JOURNAL
LAFARGE CEMENT
3/2011
obsah
str. 6–9
str. 14–15
str. 18–19
LAFARGE CEMENT JOURNAL
číslo 3/2011, ročník 8
vychází 4x ročně, toto číslo
vychází 30. 09. 2011
vydavatel: Lafarge Cement, a. s.,
411 12 Čížkovice čp. 27
IČ: 14867494
tel.: 416 577 111
fax: 416 577 600
www.lafarge.cz
evidenční číslo: MK ČR E 16461
redakční rada: Ing. Michal Liška,
Mgr. Milena Hucanová
šéfredaktorka: Blanka Stehlíková – C.N.A.
fotografie na titulu: Mezinárodní stadion
v Ammánu, mediatéka Lafarge
fotografie uvnitř časopisu: archiv Lafarge
Cement, fototéka Skupiny Lafarge,
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta stavební, Ústav technologie
stavebních hmot a dílců, Ing. Jan Jašek,
Petr Beneš, Viamont, DSP, Tomáš Pilař,
Jiří Vítek, Dětská agentura
Kroužky, s. r. o., doc. Ing. Vladislav
Hrdoušek, CSc., Wikipedie, archiv
Blanky Stehlíkové, Anna Kašíková, Barbora
Nosková, ING Real Estate Investment
Management, Zakládání staveb, a. s.
design: Luděk Dolejší
Tento časopis je neprodejný,
distribuci zajišťuje vydavatel
str. 12–13
Aktuality
Lafarge aktuálně
1–3
Téma
Paliva a kvalita cementu
4–5
Technologie
Stříkaný beton – problematika laboratorního zkoušení
6–9
Materiály
Těžký beton
10–11
Referenční stavba
Na Větruši bez podpory
12–13
Zajímavá stavba
Mistrovský kousek na Kostelním náměstí
14–15
Ekologie
Nové trendy v rekultivacích lomů
16–17
Stavebnictví a EU
Vršovická vodárna teď slouží dětem
18–19
Konstrukce mostů
Segmentové betonové mosty
20–21
Stopy architektury
Brutalismus a obytná jednotka v Marseille
22–23
Betonové unikáty
Roztančený beton
24–27
Představujeme
Zakládaní staveb, a. s.
28–29
Summary
str. 20–21
29
str. 24–27
úvodník
Strašák, hrozba či prostě jenom „jiná“ paliva?
Aneb – jak je to vlastně s alternativními palivy?
Před lety se v cementárnách používala výhradně ušlechtilá, chcete-li čistá
paliva. Zemní plyn, topné oleje nebo uhlí. Všechno celkem dobře fungovalo
do chvíle, než ceny těchto paliv začaly trvale a razantně stoupat. Odborníci
se na popud vlastníků začali intenzivně a systematicky zajímat o možnost
jejich náhrady. A najednou jsme u alternativních paliv.
Co to je? Zní to trochu odborně, ale i poměrně obyčejně, neutrálně, nikdo
z nás se nad tím souslovím nepozastaví. Ale jen do chvíle, kdy někdo
vyřkne slovo odpad.
A pak nás ta zkratka napadne – „spalování odpadů“! A mnozí z nás si
okamžitě vzpomenou na osmdesátá léta a na Ostravsko, na Teplice
a vlastně na celou severočeskou uhelnou pánev a její inverzní „smogovou
deku“, na zákazy vycházení a děti, které nemohly dýchat. A v nedávné době
na Libčeves a hořící textilní odpad.
A tak se mohou alternativní paliva právě v té zkratce stát velmi vděčným
mediálním tématem, ve kterém se často (chce se mi říci) z neznalosti
používají polopravdy, nebo dokonce nepravdy až mýty.
Nabídnu vám jiný pohled.
Faktem je, že společnost při své činnosti produkuje odpady. To tak prostě
je. A je jich čím dál více. Odpady z různých výrob, ropné zbytky, plasty
a textilní zbytky, ojeté pneumatiky, odpady z plastů, komunální odpad,
tekuté odpady z chemického průmyslu… Mohli bychom je ještě dlouho
jmenovat.
Co s nimi?
Jedna z možností je recyklace. To je samozřejmě ideální způsob zpracování
odpadů. Druhou jsou skládky. To už je problém, ne všechno se dá bezpečně
a za rozumnou cenu skládkovat. Třetí možností je tento odpad spálit
buď ve speciálních spalovnách nebo v cementárnách. Je prokázáno, že
cementárny jsou zcela ideálním místem pro některé druhy odpadů. Vysoká
teplota plamene (až 2100 °C) v rotační peci a dlouhá doba zdržení hořícího
paliva v pásmu nad 1 200 °C zaručují dokonalé spálení všech látek, včetně
PCB, které lze jinak zlikvidovat jen velmi obtížně. Spalitelný odpad se tak
stává alternativním palivem, které lze při výrobě slínku energeticky využít,
a tím ušetřit ušlechtilá, nenahraditelná paliva, jako je uhlí nebo plyn. Při
spalování v cementárnách však rovněž nevzniká žádný další odpad, např.
struska nebo popel. Ten se stává součástí slínku a nahrazuje tak část
suroviny. Odpadá tedy nutnost dále s ním něco dělat.
Dokonalé odprášení kouřových plynů zajišťují vysoce výkonné elektrické
filtry, které pracují s účinností nad 99 %.
Využívání energetického a materiálového obsahu odpadů spoluspalováním
je upraveno řadou přísných evropských a českých norem, především
zákonem o integrované prevenci a omezování znečištění, tzv. IPPC. Orgány
státní správy vydávají povolení k spalování jednotlivých alternativních
paliv na základě velmi přísných testů a spalovacích zkoušek. Cementárna
je také pod stálou kontrolou inspektorů a nepřetržitě monitoruje všechny
důležité emise (oxidů uhlíku, síry, dusíku, prach a další).
Všechny výrobní vstupy, které podnik nakupuje od dodavatelů, podléhají
přísné kontrole. Patrně nejpřísněji sledovanou položkou jsou paliva, pro
jejichž analyzování jsme vybudovali specializované pracoviště – palivovou
laboratoř. S klidným svědomím tak mohu říci, že používáním alternativních
paliv se vliv na životní prostředí, bezpečnost při práci a zdraví nezhoršuje.
Doufám, že jsem vám pomohl udělat si v této oblasti alespoň trochu jasno.
Pohled z jiného úhlu vám nabídne článek uvnitř tohoto čísla.
Letošní léto mělo opravdu podivný průběh, ale lepší je léto babí než žádné
a pěkný podzim také není k zahození. Doufejme, že i stavebnictví se ve
zbytku sezony rozehřeje.
Přeji vám pohodovou práci s kvalitními výrobky společnosti Lafarge, beze
strachu z alternativních paliv.
Váš Ivan Mareš,
Generální ředitel a předseda představenstva
2011 | LC JOURNAL | 1
aktuality Lafarge
Nový nástroj
na správu
pracovních
příkazů v praxi
Unikátní CD knížka
Lafarge Cement, a. s. podpořila unikátní umělecký počin, který spojil kresby
a hudbu vynikajícího českého skladatele
Bohuslava Martinů. Autorem luxusní CD
knížky obsahující poprvé vydané skla-
datelovy kresby a klavírní recitál je talentovaný mladý umělec Michal Mašek.
Prezentace projektu proběhla v Muzeu
Bohuslava Martinů v Poličce.
Bezpečnost a ochrana zdraví je priorita
Skupiny Lafarge. Jedním z pilířů bezpečnosti je systém pracovních příkazů.
Účelem pracovního příkazu je hlavně definice pracovního úkonu, posouzení veškerých rizik a nutnosti vystavení dalších
povolení (práce ve výškách, EX prostředí
apod.) a také informovanost velínu o akcích na provoze (zajištěná zařízení proti
spuštění apod.). V praxi si musí nechat
pracovník potvrdit při zahájení práce
pracovní příkaz na centrálním velínu, což
platí i při ukončení prací. Během odstávek se počet aktivních příkazů blíží k desítkám, v případě generálních oprav ke
Certifikace operátorů
Projekt Certifikace operátorů, který byl
spuštěn začátkem roku 2011, je jedním
z výstupů POM auditu (Plant Operating
Model) z podzimu 2010. Certifikace se zaměřuje na klíčovou skupinu výroby tvořenou nejen operátory na velíně, ale také vedoucími směn. Projekt je rozdělen do tří
částí, a to na přípravnou část, kvalifikační
a na certifikaci. V současnosti dokončujeme první část neboli přípravnou fázi. Tato
etapa projektu měla za úkol zjistit oblasti
znalostí a dovedností, na kterých je třeba
zapracovat, a následně připravit takové
školení, aby byly tyto oblasti postiženy.
Druhá část projektu, kterou spustíme
v září 2011, se zaměří právě na školení a otestování
nově nabytých vědomostí operátorů
z klíčových oblastí
provozování
rotační pece, kvality, mletí cementu
apod. Třetí a poslední fázi projektu tvoří certifikace.
V této části by měli
operátoři ukázat,
2 | LC JOURNAL | 2011
jak zvládají řešení problémových situací
v reálném provoze, kvalitě a procesu na
základě modelových situací. Certifikát je
udělen pouze v případě, že jednoznačně
prokážou znalosti. Projekt je rozložen
do dvou let s plánovaným ukončením na
sklonku roku 2012. Jeho cílem je doplnit
a otestovat dosavadní znalosti operátorů a standardizovat pracovní postupy
a metody operování zařízení za účelem
zlepšit spolehlivost rotační pece, ale
také dále zvýšit stabilitu procesu výroby slínku a následně výroby cementu.
stovkám. Problémem je pak vyhledávání
pracovních příkazů a jejich další zpracování, odhlašování apod.
Na základě podnětů od operátorů velína
vyvinul Radek Prachfeld, analytik výroby,
software na správu pracovních příkazů (tzv. Manager PP), který automaticky
generuje při tisku pracovního příkazu
z údržbářského systému MAXIMO unikátní čárový kód a zároveň tento příkaz
zařadí do samostatné databáze. Pracovní příkaz je při zahájení nebo ukončení
práce načten operátorem přes čtečku
čárových kódů. Díky přehlednému uživatelskému prostředí je operátor schopen
rychle vyhledávat ve všech příkazech,
prohlédnout si detailní informace o práci
a zjistit, zda je práce skutečně odhlášena.
Na obrázku je vidět rozdělení provozů do
skupin dle technologie a typu práce (elektro, mechanické práce apod.). Pracovní
příkazy jsou stále uloženy v přihrádkách
na velíně, nový systém jim automaticky
přiřadí číslo přihrádky (celkem je jich 60)
a operátor pak dokáže vyhledat pracovní příkaz velice rychle, a nedochází tak
k prodlevám.
Chronolia® pro zavěšený most
Naděje Oxy-Combustion
Skupina Lafarge v současné době studuje
různá průkopnická řešení za účelem snížení CO2 emisí. Ze všech technologií, které mohou být využity v našem průmyslovém odvětví, se jako nejslibnější jeví
technologie CO2 Capture & Sequestration
(zkratka CCS, česky: zachycení a uložení
CO2). Existuje několik metod separace
CO2 od ostatních plynů, které opouští cementářskou pecní linku:
Absorpce CO2 do roztoku aminů ve skrápěcí koloně a jeho následná regenerace.
Takto získaný CO2 se ochlazením a stlačením zkapalní a dopraví se ke skladování ve vytěžených ropných nebo plynových ložiscích.
Spalování čistým kyslíkem v předkalcinační fázi výpalu slínku, tzv. Oxy-Combustion. Takto se maximalizuje koncentrace CO2 v kouřových plynech za
tepelným výměníkem bez nutnosti skrápění plynů. Následné chlazení, stlačování, doprava a skladování probíhají stejně
jako v předešlém případě. Předpokládá
se, že technologie Oxy-Combustion bude
o polovinu levnější než technologie mokrého vypírání plynů.
Před zavedením nadějné technologie
Oxy-Combustion do průmyslové praxe
je potřeba ji otestovat v pokusném provoze, aby bylo možné vyřešit všechny
problémy. Pro zkoušky Oxy-Combustion
na pilotním zařízení je zapotřebí také
vhodná cementářská surovina. Surovina z lomu Čížkovické cementárny se
vyznačuje výbornou palitelností a kvalitativní stálostí (prakticky srovnatelný index uniformity jako při mokrém
výpalu slínku), a proto byla Čížkovická
cementárna vybrána jako dodavatel surovinové moučky pro proces pilotního
testování. V rámci celého projektu se
předpokládá spotřeba cca 2 000 tun surovinové moučky. První cisterna s materiálem byla do Dánska vypravena na
konci srpna.
V severozápadní části Francie Skupina
Lafarge dodala 18 000 m3 betonu Chronolia® 24H pro stavbu zakřiveného mostu zavěšeného na ocelových lanech. Toto
působivé stavební dílo dlouhé 515 m
a široké 85 m je ve Francii první svého
druhu. Most navrhli architekti ze společnosti Lavigne and Chorob. Konstrukci
tvoří 144 lanových podpěr a dva věžovité pilíře o výšce 100 m. Denní provoz by
měl dosahovat zhruba 5000–8000 aut,
přístup bude umožněn i pěším a cyklistům. Beton Chronolia® 24H byl speciálně
navržen, aby pilíře mohly odolávat vlivům
slaného prostředí.
