Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
12 / 2013
● J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
Kristýna Ševčíková:
Nesedím doma v depresích,
že nemám partnera
strana 10
EDITORIAL
obsah
Dobré zprávy
Třetí varianta
Kreativita-Hobby
Mikulášský bazar
Pracuji, tedy jsem
Erasmus pro ZTP
Koloběh otevřen
4–5
Anketa
Kdy je samota dobrá?
6
Karel
Satoria:
Život
za nás nikdo
neodpracuje
str. 8
Téma: Osamělost lidí s postižením
Možná jste se nad tím také pohoršovali.
V řadě hyper- a supermarketů se už začátkem listopadu objevila vánoční výzdoba
a člověk si připadal jako turista, o kterém
majitelé penzionů na Jadranu tvrdí, že nosí
v kapse jejich peníze, a ještě o tom neví.
Jiní se právě teď zase možná pohoršují nad řečmi o klidu a rozjímání v čase
vánočním; pro ně bývá tenhle čas nejhektičtějším v roce.
V redakci nás ale spíš pohoršuje to, že
spousta lidí zůstává o svátcích sama jenom
proto, že nejsou „takoví jako ostatní“,
protože třeba sedí na vozíku.
V hlavním tématu jsme proto dali prostor těm, kteří o samotě vědí své.
Socioložka Jiřina Šiklová kupříkladu
tvrdí, že samotářství a osamělost způsobujeme lidem s postižením hlavně tím, jak se
k nim chováme. Opakované ujišťování „nikomu nepřekážíš“ totiž často vede k tomu,
že odmítnou naše pozvání…
Dobříšský farář a trapistický mnich Karel Satoria spolu se spisovatelem Vladimírem Binarem zase svorně tvrdí, že samota
může být velkým inspirátorem života.
Ovšem za podmínky, že je dobrovolná.
Recept na to, jak zvládnout samotu
v čase vánočním, kdy kolem všichni hovoří
o rodinných poutech, krásách pospolitosti
a pomoci druhým, neexistuje. Každý si ho
vytváří sám, a přestože v bibli stojí, že práce
je trestem, stává se právě ona často lékem.
Jenomže právě při jejím dávkování
nastává v české kotlině problém. Šance
na zaměstnání zdravých i postižených tu
ubývají s věkem, a tak zatímco v USA nebo
Japonsku je zaměstnanost věkové skupiny
mezi 55 a 64 lety přes 60 procent, průměr
v Evropské unii činí stejně jako u nás 45
procent a u žen pak pouhých 34 procent.
Lidé s postižením jsou na tom pochopitelně
ještě hůř.
Kombinace žití bez práce, s postižením
a bez přátel či rodiny je zlá. Ale na druhé
straně čím dál víc motivuje ty, kteří to
mohou změnit.
A tak existují projekty vracející lidi
s handicapem do práce. Namátkou jmenujme počítačové kurzy nebo burzu práce
Konta BARIÉRY. Projektů je samozřejmě
mnohem víc – například jen sociálně
terapeutickými dílnami v Českých Budějovicích prošlo letos 520 osob se zdravotním
postižením.
Samota někoho trápí, jiného pohoršuje,
mnohým však pomáhá. Není od věci si
třetí variantu občas připomenout. 
Přeji vám inspirativní čtení.
Jindřich Štěpánek
Karel Satoria:
Život za nás nikdo neodpracuje Single Kristýna
Seznamte se, prosím!
8–10
10–11
12–13
Zamyšlení
O samotách dobrých i zlých
14–15
Demografický vývoj
Jitka Rychtaříková:
Stárneme už 150 let
16–17
Nové zahraniční technologie
Dravec v městském provozu
Nové
zahraniční
technologie:
Dravec v městském
provozu / str. 18
18–19
Umělci Konta BARIÉRY
Ostravský umělec je ohrožený druh
20–21
20 let Konta BARIÉR
Jára Cimrman z Nové Paky
22–23
Poradna
Valorizace důchodů od ledna 2014
24–25
Vaše fotografie
Děti před objektivem
27
Na cestách
Reunion: Špetka Evropy,
teplo z Afriky a závan Asie
28–29
AUTO-MOTO
Parkování s dálkovým ovladačem
30–31
Konto BARIÉRY, Melantrichova 5
Prosincové slovo
33
Tip na výlet
Trhy, výstavy betlémů, vánoční mše...
Advent je tu!
34–35
SENSEN
Radostná bilance roku
36
Křížovka o ceny38
Umělci Konta BARIÉRY:
Ostravský umělec
je ohrožený druh / str. 22
Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry
ve spolupráci s Nadací Char ty 77
Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek
(e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233)
Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]),
Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]),
Radek Musílek (e-mail: [email protected]),
Jan Šilpoch (e-mail: [email protected])
Manažerka redakce: Kateřina Uhrová
(e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510).
Korektorka: Martina Čechová
Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973
Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected]
Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová,
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt,
PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman,
Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová,
Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.
Celoroční předplatné 240 Kč.
Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.
ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v prosinci 2013.
Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR
a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.
Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33,
Praha-Stodůlky
Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9
Volný prodej: Česká pošta, s. p.
Foto na titulní straně: Jan Šilpoch
AUTO-MOTO:
Parkování s dálkovým ovladačem
str. 30
můžeš / číslo 12 - 2013
Partneři
redakce:
3
DOBRÉ ZPRÁVY
Kreativita-Hobby
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Vážení čtenáři,
Veletrh může být vítanou inspirací
pro chráněné dílny. Foto: Ladislav Polnický
Na Výstavišti Praha Holešovice se od 6. do 8. prosince uskuteční veletrh pro všechny,
kteří rádi tvoří pro radost sobě i druhým. K vidění budou materiály, pomůcky a nápady pro
vaši tvorbu stejně jako workshopy pro děti
i dospělé. Půjde o dny plné kreativity a rukodělných výrobků. Souběžně budou probíhat
hrnčířské trhy a vánoční trhy. Do akce se
zapojí řada chráněných dílen z různých míst
České republiky. Další informace hledejte
na http://www.kreativita-hobby.cz. 
Mikulášský
bazar
4
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
Moderovat bude Kateřina Herčíková.
Představí jednotlivé neziskové organizace,
jejich činnost a výrobky, které nabízejí. Spolumoderovat bude také Dagmar Havlová,
předsedkyně Správní rady Nadace VIZE 97.
Po 16. hodině zakončí celou akci Mikulášská nadílka a společný zpěv koled. Vstup je
volný a přístup bezbariérový.
Cílem Mikulášského charitativního bazaru je sdružit neziskové organizace a umožnit jim prezentovat jejich činnost. Hlavním
organizátorem je Nadace Dagmar a Václava
Havlových VIZE 97. Mezi organizacemi
podílejícími se na Mikulášském charitativním bazaru je i Nadace Charty 77 – Konto
BARIÉRY. V případě zájmu o další informace
prosím kontaktujte Kristinu Jakubcovou,
Nadace Charty 77/Konto BARIÉRY, tel.:
224 214 452, mobil: 604 897 249, e-mail:
[email protected] 
Z Mikulášského charitativního bazaru se
stala hezká tradice. Foto: archiv Konta BARIÉRY
Pracuji,
tedy jsem
Již devátý ročník Mikulášského charita­
tivního bazaru se uskuteční ve čtvrtek
5. prosince od 14.00 do 18.00 hodin v prostorách Pražské křižovatky – odsvěcený
kostel sv. Anny (vstup z Liliové ulice nebo
z Anenského náměstí, Praha 1). I letos bazar
nabídne kromě možnosti nakoupit si drobné
vánoční dárky a tím přispět na dobrou věc
také setkání se vzácnými hosty, doprovodný
hudební program či mikulášskou nadílku.
Pro lidi s tělesným postižením, kteří se
chtějí prosadit na trhu práce, je zde tréninkový program nazvaný Pracuji, tedy
jsem. Odehrává se v klubové TA KAVÁRNĚ
Jedličkova ústavu a nedalekém obchůdku.
Jde o desetiměsíční ucelený program financovaný z druhé výzvy OPPA Praha Adaptabilita, kterého se může účastnit kdokoliv
s tělesným postižením, kdo je nezaměstnaný, nestuduje, bydlí nebo se dlouhodobě
Lidé s postižením se učí pracovním
návykům v TA KAVÁRNĚ.
Foto: Tomáš Nosil
pohybuje na území Prahy, a hlavně má chuť
najít si práci.
Kromě samotné práce v kavárně či
v obchůdku je trénink tvořen individuálními i skupinovými schůzkami se sociálně-pracovní terapeutkou, se kterou klienti
programu také hledají praxi u dalších
zaměstnavatelů. Společně také sestavují
individuální plány rozvoje, které jsou pro
každého člověka jedinečné. Slouží k tomu,
aby si každý už během své účasti na tréninku byl schopen vytyčit vlastní cíl a ten pak
následovat. Od prosince probíhají přijímací
pohovory. Pro účast na tréninku je potřeba,
abyste byli schopni pracovat s penězi a s kávovarem (to si vyzkoušíte při přijímacím
pohovoru) a abyste zvládli pracovat čtyři
dny v týdnu čtyři a půl hodiny. Odměnou
není jen mzda ve výši 51 korun za hodinu,
ale hlavně možnost využít ucelený komplex
služeb, které vám výrazně pomohou ve vaší
snaze najít si a úspěšně udržet novou práci
v oblasti, pro kterou se sami rozhodnete.
Více informací na www.takavarna.cz. 
Erasmus
pro ZTP
Studium v zahraničí není nedosažitelné
ani pro lidi s postižením. Foto: Radek Musílek
Rádi byste se zúčastnili zahraničního
studijního nebo pracovního pobytu v rámci
programu Erasmus? Máte však zvýšené
můžeš / číslo 12 - 2013
Z REDAKČNÍ POŠTY
náklady kvůli svému postižení? Můžete požádat o speciální stipendium pro handicapované studenty nad rámec běžného stipendia
programu. Pomůže vám Národní agentura
pro evropské vzdělávací programy (NAEP)
prostřednictvím svého institucionálního
koordinátora programu. Termín podávání
žádostí pro pobyty v letním semestru je
do 15. prosince 2013.
Předpokladem přidělení speciálního stipendia je splnění základních podmínek pro
mobilitu studentů. Speciální stipendium je
určeno pouze na pokrytí zvýšených výdajů
v zahraničí, které vyplývají ze zdravotních
potřeb.
Při vyplňování předběžné kalkulace do žádosti u položky doprava, stravování
a ubytování je třeba věnovat pozornost
stanovení rozdílu mezi cenou za běžné náklady a cenou za zvýšené náklady z důvodu
příslušného handicapu. Pouze tento cenový
rozdíl (ne celá částka za nadstandardní
službu) pak tvoří oprávněný požadavek studenta v rámci žádosti o speciální stipendium
Erasmus. Kromě oficiálního formuláře je nutné připojit i lékařskou zprávu, kopii průkazu ZTP
(pokud ho žadatel vlastní), dokumenty
programu Erasmus a akceptační dopis,
ve kterém přijímající instituce potvrzuje
přijetí ke studijnímu pobytu / pracovní stáži
a kde je uvedeno, že je srozuměna s vaším
zdravotním stavem. Se žádostí o další informace se prosím obraťte buď na Národní
agenturu, nebo na institucionálního koordinátora programu Erasmus na vaší škole.
www.naep.cz 
Koloběh
otevřen
Obchůdek Koloběh podporuje zaměstnávání
lidí s postižením. Foto: archiv o. s. Borůvka
Občanské sdružení Borůvka otevřelo nový
charitativní obchůdek Koloběh v pražské
Dittrichově ulici číslo 9. Patronkou je
herečka Nela Boudová. Krámek ve stylu
„secondhandu“ nabízí dámský, pánský
i dětský textil, obuv a módní doplňky jako
šály, bižuterii apod. Otevírací doba je od 10
do 17 h každý všední den. Přijďte i vy podpořit zaměstnávání lidí s handicapem tím,
že si koupíte něco hezkého na sebe. Více
informací o organizaci najdete na webových
stránkách www.osboruvka.cz nebo na facebooku. Všichni v Koloběhu se už těší na vaši
návštěvu! 
můžeš / číslo 12 - 2013
Komedie v galerii
Dobrý den, musím
se s Vámi, ale hlavně
se čtenáři podělit
Zrušíme ústavy?
o neuvěřitelný
zážitek z návštěvy
Národní galerie
v pražském Veletržním paláci. Udělali
jsme si s manželkou
a malou dcerkou
výlet na Slovanskou
epopej. Nejprve
vedle nás na parkovacím místě pro vozíčkáře zaparkovalo auto
plné úplně zdravých lidí. Znak sice měli, ale
evidentně se to nezdálo i jednomu z dětí.
Jeho námitku otec uťal slovy, že jestli má
zájem kroužit s autem kolem a hledat volné
místo, tak on rozhodně ne. Konec debaty.
Ještě musím říct, že já jsem vozíčkář,
manželka nikoliv. U vstupu jsou schody
opatřené plošinou. Obsluha se přivolává
zvonkem, který je na vrcholu schodiště. Kromě piktogramu vozíčkáře je u něj i symbol
dětského kočárku. Oboje splňujeme, ale ani
po zazvonění se poměrně dlouho nic neděje.
Až po chvíli prochází kolem hlídač, jemuž
končí služba. Všimne si nás a zahuláká
na kolegu, který nás dosud úspěšně ignoroval. Ten se s úsměvem přihrne jako velká
voda a plošinu rozpohybuje. Když úspěšně
vystupuji, očekávám, že sjede ještě jednou
dolů pro moji ženu s kočárkem. Místo toho
plošinu uzavírá. Nechápavě na něj se ženou
hledíme. „Aha, takže mi raději pomůžete
vynést kočárek ručně?“ reagovala pohotově
moje manželka. Pána to dost překvapilo,
ale bez námitek přiložil ruku k dílu, ačkoliv
to neměl v plánu. Na vysvětlenou brebentil
něco o tom, že lidé si většinou ty kočárky
nosí sami. Na to už jsme nijak nereagovali.
U pokladny stojíme a tiše čekáme, až si nás
všimne postarší dáma, která právě bojuje
s nefunkčním displejem. Dokud po několika minutách bitvu nevyhraje, nereaguje
ani na pozdrav. Pak už vcelku mile vystaví
volnou vstupenku pro ZTP/P. Vrcholný
zážitek nás však teprve čekal – a nemyslím
tím Muchovo dílo. Jakmile jsem projel dveřmi do výstavního sálu, přihrnul se ke mně
bodrý kustod se slovy: „Nazdar! Kolik vás
je?“ Skoro lapám po dechu, ale poslušně
odpovídám, že jenom já a manželka s kočárkem. Přitom podávám vstupenku. „Tak to je
dobrý,“ odvětil spokojeně chlapík a utrženou
vstupenku podal mojí manželce, přestože
jsem mu ji dal já. Během procházky mezi
plátny nás pak ještě průběžně několikrát
obšťastnil nevyžádanými komentáři k dílu.
Většinou se zjevil zpoza rohu a skoro své
sdělení vybafl, aby následně zase zmizel. Ačkoliv to s obrazy ani pánem nijak nesouviselo, dcerka po chvíli začala plakat. A já bych
měl chuť taky. Nebo se spíš smát? Smíšené
pocity měly blízko k obojímu.
Tomáš Zavadil, Praha
(dopis byl redakčně upraven)
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
nu, vše se snáz překonává s úsměvem. Takže
doporučujeme spíš ten smích.
(red)
●
11/ 20 13
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 12
M11_2013.indd 1
10/17/2013 10:06:06 AM
Vážený pane Zavadile, líčení vašeho zážitku
vskutku připomíná černou komedii. Bohužel
jde o smutnou realitu. Jak často připomínáme, bariéry jsou hlavně v hlavách lidí. Vy
jste se pohyboval v bezbariérovém prostředí,
ale přesto jste stále narážel. Jak říká klasik,
nejhorší je srážka s blbcem. Na druhou stra-
Nejen totalita
Vážení přátelé, nedá
mi to, abych Vám nenapsala o zajímavém
Banky přejí postiženým
rozhovoru, který jsem
nedávno vedla s jednou
dámou z Dánska, která
přijela do Prahy. Při
procházce po Vyšehradě jsme potkaly
Jedličkův ústav. Začala
jsem o něm vyprávět
a dostaly jsme se až
k otázce diskriminace
postižených za komunistické totality. Líčila
jsem různé formy diskriminace. Moje známá
pozorně poslouchala, a pak mě šokovala,
když řekla, že si nemyslí, že je to jen otázka
totality. Podle ní jsem vcelku dobře popsala
situaci postižených ve stejné době v Dánsku.
I oni se cítili nepodporovaní, uzavření, odstrčení atd. Uznala, že to tu asi bylo horší a bez
možnosti svobodného protestu, ale projevy
diskriminace považovala za hodně podobné
a vůbec by to prý tak vehementně nesvalovala na ty komunisty. I když prý chápe, proč
to děláme, upozornila, že ve stejné době se
odehrávala výrazná diskriminace menšin
i v západním světě. Jako příklad uvedla útlak
Afroameričanů. A já si vzpomněla na film
Přelet nad kukaččím hnízdem, který se týká
diskriminace psychicky nemocných v USA.
Někdy je hodně zajímavé slyšet pohled zvenčí.
Člověku to otevře nové interpretace pravd,
které považoval za samozřejmé. Neberte to
prosím jako obhajobu minulého režimu. Spíš
se zamýšlím nad tím, jestli nemáme tendenci
na něj házet věci, které jsou chybou spíš našeho lidského přístupu.
S pozdravem
Anežka Sedláčková, Kladno
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
10/ 2013
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 8
M10_2013.indd 1
9/17/2013 3:44:34 PM
Vážená paní Sedláčková, vaše závěrečná
úvaha velmi dobře navazuje na dopis,
který uvádíme výše. Změna nebo odlišnost
politického systému může ovlivnit hodně.
Ale zdá se, že některé negativní jevy ve společnosti neznají hranice. Bohužel v poslední
době ekonomických nesnází se stále častěji
setkáváme s projevy netolerance, především
k menšinám etnickým. Což vlastně do určité
míry potvrzuje přímou úměru mezi bohatstvím společnosti a její tolerantností. Takže
aniž bychom i my obhajovali minulý režim,
Karel Marx měl v něčem možná také pravdu,
když viděl souvislost mezi úrovní společnosti
a rozvinutostí jejích výrobních prostředků.
(red)
Své postřehy a názory
nám pište na [email protected]
nebo na adresu
Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5
110 00 Praha 1. 
5
ANKETA
Tomáš Cikrt
publicista
Nikdy. Ne náhodou je
pro vězně nejhorším
trestem samotka. Když
se setkávám se seniory
na besedách, dozvídám
se stále totéž: nízké
důchody a drahé léky je
zdaleka netrápí tolik jako
osamění. Namítnete, že občas chce
být člověk sám. Ano,
jenom na chvilku, chce-li
si odpočinout, přemýšlet.
Stejně je ale přitom pořád
s někým, právě v těch
myš­lenkách. Člověk je tvor
sdílející a komunikující.
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Táňa Fischerová
Jan Kačer
Ljuba Krbová
herečka
herec
herečka
Samota je dobrá, když
si ji člověk vybere sám.
Je to jeho vzácný čas
k rozjímání nebo četbě.
