Vážení přátelé,
již více než 3 roky se snažíme zajistit pro Vás kurzy, školení a
pomůcky z evropských fondů. Příručka na CD, která se Vám dostala
do rukou, vznikla jako jeden z produktů projektu MOST – Moderní
otevřené studium – další profesní vzdělávání dobrovolných hasičů
v ochraně obyvatelstva.
Předpokládáme, že jste si ji legálně objednali a řádně zaplatili. Cena
200,- Kč představuje provozní náklady spojené s jeho namnožením,
potištěním a distribucí. Finanční prostředky, které takto získáme,
použijeme na zpracování projektů, předkládaných a určených pro
dobrovolné hasiče v celé Česká republice.
Pokud máte zájem, abychom pro Vás pracovali, nevytvářejte
nelegální kopie. Vlastní příručka i CD je vybaveno logy a znaky EU,
ESF, které mají speciální markanty. V případě, že u Vás někdo
nelegální kopii objeví a navíc se nebude shodovat barevnost,
velikosti a další znaky, dostanete se do značných problémů.
Domníváme se, že 200,-Kč je částka, kterou si může dovolit zaplatit
každý sbor a každá jednotka dobrovolných hasičů.
Pokud je tato částka pro někoho, kdo od Vás žádá nelegální kopii,
příliš vysoká, ať se obrátí na své okresní či krajské sdružení. Věříme,
že takovéto organizaci ji nadřízená složka zakoupí.
Pomůžete-li nám tím, že si legálně zakoupíte CD s příručkou, pak
pomůžete především sobě, protože my pracujeme pro Vás.
Připravujeme pro Vás další CD s těmito tématy:
Nebezpečné látky, Povodně a záchrana na vodě, Výcvik na vodě,
Dokumentaristika, Psychologie záchranáře, Zdravověda a první
pomoc, Počítačová gramotnost, Internet, Tvorba internetových
stránek, Pedagogika dospělých, Komunikace a další.
Další informace najdete na stránkách
http://www.projekt-most.cz/2009.
1
Příručka první pomoci
HASIČ V ROLI
ZDRAVOTNÍKA
2
KOLEKTIV AUTORŮ
Autoři:
Lukáš Dohnálek DiS.
PhDr. Lukáš Humpl
Lukáš Konečný
Ladislav Lang
Lukáš Ludwig DiS.
Stanislav Lukš
Milan Novák
Libuše Tomášková
Jiří Vildomec
Recenzent:
MUDr. Milan Ticháček
3
OBSAH
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
STAVBA A FUNKCE LIDSKÉHO TĚLA ................................................ 5
SLED UDÁLOSTÍ PŘI ŘEŠENÍ NÁHLÉ PORUCHY ZDRAVÍ .......... 24
PSYCHOLOGICKÉ MINIMUM V POSKYTOVÁNÍ PP
A KONTAKTU S POSTIŽENÝM ............................................................ 29
ZÁKLADNÍ VYŠETŘOVACÍ METODY................................................ 33
PORUCHY VĚDOMÍ, BEZVĚDOMÍ...................................................... 42
ONEMOCNĚNÍ OBĚHOVÉHO SYSTÉMU .......................................... 47
CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODY - CMP ................................................... 54
DIABETES MELLITUS (úplavice močová, tzv. cukrovka) ................... 57
KŘEČOVÉ STAVY - EPILEPSIE............................................................ 60
INTOXIKACE ............................................................................................ 64
TĚHOTENSTVÍ A POROD ...................................................................... 71
NEJČASTĚJŠÍ AKUTNÍ STAVY V DĚTSKÉM VĚKU ....................... 78
DOPRAVNÍ NEHODY .............................................................................. 82
ČINNOST IZS (integrovaný záchranný systém) .................................... 86
MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST – HROMADNÉ NEŠTĚSTÍ
A KATASTROFA ....................................................................................... 90
KRVÁCENÍ, RÁNY A JEJICH OŠETŘENÍ........................................... 98
PORANĚNÍ HLAVY A MOZKU ........................................................... 107
PORANĚNÍ HRUDNÍKU ........................................................................ 114
PORANĚNÍ DUTINY BŘÍŠNÍ, NÁHLÉ PŘÍHODY BŘIŠNÍ ............. 119
PORANĚNÍ POHYBOVÉHO APARÁTU ............................................. 126
POPÁLENINY, POLEPTÁNÍ ................................................................. 137
NEMOC Z PŘEHŘÁTÍ ........................................................................... 145
INTOXIKACE CO A ZPLODINAMI HOŘENÍ ................................... 147
OMRZLINY A PODCHLAZENÍ ........................................................... 150
ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDE ....................................................... 152
ŠOKOVÉ STAVY ..................................................................................... 156
NEODKLADNÁ RESUSCITACE .......................................................... 161
TONUTÍ .................................................................................................... 170
ZASYPÁNÍ ................................................................................................ 173
POLOHOVÁNÍ A TRANSPORT POSTIŽENÉHO ............................. 175
Literatura: ................................................................................................. 185
4
1. STAVBA A FUNKCE LIDSKÉHO TĚLA
Základní stavební jednotkou všech živých organismů je buňka. Je nejjednodušší
organizovanou formou živé hmoty. Počet buněk v lidském těle se odhaduje na 45
bilionů.
Tkáně a orgány
Soubor buněk stejného původu, tvaru a funkce nazýváme tkáň. V lidském těle
existuje několik druhů tkání:
• tkáně výstelkové – jsou tvořeny buňkami, které k sobě těsně přiléhají a
neponechávají mezi sebou téměř žádný mezibuněčný prostor (kůže, sliznice)
• tkáně pojivové – jsou trojího druhu vazivo, chrupavka a kost
• tkáň svalová – charakteristickou vlastností těchto buněk je dráždivost a
stažlivost, díky nímž jsou schopny zabezpečit především pohyb organismu či
jeho orgánů. Existují tři typy svalové tkáně:
o Příčně pruhovaná svalová tkáň – tvoří svalstvo kosterní. Zajišťují
pohyb kostry v kloubech. Jejich vlastnostmi jsou ovladatelnost vlastní
vůlí, schopnost rychlého a silného stahu, ale i unavitelnost.
o Hladká svalová tkáň – tvoří svalstvo útrobní. Je převážně ve stěně
dutých orgánu (žaludek, střevo, cévní stěny). Jejich vlastnostmi jsou
neovladatelnost vlastní vůlí, málo intenzivní a pomalé stahy a
neunavitelnost.
o Srdeční svalová tkáň – formuje srdeční sval (myokard). Stah srdečního
svalu je velmi rychlý a relativně silný a vůlí neovladatelný
• tkáň nervová – tvoří nervové buňky a podpůrná tkáň. Nervové buňky
spojeny do svazku tvoří vlastní nervy (periferní nervový systém).
Vlastnostmi nervových buněk jsou dráždivost a vodivost
• tělní tekutiny – jsou zvláštní, volně přiřazenou tkání, vytvářenou složkou
tekutou a buněčnou (krev, tkáňový mok, mozkomíšní mok).
Jednotlivé tkáně vytvářejí orgány, což jsou ohraničené funkční útvary. Jednotlivé
orgány mohou spolu funkčně souviset a tvořit tak systémy. Soubor všech systémů,
které jsou složitě a funkčně propojeny jsou organismus.
1.1. Pohybové ústrojí
Pohybový systém jako celek vytváří soustava kosterní a soustava kosterního
svalstva. Kosti jsou navzájem spojeny v kostru pomocí kostních spojení, která jsou
pevná nebo pohyblivá.
Podle tvaru můžeme rozdělit kosti na:
• dlouhé (kost stehenní, pažní, holenní)
5
• krátké (obratle, články prstů)
• ploché (lopatka, kost temenní, lopaty kosti kyčelní)
Uvnitř kostí je většinou dutina, vyplněná kostní dření. Kostní dřeň je důležitá
zejména pro tvorbu krevních buněk. Povrch kosti je pokryt blankou, okosticí,
velmi pevně lnoucí k povrchu kosti a obsahující cévy a nervy. Umožňuje růst kostí
do šířky, zajišťuje regeneraci, zabezpečuje výživu kostí atd.
Pevná spojení kostí
Vazivové – je například spojení lebečních kostí v mladším věku, kdy jsou jejich
nerovné okraje spojeny vazivem, tzv. švy, které později zkostnatí. Obdobně jsou
spojeny některé kosti pletence pánevního.
Chrupavčité – spojení je například mezi žebry a hrudní kostí.
Kostěným spojením – vzniká srůstem kostí, je např. vklínění zubů do čelisti, srůst
lebečních kostí, pánevních kostí apod.
Volná spojení kostí:
Klouby - povrch kostí v kloubu je pokryt kloubní chrupavkou. V kloubu se stýkají
dvě (jednoduchý kloub) nebo více kostí (složený kloub). Konce všech kostí, které
se v kloubu stýkají, jsou uzavřeny ve vazivovém kloubním pouzdře. Uvnitř kloubu
je tenká vrstvička kloubního mazu přispívajícího k výživě kloubních chrupavek
Kostru hlavy tvoří: většinou ploché kosti, většina je jich spojena švy, pouze dolní
čelist je připojena ke kosti spánkové volným kloubním spojením. Na lebce
rozlišujeme část mozkovou a obličejovou.
Kostru trupu tvoří:
• Páteř, kterou tvoří sedm krčních obratlů, dvanáct hrudních, pět bederních,
pět křížových a čtyři až pět kostrčních obratlů.
• Hrudník je tvořen dvanácti žebry, ty jsou kloubně spojeny s obratli hrudní
páteře. Ve předu je sedm párů žeber chrupavkou spojeno s hrudní kostí
(žebra pravá), tři páry se chrupavčitě připojují k předchozímu žebru (žebra
nepravá) a dva páry jsou volně zakončeny v břišní stěně (žebra volná).
Kostru horní končetiny tvoří:
• Ramenní pletenec, který je tvořen spojením klíční kosti, lopatky a kosti
pažní.
• Předloktí tvoří kost vřetenní a kost loketní
• Kosti ruky tvoří kosti zápěstní, záprstní kosti a články prstů
Kostru dolní končetiny tvoří:
• Pánevní pletenec, který je tvořen páry kostí sedací, kyčelní, stydké a kostí
stehenní.
• Kost holenní a lýtková
6
• Kostru nohy tvoří zánártní kosti, nártní kosti a články prstů
Svaly
Příčně pruhované svaly se připojují ke kostem většinou přes klouby, ve kterých
umožňují pohyb. Nesrovnatelně menší počet svalů se upíná do kůže, k chrupavkám
nebo k vazivu. Svaly rozdělujeme podle:
• tvaru – dlouhé, krátké, ploché, kruhové
• funkce – ohýbače, natahovače atd.
1.2. Krevní oběh
Oběhový (kardiovaskulární) systém je jedním z životně důležitých systémů
organismu. Je nezbytný k zajištění přeměny látek ve všech tkáních a stálosti
vnitřního prostředí.
Srdce - leží mezi páteří a hrudní kostí ve střední části hrudní dutiny, mediastinu
(mezihrudí) těsně za spodní polovinou hrudní kostí nad bránicí. Srdce je uloženo
asymetricky, zhruba třetinou své hmoty vpravo a dvěma třetinami vlevo od středu
hrudní kosti. Je uloženo v osrdečníkovém vaku (perikardu), což je vazivové
pouzdro s nepatrným množstvím tekutiny, která zajišťuje dokonalý skluz při
srdečním stahu. V perikardu se může při poranění stěny hrudní nebo srdce
hromadit krev (tzv. srdeční tamponáda), což má v důsledku těžkého omezení
stažlivosti srdce za následek ohrožení života.
Stěna vlastního srdce je složena ze tří vrstev:
• Epikard je tenká, lesklá blána na povrchu srdce těsně pod perikardem
z vazivové a tukové tkáně
• Myokard je střední, nejmohutnější srdeční vrstva z příčně pruhované srdeční
svaloviny, bohatě zásobena cévami, lymfatickými kapilárami a nervy
• Endokard nitroblána srdeční, tvoří výstelku srdečních dutin a významně se
podílí i na utváření srdečních chlopní
Srdce je úplně rozděleno souvislou přepážkou na pravou a levou polovinu. Každá
polovina je rozdělena na dvě části, a to síň a komoru. Síně a komory jsou široce
propojeny síňokomorovými otvory, opatřenými cípatými chlopně-mi. Mezi pravou
síní a komorou je chlopeň trojcípá, v levém srdci je chlopeň dvojcípá neboli
mitrální. Cípaté chlopně dovolují krvi proudit ze síní do komor, nikoli však
opačně. Další chlopně jsou při odstupu velkých cév z komor srdečních:
poloměsíčité chlopně aorty (srdečnice) a plicnice se uplatňují jako záklopky, které
zabraňují zpětnému toku krve do komor.
Srdce je prokrvováno množstvím kapilár, plněných ze dvou věnčitých
(koronárních) tepen. Věnčité tepny odstupují z aorty hned za aortální
poloměsíčitou chlopní. Je-li přívod krve do srdeční svaloviny přerušen překážkou,
7
může se nedostatečný přívod kyslíku a živin projevit místní nedokrevností, která
může způsobit až odúmrtí srdečního svalu (infarkt myokardu).
Převodní systém srdeční - tvoří speciální svalová vlákna, která se svou stavbou
liší od ostatní svaloviny srdce. Prvotní podnět pro srdeční stah vzniká v sinusovém
uzlu, který je uložen při ústí horní duté žíly. Odtud se vzruch šíří několika svazky
speciálních vláken po svalovině síní. V zadní části síňové přepážky je větší uzel
síňokomorový, z něhož vychází Hisův svazek. Ten se dělí na pravé a levé
Tawarovo raménko. Pokračováním obou ramének jsou Purkyňova vlákna, která
končí v myokardu obou komor.
Tepny – rozvádějí krev ze srdce do celého těla. Ve velkém oběhu vedou krev jasně
červenou okysličenou. V malém oběhu odvádějí plicní tepny z pravé komory
odkysličenou krev do plic. Stěna tepen je silná, pevná a pružná a tvoří ji tři vrstvy:
vnitřní je z vaziva s nesmáčivým povrchem, střední je z kruhovitě upravené hladké
svaloviny, povrchová vrstva je z řídkého vaziva, spojujícího tepnu s okolím
Vlásečnice – neboli kapiláry tvoří velmi rozsáhlou síť. Představují výměnnou
plochu s možností přechodného uskladnění části krve (rezerva organismu). Jejich
stěna je tvořena jednou vrstvou plochých endotelových buněk, jimiž proniká kyslík
a živiny do tkání a z tkání zpět do krve oxid uhličitý a zplodiny látkové přeměny.
Žíly – vedou krev dostředivě, do srdce. Ve velkém oběhu přivádějí tmavou,
odkysličenou krev z obvodu tělního do pravé síně, v malém oběhu pak krev jasně
červenou okysličenou v plicích do levé síně.
Napětí cévních stěn je dáno napětím jejich hladké svaloviny. Hladká svalovina cév
je inervována (zásobována nervovými vlákny určitého nervu) sympatikem a
parasympatikem. Vzruchy vedené sympatikem působí zúžení, parasympatikem
naopak rozšíření.
(Sympatikus, parasympatikus = součást nervového systému, který řídí funkce
vnitřních orgánů lidskou vůli neovladatelné. Sympatikus převážně působí budivě –
zrychluje a parasympatikus převážně tlumivě – zpomaluje. Za normálních
podmínek jsou oba systémy v rovnováze)
Krevní oběh lze rozdělit na velký (tělní) a malý (plicní) oběh.
Malý krevní oběh začíná v pravé komoře. Odtud se žilní krev dostává do plicní
tepny (plicnice) přes poloměsíčitou chlopeň a jejími dvěma větvemi dále do levé a
pravé plíce. V plicích se žilní krev sytí kyslíkem a vrací se čtyřmi plicními žilami
do levé srdeční síně. Odtud se krev bohatá na kyslík dostává přes dvojcípou
(mitrální) chlopeň do levé komory. Z ní vstupuje krev poloměsíčitou aortální
chlopní aortou do velkého krevního oběhu. Krev rozváděna do všech tkání těla.
Tkáně přijímají kyslík a živiny z krve přes stěny vlásečnic a odevzdávají zpět oxid
uhličitý a zplodiny látkové výměny. Krev se tak stává krví žilní, a drobnými
žilkami a žílami, jež se nakonec sbíhají ve dva žilní kmeny – horní a dolní dutou
8
žílu, vstupuje do pravé síně. Do velkého krevního oběhu je vřazen tzv. vrátnicový
(portální) oběh, který začíná v kapilárních sítích nepárových orgánů dutiny břišní.
Zde jsou vstřebávány živiny a krev jimi obohacená se sbírá do přítoků vrátnicové
žíly, jejíž kmen vstupuje do jater a zde se postupně rozvětvuje. Kapiláry pronikají
jaterními lalůčky a odevzdávají jaterním buňkám vstřebané látky. Z jater potom
krev odtéká jaterními žilami do dolní duté žíly.
Krev - je červená, neprůhledná, vazká tekutina. Hlavní funkcí krve je rozvádět
v těle kyslík a odvádět oxid uhličitý. Obsahuje červené, bílé krvinky a krevní
destičky rozptýlené v krevní plazmě. Krev se neustále obnovuje (asi 50 ml denně).
Celkový objem krve je u dospělých 7% a u dětí 11% tělesné hmotnosti tj. obvykle
u mužů cca 5 – 6 litrů u žen cca 4,5 litru.
Červené krvinky (erytrocyty) – se tvoří v červené kostní dřeni, u dětí do pátého
roku věku ve dřeni všech kostí, u dospělého člověka přetrvává tvorba ve dřeni
obratlů, sterna, žeber, lopatek, pánve a lebky. Červená krvinka žije průměrně 120
dní. Hlavním úkolem je přenos kyslíku a kysličníku uhličitého, ty se vážou na
červené krevní barvivo hemoglobin, který červené krvinky obsahují.
Bílé krvinky (leukocyty) – rozlišujeme několik druhů, tvorba jednotlivých druhů
leukocytů je různá, některé se tvoří v kostní dřeni, jiné v mízních uzlinách, slezině,
ve sliznicích trávícího a dýchacího ústrojí. Doba životnosti je různá, v závislosti na
druhu se pohybuje od několika hodin až do sta dní. Mají velký význam v obraně
organismu proti infekci. Mají schopnost pohybu a různými způsoby se podílejí na
likvidaci nebo omezení vlivu mikroorganismů i jiných cizorodých částic, které
pronikly do organismu.
Krevní destičky (trombocyty) – vznikají v červené kostní dřeni, žijí jen několik
dnů. Uplatňují se při zástavě krvácení, neboť snadno přilnou k poškozenému
povrchu cévy, mají velký sklon ke shlukování a obsahují některé faktory důležité
pro srážení krve.
Krevní plazma – je nažloutlá lehce zkalená část krve, neobsahující žádné buněčné
elementy. Má význam pro udržování stálého objemu krve, transport látek, stavění
krvácení a obranné reakce organismu.
Krevní skupiny jsou geneticky podmíněné znaky krevních elementů, které se
projevují jako látky schopné vyvolat v organismu tvorbu protilátek. Krevních
skupin je několik, nejdůležitější jsou skupiny A, B, AB, O. Jejich určení je důležité
především při transfuzi krve. Krevní skupina příjemce musí být shodná s krevní
skupinou dárce. V opačném případě dojde k hemolýze (rozpadu, zničení)
červených krvinek příjemce a to vede k vážným komplikacím, které mohou
způsobit smrt příjemce transfuse. Ve výjimečných akutních bezprostředně život
ohrožujících stavech (tzv. z vitální indikace), kdy neznáme krevní skupinu
poškozeného a není čas čekat na její určení, se podává transfuse krevní skupiny O,
9
Rh negativní. (jako jediná při kontaktu s ostatními krevními skupinami nevyvolává
hemolýzu červených krvinek).
1.3. Trávicí ústrojí
Trávicí ústrojí umožňuje příjem potravy, její strávení a vstřebání látek z ní
uvolněných.
Součásti trávicího traktu:
Zuby - mají velký význam pro zpracování potravy kousáním, podílejí se rovněž na
tvorbě hlásek při řeči.
Jazyk - je svalový orgán, jehož hlavní uplatnění je při zpracování potravy a při
tvorbě řeči. Na povrchu jazyka jsou uloženy chuťové pohárky a slinné žlázy.
Hltan - je společný trubicový oddíl dýchacích a polykacích cest, které se člení se
do tří oddílů
Nosohltan je nejprostornější část, do níž ústí Eustachova trubice spojující
nosohltan s dutinou středního ucha
Ústní část hltanu, v níž se úžina hltanová spojuje s dutinou ústní a kříží se cesty
dýchací s cestou polykací
Hrtanová část hltanu je nejužší a přechází směrem dolů do hrtanu, vpředu je
oddělena příklopkou hrtanovou od dýchacích cest.
Jícen - tvoří pokračování hltanu. Je to trubice dlouhá asi 25 cm, uložená před krční
a hrudní páteří, prochází bránicí a ústí do žaludku. Svalovina jícnu vyvolává
peristaltické pohyby, jimiž posunuje sousto do žaludku.
Žaludek - je dutý vakovitý orgán o obsahu 1,5 až 2 litry. S jícnem se spojuje
v úseku zvaném česlo. Na opačném konci je vrátník, kterým trávicí trubice
pokračuje do dvanáctníku. Tekutiny procházejí do dvanáctníku rychle. Po naplnění
tuhou stravou zůstává žaludek asi 15 – 20 min. v klidu. Potom se objevují
peristaltické pohyby, které promíchají žaludeční šťávy s potravou. Vyprazdňování
žaludku je postupné, rytmickým uvolňováním svěrače vrátníku.
Tenké střevo - tvoří nejdelší oddíl trávicí soustavy a měří asi 3 – 5 m. rozděluje se
do tří oddílů:
Dvanáctník je asi 25 – 30 cm dlouhý a ústí do něj společným vývodem žlučovod a
slinivka břišní
Lačník tvoří četné kličky, které jsou uloženy převážně v levé horní části dutiny
břišní.
Kyčelník je kratší a jeho kličky jsou více vpravo. Ústí do tlustého střeva v pravé
jámě kyčelní.
10
Hlavní funkcí tenkého střeva je konečné strávení potravy a vstřebávání živných
látek. Četné výběžky, zvané klky, zvětšují slizniční vstřebávací plochu až na 40
m3. Vstřebané živiny jsou z klků odváděny krevními a mízními cévami.
Tlusté střevo - je dlouhé asi 1,5 m a široké 5 – 8 cm. Obkružuje masu kliček
tenkého střeva a lemuje celý obvod dutiny břišní. Dělí se na:
Slepé střevo je slepě zakončená vakovitá část tlustého střeva umístěná pod
vyústěním tenkého střeva do tlustého v pravé jámě kyčelní. Toto ústí je opatřeno
slizniční chlopní, která brání překotnému vyprazdňování kyčelníku do tlustého
střeva a zabraňuje zpětnému návratu. Z dolního konce slepého střeva vybíhá
červovitý výběžek dlouhý asi 6 cm. (apendix)
Tračník je nejdelším úsekem tlustého střeva. Rozlišujeme vzestupný tračník,
příčný tračník a sestupný tračník, který přechází v esovitou kličku. Ta vstupuje do
konečníku.
Konečník sestupuje pře kostí křížovou ke dnu pánevnímu a vyúsťuje na povrch
tělní jako řitní otvor. Horní část je ampulovitě rozšířena a hromadí se v ní stolice.
Slinivka břišní - je protáhlá asi 25 cm dlouhá žláza uložená pod žaludkem
a přirostlá k zadní stěně břišní. Na slinivce se rozlišuje hlava, protáhlé tělo
a zúžený ocas. Drobnými vývody, které se spojují ve žlučovod, vtéká pankreatická
šťáva do dvanáctníku. Je to zásaditá tekutina, která štěpí bílkoviny, polysacharidy a
tuky. Slinivka také obsahuje buňky, které tvoří a přímo do krve dodávají inzulin.
Inzulin je hormon, který snižuje hladinu cukru v krevní plazmě.
Játra - jsou uložena pod pravou klenbou brániční a váží zhruba 1,5 kg. Dělí se na
pravý a levý lalok jaterní. Vrátnicovou žilou je přiváděna do jater krev se všemi
vstřebanými živinami z nepárových orgánů dutiny břišní (žaludku, tenkého a
tlustého střeva, slinivky, sleziny). Některé látky se zde ukládají, jiné přecházejí do
krve. Játra mají také detoxikační účinek, zneškodňují některé jedovaté látky.
Žlučník - je uložen na spodní straně pravého jaterního laloku. Slouží jako
zásobárna žluči, která se ve žlučníku neustále zahušťuje a vyprazdňuje do
dvanáctníku.
1.4. Dýchací ústrojí
Dýchací soustava slouží k výměně kyslíku a oxidu uhličitého. Dělíme ji na horní
cesty dýchací a dolní cesty dýchací.
K horním cestám dýchacím patří:
• dutina nosní, v niž se ohřívá a zvlhčuje vzduch
• dutina ústní
• nosohltan – je křižovatkou trávicího a dýchacího systému
11
K dolním cestám dýchacím patří:
• průdušnice
• průdušky – pravá a levá, rozdvojení průdušnice se nazývá bifurkace, dvě
hlavní průdušky se dále dělí na:
• průdušinky – poslední řád průdušinek označujeme jako terminální, na
každou terminální průdušinku nasedá hrozen plicních sklípků.
Plíce - jsou párovým orgánem, uloženým v dutině hrudní a rozděleným dále na
laloky. Pravá plíce má tři, levá plíce dva laloky. V plícních sklípcích dochází přes
tzv. alveolokapilární membránu (membrána mezi plícním sklípkem a cévouvlásečnici) k vlastní výměně dýchacích plynů - zevní dýchání. Vnitřní dýchání je
výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a buňkami tkání. Hlavními dýchacími
svaly jsou bránice a mezižeberní svaly.
1.5. Močový vylučovací systém
Slouží k odstraňování odpadních látek z těla prostřednictvím moči. Tvoří jej
ledviny a močové cesty.
Ledvina - je párový močotvorný orgán, který leží při zadní stěně dutiny břišní za
pobřišnicí ve výši prvního až třetího bederního obratle. Povrch ledviny je kryt
vazivovým pouzdrem, pod nímž je uložena světle červená kůra a dále pod ní
černošedá dřeň. Dřeň je rozdělena do pyramid, jejíchž hroty jsou obráceny směrem
k ledvinné brance. Na hroty nasedají ledvinné kalichy, které se spojují a vytvářejí
pánvičku ledvinnou, z níž vychází močovod. Moč v ledvině filtruje z krve tzv.
Nefron, který je uložen v kůře ledvin.
Močovod - tvoří dvě tenké trubice dlouhé asi 30 cm. Jedna trubice vede z levé a
druhá z pravé ledviny a vyúsťují do močového měchýře. Moč nevtéká do měchýře
vlastní vahou ale peristaltickými pohyby hladké svaloviny močovodu.
Močový měchýř - slouží jako nádržka moči a je uložena v malé pánvi za stydkou
sponou. U muže je pod měchýřem uložena žláza předstojná (prostata). Hlavní
stavební složkou močového měchýře je silná svalovina, která slouží
k vyprazdňování moče. Kapacita močového měchýře je asi 750 ml, nucení na
močení vzniká u dospělého při náplni 250 ml.
Močová trubice - vychází z močového měchýře. Ženská trubice je dlouhá 3-4 cm
a vyúsťuje mezi malými stydkými pysky nad vchodem poševním. Mužská trubice
je dlouhá asi 20 cm a vyúsťuje na žaludu pyje.
12
1.6. Kožní ústrojí
Kůže tvoří pokrývku těla, její rozsah závisí na velikosti těla. Průměrně měří 1,5 – 2
m2. Má funkci ochrannou, účastní se termoregulace, výměny látek a je místem čití
(dotyk, bolest, tepelné změny).
Tvoří ji:
• pokožka – skládá se z mnohovrstevnatě uspořádaných rohovatějících buněk
• škára – je tvořena hustou sítí vazivových vláken. Jsou zde cévní a nervové
pleteně, četné žlázy, chlupy a nehty
• podkožní vazivo – je tvořeno elastickým vazivem s velkými oky, ve kterých
jsou tukové buňky
• mazové žlázy – nacházejí se všude na těle. S výjimkou dlaní a chodidel
• potní žlázy – největší množství je jich na dlaních a ploskách nohou
• nehet – je uložen v nehtovém lůžku, které je ohraničeno žlábkem
• chlupy – primární (u plodu), sekundární (vlasy, řasy), terciární (vousy,
ochlupení v podpaží)
1.6.1.
Pohlavní systém mužů
Slouží k tvorbě mužských pohlavních buněk a jejich zavedení do ženských
pohlavních orgánů. Dělí se na vnitřní (varle, nadvarle, chámovod, semenné váčky,
prostata a močová trubice) a vnější (pyj a šourek).
Varle - je párový orgán vejčitého tvaru uležený v šourku. Ze zárodečných buněk se
postupně vyvíjejí zralé buňky, spermie. Ty postupují vývodnými cestami do
nadvarlete. Spermie jsou buňky, které se skládají z hlavičky, krčku a pohyblivého
bičíku. Mužské žlázy dále produkují hormon testosteron, který ovlivňuje rozvoj a
růst pohlavních orgánů a vývoj druhotných pohlavních znaku (ochlupení, stavbu
kostry, výšku hlasu apod.).
Nadvarle - je útvar přirostlý k okraji varlete. Slouží jako zásobárna zralých
spermií. Obsahuje množství kanálků, které navazují na chámovod.
Chámovod - je trubice dlouhá asi 40 cm, která se na zadní stěně močového
měchýře kříží s močovodem. V posledním úseku se spojuje s vývodem semenných
váčků a jako vstřikovací trubička ústí do prostatické části močové trubice.
Semenné váčky - jsou párové žlázy, uložené na zadní straně močového měchýře.
Produkují sekret, nezbytní pro život a pohyblivost spermií.
Předstojná žláza - je nepárový orgán velikosti kaštanu, je uložen pod močovým
měchýřem Středem probíhá močová trubice, do které vstupují oba vstřikovací
kanálky s vývodem prostatických žlázek. Ty produkují sekret, který má význam
pro schopnost spermií oplodnit vajíčko.
13
Pyj – jeho velikost i tvar závisí na tom, zda je ve stavu ochablosti nebo ztopoření.
Ztluštělý konec se nazývá žalud, který je kryt předkožkou. Penis obsahuje tři
topořivá tělíska, do kterých je přiváděná krev. Při zvýšeném přívodu krve do
tělísek se celý orgán zvětšuje a ztužuje.
Šourek - je kožní vak za pyjem, který je uvnitř rozdělen přepážkou na dvě
poloviny. V každé polovině je po jednou varleti a nadvarleti. Pomáhá udržovat
stálou teplotu varlat, důležitou pro tvorbu spermií.
1.6.2.
Ženské pohlavní ústrojí
Je zdrojem ženských pohlavních buněk, umožňuje jejich oplození a zjišťuje vývoj
vajíčka v nového jedince. Dělí se na vnitřní pohlavní orgány (vaječník, vejcovod,
děloha a pochva) a zevní (vulva).
Vaječník - je párovou pohlavní žlázou, uloženou při boční stěně malé pánve.
V kůře dozrávají ženské pohlavní buňky, vajíčka. Ve 28 denních intervalech se
uvolňují zralá vajíčka střídavě z obou vaječníku. Tomuto pochodu se říká ovulace
a děje se od puberty do přechodu (klimakteria).
Vejcovod – je to trubice asi 13 cm dlouhá, kterou procházejí do dělohy vajíčka
uvolněná při ovulaci. K oplození vajíčka dochází již ve vejcovodu. Vajíčko je pak
posunováno do dělohy.
Děloha - je nepárový orgán hruškovitého tvaru, uložen v dutině malé pánve mezi
močovým měchýřem a konečníkem.
Pochva - má podobu oploštělé trubice, dlouhé asi 8 cm. Vchod poševní je opatřen
slizniční řasou – panenskou blanou, která se při první souloži protrhává a po
porodu z ní zůstávají bradavčité zbytky.
Vulva - je umístěna na dolním konci trupu pod sponou stydkou. Tvoří ji velké a
malé stydké pysky, poštěváček a předsíň poševní.
1.7. Smyslové ústrojí
Každý organismus potřebuje informace o prostředí, ve kterém se pohybuje. K tomu
slouží smyslové orgány, které prostřednictvím speciálních smyslových buněk,
receptorů, zachycují podněty z vnitřního nebo zevního prostředí.
Receptory dělíme na:
• Interoreceptory – přijímají podněty z vlastního těla (např. rovnovážné
ústrojí vnitřního ucha).
• Exteroreceptory – přijímají podněty ze zevního prostředí (např. oko, ucho,
chuťové pohárky).
14
Oko - jako smyslový orgán zraku zprostředkuje lidskému organismu vnímání
vizuálních, optických informací za zevního prostředí. Oční koule je uložena
v očnici, kde je chráněna před nárazy tukovým polštářem. Je tvořena třemi
vrstvami:
• zevní bělima – je bílé barvy, neprůhledná, pevná a pomáhá udržovat tvar
oka. Její oddíl vpředu je rohovka
• střední vrstva má tři části
o cévnatka – obsahuje velké množství cév a zastává úlohu vyživovací
o řasnaté tělísko – je pokračováním cévnatky směrem dopředu.
Obsahuje hladká svalová vlákna, na kterých je zavěšena čočka
o duhovka – je pokračováním řasnatého tělíska na přední straně oční
koule a má různou barvu podle množství pigmentu. Uprostřed je
kruhový otvor, zornice. Prostor za čočkou až k sítnici vyplňuje řídký
rosolovitý sklivec.
• vnitřní vrstvu tvoří sítnice – která obsahuje tyčinky a čípky, což jsou vlastní
světločivé buňky.
Ucho - sdružuje ústrojí sluchové, které umožňuje vnímání zvuku a ústrojí
rovnovážné, které umožňuje vnímání polohy a pohybu hlavy. Anatomicky dělíme
ucho na:
• zevní ucho – skládá se z ušního boltce a zevního zvukovodu. Slouží
k zachycování a převádění zvukových vln.
• střední ucho – je dutina v kosti spánkové, oddělená bubínkem od zevního
zvukovodu. Ve středním uchu jsou tři sluchové kůstky – kladívko,
kovadlinka a třmínek – jejich vzájemné kloubní spojení slouží k přenosu
zvuku. Vyrovnávání tlaku před a za bubínkem zabezpečuje Eustachova
trubice.
• vnitřní ucho – je uloženo v dutinách kosti skalní. Je zde umístěno vlastní
sluchové čidlo, a rovnovážné ústrojí.
Chuťové ústrojí - je uloženo ve sliznici dutiny ústní, převážně ve sliznici těla a
kořene jazyka, a tvořeno chuťovými pohárky, které se skládají z chuťových buněk.
Čichové ústrojí - je uloženo ve sliznici horní části dutiny nosní. Čichové buňky
přecházejí přímo v nervová vlákna, která se spojují v čichový nerv.
Kožní, hloubková a útrobní čidla - jsou rozložena v kůži i v orgánech (svaly,
šlachy, útroby) celého těla a mají podobu různých hmatových tělísek nebo volných
nervových zakončení, sloužících k vnímání tlaku, bolesti, tepla a chladu, polohy a
napětí svalů, šlach a kloubů apod.
15
1.8. Nervová soustava
Centrální nervový systém tvoří mozek a mícha a uložen je v kostěném obalu
(mozek v lebce, mícha v páteřním kanálu). Mozek je pokryt tvrdou plenou, která
jej částečně i chrání, pod ní je pavoučnice, povrch mozku je pokryt měkkou
plenou. Mozek i mícha jsou obklopeny mozkomíšním mokem.
Mozek - je tvořen na povrchu vrstvou šedé hmoty, pod ní je bílá hmota. Mozkové
buňky jsou velmi citlivé na nedostatek kyslíku a živin, zejména glukózy. Je to
první orgán, který je poškozen při zástavě oběhu. Už po čtyřech minutách zástavy
dochází k nevratnému odumírání mozkových buněk. Mozek je rozdělen do
několika oddílů – přední mozek, střední mozek, mezimozek, mozeček a
prodloužená mícha.
Mícha - je pokračování prodloužené míchy a dosahuje úrovně posledního hrudního
až prvního bederního obratle. Na rozdíl od mozku je šedá hmota uložena uvnitř
míchy a zevně obklopena bílou hmotou. Bílou hmotu tvoří vzestupné a sestupné
nervové dráhy, vedoucí informace do centra a z centra.
Přerušení míchy se projeví ztrátou citlivosti a hybnosti v oblastech inervovanými
postiženými míšními kořeny (úrazy, infekce, nádorové onemocnění).
Periferní nervový systém tvoří:
• hlavové nervy – vystupují ze spodiny mozku v počtu dvanácti párů
• míšní nervy - vystupují z míchy v počtu 32 párů
• vegetativní nervový systém – je nezávislý na lidské vůli. Tvoří jej
Sympatikus, který má obecně budivý, alarmující a akcelerující vliv a
parasympatikus, který je tlumivý a uklidňující.
1.9. Látkové řízení organismu
Žlázy s vnitřní sekrecí zabezpečují prostřednictvím svých výměšků, hormonů,
řízení organismu. Hormony jsou žlázami vylučovány přímo do krevního oběhu.
Krví se dostávají k cílovým orgánům, které ovlivňují. Hormony lokální působí
v bezprostředním okolí místa vzniku, hormony systémové působí ve vzdálených
místech.
Hypofýza (podvěsek mozkový) – nachází se na spodině mozku v jejím středu. Má
dvě části. Adenohypfýza produkuje hormony, které ovlivňují produkci jiných
hormonů. Neurohypofýza produkuje hormony, které působí přímo na cílové tkáně.
Štítná žláza – Produkuje kalcitonin, hormon ovlivňující hospodaření vápníku a
jeho ukládání v kostech a thyreoglobulin, řídící metabolismus a růst.
Příštitná tělíska – produkují parathormon, který reguluje metabolismus vápníku,
jeho uvolňování do krve.
16
Slinivka břišní – kromě zevní sekrece, produkuje inzulin a glukagon, které
regulují metabolismus krevního cukru.
Nadledviny – produkují glukokortikoidy, mineralokortikoidy a katechola-miny
(adrenalin a noradrenalin). Katecholaminy regulují reakci organismu na akutní
stres. Přímo ovlivňují některé orgány.
Pohlavní žlázy – vaječníky produkují ženské pohlavní hormony estrogen
a progesteron. Varlata produkují mužské pohlavní hormony androgeny.
Foto anatomické obrazy 1a
17
Foto anatomické obrazy 1b
18
Foto anatomické obrazy 1c
19
Foto anatomické obrazy 1d
20
Foto anatomické obrazy 1e
21
Foto anatomické obrazy 1f
22
Foto anatomické obrazy 1g
23
2. SLED UDÁLOSTÍ PŘI ŘEŠENÍ NÁHLÉ PORUCHY
ZDRAVÍ
Náhlá porucha zdraví či ohrožení života postiženého bývá velmi často pro pacienta
i jeho okolí zcela nečekaná. Vyvolává proto nezřídka silné emoce a obavy
o blízkou osobu. Často je možno setkat se s tím, že takto zasažené okolí
postiženého není schopno v takové situaci účelně reagovat.
Z těchto důvodů je velmi důležité mít jako zachránce ujasněny priority a dokázat
se v takové obtížné situaci dobře orientovat. Tím lze v maximální míře zvýšit
možnost pacientovi úspěšně a efektivně pomoci.
2.1. První pomoc
Soubor opatření, první zásah poskytnutý postiženému s jakýmkoli poraněním nebo
náhlým onemocněním, a to ještě před příjezdem a zásahem odborné zdravotnické
pomoci.