Jižní Afrika: vzdělání
pro všechny
Zlepšit přístup ke vzdělání znevýhodněným Jihoafričanům je cílem Cheryl Carolus, předsedkyně Lafarge Education
and Community Fund – Vzdělávacího
a dobročinného fondu Lafarge. Cheryl Carolus v osmdesátých letech bojovala proti apartheidu a zastávala různé politické
funkce, pak se rozhodla věnovat jen tvorbě kvalitního vzdělávacího systému jako
základu spravedlivější společnosti. V roce
2006 se podílela na spojení konsorcia
Peotona Group Holdings, které pomáhalo
dětem, a Skupiny Lafarge pro vytvoření
Vzdělávacího a dobročinného fondu. Tato
organizace se zaměřila na lokální vzdělávací aktivity jak pro učitele, tak pro žáky,
do kterých vložila celkem 360 000 eur.
Různorodých vzdělávacích programů se
zúčastnili i zaměstnanci Lafarge v roli
dobrovolných školitelů i administrativních
pracovníků.
Prodej divize sádra
Náhradní rodiny
se učily komunikovat
Rodiče s dětmi v adopci a pěstounské péči
se během květnového víkendu učili zvládat nástrahy a pasti komunikace. Relaxačně-vzdělávací seminář, který se konal ve
Sloupu v Čechách, pro své klienty z celého Ústeckého kraje zorganizovala litoměřická Poradna pro náhradní rodinnou péči
provozovaná Centrem pro rodinu Terezín,
o.s. Víkend se konal za podpory akciové
společnosti Lafarge Cement, Ministerstva
práce a sociálních věcí, sbírkového projektu Pomozte dětem a NF Albert v rámci akce Týden pro rodinu, který vyhlásila
Asociace center pro rodinu. Cílem akce
bylo, aby si náhradní rodiče jednak osvojili komunikační dovednosti, a tak se stali
čitelnými pro své partnery, srozumitelnými pro své děti a okolí, a jednak, aby
si odpočinuli. Děti se měly naučit novým
dovednostem v rámci několika etapové
celodenní hry, která probíhala v okolní
přírodě. Poradna se postarala i o nejmenší děti, které měly individuální program.
Kromě toho mohly rodiny konzultovat své
problémy s přítomnou rodinnou terapeutkou a psycholožkou.
V červenci Skupina Lafarge ohlásila vstup
do exkluzivního jednání s Etex Group
o prodeji evropských a jihoamerických
výrobních jednotek divize sádra v celkové
hodnotě jedné miliardy eur. Výsledkem
jednání by měly být příjmy v hotovosti ve
výši přibližně 850 milionů eur a 20% podíl v novém partnerství.
Dále byl ohlášen prodej divize sádra
v Austrálii společnosti Knauf. Obchodní
dohoda zahrnuje dvě výrobní jednotky
a maloobchodní distribuční síť. Výnos
z prodeje dosahuje 120 milionů eur.
Skupina Lafarge odsouhlasila prodej
svého podílu v podniku se zahraniční
majetkovou účastí LBGA (Lafarge Boral
Gypsum Asia) za 429 milionů eur reprezentující její 50% podíl. LBGA se jako
společný podnik zformovala v roce 2000
mezi Skupinou Lafarge a firmou Boral.
LBGA je vedoucí dodavatel sádrokartonu
a dalších produktů ze sádry napříč Asií,
operuje v 10 zemích ve 20 výrobních jednotkách.
2011 | LC JOURNAL | 3
téma
Hořák v rotační
cementářské peci
Ilustrační foto
z mediatéky Lafarge
Paliva a kvalita cementu
Poslední dobou se rozproudila diskuze na téma používání
alternativních paliv a spoluspalování vybraných odpadů a jejich možný vliv na kvalitu cementu a její
stabilitu. Otázka zní, zdali tato paliva mohou ovlivnit kvalitu cementu nebo ne.
Laboratoř kvality
je vybavena
automatizovanými
přístroji Axios
a Cubix pro
kontinuální zkoušky
během všech fází
výroby až po konečný
produkt
Odpověď je zřejmá: ano. Mohou ji ovlivňovat, a to oběma směry, jak negativně,
tak pozitivně. Důležité ovšem je, že tato
situace může nastat i při použití běžných
fosilních paliv, tzn. s vyloučením paliv
alternativních. Na tomto místě by bylo
dobré zmínit nedávnou historii. V devadesátých letech se v naší rotační peci
topilo mazutem (těžkým topným olejem)
a pyrolýzním olejem. Ani jeden z nich nebyl alternativním palivem a přesto jeden
čas kolísaly počáteční pevnosti cementu.
4 | LC JOURNAL | 2011
Bylo to dáno rozdílným obsahem síry
v obou palivech. Poté cementárna investovala do dávkovacího zařízení sádrovce
do surovinového mixu a bylo po problému. Obdobně je to i s již zmíněnými alternativními palivy. Známe předem jejich
složení a vlastnosti, a tak se na jejich vliv
dokážeme připravit, ať už organizačně
nebo investičně, a následně mít celý proces pod kontrolou.
Každé z alternativních paliv i vybraných
přesně specifikovaných odpadů má jiné
chemické složení a výhřevnost, což je analyzováno již před začátkem jejich spalování, a podle toho je s nimi také nakládáno.
Velice často je jejich využití pro naše účely
pozitivní, protože jejich složení přispívá
k tomu, aby měl náš slínek požadované
parametry a vlastnosti. Chemické složení jejich popela podporuje mineralogii
potřebnou pro výrobu kvalitního slínku.
K tomu, aby nedocházelo k negativnímu
ovlivňování kvality, máme vypracovaný
celý systém, který toto zaručuje.
Výhřevnost paliv se
měří kalorimetrem
Analýzy
Prvním krokem je pravidelná analýza všech
paliv v naší palivové laboratoři, která je
vybavena moderními přístroji. Na základě
těchto analýz se provádějí korektury palivového mixu tak, aby odpovídal cílovým
hodnotám. Trvale je sledována rovněž kvalita dodávek. V případě menších odchylek
je na ně dodavatel upozorněn a požádán
o nápravu. Jestliže však tato paliva nesplňují smluvní parametry, je dodávka s palivem vrácena dodavateli, a v případě, že
nedojde k nápravě, i k ukončení dodávek
od dané společnosti.
Dalším krokem je kontrola celého výrobního procesu výpalu slínku. V pravidelných
časových intervalech jsou automatickým
vzorkovačem odebírány vzorky, které jsou
následně analyzovány v moderně vybavené laboratoři. Naše laboratoř je kromě
klasického rentgenfluorescenčního analyzátoru, který měří chemické složení,
vybavena také rentgendifrakčním analyzátorem, v němž je nainstalován software
s názvem Rietveld. Toto nám umožňuje
měřit mineralogii neboli fázové složení
slínku obdobně jako při použití mikroskopu, ale mnohem rychleji a detailněji.
Opatření pro splnění standardů
A když už nastane situace, kdy naměřené
hodnoty (sleduje se více než 8 ukazatelů) neodpovídají naším přísným limitům,
nastupuje organizační opatření, které
spočívá v rozděleném skladování slínku. Slínek, který neodpovídá stanoveným
parametrům, se skladuje na jiném místě
a je přidáván zpět do výroby cementu
v řízeném, přesně stanoveném množství
dle vyráběného druhu cementu.
Teď už víte, že se kvalita slínku dá ovlivnit jakýmkoliv palivem, a nemusí to být
jen palivo alternativní. Důležité je, jak je
celý proces výroby pod kontrolou. Obecně se dá říci, že většina cementáren investovala nemalé množství finančních
prostředků do přístrojového vybavení
svých laboratoří a také do vyškolení
svých zaměstnanců tak, aby vše odpovídalo vysokým standardům a splňovalo
stanovené požadavky.
Petr Čermák
Pohled do palivové
laboratoře
2011 | LC JOURNAL | 5
Stříkaný beton se používá
zejména při ražbě tunelů pomocí
Nové rakouské tunelovací
metody (NRTM), kde je hlavním
materiálem primárního ostění.
Tunel Libouchec a Panenská na
D8 v České republice
Foto: www.dopravniinfo.cz
Stříkaný beton –
problematika
laboratorního zkoušení
Výroba a aplikace stříkaných betonů nachází v poslední době stále
větší uplatnění. Jsou neustále vyvíjeny technologie pro aplikaci stříkaných betonů, dochází také k rozvoji
samotné technologie návrhu a výroby tohoto druhu betonu.
Cílem článku je posouzení možností
výroby zkušebních těles ze stříkaného
betonu pomocí běžného laboratorního
vybavení za účelem studia a testování
těchto betonů. Takto vyrobené betony
jsou porovnávány s betony stejného
složení vyrobené nástřikem a zkoumá se
jejich případná vzájemná souvztažnost.
Dále je sledován vliv urychlovací
přísady na vývoj pevnosti mladého
stříkaného betonu, na pevnost zatvrdlého
betonu a další vybrané vlastnosti.
6 | LC JOURNAL | 2011
Největším vývojem procházejí zejména
přísady na urychlení tuhnutí cementu
a betonu. V současné době však neexistuje metoda, která by dávala možnost návrhu a predikce stanovení pevnosti mladého stříkaného betonu pomocí běžně
dostupného laboratorního vybavení.
Stříkaný beton
Stříkaný beton je technologie, při které je
beton tlačen tlakem vzduchu přes trysku
a stříkán na podkladní povrch, čímž vytváří hutnou homogenní vrstvu. Stříkaný
beton se skládá ze složek betonu (pojiva,
kameniva, vody, příměsí, přísad), může
být prostý nebo vyztužený (ocelová armatura, vlákna).
Stříkaný beton je v současnosti používán
zejména při ražbě tunelů pomocí Nové
rakouské tunelovací metody (NRTM), kde
je hlavním materiálem primárního ostění.
Dále může být stříkaný beton používán
také pro dočasné zajištění výrubu, v některých případech je tohoto druhu betonu dokonce využíváno jako konstrukční-
ho materiálu definitivního ostění. Nejen
z těchto důvodů se neustále zvyšují nároky na kvalitu, a zejména na životnost
stříkaného betonu [1].
Vlastnosti stříkaného betonu
Při definování vlastností stříkaného betonu si je třeba uvědomit, že stříkaný beton
se odlišuje od běžně hutněných betonů
především použitím technologie nanášení na podkladní vrstvu. Zatímco jeho
složení zhruba odpovídá složení běžně
hutněného betonu, při aplikaci nástřikem
se jeho vlastnosti začínají odlišovat. Jedná se nejen o pevnost, kterou ovlivňuje
především přídavek urychlujících přísad,
ale také o vodotěsnost, mrazuvzdornost
a s ní související trvanlivost stříkaného
betonu. Při nastříkání betonu na podkladní vrstvu se mění rozložení pórové struktury betonu, dochází ke spadu a tím zvýšení obsahu jemných částic, které mohou
zapříčinit např. vyšší hodnoty smrštění.
To vše je třeba brát v úvahu při navrhování konstrukcí ze stříkaného betonu.
technologie
Obrázek č. 1: Obory nárůstu pevnosti mladého stříkaného betonu v tlaku [1]
Zařízení pro
stanovení pevnosti
betonu pomocí
penetrační jehly
V oblasti podzemního stavitelství je třeba sledovat vlastnosti tzv. mladého stříkaného betonu, tj. betonu a jeho parametrů do stáří 24 hodin po nástřiku. Pevnost
v tlaku mladého stříkaného betonu je jednou z nejdůležitějších vlastností, které
u tohoto druhu betonu sledujeme. Nárůst
pevnosti v prvních minutách po nástřiku
má velký vliv na množství spadu, zejména při nástřiku vrstvy větší tloušťky či
nástřiku na převislé podkladní plochy.
Mladý beton rozdělujeme podle nárůstu
pevností a požadavku na pevnost do tří
skupin J1, J2, J3, dle obrázku č. 1.
Vypracování korelačních vztahů
Dále se budeme zabývat možnostmi vypracování korelačních vztahů pro posouzení pevností stříkaného betonu. Jak již
bylo uvedeno, nejdůležitější vlastnosti
pro posouzení kvality stříkaných betonů
se jeví zejména zkoušky mladých stříkaných betonů, kdy je sledován vývin pevností stříkaného betonu v tlaku během
prvních 24 hodin od jeho výroby a aplikace na konstrukci. Tyto pevnosti jsou
zjišťovány zejména pomocí penetrační
jehly v první fázi a pomocí metody zarážení hřebů v pozdějším období. Pro stanovení pevnosti betonu v tlaku dle jednotlivých zkušebních metod jsou v rámci
zkušebních norem používány doporučené kalibrační křivky pro posouzení pevnosti stříkaného betonu v raném stádiu.
Tyto kalibrační vztahy jsou však dosti
Metoda zarážení
hřebů
obecné a nerespektují příliš rozdíly mezi
základními vlastnostmi použitých vstupních surovin. Tyto vlastnosti se většinou
dosti výrazně liší podle původu použitého plniva a surovin pro výrobu cementů.
