ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE
FAKULTA BIOMEDICÍNSKÉHO INŽENÝRSTVÍ
Katedra biomedicínské techniky
TÝMOVÝ PROJEKT
2011
Jan Vlasák
A
ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE
Fakulta biomedicínského inženýrství
Katedra biomedicínské techniky
Testování korozních vlastností tenkých povlaků pro
implantáty pomocí elektrochemických metod
Týmový projekt
Vedoucí projektu: Ing. Jan Mikšovský
Student:
Jan Vlasák
listopad 2011
B
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem týmový projekt s názvem Testování korozních vlastností tenkých povlaků
pro implantáty pomocí elektrochemických metod vypracoval(a) samostatně a použil(a) k
tomu úplný výčet citací použitých pramenů, které uvádím v seznamu přiloženém k závěrečné
zprávě.
Nemám závažný důvod proti užití tohoto školního díla ve smyslu §60 Zákona č.121/2000 Sb.,
o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů
(autorský zákon).
V ……………. dne ………………
…………………….
podpis
i
ii
Anotace
Práce popisuje základní metody pro popis korozivních vlastností materiálů používaných
v implantologii. Studium korozivních vlastností stále nabývá na větší důležitosti s tím, jak se
neustále zvyšuje množství pacientů s umělými implantáty. Stále rostou nároky na mechanické
a biokompatibilní vlastnosti těchto materiálů, a ty jsou též závislé na korozivních vlastnostech
použitých vrstev. Vzhledem k tomu, že koroze způsobuje rozrušování povrchu implantátů,
které jsou potaženy jak vrstvami zlepšující mechanickou odolnost, tak materiály zvyšující
biokompatibilitu, je podstatné eliminovat tyto destruktivní procesy tak, aby implantátům
zůstali požadované vlastnosti.
Annotation
The work describes the basic methods for description of corrosive properties of materials used
in implantology. Study of corrosive properties is becoming increasingly important indeed, as
the constantly increasing number of patients with artificial implants. Constantly growing
demands on the mechanical and biocompatible properties of such materials and they are also
dependent on the corrosive properties of the layers used. Due to the fact that corrosion causes
implants scratch the surface, which are both coated with layers of improving mechanical
strength, thus increasing biocompatibility materials, it is essential to eliminate these
destructive processes, so that the implants remain the desired properties.
iii
Obsah
1
Úvod ................................................................................................................................... 1
2
Metody ............................................................................................................................... 2
Koroze materiálů .................................................................................................................... 2
Elektrochemická koroze ......................................................................................................... 2
Elektrodový potenciál ................................................. Chyba! Záložka není definována.
Kyslíková a vodíková depolarizace ............................. Chyba! Záložka není definována.
Pourbaixovy diagramy ................................................ Chyba! Záložka není definována.
Pasivace kovu .............................................................. Chyba! Záložka není definována.
Typy korozního napadení ................................................................................................... 3
Rovnoměrná koroze ....................................................................................................... 3
Bodová koroze................................................................................................................ 3
Důlková koroze .............................................................................................................. 4
Selektivní napadení ........................................................................................................ 4
Mezikrystalová koroze ................................................................................................... 5
Metody pro studování elektrochemické koroze ................................................................. 5
Tafelova rovnice a graf .................................................................................................. 6
Metoda polarizačního odporu......................................................................................... 7
Potenciodynamická zkouška .......................................................................................... 9
Potenciostatická zkouška.............................................................................................. 10
Galvanostatická zkouška .............................................................................................. 10
Elektrochemická impedanční spektroskopie (EIS) ...................................................... 11
Koroze v lidském těle .................................................. Chyba! Záložka není definována.
3
Výsledky........................................................................................................................... 12
Drsnost ............................................................................................................................. 12
Profilové parametry drsnosti ............................................................................................ 12
Měření drsnosti plíšku stříbra - Ag .................................................................................. 13
4
Diskuze ............................................................................................................................. 16
iv
5
Závěr................................................................................................................................. 17
v
1
Úvod
Cílem tohoto projektu je nastudovat a získat prvotní parametry pro studium korozních
vlastností materiálů používaných pro tenkovrstvé povlaky používané pro lékařské implantáty.
Korozní vlastnosti materiálů jsou podrobovány zkoumání již od počátku minulého stolení.
