Blanokřídlí
v českých zemích
a na Slovensku
8. setkání
Chaloupky – Třebíčsko
1.–3. 6. 2012
Hymenoptera
in the Czech lands and Slovakia
8th meeting
Chaloupky – Třebíčsko
1 to 3 June 2012
Sborník abstraktů z konference
Book of abstracts
Pořadatelé 8. setkání:
Muzeum Vysočiny Jihlava, p. o.
Centrum ochrany přírody ZO ČSOP Kněžice
Místo konání:
Chaloupky o. p. s., školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání
Kněžice 109, 675 21 Okříšky
Datum konání:
1.–3. června 2012
Bibliografická citace:
Bezděčka P. & Bezděčková K. (eds) 2012: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 8,
Chaloupky, 1.-3. června 2012, sborník abstraktů z konference. – MVJ Jihlava, 37 pp.
Vydavatel: Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo náměstí 55, 586 01 Jihlava
Editoři: Pavel Bezděčka & Klára Bezděčková
Grafická úprava: Pavel Bezděčka
Na obálce je použita ilustrace z práce Christ J. L. 1791: Naturgeschichte, Classification und
Nomenklatur der Insecten von Bienen, Wespen, und Ameisengeschlecht; als der fuenften Klass
fuenften Ordnung des Linneischen Natur-Systems von den Insecten Hymenoptera. – Hermann,
Frankfurt am Main., 535 pp.
Náklad 50 výtisků.
Vydáno jako neperiodická účelová publikace.
Nerecenzováno, za jazykovou úpravu a obsah příspěvků jsou odpovědni jejich autoři.
ISBN 978-80-86382-40-1
1
Předmluva editorů
Před 75 lety vydalo Národní muzeum v Praze první díl Prodromu blanokřídlého hmyzu republiky československé.
V roce 1937 tak vznikla edice prodromů, která zcela nepochybně pomohla k vytvoření početné hymenopterologické obce česko-slovenské. Ta po celá desetiletí nejen, že intenzivně studuje faunu blanokřídlých dnes již obou samostatných státních celků, ale po celou tu dobu
skvěle spolupracuje a navíc průběžně vychovává nové hymenopterology z řad studentů univerzit i laické veřejnosti.
Edice prodromů sice skončila 10. dílem (Pompiloidea) v roce 1971, ale v podobě moderních
seznamůjyko je Check list of Czechoslovak Insects III (Hymenoptera) – 1989 a Annotated
checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia – 2007 pokračuje dodnes.
Situaci, ve které se nacházela naše hymenopterologie ve 30. letech minulého století, výtečně
dokládá úvodní text k prvnímu dílu Prodromu, z něhož pochází následující ukázka:
„O Hymenopterách celého státu československého nebylo dosud souborně psáno, ba ani jedno-tlivé země nebyly v celku faunisticky zpracovány. Všecky dosavadní práce byly jen seznamy větších nebo menších úseků nebo jen jednotlivých lokalit. Ačkoliv počet československých
hymenopterologů není příliš velký a faunistický výzkum zůstává tudíž poněkud za skvělými
výsledky našich coleopterologů a lepidopterologů, nashromáždilo se přece za léta tolik nepublikovaného materiálu, že se uznalo za vhodno přistoupiti k sebrání všech našich poznatků.
Všichni, kdož tuto práci podnikli, byli si vědomi, že všechen ten snesený bohatý materiál nemůže přece ještě být úplně přesným a jasným obrazem naší fauny Hymenopter. Proto je tedy
tato práce „Prodromem“ nečinícím nárokem na absolutní úplnost a zároveň pokusem povzbudit zájem o skvělý řád Hymenopter, odbývaný stále ještě dost macešsky.“
Leontin Baťa
1937
2
Program 8. setkání
Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku
Chaloupky (Třebíčsko) 1.–3.6.2012
pátek 1.6.2012 ☼
17:00–18:00 registrace
18:00–18:30 ubytování
18:30–19:00 večeře
19:30–19:40 zahájení
19:40–21:00 1.blok přednášek
21:00–22:20 2. blok přednášek
22:20 → rozpravy
1. varianta (slunečná) ☼
sobota 2.6.2012 ☼
8:00–9:00 snídaně
9:00–18:00 exkurze
18:00–19:00 večeře
19:00–20:20 3. blok přednášek
20:20–21:40 4. blok přednášek
21:40 → rozpravy
2. varianta (deštivá) ۩
pátek 1.6.2012 ۩
sobota 2.6.2012 ۩
17:00–18:00 registrace
8:00–9:00 snídaně
18:00–18:30 ubytování
9:00–10:20 1. blok přednášek
18:30–19:00 večeře
10:30–11:00 občerstvení
19:30–20:00 zahájení
11:00–13:20 2. blok přednášek
20:00–21:00 úvodní přednášky 13:00–14:00 oběd
21:00 → rozpravy
14:00–16:00 relaxace, vycházka
16:00–16:30 občerstvení
16:30–18:00 3. blok přednášek
18:00–19:00 večeře
19:00–20:30 4. blok přednášek
20:30 → rozpravy
neděle 3.6.2012 ☼
8:00–9:00 snídaně
9:00–16:00 exkurze
16:00 ukončení akce
neděle 3.6.2012 ۩
8:00–9:00 snídaně
9:00–12:00 rozpravy nebo
vycházky v okolí
12:00–12:30 oběd
12:30–13:00 ukončení akce
3. varianta (střídavá) ☼ + ۩
kombinace předchozích variant dle momentální situace
3
Přehled přednášek
Jména autorů
Křivan V.
Název přednášky
Významné lokality Třebíčska
Blok 1: Sociální blanokřídlí – čmeláci (moderátorka K. Bezděčková)
Laboratorní chov čmeláka skalního (B. lapidarius) a čmeBučánková A.  Ptáček V.
láka zahradního (B. hortorum)
Aktuálne otázky komerčného chovu čmeľov a perspektívy
Šima P. Smetana V.
ich budúceho rozvoja
Mazalová M., Kuras T.  Sme- Jak se daří čmelákům pod taktovkou „Agro-envi“?
tana V.
Dvořák L.
Poznámky k rozšíření, ekologii a fenologii čmeláka drobného Bombus jonellus
Blok 2: Sociální blanokřídlí – mravenci (moderátor J. Erhart)
Bezděčka P.  Bezděčková K. Aktuální seznam mravenců České republiky
Bezděčková K.  Bezděčka P. Mravenci jako indikátory
Bezděčka P.  Bezděčková K. Radostné počátky naší myrmekomykologie
Bezděčková K.  Bezděčka P. Návrh na změnu postavení mravenců podrodu Coptoformica v Červeném seznamu ČR
Blok 3: Blanokřídlí – širopasí
Roller L.
Křížková B.
Macek J.
Beneš K.
(moderátor V. Smetana)
Zabudnuté spoločenstvo hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta) v slatinných borovicových lesoch Borskej nížiny
Druhové skupiny rodu Torymus
Symphytologické novinky
Poznámky k bionomii Eopsis beaumonti Benson, 1959
(Tenthredinidae)
Blok 4: Ostatní blanokřídlí (moderátor P. Bezděčka)
Akuleátní hymenoptera ve stéblech rákosu I
Erhart J.  Karas Z.
Černá K., Munclinger P. &
Populační struktura samotářské včely Andrena vaga (HyStraka J.
menoptera: Andrenidae) ve střední Evropě – efekt heterogenity prostředí či evoluční historie?
Bogusch P.
Pískovny v české krajině jako jediná možnost záchrany
druhů vátých písků
Holý K.
Žlabatky NP Podyjí
Při špatném počasí bude prostor pro další (neohlášené) příspěvky
Délka přednášky maximálně 15 minut + 5 minut diskuze nebo 20 minut bez diskuze.
4
Seznam účastníků 8. setkání
Příjmení a jméno
Benda Daniel
Beneš Karel
Bezděčka Pavel
Bezděčková Klára
Bogusch Petr
Bučánková Alena
Černá Kateřina
Dvořák Libor
Erhart Jan
Gahai Jaroslav
Habermannová Jana
Holý Kamil
Jůzová Kateřina
Kozoň Michal
Křížková Barbora
Kuras Tomáš
Macek Jan
Macháčková Lenka
Mazalová Monika
Míšek Tomáš
Samková Alena
Smetana Vladimír
Smetanová Elena
Straka Jakub
Šima Peter
Roller Ladislav
Vepřek Dušan
Mobil
608 222 902
776 056 577
724 285 355
732 643 775
775 960 131
605 277 768
608 148 420
608 172 434
605 140 340
608 570 282
724 506 348
605 828 305
737 018 079
00421 907 564 270
604 113 680
776 154 402
728 220 359
776 093 661
605 927 883
00421 917 561 550
607 228 572
00421 904 440 192
00421 904 440 192
728 445 448
00421 907 498 004
00421 902 615 588
733 257 483
Auto a volná místa
A–3
A–3
A–?
A–?
A–3
A–4
A–3
A–2
A–3
5
Poznámky k bionomii Eopsis beaumonti Benson, 1959 (Tenthredinidae)
Notes on the life history of Eopsis beaumonti Benson, 1959 (Tenthredinidae)
KAREL BENEŠ
Kreuzmannova 14, Plzeň, 318 00
[email protected]
Tento druh byl poprvé nalezen v červnu 1959 J. de Beaumontem ve Švýcarsku: Švýcarský
Jura, Vaud, Les Pleiades 1200 m (1 ♂, 3♀) a následně popsán téhož roku (BENSON 1959). Na
základě spojení žilky M s Sc+R předního křídla daleko před vyústěním Rs+M a slabě zahnuté
Sc+R byl zařazen do podčeledi Tenthredininae. Tento druhý znak, nápadně zahnutá Sc+R
před spojením s M je sice typický pro podčeleď Tenthredininae, ale u rodu Eopsis je variabilní a tato žilka je jen nepatrně ohnutá nebo rovná. TAEGER (1986) druh podrobně redeskriboval
a přeřadil do podčeledi Allantinae (tribus Allantini). LACOURT (l999) jej ve svém katalogu
uvádí bez dalších podrobností jako zástupce tribu Eopsini. Je zajímavé, že ve starších sběrech
tento druh zcela chybí a byl sbírán až v druhé polovině 20. stol. Postupně byl nalezen ve francouzských Alpách (Lamoura 1200 m), v ČR (Krkonoše), na Slovensku (Tatry), v Německu
(již-ní Harz) a na základě synonymizace s Monosoma mosquense Zhel. z Ruska (okolí Moskvy).