Metody
Zároveň v současné době neexistuje metoda, pomocí níž by bylo možné vyrobit směs pro aplikaci stříkaného betonu
v laboratorních podmínkách bez použití
zařízení pro nástřik betonu a na základě následných zkoušek předikovat jeho
vlastnosti. V poslední době se zkoumají
metody predikce vlastností stříkaného
betonu v laboratorních podmínkách bez
nutnosti nastříkání betonu na podklad.
Takto by bylo možno zkoušet různá složení, a tím nadále vylepšovat vlastnosti
stříkaného betonu. Je třeba však stanovit
korelace mezi vlastnostmi stříkaného
betonu vyrobeného běžnou technologií
aplikace pomocí nástřiku a technologií výroby v laboratorní míchačce a následnému uložení do zkušebních forem
jednou z běžných metod hutnění. Cílem
bylo navržení postupu výroby a metodiky zkoušení pro tyto dvě na první pohled
diametrálně odlišné technologie výroby
zkušebních těles stříkaného betonu a na
základě dosažených výsledků stanovení
případných kalibračních vztahů mezi těmito dvěma technologiemi výroby a zpracování betonu. Snahou bylo také nalezení
případných spojitostí mezi vlastnostmi
stříkaného betonu vyrobeného technologií nástřiku a technologií výroby v laboratorní míchačce a následném uložení
do zkušebních forem jednou z běžných
metod hutnění.
2011 | LC JOURNAL | 7
technologie
Dálniční
jednosměrný,
dvoupruhový tunel
Prackovice má
dvě samostatné
tunelové trouby
o délkách 270 m
(LTT) a 260 m (PTT).
Tunel Prackovice
prostupuje masiv
hřebene kopce
DEBUS ve vrcholové
partii prackovického
lomu nad obcí
Prackovice v oblasti
Českého středohoří
Foto: www.valbek.cz
Experimentální část
Pro dosažení výše uvedených cílů bylo
postupováno způsobem popsaným v následujícím textu. Hutnění betonu probíhalo vždy stejným způsobem metodou
vibrace s definovaným přítlakem, kdy
byly z betonu vyrobeny zkušební desky
o rozměrech (500 x 500 x 150 mm), na
kterých byly provedeny zkoušky potřebné pro posouzení možnosti testování
stříkaných betonů laboratorně zhotovených a predikce jejich vlastností při
strojní aplikaci. Posuzovány byly zejména schopnosti betonu zhutnit se i v případě, kdy jsou zkušební tělesa (desky)
vyráběny z betonu připraveného v laboratorní míchačce s následným přidáním
požadované dávky urychlovače tuhnutí.
Postup při výrobě betonu, zhotovení zkušebních těles a testování jeho vlastností
byl následující:
• Stanovení pevnosti v tlaku „nulového“
stříkaného betonu, tj. betonu bez přídavku urychlovače tuhnutí. Z betonu
byla zhotovena zkušební tělesa krychlí o hraně 150 mm.
• Stanovení pevnosti mladého stříkaného betonu v tlaku pomocí metody penetrační jehly v čase 3 až 180 minut.
• Stanovení pevnosti v tlaku mladého
stříkaného betonu metodou zarážení
hřebů v čase 3, 6, 9 a 24 hodin. Tyto
zkoušky byly provedeny postupem
identickým s metodikou uvedenou
v ČSN EN 14482-2.
Jak už bylo zmíněno, záměrem byla možnost posouzení a porovnávání vlastností
dosažených na stříkaném betonu zhotoveném laboratorním způsobem a betonu
aplikovaném pomocí strojního zařízení.
Z tohoto důvodu byly zhotoveny také
8 | LC JOURNAL | 2011
dvě zkušební receptury, u kterých bylo
použito různých dávek urychlovací přísady a které byly připraveny klasickou
strojní aplikací. Na základě dosažených
výsledků bylo provedeno srovnání těchto
jednotlivých variant přípravy stříkaného
betonu a zároveň posouzení případné
závislosti mezi těmito metodami a případné možnosti zpracování kalibračních
vztahů pro stříkané betony vyrobené
výše uvedenými způsoby přípravy.
Příprava a aplikace
Stříkaný beton byl připraven a aplikován
dvěma způsoby. Pro získání referenčních
údajů o vlastnostech aplikovaného betonu byly vyrobeny první dvě zkušební záměsi běžným postupem, tj. pomocí strojní technologie nástřiku mokrou cestou.
Pro zjištění vlastností stříkaného betonu
vyrobeného pomocí běžných laboratorních postupů byl připraven nulový beton,
tj. beton bez urychlovací přísady v labo-
Tabulka č. 1: Vlastnosti stříkaného betonu zhotoveného oběma metodami výroby
Záměs stříkaného
betonu SBL
Záměs stříkaného
betonu SB
SBL1
SBL3
SB1
Dávka urychlovací přísady [% z hm. cem]
5
7
5
7
Pevnost v tlaku – PJ po 1 min. [MPa]
0,07
0,09
0,06
0,09
Pevnost v tlaku – PJ po 3 min. [MPa]
0,15
0,15
0,13
0,15
Pevnost v tlaku – PJ po 6 min. [MPa]
0,20
0,22
0,22
0,25
Pevnost v tlaku – PJ po 15 min. [MPa]
0,25
0,29
0,28
0,34
Pevnost v tlaku – PJ po 30 min. [MPa]
0,31
0,35
0,36
0,41
Pevnost v tlaku – PJ po 60 min. [MPa]
0,36
0,52
0,43
0,51
Pevnost v tlaku – PJ po 90 min. [MPa]
0,45
0,63
0,48
0,60
Pevnost v tlaku – PJ po 120 min. [MPa]
0,50
0,78
0,61
0,69
Pevnost v tlaku – PJ (MZH) po 3 hod. [MPa]
0,84
1,4
0,9
1,3
Posuzovaná vlastnost
SB2
Pevnost v tlaku – PJ (MZH) po 6 hod. [MPa]
1,5
2,1
1,9
2,4
Pevnost v tlaku – MZH po 9 hod. [MPa]
5,1
7,0
6,8
6,4
Pevnost v tlaku – MZH po 24 hod. [MPa]
12,8
11,9
12,6
12,0
Pevnost v tlaku po 7 dnech [MPa]
30,7
28,6
31,3
30,8
Pevnost v tlaku po 28 dnech [MPa]
35,2
33,9
36,2
37,3
5,4
6,1
6,6
7,4
Nasákavost betonu po 28 dnech [%]
Pozn.:
SBL – Stříkaný beton vyrobený laboratorně
SB – Stříkaný beton vyrobený strojně
PJ – Penetrační jehla
MZH – Metoda zarážení hřebů
Literatura
Tunel Radejčín je vrcholový dvoutubusový tunel, který od tunelu
Prackovice odděluje pouze mezilehlý most Foto: www.pragoprojekt.cz
ratorní míchačce. Po změření konzistence
byl do betonu přidán urychlovač tuhnutí.
Poté byl beton po dobu jedné minuty pro-
dosaženo nižších hodnot nasákavosti
u betonů, které byly připraveny v laboratoři. Pro vypracování kalibračních vztahů
mícháván. Aplikace betonu do zkušebních
beden a jeho hutnění probíhalo následujícím způsobem: Zkušební bedny byly
umístěny na vibrační stůl a po naplnění
beden byl beton po dobu dvou minut vibrován. Během vibrace bylo použito přítlaku cca 200 kg na metr čtvereční. Na takto
připravených betonech byly v prvních 24
hodinách od aplikace provedeny zkoušky mladého stříkaného betonu, tj. stanovení pevnosti betonu pomocí penetrační
jehly a pomocí metody zarážení hřebů.
Na ztvrdlých betonech byly provedeny
zkoušky pevnosti betonu v tlaku na vývrtech ve stáří 7 a 28 dní. Sledována byla
také nasákavost betonu. V následujících
tabulkách a grafech jsou uvedeny výsledky zkoušek testovaných betonů.
mezi těmito postupy je však třeba provést porovnání několika dalších vlastností, které významně mohou ovlivňovat
parametry dosažených pevností a také
samotného stříkaného betonu. Je třeba
porovnat účinnost laboratorních metod
hutnění s běžnou aplikací betonu pomocí
strojního nanášení. Jednou z možností
je například porovnání hutnosti betonu.
Pro porovnání hutnosti betonu je třeba
provést například zkoušky stanovení objemové hmotnosti, kdy bude stanovena
objemová hmotnost metodou pro tělesa
pravidelného tvaru a zároveň také metodou vážení pod vodou pro nepravidelná
tělesa. Stejné hodnoty hutnosti, respektive stejné objemové hmotnosti by měly
být jedním z důležitých předpokladů pro
vzájemnou porovnatelnost různých metod hutnění. Na základě dosažených hodnot budou zpracovány kalibrační vztahy
pro posouzení pevností stříkaného betonu aplikovaného různými metodami.
Závěr
Článek se zabývá problematikou stanovení kalibračních vztahů pro výpočet
pevností stříkaných betonů. Sledovány
byly stříkané betony připravené strojně
a betony vyrobené v běžné laboratorní
míchačce s následným zhutněním s mírným přítlakem. Dle dosažených výsledků je patrné, že zjištěné parametry na
„laboratorním betonu“ jsou srovnatelné
s hodnotami na recepturách připravených strojně. Oboustranné porovnání
bylo provedeno pouze na recepturách
s množstvím urychlovací přísady 5 a 7 %.
Z výše uvedených hodnot lze usoudit, že
existuje určitá podobnost mezi parametry pevností stříkaného betonu v tlaku.
Poměrně rozdílné údaje však vykazují
dosažené hodnoty nasákavosti, kdy bylo
[1] Český tunelářský komitét ITA-AITES:
Stříkaný beton v podzemním stavitelství,
Praha 2008, ISBN 978-80-254-1262-6
[2] Český tunelářský komitét
ITA-AITES: Zásady pro používání
stříkaného betonu, Praha 2003
[3] ČSN EN 14488-2. Zkoušení
stříkaného betonu: část 2: Pevnost
v tlaku mladého stříkaného betonu.
[s.l.] : [s.n.], březen 2007. 11 s.
[4] ČSN EN 14488-1. Zkoušení
stříkaného betonu: Část 1: Odběr
vzorků čerstvého a ztvrdlého betonu.
[s.l.] : [s.n.], únor 2006. 8 s.
[5] ČSN EN 206-1. Beton – Část 1:
Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda.
[s.l.] : [s.n.], září 2001. 72 s.
[6] ČSN EN 12390-3. Zkoušení ztvrdlého
betonu – Část 3: Pevnost v tlaku
zkušebních těles.
[s.l.] : [s.n.], říjen 2009. 20 s.
[7] ČSN 73 1316. Stanovení vlhkosti,
nasákavosti a vzlínavosti betonu.
[s.l.] : [s.n.], únor 1990 (zrušena bez
náhrady v prosinci 2003). 8 s.
Metoda zarážení hřebu – fáze vytažení
Ing. Adam Hubáček, Ph.D.
Ing. Michala Hubertová, Ph.D.
doc. Ing. Rudolf Hela, CSc.
Vysoké učení technické v Brně
Fakulta stavební
Ústav technologie stavebních hmot a dílců
e-mail:[email protected]
Tento výsledek byl získán za finančního
přispění projektu GAČR P104/11/P411
Problematika stanovení kalibračních
vztahů pro pevnostní charakteristiky
stříkaného betonu a za přispění MŠMT
Vytažení hřebů – detail
ČR, projekt 1M0579, v rámci činnosti
výzkumného centra CIDEAS.
2011 | LC JOURNAL | 9
ETB 5000
Beton o objemové
hmotnosti
5000 kg/m3
Těžký beton
Základní betonářská norma ČSN EN 206-1 definuje těžký beton jako
beton, který má po vysušení v sušárně objemovou hmotnost větší než 2600 kg/m-3. Důvodů pro použití
těžkých betonů je několik. Nejčastěji se využívají vlastnosti těžkého betonu pro ochranu živých organismů
před nežádoucími účinky ionizujícího záření.
V méně častých případech jsou těžké
betony navrhovány pro vyvažování dynamicky namáhaných konstrukcí nebo
jejich částí, například železobetonové
stolice pro uložení turbín. Někdy je těžký
beton používán pro přitížení podzemních betonových konstrukcí, u nichž hrozí působení změny hladiny podzemních
vod.
Návrh těžkého betonu
pro konstrukce stínění
Čerpání betonu
o objemové
hmotnosti
3350 kg/m3
Graf č. 1
10 | LC JOURNAL | 2011
Obecně platí, že čím větší je objemová
hmotnost materiálu, tím jsou lepší jeho
stínicí vlastnosti. S rostoucí objemovou
hmotností materiálu však významně roste i jeho cena. Při návrhu stavební konstrukce, která má mít funkci ochrany
proti působení ionizujícího záření, lze
volit mezi vysokou objemovou hmot-
Graf č. 2
ností materiálu nebo tloušťkou stavební
konstrukce. V řadě případů, kdy se konstrukce stínění buduje v rámci již existujícího objektu, jsou dispoziční možnosti
omezené. Potom je jediným volitelným
parametrem objemová hmotnost těžkého betonu bez ohledu na cenu. Úspory
nákladů lze dosáhnout znalostí vhodných vstupních materiálů pro výrobu
těžkého betonu. V praxi se těžké betony
vyrábějí nejčastěji o objemové hmotnosti 2900–3500 kg/m-3, někdy dokonce až
5700 kg/m-3.
