Pravidla pro tvorbu textů
aneb
Jaké podklady a překlady bychom rádi dostávali
Úvodem
Následující dokument dáváme k dispozici všem našim současným i budoucím zákazníkům, ale i
autorům, externím překladatelům, korektorům a dalším spolupracujícím osobám, z povahy jejichž
spolupráce s Překladatelským a tlumočnickým centrem EUFRAT vyplývá předávání a
přebírání textů nejrůznější povahy v elektronické podobě.
Tento dokument řeší otázku zadávání textů k překladu pouze v její technické (a částečně jazykové)
úrovni; pokud jde o základní otázky spojené se zadáváním překladů, doporučujeme pročíst si jednak
oddíl „FAQ o překladech“, jednak také brožurku „Překlady a jak na to – Průvodce pro zadavatele
překladů“, kterou v českém překladu vydala Jednota tlumočníků a překladatelů (původní
verze v angličtině se jmenuje „Translation Getting It Right – A Guide to Buying Translations“).
Předkládaný text by měl být chápán jako soubor doporučení, jejichž cílem je zapojit do procesu
překladu objednavatele překladatelských služeb, kteří jsou zároveň buď autory textu určeného
k překladu, nebo mohou jeho podobu (jak formální, tak jazykovou) do určité míry ovlivnit.
„Zapojením“ máme na mysli přípravu textu ve výchozím jazyce do podoby, která překladateli a dalším
osobám, kteří se na realizaci zakázky podílejí, jejich práci usnadní a v konečném důsledku tak
přinese vyšší kvalitu překladu, kratší dodací lhůty a (ano, nic není nemožné!) nižší náklady.
Čím jednoznačnější, jednodušší, poučenější a jasnější podkladový materiál (ve formě elektronického
datového souboru) dostaneme, tím snáze se nám podaří všechny uvedené atributy vtělit také do
našeho produktu – překladu v cílovém jazyce. I my chceme odevzdávat jednoznačné, jednoduché
(nepřekombinované), poučené (kvalifikovaně zpracované) a jasné texty. Věříme, že se nám podaří
v následujících odstavcích srozumitelně definovat, co si pod uvedenými pojmy představujeme a že se
nám na jejich základě podaří významně zefektivnit naše vzájemné obchodní vztahy.
Mgr. Tomáš Hausner,
manažer PTCE
1
Základní pravidla
Před prohlášením „a je to hotové!“, signalizujícím připravenost textu k předání našemu
překladatelskému centru k překladu, doporučujeme provést kontrolu 5D:
•
•
•
•
•
I
Definitivnost textu
Doporučené formáty souborů
Doporučená písma
Dokonalé formátování
Diakritika a interpunkce
Definitivnost textu
Text, který chcete přeložit, musí být definitivní a zákazník ručí sám sobě za jeho obsahovou
správnost. To je ideál, který se mnohdy nedaří beze zbytku naplnit, což neznamená, že by se o to
nemělo usilovat. Kvalitní překladatel se pak mimo jiné pozná také podle toho, že na případné
chyby, omyly, protiřečící si pasáže a další nedokonalosti výchozího textu zákazníka
(prostřednictvím centra) upozorní. Korektury či doplňování do podkladového textu během práce
na jeho překladu mohou významně zasahovat do již přeložených částí, vynucovat si jejich větší či
menší přepracovávání, což se může negativně projevit na termínu dodání a také na ceně.
II
Doporučené formáty souborů
1)
Základní formáty, se kterými můžeme (my a naši spolupracovníci) pracovat bez nutnosti
jakýchkoli konverzí, jsou následující:
• Microsoft Word a Microsoft Excel (*.doc / *.xls) verze 97 a vyšší, případně odvozený
formát RTF (Rich Text Format)
• Prostý text (*.txt) bez jakéhokoli formátování (kromě konců odstavců), vygenerovaný
např. programem Notepad
2)
Druhou kategorií, která vyžaduje před vlastní prací na překladu přípravné práce na PC
(vykopírování, konverze apod.) jsou texty v jakýchkoli otevřených formátech, např.:
• Soubory PDF (neuzamčené a nerozkřivkované, tedy s možností vykopírování textu)
• Soubory DTP (a pseudo-DTP) programů (QuarkXPress, InDesign, CorelDraw! apod.)
…a mnoho dalších, avšak upozorňujeme, že zákazník může významně ušetřit, pokud
z takovýchto formátů provede export (konverzi) textu do některého ze základních formátů
sám.
2
3)
Třetí kategorií jsou elektronické soubory ve formátech, které neumožňují přijatelně
jednoduchý převod textů, které obsahují, do některého ze základních formátů:
• Obecně veškeré vektorové (rozkřivkované) soubory, včetně např. tiskových PDF
• Veškeré další formáty, které s textem nakládají jako s grafikou
Pokud dostaneme podklady v takovém formátu, je to v podstatě totéž, jako bychom je
dostali pouze v listinné podobě, a pokud obsahují např. tabulky, složité formátování apod.,
musí je překladatel tvořit „od nuly“. To samozřejmě stojí (jeho) čas a (zákazníkovy) peníze; i
zde tedy platí, že zákazník může významně ušetřit, pokud dodá text v jiném (otevřeném)
formátu.
4)
Pokud dodáváte podklady ve formě textu, který byl vykopírován z jiného než textového souboru
(typicky např. HTML nebo z webových stránek v technologii PHP nebo ASP), je třeba se
ujistit, že se text zobrazuje korektně – často se stává, že některá interpunkční znaménka se
„zblázní“ a spojovníky se třeba zobrazí všude jako otazníky nebo jako písmeno „o“ apod.
5)
Podklady v elektronické podobě lze předávat buď jako přílohu mailu, na USB flash disku,
CD/DVD ROM, CD-RW. Vzhledem k tomu, že diskety 3,5" jsou téměř vyhynulým druhem,
toto médium nepřijímáme.