V Krkonoších byl hojně nacházen na řadě lokalit: Harrachov–Rýžoviště 750–850 m,
30.V.1982, 25.V.1986 (smyk na nízké vegetaci, oviposice na Bistorta major), Harrachovy
kameny 1400 m, 25.VII.1980, Labská louka 1350 m, 9.VII.1980, Obří důl, Na dolech 950 m,
Rýchory–Květnice 980 m, 12.VI.1982. V roce 1982 byl na Rýžovišti tento druh zcela dominantní, mnohem hojnější než např. Dolerus aeneus Htg. nebo Pachyprotasis rapae (L.). Larvy
pak byly nacházeny ve stoncích Bistorta major prakticky všude, kde se tato rostlina vyskytovala, od motánního pásma (Harrachov 750 m) až po subalpínské pásmo nad horní hranicí lesa
(Kaplička v sedle mezi Luční a Studniční horou 1510 m). Další nálezy – Polsko: larvy zjištěny u horního okraje karu Sněžných jam (1480 m) a na Sloneczniku (1390 m); Slovensko: Belanské Tatry – Zadné Medodoly 1200 m, Predné Medodoly u bývalé Kežmarské chaty (1600
m), Vysoké Tatry – Skalnaté pleso (1450 m). Zatímco v osmdesátých letech byly larvy nacházeny na všech lokalitách velmi hojně, v srpnu 2007 byly nalezeny pouze tři larvy v Zadných Medodolech.
Na rozdíl od ostatních zástupců podčeledi Allantinae jsou larvy tohoto druhu endofágní a tomuto způsobu života výrazně adaptované. Vajíčka jsou kladena do báze listenů botičky
(ochrea) na bázi článku, larva 1. instaru se prokouše hned nad nodem do dřeně stonku a odtud
vyžírá dřeň směrem vzhůru. Trus je částečně vyvrhován ven, částečně zůstává uvnitř. Ovipozice zřejmě probíhá v delším časovém úseku, neboť v jednom stonku byly někdy zjištěny až
tři larvy různých instarů – od nejstarší v bazálním článku (3. instar) až po 1. instar v horním
článku. Napadené rostliny je ve většině případů možno spolehlivě poznat dle mdlého zbarvení
zpravidla menšího květenství. O způsobu kuklení není nic známo, ale řada druhů této podčeledi se ke kuklení zavrtává do suchých větviček, stonků nebo kůry.
Morfologická adaptace larvy
Kromě redukovaného obrvení a abdominálních panožek je to zejména zcela odlišná stavba
tracheálního systému než u ostatních zástupců celého podřádu. Zatímco u známých larev širopasých jsou spirakuly na prothorakálním a zpravidla také na metathorakálním článku a na
abdominálních článcích 1.–8., přičemž prothorakální spirakula je zpravidla největší, u Eopsis
jsou pouze na prothorakálním článku spirakuly přiblizně stejné velikosti jako na ab- dominálních článcích 1.–8., chybí i metathorakální spirakuly a je zde ještě další pár spirakul, který se
nachází na 10. článku, po stranách bazální části ploché supraanální plošky. Je mno-hem větší
6
než ostatní spirakuly, a také tracheální kmen je zde nejširší. Supraanální ploška je silněji sklerotizovaná než ostatní části těla a slouží jako zátka k uzavírání otvoru chodbičky.
Literatura
BENSOS R. B. 1959: Tribes of the Tenthredininae and a new European genus (Hymenoptera:
Tenthredinidae). – Proc. R. Ent. Soc. London (B) 28: 121–127.
LACOURT J. 1999: Répertoire des Tenthredinidae ouest-paléarctiques (Hymenoptera, Symphyta). – Mémoires de la SEF 3, Paris, 432 pp.
TAEGER A. 1986: Beitrag zur Taxonomie uud Verbreitung paläarktischer Allantinae (Hymenoptera, Symphyta). – Beitr. Ent. Berlin 36: 17–118.
Eopsis beaumonti, larva 3. instaru (Foto: K. Beneš).
Eopsis beaumonti, požerek (Foto: K. Beneš).
7
Aktualizovaný seznam mravenců České republiky
Updated list of the ants of the Czech Republic
PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ
Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava
Masarykovo nám. 55, Jihlava, 586 01, [email protected]
Od vydání posledního seznamu mravenců (Hymenoptera: Formicidae) České republiky nás
dělí již pět let (WERNER  WIEZIK 2007). Za tuto dobu doznal seznam řadu změn. Především
došlo k jeho rozšíření o pět druhů, o nichž referoval již P. Pech na 6. hymenopterologickém
setkání v Mikulově (PECH 2010a). Nastaly také změny v uvedení pěti druhů pro historické
části země, tedy Čechy a Moravu. V neposlední řadě pak jde u tří druhů o změny nomeklatorické, z nichž nejnovější je z tohoto roku (Seifert 2012). Změny se dotkly celkem jedenácti
druhů (10 % seznamu), proto cítíme potřebu zveřejnit touto formou aktuální seznam našich
mravenců, který všechny změny a novinky zahrnuje. Pro snazší orientaci uživatelů seznamu
jsme všechny druhy, jichž se změna oproti poslednímu publikovanému checklistu (WERNER
 WIEZIK 2007) týká, označili v seznamu hvězdičkou (*). U druhů se změněnou nomenklaturou jsme uvedli odkaz na literární zdroj, který je uveden v seznamu literatury. Druhy nové pro
ČR nebo některou z historických zemí jsme označili hvězdičkou s číslem poznámky uvedené
níže.
Seznam mravenců České republiky
(stav k 1.6.2012, řazení všech taxonů je abecední)
FORMICIDAE Latreille, 1809
DOLICHODERINAE Forel, 1878
Bothriomyrmex Emery, 1869
Bothriomyrmex corsicus mohelensis Novák, 1941
Bothriomyrmex gibbus Soudek, 1925
Dolichoderus Lund, 1831
Dolichoderus quadripunctatus (Linnaeus, 1771)
M
M
B
Liometopum Mayr, 1861
Liometopum microcephalum (Panzer, 1798)
Tapinoma Förster, 1850
Tapinoma erraticum (Latreille, 1798)
Tapinoma subboreale Seifert, 2012* SEIFERT 2012
= T. ambiguum Emery, 1925
M
M
B
B
M
M
B
B
B
M
M
M
FORMICINAE Latreille, 1809
Camponotus Mayr, 1861
Camponotus aethiops (Latreille, 1798)
Camponotus fallax (Nylander, 1856)
Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758)
8
Camponotus ligniperdus (Latreille, 1802)
Camponotus piceus (Leach, 1825)
Camponotus truncatus (Spinola, 1808)
Camponotus vagus (Scopoli, 1763)
Formica Linnaeus, 1758
Formica aquilonia Yarrow, 1955
Formica cinerea Mayr, 1853
Formica clara Forel, 1886
= F. lusatica Seifert, 1997
Formica cunicularia Latreille, 1798
Formica exsecta Nylander, 1846
Formica foreli Bondroit, 1918
Formica fusca Linnaeus, 1758
Formica gagates Latreille, 1798
Formica lemani Bondroit, 1917
Formica lugubris Zetterstedt, 1838
Formica picea Nylander, 1846
Formica polyctena Förster, 1850
Formica pratensis Retzius, 1783
Formica pressilabris Nyladner, 1846
Formica rufa Linnaeus, 1758
Formica rufibarbis Fabricius, 1793
Formica sanguinea Latreille, 1798
Formica truncorum Fabricius, 1804
Lasius Fabricius, 1804
Lasius alienus (Förster, 1850)
Lasius austriacus Schlick-Steiner, Steiner, Schödl & Seifert, 2003
Lasius bicornis (Förster, 1850)
Lasius brunneus (Latreille, 1798)
Lasius carniolicus Mayr, 1861
Lasius citrinus Emery, 1922
Lasius distinguendus (Emery, 1916)
Lasius emarginatus (Olivier, 1792)
Lasius flavus (Fabricius, 1782)
Lasius fuliginosus (Latreille, 1798)
Lasius jensi Seifert, 1982
Lasius meridionalis (Bondroit, 1920)
Lasius mixtus (Nylander, 1846)
Lasius myops Forel, 1894
Lasius niger (Linnaeus, 1758)
Lasius nitidigaster Seifert, 1996
Lasius paralienus Seifert, 1992
Lasius platythorax Seifert, 1991
Lasius psammophilus Seifert, 1992
Lasius reginae Faber, 1967
Lasius sabularum (Bondroit, 1918)
Lasius umbratus (Nylander, 1846)
B
B
M
M
M
M
B
B
M
1
B* M*1
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B*2
B
B
B
B
B
B
B*3
B
B*4
M
B
B
B*5
B
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M
M*3
M
M
M
M
M
M
M
M
9
Plagiolepis Mayr, 1861
Plagiolepis pygmaea (Latreille, 1798)
Plagiolepis vindobonensis Lomnicki, 1925
Plagiolepis xene Stärcke, 1936
B
M
M
M
B
M
Anergates Forel, 1874
Anergates atratulus (Schenck, 1852)
B
M
Aphaenogaster Mayr, 1853
Aphaenogaster subterranea (Latreille, 1798)
B
M
Formicoxenus Mayr, 1855
Formicoxenus nitidulus (Nylander, 1846)
B
M
Harpagoxenus Forel, 1893
Harpagoxenus sublaevis (Nylander, 1849)
B
M
Leptothorax Mayr, 1855
Leptothorax acervorum (Fabricius, 1793)
Leptothorax gredleri Mayr, 1855
Leptothorax muscorum (Nylander, 1846)
B
B
B
M
M
M
Manica Jurine, 1807
Manica rubida (Latreille, 1802)
B
M
Polyergus Latreille, 1804
Polyergus rufescens (Latreille, 1798)
MYRMICINAE Lepeletier de Saint-Fargeau, 1835
Messor Forel, 1890
Messor cf. structor (Latreille, 1798)
M
Myrmecina Curtis, 1829
Myrmecina graminicola (Latreille, 1802)
B
M
Myrmica Latreille, 1804
Myrmica deplanata Emery, 1921 * RADCHENKO A. G.  ELMES G. W. 2010
B
M
Myrmica gallienii Bondroit, 1920
Myrmica hirsuta Elmes, 1978
Myrmica karavajevi (Arnoldi, 1930)
Myrmica lobicornis Nylander, 1846
Myrmica lonae Finzi, 1926
Myrmica rubra (Linnaeus, 1758)
Myrmica ruginodis Nylander, 1846
Myrmica rugulosa Nylander, 1849
Myrmica sabuleti Meinert, 1861
Myrmica scabrinodis Nylander, 1846
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
M
= M. lacustris Ruzsky, 1905
M
M
M*6
M
M
M
M
M
10
Myrmica schencki Viereck, 1903
Myrmica slovaca Sadil, 1952* RADCHENKO A. G.  ELMES G. W. 2010
Myrmica specioides Bondroit, 1918
Myrmica sulcinodis Nylander, 1846
Myrmica vandeli Bondroit, 1920
B
B
B
B
B
M
M
M
M
Myrmoxenus Ruzsky, 1902
Myrmoxenus ravouxi (André, 1896)
B
M
Solenopsis Westwood, 1840
Solenopsis fugax (Latreille, 1798)
B
M
Stenamma Westwood, 1839
Stenamma debile (Förster, 1850)
B
M
B
M
M
Strongylognathus Mayr, 1853
Strongylognathus kratochvili Šilhavý, 1937
Strongylognathus testaceus (Schenck, 1852)
Temnothorax Mayr, 1861
Temnothorax affinis (Mayr, 1855)
Temnothorax clypeatus (Mayr, 1853)
Temnothorax corticalis (Schenck, 1852)
Temnothorax crassispinus (Karavaiev, 1926)
Temnothorax interruptus (Schenck, 1852)
Temnothorax jailensis (Arnoldi, 1977)
Temnothorax nigriceps (Mayr, 1855)
Temnothorax parvulus (Schenck, 1852)
Temnothorax saxonicus (Seifert, 1995)
Temnothorax tuberum (Fabricius, 1775)
Temnothorax unifasciatus (Latreille, 1798)
Tetramorium Mayr, 1855
Tetramorium cf. caespitum (Linnaeus, 1758)
Tetramorium ferox Ruzsky, 1903
Tetramorium hungaricum Röszler, 1935
Tetramorium impurum (Förster, 1850)
Tetramorium moravicum Kratochvíl, 1941
Tetramorium sp. E
V objektech mimo volnou přírodu stálý výskyt:
Monomorium Mayr, 1855
Monomorium pharaonis (Linnaeus, 1758)
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
B
M
M
M
M
M
M*7
M
M
M
M
M
M
M
M*8
M
M
M
B
M
B
M
PONERINAE Lepeletier de Saint-Fargeau, 1835
Hypoponera Santschi, 1938
Hypoponera cf. punctatissima (Roger, 1859)
11
Ponera Latreille, 1804
Ponera coarctata (Latreille, 1802)
Ponera testacea Emery, 1895
B
B
M
M
PROCERATIINAE Emery, 1895
Proceratium Roger, 1863
Proceratium melinum (Roger, 1860)
M
Poznámky k seznamu
*1 Prvonález mravence Formica clara (jako F. lusatica) pro území České republiky publikovali PECH  WERNER (2008). V Muzeu Vysočiny Jihlava a v Muzeu jihovýchodní Moravy ve
Zlíně je deponován dosud nepublikovaný materiál Formica clara z několika lokalit jižní a
západní Moravy (lgt. P. Bezděčka  K. Bezděčková, 1983–2011).
