 775 199 833. Třemošnice (okr. Chrudim). Cena 1000 Kč.
Zn: 08122012
Koupím vozík Babetta BVH-1. Přijedu
kamkoliv. Děkuji za nabídky. horakma@
email.cz. Zn: 16122012
Prodám menší nejetý elektrický skútr
pro tělesně handicapované a seniory
SHOPRIDER. Cena 19 000 Kč (původní cena 42 000 Kč) – dohoda možná.
Náhradní díly a servis jsou zajištěny.
Lomnice nad Popelkou, tel.: 739 611 249.
Zn: 21122012
Prodám Fiat Stilo 1.2 16V, rok výroby
2003, první majitel, koupen nový v ČR,
najeto 150 tis. km, manuální převodovka, ruční ovládání API, velmi dobrý stav
vozu, pravidelný servis pouze v autorizovaném servisu Fiat, před dvěma roky
kompletní GO, ABS, mlhovky, 6x airbag,
dešťový a světelný senzor, palubní počítač, ovládání předních oken elektrické,
centrální zamykání. Cena 50 000 Kč,
tel.: 736 509 701. Zn: 29122012
Prodám nové originálně zabalené
ortopedické matrace, nosnost 150 kg,
dva kusy 90 x 200. PŮVODNÍ CENA
24 000 Kč, NYNÍ 19 000 Kč. sandoors@
atlas.cz. Zn: 05012013
Prodám elektrický čtyřkolový skútr
HS-890 CADIZ DMA. Je 3–4 roky starý,
téměř nepoužívaný. Původní cena
65 000 Kč, aktuální cena 49 000 Kč.
Po rychlém kontaktování možná další
sleva. Podrobnější informace viz http://
www.dmapraha.cz/katalog/elektrickeskutry/0/406 Kontakt: František Němec,
Praha 6. Tel.: 737 213 035. Volejte
prosím v časovém rozmezí 10–20 hodin.
E-mail: [email protected]
Zn: 08012013
Prodám pásový schodolez tři roky
starý, ale téměř nepoužívaný. Cena
schodolezu 35 000 Kč. Kontakt: Petra
a Jan Vlčkovi 602 569 562, [email protected]
Zn: 08012013
nabízím
Doučování matematiky ZŠ u vás
doma, individuální přístup, příprava
na zkoušky na SŠ, jednotlivci i malé
skupinky, vždy po dvou hodinách, cena
130 Kč/hod., telefon: 605 309 725,
e-mail: doucovani.matematiky-zs@
seznam.cz. Zn: 07012013
můžeš / číslo 2 - 2013
SENSEN
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
■ První příspěvek do Národní kroniky napsal Zdeněk Mahler.
■ Shromažďujeme vzpomínky ve formě zpráv, fotografií a videí.
■ Příspěvky budou v tajných trezorech Národního muzea.
Ukládáme svou
paměť – na tisíc let
Text: Zdeněk Procházka
Foto: Jan Šilpoch
H
odnocení našich životů přešláplo
z levé nohy na pravou – pravda
však po jedné daleko nedoskáče… Kdyby zkušeností seniorů
bylo pouze to, co napříště nedělat, bylo by to málo?
Tato slova napsal v historicky prvním
příspěvku, který byl vložen před osmi
měsíci do Národní kroniky, spisovatel,
dramatik a scenárista Zdeněk Mahler. Dal
jí tehdy do vínku přání, aby nejen zachycovala naše životy, ale i pomáhala obnovovat
národní paměť a byla impulzem k většímu
porozumění mezi generacemi.
V Národním muzeu se uskuteční
významná událost pro projekt Národní
kroniky: do trezorů Národního muzea poprvé uložíme digitální nosič s příspěvky,
které do ní přišly v uplynulém roce.
Od konce května, kdy Konto BARIÉRY spustilo projekt SENSEN – Senzační
senioři, se Národní kronika (přístupná
na webu www.sensen.cz) plní nejen
zprávami, vzpomínkami a příběhy, ale
uložili jsme i celé unikátní kroniky či
deníky, jež jsou cenným osobním svědectvím o našich moderních dějinách.