Materiálové báze a návrh
složení těžkého betonu
Pro výrobu těžkých betonů se používá
řada přírodních materiálů počínaje běžným kamenivem až po průmyslově upravené a drahé materiály. Výběr materiálu
materiály
(složek betonu) je nutné řešit ve spolupráci s odborníkem, který je odpovědný
za návrh konstrukce stínění. Jeho stanovisko k výběru vhodných materiálů a složení betonu je závazné.
V oblastech Česka a Slovenska se pro výrobu těžkých betonů o objemové hmotnosti do 3000 kg/m-3 používá jako hlavní
složka betonu například barytové kamenivo s deklarovanou měrnou hmotností
minimálně 3700 kg/m-3. Barytový beton
je pouze jedním z druhů těžkých betonů.
Dalšími vhodnými materiály pro výrobu
těžkých betonů jsou horniny s vysokým
obsahem rud, především železné rudy.
V některých případech se používá i litina.
Vysoký obsah železa (Fe) může být v řadě
realizací na závadu z důvodu možnosti
vzniku sekundárního gama záření.
Návrh složení těžkého betonu vychází
především z charakteristiky vstupních
materiálů, požadavků na objemovou
hmotnost a ostatních vlastností betonu.
Od toho se zásadně odvíjí řešení primární a sekundární dopravy betonu.
Výroba a zpracování
těžkého betonu
Při výrobě těžkých betonů je nutné
striktně dodržovat všechna technologická pravidla, normy a navíc technologický
předpis pro provádění konkrétní konstrukce.
Pro zpracování těžkých betonů v konstrukci platí podobná pravidla jako pro
běžné betony. Je však nutné mít na paměti odlišné vlastnosti složek betonu, které
činí těžký beton náchylnější k segregaci.
Beton se musí ukládat ve vrstvách tloušťky maximálně 400 mm. Proces hutnění
ponornými vibrátory je potřeba neustále
kontrolovat pomocí radiačního hutnoměru, aby byl beton dokonale zhutněn, ale
aby nedošlo k rozvibrování směsi a k segregaci těžkých částic kameniva. Zásadně
nesmí dojít ke vzniku jakékoliv pracovní
Hutnění těžkého betonu
ponorným vibrátorem
spáry, která je potenciálně místem pro
prostup ionizujícího záření.
Kontrola kvality
Technologický předpis řeší:
– kvalitativní přejímku a kontrolu skladování složek betonu,
– kontrolní zkoušky betonu na vzorcích
odebraných na betonárně, případně na
místě ukládky v předepsané četnosti,
– kontrolu hutnění těžkého betonu v každé vrstvě radiačním hutnoměrem,
– kontrola procesu výroby těžkých betonů probíhá formou autorského dozoru
a kontrolními zkouškami prováděnými
akreditovanou zkušební laboratoří.
Ekonomika
Do ekonomiky procesu realizace konstrukcí z těžkých betonů se významně
promítá návrh optimální technologie
výroby, dopravy a zpracování. Při výběru vhodných složek pro výrobu těžkých
betonů je potřeba, kromě předepsané
kvality, vzít v úvahu také hledisko ekonomické. Většina vstupních materiálů je
poměrně drahá. Vhodnou kombinací ma-
teriálových vstupů lze snížit materiálové
náklady na výrobu těžkého betonu řádově o desítky procent. Pro ilustraci uvádím
orientační grafickou závislost výše materiálových nákladů na objemové hmotnosti těžkého betonu. Viz graf č. 1 a graf č. 2.
Závěr
Návrh technologie těžkých betonů, výběr vhodných materiálů, výroba betonu,
zpracování ve stavební konstrukci pro
zajištění potřebné kvality konstrukce stínění vyžaduje mimořádnou péči. Většina
prováděcích firem má jen velmi malé
zkušenosti s realizací konstrukcí z těžkých betonů. Pokud se tedy vyskytne požadavek na realizaci konstrukcí ochrany
proti ionizujícímu záření, je vhodné se
touto problematikou zabývat s velkým
předstihem nebo se obrátit na pracoviště, které má s touto problematikou zkušenosti.
Ing. Jan Jašek
QUALIFORM SLOVAKIA s. r. o.
Volně nasypaný těžký
beton o objemové
hmotnosti
3750 kg/m3
Použité podklady
1. Jan Jašek – Návrh TB 3350 pro konstrukci stínění ve FN Ostrava
2. Jan Jašek – TP pro výrobu TB3200 onkologické centrum v Poznani
3. Jan Jašek – Speciální betony (Sborník konference BETÓN2009, Štrbské Pleso)
4. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 5700 pro stavbu ICU Vráble
5. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 3650 pro stavbu jaderné elektrárny Mochovce
6. Jan Jašek – TP pro výrobu TB 2600 pro stavbu PET CENTRUM Řež u Prahy
7. Jan Jašek – Speciální betony – ochrana proti
ionizujícímu záření (časopis BETON 6/2009)
2011 | LC JOURNAL | 11
Na Větruši bez podpory
Ústí nad Labem získalo nový český unikát. Na zdejší nejoblíbenější
vyhlídku, skalnatý vrchol Větruši, se stylovým zámečkem, restaurací a kavárnou, vede nová lanovka. Byla
uvedena do provozu v prosinci loňského roku.
Zájem místních i přespolních svézt se
nejdelší lanovkou bez podpěrných sloupů
v České republice předčil očekávání. Stává
se, že namísto patnáctiminutových intervalů jezdí kabiny lanovky nepřetržitě.
Projekt nadvakrát
Horní stanice –
čekárna
(s panoramatickým
modelem okolí)
12 | LC JOURNAL | 2011
O zbudování lanové dráhy na Větruši
rozhodlo vedení města Ústí nad Labem
v roce 2005, kdy byla dokončena rekonstrukce tamního zámečku. Snahou bylo
rozšířit možnosti dopravy na vyhlídku,
kam se lidé tehdy dostávali jen automobilem nebo s obtížemi pěšky. Územní rozhodnutí pro stavbu bylo vydáno v roce
2008, ale řada občanů, jejichž pozemky
se nacházely pod plánovanou trasou lanovky, se proti němu úspěšně odvolala.
Druhý projekt, s odlišným trasováním,
zcela bez podpěr a s dolní stanicí v budovaném obchodním centru Forum, vypracoval brněnský ATELIER CHLUP. V únoru
2009 bylo vydáno územní rozhodnutí
a tentokrát již město projekt obhájilo.
Nadvakrát se také konalo výběrové řízení
na dodavatele stavby. První bylo zrušeno
proto, že nejnižší nabídka o více než třetinu překročila předpokládané náklady.
Ve druhém výběrovém řízení, které se
konalo v roce 2010, byla mezi soutěžiteli nejúspěšnější firma Viamont DSP a. s.
Nabídla magistrátu, že lanovku postaví
za 69,9 mil. Kč, celkové náklady dosáhly
městem předpokládaných 75,8 milionu
korun včetně daně. Městu Ústí nad Labem
pomohly s financováním investice strukturální fondy EU. Město požádalo o dotaci z Regionálního operačního programu
a skutečně získalo přes 60 milionů korun.
První jízda za sedm měsíců
Na konci března 2010 tedy mohla stavba lanovky začít. Její spodní stanice byla
umístěna do obchodního centra FORUM,
které bylo nově otevřeno v roce 2009
a v němž už byla pro lanovku zřízena
kruhová věž. Horní stanice na Větruši, jež
se nachází v blízkosti zámečku, se začala
stavět v červnu loňského roku. Již v září
byla do horní stanice namontována technologie lanové dráhy. Pomocné vodicí
nylonové lano, s jehož pomocí se instalovala lana nosná i tažné, bylo ze spodní
stanice na Větruši vyneseno vrtulníkem
21. září. Z vodicího lana a na něj zavěšených speciálních ocelových konstrukcí
byl zhotoven tzv. lanový most. Po těchto ocelových konstrukcích, kterých bylo
referenční stavba
Dolní stanice –
pohled na kabinku
ve stanici
Horní stanice –
pohled na nástupní
plochu a objekt
obsluhy
Horní stanice –
pohled z jedoucí
kabinky ve směru
k horní stanici
Betonové konstrukce
Horní stanice –
pohled na nástupní
plochu
Horní stanice –
pohled z nástupní
plochy na objekt
čekárny
Údaje o stavbě
Název stavby: Lanovka na Větruši
Autor: Ing. arch. Jan Chlup –
ATELIER CHLUP
Spoluautoři: Ing. Petr Goleš, Ing. Lukáš
Urban, Ing. Jan Šmerda ATELIER CHLUP
Generální dodavatel stavby:
Viamont DSP a. s.
Subdodavatel betonů: SKD Průmstav-stavby a. s. Ústí nad Labem
Typ použitého cementu: CEM II/A-S 42,5 R
Dodavatel technologie: Bartholet
Maschinenbau AG (Švýcarsko)
Kabiny jsou od firmy CARVATECH
Karoserie und Kabinenbau GmbH
(Rakousko), českým subdodavatelem
technologie jako celku je chrudimská
firma MICHÁLEK s. r. o.
Investor: Statutární město Ústí nad Labem
Provozovatel: Dopravní podnik
města Ústí nad Labem a. s.
po celé trase rovnoměrně celkem dvacet a v nichž byly integrovány nylonové
kladky, se pak lana nosná a tažné natáhla.
Nosná lana mají průměr 36 mm a délku
s rezervou cca 385 m. Průměr pozinkovaného tažného lana je 20 mm a jeho
délka je zhruba 760 m. Záhy dorazily do
Ústí také obě kabiny pro cestující a 26.
a 27. října se již na lanovce uskutečnily první zkušební jízdy. Při zatěžkávací
zkoušce cestující suplovaly sudy piva,
do provozu byla lanovka slavnostně uvedena 7. prosince 2010.
Svezení lanovkou trvá 1,8 minuty. Za tu
dobu kabina s cestujícími urazí vzdálenost 330,4 m, když přímá (vodorovná)
spojnice mezi horní a dolní stanicí lanovky měří 326,6 m. Kabiny se mohou sunout maximální rychlostí 6 m za sekundu. Kapacita lanovky tak činí 390 osob
v jednom směru za hodinu.
V trase lanové dráhy se nenachází žádná mezilehlá samostatně stojící podpěra.
Nástupní plošinu horní stanice, která je
zároveň stropem suterénu, tvoří železobetonová, 30 cm silná deska. Stěnová
konstrukce suterénu je rovněž ze železobetonu. Ve spodní stanici je také pro
nástupní plošinu využita konstrukce
železobetonové desky. „Z armovaného
betonu jsou rovněž zhotoveny dvě dvojice pylonů v horní i spodní stanici lanovky. Pylony horní stanice stojí na jednom
masivním železobetonovém základovém
bloku. Pro hlubinné založení horní stanice byly použity trubkové mikropiloty injektované cementovou suspenzí,“
upřesňuje Petr Beneš, stavební technik
a stavbyvedoucí společnosti Viamont
DSP a. s. Cementovou suspenzí byly rovněž injektovány uložené třípramencové
zemní tahové kotvy z oceli.
Do betonových konstrukcí byly použity
cementy z Lafarge Cement, a. s., které do
betonových směsí namíchala společnost
SKD Průmstav-stavby a. s. Ústí nad Labem.
Hlavní pohon lanovky zajišťují dva elektromotory, každý o výkonu 37,5 kW. Nouzový dieselagregát má výkon 12,5 kW.
Oba jsou umístěny v horní stanici, stejně
jako hydraulický systém napínání tažného lana.
-red-
2011 | LC JOURNAL | 13
zajímavá stavba
Objekt nazvaný
Ostravská brána
stojí na Kostelním
náměstí v Ostravě
na místě, kde kdysi
stávala skutečná
městská brána.
V pozadí nejstarší
stavba v Ostravě –
kostel sv. Václava
Mistrovský kousek
na Kostelním náměstí
Historický střed Ostravy obohatila novostavba bytového domu.
Obohatila je záměrně zvolený výraz – dům je nadmíru současný, byty v něm komfortní, ale zároveň se
dům výborně sžívá s původní zástavbou i s kostelem sv. Václava ze 13. století. Ostravská brána, jak se
projekt nazývá, obdržel dvě významná ocenění.
Obec architektů
ocenila projekt
prvním místem
v soutěži Grand
Prix architektů
2011 v kategorii
Novostavba
Detail fasády
Není mnoho zdařilých dostaveb v historických centrech měst. Zvláště, jde-li
o dostavbu náměstí. Brněnskému studiu
Kuba & Pilař architekti se však dílo podařilo. Jejich projekt Ostravská brána, který
vyrostl na Kostelním náměstí, na místě,
kde kdysi skutečně městská brána stávala a kde dodnes stojí nejstarší stavba
v Ostravě – kostel sv. Václava, získal právem dvě ocenění. Město Ostrava novému
14 | LC JOURNAL | 2011
domu udělilo čestné uznání v soutěži
Dům roku 2010 a Obec architektů jej ocenila prvním místem v soutěži Grand Prix
architektů 2011 v kategorii Novostavba.