*2 Prvonález mravence Lasius carniolicus pro území České republiky publikoval PECH
(2010b).
*3 Druh Lasius myops je z našeho území uváděn již od 30. let z minulého století (např.
ŠILHAVÝ 1937), jeho výskyt však byl v posledních letech považován za nejistý vzhledem
k absenci recentní revize sbírkového materiálu (Werner & Wiezik 2007). Potvrzení výskytu
v České republice publikoval Pech (2010c). Ověřený dokladový materiál z Moravy
(BEZDĚČKA 1996, revid. Bezděčka & Bezděčková, 2010) je deponován ve sbírce Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Zde je uložen i ověřený materiál z Českého ráje (lgt. et det. Bezděčka, 1984, revid. Bezděčka & Bezděčková 2010).
*4 První nález Lasius paralienus v Čechách publikoval PECH z jižních Čech (2008); v Muzeu
Vysočiny Jihlava je deponován materiál z dalších oblastí Čech i Moravy.
*5 Samici Lasius sabularum z území západních Čech determinoval P. Werner (osobní sdělení).
*6 V Muzeu Vysočiny Jihlava je deponován dosud nepublikovaný materiál Myrmica lonae
z jižní Moravy (lgt. P. Bezděčka  K. Bezděčková, 2008).
*7 Prvonález mravence Temnothorax jailensis pro území České republiky publikovali VODKA
et al. (2010).
*8 Prvonález mravence Tetramorium hungaricum pro území České republiky publikovali
BEZDĚČKA  BEZDĚČKOVÁ (2010).
Literatura
BEZDĚČKA P.  BEZDĚČKOVÁ K. 2010: The first record of Tetramorium hungaricum (Hymenoptera: Formicidae) in the Czech Republic (První nález Tetramorium hungaricum (Hymenoptera: Formicidae) v České republice). – Klapalekiana 45: 177–179.
12
PECH P. 2008: Faunistic Records from the Czech Republic – 249. Hymenoptera: Formicidae.
– Klapalekiana 44: 73.
PECH P. 2010a: Změny v seznamu mravenců českých zemí od posledního check-listu a poznámky k některým dalším zajímavým druhům. P. 13. In: Dvořák L. & Straka J. (eds),
Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku, 6. setkání, sborník z konference, Mikulov,
17.–19. června 2010, 21 pp.
PECH P. 2010b: Faunistic Records from the Czech Republic –298. Hymenoptera: Formicidae.
– Klapalekiana, 46: 202.
PECH P. 2010c: Dva nálezy mravence Lasius myops (Hymanuptara: [sic!] Formicidae) a potvrzení výskytu tohoto druhu v České republice. – Sborník Jihočeského Muzea v Českých
Budějovicích, Přírodní vědy 50: 163–164.
PECH P.  WERNER P. 2008: Faunistic record from the Czech Republic – 250, Hymenoptera:
Formicidae. – Klapalekiana, 44: 74.
RADCHENKO A. G.  ELMES G. W. 2010: Myrmica ants (Hymenptera: Formicidae) on the Old
World (Fauna Mundi, vol. 3). – Natura optima dux Foundation, Warszava, 789 pp.
SEIFERT B. 2012: Clarifying naming and identification of the outdoor species of the ant genus
Tapinoma Förster, 1850 (Hymenoptera: Formicidae) in Europe north of the Mediterranean
region with description of a new species. – Myrmecological News 16: 139–147.
ŠILHAVÝ V. 1937: Můžeme pokládati mravence Lasius flavus var. flavo-myops za samostatnou systematickou jednotku? – Acta Societatis Entomologicae Čechosloveniae 34: 59–61.
VODKA Š., PECH P.  ČÍŽEK L. 2010: Faunistic Records from the Czech Republic – 305: Hymenoptera: Formicidae. – Klapalekiana, 46: 237–238.
WERNER P. & WIEZIK M. 2007: Vespoidea: Formicidae (mravencovití). – Pp. 133–164. In:
Bogusch P., Straka J. & Kment P. (eds.), Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. (Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata) České republiky a Slovenska. – Acta Entomologica
Musei Nationalis Pragae. Supplementum 11: 1–300.
13
Radostné počátky naší „myrmekomykologie“
Joyful beginnings of our “myrmecomycology“
PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ
Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava
Masarykovo nám. 55, Jihlava, 586 01, [email protected]
Ektoparazitické či endoparazitické houby se nevyhýbají ani eusociálním druhům hmyzu, tedy
všekazům, včelám, vosám a mravencům. Prostředí jejich hnízd je naopak k šíření hub velmi
příznivé a infekce zde běžně nabývá epizootického charakteru. Invaze entomofágních hub
někdy může vést až k celkovému zániku společenství.
Mravenci, kteří žijí v obzvláště četných společenstvech a v relativně vlhkém prostředí (hnízda
v mrtvém dřevě, v zemi, v rašelinících, mechu aj.), bývají napadáni nejen entomofágními či
specificky myrmekofágními houbami, ale i ektoprazitickými druhy hub, např. Aegeritella,
Hormiscium, Laboulbenia, Rickia.
Ektoparazitické houby na tělech mravenců unikaly pozornosti českých myrmekologů i mykologů až do 80. let minulého století. Doklady mravenců rodů Lasius a Formica infestovaných
houbami Aegeritella superficialis a A. tuberculata tehdy začal sbírat a zapisovat Bezděčka,
který výsledky shrnul v České mykologii (BEZDĚČKA 1990) a doplnil o devět let později
(BEZDĚČKA 1999). Od té doby přibyla v naší databázi řada nových údajů, které nyní připravujeme k publikaci. Je zřejmé, že oba druhy Aegeritella jsou rozšířeny po území celé republiky
bez vazby na geografické celky, geologický podklad, atp.
V roce 2010 se seznam myrmekofilních ektoparazitických hub na našem území rozrostl o třetí
druh – Rickia wasmannii. Tato houba je dosud známa z deseti evropských zemí od Španělska
po Slovensko a to z několika druhů mravenců rodu Myrmica. V červnu 2010 jsme ji poprvé
pro Českou republiku nalezli na dvou lokalitách nedaleko Mikulova, v červenci 2010 na Pardubicku (BEZDĚČKOVÁ  BEZDĚČKA 2011) a v srpnu 2010 jsme zaznamenali prvonález tohoto druhu i pro Slovensko (BEZDĚČKA  BEZDĚČKOVÁ 2011). Koncem roku 2010 jsme na základě těchto nálezů prověřili přes osm tisíc exemplářů celkem dvanácti druhů mravenců rodu
Myrmica uložených v muzejních a soukromých sbírkách ve snaze nalézt houby na preparovaných či nasucho bez preparace uložených dělnicích, které dříve unikly pozornosti. Přítomnost
houby se nám nepodařilo prokázat ani v jediném případě. Tento výsledek naznačuje možnost,
že Rickia wasmannii se teprve recentně rozšířila či šíří na naše území. Této hypotéze nahrává
nejen fakt, ža byl výskyt tohoto druhu nově zaznamenán také v některých sousedních zemích,
ale i okolnost, že v průběhu roku 2011 jsme houbu R. wasmannii nalezli na dalších lokalitách
ve východních a v severních Čechách.
S výjimkou pozorování na Slovensku se vesměs jedná o nahodilé nálezy v průběhu klasických myrmekologických průzkumů. Je vysoce pravděpodobné, že průzkum vhodných lokalit
cílený na hledání R. wasmannii, který připravujeme, přinese řadu údajů i z dalších oblastí republiky, zejména od planárního po submontánní výškový stupeň. Stejně tak lze předpokládat,
že cílené hledání by mělo odhalit i další zástupce ektoparazitických myrmekofilních hub
(Hormicsium, Laboulbenia), které již byly nalezeny v některých sousedních zemích.
Literatura
BEZDĚČKA P. 1990: Epizootické houby rodu Aegeritella Bal. et Wis. (Hyphomycetales,
Blastosporae) na mravencích v Československu.– Česká mykologie, 44, (3): 165–169.
BEZDĚČKA P. 1999: Parazitické houby na mravencích rodu Formica. – Formica, zprav. pro
aplik. výzkum a ochranu les. mrav., Liberec, 2: 70–75.
14
BEZDĚČKA P. & BEZDĚČKOVÁ K. 2011: First record of the myrmecophilous fungus Rickia
wasmannii (Ascomycetes: Laboulbeniales) in Slovakia. Folia Faunistica Slovaca, 16 (2):
71–72.
BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P. 2011: First records of the myrmecophilous fungus Rickia
wasmannii (Ascomycetes: Laboulbeniales) in the Czech Republic. – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) (96) 1: 193–197.