• Cíl první pomoci:
o - zachránit život postiženého
o - zmenšit následky postižení
o - zabránit zhoršování stavu
• Rozdělení první pomoci:
o - základní (laická; obvykle bez vybavení)
o - zdravotnická (LSPP, RZP, RLP, LZS)
o - technická (HZS, speciální složky armády…)
2.2. Morální a právní zodpovědnost
• Morální povinnost poskytnutí pomoci trpícímu člověku; svědomí a
společen-ské vztahy
• Trestní zodpovědnost: trestní zákon, část druhá, hlava pátá – trestné činy
hrubě narušující občanské soužití (§ 207, 208); vymezuje postih za
neposkytnutí první pomoci. První pomoc je povinen poskytnout každý občan.
• §207.1. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti anebo jeví známky vážné
poruchy zdraví neposkytne potřebnou pomoc, i když tak může učinit bez
nebezpečí pro sebe anebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na 6
měsíců.
• §207.2. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti, anebo jeví známky vážné
poruchy zdraví neposkytne nezbytnou pomoc, i když je podle povahy
• §208
Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na které
se zúčastnil neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví
potřebnou pomoc, přestože tak může učinit bez nebezpečí pro sebe anebo
jiného, bude potrestán odnětím svobody až na 3 roky nebo zákazem činnosti.
24
2.3. Sled událostí při řešení náhlé poruchy zdraví
2.3.1.
Orientace na místě události a zhodnocení situace
• Zajistit bezpečnost na místě události, předejít dalšímu postižení; zvážení
rizik. Vždy je při tom nutno vycházet z dané situace a učinit rychlé, přitom
však optimální rozhodnutí.
• Posoudit situaci – Co se stalo?
Pamatujte na přítomnost vyššího rizika v určitých situacích – např. dopravní
nehody, požáry, úrazy elektrickým proudem, únik plynu…
• Vaše chování na místě by mělo nést znaky rozhodnosti, klidu a účelnosti.
Uvědomte si, že jste školený zachránce a pokud není na místě události lékař,
zdravotní sestra či jiná zkušenější osoba, jste nejpovolanějším člověkem vy
a bez odkladu začněte s poskytováním pomoci.
• Určit postup další činnosti a priority
Doporučení: Při setkání s náhlou situací, při níž je ohrožen lidský život
používejte vlastního zdravého rozumu a úsudku. Uvědomte si hranici
vlastních možností a schopností; nepokoušejte se udělat více, než na co stačíte!
Dbejte o vlastní bezpečnost!
2.3.2.
Organizace a postup
Využití pomoci přihlížejících
V některých situacích budete potřebovat pomoc dalších osob, např. pro zajištění
bezpečnosti silničního provozu, přivolání záchranné služby, pomoc při ošetřování
pacienta…
Pamatujte na to, že ne všichni přihlížející jsou schopni být vám užiteční; někteří
jedinci se mohou chovat nevhodně, budou značně rozrušení apod.
Zajištění materiálu a pomůcek potřebných k poskytnutí první pomoci
Poskytnutí první pomoci je vždy snazší a kvalitnější pokud můžeme použít vhodný
materiál a pomůcky. Proto se snažte dle dané situace si je zajistit. S lékárničkou
můžeme počítat v silničním provozu (automobily), na pracovištích, v obchodech,
veřejných prostranstvích (nádraží, sportoviště, kulturně společenské prostory, atd.
– někdy je i dostupné AED) Ideální je když máme u sebe vlastní lékárničku,
v které se umíme orientovat. Ne vždy máme tyto pomůcky k dispozici, proto je
důležité osvojit si možnosti improvizace.
Rozlišení závažnosti stavu – sled priorit
Zajištění vitálních (životních) funkcí
• stavění život ohrožujícího krvácení
25
• stav vědomí (pohledem, verbální kontakt (oslovení), bolestivý podnět)
• dýchání (nejlépe přiložením svého ucha na vzdálenost asi 10 cm od obličeje
postiženého)
• krevní oběh (kontrola pohmatem na velkých tepnách – krční stehenní)
Následné vyšetření, ošetření a zajištění postiženého
Celkové vyšetření postiženého
Pohledem, poslechem, pohmatem, ostatními smysly – viz 4. kapitola
Proveďte rychle u pacienta při vědomí i v bezvědomí – nutné pro včasné
rozpoznání ohrožení života
Zásady:
•
•
•
•
•
•
co nejmenší pohyb s pacientem
využít všech smyslů
vyšetřovat od hlavy směrem k nohám
ošetření případných traumat
zjištění anamnézy (osobní údaje, současná onemocnění, léky, alergie)
polohování dle stavu a zajištění přiměřeného komfortu
Nestyďte se pacientovi při vyšetřování a zejména při ošetřování obnažit nezbytnou
část těla, je-li to nutné. Na druhou stranu se vždy snažte chránit stud a soukromí
postiženého.
Základní představu a informace o stavu postiženého vám poskytne odpověď na
otázku: „Co se stalo?“ Ta vás již nasměruje na potřebné činnosti, které musíte
provést. Pokud je to možné, využijte informace od samotného pacienta nebo
svědků události.
Nereaguje-li postižený, k získání potřebných informací vám mohou pomoci další
indicie v okolí postiženého (okolnosti a charakter místa události, nalezení léků,
lékařských zpráv, dokladů k nemoci – např. diabetický průkaz, atd.)
Jednoduché dělení postižených dle závažnosti jejich stavu:
• pacient v bezvědomí, prudce krvácející
• pacient ohrožený šokem, dušností a krutými bolestmi
• ostatní méně závažné stavy
Je nutno se rozhodnout, který z pacientů vyžaduje přednostní ošetření vzhledem
k povaze a závažnosti svého stavu.
26
2.3.3.
Přivolání odborné pomoci
Pokud zjistíte, že je nutno postiženému zajistit zdravotnickou pomoc, učiňte tak
neprodleně. Jde-li o ohrožení života v důsledku náhlého onemocnění nebo úrazu,
důrazně doporučujeme volat na tísňové číslo záchranné služby – 155.
Komunikace s operačním střediskem (OS) ZZS
• jméno, co se stalo, kdo je pacient, počet postižených, místo události, nutnost
sdělit číslo svého telefonu, upřesnění příjezdové trasy, zdůraznění
orientačních bodů
• komunikaci vede operátor, volající by měl co nejpřesněji odpovídat na jeho
otázky; cílem je vyhodnotit stav pacienta a následně na místo události vyslat
optimální výjezdovou skupinu
• operátor se zeptá na způsob poskytnuté PP, event. doporučí další postup
Nejčastější chyby
• volající sdělí jméno a adresu pacienta a neuvědomí si skutečné jméno
majitele bytu
• uzamčený vchod do domu, nečitelné zvonky
• na domě chybí popisné číslo
• při zásazích v terénu nečeká u výjezdu ze silnice kontaktní osoba
• volající nezjistí potřebné informace o stavu pacienta a volá „naslepo“
• oznamovatel nezůstane s postiženým a opustí místo události
Volání z mobilního telefonu
Volající musí přesně sdělit, ve kterém městě se nachází. Hovory jsou automaticky
přesměrovány do krajských operačních center a hrozí tudíž záměna obcí nebo ulic
stejného názvu.
Kdy volat při jednom zachránci
• Zavolat okamžitě (“call first”), ještě před zahájením KPR, je-li postiženým
dospělý
• Zavolat rychle (“call fast”), po 1 minutě KPR, je-li postiženým dítě mladší 8
let
Výjimky:
• tonutí a ponoření
• zástava srdeční při traumatu
• intoxikace léky, drogami
Zde je nutno ve všech věkových skupinách nejprve provádět 1 minutu KPR a
poté zavolat ZZS.
27
Pozor!!! Nezapomeňte na včasné přivolání záchranné služby, vyžaduje-li to
stav pacienta!
2.4. Chování zachránce a přístup k postiženému
• Usměrnění chování přihlížejících na místě události; zajistit si jasnými
a rozhodnými pokyny dostatek místa pro ošetřování, instruovat pomocníky.
• Klidné a rozhodné jednání zachránce; zejména vzhledem k postiženému (viz
3. kapitola - Zásady komunikace s nemocným)
• Respektovat fyzické, psychické a sociální potřeby pacienta, je-li to v dané
situaci možné
• Respektovat stud pacienta
Pozn.: Pokud se pacienta ujmete a poskytujete první pomoc, je vaší povinností
setrvat u něj až do příjezdu osádky záchranné služby. Vaše informace podané
lékaři či záchranáři mohou být pro zdravotníky velmi cenné.
SOUHRN
Rychlá orientace a spuštění záchranného řetězce (do 1 minuty)
• Co se stalo?
• Co budu dělat?
• Koho mám k dispozici?
• Co mám k dispozici?
• Zajištění profesionální pomoci!
II. Prvotní vyšetření a ošetření postiženého – zajištění vitálních funkcí (1-2
minuty)
• stavění život ohrožujícího krvácení
• stav vědomí
• dýchání
• krevní oběh
III. Následné vyšetření, ošetření a zajištění postiženého
• celkové vyšetření od hlavy k nohám
• ošetření případných traumat
• zjištění anamnézy
• polohování dle stavu a zajištěni přiměřeného komfortu
I.
28
3. PSYCHOLOGICKÉ MINIMUM V POSKYTOVÁNÍ PP A
KONTAKTU S POSTIŽENÝM
Psychologie je věda, která zkoumá prožívání a chování živých bytostí, zvláště pak
člověka. Dlouhou dobu byla součástí filozofie a teologie. Základní znalosti
psychologie jsou nezbytnou podmínkou pro úspěšné zvládnutí a řešení náročných
situací, při nichž je ohroženo lidské zdraví či život.
3.1. Komunikace
Hlavní funkce našeho komunikování jsou: informovat, instruovat, přesvědčit
a pobavit.
Komunikace verbální (slovní) - dorozumívání pomocí slov
Komunikace neverbální - zahrnuje širokou oblast toho, co signalizujeme beze
slov: gesta, pohyby těla, postoji těla, výrazy tváře, pohledy očí, vzdálenost, tělesný
kontakt, tón hlasu...
3.1.1.
Komunikace s pacientem
V první fázi by mělo dojít nejprve k uklidnění pacienta, navození atmosféry
bezpečí a jistoty. Teprve poté má být zahájena vlastní rozmluva. Důležité je
nevidět v pacientovi jen "případ", ale navázat s ním vztah jako s člověkem, který v
určitém směru ví víc než odborník - má vlastní specifickou zkušenost; tato však
někdy vzdoruje slovnímu vyjádření, nemocný neumí pojmenovat pocity, neumí
přesně popsat bolest a pod. = důležitost správně položených otázek!!! Porozumět
pacientovi je někdy nesnadné; stejně tak narušené je však i porozumění nemocného
sobě samému.
Při komunikaci s pacientem jsou kladeny požadavky na projevy empatie (vcítění se
do pacienta), autentičnosti (opravdivosti).
3.1.2.
Komunikace ve stresu
Komunikace je stresem výrazně ovlivňována a sama může být zdrojem stresu.
Stresovat může dlouhodobě špatně fungující komunikace, či nedostatek informací.
Lidé mohou být vzrušení nebo naopak ochablí a unavení. Komunikace ve stresu se
často vyznačuje zvýšeným tempem, chaotičností, rychlostí úsudku, výraznějším
emocionálním zabarvením.
Praktické rady pro komunikaci:
• mluvit přirozeným jazykem, používat spíše kratší věty
• vyhýbat se cizím a odborným výrazům
29
• mluvit konkrétně a jednoznačně; ponechat dostatek prostoru druhé straně
• nepoužívat „měl bych“; neschovávat se za "fasádou"; věřit si
3.2. Psychická krize a psychologická první pomoc
• duševní krize: střet s překážkou, kterou nelze navyklým způsobem zvládnout
a překonat; období strastiplného hledání řešení nebo též bod obratu
• krize akutní a chronická
• spouštěče krize: trauma (úmrtí blízké osoby, nemoc, partnerská problémy…)
krize z životních změn (ztráta zaměstnání, sňatek, stárnutí, stěhování…)
• průběh krize: fáze šoku, fáze reakce a fáze zpracování
• intervence (zásah) v krizi: porozumět situaci, zklidnit pacienta, analýza,
hledání problému a možných řešení, vcítění se do obtíží (empatie), malé
kroky; odolnost vůči krizi
• svépomoc a vzájemná pomoc představují tradiční a zároveň nejobvyklejší
způsoby zvládání krizových životních situací; v minulosti často pomoc ze
strany církví; výhody a rizika
• psychologická první pomoc: jednorázový zásah, rozhovor s pacientem v
krizové životní situaci; cílem je zklidnit pacienta a uvolnit emoční napětí;
postižený obvykle očekává hotové rady a jasná řešení; důležitý je osobní
zájem, projevy přijetí, empatický rozhovor, aktivní naslouchání, role mlčení;
posouzení závažnosti situace, zapojení dalších osob; pravdivé informování
pacienta; zajištění návazné péče
• krize v životě člověka nemá jen negativní význam; je to zároveň i příležitost,
životní křižovatka, příležitost vydat se dále jinou cestou…
3.3. Bolest a její mírnění psychologickými prostředky
3.3.1.
Vymezení a charakteristika bolesti
Bolest je nepříjemný smyslový a emoční zážitek, který je zpravidla spojen
s aktuálním či potenciálním poškozením tkání; souvisí s poruchou fyziologické
povahy nebo s vnějším násilím. Jedná se o varovný signál, jenž má ochrannou
funkci.
3.3.2.
Tolerance bolesti
Tolerance bolesti je individuální záležitostí, stejně jako její práh.. Vždy souvisí
s významem, který jí člověk přikládá a také s očekáváním její intenzity. Důležitá je
minulá zkušenost, ale i výchova. Zhoršují ji: úzkost, strach a napětí.
• mírnění bolesti psychologickou cestou
• bolest akutní a chronická, rozdíly mezi nimi.
30
3.4. Úzkost a strach
• definice a charakteristika úzkosti (nemá stálý objekt pocitu) a strachu (je
vázán na konkrétní objekt, prostředí nebo situaci);
• jedná se o velmi časté pocity a prožitky pacientů; je nutno s nimi počítat při
kontaktu s postiženým člověkem
• mají signální a obrannou funkci = mají do určité míry pozitivní význam; patří
mezi přirozené dispozice člověka a jsou nutné k jeho orientaci ve světě a k
přežití
• projevy: třes, pocení, blednutí/rudnutí v obličeji; zrychlené dýchání, strnulost,
sucho v ústech, zrychlený puls a krevní tlak…
• při mimořádně silné úzkosti – anxiózní raptus (výbuch zuřivosti), či stupor
(pohybový výbuch spojený s agresí vs. vymizení vnějších projevů)
• mírnění a odstraňování úzkosti a strachu psychologickou cestou: zachovávat
zásady psychologického přístupu k nemocnému; autorita zachránce, osobní
zájem; akceptace (přijetí); porozumění
• vývoj úzkosti a strachu v životě jedince - příčiny a rozdíly
3.5. Problematika sebevražd
• rozlišujeme: sebevražda, rozšířená sebevražda, sebeobětování, sebevražedný
pokus, sebepoškozování
• při suicidálních (sebevražedných) pokusech umírá zhruba stejné množství lidí
jako u dopravních nehod (asi 1500-2000 lidí ročně); podíl mužů a žen je u
nás asi 3:1.
• rizikové skupiny: nezaměstnaní, jedinci se závislostmi, psychiatricky
nemocní; staří lidé, chronicky nemocní; pomáhající profese
• problematika emočně nestabilních, impulzivních a hraničních osobností
• demonstrativní (parasuicidium), bilanční (v bezvýchodné situaci),
pseudobilanční, patické sebevraždy
• suicidální vývoj: sebevražedné myšlenky, tendence, rozhodnutí a realizace
• sebevražda jako možnost řešení zatěžujících problémů, boj sebezničujících,
protichůdných tendencí, event. volání o pomoc, výhrůžky, uklidnění
(vyloučení/odložení nebo klid před bouří a plánování)
• volba prostředků sebevraždy
• každou zmínku o sebevraždě je nutno brát vážně a podle okolností pacienta
směřovat k odborníkovi
• v rámci první pomoci tzv. „antisuicidální kontakt“: nejlépe osobní
přítomnost, krátkodobé úkoly a výhled do budoucna s pomocí rozšířit pohled
postiženého na jeho problém; vhodné zajištění odborné intervence a péče
(psycholog, psychiatr)
31
3.6. Hněv a agresivita
3.6.1.
Hněv
Specificky lidská emoce; často bezprostředně předchází agresi; obvykle souvisí
s ohrožením sebepojetí člověka. Může se vystupňovat až do afektu (prudká emoční
reakce) zuřivosti. Nejde jen o aktuální stav, nýbrž i negativní postoj, který je vázán
na určitou zkušenost z minulosti.
3.6.2. Agresivita
• agresivita verbální (slovní) a brachiální (fyzická), instrumentální (účelová)
a samoúčelná; agresivita jako důsledek afektu
• zvládání agresivity psychologickými prostředky: klidné chování, gesta, tón
hlasu, vyslechnout, akceptovat, projevovat empatii, porozumění, snaha
vyhovět, posoudit reálnost důvodů; snažit se klidně vysvětlit své kroky =
informovanost pacienta a umožnit jeho spolurozhodování
• agresivita může být reakcí na to, co se pacientovi přihodilo již dříve, čeho
chce nyní dosáhnout
3.6.3.
•
•
•
•
•
Nejčastější příčiny agresivity u pacientů
v praxi asi nejčastěji vliv alkoholu a jiných psychotropních látek
narušená schopnost chápání reality - psychiatrická onemocnění a stavy
subjektivní pocit ohrožení a strachu (z bolesti, smrti…)
prožitek ponížení, zesměšnění
pocit bezmoci; pocity viny a obrana před nimi
3.7. Problematika umírání a smrti; truchlení
•
•
•
•
•
•
•
•
smrt: záhada a tabu
smrt klinická a biologická; její vývoj s rozvojem medicíny
etické problémy
přijetí vědomí vlastní smrtelnosti; vyhýbání se kontaktu se smrtí
psychologická péče o umírající (tzv. doprovázení) a jejich blízké
fáze umírání dle Kübler-Rossové: šok, popření, truchlení, smíření
psychologická péče o pozůstalé; psychologická první pomoc a její zásady
truchlení: došlo-li ke ztrátě něčeho nebo někoho s vysokou hodnotou pro
jedince; je to přirozená reakce, nutno celý proces prožít
• akutní žal: trvání asi šest týdnů; je součástí truchlení; příznaky
• problematika eutanázie
32
4. ZÁKLADNÍ VYŠETŘOVACÍ METODY
Aby jste byli schopni rychle, kvalitně a cíleně poskytnout první pomoc
z následným ošetřením ve zdrav. zařízení, musíte získat a správně vyhodnotit co
nejvíce dostupných informací o postiženém, o mechanismu a příčinách poškození
jeho zdraví = provést základní vyšetření.
Za tímto účelem je nutno znát a osvojit si základní vyšetřovací metody
4.1. Základní klinické vyš. metody
o
o
o
o
o
4.1.1.
4.1.1. ANAMNÉZA
4.1.2. POHLED
4.1.3. POSLECH
4.1.4. POHMAT
4.1.5. POKLEP
ANAMNÉZA
soubor všech údajů o zdravotním stavu nemocného od narození až po součastný
stav
V přednemocniční. péči se zaměříme především na :
nynější onemocnění
o co se stalo ?
o jak se to stalo?
o subjektivní potíže (jak vnímá svůj stav postižený)
o objektivní potíže (to, co zjistíme vyšetřením my)
osobní anamnéza
o osobní data
o na co se léčí, jaké užívá léky
o alergie
o prodělaná onemocnění, úrazy
4.1.2.
POHLED
• vyšetření zrakem (vidí kdo zná)
• prohlídka od „hlavy k patě“
Všímáme si:
•
•
•
•
stavu vědomí
slovního projevu, adekvátnosti odpovědí na otázky
výrazu tváře (úzkost, strach, bolest, atd.)
celkového držení a pohyblivosti těla
33
•
•
•
•
viditelných poranění (krvácení, zlomeniny atd.)
kůže – teplota, barva, pocení, rány, vpichy, krvácení, otoky atd.
očí (zornice) – reakce na světlo, šířka, symetrie zornic
dýchání – dostatečné-nedostatečné, frekvence, hloubka, namáhavost
4.1.3.
•
•
•
•
•
POSLECH
provádíme přímo přiložením svého ucha nebo pomocí fonendoskopu
poslech dýchání u úst a nosu
poslech plic
poslech srdečních ozev - není prioritou při laické první pomoci
poslech střevní peristaltiky -
4.1.4. POHMAT
• vyšetření pomoci hmatu (snažit se mít čisté, suché a teplé ruce)
• postupujeme od okraje citlivé oblasti až do centra bolesti
• vždy snaha o co nejšetrnější přístup – nevyvolávat zbytečně bolest
• v rámci laické první pomoci využívat vyšetření pohmatem minimálně,
většinou až při samotném ošetření (znehybnění zlomenin, stavění krvácení
apod.)
Všímáme si:
•
•
•
•
reakce na bolest
otoků, zduřenin
pohybu úlomků kosti
napětí kůže atd.
Foto2: vyšetření dýchání ( poslechem, pohledem a pohmatem)
34
4.1.5. POKLEP
• vyš. metoda, při níž se klepe prsty na tělo
• zjišťuje se vzdušnost nebo nevzdušnost tkáně
• reakce na bolest
• nepatří do první pomoci, lékařský výkon – je třeba hlubších znalostí a technik
poklepu
4.2. Dostupné měřící vyšetřovací metody
4.2.1.
PULZ (tep)
• tlaková vlna vyvolána vypuzením krve z levé srdeční komory do aorty a šířící
se do periferních tepen
Tep vyhmatáváme pomocí dvou, tří prstů ruky, nikdy ne palcem!
Pulz měříme na:
• vřetenní tepně (arteria radialis) - zápěstí ruky na straně palce – orientační
vyšetření zejména u lidí při vědomí, kdy máme jistotu zachování krevního
oběhu. U lidí v bezvědomí nemusí být tep na vřetenní tepně hmatný i přes
zachování krevního oběhu. (nízký krevní tlak, šokové stavy). Proto u
postižených v bezvědomí vždy zjišťujeme tep rovnou nejlépe na krční tepně,
popřípadě stehenní.
• krční tepně (arteria carotis)
• stehenní tepně (arteria femoralis) – složitější na nalezení, proto raději
využijeme, je-li to možné krční tepnu.
Hodnocní pulzu:
frekvence
fyziologické hodnoty
o
o
o
u dospělých
u dětí
u novorozenců
60 - 80 100 - 120 120 - 160 -
tachykardie – rychlý tep
bradykardie – pomalý tep
kvalita
• měkký pulz
• nitkovitý pulz
• tvrdý pulz
rytmus
35
tepů za minutu
• normální je pravidelný rytmus
• extrasystoly – předčasné stahy
• nepravidelný pulz
Foto 3: vyšetření tepu na vřetenní tepně – u lidí při vědomí
Foto4: vyšetření tepu na krční tepně – především u bezvědomí
4.2.2.
KREVNÍ TLAK
• tlak, kterým krev působí na stěnu cév (zejména tepen). Zdrojem tlaku je
činnost srdce pumpujícího krev do aorty a dále do periferie.
36
• krevní tlak měříme pomocí tonometru, nejčastěji se uvádí hodnoty
v milimetru rtuťového sloupce – v torech
Rozeznáváme:
Systolický tlak:
• při srdeční systole – vypuzení krve z levé komory do aorty
• závisí především na vypuzovací činnosti srdce a kvalitě stěny aorty
• normální hodnota sys. tlaku u dospělého je 120 torů (u dětí nižší)
Diastolický tlak:
• na konci srdeční diastoly – roztažení komor srdce
• je ovlivňován odporem, který drobné cévy (zejména tepny) kladou proudící
krvi
• normální hodnota dias. tlaku u dospělého je 80 torů
Zápis krevního tlaku:
120 / 80 torů
sys. diastol.
Hypertenze – vysoký krevní tlak – od 140 systoly, od 90 diastoly
Hypotenze – nízký krevní tlak – pod 100 systoly, pod 60 diastoly
4.2.3.
TĚLESNÁ TEPLOTA
• měříme pomocí lékařského teploměru
• normální hodnoty 36,7 – 37 C°
Místa měření:
v podpaží (axile)
v konečníku (rektu), hlavně u malých dětí – pozor je o 0,5°C vyšší než
v podpaží
o subfebrilní teplota - 37 – 38°C
o febrilie (horečka) – nad 38°C
o hyperpyrexie – 40 – 41°C
o nad 42°C – kritická hodnota pro vedoucí k orgánovému selhání = smrt
Ráno bývá TT nižší než večer
Vysoká tělesná teplota je častým příznakem infekčního onemocnění, zánětů,
poúrazových stavů, nádorových onemocnění.
4.2.4.
GLYKÉMIE
• hladina glukosy (jednoduchý cukr) v krvi
• měříme z kapky krve pomoci přístroje glukometru
37
• normální hodnoty G v krvi – 3,8 až 6,6 mmol/l
Hypoglykémie – nízká hladina glukosy v krvi
Hyperglykémie – vysoká hladina glukosy v krvi
Nízká hladina glukosy v krvi způsobuje špatnou funkci některých orgánů, zejména
mozku – bezvědomí – hypoglykemické koma. (viz. kapitola 8 – diabetes mellitus)
4.2.5.
PULZNÍ OXYMETRIE
• Je neinvazivní způsob měření saturace (nasycení) krve (hemoglobinu).
• Používá se k tomu pulzní oxymetr – přístroj malých rozměrů opatřený
čidlem, které se přikládá nejčastěji na prst ruky.
Naměřené hodnoty se udávají v %. Fyziologické hodnoty se pohybují mezi 98 –
100%. (Některé přístroje zobrazují max. 99%)
Pokud jsou hodnoty nižší, je zásobení tkání kyslíkem z nějakých důvodů
nedostatečné.
Většina pulzních oxymetrů zároveň se saturací kyslíkem zobrazuje srdeční tep což
se velmi často a úspěšně využívá k jednoduché monitoraci srdeční činnosti
pacienta.
Naměřená nižší hodnota saturace ne vždy objektivně musí znamenat nedostatek
kyslíku. Často může být měření zkresleno např. špatně přiloženým čidlem,
prochladlou, nebo nedostatečně prokrvenou končetinou. Vždy proto bereme nižší
naměřené hodnoty jako orientační, které nás upozorňují nebo nás utvrdí v našem
mínění, že je zásobení organizmu kyslíkem nedostačující.
Pokud u pacienta, který se jeví či udává že je dušný, naměříme fyziologické
hodnoty saturace kyslíků, můžeme si být téměř jistí že jde o subjektivní pocit
pacienta nejčastěji na podkladě psychických problémů. (strach, úzkost, hysterie,
různé fobie, úmyslné předstírání dušnost, atd.)
Pozor u otrav CO – většina pulzních oxymetrů neumí rozpoznat nasycení krve
CO a udává fyziologické hodnoty saturace kyslíku!!!
4.3. LABORATORNÍ VYŠETŘENÍ
Provádí se ve zdravotnickém zařízení k přesnému stanovení množství různých
látek v těle
Pomáhají určit diagnózu, správnost zvolené léčby atd.
K vyšetření se používají nejčastěji vzorky krve, moči, jiných tělních tkání.
38
4.4. ZÁKLADNÍ PŘÍSTROJOVÉ VYŠETŘENÍ, používané ve zdravotnických
zařízeních
4.4.1.
EKG – elektrokardiografie
• snímání elektrické aktivity srdečního svalu
• umožňuje zjistit poruchy srdečního rytmu, ischemické poškození srdce (IM
atd.) V posledních letech v rámci první pomoci se i laik může setkat
s možností monitorace srdečního rytmu a to pomocí AED přístrojů.
AED – Automatický Externí Defibrilátor
• přístroj určený do rukou zaškolených laiků (popřípadě i laiků bez znalosti
obsluhy přístroje), pomocí kterého je možné zrušit smrtelnou arytmii
srdečních komor (fibrilace srdečních komor). Zachránce pouze dle
přehledných piktogramů nalepí postiženému v bezvědomí elektrody a zapne
přístroj. Další postup si přístroj řídí sám automaticky vyhodnocuje srdeční
rytmus a pokud je přítomná fibrilace komor, automaticky po upozornění
provede výboj nebo vyzve zachránce ke stisknutí příslušného tlačítka.
Většina přístrojů komunikuje se zachráncem pomoci krátkých textových
instrukcí v kombinaci s hlasovými. Některé modifikace AED umožňují
monitoraci základní EKG křivky. (Používají se tam kde je předpoklad že
obsluha umí EKG křivku číst a vyhodnotit základní poruchy rytmu)
4.4.2.
RTG vyšetření (rentgenové)
• pomocí rentgenových paprsků (paprsky X)
• jejich energie umožňuje průchod organismem a po dopadu na citlivou vrstvu
vznik obrazu. Lidské orgány mají odlišnou schopnost pohlcení paprsku, což
je umožňuje zobrazit na snímku.
4.4.3.
CT vyšetření (počítačová tomografie)
• rentgenologické vyšetření založené na zobrazování různé části těla ve
vrstvách a na počítačovém vyhodnocení i drobných rozdílů v pohlcování
rentg. záření mezi kousky tkáně v organismu
4.4.4. NMR – nukleární magnetická rezonance
• podobné jako CT, ale podrobnější. Nepoužívá se rentgenové záření
• založeno na působení silného magnetického pole a radiových vln na protony
(jádro kladně nabitého vodíku v těle všude přítomného). Jejich vychýlení a
jejich časový průběh jsou zachyceny a zobrazeny pomocí počítače.
4.4.5. SONOGRAFIE
• vyšetření pomocí ultrazvuku
39
• založeno na schopnosti ultrazvuku procházet tkáněmi a odrážet se na jejich
rozhraních
• tyto obrazy lze registrovat a vyhodnocovat
4.4.6.
EEG – elektroencefalografie
• umožňuje zaznamenat elektrickou aktivitu z různých částí mozku
• užívá se k diagnostice např. epilepsie, spánkových poruch, nádorů atd.
SOUHRN
V rámci laické první pomoci využijeme především tyto vyšetřovací metody:
ANAMNÉZA
• nynější onemocnění
• osobní anamnéza
POHLED
• vyšetření zrakem (vidí kdo zná)
• prohlídka od „hlavy k patě“
POSLECH
• zejména poslech dýchání u úst a nosu postiženého
PULZ (tep)
Tep vyhmatáváme pomocí dvou, tří prstů ruky, nikdy ne palcem!
Pulz měříme na vřetenní tepně, krční tepně, stehenní tepně
• fyziologické hodnoty 60-80 u dospělých, 100-120 u dětí, 120-160 u
novorozenců rytmicky pravidelných tepů za minutu.
TĚLESNÁ TEPLOTA
• normální hodnoty 36,7 – 37 C°
Místa měření v podpaží a v konečníku (0,5°C vyšší než v podpaží)
Nad 42°C – kritická hodnota pro vedoucí k orgánovému selhání = smrt
GLYKÉMIE
• normální hodnoty G v krvi – 3,8 až 6,6 mmol/l
Nízká hladina glukosy v krvi způsobuje špatnou funkci některých orgánů, zejména
mozku – bezvědomí – hypoglykemické koma. (viz. kapitola 8 – diabetes mellitus)
40
Získané informace a hodnoty je vhodné si zapsat. Získané výsledky vyšetření nám
mají pomoct určit přibližnou diagnosu (k jaké poruše zdraví došlo), správný
úsudek a postup poskytnutí pomoci. Většinu vyšetření provádíme opakovně, což
nás informuje o průběhu a vývoji stavu postiženého a správnosti námi zvolených
postupů první pomoci.
Pokud chceme tyto informace plnohodnotně využít, je nutné mít základní znalosti
fungování lidského organismu, jeho fyziologických a patologických projevů.
41
5. PORUCHY VĚDOMÍ, BEZVĚDOMÍ
• vědomí je stav, ve kterém organismus plně vnímá podněty přicházející ze
zevního prostředí a adekvátně na ně reaguje
• vědomí = vigilita
5.1. Poruchy vědomí
5.1.1.
Poruchy vědomí krátkodobé
Mdloba, kolaps: hlavní příčinou bývá krátkodobé nedokrvení mozku, většinou
způsobené poklesem krevního tlaku. Vyvolávající příčinou může být vydýchaný
vzduch v místnosti, dlouhé stání, hlad, některé léky snižující krevní tlak, náhlá
změna polohy atd. Mdloba trvá vteřiny až minuty.
!POZOR! mdloba, kolaps není šokový stav, i když se mohou vyskytovat
obdobné projevy jako při šoku.
První pomoc:
Po vyšetření základních životních funkcí je cílem pomoci zajistit dostatečný průtok
krve mozkem, tz. uložit postiženého do autotransfuzní polohy. V autotransfuzní
poloze se stav, na rozdíl od šoku, rychle upravuje bez dalších opatření. Je důležité
myslet na možné poranění při náhlém pádu v důsledku kolapsu.
5.1.2.
Poruchy vědomí dlouhodobé
doba trvání poruchy je hodiny až dny
Kvantitativní:
• SOMNOLENCE: je nejlehčí stupeň, postižený reaguje spontánně na doteky,
pospává, je probuditelný na oslovení.
• SOPOR: postižený nereaguje na oslovení, je probuditelný pouze na silné
algické podněty. Po probuzení je dezorientován v čase i prostoru, hůře
komunikuje.
• KOMA: = BEZVĚDOMÍ. Je nejtěžší stupeň poruchy, mohou nastat život
ohrožující komplikace (zapadání kořene jazyka, aspirace zvratků) v důsledku
vymizení některých reflexů. Svalstvo je ochablé, postižený může ležet ve
zhroucené, nepřirozené poloze.
Kvalitativní:
• OBNUBILACE (mrákotný stav) je zachovaná prostorová orientace, ale
chybí schopnost vlastního počínání.
42
• DELIRIUM: u postiženého dominuje vzrušení, halucinace, neklid až
agresivita, může být nebezpečný sobě i okolí.
• AMENCE : méně bohaté než delirium, vyskytují se poruchy chování,
vnímání, změny nálad, myšlení, převažuje bezradnost
• AGONIE : období před smrtí, umírání v bezvědomí
5.2. Hodnocení stavu vědomí
Orientační vyšetření:
• Reakce na oslovení- verbální kontakt
• Reakce na algický (bolestivý) podnět - štípnutí do ušního lalůčku, tlak palce
nad kliční kost, tlak palcem na příčný výběžek 1. krčního obratle
Vyšetření dle Glasgow coma scale ( GCS )- koma skóre – využívá se k širšímu
zhodnocení stavu vědomí. Určeno především pro profesionální zdravotníky.
V rámci první pomoci zcela postačuje rozdělení na somnolenci, sopor, koma (viz
výše – kvantitativní poruchy vědomí)
Hodnocení je bodové, min. jsou 3 body = koma, max. 15 bodů = plné vědomí
Klasifikujeme tři základní parametry – otevření očí, slovní odpověď, motorika –
přidělené body u jednotlivých parametrů se sečtou dohromady a podle výsledné
hodnoty se určuje závažnost poruchy vědomí a další léčebný postup. (způsob
zajištění dýchacích cest, nutnost KPR, atd.)
Otevření očí:
Spontánní
4
na výzvu
3
na bolestivý podnět
2
nereaguje
1
Slovní odpověď:
plný kontakt
5
zmatená
4
nepřiměřená
3
nesrozumitelná
2
žádná
1
43
Motorika:
vyhoví výzvě
6
reakce na bolest:
cílený pohyb
5
obranná flexe
4
(necílené ohnutí končetin, při bolestivém podnětu)
abnormální flexe
3
(nadměrné ohnutí končetin, při bolestivém podnětu)
extenze
2
(napnutí, protažení končetin, jako reakce na bolest)
nereaguje
1
5.3. Příčiny poruch vědomí
5.3.1.
Zevní příčiny
- např. traumata lebky a mozku
• intoxikace (alkohol, drogy, CO, některé léky, jedy )
• stavy po tonutí, KPR
• systémové metabolické poruchy
5.3.2.
•
•
•
Vnitřní příčiny
- nádory mozku
cévní mozkové příhody, infekce mozku
selhání jater, ledvin
hypoglykemické koma
5.4. Postup při vyšetření a zajištění postiženého s poruchou vědomí
• Pokus o navázání slovního kontaktu (oslovení postiženého), reakce na
algický (bolestivý) podnět.
• Kontrola dýchání – nejlépe přiložením svého ucha na vzdálenost asi 10cm
od obličeje postiženého a poslechem dýchacích šelestů, zároveň pohledem na
jeho hrudník a přiložením dlaně své ruky na jeho hrudník (při dýchání vidíme
a cítíme dýchací pohyby hrudníku – při nádechu se hrudník roztáhne, zvedá,
při výdechu se vrací do původní polohy před nádechem).
• Kontrola pulsu – v bezvědomí vždy na velkých tepnách, nejlépe na krčních
(vždy jen na jedné, netlačit na obě najednou!)
• Při hmatném a dostatečném pulsu, zachovaném dýchání ukládáme do
zotavovací polohy (ev. euro poloha) jako prevenci neprůchodnosti horních
dýchacích cest (zapadání kořene jazyka, aspiraci (vdechnutí) zvratků).
• Zotavovací poloha = poloha na boku se záklonem hlavy, kdy níže položená
horní končetina je natažená před tělem směrem nad hlavou a výše položená
horní končetina ohnuta v lokti, hřbetem ruky zasunutá pod tvář. Níže
44
•
•
•
•
•
•
•
•
•
položená dolní končetina pokrčená v kyčli a koleni, druha dolní končetina
natažená.
Uložení na pravý či levý bok volíme podle přidružených poranění. (úraz
hrudníku = na poškozenou stranu, otevřená rána na hlavě = na zdravou
stranu, krvácení z ucha = na krvácející ucho)
při zachovalém pulsu a bezdeší provedeme revizi dutiny ústní a záklon hlavy
eventuelně umělé dýchání
při nehmatném pulsu a bezdeší provádíme KPR
bezvědomému nedáváme nic pít (riziko aspirace tekutiny do plic)
voláme RLP, do příjezdu kontrolujeme puls a dýchání
zjišťujeme příčinu bezvědomí pokud není zřejmá hned na počátku (význam
pro další terapii)
vyšetřujeme postiženého na další možná zranění (masivní krvácení,
zlomeniny.)
zajistíme tepelnou pohodu postiženému (deka, izolujeme od země)
při bezvědomí vzniklém po pádu nutno myslet na poranění páteře.
Provedeme stabilizovanou polohu při poranění páteře. (viz. poranění
pohybového aparátu).
SOUHRN
Pro účely laické první pomoci nám postačí hodnocení (rozdělení) poruch vědomí
na: SOMNOLENCE, SOPOR, KOMA.
Je mnoho příčin, které vedou k poruše vědomí až bezvědomí. Někdy jsou hned
známe, ale velmi často a zejména v prvních minutách až hodinách nevíme nebo si
nejsme jisti, proč došlo k poruše vědomí. Je daleko důležitější umět se o postiženého s poruchou vědomí správně postarat, ať je příčina jakákoli. Postup je
v základních bodech vždy stejný, nezáleží tedy tolik na rozpoznání příčiny poruchy
vědomí.
Postup při ošetření s poruchou vědomí:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
verbální (slovní) kontakt
krátkodobý algický (bolestivý) podnět
kontrola dýchání
pokud dýchá
kontrola krevního oběhu
pokud je tep hmatný
vyšetření a ošetření případných poranění
vhodné polohování – nejlépe zotavovací poloha
přivolání odborné pomoci – Záchranná služba
45
• průběžná kontrola vitálních (životních) funkcí (vědomí, dýchání, srdeční tep)
• zajištění tepelného komfortu
• pátrání po příčině poruchy vědomí
Pokud postižený nedýchá a nemá hmatný tep – neprodleně zahájíme KPR
(viz. kapitola neodkladná resuscitace)
46
6. ONEMOCNĚNÍ OBĚHOVÉHO SYSTÉMU
Jedná se o skupinu chorob, která souvisí s onemocněním srdce, poruchami srdeční
činnosti a onemocněním cév. S výjimkou mdlob jsou typické zejména pro starší
pacienty.