Je však těžká, když je
nedobrovolná.
Samota je dobrá tehdy,
když člověku nic neschází. Když má někoho rád
a někdo má rád jeho.
Když nikomu nic nedluží
a má pocit, že nenapáchal v životě žádné velké
nepravosti. Tak tady
může být samota vlídná
i užitečná.
Samota je dobrá, jen když
je dobrovolná! Tehdy má
smysl, tehdy může pomoci v utřídění myšlenek,
k vnitřnímu uklidnění.
A je dobré, když si můžeme určit její délku.
Člověk je tvor společenský, a pokud zůstane
opuštěný a sám, je připravený o základní životní
potřebu – sdílení věcí
a života s druhými. Pak je
to moc těžký úděl. 
Narodili jsme se asi jako
polovina do páru.
Celý život hledáme svůj
doplněk, svou druhou
půlku. Nalézáme ji v různých podobách – lásky,
přátelství, společenství.
Vždycky si někoho
musíme najít, abychom
žili a přežili. Je to naše
základní potřeba. A když
ne člověka, tak alespoň
psa. 
Může se posadit, zhodnotit svůj život a práci,
má za sebou věci, kterých
si jiní váží, může se
tak soustředit na jejich
pokračování. Samota,
když je člověk v neštěstí,
je zhoubná. 
Každý z nás je jiný,
někomu stačí pár
hodin v lese, kdežto
svatí mužové různých
náboženství se do samoty
uchylovali na celé roky.
Ano, dobrovolná samota
může posílit a má smysl.
Nedobrovolná ne. 
Kdy je
samota
dobrá?
DOBRÉ ZPRÁVY
První přednáška cestovatelek. Marie Harcubová, jedna
z klientek Konta BARIÉRY, se
s maminkou Lídou dočkala
svého snu. Nedávno uspořádaly
svou první veřejnou přednášku
v Hrádku nad Nisou pod názvem
Letem světem na vozíku. O cestovatelských zážitcích z více než 20
zemí světa se podělily jak povídáním, tak promítáním bohatého
archivu fotografií.
Představili sociální služby.
Již 5. týden sociálních služeb
proběhl na začátku října. Zkušenosti představila řada subjektů
z přibližně 2000 poskytovatelů
těchto služeb v České republice.
Součástí byla např. odborná
konference na téma mezigeneračních vztahů a soužití, kombinace rodinné péče a zaměstnání, koncepty bydlení a veřejného
prostoru pro všechny generace
na základě zkušeností od nás
i z Evropy.
6
Bratr Ondřej farářem.
Redakci Můžeš potěšila zpráva
nevidomého faráře romského
původu Ondřeje Kováče. Po letech problémů a zápasů (jak
jsme psali v čísle 5/2013) opět
získal farnost a je evangelickým
farářem ve Farním sboru Českobratrské církve evangelické
v Táboře. Do funkce byl uveden
29. září, kdy se při slavnostní
bohoslužbě představil svým
sestrám a bratrům.
Integrační centrum pro
autisty. Díky zdrojům ESF
v rámci Operačního programu
Praha – Adaptabilita a s přispěním firemních dárců se podařilo
společnosti APLA Praha, střední
Čechy, o. s., otevřít zájmové
integrační centrum ZAJÍC v Pra­
ze 8. Navštěvovat je mohou děti
s poruchou autistického spektra
i děti bez jakéhokoliv handicapu od dvou let až do nástupu
povinné školní docházky. Dětská
skupina pracuje na stejném
principu jako mateřské školy. Její
výhodou ale je nízká kapacita –
12 dětí, což umožňuje pracovat
s každým dítětem individuálně
podle jeho potřeb. Děti s autismem jsou do kolektivu dětí
začleněny za podpory asistentů.
Integrační centrum APLA Praha
ZAJÍC zahájilo provoz 1. 9. 2013
na adrese Zenklova 37, Praha 8.
Dárci byli štědřejší. Druhým rokem po sobě překonalo
soukromé dárcovství v Česku
hranici čtyř miliard korun, což
je více než v předkrizovém roce
2007. Firemní dárcovství sice
vykázalo mírný pokles, jednotlivci ale darovali v roce 2012
částku přes 1,5 mld. Kč a jejich
dárcovství narostlo nominálně
o 3,5 %. Nadace VIA společně
s Nadací THE KELLNER FAMILY
FOUNDATION ve spolupráci
s Velvyslanectvím USA a dalšími
partnery vyhlásila 3. října vítěze
16. ročníku Cen VIA BONA za individuální a firemní filantropii.
Co prozradila čísla. Česká
správa sociálního zabezpečení
vydala statistickou ročenku
s údaji za rok 2012. Její obsah
tvoří informace o vyplácených
důchodech a informace o přiznaných důchodech. Uvádějí
počty a strukturu důchodů
v roce 2012 v členění podle krajů, podle výše důchodu, druhu
důchodu, průměrného věku
důchodců a podle zastoupení
žen a mužů. Údaje o přiznaných
invalidních důchodech v roce
2012 jsou rozšířeny o informace o příčinách invalidity podle
Mezinárodní klasifikace nemocí.
Statistiky doplňují vysvětlující
texty, grafy a demografické
údaje publikované Českým
statistickým úřadem. Ročenka je
k dispozici na webových stránkách ČSSZ. 
(ph)
můžeš / číslo 12 - 2013
Soutěž o kartu Handy Card!
Jak se jmenuje projekt Konta
BARIÉRY, který lidem s postižením
radí, jaká a kde si mají koupit auta?
Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. prosince 2013
na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
nebo na mailovou adresu: [email protected]
Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.
Minulou otázku správně zodpověděla Jaroslava Kratochvílová
z Frýdlantu v Čechách.
Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.
Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut
a pohonné hmoty.
Předplaťte si časopis
Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč!
Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,
ušetříte proti ročnímu předplatnému
100 Kč a proti volnému prodeji
280 Kč.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
í
kč
up
20
K o h o to is u
lé
ite
at
to so p ří te
pl
ed
Př
ča d p o
č /
p o n to r y k 3 0 k
K o r ié ý v ý t i s
Ba t l i v
Je
ww
w.m
uz
es.c
Ča
z
so
dn
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
11/2013
●
●
ww
Ča
Zrušíme ústavy?
Ba
so
pi
s
pr
nk
strana 12
o
h,
●
w.m
o
ty
pi
s
pr
o
ty
,
ří
e
kt
na
se
zd
áv
aj
í
●
12
/2
01
3
es.c
, k
t
yp
z
eř
í s
e
řej
íc
á: es
ov epr
čík d
ev ma v era
Š
n
a
ýn do art
ist ím p
Kr esed mám
N ne
že
v
ne
uz
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
ne
vz
dá
íp
va
jí
●
10
os
/2
01
3
tiž
●
en
Je
Ko
to u p í
ča h o to
p o so p
K o d p o is u
B a n to ří te
r ié
ry
ot
liv
ý
dn
ým
vý
tis
k
30
kč
/ P
ř
ed
stra
na
pl
at
ite
lé
20
kč
8
10
stra
M1
0_2
013
:05
.ind
d
1
13
AM
9:21
2/20
11/1
M11_2013.indd 1
Objednávám předplatné
časopisu Můžeš
roční předplatné za 240 Kč
JMÉNO a příjmení:
10/17/2013 10:06:06 AM
ulice:
d
číslo popisné:
9/17
/201
1
3
.ind
název organizace:
3:44
:34
013
2_2
M1
PSČ:
PM
město:
dvouleté předplatné za 380 Kč
Forma úhrady:
složenkou
převodem
fakturou
telefon:
Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:
Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY.
2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.
3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.
Chcete
roční př -li
změnit n edplatné
a
dvoulet zvýhodněné
é, konta
ktujt
bezplatn
ou linku e
České p
o
800 300 šty
302
Téma: Osamělost lidí s postižením
■ Dobříšský farář a trapistický mnich o lidské samotě.
■ Jak hledat své místo mezi lidmi.
■ Máme vždycky šanci?
Karel Satoria:
Život
za nás nikdo
neodpracuje
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
Když dnes řekneme farář, ještě stále máme představu člověka vážného,
zahleděného do světa mimo nás a v neposlední řadě vlastně také osamělého.
Vidíte svůj život také tak?
Tato představa je jistě podložena nějakými
osobními zkušenostmi. Ale spíš minulými,
dnešní faráři jsou především „terénní lidi“,
stále v nějaké aktivitě, vždy připravení
naslouchat a – když jsou požádáni – třeba i poradit a pomoci. Takže vím, jak té
8
skutečné samoty je málo. Žil jsem dlouhou
dobu v klášteře. A to je opravdu místo velké
samoty. Roky u trapistů, kteří jsou všeobecně chápáni jako zastánci opravdu přísného
vnitřního řádu, mě naučily samotě rozumět.
Ovšem pozor, tato samota je dobrovolná,
svobodně zvolená, i když přinejmenším
v prvních týdnech a měsících nemusí být
každému příjemná.
Má taková samota nějaké kouzlo?
Jde o návrat k přirozenosti. Abyste rozuměl, křesťanské kláštery vznikly z poustevníků. Nemám na mysli pohádkové postavičky, ale kdysi v Sýrii nebo Palestině se to
A jsme u pozitiva
samoty. Uklidit si v sobě
není možné jinak,
i když jsme tvorové
společenští.
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
Když se podíváte blíž na lidi, kteří by chtěli zemřít,
nejednou objevíte nikoli těžkou bolest,
fyzické utrpení, ale obyčejnou samotu.
Ale v čem je taková starověká zkušenost
přenosná do našich časů?
My jsme v naší farnosti nedávno, v rámci
Roku víry, zvolili cyklus zamyšlení, který
jsme nazvali: Starej se o sebe.
To nezní moc sympaticky. V předvánočním rozhovoru bychom čekali jiný
podnět.
Jen počkejte. Zní to trochu poustevnicky
a třeba egoisticky, ale ve skutečnosti nám
šlo a jde dál o tuto důležitou pravdu – chci-li pro druhé něco znamenat, něco udělat,
chci-li sloužit, tak je třeba, abych se zajímal
o subjekt této služby, o sebe. Zabývat se sebou neznamená „dejte mi pokoj“, ale naopak
„abych mohl pomáhat, musím být v pořádku“, musím být vnitřně srovnaný, nezatížený
vlastními problémy, musím být pro své okolí
přínosem a ne břemenem. A tady jsme u pozitiva samoty. Uklidit si v sobě není možné
jinak, i když jsme tvorové společenští.
kého bazénu. Skákání bylo pochopitelně
zakázáno, takže jsme skákali. Jednou
vidím jakéhosi pána, po krk ponořeného,
jen s dítětem v rukou nad hladinou. Takže
tam je hluboko, říkám si a šup, skočil jsem.
Jenomže on v tom bazénu seděl! Takže
jsem měl dlouho na čele vyraženou kachličku ze dna. Chvilička bezvědomí, ale jinak
to dopadlo dobře. Od té doby vím, že jen
vteřina vás může dostat do strašné situace
a obráceně – jen vteřina času věnovaného
osamělému člověku ho může zachránit.
Tahle zkušenost mě také postrčila v dalším
úporném hledání mé nejdůležitější, celoživotní povinnosti.
Ale soubor těchto povinností je přece
v církvi docela dobře popsán a dán. Co
dál hledat?
To se tak může i zdát. Ale absolutně
nejdůležitějším úkolem faráře není dbát
o hodné lidi a klid při kázání. Nejdůležitěj-
Práce katolického faráře je dnes mnohem barvitější,
než si nezasvěcení myslí. A těžší. Nevěřit je celkem pohodlné a je jedno,
zda si ulevujeme od náboženství nebo od pevných pravidel rodiny.
opravdu hemžilo poustevníky, tedy lidmi,
kteří vůbec neprchali před světem, nebyli
to vyvrhelové, ale oni jen od světa poodstoupili. A víme, že člověk, aby něco dobře
viděl, dokonce aby si něco mohl zamilovat,
nesmí se dívat na milimetrovou vzdálenost.
Takže oni žili o samotě, jen jednou za týden se setkávali. A tím se postupně stali
zajímavými pro ostatní, kteří neměli čas
poodstoupit, promyslet život, uspořádat se.
Takže jejich samota je učinila užitečnými
rádci, důležitými služebníky, dnes bychom
řekli pomocníky pro každý den, pro tehdejší život, který byl jistě mnohem těžší než
náš dnešní.
můžeš / číslo 12 - 2013
Mezi našimi čtenáři se ale najde nemálo
lidí, kteří mají strach, bojí se samoty…
Klidně byste mohl říci, že je někdy napadá
i myšlenka na smrt. Ano, smrt je v naší
mysli zástupcem, reprezentantem ohrožení. Kolik se nyní diskutuje o eutanazii.
Když se podíváte blíž na lidi, kteří by chtěli
zemřít, nejednou objevíte nikoli těžkou bolest, fyzické utrpení, ale obyčejnou samotu.
Nedobrovolné vyloučení ze společenství.
A tam jasně vidíme, že cosi, nebo spíš
kdosi chybí. Kdosi vnímavý, nespěchající,
neotrlý. Prožil jsem situaci, v které jsem byl
od vozíku jen snad milimetr. Jako studenti
teologie jsme chodívali plavat do ústec-
ší je znovu a znovu ukazovat: Nejsi na světě sám. V tom je jádro naší víry, v tom je
ta radostná zvěst. Člověče, patříš někomu,
i v nejtěžší situaci je s tebou On. To neznamená, že poselství Ježíše Nazaretského
tě zbavuje povinnosti pomáhat druhým,
bojovat o jejich život, naopak. Tato „nesamota“ je jistotou a zároveň velkou výzvou
k činům, k aktivitě, k neokázalé solidaritě.
A mým úkolem je znovu a znovu připomínat, že jinak naše dny vlastně smysl
nemají.
Vy nikdy nepodlehnete pocitu, že jde
o marnou, dnes už skoro směšnou snahu?
�
9
Téma: Osamělost lidí s postižením
■ Přibývá lidí, které netrápí, že nemají vážný vztah.
■ Kristýna si umí i bez trvalého vztahu život užívat.
■ Handicap není důvodem k partnerství za každou cenu.
info
Kdo je Karel Satoria
Římskokatolický farář v Dobříši. Absolvent
studia teologie 1978. V letech 1990–1992
generální vikář brněnské diecéze. Od r. 1992
do r. 2003 mnichem s řeholním jménem
Martin v klášteře trapistů v Sept-Fons
ve střední Francii.
to bych musel okamžitě odevzdat klíče
� Tak
od fary i od kostela. To nejde, to prostě
křesťan neumí. Nebo není křesťan. Na naší
víře je krásné, že dává šanci začít vždycky.
To neznamená, že všechny hlouposti a třeba
špatné kroky nejsou součástí naší zkušenosti. Když si ji sami sobě dokážeme přiznat,
máme šanci být lepší, stát se užitečnějšími.
I pro mě platí: Cos pouštěl do světa, jaké
signály poznamenaly tvou cestu, jak sis
dokázal přiznat své viny? To nejsou prázdné
řeči z knih, to je důvod, proč svou práci
nevidím ani marnou, ani směšnou.
Takže jste připraven pomoci radou každému, komu se zdá jeho život nešťastný,
prázdný nebo už uzavřený? Opravdu
každému?
Copak o to, připraven jsem. Ale budu to
umět? Mám jen jeden recept – Nazaretského základní poučení: Rozdávej lásku.
Stále a všude. Takže se mohu toho vašeho
návštěvníka jen zeptat: Opravdu už není
nikdo potřebný tvé lásky? I když ho třeba
zatím neznáš? Nezkusíš to ještě? Uznávám,
že záporná odpověď je obtížná. A už vidíte
střípek naděje... 
10
Single Kristýna
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
D
o našeho slovníku se nenápadně vkradlo nové slovo – single.
Přišlo se současným fenoménem především mladých lidí,
kteří nežijí v dlouhodobém
partnerském svazku. V některých případech nejde o cílené rozhodnutí, spíše
můžeme mluvit o souhře okolností.
Každopádně nemálo lidí mezi 25 a 40
lety dává přednost životnímu stylu bez
závazků. Svůj čas tráví prací, koníčky,
s přáteli nebo i krátkodobými milostnými dobrodružstvími. Zakládání rodiny
a pořizování dětí jsou u nich velmi
vzdálená témata. Když už dlouhodobější
vztah, tak s nějakým čtyřnohým domácím mazlíčkem.
Český ekvivalent tohoto slova zatím
nemáme. Archaické označení starý mládenec, nebo dokonce stará panna v tomto případě určitě nelze použít. Označení
single totiž nemá přídech neúspěchu.
Naopak. Být single dnes mezi některými
lidmi frčí. I když do značné míry záleží
na tom, jak široce tento pojem aplikujeme. Nejvýstižnější je asi pojetí, kdy mluvíme o lidech, kteří si prostě nervou vlasy
z toho, že momentálně nikoho nemají.
V zásadě jim to nevadí a umějí svůj život
bohatě zaplnit i jinými věcmi.
Taková definice by přesně seděla
na čtyřiatřicetiletou vozíčkářku Kristýnu Ševčíkovou ze Zlínska. Je to dívka,
která si umí užívat života, i když jí kvůli
spinální atrofii postupně ochabují svaly.
Naštěstí poměrně pomalu. Vlastně je
ztělesněním temperamentní moravské
děvčice, která má bystrou mysl a proříznutá ústa se smyslem pro ironii a černý
humor. Jen přitom sedí na vozíku. Těžko
říct, jestli právě tenhle doplněk způsobuje, že všechny její vztahy nemají dlouhé
trvání. Ona si totiž pohledná, chytrá,
vzdělaná a přitom emancipovaná holka
od rány nehledá lehce důstojného partnera, i když žádné postižení sama nemá.
Navíc na malé dědině.
Drsňáci a pomocníci
„Co si budeme povídat, ten výběr je tu
dost omezený, přestože pracuji ve městě,“ vypráví Kristýna. „Potkávám buď
drsňáky, kterým příroda nadělila spíš
svaly než IQ, nebo ztracence-pomahače,
kteří si myslí, že jsem snadný cíl a jakožto
postižená chudinka s nimi udělám terno.
A budu vděčná za dobrodiní, které mi
Kristýna se nebojí říkat věci otevřeně,
což ne každý dobře snáší. Pod drsnou slupkou
je ale citlivá duše, která se také někdy trápí.
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
Na zlínsku
je Kristýna doma.
Život na dědině
ale nabízí jen
úzký okruh lidí
k seznámení pro
sebevědomou
a chytrou
vozíčkářku.
svým zájmem prokazují. Já nejsem single
proto, že bych chtěla. Ale taky nesedím
doma v depresích, že nemám chlapa. Nemusím kvůli tomu dělat kompromisy a brát,
co je na krámě. Umím svůj život zaplnit
i jinak,“ tvrdí milovnice hudebních festivalů a kultury. Možná se situace s nabídkou
potenciálních partnerů změní po plánovaném přestěhování do Brna. Naštěstí však
necítí tlak na „spárování“ ani z rodiny, ani
od přátel.