Rickia wasmannii – detail (Foto: P. Bezděčka).
Rickia wasmannii - silně infestovaná dělnice Myrmica scabrinodis (Foto: P. Bezděčka).
15
Mravenci jako indikátory
Ants as indicators
KLÁRA BEZDĚČKOVÁ  PAVEL BEZDĚČKA
Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava
Masarykovo nám. 55, Jihlava, 586 01, [email protected]
Informace o složení společenstev půdních bezobratlých jsou často využívány k bioindikačním
účelům. MCGEOCH (1998) dělí bioindikátory do tří kategorií podle tří hlavních způsobů použití: 1) environmentální indikátory, užívané k detekci nebo monitoringu změn stavu prostředí,
2) ekologické indikátory, používané k doložení dopadu environmentálního stresu na biotu
nebo k monitorování dlouhodobých změn bioty vyvolaných stresem a na 3) indikátory biodiverzity, užívané k identifikaci rozmanitosti taxonů na určitém území nebo k monitorování
změn biodiverzity.
V posledních letech se stále častěji ukazuje, že k nejvhodnějším a nejúčinnějším bioindikátorům patří mravenci (např. MAJER et al. 2007; TOUYAMA et al. 2002). Mravenci (Formicidae)
jsou velmi různorodá a početná skupina hmyzu, vykazující mnoho typů vztahů s půdní biotou.
Jsou nalézáni ve většině terestrických ekosystémů naší planety (FOLGARAIT 1998), často obsazují vysoké trofické úrovně a specializované niky a pružně reagují na narušení prostředí
(MAJER 1983; CRIST 2009). Z tohoto důvodu jsou úspěšně využíváni jako všechny tři typy
bioindikátorů (sensu McGeoch 1998; viz např. Folgarait 1998; Crist 2009; Ribas et al. 2012).
Literatura
CRIST T. O. 2009: Biodiversity, species interactions, and functional roles of ants (Hymenoptera: Formicidae) in fragmented landscapes: a review. – Myrmecological News 10: 3–13.
FOLGARAIT P. J. 1998: Ant biodiversity and its relationship to ecosystem functioning: a review. – Biodiv. Conserv. 7: 1221–1244.
MAJER J. D. 1998 : Bioindicators of minesite rehabilitation, land-use, and land conservation. –
Environmental Management 4: 375–383.
McGeoch M. A. 1998: The selection, testing and application of terrestrial insects as bioindicators. Biological Reviews of the Cambridge Philosophical Society, 73: 181–201.
MAJER J. D., ORABI G. & BISEVAC L. 2007: Ants (Hymenoptera: Formicidae) pass the bioindicator scorecard. – Myrmecological News 10: 69–76.
RIBAS C. R., CAMPOS R. B. F., SCHMIDT F. A. & SOLAR R. C. R. 2012: Ants as Indicators in
Brazil: A Review with Suggestions to Improve the Use of Ants in Environmental Monitoring Programs. – Psyche, vol. 2012, Article ID 636749, 23 pages, 2012. doi:
10.1155/2012/636749.
TOUYAMA Y., YAMAMOTO T. & NAKAGOSHI N. 2002: Are ants useful bioindicator? – the relationship between ant species richness and soil macrofaunal richness, in Hiroshima prefecture. – Edaphologia 70: 33–36.
16
Návrh na změnu postavení mravenců podrodu Coptoformica
v Červeném seznamu ČR
A proposal to change the status of Coptoformica ants
in Red list of ants of the Czech Republic
KLÁRA BEZDĚČKOVÁ  PAVEL BEZDĚČKA
Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava
Masarykovo nám. 55, Jihlava, 586 01, [email protected]
Všechny tři u nás žijící druhy podrodu Coptoformica patří ke zvláště chráněným druhům živočichů, uvedeným prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny, v platném znění, jako ohrožené druhy ve smyslu zákona 114/1992
v platném znění. V červeném seznamu bezobratlých České republiky jsou druhy F. exsecta
Nylander, 1846 a F. pressilabris Nylander, 1846 vedeny jako zranitelné, druh F. foreli Bondroit, 1918 zde není zařazen vůbec (BEZDĚČKA 2005). Vzhledem k tomu, že tato rozsáhlá
publikace vznikala několik let, rukopis kapitoly týkající se mravenců byl odevzdán dlouho
před vydáním. Údaje, z nichž vycházelo zařazení jednotlivých druhů do konkrétních kategorií, pocházely z období před rokem 2001 a dnes jsou tudíž zastaralé. Výskyt F. exsecta a F.
pressilabris byl v té době uváděn z řady lokalit, výskyt F. foreli u nás naopak nebyl ještě zaznamenán. Při pozdějších terénních průzkumech jsme zaznamenali vymizení mravenců
podrodu Coptoformica z některých lokalit a při detailním studiu výskytu těchto druhů na našem území jsme zjistili, že došlo k jejich výraznému úbytku. Na základě těchto výsledků navrhujeme přehodnocení postavení všech tří druhů v červeném seznamu. Pro F. exsecta a F.
foreli navrhujeme status ohrožený druh, pro F. pressilabris kriticky ohrožený druh.
Literatura
BEZDĚČKA P. 2005: Formicoidea (mravenci). Pp. 384–387. In: Farkač J., Král D.  Škorpík
M. (eds): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Red list of
threatened species in the Czech Republic. Invertebrates). – AOPK, Praha, 760 pp.
Dělnice Formica exsecta (Foto: K. Bezděčková).
17
Žahadloví blanokřídlí písečných dun – můžeme je zachránit v pískovnách?
Aculeate Hymenoptera of sand dunes - can we preserve them in sandpits?
1
PETR BOGUSCH 1, PETR HENEBERG 2 & JIŘÍ ŘEHOUNEK 3
Univerzita Hradec Králové, Přírodovědecká fakulta, katedra biologie, Rokitanského 62, Hradec Králové
500 03, [email protected]
2
Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Ruská 87, Praha 10. 100 00
3
Calla – sdružení pro záchranu prostředí, Fráni Šrámka 35, České Budějovice 3, 370 04
Většina druhů žahadlových blanokřídlých (Chrysidoidea, Vespoidea, Apoidea) obývá otevřená stanoviště, a některé vysoce specializované druhy můžeme dokonce označit za významné
bioindikátory takových míst. Studovali jsme žahadlové blanokřídlé v pískovnách na území
celé ČR. Odchyt byl prováděn kombinací žlutých misek a smýkání, v některých případech
byli jedinci individuálně odchytáváni (např. na hnízdištích a živných rostlinách). Celkově
jsme zaznamenali výskyt 221 druhů, z nichž 53 je zařazeno v červeném seznamu chráněných
a ohrožených bezobratlých ČR, z toho dva druhy jsou už delší dobu považované v ČR za nezvěstné (Lasioglossum mesosclerum a Nomada femoralis). Z celkového počtu zaznamenaných druhů můžeme označit 55 za specialisty na písčitá stanoviště. Početnost druhů v pískovně a výskyt písčinných specialistů závisel především na těchto charakteristikách: přítomnosti
obnažených písčitých plošek, zarůstání, intenzitě těžby a času, po který v pískovně probíhá
přirozená sukcese. V pískovnách s aktivní těžbou byly často zaznamenány význačné druhy,
jako např. Bembecinus tridens a Andrena barbilabris. Celkově tedy lze konstatovat, že pískovny jsou velice významná refugia teplomilných, suchomilných a hlavně pískomilných druhů žahadlových blanokřídlých. Bohužel, současná legislativa propaguje technické rekultivace
těžebních prostor před spontánní nebo řízenou sukcesí, což vede k postupné ztrátě biotopů
využitelných pro záchranu pískomilných druhů žahadlových blanokřídlých.
18
Laboratorní chov čmeláka skalního (B. lapidarius)
a čmeláka zahradního (B. hortorum)
Laboratory rearing of red-tailed bumblebee (B. lapidarius)
and small garden bumblebee (B. hortorum)
1
ALENA BUČÁNKOVÁ1,2  VLADIMÍR PTÁČEK1
Zemědělský výzkum, s.r.o., Zahradní 1, Troubsko, 66441, [email protected]
2
Výzkumný ústav pícninářský, s.r.o., Zahradní 1, Troubsko, 66441
Bombus lapidarius a Bombus hortorum patří mezi druhy s delším jazykem než má běžně chovaný druh Bombus terrestris. Díky němu jsou schopni opylovat rostliny s delší květní trubkou
(např. některé druhy jetele), které Bombus terrestris opýlit neumí.
V letech 2008–2012 jsme se zabývali možnostmi jejich kontinuálního chovu a zejména testováním některých stimulačních metod zakládání hnízd. U druhu B. lapidarius byly použity
královny odchycené v přírodě, královny vylíhlé z laboratorních hnízd, které přezimovaly
v chladničce a královny, které se vylíhly v laboratoři, ale nebyly zimovány. Bylo zjištěno, že
B. lapidarius přijímá kokon B. terrestris jako místo pro založení první buňky stejně často jako
kokon vlastního druhu, ale na kokonu B. terrestris potřebuje k založení buňky signifikantně
více času. Je schopen kooperovat také se včelou medonosnou. Královny pocházející z hnízd
v laboratorním chovu vykazovaly stejnou úspěšnost v založení buňky, vychování první dělnice a mladých královen, jako královny odchycené v přírodě. Kontinuální chov B. lapidarius
v laboratoři tak lze považovat za zvládnutý.
U druhu B. hortorum byly testovány královny odchycené v přírodě. Královny B. hortorum
kokon B. terrestris nepřijímají ani nespolupracují se včelami. Nicméně u královen odchycených v přírodě se objevuje spontánní kladení, bez nutnosti stimulace. Procentuální úspěšnost
založení buňky, vychování první dělnice a mladých královen byla u královen odchycených
z venku stejná jako u B. lapidarius. Královny zimované v laboratoři se však nepodařilo stimulovat ke kladení a kontinuální chov je tak zatím problematický.
19
Populační struktura samotářské včely Andrena vaga (Hymeptera: Andrenidae)
ve střední Evropě – efekt heterogenity prostředí či evoluční historie?
Population structure of solitary bee Andrena vaga (Hymenoptera: Andrenidae)
in the central Europe – the effect of heterogeneous environment or evolutionary history?