III
Doporučená písma
1)
V podkladovém souboru by měla být použita pouze standardní písma (fonty), která jsou
defaultní součástí systému Windows (typicky rodina Times New Roman, Arial). Pokud zákazník
chce použít odlišná písma nebo trvá na použití více než jednoho písma v jednom souboru,
doporučujeme, aby tyto úpravy prováděl až v hotovém překladu, který mu dodáme
(případně rádi nabídneme profesionální grafické a typografické služby).
2)
Nesmějí být zaměňovány tvarově podobné znaky, což je občas problém u těch autorů,
kteří byli kdysi zvyklí psát na mechanických nebo elektrických psacích strojích (k tomu ještě
také viz IV – Formátování). Upozorňujeme zejména, že:
•
•
•
•
•
3)
0 (nula) ≠ O (velké „o“)
1 (jednička) ≠ I (velké „i“) ani l (malé „el“)
× (krát) ≠ x (malé „iks“)
- (spojovník/divis/hyphen) ≠ – (pomlčka, „en“ dash)
() (závorky) ≠ // (lomítka, slashe)
Ke zvýraznění částí textu doporučujeme využívat pouze nastavení kurzívy (v MS Word
klávesová kombinace Ctrl+I) a (polo)tučného řezu (Ctrl+B). Protože podtrhováním se
v interaktivních textech obvykle označují části hypertextu (prolinky např. na http:// nebo
3
mailto:), doporučujeme podtrhávání (Ctrl+U) jako zvýraznění textu nepoužívat.
Nedoporučujeme používat ani předdefinované styly v MS Word.
4)
Použití jakýchkoli jiných alfabetických/znakových systémů (azbuky, cyrilice, arabského
písma, čínských/japonských znaků a jakýchkoli jiných systémů nezaložených na latinském
písmu) je vhodné předem konzultovat, stejně jako upozornit na používání speciálních
symbolů matematických, chemických, používání akcentů pro cizí jazyky (např. tilda ve
španělštině, cirkumflex ve francouzštině a jinde). Některé znaky se na různých počítačích a
v různých programech mohou zobrazit nekorektně a způsobit nedorozumění.
V takových případech je ideálním řešením předat s elektronickými daty i vytištěný dokument,
či ještě lépe otevřený dokument uložit ve formátu PDF (pomocí programů jako např.
pdfFactory či PDFCreator), ze kterého jsou všechny takové znaky jednoznačně patrné.
IV
Dokonalé formátování
Obecně platí, že pokud objednavatel překladu je autorem textu a může tedy ovlivnit kromě
obsahu i jeho formu, udělá vždy dobře, pokud formátování dokumentu udrží na co nejjednodušší
úrovni.
Nejčastější prohřešky proti „formátovací etiketě“ vyplývají z návyků psaní na starých psacích strojích,
jako je např. odsazování mezerníkem nebo více než jedním tabelátorem, nebo „odhazování“ textu
na novou stránku sérií příkazů „Enter“ namísto vložení konce stránky (Ctrl+Enter).
1)
Příkaz „Enter“ (zobrazuje se jako netisknutelný znak ¶) se používá pouze a výhradně jako
konec odstavce, nikdy ne jako ukončování řádky nebo k dělení slov. Pokud autor textu chce
zamezit tomu, aby na konci řádku zůstaly „viset“ jednopísmenné předložky, může u nich
nastavit vkládání nedělitelné mezery automaticky („Možnosti“ v MS Word), nebo ji vkládat
ručně pomocí klávesové zkratky Ctrl+Shift+mezerník (zobrazuje se jako netisknutelný znak °
– v°pořádku).
2)
Nikde by neměly vedle sebe být dvě či více mezer vytvořených mezerníkem. Odsazování
mezerníkem namísto tabelátoru je další „pravěký zvyk“ z dob psacích strojů, který se ale
objednavatelé překladů velmi snadno odnaučí, uvědomí-li si, že cena překladu se stanoví na
základě počtu typografických znaků včetně mezer a že „překlad“ jedné jediné takové
„mezerníkové“ řádky bez jediného slova je může přijít na několik desítek korun navíc.
Špatně:
——————————————————————————————————————————————————————————Takhle ne!
Takhle——————————————————————————————————————————————————taky ne!
Správně:
→
Takhle ano!
Takhle
→
taky ano!
4
3)
Při odsazování tabelátory by se mělo dbát na to, aby mezi okrajem textu a prvním
slovem, případně mezi dvěma slovy, která od sebe chceme odsadit, byl vždy nejvýše jeden
tabelátor. Toho docílíme nastavením zarážky tabelátoru (∟) na vodorovném pravítku nad
stránkou:
Špatně:
→
Ani
Správně:
→
→
I takhle
→
→
→
→
→
→
→
→
Takhle ne!
tohle se nedělá!
Takhle ano!
je to správně!
→
→
4)
Více než jeden „Enter“ pod koncem odstavce by se měl používat pouze pro významové
oddělení částí textu (kapitol, paragrafů, slok atd.) a neměly by pod sebou být více než tři.
Pokud chce autor „odhodit“ text na další stránku, je namístě použít klávesové kombinace
Ctrl+Enter (vložení pevného konce stránky).
5)
První řádka odstavce se neodsazuje ani tabelátorem, ani mezerami, ale (tam kde je takové
odsazení skutečně nutné) nastavením formátu odstavce („Odsazení první řádky“).
6)
Doporučujeme se vyhnout složitějšímu formátu stránky, jako je např. „pseudosazba“ do
sloupců, vkládání textových polí apod. Rovněž složitěji strukturované tabulky se slučovanými
buňkami mohou v jiných editorech způsobit problémy a mnohdy „rozpad“ celé tabulky.
7)
Důrazně doporučujeme nepoužívat automaticky číslované seznamy a odrážky. Na
místech, kde chce autor použít odrážky, lze toto naznačit optimálně vložením znaku •
s kódovým označením ANSI 0149 (Alt+0149). Automaticky číslované seznamy prosíme
nepoužívat především pro jejich nevypočitatelné chování v režimu sledování změn, který
často využívají naši korektoři. Obě volby je často třeba vypnout v možnostech
automatických nástrojů formátování.
8)
Právě tak doporučujeme vypnout nástroj automatického nahrazování textu při psaní.