Podnětem pro výzkum bylo pozorování poškození kovových konstrukcí lodí a objektů
nacházejících se v mořském prostředí. Z pohledu implantologie je nutnost znalosti
korozivních vlastností materiálů vedena snahou vytvářet takové implantáty, které budou jak
mechanicky a chemicky odolné vůči prostředí nacházející se uvnitř lidského těla, ale také
snahou vytvářet stále více odolné a hlavně více biokompatibilní implantáty, které budou mít
větší životnost než dnešní běžně používané implantáty, čímž se také sníží četnost zásahů do
lidského těla při reimplantaci dalších implantátů, které nahrazují původní implantát. Dnešní
výzkum koroze se zaměřuje na měření pomocí metody elektrochemické impedanční
spektroskopie, tzv. EIS, jenž umožňuje provádění relativně stálých experimentů, které je
možno několikrát opakovat a tím dosáhnout větší míry jistoty měření. Pro použití této metody
je nutné znát především mechanické parametry testované vrstvy, a proto se v první fázi
projektu zaměříme na měření mechanických vlastností, které dále použijeme v měření
korozních vlastností.
1
2
Metody
Koroze materiálů
Koroze je děj, při kterém dochází k postupnému rozrušování kovů i nekovových
anorganických a organických sloučenin. Korozní děje můžeme dělit podle prostředí, ve
kterém probíhají. Děje probíhající v elektricky nevodivých prostředích označujeme jako
chemickou korozi, kdežto korozní děje probíhající v elektricky vodivých prostředích jako
elektrochemickou korozi. Tato rozdělení není striktní a pouze slouží k rozlišení, v jakém
prostředí se zkoumaný materiál nachází, protože popis reakcí vedoucích ke korozi je možno
pro oba tyto typy sloučit (str. 270 [4]).
Elektrochemická koroze
Elektrochemická koroze probíhá na rozdíl od chemické v elektricky vodivém prostředí – v
elektrolytu, nejčastěji ve vodě, půdě, vlhké atmosféře, v lidském těle. Korodující kov Me
představuje anodu, na níž probíhá anodická reakce (oxidace), která vysílá do roztoku kladně
nabité kationty Mez+ podle zjednodušené reakce:
Me → Mez+ + ze- (1)
Touto reakcí se v anodě hromadí elektrony, jež nemohou samy vstoupit do elektrolytu a udílí
anodě zápornější potenciál tzn., polarizují ji. Kovovým spojením tyto elektrony proudí ke
katodě, kde způsobují redukci oxidačního činidla neboli depolarizátoru. Tato reakce se proto
nazývá depolarizace. Obě reakce jsou na sebe vázány tím, že množství produkovaných a
spotřebovaných elektronů musí být stejné, tzv. reakce „spřažené“.
Elektrický okruh je uzavřen jak kovovým vodičem, kterým prochází elektrický proud, tak i
elektrolytem, jímž jsou přiváděny ionty s elektrickým nábojem. Přerušení obvodu nebo velký
odpor v něm zastaví průběh těchto reakcí. Popsanému článku velmi blízce odpovídá činnost
korozního makročlánku, který se může vytvořit spojením součástí ze dvou odlišných kovů v
elektrolytu obsahujícím depolarizátor.
Ve skutečných podmínkách ovšem povrch technických kovů není nikdy zcela homogenní, a
proto dílčí anodická a katodická reakce probíhají alespoň s částečnou lokalizací přednostně na
určitých místech povrchu.
2
Rychlost polarizace je vyjadřována pomocí veličiny přepětí η vzhledem k rovnováze
potenciálu elektrody.
Typy korozního napadení
Typy korozního napadení můžeme hodnotit z mnoha hledisek. Korozi dělíme podle stupně
rovnoměrnosti rozpuštění povrchu, typu napadení a vzhledu materiálu, korozního prostředí,
charakteru korozního děje. Můžeme pozorovat tyto základní druhy koroze dle charakteristiky
tvaru napadení, který je důsledkem hmotnostního a rozměrového úbytku materiálu.
Rovnoměrná koroze
Rovnoměrná koroze způsobuje stejnosměrné rozpouštění po celém povrchu. Zda došlo ke
koroznímu napadení, se usuzuje ze změny profilu povrchu před korozní zkouškou a po ní.
Jednoznačné zjištění vyplyne ze stanovení změny hmotností a rozměrů vzorků.