Privátní i veřejný
Šestipodlažní stavba se vypíná na východní straně Kostelního náměstí. Svým
zakřiveným půdorysem tento prostor,
do té doby neukončený a náměstí připo-
mínající jen názvem, uzavírá a dává mu
smysl. Historizující připomínkou někdejší městské brány je průchod, který nejen
kolemjdoucí vyzývá k přátelské návštěvě
Kostelního náměstí, ale zároveň zbavuje
ostýchavosti ty návštěvníky, kteří by si
chtěli blíže prohlédnout dům samotný.
Zdařilý exteriér a nenápadný, ale velmi
účelově navržený interiér jsou k takovému počinu důvodem dostatečným.
Jihozápadní strana
domu obrácená do
Kostelního náměstí
s lodžiemi, které
evokují městský styl
pavlačí
Dvoupodlažní kavárna a další komerční,
veřejně přístupné prostory, umístěné
v přízemním a zvýšeném podlaží domu,
jsou důvodem dodatečným.
Od prvního patra výše jsou umístěny
byty. V domě je jich celkem 37 o velikosti 63 až 118 metrů čtverečních. Každý
z bytů je jiný, osobitý. Byty podle libosti
nabízejí výhled do tří světových stran,
nebo dvě koupelny či velkorysé šatny. Ze
všech pater se navíc nabízí překrásný výhled na kostel a piazettu s posezením na
jedné straně a na zeleň okolo řeky Ostravice na straně druhé.
Dům je navržen jako typicky městské
bydlení. Na jednu stranu tedy sice chrání soukromí svých obyvatel, na stranu
druhou jim však nabízí řadu příležitostí ke kontaktům a komunikaci mezi sebou navzájem i s ulicí a náměstím, kde
dům stojí. Součástí bytů jsou vestavěné
prosklené lodžie, jež navazují na tradici
bydlení v činžovních domech v minulém
století, kdy balkónek sloužil k tomu, aby
byl člověk v kontaktu s okolním prostředím a mohl pozorovat dění na ulici. Na
prosvětlené společné chodby lze umístit
malé posezení určené k odpočinku, posezení se sousedy nebo k přečtení novin při
ranní kávě.
Použité materiály
Architekti si dali záležet na detailech.
Patrné je to nejen na řešení netradiční
fasády, velkorysých společně užívaných
vnitřních prostorách domu vyzdobených
květináči a fotografiemi, ale také na barevných kombinacích a vybraných materiálech pohledových betonů, podlah a výzdobě stěn, zábradlích u schodiště.
Ale pojďme si dům ještě jednou prohlédnout zvenčí. Fasáda je jednoduchá až
strohá, bez balkónků, prosklených ploch
či hlubokých lodžií. Výjimkou je jihozápadní strana domu, kde lodžie jsou, obrácené do Kostelního náměstí. Evokují
městský styl pavlačí, které mívaly úlohu
spíše komunikační než soukromou relaxaci.
Hmota domu v půdorysu otevřeného V,
uprostřed lehce zaobleného, má výrazný
akcent v podobě konzole trčící do Kostelní ulice. Volný prostor pod konzolou
umožňuje průhledy z ulice Biskupské
do Kostelního náměstí a opticky rozšiřuje Kostelní ulici. Základní horizontální členění fasády podle podlaží získává
vertikální rytmus díky francouzským oknům vsazeným do plných ploch. Vzniká
tak kontrast matných sklocementových
obkladů a nepravidelných prosklených
ploch, zdůrazněný plastickou a barevnou
hrou lodžií s červeným obkladem.
Ocenění stavby
„Porota vyzdvihuje silný urbanistický
koncept v centru Ostravy na místě bývalé
městské brány. Zakřivená forma budovy
s konzolou vytvářejí velmi zajímavou
kompozici v kontrastu se stávajícím kostelem svatého Václava,“ zdůvodnila Obec
architektů své nejvyšší ohodnocení pro-
Pohled na interiérové
schodiště v Ostravské
bráně
jektu Ostravská brána. Kladně je hodnoceno dispoziční řešení bytů, lokace kavárny, obchodních a komerčních prostor,
nekonformní výběr materiálů a barevné
řešení.
Rozhodně je projekt Ostravská brána
netradiční a první skutečně moderní
městské bydlení, které v centru Ostravy
vzniklo. Nabízí nadčasový koncept bydlení, bez laciných vnějších efektů, tedy
svým způsobem bydlení skromného, ale
zároveň velmi osobitého. Jednou z jeho
hlavních předností je umístění v centru
Ostravy, odkud je všude blízko. V dosahu
pěší procházky jsou všechny služby, zábava i dopravní trasy. Obyvatelé zdejších
bytů to zkrátka nemají nikam daleko, ani
k sobě navzájem.
-red-
2011 | LC JOURNAL | 15
ekologie
Vápencové ložisko
Úpohlavy – Chotěšov
o mocnosti až
8 m je uloženo
téměř horizontálně
v hloubce
jen 15–20 m
Nové trendy
v rekultivacích lomů
V České republice podstupují každoročně rekultivaci rozsáhlé plochy
výsypek hnědouhelných dolů a povrchových lomů. Jen v rámci severočeské hnědouhelné pánve probíhal
v letech 1950 – 2000 revitalizační proces na 15 723 ha. Jaké jsou nové trendy a možnosti v rekultivacích
lomů a výsypek se ptáme doc. Ing. Mgr. Jana Frouze, CSc.
Izometrický pohled
na širší okolí
rekultivovaného
území – od
jihovýchodu
Na půdě Ústavu pro životní prostředí
se dlouhodobě se zabýváte obnovou
výsypek a lomů, výzkumem různých
revitalizačních postupů nebo řízené
a spontánní sukcese. Jaké jsou nejdůležitější aspekty pro úspěšnou rekultivaci?
Povrchová těžba samozřejmě způsobuje
devastaci krajiny, nicméně všechna tato
území jsou v ČR cíleně rekultivována podle platné legislativy. Závěry studií z dotčených ploch ukazují nové příležitosti
a šance, které samovolně vznikají. Vytěžené oblasti jsou totiž často chudé na ži-
16 | LC JOURNAL | 2011
viny, což vytváří unikátní prostředí v naší
krajině, kde jsme si naopak půdy o živiny
velmi obohatili. Dnes se používá méně než
100 kg čistých živin na hektar v orné půdy,
ale někdy na konci 80. let to bylo zhruba
120 kg i víc. Masivní obohacování půdy
živinami způsobuje pokles počtu druhů,
což si málokdo uvědomuje. Naproti tomu
oligotrofní stanoviště skýtá možnost pro
uchycení více druhů a tím i zvýšení biodiverzity. Mezi odborníky sílí na základě
dlouhodobých pozorování předsvědčení,
že lomy, které nebyly rekultivovány jsou
velmi cenná území, Ta totiž hostí řadu
ohrožených a vzácných druhů, které se
v okolní krajině nevyskytují. Takže tato
místa se mohou stát jakýmsi ohniskem
druhové bohatosti – biodiverzity v krajině.
Jaké metody rekultivací jsou podle vašeho názoru nejvíce efektivní?
Odborníci razí nový trend, a tím je ponechání, samozřejmě po pečlivém výběru, části území samovolné nebo chcete-li
spontánní sukcesi (nezasahování do samo
regulačních přírodních procesů – pozn.
red.) Jeho rozloha by měla představovat
asi 20 % opuštěných ploch po vytěžení
nerostných surovin. Schopnost samo obnovy záleží na složení půdy v různých
lokalitách. Lze si ji představit na periferních částech výsypek, u nevelkých lomů
nebo malých důlních děl. Krajina vzniklá
při samovolné sukcesi pak nabízí zajímavé
turistické využití, jak ukazují zkušenosti
ze zahraničí. Jde však o doplněk, ne nahrazení stávajících rekultivací.
Při obnově krajiny u nás je snaha zajistit ekologickou vyváženost a potenciální produktivitu, jaký je význam půdy
ve vytěžených oblastech?
Dobrá možnost je rychlá obnova půdy, kdy
se vytěžená jáma nejprve zaveze skrývkovým materiálem, poté vrstvou podorniční
zeminy a nakonec přijde vrstva ornice.
I tento typ rekultivace má ovšem svoje
limity, zvláště pokud jde o půdy jílovité.
Může například dojít k tomu, že vegetace
se sice uchytí, ale kvůli špatnému průniku
vody kořeny rostlin zakoření pouze mělce.
Velká investice neznamená automaticky
lepší výsledek. Vždy je potřeba sledovat cíl
rekultivace. Někdy může být někdy cílem
vytvářet systémy bohaté na živiny, a někdy naopak živinově chudé a druhově bohaté. Volbou rostlin a organismů můžeme
ovlivnit, jak se bude ekosystém rozvíjet.
Spontánně vyvíjející se území jsou zpravidla živinově chudší, ale druhově bohatší
Naopak jsou-li například vysázeny olše,
vyvíjí se sukcese jinak. Výzkumy ukázaly,
že za 30 let se nahromadí stejné množství
uhlíku v půdě jako v olších. Důležitý je cíl,
uvažování v jeho kontextu, což znamená
Detailní záběr těžby
vápence v lomu
Lafarge Cement, a. s.
plánovat hodně dopředu. Je přitom zajímavé, že hromadění uhlíku v půdě nezávisí
jen na olších ale zejména na činnosti žížal,
které olši podporují.
Již Charles Darvin v několika svých
dílech popsal obrovský vliv žížal na
přírodu. Lze zobecnit jejich vliv při
rekultivacích?
Při rekultivacích se běžně uvažuje o rostlinách a jejich směsích, nicméně stejně
významnou roli mají půdní organizmy,
jako jsou právě žížaly. Žížaly mají značný
význam pro rekultivaci a obnovu půd. Svojí činností vytvářejí v půdě malé kanálky,
které provzdušňují půdu. Žížaly vstřebají
za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží.
Ve střevu žížal žije obrovské množství mikroorganismů, takže jejich výměšky mají
daleko větší mikrobiální aktivitu než polykaná zemina. Tak vzniká humus vázaný
na jíl – tedy právě to, co tvoří strukturní
úrodnou půdu. Studie prováděné na Sokolovsku prokázaly, že ke zlomu ve vývoji
společenstev rostlin na výsypkách dochází
v důsledku činnosti půdních organizmů,
které přemění za krátkou dobu její složení.
Ne vždy je vliv žížal tak jednoznačný, tak
například severoameričtí vědci už prokázali, že evropské žížaly změnily pásy lesů
na pomezí USA a Kanady. Tyto žížaly se
na území dostaly jako návnady rybářů,
ale vědci vnímají jejich působení spíše
negativně.
Jak se díváte na současný stav legislativy v ČR upravující celou oblast revitalizací – obnovy vytěžených oblastí?
Doc. Ing. Mgr. Jan
Frouz, CSc., se narodil
v roce 1967 v Táboře.
Vystudoval Vysokou
školu zemědělskou
v Praze-Suchdole
a Karlovu univerzitu
v Praze. Je ředitelem Ústavu pro životní
prostředí Přírodovědecké fakulty Karlovy
univerzity a zároveň pracuje v Ústavu
půdní biologie Biologického centra AV
ČR v Českých Budějovicích. Absolvoval
několik dlouhodobých pracovních pobytů
v USA, Německu a Itálii. Publikoval více
než sto vědeckých a odborných prací.
Zabývá se půdní ekologií, v současnosti
především úlohou půdní makrofauny při
tvorbě půdy a transformací organické
hmoty v půdě, k jeho zájmům ale patří
i obnova ekosystémů po rozsáhlých
poškozeních, populační biologie
bezobratlých či ekologie mravenců.
Fotografie vápencového
lomu Lafarge Cement, a. s.
z roku 2011
Nějaká proměna je žádoucí, ale potřeba ji
dobře uvážit. Zákon je zaměřen na obnovení produkce ve vytěžených oblastech, na
vrácení půdy dalšímu zemědělskému využití. Stále častěji se také diskutuje o možnostech a příležitostech, které vznikají při
spontánní sukcesi. Jsou navrhována i konkrétní čísla, která se pohybují okolo 20 %.
Spontánní sukcese by přírodě nesporně
posloužila, ale muselo by se zabránit zneužití takové právní úpravy. Oproti nákladům
na klasickou rekultivaci je o totiž hodně
levnější. Ačkoliv to není na první pohled
zřejmé, aplikace spontánní sukcese není
vůbec snadná. Zejména v části projektové
a ve výběru území. Pro dotčené firmy by
použití spontánní sukcese do jisté míry
znamenalo i změnu dosavadního přístupu
k eliminaci dopadů těžby na životní prostředí. Rozložení ploch určených k rekultivaci musí respektovat potřeby následného
využití i potřeby regionu, v němž se nachází. Ekologické uvažování o environmentálním využití těchto ploch, by nemělo začít
v okamžiku, kdy těžba končí, ale mělo by
být, ještě více než dnes, součástí těžebních
operací. Často lze následně ušetřit finance
i přírodu tím, že se těžba realizuje nějakým alternativním způsobem.