6.1. Onemocnění tepen
Při stárnutí dochází ke zvýšení nebezpečí vzniku onemocnění postihujících naše
tepny. Jejich stěna se ztlušťuje ukládáním cholesterolu a následné zmnožení
vazivové tkáně a ukládání minerálních látek způsobuje snížení pružnosti cévní
stěny. Tento proces se nazývá ateroskleróza a ačkoli se může vyskytovat v tepnách
celého těla, jsou oblasti, které jsou k poškození zvláště náchylné. Hlavním
nebezpečím aterosklerózy je snížení průtoku krve takto postiženými úseky
s nedostatečným prokrvením oblastí,které postižené tepny vyživují. Existuje
i zvýšené riziko tvorby krevních sraženin v takto změněných úsecích cév.
6.1.1.
Onemocnění věnčitých tepen
Jednou ze skupin tepen zvýšeně citlivých na aterosklerotické změny jsou věnčité
tepny zásobující srdeční sval krví a tedy i kyslíkem. Při omezení průtoku krve
těmito tepnami se srdečnímu svalu nedostává dostatečné množství kyslíku, což
vyvolává bolesti na hrudi nazývané stenokardie. Onemocnění věnčitých tepen
souhrnně nazýváme Ischemická choroba srdeční (ICHS), která má mnoho dělení
podle příčiny, průběhu a rozsahu poškození jak věnčitých tepen, tak samotného
srdečního svalu. Nejčastěji se setkáváme s anginou pectoris a infarktem myokardu,
viz. níže.
Pacienti, u kterých se objeví ischemická choroba srdeční, jsou obvykle svěřeni do
péče kardiologovi, odborníkovi na léčbu srdečních onemocnění.
6.1.2.
Onemocnění mozkových tepen
Ateroskleróza může kromě věnčitých tepen srdce postihovat i tepny,které krví
a kyslíkem zásobují mozek.Při postižení tepen zásobujících mozek mohou být
nedostatkem kyslíku postiženy některé části mozku, což může způsobovat
přechodná poškození mozku nebo poškození trvalá – cévní mozkovou příhodu
(mozkovou mrtvici). Cévní mozkové příhody se častěji vyskytují u lidí s vysokým
krevním tlakem. Projevy mozkové mrtvice mohou být velmi různorodé podle místa
poškozené mozkové tkáně. Může také docházet k zasažení různých tělesných
funkcí s různou závažností postižení. Rehabilitací lze v mnoha případech postižené
funkce zlepšit. V některých případech je bohužel postižení mozku trvalé
a mozková mrtvice může mít i smrtelný průběh.Více informací najdete
v samostatné kapitole.
47
6.1.3.
Onemocnění periferních tepen
Ateroskleróza často postihuje i velké tepny zásobující svaly dolních končetin. Při
nedostatečném krevním zásobení lýtkových svalů se zkracuje vzdálenost, kterou
pacient ujde do objevení se bolestí, křečí a únavy nohou. Postižená osoba musí
často zastavovat, aby se mohly svaly znovu prokrvit. Záchvaty bolestí
dostavujících se při chůzi se nazývají intermitentní klaudikace. K jejich léčení se
používají některé léky, zvláštní rehabilitační program nebo je nutné provést
angioplastiku (rozšíření postižené cévy). Při přetrvávající nedostatečnosti cévního
zásobení dolní končetiny může dojít až k jejímu odúmrtí.
6.2. Rizikové faktory
Zvýšené nebezpečí vzniku aterosklerózy je především u současného výskytu
některých onemocnění např. diabetes mellitus s kolísavou hladinou glukózy v krvi.
Riziko dále zvyšuje vysoký krevní tlak, kouření a vysoká hladina cholesterolu
v krvi.
6.2.1.
Vysoký krevní tlak
Krevní tlak je nezbytný pro udržení průtoku krve cévním řečištěm. Abnormálně
vysoký tlak krve však výrazně zvyšuje nebezpečí vzniku onemocnění tepen. Čím
vyšší je hodnota krevního tlaku, tím vyšší je rovněž riziko vzniku postižení srdce,
onemocnění periferních cév, vzniku mozkové mrtvice a postižení ledvin. Krevní
tlak se obvykle zvyšuje s přibývajícím věkem. U většiny lidí není zvýšení krevního
tlaku provázeno žádnými příznaky. Jediným způsobem, jak se dá zjistit zvýšená
hodnota tlaku krve, je jeho měření. Protože se tlak krve může během dne měnit, lze
o skutečné hypertenzi rozhodnout pouze pomocí několika měření v průběhu
několika dnů či týdnů. O snížení krevního tlaku se lze pokusit nejprve
dodržováním zdravého životního stylu a u pacientů s nadváhou snížením tělesné
hmotnosti. Protože krevní tlak zvyšuje příliš velký příjem solí nebo alkoholu, je
rovněž příznivé jejich omezení. Jestliže kouříte, pokuste se přestat. Kouření nejen
že zvyšuje krevní tlak, ale také přímo zvyšuje riziko onemocnění srdce a oběhového systému.Léky určené pro snižování vysokého krevního tlaku se nazývají
antihypertenziva.
6.2.2.
Cholesterol
Je známo, že jedním z hlavních rizikových faktorů vzniku srdečních a cévních
onemocnění jsou zvýšené koncentrace cholesterolu v krvi. Cholesterol je tuk
transportovaný krví společně s ostatními tuky v malých částicích, které se nazývají
lipoproteiny. Cholesterol je pro správné fungování organismu naprosto nezbytný,
avšak při jeho zvýšené hladině v krvi se jeho nadbytek ukládá v cévních stěnách,
čímž se přímo podílí na vzniku aterosklerózy. V našem těle existují různé druhy
lipoproteinů. Zatímco některé se podílejí na vzniku cévních onemocnění, jiné
48
působí proti jejich vzniku. Léky určené pro snížení hladiny cholesterolu v krvi se
nazývají - hypolipidemika.
6.3. Nejčastější projevy onemocnění oběhového systému
6.3.1.
Kolaps, mdloba
Je krátkodobá náhlá ztráta vědomí, částečná nebo úplná,která je provázena pádem,
studenou a opocenou pokožkou se slabě hmatným a rychlým pulsem po které
následuje rychlé zotavení.
Příčiny
• krátkodobě nedostatečné prokrvení mozku vlivem silných emočních podnětů,
bolesti, horka nebo dlouhé stání, náhlá změna polohy, hladovění, fyzické
vyčerpání a možné vrozené dispozice
Příznaky
• zívání, pocit závratě, "zatmění" před očima, nevolnost, bledost v obličeji, pot,
krátká ztráta kontaktu.
První pomoc
Pacienta položit na záda a volnění dýchacích cest, zajistit dostatečný přívod
čerstvého vzduchu; stav se zlepšuje velmi rychle, pacient se brzy probírá;
uklidňovat, pomalu posadit a následně postavit; obvykle není nutná specializovaná
péče.
Záchrannou službu přivoláme, nedojde-li k návratu vědomí, má-li pacient
výraznější obtíže (bolesti, které před příhodou nepociťoval nebo dušnost případně
poruchy vědomí). Ztráta vědomí, byť krátkodobá není fyziologická situace a vyšetření postiženého lékařem je vždy vhodné. Pokud po probrání nejsou další potíže,
nemusí být ihned stačí následná návštěva u svého praktického lékaře.
6.3.2.
Angina pectoris
Onemocnění věnčitých tepen, které jsou zúžené. Snižuje přísun kyslíku a krve do
myokardu a může vyvolat intenzivní bolest na hrudi; bolesti se nejvíce projevují
během tělesné zátěže, kdy srdce vyžaduje dodání vyššího množství kyslíku. Bolest
po ukončení námahy obvykle odezní. Případně vzniká při velké emoční zátěži a
rozrušení; bolest trvá obvykle několik minut a je-li pacient v klidu, obvykle
postupně odezní
Příznaky: bolest na přední straně hrudníku za hrudní kostí, často se šíří přes levé
rameno do HK, hrdla a dolní čelisti; popelavě zbarvená pokožka, pocení, dušnost,
celková slabost
49
První pomoc:
Umístit pacienta do úlevové polohy (polosed), snížit nároky na srdeční práci =
absolutní fyzický klid; uklidňovat; zajistit přívod čerstvého vzduchu. Pacientovi
podat léky, které má předepsány pro tyto obtíže. Zakázat nemocnému zbytečně
mluvit, jíst a zejména kouřit !!!
Kontrolovat stav životních funkcí a volat ZZS.
6.3.3.
Infarkt myokardu
Je jedním z akutních projevů ICHS. V případě, že v ateroskleroticky postižené
věnčité tepně dojde k uzávěru , nejčastěji tím, že se vytvoří krevní sraženina, která
zcela zamezí průtoku krve, dochází k rozvoji stavu, který se nazývá infarkt
myokardu (srdeční infarkt). Jde o stav, kdy je část srdečního svalu neprokrvena
a hrozí jeho odumření. Rozsah poškození svaloviny srdce závisí na větvení cév,
místě uzávěru a síti kolaterál (postraní drobné cévy, které vedou krev do stejných
míst jako hlavní poškozená céva), schopných částečně převzít krevní zásobení
postižené oblasti; nejčastěji bývá postižena stěna levé komory.
Příznaky infarktu zahrnují neustupující svíravou bolest na hrudi, za hrudní kostí
pocení, úzkost, nevolnost, slabě hmatný a nepravidelný puls dušnost, nauzeu
(pocit na zvracení) nebo zvracení, je možnost bezvědomí. Je nebezpečí vzniku
fibrilace komor, jiné arytmie, kardiogenního šoku nebo srdečního selhání.
Úmrtnost je vysoká při kardiogenním šoku (60-90%).
První pomoc jako u anginy pectoris; vždy volat RLP. Při poruše základních
životních funkcí provádět KPR.
U lidí s podezřením na infarkt
včasné hospitalizaci s použitím
pacientů, kteří srdeční infarkt
v některých případech nezbytné
srdce.
je životně důležitá okamžitá hospitalizace. Při
moderní intenzívní lékařské péče je procento
přežijí, vysoké. Po prodělaném infarktu je
užívat léky podporující činnost poškozeného
6.4. Arytmie
Arytmie definujeme jako veškeré srdeční rytmy, které se odlišují od rytmu
sinusového.
Sinusový rytmus- je rytmus tvořený stahy, k nímž dal popud impuls vycházející
ze sinusového uzlu.
Sinusový uzel- je uložen ve stěně pravé síně. (viz kapitola Stavba a funkce
lidského těla) Přestane-li tento uzel pracovat, převezme jeho roli jiné centrum,
jehož frekvence je v tomto okamžiku největší, ale vždy nižší, než frekvence
sinusového uzlu. Vychází z tzv. EKTOPICKÝCH CENTER- což je každé místo
50
v srdečním svalu mimo sinusový uzel. Tak je srdce pojištěno pro situaci, kdy sinus.
uzel přestane pracovat. Normálně jsou ektopická centra zneškodněna dřív než se
mohou uplatnit, protože se tvoří pomaleji a s nižší frekvencí než v sinusovém uzlu.
Arytmie mohou být způsobeny:
• poruchou tvorby vzruchu
• poruchou vedení vzruchu
• kombinací obou předchozích
Podle frekvence je dělíme na:
• pomalé = bradykardie (akce pod 60/min.)
• rychlé = tachykardie (akce nad 100/min.)
Všechny arytmie nejsou stejně nebezpečné. Některé jsou neškodné a ustoupí samy,
jiné mohou vyústit v srdeční zástavu; komorové jsou nebezpečnější než síňové.
Příznaky: bolest na hrudi, bušení srdce, dušnost, únava, zmatenost, nauzea,
zvracení, závratě,pocení případně poruchy vědomí až bezvědomí, srdeční selhání
nebo náhlá smrt.
6.4.1.
Bradyarytmie
Sinusová bradykardie: pomalá, pravidelná srdeční akce méně
60/min.Vyskytuje se fyziologicky u sportovců a fyzicky zdatných lidí
než
U nemocných při podchlazení, IM, intoxikace organofosfáty, metabolické poruše –
acidose. (překyselení organisu)
Sinoatriální blokáda: vzruch ze sinusového uzlu se nerozšíří na síně ani komory a
příslušný stah vypadne.
Ojediněle vypadlé stahy nejsou závažné, při sérii však pacient upadá do bezvědomí
a nedojde-li k obnovení srdeční činnosti a aktivity SA uzlu, nastává smrt
(předávkování starých lidí digoxinem).
AV blok I. – III. stupně: porucha převodu ze síní na komory, kdy frekvence komor
je pomalejší než frekvence síní. I. stupeň není závažný, lze prokázat jen na EKG,
může být celý život bez obtíží. Při III. stupňi tepou síně a komory již nezávisle na
sobě, je výrazná bradykardie, nebezpečí vzniku kardiální synkopy a zástavy oběhu.
6.4.2.
Tachyarytmie
Sinusová tachykardie: pravidelná srdeční akce s frekvencí nad 100/min.Vzniká při
náhlé psychické nebo fyzické zátěži, horečce, po epi paroxu, při IM…
Paroxysmální supraventrikulární tachykardie: záchvatovitě přicházející
tachykardie s pravidelnou frekvencí 150-200/min.; náhlý začátek a konec, trvání
51
sekundy až dny, opakuje se. Pacient může pociťovat bušení srdce, dušnost, nauzeu,
úzkost.
Fibrilace síní: zcela nepravidelná akce až 400/min, která se nestačí převést na
komory. Frekvence komor je pomalejší a nepravidelná.
Flutter síní: pravidelné stahy síní 250-300/min; může přejít v komorovou
tachykardii nebo fibrilaci komor, protože komory nejsou schopny tak rychle
a plnohodnotně pracovat a odpovídat na každý impuls.
Komorové extrasystoly: vyskytují se buď ojediněle (do 5/min.) nebo jako
komplexy a salvy.
Komorová tachykardie: bývá např. u hypotenze, provází ji bušení srdce, úzkost,
dušnost, nauzea, zvracení, závratě.
Fibrilace komor: vzniká při IM, ICHS… podněty jsou zde tak rychlé, že srdeční
sval nestačí odpovídat stahem a srdce přestává plnit funkci čerpadla krve; stav se
v podstatě rovná srdeční zástavě. Jsou neslyšitelné srdeční ozvy, nehmatný puls,
neměřitelný tlak krve, bezvědomí); rozpoznáme pomocí EKG.
Elektromechanická disociace: je zachována elektrická aktivita, tvorba a převod
vzruchu jsou normální, ale srdce neodpovídá stahem.
Arytmie jsou nejčastější komplikací IM.
Poznámka:
Defibrilace
Defibrilace způsobí zrušení chaotických a nefunkčních stahů srdečního svalu
elektrickým výbojem. Krátký výboj o vysokém napětí vyvolá kontrakci všech
vláken, po níž nastane krátké uvolnění, během něhož “naskočí” původní rytmus
srdeční.
Při defibrilaci je nutno zachovat základní bezpečnostní podmínky pro všechny
zúčastněné osoby, personál i pacienta.
Kardiostimulace
Jde o léčebnou metodu pomalé srdeční frekvence. Je to náhrada spontánních
fyziologických podnětů podněty umělými. Indikuje se v případě, kdy je vznik nebo
převod srdečních vzruchů natolik omezen, že se srdeční výkon stává
nedostatečným a poruchu nelze upravit léky. Umělé podněty jsou elektrické výboje
o vhodné velikosti a frekvenci.
52
SOUHRN
Akutní ataky onemocněním oběhového systému se nejčastěji projevují jako náhlé
pocity dušnosti, závratě, s pocitem na zvracení či samotným zvracením, pocitem
zchvácenosti, únavy, opocením, bolestí hlavy (mozkové tepny), bolesti na hrudi za
hrudní kosti, subjektivním pocitem bušení srdce, mdlobou, bezvědomím, až
zástavou srdeční činnosti nebo srdečního oběhu (fibrilace komor).
Nejčastější příčinou oběhových onemocnění je dlouhodobé poškozování cév
zejména aterosklerotickými pláty. Projevy a průběh akutních atak onemocnění
závisí na tom, kde dojde k poškození. (mozkové tepny, věnčité tepny, atd.)
Velmi často se setkáváme s poškozením právě věnčitých tepen – mluvíme pak
o Ischemické chorobě srdeční – ICHS. (ischemie = nedostatečné prokrvení)
Má mnoho forem a projevů, např.
Angina pectoris - infarkt myokardu
Další častým projevem oběhového onemocnění jsou poruchy srdečního rytmu arytmie:
Tachyarytmie – rychlý srdeční rytmus (tachykardie)
Životu nebezpečné jsou zejména; komorová tachykardie a fibrilace komor
Bradyarytmie – pomalý srdeční rytmus (bradykardie)
Životu nebezpečné jsou zejména poruchy převodu ze síní na komory – AV blokády
53
7. CÉVNÍ MOZKOVÉ PŘÍHODY - CMP
7.1. Definice a výskyt
CMP je akutní stav, charakterizovaný poškozením funkcí mozku v důsledku
poruchy mozkového krevního oběhu.
•
•
•
•
nejčastější neurologické onemocnění
300 nových případů /100 000 obyv. /1 rok
2. nejčastější příčina smrti (po infarktu myokardu)
výskyt stoupá s věkem, ale je možný v každém věku
7.2. Rozdělení podle mechanismu vzniku
7.2.1.
Ischemické CMP
Příčinou je přerušení průtoku krve cévou
• náhlým uzávěrem tromboembolií
• postupným uzávěrem trombem nebo zúžením (spasmus nebo ateroskleróza)
Jedná se o 80 % všech CMP
7.2.2.
Hemoragické CMP
Dojde k prasknutí některé z mozkových tepen - krev uvnitř mozkové tkáně
Jde o přibližně 15 % CMP
7.2.3.
Subarachnoidální krvácení (SAK)
Příčinou je prasknutí aneurysmatu (výduť v místě oslabené cévní stěny) -> krev
pod měkkou plenou
Zhruba 5 % CMP
7.3. Rizikové faktory
Hypertenze, kouření, ICHS, cukrovka, zvýšený cholesterol, některé poruchy srážlivosti krve, vyšší spotřeba alkoholu, migréna
7.4. Příznaky
• náhlá silná bolest hlavy, nevolnost, zvracení
• nevysvětlitelné závratě či náhlý pád
• potíže rozumět řeči, obtíže s vyjadřováním nebo vyslovováním, porucha čití
54
• náhlá (nebo postupně vznikající) slabost nebo znecitlivění tváře, porucha
hybnosti horní nebo dolní končetiny (jednostranná)
• porucha vidění – zamlžené vidění nebo zatmění, zejména na jednom oku,
dvojité vidění
• zmatenost
• někdy křeče, poruchy vědomí, bezvědomí
(Příznaky závisí na tom, které „centrum“ v mozku bylo zasaženo.)
7.5. TIA (tranzitorní ischemická ataka)
• stejné příznaky jako u CMP
• na rozdíl od CMP do 24 hod. odezní
• = varovný signál pro hrozící CMP
7.6. Léčba
Ischemická CMP
• trombolýza (rozpuštění trombu -> obnovení průtoku), dosud jediný postup,
který může zvrátit průběh CMP; je nutno podat nejpozději do 3 hod. od
začátku příznaků
• většinou je léčba pouze symptomatická ; často se nestihne terapeutické okno
3.hodin. Trombolýza má mnoho kontraindikací
Mozkové krvácení
konzervativně (symptomaticky)
chirurgicky – odsátí (při život ohrožujícím útlaku mozku)
SAK – subarachnoidální krvácení (krvácení pod pavoučnici)
intervenční angiografie (vyplnění výdutě -> její uzávěr)
operace (zaklipování výdutě )
konzervativně
7.7. První pomoc:
zajistit okamžitý převoz do nemocnice; žádná prodleva
nepodávat nic ústy
uložit na záda, hlavu na stranu (odtok slin), ev. Zotavovací poloha
nemocného uklidňovat
při poruše vědomí zajištění základních životních funkcí
55
SOUHRN
CMP je velmi časté onemocnění, zejména u starších lidí, u kterého dochází
k nedostatečnému zásobení určité části mozku kyslíkem a látkami důležitými pro
funkci mozku. Příčinou bývá nejčastěji neprůchodnost mozkové cévy podobně
jako u infarktu myokardu, nebo její prasknutí a krvácení do mozkové tkáně.
Onemocnění je provázeno neurologickými poruchami podle místa a rozsahu
poškození mozku, které mohou po úspěšné léčbě úplně odeznít, nebo můžou mít
trvalý charakter. (porucha řeči, logického vnímání mluveného slova, ochrnutí
různých části těla až celé jeho vertikální poloviny, ztrátou vědomí – koma).
Při atace tohoto onemocnění je důležité co nejdříve zajistit odborné vyšetření a
ošetření na specializovaném pracovišti – iktová centra, nejlépe do 3 hodin po
vzniku příhody.
56
8. DIABETES MELLITUS (úplavice močová, tzv. cukrovka)
8.1. Charakteristika
Diabetes mellitus je onemocnění organismu vyvolané jeho neschopností
produkovat a využívat hormon inzulín. Glukóza (forma cukru) se nedostává do
buněk, hromadí se v krvi a proniká do moči. Strhává s sebou vodu, což má za
následek tvorbu většího množství moči. Ztráta vody a nadměrné množství glukózy
vedou ke vzniku žízně. Nedostatek inzulínu způsobuje i poruchy metabolismu tuků
a bílkovin.
Počet pacientů léčených pro toto onemocnění má rostoucí trend. Zatímco v roce
1989 to v naší zemi bylo 479 tisíc pacientů, o deset let později již 609 tisíc.
Diabetes je příčinou 8,3 úmrtí na 100 tisíc obyvatel.
8.2. Rozdělení dle typu
Typ I:
vzniká častěji v mládí; sklon k těžkým akutním komplikacím;
nutno podávat inzulín, jehož je v organismu nedostatek
Typ II:
vzniká spíše u starších, často obézních pacientů; dědičné
dispozice; mívá méně dramatické příznaky. Při léčbě mnohdy dostačuje dieta;
je častější než typ I.
8.3. Akutní komplikace a stavy
8.3.1.
Hyperglykémie (zvýšená hladina glukózy v krvi)
Příčiny
Vzniká při nedostatečném dávkování inzulínu, obvykle se vyvíjí postupně a je
méně častou komplikací diabetu. Následkem nedostatku inzulínu dochází ke
špatnému využití glukózy a jako náhradní zdroje energie jsou spotřebovávány
tuky, což s sebou nese hromadění odpadních látek v organismu. V důsledku tohoto
stavu dochází k rozvratu vnitřního prostředí. Tento stav se postupně
zhoršuje (v průběhu 12 - 48 hodin) a může dojít k bezvědomí s následnou smrti
organismu.
Projevy
zvýšená únava spavost
apatie
pocit žízně
nechutenství
nevolnost, zvracení
zrychlená srdeční frekvence
57
zrychlené dýchání, acetonový zápach v dechu
suchá a teplá pokožka, bolesti hlavy
8.3.2.
Hypoglykémie (nízká hladina glukózy v krvi)
Příčiny
při předávkování inzulínu, nebo při vynechání jídla během inzulínové terapie
u zdravých lidí bývá nejčastěji spouštěcím mechanismem alkohol nebo
hladovění
Projevy
poruchy chování (nervové buňky nemají dostatek glukózy)
nervozita, agresivní chování
neschopnost koncentrace
slabost, pocit hladu,
studená a opocená pokožka
zrychlená srdeční frekvence - tachykardie, puls je slabě hmatný
dýchání je mělké
poruchy vědomí, rychlý nástup bezvědomí – hypoglykemické kóma (stav se
dramaticky zhoršuje)
První pomoc
u pacientů kteří jsou při vědomí podání potravy, či tekutiny bohaté na cukry
např. med, sladký čaj, cukr (důležité je aby pacient dostatečně spolupracoval
aby nedošlo k aspiraci (vdechnutí) podávané potravy či tekutiny)
u pacientů kteří jsou v bezvědomí:
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
přivolání ZZS
polohování - zotavovací poloha na boku
POZOR! u pacientů v hypoglykemickém komatu nepodáváme nic ústy!
8.4. Chronické komplikace diabetu
poškození ledvin, zraku; urychlení aterosklerózy
nebezpečí gangrény(sněť – odumření tkáně při poruchách prokrvení) na
dolních končetinách
časté infekce, zejména močové nebo kožní
neurologické poruchy
58
SOUHRN
Diabetes mellitus je velmi časté onemocnění, které postihuje lidi v celé věkové
škále. Jeho nejčastější akutní komplikace, s kterou se často setkáváme je
hypoglykémie až hypoglykemické koma. Tato komplikace se rychle upraví po
dodání glukózy do krve. (U bezvědomí zajistí zdravotníci, při vědomí je možné
v rámci první pomoci dodat glukosu pomocí potravy či tekutin bohatých na cukr).
Pokud je postižený již v komatu postupujeme jako u každého jiného bezvědomí.
V žádném případě nepodáváme nic ústy!
59
9. KŘEČOVÉ STAVY - EPILEPSIE
9.1. Epilepsie
Jedno z nejčastějších neurologických onemocnění, cca 0.5-1% obyvatel, = v ČR
cca 50-100 tisíc pacientů
Onemocnění se spontánně se opakujícími epileptickými záchvaty
9.2. Záchvaty a jejich dělení
9.2.1. Epileptické
Ojedinělé
Opakovaný => Epilepsie
Ojedinělý záchvat sám o sobě neznamená diagnózu epilepsie.
9.2.2.
Neepileptické
Psychogenně podmíněné
o
o
Dissociativní (= „pseudozáchvaty“, „konverzní“, „hysterické“)
Panické ataky (spojené s prudkým strachem či úzkostí)
Somaticky podmíněné
o
o
Synkopy, kolapsy
Transitorní (přechodná) ischemická ataka, migréna, metabolické
poruchy
9.3. Epileptické záchvaty
9.3.1.
Epileptický záchvat
Akutní symptomatický
Akutní projev úrazu, cévní mozkové příhody, nádoru, zánětu mozkových blan,
abstinenční projev
Provokovaný
nedostatek spánku, fotostimulace
Opakovaný neprovokovaný = EPILEPSIE
Ojedinělý (neprovokovaný)
nelze předem určit další vývoj
60
9.3.2.
Typy epileptických záchvatů
Aury: Subjektivně vnímaný pocit.
Např. mravenčení určité části těla nebo pocit prožitého, zvláštní pocit nevolnosti
stoupající od žaludku vzhůru, pocit tlaku v hrdle, divný pocit v hlavě, pocit
zrychlení myšlení, pocit vnímání „jako přes tlusté sklo“, zvláštní pocit strachu
a úzkosti, sluchové, zrakové či čichové vjemy.
Fokální záchvaty: Postihují určitou část těla.
(Může a nemusí být porušeno vědomí.) Např. propnutí jedné ruky, záškuby nohy,
automatické pohyby, které neodpovídají situaci (psychomotorický záchvat“),
polykání, mlaskání, záraz v činnosti se zíráním, asymetrická tonická postura.
Generalizované záchvaty: Postihují celé tělo nebo vědomí.
Křeče celého těla s typickým vývojem tonické a klonické fáze, bezdeším
a zmodráním, případně s pomočením či s pokousáním jazyka (= „grand mal“). Pád
se záškubem těla nebo i bez něj. Záraz v činnosti (absence).
Záchvaty mohou trvat několik vteřin i řadu minut. „Grand mal“ typicky trvá 1-2
minuty.
Jednotlivé projevy se mohou vyvíjet během záchvatu z jednoho do druhého.
U daného pacienta jsou typy jeho záchvatů stále stejné.
9.3.3. Status epilepticus - (kumulované-nahromaděné záchvaty)
Hrozí pokud záchvat trvá déle než 3 minuty nebo na sebe záchvaty navazují
(kumulace) aniž by pacient mezi nimi nabyl plně vědomí
Život ohrožující stav
Nutný okamžitý transport do nemocnice
9.4. Neepileptické záchvaty
Napodobují epileptické záchvaty a bývají za ně mylně považovány. V terénu nelze
rozlišit o jaký druh záchvatu se jedná. Pokud není známo, že pacient trpí
neepileptickými záchvaty, je třeba je léčit jako epileptické.
9.4.1. Známky vyskytující se i u neepileptických záchvatů (často jsou
mylně považovány za průkaz epilepsie)
Křeče
Poranění (fraktury, tržné rány)
Pokousání jazyka
61
Inkontinence (neudržení moč i stolice)
Bušení srdce, tachykardie, stenokardie, obtížné nebo rychlé povrchové
dýchání, kašlání, laryngospasmus, bezdeší, zrudnutí, bledost …
9.5. První pomoc při epileptickém záchvatu
Odstranění předmětů, které by mohly způsobit poranění. Přesun pacienta na
jiné místo pouze v nezbytném případě. Podložení hlavy, ale vždy tak aby byla
v mírném záklonu (průchodnost dýchacích cest), event. její přidržení, uvolnění
oděvu kolem krku. Po odeznění křečí záklon hlavy k umožnění dýchání a zotavovací poloha.
Nebránit záškubům nebo tonické křeči. Nebránit automatismům, pokud
nehrozí nebezpečí poranění. Nerozevírat násilím ústa. Vyčkat konce záchvatu.
Při trvající poruše vědomí zotavovací poloha. Pootevřít ústa, vyčistit dutinu
ústní, předsunout dolní čelist. Vyčkat návratu k plnému vědomí.
Při pozáchvatové dezorientaci slovně pacienta uklidnit. Fyzicky jej
neomezovat v pohybu, pokud to není nezbytně nutné (vzhledem
k přetrvávající poruše paměti po záchvatu hrozí zbytečné vyprovokování
agresivního jednání).
Zjistit, zda nedošlo k poranění (zejména hlavy, jazyka).
Zjistit anamnézu. Pokud jde o léčeného pacienta a nedošlo k poranění, které
vyžaduje ošetření a nepřetrvává dezorientace, není nutný transport do
nemocnice.
9.5.1. Transport do nemocnice je indikován
První záchvat
Kumulace záchvatů (s výjimkou typických kumulací parciálních záchvatů,
které pacient nebo rodina běžně zvládá).
Status epilepticus
Přetrvávající dezorientace.
Poranění, které vyžaduje ošetření.
9.5.2. První pomoc - souhrn
Odstranění předmětů, které by mohly způsobit zranění
Chránit hlavu jejím přidržením
Nebránit záškubům nebo tonické křeči
Po promodrání a ukončení křečí umožnit volný nádech
Při trvající poruše vědomí zotavovací poloha
Při pozáchvatové dezorientaci fyzicky neomezovat
Zjistit zda nedošlo k poranění
Pokud má pacient k dispozici za tím účelem diazepam tablety nebo rektální
(do konečníku) formy aplikovat buď již při auře pokud je průběh známý, nebo
jeli možno při záchvatu (rektální forma). Taky pokud se záchvaty opakují.
62
SOUHRN
Epilepsie je nemoc, která postihuje velké množství lidí a má různé příčiny i formy.
Nejvyšší a nejzávažnější forma se kterou se setkáváme v rámci první pomoci je
epileptický záchvat křečí (grand mall) někdy až status epilepticus (kumulace
záchvatu grand mall).
Při poskytování první pomoci se snažíme aby se postižený nezranil (zejména na
hlavě) a vyčkáme až odezní křeče. Nikdy nebráníme průběhu křečí a ani násilím
neotevíráme ústa ve snaze zprůchodnit dýchací cesty. Snaha o vytažení jazyka je
nepřípustná a nepotřebná! Po záchvatu se snažíme o zajištění vitálních funkcí a
pokud si to okolnosti vyžadují přivoláme záchrannou službu.
63
10. INTOXIKACE
Příčiny
sebevražedné pokusy (až 90% všech otrav); jsou příčinou cca 10% všech úmrtí
ve středním věku
náhodné intoxikace (často u dětí, záměny obalů často v zemědělství,
chemickém průmyslu, atd.)
intoxikace způsobené zdravotnickým personálem (záměna léků, dávky)
intoxikace způsobené jedovatými živočichy a rostlinami (bodnutím,
kousnutím, uštknutím, popálení)
Účinky jedů
na centrum nervového systému
na zažívací systém
na oběhový a dechový systém
10.1. Intoxikace alkoholem
Intoxikace alkoholem patří mezi nejčastější otravy, až 50% všech otrav je
způsobených právě alkoholem.
Projevy
závažnost projevů těchto intoxikací závisí na množství požitého alkoholu, na
metabolických možnostech organismu a na celkovém zdravotním stavu
jedince.
u jedinců, kteří jsou intoxikování alkoholem pozorujeme tyto příznaky:
z dechu je cítit alkohol
nevolnost, zvracení, agresivita, nesrozumitelná řeč
postižený nemůže udržen rovnováhu ( dle množství požitého alkoholu)
poruchy vědomí – stupeň poruchy vědomí je odvozen od množství požitého
alkoholu (somnolence, sopor, koma )
poruchy dýchání a oběhu, až zástava srdeční činnosti a dýchání
64
Promile alkoholu a jeho vliv na organismus
0,5-1,0 promile: podnapilost = uvolnění napětí, snížení zábran, volné svalové
pohyby, řeč je setřelá
1,1-1,5 promile: lehká opilost = ztráta sebekontroly, hlučnost, motorická
neohrabanost
1,6-2,0 promile: střední opilost = hrubě narušené chování, agresivita, vrávorání
2,1-2,5 promile: těžká opilost = výrazné poruchy rovnováhy, blábolivá řeč,
pomočení…
2,6-3,0 promile: projevy těžké otravy se prohlubují; osoba již nebývá schopna
chůze
3,1-4,0 promile: těžká intoxikace, poruchy dechu, vědomí, kóma
Vyšší hladiny znamenají až v 90% případů smrt.
Hladina etanolu v krvi neodpovídá vždy klinickému obrazu (věk, biologické,
psychologické a sociální faktory).
První pomoc
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
polohování (u intoxikovaných je velké nebezpečí aspirace (vdechnutí)
zvratků!!!)
chráníme proti prochladnutí
přivolání ZZS (není nutné pokud není přítomné poranění a nejsou narušené
vitální funkce – pokud je opilý nebezpečný sobě a okolí voláme policii)
v případě intoxikace alkoholem z poruchou vitálních funkcí, poraněním, nebo
u dětí voláme ZZS
10.2. Intoxikace léky a návykovými látkami (drogami)
vyskytuje se zhruba ve 25% otrav
mezi nejčastější příčiny patří:
o sebevražedné úmysly v kombinaci s alkoholem (velmi často u žen,
sedativa, hypnotika, analgetika)
o předávkování drogou ( zejména u rizikových skupin pátráme po
injekční aplikaci)
o náhodné intoxikace ( zejména u malých dětí – záměna s bonbóny)
o iatrogenní intoxikace ( intoxikace způsobené zdravotnickým
personálem – záměna léků, dávky)
65
Projevy
halucinace, závratě, pocení, dezorientace, spavost
změny v dýchání a srdeční činnosti, až zástava dechu a oběhu
poruchy vědomí až bezvědomí
První pomoc
u postižených, kteří jsou při plném vědomí vyvolat zvracení
pokud došlo k intoxikaci více jak před 1 hodinou, zvracení nemá význam
po zvracení, je-li pacient nadále při vědomí a spolupracuje, podat celé balení
živočišného uhlí ve vodě (podáme i pokud postižený nezvracel)
zajištění základní vitálních funkcí, event. KPR
u pacientů v bezvědomí je nutno správné polohování – prevence aspirace
zvratků do dýchacích cest
u nespolupracujících postižených se zachovaným vědomím soustavná kontrola
základních životních funkcí
přivolání ZZS
zajištění zbytků požitých léků a jejich obalů, event. části biologických
exkrementů (zvratky)
Nikdy nepodávat: mléko, černou kávu, alkohol!
10.3. Průmyslové otravy
Příčiny
kontakt s nebezpečnými látkami na pracovišti – často pracovní úrazy
z nedodržování bezpečnosti práce, špatné skladování nebezpečných látek,
nedodržování návodu pro manipulaci s těmito látkami apod. (organofosfáty,
fridex, etylenglykol)
průmyslové havárie
intoxikace výfukovými plyny
Projevy
viz. předešlé intoxikace
možné popáleniny, změny barvy kůže
otoky
První pomoc
při poskytování pomoci u průmyslových otrav je nutno dbát na vlastní
bezpečnost a bezpečnost okolí – spolupráce s HZS, kteří disponují potřebným
vybavením (chemické obleky, detektory chemických látek, vymezení
nebezpečné zóny apod. )
vyproštění postiženého z nebezpečného prostření (HZS)
66
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR (pozor při umělém dýchání, je
nutno používat ochranných prostředků!!!)
přivolání ZZS
po požití pěnotvorných látek (saponáty, prací prostředky) nepodávat nic ústy a
nevyvolávat zvracení
podání živočišného uhlí
ZAJIŠTĚNÍ OCHRANNÝCH OBALŮ Z LÁTEK, KTERÝMI BYLA
INTOXIKACE ZPŮSOBENA! (obsahuje důležité informace pro
toxikologické centrum v Praze, pro HZS, ZZS, součásti je poučení jak se
chovat při intoxikaci tímto přípravkem)
Pracoviště, které používá nebezpečné látky má obvykle i protilátky nebo
vybavení na první pomoc pro tyto konkrétní nebezpečné látky.
10.4. Inhalační otravy
Příčiny
nedodržování předpisů ochrany a bezpečnosti práce na pracovišti
u inhalačních otrav organickými rozpouštědly (benzen, toluen)
kouřové plyny (oxid uhelnatý)
mezi nejnebezpečnější patří otravy organofosfáty a agrochemikáliemi –
insekticidy a herbicidy
První pomoc
viz průmyslové intoxikace
inhalace kyslíku (vybavení vozů ZZS, HZS)
Otrava oxidem uhelnatým
patří k častým intoxikacím, zejména v zimním období
Příčiny
náhodné intoxikace - svítiplyn, výfukové plyny, nedostatečné spalování
(karmy)
sebevražedné intoxikace – ucpání kouřovodu
Projevy
poruchy vědomí, až bezvědomí (rychlý průběh)
poruchy dýchání a krevního oběhu, až zástava těchto funkcí
u těchto intoxikací můžeme u postižených sledovat výrazně narůžovělou až
višňově červenou barvu tkání
67
První pomoc
s ohledem na vlastní bezpečnost vynést postiženého ze zamořeného prostoru
nebo jej dostatečně vyvětrat
polohování
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
přivolání ZZS
inhalace kyslíku (vybavení vozů ZZS, HZS)
Běžný filtr ochranné masky nechrání proti oxidu uhelnatému !!!
10.5. Intoxikace rostlinami a houbami
Příčiny
často způsobené pojídáním lesních plodů – bobulí, hub neznámého druhu
špatné uskladnění, příprava hub
Projevy
závažnost závisí na typu rostliny a množství
často pozdní nástup projevů otravy, až několik dní (v tuto dobu jsou již toxiny
v oběhu a začínají působit na jednotlivé orgány)
vědomí
První pomoc
vyvolat zvracení – zajistit vzorek na toxikologický rozbor
zajištění základních vitálních funkcí, evet. KPR
polohování – prevence možné aspirace zvratků
přivolání ZZS
10.6. Intoxikace živočichy
Příčiny
často při vycestování do ciziny
v současné době také při chovu cizokrajných zvířat v domácnostech
v ČR nejčastěji při uštknutí Zmijí obecnou
Projevy
závislé na druhu živočichu a na reakci organismu na toxickou látku jedu
68
10.7. Intoxikace kyselinami a louhy
Příčiny
často záměna – vypití, požití krystalů louhu (častá záměna u dětí, připomíná
cukr)
Projevy
pálení v ústech
nepříjemná chuť
potíže při dýchání
silná nevolnost
První pomoc
nevyvoláváme zvracení
nic nepodáváme ústy
je nutné dbát na vlastí bezpečnost
event. zajištěni základních vitálních funkcí, popř. KPR
přivolání ZZS
dále viz. popálení, poleptání
10.8. Jedy v domácnosti
kosmetické a čistící prostředky, laky a ředidla
uložení nebezpečných látek v domácnosti a jejich zřetelné označení
časté otravy běžnými jedy v domácnosti u dětí, prevence
První pomoc
nevyvoláváme zvracení
nic nepodáváme ústy
zajištění požité látky
event. zajištěni základních vitálních funkcí, popř. KPR
přivolání ZZS
Poznámka:
U otrav má velký význam časový faktor, v rámci lékařské péče pak antidota
(protijedy – látky, které zneškodní jedy nebo odstraní jejich účinky).
