PSYCHOLOGIE
TYPOLOGIE OSOBNOSTI PRO PERSONALISTY?
Aleš Kabátek
Typologie osobnosti se staly ve 20. století
mimořádně užitečnými i módními a je
zřejmé, že tyto jejich znaky v současném
století nepominou. Spíše naopak, prolínání
ekonomických a kulturních struktur stále
většího počtu společností bude vytvářet
nové potřeby jednoduchého zachycení
složitých sociálně psychologických jevů.
Pestrá sociokulturní skladba personálu
„globálních“ firem, jejich manažerských
a odborných týmů, nutí personalisty vyhledávat a uplatňovat metody a nástroje řízení lidí. Typologie osobnosti mohou v tomto
směru pomoci ve fázi výběru lidí, vytváření
a vedení pracovních týmů, řešení obtížných
komunikačních situací, při překonávání
konfliktů, ale i například v rámci „outplacementu“.
Jaké standardní typologie jsou
k dispozici personalistům?
Pro personalistickou a obecně „laickou“
praxi jsou v současnosti nabízeny dva
základní, poněkud odlišné koncepty typologie osobnosti s celou řadou „odnoží“. To,
co je spojuje, je rozumná snaha chápat typy
nikoliv jako strnulá dogmata. Typ je chápán
ve weberovském duchu, tj. jako ideální
konstrukt, který v čisté podobě a v reálně
žijící osobnosti ani neexistuje. Je to jakýsi
„etalon“ k porovnávání a poměřování vůči
specifickému obsahu „typové kompozice“
konkrétního člověka. Typová charakteristika
je vydávána nikoliv za nehybnou konstantu,
ale za více či méně proměnnou veličinu
v závislosti na značně resistentní genetické
podstatě a vlivu prostředí, které působilo
v období intenzivní tvorby osobnosti a působí i později jako intervenující situační
kontext chování jedince. Příznačným rysem
současných typologií osobnosti je jejich
„neutrální“ popis jednotlivých typů. Žádný
typ není jen „špatný“ nebo jen „dobrý“.
V obou dále uvedených konceptech je
snaha ukázat přednosti i omezení (bariéry)
jednotlivých typů ve vazbě na konkrétní
situace, úkoly a z hlediska chování vůči
jiným (odlišným) typům.
6
Prvním konceptem typologie osobnosti
jsou konstrukce, které byly zřejmě inspirovány úvahami antických myslitelů a německou antropologickou filozofií. Všichni
občas v běžném jazyce někoho označíme
za cholerika, sangvinika, flegmatika nebo
melancholika. Toto spíše „statické“ a „jednodimenzionální“ pojetí typů osobnosti
(temperamentu) významně zdynamizoval
a rozšířil C.G. Jung. V typologii uplatnil 4
základní psychické funkce (myšlení, cítění,
pociťování, intuice) a dvě postojové orientace známé jako extraverze a introverze. Typy
jsou potom výsledkem kombinace dominujících funkcí a orientací. Výzkumy při
uplatnění faktorové analýzy (H. J. Eyseneck)
a mnohaleté empirické ověřování modelu
(K. Briggs, I. Briggs Myers) vedly ke standardní podobě osobnostní typologie MBTI
(Myers-Briggs Type Indicator), která je
dnes celosvětově uznávanou a využívanou.
Zásluhou práce Michala Čakrta (Typologie
osobnosti pro manažery, MP Praha 1999)
je dnes běžně dostupnou českému čtenáři.
Kombinace čtyř kontrapozičních dvojic znaků, respektive začátečních písmen těchto
znaků (E – extroverze, I – introverze; S Smysly , N – intuice; T – myšlení , F – cítění;
P – vnímání, J – usuzování) poskytuje 16
osobnostních typů, které lze dále strukturovat a interpretovat.
Druhým konceptem typologií osobnosti
je enneagram. Údajně i tato koncepce má
kořeny v období před naším letopočtem a je
propojena s východní filozofií a islámskými
mysliteli. Výše charakterizovaný koncept
vyúsťující v MBTI má západní, „pozitivistický střih“. Koncept enneagramu - nehledě
na jeho současné rozšíření v USA a Evropě
(H. Palmer) - je východní orientální provenience a má v sobě kouzlo mystiky. Tento
koncept typologie osobnosti s sebou nese
i redefinici lidské inteligence, která zdůrazňuje, že kromě mentální inteligence existuje i inteligence emoční a inteligence těla.
