Trend v chovu maďarského krátkosrstého ohaře
Plemenem MOK se intenzivně zabývám posledních sedm let. Za tuto dobu jsem zaregistrovala
posun v náhledu na plemeno, a to jak z řad majitelů, tak z pohledu oficiálního – v tomto případě
klubového. Za rok nás čeká klubová konference, kde budou znovu otevřena témata jako podmínky
chovnosti, další koncepce chovu plemene, a tak podobně. Dovolte mi prosím, abych zde už nyní – se
značným předstihem – prezentovala některé své postřehy související s chovem MOK v ČR. Zdůrazňuji,
že se jedná pouze o mé osobní názory a že uvítám polemiku a co nejširší diskuzi na téma „další
koncepce chovu maďarského ohaře krátkosrstého“. Bude-li klubové konferenci předcházet
konstruktivní debata, možná se nám podaří vyhnout se napjaté atmosféře a velkému množství střetů,
které jsme zažili na ČS v Třebíči.
1. Popularita plemene a chovatelská základna
Popularita plemene, která v posledních pěti letech prakticky nárazově vzrostla, má své
pozitivní i negativní dopady. Mezi ty pozitivní rozhodně patří zvýšení počtu jedinců předvedených na
zkouškách, a to včetně VZ, a pravidelně předváděných na výstavách – jedinců, kteří zvýrazňují pozici
MOK vedle plemen ohařů v české lovecké kynologii tradičních (KO, ČF a další). Tito takzvaně
„realizovaní“ psi mají také šanci být uchovněni a tím rozšířit chovatelskou základnu plemene. Na
druhou stranu si musíme uvědomit, že se v rukou začátečníků dostávají do chovu i podprůměrná
zvířata, obzvláště se jedná o feny. Majitel svého prvního a jediného psa je často ochoten udělat
„první poslední“ proto, aby svého pejska do chovu dostal, je ochoten věnovat nepřiměřené množství
času a energie výcviku a v neposlední řadě mu také chybí zkušenost, srovnání a schopnost
vyhodnotit, že jeho pes nedosahuje ani průměrných vlohových kvalit. Uchovnit fenu složením ZV a PZ
až tolik náročné není a pokud je majitel pevně rozhodnut, obvykle se mu to dříve či později podaří.
Přesto si troufám tvrdit, že z hlediska šíře chovatelské základny je popularita plemene spíše
prospěšná.
Nastává zde ovšem jedno velké ALE! Genetická pestrost našeho chovu není zdaleka tak velká,
jak by mohl počet chovných jedinců napovídat. Máme sice v chovu kolem 40 chovných psů a 70
chovných fen, nicméně většina z nich je vzájemně příbuzná, neboť chov MOK v letech předcházejících
současné popularitě byl veden na velmi omezeném počtu jedinců, jejichž krev se stále dokola
různými způsoby propojovala. Vzhledem k relativně vysokému počtu chovných jedinců (ačkoliv
z pohledu genetiky se v případě těchto čísel stále jedná o málopočetnou populaci) by se vhodným
vybíráním rodičovských párů (vytvářením pestrých kombinací) mohla genetická variabilita plemene
významně zvýšit.
V současné době je ovšem situace spíše opačná. V posledním roce sice přibylo počtu
zahraničních krytí a příležitostně (často nárazově) byli využíváni i méně „populární“ psi, nicméně
trend posledních sedmi let byl v tomto ohledu jasný – jednoznačně převyšovalo využívání dvou
chovných psů. Ačkoliv se v obou případech jedná o importovaného jedince s dosti nepříbuznou krví,
jejich – troufám si říct – nadužívání nám ještě zužuje už tak krevně dost úzkou základnu. Několik
příštích let to populace plemene ještě „ustojí“, neboť základna je a zůstane početně takto široká a
stále budou pro většinu fen možnosti, za kým jet krýt, ačkoliv jen málokterý majitel feny z českého
chovu bude mít na výběr z více než dvou či tří vzájemně nepříbuzných jedinců. Ovšem v momentě,
kdy popularita plemene klesne (a domnívám se, že toto nastane v řádu let), se sníží početnost
chovatelské základny, a to možná dosti dramaticky, při stále stejné genetické (ne)variabilitě. Takže,
jednoduše řečeno, budeme mít málo zvířat a všechna budou více či méně příbuzná. Pak nám
nezbude nic jiného, než vymýšlet náročné chovatelské koncepce pro zlepšení situace v plemeni. Za
zvážení tedy stojí, zda se nepokusit takové situaci předejít změnou chovatelské koncepce nyní, kdy
to ještě lze. „Změnou chovatelské koncepce“ v tomto případě myslím rovnoměrnější a logičtější
využívání jednotlivých krycích psů z pohledu jejich krve.
2. Podmínky chovnosti – výkon
Na členské schůzi v Třebíči před třemi lety byl schválen návrh podmínek chovnosti, který vzešel
z členské základny. ČS odmítla návrh výboru klubu, který spočíval v požadavku složení všestranných
zkoušek pro psy MOK, a naopak podmínky chovnosti pro psy MOK o jednu zkoušku zjednodušila, když
byla zároveň zrušena možnost „dablování“ zkoušek. De facto je tedy možné říct, že požadavky na psy
zůstaly téměř stejné, neboť i před schválením tohoto návrhu mohl být pes chovný po složení ZV, SZVP
a PZ (což je asi ta nejjednodušší cesta, jak podle současně platných podmínek uchovnit psa MOK),
případně ani tyto zkoušky složené mít nemusel (v seznamu chovných jedinců v minulosti figuroval pes
s ZV, 2x PZ a ZO).