SOUHRN
Intoxikace jsou velmi časté, většinou způsobené úmyslně (pokus o sebevraždu), ale
často i náhodným požitím.
69
Látek, kterými se můžeme intoxikovat je velké množství a proto i průběh a léčba
může být rozdílná.
V rámci první pomoci je důležité zabránit dalšímu přísunu noxy (látka vyvolávající
intoxikaci), přerušit nebo zpomalit její účinek (vhodná antidota, zvracení pokud je
vhodné, živočišné uhlí), zajisti vzorek noxy, zajistit vitální funkce a především
zajistit odborné ošetření co nejdříve od vzniku intoxikace.
Při poskytování první pomoci zejména u průmyslových a inhalačních intoxikací
může být mnohdy ohroženo i zdraví zachránce. Snah o minimalizaci těchto rizik.
70
11. TĚHOTENSTVÍ A POROD
11.1. Těhotenství a vývoj plodu
11.1.1. Trvání těhotenství
10 lunárních měsíců = 280 dnů = 40 týdnů (+/- 2 týdny)od 1. dne poslední
menstruace
266 dnů od oplodnění
11.1.2. Nitroděložní vývoj
embryogeneze – vznik a vývoj zárodku (=embryo) od oplození do konce
8.týdne, během této doby založeny všechny orgánové systémy a vlastní
vyživovací systém (=placenta)
fetální období – vývoj plodu (=fétus) od 9.týdne do porodu, vyznačuje se
růstem, zráním a funkční diferenciací orgánů, postupné získání
životaschopnosti
11.1.3. Děloha
zvětšení objemu dutiny (ze 2-3ml na 5000ml i více), růst a změna uložení
v břišní dutině, zmnožení cévního zásobení, zvýšení průtoku krve
11.1.4. Placenta
tvar disku, ∅ 15-20cm, tloušťka 2-3cm, váha cca 500 (na konci těhotenství)
zajišťuje výživu plodu a výměnu látek mezi krví matky a plodu (především
kyslík ↔ oxid uhličitý)
bariéra proti škodlivinám, tvorba hormonů a enzymů
11.1.5. Plodová voda
čirá tekutina, vyplňuje dutinu děložní, chrání plod, umožňuje plodu
pohyblivost
kolem 1 litru na konci těhotenství
11.1.6. Pupečník
cévní spojení mezi plodem a placentou, 50-60cm, ∅ 12-20mm
2 tepny a 1 žíla
71
11.2. Fyziologický porod
11.2.1. Porod - definice:
„Každé ukončení těhotenství, při kterém je narozen živý novorozenec o minimální
hmotnosti 500g, nebo přežije-li novorozenec s menší hmotností alespoň 24 hodin.“
• předčasný - před dokončeným 37. týdnem, plod – nevyzrálé adaptační
mechanismy
• včasný - v termínu porodu = 40 týdnů +/- 2 týdny
• opožděný
11.2.2. Známky nastávajícího porodu
odtok plodové vody (čirá, zkalená –může být známkou hypoxie plodu)
jednoznačné, pravidelné děložní stahy, trvající minimálně 40 sekund
11.2.3. Porodní doby
I. doba - otevírací – od zahájení pravidelné děložní činnosti do úplného
otevření branky -asi 10 cm - pro průchod hlavičky plodu, (prvorodička 10-12
hodin, vícerodička 6-8 hodin)
II. doba - vypuzovací - od otevření branky do porodu plodu (prvorodička 1-1,
5 hod, vícerodička 30 min), děložní kontrakce – vrcholí intenzita á 2-3 min,
trvání až 60 sec, břišní lis - reflektoricky vyvolán tlakem hlavičky na pánevní
dno
Mechanizmus porodu hlavičky ve II. době porodní
ohnutí (flexe) a vstup do pánevního vchodu
progrese do pánevní šíře a úžiny
vnitřní rotace
rotace hlavičky kolem dolního okraje stydké spony (deflexe)
zevní rotace
Porod ramének:
přední raménko – k úponu m.deltoideus (deltový sval) = opěrné místo – porod
zadního raménka
III. doba – porod placenty a plodových obalů - od porodu plodu do porodu
placenty (cca 30min), krevní ztráta +/- 300ml, kontrakce - vedou k odloučení
placenty, retrakce (stahování) dělohy -> mechanická zástava krvácení
72
11.3. Porod mimo zdravotnické zařízení
11.3.1. Porod
zachovat rozvahu
zavolat 155
zajistit soukromí
připravit si nejčistší dosažitelnou podložku, ručník nebo část teplého oděvu na
zabalení novorozence
umýt si ruce
komunikace s rodičkou
snaha aby rodička netlačila předčasně - až při prořezávání hlavičky (zbytečná
porodní poranění) - povrchní dýchání během vrcholu kontrakce
mezi kontrakcemi relaxace, hluboké dýchání
pomoci matce zaujmout pohodlnou pozici, která jí vyhovuje
po porodu hlavičky vyčkat zevní rotace (během následujícího stahu se narodí
raménka a tělíčko)
novorozenec
o zachytit a neupustit (je mokrý a klouže!)
o příliš nezvedat, je na pupeční šňůře
o podržet v „drenážní poloze“ – obličejem dolů, aby z dýchacích cest
odtekly zbytky plodové vody a hlenů
o event. vytřít ústa, uvolnit dýchací cesty
o osušit od plodové vody
o položit na bok nebo na bříško (pokud možno hlavičku níže než tělo) na
matčino břicho (nepokládat na záda – obtížnější zbavování tekutiny
z dýchacích cest)
o přikrýt, včetně hlavičky (nechat volný obličej, sledovat dýchání!)
o nechat dotepat pupečník (asi 2min), poté podvaz pupečníku na dvou
místech, mezi podvazy přerušit (pod kontrolou ruky), nechat aspoň
20cm od dítěte (případná pozdější kanylace), zkontrolovat pevnost
podvazu (krvácení)
o chránit proti prochladnutí!
přiložit dítě k prsu – sací reflex – stimulace bradavek -> stahy dělohy
porod placenty – mimo zdravotnické zařízení nerodit. Pokud se sama vypudí,
nepotrhat blány, nevyhodit – zabalit (kontrola celistvosti)
větší krvácení (>300 ml) -děloha se nestahuje (před nebo po porození
placenty)
viz stimulace bradavek přiložením dítěte
11.3.2. Novorozenec
poporodní adaptace – první vdech – přeměna krevního oběhu plodu na oběh
novorozence – průnik vzduchu -> vytěsnění plicní tekutiny -> rozvinutí plic
73
(začnou fungovat) - uzavření foramen ovale (otvor mezi levou a pravou síní)
a uctus Botalli (spojka mezi plícní tepnou a aortou)
zabránit ztrátám tepla! (prochladnutí – dostatek kyslíku ke tkáním a orgá-nům
– poškození orgánů)
11.4. Náhlé stavy spojené s těhotenstvím a porodem
11.4.1. Krvácivé náhlé stavy v ranném těhotenství
Spontánní potrat
Definice: samovolné ukončení těhotenství před obdobím životaschopnosti plodu
příčiny: v plodovém vejci (asi 40% potracených plodů je abnormálních,
porucha chromozomů a genů), v mateřském organismu (hormonální,
malformace a záněty dělohy,..)
příznaky:
o bolest podbřišku (děložní kontrakce)
o krvácení (odlučování plodového vejce) – může být velmi silné, rychlé
příznaky hemorhagického šoku
(pozdní potrat – odtok plodové vody, vypuzení plodu + obaly)
stadia:
hrozící potrat; pokus zastavit, Trendelenburgova poloha (rovně na zádech,
dolní polovina výše než horní – hlavou šikmo dolů), neprodlený
převoz
počínající a úplný potrat – již nelze zastavit
Mimoděložní těhotenství
1:150-200 porodů, 99% ve vejcovodu
příznaky: - ruptura(prasknutí) vejcovodu - křečovité bolesti na jedné straně
podbřišku, prudké nitrobřišní krvácení, velká ztráta, kolaps, obraz
hemorhagického šoku
- tubární potrat - pozvolný vývoj, mírné krvácení z rodidel
žádné léky (zastření příznaků)
neprodlený transport v Trendelenburgové poloze
11.4.2. Krvácivé náhlé stavy v pokročilém těhotenství a za porodu
Předčasné odlučování lůžka
retroplacentární hematom – krev se může hromadit mezi placentou a děložní
stěnou (bolestivost, napjatá děloha) => krvácení může chybět (skryté)
odlučování při okraji => krvácení různé intenzity
rozvoj šoku
74
Vcestné lůžko
prudké krvácení, koagula (krevní sraženiny)
hemorhagický šok, akutní riziko pro plod
Ruptura (roztržení) dělohy
krev do břišní dutiny nebo se hromadí pod pobřišnicí
počáteční prudká bolest
11.4.3. Krvácení ve III.době porodní
bývá silné, až hemorhagický šok
poruchy odlučování placenty
zadržení části placenty a blan (brání stažení dělohy => krvácení)
hypotonie a atonie dělohy (tepenná krev, sraženiny, děloha měkká, nestahuje
se)
porodní poranění
11.4.4. Náhlé stavy jiné
jako náhlé příhody břišní - NPB
akutní zánět apendixu (červovitý výběžek tlustého střeva); v těhotenství
probíhá rychleji, diagnostické obtíže, 2-3x větší riziko prasknutí => akutní
operace
11.4.5. Úrazy
začátek těhotenství (do 12. týdne) – děloha chráněná za symfýzou, neublíží
plodu
pokročilejší těhotenství – přímý náraz na břišní stěnu může vyvolat
odlučování placenty, rupturu plodových blan (odtok plodové vody)
70% těžkých úrazů v těhotenství – dopravní nehody (nejčastější příčina
polytraumat – nepřipoutání se)
větší cévní zásobení pánevní oblasti v těhotenství -> velké krevní ztráty
(správně zapnutý pás: dolní díl pod břichem, horní nad dělohou)
rychlý transport do kompetentní nemocnice (perinatologické centrum)
plod v děloze může přežít až 20 min po smrti matky
11.4.6. Syndrom dolní duté žíly
vzniká v poloze na zádech
snížený žilní návrat – útlak dolní duté žíly dělohou
40% žen v III.trimetru – hypotenze (nízký krevní tlak), až hypovolemický šok,
ohrožení plodu
poloha na levém boku nebo podložení pravé kyčle
75
11.5. Zvláštnosti KPR v těhotenství
vzít v úvahu i plod
příčiny srdeční zástavy v souvislosti s těhotenstvím:
embolie, eklampsie, vliv léků; zhoršení předchozího patologického stavu
(kardiomyopatie, astma bronchiale); nezávisle na těhotenství (nehody)
zvolit vhodnou polohu při KPR – podložení pravé kyčle, dělohu odsunout
doleva
další specifické okolnosti při KPR v těhotenství: zvýšená spotřeba kyslíku,
vysoký stav bránice, zvýšený srdeční výdej, zvýšené riziko regurgitace (návrat
polknuté potravy zpět do úst)
SOUHRN
Fyziologické těhotenství trvá 10 lunárních měsíců = 280 dnů = 40 týdnů (+/- 2
týdny).
V průběhu těhotenství mohou nastat různé komplikace, které mohou ohrozit plod a
i samotnou matku. Proto je každá těhotná žena v průběhu těhotenství opakovaně
vyšetřována u svého gynekologa, který ji vystaví těhotenský průkaz do kterého
zaznamenává výsledky kontrol.
Pokud u těhotné ženy nastanou komplikace (nejčastěji bolesti v podbříšku, pocit
tvrdnutí břicha, křeče břicha, předčasné stahy, (kontrakce), krvácení z rodidel,
poruchy vědomí, křečové stavy, atd.), je nutné co nejdřív zajistit vyšetření na
gynekologickém pracovišti.
V rámci první pomoci se snažíme především o uklidnění těhotné (strach z potratu –
může vést k rychlému dýchání (hyperventilace), které způsobí mravenčení až křeč
v obličeji, horních končetinách někdy i ztrátu vědomí).
Vhodné polohování podle stavu (Trendelenburgova poloha, poloha na levém
boku), v případě ztráty vědomí kontrola vitálních funkcí, popřípadě KPR.
Pokud těhotná začíná rodit (I. doba porodní) opět zajistíme co nejdřív transport do
porodnice.
Snažíme se vyhnout porodu mimo zdravotnické zařízení bez odborného dohledu.
Pokud je již porod v chodu (II. doba porodní) vždy voláme záchrannou službu a do
jejího příjezdu se snažíme probíhající porod zpomalit. (Trendelenburgova poloha,
vyzvat rodičku aby při kontrakcích netlačila a snažila se je prodýchávat.). Není
vhodné v takovém případě transportovat rodičku do porodnice vlastními silami.
Je-li porod tak daleko, že vidíme hlavičku, nesnažíme se již o zpomalení a
necháme porod proběhnout. Pokud je porod bez komplikací většinou proběhne sám
76
za naší minimální asistence. Po porodu je důležité se o dítě vhodně postarat
(kontrola vitálních funkcí, zabránit ztrátám tepla zabalením i vlasové části hlavy).
Nezapomeneme se postarat i o rodičku. (pohodlí, teplo, krytí rodidel čistým savým
materiálem (vložka, krytí, ,ručník),
kontrola krvácení a vitálních funkcí.
Placentu nikdy nerodíme (III. doba porodní) – pokud je v děloze brání krevní
ztrátě!
V dnešní době se s porodem v terénu setkáváme velmi málo (dobrá informovanost
a kontrola těhotných). Pokud se jedná o prvorodičku, která začíná rodit (I. doba
porodní), máme většinou dost času na transport do nemocnice (celý porod trvá 1214hodin). Největší riziko porodu v terénu je u íce rodiček, doba porodu se
zkracuje. (Čím více již proběhlých porodů tím kratší doba a vyšší pravděpodobnost
porodu mimo porodnici).
77
12. NEJČASTĚJŠÍ AKUTNÍ STAVY V DĚTSKÉM VĚKU
12.1. Křečové stavy
Křečový stav je vážný, neodkladný stav spojen s hypoxii (nedostatek kyslíku)
mozku, doprovázen obvykle bezvědomím.
Příčiny
febrilní křeče ( horečnaté stavy)
epileptické křeče
afektivní křeče
křeče nejasné etiologie (nádor, otravy, metabolické poruchy, zánět mozkových
plen)
mozkolebeční poranění
Projevy
tonické (napětí), klonické (záškuby) křeče nebo tonickoklonické - celého těla
nebo některé části
poruchy vědomí až bezvědomí (později spánek)
promodrání akrálních (okrajových) části těla (cyanóza), pěna u úst
zvýšená tepová frekvence
horečka (u febrilních křečí)
pomočení
První pomoc
polohování - poloha na zádech
ochrana před poraněním - chráníme hlavu před úrazem lehkým přidržením odstranění nebezpečných předmětů od postiženého
udržení tělesné teploty ( neprovádíme u febrilních křečí!!)
u febrilních křečí snaha o ochlazení (rozbalit dítě, vlažný zábal, ponožky,
pokrývku hlavy namočit do studené vody a obléct dítěti)
zajištění volných dýchacích cest (provádíme po odeznění křečí)
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR (provádíme po odeznění
křečí!!)
přivolání ZZS (vždy pokud je to poprvé, v opačném případě pokud rodina je
poučena a ví jak se o dítě postarat není nutné volat (léčený epileptik s jedním
záchvatem)
u křečí nevkládáme nic do úst!!!
12.2. Akutní dechová tíseň
Mezi nejčastější příčiny akutní dechové tísně u dětí patří:
78
vdechnutí cizího tělesa, potraviny do dýchacích cest
infekce horních cest dýchacích – akutní laryngitida (zánět hrtanu), akutní
epiglotitida (zánět příklopky hrtanové)
12.2.1. Cizí těleso v dýchacích cestách
Příčiny
vdechnutí cizí tělesa, potraviny , tekutiny, aspirace mateřského mléka
Obstrukce (neprůchodnost) může být částečná, nebo úplná.
Cizí těleso nejčastěji uvízne v oblasti hlasivek, nebo v oblasti pod příklopkou
hrtanovou , kde jsou dýchací cesty nejužší.
Projevy
u úplné obstrukce (překážka, zúžení trubicového prostoru) nejsou slyšitelné
dechové fenomény = způsobuje akutní stav dušení
u částečné obstrukce jsou slyšitelné dechové fenomény (bublání, pískání)
nucení na zvracení, dávení
zarudnutí v obličeji
dusivý kašel
chrčení při nádechu
promodrání akrálních (okrajových) části těla
První pomoc
vytažení – vypuzení cizího tělesa z dýchacích cest (Heimlichův manévr,
Gordonův úder do zad)
Vytahují se jen tělesa která jsou vidět v ústech
Pokud je při vědomí – nutit do kašle
Maximálně 5 x úder mezi lopatky (Gordonův úder)
Maximálně 5x Heimlichův manévr (opatrně u dětí)
Dále takto střídat
Při ztrátě vědomí KPR (komprese hrudníku mají velkou naději na vypuzení
cizího předmětu)
POZOR, abychom nezatlačili cizí těleso hlouběji do dýchacích cest!!!
přivolání ZZS
79
12.2.2. Akutní laryngitida (akutní zánět hrtanu)
Příčiny
jedná se o zánětlivé onemocnění hrtanu, prostoru pod příklopkou hrtanovou,
postižená bývá i trachea a bronchy.
příčinou jsou viry (adenoviry, mixoviry, retroviry)
vlivem zánětu dojde ke zduření sliznice horních cest dýchacích a k zúžení
průsvitu dýchacích cest a tím k dechovým obtížím a dušení
nastupuje po virových onemocněních (rýma, teplota)
nejvíce je ohrožená skupina dětí do třetího roku života, chlapci jsou postižení
2x častěji než dívky
onemocnění má sezónní charakter – od října do dubna.
Projevy
onemocnění má pozvolný nástup, nejčastěji se vyskytuje v noci, spíše nad
ránem
dítě chraptí, tzv. štěká, dýchání je zrychlené
dle závažnosti můžeme sledovat zatahování pomocných dýchacích svalů
barva kůže je bledá až cyanotická
tělesná teplota je zvýšená 37-38 st. C, tepová frekvence a krevní tlak je
zvýšen
První pomoc
vynesení na chladný a vlhký vzduch, event. posazení u chladničky, výparník
poloha v polosedě, uklidnění
přivolání ZZS
12.2.3. Akutní epiglotitida (akutní zánět příklopky hrtanové)
Příčiny
jedná se o zánětlivé onemocnění příklopky hrtanové a okolních tkání
příčinou jsou bakterie
onemocnění může nastat v kterémkoliv věku, nejčastěji jsou však postiženy
malé děti, nemá sezónní výskyt
Projevy
vyskytuje se náhle z plného zdraví a má rychlý dramatický průběh
vysoká tělesná teplota 39-40 st. C
silná bolest v krku, obtížné, bolestivé polykání
dítě zaujímá ortopnoickou polohu – horní polovina těla je zvýšená a
předkloněná
dítě slintá (neumí polykat), má vyplazený jazyk
80
huhňá, neklid až apatie ( nejeví zájem o okolí)
do dýchání zapojuje pomocné dýchací svaly
barva kůže je popelavá, akrální části těla jsou promodralé
její výskyt není častý na rozdíl od laryngitidi, ale má daleko horší prognózu,
zejména není li včas zahájena léčba, může končit zadušením a smrtí dítěte.
Není snadné zejména u laické první pomoci rozlišit zda se jedná o laryngitidu
nebo epiglotitidu. Proto je vhodné vždy zajistit okamžité odborné vyšetření na
ORL zejména pokud se stav zhoršuje a nelepší se ani po vdechování
studeného, vlhkého vzduchu.
První pomoc
chladný, zvlhčený vzduch
uklidnění
polohování - v polosedě – nikdy dítě nepokládáme!!!
přivolání ZZS
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
SOUHRN
Akutní stavy u dětí jsou většinou provázené určitým psychickým vypětím až
hysterii přihlížejících (rodiče, příbuzní), která je pochopitelná a je vyvolána
strachem o život dítěte. Není nic horšího než přihlížet jak vaše dítě je v křečích,
promodrává, dusí se.
I když tyto stavy vypadají mnohdy dramaticky, většina z nich odezní sama nebo
velmi rychle po provedení jednoduchých úkonů a mají dobrou prognózu bez
trvalých následků. (febrilní křeče, afektivní křeče, epileptický záchvat, laryngitida).
V rámci první pomoci je důležité zachovat klid, rozvahu, snažit se o zklidnění
situace a co nejdříve se zorientovat co se děje a jaká je možná příčina.
Podle předpokládané příčiny pak zvolit další postup, který pokud je správný vede
většinou k rychlému ústupu akutní příhody.
U akutních dětských stavů, zejména pokud je to poprvé, i když odezní je důležité
situaci nepodceňovat a zajistit odborné vyšetření a došetření příčiny.
Záchrannou službu voláme vždy, pokud se akutní stav rychle nelepší nebo
dokonce dochází k zhoršování i přes naší cílenou pomoc. (ochlazení u febrilních
křečí, vlhký studený vzduch u podezření na laryngitidu, snaha o vypuzení cizího
předmětu)
81
13. DOPRAVNÍ NEHODY
13.1. Úvod
Dopravní nehody zaujímají jedno z předních míst v příčinách úmrtí u lidí v
produktivním věku. Burcující je skutečnost, že Česká republika je v rámci Evropy
zemí s nejvyšší dopravní nehodovostí. Hůře jsou na tom např. USA, ale srovnání
pokulhává, neboť v zámoří se automobily jezdí podstatně více. Na sto obyvatel v
USA připadá 15,3 usmrcených při nehodě, v ČR je to přes 14 = asi dvojnásobek
toho, co bychom si přáli. V rámci Evropy si nejlépe stojí Švédové a Britové - zde
na sto lidí připadá 6 usmrcených.
Příčiny neutěšené situace u nás: špatná prevence, neukázněnost řidičů, nedobrá
legislativa, neschopnost lidí poskytnout adekvátní první pomoc. Dopravní nehody
jsou tedy celým komplexem problémů.
13.2. Postup opatření při dopravní nehodě
13.2.1. Orientace a zajištění místa dopravní nehody
pokud jsme se k nehodě dostali vlastním vozidlem, je třeba zastavit a zůstat
stát na vhodném místě. Nejlépe za nehodou co nejblíže k pravé krajnici.
(nejlépe mimo vozovku)
zajistit své vozidlo tak, abychom minimalizovali možnost srážky s dalšími
projíždějícími vozidly. (rozsvítit výstražná popřípadě i parkovací světla)
zajistit osoby jedoucí s námi ve vozidle, které se nemohou účastnit
záchranných úkonů (zejména děti, staří, nemohoucí a psychicky velmi
rozrušení lidé). Nenechávat tyto osoby ve vozidle, ale poslat je mimo silnici.
Označit a zajistit místo dopravní nehody. Umístit výstražný trojúhelník,
popřípadě pomocí dobře viditelné osoby (reflexní vesta, baterka) upozornit
projíždějící vozidla na dopravní nehodu.
Zajištění havarovaných vozidel. Přistupovat opatrně a s rozvahou. Snažit se
vidět možná nebezpečí. (možnost požáru, výbuchu, sesunutí havar. vozidel na
zachránce, kam a do čeho vozidlo havarovalo – vedení vysokého napětí, příkré
svahy, vodní plochy atd. Zda vozidlo nepřeváží životu nebezpečný náklad a
jak je takovéto vozidlo označeno.) Základní zajištění spočívá ve vytažení klíče
ze zapalování, zatáhnutí ruční brzdy.
13.2.2. Přivolání složek IZS
155 – Záchranná služba, 150 - HZS – Hasičský záchranný sbor, 158 - Policie
ČR.
112 – univerzální linka tísňového volání – provozovatel HZS. (není výhodné
volat pokud potřebujeme prioritně zdravotnickou pomoc)
82
Přivolání Záchranné služby 155 – u dopravní nehody, kde došlo ke zranění
vždy volejte jako první Záchrannou službu. Dispečer ZS zajistí i ostatní složky
IZS. Záchrannou službu nemusíte volat ke každé nehodě. Zjistěte napřed zda
jsou na místě zranění a zda si účastníci nehody ošetření vůbec přejí. Pokud je
evidentní, že jsou na místě vážná zranění, zavoláte ZZS samozřejmě bez
vyptávání.
Komunikace s operačním střediskem (OS) ZS – Nechat se vést dispečerem a
odpovídat na jeho dotazy.
Dispečer se zeptá na:
jméno volajícího a telefonní číslo z kterého volá
místo dopravní nehody (co nejpřesněji popsat příjezdovou trasu)
charakter dopravní nehody (kdo s kým a jak havaroval – osobní auto, nákladní
auto, atd.)
počet zraněných
charakter poranění (porucha vitálních funkcí, závažnost traumat, atd.)
znalosti poskytnutí první pomoci a doporučí další postup
13.2.3. Ošetření zraněných
orientace na místě a nalezení všech zraněných (nezačít ošetřovat prvního,
kterého najdeme – nemusí být nejzávažněji zraněný)
určení priorit (masivní krvácení, porucha vitálních funkcí, těžká traumata,
ostatní zranění)
manipulace a vyprošťování zraněného z vozidla – s postiženým manipulujeme
co možná nejméně a co nejšetrněji. Pokud není poškozený ohrožený
bezprostředně na životě a není schopen sám vystoupit z havarovaného vozidla,
není vhodné vyproštění (nebezpečí druhotného poranění, např. míchy,
působení bolesti, atd.). Pokud je naopak postižený bezprostředně ohrožen na
životě, je nutné se pokusit o co nejrychlejší a pokud možno šetrné vyproštění i
za cenu potencionálního sekundárního poškození.
Bezprostřední ohrožení života:
Zástava dechu, nedostatečné dýchání i po uvolnění dýchacích cest
Zástava oběhu – nehmatný tep na obou krčních tepnách (karotidách)
Masivní krvácení, které nejde zastavit ve vozidle
Vnější vlivy – nebezpečí zadušení kouřem, vzplanutí, zřícení vozidla, atd.
K vyproštění je nejvhodnější Rautekův manévr – obejmutí postiženého za
zády s překřížením a uchopením jeho horních končetin za předloktí a nasunutí
na sebe. Následné vytažení mimo vozidlo. Při vyproštění dbáme na co
nejmenší pohyb v oblasti krční páteře a hlavy. Před samotným manévrem je
třeba uvolnit postiženého z případných uchycení, zaklínění (bezpečnostní pás,
airbag, zaklíněné nohy pod pedály, atd.) Pokud nelze postiženého vyprostit,
83
nejčastěji z důvodu zaklínění, snažíme se o komplexní zajištění a ošetření
přímo v havarovaném vozidle. Vždy dbáme na vlastní bezpečnost!!!
dostupné pomůcky k poskytnutí první pomoc – Autolékárnička: Vždy na
dostupném místě, s povinnou minimální výbavou. Pozor na exspiraci
materiálů (policejní kontrola).
Foto5: vyproštění z vozidla pomoci Rautekova manévru
SOUHRN
Je třeba mít na paměti, že na místě dopravní nehody hrozí vždy druhotné
potenciální riziko poškození zdraví přítomných účastníků i zachránců. A to nejen
v souvislosti s havarovanými vozidly a charakterem nehody, ale velmi často s
důvodu další havárie projíždějících vozidel. Proto je zajištění bezpečnosti a místa
dopravní nehody hlavní prioritou.
Dopravní nehoda také často znamená přítomnost silných emocí, většího počtu
zraněných a širokou škálu poranění. Je vhodné mít ujasněné priority a sled úkonů,
které je třeba u dopravní nehody udělat:
Orientace a zajištění místa dopravní nehody
zajistit své vozidlo
zajistit osoby jedoucí s námi ve vozidle
označit a zajistit místo dopravní nehody
zajištění havarovaných vozidel
Přivolání složek IZS
84
155 – Záchranná služba, 150 - HZS – Hasičský záchranný sbor, 158 - Policie
ČR.
112 – univerzální linka tísňového
Ošetření zraněných
orientace na místě a nalezení všech zraněných
manipulace a vyprošťování zraněných z vozidla
dostupné pomůcky k poskytnutí první pomoc – Autolékárnička
Foto 6: orientace na místě nehody a nalezení všech zraněných
85
14. ČINNOST IZS (integrovaný záchranný systém)
14.1. Základní složky IZS a jejich fungování
14.1.1. HZS ČR a JPO – Hasičský záchranný sbor a Jednotky požární
ochrany
Jeho základním posláním je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry
a poskytovat pomoc při mimořádných událostech.
Je zřízen zákonem o HZS ČR 238/2000 jako organizační složka státu.HZS ČR plní
úkoly stanovené zákonem o požární ochraně 133/1985,o IZS 239/2000 a krizovým
zák. 240/2000.
Hasičský záchranný sbor tvoří:
generální ředitelství hasičského záchranného sboru,které je součástí
Ministerstva vnitra
hasičské záchranné sbory 13. krajů a Prahy
územní odbory HZS (bývalé okresy)
Jednotky požární ochrany:
JPO I
- HZS
- 2 min. výjezd
– do 20 min. dojezd na místo události
JPO II - SDHO - 5 min. výjezd
– do 10 min. dojezd na místo události
JPO III - SDHO
- 10 min. výjezd – do 10 min. dojezd na místo události
JPO IV - HZSP - 2 min. výjezd
JPO V - SDHO
– působí jen v podniku
- 10 min. výjezd – působí jen v obci
JPO VI - SDHP - 10 min. výjezd – působí jen v podniku
Základní organizační jednotkou u JPO je družstvo. To se skládá z velitele a dalších
pěti osob. Družstvo ve zmenšeném počtu se skládá z velitele a tří osob. Četa se
skládá z velitele čety a dvou a více družstev.
Vnitřní organizace a vybavení JPO včetně jejich výjezdových stanovišť a zařazení
musí být takové aby byly územní obce podle stupně nebezpečí zajištěny
požadovaným množstvím sil a prostředků.
Některé JPO jsou svým vybavením a proškolením členů předurčeny pro provádění
speciálních činností mimo svoji základní územní působnost např.lezci,potápěči,
protichemická a vyprošťovací skupina.
86
14.1.2. ZZS – Zdravotnická záchranná služba
Jejím základním posláním je poskytovat PNP - přednemocniční neodkladnou péči.
Základním právním předpisem ZZS je vyhláška Ministerstva zdravotnictví
434/1992. Dále se ZZS se řídí zejména zákonem o péči a zdraví lidu 20/1966,
o IZS 239/2000 a krizovým zák. 240/2000.
Zdravotnickou záchrannou službu tvoří:
územní střediska záchranné služby – 13 krajů a Praha
uzemni odbory ZZS (bývalé okresy)
Výjezdové skupiny ZZS:
RLP - Rychlá lékařská pomoc - lékař, zdrav. záchranář, řidič, popř. nižší zdrav.
pracovník
LZS - Letecká záchranná služba - lékař,zdravotnický záchranář,pilot
RV - Rendez-vous setkávací systém. - nejméně dvoučlenná posádka - lékař, řidič,
popřípadě zdravotnický záchranář
RZP- Rychlá zdrav. pomoc - zdrav.záchranář, řidič, popř. nižší zdravotnický
pracovník
LSPP- Lékařská služba první pomoci - praktický lékař, řidič
DRNR - Doprava raněných, nemocných a rodiček – řidič, nižší zdravotnický
pracovník
Základní úroveň poskytnutí PNP je založena na principu plošného pokrytí
a dojezdu na místo do 15 min. od nahlášení události. Územní středisko ZZS je
v plném rozsahu traumatologických plánů schopno zvládnout 50 postižených
osob a ve statutárním městě 150.
Přednemocniční neodkladná péče je péče o postižené na místě vzniku jejich
úrazu nebo náhlého onemocnění a během jejich dopravy k dalšímu
odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení
poskytovaná při stavech, které:
bezprostředně ohrožují život postiženého,
mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti,
způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné
změny,
působí náhlé utrpení a náhlou bolest,
působí změny chování a jednání postiženého, ohrožují jeho samotného nebo
jeho okolí.
87
14.1.3. PČR – Policie české republiky
Jejím základním posláním je plnit úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti, v rozsahu vymezeném ústavními zákony a ostatními právními předpisy.
Je zřízen zákonem o PČR 283/1991 jako bezpečnostní složka státu. PČR plní úkoly
stanovené zákonem o IZS 239/2000 a krizovým zák. 240/2000.
Policii české republiky tvoří:
Policejní prezidium,které je podřízeno Ministerstvu vnitra
Útvary PČR s působností na celém zemí státu
Jednotlivé útvary PČR:
pořádková policie
služba kriminální policie
služba dopravní policie
služba správních činností
ochranná služba
služba policie pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti
služba cizinecké a pohraniční policie
služba rychlého nasazení
služba železniční policie
letecká služba
Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je policista povinen dbát cti,
vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti
s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod
překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo
služebním
úkonem.
Policista je povinen při provádění služebního zákroku a služebního úkonu
spojeného se zásahem do práv nebo svobod osob poučit je o jejich právech, pokud
to povaha a okolnosti služebního zákroku nebo služebního úkonu dovolují;
v opačném případě je poučí dodatečně.
14.2. Součinnost složek IZS
Integrovaný záchranný systém se použije v přípravě na vznik mimořádné události
a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma anebo více
složkami integrovaného záchranného systému.
Je univerzální, řeší společný postup řešení mimořádných událostí různého druhu
ale současně nevylučuje samostatný postup podle druhu mimořádné události.
88
Smyslem IZS zapojit každého podle jeho možností k provádění záchranných
a likvidačních prací při řešení následků mimořádné události.
Je ustanovena zákonem o IZS 239/2000 a krizovým zák. 240/2000.
Dohody o součinnosti složek IZS obsahují závazky v oblasti dokumentární
připravenosti, zpracování typových činností složek IZS při společném zásahu
a jsou součástí územně poplachových plánů.
Dohody o spolupráci obsahují závazky v oblasti havarijního a krizového plánování,
vědeckovýzkumné a vzdělávací činnosti nejsou součástí dokumentace IZS.
Definice pojmu mimořádná událost:
Škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka nebo přírodními
vlivy.
Jsou to havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí.
Vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací.
14.3. Součinnost jiných organizací a složek IZS
Pro případy, kdy nebudou mít základní složky IZS dostatek sil a prostředků nebo
budou záchranné a likvidační práce vyžadovat speciální odbornost a techniku se
předpokládá využití ostatních složek,které poskytují pomoc podle plánované
pomoci na vyžádání.
S fyzickými osobami se také uzavírají dohody o poskytnutí osobní a věcné pomoci.
Ostatní složky IZS:
Soukromé zdravotnické služby
AČR – Armáda české republiky – záchranné prapory: Hlučín, Olomouc,
Bučovice, Kutná Hora, Jindřichův Hradec, Bechyně, Rakovník, Praha MP Obecní policie
HBZ - Báňská záchranná služba: Ostrava, Most
Dekonta – likvidace nebezpečných chemických úniků
ČEZ – havárie v energetice
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
SH ČMS – Sdružení hasičů Čech. Moravy a Slezska – např. Ústřední hasičská
škola Jánské Koupele
ČČK – Český Červený kříž
89
15. MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST – HROMADNÉ NEŠTĚSTÍ A
KATASTROFA
15.1. Úvod
Hromadné neštěstí a katastrofy ohrožují lidstvo v průběhu celé jeho historie.
V minulosti se jednalo především o přírodní a živelné pohromy. S rozvojem
průmyslu, zbrojení a cestování se jejich charakter mění. Podle odhadů OSN byla
katastrofami postižena asi 1 miliarda lidí, přičemž 3 miliony z nich zahynuly.
Při OSN byl v roce 1971 ustaven Úřad pro koordinaci pomoci při katastrofách
(UNDRO). Razantní podněty pak dalo zemětřesení v Arménii v roce 1988.
15.2. Typy mimořádných událostí a jejich charakteristika
15.2.1. Hromadný úraz (nehoda)
3-5 zraněných, z toho min. 1 mrtvý či těžce zraněný nebo 10 lehce zraněných.
15.2.2. 15.2.2 Hromadné neštěstí omezené
Mimořádná událost do 10 postižených, z toho alespoň jeden mrtvý nebo kriticky
poraněný. Událost likviduje několik výjezdových skupin a posilových prostředků.
Neaktivují se traumatologické plány.
15.2.3. 15.2.3 Hromadné neštěstí rozsáhlé
10 až 50 zraněných. Stav není schopna zvládnout příslušná záchranná služba
a zdravotnické zařízení. Nezbytná je aktivace poplachových a traumatologických
plánů.
15.2.4. 15.2.4 Katastrofa
Více než 50 postižených bez rozdílu počtu mrtvých a zraněných. Tyto události jsou
vždy provázeny panikou, časovým stresem, nedostatkem personálu a materiálního
zabezpečení a nebezpečím epidemie. Je to událost vyjímečného rozsahu, kterou
nelze úspěšně zvládnout místními prostředky. Je nutná vnější pomoc. Dochází zde
kromě rozsáhlých zdravotních ztrát i k obrovským škodám na hmotném majetku,
které dále ztěžují záchranné práce jak ve fázi vlastní likvidace, tak ve fázi
postkatastrofické nápravy.
Ne všechny zdroje a ne všichni autoři jsou v tomto dělení zcela jednotní. Někteří
nadřazují pojmům hromadné neštěstí a katastrofa definici: hromadný výskyt
postižení zdraví. Pro komplexnější chápání celé problematiky je také důležité
vytýčit definice následujících pojmů:
90
mimořádná událost: vzniká působením nežádoucího uvolnění sil, energií a
hnot s nežádoucími důsledky vůči obyvatelstvu, jeho majetku, případně
společenským vztahům, tj. s hromadným výskytem postižení zdraví a
hmotných škod, nebo alespoň s vysokou pravděpodobností takových ztrát.
mimořádná situace: je to odchylka od standardních životních podmínek,
situovaná do oblasti vlivu mimořádné události jako následný, časově omezený,
nicméně déledobější stav, trvající nejen ve fázi samotného působení
mimořádné události a vzniku jejích důsledků, ale i během likvidace ničivých a
škodlivých faktorů, vlastních záchranných prací i celé doby nápravných
(reparačních) činností.
15.3. Etiologie hromadných neštěstí
Klasifikace může být vzhledem ke svému účelu velmi rozmanitá, ale podle
převažující charakteristiky můžeme rozlišovat:
přírodní pohromy
požáry a výbuchy
dopravní nehody
ekologické havárie
ostatní technologické a technické havárie (zřícení objektů, protržení přehrady,
apod.)
biologické a sociobiologické mimořádné události (epidemie, pandemie,
hladomory, apod.)
válečné a teroristické mimořádné události
Rozsah ovlivňují:
primární mechanismy:
o mechanické (pády, sesuvy)
o fyzikální (tlaková vlna)
o termické
o chemické a termonukleární
sekundární mechanismy:
o epidemie
o nárůst onemocnění
o panika
o deprese
terciální mechanismy:
o četnost obyvatelstva
o hustota bytové zástavby
o hustota a charakter průmyslu
91
15.4. Základní druhy zdravotnického třídění
Třídění a péče se při mimořádných událostech provádí dle hesla: dělat maximum
pro většinu. Základním principem třídění pacientů musí být co nejrychlejší získání
přehledu o všech zúčastněných (nejprve kontrola vitálních funkcí) a zjišťování
závažných poranění (např. polytrauma, poranění lebky, intoxikace kouřovými
zplodinami).
Třídění postižených je pravděpodobně nejdůležitější, ale zároveň i
nejchoulostivější fází celé akce. Je možno uplatnit více druhů třídících schémat,
která se zároveň mohou i prolínat.