KATEŘINA ČERNÁ, PAVEL MUNCLINGER & JAKUB STRAKA
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha 2, 128 44,
[email protected]
Andrena vaga je univoltinní časně jarní druh, který je hnízděním silně vázán na písčité substráty a živí se výhradně vrbami (Salix spp). Specialisté mívají často výraznější populační
strukturu a snížený tok genů mezi populacemi díky úzké vazbě na své zdroje, které bývají
rozmístěné ostrůvkovitě a nepravidelně. Andrena vaga je pionýrský druh a jako takový je
velmi dobře přizpůsobený těžko předvídatelnému prostředí záplavových oblastí, kde často
hnízdí. Z tohoto důvodu předchozí studie na tomto druhu v homogenním prostředí Porýní
(Německo) prokázala existence pouze velice slabé populační struktury, přestože je A. vaga
striktním specialistou. Podmínky vhodné pro hnízdění tohoto druhu jsou však v podmínkách
střední Evropy mnohem vzácnější a vhodné lokality jsou rozmístěné především podél toků
řek. Střední Evropa je navíc místem s velice komplexní kvartérní historií. Z tohoto důvodu
jsme přepokládali, že areál tohoto druhu u nás bude fragmentovaný a bude zde možné detekovat populační strukturu. Pro testování této hypotézy jsme nasbírali 387 samic z 21 populací
v ČR a na Slovensku a provedli populačně genetickou analýzu pomocí osmi párů mikrosatelitových lokusů. Pomocí dvou různých Bayesovských shlukovacích programů (Structure a Geneland) a analýzy molekulární variance (AMOVA) jsme prokázali existenci dvou skupin populací na studovaném území (východní a západní) s hranicí přibližně v polovině území ČR,
které spolu komunikují, nicméně tok genů je mezi nimi omezen. Důsledkem je existence kliny mezi oběma skupinami populací. Takováto populační struktura by mohla být důsledkem a)
existence přirozené bariéry mezi oběma populacemi, které znesnadňuje tok genů či b) může
představovat recentní sekundární kontakt dvou historicky oddělených populací.
20
Poznámky k rozšíření, ekologii a fenologii čmeláka drobného, Bombus jonellus
Notes o the distribution, ecology, and phenology of the heath bumblebee, Bombus jonellus
LIBOR DVOŘÁK
Městské muzeum Mariánské Lázně, Goethovo náměstí 11, Mariánské Lázně; 353 01
[email protected], [email protected]
V České republice dosud nebyla publikována žádná studie, která by se šířeji zabývala čmelákem drobným (Bombus jonellus). Starší (MAY 1959) i novější (PAVELKA & SMETANA 2003)
píší o tomto druhu pouze v tom smyslu, že se jedná o vzácný horský druh. V posledních deseti letech bylo publikováno několik článků o fauně žahadlových blanokřídlých, v nichž lze
dohledat data o rozšíření a ekologii tohoto severského elementu v naší fauně.
Prošel jsem všechny dostupné práce, vypsal si údaje z některých muzeí a vyžádal si data od
kolegů hymenopterologů. Spolu se svými údaji jsem tak získal více než 100 údajů o čmeláku
drobném z našeho území. Z výsledku vyplývá několik zajímavých výsledků.
(1) Čmelák drobný obývá téměř výhradně naše pohraniční hory. Výjimku tvoří nálezy
z maloplošného oreofytika nebo rašelinišť, která jsou více ve vnitrozemí (Brdy, Třeboňsko, Českomoravská vrchovina).
(2) Preferuje kyselá stanoviště s bohatými podrosty brusnic, jako jsou horské smrčiny a
rašeliniště, ale místy je častý i na jiném bezlesí a ekotonech, nevyhýbá se ani intravilánům.
(3) Nevysledoval jsem žádné preference nadmořských výšek, je zastoupen hojně i pod
600 m n. m.
(4) Fenologie: samičky se objevují již počátkem dubna a nové létají až do půli září (hlavně ve vyšších polohách), první dělnice létají v půli dubna a poslední do září s maximem v červnu a první půli července, samečci se objevují počátkem června a poslední
létají také až do září.
Literatura
MAY J. 1959: Čmeláci v ČSR. – ČASZ Praha, 170 pp.
PAVELKA M. & SMETANA V. 2003: Čmeláci. – ČSOP ZO 76/03, Valašské Meziříčí, 105 pp.
21
Akuleátní blanokřídlí ve stéblech rákosu I
Reed stems–nesting Hymenoptera I
1
JAN ERHART1  ZDENEK KARAS2
Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR
Branišovská 1160/31, České Budějovice, 370 05, [email protected]
2
Jáchymovská 345, Zliv, 373 44
Nálezy vzácnějších druhů hrabalek (Anoplius tenuicornis, Anoplius caviventris) v posledních
letech, především na postindustriálních stanovištích jihočeského regionu, vedly autory k podrobnějšímu zkoumání rákosin na uvedených a dalších lokalitách. Cílem bylo lépe zmapovat
výskyt výše uvedených druhů hrabalek ale i dalších akuleátních hymenopter (Crabronidae,
Megachilidae, Vespidae) vázaných na rákosiny a současně tak získat více poznatků o jejich
bionomii, která je vzhledem ke skrytému způsobu života málo známa.
Nálezy získané v první etapě projektu nasměrovaly k vytipování vhodných lokalit a rozmístění žlutých misek. Odchyt a determinace materiálu bude součástí druhé etapy projektu.
Literatura
HAMM A. H.  RICHARDS O. W. 1926: The biology of the British Crabronidae. –Transaction
of the Royal Society of London, 74: 297–331.
DANKS H. V. 1971: Biology of some stem-nesting aculeate Hymenoptera. – Royal Entomological Society of London, 122: 323–399.
EDWARDS R. 2009: Provisional atlas of aculeate Hymenoptera of Britain and Ireland. – Centre
for Ecology and Hydrology, Part 1–7.
SORG M., SCHWAN H.  STENMANS W. 2009: Die wegwespe Anoplius caviventris (Hymenoptera: Pompilidae) – Habitatbindung, Verbreitung und Merkmale. – Mittcilungen aus
dem Entomologischen Vercins Krefeld, 2: 1–4.
TORMOS J., ASÍS J. D., GAYUBO S. F., CALVO J.  MARTIN M. A. 2005: Ekology of crabronid
wasp found in trap nests from Spain (Hymenoptera: Spheciformes). – Florida Entomo- logis, 88: 278–283.
KOPONEN S.  WASBAUER M. S. 1987: A note on the biology of Anoplius tenuicornis in
North America (Hymenoptera: Pompilidae). – The Canadian Entomologist, 119: 1.
MACEK J., STRAKA J., BOGUSCH P., DVOŘÁK L., BEZDĚČKA P. & TYRNER P. 2010: Blanokřídlí České republiky I., žahadloví. – Academia Praha, 524 pp.
22
Žlabatky Národního parku Podyjí
Gall wasps of the Podyjí National Park
KAMIL HOLÝ
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.
Drnovská 507, Praha 6-Ruzyně, 161 06
[email protected]
Žlabatkovití (Cynipidae) vytváří hálky na různých rostlinách nebo žijí paraziticky v hálkách
jiných žlabatek. Čeleď se dělí na pět tribů, které mají různé hostitele: Aylacini se vyvíjejí nejčastěji na bylinách, Cynipini na dubech, Diplolepidini na růžích, Pediaspini na javorech a
Synergini u jiných žlabatek. V České republice se vyskytuje více než 100 druhů, z nichž některé dosahují na jižní Moravě severní hranicí svého rozšíření.
Území NP Podyjí nebylo dosud faunisticky prozkoumáno, pouze několik publikovaných údajů pochází z okolí Znojma bez uvedení přesné lokality. Vlastní extenzivní průzkum probíhal
v letech 2006–2010 se zaměřením na hálkotvorné druhy z tribů Cynipini a Diplolepidini, při
kterém bylo zjištěno 30 druhů. Nejvzácnějším zjištěným druhem byla žlabatka Andricus dentimitratus, jejíž vylíhlá hálka byla nalezena 17.III.2010 na dubu u silnice Čížov – Hardegg a
mimo Podyjí se u nás vyskytuje pouze na Pouzdřanech. Z nehojných druhů byly zjištěny žlabatky A. coriarius, A. multiplicatus (vyskytuje se pouze na dubu ceru) a A. polycerus.
Třicet zjištěných druhů představuje méně než třetinu naší fauny, což v porovnání s extenzivním průzkumem není špatný výsledek. Vzhledem k poleze NP Podyjí v teplé oblasti jižní
Moravy lze očekávat výskyt cca 75 % druhů známých z České republiky, k čemuž je třeba
provádět sběry v delším časovém období s ohledem na populační cykly jednotlivých druhů a
zaměřit průzkum na triby Aylacini a Synergini, které mají odlišnou metodiku sběru.
Děkuji správě NP Podyjí za umožnění průzkumu a Petru Janštovi za poskytnutí údajů o výskytu A. hungaricus. Tato práce byla částečně podpořena grantem MZE 0002700604.
23
Druhové skupiny rodu Torymus Dalman, 1820
Species groups of the genus Torymus Dalman, 1820
BARBORA KŘÍŽKOVÁ
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova
Viničná 7, Praha 2, 128 44, [email protected]
Koevoluční vztahy mezi parazity a hostiteli jsou velmi populárním podoborem evoluční biologie. V rámci řádu Hymenoptera můžeme najít mnoho příkladů. Jeden z nich je i vztah parazitoidů a herbivorního hmyzu. V našem případě je parazitoidem zástupce rodu Torymus (Hymenoptera: Chalcidoidea: Torymidae). Jeho hostitelem bývá nejčastěji hálkotvorný hmyz.
Tento rod byl dosud zkoumán hlavně pomocí morfologických znaků. Vznikly tak druhové
skupiny zahrnující druhy s podobnými morfologickými vlastnostmi a v některých případech i
s obdobnými ekologickými nároky.
V našem výzkumu byl však zvolen molekulární přístup. Příbuznost druhů byla zjišťována
pomocí porovnávání sekvencí markerových genů. Původní druhové skupiny nebyly v mnoha
případech potvrzeny. Námi navržené monofyletické skupiny nesdílejí původní morfologické
apomorfie. Navíc se morfologické znaky zdají být v některých případech konvergentní.
Navržená monofyla sdílí ekologii a přirozený habitat. Můžeme se proto domnívat, že se
v průběhu evoluce oddělilo několik skupin, které se rozrůzňovaly v rámci jednotlivých stanovišť. Bylo navíc zjištěno, že recentní nejčastější hostitelé druhů rodu Torymus nemusí být jeho
původními hostiteli. Mohlo dojít k adaptivní radiaci druhů právě při získání nových skupin
hostitelů, jimiž jsou bejlomorky (Diptera: Cecidomyiidae) a žlabatky (Hymenoptera: Cynipidae).
Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou Univerzity Karlovy, grantem číslo 167110.
24
Symphytologické novinky
Symphytological novelties
JAN MACEK
Entomologické oddělení Národního muzea
Praha 4, Kunratice 1, 148 00
[email protected]
Širopasí (Symphyta) patří ve středoevropském prosrtoru v rámci řádu blanokřídlých (Hymenoptera) k jedné z nejlépe prostudovaných skupin, a proto je více než překvapivé značné zvýšení počtu prvonálezů z našeho území v průběhu poslední dekády, a to nejen předpokládaných
druhů známých ze sousedních oblastí, ale především druhů z tak vzdálených oblastí Palearktu, jako je např. Dálný Východ (viz. Strongylogaster baikalensis, Dinax ermak). Oproti původním 617 druhů uváděných v Check-listu bývalého Československa, se během posledních
deseti let na základě publikovaných údajů zvýšil počet druhů na 656, přičemž tento počet není
zdaleka konečný a v budoucnu lze očekávat, že počet druhů podřádu Symphyta na území ČR
přesáhne hranici 700.