Pokud tuto volbu máte aktivní, je zcela jisté, že třeba anglická věta „It does not take long to
realize this“, kterou jste chtěli napsat, dopadne takto: „It does not také long to realize this.“
9)
Jakékoli poznámky k textu, které se nemají překládat, je třeba v MS Word buď psát
ve formě komentářů (Nástroj „Komentář“), nebo barevně odlišit (nejlépe nástrojem
„Zvýraznění textu“). V textu bez formátování je třeba takové poznámky odlišit
nezaměnitelnou sekvencí znaků na začátku i na konci poznámky – mezi sazeči se nejčastěji
používá ### (number sign).
5
10) Pokud jsou součástí textu tabulky, měly by být jednoduché, bez slučování buněk a
s defaultním formátováním. Pro potřeby překladu je lhostejné, je-li či není-li tabulka
v podkladovém textu vizuálně „zarovnaná“.
V
Diakritika a interpunkce
1)
Závorky je nutno psát správnými znaky: v češtině a slovenštině vždy kulaté (parenthesis)
( na začátku a ) na konci. Pokud je třeba uvádět závorky uvnitř textu, který je sám uzavřen
do závorek, použijí se závorky hranaté [ a ] (brackets) – postup je tedy opačný než
v matematických výrazech! Závorky se vždy vkládají do textu bez mezery na vnitřní straně,
avšak s mezerou, interpunkčním znaménkem nebo znakem „Enter“ (konec odstavce) na
vnější straně.
Špatně:
Toto není správné( ani přípustné )vkládání závorek.
Ani takto by se ( nikdy! ) závorky vkládat neměly.
Správně:
Jedině takovéto vkládání (umisťování) závorek je správné. Nebo takovéto (a ne jiné).
Pokud je třeba použít vnořených závorek (i když se tomu doporučujeme [s výjimkou
případů, kdy je to skutečně nezbytné] vyhnout), takto je to správně.
2)
Na tomto místě si dovolíme udělat souhrnnou poznámku o interpunkci ve
francouzštině: Platí zde, že znaky : / ; / « / » / ! / ? / % / $ (značky měn) se oddělují
oboustranně mezerou, na vnitřní straně nedělitelnou:
• Jean a dit : « Je veux le faire. »
• Ce film est très intéressant : c’est un classique !
3)
O uvozovkách platí velmi mnoho z toho, co jsme napsali o závorkách. Také se sázejí těsně
(tj. bez mezer) k výrazům, které uzavírají. Dává-li se do uvozovek celá věta, je interpunkční
znaménko na jejím konci uvnitř uvozovek, např. „Podej mi ten talíř!“. Pokud je v uvozovkách
pouze část věty, sází se koncová interpunkce za koncovou uvozovku: Nikdo mu neřekne jinak
než „starej machr“.
V češtině, slovenštině a němčině se používají spodní uvozovky „ na začátku a horní “ na konci
– existuje poměrně jednoduchá mnemotechnická pomůcka „devítek a šestek“: ty dole
vypadají jako dvě malé devítky a ty nahoře jako malé šestky. Alternativně lze používat i
„francouzské“ uvozovky » a « (ANSI 175 a 174), ale vždy důsledně jeden ze způsobů
v jednom dokumentu. Jako vnořené uvozovky se užívají znaky ‚ (ANSI 0130) a ‘ (ANSI 0145):
„Povídám ti, neříkej mi ‚medvídku‘, nebo uvidíš!“
6
V angličtině se oboje uvozovky sázejí „nahoře“, přičemž pravidlo „šestek a devítek“ tu platí
opačně: “Pass me that plate please.”, a stejně tak pro vnořené uvozovky: “I said ‘sheep’, not
‘ship’, mind you.”
Ve francouzštině a ruštině používáme tzv. „francouzské“ uvozovky, ale v opačném pořadí než
«Вы хотите обыскать мой чемодан?»
v češtině: « Voulez-vous voir ma valise ? »
4)
Spojovník (-) je problém. Často se také označuje jako divis (čili rozdělovací znaménko) nebo
z angličtiny jako hyphen. Na (CS) klávesnici je obvykle dostupný hned dvakrát – jednak na
numerické jako “mínus” a na písmenné vedle pravého shiftu. V kódu ANSI má hodnotu 0045
(vkládá se tedy také klávesovou kombinací Alt+0045) a může plnit trojí (a se skřípěním zubů
čtverou) funkci:
• Znak dělení slov na konci řádku, který se vkládá automaticky při zapnuté funkci „Dělení
slov“ (nedoporučujeme).
• Jako spojovací znaménko spojuje složený výraz (anglicko-český, vědecko-technologický,
propan-butan, e-mail, on-line, K. M. Čapek-Chod) a píše se bez mezer.
• Připojuje se jím příklonka -li: přijde-li, máme-li, bude-li (pozor ovšem na zrádná slůvka
jestli a zdali!), opět bez mezer.
• Pokud není k dispozici v příslušném fontu znak pomlčky (– „en“ dash), lze použít na
jejím místě spojovník. Doporučujeme ale v takovém případě naznačit, že se má jednat
o pomlčku, a použít znaky dva za sebou (--) Některé textové editory umožňují
v režimu automatických oprav průběžné nahrazování dvou spojovníků pomlčkou.
5)
Pomlčka (–) se velmi často plete se spojovníkem, přesněji řečeno spojovník se často
používá tam, kde má správně být pomlčka, někdy také označovaná jako „en“ dash (čili čárka,
která má v daném fontu šířku písmene „n“). Na klávesnici není přímo dostupná, má kód
ANSI 0150 (Alt+0150); v některých aplikacích však lze použít i klávesové kombinace
Ctrl+mínus (na numerické klávesnice). Používá se:
• Jako interpunkce tam, kde se chceme vyhnout použití čárky (kommy), např. mladost –
radost nebo nepřišel – a ani se neomluvil.
• Namísto uvozovek, např. Najednou se otočila, vyhrkla – Já tam přece takhle nemůžu jít – a
utekla.