15.4.1. Třídění podle naléhavosti (priority) ošetření:
priorita 1 – červená: kritický stav. Je nutná okamžitá jednoduchá neodkladná
pomoc a život zachraňující výkony (prudké zevní krvácení, pronikající
poranění, polytrauma, šokové stavy. Zde je prioritou ošetření.
priorita 1 – modrá: katastrofický stav. Šance na přežití je pouze v případě
zajištění urgentní pomoci během několika minut (zástava krevního oběhu,
popáleniny nad 70 % plochy těla, narůstající obstrukce dýchacích cest cizím
tělesem nebo zvratky). Zde je prioritou ošetření spojené se sledováním.
priorita 2 – žlutá: urgentní stav, který vyžaduje naléhavou pomoc do 1 hodiny
od vzniku (šok, velké krvácení, otevřené zlomeniny, popáleniny méně než 70
% plochy těla, amputace).
priorita 3 – zelená: lehká zranění, jež umožňují odložit poskytnutí první
pomoci. Zranění jsou mobilní (nekomplikované zlomeniny, psychické
poruchy, popáleniny méně než 20 % plochy těla). Zde se provádí výkony
první pomoci u lehce zraněných.
priorita 4 – černá: mrtví a umírající s infaustní prognózou (rozsáhlá
mozkolebeční poranění, stavy neslučitelné se životem, hluboké popáleniny
nad 80 % plochy těla.
15.4.2. Třídění podle naléhavosti odsunu
priorita I – stav postiženého byl stabilizován život zachraňujícími úkony a
poranění vyžaduje urgentní definitivní dořešení (např. operaci) ve
zdravotnickém zařízení
priorita II – další typy poranění a postižení s příznivou prognózou
priorita III – stav postiženého byl vyhodnocen jako neřešitelný (viz priorita 4 –
černá)
15.4.3. Třídění dle závažnosti poranění
Jak již bylo zmíněno, existuje vícero postupů, které jsou si principielně víceméně
podobné. Jako jedna z nejefektivnějších se jeví metoda START.
92
15.4.4. Schéma pro třídění raněných metodou START (Snadné Třídění A
Rychlá Terapie)
Při jeho použití jsou ranění jednoduchým a rychlým způsobem roztříděni do čtyř
základních skupin:
skupina: vyžadují neodkladnou pomoc
skupina: pomoc lze na určitou dobu odložit
skupina: lehce zranění, pomoc si mohou poskytnout i navzájem nebo
svépomocí
skupina: umírající a zemřelí
Na podkladě hodnocení bazálních projevů u postiženého se přitom posuzují čtyři
základní funkce:
motorika (chodí/nechodí)
dýchání (je zachováno/není zachováno, je-li přítomno, pak se hodnotí i jeho
frekvence)
prokrvení (hmatný/nehmatný tep na velké tepně a rychlost prokrvení
kapilárního plnění nehtového lůžka po jeho stisknutí)
vědomí (je/není zachováno – reaguje/nereaguje na jednoduchou slovní výzvu)
Zásada ,,Nejprve posoudit celkovou situaci, pak cílevědomě jednat“ musí platit
především v situacích, kdy je třeba zabezpečit velké neštěstí s mnoha zraněnými
a/nebo akutně onemocněnými. Důvodem je to, aby pacient nebyl znevýhodněn, co
se týká času a odbornosti ošetření, aby nebyl přehlédnut, popřípadě aby jeho
ohrožení nebylo chybně odhadnuto. Omezená kapacita záchranářských složek musí
být rozdělena tak, aby se adekvátně a co možná nejrychleji využila pro více
pacientů a ne aby se koncentrovala na jednotlivé pacienty.
Po zjištění druhu postižení se musí vyloučit možné ohrožení pro postižené i pro
záchranný personál – zde je rozhodující především komunikace s hasiči.
K posouzení stavu postižení patří také zvážení možnosti, zda se ohrožení nebude
šířit (oheň, sesutí, exploze, atd.) a zda nehrozí další ohrožení (např. nebezpečné
chemické látky). Jestliže je oblast poškození nepřehledná nebo velká, je třeba
zvážit, zda by se nemohly vytvořit úseky a jejich posouzení si pak rozdělit.
15.5. Zásady a specifika poskytování první pomoci při mimořádné události
15.5.1. Časová dimenze
fáze 0 – čas minuty až 1 hodina. Zahrnuje záchranu a první vzájemnou pomoc
poskytnutou lidmi v zasažené oblasti.
fáze 1 – čas 15 minut až 12 hodin. Představuje činnost záchranných týmů
v terénu a poskytování neodkladné péče.
93
fáze 2 – čas 12 hodin až dny. Je poskytovaná specializovaná lékařská pomoc
v nemocničních centrech.
fáze 3 – týdny až měsíce. Definitivní ošetření, rehabilitace.
V celkové časové ose rozlišujeme:
záchranná fáze (přibližně do 24 hodin od vzniku události) – trvá do předání
posledního pacienta do lůžkového zařízení. Přednemocniční péče by měla být
poskytnuta všem pacientům do 3 hodin.
likvidační fáze – probíhá v nemocničních zařízeních. Provádí se život
zachraňující výkony a akutní ošetření. Patří zde činnost hygienické služby
v postižené oblasti.
15.5.2. Organizace práce na místě mimořádné události
V obecném schematickém popisu lze jako hlavní fáze vytýčit:
přijetí hlášení, jeho ověření, vyhodnocení a vyslání prvních záchranných
skupin
kvalifikovaná obhlídka (rekognoskace) a zhodnocení situace na místě,
vyžádání a nasazení dalších sil a prostředků
organizace činnosti na místě
sběr a třídění raněných či postižených
vlastní poskytování první pomoci
odsun postižených do cílových zdravotnických zařízení
dokumentace, vyhodnocení, přijetí závěrů
V každém případě a v každém okamžiku musí být jasné, kdo právě záchrannou
činnost řídí. Proto je také třeba jednoznačně rozdělit a stanovit úkoly všem
přítomným i postupně přijíždějícím pracovníkům.
Stejně tak jednoznačně musí být vytyčena a označena jednotlivá pracoviště na
místě mimořádné události: řídící stanoviště, jednotlivá shromaždiště postižených,
shromaždiště zemřelých, třídící stanoviště, obvaziště, odsunová stanoviště.
Důležité pro hladký průběh likvidačních prací je i kvalitní rádiové spojení a
dodržovaní určitých zásad, s jeho používáním spojených:
vydání příkazu na přechod k ,,otevřené komunikaci“ (neužívat selektivní
systém)
,,do éteru“ vstupuje každý jen v případě skutečné potřeby a nehovoří-li právě
jiný účastník
vždy se představit (volacím znakem)
zpráva musí být zformulovaná tak, aby relace byla stručná, výstižná a
srozumitelná
plnění ,,radiopříkazů“ jak vedoucích pracovníků na místě, tak operačního
střediska – nezbytností je naprostá kázeň
94
15.6. Psychologické faktory na straně zachránce a pacienta
15.6.1. Psychické reakce přítomných na místě neštěstí
čas 20 až 30 sekund – fáze překvapení, nečinnosti až totální strnulosti
čas do 30 minut – období strachu a zmatku, dezorientovanosti
čas do 6 hodin – období chaosu a paniky. Síly jsou vyčerpány, schopna
pomoci je jen část přítomných, ostatní podléhají panice a mohou působit i
další škody.
období apatie, které se střídá s hyperaktivitou, nárůst depresivních reakcí a
suicidií
15.6.2. Psychické reakce záchranářů
Následkem prožitého stresu a psychického traumatu se u záchranářů mohou
vyvinout tzv. posttraumatické stresové poruchy. Obecně lze říci, že to, co je
zdravotník schopen dělat za normálních okolností 16 – 18 hodin, jej po 8 hodinách
v extrémní situaci zcela vyčerpává. Posttraumatické stresové poruchy jsou závažný
syndrom a vyžaduje okamžitou léčbu. Sebevražednost zde stoupá asi o 15 %.
Dalšími důsledky mohou být:
emocionální: úzkost, zlost, podrážděnost, pocity viny, beznaděje, bezmoci
(konfrontace s vlastní smrtelností může vyvolat patologické obavy o sebe a
své blízké)
pocit úplného psychického i fyzického vyčerpání, negativní postoj k sobě
sama i své profesi
kognitivní důsledky: zhoršená schopnost koncentrace, zhoršení paměti,
nutkavé představy prožité katastrofy, možné noční děsy
behaviorální důsledky: ztráta zájmu o společnost, narušené vztahy (izolování
se), nezájem o jakoukoliv činnost, sklon k závislosti na alkoholu nebo drogách
somatické důsledky: vyšší počet běžných onemocnění, úrazů, poruchy spánku,
stravovacích návyků
změny motivace: přehodnocování životních priorit, mění se názor na smysl
života, častá ztráta emocí
95
SOUHRN
Podstatou a základním rysem všech hromadných událostí, je: rozdíl mezi
potřebami a možnostmi. To znamená hodně poraněných a málo zachránců,
zdravotníků, lůžek. Platí jiné mechanismy při ošetření než obvykle.
Abychom minimalizovali následky hromadného neštěstí, je důležité správně a co
nejdříve určit rozsah a druh neštěstí, zajistit dostatečný počet záchranných složek,
roztřídit zraněné dle závažnosti stavu, zajistit jejich prvotní ošetření a následný
odsun do zdravotnického zařízení podle povahy poranění.
Jako nejvhodnější metodou třídění se jeví a nejčastěji používá metoda START
(Snadné Třídění A Rychlá Terapie)
Při jeho použití jsou ranění jednoduchým a rychlým způsobem roztříděni do čtyř
základních skupin:
1. skupina:
vyžadují neodkladnou pomoc
2. skupina:
pomoc lze na určitou dobu odložit
3. skupina:
svépomocí
lehce zranění, pomoc si mohou poskytnout i navzájem nebo
4. skupina:
umírající a zemřelí
Na podkladě hodnocení základních životních projevů u postiženého se přitom
posuzují čtyři základní funkce:
motorika (chodí/nechodí)
dýchání (je zachováno/není zachováno, je-li přítomno, pak se hodnotí i jeho
frekvence)
prokrvení (hmatný/nehmatný tep na velké tepně a rychlost prokrvení
kapilárního plnění nehtového lůžka po jeho stisknutí)
vědomí (je/není zachováno – reaguje/nereaguje na jednoduchou slovní výzvu)
96
97
16. KRVÁCENÍ, RÁNY A JEJICH OŠETŘENÍ
Poskytování první pomoci u osob postižených náhlou velkou ztrátou krve je
mimořádně náročné na pohotovost a zručnost a je prováděno za dramatických
okolností.Váhání a prodlení s pomocí může znamenat,že potenciálně zachranitelný
člověk vykrvácí ještě před dojezdem záchranné skupiny.
Krvácení je ztráta krve, ke které dochází z tepen, žil, kapilár nebo kombinací
různého typů cév. Nebezpečná je rychlá ztráta krve. Obecně ztráta 20-40 %
celkového množství krve je střední ztráta, více než 40% je velká ztráta. Bez
odpovídající léčby obvykle končí smrtí.
Provází jej výrazné zrychlení tepu ( tachykardie) dýchání ( tachypnoe), kapilární
plnění déle než 2 sekundy, mentální změny, pokles systolického krevního tlaku.
Člověk má asi 70ml krve na kg hmotnosti.
16.1. Rozdělení krvácení
Krvácení je děj, při kterém krev samovolně vytéká – uniká z narušených tkání
a cév. Z toho plyne, že krvácení musíme dělit hned podle několika kritérií:
typ poranění, místo poranění, a rozsah poranění.
Základní rozdělení je podle toho, jestli krev vytéká na povrch těla nebo zůstává
uvnitř:
vnější
vnitřní
16.1.1. Vnější krvácení
Krev vytéká na povrch těla, vidíme odkud postižený krvácí, jak moc krvácí a téměř
vždy jsme schopni krvácení efektivně zastavit = výhoda.
Typy ran:
řezné – ostrý předmět, čistý řez,výrazné krvácení
tržné a tržně zhmožděné – okraje poraněné tkáně nepravidelně potrhané,
méně krvácí, horší hojení, kosmetické znetvoření
bodné – na povrchu nenápadné, ale zasahující do hloubky,nebezpečí vnitřního
poranění, které je skryté a způsobuje vnitřní krvácení
střelné – zástřel = projektil zůstává v těle – časté rozsáhlé vnitřní poranění
sečné – může zasahovat hodně do hloubky i když na povrchu vypadá
nenápadně a nemusí výrazně krvácet - stejné nebezpečí jako u bodného
poranění, bývá větší podélné poškození než u bodného
98
průstřel = nalezneme vstup a výstup projektilu do těla (okolí výstupu více
zdevastované)
zhmožděné – náraz na tupý předmět – tvorba modřin, odřenin
16.1.2. Vnitřní krvácení
Krev vytéká z cév, nebo z vnitřních orgánů, ale zůstává uvnitř těla. Nevidíme
odkud krvácí, jak moc krvácí, zda vůbec krvácí a nejsme schopni krvácení zastavit
= nevýhoda.
Životu nebezpečné je každé velké a rychlé vnitřní krvácení (např. po prasknutí
vejcovodu následkem mimoděložního těhotenství,po krvácení ze sleziny nebo jater
následkem úrazového poranění.
Nejčastější příčinou bývá:
tupý náraz (pády z výšky, zlomeniny kosti stehenní a pánve)
onemocnění cév (ateroskleróza, aneurisma)
Nejčastěji postižená oblast:
břišní krajina (orgány břicha)
záda v oblasti beder (ledviny)
hrudní dutina (plíce, cévy okolo srdce a srdce samotné)
krvácení do mozkové tkáně (neohrožuje ztrátou krve ale tím, že tříští, nebo
utiskuje mozkovou tkáň)
Přibližná ztráta krve při zlomeninách a některých vnitřních poraněních:
Zlomenina předloktí 50 až 400 ml, paže 100 až 800 ml, bérce 100 až 1000 ml,
stehna 300 až 2000 ml, pánve 500 až 5000 ml.
Poranění hrudníku 500 až 700 ml, prasknutí sleziny nebo jater 1500 až 2000
ml (popřípadě i celý krevní objem)
Příznaky:
odebraná anamnéza (spadl ze stromu, narazil břichem na volant, atd.)
modřiny v oblasti postižení
ztvrdnutí v oblasti postižení (prknovité břicho)
vykašlávání, nebo zvracení krve
krev v moči nebo ve stolici
nastupující příznaky šoku
poruchy vědomí až bezvědomí
Nebezpečí z prodlení = co nejdříve zajistit odborné ošetření a transport do
nemocnice, nepodceňovat získané informace (raději zbytečně více než méně).
99
16.2. Další rozdělení krvácení
Další rozdělení provádíme podle toho jaká část cévního řečiště je nejvýrazněji
postižena,a potom krvácení dělíme na:
o
o
o
o
tepenné
žilní
vlásečnicové
smíšené
16.2.1. Tepenné krvácení
Je nejzávažnějším typem krvácení, protože může velice rychle dojít k velkým
ztrátám krve. Jde o krvácení z cév, které vedou okysličenou krev od srdce
k jednotlivým orgánům. Krev je hnána činností (stahy) srdečního svalu,proudí pod
tlakem a v rytmu srdeční frekvence často z rány vystřikuje.Krvácení je masivní,
rychlé. Krev je světle červená (barva krve však není rozhodující, při dušení může
mít krev barvu tmavě červenou).U tepenného krvácení musíme postupovat velice
rychle. Pokud je krvácení masivní, neváháme a prsty nebo dlaní své ruky stlačíme
tepnu přímo v ráně. U středně silného tepenného krvácení a zejména při více
zachráncích můžeme jako první využít příslušného tlakového bodu. To jen po
krátkou dobu než ránu ošetříme tlakovým obvazem. (pokud chceme použít tlakové
body, musíme ovládat prakticky techniku stlačení těchto bodů, což není úplně
jednoduché a často to znamená prodloužení doby krvácení bez cíleného efektu
zástavy krvácení. Proto raději volíme výše uvedené stlačení přímo v ráně). Pokud
se jedná o končetinu snažíme se jí v rámci možností polohovat nad úroveň srdce(to
platí i po ošetření). Těmito úkony by se nám mělo podařit dostatečně zmírnit
intenzitu krvácení. Dále začneme s přikládáním tlakového obvazu (viz obvazová
technika). Při správné aplikaci obvazu by se nám mělo podařit krvácení zastavit.
16.2.2. Žilní krvácení
Jde o krvácení z cév, která vedou odkysličenou (tmavě červená) krev od buněk
zpět přes pravou polovinu srdce do plic, kde se okysličí. Krev proto proudí pod
menším tlakem a není přímo ovlivněná činností srdce = z rány vytéká pomaleji,
plynule, nepulsuje, nestříká = nehrozí bezprostředně během krátkého času
vykrvácení. Pozor, neplatí u krvácení z velkých žil.
Důležité je však vědět, že krev vytékající z rány při žilním krvácení má tmavě
červenou barvu a vytéká vcelku pomalu. Toto krvácení vyžaduje rychlé ošetření,
hlavně v závislosti na rozsahu. Pokud se jedná o končetinu, ránu obvážeme
příslušným obvazem a poté je dobré ji dostat do polohy nad úroveň srdce kvůli
snížení tlaku v končetině. Měli by jsme mít na paměti, že jakákoliv dezinfekce
nepatří přímo do rány, ale pouze do jejího okolí, protože jinak se bude poranění
těžce hojit.
100
16.2.3. Vlásečnicové krvácení
Jde o krvácení z drobných, mikroskopických cév,kdy krev pouze prosakuje na
povrch a nehrozí nebezpečí z vykrvácení. Vlásečnicové krvácení není povětšinou
spojeno s nějakým větším úrazem, představitelem vlásečnicového krvácení jsou
povrchové odřeniny. Vlásečnicové krvácení většinou po nějaké chvíli samo ustane.
16.2.4. Smíšené krvácení
Ve velké většině případů poranění půjde samozřejmě o kombinaci jak
vlásečnicového, tak žilního a tepenného krvácení (např. amputace, otevřené
zlomeniny a další rány, protože ve tkáni probíhají velké cévy ve svazcích, kdy
k sobě těsně přiléhají a vlásečnice vedou k téměř každé buňce těla). V těchto
případech hovoříme o smíšeném krvácení, které je stejně nebezpečné jako tepenné
krvácení.
16.2.5. Zástava a ošetření vnějšího krvácení
Podstatou účinného ošetření je, nejlépe přímým tlakem, snížit průtok krve ranou
a podpořit tak její srážlivost a zabránit dalším krevním ztrátám. Pokud je to možné,
používat originální prostředky k ošetřování krvácení (krytí, obinadla atd.).
Na ránu přikládáme vždy měkký, sterilní (co nejčistější), savý materiál (žádné
mince, desky atd.).
Postup ošetření
Pacienta ošetřujeme vždy alespoň v sedě, nejlépe ale v leže a pokud je krvácení
masivní, tak jako první stlačím e ránu prsty, dlaní nebo pěstí ruky, i když takto
můžeme zavléci infekci do rány. Pro další ošetření je nutno přiložit dostatečnou
tlakovou vrstvu a provést její zajištění pomoci obinadla a v případně krvácení
z končetiny tuto znehybnit.
Při ošetřování zvednout končetinu nad úroveň srdce,pokud je to možné a jen ve
výjimečných případech použít naložení zaškrcovadla.
Z ran odstraníme pouze volně ležící předměty. Předměty které vnikly do těla ( nůž,
jiné vbodnuté nebo pronikající předměty) zásadně z těla NEVYTAHUJEME, ale
zafixujeme v poloze, ve které jsou. Působí jako prsty v ráně. Pokud jsou dlouhé
(např. tyč, šíp, oštěp apod.) zafixují se a pravděpodobně bude třeba je ve spolupráci
se zdravotníky před transportem zkrátit.
V terénu jednou přiložený obvaz nikdy nesnímáme! Pokud již přiložený tlakový
obvaz prosakuje krví, překrývá se dalším, aby lépe přitaženými cirkulárními
otočkami obvazu došlo ke stlačení přívodní tepny.
101
Použití tlakových bodů
při krvácení z většiny středních a malých tepen na okrajových částech těla (od
lokte a kolene níže, tepny na hlavě)
využívá stisknutí tepen, přivádějících krev do postižené oblasti, bříšky 2-3
prstů proti kosti
použití 7 tlakových bodů (spánkový, lícní, krční, podkličkový, pažní, stehenní,
břišní)
Použití zaškrcovadla je velmi invazivní zákrok, který zcela zastaví průtok tepenné i
žilní krve pod místem zaškrcení.
Výhody:
zcela zastaví krvácení
jednoduché a rychlé
Nevýhody:
značná bolest pod zaškrcením
tkáň pod zaškrcením nemá přísun živin a kyslíku = buňky začnou odumírat =
tvorba toxinů z mrtvých buněk = možné komplikace (sepse, nutná amputace
atd.)
poškození nervových drah v místě zaškrcení
poškození cév a tkání v místě zaškrcení
riziko tvorby krevních sraženin = plícní embolie = dechové potíže = náhlá
smrt
Zaškrcovadlo použijeme v případě:
traumatické amputace doprovázené masivním krvácením
otevřené zlomeniny s ohrožujícím tepenným nebo smíšeným krvácením
nedaří-li se zastavit velké krvácení tlakovým obvazem (rána krvácí i po
přiložení třetí vrstvy)
nepoměru zachránců a postižených (hodně zraněných a málo zachránců –
hromadné neštěstí)
získání času než si připravíme jiný šetrnější způsob ošetření
pokud nemáme žádný jiný prostředek k zástavě masivního krvácení
Ideální pro zaškrcení je originální pryžové zaškrcovadlo (4 cm široké, asi 50 cm
dlouhé).
Možné inprovizace:
trojcípý šátek
kravata
pásek
naložení a nafouknutí manžety tlakoměru
102
v absolutní nouzi elektrické káble, drát, tkaničky z bot
Zaškrcovadlo nakládáme, pokud je to možné a vhodné, těsně nad ránu v šíři asi
10cm. Jinak vždy mezi ránu a srdce. Pokud možno ne přes holou pokožku (tričko,
košile, šátek). Je nutné vynaložit hodně síly = chceme zastavit průtok krve tepnami
= probíhají hluboko v tkáni podél kostí. Končetinu znehybnit a chladit.
Zaznamenat čas zaškrcení!!
Správně naložené zaškrcovadla:
ustane krvácení
není hmatný tep pod zaškrcením
chladná, bledá kůže
Nesprávně naložené zaškrcovadla:
krvácení neustává, naopak může zesílit
hmatný tep pod zaškrcením
zčervenalá, až promodralá kůže
V případě, že použití zaškrcovadla je konečné ošetření před zákrokem
v nemocnici, v žádném případě zaškrcovadlo nesundáváme ani nepovolujeme!
Po zaškrcení je důležité ošetřit ránu, pahýl (tlakový obvaz) a postarat se o případný
amputát. Zaznamenat čas zaškrcení a co nejrychleji zajistit lékařské ošetření +
transport.
16.3. Traumatická amputace:
Jde o násilné oddělení části těla (prsty, končetiny, uši, nos, hlava, atd.). Přitom
dochází vždy ke smíšenému krvácení (přerušené žíly i tepny).
Postup při ošetřování:
použití tlakového bodu
pokud není přítomné masivní krvácení (prsty, předloktí), přiložíme na pahýl
tlakový obvaz
v opačném případě prsty stisknout krvácející cévu, ruku vložit do igelitového
sáčku a tlačit sevřenou pěstí
použití zaškrcovadla a ošetřeni pahýlu krycím obvazem
ošetřit amputát - očistit od hrubých nečistot, sundat ozdoby, zabalit do krytí
(sterilního), vložit do sáčku (ten uzavřeme tak,aby uvnitř zůstal vzduch) a ten
vložit do dalšího sáčku, do kterého dáme nejlépe led nebo studenou vodu)
a transportujeme zavěšený spolu s pacientem. Ošetření pacienta v rámci první
pomoci má přednost před ošetřením amputátu!
zapsat čas události
co nejrychleji zajistit lékařské ošetření + transport
provést protišoková opatření
103
Amputace prstů na ruce, nebo noze = nepoužívat zaškrcovadlo = není masivní
krvácení (ochranné stažení amputovaných cév) = tlakový obvaz.
Možnost chirurgického přišití amputátu = čím dřív a čím čistčí amputační řez, tím
větší úspěšnost.
16.4. Krvácení z přirozených tělních otvorů
16.4.1. Krvácení z nosu:
pevný stisk kořene, nebo nosních křídel nosu po dobu 5-10 minut, součastně
mírný předklon hlavy, poté stisk pomalu uvolnit, pokračuje-li krvácení, stisk
opakovat
poškozeného poučit, aby dýchal ústy, neměl by kašlat, smrkat, přiložit studené
obklady na čelo, nad kořen nosu a zátylí
dutinu nosní nikdy nesmí laik tamponovat, při déletrvajícím krvácení zajistit
lékařské ošetření, na nos přiložit odsávací prakový obvaz
Nejčastěji bývá u dětí jako průvodní jev infekčních onemocnění nebo při úrazu a v
dospělosti při vysokém krevním tlaku event.při současné léčbě
Warfarinem,Pelentanem nebo jinými léky snižujícími srážlivost krve.
16.4.2. Krvácení ze zvukovodu
na ucho přiložit sterilní krytí, nikdy zvukovod netamponovat, nesnažit se
zastavit odtok krve ze zvukovodu
při bezvědomí uložit do stabilizované polohy na straně krvácejícího
zvukovodu
i při drobných krváceních ze zvukovodu je potřeba zajistit odborné vyšetření
16.4.3. Krvácení z dutiny ústní
masivní krvácení z jazyka, měkkého patra a nosohltanu se pokusit zastavit
stisknutím příslušného krčního tlakového bodu. (na straně krvácení, pokud
krvácení nepřestává, zkusíme druhou stranu – nikdy nesmíme stlačit obě krční
tepny najednou!)
při krvácení z vnitřní strany tváře použít lícní tlakový bod
větší krvácení, které provází vylomení zubu, zastavit dostatečně vysokým
tamponem ze sterilního materiálu, vloženým do zubního lůžka, vyzveme
zraněného, aby pevně skousnul na 20-30 minut, poté stisk pozvolna povolit,
tampon necháme spontánně uvolnit
16.4.4. Zvracení krve
postiženého ošetřovat v poloze na zádech s hlavou na stranu a pokrčenými
dolními končetinami, přikládat ledové obklady na břicho
lze podat ústy několik (2-3) kostek ledu, které postižený polyká celé
104
16.4.5. Vykašlávání krve
ošetřovat v polosedě, zajistit tělesný a hlasový klid, je-li to nutné, protišoková
opatření
přikládat chladné obklady na hrudník
při prudkém vykašlávání (chrlení) krve volit polohu na boku, protišoková
opatření
16.4.6. Krvácení z močových cest, pohlavních orgánů a konečníku
postiženého položit na záda, přiložit dostatečně silnou odsávací vrstvu, dolní
končetiny ve stehnech překřížit a vypodložit, ostatní méně výrazná krvácení
v těchto lokalitách ošetřit přiložením sterilní odsávací vrstvy v poloze
používané při ošetřování poraněného břicha
přikládat studené obklady na břicho
je-li krvácení masivní a neztišitelné, je možno použít břišního tlakového bodu
SOUHRN
Krvácení nejedním s nejčastějších důvodů poskytnutí první pomoci a může být
velmi rozmanité. Vždy záleží na lokalitě krvácení, rychlosti krevní ztráty a typu
poškozené cévy. Od tohoto se pak odvíjí postup ošetření.
Většinu krvácivých stavů jsme schopni bez problému ošetřit, proto se toho
nebudeme bát.
Zjednodušeně se dá říct, když někde něco krvácí je to třeba co nejrychleji zastavit.
Většinou použijeme tlak přímo v místě krvácení.
Krvácení si můžeme rozdělit na vnější a vnitřní. Vnější krvácení (kdekoli na
povrchu těla) jsme většinou schopni zastavit (vidíme odkud a jak moc krvácí).
Vnitřní krvácení (nejčastěji do tělních dutin) je z hlediska první pomoci neřešitelné
(nevidíme kde, jak moc a neumíme ho zastavit). Zde je důležité co nejrychleji
zajistit profesionální zdravotnickou pomoc.
Další často používané dělení je podle typu poraněné cévy na vlásečnicové, žilní,
tepenné a smíšené. Všeobecně se dá říct, že nejnebezpečnější je krvácení tepenné
a smíšené, ale není to pravidlem. Spíše platí, že čím je krevní ztráta rychlejší
a objemově větší, tím je nebezpečnější a je jedno o jaký typ poraněné cévy se
jedná. Proto se nesnažíme o přesné rozeznání typu krvácení (tepny, žíly), ale o jeho
co nejvhodnější a co nejrychlejší zastavení.
Jak budeme postupovat. Tlakem přímo v ráně přiložením tlakové vrstvy krytí
a obvazu tzv. tlakový obvaz (u masívního krvácení nejčastěji svými prsty, dlaní,
pěstí a poté vyměníme za tlakový obvaz), popřípadě vhodným znehybněním
105
v případě končetiny. Jen ve výjimečných případech použijeme k zástavě masívního
krvácení zaškrcovadlo (amputace končetin, získání času než si připravím jiný
šetrnější způsob ošetření, všude tam, kde je to možné a jde přitom o život
ohrožující krvácení, které se mi nedaří zastavit jinak)
Krev je tělní tekutina, která může být zdrojem nebezpečné infekční nákazy
(hepatitidy, AIDS, atd.), proto je vhodné při ošetřování používat ochranné
pomůcky (gumové rukavice) a postupovat tak, abychom riziko nákazy
minimalizovali (vyhnout se pokud je to možné přímému kontaktu s krví).
106
17. PORANĚNÍ HLAVY A MOZKU
Poranění otevřená – nejčastěji se jedná o tržně-zhmožděné poranění vlasové části
hlavy a obličeje po pádech, dopravních nehodách, úrazy při sportu apod.
Poranění krytá – mezi tyto poranění řadíme zlomeniny kostí lebky, obličejových
části hlavy, poranění mozku. Nejčastější příčinou těchto poranění jsou dopravní
nehody a pády z výšek. Zpravidla probíhají akutně – akutně ohrožují postiženého
na životě.
17.1. Rány v obličeji
většinou tržně – zhmožděného, nebo řezného charakteru
z důvodu hojného dobrého cévního zásobení tyto rány masivně krvácí
můžou být doprovázeny krytým poraněním hlavy a mozku (nepodceňujeme)
První pomoc:
dezinfekce rány
odstranění volně ležících předmětů (škvára, sklo, střepy,….)
sterilní krytí rány
polohování pacientů s ohledem na možnost zatékání krve do dýchacích cest
u pacientů v bezvědomí
17.2. Rány ve vlasové části hlavy
rány silně krvácí
často komplikované se zlomeninami kostí lebky
První pomoc:
dezinfekce rány, event. ostříhání vlasů v okolí rány
sterilní krytí
17.3. Otřes mozku (mozková komoce)
jde o nejlehčí stupeň poškození mozku, na mozkové tkáni nevznikají trvalé
změny
vzniká po tupých nárazech, pádech na hlavu
Projevy:
krátkodobé bezvědomí (5-10 min.)
dezorientace, amnézie ( postižený si na událost nepamatuje)
pocit na zvracení, zvracení
závrať, bolesti hlavy
často současně krvavé poranění hlavy
První pomoc:
107
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR – zpravidla nebývá nutné
zajistit transport do nemocničního zařízení
nutná hospitalizace (1-3 dny) na chirurgicko-traumatologickém oddělení pro
vyloučení závažného poranění mozku
17.4. Zhmoždění mozku (mozková kontuze)
u tohoto poranění vlivem intenzity a účinkem sil vznikají anatomické změny
na mozkové tkáni
vznikají kontuzní ložiska – krevní výrony, otok mozku
Projevy:
jsou rozlišné dle místa postižení mozkové tkáně
bezvědomí bývá delší než 10 min.
dýchání je zrychlené až přerušované, může dojít až k zástavě dechu
nepravidelný puls
porucha hybnosti
zornice – rozšíření
První pomoc:
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
zotavovací poloha
přivolání ZZS
17.5. Krvácení do dutiny lební
bývají častou komplikací poranění mozku, zlomenin kostí lebky, tupých
poranění hlavy
častou příčinou jsou pády z výšek (často u pádu z jízdního kola, v opilosti),
dopravní nehody, úrazy při sportu, násilné trestné činy (napadení, údery do
obličeje, hlavy)
17.5.1. Epidurální krvácení
je krvácení do prostoru nad tvrdou plenu mozkovou (viz anatomie)
většinou vzniká jako komplikace úrazu hlavy poraněním tepen v tvrdé pleně,
výjimečně velkých žil v místě zlomeniny
Projevy:
u tohoto poranění bývá tzv. volný či lucidní interval = po krátkém bezvědomí
procitnutí a opětovné postupné, nebo rychlé bezvědomí
křeče, ochrnutí
zvracení, poruchy dýchání a oběhu
rychle se rozvíjí a stav se horší v průběhu několika minut
108
pro svůj rychlý průběh je často příčinou náhlé smrti
První pomoc:
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
polohování
přivolání ZZS
17.5.2. Subdurální krvácení
vzniká krvácením z malých žil pod tvrdou plenu mozkovou
Projevy:
narůstá pomaleji než epidurální krvácení
poruchy vědomí nastupují pomaleji, někdy i několik dnů po úrazu (často si
postižený na úraz již nevzpomíná)
provázené bolestmi hlavy, zvracení, křečemi, poruchy vědomí
stav se horší nikoliv v průběhu minut, ale hodin až dnů
většinou má dobrou prognózu
První pomoc:
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
polohování
přivolání ZZS
17.5.3. Subarachnoidální krvácení (mezi měkkou plenu – pavoučnicí a
mozek)
vzniká i po menším úrazu hlavy u sklerotických cév a aneurysmat
většinou neohrožuje vážně postiženého
17.5.4. Intracerebrální (nitromozkové) krvácení
krvácení z malých cév v mozkovém parenchymu
celkový stav se zhorší rychle narůstajícím otokem (edémem) mozku
může se provalit až do systému mozkových komor (vážná komplikace)
17.5.5. Kombinace několika druhů poranění a krvácení do dutiny lební
často se vyskytují u těžkých poranění
kombinují se s akutním otokem (edémem) mozku a příznaky mozkové
komprese
zastřené typické příznaky subdurálního nebo epidurálního krvácení
109
17.6. Zlomeniny lebky
rozlišujeme zlomeniny obličejové části lebky a mozkové části lebky
17.6.1. Zlomeniny obličejové části
po nárazech, úderech do obličeje
17.6.2. Zlomeniny nosních kůstek
objektivně viditelný krevní výron – modřina (hematom) na nose, deformace,
krvácení z nosu
První pomoc:
nereponujeme (navrácení do původní polohy) !!!
zastavení krvácení (postiženého posadíme do předklonu, stlačit nosní křídla
asi na 10 min., chlazení v oblasti šíje)
odborná pomoc ORL (ušní, nosní, krční)
17.6.3. Zlomenina dolní čelisti
zlomeniny bývají často komplikované vykloubením (luxací) čelisti
Projevy:
omezená hybnost dolní čelisti, bolestivost, otok
často spojené s poraněním zubů
První pomoc:
imobilizace prakovým obvazem
odborné ošetření v nemocničním zařízení
17.6.4. Zlomenina oční jamky (orbity) a lícní kosti
častým úrazem při sportu (bojové umění, míčové hry)
vždy myslíme na poranění oka
Projevy:
otok v oblasti orbity, hematom
poruchy vidění
První pomoc:
sterilní krytí orbity a oka
odborné ošetření
17.6.5. Zlomeniny mozkové části lebky
nejčastěji se týky kosti tylní, čelní a spánkové
110
nemusí být doprovázené vážným poraněním mozku, avšak i bez zlomenin je
nutno pomýšlet na poranění mozku
jako zlomeninu označujeme každé porušení celistvosti lebních kostí
způsobené násilím
mechanismus úrazu:
o úder tvrdým předmětem do hlavy
o náraz hlavy do tvrdého předmětu
Dělení zlomenin:
Fisury = praskliny – jako izolované poranění neohrožují zraněného na životě
Zlomeniny
vpáčené, nevpáčené
otevřené, zavřené
Projevy:
velké hematomy v okolí zlomeniny
pohmatová bolestivost
poruchy vědomí nemusí být
První pomoc:
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
poloha vodorovně na zádech, hlava mírně zvednutá asi 30 st. , v bezvědomí
zotavovací poloha na neporaněné straně!
sterilní krytí rány – vyhřezlou mozkovou tkáň nezatlačujeme dovnitř, jen
z lehka obložíme a překryjeme sterilním krytím
imobilizace krční páteře je samozřejmostí!
17.7. Zlomenina spodiny lební ( báze lební)
báze lební je skupina kostí, které dohromady vytvářejí spodní část lebky, na
které je uložen mozek, jsou v ní otvory pro odstup hlavových nervů míchy.
tato zlomenina vzniká vždy úrazovým mechanismem (např. úder na čelist, pád
na hlavu, záda, pád z výšky na nohy)
Projevy:
krvácení z nosu, nosohltanu,uší a úst
přítomnost mozkové tkáně mimo dutinu lební (nosohltan)
bolesti hlavy, ztráta paměti – nelze zjistit v bezvědomí
poruchy vědomí
brýlový hematom - výlev krve do podkoží v oblasti horního a spodního víčka
– vyskytuje se buď ihned po úraze, nebo až za několik hodin
poškození očního nervu
111
První pomoc:
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
poloha rovně na zádech s elevaci hlavy 30 st. (při vědomí)
v bezvědomí do stabilizované polohy na stranu krvácení ze zvukovodu (je-li
přítomné)
sterilní krytí rány
přivolání ZZS
17.8. Edém mozku (otok)
hromadění tekutiny v mozkové tkání, kterou postupně utlačuje a tím poškozuje
vzniká jako komplikace všech poranění mozku
je doprovázen poruchami vědomí až bezvědomím s útlakem životně
důležitých center mozku – zástava dýchání, krevního oběhu
První pomoc:
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
polohování
Foto 7: mozkolebeční poranění jsou často provázená bezvědomím
SOUHRN
Mozkolebeční poranění mohou být lehká, ale i velmi závažná vedoucí k trvalému
poškození nebo i smrti zraněného. Při násilí na hlavu je vždy třeba myslet a počítat
112
s možností vážného poranění mozkové tkáně. U těchto poranění často dochází ke
krvácení do jednotlivých struktur mozku a jeho obalů. Problém není krevní ztráta
(nebývá výrazná), ale to že krev nemá kam odtékat (uzavřená lební dutina) a tím
pádem začne utlačovat a tříštit mozkovou tkáň. To bude zhoršovat i nastupující
otok (edém ) mozku. Projevy poškození jsou závislé na lokalitě a rychlosti
krvácení. Můžou být okamžité po úrazu, ale i s odstupem několika hodin až dnů.
Proto každý s podezřením na mozkolebeční krvácení má být vyšetřen ve
zdravotnickém zařízení.
V rámci první pomoci je důležité co nejlépe zjistit mechanismus a okolnosti
poranění. V případě poruch vědomí či bezvědomí, které jsou často u těchto úrazu
přítomné, zajistíme především vitální funkce a vhodnou polohu a poté ošetříme
případné viditelné poranění na hlavě často spojené s krvácením. Popřípadě další
druhotná poranění na těle. Zajistíme přivolání záchranné služby.
113
18. PORANĚNÍ HRUDNÍKU
Základní dělení poranění hrudníku, podle příčiny vzniku je na poranění:
krytá (zavřená) – kožní kryt není porušen, náraz na volant, palubní desku,
pády z výšek, kopnutí
otevřená (penetrující) – bodné, střelné, řezné poranění
Oba typy poranění jsou závažné a těžké svým rizikem.
18.1. Zlomeniny žeber
Zlomeniny žeber dělíme dle rozsahu postižení.