Obrázek 1 Rovnoměrná koroze, 1- původní povrch, 2 – povrch po napadení, [7] str. 13
Bodová koroze
Při celkově malém hmotnostním úbytku materiálu dochází k rychlé perforaci do velké
hloubky, tím se rozumí, že hloubka napadení je několikrát větší než průměr na povrchu.
Nebezpečný je tento proces u materiálů, které jsou dobře odolné proti plošné korozi,
vzhledem k tomu, že se dá toto poškození obtížně pozorovat při měření hmotnostních úbytků.
3
Obrázek 2 Bodová koroze, [7] str. 14
Důlková koroze
Podobné poškození jako při bodové korozi, s tím rozdílem, že hloubka poškození se přibližně
rovná jeho šířce. Dochází k porušení svrchní vrstvy pasivovaného kovu a vzniku aktivního
centra.
Obrázek 3 Důlková koroze
Selektivní napadení
Většinou se vyskytuje u slitin s dvou a více fázovou strukturou, kde je jedna fáze méně odolná
napadení v důsledku jiného chemického složení. Tvar tohoto poškození je závislý na tvaru a
rozložení korodující fáze. Také může dojít k napadení pouze některých zrn jednofázové
struktury nebo pásma tvořeného vměstky.
4
Obrázek 4 Selektivní koroze, vlevo napadení jedné fáze z vícefázové struktury, vpravo napadení
jednotlivých zrn struktury, [7] str. 15
Mezikrystalová koroze
Koroze tohoto typu vzniká v případě, že poškození hranic zrn vzniká dříve než poškození
jednotlivých zrn a je doprovázeno zhoršením mechanických vlastností. Napadení může být
také plošně omezeno a vytvářet shluky vlivem nehomogenity prostředí.
Obrázek 5 Mezikrystalová koroze
Metody pro studování elektrochemické koroze
Elektrochemické metody pro studování korozivních vlastností tenkých vrstev jsou založené
na teorii elektrochemické koroze ve vodivých prostředích.
elektrochemické metody jsou:

Tafelova rovnice

Potenciodynamické

Potenciostatické
5
Nejčastěji využívané

Galvanostatické

Elektrochemická impedanční spektroskopie

Metoda polarizačního odporu
Tafelova rovnice a graf
Tato metoda je používána pro výpočet korozního proudu
pomocí, kterého je dále možno
určit míru koroze. Pomocí tafelova grafu je možné vynést závislost
(v literatuře není
přesně zavedený systém značení, pro korozivní proud se používá buď anglicky
český
nebo
) na napětí přímo nebo může vynést tafelovy konstanty a a b. Pomocí tafelových
konstant a polarizačního odporu je možné dále vypočítat
. Tafelovu rovnici můžeme
zapsat podle [5] str. 92 takto:
,
kde
je označován jako přepětí, angl. termínem overpotential označujeme napětí, které je
potřeba pro průběh reakce požadovanou rychlostí, nad rámec termodynamických požadavků
reakce, j je elektrický proud, koeficienty a a b jsou tafelovy konstanty. Pro velké hodnoty
přepětí, můžeme tuto rovnice dále rozepsat jako:
,
kde R je molární plynová konstanta, T termodynamická teplota,
Faradayova konstanta,
výměnná proudová hustota, str. [4],
koeficient přechodu, F
přepětí, j elektrický proud.
Pro tuto rovnici můžeme dále určit tafelovy koeficienty jako:
Tafelův graf, graf 1, je vyjádřen jako závislost
na , ze kterého je možné určit kinetické
parametry. Obecně se dá na tomto grafu nalézt oblast odpovídající proudu na anodě se
směrnicí křivky
a oblast odpovídající proudu na katodě se směrnicí křivky
extrapolaci této lineární závislosti můžeme určit
6
pro
.
–
. Při
Metoda polarizačního odporu
Elektrochemickou korozi můžeme popsat dvěma rovnicemi, tj. oxidací kovu na anodě a
redukcí složky prostředí na katodě. Obě tyto reakce probíhají rychlostí podle následujících
rovnic:
()
()
Kde
je proudová hustota na anodě a
proudová hustota a
je proudová hustota na katodě,
je výměnná
je koeficient přenosu náboje.
Tyto reakce probíhají za podmínky elektroneutrality.
()
Tím jsou rychlosti obou rychlostí vázány a reakce se označují jako „reakce spřažené“. Ustaví
se tzv. korozivní potenciál
potenciálu
, za ustálené rychlosti obou reakcí. Požitím závislosti
na přepětí
a rovnic (), () získáme Butlerovu-Volmerovu rovnici udávající závislost rychlosti elektrodové
reakce na potenciálu.