• Jako náznak nedokončené věty, např. Jestli tě chytím, tak –
• Jako označení intervalu, a to jak číselného, tak slovního (8.00–12.30; pondělí–pátek).
V takové funkci se sází bez mezer.
• Jako mínus před číslem (–10 bodů; –15 °C); sází se bez mezery.
• Jako mínus v matematických výrazech (5 – 3 = 2), s mezerami.
• Ve významu versus (Juventus–Chelsea; Federer–Štěpánek), bez mezer.
• K označení celých měnových hodnot (Kč 100,–) se píše bez mezery po desetinné čárce,
ale s mezerou před následujícím slovem. Pozor, takto se částky zapisují jen v
seznamech (cenících), kde se kromě nich vyskytují i desetinné částky (25,50 Kč) – nikdy
ne v textu!
7
Kromě „en“ dash se (kdysi i v české, dnes ovšem už pouze v americké typografii) vyskytuje
také „em“ dash, která má šířku písmene „m“ (ANSI 0151) a sází se bez mezer (She gave me a
smile—at least she thought it was a smile—and fainted.)
6)
Apostrof čili odsuvník (’) se používá jako indikace vypuštění jednoho či více znaků ve slově
nebo spojení a sází se vždy bez mezer (I’ve got, o’clock, O’Brian, can’t; d’Artagnan, Qu’allez-vous
apod.) Jediným typograficky korektním apostrofem je znak s kódem ANSI 0146 (’).
Nepřípustné (a typografům a grafikům nůž do srdce vrážející) je používání české „diakritické
čárky“ (acute accent), ANSI 0180 (´), kterou např. v češtině zapisujeme dlouhé samohlásky,
nemáme-li k dispozici přímou klávesu, případně znaků ANSI 0039 (') – označení stopy (feet),
ANSI 0096 (`) – „francouzský“ akcent (grave accent).
Špatně:
I´ve told you I can't, but you wouldn`t listen.
Správně:
I’ve told you I can’t, but you wouldn’t listen.
7)
Tečka (. full stop, period) a čárka (, comma) se sázejí bez mezery za poslední písmeno
slova.
8)
Dvojtečka (: colon), středník (; semicolon), vykřičník (! exclamation mark) a otazník (?
question mark) se rovněž sázejí bez mezer (s výjimkou francouzštiny, viz bod V.2); dvojtečka
tam, kde signalizuje dělení nebo poměr, se sází s oboustrannou mezerou (kurz sázky 10 : 1,
15 : 3 = 5), ale ve výsledku sportovního utkání nikoli (Sparta–Slavia 0:0).
Na tomto místě je třeba se zmínit o španělském standardu psaní zvolacích a tázacích vět,
které se píší s vykřičníkem či otazníkem i na začátku věty, ovšem zde jsou tyto znaky
otočeny kolem horizontální osy; tyto znaky mají kódy ANSI 161 (¡ – pozor, není to „malé i“:
¡ ≠ i) a 191 (¿):
• ¿Por qué la comes?
• ¡Claro que sí!
V souvětích se ale takto ohraničují pouze ty části, jimž charakter zvolání či otázky náleží:
• Si no te gusta la comida, ¿por qué la comes?
V některých případech se mohou znaky na počátku a na konci věty lišit:
• ¡Qué lástima, estás bien?
9)
Trojtečka (… elipsa, výpustka, ellipsis) není totéž co tři tečky – ve většině fontů, tak jako i
ve fontu Gill Sans MT, v němž je psán tento manuál, je rozdíl na první pohled znát:
8
Trojtečka:
Tři tečky:
…
...
Naproti tomu např. v systémovém fontu Courier vypadá rozdíl opačně:
Trojtečka:
Tři tečky:
…
...
Trojtečka se zapisuje kódem ANSI 0133 (některé aplikace podporují i zkratku Ctrl+tečka),
v češtině se sází bez mezery a pokud stojí na konci věty a měla by po ní následovat tečka,
tato tečka se nepíše (ostatní interpunkce ale ano). V angličtině se trojtečka odsazuje
oboustrannou mezerou, vpředu raději nedělitelnou (Ctrl+Shift+Space). Nedoporučujeme
používat více trojteček po sobě (Vtom náhle………)
V otevřeném textu odlišíte trojtečku od tří teček snadno také tak, že kurzor trojtečku
„přeskočí“ jako jeden znak, zatímco u tří teček bude postupovat tečku po tečce.
10) Rovnítko (= equals sign) se vždy odděluje mezerou, jak v textu, tak v aritmetických
výrazech (Hausner = šťoura; x + y = z).
11) Lomítko (/ slash) se sází jako zlomková čára v textu (3/4, 3/4), namísto pomlčky ve významu
od–do (leden/březen), v adresách u čísel domů (č. popisné / č. orientační – Pallova 42/8),
v označení školního roku (2010/2011), a ovšem v URL adresách
(http://www.prekladytlumoceni.eu/). Lomítka se nesmějí používat jako závorky.
Sází se bez mezer s jednou výjimkou: tam, kde oddělují v textu víceslovné alternativní výrazy,
např. „V této sestavě lze použít pasivního chlazení / chlazení ventilátorem / tepelné
kondukce.“, ale naproti tomu „V této sestavě lze použít aktivní/pasivní chlazení.“ bude bez
mezer, protože se oddělují pouze jednoslovné výrazy.
Zejména v HTML editaci, ale třeba i při psaní úplných URL, je často třeba použít tzv.
„obrácené“ lomítko (\ backslash). V EN klávesnici je obvykle dostupné přímo na některé
z kláves vedle klávesy Enter; při nastavené CS klávesnici lze využít kód ANSI 092 nebo
klávesovou zkratku (pravý) Alt+q.
12) Tilda (~ tilde) se vyskytuje víceméně pouze ve slovníkové sazbě. Typografie zná i tzv. malou
tildu (˜ ANSI 152), která je důležitá zejména pro španělštinu, kde její použití či nepoužití je
mnohdy otázkou života a smrti (např. año znamená rok, avšak ano je řiť). Diakritická
znaménka obecně mají velkou důležitost, a výmluva typu „nemám to ve fontu“ neobstojí. Ruku
na srdce – byli byste spokojeni, kdyby vás někdo pozval na krtiny místo na křtiny, nebo kdyby
se oblíbená postavička z Čtyřlístku najednou jmenovala ne Pinďa, ale Pinda?