18.1.1. Jednoduché zlomeniny žeber
Jde o zlomení 1,2 až 3 žeber bez změny celkového stavu zraněného.
Projevy
ostrá bolest v místě poranění, zhoršující se při dýchání, nebo kašli
hematom, otok, krepitace (slyšitelné tření úlomků kostí)
bolestivost při pohybu horní končetiny, při pohmatu (je nutno zajistit stabilitu
hrudníku)
První pomoc
zpevnění hrudníků (elastickým obvazem, pruhem látky – prostěradlo, pomocí
horní končetina a trojcípých šátků atd.)
polohování – poloha v polosedě (Fowlerová poloha)
event. přivolání ZZS, nutno dopravit do nemocničního zařízení
18.1.2. Sériová zlomenina žeber
Dochází k mnohočetným zlomeninám žeber.
18.1.3. Bloková zlomenina
Stěna hrudníku je vylomená, hrudník je nestabilní, hovoříme o tzv. dvířkovité
zlomenině.
Projevy (platí pro 18.1.2. a 3.)
bolestivost, otok, hematom
hrudní koš je volný – vznik paradoxního dýchání – vpadávání „dvířek“ při
nádechu dovnitř a naopak, je omezená funkce plic
První pomoc (platí pro 18.1.2. a 3.)
114
zajištění základních vitálních funkcí, event. KPR
elastická bandáž hrudníku
polohování - Fowlerová poloha
přivolání ZZS
18.2. Zhmoždění hrudníku
Typický úraz při nárazu hrudníku na tvrdý předmět, zádržný systém v autě, je
charakterizován silnou bolestivostí a to zejména při nádechu a kašli.
Je nutno dopravit zraněného do nemocničního zařízení z důvodu vyloučení
poranění orgánů dutiny hrudníku!
18.3. Otevřená poranění hrudníku - pronikající do pohrudniční dutiny
U otevřených poranění je nebezpečí vzniku PNEUMOTORAXU!!!
18.3.1. PNEUMOTORAX
Vzniká vniknutím vzduchu do dutiny hrudní pohrudniční, dochází ke
komunikaci dutiny hrudní s atmosférou, vlivem tohoto dochází k vyrovnání
negativního tlaku v pohrudniční i hrudní dutině s tlakem zemské atmosféry.
Z důvodu vyrovnání těchto tlaků dochází ke kolapsu plíce.
Pneumotorax může být: otevřený, zavřený, tenzní nebo-li přetlakový
pneumotorax.
Pneumotorax otevřený
Příčina je většinou úrazová (bodné poranění, dopravní nehody, zlomeniny
žeber).
Pohrudniční hrudní dutina volně komunikuje se zevním prostředím.
V pohrudniční hrudní dutině je při nádechu i výdechu stejný tlak, jako
atmosférický.
Projevy
výrazný neklid a úzkost
suchý kašel, bolest na hrudníku, obtížné a povrchní dýchání
rychlý puls, promodrání okrajových (akrálních) části těla, zvýšená náplň
krčních cév
dechové pohyby nejsou souměrné, má menší dýchací pohyby
První pomoc
zajištění základních vitálních funkcí, popř.KPR
polohování (polosed), nepostiženou stranu hrudníku vypodložíme (zlepšuje
dýchání zdravé plíce)
poloprodyšný obvaz, sterilní krytí rány
115
přivolání ZZS
Pneumotorax zavřený
Vzniká vlivem jednorázového vniknutí vzduchu do pohrudniční hrudní dutiny,
nahromaděný objem vzduch je relativně stálý, zbytková funkčnost plíce závisí
na množství proniknutého vzduchu v pohrudniční hrudní dutině
Příčina traumatická (pronikající por. stěny hrudníku, poranění plic,
průdušnice, bronchů a jícnu).
Příčina netraumatická (samovolný pneumotorax).
Projevy
záleží na rozsahu kolapsu plíce
dušnost, zrychlené dýchání, promodrání akrálních (okrajových) části těla
zrychlený puls
snížený pohyb hrudníku na postižené straně
První pomoc
viz. Pneumotorax otevřený
Pneumotorax tenzní (přetlakový, ventilový)
• Zevní
Vzniká při poranění hrudní stěny, kdy dochází k pronikání vzduchu do pohrudniční
hrudní dutiny pouze při nádechu. Při výdechu dojde k uzavření rány a dochází tak
ke hromadění vzduchu v pohrudniční dutině.
• Vnitřní
Hrudní stěna je neporušená, ale je poraněná průdušnice, bronchy, jícen nebo je
rozsáhlejší poranění plícní tkáně. Dále stejné jako u zevního pneumotoraxu
tenzního.
Nebezpečí tenzního pneumotoraxu spočívá v narůstajícím objemu vzduchu
v hrudní dutině, který vede k útlaku zdravé plíce, srdce a cév = nebezpečí
oběhového selhání = bezvědomí = smrt!!
Projevy
rychlý rozvoj dýchacího a oběhového selhání
úzkostný výraz, dušnost, zrychlené povrchní dýchání
rychle narůstající promodrání akrálních části těla
rychlý puls, pokles krevního tlaku
postižená polovina hrudníku vyklenutá, mezižeberní prostory a podklíčková
jamka jsou vyplněné
První pomoc
116
pokud je přítomná, okamžité uzavření rány – nejprve dlaní, poté
poloprodyšným obvazem – zhotoven ze sterilního krytí, igelitu a oblepen ze tří
stran náplastí
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
polohování – Fowlerová poloha, opřený na straně poranění
přivolání ZZS
18.3.2. Hemotorax
Vzniká při otevřeném nebo zavřeném poranění hrudníku.
Krev z poraněné cévy nebo plíce krvácí do pohrudniční dutiny hrudní štěrbiny,
zaplavuje plíce a tím omezuje její funkci.
Projevy
bolestivost, úzkost, zvýšený puls
nutno mít na mysli u každého úrazu hrudníku
možné známky hemoragického šoku
První pomoc
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
polohování – Fowlerová poloha
přivolání ZZS
18.3.3. Poranění orgánů mediastina - mezihrudí
Poranění jsou otevřená nebo zavřená.
Vždy jde o bezprostřední ohrožení na životě, často končí smrtelně.
Jedná se o bodné, střelné poranění, dopravní nehody.
Ohroženými orgány jsou: aorta, dolní dutá žíla, srdce.
Projevy
rychlý rozvoj dušnosti
rozvoj hemoragického šoku
bledost, opocenost,
akrální části těla jsou promodralé
poruchy vědomí až bezvědomí
První pomoc
zajištění základní vitálních funkcí, popř. KPR
ošetření otevřeného poranění sterilním krytím
polohování – dle stavu pacienta
přivolání ZZS
Další poranění
117
při tupých nárazech můžou volná žebra perforovat játra, slezinu, bránici.
Hlavní projevem poranění bránice je obtížné dýchání, neboť bránice je
největším dýchacím svalem.
tato poranění jsou spojená s krvácením a vznikem hemoragického šoku!
SOUHRN
Poranění hrudníku jsou téměř vždy doprovázená dýchacími potížemi, které vedou
k nedostatku kyslíku v tkáních.. Jejích příčina je bolest při dýchacích pohybech
(zlomená žebra) nebo poškození či útlak plícní tkáně (pneumotorax, hemotorax),
která se nemůže dostatečně roztahovat a tím provádět výměnu plynů.
V rámci první pomoci je důležité pokusit se o uklidnění zraněného a zajištění
úlevové polohy. Zraněným při vědomí nejlépe vyhovuje poloha v polosedě nebo
v sedě v předklonu. Nikdy je nenutíme si lehnout! U poškozených v bezvědomí
naopak volíme zotavovací polohu a to na poraněné straně hrudníku (nesmíme
tlakem zatěžovat zdravou plící, která musí dýchat i za poškozenou). Při
zlomeninách žeber se snažíme o zpevnění hrudníku , u zevního pneumotoraxu se
pokusíme uzavřít ránu na hrudníku pomocí poloprodyšného obvazu nebo větší
vrstvou krytí (v první ch vteřinách dobře poslouží dlaň ruky).
118
19. PORANĚNÍ DUTINY BŘÍŠNÍ, NÁHLÉ PŘÍHODY BŘIŠNÍ
Rozdělení poranění
19.1. Kryté
Tupý náraz na dutinu břišní - úder, kopnutí, pády z výšek, náraz na volat,
palubní desku, úder míčem.
Tato poranění jsou často přehlížená, neboť nejsou vidět, je nutno na ně vždy
myslet a to zejména u úrazu – nutno se ptát co a jak se stalo = sběr informací +
vyšetření!
19.1.1. Pohmoždění břišní stěny
Nejméně závažné, avšak nepodceňujeme.
Projevy
bolest, pocit na zvracení, zvracení
modřiny v oblasti nárazu
ztvrdnutí v oblasti postižení (prknovité břicho)
První pomoc
chlazení postiženého místa
nechat postiženého zaujmout tzv. úlevovou polohu
postiženému nepodáváme nic ústy
odborné vyšetření na chirurgické ambulanci, event. přivolání ZZS
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
19.2. Otevřené (penetrující)
Jsou vidět navenek = krvácejí, příčiny jsou bodná, střelná, řezná poranění –
celistvost kůže je porušená.
• poranění střelné
o postřel - tečné
o zástřel – uvízne v dutině orgánů
o průstřel
• bodné poranění
o nože, tyče, větve, často při spadnutí na ostré předměty, hrozí i poranění
orgánů dutiny břišní
• řezné poranění
o dutina břišní je otevřená, hrozí vyhřeznutí střevních kliček
119
Projevy
krvácení v místě poranění
pocit na zvracení, zvracení
bolesti břicha
příznaky rozvoje hemoragického šoku
poruchy vědomí, až bezvědomí
dle závažnosti poruchy základních vitálních funkcí, až zástava dechu a oběhu
První pomoc
sterilní krytí rány
chlazení postiženého místa
polohování (na zádech s pokrčenými koleny)
pokud zůstal pronikající předmět v ráně, je nutné jej tam ponechat a co nejlépe
zajisti proti pohybu (působí jako prsty v ráně)
odborné vyšetření na chirurgické ambulanci, popř. přivolání ZZS
zajištění základních vitálních funkcí, popř. KPR
Foto 8: bodné poranění břicha
19.3. Ruptury(roztržení, prasknutí) orgánů dutiny břišní
Nejvíce jsou postižené játra, slezina, ledviny.
Postižený je ohrožen rozvojem hemoragického šoku z velkých krevních ztrát
a infekcí při porušení močového měchýře a střev.
120
Tato poranění mohou probíhat:
19.3.1. Akutně
Projevy
akutní bolest v oblasti břicha
známky rozvoje hemoragického šoku, břicho je tvrdé, nafouklé a můžeme
sledovat jak se zvětšuje (u velkého krvácení se hromadí krev v oblasti dutiny
břišní)
později poruchy vědomí, až bezvědomí
poruchy základních vitální funkcí, až zástava dechu a oběhu
První pomoc
přivolání ZZS
polohování
zajištění základních vitálních funkcí, event. KPR
19.3.2. Dvoudobé ruptury
U tohoto druhu poranění je poúrazový volný interval, kdy je zraněný bez
příznaků a krvácení je opožděné (hodiny, výjimečně až dny).
U poranění jater, sleziny, ledvin, které jsou uloženy v pouzdře, které se
postupně plní krví, až dojde k prasknutí a vykrvácení do dutiny břišní
POZOR!!!
Zející předměty – nikdy nevytahujeme, nýbrž je fixujeme v ráně sterilním krytím
a náplastí, neboť předmět v ráně tlačí na cévy a tím zmenšuje krvácení.
Vyhřezlé střevní kličky nikdy nevtlačujeme zpět do dutiny břišní, jen je sterilně
překryjeme.
Co je to hemoragický šok?
Šok způsobený akutní krevní ztrátou (záleží na rychlosti vytékání krve).
V první fázi charakterizován centralizací krevního oběhu, tj. zásobení krví
životně důležitých orgánů.
Zrychlený, nitkovitý puls na velkých tepnách, bledost, opocenost, cyanóza
(promodrání) periferních částí těla, později poruchy vědomí, snížení pulsu až
zástava krevního oběhu a dýchání- smrt.
19.4. Náhlé příhody břišní
Jedná se o náhlé, často obtížně diagnostikovatelné onemocnění postihující orgány
dutiny břišní. Charakteristické pro tyto onemocnění bývají silné, až kolikovité
bolesti břicha. Příčina je netraumatická.
121
Příčina
zánětlivé onemocnění orgánu dutiny břišní (zánět apendixu, zánět slinivky
břišní apod.)
perforace (proděravění) trávicí trubice (žaludeční, dvanácterníkový vřed)
překážka (obstrukce) – uskřinutá kýla, střevní neprůchodnost (ileus)
cévní příhoda (embolie(ucpání) tepny vyživující střeva, břišní aneurysma)
gynekologická příčina (např. mimoděložní těhotenství)
19.4.1. APENDICITIDA (zánět červovitého výběžku tlustého střeva)
Příčina
často po prodělaném infekčním onemocnění,
mechanické dráždění,
genetické faktory
Příznaky
tlak v okolí pupku a nadbřišku, později bodavá bolest v pravém nadbřišku;
úlevová poloha
nechutenství, pocit na zvracení, zvracení, zvýšená tělesná teplota, napětí břišní
stěny, rychlý puls
u kojenců, batolat a starých lidí je diagnostika obtížná pro atypický průběh
průběh akutní/subakutní; dle toho i léčba
První pomoc
klid
studené obklady (ledovat)
odborné – chirurgické vyšetření
nutný chirurgický zákrok
19.4.2. PERITONITIDA (zánět pobřišnice)
Jedná se o onemocnění s velmi špatnou prognózou pokud není včas a správně
léčeno, průběh je velice vážný a léčba tohoto onemocnění je velice komplikovaná.
Příznaky
bolesti břicha
zvracení, tachykardie
zvýšená tělesná teplota až horečky
Konzervativní nebo chirurgická léčba.
19.4.3. ŽALUDEČNÍ VŘED
Příznaky
122
bolesti v oblasti žaludku, bývají sezonní, častěji po jídle
natrávená krev ve zvratcích (podoba kávové sedliny)
natrávená krev ve stolici – meléna (černá dehtovitá stolice)
Nebezpečí proděravění (perforace) a vylití obsahu žaludku do dutiny břišní
a rozvoj peritonitidy!
19.4.4. DVANÁCTERNIKOVÝ VŘED
Častější výskyt u mužů.
Příznaky
sezónní bolesti břicha
pocit na zvracení
bolesti jsou více nalačno, po jídle lehká úleva
natrávená krev ve stolici – meléna (černá dehtovitá stolice)
19.4.5. Akutní zánět žlučníku, žlučníková kolika
Cholecystitida – jedná se o zánětlivé onemocnění žlučníku a žluč. Cest.
Cholelithiáza – pojem pro označení tvorby žlučníkových kamenu.
19.4.6. Akutní zánět žlučníku
Zánětlivé onemocnění způsobené infekcí, která do žlučníku vnikla krevní cestou
nebo ze střeva proti proudu vylučované žluči.
Příznaky
často vzniká po záchvatu žlučníkové koliky
zvýšená tělesná teplota
bolest pod pravým žeberním obloukem
pocit na zvracení, zvracení
19.4.7. Žlučníková kolika
Vzniká nejčastěji jako komplikace při přítomnosti a pohybu žlučníkových kamenů.
Příznaky
často vyvolána dietní chybou – tučná, smažená, těžko stravitelná jídla
tělesná námaha spojena s otřesy
silná, kolikovitá bolest začíná pod pravým žeberním obloukem a vystřeluje do
zad, ramene nebo hrudníku
pocit na zvracení, zvracení, pachuť v ústech (hořkost – vlivem žluči)
První pomoc
123
zajistit odborné vyšetřeni a ošetření
19.4.8. LEDVINOVÁ KOLIKA
Velice časté onemocnění kolikovitého charakteru.
Příčinou jsou kameny, které uzavřou vývod z ledviny a moč nemůže volně
odtékat.
Příznaky
silná bolestivost v zádech v boku (vlevo nebo vpravo), vystřelující do břicha,
dolních končetin a podél močových cest do pohlavních orgánů
bolestivé močení, možná i krev v moči
První pomoc
zajistit odborné vyšetření a ošetření
19.4.9. STŘEVNÍ ILEUS (neprůchodnost střeva)
Nejčastější výskyt tohoto onemocnění je na tenkém střevě
Příčiny
obstrukční – mechanická překážka
strangulační – zaškrcení střeva
paralytický (ochrnutí) – porucha vedení nervových vzruchů v daném místě
střeva
Příznaky
silná, kolikovitá bolest
bolestivé, tvrdé (nafouklé) břicho, později zvracení
porucha defekace (neodchází větry, není stolice)
pocit plnosti břicha
První pomoc
polohování
odborné vyšetření na chirurgické ambulanci, event. přivolání ZZS
léčba je obvykle chirurgická
Onemocnění srdce (infarkt srdeční) se může někdy projevovat jako náhlá
břišní příhoda!
124
SOUHRN
Pod názvem náhlé příhody břišní je zahrnuté velké množství potíží, které se na
venek projevují velmi podobně a není vůbec jednoduché tyto příhody přesně
diagnostikovat. V rámci první pomoci mluvíme o tak zvaném akutním břichu
a naší hlavní snahou má být získat základní anamnestická data, zajistit vhodnou
polohu (úlevovou), kontrolovat vitální funkce a především včas zajistit odborné
vyšetření.
V prvé řadě nás zajímá zda je příčina traumatická nebo netraumatická.
V případě traumatické příčiny se cíleně vyptáváme na mechanismus úrazu (často
tupý náraz), pátráme po modřinách a podlitinách, kontrolujeme vitální funkce
a počítáme s tím že mohlo dojít ke krvácení do dutiny břišní a k rozvoji šokového
stavu. Vždy zajistíme odborné vyšetření i když se zdá že stav postiženého není
vážný. (riziko dvoudobých ruptur, pomalé dlouho bezpříznakové krvácení ). Pokud
je trauma spojeno s vnějším poraněním břišní stěny (např. řezné, bodné, střelné
poranění), sterilně ránu kryjeme, pokud dochází k výhřezu orgánů nikdy je
nevtlačujem zpět. Pokud v ráně zůstane cizí předmět, nikdy jej nevytahujeme, ale
naopak se snažíme o jeho pevné a šetrné zajištění v ráně (tím že na něj naléhají
poraněné cévy, působí jako prsty v ráně a zpomaluje krvácení). Volíme vhodnou
polohu, nejčastěji na zádech s pokrčenými dolními končetinami v kolenou
(uvolnění napětí břišní stěny)
V případě netraumatické příčiny pátráme zda li postižený již v minulosti neměl
podobné potíže. Pátráme po projevech krvácení do zažívacího traktu (zvracení
čerstvé nebo natrávené krve – kávová sedlina, natrávená krev ve stolici – meléna.
Zeptáme se na stravovací návyky – dietní chyby, psychické potíže atd. Zda je
v normálu vyprazdňování stolice, kdy byla naposledy a zda odchází střevní plyny.
Zajímá nás jaké léky a v jakém množství užívá – mohou negativně působit na stěnu
zažívacího traktu a způsobovat vznik vředů (např. salyciláty – acylpyrín). Zejména
při bolestech jdoucích do podbřišku a pohlaví nás zajímají potíže při močení
(pálení, obtížné, bolestivé močení, krev v moči). U ženského pohlaví
neopomeneme možnost gynekologické příčiny. Potíže při menstruaci, možnost
těhotenství a s tím spojených komplikací ( potrat, mimoděložní těhotenství)atd.
125
20. PORANĚNÍ POHYBOVÉHO APARÁTU
20.1. Poranění svalů a měkkých tkání
20.1.1. příčiny a příznaky
Traumata působící na svaly, někdy i nekoordinované pohyby svalů mohou vést
k celé řadě poranění od křečí, kontuzí, ruptur až k otevřeným protětím
způsobených řeznými, bodnými a střelnými ranami. Nejtěžším druhem zranění
jsou rozdrcení u těžkých dopravních nehod, závalů apod. Rozdělení ran:
řezná
sečná
bodná
tržná
zhmožděná
tržně-zhmožděná
rána kousnutím
rána střelná
Svalová křeč - déletrvající bolestivé stahy (kontrakce) svalu nebo svalové skupiny
Tonická křeč - trvalá kontrakce
Klonická křeč - přerušované rytmické kontrakce
Příčinou svalové křeče může být porucha iontové rovnováhy (dlouhodobá fyzická
námaha, dehydratace), různá endokrinologická onemocnění (tvorba a vylučování
hormonu, např. poruchy štítné žlázy).
Svalová kontuze – je každé uzavřené poranění svalu, které nevedlo k ruptuře.
Vzniká po tupých úderech , bývají sdruženy s vykloubením nebo dislokovanými
(posunutými mimo svou osu)zlomeninami. Provází je hematom, lokalizovaná
bolest a funkční omezení.
Svalové ruptury – jsou částečná nebo úplná přerušení souvislosti svalu. Vznikají
buď přímým, nebo nepřímým mechanismem ( úderem na napjatý sval nebo
prudkou svalovou kontrakcí ). Je přítomna prudká bolest, hematom a omezení
svalové hybnosti.
Poranění šlach – přímým nebo nepřímým mechanismem vzniká otevřené
přerušení šlach (řezné, bodné, střelné mechanismy ), nebo zavřené přerušení
(zhmoždění, vykloubení).
Komplikace při poraněních svalů a měkkých tkání
126
Hematom v místě vzniku úrazu, který je náchylný ke vzniku zánětů. Krvácení do
svalů a podkoží je někdy tak velké, že může pacienta ohrozit zraněného
hemoragickým šokem.
Kompartment syndrom je stav, kdy je postižná stlačením jen určitá část těla např.
končetina. Zvýšený tlak vede k zástavě mikrocirkulace tkání uvnitř této stlačené
části. Na podkladě nedokrvení svalů a nervů dochází k jejich rychlému a
nevratnému poškození. Příčinou jsou závalová poranění, dlouhodobá komprese
končetiny ( váhou těla v bezvědomí ), otevřené a zavřené zlomeniny, těsná sádrová
fixace nebo obvazy. Kompartment syndrom je nejčastější na bérci, Tkáňová
ischémie se projeví příznaky kompartment syndromu:
o
o
o
o
prudkou bolestí, kterou zhoršuje zvýšená poloha končetiny
poruchou citlivosti v oblasti, inervované poškozenými nervy
poruchou hybnosti a bolestivosti při pasivním napínání svalů
kompartmentu
výraznou tuhostí postižené krajiny
Pulzace na cévách může být zachována.
Crush syndrom způsobuje poškození svalových buněk, následkem déletrvající
zevní komprese ( na příklad tlak zeminy po zasypání v dolech ), které do oběhu
uvolňují draslík a myoglobin. Vysoké hladiny draslíku v krvi mohou
způsobit srdeční zástavu, Myoglobin blokuje ledvinové tubuly s následným
selháním ledvin. Místní projevy jsou nenápadné, často se zjistí jen zrudnutí nebo
drobné bully na kůži. Po vyproštění zasypané končetiny dochází k otoku,
hypovolemickému šoku a později k selhání ledvin.
Oba stavy – kompartment syndrom i crush syndrom – jsou následky svalové
ischémie (nedokrevnosti) a mají některé projevy společné. Často není možné je
přesně odlišit. Kompartment syndrom má projevy převážně místní, Crush syndrom
převážně celkové.
20.1.2. Ošetření
Nejsou-li rány příliš hluboké, můžeme je vypláchnout peroxidem vodíku a pak
překrýt sterilním krytím a obvazem. Na hlubší rány přiložíme jen sterilní krytí.
Je-li v ráně cizí těleso, které pevně lpí, neodstraňujeme ho, ránu obložíme sterilním
krytím.
Úrazy svalů ošetříme imobilizací poraněného svalu v poloze, která odlehčí jeho
napětí. Ke znehybnění použijeme elastické obinadla, trojcípé šátky, dlahy,
vakuovou matraci.
127
20.2. Zlomeniny:
Pod pojmem zlomenina rozumíme přerušení celistvosti kosti. Více než 15% úrazů
má za následek poranění skeletu, z toho je 50% na horní a asi 30% na dolní
končetině.
20.2.1. Rozdělení zlomenin
Zlomenina vzniká násilím přímým nebo nepřímým, přeneseným ze vzdálenějšího
místa. Pokud intenzita násilí překročila hranici pevnosti zdravé kosti, vzniká
zlomenina traumatická. Zlomeninu může vyvolat i mnohem menší síla, pokud
působí na kost oslabenou patologickým procesem ( metastázy, kostní cysta,
osteoporóza ). Takové zlomeniny se nazývají patologické. Při opakovaném
podhraničním namáhání zdravé kosti může dojít k přerušení kosti i bez typického
úrazového děje. Hovoříme pak o zlomenině únavové.
Podle stupně postižení kosti můžeme zlomeniny dělit na neúplné a úplné. Úplné
zlomeniny podle postavení úlomků označujeme jako nedislokované a dislokované.
Často bývají u jediné zlomeniny dva i více typů dislokací. Násilí, působící na kost,
může vyvolat zlomeninu jednoduchou ( o dvou úlomcích) , nebo tříštivou (o více
úlomcích).
Z hlediska léčebného postupu je důležité rozdělení zlomenin na zavřené
s neporušeným kožním krytem v místě porušení kosti a otevřené, kdy kostní
fragmenty porušily kožní kryt. Zvláštním typem zlomenin jsou zlomeniny střelné.
20.2.2. Nebezpečí a komplikace zlomenin
možnost infekce ( u otevřených zlomenin )
porušení cév – vyznačuje se nápadnou bledostí a chladem končetiny,
nehmatný puls na periferii pod zlomeninou
poranění nervových drah – brnění a mravenčení, poruchy hybnosti nebo ztráta
citlivosti v postižené oblasti
rozvoj šoku z krevní ztráty – ztráta krve z kostní dřeně a z poraněných cév
v místě zlomeniny, poranění jater, sleziny, orgánů v pánvi
syndrom tukové embolie – drobné kapénky tuku z poškozené kosti se uvolní a
vniknou do cévního řečiště. Projeví se náhlou dušností, zrychleným tepem,
rozvojem šoku. Tukové emboly se vyskytují u 90% osob s poraněním skeletu,
ale pouze u 3 – 5% se syndrom vyvine.
20.2.3. Druhy zlomenin podle lokality
Zlomenina klíční kosti: vzniká nejčastěji nepřímo pádem na rameno nebo
nataženou horní končetinu, vzácněji přímým nárazem. Kost klíční se láme
nejčastěji ve střední třetině. Diagnóza je poměrně snadná, na pohmat je
128
zjištěna bolest, někdy krepitace ( třaskání ) a dislokace úlomků, je patrné
skleslé rameno.
Zlomenina lopatky: vzniká převážně přímým násilím. Vzácně ke zlomenině
dochází pádem na nataženou paži přeneseným násilím. Na správnou diagnózu
upozorní bolest, hematom a omezení pohybů ramenního kloubu.
Zlomenina pažní kosti: vzniká přímým nárazem na paži při pádu, úderem
předmětu, nebo pádem na loket. Diagnóza bývá poměrně snadná, je-li patrná
dislokace, krepitace a patologická pohyblivost s bolestivostí. Podle výše
zlomeniny vzniká typická dislokace.
Zlomenina předloktí: vznikají většinou pádem, případně nárazem. Vždy je
nutné obnovit osu obou kostí a zajistit dobrý kontakt úlomků po celou dobu
imobilizace.
Zlomeniny zápěstí: vzniká často pádem na nataženou ruku.
Zlomeniny záprstních kostí: vznikají nejčastěji nárazem, nebo úderem těžkého
předmětu na hřbet ruky.
Zlomeniny článků prstů: vznikají buď přímým násilím, nebo pádem na
natažený prst. Repozice je obyčejně snadná.
Zlomeniny pánve: vznikají obvykle působením hrubého násilí, často při
dopravních nehodách. Bývají provázeny poraněním dalších orgánů ( močový
měchýř ) a velkou krevní ztrátou. Při poranění pánve hrozí největší ztráta krve
- až 5000 ml.
Zlomenina krčku stehenní kosti: patří k velmi častým zlomeninám starých
osob, protože osteoporóza zvyšuje riziko zlomeniny po nepatrném traumatu.
Poraněný pocítí po úrazu bolest v kyčli vystřelující ke kolenu, bývá viditelné
zkrácení postižené končetiny a její zevní rotace.
Zlomeniny stehenní kosti: vznikají vždy působením většího násilí. Přestože
jde o zlomeniny zavřené, bývají někdy spojeny s rozsáhlým poškozením kůže
a podkoží. Představují vždy těžké poranění, často způsobují šok, protože ztráty
krve do měkkých tkání mohou představovat až 2000 ml krve.
Zlomenina bérce: patří k častým poraněním, vzniká buď přímým nárazem,
nebo nepřímo, např. při lyžování rotací bérce při fixované noze. Bérec je
nejčastějším místem otevřených zlomenin. Rovněž kompartment syndrom je
nejčastější při zlomeninách kostí bérce.
Zlomenina kosti patní: patří mezi léčebně nejobtížnější zlomeniny dolní
končetiny. Ke zlomenině dochází nejčastěji pádem z výše ( žebřík, lešení ), ale
mohou vzniknout také nárazem na chodidlo zespodu ( dopravní úrazy ).
20.2.4.
o
o
o
o
o
Příznaky zlomenin
bolest v místě zlomeniny zvětšující se i při mírním pohybu
změna tvaru postižené části nebo její neobvyklá poloha
omezení, nebo ztráta funkce ( aktivní hybnosti postižené části )
nápadná, abnormální pohyblivost v místě úplné zlomeniny
otok a krevní výron
129
o
o
o
při pohmatu cítíme třaskání, drásot
příznaky šoku z krevní ztráty (zlomenina pánve, stehenní kosti a bérce )
otevřená rána s trčícími úlomky kosti ( otevřená zlomenina ).
20.2.5. Ošetření zlomenin podle druhu zlomeniny a použití
imobilizačních prostředků
Se zlomeninou zbytečně nemanipulujeme, provedeme znehybnění končetiny
šátkovým závěsem, případně zpevněným druhým šátkem (zlomenina klíční kosti).
Při použití Cramerových dlah znehybníme končetinu šetrně a efektivně ve středním
postavení přes dva sousední klouby.
Při otevřených zlomeninách nejprve ošetříme krvácení, obnaženou kost nevracíme
zpátky, pouze sterilně kryjeme (nebezpečí vzniku infekce). Znehybníme pomocí
Cramerových dlah a elastického obinadla nebo trojcípého šátku. Vakuové dlahy
nejsou vhodné z důvodu nepřiměřené komprese a nemožnosti kontroly rány během
transportu.
20.2.6. Možnosti vhodné improvizace při imobilizaci zlomenin
Nemáme-li potřebné vybavení pro dostatečnou imobilizaci zlomeniny, můžeme
použít cokoli, co zafixuje končetinu v potřebné pozici (hole, tyče, větve, části
oděvu, pásky). Při zlomenině klíční kosti můžeme použít například batoh
s kratšími popruhy. V některých případech lze použít ke znehybnění druhou
zdravou končetinu ( zlomenina krčku stehenní kosti ).
Foto 9: Velmi častá otevřená zlomenina holenní kosti
130
20.3. Poranění kloubů
20.3.1. Pohmoždění
Je nejlehčím poraněním pohybového ústrojí nebo jiných částí těla. Při pohmoždění
mimo oblasti kloubů je diagnóza poměrně snadná. Zjistíme tlak, někdy hematom
a bolestivost na pohmat a při pohybech. Vzhledem k tomu, že pohmoždění
(kontuze) vzniká přímým působením násilí, může být poraněn i některý vaz, kost
nebo chrupavka.
20.3.2. Podvrtnutí kloubu
Rozumíme působení nepřímého násilí na kloub, tedy mechanizmus úrazu. Dochází
při rotací, k dočasné dislokaci kloubních ploch, které se však po ukončení násilí
vrací do původního postavení. Klinicky zjišťujeme otok, hematom a bolest.
20.3.3. Vymknutí kloubu
Vzniká přímým nebo nepřímým násilím i prudkým aktivním pohybem a znamená
vždy dislokaci kloubních ploch, která přetrvává. Vždy je roztrženo kloubní
pouzdro, většinou i vazy. Rozeznáváme luxace(vykloubení):
úplné a neúplné ( subluxace )
vrozené a získané
otevřené a zavřené
patologické
habituální ( = recidivující )
zastaralé ( = invertované )
Klinicky zjišťujeme deformaci postiženého kloubu, prázdnou jamku kloubní,
hlavici na jiném místě, otok, hematom, bolestivost, nemožnost aktivního pohybu,
patologické držení končetiny a pérující odpor při pokusu o pasivní pohyb.
20.3.4. Ošetření jednotlivých poranění kloubů
pohmoždění – fixace elastickým obinadlem,
podvrtnutí – kloub na horní končetině obložíme a upevníme šátkovým
obvazem k tělu. Dolní končetinu fixujeme dlahou nebo svazujeme obě
končetiny k sobě.
vymknutí – postiženého ošetřujeme vsedě nebo v leže podle druhu kloubu.
Místo znehybnění měkce obložíme, znehybníme beze změny postavení
postiženého kloubu a postiženého pohodlně uložíme. Provádíme protišoková
opatření.
ledovat, později obklady snižující tvorbu otoku,
polohování místa tak aby krev odtékala. Zraněné místo výše než tělo.
131
20.4. Poranění páteře a míchy
20.4.1. Mechanismy vzniku poranění
komprese – působením síly v podélném směru ( pád na hlavu, pád z výšky na
dolní končetiny nebo do sedu )
prudké ohnutí páteře – vzniká nárazem nebo nekoordinovaným pohybem,
nejčastěji v oblasti krční páteře (např. následkem prudkého zastavení při
dopravních nehodách dvojitým pohybem, který je přirovnáván k prásknutí
bičem).
střihový mechanismus – protisměrné mechanismy působí na osu páteře proti
sobě a v místně jejich setkání vznikne posun.
penetrace – vzniká poranění páteře například střelnou zbraní, střepinami nebo
bodnutím.
Na možnost zranění páteře a míchy, zejména krční míchy je třeba myslet vždy
když tomu odpovídá mechanizmus úrazu (zejména pád z výšky, skok po hlavě do
mělké vody, oběšení, dopravní nehody atd.)
Pokud má zraněný poruchy hybnosti končetinami, nebo končetiny necítí, je
poranění míchy téměř jisté. V ostatních případech to v terénu nejde spolehlivě
zjistit.
Ve většině případů u uvedených situací není třeba pacientovu aktivitu příliš
podporovat. To znamená pobízet ho k pohybům a chůzi. Rovněž většinou není
důvod pacienta přenášet a je výhodnější počkat na odbornou pomoc.
Zraněného je třeba vyprošťovat pokud je v místě kde mu hrozí nebezpečí (např.
požár auta) nebo v místě kde na něm nemůžeme provést život zachraňující výkon
který je potřebný(např. silně krvácí a zachránce se k němu nemůže dostat, nebo je
důvod zahájit KPR a v místě kde se zraněný nachází to nelze). V tom případě při
respektování vlastní bezpečnosti je třeba zraněného šetrně vyprostit s vědomím, že
může být závažně zraněn ale v zájmu jeho přežití je to nutné.
Obecně je správné se ve všech situacích, které rozumně svědčí pro možnost
poranění páteře a míchy ošetřovat a postupovat tak, jako by dotyčný zraněný byl.
Imobilizovat krční páteř, vyhnout se rotačním a flekčním pohybům páteře,
imobilizovat(znehybnit) pacienta.
Imobilizace znamená prevenci možného dalšího poranění ke kterému zatím
nedošlo, nebo se zatím neprojevilo. Ani lékař na místě nepozná zlomený krční
obratel, který se až při transportu a zbytečné manipulaci posune a přeruší míchu.
132
20.4.2. Vyšetření a diagnostika poranění
V ideální případě by měla být u zraněných s podezřením na poranění páteře před
vyšetřením imobilizovaná celá páteř v neutrální poloze. Zraněné lze rozdělit do tří
skupin:
Zraněný je při vědomí bez ochrnutí – pacient, který nejeví známky šoku ani
dechové tísně je natolik stabilizován, aby mohl být vyproštěn bez dalšího
poranění. Postiženého se ještě před vyprošťováním zeptáme na citlivost
končetin a vyzveme k pohybům prsty rukou a nohou. Nepřítomnost bolesti
krční páteře nebo zad a neurologických výpadků však nevylučuje úraz
páteře!(pokud není bezprostředně ohrožen na životě nevyprošťujeme)
Zraněný je při vědomí, ochrnutý – zraněný je schopen lokalizovat bolest,
místo ztráty citlivosti a poruchy hybnosti. Je třeba myslet na to, že ochrnutí a
ztráta citlivosti může zamaskovat nitrobřišní poranění nebo poranění dolních
končetin.
Zranění je v bezvědomí – asi 15% zraněných v bezvědomí má nějaké poranění
krku. Klinický nález, který svědčí o poranění míchy zahrnuje:
o ochrnutí na končetinách
o ochablost análního svěrače
o brániční dýchání
o odpověď na bolestivé podněty nad klíčkem, ale ne pod ním
o hypotenzi(nízký krevní tlak) a bradykardii (pomalý tep) bez
přítomnosti krevní ztráty
Po vyproštění vyšetříme pacienta podrobněji po stránce volných dýchacích cest,
dýchání a oběhové stability. Zhodnotíme stav vědomí a provedeme krátké
vyšetření periferní hybnosti a citlivosti.
20.4.3. Zásady a možnosti manipulace s postiženým
Je nezbytné stabilizovat poraněnou páteř. Existuje více technik a vybavení pro
stabilizaci. Jejich požití závisí především na místě poranění a možném výskytu
přidružených škod. Je-li přístup k pacientovi obtížný, má přednost ruční
znehybnění (Rautekův manévr). Zpravidla lze použít pevnou desku, vyprošťovací
vestu nebo imobilizační vakuovou matraci v kombinaci s fixačním límcem
(Schanzův límec).
Rautekův manévr – hlava musí být opřena o přední plochu těla vyprošťujícího,
musí být v neutrální poloze a na krku se v průběhu manévru nesmí pohybovat.
Záda se postupně rovněž opřou o přední plochu těla zachránce, který šikmo
ustupuje a pokládá vyprošťovaného pomalu do horizontální linie, aby ho bylo
možno položit na připravenou podložku. Dolní končetiny podpírá další zachránce
popřípadě dva, aby stehna a bérce při možných zlomeninách zachovaly své osy bez
tření kostních úlomků a bez rizika poškození nervově cévních svazků.
133
20.4.4. Ošetření, zajištění a imobilizace postiženého
Postiženého ošetřujeme v poloze, ve které jsme ho nelezli ( vleže, vsedě ).
Základem je kontrola vitálních funkcí a podání kyslíku. Dojde-li v bezvědomí
k neprůchodnosti dýchacích cest, provedeme předsunutí dolní čelisti a pootevření
úst, ale nezakláníme hlavu. Nedaří-li se takto udržet průchodnost dýchacích cest,
provádíme umělé dýchání. Postiženého imobilizujeme pomocí vakuové matrace
v kombinaci s fixačním límcem.
20.5. Prevence úrazů
Rozdělení prevence:
• primární prevence – předcházení úrazům
• sekundární prevence – dokonalé léčebné zvládnutí
• terciární prevence – dokončení léčebné úpravy následků úrazů a opětovné
zařazení do činnosti
20.5.1. Při sportování a zájmové činnosti, v dopravě a v terénu
Prevence v dopravě a v terénu:
užívání bezpečnostních pásů
povinné užívání dětských sedaček
helmy pro motocyklisty a cyklisty ( snižují riziko poranění až o 80% )
omezení rychlosti
trénování dětí na dopravních hřištích
viditelnost kol a cyklistů ( reflexní oděvy )
používání dalších ochranných prostř. (chrániče na kolena, lokty apod.)