Národní kronika uchovává třeba vzpomínky na okupaci v roce 1968 zachycené
pracovnicí Československého rozhlasu
v Praze, zápisky vojenského leteckého
mechanika, vzpomínky na totální nasazení za druhé světové války či na studium
české dívky ve francouzském lyceu před
druhou světovou válkou, historii staré
Poruby… Zachycuje ale i z dnešního
pohledu všední události: zprávu o šachovém memoriálu nebo zápisky z výletu
do Švýcarska, vzpomínku na „mé nejlepší
Vánoce v životě“, na „mého nejlepšího
učitele“, na „můj rodný dům“…
Prach zapomnění
Připomeňme si, s jakou stále platnou
výzvou jsme projekt Národní kroniky
spolu s Národním muzeem odstartovali: Určitě se většina z nás shodne, že
v každé rodině, v životě každého z nás
i v našem okolí se vyskytnou události, kdy
cítíme potřebu nějak je zaznamenat pro
budoucnost. Může jít o narození dítěte,
můžeš / číslo 2 - 2013
sňatek, promoci, dokončení nového domu,
zajímavou cestu, podnikatelský úspěch,
dožití významného věku, vyléčení z nemoci,
ale i úmrtí nebo nešťastnou událost. Může
jít i o jevy a skutečnosti se širším významem
– památná místa, historii skoro zapomenutou, skvělé osobnosti, slavnostní události,
proměny obcí a krajiny, stavby atd. Mnohé
z těchto faktů zůstávají skryty v rodinných
nebo lokálních archivech a často na ně sedá
prach zapomnění. A kolikrát v životě si
uvědomíme, na co všechno jsme se nestihli
zeptat své babičky, dědy, svých rodičů...
k tzv. velkým dějinám a pomohla plasticky zprostředkovat život v naší době.
Tajné trezory
Jakou důležitost těmto záznamům
přikládají badatelé Národního muzea,
přestože může jít z dnešního pohledu
či z pohledu nezúčastněných lidí třeba
jen o všední fakta a příběhy, dokládá,
že jejich digitální nosič bude každoročně uložen v tajných trezorech muzea
spolu s nejcennějšími předměty českého
národního kulturního dědictví, jako je
keltská hlava z 2. století př. n. l. nalezená
u Mšeckých Žehrovic, diamantový náhrdelník Naděždy Kramářové nebo zlatý
stodukát Ferdinanda III.
Všichni vkladatelé obdrželi slavnostní
certifikát s obrázkem Bohumila Hrabala od Ivy Hüttnerové dokládající jejich
spolupráci na Národní kronice, která je
pro ně, jak říkají, především naplněním
touhy většiny z nás: zanechat po sobě
Patron projektu
Národní kronika
Zdeněk Mahler říká:
Važme si zkušeností
seniorů a uchovejme
jejich paměť.
I my jednou odejdeme a své vzpomínky si
vezmeme s sebou. Nenechme své vzpomínky zapadat prachem. Uložme svou paměť.
Snažíme se aktivovat a motivovat nejen
seniory, ale všechny obyvatele této země
i naše krajany, aby tu po sobě zanechali
své vzpomínky. Pro své děti, vnuky i pro
společnost jako takovou. Národní kronika
zachycuje to, co zažíváme každý běžný den,
to, co jde mimo velké dějiny, a je připravena
přijmout vše, co její přispěvatelé pokládají
za důležité, aniž by tyto záznamy nějak
upravovala, selektovala nebo hodnotila
jejich závažnost.
Národní muzeum hodlá Národní kroniku
v elektronické podobě uchovat na tisíc let,
aby pak sloužila jako významný doplněk
pro budoucí generace nějaké smysluplné
svědectví, svou životní zkušenost. Jak to
ve svých unikátních vzpomínkách Honba
za větrem, uložených v Národní kronice,
vyjádřil Svatopluk Slavík: „Když větší
díl života pominul a ten zbytek, který
je snad ještě před námi, je stále a stále
menší, tu člověk najednou zpozoruje, že
se nějaký děj již poněkolikáté opakuje a že je stále podobný. Potom snad
začne trošku uvažovat o tom, co bylo,
co vytvořil, co zná anebo umí, a chtěl by
si z toho možná postavit jakýsi pomník,
protože chápe, že je již na konci. Zanechat nějakou trvalou památku, že tady
byl a žil. Ani já nejsem výjimkou. Ten můj
pomník, toto moje vyprávění.“ 
37
Křížovka O CENY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Brazilská hádanka
O
jedné z nejzáhadnějších událostí tohoto století, která se stala v roce 1908
na Sibiři poblíž říčky Podkamenná
Tunguzka, bylo popsáno již mnoho papíru.
Málo se však ví o tom, že něco podobného se
přihodilo před více než 66 lety i v hlubinách
brazilského pralesa poblíž hranic s Peru. Před
druhou světovou válkou konal svou cestu
v povodí řeky Curucá otec Fedele d’Alviano.
Podle jeho svědectví bylo prý 13. srpna 1930
1
2
3
4
5
6
7
8
ráno jako každé jiné, ovšem kolem osmé
hodiny se najednou zešeřilo. Slunce se zabarvilo krvavě rudě a z oblohy se začal sypat
jemný červený prach, který pokrýval prales
i řeku. Náhle se ozval rychle zesilující svist,
jako by letěl dělostřelecký granát. Rybáři
na řece zpozorovali ohnivou kouli padající
k zemi jako blesk. Všichni pak, dokonce i lidé
ve městech vzdálených skoro 250 km, slyšeli… (tajenka), při nichž se otřásala země. 