13) Ampersand (&, &) se v češtině nepoužívá tak často jako např. v angličtině; tam se objevuje
často v názvech společností, v titulcích apod. Sází se vždy s nedělitelnými mezerami před i za.
9
14) Procenta (% per cent sign) a promile (‰ per mille sign, ANSI 0137) se sázejí
s nedělitelnou mezerou, pokud jde o matematický zápis nebo nominativ (50 % = padesát
procent). Psaní bez mezery naznačuje, že výraz je třeba číst jako přídavné jméno (Obrat firmy
zaznamenal 50% [padesátiprocentní] nárůst.)
15) Stupeň (° degree sign) se používá jako označení stupně (teploty, úhlu, objemu alkoholu).
• Jako teplotní stupeň se odsazuje od čísla nedělitelnou mezerou, s písmenem C
(Celsius) se spojuje bez mezery (15 °, 15 °C)
• Jako objemové množství alkoholu se sází bez mezery (12° pivo)
• Jako označení úhlu se sází rovněž bez mezer (130° je tupý úhel)
Sází se nejspolehlivěji pomocí kódu ANSI 0176; některé klávesnice mají přímou klávesu
(vlevo nahoře, typicky pod klávesou Escape, Shift+°), ale znak se zobrazí teprve až po
následném stisknutí mezerníku.
Minuty a vteřiny úhlové míry či jako zeměpisné souřadnice se zapisují kódy ANSI 239 (´) a
241 (˝). Sázejí se bez mezer (15°37´11˝ východní délky). Stejné znaky se používají pro stopy
(feet) a palce (inch) americké měrné soustavy, (5´ 8˝ = pět stop a osm palců).
16) Asterisk neboli hvězdička (*) se vkládá buď přímo (z numerické klávesnice), nebo kódem
ANSI 0042. Lze jej použít (u zemřelých osob spolu s křížkem †, ANSI 0134) jako označení
narození (Václav Havel, * 1936; T. G. Masaryk, * 1850, † 1937) a od letopočtu se odděluje
nedělitelnou mezerou. Asterisk (pozor, neplést s Asterixem :o) by se v textech neměl
používat jako označení násobení; pro tento účel se používá znak × (ANSI 0215 – pozor, není
to „malé iks“ x!)
17) Copyright (© ANSI 0169), trademark (™ ANSI 0153) a registered (® ANSI 0174)
označují autorská práva a chráněné (registrované) obchodní značky. Copyright se sází před
označení držitele autorských práv, případně letopočet, a odděluje se nedělitelnou mezerou
(© 2009 Jazyková škola EUFRAT). Registered a trademark se píší těsně za chráněný název a
obvykle se sází jako exponent (horní index) (Microsoft® Windows™).
18) Zavináč (@ commercial “at”, ANSI 0064) se používá jako oddělovník uživatelského jména
od názvu mailové domény v mailové adrese. Sází se bez mezer ([email protected]).
19) K sazbě fonetické/fonémické transkripce lze používat pouze speciální fonty Adobe
(nebo kompatibilní), obvykle označované jako IPA (z angl. International Phonetic Alphabet,
Mezinárodní fonetická abeceda) – např. IPA-samd Uclphon SILDoulosL a je třeba dodržovat
mezinárodně platnou transkripční normu:
10
Špatně:
example
bad
choose
partition
Správně:
example
bad
choose
partition
[ig´zámpl]
[bed]
[čúz]
[pár´tyšn]
[ig´zaempl]
[baed]
[tšúz]
[pa:´tišen]
[email protected]\
Zazc\
ZsRt9y\
[email protected]!sHR?m\
20) Při psaní některých znaků, které nejsou přímo dostupné na klávesnici, lze využít znaků
zástupných – například místo zadávání všech apostrofů v anglickém textu kódem ANSI
0146 lze zadávat asterisky nebo „pseudoapostrofy“ (viz bod 6 této části), a po dokončené
celého dokumentu použít nástroje Najít a Nahradit, kde pak lze jedním kliknutím myši
nahradit všechny hvězdičky v celém souboru typograficky správnými apostrofy.
11
Některá další bolavá místa našeho psaní
VI
Psaní zkratek názvů, slov, titulů, měrných jednotek a měn
Za zkratky pro náš účel budeme považovat jednak zkratky iniciálové, jednak vžité zkratky
některých nevýznamotvorných slov. Nebudeme se zmiňovat o zkratkách, z nichž se stala
skloňovaná slova žijící svým vlastním životem (Čedok, Slovnaft, Setuza, pexeso aj.)
1)
Iniciálové zkratky jsou nesklonná slova, tvořená počátečními písmeny jednotlivých slov
zkráceného názvu. V současné češtině se píší verzálkami (velkými písmeny) bez teček, např.
ČSR, EU, NATO, OECD, EBRD, WTO, UNESCO, IFOR. Sílí tendence používat zkratky
z původního jazyka, i když celý název mívá ekvivalent v češtině – např. World Trade
Organization = Světová obchodní organizace, avšak i v českých textech se běžně používá
zkratka WTO. Existují ale i výjimky, např. OSN vs. UN.
2)
Ustálené zkratky slov se zakončují tečkou těsně za zkratkou. Mezi nejběžnější zkratky
v češtině patří aj. (nikoli a.j.!), ap., apod., atd., kap., par., odst., písm., str., např., popř., pozn., tj.
(nikoli t.j.!), tzv. a další. V angličtině se nejčastěji setkáváme se původně latinskými zkratkami
etc. (et cetera = a tak dále), i.e. (id est = neboli, čili), e.g. (poslední dobou už také eg. nebo jen
eg) (exempli gratia = například); v němčině pak třeba z.B. (zum Beispiel = například), u.v.a
(und viele andere = a další), usw. (und so weiter = a tak dále) apod.