Prevence při sportování a zájmové činnosti:
důkladný trénink a tělesná příprava
používání ochranných pomůcek ( helmy, chrániče zubů, loktů pod. )
pravidelné lékařské prohlídky
provádět spor a zájmové činnosti v místech k tomu určených
20.5.2. Vazba na věkové zvláštnosti dětí
Děti nejsou pouhými zmenšeninami dospělých. Z anatomického hlediska funguje
dětský organismus odlišně. Kosti dětí jsou pružnější, dětské orgány mají menší
funkční rezervy, svalstvo není dostatečně vyvinuté, aby chránilo před různými
traumaty. Vnímání okolí dítětem je jiné, neuvědomují si dostatečně rizika, která
mohou vést k úrazu.
Mezi smrtelnými úrazy stojí v popředí především úrazy dopravní. Děti jsou
postiženy jako účastníci silničního provozu ať už v roli chodců, cyklistů nebo
134
cestujících v osobních autech. Dalšími častými úrazy jsou otravy způsobené
požitím různých škodlivých látek nebo léků, tonutí, popálení, opaření, méně časté
jsou úrazy elektrickým proudem a vdechnutí cizích těles, které také ohrožují zdraví
a život dětí.
Prevence je činnost cílená, která vychází z poznání, že zabránit, aby se úraz stal, je
jednodušší, než odstraňování mnohdy stejně nezvratných následků. Každý úraz je
zbytečný.
SOUHRN
Poranění pohybového aparátu je velmi široká kapitola, která zahrnuje možnost
poranění různých tkáňových skupin po celém těle. Nejčastěji se však setkáváme
s poraněním končetin a páteře. Méně závažná poranění jsou různá zhmoždění
a natažení šlach a svalů. V terénu bývá velmi těžké vyloučit i přidružené vážnější
poranění např. zlomeniny. Proto je vhodné zajistit odborné vyšetření.
Závažnějším poraněním bývají různé typy zlomenin, podvrtnutí a vykloubení
kloubů.
V rámci první pomoci si rozdělujeme zlomeniny na uzavřené a otevřené.
Otevřené zlomeniny vnímáme zpravidla jako vážnější. Je zde větší možnost
komplikací (vnik infekce přes porušený kožní kryt, krvácení, které může být
i masivní (poraněná tepna) a je jej nutno zastavit, atd.). Jak u otevřené tak
u zavřené zlomeniny se snažíme o co nejmenší pohyb, pokud nemusíme
postiženého přemisťovat, není nutno provádět znehybnění, zejména pokud
nemáme k dispozici vhodný imobilizační materiál. Necháme postiženého zaujmout
úlevovou polohu (taková poloha, která postiženému nejvíce vyhovuje a nevyvolává
zvýšenou bolest).
V případě nutnosti transportu naopak se snažíme o co nejvhodnější a kvalitní
znehybnění a to vždy přes minimálně dva sousední klouby. Mnohdy je vhodnější
dlahou druhá zdravá končetina než použití větví, hůlek apod. Zlomeniny kostí
horní končetiny lze jednoduše a efektivně vyřešit šátkovým závěsem.
U poranění kloubů se nikdy nesnažíme o zpětné napravení a fixujeme postiženou
oblast v poloze v jaké je.
Poranění páteře a zejména míchy je nejzávažnější druh poranění pohybového
aparátu a to často se špatnou prognózou. U podezření na toto poranění platí
pravidlo jen nezbytně nutného pohybu (pokud nemusím s postiženým hýbat,
nechám ho v poloze v jaké je). Někdy je manipulace nebo transport na krátkou
135
vzdálenost nutný. Jsou to situace, kdy ponechání postiženého v poloze nebo místě
v jakém je znamená bezprostřední ohrožení života (bezdeší, zástava krevního
oběhu, nevhodná poloha např. obličejem do země, vnější vlivy – zamořené
prostředí, požár, riziko zavalení, pádu do hloubky, atd.). Vždy se podle situace
snažíme o co nejšetrnější a jen nezbytně nutný pohyb (neotáčet a neohýbat přitom
páteř v ose). Pokud nám to možnosti a situace dovolí, postiženého co nejlépe
znehybníme podél celé páteře.
Na poranění páteře a míchy budeme myslet vždy, když tomu bude odpovídat
mechanismus úrazu (velké trauma – dopravní nehody, pády z výšky, skoky po
hlavě do vody, atd.) U postižených při vědomí budeme navíc pozorovat potíže jako
mravenčení, špatná citlivost, necitlivost, ochrnutí, dýchací potíže. Lokalita těchto
potíží se odvíjí podle toho, v jakém místě míchy došlo k jejímu poškození. Čím
výše k hlavě, tím větší ochrnutí (od dolních končetin směrem nahoru). Potíže jsou
na levé i pravé straně těla. U postižených v bezvědomí usuzujeme na poranění
páteře a míchy podle mechanismu úrazu, viz výše. Obnova vitálních funkcí
(dýchání, krevní oběh) je vždy prioritní bez ohledu zda je nebo může být poraněná
páteř a mícha.
136
21. POPÁLENINY, POLEPTÁNÍ
21.1. Definice pojmu popálení
Popálení vzniká dostatečně dlouhým přímým či nepřímým působením nadprahové
hodnoty tepelné energie (od 56°C) nejčastěji na povrch těla a sliznice. Jedná se
často o závažná poranění, která mohou ohrozit život postiženého.
21.1.1. Druhy popálenin a jejich dělení:
Rozlišujeme popáleniny termické, opařením, radiační, chemické, inhalační
a způsobené průchodem elektrického proudu.
V České republice je popáleno 1 % obyvatel ročně a z toho tvoří 40 % děti
61 %
24 %
3,9 %
3,4 %
7,7 %
horká tekutina, pára
popálení plamenem
chemické poškození(poleptání)
elektrické popálení
různé
Popáleniny dělíme:
Dle hloubky
Povrchové
Stlačení postižené tkáně je bolestivé a prokrvení se obnoví. Popáleniny se dobře
hojí bez jizev. Chlazení má veliký efekt a zmírňuje poškození hlubších vrstev kůže.
Stupeň 1.
- zčervenání,bez tvorby puchýřů – nejvíce bolestivé
Stupeň 2A.
- tvorba puchýřů, kožní kryt není porušen (kůže neztrácí
schopnost bariéry proti infekci) – bolestivé
Hluboké
• Stlačení postižené tkáně není bolestivé a prokrvení se neobnoví.
• Popáleniny se špatně hojí - jizva.
• Chlazení nemá velkého efektu, ránu pouze sterilně kryjeme.
Stupeň 2B - puchýře jsou popraskané, je porušen kožní kryt, popálená tkáň má
žlutavou barvu od prosakujícího séra a jsou již postižena nervová zakončení popáleniny tolik nebolí
Stupeň 3 Je spálená povrchová vrstva kůže (epidermis), na hnědé kůži jsou
její zbytky jako čáry psané tenkým černým fixem. Teplem je poškozeno podkoží,
svalstvo a dochází k jeho deformaci zvláště na obličeji může člověk vypadat jako
po nasazení silonové punčochy. Není již bariéra proti infekci. Jsou zničena nervová
zakončení – popáleniny nebolí.
137
Stupeň 4 Kompletní zničení kůže, podkoží a dalších struktur – nervy, cévy,
svaly, fascie, šlachy, kosti. Kůže je zuhelnatělá a zvláště na krku a hrudníku může
její stažení vlivem seškvaření způsobit problémy s dýcháním a útlak tkání.
Dle rozsahu postiženého povrchu těla:
Na rozsáhlé, střední a drobné pomocí devítkového pravidla(u dětí do dvou let je
plocha hlavy až 18%) nebo přirovnáním k dlani postiženého se sepnutými prsty
znázorňující 1% plochy těla.
O závažnosti popáleniny rozhoduje i její lokalizace a způsob postižení. Nejvíce
nebezpečné jsou popáleniny v oblasti obličeje, pohlavních orgánů a dýchacích cest.
Kritický věk je do 2 let a nad 65 let; zde bývají popáleniny nad 30% povrchu těla
obvykle smrtelné.
V uvedené věkové skupině
povrchu těla
se za nebezpečné považují popáleniny 5 – 10 %
Kůže je termoregulační orgán a rozdílem prokrvení ve vlásečnicích zadržuje nebo
odevzdává tělesné teplo. U popálených je tato funkce zničena a teplo odchází
neregulovaně z těla spolu s plazmou jak do puchýřů tak na povrch. Vzniká
popáleninový šok, který můžeme nechtěně prohloubit přílišným chlazením
organismu. Při rozsáhlejším chlazení organismus reaguje vazokonstrikcí (zúžení
cév) v podkoží což zhoršuje prokrvení a způsobuje prohloubení vlastního úrazu.
Doporučené chlazení podle % poškození (drobné, střední, rozsáhlé) povrchu těla
dle věku
U dospělých
chladit do ustoupení bolesti ≤ 20% popálené plochy celkem ≤ sterilně kryjeme
chladit
jen lokálně nejvíce
bolestivá místa do 20%
popálené plochy
U dětí od 2 do 10 let a starších 70 let:
chladit do ustoupení bolesti ≤ 10% popálené plochy celkem ≤ sterilně
kryjeme,chladit
jen lokálně nejvíce
bolestivá místa do 10%
popálené plochy
138
Batolata do 2 let:
chladit do ustoupení bolesti ≤ 5 % popálené plochy celkem ≤ sterilně
kryjeme,chladit
jen lokálně nejvíce
bolestivá místa do 5 %
popálené plochy
Novorozenci a kojenci: Nechladíme
Devítkové pravidlo – určování rozsahu popáleniny
Ilustrace převzata z publikace Příručka první pomoci (autor neuveden); 1. vyd.,
Príroda, 1993.
139
21.1.2. První pomoc
Technická
Zastavit proces způsobující popáleninu
Hořící oděv na postiženém nejlépe udusit pokrývkou nebo oděvem, který
neobsahuje silonové vlákno.
Zdravotnická
Okamžitě sejmout snímatelné ozdoby
Přiškvařené části oděvu nestrhávat a jen obstřihnout – působí jako sterilní krytí
Ihned chladit povrchní popáleninu 1 a 2A, pokud možno pitnou vodou
o teplotě nejlépe 8°C a to po dobu 20 min. Nikdy nesmíme použít kostky ledu.
Nesmíme ponořit celého postiženého do vany s vodou. Při sprchování
používáme jen slabý proud vody, ať dále neporušíme kožní kryt.
Pokud máme k dispozici popáleninové sady, tak je použijeme pro jejich
chladivý efekt – zabraňují v postupu tepelné noxy do hloubky a zároveň
výrazně snižují bolestivost. Na tyto popáleniny se zaměříme nejvíce, protože
postiženého traumatizují velikou bolestí.
Hluboké 2B. a 3 popáleniny chladíme sterilní vodou v ampulích (aqua) – jsou
poškozena nervová zakončení a chladivá složka Waterjel nemá nač působit
a způsobuje přílišnou vazokonstrikci a tím nedokrvení tkání.
Přikládáme sterilní krytí pokud možno ve sterilních rukavicích – snažíme se
maximálně bránit infekci rány (je zničená obraná bariéra kůže) z důvodu
dalšího úspěšného hojení ran.
Při rozsáhlém popálení chladíme pouze obličej, krk, ruce, nohy a genitál
a snažíme se nepřekročit % chlazené popálené plochy vzhledem ke stáří
postiženého. (viz výše chlazení dle věku)
NECHLADÍME: velmi rozsáhlé popáleniny, popáleniny 3. a 4. stupně; tyto
jen kryjeme sterilním krytím a fixujeme nejlépe pomocí hadicového obvazu
(pruban).
Výjimku tvoří látky dlouhodobě sálající teplo (dehet, asfalt), protože mohou
poškodit teplem i hlouběji uložené tkáně a orgány
u popálenin hrudníku a břicha chladíme jen krátce (nebezpečí podchlazení
organismu)
pokud možno sterilní krytí; popáleninová rouška, event. prostěradlo, ručník
protišoková opatření; ohrožení šokem je největší v prvních hodinách po
vzniku popáleniny (bolest + toxiny + únik tělních tekutin do popálené oblasti)
Rozšířená protišoková opatření
podáváme O2 – kyslík o průtoku 5l / min a sterilně zakrytého postiženého
zabalíme do termofólie.
Přichycený oděv, přiškvařené pevné látky nestrhávat
140
Při otevřených popáleninách nikdy nevtírat masti, ani oleje a pod., jen pokud
možno sterilně krýt
Jsou-li popáleny dýchací cesty, hrozí riziko dušení pro jejich rychlý otok;
kontrola hlasu Dysfonie –namáhavá sípavá řeč – v tomto případě vždy chladit oblast krku
a podat O2 – kyslík o průtoku 5l /min
Odborné zdravotnické ošetření u všech postižených s popálením větším než
1% tělesného povrchu
Těžce popálené končetiny znehybnit
Rozvojem otoku a smrštěním nekrotické tkáně u cirkulárních popálenin krku
může dojít k dušení (= indikace k provedení uvolňovacích nářezů na krku,
tzv. cik-cak řezy- neprovádí laik v první pomoci)
Léčba těžkých popálenin probíhá po následném transportu na specializovaných
pracovištích, např.:
Klinika popáleninové medicíny - Praha
Centrum popálenin a plastické chirurgie – Brno
Popáleninové centrum - Ostrava
Poznámka
Člověk který se nachází v blízkosti hoření a zejména v uzavřené místnosti je
zpravidla intoxikován zplodinami hoření, má popálené horní dýchací cesty a nebo
je opařen horkou parou (jeden litr vody se může přeměnit až na 1500 litrů páry).
Proto takto postiženým lidem podejte vždy O2 – kyslík o průtoku 5l / min
a zajistěte jim teplo.
21.2. Definice pojmu poleptání
Poleptání můžeme též nazvat chemickou popáleninou. Vzniká přímým kontaktem
s látkou (až 60 000 běžně dostupných látek), která má schopnost způsobit postižení
tkání. Nejčastěji bývá postižen povrch těla, oko a sliznice.
21.3. Druhy poleptání a jejich dělení
Nekróza = odumřelá tkáň
kyselinami - koagulační nekróza – suchá, spálená nekróza
zásadami - kolikvační nekróza - mýdelnatě mazlavá, následná vlhká sněť
21.3.1. První pomoc
základním postupem je rychlé oplachování postiženého místa vodou, a to po
dobu nejméně pěti minut.
Proud vody musí být takový aby rychle spláchl, vypláchl původce poleptání
141
během oplachování poleptané části těla šetrně svlékat potřísněné části oděvu
s ohledem na vlastní bezpečnost; pozor na možné zasažení nepostižené části
těla
po odstranění oděvu pokračovat v oplachování dalších deset minut
přiložení sterilního obvazu, event. Navlhčeného neutralizačním roztokem
u kyselin: roztok sody, mýdlová voda (některá mýdla mají pH okolo 5 a jsou
proto slabé kyseliny !), alkalická minerálka
u louhů: slabý roztok octa, kyseliny citrónové
další postup jako u popálenin
21.3.2. Poleptání oka
ošetřujeme vleže, nutnost komunikace (porucha zraku)
vážnému poškození zabráníme okamžitým výplachem vodou (minimálně deset
minut) od vnitřního koutku směrem ven, aby nedošlo k zasažení druhého
zdravého oka
nedovolit pacientovi, aby si mnul oči
chránit nepostižené oko
na poleptané oko sterilní krytí, zakrýváme obě oči, protože pohyby oka
zdravého kopíruje i oko postižené a dochází k jeho dalšímu dráždění.
pokud se jedná o poleptání oka při hašení vápna a nebo směsí vápno
obsahující. Pokusíme se obrátit oční víčko a důkladně prohlédneme
a vyčistíme celé oko. Slzy by nám stále aktivovaly reakci hašení vápna.
21.3.3. Poleptání úst a hrdla
okamžitý výplach úst studenou vodou, uvolnění oděvu, uklidnění postiženého
možný otok sliznice dutiny ústní a hltanu či nástup bezvědomí
u těžších postižení provést protišoková opatření
21.3.4. Poleptání jícnu a žaludku
bezprostředně po úrazu dát postiženému vypít větší množství vody event.
s neutralizačním roztokem
zásadně se nepokoušet vyvolávat zvracení pro nebezpečí druhotné aspirace
a protržení jícnu
21.3.5. Nadýchání se dusivých a dráždivých par
plynný chlór, nitrózní plyny, oxid siřičitý, čpavek…
vynést postiženého ze zamořeného prostoru (pozor na vlastní bezpečnost)
uklidňovat a zajistit naprostý tělesný klid; poloha vsedě / polosedě s oporou
zad
při dušení podpůrné či plné umělé dýchání z plic do plic – pokud možno
použijte vždy ruční dýchací vak (ambuvak), protože postižený bude
vydechovat toxické plyny.
142
dejte inhalovat vždy O2 – kyslík o průtoku 5l / min, popřípadě jej napojte na
ruční dýchací vak.
Poznámka
Při zachraňování takto postižených lidí myslete na to,že se jejich organismus bude
snažit vyloučit toxiny dýcháním a oděv jimi mohou mít také nasáklý. Tím mohou
být pro zachránce nebezpeční.
SOUHRN
Popáleniny jsou velmi nebezpečná poranění, jejichž léčba je časově a psychicky
náročná a bývá provázená mnoha komplikacemi, které mohou znamenat smrt
postiženého (popáleninový šok, infekce, oběhové potíže, atd.). I přes veškerou
snahu a péči vyléčený pacient mívá trvalé následky (estetické, funkční, psychické,
atd.)
Závažnost popálení závisí na věku, zdravotním stavu postiženého, lokalitě
a zejména rozsahu jak do hloubky (postižení jednotlivých vrstev kůže) tak co do
velikosti zasažené plochy povrchu těla.
Podle hloubky dělíme popáleniny na I., IIA.,IIB., III., IV. stupeň (čím vyšší stupeň
tím hlubší a závažnější poškození).
Podle rozsahu postiženého povrchu těla na drobné, střední a rozsáhlé. Určujeme
v % a používáme tzv. devítkové pravidlo.
Cílem první pomoci je odstranit příčinu (např. uhašení hořícího oděvu), zabránit
prohlubování a rozšiřování popáleniny (chlazení), mírnění bolesti (chlazení),
zamezit komplikacím popálenin jako je infekce (sterilní krytí), popáleninový šok
(nechladit dlouho velké plochy – riziko podchlazení a urychlení šokového stavu,
protišoková opatření) a zajištění odborného ošetření ve zdravotnickém zařízení.
U popálenin horní poloviny těla a obličeje a při pobytu postiženého v hořící
uzavřené místnosti myslíme i na velmi pravděpodobné poškození horních
dýchacích cest, u kterého dochází k otoku sliznice a k následnému akutnímu
dušení. (příznaky, které nás mají na tuto skutečnost upozornit: lokalita a okolnosti
popálenin, chrapot v hlase, ohořelé vlasy, vousy, obočí, chloupky v nosních
dírkách, narůstající dušnost).
U poleptání se jedná v podstatě o chemickou popáleninu a tím pádem i způsob
ošetření je velmi podobný jako u jiných popálenin. Je především důležité pokusit
se o odstranění leptající látky a to nejlépe dostatečným proudem vody (u poleptání
při požití naředění látky vypitím vody (0,5 až 1litr), ale jen bezprostředně po
požití). Pokud víme o jaké chemické složení látky se jedná (kyselina, zásada),
můžeme využít vhodnou neutralizaci. Dále jako u popáleniny sterilní krytí. Pokud
143
možno zjistit o jakou látku se jedná nebo zajistit vzorek či originální obal. Pozor na
riziko druhotného poškození jak postiženého (při oplachu zasažení zdravých ploch)
tak zachránce (ochranné pomůcky).
144
22. NEMOC Z PŘEHŘÁTÍ
22.1. Definice pojmu nemoc z přehřátí :
Jedná se o celkové poškození organismu přehřátím.
22.2. Druhy přehřátí a jejich dělení :
22.2.1. Úpal
Z důvodu nedostatečného odvodu tepla selhává termoregulace a dochází k přehřátí
organismu.
22.2.2. Úžeh
Z důvodu přehřátí na slunci kombinovaného s popáleninami 1.stupně a drážděním
mozkových plen.
22.3. Dělení nemoci z přehřátí podle nejčastějších příčin
22.3.1. Úpal
Jedná se zpravidla o přehřátí při práci. Tato situace nastává nejčastěji, když se
člověk pohybuje v nadměrně vlhkém a horkém prostředí jako je například skleník
a nebo pracuje v neprodyšném ochranném obleku za vysokých okolních teplot jako
jsou například obleky pro práci s nebezpečnými látkami u hasičů.
Kůže nedokáže odvádět přebytečné teplo z organizmu potem. Dochází ke ztrátám
vody a iontů pocením a taky ke snižování krevního tlaku vazodilatací (roztažení
cév). To může vést až ke kolapsu a bezvědomí.
22.3.2. Úžeh
Jedná se zpravidla o přehřátí ve volném čase. Tato situace nastává nejčastěji při
nadměrném opalování dětí, či usnutí na slunci po požití alkoholu u dospělých.
Nechráněná kůže je popálená slunečním zářením, dochází ke ztrátě vody a iontů
pocením. Nechráněná hlava je přehřátá, dochází k dráždění mozkových plen
provázeným zvracením, křečemi a někdy i poruchou vědomí. Tyto příznaky
nastupují i několik hodin po slunění.
První pomoc
Nejlepší první pomoc je předcházení situacím zapříčiňujícím nemoc z přehřátí.
145
technická:
Postižené dostaneme z působení zdrojů tepla, zajistíme přísun čerstvého vzduchu a
bráníme slunečnímu svitu stíněním dekou a nebo odrážíme sluneční paprsky
termofólií. Můžeme také chladit hlavu a krk mokrým ručníkem a nebo studenou
sprchou. V případě, že je teplota postiženého vyšší než 38°C srazíme ji pomocí
studeného zábalu.
Zdravotnická:
Postiženým zajistíme dostatečný přísun chlazených tekutin s obsahem iontů nebo
kuchyňské soli. Nejlépe minerálka. V případě popálení sluncem ošetřujeme jako
popáleniny 1. stupně sadou Waterjel.
Poznámka:
K přehřátí organismu může dojít i při hasebním zásahu v uzavřených prostorách
(jeden litr vody se může přeměnit až na 1500 litrů páry)
146
23. INTOXIKACE CO A ZPLODINAMI HOŘENÍ
23.1. Definice pojmu intoxikace CO
K otravě dochází při vdechování velmi malé koncentrace CO, již při množství 100
ppm (pars per milion) je schopen do jedné hodiny způsobit otravu s bezvědomím.
23.2. Vlastnosti CO
Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, lehčí než vzduch, nedráždivý.
Ve vodě je málo rozpustný. Je obsažen ve svítiplynu. Připravuje se spalováním
uhlíku s malým množstvím kyslíku: 2C + O2 → 2CO - nedokonalé hoření. Ve
směsi se vzduchem, obsahující od 12,5 do 74,2% oxidu uhelnatého, vybuchuje.
23.2.1. Nejčastějších příčiny intoxikace CO
Oxid uhelnatý se vyskytuje při všech požárech. Při výrobě koksu vzniká svítiplyn,
který má vysoký obsah CO.
Při nedokonalém přívodu vzduchu do plynové karmy vzniká také CO. Dále to
mohou být otravy způsobené výfukovými plyny v nevětrané garáži.
23.2.2. Chování CO v krvi při intoxikaci
Oxid uhelnatý je značně jedovatý; jeho jedovatost se způsobena silnou přilnavostí
k hemoglobinu (krevnímu barvivu), s nímž vyváří karboxyhemoglobin, čímž
znemožňuje přenos kyslíku v podobě oxyhemoglobinu z plic do tkání. Vazba oxidu
uhelnatého na hemoglobin je přibližně dvousetkrát silnější než kyslíku a proto jeho
odstranění z krve trvá mnoho hodin až dní. Příznaky otravy se objevují již při
přeměně 10 % hemoglobinu na karboxyhemoglobin. Toto je také podstatou
jednoho ze škodlivých vlivů kouření.
Toto se projevuje tzv. kyslíkovým hladověním:
pocit slabosti
bolest hlavy
závratě
dechové obtíže
křeče
bezvědomí
třešňovou barvu kůže způsobenou karboxyhemoglobinem
První pomoc při otravě CO
Postiženého vyvedeme na čerstvý vzduch a necháme jej inhalovat kyslík – O2
5 l/min. V případě bezvědomí se zástavou oběhu začneme neprodleně s KPR,
147
při které podáváme také kyslík – O2 10 l/min. (snaha aby postižený vdechoval
100 % O2).
Poznámka
Při práci v prostorech zamořených CO je třeba používat pro ochranu zachránců
izolační dýchací přístroj. Masky s uhlíkovými filtry sice dokážou eliminovat CO,
ale nedá se zaručit min. dýchatelný podíl O2 =16 %. Toto samozřejmě platí i při
dohašovacích pracích. V prostoru, kde je výbušná koncentrace CO již nikdo živý
bez dýchací techniky nebude.
23.3. Definice pojmu intoxikace zplodinami hoření
Při hoření a výbuších nejrůznějších materiálů a zejména plastických hmot vzniká
celá řada toxických chemických látek,které blokují přenos kyslíku pomocí
červených krvinek a nebo způsobují podráždění a otok dýchacích cest.
Vlastnosti zplodin hoření:
CO2 (oxid uhličitý)
- bezbarvý,bez chuti a zápachu, inertní
SO2 (oxid siřičitý)
- bezbarvý plyn,štiplavého a dráždivého zápachu
HCN (kyanovodík)
- těkavá látka se zápachem hořkých mandlí
HCl (chlorovodík)
- žlutý plyn,štiplavého a dráždivého zápachu
Fosgen - bezbarvý plyn se zápachem tlejícího sena
Nitrózní plyny
- štiplavý a dráždivý zápach
Formaldehyd
- bezbarvý plyn ostrého zápachu
23.4. Nejčastější příčiny intoxikace zplodinami hoření :
Při požárech bytů,plastických hmot,barev a chemických hnojiv.
23.4.1. Poškození organismu zplodinami hoření :
CO2 (oxid uhličitý)
- ve vysoké koncentraci tlumí dýchací centrum
SO2 (oxid siřičitý)
plic
- dráždí dýchací cesty a oční spojivku ,způsobuje otok
HCN (kyanovodík)
- způsobuje tkáňové dušení
HCl (chlorovodík)
- dráždí a leptá dýchací cesty,způsobuje otok plic
Fosgen - dráždí a leptá dýchací cesty,způsobuje otok plic
Nitrózní plyny
- dráždí dýchací cesty, způsobuje otok plic
148
Formaldehyd
- dráždí dýchací cesty, způsobuje otok plic,ničí buňky CNS
23.4.2. První pomoc při otravě zplodinami hoření::
Je stejná jako při otravě CO. Postiženého vyvedeme na čerstvý vzduch a necháme
jej inhalovat kyslík – O2 5 l/min. V případě bezvědomí se zástavou oběhu
začneme neprodleně s KPR při, které podáváme také kyslík – O2 10 l/min. (snaha
aby postižený vdechoval 100% O2)
Poznámka
Při práci v zakouřených prostorech je třeba používat izolační dýchací přístroj.
Masky s ochrannými uhlíkovými filtry nejsou univerzální. Většina uvedených
zplodin hoření reaguje s potem zasahujícího hasiče ve slabé kyseliny a nebo přímo
proniká kůží. Po zásahu je třeba se pořádně umýt. Zásahový oblek, dát do čistírny
a spodní prádlo prát samostatně.
SOUHRN
Otravy CO jsou velice zrádné svou rychlostí působení na organismus, schopnosti
CO vázat se na červenou krvinku na úkor O2, malým množstvím plynu, který stačí
k otravě a je navíc bez chuti a zápachu. Při první pomoci je důležité na tyto
skutečnosti myslet a minimalizovat čas strávený v zamořeném prostředí bez
vhodných ochranných pomůcek, jak u postiženého tak i u zachránce. Vazba CO na
červenou krvinku způsobuje růžovou až třešňovou barvu kůže, kterou může
zachránce mylně považovat za známku kvalitního prokysličení tkání.
S otravou CO je nutno počítat všude tam kde dochází k hoření a nedostatečnému
spalování. Při hoření je třeba počítat i s možnosti intoxikace zplodinami hoření
(velké množství materiálů z umělých hmot), které působí podobně jako CO a navíc
způsobují podráždění a otok dýchacích cest (rychle narůstající dušnost).
149
24. OMRZLINY A PODCHLAZENÍ
24.1. Definice pojmu omrzliny
Jedná se o poškození vzniklé kombinací působení chladu,větru a vlhka. Vznikají
na okrajových částech těla. Jsou způsobeny dlouhodobě zúženým průsvitem cév neprokrvením.
24.2. Druhy omrzlin a jejich dělení :
1. Stupeň - zčervenání
2. Stupeň - puchýře
3. Stupeň - šedavé zbarvení
4. Stupeň - černé zbarvení – nekróza
24.3. Nejčastějších příčiny omrzlin:
Omrzliny vznikají již při teplotách pod 0 °C. Stávají se nejčastěji působením větru
na nechráněnou tvář a uši,a nebo působením vlhka či nošením těsných bot při
pobytu na horách .Projevuje se zblednutím postižené oblasti, jsou voskově bílé,
později s modrými skvrnami a nakonec zčernají; možná tvorba puchýřů; silná
bolest bodavého charakteru, později až ztráta citlivosti; kůže je tuhá.
24.3.1. První pomoc u omrzlin
Technická
Postiženého chráníme před působením vlhka a chladu – teplé suché prádlo.
Zdravotnická
Vsunutí omrzlých rukou do podpaží či třísel, nebo omrzlých chodidel do
podpaží nebo třísel zachránce. Postupné rozmražování ve vlažné vodní lázni.
Hrozí druhotné popálení z důvodu ztráty citlivosti. Pokud postižený netrpí
celkovým podchlazením,můžeme podat venku i alkohol.
Omrzliny nikdy netřeme sněhem,protože krystalky ledu mohou porušit kožní
kryt.
Při porušeném kožním krytu a nekróze,omrzliny pouze sterilně kryjeme.
24.4. Definice pojmu podchlazení
Jedná se o nedostatečnou schopnost termoregulace organismu s celkovým
poklesem tělesné teploty.
150
24.5. Druhy podchlazení a jejich dělení
32 – 35 °C měřeno v podpaží
- mírné podchlazení
28 – 32 °C měřeno v podpaží
- střední podchlazení
pod 28 °C měřeno v podpaží
- těžké podchlazení
24.6. Nejčastějších příčiny podchlazení
Stávají se při pobytu na horách. Při CMP – mrtvičkách osamoceně bydlících lidí.
Nejčastěji k němu dochází při ovlivnění smyslů alkoholem a následným pobytem
venku (např. bezdomovci).
Alkohol zprvu navozuje pocit tepla,ale vazodilatací (rozšíření cév) periferie
dochází k jeho skutečnému úniku. Opilý člověk špatně vyhodnocuje pocit chladu.
V první fázi nastupuje obranný tělesný třes,kterým se organismus snaží vyrobit
teplo.
V druhé fázi je postižený spavý a apatický s nepravidelným dýcháním.
V třetí fázi ztrácí postižený vědomí a dochází k útlumu srdeční činnosti dále
k fibrilaci komor a smrti.
24.6.1. První pomoc u podchlazení:
Technická
Co nejdříve zabránit tepelným ztrátám,zahříváním na místě popř. i tělem zachránce
nebo zabalení do termofólie. Dále přeneseme postiženého do tepla a vyměníme
mokré prádlo za suché a podáváme teplé nápoje.
Zdravotnická
Při podchlazení nesmí postižený chodit,protože by mohla rozprouděná krev
z chladnějších částí těla způsobit komorovou fibrilaci. Pokud je člověk hluboce
podchlazen vkládáme do třísel, podpaží a na hrudník suché teplé balíčky –
např.prostěradlo polité horkou vodou a zabalené v igelitu s následným přikrytím
celého těla fólií.
Poznámka
Při resuscitaci podchlazeného bývá defibrilační výboj neúčinný. (teplota tělesného
jádra je pod 29 °C) Musíme KPR provádět déle za postupného ohřívání těla
postiženého (při postupném a pomalém ohřívání těla ohřívat zejména krajinu
srdeční).
Při tonutí zvyšuje podchlazení organismu šanci postiženého na přežití (zpomaluje
metabolismus i nervových buněk a tím zpomaluje jejich poškození a odumírání)
151
25. ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDE
25.1. Definice pojmu úraz elektrickým proudem
Vzniká spojením těla se dvěma body, mezi kterými je elektrické napětí. Většina el.
sítě je uzemněna, takže stačí dotyk neuzemněné fáze.
80% úrazů je způsobeno nízkým napětím v domácnostech – do 1000 V, z toho 3%
jsou smrtelná
20% úrazů jsou vysokým napětím – nad 1000 V, z toho 20% - 50% smrtelných.
25.1.1. Druhy úrazů elektrickým proudem a jejich dělení
Průchod el. proudu (nejčastější)
Ovlivňuje napětí, intenzita, druh a odpor jednotlivých tkání.
druh proudu: střídavý – komorová fibrilace, stejnosměrný – elektrolýza krve
napětí: nízké do 1000 V – komorová fibrilace , vysoké nad 1000 V – tepelné
škody
frekvence proudu: doma 50 Hz – komorová fibrilace
intenzita proudu : pod 0,5mA se neprojeví, nad 15-25mA vyvolává svalové
kontrakce – nedovolí se pustit, 60mA - fibrilace komor, 5A - fibrilace komor
+ popáleniny, 10 A - křeče, respirační insuficience, fibrilace komor,
popáleniny
odpor na místě vstupu proudu: suchá kůže – 10 000 ohmů, vlhká kůže – 110
ohmů
cesta průchodu tělem – v případě, že proud prochází přímo srdcem je
nebezpečí KF větší
doba kontaktu
Elektrický oblouk
Neprochází tělem postiženého, působí destrukci v místě kontaktu teplotou x tisíc
ºC.
Sekundární ožehnutí
25.1.2. Nejčastějších příčiny úrazu elektrickým proudem
Je to zpravidla kontakt s odizolovaným vodičem, či špatným spotřebičem o nízkém
napětí v domácnosti. Velmi často bývají postiženy děti. Pracovní úrazy bývají
většinou vysokým napětím.
152
25.1.3. Poškození orgánů působením elektrického proudu:
Srdce
změny srdečního rytmu, fibrilace komor při nízkém napětí střídavého proudu
nekrózy myokardu – ložiska odumření srdečního svalu podobná jako
u srdečního infarktu
Mozek
úplné zničení mozkové tkáně: při přímém průchodu proudu mozkem může tzv.
Jouleovo teplo mozek uvařit nebo zpopelnit, vzniklý přetlak vodních par může
roztrhnout lebku
částečné poškození mozkové tkáně : edém (otok) mozku, prokrvácení
mozkové tkáně
asfyxie (dušení na buněčné úrovni) mozku : v důsledku nedostatku kyslíku
Krev
elektrolýza při dlouhodobém působení stejnosměrného proudu
Ostatní tkáně, kůže
proudová znamení
popáleniny
nekrózy
25.1.4. Zásah bleskem
vybití dvou silně nabitých elektrických polí o napětí několika miliónů voltů
a o intenzitě asi 100 000 A
elektrické a tepelné poškození,způsobí v 30% smrt a v 70% přeživších vážné
následky
tlakové poškození - ruptura ušních bubínků, poranění středního ucha apod.
25.2. První pomoc u úrazu elektrickým proudem
Technická
Zvláště v těchto situacích je třeba mít na paměti, že se může stát ze zachránce
velmi lehce postižený.
Při nízkém napětí do 1000V je šance na přežití postiženého velmi vysoká:
vypneme hlavní vypínač a nebo pojistky,odpojíme spotřebič.
k postiženému přistupujeme s rozvahou a v dobré obuvi. Pokud se stále
křečovitě drží zdroje elektrické energie a nemůžeme s jistotou vyloučit, že je
stále pod proudem zvýšíme odpor při dotyku s postiženým izolantem – může
153
to být stejně dobře dřevěná tyč jako pracovní rukavice nebo omotaná ruka
suchou látkou nebo částí oblečení.
následně postiženého odtáhneme z dosahu elektrického proudu či případné
mokré a vodivé podlahy.
v případě požáru hasíme CO - sněhovým nebo ABC - práškovým hasícím
přístrojem.
napětí do 380 V hasíme výjimečně roztříštěným proudem vody pomocí
proudnice.
Při vysokém napětí nad 1000V je šance na přežití postiženého minimální :
necháme vypnout elektrický proud na nejbližším rozvaděči nebo trafostanici
odborníkem, který se po vypnutí příslušného uzlu holou rukou dotkne
odizolovaného vodiče .
pokud není vyhnutí tak se k postiženému přibližujeme v obuvi s kvalitní
gumovou podrážkou malými šouravými kroky ne delšími než je chodidlo nohy
– minimalizujeme tak rozdíl krokového napětí, které se zvětšuje, čím blíže
jsme k centru působení. Kdybychom šli normální chůzí tak nám rozdíl napětí
mezi kontaktem pravé a levé nohy se zemí způsobí vyrovnání přes naše tělo.
v případě brnění prstů nohou se musíme stejným způsobem vrátit do
bezpečného místa
v případě požáru hasíme CO - sněhovým nebo ABC - práškovým hasícím
přístrojem
Zdravotnická
Při nízkém napětí do 1000V je šance na přežití postiženého velmi vysoká :
při zástavě oběhu, dýchání neprodleně začneme s KPR a to prekordiálním
úderem.
pokud máme k dispozici AED necháme jej připravit již během vyprošťování,
protože riziko komorové fibrilace je velmi vysoké.
po stabilizaci zákl. životních funkcí provedeme ošetření malých popálenin na
místě vstupu a výstupu elektrického proudu.
Při vysokém napětí nad 1000V je šance na přežití postiženého minimální :
po vyproštění postiženého sterilně kryjeme nekrotickou tkáň a ihned
transportujeme
postižený má s velikou pravděpodobností spáleny i vnitřní orgány a tkáně
komorová fibrilace tolik nehrozí, protože rychle spálená tkáň vytvoří
elektrický odpor v místě kontaktu
Poznámka
154
Každého, kdo byl zasažen el. proudem i když nejeví známky poškození, je nutno
dopravit k lékaři na vyšetření. I s časovým odstupem může dojít k projevům
poškození převodního systému srdce.
SOUHRN
Rozsah a způsob poškození elektrickým proudem je závislý na tom jakým napětím,
intenzitou, druhem proudu byl způsoben. Také hraje roli místo kontaktu a kudy
elektrický proud v těle procházel, jakož i samotný odpor povrchu těla.
Nejčastěji se setkáváme se střídavým proudem s nízkým napětím do 1000 V, který
může způsobit komorovou fibrilaci vedoucí k zástavě krevního oběhu a bezdeší.
Při působení vysokého napětí nad 1000 V, dochází k těžkým popáleninám na
vstupu, průběhu i výstupu proudu. Podle dráhy průchodu dochází k tepelným
škodám na orgánech. Při poskytování první pomoci zajistíme v prvé řadě odpojení
elektrického proudu. Pokud to není možné, pokusíme se pomocí nevodivých
pomůcek (např. dřevěná tyč) postiženého oddělit od působení proudu. Dbáme při
tom na svou vlastní bezpečnost.
155
26. ŠOKOVÉ STAVY
Šok obecně je závažný život ohrožující stav, při kterém dochází k selhání krevního
oběhu. Je to obranná reakce organismu, která snižuje prokrvení v oblasti břicha
a podkoží stažením cév, a srdce zvyšuje svoji činnost. Provází asi deset procent
úrazů, u nichž může být smrtelnou komplikací. Při šoku není organizmus schopen
zásobovat tkáně kyslíkem a odvádět z nich toxické látky. Toto má za následek
energetický rozvrat a vážné poškození tkání a buněk vedoucí k poruchám funkcí
orgánů. Trvá-li stav delší dobu, postižený umírá v důsledku selhání jednotlivých
orgánů.
Šok může být ještě zhoršen strachem či bolestí, proto kdykoli se vyskytne riziko,
že u postiženého nastane šok, může pomoci jeho uklidnění a pohodlné uložení.