To, že členská základna odmítla všestranné zkoušky jako podmínku zařazení do chovu,
neznamená, že by se chovatelé a majitelé plemene MOK domnívali, že maďarský ohař není
všestranným loveckým psem. Takzvaní „maďaráři“ si ovšem uvědomili, jak velké procento
odchovaných jedinců se dostává do rukou nemyslivců, kteří by se do práce se psem a priori
nepouštěli, pokud by věděli, že musí dosáhnout VZ, jinak byla jejich snaha zbytečná. Jejich psi by pak
byli pro chov ztraceni.
Je myslím potěšující, že stále více chovných psů, ale i fen, VZ úspěšně absolvuje (letošní sezóna
byla pro MOK z tohoto hlediska možná rekordní). Málokteří ovšem hned ve své první či druhé
výcvikové sezóně, ve které jsou uchovňováni. Psi tak můžou v chovu působit třeba i o několik let déle,
což by při rovnoměrném využívání chovatelské základny (viz bod 1) mohlo opět pomoci zvýšení
genetické variability plemene a tudíž i k zlepšení celkové perspektivy chovu.
V tomto směru by mohla vyvstat otázka, zda tedy nezjednodušit podmínky chovnosti ještě
více, případně je nezrušit úplně, a nezajistit si tím ještě o mnoho širší chovatelskou základnu. V tomto
bodě musím říct rezolutně NE, neboť se domnívám, že žádné krajní řešení nevede v chovu k cíli.
Dědičnost vrozených vloh je sice záležitostí problematickou, která přesahuje rozměr tohoto článku,
ale už jen praktické zkušenosti z chovu plemen, kde byly požadavky na výkon psa pro zařazení do
reprodukce razantně sníženy, ukazují, že zachování zkoušky z výkonu jako podmínky chovnosti je u
loveckého psa nezbytné.
Feny MOK musí do chovu absolvovat minimálně ZV + PZ, jejich podmínky jsou tedy o krůček
přísnější, než podmínky chovnosti většiny ostatních fen ohařů (feny všech u nás běžně chovaných
plemen kontinentálních ohařů musí pro chovnost absolvovat pouze PZ). Psi MOK musí úspěšně složit
ZV, PZ a SZVP nebo LZ. Zde je důležité zachování jedné z vyšších zkoušek (SZVP nebo LZ), které prověří
vyšší cvičitelnost psa a v souvislosti s tím i jeho nervovou soustavu. Právě běžně se objevující
problémy související se slabší nervovou soustavou vidím jako jeden ze současných hlavních problémů
chovu MOK a domnívám se, že by se tímto směrem měla zaměřit diskuze mezi majiteli a chovateli
„maďarů“. Současné nastavení podmínek chovnosti z pohledu výkonu považuji za vyhovující, o
čemž svědčí přírůstek chovných jedinců za posledních několik let, o kterém se domnívám, že je
adekvátní situaci v plemeni z hlediska jeho popularity.
3. Podmínky chovnosti – exteriér, problematika VDCH
Na návrh členské základny byla jako jedna z podmínek zařazení do chovu ustanovena
povinnost projít výběrem do chovu s výsledkem Kandidát chovu. Byla jsem jedním z protagonistů
návrhu. Představa tvůrců návrhu byla však poněkud odlišná současné realitě – přáli si mít výběr do
chovu, který by se možná blížil spíše bonitaci a ze kterého by existoval zveřejňovaný písemný záznam.
Myšlenkou bylo, že bychom tak jak chovatelé získali více informací o jednotlivých chovných psech a
také o jejich potomcích, kteří VDCH projdou, a především že by se jednalo o informace kompletní,
ucelené, u všech psů stejné. V první sezóně existovaly záznamy z VDCH, které ovšem nebyly
zveřejňované a podle mého názoru byly obsahově nedostačující. V další sezóně už výbor klubu
rozhodl o zrušení těchto zápisů a do chovu se vybírá pouze systémem vybrán/nevybrán.
Považuji výběry do chovu v této podobě za zbytečné a domnívám se, že by bylo na místě
zvážit jejich zrušení. Za celou dobu konání výběrů do chovu je procento psů s výsledkem „nevybrán“
mizivé. Možná by tedy bylo rozumnější vrátit se k předchozímu systému (stačí posudek z výstavy
s výsledkem V nebo VD), popřípadě zvážit povinnost absolvovat klubovou či speciální výstavu
KCHHMO z výsledkem V nebo VD. Tím by se eliminovalo riziko uchovňování psů na posudcích
z krajských, oblastních a někdy i národních výstav, kde nezřídkakdy posuzují all-round rozhodčí, kteří
nechovné známky (dobrá, dostatečná) téměř neudělují.
Do volební konference KCHHMO nám zbývá rok času. Pokud by se nám podařilo vyplnit tento
rok konstruktivní diskuzí o dalším směřování chovu plemene maďarský ohař krátkosrstý, věřím, že
bychom mohli „maďary“ v dalších letech posunout o něco dále. Doufám, že tento článek nezdvihne
vlnu negativních emocí, ale bude sloužit k rozpoutání právě takové debaty, která je potřeba.
Lucie Svobodová
www.danitty.com
Download

TREND V CHOVU MOK (pro Zpravodaj 09/10)