Vysvětlením pro tento nezvykle prudký nárůst biodiverzity Symphyta na území ČR nejsou ani
tolik diskutované důsledky klimatických změn, jako spíše použití širokého spektra celosezónních kvantitativních sběracích metod (žluté misky, Malaiseho pasti), jež umožnilo zachytit
druhy v průběhu celé vegetační sezóny tzn. zejména přehlížené druhy s velmi časnou nebo
naopak pozdní fenofází výskytu dospělců, období v minulosti stojící mimo sběratelskou aktivitu. Statistickým vyhodnocením podle data sběru bylo zjištěno, že 90 % prvonálezů se právě
týká druhů právě s touto marginální fenofází. Nedílnou součástí faunisticko-inventárního výzkumu je zejména studium vývojových stádií, jež poskytlo množství velmi cenných, dosud
chybějících informací o jejich živných rostlinách a ekologii. Tyto doplňující poznatky pomohly významnou měrou vyřešit některé přetrvávající nejasnosti v taxonomii některých druhů
(synonymizaci nominálních taxonů nebo naopak revalidizaci synonymizovaných druhových
taxonů, odhalení kryptických druhů nebo objevy nových druhů pro vědu vůbec). Především
recentní objev několika nových druhů pro vědu zcela mění dosavadní pohled na úroveň znalostí biodiverzity na našem území a může být inspirativní motivací pro další vědecký výzkum
nejen v oboru širopasých, ale i dalších skupin řádu Hymenoptera.
25
Jak se daří čmelákům pod taktovkou „Agro-envi“?
Struktura společenstev čmeláků vers. krajinná struktura
a management podhorských bezlesí
How are the bumblees doing under Agri-environment schemes?
Bumblebees community structure vers. landscape structure
and management of submontane grasslands
MONIKA MAZALOVÁ1, TOMÁŠ KURAS1 & VLADIMÍR SMETANA2
1
2
Katedra ekologie a životního prostředí PřF UP Olomouc
Tekovské muzeum, Sv. Michala 40, Levice, 934 01, Slovenská republika
Cílem studie bylo (a) zpracovat faunistický přehled druhů čmeláků a pačmeláků (Hymenoptera: Apidae: Bombus spp.) podhorských luk a pastvin v okolí Nových Losin (Hrubý Jeseník) a (b) experimentálně vyhodnotit vliv zemědělského hospodaření a krajinné struktury na
jejich společenstva. Cílovou lokalitou byly vegetačně pestré porosty s proměnlivým režimem
seče a pastvy v oblasti Přemyslovského sedla. Ke vzorkování jsme použili metodu Moerickeho žlutých misek. Ve dvou vegetačních sezónách (r. 2009 a 2010) jsme sledovali odezvu přítomných druhů čmeláků a pačmeláků na parametry porostu, měnící se vlivem pastvy a/nebo
seče. Druhové složení společenstev čmeláků dále interpretujeme ve vztahu k interakčním prvkům, zakládaným s cílem zvýšit heterogenitu rozsáhlých ploch bezlesí (meze a remízy).
Během dvou sezón výzkumu jsme zaznamenali celkem 12 druhů čmeláků a tři druhy pačmeláků v celkovém počtu 601 jedinců. Zatímco zjištěná druhová rozmanitost čmeláků a pačmeláků je srovnatelná s výsledky jiných průzkumů v typově podobných lokalitách, za výjimečné
považujeme zastoupení jednotlivých druhů. Ve sledovaném společenstvu výrazně dominovaly
dva druhy čmeláků, reprezentující montánní prvek – B. wurflenii (28,79 %) a B. soroeensis
(28,45 %). Další ekologickou skupinu tvořily druhy s vazbou na otevřená bezlesá stanoviště
(Bombus ruderarius, B. sylvarum) ale také běžné druhy bez výraznější biotopové vazby (např.
B. lucorum, B. terrestris a B. pascuorum). Velmi chudé je lokální společenstvo z hlediska
druhové bohatosti i abundance pačmeláků. Zaznamenané tři druhy (B. rupestris, B. campestris a B. bohemicus) tvořily dohromady pouze 3,16 % odchycených jedinců.
Největší druhové bohatství čmeláků bylo zaznamenáno na dílčí ploše extenzivní pastviny (13
druhů), následovala subxerofilní (12) resp. mezofilní louka (11 druhů). Po zohlednění rozdílné velikosti ploch a tím i počtu instalovaných pastí a doby jejich expozice se jako nejcennější
z hlediska druhové rozmanitosti skupiny jeví plocha subxerofilní druhově bohaté horské
louky.
Z testovaných proměnných prostředí měly statisticky významný vliv na druhovou kompozici
a abundance jednotlivých druhů faktory pastvy, vzdálenosti od bezlesé meze a vzdálenosti od
remízu se vzrostlou stromovou vegetací. Naproti tomu faktor seče nebyl shledán jako průkazný. To lze interpretovat jako jisté „zatraktivnění“ žlutých misek, jež jsou bezprostředně po
seči pro mobilní čmeláky jak viditelnějším, tak fakticky jedním z mála aktuálně přítomných
„potravních zdrojů“. I při reálně menších abundancích druhů na posečených plochách tak může výše uvedené vysvětlovat absenci statisticky významných změn v počtu odchycených
jedinců.
Faktor vzdálenosti dvou typů interakčních prvků byl dále hodnocen na úrovni jednotlivých
druhů. S rostoucí vzdáleností od bezlesé meze výrazně vzrůstal záchyt jedinců B. soroeensis a
B. campestris, naopak v blízkosti meze byli významně častěji chytáni jedinci B. terrestris.
V blízkosti remízů tvořených vzrostlými stromy se průkazně zvyšoval záchyt B. soroeensis a
zejména B. bohemicus, směrem do středu bezlesých ploch pak přibývalo jedinců B. hortorum
a B. sylvarum. Zjištěné interakce korespondují s dosavadní znalostí ekologických nároků druhů. B. bohemicus je považován za hylofilní druh mesoklimatických a chladných poloh, jeho
26
častější výskyt v blízkosti zapojeného stromového porostu je proto očekávatelný. Naopak B.
sylvarum preferuje rozlehlejší otevřené polohy, jeho hojnější přítomnost v centrálních částech
ploch trvalých travních porostů proto rovněž nepřekvapuje. Na druhé straně, překvapivou dominanci B. soroeensis na rozsáhlých plochách bezlesí situovaného cca. v rozmezí 700–800 m
n. m. velmi pravděpodobně podmiňuje právě přítomnost vzrostlých remízů se zapojeným porostem.
27
Zabudnuté spoločenstvo hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta)
v slatinných borovicových lesoch Borskej nížiny
Lost assemblage of sawflies (Hymenoptera, Symphyta)
in boggy pine forests in Borská nížina lowland.
LADISLAV ROLLER
Ústav zoológie SAV
Dúbravská cesta 9, Bratislava, 84506, Slovenská republika
[email protected]
V roku 2010 bol prekvapivo dochovaná piliarka Dinax ermak (Zhel.) z lariev zbieraných na
tavoľníku vŕbolistom (Spiraea salicifolia) v mokradiach Třeboňska v Južných Čechách (Macek, 2010). Na potvrdenie výskytu tohto málo preskúmaného druhu v Európe bol v rokoch
2010–2012 vykonaný faunistický prieskum lokality Rohožník – alúvium Rudavy v Borskej
nížine (LS Mikulášov). Lokalita predstavuje mozaiku slatinnej jelšiny, hospodárskych borovicových a dubovoborovicových lesov na slatinnej pôde. V podraste sa tu hojne vyskytuje
tavoľník vŕbolistý. V apríly a začiatkom mája boli na tavoľníkoch zaznamenané imága, alebo
v máji larvy, spolu troch druhov hrubopásych blanokrídlovcov.
Dinax ermak (Zhelochovtsev, 1968) – prvý nález druhu na Slovensku. Bola pozorovaná značná fluktuácia v populačnej hustote medzi sezónami. Z väčšiny chovaných lariev sa liahli imága po prvom prezimovaní začiatkom apríla. Larvy sa vyskytovali v máji a do prvej dekády
júna si vytvorili pevné zámotky priamo na konárikoch tavoľníka.
Pristophora bohemica (Macek, in press) – prvý nález druhu na Slovensku (prvé potvrdenie
výskytu druhu mimo typové lokality). Na lokalite bolo zbieraných niekoľko imág v druhej
polovici apríla. V roku 2010 bol zaznamenaný veľmi početný výskyt lariev na niektorých
kríkoch tavoľníka. Imága z lariev zbieraných v rokoch 2010 a 2011 sa zatiaľ nepodarilo
dochovať.
Caenocephus lunulatus (Strobl, 1895) – 10.V.2010 1♀. Prvý nález druhu na Slovensku, štvrtý
vede známy jedinec vôbec a prvý nález po viac ako 110 rokoch. Extrémne vzácny druh je
známy iba z historických nálezov z Rakúska (Melk), Dalmácie a Irkutska (SCHEDL 1981;
SHINOHARA 1999). Začiatkom mája 2010 bola odchytená jedna samička na tavoľníku. Biológia druhu je neznáma. Jediný zástupca rodu so známou biológiou, nearktický C. aldrichi
Bradley, sa vyvíja v dreni konárikov ružovitého kra Holodiscus (HANSON & MILLER 1988).
Celkovo bol v študovaných slatinných lesoch zaznamenaný prekvapivo nízky počet druhov
hrubopásych. Okrem druhov viazaných (alebo pravdepodobne viazaných) na tavoľník vŕbolistý tu bola početnejšie zbieraná iba piliarka Selandria serva s väzbou na Carex. Pravdepodobným dôvodom je dlhodobé až trvalé zamokrenie slatinnej pôdy, ktoré nie je vhodné pre
úspešný vývin druhov kukliacich sa v opadanke a v pôde.
Študovaná lokalita predstavuje aj napriek značným antropogénnym vplyvom refúgium unikátnej mokraďovej eurosibírskej fauny, ktoré si vyžaduje väčšiu pozornosť zo strany orgánov
ochrany prírody. Získané výsledky poukazujú na to že i v Strednej Európe s pomerne dobrou
úrovňou preskúmanosti entomofauny existujú doposiaľ neobjavené spoločenstvá blanokrídlovcov.
Literatura
HANSON P. E.  MILLER J. C. 1988: Notes on the biology of Caenocephus aldrichi Bradley
(Hymenoptera, Cephidae). – Proc. ent. Soc. Wash. 90: 204–206.