Kristýna určitě nepatří mezi ty, kteří by
na vozík svalovali všechny zádrhele svého
života. Jeho vliv si však uvědomuje. „Spousta mužů si život s vozíčkářkou neumí představit. Navíc bývají povrchnější, takže žena
na vozíku si partnera hledá hůř než třeba
postižený muž. Pro některé lidi jsme exoti
a ve vzduchu visí různé předsudky. To mi
došlo, když mi spolužačka na běžné základce v osmé třídě povídala o tom, jak jí máma
říkala, že nikdy nebudu mít menstruaci
ani děti. Co to má sakra znamenat, takové
řeči,“ rozhořčuje se ještě dnes Kristýna. Ale
vzápětí se směje: „Chlapi u nás v hospodě
prý rozebírají, jestli můžu mít sex. To by se
asi někdy divili.“
považuji za dost komplikovanou. Vždycky jsem chodila se zdravými kluky, když
nepočítám lázeňské románky. I když přátel
s handicapem mám hodně.“ Dřív se nechtěla
vázat. Teď by se vázala, přesto je paradoxně
spíš ona tím, kdo vztahy ukončuje, protože
je shledává neperspektivními. „Prý jsem
moc vybíravá. Ale přece na sobě nebudu
páchat násilí, když mi někdo nesedí,“ věcně
uzavírá mladá žena, která nemá zapotřebí
slevovat ze svých nároků, protože ji její
situace netrápí.
„Děti bych chtěla, ale není to priorita,
kterou bych momentálně řešila. Nad budoucností se sice občas zamýšlím, ale jsem
člověk, který žije spíš přítomností. Oporou
je mi přitom rodina.“ V té nachází zázemí,
když je to potřeba. Má přitom hned tři sourozence, dvě sestry a bratra. Jinak ale žije
hodně soběstačně.
Jeden příklad za všechny
Jako příklad svých dosavadních vztahů uvádí ten zatím poslední. „Byli jsme začátkem
Vozíčkáře raději ne
Podle Kristýny spousta holek prostě neumí
být sama. „Neříkám, že mě to taky někdy
netrápí. A je mi jasné, že si teď spousta lidí
říká, že je to jen taková moje póza, kterou
maskuji vnitřní smutek. Ale to je mi jedno.
Já chci mít život hezký teď a tady! Nebudu
se trápit tím, že něco nějak není,“ vysvětluje a přitom energicky gestikuluje rukama.
Cíleně nehledá, ale určitě vnitřně doufá, že
toho správného chlapa potká. A co kdyby to
byl třeba také vozíčkář?
„Před patnácti lety jsem si to neuměla
vůbec představit,“ vzpomíná. „Chtěla jsem
siláka, pomocníka, který se postará. Teď už
to tak kategoricky nevnímám, ale technickou stránku soužití dvou vozíčkářů stejně
můžeš / číslo 12 - 2013
Rodina pro Kristýnu
představuje velkou oporu a zázemíí.
Být single dnes mezi
některými lidmi frčí.
I když do značné míry
záleží na tom, jak široce
tento pojem aplikujeme.
tohoto roku spolu tři měsíce. To je taková
moje norma,“ směje se, jako tolikrát během
svého vyprávění. „Byl to vztah o filmech, jídle, hulení, sexu a venčení psa… Byla s ním
nuda! Dokud jsme byli během zimy zalezlí
v bytě, tak OK. Ale potom byl neuvěřitelně
líný podniknout třeba něco kulturního.
Po čase to bylo o ničem,“ shrnuje Kristýna
lakonicky.
Ačkoliv to tak možná na první pohled
nevypadá, Kristýna je citlivá a všechny
vztahy prožívá, neúspěchy se trápí. „Nikdo
nezačíná vztah s tím, že je to k ničemu.
Každý do toho jde kvůli tomu dobrému. Já
ale na rozdíl od řady jiných lidí nacházím
odvahu utnout neperspektivní partnerství.
Jsem až překvapená, kolik lidí se smíří
s tím, že jim to moc neklape, ale volí jistotu,
kterou nechtějí měnit.“ Ano, ani s Kristýnou
to asi nemají partneři úplně jednoduché.
Pro ostřejší projev nesouhlasu nejde daleko.
Je to však její přirozenost, která jí zároveň
dodává jedinečnou osobitost. Stejně jako
tetování na zádech. Trochu jejího suverénního vystupování by leckterá dívka na vozíku
potřebovala. Pokud je pravda, co říká, tak
je sice nedobrovolně single, ale spokojená.
A to je nejdůležitější. 
11
Téma: Osamělost lidí s postižením
■ Internet skýtá řadu nástrojů k seznamování s lidmi.
■ Anonymita představuje riziko, ale má i své klady.
■ Internetová seznámení vedou i ke vztahům a manželstvím.
Psycholožka Olga Sozanská má díky své praxi bohaté zkušenosti s mezilidskými vztahy a jejich navazováním.
Seznamte se, prosím!
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
T
ouha mít spřízněnou osobu patří
k našim bytostným potřebám. Být
s někým blízkým, kdo nám naslouchá, chceme snad všichni. Nezáleží
přitom na věku, pohlaví, zdravotním
stavu ani na majetku či vzdělání. Je však
pravda, že někteří z nás si z různých důvodů
hledají přátele a partnery obtížněji. Platí to
i pro řadu lidí s postižením. Když kolem sebe
nenacházíte „vhodné objekty“, může přijít
na řadu seznamka. Ta má své klady i zápory.
Podle psycholožky Olgy Sozanské lidé
často nehledají přímo vážný vztah, ale jde
jim především o seznámení s někým, s kým
by si mohli povídat. „Důležitý je i fyzický
kontakt a nemusí jít přitom jen o sex. Řadě
12
lidí mnohem víc schází pouhé pohlazení,
dotek,“ říká dlouholetá pracovnice rodinné
poradny. Přestože se díky internetu mění
možnosti seznámení na dálku, podstata
zůstává stejná. Kdo ve svém okolí nepotkává
„ty pravé“, zkusí štěstí za humny.
Technologie nám to ulehčují. Už nemusíme podávat placené tištěné inzeráty ani
chodit do seznamovacích kanceláří. Vše je
rychlejší. V bezpečí domova můžeme vybírat z množství seznamek a zadávat různá
kritéria vyhledávání. Odpovědi mohou
dorazit obratem. Někdy se dá seznamovat
přímo v reálném čase. Mezilidské vztahy
(byť přinejmenším z počátku virtuální) se
dají totiž navazovat i na různých diskusních fórech nebo chatech (čti „četech“),
kde si dotyční rovnou píší. V tom vidí Olga
Sozanská velké pozitivum seznamování přes
internet. „Není to vůbec zátěžové. V klidu si
vše promyslíte, než odpovíte, necítíte tlak
osobního setkání, můžete se trochu vylepšit,
a především z toho můžete kdykoliv vycouvat. Třeba okamžitě. Proces seznamování
a komunikace na internetu přitom u někoho
dokáže sám o sobě uspokojit potřebu být
v kontaktu s druhými.“
Chce to trpělivost
Člověk s postižením má možnost zaujmout
nejprve svými silnými stránkami (třeba
hezkým písemným projevem) a protějšek
na druhé straně tak upoutá svými klady, nikoliv primárně např. svou vizuální odlišností. To může při pozdějším osobním setkání
pomoci. Potvrzují to pozitivní zkušenosti
několika lidí s postižením.
„Když jsem byl na vysoké škole, internet se začínal rozmáhat a s ním i možnosti
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
SLOUPEK
Lii Vašíčkové
První schůzka je rozhodně lepší
na veřejném neutrálním místě typu kina
či restaurace, než hned pozvání k sobě.
seznamování,“ vypráví dnes pětatřicetiletý
paraplegik Karel, který o sobě prozrazuje
jen křestní jméno. „Někdy to skončilo po pár
mailech, jindy po prvním setkání, ale párkrát i v posteli,“ přiznává otevřeně. „Jednou
z toho byla dokonce velká láska, ale nakonec to nevyšlo,“ uzavírá vzpomínky.
Výjimkou nejsou ani dlouholeté vztahy a manželství vzešlá ze seznámení přes
internet. Platí pro lidi s postižením i bez něj.
Vozíčkářka Jana Stárková z Prahy k tomu
dodává: „Se seznamováním přes net mám
léta zkušeností… Dá se tak najít partner,
ale vyžaduje to trpělivost, hodně vybírání a hodně schůzek, ze kterých nic není.
Žádný vyloženě špatný zážitek nemám. Přes
internet jsem se naopak seznámila dvakrát
úspěšně – půlroční a čtyřletý vztah. Dvě
kamarádky mají již dlouholeté vztahy, které
začaly na seznamce. Jedna už je dokonce
vdaná. A vím o dalších. Záleží na tom, co
od toho kdo čeká. Seznamka je jen start,
příležitost, jak se seznámit, ale pak už vše
běží ,tam venku‘ podle zákonitostí společných pro všechny vztahy. Na lásku po internetu nevěřím. I když to po síti třeba ,jiskří‘,
ve skutečnosti to pak vůbec ,jiskřit‘ nemusí.
Síť je jen nástroj a začátek.“
Happy end samozřejmě není zaručen
nikdy. To dotvrzují slova vozíčkářky Paulin
Schilde z Prahy: „Lidi soudí převážně podle
fotek. U jednoho to vypadalo slibně, že
bychom se mohli sejít, ale mé tělesné znevýhodnění ho odradilo… A tak je to pořád
dokola. Jsem zaregistrovaná na křesťanské
seznamce, ale i tam se hledá partner dost
těžko a od běžných seznamek se to neliší.“
je jediné pravidlo – musí to být příjemné
oběma (nebo prostě všem) účastníkům.“
Jak se tedy seznamovat? Nutná je obezřetnost při vyzrazování osobních údajů,
adresy, telefonního čísla atd. První schůzka
je rozhodně lepší na veřejném neutrálním
místě typu kina či restaurace než hned
pozvání k sobě do bytu mezi čtyřma očima.
Seznamek je obrovské množství. Některé
nabízejí přímo sekce pro lidi s postižením.
Někdo třeba zabrousí do vod, kde bude očekávat větší pochopení, jako na už zmínění
křesťanské seznamce. Seznamovací inzeráty
obvykle najdete také na stránkách sdružení poskytujících služby určité skupině lidí
s postižením. Výjimkou není ani náš časopis,
v tištěné i elektronické formě.
Ne každý ale trvá na specializované
seznamce pro lidi s handicapem. Ba naopak.
Řada lidí s postižením se partnerským vztahům s ostatními handicapovanými z různých důvodů vyhýbá. Jiní zase očekávají,
že u člověka s podobným osudem naleznou
snáz pochopení pro svá omezení. Ať tak či
onak, nebojte se a seznamujte se! 
Internet přináší i rizika
Nejen internetová seznamka má i svá úskalí,
ba přímo rizika. Jedním z nich je samotné
odmítnutí. S tím sice člověk musí počítat, je
ovšem otázka, jak bude nakonec reagovat.
Zejména je-li často opakované. „Rizikem seznamek jsou neúměrná očekávání, neschopnost zpracovat neúspěch a následná traumata. Dvakrát třikrát to nevyjde a dostaví se
úzkost z dalšího odmítnutí,“ připomíná psycholožka Olga Sozanská. „Lidé s postižením
jsou přitom často bezbrannější a psychicky
zranitelnější, někdy třeba i důvěřivější. Mohou dát příliš všanc svoje soukromí. Nelze
vyloučit ani podlehnutí manipulaci.“
Není výjimečné, když handicapovaný člověk v touze po kontaktu neprohlédne snahu
o zneužívání jeho osoby. Navíc lidé, kteří
mají i psychické problémy nebo nevyrůstali
v běžném sociálním prostředí, mohou hůř
rozpoznávat rizika a varovné signály. Jindy
jsou prostě naivní a nezkušení. „Vyloučit
se nedá ani setkání s kriminálníkem či
deviantem,“ upozorňuje Olga Sozanská.
„Preference lidí jsou všelijaké. Někoho třeba
přitahují amputované končetiny. Ale dá
se to označit za deviaci? To jsou relativní
pojmy, které se mění s dobou. Před čtyřiceti
lety byly za deviaci považovány praktiky,
které dnes lifestylové časopisy otevřeně
popisují s podrobným návodem. Důležité
můžeš / číslo 12 - 2013
Po kontaktu s někým blízkým
toužíme snad všichni bez rozdílu.
Jste naprosto
spokojeni?
Tak jste divní!
Stalo se tak trochu národním sportem
nadávat na poměry a být nespokojen.
Také se vám stalo, že když se vás někdo
zeptá, jak se máte, a vy odpovíte, že
dobře, jste podezřelí nebo alespoň
divní?
Nějak se nenosí, abychom byli spokojeni. Buď máme práce hodně, nebo
málo, jsme unavení, nejsme spokojeni
s politikou, ať je jakákoliv, počasí také
nic moc, o penězích ani nemluvě… O to
více mě zaujal článek o World Happiness Database, volně přeloženo Světová
databáze štěstí.
Tato instituce sleduje a hodnotí země
po celém světě podle kritéria štěstí jejich
obyvatel, lépe řečeno podle toho, jak
jsou lidé spokojeni se svým životem.
Na prvním místě na světě se opakovaně
umístila Kostarika a v první desítce se
dlouhodobě setkáváte s Panamou.
Obě země velmi chudé s velikými ekonomickými a sociálními problémy. Pak
logicky následuje otázka: Proč tomu
tak je?
Z výzkumů vyplynulo, že jsou faktory,
které je možno považovat při hodnocení
vlastního života za zásadní. Jedním
z nich jsou vztahy a vazby – v rodině,
s přáteli, se spolupracovníky, s lidmi
v bydlišti. Člověk, který se osobně setkává s ostatními lidmi s radostí ze setkání
a pro čas strávený společně, prožívá
spokojenost. Lidé, kteří se navštěvují
proto, aby byli spolu, bez složitého
chystání občerstvení, uklízení předem
a kontrolování, co je u koho nového,
jsou spokojení. Lidé mající nějaký cíl
jsou šťastní.
Cíl nemusí být vždy něco velikého. Je to
o dobrém pocitu v nás, že se nám cosi
povedlo, že jsme viděli něco hezkého,
o prožití každé chvíle. Hledat pozitiva,
která jsou, byť i někdy velmi maskovaná, ve všem.
Někdy to chce se podívat s odstupem
nebo z druhé strany. Lidé mající
dlouhodobé vztahy jsou šťastnější.
A smutek do našeho života také patří,
podle studie by ale neměl být více než
desetiprocentní. To abychom si potom
lépe vychutnali radost a spokojenost.
Přeji vám, aby se vám dařilo hledat,
radovat se a těšit se i z maličkostí. 
Autorka je lékařka,
členka rady Konta BARIÉRY.
13
Zamyšlení
■ Samota může být velkým inspirátorem života.
■ Potřebujeme chvíle pro sebe, ale i jistotu kontaktu.
■ Kam se podělo angažované studenstvo?
O samotách
dobrých i zlých
Text: Vladimír Binar
Foto: Jan Šilpoch
Stupně samoty
a zkušenost z těžkých let
L
Samota má velké množství podob i stupňů.
Jiná je opuštěnost dítěte, které nemá rodiče
ani alespoň poněkud dobré rodiče – je nepochybně nešťastné. Můžeme mu pomoci?
Snad ano, ale jen nezištným a opravdovým
novým vztahem. A co opuštěnost adolescenta? Je jí možná víc, než se na první pohled
zdá…
Ve škole, v partě, ve zdánlivě silném
kolektivu se mladí lidé často cítí opuštění,
osamělí, dokonce bývají šikanovaní, ve své
samotě nešťastní nakonec tak, že to vede
k tragickým důsledkům. Ani dospělí, zdánlivě silní a úspěšní, se nemusí ubránit těžkým
pocitům samoty.
Nedocenění, neustále odstrkovaní a třeba
i neoprávněně trestaní pracovníci zdánlivě
dobrých firem jsou největšími kandidáty
osamělosti a někdy i dramatických vyústění
života.
Vždyť jen ztráta zaměstnání je tvrdým
šokem a někdy cestou do pekelných situací,
takže se jí snaží vyhnout často i za cenu
vlastního ponížení a nekonečných ústupků.
Co jsem si jen vyslechl takových případů
za dobu naší svobody a demokracie!
Prožil jsem v mládí dlouhé měsíce v rehabilitačním ústavu, kdy to vypadalo, že
svou těžce pochroumanou nohu už nikdy
nerozchodím. Tam jsem poznal, jaké jsou
samoty a kolik druhů jich napočítáte. A jak
to člověka promění. Po opravdu nekonečném, téměř ročním ležení na posteli jsem
konečně mohl vstát a podívat se z okna.
Po ulici šel obyčejný kluk, jen tak si
poskočil, a já náhle pochopil: toužím přece
jen a jen po této úplně obyčejné situaci, jít
takhle po ulici, jít někam, jít k někomu. Měl
jsem v ústavu přítele Mirka, který tam strávil
také rok. Několikrát mu operovali ruku, než
mu konečně srostla a mohl jí vládnout. Jeho
propuštění jsme heroicky oslavili v místní
kantýně! Odešel usměvavě na svobodu –
a jaký to byl pro nás šok!
Za měsíc byl zpátky a žadonil, aby mu
v ústavu dali jakoukoli práci, že „venku“
mezi lidmi nemůže žít! Cítil se mezi nimi
naprosto sám, opuštěný! A stal se tam
v ústavu topičem! Trpěl naprostou ztrátou
pospolitosti té léčebny, té nenahraditelné
„mrzácké“ pospolitosti, která se mu stala
domovem. (…)
idí, kteří koncem roku, v té už
blížící se vánoční době dnes tak
zkomercionalizované radosti, více
než kdy jindy přemýšlejí o samotě,
je jistě dost. (…)Ale vezměme to
po pořádku. Samota není a nemusí být jen
bolestná nebo nesnesitelná, či dokonce
tragická. Každý pojem může mít různé
obsahy. Velký francouzský myslitel J.-J.
Rousseau napsal pozoruhodnou knihu
Dumy samotářského chodce, znamenitá
zamyšlení i odpovědi nad věčnými otázkami sužujícími každého člověka, k nimž
však může podle něho dospět jen na „osamělých procházkách“.
Obr moderní prózy Francouz Marcel
Proust se zas zmiňuje o zázračných obrazech, myšlenkách, jež můžeme „potkat“
za zatáčkou cesty – ale pouze když jdeme
sami! A co Holan? Největší český básník,
který se uzavřel do samoty, kterou nazval
Ostrov Isola, uprostřed tak frekventované
pražské Kampy. (…)
Nedocenění, neustále
odstrkovaní a třeba
i neoprávněně trestaní
pracovníci zdánlivě
dobrých firem jsou
největšími kandidáty
osamělosti a někdy
i dramatických vyústění
života.
14
Samota neměla v hospodě místo
Dnes vidíme hodně opuštěných starších lidí.
Neříkám „seniorů“, to slovo se mi příčí, zní
úředně, pokrytecky, jsou to přece povětšině
důchodci. Přejmenováním se realita nezmění!
Na to si dnes hrajeme. Mají své byty, při troše
štěstí třeba slušnější důchod, mají schránky
plné letáků na úžasné slevy a předváděcí akce,
ale ve skutečnosti jsou z nich psychičtí bezdomovci, navíc ještě často okrádaní!