(O základech tohoto konceptu a o osobnostních typech enneagramu informoval
Personál v č. 7-8, 2001). Enneagram pracuje
s 9 základními typy: Perfekcionista, Dárce,
Herec, Romantik, Pozorovatel, Loajální skeptik, Požitkář, Bojovník a Smiřovatel. Zatímco
v koncepci MBTI je vyvinut „tvrdý“ empirický nástroj k identifikaci osobnostního typu
(standardizovaný dotazník se škálami 1-5),
přístup enneagramu je metodicky „měkčí“. Zdůrazňuje více potřebu introspekce
a „nalézání“ typové příbuznosti s lidmi
obdobného stylu myšlení a chování formou
panelových rozhovorů. V rámci rozhovorů
rozpoznáváte jednotlivé typy a přiřazujete
se k nim.
Typologie pro „každý den“ – na
hranici únosného zjednodušení
Podmínkou každodenního praktického
využívání osobnostní typologie je nejen
nezbytná míra validity, ale také jednoduchost. Složité typologie jsou často zajímavými konstrukcemi s vysokou výpovědní
hodnotou, ale jejich využití je zúženo na
odborníky a laboratoře. Jistě je lze využít
v rámci „assessment“ a „development „
center nebo pro „outplacement“. Těžko lze
však očekávat jejich přijetí a každodenní
využívání manažery, obchodníky a dalšími
profesemi ve firmě, pro které schopnost
rozpoznat alespoň typově, tj. orientačně
partnera, se kterým jednají, je docela důležitou podmínkou úspěchu.
V uplynulých letech jsem měl možnost
empiricky ověřovat dostatečnost jednoduché varianty typologie osobnosti, která
v mnoha ohledech uplatňuje shodná kritéria (sociální a psychické funkce a orientace)
jako MBTI, ale jejím výsledkem jsou pouze
4 dimenze (typy) osobnosti. Tak jako u jiných typologií osobnosti i zde lze výsledek
standardizovaného testu vyjádřit graficky.
Respondent velmi názorně na grafu vidí, do
kterého ze čtyř „soudku“ typologické kompozice si „sáhl“ hlouběji a kde jen ztěží něco
„nabral“ . Typologie pracuje se 4 typy – analytik, pragmatik, sociabil a extrovert, které
jsou z hlediska indikátorů a popisu „hodnot
a rolí“ obdobné jako mnohé jiné „jednoduché“ typologie (viz např.: P.U.Bender).
PSYCHOLOGIE
pragmatiky (například v profesích obchodníků, marketingových specialistů a manažerů) nebo s analytickými sociabily či sociabilními analytiky (například v profesích
spjatých s IT, financemi apod.). Nutno však
říci, že není výjimkou člověk, který v sobě
„nosí“ typologicky kontrapoziční hodnoty.
Jsou známy extrovertní analytici (auditoři, právníci) nebo amikabilní pragmatici
(například personální manažeři, manažeři
v neziskových organizacích apod.)
Závěrem
Stručné poučení je nasnadě: nikdy se
nespoléhejte jen na jednu metodu i kdyby
se tvářila sebedokonaleji. Nedělejte závěry
jen na základě typologické analýzy osobnosti. Pravdu hledejte v pluralitě metod a ve
schopnosti srovnávat, propojovat a vyhodnocovat informace z více zdrojů.
Poznámka
Z uvedeného schéma je patrné, že vždy dvojice „sousedních“ typů (v horizontální i vertikální linii) mají poměrně širokou oblast
shodných dispozic, které se však odlišně
projevují v konkrétní situaci u každého z typů. Tak například orientace na riziko, která
je příznačná pro pragmatiky i extroverty:
pragmatik „jde do rizika“ při volbě nevyzkoušených, ale podle předpokladu velmi
efektivních prostředků k dosažení cíle.
Extrovert bude rád riskovat, pokud riziko je
spojeno s nějakým nevšedním a vzrušujícím
zážitkem. Tolerance, která je příznačná pro
extroverta i pro sociabilního má podobu
shovívavosti u sociabila a podobu rebelantství u extroverta.
V zásadě protikladné dispozice lze nalézt
u typů, které jsou ve schématu umístěny
diagonálně: analytik – extrovert, pragmatik
– sociabil. Lidé jsou většinou konstituování
tak, že je pro ně příznačná nejvyšší dotace
dvou „blízkých“ typů. Často se setkáváme
s pragmatickými extroverty či extrovertními
Uvedený text je výňatkem z materiálů
pro tréninkový program HRDT (Human
Resources Development Tools), který autor
článku spolu s dalšími specialisty připravuje
pro personalistickou obec. Pokud Vás dané
téma zaujalo a rádi byste získali nástroje
k využívání osobnostních typologií a dozvěděli se více o tom, jak rozpoznat v běžné praxi osobnostní typ Vašeho partnera
(podřízeného, nadřízeného kolegy, klienta,
dodavatele apod.), je právě pro Vás připraven uvedený program. (Bližší informace na
www.smarter.cz)
Autor je sociolog, ředitel společnosti
SMARTER Training & Consulting
7
Download

Pers 9.indd