Při použití jiných než ustálených zkratek v textu je vhodné dát překladateli k dispozici seznam
a glosář těchto zkratek, aby mohl vyhledat jejich ekvivalenty v cílovém jazyce.
3)
Zkratky typů komerčních či jiných společností se píší vždy s tečkou a nedělitelnou
mezerou:
• akciová společnost = a. s. (nikoli a.s.!)
• společnost s ručením omezeným = s. r. o. (nikoli s.r.o.!) nebo spol. s r. o. (nikoli
spol. s. r. o.!)
• komanditní společnost = k. s. (nikoli k.s.!)
• veřejná obchodní společnost = v. o. s. (nikoli v.o.s.!)
• obecně prospěšná společnost = o. p. s. (nikoli o.p.s.!)
apod.
4)
Zkratky titulů a hodností se píší mandatorně buď před jménem, nebo za jménem a
v češtině se vždy zakončují tečkou. Tituly před jménem se od něj oddělují po tečce vždy
ještě nedělitelnou mezerou. Tituly za jménem se od příjmení oddělují čárkou a nedělitelnou
mezerou:
12
• doc. JUDr. Václav Příkladný, Ph.D.
• prof. RNDr. Jindřich Ukázka, CSc.
Některé příklady zkratek před jménem:
Bc., doc., Dr. (dr.), gen., Ing. (ing.), ing. arch., JUDr. (nikoli JUDR. či JuDr.!), J.E.
(= Jeho/Její Excelence), kpt., Mgr., mjr., Mons. (dříve Msgre. = Monsignore), MUDr.
(nikoli MUDR. či MuDr.!), podobně tak i MVDr., PaeDr. (PaedDr.), PhDr. (nikoli
PHDr.!), plk., pplk., prof., ThLic./ThMgr./ThDr. ( = licenciát/magistr/doktor teologie),
akad. malíř, akad. sochař, akad. architekt, prom. hist. a další.
Některé příklady zkratek za jménem:
CSc., DiS., DrSc., Ph.D., Th.D.
Platí, že by každá osoba s titulem měla používat v případě, že vlastní několik postupných
akademických titulů v jednom oboru, pouze ten nejvyšší. Jestliže někdo vystudoval bakalářský
program, následně na to magisterský a poté ve stejném oboru složil i doktorát, nebude si
před jméno psát Bc. Mgr. PhDr. XY. To se netýká titulů docent a profesor, které jsou odlišné
kategorie (tzv. vědecko-pedagogické tituly) a lze je s ostatními slučovat; píší se vždy na
prvním místě (doc. MUDr. XY, prof. ThDr. XY). Pokud ale taková osoba má různé úrovně
akademických titulů z různých oborů, lze je kombinovat. Výjimečně se stává, že dotyčná
osoba získá dva stejné tituly v různých oborech; v takovém případě se mezi oba tituly vkládá
latinská spojka „et“ (Mgr. et Mgr. XY).
Kuriózním reliktem minulosti je titul RSDr. (doktor sociálně-politických věd), který nosí
absolventi bývalé Vysoké školy politické ÚV KSČ a Vojenské politické akademie K.
Gottwalda. K němu snad jen dodejme, že pokud jeho nositel trvá na jeho používání, píše se
před jménem… A dále si dovolíme upozornit, že titul PuDr. se vyskytuje pouze v profesním
žargonu našich železničářů a že na „Posunovače u Dráhy“ studovat vysokou školu netřeba
:o).
5)
Zkratky fyzikálních a dalších jednotek se zapisují za číslo a oddělují se od něho
nedělitelnou mezerou (230 V, 120 km2, 50 mAh, 500 DU, 1000 hl apod.). Mezera před
zkratkou se nepíše, pokud výraz slouží jako přídavné jméno (9V baterie = devítivoltová
baterie), nebo pokud je jednotka psána slovem (130kilometrová rychlost). Složené jednotky se
zapisují buď pomocí lomítka (slashe, viz V.10), nebo exponentu s nedělitelnou mezerou
(130 km/h; 130 km h–1).
6)
Zkratky měn se zapisují různými způsoby, které však mají společné to, že zkratka se vždy
píše bez tečky a vždy se odděluje od sumy nedělitelnou mezerou. V češtině je nejčastější
následující postup:
• Je-li suma desetinná, píše se zkratka před číslo (Kč 20,50)
• Je-li suma celá, píše se zkratka za číslo (20 Kč)
• Desetinná čárka s pomlčkou (,–) se sází pouze tam, kde se vedle celých sum vyskytují i
sumy desetinné (jednotlivé balení Kč 20,50; balení po 10 kusech 200,– Kč)
13
Zkratky některých dalších měn lze zapisovat pomocí historicky ustálených znaků, např.:
• britská libra šterlinků = £ (ANSI 0163); píše se před sumu s nedělitelnou mezerou
(£ 230)
• euro = € (ANSI 0128); píše se před sumu s nedělitelnou mezerou (€ 230)
• americký dolar = $ (ANSI 0036); píše se před sumu s nedělitelnou mezerou ($ 230)
• japonský jen = ¥ (ANSI 165); píše se před sumu s nedělitelnou mezerou (¥ 230)
Nejbezpečnější je ovšem používat mezinárodní kódy měn, např. CZK, GBP, EUR, USD, JPY
apod. (viz http://www.xe.com/iso4217.php)
VII Čísla, číslice, číslovky
Číslo je matematický výraz, kterým se určuje množství nebo pořadí; číslice je grafický prvek
(znak), sloužící k zápisu čísla; a konečně číslovka je slovní druh, kterým se převádí číslo
z matematické do jazykové kategorie. Používají se hlavně arabské číslice (0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9),
v některých případech také číslice římské, které jsou ovšem totožné s některými verzálkami
(velkými písmeny) latinské abecedy (I, V, X, L, C, D, M).