2011 | LC JOURNAL | 17
stavebnictví a EU
Vršovická vodárna
teď slouží dětem
S pomocí evropských strukturálních fondů se podařilo zachránit
jeden secesní architektonický klenot. Úspěch je o to cennější, že se jedná o průmyslovou památku, které
jinak nyní velmi těžko hledají nová uplatnění a často končívají demolicemi.
Archivní snímek
Vršovické vodárny
ní rekonstrukce, bylo v tomto objektu
otevřeno centrum pro dětské hry a pro
odpočinek rodičů, jehož součástí je také
největší dětské hřiště v České republice.
To vše v kulisách vrcholné secesní architektury od jednoho z nejznámějších českých autorů tohoto slohu Jana Kotěry.
Vršovický Braník
Pro záchranu historických, architektonicky cenných průmyslových památek bývá
klíčovým problémem najít jim novou
funkci, nový smysl existence v tak odlišné době s jinými potřebami. Neméně důležité je pak, samozřejmě, najít finance
na rekonstrukci a poté i provozovatele
objektu.
Zdary a svízele revitalizací
Mezi známé, více méně úspěšné projekty patří třeba brněnská Vaňkovka nebo
některé objekty bývalé ČKD v pražském
Karlíně. O záchranu celé průmyslové
městské čtvrti se také například snaží
Žatec, kde byl nedávno otevřen Chrám
chmele, živoucí doklad historie a součas-
18 | LC JOURNAL | 2011
nosti pěstování a zpracování nejdůležitější suroviny pro výrobu piva. Naopak
spornými projekty jsou třeba smíchovská Ringhofferovka nebo projekt kasáren na náměstí Republiky v centru Prahy,
z nichž zůstaly jen štíty do hlavní ulice,
respektive náměstí, jen symbolicky maskující obchodní domy standardního provedení, které mohly stát na jakémkoliv
anonymním předměstí jakékoliv evropské metropole.
Jednou z dalších pražských památek, ze
které se nestal tzv. brownfield, tedy objekt určený k demolici, vyčištění a zastavění něčím velmi soudobým, je Vršovická
vodárna v Braníku. Letos v červenci, po
desetiletí chátrání a dvou letech preciz-
Vršovická vodárna v Braníku je problém
stejného typu, jako Putimská brána, která
se nachází v Písku. Vršovice, dnes širší
centrum Prahy, bylo na počátku minulého
století samostatným městem. Jako takové
si muselo zajistit zdroj pitné vody, když
na připojení k pražskému vodovodu, napájenému z úpravny vody v pojizerském
Káraném, nemělo nárok. Vršovice si našly
zdroj podzemní vody i lokalitu pro výstavbu vodárny v údolí Vltavy v Braníku.
Vodojem pak vybudovaly na nedalekém
návrší v Michli, stavba je rovněž dodnes
zachována.
Branická vodárna na pravém břehu Vltavy se začala stavět v roce 1905. Areál
zahrnoval dvě jímací studně, strojovnu,
koksovnu, kotelnu a obytný domek. Projekt zpracoval profesor J. V. Hráský, fasády navrhl Jan Kotěra, mj. autor budovy
Právnické fakulty na náměstí Curieových
v Praze. Architekt Kotěra zde uplatnil
sloh pozdní geometrické secese s využitím červeného režného zdiva obohaceného zelenými glazovanými ozdobami.
Vodárna začala sloužit v roce 1907. Zásobovala pitnou vodou kromě Vršovic také
okolí radnice v Michli a část Nuslí.
Problémem nového zdroje byly pravidelné záplavy, které znehodnocovaly branické studniční zdroje surové vody. Proto
byla v polovině 20. let vodárna vybavena přístroji na chlorování vody, pravděpodobně prvními tohoto druhu v Česku.
K pražské vodovodní soustavě se Braník
připojil v roce 1927. Úpravna sloužila
svému účelu až do 60. let 20. století, kdy
se z ní stal zdroj vody pro civilní obranu
hlavního města.
Současné využití branického areálu
předznamenala jeho náhradní funkce
v 70. a 80. letech, kdy byl využíván pro
rekreační vyžití zaměstnanců tehdejších
Pražských vodáren. V bývalé uhelně fungovala sauna, vinárna, klubovna a kulečníkový sál, v patře čerpací stanice se
nacházely šatny pro sportovce, kteří využívali antukové kurty na rozsáhlých pozemcích. Obytný dům byl obydlen a samostatně oplocen. Z původního areálu
byla dochována budova strojovny, obytný dům, uhelna, objekty studní, oplocení
a zbytky budovy skladů.
Pod dohledem památkářů
Vodárenské zařízení bylo postupně demontováno. V roce 1997 objekt přešel do
majetku hlavního města Prahy a v roce
2002 byl vyhlášen národní kulturní památkou. Od té doby chátral, po zřícení
části stropu nad strojovnou mu hrozila
i demolice.
Projekt revitalizace areálu byl zahájen
v roce 2009, dokončen byl v červenci letošního roku. Projekt i jeho realizace probíhaly pod dohledem památkářů.
V budovách je nyní zřízeno centrum pro
hry a odpočinek dětí a jejich rodičů, jídelna a kavárna s koutkem pro batolata,
vzdělávací a zájmové kroužky pro děti
i dospělé, galerie i venkovní expozice.
V chráněných dílnách zase najdou práci
handicapovaní lidé.
Přilehlé pozemky, celkem se jednalo o rekultivaci plochy o rozloze 6370 m2, na
níž se dříve rozkládala skládka a psí cvičiště, jsou upraveny jako dětské hřiště.
Jsou zde nově vybudované pěší komunikace, sadové úpravy, lanový komplex, toboganové skluzy, skluzavky, lezecká stěna, houpačky, překážková lanová dráha,
šplhací síť, nafukovací trampolína, herní
sestavy a lavice, houpadla, balanční můstek, travnaté a herní plochy a mobiliář.
Provozovatelem celého areálu je Dětská
agentura Kroužky.
134 milionů korun z Evropy
Rekonstrukce budov přišla na necelých
137 milionů korun. Ty získalo město Praha z evropských fondů v rámci operačního programu Konkurenceschopnost.
Vybudování venkovního dětského hřiště
přišlo na dalších 33 milionů korun, kte-
Rekonstrukce Vršovické vodárny
v Braníku přišla na necelých
137 milionů korun, které získalo
město Praha z evropských fondů
v rámci operačního programu
Konkurenceschopnost
Objekt vodárny navrhl architekt
Jan Kotěra s uplatněním slohu
pozdní geometrické secese
s využitím červeného režného
zdiva obohaceného zelenými
glazovanými ozdobami.
Rekonstrukce zachovala původní
ráz stavby
ré hradilo město Praha. „Vnitřní vybavení
centra a zařízení dětského hřiště jsou již
naše investice, celkem se jedná o zhruba
tři miliony korun,“ upřesňuje Marek Vraný, manažer Dětské agentury Kroužky.
Na hodnocení úspěšnosti projektu je po
prvních letních měsících provozu ještě
brzy. Že však v Braníku byla zachována
významná kulturní památka a že zde
vzniklo zajímavé a inspirativní místo pro
veřejnost, o tom není sporu.
-red-
2011 | LC JOURNAL | 19
konstrukce mostů
Segmentové
betonové mosty
Snaha o větší rychlost výstavby mostů vedla k vývoji konstrukcí
sestavených z prefabrikátů, a to buď podélných nebo ze segmentů, tj. prvků, které vznikají dělením
konstrukce příčnými spárami a tvoří celý příčný řez nosné konstrukce nebo její podstatnou část.
Hmotnost segmentu závisí na nosnosti manipulačních a montážních prostředků a dopravních
možnostech.
Montáž
segmentového mostu
u Chomutova délky
660 m (2007)
Vývoj segmentů
Vznik segmentové technologie v dnešním
pojetí se datuje do padesátých let 20. století a zemí původu je Francie, kde bylo
svého času postaveno nejvíce segmentových mostů. Jejich myšlenku převzal celý
svět. Vývojem segmentů v ČSR se zabýval Výskumný ústav inžinierskych stavieb
Bratislava (tam byl soustředěn veškerý vývoj mostních konstrukcí) a první výrobnu
segmentů postavily Inžinierske stavby Košice v Kysaku, když předtím byl postaven
most v Jihlavě (1956). Tak vznikly první
silniční mosty v Sirníku a Margecanech
a také dva železniční mosty vyvolané
20 | LC JOURNAL | 2011
stavbou vodního díla Ružín. Inžinierske
stavby Košice pokračovaly ve vývoji a segmentovou technologií postavily dva dálniční mosty na D1 (Sedlický potok a Koberovice) o rozpětí středního pole 75 m.
Několik mostů realizovaly na východním
Slovensku (např. Dovalovec) s omezením hmotnosti segmentů na 35 tun pro
montážní jeřáb pojíždějící po nosné konstrukci, kterou tvořily vždy dva komorové
nosníky pro jeden dopravní směr. Jednokomorové segmenty mostu v Podturni
s rozpětím vnitřních polí až 70 m a délky 1 km mají hmotnost do 76 tun a byly
montovány zavážecím mostem. Současně
Vojenské stavby Praha, Dopravní stavby
Olomouc a Doprastav Bratislava postavily
řadu mostů menších rozpětí (převládaly
nadjezdy). V roce 1980 byla zakoupena licence na výrobu segmentů od firmy Freyssinet International, která byla ve Francii
a i ve světě přední nositelkou segmentové
technologie. Tím byla významně posílena výrobní kapacita u SSŽ (nyní SMP CZ)
v Brandýse nad Labem. Ze segmentů této
výrobny byly postaveny mosty do rozpětí
60 m. Segmenty používané v ČR jsou omezeny na hmotnost do 60 tun, spáry mají
kontaktní a délka běžného segmentu je
zpravidla 2,2 m.
Segment pro most
Sylans (Francie)
Za hranicemi
V zahraničí má segmentová technologie
řadu podob. Tak například most Ooster
Schelde v segmentové části s rozpětím
95 m má segmenty délky 12,35 až 17,50 m
s prostorovými spárami 0,40 m. Hmotnost
segmentů byla 190 až 600 tun. Jejich
montáž byla umožněna lodními jeřáby.
Průkopníkem segmentové technologie
dnešního pojetí je most d’Oléron u La Rochelle (Francie), celkové délky téměř 3 km
a s největším rozpětím 79 m (předcházely mosty v Choisy-le-Roi, Chillon a jiné).
Díly dlouhé 3,3 m o hmotnosti od 42 do
73 tun se montovaly zavážecím příhradovým ocelovým mostem podobným, jako je
mS1 nebo mS6 – SSŽ (SMP CZ). maximálně
bylo namontováno 2x 5 segmentů za den.
Výroba segmentů probíhala kontaktním
buňkovým způsobem, což je dnes jejich
výhradní způsob výroby. Podobně byl sta-
Segment pro most
v Bangkoku (podle Beton
und Stahlbetonbau, 12/1997)
která se betonuje až po dokončení montáže (most U Trati v Plzni s maximálním
rozpětím 45 m). Segmentová technologie
se natolik osvědčila, že segmenty byly použity také pro základní část příčného řezu,
na který pak navazuje část dodatečně betonovaná (viz zavěšený dálniční most přes
Labe u Poděbrad nebo most přes kolejiště
v Praze Vršovicích). Segmenty se používají
také pro nosné konstrukce lávek pro chodce a pro železniční mosty.
Segmenty měly řadu inovačních kroků.
Z původní prostorové vyztužené spáry
se přešlo na kontaktní spáru (prostorová
spára v šířce cca 0,4 m zůstala jen ve středech rozpětí při konzolovém způsobu výstavby), jednotlivé velké ozuby vyztužené
jako krátká konzola nahradilo mnohonásobné zazubení (s nevyztuženými ozuby
hloubky do 50 mm) a zavedení volných
kabelů, používaných zejména jako kabely
Sestava segmentů
mostu U Trati v Plzni
věn i most na ostrov Re s max. rozpětím
110 m. Impozantní rozměry mají segmenty mostu v Bangkoku, pro který byly vyrobeny segmenty o šířce 27,2 m.
Příčné řezy a inovace
Příčný řez je obvykle jednokomorový do
rozpětí cca 70 m konstantní výšky, méně
se používá dvoutrámová konstrukce (např.
most v Nýřanech nebo most v Praze Kyjích) nebo konstrukce vylehčená desková
(most Vsetín). Výjimkou je montáž otevřeného průřezu, bez horní desky mostovky,
spojitosti. Volné kabely umožnily vylehčit
průřez, což bylo extrémně využito na mostě Sylans. Výroba segmentů se ustálila na
buňkovém způsobu, dříve používaná tzv.
dlouhá dráha se v současnosti používá
výjimečně.
