economix
MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE
LISTOPAD 2010 ČÍSLO 5 ZDARMA
Ekofórum a rozhovor
s Martinem Pecinou
/ 14
Ekofórum
s Miroslavem
Singerem
/ 12
IDE má
nového ředitele / 22
Rozhovor s děkanem
Petrem Dvořákem
/ 17
Ing. Petr Žaluda
Způsob financování Českých drah
Ekofórum 30. 11. 2010, 16.30 hodin
Likešova aula VŠE
/ 3 a 33
VŠE obdržela
ocenění
Eduniversal
/5
Problémová
fotovoltaika
/ 28–30
Zahraniční studentka
Verena Breitbachová
/ 36
Mladý a úspěšný
Jan Bureš / 34
Honza Weber
– mistr světa
ve footbagu / 40
Dana Bérová
na VŠE / 11
Konec chodbovic
na Blanici / 3
2
obsah
economix
– 4 / 2010
Editorial
Nejen vyučovat ekonomii není žádná sranda, jak psal v minulém čísle Ing. Adam Kovář. I studium ekonomických věd dokáže člověku pěkně zatopit. Ekonomii totiž všichni
rozumějí. Stejně jako politice, pivu a fotbalu. Inflace, růst hrubého domácího produktu nebo nezaměstnanost či daně a rozpočty.
Dnes a denně nám média a politici vysvětlují, oč vlastně kráčí (čas od času i opravdový
ekonom). Na co tedy marnit pět (i šest, nebo
sedm...) let studiem příslušného oboru. Stačí přece absolvovat rychlokurz sledováním
čtvrthodinového bloku večerních zpráv mezi reportáží o dopravní zácpě a roztomilými štěňaty na závěr. Nebo si přečíst ekonomickou rubriku v oblíbených novinách (spíše na něčem s koncovkou .cz), prodiskutovat názory večer v hospodě a hned máme všichni jasno. Instantní
ekonom je na světě. Některé věci samozřejmě lze pochopit i intuitivně.
Ekonomie prostupuje do všech koutů lidského jednání. Studiem ovšem
pochopíme hlubší souvislosti. Pochopíme, co je a není vidět, jak napsal
Frédéric Bastiat.
Možná se studenti ekonomie nepotkávají s hysterickými ovacemi, když
zodpovědí otázku, co studují, jako třeba mladí archeologové, umělci
nebo medici. Možná dokonce přijde „nadšená“ reakce: hmm... A možná vám není zcela neznámý předsudek o suchopárných individuích všude se vláčících s kalkulačkou, tabulkami a grafy a nazírajících na věci
kolem sebe přes výnosy a náklady. Ano, to má být o nás. Samozřejmě,
studium jakéhokoli oboru formuje i osobnost. A přiznejme si, že i deformuje. O to ale nejde.
Studium ekonomie nám odhalí, v čem tkví jádro pudla. Už nás nepřekvapí, že zelená je vlastně oranžová (nebo i červená), že i slunce něco
stojí. Třeba Českou republiku 560 miliard korun, jak odhaduje studie
pracovníků z Národohospodářské fakulty. Slunce zcela bez rozpaků vystaví na konci účetního období fakturu na dodávku energie a tiše se tetelí (planety, plaťte), protože dobře ví, že hlavně v zimě je k nezaplacení.
Konec konců, není náhodou zima pouhým strategickým krokem (rozuměj vydíráním) jeho byznys plánu? O solárních elektrárnách (pokud
vás neuspokojil můj navýsost vědecký závěr) z ekonomického i technického hlediska se dočtete v rozhovorech s ředitelem Laboratoře experimentální ekonomie Miroslavem Zajíčkem a s fyzikem Františkem
Janouchem.
Možná kdekoho zaskočí, že Ondřej Havelka a jeho Melody Makers
nastaví cenu lístků tak nízko, že vestibul Staré budovy zaplaví bezpočet zájemců s daleko vyšší rezervační cenou a vstupenky tak do hodiny
zmizí z prodejního pultu. Bližším pohledem však zjistíme, že motivace
jejich pravidelných vystoupení na VŠE zřejmě nespočívá ve vytlučení
kapitálu, ale ve snaze přinést i studentům ekonomie trochu swingového rozptýlení v období, kdy se semestr definitivně začal řítit do záhuby.
O atmosféře již sedmého koncertu se dočtete na dalších stránkách aktuálního vydání.
Martin Pecina vyprávěl na posledním Ekofóru o roli a fungování
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Prý ochraňuje trh před sebedestrukčními tendencemi. Jenomže kriticky rozmýšlející student zaloví
v paměti a zavzpomíná na teorii veřejné volby a může tak zakontrovat,
že kdyby daný úřad beze zbytku dosáhl deklarovaného cíle, tak zanikne, což asi nechce. A tu vyvstává otázka, kdo ochrání byrokracii před
sebezničením? Nechybí náhodou společnosti Úřad pro ochranu veřejného sektoru (ÚOVS)?
A tak ekonomové přicházejí o iluze. Hezké čtení.