7
()
Polarizační křivka je součást korozního diagramu, je to vyjádření závislosti potenciálem
elektrody
a rychlostí reakce, vyjádřené proudovou hustotou .
Princip metody polarizačního odporu je založen na předpokladu, že střední část polarizační
křivky je v okolí korozivního potenciálu
lineární. Směrnice této lineární části křivky je
vždy charakteristická pro zkoušený korozivní systém. Vztah mezi korozivní proudovou
a přepětím
hustotou
je dán rovnicí Butler-Volmerovou:
()
je korozivní proudová hustota,
Kde
konstanta pro anodickou reakci,
vyjadřuje směrnici polarizační křivky v lineární
konstanta pro katodickou reakci,
části polarizační křivky. Veličina
přepěí,
je měrný polarizační odpor v
, který je definován
jako odpor plošné jednotky.
()
a R ohmický odpor
Kde S je plocha v
Parametry
a
.
jsou vždy charakteristické pro zkoumaný korozivní systém, můžeme je
zahrnout do parametru B a vztah mezi
tak zjednodušit na:
a
()
Kde B je tabelovaná hodnota parametrů
a
.
()
Míru koroze můžeme dále určit ze vztahu:
je míra koroze v
Kde
a
je hustota v
, EW je hmotností ekvivalent v
.
8
, S je plocha v
Obrázek 6 Korozní diagram, závislost
, [7] str. 27
Obrázek 7 Polarizační odpor Rp (směrnice polarizační křivky v oblasti ± 10 mV), [7] str. 27
Potenciodynamická zkouška
Metoda, při které se měří závislost proudové hustoty na potenciálu testovaného vzorku vůči
referenční elektrodě. Potenciál vzorku je postupně měněn, míra zvyšovaní potenciálu je
typicky
až
, tzn. vzorek se postupně chová jako katoda a anoda. Běžně platí,
že čím pomalejší je zvyšování potenciálu na vzorku, tím je měření přesnější.
Experimentálně se tato polarizační charakteristika měří tak, že se zjišťuje proudová hustota i v
závislosti na vloženém potenciálu E. Vynesením do diagramu i-E (příp. log i – E) se získá
potenciodynamická polarizační křivka. Celkový tvar křivky značí míru koroze testovaného
9
vzorku. Dále je možné přímo určit, zda k pasivaci vzorku dochází samovolně nebo zda je
potřeba k vyvolání pasivace vzorku polarizace. Dalším důležitým místem na polarizační
křivce jsou hodnoty potenciálu a proudu v kritických bodech, které značí míru koroze vzorku.
Potenciodynamickou polarizaci lze využít především na vzorcích bez povrchové úpravy v
dobře vodivých elektrolytech, kde je zabezpečená dostatečná elektrická vodivost a z ní
plynoucí nízké hodnoty polarizačních odporů.
Potenciostatická zkouška
Je metoda, při které se aplikuje konstantní elektrodový potenciál a měří se elektrochemické
chování vzorku jako časová závislost proudové hustoty vůči referenční elektrodě.
Potenciostatická zkouška začíná na naprogramované hodnotě potenciálu a po specifikované
době se vždy zvýší hodnota potenciálu. Výsledná křivka se vynese jako závislost proudu,
vyvolaného hodnotou napětí, na čase.
Obrázek 8 Teoretický průběh proudu při repasivaci důlkového poškození, [8] str. 10
Galvanostatická zkouška
Při této metodě se měří potenciál zkoušeného vzorku vůči referenční elektrodě, přičemž je
udržována konstantní hodnota proudové hustoty, která vzorek katodicky nebo anodicky
polarizuje.
Při nastavení konstantní proudové hustoty se zaznamenává potenciál vzorku a sestrojí se jeho
časová závislost. Potenciál se po určitém čase ustálí a tato hodnota určuje velikost polarizace.
10
Obrázek 9 Teoretický průběh napětí při galvanostatickém rozpouštění pasivovaného povrchu
Elektrochemická impedanční spektroskopie (EIS)
Metoda EIS na rozdíl od potenciodynamické zkoušky vyhovuje i v případě, že měření probíhá
na vzorcích s elektricky nevodivým nátěrem nebo na materiálech, které v testovaném
prostředí vytvářejí pasivní vrstvu s velkým polarizačním odporem. Rovněž lze tuto metodu
využít v elektrolytech s malou vodivostí.