Způsoby montáže se také vyvíjely. Nyní
se převážně používá zavážecí most (při
konzolovém postupu výstavby) nebo na
mostech menších rozpětí se segmenty
montují na skruži pomocí kolových nebo
portálových jeřábů, popř. se používá
montáž vpřed (odpadá prostorová spára,
ale je třeba pomocných podpěr). Použití
segmentové technologie je omezeno přípustnými hodnotami podélného spádu
a minimálního poloměru trasy pro zvolený
systém montáže.
Rychlost výstavby,
statické požadavky
Cyklus výstavby jednoho vahadla včetně
dobetonování a předepnutí prostorové
spáry je 3 až 4 týdny v závislosti na rozpětí. Rychlost výstavby ovlivňuje doba
potřebná k vytvrdnutí tmele ve spárách,
která je závislá na venkovní teplotě. Obvykle se montují 2 až 4 segmenty denně.
Při montáži je třeba zajistit po celé výšce
průřezu tlak ve styčné spáře. K tomu je
nutné dočasné sepnutí tyčemi. V definitivním stavu se požaduje rovněž ve spárách tlak, protože na rozdíl od letmého
betonování u segmentové technologie
Buňková výroba segmentu s kontaktní spárou
v Brandýse nad Labem
neprochází spárami betonářská výztuž,
která by tahy převzala.
Podobně jako u letmého betonování je
třeba konstrukci navrhnout na vlivy dotvarování, zejména s ohledem na průhyby, které však jsou u segmentové konstrukce menší, protože beton konstrukce
je v době předpínání starší.
Výrobou ve stacionárních výrobnách
je zaručena kvalita betonu a lze použít
vyšší pevnostní třídy betonu, v čemž lze
spatřovat i budoucnost této technologie.
doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc.
2011 | LC JOURNAL | 21
stopy architektury
Unité d’Habitation,
Marseille, Francie
Brutalismus a obytná
jednotka v Marseille
V 50. letech 20. století se zrodily fenomény, které natrvalo ovlivnily
vzhled a urbanistickou formu evropských i světových měst. Výsledkem hledání nové estetiky spolu
s potřebou řešit nedostatek bydlení byl vznik Unité d’Habitation – obytné jednotky v jihofrancouzském
městě Marseille. Tento symbol nového velkokapacitního obytného domu představuje jakéhosi
pradědečka dnešních paneláků.
V tomto obytném bloku jeho autor, matador moderní architektury – Le Corbusier –, odhalil nový přístup k dostupnému bydlení. Estetika objektu je pro jeho
úctyhodné rozměry a užití neomítnutého
betonu v surovém stavu (francouzsky béton brut) označovna jako „brutalismus“.
Termín „nový brutalismus“ však poprvé
použil britský teoretik architektury Reyner
Bauham v souvislosti s jinými architekty –
manželským párem Alison a Peterem Smithsonovými, působícími ve Velké Británii
od druhé světové války po léta sedmdesátá. Jejich architektonický projev charakterizovaly nepřikrášlené projevy materiálů,
forem a funkcí.
Pravda především!
Unité d’Habitation,
Marseille, Francie
22 | LC JOURNAL | 2011
Stoupenci hnutí neobrutalismu považují
svůj náhled na architekturu za věc „etiky,
ne estetiky“. Podle nich se architektura
novodobého člověka nemá přetvařovat,
a tedy odvolávat na nic než na sebe a svou
funkci. Výsledkem tohoto konceptu jsou
stavby, které se široké veřejnosti mohou
zdát neosobní, či dokonce tvrdé. Jejich
východiskem ale není brutalita ve smyslu
snahy o šok a tvrdost, vychází ze snahy
o pravdivost.
Dalšími známými světovými architekty,
kteří jsou označováni za stoupence brutalismu, jsou James Stirling, jehož architektura mnohdy evokuje obrovské stroje, či
Louis Kahn, architekt-sochař se stavbami
připomínajícími obří plastiky.
Český brutalista
V českém prostředí jsou znaky brutalismu patrné v díle Karla Pragera, zejména
ve stavbě budovy bývalého Federálního
shromáždění na Václavském náměstí či
Nové scény Národního divadla. Také přijetí
těchto jeho realizací veřejností je nejednoznačné, jedněmi je opěvován, druhými kritizován. V souvislosti s jeho osobou je však
dobré připomenout si, že pracoval v době,
kdy nebylo jednoduché prosazovat své vize
a zajisté také jeho houževnatost a zápal pro
projektování dopomohly k tomu, že jeho
odkaz je vším, jen ne průměrem.
Slavná Unité
Vraťme se však k mistru Le Corbusierovi
a jeho meznímu dílu. Projekt obytného
domu v Marseille je Le Corbusierovou
první státní zakázkou. Architekt, který byl
vyřazen z bezprostřední obnovy měst po
válce, se zde chopil příležitosti pro realizaci svých principů, architektonických
i urbanistických. Dům je „solitérem v parku“, obklopený veřejnou zelení, jeho zvýšené přízemí na pilastrech pak dovoluje
tomuto veřejnému prostoru přetéct až pod
samotnou budovu, a ani zde nekončí.
V 7. podlaží vznikla legendární „ulice“
s obchody a službami, o patro výš je hotel.
Na střeše domu je pak „betonová zahrada“. Na fasádě domu jsou různobarevné
lodižie, které chrání obytný prostor před
středomořským sluncem.
Andrew Melville Hall
postavený podle
projektu Jamese
Sterlinga
Objekt bývalého Federálního shromáždění
vyrostl v letech 1966–1973 podle projektu
arch. Karla Pragera. Byl zde využit mostový
nosník a ve své době největší závěsová
skleněná stěna v republice
Vnější schodiště
Unité d’Habitation
Příběh pokračuje
Sám architekt si nejspíš ani nemohl představit, jaký vliv bude stavba mít. V druhé
polovině 20. století vznikají napříč Evropou špatné imitace tohoto konceptu jako
houby po dešti. Výškové budovy uspořádané do sídlištních okrsků, které si však
z Le Corbusierova díla půjčují jen formu,
na komplexní pojetí života v domě a jeho
cit pro detail zcela rezignují. Příčinou takového pojetí je samozřejmě především
ekonomická dostupnost, provázená technologickou jednoduchostí a efektivitou,
převážně poté, co do procesu vstoupila
prefabrikace. V zemích východního bloku
postupně tento typ staveb pro bydlení téměř vytlačuje všechny ostatní alternativy.
Z dnešního pohledu bohužel musíme konstatovat, že v mnoha evropských městech
přispěl prstenec sídlišť na jejich okrajích
a pozdější skladba jejich obyvatel k podtržení sociálních rozdílů. V české kotlině
tomu z nesnadno popsatelných důvodů
tak není – buďme za to rádi a snažme se
tento stav udržet.
Unité d’Habitation – úplná
obytná jednotka Marseille
– „regál na byty“ – „regál na lahve“
– Cité radieuse
autor: Le Corbusier
projekt: 1946
realizace: 1947–1952
výška: 18 podlaží
počet bytů: 337
kapacita: 1 600 obyvatel
služby:
7. podlaží: obchody, služby, hotel
střešní terasa: běžecká dráha,
brouzdaliště, tělocvična, plastiky
větracích věží, mateřská škola
další „Jednotky“ s užitím Moduloru
– Le Corbusierova měřítka vhodného
pro lidskou bytost: Nantes – Rezé
1955, Berlín – Westend 1957,
Briey 1963, Firminy 1965
Anna Kašíková
Užití betonu
Hlavním užitým materiálem je neopracovaný monolitický beton, s viditelnou kresbou bednicích prken, kterým je odhalen
stavební proces. Tento „pohledový beton“
se stal oblíbeným výrazovým prostředkem
architektů a je hojně užíván i v současnosti. Byty různých velikostí jsou řešeny
jako mezonetové, se zvýšeným obytným
prostorem, dispozicí otevřenou k západnímu i východnímu výhledu a možností
připojování dalších místností. Le Corbusier tak představuje svoji vizi komplexního obytného bloku, jehož náplní není jen
bydlení, ale život sám. Avšak již v době
svého vzniku vzbuzuje projekt rozporuplné reakce – mezi jinými přezdívkami
vyniká „Maison de fada“ (Blázinec).
Podle: Dějiny architektury, kolektiv autorů,
Odeon, 1993
Architektura 20. století, Peter Gössel,
Taschen, 2006
Architektura 20. století, Marry
Hollingsworth, Columbus, 1993
Moderní architektura: Kritické dějiny,
Kenneth Frampton, Academia, 2004
Le Corbusier, Jean Louis Cohen, Taschen,
2005
Na střeše Unité
d’Habitation je
„betonová zahrada“
Le Corbusier Le Grand, Phaidon editors,
2008
Le Corbusierovy ruce, André Wogenscky,
Praha: Arch, 1991
http://dejiny.archii.cz/20-stoleti/12/
http://wikipedia.org/
http://www.marseille-citeradieuse.org/
2011 | LC JOURNAL | 23
betonové unikáty
Tančící dům na
rohu Rašínova
nábřeží a Jiráskova
náměstí v Praze.
Stavba je založena
na železobetonové
desce podporované
soustavou
vrtaných pilot. Na
železobetonové
konstrukci je
připevněna bezmála
stovka originálních
fasádních panelů.
Neoficiální jméno
daly stavbě dvě věže
připomínající postavy
tanečníků. Proto se
budově někdy také
říká Ginger a Fred
dle famózních
amerických
tanečníků Ginger
Rogersové a Freda
Astaira
Roztančený beton
Nárožní Tančící dům v Praze na Rašínově nábřeží bývá považován
za jednu z mála pražských staveb vzniklých po roce 1989, které si zaslouží pozornost. Turisty obdivovaný
dům, který v době svého vzniku vzbudil vášnivou diskuzi, je ale také unikátní betonovou stavbou.
Málokdo ví, že jeho plášť se skládá z rozměrově atypických panelů.
Tančící dům, který byl dokončen v roce
1996, obdržel krátce po dokončení ocenění za nejlepší design roku od amerického
časopisu Time a stal se světově známou
stavbou. Přesto ve své době vzbudila budova vášnivé diskuze zastánců a odpůrců. Dnes je rozevlátá expresivní stavba
se zvlněnou fasádou, jejíž dvě nárožní
věže evokují tančící pár a přezdívá se jim
podle slavné dvojice Ginger a Fred, oblí-
24 | LC JOURNAL | 2011
beným cílem turistů. Méně známý je fakt,
že jde vlastně o svého druhu panelovou
stavbu – z atypických panelů je totiž složen plášť budovy.
Software pro dům – sochu
Výstavbu nepřehlédnutelného domu iniciovala realitní skupina společnosti ING,
která zde vybudovala kanceláře a restauraci. Ke spolupráci si pozvala významné-
ho amerického architekta polského původu Franka O. Gehryho. Spoluautorem
návrhu je pražský architekt původem
z bývalé Jugoslávie Vlado Milunić.
Projekt vznikal v době, kdy v Gehryho
architektonické kanceláři experimentálně
prověřili, že nepravidelné tvary domu –
sochy lze projektovat pomocí metod, kterými se konstruují letadla nebo automobily. Poprvé tak byl na projektu budovy
Dům má devět podlaží
s vertikálním dělením na dvě
části. Díky tvaru budovy je
každé patro jiné.
| 25
betonové unikáty
použit systém počítačové aplikace – software Catia. Gehry použil toto 3D modelování k dokumentaci složitých geometrií,
které vyplynuly z vývoje návrhu jeho
fyzických modelů. Dvě základní součásti projektu, skleněná věž a betonová
fasáda, měly dokumentaci zpracovanou
v Catii. Skleněná věž byla prefabrikována
v Itálii a dodána na místo v jednotlivých
dílech. Také pro vznik betonové fasády
byl využit počítačový model, vytvořený
v Catii. Počítač nejenže pomohl studovat
zakřivení fasády a jeho vliv na rozpočet
projektu, ale obsahoval i mechanismy
které uměly vypracovat podrobnější prostorové modely. Na základě počítačového
modelu vytvořeného v Catii pak tesaři-modeláři ručně zhotovovali formy pro
prefabrikaci panelů pro zhotovení železobetonové panelové fasády.
Na vrcholu věže
symbolizující postavu
muže je kopule
s konstrukcí z trubek
potažená nerezovou
síťovinou – hlava medúzy
Detail provedení oken,
která jsou na fasádě
umístěna nepravidelně,
aby podtrhla účinek
zvlnění budovy podle
záměrů F. Gehryho
Údaje o stavbě
Název stavby: Tančící dům
Funkce: kanceláře, restaurace,
Místo: Praha 2, Jiráskovo náměstí
Autor: Gehry Partners, LLP, Frank Gehry
Spoluautor: Studio MV, Vlado Milunić
Projektová příprava: 1992–1996
Realizace: 1994–1996
Celková podlažní plocha: 5842 m2
Restaurace: 679 m2
Investor: ING Real Estate,
Paul Koch, aan Douts
Literatura
Frank Gehry, Vlado Milunić –
Tančící dům, sestavila Irena
Fialová, Zlatý řez 2003
26 | LC JOURNAL | 2011
Prefabrikace dle počítače
Konstrukce budovy vznikala tradičními
stavebními postupy. Základy tvoří piloty nebo mikropiloty, vrtané do skalního
podloží. Základová deska a obvodové
stěny podzemního patra jsou konstruovány vzhledem k blízkosti řeky tak, aby
odolávaly tlaku spodní vody. Nosný skelet stavby je z monolitického železobetonu, zatímco složitější tvary stěn a sloupů
jsou z prefabrikovaných prvků. Týká se
to tzv. „vlny“ a Freda, horního podlaží
a také sloupů, které podpírají Ginger.