Nikdo je nepotřebuje, nikdo jim nepomůže, nikoho nezajímají. Ostatní zajímají
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
SLOUPEK
Jiřiny Šiklové
Vladimír Binar
po téměř roce ležení v rehabilitačním ústavu
ví o samotě své. A dokáže to vyjádřit
psaným slovem.
Samota není a nemusí
být jen bolestná nebo
nesnesitelná.
info
Kdo je PhDr. Vladimír Binar
Český spisovatel, překladatel
a vysokoškolský učitel. Nositel Ceny
Jaroslava Seiferta. Absolvent a po letech
v disentu opět pedagog na Filozofické
fakultě Univerzity Karlovy. Autor ceněných
knih Playback, Číňanova pěna atd.
můžeš / číslo 12 - 2013
jen jejich peníze! A oni si tak sami kladou
otázku – proč tu jsem, jaký smysl má můj
den, měsíc, rok. Všimněte si, jak často
mluvíme o důstojném stáří, ale máme
především na mysli výši důchodů, lékařskou
péči, nejrůznější ústavy, prostě zase peníze,
a když je nemáte, končíte kde…? Nikdo
nemá v programu likvidaci samoty, nestálo
by to skoro nic, jen trochu energie ostatních,
trochu vcítění do světa starších.
Mám dokonce svou představu, jak
bychom mohli tento stav změnit. Třeba
renesanci české a moravské hospody. V naší
literatuře najdete bůhvíkolik příběhů, jak
obyčejná hospoda pomohla, jakou oázou
pospolitosti bývala. Mnozí si pamatujeme
časy, kdy právě v hospodě jste našel pomoc,
ať finanční, řemeslnickou i jinou, kdy sliby
od piva platily víc než psané smlouvy, kdy
vaše nepřítomnost na pravidelném posezení
okamžitě vzbudila pozornost – kde je, proč
nepřišel, nestalo se něco?
A když kamarád chyběl déle než pár dní,
šlo se za ním. Měli jsme starost, co s ním je.
Věděli jsme o sobě skoro všechno, o svých
zdravotních, pracovních a dalších potížích
atd. A tak jsme vlastně všichni měli jistotu,
že až bude potřeba, opuštěni nezůstaneme. Raději snad ani nevzpomínat. Česká
hospoda zemřela! O čem by tak dnes psal
pan Hrabal? Už těžko zažijeme atmosféru,
kdy se sešli dělníci, zahrádkáři, lidé vyhození z fakult, práce, holubáři, spisovatelé,
docenti, fotbalisté aj. u jednoho stolu – a bez
rozdílu! Bylo o čem mluvit, bylo komu si
postěžovat, bylo spousty radostí z radosti
druhých, stejně tak smutku. (…)
Nakonec trochu úvahy o prostředí, které
znám přece jenom nejlépe. Jako studenti jsme
se v šedesátých a ještě na počátku sedmdesátých let bavili, hádali a doslova neúprosně
přeli o politice. Samozřejmě také o kultuře,
knihách, představeních, prostě o všem. (…)
Dnes sedávám v témže bufetu – dnes
ovšem v bistru U Platona – a co slyším?
Řeči o kariérách, grantech, šikovných
místech, úspěchu, penězích, o módních
trendech atd. Na filozofické fakultě! Tak začíná nejhorší samota, tak se dělí společnost
na opuštěné atomy jedinců, tak si dnešní
studenti dobrovolně připravují situace,
ve kterých mohou zůstat opuštění, až to budou nejméně potřebovat. Protože nedobrovolná samota není nic jiného než člověk bez
ceny pro ostatní! 
Záznam a mezititulky zj
Více na www.muzes.cz
Odmítnutí a úleva
„Já pozvu na výlet taky Ivetu, tu s tou
berličkou. Nebude ti to vadit?“
„Samozřejmě, že nebude, příjemná ženská, ale je ti jasné, že pak tam nemůžeš
být do konce? Na vlak až do Dobřichovic
by určitě s tou berlí nedošla.“
„Máš pravdu, tak jí o tom setkání raději
ani nebudeme říkat.“
Většina lidí v této republice nemá
předsudky vůči lidem s nějakým tělesným nedostatkem, s určitou odlišností.
Přijímáme je dobře, jsme přece Středoevropané, jsme pro jejich zařazení do celku.
Hlasujeme pro to, aby děti s handicapem
chodily do školy s ostatními. Jsme a chceme být ohleduplní. Navíc si uvědomujeme, že i my sami a naši blízcí se můžeme
dostat do podobné situace. Nejsme přece
barbaři, nežijeme ve středověku!
Nemáme předsudky, ale oni ti lidé s handicapem ty ostatní přece jen trochu „zdržují“.
Na školním výletě se kvůli nim všichni musí
dříve vracet na nádraží, při nastupování
a vystupování jim musíme pomoci a oni
to někdy pochopitelně vycítí. Poznají, že ta
zdravá většina se kvůli nim „krotí“, a sami
občas řeknou, že mají jiný program a že
večer s ostatními do hospody již nepůjdou.
Většinou to přijmeme s nevyslovenou
úlevou a jedeme bez nich. Vždyť oni sami
nechtěli jet na výlet. Jindy to nepřímé odmítnutí i vyslovíme. Dítě již od školních let
cítí, že ti ostatní – pokud jsou hodní a dobře
vychovaní – na ně „berou ohledy“.
V rodině s ním soucítí jeho rodiče i sourozenci a někdy na „výhody“ nemocného
ostatní i žárlí. Rodiče mu častěji pomáhají, oceňují každý jeho úspěch a snaží se ho
povzbudit.
I to nevyslovené člověk cítí. A protože
soucit ostatních mu není příjemný, tak si
raději sám řekne, že zůstane doma, že ho
více baví sedět u počítače než jet na chatu.
Stahuje se do ústraní, stává se osamělým.
Ostatní to berou s úlevou. „Sám to přece
chce“ – a tak ho svými ohledy k jeho přání
ještě více izolují. Osamělost se prohlubuje,
mění v samotářství, aniž si uvědomujeme
opravdové kořeny. Na počátku trochu
handicapovaný jedinec chtěl být druhými
opakovaně zván, ujišťován, že nikomu
nepřekáží. Pozvání proto odmítl, ostatní
to přijali s úlevou. Z jeho ohledů se stal
až základní rys chování, „nepřekážet“ se
změnilo v samotářství a osamělost. Kořeny si většinou neuvědomujeme. Třeba ta
izolace nepramenila z vlastního rozhodnutí, ale z náznaků, gest, které jsme ani
původně nechtěli udělat či vyslovit. 
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
15
Demografický vývoj
■ Počet narozených dětí klesá v českých zemích už od počátku 20. století.
■ V současnosti patříme v Evropské unii k mladším populacím, ale ne nadlouho.
■ Vztah k seniorům je v české společnosti dosti negativní.
Jitka Rychtaříková:
Stárneme už 150 let
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
Média nás straší, že česká populace zestárne, kdo nevstoupí do druhého pilíře,
nebude mít v penzi na jídlo a podobně.
Mají katastrofické scénáře opodstatnění?
Stárnutím se straší, komu se to právě hodí.
Podle mého názoru, podloženého neúprosnými čísly od nás i z Evropy, se nejedná
o nic překvapivého, protože v ekonomicky
vyspělých zemích podíl lidí starších 65 let
roste již od konce 19. století. Rychlost demografického stárnutí ovlivňuje klesající počet
živě narozených a prodlužující se délka života. Na současném území České republiky
bylo maximum počtu živě narozených dětí
(333 619) v roce 1902, naopak minimum
(89 471) v roce 1999. Poslední známá
čísla z roku 2012 udávají 108 576. Mužům
ve věku 65 let dnes zbývá v průměru téměř
16 let života a stejně starým ženám necelých
19 let. Tyto hodnoty jsou stále nižší, než je
obvyklé v severní, západní i jižní Evropě.
V rámci EU nic zvláštního.
Člověk se stává
závislým až na úplném
sklonku života.
Přesto se zeptáme: stárne české obyvatelstvo rychleji?
Stárne, ale v rámci Evropy patříme zatím
mezi mladší populace. Lidé nad 65 let tvoří
necelých 17 procent obyvatelstva. Výhledově nás ale stárnutí čeká. Podle předpokladů
ČSÚ se mezi lety 2060 až 2100 dostaneme
na dvojnásobek. Až k 33 procentům.
Jak je na tom západní část Evropy?
Lépe jsou na tom s úbytkem narozených dětí
Francie, severní Evropa nebo Velká Británie.
Podobně jako my je na tom jižní Evropa, kde
se rodí stále méně, ale lidé se tam dožívají delšího věku. Již zmiňovaná západní
a severní Evropa bude statisticky stárnout
pomaleji.
16
Doc. Jitka
Rychtaříková
nepovažuje
současný "baby
boom" za nic
výjimečného,
i přes něj čeká
českou populaci
postupné
stárnutí.
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
Seniorská populace je sama o sobě
velmi různorodá a může být
celospolečenským přínosem.
Kolik mají české ženy v průměru dětí?
Už méně než 1,5. Trvale se drží tento ukazatel kolem 1,4. Nejníže byl v roce 1999,
poklesl na 1,13. Poslední prognózy ČSÚ
počítají s hodnotou kolem 1,6.
Jenže teď všude lamentují, že přišly silné
ročníky, nestačí školky a třídy v základních školách…
To jsou jen výmluvy. Nikde na světě nenajdete populaci, kde se každý rok narodí
stejný počet dětí. U nás lze poměrně přesně
odhadovat, že se počet živě narozených dětí
bude pohybovat mezi 95 až 110 tisíci ročně.
Stát musí být flexibilní a připravený, že ne
každý rok bude mít v první třídě 30 dětí.
Musí reagovat na vyšší či nižší počty. Nejde
o tragédii. Já patřím do poválečného baby
boomu, nás bylo ve třídě čtyřicet – a přežili
jsme to. V 70. letech se jen v české části
Československa narodilo v roce 1974 skoro
200 tisíc dětí. Dnešní výkyvy jsou z pohledu
demografa zanedbatelné. Pokud někdo mluví
o problému, tak je to nepřipravenost, počty
živě narozených dětí jsou známy pouze s ročním zpožděním. Komunální politici nemusejí
spolupracovat s demografy. I na internetu si
najdou, kolik se kde narodilo dětí.
Byl poměr mezi počtem mladších generací
a seniory problémem už někdy v minulosti?
U nás byla nejnižší porodnost v roce 1936.
Na jednu ženu připadalo 1,6 živě narozeného dítěte. Důvod? Dozvuky silné hospodářské krize. Počty začaly stoupat za války, nejvyšší čísla jsou z roku 1944. Platilo, že čeští
muži nebyli povoláváni do armády a jedna
z možností, jak se vyhnout totálnímu nasazení, byl sňatek a dítě. Strach ze stárnutí populace měla před válkou například Francie.
Tam se obávali, že jich bude málo a oslabí se
pozice země jako světové velmoci.
Po druhé světové válce se to ale zlepšilo,
že?
Ano, ale například v porovnání s USA nebo
Austrálií nebyl baby boom na území České
republiky tak výrazný. Další pokles úhrnné plodnosti – což je demografický výraz
pro průměrný počet živě narozených dětí
na jednu ženu – přišel na konci 50. let. Byl
nedostatek bytů, zhoršila se ekonomická
situace, a navíc bylo v roce 1958 uzákoněno
umělé přerušení těhotenství i z jiných než
zdravotních důvodů. Což vliv mít mohlo.
Hodně se mluví o baby boomu na začátku
70. let v souvislosti s normalizací. Jaký je
váš názor?
Zdůrazňované politické hledisko se přeceňuje, je to klišé. Opatření ke zvýšení porodnosti se připravovala už od poloviny 60. let.
Státu totiž chyběly pracovní síly. Rok1968
opatření jen zbrzdil. Husák těžil z něčeho, co už bylo na stolech ministerských
úředníků dlouho předtím. Mimochodem,
naše tehdejší opatření a zejména systém
předškolních zařízení byly vzorem pro řadu
západoevropských zemí.
můžeš / číslo 12 - 2013
Senioři
dnes tvoří asi
17 procent
obyvatelstva.
Důchodového
věku se ale
zásluhou lepší
zdravotní péče
dožívají ilidé
s handicapem.
A současný „baby boom“? Kde vidíte jeho
příčiny?
V porovnání s předchozími baby boomy je
to jen „mírné oživení porodnosti“, to si přiznejme. Vliv mají prorodinná opatření vlád
z doby těsně před rokem 2008. Podívejte,
po roce 1989 se řada dobrých opatření zlikvidovala jako pozůstatky socialismu, i když
v západní Evropě podobná byla nebo zde
byla dále rozvíjena. Pak jsme přišli na to, že
rodinná politika potřebuje podporu státu,
tak jsme se k nim částečně vrátili – a to je
ten dnešní tzv. baby boom. Ale později došlo
zase k omezení, takže lze čekat opět pokles.
Rození či nerození dětí je totiž velmi citlivé
na nestabilní prostředí.
Co mezigenerační averze? Je to problém?
Mladí versus staří?
U nás je to zneužívané. Že nebudeme mít
na nic, což může i budit dojem, že nejlepší
by bylo, kdyby v 65 letech lidé umřeli a nezatěžovali důchodový a zdravotní systém.
To je samozřejmě extrém. Dnes například
info
Kdo je Prof. RNDr. Jitka Rychtaříková, CSc.
Pochází ze Zruče nad Sázavou. Vystudovala
zeměpis a francouzštinu na Univerzitě
Karlově v Praze a demografii v Paříži.
V 90. letech demografii vyučovala v USA. Je
vedoucí katedry demografie a geodemografie
Přírodovědecké fakulty UK Praha.
Od roku 2000 je vedoucí výzkumného
týmu Demografické chování obyvatelstva
Sociologického ústavu AV ČR. Je předsedkyní
České demografické společnosti.
v Japonsku je 25 % obyvatel starších 65 let,
v Německu a v Itálii 21 %.
Umějí s tím pracovat, jsou na to dlouhodobě připraveni, nehlásají katastrofické
scénáře. Bohužel u nás jsou negativní vize
neúměrně často prezentovány a buduje se
mezigenerační konflikt. Šetření Evropské
unie ukázalo, že byť je česká populace
podstatně mladší, máme u nás a v bývalé
východní Evropě velmi negativní postoje
k seniorům.
My strašíme lidi místo toho, abychom
ukázali problém komplexně. Vše se redukuje čistě na peníze. Seniorská populace je
sama o sobě velmi různorodá a může být při
vhodných podmínkách celospolečenským
přínosem.
Velkým, především psychickým problémem, je osamělost seniorů. Existují
na toto téma nějaké demografické údaje?
Jsou výběrová šetření, která zjišťují, s kým
se senioři stýkají a jak se cítí. Na celostátní
úrovni lze z posledního sčítání lidu domů
a bytů z roku 2011 vyčíst, že ve věku 65 let
a více bylo hospodařících domácností důchodců jednotlivců 497 193, z toho 114 444
mužů a 382 749 žen. Naopak hospodařících
domácností důchodců, z nichž alespoň
jeden byl starší 65 let a tvořících úplnou
rodinu, bylo 431 288.
Zachycují statistiky skutečnost, že seniorského věku se dožívají díky lepší zdravotní
péči také lidé s handicapem?
O statistikách lidí s handicapem nevím, ale
počítají se délky života v dobrém zdraví, bez
chronické nemocnosti nebo bez omezení
denních činností. Určité údaje, z nichž lze
vyčíst částečně odpověď na vaši otázku, lze
například najít v letošní Národní zprávě
European Health and Life Expectanties pro
Českou republiku z dubna 2013. Ta některé
aspekty zohledňující zdravotní stav seniorů
s ohledem na dožití zachycuje. 
17
Nové zahraniční technologie
■ Koncept od americké firmy Segway chce řešit budoucnost městské mobility.
■ Vozítko jezdí rychle i na normální silnici a provoz skoro nic nestojí.
■ Použít by jej mohli i vozíčkáři a jinak handicapovaní lidé.
Dravec v městském
Text: Štěpán Beneš
Foto: archiv autora
U
ž žádná chůze, unavené nohy
a bolavá záda. Osobní transport
čekají světlé zítřky. Nebo to tak
alespoň vypadá podle konceptů,
které se v posledních letech množí
z per jednotlivých designérů nebo vývojových center velkých firem. V minulosti už
byla na těchto stránkách řeč o konceptech
mobility japonského strojírenského gigantu
Honda a i většina dalších nových nápadů,
jak zajistit osobní mobilitu ve městě bez
použití neekologických vozidel a zároveň
ji ulehčit starším a nemohoucím, obvykle
pocházela taktéž ze země vycházejícího
slunce. Tentokrát ale pootočíme zeměkouli
zase o trochu dál, dnešní vozítko je od amerických inženýrů z firmy Segway.
Segway pravděpodobně všichni známe.
Gyroskopické vozítko se dvěma bočními
koly, které se umí samo vyvažovat.
Nahnutím se do příslušného směru se udává
směr i rychlost, jezdit umí poměrně svižně
a tu a tam na nich vídáme i příslušníky
policie. Vyrábí se už 12 let. Není to ani tak
dávno, co jste si právě u nás mohli přečíst
recenzi segwaye se sedačkou, který nebyl
sice vyroben přímo pro vozíčkáře, i přesto jej
ale lze tímto způsobem využít. Společnost
má ale teď v rukávu další koncept. Jmenuje
se P.U.M.A. (Personal Urban Mobility &
Accessibility), v překladu osobní městský
transportér.
Vypadat
by vozítko
do budoucna
mohlo různě,
černý je jen
základní koncept.
18
Segway P.U.M.A.
má nemalou
ambici měnit
způsob, jakým
se po městě
dopravujeme.
Pomoci by mohl
i handicapovaným.
Podobá se dravé šelmě
Přestože je název konceptu zkratkou, někteří
budou možná přece jen kvůli černé barvě
a vizuální dravosti upřednostňovat podobnost
s dravou šelmou. Na klasický podvozek
Segway s dvěma většími koly s městským
vzorkem po stranách jsou upevněna dvě
těsně sousedící sedadla a podlaha pro
nohy. V přední části je také řídicí tyč, která
klasickému segwayi udává směr do stran. Zde
je tomu však naopak, tyč je ve vozíku v bočním
pohybu pevná a směr se volí otáčením
volantu. Ten více než co jiného připomíná
knipl starších letadel. K volantu se připojuje
i moderní mobilní telefon, který slouží
jednak jako klíč s ojedinělým kódem, jednak
jako přístrojová deska zobrazující důležité
informace k jízdě. Celé řízení je vedeno
moderní elektronikou napojenou na počítač,
manuálně neprobíhá nic.
Celá konstrukce je doplněna
stabilizačními kolečky vzadu i vpředu, zadní
jsou pro jistotu, z těch předních se vozítko
zvedá z odpočinkové do provozní polohy.
Podvozek s prostorem na nohy doplňuje
bezpečnostní trubkový rám i s kapotou,
řidič by tedy neměl ani při extrémní situaci
dojít jakékoli újmě. Podvozek se pomocí
moderní elektroniky a soustavy senzorů
sám vyvažuje do rovnovážné polohy, otočit
se je možné na pětníku, tedy s nulovým
poloměrem otáčení.