Při této metodě je do měřícího obvodu přiváděno střídavé napětí, čímž je do měření zapojena
frekvence f. Měřena impedance Z, tzn. velikost potenciálu a proudové hustoty a jejich fázový
posun.
Výsledkem měření EIS je logaritmická frekvenční charakteristika korozního systému (log Z –
log f). Na Obr. 18 je znázorněna logaritmická frekvenční charakteristika obvodu, který je
ekvivalentní jednoduchému koroznímu systému. RΩ značí odpor elektrolytu a Rp polarizační
odpor.
11
3
Výsledky
Pro realizaci celého projektu je potřeba provést několik dílčích měření. Prvním takovým
měřením, které realizujeme v rámci předmětu Týmový projekt je zjištění drsností
zkoumaných tenkých vrstev. Znalost drsností povrchu je klíčová pro předpověď, jak se bude
chovat daný materiál při provádění korozní zkoušky. Díky znalosti parametrů povrchu
můžeme správně interpretovat výsledky korozních zkoušet a usuzovat, jaký dopad mají
přidané látky na korozní vlastnosti zkoumané tenké vrstvy, [6], [2]. Drsnost jako jeden
z parametrů definujících mechanické vlastnosti materiálu, je součástí oblasti zkoumání našeho
projektu, kde se další členové zabývají právě mechanickými vlastnostmi materiálů pro
povrchovou úpravu implantátů.
Drsnost
Drsnost povrchu je měření struktury, zrnitosti povrchu. Je definována jako svislá odchylka
skutečného povrchu od ideálního tvaru. Pokud jsou takové odchylky veliké je povrch drsný,
pokud jsou odchylky malé, povrch je hladký. Drsnost je běžně měřena jako vysokofrekvenční,
krátkovlnná komponenta měřeného povrchu. Drsnost povrchu je důležitá při určování, jak
bude objekt reagovat s okolím. Drsné povrchy mají větší míru opotřebení a vetší koeficient
tření.
Profilové parametry drsnosti
Pro popis drsnosti se používá velké množství parametrů, nejpoužívanější parametr je Ra, další
běžné parametry jsou Rq, Rp, a Rv. Jejich význam je popsán v následující tabulce.
Ra
Aritmetický průměr absolutních
hodnot
Rq
Efektivní hodnota
Rp
Maximální hodnota vrcholu
Rv
Maximální hloubka prohlubně
Jednotlivé hodnoty drsnosti jsem měřil na vzorcích, které byly tvořeny tenkými plíšky stříbra
a
potažený vrstvou stříbra. Přístroj pro měření drsnosti jsem nastavil na následující
hodnoty skenování.
12
Přítlačná síla přístroje
Rychlost skanu
Vyhodnocovaná délka
Měření drsnosti plíšku stříbra – podložky
nm
1500
1000
500
0
-500
-1000
-1500
-2000
0
100
200
300
400
Graf 1 Drsnost plíšku
500
600
700
800
900 1000 1100 1200 1300 1400 1500 1600 1700 1800 1900 µm
o tloušťce
průměr
směr. odchylka
min
max
Ra [nm]
0,869
0,0184
0,85
0,887
Rq [nm]
1,07
0,0166
1,05
1,08
Rp [nm]
1,2
0,0292
1,17
1,23
Rv [nm]
2,23
0,00972
2,22
2,24
Tabulka 1 Parametry drsnosti plíšku
o tloušťce
13
nm
80
60
40
20
0
-20
-40
-60
-80
-100
0
200
400
600
800
1000
1200
25
Lc [µm]
25
Ra [nm]
3,72
Rq [nm]
4,46
Tabulka 2 Parametry drsnosti plíšku
Měření drsnosti plíšku
1600
1800 µm
, po matematické úpravě, zobrazuje přímo
Graf 2 Drsnost plíšku
o tloušťce
hodnotu drsnosti v daném místě
Ls [µm]
1400
o tloušťce
potažený vrstvou stříbra -
nm
20000
15000
10000
5000
0
-5000
-10000
-15000
-20000
-25000
0
100
200
Graf 3 Drsnost plíšku
300
400
500
600
700
800
900 1000 1100 1200 1300 1400 1500 1600 1700 1800 1900 µm
o tloušťce
potažený stříbrem Ag
14
průměr
směr. odchylka
min
max
Ra [nm]
4,94
0,0525
4,89
4,99
Rq [nm]
6,46
0,0469
6,41
6,51
Rp [nm]
10,7
0,246
10,5
11
Rv [nm]