Geometrie Tančícího domu jsou neopakovatelné. Vertikální ocelové T-profily
skleněné věže jsou dvojitě zakřivené
a současně kroucené, žádné dva skleněné
panely nejsou stejné. Složitá konstrukce
budovy je redukována na několik základních prvků.
Železobetonové panely byly rozděleny
do šesti skupin po pěti až šesti kusech na
základě typu dvojitého zakřivení jejich
povrchu. Každá skupina byla pak odlita
do jedné základní formy, která byla po
každém lití lehce přizpůsobena originálnímu tvaru dalšího panelu. Stavební tým
dostával data přímo z počítačového modelu v Catii a stejně tak architekti dostávali převedená data z Catie do AutoCADu
3D pro přípravu prefabrikace panelů,
zaměření stavby a konečnou montáž
panelů.
Panelová fasáda
Generálním dodavatelem stavby byla belgická společnost Besix. Ta založila svůj
postup právě na konstrukci fasád prefabrikovaných panelů. To se ukázalo jako
velmi vhodné ke zvládnutí dvojitého zakřivení tvarů jak věže Freda, tak západní
omítané fasády, které byly rozděleny do
99 prefabrikovaných železobetonových
panelů, z nichž každý měří 3 x 3 metry.
Neobvyklá kombinace monolitického skeletu a prefabrikované zakřivené fasády
a sloupů zvítězila v tendru na dodavatele proto, že jednak umožnila jednodušší
výrobu jednotlivých prvků odléváním
do horizontálních forem v továrně (panely se odlévaly v malešické panelárně),
jednak vedla k lepší kvalitě zakřivených
stěn. Také nebylo nutno používat zdlouhavou stavbu lešení a bednění. Důležité
bylo též zkrácení doby přerušení dopravy
na exponovaném místě.
Fasádu věže zvané Fred tvoří nosné panely o síle 22 a 25 cm, zatímco fasáda
obrácená k nábřeží je pouze 12 cm silná
a není nosná. Vnější tvar zakřivení každého železobetonového panelu byl určen
pomocí tří souřadnic v modulové síti
300 x 300 mm, což vyžadovalo specialisty tesaře-modeláře.
Tvar a poloha oken v panelech byly definovány již při výrobě. Rámy jsou z eloxovaných hliníkových profilů. Okna jsou
na fasádě umístěna s jistou nepravidelností, které podtrhuje její zvlnění. Jsou
v nezvyklém úhlu, aby vytvořila navenek
požadované vertikální zarovnání.
Tančící architekt
Frank Gehry
Přesvědčení, že „architektura je umění“ bylo
součástí osobnosti Franka Owena Gehryho od
nepaměti. Tento světově proslulý architekt,
sice občas kontroverzní, ale vždy otevřený
k experimentu, získal v roce 1989 „nobelovku architektů“ – Pritzkerovu cenu za architekturu. Kanadský rodák z polské židovské
rodiny žijící ve Spojených státech dokončil
studia v roce 1954, kdy začal spolupracovat
s různými architekty. Samostatnosti dosáhl
až v „letech Kristových“, v roce 1962 si
otevřel samostatný ateliér v Kalifornii. Jeho
první díla ovlivnila místní kalifornská architektura a tvorba architektů Neutry a Wrighta.
Od sedmdesátých let sílí Gehryho tendence k rušení kompozičních a skladebných
konvencí, a to především v navrhovaných
stavbách obytných budov. Tak například jeho
vlastní dům v Santa Monice, který dokončil
v roce 1979, se stal programovým dílem
dekonstruktivismu. Práce devadesátých let
nabývají stále iracionálnějších plastičtějších
tvarů až do té míry, že odmítají tradiční perspektivní vjemové hodnoty.
Mezi Gehryho projekty figurují na předním
místě kulturní stánky, jako jsou muzea, koncertní síně – například fascinující koncertní
síň Walt Disney Concert Hall v kalifornském
Los Angeles, sídlo losangeleské filharmonie, dokončené v roce 2003, experimentální hudební muzeum (Experience Music
Project Seattle, Washington) nebo galerie
umění, jako je Corcoran Gallery of Art ve
Washingtonu.
Jeho nejznámějším evropským počinem je
bezesporu Guggenheim Museum v Bilbau.
Bylo postaveno v letech 1993–97 jako
v pořadí čtvrté Guggenheimovo muzeum
na světě. Sochařsky modelovaná architektura z titanu, skla a pískovce je s užitnou
plochou 24 920 m2 největším současným
skla je 10 mm silný a celkem jich je na
fasádě 250.
Sloupy u paty Ginger jsou párové dvojice,
které se spojují v prvním patře a společně
stoupají podle obvodu podlaží. Těchto pět
párů zakřivených, nakloněných sloupů
vysokých 7 m je umístěno v různých rovinách. Byly prefabrikovány v horizontálních formách. Zajímavé je, že vnitřní nohy
každého páru sloupů nemají žádnou statickou funkci a jsou přidány pouze z estetických důvodů. Šikmé vnitřní sloupy jsou
z monolitického železobetonu kruhového
průřezu, obdélníkový tvar 40 x 40 cm byl
dotvořen izolací a omítkou.
-red-
Přízemí a suterén, původně určené jako
prodejní plochy, jsou nyní využity jako
víceúčelový pronajímatelný prostor.
evropským muzeem moderního umění.
Také za vznikem této tvarově velmi složité, dalo by se říci výstřední budovy, stálo
počítačové modelování, které si Gehry vyzkoušel v Praze.
„Frank Gehry přetvořil moderní architekturu,“ shodují se teoretici architektury po
celém světě. Osvobodil ji z hranic ‚krabice‘
a z omezení běžné stavební praxe. Gehryho
architektura, která je experimentální tak
jako umělecká praxe, která ji inspirovala,
je skutečně moderní vzor pro architekturu, která je více než stavitelství. Více informací na: www.lafarge.com/05052008-research_innovation-frank_gehry-uk.pdf.
Požadavek na co nejmenší spáry mezi panely a různá šikmost a zakřivení každého
jednotlivého panelu kladly velké nároky
na montáž. Po osazení bylz panely překryty zateplenou omítkou, která se přizpůsobila geometrii vln. Rozvlněná geometrie
vznikla seřezáním izolačních desek podle
požadovaného zakřivení fasády.
Dvě věže
Zatímco věž zvaná Fred má fasádu z železobetonových panelů, které plynule
pokračují na fasádě obrácené k řece, věž
evokující jeho roztančenou partnerku
Ginger se skládá za dvou vrstev. Vnější
skleněná není izolační a má jen funkci
opláštění. Je nesena konstrukcí z pozinkované oceli. Každý díl plochého čirého
Recepce v prvním nadzemním podlaží
Tančícího domu, interiéry kanceláří
byly z části svěřeny britské architektce
českého původu Evě Jiřičné
2011 | LC JOURNAL | 27
představujeme
Karlův most,
definitivní ochrana
základů pilířů
č. 8 a 9 a oprava
ledolamů,
2004–2005
Zakládání staveb, a. s.,
zvládne i nejobtížnější
geotechnické podmínky
Zakládání staveb, a. s., je společností s dlouholetou tradicí
a zkušeností v oboru speciálního zakládání pro průmyslové, dopravní, občanské a vodohospodářské
stavby. Bez nadsázky lze říci, že Zakládání staveb, a. s., představuje jeden z pilířů českého stavebního
oboru.
Obchodně-administrativní
centrum Myslbek
v Praze Na Příkopě,
zajištění stavební
jámy, 1994–1995
vpravo:
Pilotové založení
mostu Franje
Tuđmana
v Dubrovníku, 1999
Spektrum realizovaných staveb má sjednocují prvek, vždy se při jejich budování
jedná o kontakt s geotechnickým prostředím – zeminou či horninou. Dle způsobu
založení stavby, podchycení stávajícího
objektu či zajištění stavební jámy nebo
výrubu podzemního díla je pak zvolena
vhodná technologie nebo častěji kombinace technologií speciálního zakládání.
K těm nejvýznamnějším patří technologie vrtaných pilot, podzemních stěn, horninových kotev, injektáží, beranění.
Historie společnosti sahá až do roku
1968, kdy byl za účelem výstavby praž-
28 | LC JOURNAL | 2011
ského metra založen v rámci Vodních staveb odštěpný závod Speciálního zakládání staveb. Ten měl za úkol zvládnout
nové způsoby pažení stavebních jam
a liniových staveb v městské zástavbě
a zajištění stability tunelových výrubů,
včetně zástavby na povrchu.
Společnost Zakládání staveb, a. s., realizuje díla v nejobtížnějších geotechnických
podmínkách a pro zákazníka dokáže
provést spodní část stavby i jako celek,
tj. včetně zemních prací a železobetonových podzemních konstrukcí s garancí
vodotěsnosti. Logo firmy lze najít vždy
u staveb, kde je třeba zvládnout mimořádné technické podmínky či variabilně
reagovat s použitím různých technologií
na zastižené podmínky během výstavby.
Společnost Zakládání staveb, a. s., se
za dobu své existence podílela na nejvýznamnějších stavebních zakázkách
v České republice. Výčet všech staveb,
které mají základy od společnosti Zakládání staveb, by vytvořil dlouhý seznam.
Firma působí ve všech částech naší republiky a téměř v celé Evropě, založila
také stavby v Asii a na seznam si připsala
i zakázky v Africe.
english summary
Metro V. A. –
montážní šachta
mezi budoucími
stanicemi Petřiny
a Motol slouží
především pro
nasazení razicích
štítů, 2011
In northwestern France, Lafarge has
delivered 18 000 m3 of Chronolia® 24H
concrete for the construction of a curved
cable-stayed bridge. This impressive
structure, 515m long and 85m wide,
designed by architecture firm Lavigne and
Chéron, is a first in France! Supported by
144 cable-stays and 2 towers, each 100m
tall, the bridge is expected to be crossed
by 5000 to 8000 vehicles a day, while
also providing pedestrian and cycle access.
The formulation for Chronolia® 24H was
specially optimized to meet the resistance
and salinification stresses to which the
towers are exposed.
p. 3
The fuel used in the cement kiln may affect
the quality of cement in both directions.
All of the alternative fuels and specific
wastes used, have different chemical
composition and calorific value, which is
analyzed prior to combustion, therefore all
the processes are adjusted appropriately.
Very often their composition contributes
positively to clinker’s required parameters
and properties; chemical composition of
their ash mineralogy also supports the
quality of clinker.
p. 4–5
Production and application of sprayed
concrete has recently grown. Naturally
along the way technological upgrades are
constantly being developed – not just in
ways of application, but great effort is done
in the manufacture of particular kind of
concrete. To be concrete the necessary
additives are undergoing the largest
development in order to accelerate the
solidification of cement and concrete.
p. 6–9
River Park
v Bratislavě,
zajištění stavební
jámy na nábřeží
Dunaje pro rozsáhlý
administrativněobchodní komplex
v centru slovenské
metropole, 2006
City Ústí nad Labem acquired new
Czech unique structure. In the last
year`s December traffic started on cableway
to the rocky peak of mountain Větruše. Cable
car ride takes only just 1.8 minute, during
that time cabin with passengers travels
horizontal distance of 330 meters, while
overcoming vertical distance of 326 meters.
Structures used in the concrete mixture
cement from Lafarge. Unique structure was
built by the companies Viamont DSP and
SKD a Průmstav-stavby Ústí nad Labem.
p. 12–13
Díky odbornosti zaměstnanců se firma
i v současnosti úspěšně podílí na realizacích staveb v několika evropských zemích, především v Chorvatsku, Polsku
a na Slovensku.
Firma obdržela ocenění „Top 100 českých
stavebních firem“ v kategorii Dopravní
Tunel Blanka v Praze, zajištění
rozsáhlé portálové stavební jámy
na Letné kombinací mnoha metod
speciálního zakládání, 2009
stavby a stavebnictví. Je tedy ryze českou
firmou.
Na této dvoustraně představujeme některé z realizovaných významných staveb.
-red-
The Dancing Building has put Prague
back on the map of contemporary world
architecture. It is the first building
where Frank Gehry verified the use of 3D
computer modeling, without which the
building’s geometry of free forms could
not have been realized. The Dancing
Building continues in the Prague tradition
of enriching local architecture through
the viewpoint and experience of a foreign
builder who brings new standards in working
methods.
p. 24–27
2011 | LC JOURNAL | 29
Podpořili jsme CD knížku
Mašek / Martinů
Lafarge Cement, a. s.
411 12 Čížkovice čp. 27
tel.: 416 577 111
www.lafarge.cz
Download

Lafarge Cement a.s.