28
MACEK J. 2010: Taxonomy, distribution and biology of selected European Dinax, Strongylogaster and Taxonus species (Hymenoptera: Symphyta). – Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae 50: 253–271.
MACEK J. 2012: Pristiphora bohemica sp. nov., a new species from the Czech Republic (Hymenoptera: Symphyta: Tenthredinidae). – Acta Entomol Mus Nat Pragae, in press.
SCHEDL W. 1981: Zur Nomenklatur, Morphologie und Verbreitung der Halmwespe Caenocephus lunulatus (Strobl, 1895) comb. nov. Nachr –bl Bayer Ent 30: 28–31.
SHINOHARA A. 1999: A study on Stem Boring Sawflies (Hymenoptera, Cephidae) of the Tribe Hartigiini from Japan and Korea. Japanese Journal of Systematic Entomology, 5: 61–
77.
29
Aktuálne otázky komerčného chovu čmeľov
a perspektívy ich budúceho rozvoja
Current questions of commercial bumble bee rearing
and perspectives of its future development
1
PETER ŠIMA1 & VLADIMÍR SMETANA2
Koppert s.r.o., Komárňanská cesta 13, Nové Zámky, 940 53, Slovenská republika
[email protected]
2
Tekovské múzeum, Sv. Michala 40, Levice, 934 69, Slovenská republika
Za účelom cieleného opeľovania kultúrnych plodín sa čmele chovajú už viaceré desaťročia.
Ich chov sa za toto obdobie premiestnil z prírodného prostredia do laboratórií kde postupne
dochádzalo k zdokonalovaniu chovateľských metód. V súčasnosti je masová produkcia čmeľov realizovaná v klimatizovaných halách, chovné postupy sú štandardizované a zdravotný
stav chovaných čmeľov je pod kontrolou a dohľadom príslušných veterinárnych správ. Jedná
sa o seriózne chovateľské odvetvie tvorené desiatkami veľkochovov produkujúcich spolu viac
ako jeden milión kolónií ročne, pričom produkcia týchto opeľovačov má stále vzrastajúcu
tenden-ciu. Značný dopyt po opeľovačoch a zvýšené environmentálne povedomie odbornej
verejnosti nútia chovateľov k bezpečnej produkcii širokého spektra chovaných druhov a poddruhov čmeľov. Zavádzanie nejasných legislatívnych pravidiel týkajúcich sa dovozu kolónií
čmeľov do jednotlivých krajín, absencia kontroly ich dodržiavania spolu s nerešpektovaním
zákonitostí trhu nemôžu priniesť želané environmentálne ani ekonomické efekty. Našim príspevkom približujeme súčasný stav čmeliakárstva a poukazujeme na paradoxy s ktorými sa
toto cho- vateľské odvetvie stretáva.
Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlý hmyz
Jméno
Batelka
Jan
Benda
Dan
Bučánková
Alena
Černá
Ilona
Černá (Rezková)
Kateřina
Daněk
Tomáš
Dvořák
Libor
E-mail
[email protected]
Telefon
+420 736 280 962
Specializace
Apoidea, Strepsiptera
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
Kreuzmannova 14, Plzeň, 318 00
[email protected]
+420 608 222 902
fylogeneze řasníků (Xenidae) a
jejich koevoluce s hostiteli
[email protected]
+420 776 056 577
Symphyta
Plaská 19, Plzeň, 323 27
[email protected]
+420 377 526 535
Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, 586 01
Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, 586 01
Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, Děčín, 405 02
Kat. biologie, Přírodovědecká fakulta,
Univerzita H.Králové, Rokitanského
62, Hradec Králové, 503 00
VUPT spol. s r. o., Troubsko, Zahradní
1, Troubsko, 664 41
Přír. fakulta, Jihočeská univerzita,
Branišovská 31, České Budějovice,
370 05
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
Filosofická fakulta, Masarykova Univerzita, Arna Nováka 1, Brno
602 00
Městské muzeum Mariánské Lázně,
Goethovo náměstí 11, Mariánské Lázně
353 01
[email protected]
+420 724 285 355
Ichneumonidae na dřevokazném
hmyzu, Siricidae
eusociální blanokřídlí
[email protected]
+420 732 643 775
Formicidae
[email protected]
+420 412 518 202
+420 739 089 629
+420 493 331 197
+420 775 960 131
Sphecidae, Crabronidae
+420 605 277 768
Bombus spp.
[email protected]
[email protected]
[email protected]
Apoidea, Mutillidae, faunistika
ostatních Aculeata
Aculeata
[email protected]
+420 608 148 420
[email protected]
+420 602 218 947
Apoidea (etologie a hnízdní chování solitérních včel, populační genetika)
Apini, Bombini
+420 354 603 025
Bombini, Vespidae
[email protected]
[email protected]
dvo-
30
Beneš
Karel
Berkovec
Jiří
Bezděčka
Pavel
Bezděčková
Klára
Blažej
Lukáš
Bogusch
Petr
Adresa
Nad Vodovodem 16, Praha 10, 100 00
Erhart
Jan
Falkenauerová
Anna
Fiala
Miroslav
Gahai
Jaroslav
Habermannová
Jana
Holuša
Jaroslav
Holý
Kamil
Hrček
Jan
Janda
Milan
Janšta
Petr
+420 387 775 438
+420 605 140 340
Aculeata na pavoucích
+420 605 488 228
polinační ekologie drvodělek
+420 605 855 948
Ichneumonidae
Okružní 676, Uhlířské Janovice,
285 04
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
Hamr 97, Chlum u Třeboně, 378 04
+420 608 570 282
Hymenoptera
M. Chlajna 5, České Budějovice,
370 05
Katedra zoológie, Prírodovedecká fakulta UK, Mlynská dolina B1, Bratislava, 842 15, Slovensko
VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště
Frýdek-Místek, Na Půstkách 39, Frýdek-Místek, 738 01
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Drnovská 507, Praha 6, 161 06
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita a Entomologický ústav, Biol.
centrum AVČR, Branišovská 31, České
Budějovice, 370 05
Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, České Budějovice,
370 05
Katedra zoologie, Přírodovědecká
fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
jana.habermannova@
aculeataresearch.com
+420 724 506 348 kukaččí včely
[email protected]
+420 384 797 713
+420 723 649 363
+420 602 180 043
Sphecidae, Cerceris (celosvětově)
[email protected]
+421 260 296 249
+421 910 593 950
Formicidae
[email protected]
+420 602 351 908
Symphyta, Sphecidae, Chrysididae
[email protected]
+420 733 131 276
[email protected]
+420 604 159 076
Symphyta, Ichneumonidae a vybrané čeledi z Parasitica
ekologie parazitoidů
[email protected]
+420 777 322 291
ekologie a etologie Formicidae
[email protected]
+420 776 582 280
Chalcidoidea
[email protected]
Chrysididae, faunistika
31
Halada
Jiří
Halada
Marek
Holecová
Milada
Parazitologický ústav, Biologické cen- [email protected]
trum AV ČR, Branišovská 1160/31,
České Budějovice, 370 05
Biologická fakulta, Jihočeská univerzi- [email protected]
ta, Branišovská 31, České Budějovice,
37005
U tenisu 1119/15, Přerov, 750 02
[email protected]
Jůzová
Kateřina
Karas
Zdeněk
Klimeš
Petr
Komárek
Stanislav
Komzáková
Olga
Křížková
Barbora
Libra
Martin
Liška
Peter
Lozan
Aurel
Lukáš
Jozef
Macháčková
Lenka
Malenovský
Igor
Entomologický ústav, Biologické centrum, Branišovská 31/1160, České
Budějovice, 370 05
Katedra filosofie a dějin přírodních
věd, Přír. fakulta, Univerzita Karlova,
Viničná 7, Praha 2, 128 44
VUPT spol. s r. o., Troubsko, Zahradní
1, Troubsko, 664 41
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
Ent. odd. Moravské zemské muzeum,
Hviezdoslavova 29a, Brno-Slatina,
627 00
Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, České Budějovice, 370 05
Pod driením 8, Trenčín, 911 01 Slovenská republika
Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, České Budějovice, 370 05
Prírodovedecká fakulta, Univerzita
Komenského, Mlynská dolina, Bratislava, 842 15, Slovenská republika
Josefa Hory 13, Jablonec nad Nisou,
46604
Ent. odd. Moravské zemské muzeum,
Hviezdoslavova 29a, Brno-Slatina,
627 00
[email protected]
+420 737 018 079
Strepsiptera parazitující Hymenoptera
[email protected]
+420 608 154 347
Aculeata
[email protected]
+420 387 775 332
ekologie mravenců
[email protected]
+420 607 824 348
mimetické jevy
Bombus spp.
[email protected]
[email protected]
+420 604 113 680
Chalcidoidea
[email protected]
+420 545 218 277
+420 608 631 367
[email protected]
+420 724 163 414
parasitoidi Auchenorrhyncha a
Psylloidea (Dryinidae, Strepsiptera), Formicidae
ekologie vos a parazitoidů
[email protected]
+421 910 125 928
Sphecidae, Pompilidae
[email protected]
+420 387 775 372 Braconidae
[email protected]
+421 260 296 479
Braconidae, Apoidea, Sphecidae,
Crabronidae
[email protected]
+420 776 093 661
[email protected]
+420 545 218 277
Značení včel, kleptoparazitické
chování u samotářských včel
Strepsiptera (faunistika,
taxonomie), Hymenoptera
(správa sbírek)
32
Lauterer
Pavel
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
Jáchymovská 345, Zliv, 373 44
Macek
Jan
Mazalová
Monika
Mišek
Tomáš
Pech
Pavel
Pruner
Luboš
Přidal
Antonín
Starý
Petr
Straka
Jakub
Oddělení včelařství, Ústav zool., Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská
1, Brno, 613 00
Zoologický ústav SAV, Dúbravská 9,
Bratislava, 845 06, Slovenská republika
Moravská 454, Třebechovice pod Orebem, 503 46
Čelakovského 14, Brno, 615 00
Komenského náměstí 256, Police nad
Metují, 54954
Tekovské muzeum, Sv. Michala 40,
Levice, 934 01, Slovenská republika
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, České Budějovice, 370 05
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
[email protected]
+420 244 911 374
[email protected]
+420 585 634 575
+420 605 927 883
[email protected]
+421 917 561 550
[email protected] [email protected]
+420 493 331 181 Formicidae
[email protected]
Apoidea: Bombinae
[email protected]
+420 606 737 470
+420 377 534 563
+420 545 133 248
[email protected]
+421 902 615 588
Symphyta
[email protected]
+420 732 753 460
Chrysididae
[email protected]
+420 732 434 076
[email protected]
+420 607 228 572
Crabronidae: Crabronini et Oxybelini orbis
Chalcidoidea: Mymaridae
[email protected]
+421 904 440 192
[email protected]
+420 604 402 160
[email protected]
+420 387 775 311
[email protected]
+420 728 445 448
Aculeata, Proctotrupoidea,
Symphyta
ekologie r. Bombus
Symphyta
Apoidea, včelařství
Bombinae, Polistinae,Vespinae,
Sphecoidea
Sphecoidea
Braconidae-Aphidiinae (biosystematika, ekologie, biologický boj s
mšicemi)
Aculeata, Strepsiptera
33
Roller
Ladislav
Roudný
Lukáš
Říha
Martin
Samková
Alena
Smetana
Vladimír
Srba
Miroslav
Národní muzeum, Golčova 1, PrahaKunratice, 148 00
Katedra ekologie a živ. prostředí, Přír.