15,3
0,0292
15,3
15,3
Tabulka 3 Parametry drsnosti plíšku
o tloušťce
potažený stříbrem Ag
nm
1400
1200
1000
800
600
400
200
0
-200
-400
-600
-800
-1000
-1200
-1400
0
200
400
600
800
1000
25
Lc [µm]
25
Ra [nm]
9,54
Rq [nm]
11,8
Tabulka 4 Parametry drsnosti plíšku
1400
1600
1800 µm
potažený stříbrem Ag, po matematické úpravě,
Graf 4 Drsnost plíšku
o tloušťce
zobrazuje přímo hodnotu drsnosti v daném místě
Ls [µm]
1200
o tloušťce
15
potažený stříbrem Ag
4
Diskuze
Naměřené hodnoty můžeme vyhodnotit tak, že povrch stříbrného plíšku je hladší než plíšek
dopovaný stříbrem. To způsobují krátery a povrchové vady distribuovány ve vnějším
povrchu povlaku. Dále můžeme usuzovat, že se zvyšující se množstvím dopovaného stříbra
by se povrch povlaku
dále vyhlazoval.
Povrch s větší hodnotou drsnosti je tvořen větším množstvím vad, to znamená, že míra koroze
takového povrchu bude větší než hladkého povrchu. Z toho můžeme dále předpokládat, že při
provádění korozivních zkoušek bude míra koroze u materiálů s drsnějším povrchem vyšší než
u materiálů s hladkým povrchem.
Míra drsnosti také dále ovlivňuje chování materiálu při kontaktu s tkáněmi a organickými
tekutinami. Tento aspekt je nadále nutno brát v potaz při dalším zkoumání materiálů
vhodných k použití v implantologii.
V naměřených profilových vlastností tenkých vrstev je také možno uvažovat, že koroze bude
v různých místech probíhat jinou rychlostí. A to z toho důvodu, že povrch není zcela
homogenní, a proto dílčí anodická a katodická reakce bude probíhat alespoň s částečnou
lokalizací přednostně na určitých místech povrchu.
16
5
Závěr
Cíle této práce, bylo vytvořit podklad pro budoucí pokračování projektu a získání prvotních
parametrů pro studium korozivních vlastností materiálů vhodných pro použití v implantologii.
Dále byl vytvořen časový harmonogram dalších prací, které budou dále navazovat, především
tedy měření korozivních vlastností zkoumaných povrchů elektrochemickou impedanční
spektroskopií na představených tenkých vrstvách a na dalších, které budou v průběhu ledna
2012 připraveny pulsní laserovou depozicí.
17
Použitá literatura
[1] Orazem M. E., Tribollet. B., Electrochemical Impedance Spectroscopy, Wiley, 2008.
ISBN 976-0-470-04140-6.
[2] Ho-Gun K., Seung-Ho A., Jung-Gu K., Se Jun P., Kwang-Ryeol L., Corrosion
performance of diamond-like carbon (DLC)-coated Ti alloy in the simulated body
fluid environment, Diamond and Related Materials, Svazek 14, vydání 1, Leden 2005,
str. 35-41
[3] M. Cabrini, A. Cigada, G. Rondell, B. Vicentini, Effect of different surface finishing
and of hydroxyapatite coatings on passive and corrosion current of Ti6Al4V alloy in
simulated physiological solution, Biomaterials, svazek 18, vydání 11, červen 1997, str.
783-787
[4] Bartoníček R. a kol., Koroze a protikorozní ochrana kovů, Academia, 1966
[5] Bard, A. J.; Faulkner, L. R. Electrochemical Methods. Fundamentals and
Applications,2.vydání , Wiley, New York 2001, ISBN 0-471-04372-9
[6] X. Nie, A. Leyland, A. Matthews, Deposition of layered bioceramic
hydroxyapatite/TiO2 coatings on titanium alloys using a hybrid technique of microarcoxidation and electrophoresis, Surface and Coatings Technology, svazek 125,
vydání 2000, str. 407–414
[7] B. Pacal, A. Němcová, Korozní zkoušení kovových materiálů, Skriptum, Vysoké
učení technické v Brně, Brno 2010
a
Download

Z-ANO