9 10 11 12 13 14 15 16 17
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
A
Na co
se můžete těšit
v březnovém
čísle?
B
C
D
E
F
❛ Reportáž
G
z Ústavu sociální péče
v Lobendavě.
H
I
VODOROVNĚ: A. Podpěra; brouk vruboun posvátný; zvuk vodního mlýna. – B. Důlní pracoviště;
belgický zpěvák italského původu; čtvercová část dórského vlysu. – C. Jméno herečky Vránové;
hudební dílo; zkratka souhvězdí Aries; několikanásobný vítěz Velké Pardubické. – D. Bicykly;
představený kláštera; sourozenec (nářečně); hájové byliny. – E. Tajenka – F. Značka koupelové
pěny; zahraniční křížovkářský časopis; stařec; americký norek. – G. Španělské mužské jméno;
anglický šlechtický titul; nápor; mřížka. – H. Nájem; zelenina; posilující léky. – I. Zařízení na výrobu
stejnosměrného proudu; národohospodář; budapešťský sportovní klub.
SVISLE: 1. Protiklad; rumunské město. – 2. Hemiedrie. – 3. Dravý pták; opasek. – 4. Starogermánský
znak; ženské jméno. – 5. Orientální plášť; odbytový podnik; značka decimetru. – 6. SPZ Svitav;
primáti; zkratka bývalých automobilových opraven. – 7. Srbská čepice; samice kočkovité šelmy. – 8.
Karetní trumf; kožešinová šelma. – 9. Krutý člověk; travina; prkenný strop (nářečně). – 10. Latinsky
„milovat“; javor. – 11. Tetraboritan sodný; jméno Vergilia. – 12. Kmitnutí; český folklorista; značka
thulia. – 13. Francouzský určitý člen; revolver; mohyla. – 14. Italsky „atom“; tropická šťáva. –
15. Zápasnický chvat; staroegyptská bohyně. – 16. Posuzovatelka vědeckého díla. – 17. Totéž;
vápencové území.
Pomůcka: atomo, Čvor, metopa, Pek. Zdroj: Panorama křížovky 1/1997, str. 44
❛ Rozhovor
se ředitelem Domova
Sue Ryder
Matějem Lejsalem.
❛ Jak jezdí nevidomí
Jizerskou 50?
❛ Reportáž vozíčkáře
z cesty po Rakousku.
Správné řešení tajenky z předchozího čísla:
GENERALISSIMUS
Luštitelé – výherci:
Jeden vylosovaný
čtenář získá
za správně
vyluštěnou
křížovku mobilní
telefon
a dva knihu.
38
Mobilní telefon:
Lenka Pokorná
Březinova 971
280 02 Kolín 2
Knižní cena:
Dagmar Veselá
Elplova 16
629 00 Brno-Líšeň
Knižní cena:
Božena Moravcová
Polní 262
277 15 Tišice
Výhercům gratulujeme!
Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.
Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím
vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce na adresu redakce:
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.
můžeš / číslo 2 - 2013
Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry
www.muzes.cz
Časopis pro ty, kteří se nevzdávají
�
9/2012
�
J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Plavci s handicapem zářili
ve Strakonicích strana 18
Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry
www.muzes.cz
Časopis pro ty, kteří se nevzdávají
�
10/2012
�
J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Média o lidech s handicapem:
bariéry přetrvávají strana 8
Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry
www.muzes.cz
Časopis pro ty, kteří se nevzdávají
�
11/2012
�
J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Jiří Suchý: Kdybych byl lékařem,
ordinoval bych poezii strana 18
Časopis pro ty, kteří se nevzdávají
�
12/2012
�
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
Dobrovolníci:
Pomoc i dobrý pocit ze života
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
1 / 20 13
●
Konto Míša
mi zachránilo
život
strana 17
M12_2012.indd 1
Děkujeme našim předplatitelům za to,
že nás pravidelně čtou a jsou věrni
časopisu, který přináší lidem
s postižením a všem těm, kteří se jim
snaží pomáhat, užitečné informace.
5 důvodů,
proč si předplatit časopis Můžeš:
❛ Doručování pravidelně první den v měsíci.
❛ Nemalá finanční úspora.
❛ Přístup do archivu článků.
❛ Soutěže a dárky.
❛ Stálý přehled o právních úpravách
týkajících se lidí s postižením.
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
Michal Budinský:
strana 8–13
11/6/2012 10:14:29 PM
Download

Ivan Nestával: Tady je můj ráj!