fakulta, Univerzita Palackého, tř. Svobody 26, Olomouc, 771 46
Kat. zool., Prír. fakulta, Komenského
universita, Mlýnska Dolina, Bratislava,
842 15, Slovenská republika
Přírodovědecká fakulta, Univerzita
Hradec Králové, Rokitanského 62,
Hradec Králové, 500 03
Hodonínská 63, Plzeň, 323 00
Strejček
Jaromír
Šima
Peter
Tkalců
Bořek
Tyrner
Pavel
Véle
Adam
Zeman
Jiří
Zeman
Vladimír
Žáková
Zdislava
Bethylidae, Dryinidae
Koppert s.r.o., Komárňanská cesta 13,
Nové Zámky, 940 01, Slovenská republika
Štěchovická 5, Praha 10, Strašnice,
100 00
Tylova 2073, Litvínov, 436 01
[email protected]
+421 907 498 004
[email protected]
Katedra ekologie a živ. prostředí, Přír.
fakulta, Univerzita Palackého, tř. Svobody 26, Olomouc, 771 46
Nábřeží Dr. E. Beneše 2, Přerov,
750 00
Výzkumný ústav stavebních hmot,
Hněvkovského 65, Brno, 617 00
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Drnovská 507, Praha 6, 161 06
Technická univerzita Zvolen, T. G.
Masaryka 24, Zvolen, 960 53, Slovenská republika
Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
Tomáškova 421, Hradec Králové,
500 04
Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7,
Praha 2, 128 44
[email protected]
+420 274 815 653
+420 721 625 238
+420 474 546 633
+420 777 859 177
+420 737 309 406
[email protected]
+420 581 331 461
Aculeata
[email protected]
+420 543 529 348
+420 776 365 633
+420 233 022 348
+420 604 205 604
Apoidea: Andrena spp., Nomada
spp.
Formicoidea
+420 607 903 809
Formicidae (ekologie lesních mravenců)
+420 732 747 096
Ichneumonidae
+420 602 406 770
ekologie a etologie včel
[email protected]
[email protected]
[email protected]
[email protected]
Apidae, Bombini (chov, trofické
interakcie, faunistika, parazitológia
čmeľov)
Apoidea: Apidae, Megachilidae
zejm. Chrysididae, Sphecoidea a
Tiphiidae, méně ostatní Aculeata
Formicoidea
+421 455 206 510 Formicoidea
34
Vepřek
Dušan
Všianský
Dalibor
Werner
Petr
Wiezik
Michal
Mládežnická 3063, Praha 2, 106 00
Hymenoptera – zastoupení specializací
_______________________________________________________________________________________________________________________________
Symphyta
_________
6
Apocrita
__________________________________________________________________________________________________________________
Apoidea
Chalcidoidea
Chrysidoidea
Ichneumonidea
Proctotrupoidea
Vespoidea
Aculeata
Parazitoidi
31
z toho:
Apidae 9
Crabronidae 3
Sphecidae 8
3
6
z toho:
Chrysididae 3
Dryinidae 2
Bethylidae 1
7
z toho:
Ichneumonidae 4
Braconidae 3
1
17
z toho:
Formicidae 11
Mutilidae 1
Vespidae 4
Pompilidae 1
6
3
dále:
35
Strepsiptera 6
mimetické jevy 1
správa sbírek 1
36
Informace o organizátorech 8. setkání
Muzeum Vysočiny Jihlava, zřizované Krajem Vysočina, sídlí ve třech historických budovách na Masarykově náměstí v Jihlavě. Se svými pobočkami v Telči, Třešti a hradem Roštejnem je největším muzeem v kraji. Shromažďuje, spravuje, odborně využívá a zpřístupňuje
přírodovědné a historické sbírky, převážně z regionu. Vedle vlastní vědeckovýzkumné činnosti organizuje odborné konference a semináře, vydává periodické i neperiodické publikace.
Přírodovědné oddělení zajišťuje biologický, geologický výzkum a dokumentaci vývoje přírody v oblasti Českomoravské vrchoviny. Jednotliví odborní pracovníci se věnují jak faunistickým, floristickým a mineralogickým průzkumům, tak řešení speciálních problémů regionálního i nadregionálního významu. Výsledky své činnosti zveřejňují v odborných časopisech a na
vědeckých konferencích, široké veřejnosti je pak zprostředkovávají ve formě popularizačních
přednášek, článků, výstav a muzejních expozic. Jejich dokumentační činnost zahrnuje především činnost sbírkotvornou, tj. budování a správu sbírek muzejní povahy. Dále se podílejí na
výchově studentů, zejména vedením a konzultováním odborných prací (SOČ, bakalářských,
diplomových a disertačních prací).
Nejstarší zoologickou sbírkou je Dalbergova ornitologická sbírka ptáků Evropy (543 ks). Tato
kolekce patří díky své ucelenosti a kvalitní dokumentaci k nejcennějším sbírkám ptáků v celé
České republice. Sbírka ostatních obratlovců (ca 1600 kusů) zahrnuje především druhy charakteristické pro Českomoravskou vrchovinu.
Nejrozsáhlejší součástí zoologických sbírek jsou sbírky bezobratlých živočichů čítající více
než 120 000 exemplářů. Zde jsou zastoupeni především pavouci (Aranaea) a sekáči (Opiliones), z hmyzu hlavně motýli (Lepidoptera), brouci (Coleoptera) a blanokřídlý hmyz (Hymenoptera). Sbírkový materiál pochází především z území Českomoravské vrchoviny, z jiných
oblastí ČR a z řady zemí celého světa. Zoologické sbírky jsou neustále doplňovány, a to jak
vlastními sběry, tak nákupy a dary.
Výzkumné zaměření zoologického pracoviště:
Rozšíření, ekologie, etologie a ochrana mravenců (Hymenoptera: Formicidae) a sekáčů (Opiliones). Výskyt zvláště chráněných a zoologicky významných druhů živočichů na území Českomoravské vrchoviny.
Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kněžic zahájila svou činnost v roce
1988. Od roku 1991 provozuje v prostorách bývalého loveckého zámečku Středisko ekologické výchovy Chaloupky. Činnost střediska Chaloupky se postupně rozrůstala a směřovala
zejména do oblasti výukových programů pro školy a vzdělávání pedagogických pracovníků a
vyústila v založení o. p. s. Chaloupky, provozující středisko ekologické výchovy Chaloupky.
V roce 2008 započal významný rozvoj ZO ČSOP Kněžice v oblasti ochrany přírody. Byl založen Pozemkový spolek Chaloupky a odborné pracoviště Centrum ochrany přírody.
V tomtéž roce zahájila ZO ČSOP Kněžice rovněž zemědělskou činnost spočívající v chovu
ovcí a jejich pastvě na přírodně cenných územích Vysočiny. Základní smyslem všech činností
je trvale udržitelné a smysluplné hospodaření v krajině, které povede k uchování biologické
rozmanitosti a tradičních forem hospodaření v krajině Vysočiny. Snahou je skloubení ochranářských postupů v péči o krajinu a šetrného zemědělství, které logicky doplňuje tyto aktivity.
V současné době pečují o ca 40 ha přírodně cenných lokalit, několik chráněných území a přes
10 ha zemědělské půdy v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny. Jedná se především o
drobné lokality vlhkých luk, suchých trávníků a pastvin rozptýlené v krajině. Pracovníci a
členové ZO se snaží o propojení poznatků v oblasti botaniky, entomologie a dalších oborů
v péči o krajinu. Důležitým prvkem jejich práce je vyhledávání nových, dosud nechráněných
lokalit a zajištění péče o ně, stejně jako osvěta a environmentální výchova v této oblasti.
37
Obsah
Předmluva editorů.................................................................................................................................... 1
Program.................................................................................................................................................... 2
Přehled přednášek.................................................................................................................................... 3
Seznam účastníků.................................................................................................................................... 4
Abstrakty:
Karel Beneš
Poznámky k bionomii Eopsis beaumonti Benson, 1959 (Tenthredinidae)............................................. 5
Pavel Bezděčka  Klára Bezděčková
Aktualizovaný seznam mravenců České republiky................................................................................ 7
Pavel Bezděčka  Klára Bezděčková
Radostné počátky naší „myrmekomykologie“...................................................................................... 13
Klára Bezděčková  Pavel Bezděčka
Mravenci jako indikátory...................................................................................................................... 15
Klára Bezděčková  Pavel Bezděčka
Návrh na změnu postavení mravenců podrodu Coptoformica v Červeném seznamu ČR.................... 16
Petr Bogusch, Petr Heneberg & Jiří Řehounek
Žahadloví blanokřídlí písečných dun – můžeme je zachránit v pískovnách?...................................... 17
Alena Bučánková  Vladimír Ptáček
Laboratorní chov čmeláka skalního (B. lapidarius) a čmeláka zahradního (B. hortorum).................. 18
Kateřina Černá, Pavel Munclinger & Jakub Straka
Populační struktura samotářské včely Andrena vaga (Hymeptera: Andrenidae) ve střední
Evropě – efekt heterogenity prostředí či evoluční historie?................................................................ 19
Libor Dvořák
Poznámky k rozšíření, ekologii a fenologii čmeláka drobného, Bombus jonellus.............................
20
Jan Erhart  Zdenek Karas
Akuleátní blanokřídlí ve stéblech rákosu I.......................................................................................... 21
Kamil Holý
Žlabatky Národního parku Podyjí....................................................................................................... 22
Barbora Křížková
Druhové skupiny rodu Torymus Dalman, 1820.................................................................................. 23
Jan Macek
Symphytologické novinky.................................................................................................................. 24
Monika Mazalová, Tomáš Kuras & Vladimír Smetana
Jak se daří čmelákům pod taktovkou „Agro-envi“? Struktura společenstev čmeláků
vers. krajinná struktura a management podhorských bezlesí............................................................. 25
Ladislav Roller
Zabudnuté spoločenstvo hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta) v slatinných borovicových
lesoch Borskej nížiny......................................................................................................................... 27
Peter Šima & Vladimír Smetana
Aktuálne otázky komerčného chovu čmeľov a perspektívy ich budúceho rozvoja.......................... 29
Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlý hmyz.......................................................... 30
Informace o organizátorských institucích......................................................................................... 36
Obsah................................................................................................................................................ 37
Download

Sborník abstraktů z konference