Samotná jízda samozřejmě probíhá jen
a pouze po dvou kolech jako u klasického
segwaye. Vypadá to přitom snadno. Pasažér
nastoupí a aktivuje vozítko. To se elegantně
zvedne z předních koleček a začne stabilně
balancovat jen na středních dvou. Tak
je připraveno k jízdě. K jízdě vpřed dá
řidič pokyn posunem řídicí tyče vpřed. Ta
je, podobně jako u klasického segwaye,
upevněná k rámu napevno.
Segway dostává pokyn k jízdě vpřed
změnou těžiště, tedy nahnutím řidiče mírně
vpřed. To však v sedu samozřejmě nejde,
a tak je řízení u konceptu P.U.M.A. vyřešeno
jinak. Nahnutím tyče vpřed se po vodorovné
ose posune dopředu oproti podvozku
celý kus se sedačkou, prostorem pro nohy
i bezpečnostním rámem. Podobně, jako se
po kolejnicích pohybuje šuplík. Celý pohyb
není sice nijak extrémně výrazný, stačí ale
na to, aby změnil těžiště, a přestože člověk
stabilně sedí v sedačce, podvozek se nahne
mírně dopředu a v tomto směru také jede.
Brzdění či pohyb vzad probíhá stejným
principem, pouze se celá konstrukce pomocí
přitažení řídící tyče posune po kolejnici vzad
tak, aby podvozek zastavil nebo naopak
couval. Zní to trochu kostrbatě, princip je
ale možné si prohlédnout na videu přímo
na stránkách konceptu: www.segway.com/
puma.
Budoucnost patří více osobám
V samotném pohybu už ale P.U.M.A. působí
stejně agilně jako klasický segway, uveze
navíc dva lidi a podle výrobce by jich mohlo
být v budoucnu i víc. Není nikterak dlouhá,
staví spíše do výšky, se kterou si stabilizace
hravě poradí. Na klasické parkovací místo
by se prostým pohledem takových vozítek
vešlo pět. A ujede toho také dost. Zatímco
klasický segway pro jednoho člověka má
rádius přibližně 10 kilometrů, P.U.M.A.
zvládne díky lepším bateriím i technice
rádius 20 kilometrů, reálný dojezd se
pohybuje podle okolních podmínek mezi 40
až 56 kilometry. Nijak se přitom neloudá,
umí uhánět bezmála šedesátkou za hodinu.
Váží 136 kilogramů a do plného stavu se
baterie nabije za osm až deset hodin.
Celkové parametry perfektně odpovídají
konceptu řešení městské mobility, která by
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
K pohybu P.U.M.A. využívá
vylepšenou podvozkovou platformu.
Uveze dva lidi a ujede s nimi
bezmála 50 kilometrů.
provozu
dokázala částečně nahradit automobilovou
dopravu. Náklady na provoz P.U.M.A. jsou
nesrovnatelně menší než u motorových
vozidel. Její celkovou cenu firma Segway
nezveřejnila, informovala ale, že je to méně
než u dnešních levných miniaturních vozů.
Že to společnost se svým návrhem myslí
vážně, dokazuje především fakt, že firma
spolupracuje na vývoji zmíněného vozítka
i jiných řešení s koncernem General Motors,
jednou z největších firem zaměřujících se
na výrobu nejen osobních automobilů.
Na stránkách projektu je na přiložených
videích kromě pohybu samotného vidět
i to, jak by si firma takovou budoucnost
Na klasický podvozek
Segway s dvěma většími
koly s městským
vzorkem po stranách
jsou upevněna dvě
těsně sousedící sedadla
a podlaha pro nohy.
Vozítko je ekologické a funguje za zlomek nákladů běžného vozu. Nemá ani problém s parkováním.
můžeš / číslo 12 - 2013
pohybu ve městě představovala. Vozítka
typu P.U.M.A. by se pohybovala jednak
po klasických komunikacích, jednak
po speciálně vytyčených trasách. Tam by se
mohla pohybovat i autonomně, bez lidského
zásahu, řízená centrálně. Několik takových
vozítek by se pohybovalo za sebou a před
jednotlivými budovami by vždy stálo jedno
nebo dvě k okamžitému použití. Vozítko
by se pravděpodobně i autonomně dobíjelo
buď na centrále, nebo na speciálních
dobíjecích stanicích v samotném městě.
Mohlo by dokonce fungovat jako rychlé taxi.
Pro vozíčkáře i jinak handicapované by pak
šel koncept upravit pro snadnější nasedání
i vysedání, možná pro zajetí s celým
mechanickým vozíkem. To je ale všechno
ještě hudba budoucnosti, a tak si podobné
řešení městské dopravy můžeme zatím jen
přát. Anebo se inspirovat k činům? 
19
Umělci Konta BARIÉRY
■ Jiří Surůvka se počítá mezi „umělce-baťůžkáře“.
■ V 90. letech 20. století importoval západoevropské vztahy společnosti k umělcům.
■ Charita je něco jiného než představa lidí, že umělec by jim měl své obrazy dávat zadarmo.
Docent
Ostravské
univerzity
Jiří Surůvka
patří
ke skupině
slezských
umělců,
kteří hledají
netradiční
cesty umění
k veřejnosti.
Jiří Surůvka:
Ostravský umělec
je ohrožený druh
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
Právě jste se vrátil ze Švédska. Co jste tam
podnikal?
Bylo to šestitýdenní stipendium pro
performery z celé Evropy. Bydleli jsme
na zvláštním místě, kousek za Göteborgem, na kopci, kde před lety byla izolovaná
nemocnice pro lidi postižené nejrůznějšími
epidemiemi. A teď tam nastěhovali umělce,
takže izolace tam svým způsobem pořád
funguje.
Co dělají performeři na podobném „soustředění“? Co si mezi sebou sdělují?
Totéž, co třeba my v Ostravě na festivalu
Malamut. Například to, jak setkání uskutečnit, jak na ně sehnat stipendium, jak hledat
20
místo pro festivaly. Hlavně jde o vytváření
kontaktů. Výtvarné umění funguje na kontaktech. Nám se daří schrastit peníze
na festival jednou za dva roky, oni už mají
vybudovanou síť nadací a podpor. Sice se to
nezdá, ale podobné festivaly popularizují
danou zem navenek. Je to svým způsobem
export demokracie.
Export demokracie?
V počátku devadesátých let jsem začal jezdit
na taková setkání performerů a vracel jsem
se naštvaný domů do Ostravy, co jde tam
a co nejde u nás. Demokracie je možná nepřesné vyjádření, řekl bych spíše požadavky
pro výtvarníky, podmínky pro jejich práci.
Naučil jsem se, že musíme s ostatními umělci kontaktovat a atakovat politiky, tlačit je,
aby přístup ke kultuře, jaký funguje venku,
byl se zahraničím kompatibilní.
info
Doc. Mgr. Jiří Surůvka
Svérázný umělec se narodil 24. 10. 1961
v Ostravě. Malíř, performer, fotograf,
kurátor i vysokoškolský pedagog je
spoluzakladatelem performance skupiny
Předkapela Lozinski, výtvarné skupiny
Přirození (1988–1992) a kabaretu
Návrat mistrů zábavy.
Vystudoval obor čeština-výtvarná
výchova na Filozofické fakultě Ostravské
univerzity. Dnes působí jako vyučující
a vedoucí ateliéru nových médií na katedře
intermédií Fakulty umění Ostravské
univerzity v Ostravě.
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
Starý Warhol,
digitální tisk, 2003
Ostrava byla a vždy asi bude, nejen ve sféře umělecké, hodně specifická a odlišná
od zbytku republiky. Provozovat jinou
než schválenou kulturu bylo před rokem
1989 za vyhlášeného krajského tajemníka
Mamuly těžké, ne-li nemožné, ne?
To byla v mém případě mladická éra
undergroundu. Věděl jsem, že budu topit
v kotelně a tam si v klidu dělat své. Ale nic
víc. Nenapadlo mě ani na chvíli, že bych
se stal součástí tehdejšího establishmentu.
Spíš jsem počítal, že nás zavřou. Na rozdíl
od těch umělců, kteří na tom byli existenčně
dobře. Stavěli Leniny, na každém větším
dvoře sídliště byla socha Gagarina nebo
ženy s děckem. To vše dostávali místní konformní umělci.
Kde se soustřeďovali ti, kteří byli mimo
skupinu vyvolených?
Něco se učilo na pedagogické fakultě, tam
byli učitelé výtvarné výchovy. Byla tu jedna
střední výtvarná škola, ne čisté umění, ale
propagační výtvarnictví. Tam se formovala
skupina lidí souběžně s tou oficiální.
Ale o performerství, možnostech i netradičními postupy a vyjádřením reflektovat na dění ve společnosti, se v těch
časech určitě uvažovat nedalo. Za dobové
performerství lze považovat prvomájové
oslavy,růvody a dny horníků a jiná výročí…
Já osobně neznám
nikoho, kdo by znal
někoho, kdo by si
koupil nějaký obraz.
To byly akce jako bejk. Tam jsem je chodil
pozorovat s radostí, neskutečné výjevy.
Známý ostravský fotograf Viktor Kolář
v průvodech pravidelně lovit své krásné
snímky. Kupodivu ale i v rámci oficiálních
akcí docházelo k nechtěným zjevům. Možná
ani sami autoři o vyznění toho, co vytvořili,
vůbec vědomě neuvažovali. Byl jsem na výstavě k 65 letům Velké říjnové socialistické
revoluce. Eduard Halberštát namaloval dětské letadýlko s výsostnými znaky. Vycházel
možná ze stylu art brut, z Jeanna Dubuffeta. Bylo to jediné dílko na výstavě mimo
ideologickou linku Leninů a dalšího balastu,
který oficiální umělci klonovali až do úplného vyšisování. Tohle vybočení jediného
obrázku se mi líbilo.
Vybočoval někdo z oficiální řady, a nemusel sdílet osud undergroundu?
můžeš / číslo 12 - 2013
Strůjce války,
digitální tisk, nedatováno
Dan Balabán, to byl jediný absolvent AVU,
který navíc s námi v té době komunikoval.
Maloval si zátiší, která visela v Díle, ale
v soukromí dělal něco, s čím by na veřejnost
vůbec vylézt nemohl, třeba náboženské
motivy.
Jaké kultuře Ostrava přeje dnes?
Pokud se ptáte oficiálně, tak to se dá lehce
odvodit z rozpočtu města. Což může být asi
jedna miliarda podle mého odhadu. Takových 700 milionů spolkne divadlo, potom
něco filharmonie, nějaké festivaly jako
Colours of Ostrava.
Ptám se spíš na to, co si tady lidé sami
od sebe pověsí na zeď.
Osobně neznám nikoho, kdo by znal někoho, kdo by si koupil obraz. Lidé mají doma
jeden dva obrazy, ale ty dostali jako svatební
dar od rodičů. Nebo mají trofejní obrazy
z počátku 20. století, beskydské krajinky,
to se tehdy malovalo, jak se říká, na váhu.
Nebo zátiší s kytičkami. Pár sběratelů byste
na Ostravsku našli, ale to je vše.
Pověsil by si v Ostravě doma nebo ve firmě
někdo například váš obraz Hitlera s telefonem pod názvem Volá vedoucí?
Kupodivu jeden podnikatel si to ode mě
koupil, považuje si to, že obraz má. Tehdy
mi to pomohlo, protože jsem si za to na začátku 90. let koupil letenku do San Franciska, kde jsem dostal nějaké stipendium.
Rozpočty na výtvarné umění jsou v muzeích
a galeriích asi stokrát menší než na to zmiňované divadlo. Muzeum jeden obraz koupí
a chce dva zadarmo. To je dnešní uvažování, lidé si nepřiznají, že i umělec by chtěl být
ze své práce živ. Jako by měla být umělcova
čestná povinnost rozdávat obrazy zadarmo.
Vy ale přece dáváte obrazy, a zadarmo,
pravidelně do aukce výtvarníků, kterou
pořádá Konto BARIÉRY. To se netříští
s tímto vaším názorem?
Umělci na tom, zvláště v Ostravě, nejsou
nejlépe. Je to svým způsobem komuni-
ta v ohrožení. Někdy říkám majitelům
a provozovatelům nejrůznějších nadací
sloužících spíše jejich zakladatelům,
jestli by kousek výtěžku nedali na podporu
umění v regionu. To, že dávám své obrazy
i Kontu BARIÉRY, je pocit, že jsou přece jen
na tom lidé i hůř než umělci. Ti, kteří si je
kupují, je kupují jak z důvodu, že získají
něco zajímavého, tak proto, že by ty peníze
dali i bez toho, ale obraz je pro ně bonus,
připomínka, že někomu pomohli. A vím,
že na takových aukcích nakupují i sběratelé, kteří by jindy koupili dílko rovnou
od umělce. Umělec, tedy i já, vyjde zkrátka.
Já se svým malováním a performerstvím
uživím omezeně, takže jsem nakonec taky
vzal práci, učím v Ostravě na škole. Proto si
nestěžuji. Konto BARIÉRY není jediné, kam
občas nějaký obraz věnuji.
Není vám líto, že třeba peníze na záchranu
fotbalového Baníku Ostrava se ale našly?
Když jsem se pak dočetl, za kolik bývalý majitel Baníku prodával v éře úspěchů hráče, vyšla
mi asi miliarda – a najednou chce od města sto
milionů. Posledních dvacet let usilujeme, myslím my umělci, kterým tu říkají „baťůžkáři“,
o zřízení městské galerie. Zatím neúspěšně.
Peníze se našly, ale dostal je někdo úplně jiný,
jeden z nejbohatších lidí v regionu, na svůj
projekt. 
Více na www.muzes.cz
Konto BARIÉRY
zorganizovalo
11. aukční salon výtvarníků.
Aukce proběhla 9. prosince 2012
v pražském Karolinu a výtěžek
jde na podporu vzdělávání studentů
se zdravotním postižením.
Katalog uměleckých děl, která lze ještě
koupit, na www.kontobariery.cz
21
20 let Konta BARIÉRY
■ Osobní neštěstí přeměnil Josef Fučík v pomoc postiženým.
■ Centrum bez bariér pomáhá lidem překonávat fyzickou bezmoc.
■ Co nemá, to si nápaditý muž na vozíku vymyslí a postaví.
Malý bagr je nejen pracovní nástroj
Josefa Fučíka, ale i nenahraditelný
rehabilitační „přístroj“ na ochablé svaly.
Jára Cimrman
z Nové Paky
Text: Pavel Hrabica
Foto: Jan Šilpoch
B
lázen. Nadšenec. Poděs. Nezmar.
Střelec. Edison. Cimrman. Cokoli
k Josefu Fučíkovi přidáte, všechno na něho sedí. Před patnácti
lety, když mu bylo pětatřicet a nic
na světě se mu nezdálo nepřekonatelného,
skočil u kamaráda při oslavě do bazénu.
Jen netušil, že kamarád bazén upustil. Že
se mu svět zhroutil, si uvědomil už týž den
v nemocnici. Nehybný, bezmocný.
Místo sebelítosti stavěl počítače
„Víte, co je zajímavé?“ říká Josef Fučík,
který měl v té době poměrně zavedenou
stavební firmu. „Jak rychle se na malém
městě rozkřikne špatná zpráva. Mně se to
přihodilo v pátek večer, v sobotu a v neděli,
kdy obvykle lidé volali, že něco potřebují,
telefon ani nepípl. Najednou jsem byl ,mrtvý
muž‘,“ vzpomíná po letech.
Diagnóza – poranění páteře – nevěstila nic dobrého. Tělo bylo od krku dolů
22
nehybné. Místo muže plného síly a života,
který ještě před časem nevylezl ze svého
kráčejícího bagru, najednou nehybný mrzák
na nemocničním lůžku. První diagnóza, kterou manželce řekli: „Nadosmrti nehybný!“
Objekt slitování a soucitu. Ale taky bezmocný otec, manžel, hlava rodiny a živitel.
Jenže skepse a užírání mu dlouho
nevydržely. Nechal si nad postel namontovat konstrukci, na kterou mu sestřičky
dávaly časopisy a knihy, aby mohl alespoň
číst. Časem leželo na síťce nejvíc časopisů
o počítačích.
Když se po dvou letech dostal z postele
na vozík, jedna z jeho prvních cest vedla
na školení o počítačích pořádané Kontem BARIÉRY. Tam také dostal svůj první
computer. Doma ho pak rozebral, a když ho
kamarád poprosil, jestli by mu nějaký počítač nesestavil, pustil se do toho. Objednal
součástky a jeho první výtvor, zcela funkční,
byl na světě.
Ležel doma na posteli na břiše a sestavoval kouzelné bedýnky. „Co den, to počítač.
Za rok jsem jich postavil sto padesát,“ chlubí
se. Některé z nich možná ještě dnes fungují.
Je na tenhle svůj zápis v životopise patřičně
hrdý. Vydělal si na vlastního asistenta, manželka mohla na částečný úvazek pracovat
a přinést domů také nějaké peníze. Po Josefově úrazu museli zrušit živnost, pomáhali
rodiče, sem tam prodali něco z rodinného
majetku nebo vybavení firmy.
Nemocnice mně, já nemocnici
Když v Nové Pace zavřeli nemocnici, ve které se Josef Fučík vracel z nejhoršího k životu, napadlo manžele, že tak smutný konec
si zařízení nezasluhuje. „Říkal jsem si, že si
zaslouží, abych mu vrátil kus toho, co ono
dalo mně,“ komentuje agilní muž na vozíku
své a manželčino rozhodnutí z roku 2005.
To už založili občanské sdružení Život
bez bariér, které začalo dávat dohromady
podobně postižené lidi z okolí. Scházeli
se na všemožných místech, jako centrála
fungoval Fučíkovic rodinný domek (později
zastavený jako protiváha půjčky na rekonstrukci nemocnice). Ale věděli, že věčně to
takhle nepůjde.
Podařilo se jim ve výběrovém řízení
areál nemocnice koupit s tím, že ho budou
postupně rekonstruovat, najdou-li se peníze.
Dnes jsou tu dvě fungující budovy – v menší
je denní stacionář, kam se sjíždějí lidé s nejrůznějším postižením z města i okolí. Před
dvěma lety se podařilo opravit a zrenovovat
sousedící větší objekt na Centrum bez bariér
s chráněnou dílnou a chráněným bydlením,
neschází rehabilitace a osobní asistence.
Centrum jako cesta vzhůru
„Je úžasné pozorovat na lidech, kteří sem
přišli jako zcela závislí na pomoci druhých,
jak po delší době začínají zvládat základní
úkony, jsou schopni se o sebe postarat lépe
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
Zatím nezrekonstruovaná část
bývalého kláštera a nemocnice, kde Josef
Fučík po úrazu páteře dlouho ležel.
„Přiznávám, že nejraději jsem, když ráno
do bagru vlezu a večer vylezu,“ říká Josef
Fučík. Ale to se tak často nestává. Záleží
na tom, jestli je zakázka, jestli jsou finance
na další rekonstrukci areálu. Každopádně
bagr je nejen pracovní pomůcka a zdroj
obživy, ale i vynikající rehabilitační zařízení.
I díky němu si udržuje Josef Fučík svou tělesnou schránku v kondici. Po letech ležení,
kdy mu zmizelo svalstvo, bylo vzpírání se
na pákách v bagru nejlepší metodou na posílení svalstva. Žádná jiná metoda rehabilitace by prý nedokázala to, co bagr.