26.1. Nejčastější příčiny šoku
26.1.1. Krevní ztráta (hemoragický šok)
Způsobuje jej zevní krvácení nebo vnitřní krvácení.
Při výuce připomenout krevní ztráty při zlomeninách - předloktí až 400 ml, paže až
800 ml, bérec až 100 0ml, stehno až 2000 ml, pánev až 5000 ml
26.1.2. Ztráta krevní plazmy (popáleninový šok)
Způsobují jej popáleniny.
26.1.3. Ztráta tekutin a iontů (dehydratační šok)
Způsobují jej nejčastěji zvracení, průjmy nebo nadměrné pocení
26.1.4. Nedostatečná funkce srdce (kardiogenní šok)
Způsobuje jej nejčastěji selhání srdce jako pumpy (např. u srdečního infarktu) nebo
špatná funkce srdečních chlopní.
26.1.5. Mechanická překážka v oběhu (obstrukční šok)
Způsobuje jej nejčastěji plícní embolie nebo omezení srdečního plnění (tamponáda
srdeční – naplnění dutiny perikardu krví nebo tekutinou).
26.1.6. Mikroorganismy(septický šok)
Způsobují jej nejčastěji těžké pooperační infekce nebo popáleniny.
156
26.1.7. Alergeny(anafylaktický šok)
Způsobí jej nejčastěji alergická reakce na léky nebo cizorodé bílkoviny (jedy
hmyzu ) event. potraviny, prach, pyl, peří a srst zvířat.
26.1.8. Postižení nervového systému (neurogenní šok)
Jde o rozvoj šoku v důsledku oběhového selhání způsobeného abnormálním
rozšířením cév, které má svou příčinu v poruše centrální nervové soustavy (např.
úraz mozku, přerušení míchy).
26.2. Mechanismus rozvoje šoku
Při šokovém stavu dochází k poklesu krevního tlaku (např. při hemoragickém šoku
ztráta krve v oběhu, u popáleninového šoku ztráta a přesun tekutin a plazmy, atd.),
tělo se brání a to tak, že zásobuje krví přednostně srdce a mozek na úkor ostatních
orgánů a tkání (dojde k zúžení cév a zvýšení srdeční frekvence) = v nedostatečně
prokrvených tkání dochází k odumírání buněk a tvorbě toxinů = i přes veškerou
snahu je prokrvení mozku a srdce nedostatečné a celý systém kolabuje, dochází
k poruše mikrocirkulace a k selhání vitálních funkcí = smrt
26.3. Klinický průběh šoku
I. fáze je krátká
o postižený je neklidný, naříká na bolest, je mu zima (třesavka, zimnice)
o je bledý, končetiny a obličej jsou studené
o na obličeji má lepkavý pot
o tep je zrychlený, ale nepřesahuje sto tepů za minutu a je dobře hmatný
o krevní tlak je v normě nebo mírně nižší
II. fáze nastupuje v rozmezí 2-3 hodin od příčiny šoku
o okrajové části těla jsou šedomodře zbarvené (cyanóza)
o studený lepkavý pot po celém těle
o neklid přechází v netečnost, která se neustále prohlubuje
o bolest ustupuje, postižený má žízeň a klesá vylučování moče
o tep se zrychluje přes sto za minutu a je špatně hmatný (nitkovitý)
o dochází k výraznému poklesu krevního tlaku
o dýchání povrchní, zrychlené až dušnost
o nucení na zvracení (nauzea), zvracení (většinou jen žaludeční šťávy)
III. fáze terminální
o tep je velmi špatně hmatný (na periferii nehmatný), často nepravidelný
o krevní tlak neměřitelný
o dýchání velmi povrchní, až téměř žádné
o zhoršuje se stav vědomí (reakce jen na bolest)
o posléze bezvědomí a následně zástava oběhu = smrt
157
Příznaky šoku:
Zrychlující se tepová frekvence, špatně znatelný nitkovitý pulz
Dochází postupně k poklesu krevního tlaku až k neměřitelným hodnotám
Bledá kůže se studeným lepkavým potem
Cyanóza rtů, později i končetin
Zrychlený a povrchní dech
Pocit žízně
Apatie - netečnost postiženého, pomalé reakce
26.4. Formy šoku
traumatický šok
o vzniká při poranění s velkou krevní ztrátou se zhmožděním tkání, při
zlomeninách dlouhých kostí
hemoragický šok
o vzniká při velké krevní ztrátě bez traumatu (např. krvácení ze
žaludečního vředu, krvácení z jícnových varixů, mimoděložní
těhotenství)
dehydratační šok
o šok ze ztráty tělesné vody při průjmech, zvracení, pobytu v horkém
prostředí
popáleninový šok
o kombinace ztráty plazmy a tekutin popálenou plochou, vliv kruté
bolesti a tvorba toxinů z popálených oblastí
toxický šok
o vzniká důsledkem vpravení toxinů do organismu
septický šok
o vyvolán zaplavením krevního oběhu mikroorganismy, které uvolňují
toxiny
neurogenní šok
o typický je při přerušení krční míchy, poranění mozku
kardiogenní šok
o jde o selhání srdce jako pumpy při primárním akutním srdečním
onemocnění
anafylaktický šok
o jde o nejtěžší formu alergické reakce, vzniká při kontaktu s látkami,
proti nimž má postižený v organismu přítomny protilátky
obstrukční šok
o mechanická překážka v krevním oběhu, např. krevní sraženina v plícní
tepně (plícní embolie)
158
26.5. Léčba šoku
26.5.1. Preventivní opatření
Při postiženích, které většinou vedou k rozvoji šoku (úrazy, zejména mnohočetné,
krvácení, popáleniny, zlomeniny dlouhých kostí)
26.5.2. Zajištění postiženého při již rozvinutém šoku
26.5.3. Pomůckou při ošetřování je pravidlo 5T.
Teplo - snažíme se o udržení optimálního tepelného komfortu. Postiženého
přikryjeme a obzvlášť důležité je dát něco i pod něj, protože u postiženého
nefunguje správně termoregulace.
Tekutiny - nikdy nepodáváme! Pouze tlumíme pocit žízně otíráním rtů
a obličeje vlhkým kapesníkem.
Ticho - zabezpečení relativního klidu (odsun od místa nehody). Postiženého
uklidňujeme a komunikujeme s ním.
Tišení bolesti - správné ošetření všech poranění postiženého. Nikdy
nepodáváme analgetika.
Transport - vždy jsme povinni co nejdříve zavolat RZP se zdůrazněním, že se
jedná o postižného v rozvinutém šoku. Postiženého v šoku se snažíme sami
netransportovat.
Ad. A)
zabránit dalším ztrátám tělních tekutin
o zástava krvácení
o za určitých podmínek je možné podat tekutiny ústy (není v bezvědomí,
není poranění břicha ani zažívacího traktu a bude dlouhý transport =
sladký čaj, minerálka, voda ze solí (na 1l vody 1 lžička soli = udrží
tekutiny v těle)
tlumení bolesti a odstranění její příčiny
o tablety, kapky, čípky proti bolesti
o šetrné ošetření, dokonalé znehybnění zlomenin
o zbytečně nemanipulujeme s postiženým
o psychická podpora
vhodná poloha postiženého
o za normálních okolností a při vědomí na záda se zvýšenými dolními
končetinami (protišoková poloha)
zajištění teplotního komfortu
o přímo nezahřívat! (žádné termofory,elektrické deky)
o bráníme jen podchlazení (izolační podložka, překrytí dekou,
termofolie)
159
Ad. B)
o
o
o
o
provést všechna preventivní opatření, kromě podání tekutin ústy a léků
sledovat průběžně tep, dýchání a vědomí postiženého (v případě
zástavy oběhu a dýchání = resuscitovat)
zajištění odborné zdravotnické pomoci (155)
v případě nutnosti rychlý a šetrný transport do nemocnice
Mdloba, kolaps
není šok!
pouze podobné projevy jako (krátkodobé bezvědomí, bledost, studený pot,
zrychlený tep a dýchání)
vyvolávající příčiny jsou jiné než u šoku (duševní otřes, dlouhé stání v dusnu,
na slunci, náhlá změna polohy, silná menstruace, hladovění atd.)
nedochází k poškození orgánů, tkání a buněk jako u šoku
v protišokové poloze se stav na rozdíl od šoku rychle upravuje bez dalších
léčebných opatření
pozor na možnost poranění při náhlém pádu v důsledku kolapsu
SOUHRN
Šokový stav je vážná oběhová porucha , při které dochází k nepoměru mezi
požadavkem a dodávkou O2 a živin orgánům. Buňky jednotlivých orgánů
„hladoví“ a dochází postupně k jejich poškozování. Pokud není šokový stav včas
rozpoznán a správně léčen, dochází k nezvratným změnám na úrovni buněčné
mikrocirkulace a to vše vede k nevyhnutelné smrti postiženého.
V rámci první pomoci je důležité vědět, u kterých stavů může dojít k rozvoji
šokového stavu, jaké jsou příznaky šoku a preventivně provést taková opatření,
které rozvoj šoků zastaví nebo výrazně zpomalí. Vždy se snažíme odstranit
vyvolávající příčinu šoku (např. velké krvácení), je li to možné a zajistit pacientu
tepelný komfort (zabránit ztrátám tepla), uklidnění , vhodné ošetření poranění,
správné polohování (např. protišoková poloha) a především včasný transport do
zdravotnického zařízení.
160
27. NEODKLADNÁ RESUSCITACE
27.1. Definice pojmů
neodkladná resuscitace je soubor výkonů, které slouží k okamžitému obnovení
průtoku okysličené krve mozkem u osoby postižené náhlým selháním jedné
nebo více základních životních funkcí.
alternativní pojmy: kardiopulmonální resuscitace- KPR, oživování, kříšení,
reanimace
neodkladná resuscitace se dělí na:
o ZÁKLADNÍ
tzn. resuscitace prováděná zachránci bez použití speciálních pomůcek na místě
vzniku náhlé události
o
ROZŠÍŘENÁ
tzn. resuscitace za použití speciálních přístrojů, postupů, léčiv, prováděna
zdravotníky na místě vzniku náhlé
příhody nebo ve zdravotnickém zařízení.
27.2. Indikace KPR
•
•
•
•
•
neodkladnou resuscitaci zahajujeme u osob postižených:
zástavou dechu*
zástavou krevního oběhu
zástavou dechu i krevního oběhu (nejčastější indikace )
za nedostatečné dýchání považujeme tzv.lapavé dechy - „gasping“
27.3. Postupy základní KPR
27.3.1. Diagnostika
Nejprve hodnotíme stav vědomí (oslovení, reakce na bolestivý podnět),
postiženého pokládáme na záda na zem. Kontrolujeme dýchání poslechem
a zároveň pohledem. Jestliže postižený je v bezvědomí, nedýchá, nebo
nedýchá normálně (gasping), je cyanotický (promodrávání periferních částí
těla), musíme zahájit neodkladnou resuscitaci. Dle doporučení z roku 2005 se
neprovádí kontrola tepu na karotidách či jiných tepnách.
27.3.2. Přivolání pomoci
Zajištění přivolání odborné pomoci - Rychlé lékařské pomoci na tísňovou
linku 155, event. 112
Na ulici, veřejnosti je vhodné vyzvat svědky události k aktivní pomoci!
161
27.3.3. Zajištění volných dýchacích cest
Záklon hlavy
o Nejčastější příčinou uzávěru horních dýchacích cest je zapadnutí
kořene jazyka proti zadní stěně hltanu.
o Technika: Jedná ruka zachránce uchopí čelo pacienta, druhá zespoda
pod šíji. Pak se zvrátí hlava dozadu.
Esmarchův hmat
o Technika: Hlava pacienta se uchopí zezadu tak, že se na obou stranách
dolní čelisti obejme prsty a brada palci. Tlakem prstů se vysunuje dolní
čelist, palce otvírají ústa. Od této techniky se dle Guidelines 2005 pro
základní resuscitaci upustilo.
Vyčištění prostor úst a hltanu (zvratky, zubní náhrady, cizí předměty atd.)
Heimlichův hmat
o Heimlichův hmat je postup, který slouží k odstranění cizího tělesa
z horních cest dýchacích. Užívá se, není-li pacient schopen odstranit
cizí těleso vlastními silami, např. usilovným kašlem a nepomůžou ani
údery mezi lopatky. (usilovný kašel, pokud postižený spolupracuje, pak
5x úder mezi lopatky, pak 5x Heimlichův hmat – pokud nedojde
k vypuzení cizího předmětu vše opakovat).
o Technika: Lze užít u sedícího i ležícího pacienta. Pacient se obejme
zezadu, obě ruce se přeloží v oblasti epigastria (horní část břicha
zhruba v úhlu mezi žeberními oblouky)a pak vícekrát silně stiskne
směrem k bránici. U ležícího pacienta se technika provádí jako u
srdeční masáže. U dětí se provádí v tzv. drenážní poloze lehkými údery
plochou dlaně, event. třemi prsty do oblasti mezi lopatky.
Kontraindikace:
o
o
o
těhotné
obézní lidé
malé děti – kojenecký věk
Ústní vzduchovody
o
v laické KPR nedoporučujeme.
162
Foto 10: zprůchodnění dýchacích cest - záklon hlavy .
Foto 11: zprůchodnění dýchacích cest – Esmarchův hmat
27.3.4. Nepřímá srdeční masáž u dospělých
o srdeční masáží se snažíme obnovit cirkulaci krve organismem
v případech, kdy srdce nefunguje. Stlačováním hrudníku dochází
současně ke stlačování srdce (zejména komor) a tím k vypuzení krve do
krevního oběhu. Stlačení (komprese) hrudníku je děj aktivní,
dekomprese děj pasivní.
163
o
o
o
o
místo pro srdeční masáž: masírujeme hrudní kost uprostřed hrudníku,
v úrovni prsních bradavek
rychlost stlačování (frekvence): 100/min. Dodržovat stejný rytmus!
hloubka stlačení hrudníku: asi 5 cm (1/3 hloubky hrudníku)
technika masáže: k postiženému klekneme ze strany, ruce spojíme
a nakloníme se nad postiženého. Ramena zachránce jsou kolmo nad
hrudníkem postiženého, masírujeme pouze hranou dlaně jedné ruky,
druhá ruka vyvíjí tlak shora. Lokty zůstávají napnuté, provádíme
kompresi. Během masáže ruce nepovolujeme, neztrácíme kontakt
s hrudníkem zraněného. Stlačujeme v poměru:
30 : 2
(stlačení: umělý vdech)
o
poměr 30:2 neustále opakujeme s minimalizací časové prodlevy při
přechodu z hrudníku k hlavě postiženého.
Foto12: Umístění a poloha rukou u nepřímé srdeční masáže
27.3.5. Umělé dýchání
z úst do úst – používá se u dospělých
z úst do nosu – používá se, jestliže není možnost dýchat do úst postiženého,
např. při úrazu dolní čelisti
z úst do úst a nosu zároveň – u malých dětí, kdy ústy obejmeme ústa i nos
dítěte zároveň
o provedeme záklon hlavy (jednou rukou podložit šíji postiženého,
druhou ruku položíme na čelo a dvěmi prsty ucpeme nos postiženého)
164
o
o
běžně se nadechneme, rty obejmou ústa postiženého a vydechneme tak
aby se zřetelně zvedl hrudník postiženého (prudké vdechy o velkých
objemech neprovádět)
délka jednoho výdechu je asi 1 sec
Foto 13: umělé dýchání z úst do úst
27.3.6. Ukončení resuscitace
Ukončení oživovacích pokusů je možné pouze v následujících případech:
totální vyčerpání zachránců
při obnovení vitálních funkcí - dýchání a krevního oběhu
po předání postiženého do péče odbornému zdravotnickému týmu ( RLP )
Poznámka:
konstatovat smrt u postiženého může pouze lékař!
27.4. KPR děti
Věkové kategorie dětí pro potřeby základní KPR:
o novorozenci ( narození až 4 týdny věku)
o děti (kojenci- až pubertální věk)
příčiny náhlé zástavy oběhu v dětském věku jsou především asfyxie (dušení)
z obstrukce dýchacích cest. První pomoc v případě dušení v důsledku omezení
průchodnosti dýchacích cest spočívá ve zprůchodnění pomocí Gordonova
úderu-tzn. dítě uložíme do polohy hlavou níže než hrudník, obličejem k zemi a
2-3 krát udeříme dítě do oblasti mezi lopatky, tím zvýšíme nitrohrudní tlak a
165
docílíme posunutí cizího tělesa do horních cest dýchacích, kde již lze předmět
dvěmi prsty vytáhnout.
27.4.1. Technika KPR novorozenci
poměr srdeční masáže k umělým vdechům je 3:1
v úvodu resuscitace se provádí 5 umělých vdechů
masáž provádíme dvěmi prsty na spojnici prsních bradavek, v oblasti hrudní
kosti do hloubky 1,5-2 cm nebo obejmeme rukama hrudník dítěte a
masírujeme dvěmi palci do stejné hloubky
frekvence stlačování je 120 stlačení za minutu
masáž musí být prováděna oproti tvrdé podložce
umělý vdech se provede tak, že ústa zachránce obejmou ústa a nos
novorozence zároveň
záklon hlavy je kontraindikován, hlavu udržujeme v neutrální poloze
objem jednoho dechu je asi 20 ml vzduchu - tzn. vydechujeme do novorozence
pouze objem dutiny ústní dospělého zachránce
celá KPR musí být prováděna bez časových prodlev při změně techniky masáž
- umělý vdech
27.4.2. Technika KPR děti
poměr srdeční masáže je 30:2 – jeden zachránce, 15:2 – dva zachránci (pokud
se jedná o zkušené zdravotníky, jinak raději 30:2)
v úvodu resuscitace se provádí 5 umělých vdechů
místo pro stlačení hrudníku je střed hrudní kosti, do hloubky 1/3 hrudníku
kompresi provádíme jednou rukou - hranou dlaně, ebeny. dvěmi prsty u
mladších dětí
frekvence stlačování hrudníku je 100/ min
umělý vdech se provádí z úst do úst, hlava se mírně zaklání
při umělém vdechu sledujeme pohyby hrudníku postiženého
Poznámka
Přivolání ZZS v případě náhlé zástavy dechu a oběhu se provádí po 1 min od
zahájení KPR - „call fast“, na rozdíl od dospělých postižených kde voláme ihned
po zjištění náhlé zástavy - „call first“.
27.5. Pomůcky užívané při základní KPR
27.5.1. Resuscitační rouška
Je pomůcka používaná v rámci umělého vdechu, přikládá se na ústa postiženého a
ventilujeme přes ni. Je v provedení s otvory nebo s ventilem.
166
27.5.2. Automatický externí defibrilátor (AED)
Automatický externí defibrilátor je komputerizovaný přístroj, který umí analyzovat
srdeční rytmus a ve vybraných případech provádí defibrilaci srdce. Tzn. přes
dvojici nalepených snímacích elektrod dojde k elektrickému výboji, který má za cíl
zrušit fibrilaci (míhání) komor. Přístroje jsou již dodávané s českým softwarem,
takže audio pokyny jsou v češtině. Pro obsluhu AED stačí jednoduché proškolení.
Bývají dostupné především v místech s vyšší koncentrací populace - letiště, úřady,
sportovní akce, koncerty atd.
FOTO 14: AED (automatické externí defibrilátory) – různí výrobci (14 a ,b – dát vedle
sebe).
27.5.3. Ruční dýchací přístroj
Ruční dýchací přístroj se řadí již do kategorie rozšířené KPR, ale jeho použití je
možné i jednotkami HZS, které bývají tímto vybaveni. Skládá se z obličejové
masky, která se může měnit dle velikosti obličeje, dále z ventilu a z vaku. Jsou zde
také výstupy pro připojení O2. Obličejová maska se přiloží na ústa postiženého
a fixuje se jednou rukou, palec a ukazováček obejme ústí masky a zbývající tři
prsty klademe pod hranu dolní čelisti za současného tahu za bradu tak, abychom
docílili záklonu hlavy. Druhou rukou stlačujeme vak, tím dochází k umělému
vdechu. Sledujeme pohyby hrudníku, který se při správné poloze ručního
dýchacího přístroje zvedá. Po každém použití je třeba přístroj dezinfikovat.
Poznámka
Termín ambu-vak se užívá v případech, kdy výrobcem je firma Ambu. V ostatních
případech by se měl užívat termín ruční dýchací přístroj, vzhledem k široké škále
výrobců.
167
SOUHRN
Provádět v případě potřeby kvalitní základní neodkladnou resuscitaci je
nejdůležitější součástí a dovednosti v poskytování první pomoci, která často
rozhoduje o další prognóze pro postiženého. V případě zástavy krevního oběhu
nelze nečinně čekat na příjezd záchranné služby, protože do 3 až 5 minut dochází
k trvalému poškození mozku.
Proto je nezbytně nutné zahájit oživovací pokusy nejlépe bezprostředně po vzniku
události.
Úkolem zachránce není „oživit“ postiženého, ale po celou dobu základní
resuscitace udržet průtok krve v krevním oběhu, zejména v mozku a to pomocí
kvalitní nepřímé srdeční masáže.
Z tohoto důvodů je nepřímá srdeční masáž nejdůležitějším úkonem při resuscitaci,
který budeme provádět po celou dobu oživování bez zbytečného přerušování
v případě nutnosti i na úkor umělého dýchání. (poranění horních dýchacích cest,
neprůchodnost z důvodu cizího předmětu v dýchacích cestách, popřípadě
psychická zábrana zachránce provádět dýchání z úst do úst bez ochranných
pomůcek).
Postup KPR:
Pokud nalezneme člověka, který je v bezvědomí a nedýchá nebo dýchá
nedostatečně (gasping), provedeme záklon hlavy. Pokud bezprostředně po záklonu
hlavy nedojde k obnově kvalitního dýchání, zajistíme přivolání ZZS (u dospělých)
a zahájíme srdeční masáž (u všech věkových kategorií do hloubky 1/3 hrudníků,
frekvencí stlačení 100 x za minutu). Po 30 stlačení hrudníku provedeme 2 x vdech
a pokračujeme dál ve smyčce v poměru 30 kompresí hrudníku: 2 vdechy neustále
bez přerušení až do:
obnovení kvalitního dýchání a srdeční činnosti (pravidelný hmatný tep na
krční tepně)
příjezdu ZZS a převzetí pacienta záchranným týmem (nejpravděpodobnější)
„totálního vyčerpání zachránce“
Rozdíly u KPR dětí:
většinou příčina v neprůchodnosti dýchacích cest nebo těžké trauma
při jednom zachránci volání ZZS po jedné minutě probíhající KPR
na úvod 5 vdechů pak jako u dospělého 30:2
mírný záklon hlavy (u novorozenců bez záklonu)
dýchání do úst i nosu zároveň (pokud to je to anatomicky možné)
168
srdeční masáž pomocí dvou prstů (u novorozenců) nebo hřbetu dlaně jedné
ruky do 1/3 hloubky hrudníku
mírný záklon hlavy
u novorozenců poměr kompresí a umělých vdechů 3:1
169
28. TONUTÍ
K tonutí dochází při ponoření do vody, nebo jiné tekutiny a tím k následnému
uzavření dýchacích cest,dušení a následné zástavě oběhu .
V případě, že tonutí vede ke smrti jedná se o UTONUTÍ a tehdy jsou přítomny
známky smrti.
28.1. Dělení tonutí
28.1.1. Suché tonutí
O suché tonutí se jedná v případě, že dochází k reflexní zástavě dechu při ponoření
hlavy pod vodu a reflexnímu uzávěru dolních cest dýchacích (spasmus) po
vniknutí vody do oblasti hrtanu – hypoxie(nedostatek O2 v těle) až asfyxie(dušení),
(Laryngospasmus – při polykání vody = 10-40% utonulých).
28.1.2. Tonutí
Vzniká tehdy, když tekutina je vdechnutá do dýchacích cest (plícní sklípky
(alveoly) jsou schopny vstřebání do 2 litrů tekutiny) nebo při vdechování aerosolu,
který se tvoří až do 30cm nad hladinou při prudkém větru a dešti (plavec za bouře).
Totéž horolezci v lezeckých úzkých komínech při prudkém dešti
Další dělení tonutí:
ve sladké vodě – díky svému nízkému (hypotonická) osmotickému tlaku, vede
k hypervolémii (zvýšený objem kolující krve) a hemolýze (rozpad červených
krvinek)
ve slané vodě – vysoký (hypertonická) osmotický tlak má za následek vznik
plicního edému (otoku) a zahuštění krve
POZOR!
příčinou tonutí můžou být i jiné situace (infarkt, epilepsie, křeče, CMP,
poranění páteře při skoku do mělké vody), ale také chladová vagová
vazodilatace s následným kolapsem při prudkém ochlazení organismu. Tehdy
hovoříme o tzv. sekundárním tonutí.
Při tonutí člověk napřed vodu polyká a až potom vdechuje. Při KPR bude
velmi pravděpodobně voda unikat ze žaludku , počítat s tím.
28.1.3. Příznaky tonutí:
panický strach, vzrušení,zmatenost
usilovné, nepravidelné dýchání,lapavé
ztráta vědomí, křeče, bezdeší, cyanóza,bledá kůže
170
zástava dechu event.chrčivé dýchání
hypotermie – podchlazení
tachykardie(rychlý tep), možnost zvracení
28.1.4. První pomoc:
Základní neodkladnou resuscitaci je třeba zahájit co nejdříve a vyškolení
pracovníci ji provádí již v záchranném člunu. Následná PNP pokračuje dále
v prostředí bezpečném pro zdravotníky (mimo vodu, mimo toxické výpary
z jímek). V případě podezření na možné poranění krční páteře – vždy imobilizace
krční páteře pokud lze již ve vodě.
Vyproštění – jen zdatní plavci (nepřeceňovat své síly), mít na paměti, že mrtvý
záchranář - žádný záchranář. Postiženého podplavat, přístup zezadu, popř. vyčkat
na ztrátu vědomí, hlavu pokud možno udržovat v neutrální poloze (bez flexe či
extenze).
Umělé dýchání při plávání ke břehu je možné začít provádět v okamžiku, kdy má
zachránce pod nohama pevné dno a ruce nepotřebuje k plavání.
Na břehu provedeme zajištění vitálních funkcí a případně KPR dle ACB.
Je-li postižený při vědomí = poloha v polosedě, prevence podchlazení.
Uvolnění DC u poranění krční páteře předsunutím dolní čelisti a otevřením úst bez
záklonu hlavy.
Heimlichův manévr užijeme u evidentně zaklíněných pevných předmětů
v dýchacích cestách.
nejprve zhodnotíme základní vitální funkce – vědomí, dýchaní, oběh.
zachované vědomí – svědčí o krátké době tonutí, ale můžou zde vzniknout
následné změny postihující zejména plíce a dýchaní.
Při výuce zdůraznit,že vodu z plic nelze vylít ani vypudit Heimlichovým
manévrem. Zabránění dalšímu podchlazení sejmutím mokrého oblečení a přikrytí
suchou přikrývkou příp. termofolii.
KPR se nezahajuje u jistých známek smrti. V případě že chybí nebo jsou
nejisté, a nebo jde o tonutí v ledové vodě je třeba KPR zahájit vždy.
Pozdní komplikace tonutí – jedná se o edém(otok) plic
po předchozím zlepšení náhlé zhoršení stavu s bolestí na hrudi při dýchacích
pohybech se známkami dušení (cyanóza,neklid) a případnou ztrátou vědomí
pacienty, kteří přežili tonutí, je nutno hospitalizovat v horizontu minut až
hodin může dojít k rozvoji těžkého edému plic
171
Foto 15: tonutí na divoké vodě
Foto 16: záchrana tonoucího – zajištění průchodnosti dýchacích cest
172
29. ZASYPÁNÍ
29.1. Crush syndrom
Důsledkem rozsáhlého tupého poranění měkkých tkání zasypáním, stlačením,
přejetím, rozdrcením tkání nebo dlouhodobou ischemizací (nedostatečné
prokrvení) končetin, je tzv. crush syndrom.
29.1.1. Charakteristika
Stav vede k těžkému a obtížně ovlivnitelnému šoku. Z rozdrcených a nekrotických
tkání se uvolňují toxiny a u pacienta se postupně rozvíjí toxický stav. Do tkání se
přesunuje velké množství tekutiny, vytváří se mohutný edém. Po vyproštění hrozí
vyvolání šoku ze ztráty krve do tkání.
Rozdrcené tkáně jsou prosáklé, bledé, studené, mramorované. Ledviny reagují
akutním selháním funkce, nutná je opakovaná hemodialýza. Přežívá-li pacient,
postupně dochází k demarkaci (ohraničení) nekróz, které je nutno chirurgicky
odstranit; prognóza je celkově nepříznivá.
29.1.2. Příznaky
V časné fázi jsou přítomny:
poruchy vědomí, neklid, hypotenze (nízký tlak), tachykardie (rychlý tep),
vzestup TT
poškozené končetiny jsou buď palčivě bolestivé nebo necitlivé
v poraněné oblasti jsou přítomny pohmožděniny
poškozená končetina může být chladná, bledá a bez hmatného pulsu
přítomny bývají subjektivní a objektivní příznaky zlomenin
příznaky šoku
29.1.3. Následky zasypání
Rozdrcení tkání způsobuje poškození svalových buněk, které do oběhu uvolňují
draslík a myoglobin. Vysoké hladiny draslíku v krvi mohou vést k srdeční zástavě.
Myoglobin blokuje ledvinné tubuly, to vede k selhání ledvin. Třetí závažnou
komplikací při zasypání je tzv. kompartment syndrom, kdy dochází k útlaku nervů
a cév v důsledku otoku poškozených svalů. Neléčen povede k rychlé ztrátě
končetiny nebo k trvalým následkům. Stav je nutno rychle rozpoznat a urgentně
řešit, což je v rukou lékaře. Příčinou jsou kromě závalového poranění také
dlouhodobé stlačení končetiny, otevřené a zavřené zlomeniny, obnovení prokrvení
ischemické končetiny, těsná sádrová fixace nebo obvazy a škrtidla. Nejdříve
dochází k zástavě žilní cirkulace a s vzrůstajícím tlakem dochází k zástavě
cirkulace tepenné (arteriální). Na podkladě neprokrvení svalů a nervů dochází
173
k jejich rychlému a ireverzibilnímu (nezvratnému) poškození. Periferní pulsace
může být stále přítomna. Hlavním příznakem je výrazná bolestivost v poraněné
končetině, která je řádně znehybněná. Bolest se zhoršuje při pasivním natahování
svalů. Aktivní pohyblivost není možná. Oblast je oteklá, napjatá.
29.2. Postup při ošetřování postiženého
29.2.1. Vyprošťování – rozdíly v závislosti na čase od vzniku do řešení
příhody
u stlačení trvajícího méně než hodinu:
o zraněného vyprostit, zastavit krvácení a ošetřit rány
o zvednout DK pokud nejsou vážněji poraněny
o protišoková poloha a opatření
o zajistit zdravotnickou pomoc
o registrovat dobu stlačení a čas vyproštění
u stlačení trvajícího déle než hodinu:
o nikdy se nepokoušet o vyproštění
o pacienta uklidňovat
o zajistit technickou a zdravotnickou pomoc
29.2.2. Bezpečnost zachránce
Bezpečnost pro zachránce je nejdůležitější faktor v záchraně postiženého!
29.2.3. Protišoková opatření
Nejčastějším druhem šoku, který provází úrazy vzniklé zavalením je traumatický
šok, který vzniká při poranění s velkou krevní ztrátou se zhmožděním tkání nebo
při zlomeninách dlouhých kostí.
Příznaky šoku
o
o
o
o
o
o
Zrychlující se tepová frekvence, špatně znatelný nitkovitý pulz
Bledá kůže se studeným lepkavým potem
Cyanóza rtů, později i končetin
Zrychlený a povrchní dech
Pocit žízně
Apatie - netečnost postiženého, pomalé reakce
Viz kapitola věnovaná šokovým stavům.
174
30. POLOHOVÁNÍ A TRANSPORT POSTIŽENÉHO
Cílené polohování provádíme za účelem doplnění léčby, stabilizace, úlevy
a pohodlí postiženého. Pokud se naučíme používat správnou polohu pro daný typ
poškození zdraví, nejen že zlepšíme stav postiženého, ale zároveň předcházíme
nečekaným komplikacím jako je např. aspirace (vdechnutí) zvratků, zapadnutí
kořene jazyka atd.
30.1. Základní polohy a jejich využití
30.1.1. Zotavovací poloha (Euro poloha)
náhrada za dříve používanou Stabilizovanou polohu
Poloha na boku se záklonem hlavy, kdy níže položená horní končetina je před
tělem a výše položená horní končetina ohnuta v lokti, hřbetem ruky zasunutá pod
tvář. Níže položená dolní končetina pokrčená v kyčli a koleni, druha dolní
končetina natažená.
Použití
Při bezvědomí se zachováním dýchání a krevního oběhu. Tato poloha nám
zajišťuje průchodnost dýchacích cest a dostatečnou cirkulaci krve v oběhu.
Předchází možnosti aspirace zvratků. V tísni je možno postiženého ve zotavovací
poloze krátkodobě opustit (přivolání pomoci). Uložení na pravý či levý bok volíme
podle přidružených poranění. (úraz hrudníku = na poškozenou stranu, otevřená
rána na hlavě = na zdravou stranu, krvácení z ucha = na krvácející ucho).
Foto 17 a: Zotavovací poloha - natažení bližší horní končetiny nad tělo a pokrčení bližší
dolní končetiny v koleni.
175
Foto 17 b: Zotavovací poloha otočení postiženého na bok tahem v lokti za vzdálenější
horní končetinu a uchopením v pase.
Foto 17 c: Zotavovací poloha zasunutí vzdálenější horní končetiny hřbetem ruky pod
tvář a úprava polohy.
30.1.2. Protišoková poloha
Poloha rovně na zádech, dolní končetiny zvýšeny asi o 50cm.
Použití
Při náhlém kolapsu, při šokovém stavu nebo pravděpodobnosti jeho rozvoje,
při resuscitaci, při větším krvácení. Při této poloze dochází k přesunu krve
176
z dolních končetin do malého krevního oběhu (srdce, plíce, mozek) a
k zlepšení žilního návratu.
Pokud je postižený zároveň v bezvědomí, je nutno hlídat průchodnost
dýchacích cest, myslet na možnost aspirace zvratků = zvážit, zda není
vhodnější poloha zotavovací.
FOTO 18: Protišoková poloha
30.1.3. Autotransfúzní poloha
Vleže na zádech, dolní končetiny zvednout co nejvýše!
Použití
Velká krevní ztráta, resuscitace.
Stejný princip jako u protišokové polohy, jen s větším efektem.
177
FOTO 19: autotransfuzní poloha
30.1.4. Poloha vsedě (Fowlerova) nebo polosedě
Veškeré dýchací potíže, jak interního charakteru, tak i vzniklé při úrazech
hrudníku. Při této poloze nedochází k útlaku bránice orgány břicha a je uvolněný
hrudník = snazší dýchání. Polohu používáme jen u pacientů při vědomí.
FOTO 20: polohy v sedě a polosedě
178
30.1.5. Poloha při příhodách břišních
Vleže na zádech s mírně podloženou hlavou a pokrčenými koleny (podložit)
s opřením chodidel o pevnou podložku. Při této poloze dochází k uvolnění napětí
břišní stěny = úleva bolesti.
Použití
Náhlé bolesti břicha, poranění břicha bez rozvoje šoku, úrazy pánve.
FOTO 21 a: poloha při příhodách břišních
FOTO 21 b: poloha při příhodách břišních
179
30.1.6. Poloha na břiše
Vleže na břiše s podložením čela, ramen a kyčlí tak, aby obličej, hrudník a břicho
zůstaly volné.
Použití:
Poranění obličeje bez zajištění dýchacích cest u pacientů v bezvědomí.
Foto 22.poloha na břiše
30.1.7. Poloha při mozkolebečním poranění
Rovně na zádech, hrudník a hlava mírně zvýšeny, hlava se nezaklání ani nerotuje.
Použití:
Při mozkolebečních poraněních, které nejsou doprovázené šokem a
bezvědomím.
180
Foto 23: poloha při mozkolebečním poranění.
30.2. Transport
Při vážných poškozeních zdraví, pokud to není nutné (není ohrožen život
postiženého, bezpečnost při ošetřování, přivolání a dojezd záchranné služby je
možný = nejen sanitka, ale i možnost vrtulníku), netransportujeme, ale soustředíme
se na vyšetření, ošetření a zajištění postiženého na místě příhody, zajistíme
a vyčkáme odborného transportu složek Integrovaného záchranného systému (platí
i pro vyprošťování, např. z havarovaného auta).
30.2.1. Nutný transport
jedním zachráncem (náročné, nevhodné – pouze na krátkou vzdálenost):
o odnesení v náručí
o odvlečení
o odnesení přes rameno
o odnesení na zádech
dvěma a více zachránci:
o stolička ze čtyř rukou
o stolička ze dvou rukou
o podélné odnesení
o transport na sedačce, židli
o transport pomocí nosítek
o transport na dece, plachtě, atd.
Při používání transportních prostředků dbáme na důsledné přifixování postižených
proti spadnutí.
181
Foto 24: odvlečení
Foto 25: odnesení pomocí dvou zachránců – podélné odnesení
182
Foto 26: stolička ze dvou rukou
Foto 27: stolička ze čtyř rukou
183
Foto 28:transport na židli
Foto 29: transportní plachta
184
31. Literatura:
Dick W. F., Ahnefeld F. W., Knuth P.: Průvodce urgentní medicínou. Sdělovací
technika, Praha 2002.
Pracovní skupina Epistop: Soubor minimálních diagnostických a terapeutických
standardů u pacientů s epilepsií I - VIII. Maxdorf 2004.
Adams B.,Harold C.E.: Sestra a akutní stavy od A do Z. Grada, Praha1999
Pokorný J.: Lékařská první pomoc, Galén, Praha 2003
Etylová,F, Mucha, J.: Přednemocniční neodkladná péče. 1.vyd.
vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, Brno 2000
Institut pro
Holibková. A. Laichman.S.: Přehled anatomie člověka. 3.vyd., Univerzita
Palackého v Olomouci 2002
Beránková M., Fleková A., Holzhauserová B.: První pomoc. Informatorium, Praha
2002
Ševčík P., Černý V.,Vítovec J..: Intenzivní medicína. Galén. Praha 2000
Ondrák, E.: Traumatologie. Státní pedagogické nakladatelství. Praha1990
Drábková, J.: Polytrauma v intenzivní medicíně. Grada. Praha 2002
Dostálová, J.: První pomoc I. Ostravská univerzita v Ostravě 2005
Kolektiv autorů: Standardy první pomoci. 1. vyd. Český červený kříž, 2002.
Příručka první pomoci (autor neuveden); 1. vyd., Príroda, 1993.
Ticháček, M, Drábková, J, : Doporučené postupy pro praktické lékaře. Cévní
mozkové příhody. CLS JEP. 2001
Tomášek M.: Cévní mozkové příhody. In: Neurologie – Poznámky k atestaci
II.stupně. Praha. 2000
Čech, E, Hájek Z.: Porodnictví. Grada. 2006
Klika, E a kol.: Embryologie. Avicenum. 1986
Müller S.: Memorix - Neodkladné stavy v medicíně. Scientia medica. 1992
Drábková, J.: Kardiopulmonální resuscitace v těhotenství. www.porodnice.cz
Vodáčková, D.: Krizová intervence. Portál 2002
Vymětal, J.: Lékařská psychologie. Psychoanalytické nakladatelství 1999
Šenovský M, Adamec V.: Právní rámec krizového managementu, Management
záchranných prácí. 1. vydání SPBI. Ostrava 2005
185
Šenovský M, Adamec V, Hanuška Z.: Integrovaný záchranný systém. 1. vydání
SPBI. Ostrava 2005
Štětina J. a spolupracovníci.: Medicína katastrof a hromadných neštěstí. 1. vydání
Grada. Praha 2000
186
Download

Příručka Hasič v roli zdravotníka