Nyní je možná na místě vysvětlit naše dřívější tvrzení (viz , že 1 (jednička) ≠ l (malé „el“), i když na
první pohled se oba znaky zdají ve většině fontů patkových i bezpatkových totožné. Dodržování
této zásady má především význam v typografii, tedy v sazbě dokumentů pro tisk. Zatímco číslice
jsou dodnes na základě dávné polygrafické tradice „odlévány“ na půlčtverčík (zjednodušeně řečeno
polovina šířky čtverce o straně rovnající se výšce velkého písmene daného fontu), písmena většiny
fontů mají technickou šířku proměnlivou podle šířky písmene; to znamená, že v sazbě např.
písmena w nebo m zabírají více místa, než písmena i nebo l.
Abychom to znázornili, použijeme nástroj zvýraznění textu:
w
m
i
l
A tak zatímco správně napsaná „jednička“ tedy zabírá stejné místo jako ostatní číslice,
1
2
5
8
atd.,
písmeno „el“ použité místo správné „jedničky“ se chová nepřístojně:
l
2
5
8.
Ještě jasněji to vynikne v číselné řadě –
Správně:
325181914151
Špatně:
325l8l9l4l5l
Jak vidíte, rozdíl je velmi patrný.
1)
Desetinná čárka (decimal comma) je typograficky shodná s čárkou interpunkční (,) a
používá se k oddělení celých a desetinných hodnot v zápisech čísel zejména v češtině,
desetinná čárka neodděluje mezerou nejen před, ale ani za (365,25).
14
2)
Desetinná tečka (decimal point) je typograficky shodná s tečkou interpunkční (.) a používá
se zejména v angličtině, iberoamerické španělštině (a dříve také v češtině). Stejně jako
desetinná čárka, ani desetinná tečka se neodděluje mezerou (365.25)
3)
Oddělování řádů – zápis tisíců, miliónů atd. se v češtině provádí vložením nedělitelné
mezery (Ctrl+Sift+Space) po každých třech číslicích základu (oboustranně vzhledem
k desetinné čárce), s výjimkou čtyřmístných číslic (tedy v řádech tisíců) a zejména letopočtů
(špatně: 5 694, 1 968; správně: 5694, 1968). Stejně se postupuje např. v němčině,
francouzštině (většinou) a ruštině.
V angličtině a iberoamerické španělštině se tisícové řády oddělují čárkami (1,526,798);
v evropské španělštině (a někdy i ve francouzštině) se píší tečky. Jeden milión dvě stě třicet čtyři
tisíc pět set šedesát sedm (a nějaké drobné) by tedy v uvedených systémech vypadal následovně:
1 234 567,890 123 (čeština, němčina, ruština, francouzština)
1,234,567.890,123 (angličtina, iberoamerická španělština)
1.234.567,890.123 (evropská španělština)
pozice desetinného indikátoru
4)
Slovní zápis čísel vyšších řádů se vždy píše s mezerami a podléhá skloňování – nenechte
se zmást praxí složenek a kupních smluv („slovy: jedenmilióndvěstětřicetčtyřitisícpětsetšedesát
korun českých“ – takto opravu ne!), takže číslo 5694 je třeba rozepsat jako pět tisíc šest set
devadesát čtyři a stejné číslo s tečkou (označující, že se jedná o číslovku řadovou), tedy 5694.,
jako pětitisící šestistý devadesátý čtvrtý (v závislosti na pádu a rodu).
Pokud jde o skloňování složených číslovek, existuje více možností. Buď je možné skloňovat
všechny tvary, nebo se skloňují pouze desítky a jednotky, zatímco ostatní tvary jsou
nesklonné. Číslovka sto bývá také často nesklonná, např. s 11 255 lidmi = s jedenácti tisíci
dvěma sty padesáti pěti lidmi nebo s jedenáct tisíc dvě stě padesáti pěti lidmi; se sto lidmi, ale se
dvěma sty lidmi.
U číslovek zakončených na místě jednotek číslem 1–4 (s výjimkou 11–14) se setkáváme se
třemi způsoby skloňování:
• dvacet jeden muž, dvacet jedna žena, dvacet jedno dítě; dvacet dva muži, dvacet dvě
ženy, dvacet dvě děti
• dvacet jedna/dva mužů, žen, dětí
• jednadvacet/dvaadvacet mužů, žen, dětí (nedoporučujeme, jedná se o germanismus
(einundzwanzig)
V prvním případě se podstatné jméno řídí číslem na místě jednotek. Tento korektní způsob
se však postupně stává zastaralým a je nahrazován dalšími dvěma, kdy má podstatné jméno
15
tvar genitivu. Tato spojení totiž u vysokých čísel znějí nepřirozeně (Akce se zúčastnil sto jeden
akreditovaný novinář; Na soutěžní otázky odpověděly dvě stě čtyři děti).
V angličtině se fakt, že se jedná o číslovku řadovou (ordinal numeral), v současnosti nejčastěji
nijak neindikuje a vyplývá z kontextu; stále se však často používá tzv. ordinální indexace, kdy
se k číslovce připojí dvě koncová písmena ze slovní podoby dané číslice: 1st = first, 2nd =
second, 3rd = third, 4th = fourth atd. – samozřejmě v souladu s gramatickým pravidlem, že ve
složených číslech se řadová forma vztahuje pouze na poslední číslici (21st, 537th). Toto
zakončení se sází jako horní index bez mezery. V běžném psaní se někdy píše jako normální
písmo (1st, 2nd, 3rd, 4th atd.), což ale nedoporučujeme.
Případnou kombinaci číslic a slov je třeba omezit na čísla vyjadřující celé řády od tisíců výš, čili
je správné napsat 4 tisíce i 4 000, 70 miliónů i 70 000 000, ale rozhodně ne 3 sta (správně
buď zcela slovy, tedy tři sta, nebo zcela číslicemi, tedy 300).
Pozor na označení řádu vyjádřeného matematicky jako 109, tedy 1 000 000 000: zatímco
pro nás je to jednoznačně miliarda, v ruštině, americké angličtině a pod jejím vlivem už
prakticky v celém zbytku světa včetně míst, kde se jinak používá britský standard angličtiny,
je to bilión (billion). I v češtině se proto poslední dobou stále častěji pro hodnotu 109 objevuje
pojem tisíc miliónů.