„A víte, jak jsem k bagru přišel? Když
jsem přijel do firmy, kde ho měli, věděl
jsem, že tolik peněz, kolik stál, nemáme.
Bavil jsem se s majitelem panem Novotným
a on najednou povídá: Víte co, odvezte si ho,
my ho teď nepotřebujeme. Vždycky, když
dáte do kupy peníze, tak je pošlete. A tak
mám bagr. Ještě mi zbývá něco doplatit.“
Nadšený zlepšovatel
Zlepšovatel. „Podařilo se mi vymyslet
a vlastnoručně vyrobit uchycení vozíku
i zvedací plošinu do auta.“
než před příchodem sem,“ svěřuje se Jitka
Fučíková se zkušenostmi s těmi, kteří zde
našli pomoc nebo domov. Někteří se částečně postaví na vlastní nohy, jiní najdou cestu
k vlastnímu samostatnému životu i práci.
„Daří se nám u některých klientů zvýšit
jejich maximální mentální úroveň. Ti, kteří
se dosud nedovedli obejít bez pomoci rodičů, najednou jejich pomoc odmítají. Máme
tu kluka v chráněném bydlení, všechno
za něho dělala maminka. Když zemřela, byl
na takové úrovni, že je dnes ve velké míře
samostatný. A dokonce se tu lidé seznamují,
máme tu už i manželské páry.“
Každý metr krásné budovy má Josef
Fučík – do výšky, kam z vozíku dosáhne –
osahaný. Když ho tělo v mezích možností
zase začalo poslouchat, znovu oblékl montérky a začal pracovat z vozíku. S vrtačkou,
můžeš / číslo 12 - 2013
Když se po dvou
letech dostal z postele
konečně na vozík,
jedna z jeho prvních
cest vedla na školení
o počítačích pořádané
Kontem BARIÉRY.
se sbíječkou, se štětcem, v dílně, kde se dalo.
Kamarádi a kolegové ze sdružení a bývalí
spolupracovníci z firmy ho také nenechali
ve štychu. „Některým jsem mohl jen slíbit,
že až vydělám nebo až seženeme peníze, tak
jim zaplatím – a oni dělali na čestné slovo.
Takhle fungujeme a budujeme. Dobří lidé
postaví, opraví, vymyslí, a když dáme dohromady finance, postupně dluhy splácíme.“
Bagr jako rehabilitace
Doslova koncert Josef Fučík předvádí
na dvoře, kdy mu kolega pomůže nasoukat
se do malého bagru. Kdo nevidí, jak pracně
vozíčkář pomocí vypolstrovaného prkna
do kabinky zalézá, neuvěří, že uvnitř sedí
člověk, který před patnácti lety ležel bez
hnutí v patře budovy pár metrů odsud.
Plány na dovršení revitalizace nemocnice
i bývalého kláštera v moderní společenské centrum nejen pro lidi s handicapem
existují zatím na papíře. Peníze se scházejí
pomalu, každou pomoc občanské sdružení
vítá. Jedním z těch, kteří pomohli k dokončení druhé etapy a otevření chráněné
dílny a bydlení, bylo i Konto BARIÉRY.
Pomohlo už v počátcích, kdy sehnalo
například novou dodávku. Fučíkovi si cení
i relativních drobností, jako jsou počítače
a další věci.
„Samozřejmě se snažíme, aby si centrum
pomáhalo i samo, velmi dobře se nám rozjela půjčovna kompenzačních pomůcek,“ vysvětluje Josefova paní. Když začali pomůcky, například mechanické i elektrické vozíky
a další věci, za mírný peníz půjčovat, ani
netušili, jaký ohlas a zájem to mezi klienty
vyvolá. Od roku 2012 se zájem o zápůjčky
zvýšil o 200 procent.
Nemůžeme nezmínit doslova neutuchající zdroj nápadů, které má Josef Fučík při
vylepšování věcí, které lidé s postižením
denně používají a které jim leckdy ztrpčují
život. Může připomínat Járu Cimrmana,
průkopníka slepých uliček. Ale Josefovy
uličky jsou slepé jen zdánlivě. Že nikam
nevedou, to vidí jen ti, kteří hledají důvody,
proč něco nejde.
Třeba jen vozík, na kterém se pohybuje.
Ten si v dílně složil částečně z dílů elektrického vozíku a částečně svařil z trubek.
Kdyby se do toho pustila velká firma, stál by
majlant a měli by na něj jen ropní šejkové.
Vozík mění světlou výšku, náklon do stran,
zvedá sedadlo, je vybaven osvětlením i „disko“ osvětlením v několika barvách. Zdolá
vysoké obrubníky i prudké klesání. Další
vylepšení k téměř absolutní dokonalosti má
Josef vymyšlené.
„Když to viděli Japonci na veletrhu v Německu, fotili si to ze všech stran,“ popisuje
se zářícím obličejem svérázný a neúnavný
Josef Fučík. 
Více na www.muzes.cz
23
Poradna
■ Základní výměra penze vzroste o deset korun.
■ Připravuje se mimořádná valorizace důchodů.
■ Webová kalkulačka pro osoby s postižením.
Valorizace důchodů od ledna 2014
V
lednu 2014 čeká poživatele všech
typů důchodu valorizace dávek.
Základní výměra penze od příštího roku vzroste o deset korun,
tedy na částku 2340 Kč. Procentní
výměra důchodu se pak zvýší o 0,4 %, což je
v průměru o 35 korun. Průměrný starobní
důchod tak bude po navýšení činit 11 015 Kč.
Avizované zvýšení bude nižší, než se původně očekávalo. Vychází však z dat, která
poskytl Český statistický úřad. Od letošního
roku se důchody zvyšují jen o třetinu růstu
reálných mezd a třetinu růstu cen. Podle
statistického úřadu spotřebitelské ceny
od září 2012 do srpna 2013 vzrostly o 1,3 %
a reálné mzdy se loni nezvýšily.
Podle vyjádření Ministerstva práce
a sociálních věcí ČR se ale již teď připravuje mimořádná valorizace důchodů v roce
2014, která by měla eliminovat vliv zohlednění pouze třetiny růstu cen při valorizacích
od ledna 2013 a ledna 2014.
24
Ke konci června evidovala Česká správa
sociálního zabezpečení 2 861 513 lidí
pobírají­cích starobní, invalidní a pozůstalostní důchod. Vyplácela jim celkem
3 485 606 penzí. Z tohoto počtu bylo
důchodů starobních 2 340 234, invalidních
434 895 a pozůstalostních (tj. vdovských,
vdoveckých a sirotčích) 710 477. Oproti
stejnému období loňského roku se počet
starobních penzí zvýšil o 2780.
Nová kalkulačka pomůže spočítat
přínos zaměstnávání OZP
V rámci projektu OP LZZ Sociální pilíř
konceptu společenské odpovědnosti firem
(CSR) ve vztahu k zaměstnanosti OZP
na volném trhu práce byla vyvinuta a následně otestována zástupci největších zaměstnavatelů na volném trhu práce webová
kalkulačka pro orientační výpočet finančního přínosu zaměstnávání osob s postižením.
Od letošního roku
se důchody zvyšují jen
o třetinu růstu reálných mezd
a třetinu růstu cen.
V části zahrnující zákonně nenárokové
složky příspěvků a úlev při zaměstnávání OZP pracuje kalkulačka s obvyklými
hodnotami, takže pro rychlou orientaci při
základním manažerském rozhodnutí je plně
použitelná a dostačující. Kalkulačka neřeší
problematiku firem nebo organizací, které
zaměstnávají více než 50 % OZP.
Uživatel kalkulačky na začátku výpočtu
zadá požadované vstupní údaje (počet
zaměstnanců, počet zaměstnanců se ZP,
předpokládaná výše daně z příjmu pro
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
■ Žádost o průkaz ZTP je posuzována v roce, kdy byla podána.
■ Příspěvku na auto může předcházet šetření.
■ Příspěvek na pomůcku není třeba danit.
uvažované období). Kalkulačka mu automaticky vyčíslí povinnosti vyplývající pro
uvažovanou firmu/organizaci ze zákona
o zaměstnanosti a sankce za neplnění.
Následně nabídne možná řešení formou
zaměstnání nových OZP nebo možnost
využití náhradního plnění. Po vložení
hodnot počtu nových zaměstnanců OZP,
o kterých firma uvažuje, kalkulačka
vyčíslí celkový finanční přínos pro firmu
nebo organizaci ve struktuře: zákonem
stanovené nárokové částky, nenárokové
částky, jejichž přesnou výši určuje místně
příslušné pracoviště Úřadu práce ČR
(v této části kalkulačka používá částky
průměrné a obvyklé) a předpokládaný
finanční přínos včetně úspory na dani
z příjmu.
Doporučujeme kalkulačku vyzkoušet
i v podmínkách vaší firmy nebo organizace. Webovou verzi je možno on-line používat: http://www.spcsr.cz/kalkulacka2. 
Lucie Marková
Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů
[email protected]
Bezplatná linka 800 100 250
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
❛ Aktuální informace pro
osoby s postižením.
❛ ❛ Inzerce zaměstnání,
seznámení a prodej či nákup
pomůcek pro lidi s handicapem.
❛ ❛ Archiv článků.
❛ Fotografická soutěž v rubrice
Vaše fotografie.
❛ Videa a fotografie
ze zajímavých akcí.
❛ www.muzes.cz mohou číst
i nevidomí a slabozrací!
můžeš / číslo 12 - 2013
Odpovědi na otázky čtenářů:
?
Vloni v prosinci mi skončil průkaz ZTP, letos
jsem o nový nežádala. V roce 2014 bych ale
chtěla zažádat o nový, protože se změní kritéria, jak jsem zde dočetla. Když si podám žádost
v prosinci 2013, budu posuzována podle nových
pravidel? V lednu bude na pracovištích, kde
se průkazy vydávají, asi nával, tak bych chtěla
žádost podat s předstihem. Rozhodovat se bude
stejně v roce 2014. Dotaz zní: Jde to? Děkuji.
Odpověď:
Mrzí mě, že pro vás nebudu mít pozitivní
informace, nicméně pokud podáte žádost
o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením ještě v tomto roce, bude váš nárok
na průkaz posuzován podle nyní platných
kritérií, a to i v případě, že řízení bude dokončeno až v roce 2014. Pokud byste chtěla,
aby váš nárok na průkaz byl posuzován podle kritérií platných od 1. 1. 2014, je třeba
žádost podat skutečně až po tomto datu.
?
Prosím o radu. Pečuji o svou babičku, která
má přiznaný IV. stupeň příspěvku na péči,
tedy 12 000 Kč měsíčně. Jsem předvolaná k soudu ohledně snížení výživného na mé
děti. Bývalý manžel mi dluží na výživném skoro
60 000 Kč a požádal o snížení výživného. K soudu mám doložit příjem, proto se obracím na vás,
zda mám donést potvrzení, že pečuji o babičku,
a zda mi částku 12 000 Kč bude soudce počítat
jako příjem. Předem vám velice děkuji za odpověď.
Odpověď:
Ve svém dotazu neuvádíte, zda se svou babičkou sdílíte společnou domácnost a uhrazujete společně náklady na živobytí nebo ne.
V případě, že byste společnou domácnost
s babičkou sdílela a částka příspěvku na péči
se tak využívala v rámci společně posuzovaných osob, příspěvek na péči by se za příjem považovat neměl (pro účely zákona č.
110/2006 Sb., o životním a existenčním
minimu). Pokud byste s babičkou společnou domácnost nesdílela (např. byste za ní
pouze docházela) a finanční částka, kterou
za péči dostáváte, by měla znaky opakujícího se nebo pravidelného příjmu, příspěvek
na péči by se za příjem považoval. Vycházím
zde z tiskové zprávy MPSV z roku 2007.
V rámci naší Poradny pro život s postižením se však výživnému a jeho stanovování bohužel podrobně nevěnujeme, proto vám tedy
nemohu zaručit, že se soud nebude na věc
dívat z jiného úhlu pohledu. Doporučuji vám
obrátit se s dotazem ještě na některou z občanských poraden, případně přímo na soud,
který vás vyzval k doložení vašich příjmů.
?
Žádám o příspěvek na auto. Přes všechny
papíry a posudky, kdy mi bylo sděleno,
že jsem osoba s těžkou vadou nosného
a pohybového aparátu, jsem nyní byla kontaktována sociální pracovnicí, že u mě bude probíhat
sociální šetření. Chtěla bych se zeptat, zda se
bude jednat o další posuzování zdravotního
stavu v domácím prostředí, majetkových poměrů
prohlídkou vybavení bytu nebo obojího. Nemám
co skrývat, jen bych chtěla vědět, co mě čeká.
Děkuji za odpověď.
Odpověď:
V rámci sociálního šetření ve věci příspěvku
na zvláštní pomůcku poskytovaného na pořízení motorového vozidla probíhá posouzení majetkových a celkových sociálních
poměrů vaší domácnosti, nikoli posouzení
vašeho zdravotního stavu. Posouzení příjmů
a majetkových a celkových sociálních poměrů všech osob ve vaší domácnosti se provádí
pro účely určení výše příspěvku (na výši
příspěvku mají dále vliv i četnost dopravy
vozidlem a její důvody). Zdravotní stav pro
účely nároku na výše uvedený příspěvek
posuzují pouze posudkoví lékaři OSSZ podle místa vašeho trvalého bydliště na žádost
pobočky úřadu práce.
?
Pokud mi na pomůcku (nebo potřebu, např.
asistenci) poskytne nadace dotaci ve větší výši než 20 000 Kč, je mou povinností
příspěvek zdanit? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
V zákoně č. 357/1992 Sb., o dani dědické,
darovací a z převodu nemovitostí, v § 20
odst. 12, je uvedeno, že od daně darovací
je osvobozeno nabytí peněžních prostředků
poskytnutých fyzické osobě, která je prokazatelně použije na zvýšení nebo změnu
kvalifikace, studium, léčení, úhradu sociálních služeb nebo na zakoupení pomůcky pro
zdravotně postižené, jakož i přímé poskytnutí takové pomůcky.
Podle mého názoru tedy příspěvek či dar
od nadace danit nemusíte, nicméně doporučuji si tuto informaci ověřit na finančním
úřadě, který daně spravuje. 
Na vaše dotazy odpovídají
pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů
Bezplatná linka 800 100 250
www.ligavozic.cz/poradna
25
vaše fotografie
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
Děti
před objektivem
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.
Uvítáme libovolná témata, nicméně předvánoční a vánoční čas dokáže být pro fotografy
zajímavý, a tak se pokuste zaměřit především na něj.
Kdo z nás nefotí své děti anebo vnoučata
anebo děti příbuzných a kamarádů!
Troufnu si tvrdit, že je to snad nejvděčnější
objekt k fotografování. Na mrňouse zaměřil svůj objektiv i Jakub Loula. Děťátko,
podle modré barvy soudím, že chlapeček,
se náramně zajímalo o obrovitou houbu
na stole. Ano, velmi často fotíme děti
v místnosti, a protože jsou neposedné,
je dobře použít blesk. Tak vznikla i tato
fotka. Zde bych měl jednu radu: pokud to
jde, používejte blesk v nastavení SLOW,
někdy to bývá označeno písmenem S,
někdy tam je napsáno REAR. Když totiž
fotíme v automatickém režimu, automatika i v temné místnosti nastaví expoziční
dobu na 1/60 (nejčastěji) a pak je dítě
přezářené a zbytek místnosti temný. Kdežto v tom SLOW režimu foťák fotí i delším
časem a blesk to jen doblýskne. Věřte, je to
pak mnohem lepší…
Zdena Hegenbartová zachytila rodinný
výjev s holčičkou už trochu starší.
Podívejte se na celou její sérii na www.
muzes.cz. Fotka zde zveřejněná je zachycena spontánně, jak život šel… a jel.
V sérii je i pěkná ukázka použití blesku
na sluníčku, ano, i to je velmi užitečné,
zvlášť když je slunce v protisvětle a blesk
prozáří stíny! Ale tahle fotka je bez blesku, je pohodová, bezprostřední, prostě
příjemná.
Nicméně je to fotka z prosluněného dne
a my jsme až po uši v podzimu. Krajinu
u Zlína fotil Jiří Kaláb. Vystihl tu krásnou
dobu, kdy listí zezlátlo, ale ještě neopadalo. Fotka je pěkný příklad správné
kompozice. Dva velké stromy po stranách,
vodní tok dělá výraznou diagonální linii
a co je důležité – most v pozadí, ten výrazný prvek, je posazen pod vodorovnou osu
obrázku. Tak to má být, jako z učebnice!
Poslední fotka, u které se zastavíme,
zachytila podzim v detailu. Ano, jablko,
vodní kapky, to vše symbolizuje vůni
podzimu. Na fotce si všimněte dobrého
využití hloubky ostrosti. Kapky jsou
ostré, ale druhé jablko je už jaksi mimo
rovinu ostrosti. Dává to fotce hloubku
a tajemnost – a dosáhne se toho mimo
jiné i tím, že málo cloníme. Čím menší
je clonové číslo, tím menší je hloubka
ostrosti… a také tím kratší je expoziční
čas. I to je výhoda!
Vstupujeme do fotograficky asi nejméně
atraktivního období. Venku prší, stromy
jsou holé, všude bláto. O důvod víc, proč
zůstat doma a fotit dětičky. S bleskem
ve SLOW režimu! 
Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)
Autor je novinář a spisovatel.
jakub loula
Jiří kaláb
Zdena Hegenbartová
marie harcubová
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
můžeš / číslo 12 - 2013
27
na cestách
■ Na vozíčkáře zde myslí: na pláži vede k vodě speciální koberec.
■ Místní rum lze ochutnat v bezbariérové destilerii.
■ Air Mauritius samozřejmě nabízí lidem s postižením asistenci.
Reunion:
Špetka Evropy,
teplo z Afriky
a závan Asie
Text: Michaela Bučková
Foto: archiv autorky
V
íte, kde hledat na mapě ostrov
Reunion? Já si dlouho nebyla jistá.
Tento francouzský departement
leží v Indickém oceánu, jen kousek
od ostrova Mauricius. Jezdí se sem
za korálovými útesy, krásnou přírodou i vysokými sopkami.
Auto se kroutí v nekonečných zatáčkách
a krajina za okénkem se dramaticky mění.
Nejdříve bylo dusno a silnici mezi rodinnými
domky lemovaly palmy. Postupně je nahradily stromy a lesy. A taky pastviny s kravami,
skoro jako někde na Vysočině. Jenže to
netrvalo dlouho. Stále víc jich ubývalo, až
za oknem zbyl jen nízký porost. Jenže pak
už zbyla jen červená láva, popílek a těžké
kameny. Jako někde na Marsu nebo na Měsíci. Já jsem ale na francouzském ostrově
Reu­nion v Indickém oceánu – z vyhlídkové
terasy ve 2632 metrech nad mořem se dívám sopce Piton de la Fournaise do chřtánu.
Tedy do jednoho z jejích čtyř kráterů.
Je to jedna z největších atrakcí Reunionu,
ostrova, kam se jezdí za krásným koupáním,
28
korálovými útesy, ale hlavně za nádhernou
přírodou. Centrum ostrova je hornaté s bujnou vegetací a krásnými scenériemi.
Jste v Indickém oceánu, a přitom se tu
žije spíše evropsky. „Reunion, to je super
kompromis. Tady můžete vyjet na hory
a chodit po nich. Můžete šnorchlovat v laguně, koupat se ve vodopádech, ale pak si zajet
do supermarketu na nákup nebo do kina.
Letí se sem přes noc z Paříže a časový rozdíl
je jen dvě nebo tři hodiny,“ říká Libuše Cyprien, za svobodna Andrtová. Češka pocházející z Chomutova, která zde žije a po ostrově
provází turisty.
Jsou to prostě tropy s vyspělým školstvím, zdravotnictvím, dobrým rumem,
tendencí nešidit jídlo a pořádně si ho
vychutnat (jen to víno tady zatím moc
neumějí, ale snaží se). Je to prostě Francie
vzdálená 9500 kilometrů od Paříže. I to je
důvod, proč je ostrov dobrým tipem i pro
handicapované.
Šnorchlování ke korálům
Sousední Mauricius proslavily dlouhé
písčité pláže a korálové útesy. Ty najdete
i ve zdejších lagunách. St. Gilles les Ba-
Západy slunce jsou na ostrově Reunion
nezapomenutelné. Na obrázku je osamělý plavec
na paddleboat, která dobývá přímořské resorty.
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
Takhle se v tropech pěstuje vanilka.
Tyto vanilkové lusky jsou připravené na export.
Pohled
na vysoké
hory
Reunionu
z jedné
z mnoha
vyhlídek
ins, Etang Salé les Bains, Saline les Bains
na západním pobřeží – to jsou místa, kam
se můžete vypravit za krásným koupáním.
Například v městečku Le Leu mají na pláži
dokonce speciální koberec pro vozíčkáře. Je
položený na pláži tak, aby vozíčkáři mohli
zajet na speciálním vozíčku až do vody.
A stojí to za to. Ponořte se pod mořskou
hladinu a podívejte se na svět rybiček se
žlutými pruhy…
Kolem ostrova pravidelně proplouvají
velryby, delfíni a občas sem zabloudí i nějaký ten žralok.
Od moře
až ke dvoutisícovým sopkám
Sopka Piton de la Fournaise není největší
na ostrově, ale rozhodně je nejzajímavější.
Je to totiž jedna z nejaktivnějších sopek
na světě. Ozývá se i dvakrát do roka.
Prý není nebezpečná, ujišťuje nás průvodce, když náš vůz stoupá nahoru. Patří
do skupiny červených sopek, jejichž erupce
s prýštící lávou jsou spíše lidmi obdivované.
Až na vyhlídku, odkud budete mít jeden
z jejích kráterů jako na dlani, se pohodlně
dostanete i s vozíkem.
můžeš / číslo 12 - 2013
Z Piton de la Fournaise se dá vnitrozemím přejet do jednoho z místních cirque,
obrovských přírodních amfiteátrů obklopených horami, které vznikly po sopečné
činnosti. Nejslavnější je Cirque Mafate. Byť
zde žijí lidé, je dostupný pouze pěšky či
helikoptérou. Autem se ovšem dostanete
do Cirque Cilaos, jehož centrem je stejnojmenné městečko se zachovalou koloniální
architekturou.
Cirque Cilaos objevil v roce 1815 pasák
koz, který sem zabloudil. Nadšeně o místě
vyprávěl, a tak sem zamířili další návštěvníci. Narazili zde na termální prameny, které
se staly základem lázeňského městečka,
kam se za horkých letních dnů jezdila zchladit reunionská smetánka. Jezdila? Pěkně
na nosítkách, které neslo čtyři až šest nosičů
(za kilo váhy se jim platilo 1,50 franku).
Od moře sem musíte „vytočit“ přes 400
zatáček. Silnice je tak úzká, že se každé auto
před zatáčkou hlásí klaksonem a v tunelech
couvá ten, který tam vjel později.
Rumová sága
Kdo ovšem chce Reunionu dokonale porozumět, musí se seznámit s místním rumem.
Orosené láhve
rumových specialit v destilérce Saga du Rum
Ty obrovské neprostupné pralesy podél cest
jsou totiž cukrová třtina – bílé zlato, které
bývalo hlavním vývozním artiklem Reu­nio­
nu i sousedního Mauriciu. Dodnes se z ní
dělá cukr i rum.
Vše, co potřebujete o rumu vědět, se
dozvíte uprostřed nekonečného pole s cukrovou třtinou – v destilérce Saga du Rum
nedaleko městečka St. Pierre.
Projděte si destilérku (je celá bezbariérová – s toaletami i výtahem). Přečtěte si, jak
se rum vyrábí a co všechno tady z něj dokáží
vykouzlit. Třtina tu dříve rostla na každém
volném místě a tohle zlato bylo největším
vývozním artiklem.
Všechny rumy můžete vyzkoušet
na ochutnávce, kterou prohlídka končí.
Nesmíte vynechat Rhum arrangé – do rumu
se nejméně na tři měsíce „nakládá“, co komu
přijde pod ruku. Mango, liči, baby banány…
Lidé i majitelé restaurací si ho připravují
doma sami. Podle sezony, podle chuti…
„Rum arrangé se servíruje po obědě či
večeři a v restauraci vám ho většinou nabídnou jako pozornost podniku,“ vysvětluje
později na baru náš průvodce Yanick, když
z lednice vytahuje orosené láhve. „Tenhle je
s vanilkou a kávou, tenhle s vanilkou a pomerančem,“ říká, ale nám do skleniček lije
cosi speciálního z pětilitrové sklenice. Pálí
to, až mi slzí oči. Rum s chilli papričkami.
Azot – na zdraví! 
Více na www.muzes.cz
info
Praktické informace
N
a Reunion létá každý den z Prahy
nebo Vídně společnost Air Mauritius. Jeden
přestup je v Evropě nebo Dubaji, druhý na
ostrově Mauricius.
C
ena letenky začíná od 24 500 Kč.
A
ir Mauritius nabízí handicapovaným
asistenci, která se vkládá už přímo
do rezervace. Je třeba přesně definovat,
jaký typ asistence cestující potřebuje.
www.airmauritius.com
P
ůjčení auta stojí od 20 eur na den.
w
ww.reunion.fr
29
AUTO-MOTO
■ Automatické parkovací systémy zlevnily a stojí okolo 10 tisíc korun.
■ Novinkou bude dálkové ovládání parkovacího automatu.
■ Řidič může vystoupit a auto zajede samo na vybrané místo.
Auto zajíždí na parkovací místo,
řidič je však venku a ovládá auto pomocí tlačítek.
Za několik let bude takové parkování běžné.
Parkování s dálkovým
Text: Petr Buček
Foto: archiv autora
Ř
idiči na vozíku se mohou těšit, že
za pár let bude parkování auta mnohem snazší než nyní – díky dálkově
ovládanému parkování. Dříve, než se
v autech stačily prosadit automatické
parkovací systémy, hlásí se o slovo jejich ještě
chytřejší varianta s dálkovým ovládáním.
Jak bude vypadat parkování na dálku?
Když auto zastaví u úzké mezery mezi auty,
v níž by se například vozíčkářům složitě
opouštělo vozidlo, řidič vystoupí a auto
zajede na své místo zcela automaticky bez
přítomnosti šoféra.
Vozíčkáři, kteří k vystoupení a nastoupení potřebují vedle auta velkou mezeru, se
tak dočkají ještě před pár lety neuvěřitelného pomocníka. Opustí své vozidlo ještě před
zajetím do parkovací mezery a poté uchopí
dálkový ovladač. Na něm budou dvě tlačítka. Jedno pro jízdu dopředu a druhé určené
k couvání. Jejich střídavým mačkáním auto
zajede do zvolené mezery. Ovladačem lze
také auto nastartovat motor i vypnout.
Přední, zadní a boční senzory při takovém
30
manévru přeměřují vzdálenost od okolních
aut a podle toho se automaticky otáčí volantem. Například Volkswagen slibuje také
ovládání pomocí telefonu. Druhou možností
bude speciální ovladač.
Automatické parkování zlevňuje
Auto s dálkovým ovládáním parkování však
musí mít automatickou převodovku a parko-
vací systém známý už u dnešních aut. I ten
ještě před pár lety vypadal jako z říše snů,
ale dnes se už prodírá do výbavy stále více
aut, a to díky jeho klesající ceně.
Parkovací asistent je obvykle za příplatek
a sám řidiči vybere dostatečně velkou mezeru mezi auty, která parkují za sebou nebo
i vedle sebe.
Poté řidiče na displeji před jeho očima
vyzve k tomu, aby dal ruce z volantu
S pomocí
dálkových
ovladačů
bude možné
zaparkovat auta
těsněji vedle sebe.
Parkoviště díky tomu
pojmou více aut.
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
Dopředu a dozadu.
S pomocí tlačítek auto
najede na vybrané
místo. Automatická
převodovka však bude
nutností.
a pouze mačkal pedály. Auto samo zajede
na své místo. Systém dělá radost všem,
pro které je parkování komplikovaným
manévrem. Kromě komfortu majitel takového auta navíc ušetří za opravy oděrek
kol o obrubníky a za šťouchance do ostatních vozidel.
Automatický parkovací systém je dnes
mnohem levnější, než býval. Například
do Škody Octavia stojí od 22 do 31 tisíc
korun podle zvolené výbavy. K nové Toyotě
Auris kombi je však k mání jen za 11 500 korun, k Peugeotu 2008 stojí rovných 11 tisíc.
Přidávají se další
a další automobilky
Práci na zcela automatickém parkovacím
systému ohlašuje stále více automobilek.
Řidiči už nebudou muset šlapat na pedály
ani sedět uvnitř auta.
Volkswagen takového pomocníka prezentoval letos v září návštěvníkům autosalonu
ve Frankfurtu, v říjnu oznámil přípravu automatického parkování s dálkovým ovládáním
Ford. „Už dnes máme technologie, které nám
umožňují proměnit vizi plně automatického
ovladačem
Systém dělá
radost všem, pro
které je parkování
komplikovaným
manévrem. Kromě
komfortu majitel
takového auta navíc
ušetří za opravy
oděrek kol o obrubníky
a za šťouchance
do ostatních vozidel.
můžeš / číslo 12 - 2013
parkování v realitu,“ řekl Paul Mascarenas,
vrchní technický ředitel a viceprezident Fordu pro výzkum a inovace.
„Tento systém by jistě ocenily zejména
osoby se sníženou pohyblivostí, ale také
zákazníci, kteří musí denně parkovat v rušných a úzkých ulicích,“ dodává.
K vyhledání dostatečně velkého parkovacího místa slouží také u Fordu ultrazvukové
senzory v předním i zadním nárazníku
a také po jejich bocích. Řidič aktivuje systém
stiskem tlačítka uvnitř vozu nebo na dálkovém ovladači. Vůz pak zcela sám zajede
na parkovací místo. Tlačítko je nutné držet
stisknuté po celou dobu manévru, aby ho
řidič mohl kdykoliv přerušit.
„A protože parkovací systémy Fordu
dokážou navést auto do prostoru jen o 20
procent delšího než samotný vůz, mohlo
by plně samočinné parkování při větším
rozšíření přispět k efektivnějšímu využívání
dostupných parkovacích míst,“ tvrdí Ford
ve své tiskové zprávě. Kdy se automatické
parkovací systémy s dálkovým ovládáním
objeví v sériově vyráběných autech, zatím
automobilky neuvádějí.
Více o parkovacích systémech na
AutemBezpečně.cz
SLOUPEK
SLOUPEK
Martina
MartinaKOVÁŘE
KOVÁŘE
Parkování
není
sranda
Nová auta jsou prošpikována technologiemi: za řidiče zrychlují, brzdí,
koukají po zvířatech nebo i zaparkují.
Ale kde?
Třeba jako v reklamě, kde parkuje auto
s paní – bez řidiče – samo na střeše
mrakodrapu.
Co bych za to někdy dal! Místa je bohužel čím dál méně a tomu nepomohou
ani senzory v náraznících, parkovací
automatické systémy, ani kamery
vpředu a vzadu.
Místo hledáme s ohledem na to, že
potřebujeme nějak z auta vylézt a pak
zase nastoupit, což je v případě natěsno
zaparkovaného souseda problém.
Jednou jsem si nevěděl rady, majitel
zaparkovaného auta těsně vedle mne
furt nikde, už mi byla zima.
Komu já řeknu, aby mi vyjel mým
vlastním autem?
Nejlépe někomu, kdo nevypadá jako
zloděj.
Vybral jsem si slečnu, vypadala výborně a na první pohled se zdálo, že by
auto neukradla. Problém byl v tom,
že sice byla poctivá, ale neuměla moc
couvat…
Ale to je problém i nás, lepších řidičů.
Jednou jsem ve starém stylovém hotelu
v Marseille na pokyn portýra zajel
na popáté i s autem do výtahu.
Vystoupit nešlo, na každé straně pět
centimetrů, poslal mě někam o tři
patra níže.
A tam jsem v pohodě vyjel, zaparkoval
a vystoupil.
Horší to bylo v jedné moderní nemocnici, kde jsem na pokyn obsluhy vyjel
na takové rošty, rychle vystoupil a divil
se, jak najednou auto bylo tím roštem
někam založeno do regálu.
Při odjezdu jsem něco zmáčknul a auto
se zase objevilo, já se opět podivil,
nastoupil a odjel.
Ale nejvíc jsem se divil v Praze ve Vodičkově ulici.
Tam jsem jednou konečně „ukázkově“
zaparkoval.
Když jsem se vrátil, auto bylo pryč –
ukázkově jej převezli a přeparkovali
na odstavné, poměrně drahé parkoviště
u Vltavy.
Ale místa tam bylo dost... 
Autor je bývalý automobilový
závodník, člen rady Konta BARIÉRY.
31
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
č a s o p i s p r o t y , kte
kteří se nevzdávají
■ Zákulisí charity: je to těžká a ubíjející práce?
■ S dárci se musí pracovat, a kdo to umí, tomu se i v těžších dobách daří dobře.
■ S oblibou říkám, že Vánoce, to jsou pro nadaci žně.
Prosincové slovo
V
Foto: jan šilpoch
poslední době se roztrhl pytel se
zájmem novinářů o rozhovory, které médiím poskytuji. Málokdy mě
mine otázka: „Neubíjí vás tato práce, stále se zabývat těžkými osudy
jiných lidí?“ Odpovídám ne. Práce v nadaci
je úžasná, všechny nás baví a dobíjí. Pomáhat lidem? Hledat stále nové cesty pro získání finančních prostředků? Dobrodružství.
A často s dobrým koncem. Naše nadace je
v této zemi nejsilnější a to nám dává mnoho
možností. Konto BARIÉRY je náš stěžejní
projekt, a když někomu řeknu, že už dvacet
let nám zůstalo věrných 40 tisíc pravidelných dárců, vždycky mu to vyrazí dech. Tato
síla mi dává i příležitost reflektovat situaci,
všímat si dnes a denně toho, co lidem se
zdravotním postižením chybí, co by ještě
potřebovali, co ztěžuje jejich život. Jsem
nejen sběratel potřeb, dobrých nápadů, ale
vedu také nadaci a naše partnery k tomu,
abychom na bariéry společně upozorňovali
a odstraňovali je.
Můžeme mít banku opravdu rádi?
Už potřetí jsme v minulých dnech udělovali
titul Banka bez bariér. Těší mě, že soutěž
je každý rok vyrovnanější. Klient s handicapem se dnes ve většině bank může cítit
rovnoprávně. Loňské prvenství obhájila
ČSOB a já jsem měla při předávání ceny
radost. Není to ale jenom banka vlídná
ke klientům. Jde o finanční instituci, která
dává najevo i svým zaměstnancům, že není
možné žít separovaně za sklem a chromem
v nádherném architektonickém prostoru centrály, který pro ně stvořil věhlasný
architekt Josef Pleskot. Banka a nadace
jim nabídla, aby se dívali přes bankovní
přepážky na život kolem sebe. Úspěšný
zaměstnanecký charitativní fond, který společně s bankou spravujeme, nejenže pomohl
desítkám rodin, stovkám lidí s handicapem,
ale zadřel do stěn překrásného sídla banky
v pražských Radlicích vnímavost, cit a někdy
Nadchnout studenty pro charitu? To vůbec není těžké. Za jednu skupinu studentů Gymnázia
Jana Keplera v Praze mluví šek. Celková částka speciální akce pro Konto BARIÉRY byla více než trojnásobná.
i soucit. I když právě ten lidé s postižením
zrovna rádi nemají. A poslední argument –
ombudsmanem banky je Martin Kovář. Můj
dlouholetý nadační kolega, skoro dvacet
let člen Rady Konta BARIÉRY a čerstvý člen
správní rady naší nadace. Táta od rodiny ,
vynikající plavec, sportovní rybář. Medaile
má ze Sydney, z Atén a jsou z paralympiád.
Martin totiž sedí na vozíku.
I my v nadaci čekáme na dárky
A vánoční čas v nadaci? Už několik posledních let je to období velké štědrosti a já se
na ně opravdu těším. Posledních pět šest let
u nás totiž množství darů v prosinci stoupá
proti jiným měsícům na trojnásobek. Vyjde
to tak i letos? Překonáme předchozí roky?
Vůbec nejde o rekordy, jde opravdu jenom
o to, že můžeme neprodleně poslat radost
dál, těsně před svátečními dny alespoň trochu zlepšit život, který je často plný bolesti
a smutku. Jsme taková Ježíškova pošta,
spojnice mezi velkorysostí a potřebou. Těším se, že v nadcházejících dnech nám dárci
prostě přidělají práci.
Přeji vám všem klidné a spokojené svátky
v kruhu vašich blízkých, hodně štěstí, zdraví
a nějaký pěkný dáreček, který vám rozsvítí
oči. Když bude od Konta BARIÉRY, budu
moc, moc ráda.
V novém roce 2014 se na této stránce
zase sejdeme. Moc se na vás těším. 
Práce v nadaci je úžasná, všechny nás baví a dobíjí.
Pomáhat lidem? Hledat stále nové cesty pro
získání finančních prostředků? Dobrodružství.
A často s dobrým koncem.
můžeš / číslo 12 - 2013
Vaše Božena Jirků
[email protected]
33
Tip na výlet
■ Sedm tipů na bezbariérové adventní výlety.
■ Do Prahy na trhy, do Ostravy na výstavu betlémů.
■ Program připravují i na některých českých hradech.
Trhy, výstavy betlémů,
Advent je tu!
Text: Michaela Bučková
Foto: archiv autorky
K
am se podívat v Česku na zajímavé
výstavy, vánoční trhy či dokonce
živý betlém? Přinášíme několik
tipů. Klasikou jsou trhy na Václavském náměstí v Praze, bohatý
program nabízejí v Brně i Českém Krumlově, ožijí i hrady a zámky.
Pražská klasika: na svařák
na Staroměstské náměstí
Tohle je vánoční klasika. Pražské trhy v malebné kulise historického centra jsou nejkrásnější v Česku a každý rok přitahují tisíce
návštěvníků. A je tu i další výhoda – jsou
bezbariérové. Trhy se budou konat na dvou
místech v centru Prahy: na Staroměstském
a Václavském náměstí. Začaly už 30. listopadu, přitom vánoční stromek se na Staroměstském náměstí rozsvítí 1. prosince v 18
hodin. Svařené víno, punč, pečené kaštany,
klobásky, trdelníky – to jsou dobroty, které
na stáncích nebudou chybět ani letos. Bude
také možné pořídit tu ozdoby, jmelí, svícny,
věnce, dekorace, ale i třeba štědrovečerního
kapra. A poslechnout si budete moci koledy
v podání dětských souborů.