5)
Číslice a písmeno (slovo) spojené do jednoho výrazu se sází bez mezery (formát A3, země
skupiny G7, dosáhli jsme 100násobku povoleného limitu apod.). NIKDY nenaznačujte
skloňování číslovky připojováním koncovky -ti, např. do 18ti / 18-ti let nepřístupno, nemluvě o
takových zvěrstvech jako 5-ti %-ní roztok. Píše se pouze a jedině do 18 let nepřístupno, 5%
roztok. Neusnadňujte život těm, kteří z kontextu nepoznají pád číslovky.
6)
Datum je číselný (nebo kombinovaný) údaj, skládající se z označení dne, měsíce a roku. Den
se v češtině zapisuje arabskou číslicí v řadové formě, tj. s tečkou. Po nedělitelné mezeře se
zapisuje měsíc, a to buď slovně, nebo arabskými či římskými číslicemi, opět s tečkou. Po další
nedělitelné mezeře se sází letopočet, vždy čtyřmístný. Nesmí se zkracovat na poslední
dvojčíslí s výjimkou letopočtů spojených pomlčkou (1968–69) nebo jiných ustálených spojení
(srpen 68, květen 45, Soul 88, Nagano 98 apod.) Jednotlivé položky se neoddělují žádnými
jinými znaky, pouze den a měsíc se může zapsat jako zlomek bez tečky, následovaný
letopočtem po nedělitelné mezeře.
Špatně:
23.10.1968
23.října 1968
23/10 68
23. X. 68
Správně:
23. 10. 1968
23. října 1968
23/10 1968
23. X. 1968
16
Pozor na zápisy a čtení dat zapsaných v dvojčíslích s lomítky v cizích jazycích – v zásadě je
možná trojí interpretace (D/M/R, M/D/R nebo R/M/D) a k rozhodnutí, která je správná, je
třeba znát provenienci dokumentu:
• 05/04/03 = 5. duben 2003 – evropský (i britský) úzus: the fifth of April, two thousand (and)
three
• 05/04/03 = 4. květen 2003 – americký úzus: May the fourth, two thousand (and) three
• 05/04/03 = 3. duben 2005 – asijský úzus
Z toho důvodu je vhodné psát datum vždy jednoznačně.
7)
Údaje času sestávají z hodin, minut a vteřin (sekund). Jako oddělovníků se používá tečky a
dvojtečky, přičemž tečka se sází mezi hodiny a minuty a dvojtečka mezi minuty a sekundy:
11.25 hodin = jedenáct hodin dvacet pět minut; 16.20:55 = šestnáct hodin dvacet minut
padesát pět sekund. Oba oddělovníky se sázejí bez mezer. Sekundy lze také zapisovat
desetinným číslem, což ale nedoporučujeme vzhledem k možným kolizím desítkové a
šedesátkové soustavy. Číslem zapsané časové údaje nesmějí přetékat do nové řádky.
V angličtině se k odlišení dopoledne a odpoledne, tj. časových údajů od půlnoci do poledne a
od poledne do půlnoci, používá zkratek a.m. a p.m. (z lat. „ante meridiem“ = před polednem
a „post meridiem“ = po poledni); zápisy kolísají od uvedeného způsobu přes am a pm a AM a
PM až po AM a PM. Volba je otázkou stylu, nikoli gramatiky – jinými slovy, cokoli z uvedeného
je správně. Pozor na jednu věc: 12 pm = poledne; 12 am = půlnoc; je to spíš ale věcí tradice
než logiky (jak může být poledne „odpoledne“?) a rodilí mluvčí v těchto dvou případech
(neboť si nejsou sami jisti :o) nikdy tyto zkratky nepoužijí; místo toho píší 12 noon a 12
midnight (to je ostatně i oficiální stanovisko britských jazykových autorit).
8)
Zeměpisné souřadnice se zapisují jak je uvedeno v bodě V.15
9)
Telefonní čísla se vzhledem k mezinárodní telekomunikační normě, která stanoví jako
základní počet číslic v telefonním čísle na 9, sázejí ve skupinách po 3, oddělených
nedělitelnou mezerou: 123 456 789, 724 561 002 apod. Pokud se vyskytují tel. čísla o jiném
počtu cifer, platí, že nesmí zůstat jedna samotná číslice + pravidlo „když to jde, po třech,
když ne, tak po dvou“ (376 58 99, 535 589 31 apod.). I ve vnitrostátním styku se doporučuje
uvádět telefonní čísla v „mezinárodním“ formátu, tedy s národní předvolbou, která se od
zbytku čísla rovněž odděluje nedělitelnou mezerou: +420 377 730 750, +1 123 456 789.
„Plus“ před předvolbou je zástupný znak pro různý počet nul či jiných znaků, které je
v různých státech třeba zvolit pro vstup do mezinárodního spojení (v Evropě standardně dvě
nuly, v US pouze jedna apod.).
10) PSČ se píší v jednotlivých jazycích podle národních zvyklostí; v češtině je to pětimístný kód,
který se v textu odděluje nedělitelnou mezerou po prvních třech číslicích: 301 12.
17
11) Římské číslice se sázejí kombinací verzálek I, V, X, L, C, D, a M a sázejí se s tečkou kromě
případů, kdy označují kapitoly v knize nebo v současném úzu i letopočty. Používají se již spíše
výjimečně, např. právě jako letopočty: MMX = 2010, MCMLXXXIX = 1989 apod.
Na tomto místě aktuální verze tohoto manuálu končí; je však pravděpodobné, že si
praxe časem vyžádá jeho doplnění, opravy a případně i rozšíření. Věříme, že ať už
patříte do kategorie zákazníků – autorů textů a objednavatelů překladatelských
služeb, nebo do kategorie překladatelů – spolupracovníku Překladatelského a
tlumočnického centra EUFRAT, bude pro vás tato stručná příručka přínosem a
pomůže vám vyvarovat se některých postupů a návyků, které mohou komplikovat
práci s vaším textem těm, kteří „přijdou po vás“.
S přáním mnoha přínosných chvil strávených nad klávesnicí vám všem přeje
Překladatelské a tlumočnické centrum EUFRAT.
18
Download

Pravidla pro tvorbu textů