Trhy budou otevřené denně od 9.00
do 19.00, o víkendu pak od 9.00 do 20.00,
stánky s občerstvením až do půlnoci. Vypravit se sem můžete do 12. ledna a bude to
stát za to. Zahraniční průvodce totiž srovnávají ozdobené centrum Prahy s Berlínem,
Bruselem, Mnichovem či Stockholmem.
Další vánoční trhy se budou v Praze
konat na Výstavišti Holešovice, Havelském
náměstí, náměstí Míru, Jiřího z Poděbrad
a na náměstí Republiky.
na elektrickém vozíku, chlapi ho vynesou
nahoru,“ říká Alena Špetíková z hradu.
Letošní výstavu bude prezentovat velké
množství unikátních historických i současných betlémů od profesionálních a amatérských autorů. Polovinu z nich tvoří betlémy
Romana Gálka z Jindřichova Hradce. Další
byly zapůjčeny z muzea ve Vysokém Mýtě.
„Unikátem bude pohyblivý betlém z 18. století, ten však zprovozníme pouze na vernisáži,“
dodává Špetíková. Ta by ráda návštěvníky
pozvala i na hradní nádvoří, kde bude betlém
v životní velikosti. „Ale pouze do 18. prosince,“ uvádí. Na Stříbrnou sobotu a neděli
(14.–15. 12. 2013) se tu koná tradiční jarmark s ukázkami vánočních zvyků, řemesel,
koledami a představením pro děti.
V
stupné: dospělí 80 Kč;
děti, důchodci, studenti, ZTP 40 Kč
w
ww.cerna-louka.cz
Advent na Karlštejně
Nasát vánoční atmosféru můžete také v okolí středočeského hradu Karlštejn. Vyrazit
sem v prosinci můžete na dvě bezbariérové
akce. První se koná už 1. prosince na náměstí v Karlštejně, kde vystoupí taneční, pěvecké a hudební soubory. Akce začíná v 10 hodin dopoledne. Poté si vyjděte na hrad, kde
Bohatý program mají v rožnovském skanzenu,
vypravit se můžete i k soše Radegasta.
Tady zvou
na trhy,
koncerty, čerty
i anděly. Den před
Štědrým dnem
bude v Českém
Krumlově
i živý betlém.
w
ww.vasevanoce.cz/vanocni-trhy/praha
Ostrava: výstava betlémů na hradě
Slezskoostravský hrad v Ostravě zve v době
adventu na 13. ročník výstavy betlémů. Ta
se bude konat v hradní galerii. Je umístěna v prvním patře a vozíčkář se na místo
dostane s pomocí schodolezu (ten je však
pouze pro mechanický vozík). „Výstavu hlídá čtyřčlenná ochranka, když někdo přijede
34
můžeš / číslo 12 - 2013
č a s o p i s p r o t y , kte ř í s e n e v z d á v a j í
Rožnovský skanzen každý rok
před Vánocemi ožívá. Vyrazit sem můžete
už na mikulášskou nadílku
vánoční mše…
při prvních tónech proslulé České mše
vánoční Jakuba Jana Ryby,“ zve na zámek
kastelán Jiří Senohrábek. Zážitek z padesátiminutového koncertu si pak od 16 hodin
můžete okořenit pohledem na tradiční Živý
betlém na nádvoří zámku. V zámecké zahradě lze také vyzkoušet některý z labyrintů.
w
ww.zamekloucen.cz
Rožnovský skanzen
Náměstí pod hradem karlštejn ožije trhy
a hudbou. Otevřou i 1. návštěvnický okruh hradu.
Na Slezskoostravském hradě se bude konat
výstava betlémů, k vidění bude i unikát z 18. století.
Jeden
z nejkrásnějších
a největších trhů
se koná tradičně
na Staroměstském
náměstí v Praze.
bude otevřené nádvoří i 1. okruh po hradu
(od 10 do 15 hodin). Stejnou akci si karlštejnské náměstí zopakuje také 22. prosince.
I tehdy bude otevřený 1. okruh hradu.
V
stupné: na adventní představení zdarma,
hrad: dospělí 170 Kč; děti, důchodci,
invalidé 110 Kč; rodina 540 Kč
w
ww.hradkarlstejn.cz
Český Krumlov a jeho trhy
s bohatým programem
Adventem ožije i středověké městečko Český
Krumlov v jižních Čechách. Na náměstí
Svornosti 29. listopadu začaly trhy, které
potrvají až do 6. ledna. Kromě tradičních
vánočních dobrot se sem můžete vypravit
i za kulturou. Stromeček se rozsvítí 1. prosince po 16.30. Čtvrtého prosince zde vystoupí
Komorní smíšený sbor Dr. Vladimíra Vepřeka
s pásmem hornických písní. V 18.20 projde
městem průvod hornických spolků a cechů
v hornických uniformách a historických krojích s Barbořiným světlem. O den později se
náměstí stane rejdištěm čertů a andělů. Poté
můžeš / číslo 12 - 2013
7. prosince v 15 hodin zahraje folková kapela
Lakomá Barka, o den později v 16.30 dorazí
Ježíškova pošta a přijede Bílá paní.
Jedenáctého prosince je na programu
zpěv koled s pěveckým sborem Musica
Divina a 14. prosince vystoupí v 15.30 kapela Chlapi v sobě, o den později se budou
od 16.30 s dětmi z českokrumlovských mateřských a základních škol a sborem Perchta
zpívat koledy. Den před Štědrým dnem bude
na náměstí k vidění živý Betlém.
www.ckrumlov.info
Živý betlém a Česká
mše vánoční na zámku Loučeň
Dne 22. prosince se na zámku Loučeň nedaleko Mladé Boleslavi uskuteční dvě zajímavé
akce: na zámeckém nádvoří bude možné obdivovat „zaručeně živého Ježíška v kolíbce“
a koncert České mše vánoční v kostele.
„Je nejvyšší čas se v očekávání nadílky spojené se dnem narození malého Ježíška zklidnit.
K tomu vám může napomoci 15. ho­dina
v zámeckém barokním kostele Nanebevzetí
P. Marie, kdy usednete do kostelních lavic
Rožnovský skanzen každý rok před Vánocemi ožívá. Vyrazit sem můžete už na mikulášskou nadílku ve čtvrtek 5. prosince. Ve Valašské dědině se konají podvečerní prohlídky
s mikulášskou nadílkou. První vánoční
program se pak koná 14. prosince, kdy v částech Dřevěné městečko a Valašská dědina
začne Vánoční jarmark, kde bude možné si
nakoupit dárky z dílen lidových výrobců.
Na programu pak bude koledování, areály
obejdou Lucky a čerti, bude se drát peří
a ochutnávat vánoční dobroty. O víkendu
21. a 22. prosince můžete do Rožnovského
skanzenu vyrazit obdivovat živý Betlém, a to
vždy po 17. hodině v Dřevěném městečku.
w
ww.vmp.cz
Brno: vánoční trhy
i zajímavá vyhlídka
Svařák, punč i trdelník budou vonět i na brněnském náměstí Svobody. Trhy zde potrvají
až do 23. prosince, otevřeno bude denně
od 9 do 21.45, kdy trubač jarmark uzavře.
Na každý den je pak na náměstí Svobody připraven bohatý kulturní program. Chystá se
vystoupení různých kapel, děti ze základních
škol zazpívají vánoční koledy a 8. prosince
předvedou svůj talent mladí umělci při galapředstavení Brněnský šikula.
Nebude chybět betlém z dílny řezbáře Jiřího Halouzky, vánoční expres nebo zvonička.
Děti mohou v zookoutku nakrmit zvířátka
a v Ježíškově poště sepsat tajná přání.
Další část brněnského vánočního programu
už bezbariérová není. Otevřou se například
brány všech tří částí brněnského podzemí.
Návštěvníky přivítá Kostnice u svatého
Jakuba i běžně nepřístupná společenská část
Labyrintu pod Zelným trhem. V Mincmistrovském sklepě na Dominikánském náměstí
5. prosince proběhne mikulášská nadílka,
kde na všechny děti bude čekat Mikuláš s anděly i zlobivý čert. O adventu bude možné
po rekonstrukci opět navštívit Starou radnici
a vystoupit po 173 schodech na radniční věž.
w
ww.brnenskevanoce.cz 
35
SENSEN
■ Ke značce SENSEN už se hlásí 60 klubů.
■ Vyhlašujeme Seniora/Seniorku roku 2013.
■ Připravujeme nové webové stránky.
Radostná bilance roku
Text: Iveta Königsmarková
Ilustrační foto: Jan Šilpoch
P
řestože projekt SENzační SENioři
odstartoval v květnu 2012, už
v prvním roce se do něj přihlásilo
necelých 30 klubů a do konce
letošního roku to bude již více
než 60. Nejvíce klubů dnes najdete v Ústeckém a Moravskoslezském kraji, v Praze
a na jihu Čech.
Tím úplně prvním byl Klub SENSEN
Prachatice, který stále patří mezi ty nejaktivnější. Jeho členové byli například hosty
letošního červnového Fresh senior festu
v Praze. Vystoupení Senior country klubu
SENSEN Prachatice patřilo k vrcholům
festivalu. Kluby svou činností podporují
hlavní pilíře projektu SENSEN – Národní kroniku a Druhý život dětské knihy,
ale vyvíjejí i nespočet vlastních aktivit.
Pořádají festival Seniorská píseň, sjíždějí
společně řeky, plavou, podlehly kouzlu
nordic walkingu, připravují výstavy nebo
výtvarná setkání.
Těší nás, že senioři mají vlastní
nápady, nebojí se vyzkoušet i nové věci,
a hlavně nezůstávají doma! A to nás
těší dvojnásob, neboť podle posledního
průzkumu Českého červeného kříže se
až třetina českých seniorů cítí osamělá.
Jsme moc rádi, že naše pomoc seniorům
je vidět a že v boji s osaměním seniorů
hrajeme významnou roli.
V prosinci budeme znát
nej seniora
V listopadu skončilo nominační období
ceny Senior/Seniorka roku 2013 a Nejlepší klub senzačních seniorů 2013. Porota
pročítá desítky nominací, ale jak dopadlo
její hlasování, se dozvíme 7. pro­since
2013 na slavnostním vyhlášení v Pražské
křižovatce. Večer ozdobí Český národní
symfonický orchestr se sólisty Ivanem
Moravcem a Dagmar Peckovou pod
Pražští senioři oslavili Den seniorů pohybem: za krásného podzimního počasí
se vydali z pražského Strahova přes Ladronku do obory Hvězda.
taktovkou Libora Peška. Patronkami ceny
jsou herečky Jiřina Bohdalová a její dcera
Simona Stašová.
Už teď ale víme, že jsme díky vyhlášení
ceny poznali desítky senzačních seniorů,
kteří stále pracují pro ostatní a jsou pro
své okolí inspirací i vzorem. Těšíme se,
až vám oceněné představíme, ale již nyní
můžete nominované poznat v medailoncích
na našem webu www.sensen.cz. Poznáte
např. kronikářku obce, aktivní sportovce,
stále aktivní ošetřovatelku, dobrovolníka,
seniorku, která vyrábí panenky pro UNICEF,
nebo zasloužilého a stále aktivního hasiče.
Cena pro kluby byla také otevřená, hlásit se
mohly nejen Kluby SENSEN, ale i ty, které
jsou aktivní pod hlavičku SENSEN.
V novém roce se můžete těšit na úpravy našich
webových stránek, které by měly přinášet více
tipů, kam za zábavou, poznáním či sportem.
36
Co čeká SENSEN v příštím roce?
Po úspěšném rozjezdu bude projekt
SENSEN plnou parou pokračovat dál.
A co se chystá? Pokračovat budou určitě zahájené projekty Národní kroniky
a Druhý život dětské knihy. Již v listopadu jsme vyhlásili nové téma Národní
kroniky – Jak jsme prožívali sametovou
revoluci.
Národní muzeum, které je garantem
Národní kroniky, připravuje na 25. výročí
sametové revoluce výstavu, a tak se vaše
příspěvky k tématu možná stanou její
součástí.
V novém roce se můžete těšit na úpravy našich webových stránek, které by
měly přinášet více tipů, kam za zábavou,
poznáním či sportem. Připravujeme pro
vás i nové zajímavé projekty jako Škola
digitální fotografie nebo sérii přednášek
s bezpečnostní tematikou Bezpečné stáří.
Poznáte, že kurz první pomoci nemusí
být jen přednáška, ale také pěkně adrenalinový zážitek. Pokračovat budeme
i ve sportovních aktivitách a těšit se
můžete na 2. ročník Fresh senior festu.
Pokud máte tip na senzační seniory, kteří
by na festivalu předvedli své umění, dejte
nám vědět! 
můžeš / číslo 12 - 2013
řádková inzerce
Koupím, prodám
Prodám starší chodící – běžecký pás
zn. Spartan, plně funkční, nastavení 4
druhů programů, skladný, pův. cena
12 000 Kč, nyní 2000 Kč. Zlín [email protected] Zn.: 17092013
Prodám elektricky polohovatelnou
postel, jak výška, tak hlava a nohy.
Mechanicky vysouvací postranice proti
spadnutí, hrazda, pěkná antidekubitní
matrace. Koupeno v ČR. Doklady o koupi
doložím. Používaná 3 roky. Velmi dobrý
stav. Případné foto na požádání zašlu.
Původní cena 32 395 Kč. Cena při rychlém jednání 14 tis. Kč. V případně zájmu
o pronájem možná dohoda za poplatek
350 Kč/měsíc. kovoobrabecstvi.rokos@
seznam.cz Zn.: 23092013
zaměstnání
Nabízím zaměstnání
Hledáme vhodné kandidáty pro
projekt Webmium (www.WEBMIUM.
com je nástroj na tvorbu interaktivních
webových prezentací pro malé a střední
firmy, jednotlivce nebo neziskové
organizace) na pozici ADMINISTRÁTOR
WEBOVÝCH STRÁNEK PRO KLÍČOVÉ
ZÁKAZNÍKY. PRÁCE PRO OZP – PRÁCE
Z DOMU. Práce je pro osobu se zdravot-
můžeš / číslo 12 - 2013
ním postižením OZP – invalidita 1.–3.
stupně, nezahrnuje osoby se zdravotním
znevýhodněním. Práce je nabízena
z domu pro osoby OZP bez docházení
do firmy (kancelář firmy je v Praze 6),
připojení na internet a PC podmínkou.
Zaměstnavatel Tapiko, s. r. o. Pokud vás
pozice oslovila, prosíme o zaslání životopisu VČETNĚ MOTIVAČNÍHO DOPISU
na [email protected] Vhodní uchazeči
absolvují vstupní telefonický pohovor.
Zn.: 08102013
Přijmu k sobě švadlenu na ŽL,
práce zajištěna. Dílna v České Lípě.
[email protected] Zn.: 12092013
Hledáme pracovníka k obsluze pletacího stroje. Náplň práce: obsluha pletacího stroje ve výrobě kabelových svazků;
2směnný provoz. Pracoviště: Ostrov
u Tachova. Požadujeme: manuální zručnost, dobrý zrak, základy práce na PC,
NJ výhodou, spolehlivost, loajalitu,
zodpovědnost. Nabízíme: velmi dobré
platové ohodnocení, práce na HPP,
dlouhodobé pracovní uplatnění, prémie,
příspěvek na dopravu, nástup možný
ihned. Pokud vás tato nabídka zaujala,
zašlete své CV na e-mail: kocourkova.
[email protected] Zn.: 16092013-1
Zavedená společnost se sídlem v Ostrově u Tachova hledá do svého týmu
kandidáta na pozici obsluhy řezacího
stroje. Náplň práce: seřízení a nastavení
nabízím, hledám
Inzeráty můžete
posílat na internetovou
adresu [email protected]
nebo písemně na adresu
Redakce Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1
řezacího stroje ve výrobě kabelových
svazků, 2směnný provoz. Pracoviště: Ostrov u Tachova. Požadujeme:
manuální zručnost, dobrý zrak, základy
práce na PC, NJ výhodou, spolehlivost,
loajalitu, zodpovědnost. Nabízíme: velmi
dobré platové ohodnocení, práce na HPP,
dlouhodobé pracovní uplatnění, prémie,
příspěvek na dopravu, nástup možný
ihned. Kontakt: Mgr. Šárka Kocourková,
tel.: +420 778 404 179, e-mail: [email protected] Zn.: 16092013-2
S okamžitým nástupem přijmeme
německy mluvící elektrikáře a svářeče.
Životopis v němčině: [email protected] Zn.: 01102013-1
Dobrý den, jsem nedoslýchavá IT
technička. Máte problém s PC?
Potřebujete opravit počítač či obnovit
data nebo pomoct s digitalizací fotek
či převodem dokumentů? Budu ráda,
když se na mě obrátíte. Můžete navštívit
i moje webové stránky: www.silben.cz
Zn.: 11102013-1
Přenechám hrobové místo (pomník +
obložení hrobu) na Olšanských hřbitovech Praha 2. Cena za převod užívacího
práva 15 000 Kč. [email protected]
Zn.: 11102013-2
Nabízíme bezbariérové bydlení
v Praze. Ubytování v bezbariérovém bytě
na Praze 11 (byt koncipován pro pobyt
dvou tetraplegiků). Smlouva na byt
prozatím do konce března 2014, která
bude pravděpodobně prodloužena až
na dva roky. Pomoc při zajišťování a nastavení vhodné asistence (není součástí
poskytovaných služeb), odborný nácvik
soběstačnosti. Nástup od 1. 12. 2013.
Nájemné: 4866 Kč/měs. + možnost garážového stání (v podzemních garážích)
ve výši 625 Kč/měs. hana.kadasova@
seznam.cz Zn.: 23102013
Více inzerce na www.muzes.cz
37
Křížovka O CENY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Na co
se můžete těšit
v lednovém čísle?
❛ Rozhovor s Michaelou
Hendrychovou z Právnické
fakulty Karlovy univerzity
o novém občanském
zákoníku.
❛ Rady advokátky
Lenky Deverové, jak se nový
občanský zákoník dotkne
neziskových organizací.
❛ Reportáž
z Obchodní akademie Olgy
Havlové v Janských Lázních.
❛ Reportáž vozíčkáře
z cesty po Španělsku.
Správné řešení tajenky z předchozího čísla:
Chcete chytrý vysavač? Čtěte Můžeš
Luštitelé – výherci:
Mobilní telefon:
Olga Nováková
Dobřanská 192
334 42 Chlumčany
Jeden vylosovaný čtenář
získá za správně vyluštěnou
křížovku mobilní telefon
a dva DVD s českým filmem.
38
DVD 2x Jindřich Plachta: U nás v Kocourkově, Před maturitou
Bohuslav Večeřa
Lenka Beránková
Březinova 136
Vitonín 1
586 01 Jihlava
582 91 Světlá nad Sázavou
Výhercům gratulujeme!
Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.
Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím
nejpozději do 15. prosince na adresu redakce:
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected]
můžeš / číslo 12 - 2013
Download

zde - Můžeš.cz