Zuzana Žiačiková, šéfredaktorka
economix
Konec chodbovic na Blanici / 3
Aktuality / 4
Eduniversal: první místo pro VŠE
mezi byznys školami východní Evropy / 5
Prorektorka pro zahraniční vztahy VŠE Hana Machková
provažuje ocenění za známku dobrého jména VŠE za hranicemi / 5
ŠANCE neboli veletrh pracovních příležitostí na VŠE / 6
Den s VŠE / 6
International Week na VŠE / 7
Open Access Week na VŠE / 7
Trojnásobný úspěch studentů VŠE v esejistické
soutěži společnosti Penta – Vize 2025 / 8
BCG Strategy Cupu kralovali studenti VŠE / 8
Web Klubu investorů zabodoval v soutěži WebTop100 / 9
Z potenciální záchranářky auditorkou / 9
Přestaňte snít a rozjed’te vlastní byznys / 10
O úspěchu rozhoduje motivace – investorka Dana Bérová na VŠE / 11
Miroslav Singer: „ČNB nesouhlasí s reformou dozoru
nad finančními trhy od EU.“ / 12
Exministr Martin Pecina hostem Ekofóra: Student
Agency nasazuje predátorské ceny / 14
Martin Pecina: „Vybudoval jsem ÚOHS.“ / 14
Z bakalářského automaticky na magisterský stupeň? Už ne. / 16
Dlouhodobý záměr MŠMT nemá podle děkana
Dvořáka jasnou koncepci / 17
Jaké můžete na VŠE získat certifikáty? / 18
Studium v zahraničí: Freemover / 19
Nová uzávěrka přihlášek na magisterský program CLAS
v angličtině s možností získání dvou titulů / 19
Zkouška zkoušené zkoušky aneb Od státních maturit ke státnicím... / 20
Institut rozvoje podnikání (IDE) má nového ředitele / 22
Martin Pánek – Fair Trade: Altruism, or Egoism? / 24
Mládí vpřed: studenti VŠE na kandidátkách pro komunální volby / 25
Profesorka mezinárodního obchodu nezvládla překlad z mezinárodního
jazyka a profesor statistiky se chlubí statistickým nesmyslem / 26
Solární investice – čas sundat si růžové brýle / 28
Ekonomické dopady výstavby fotovoltaických elektráren / 28
Miroslav Zajíček: Problém státních podpor
fotovoltaických elektráren je prakticky neřešitelný / 29
František Janouch: Nepředpokládám, že by se fotovoltaika
stala energetikou velkých výkonů / 30
Sloupek Tomáše Vorla jr. / 30
Diskusní fórum Liberálního institutu: bytová politika i marihuana / 31
Pavel Švagr z Českých drah:
Práce v ČD je dobrá záruka kariérního růstu, stability a příjmu / 32
Soutěž o stáž v Českých drahách / 33
Mladý a úspěšný Jan Bureš / 34
Zahraniční studentka Verena Breitbachová / 36
Laboratoř Carolina / 37
eScribe od ČVUT pro komunikaci neslyšících / 37
Fórum neslyšících 2010 / 37
Projekt Duhový most / 37
Noví studentští senátoři v Jindřichově Hradci / 38
Na kurzu veřejného vystupování se mluví, mluví a zase mluví / 38
Global Management Challenge / 39
Na VŠE chodí mistr světa – Honza Weber / 40
Kdo vládne VŠEm peřejím? / 41
Aktuality ze sportu / 41
Cestopis: Svátek světel i odlehlé kouty v nepálském „království“ / 42
Písně krásné až k nesnešení
– Ondřej Havelka & Melody Makers na VŠE / 44
Nadace What Took You So Long promítala na VŠE
dokument o rozvojové pomoci v Africe / 44
Promítání filmů Vesmírná odysea II a Ropáci
od režiséra Jana Svěráka na VŠE / 45
Sportovci a spor t’ačky plesali na party / 46
Free Culture/Svobodná kultura / 46
Recenze filmu Muzika / 47
Recenze knihy Zmizet / 47
Šéfredaktorka: Zuzana Žiačiková, Zástupce šéfredaktorky: Štěpán Mejzlík
Redaktoři: Lucie Cepáková, Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Stanislav Janeček, Michaela Kalátová, Martin Konečný,
Helena Kováčová, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Betka Kuchařová, Tomáš Listík, Alena Medková, Hana Prchlíková,
Tereza Syrová, Vladimír Štípek, Lucie Váchová, Tereza Voborníková, Veronika Zelená a další.
Fotografie: Pavel Cízner, Peter Čulák, Andrea Chovanová, Janusz Konieczny, Jakub Novák, Tereza Syrová
Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička; Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.
E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.
3
zpravodajství
Konec chodbovic na Blanici
Upozorňujeme na přísný
zákaz pořádání studentských
akcí na chodbách
Při přistižení studentů po 22:00
na chodbě (chodbové párty) budeme
v souladu s kolejním řádem vymáhat
pokutu až do výše 5000 Kč
a zahájíme všechny kroky
nutné k tomu, aby dotyčným lidem
bylo ukončeno ubytování na koleji.
Vedení koleje Blanice,
více informací na blanice.vse.cz
Jelikož se situace na Blanici vyhrotila až
k přijetí razantního opatření, zeptali jsme se
na podrobnosti vedoucího kolejní rady Davida Šimka.
Proč se kolejní rada Blanice rozhodla
k vydání zákazu chodbových party?
Nejprve jsme upozorňovali problémové
pokoje na jejich nevhodné chování. Poté
jsme napsali článek, který poukazoval na
nepořádek na chodbách, to ovšem nepomohlo. Po jedné z chodbových party jsme
Přepokládám, že zákaz konání chodbovic byl vydán se souhlasem kolejní rady
a vedoucí koleje Blanice. Je to tak?
Ano, o zákazu jsme jednali. Došlo k jednomyslné shodě, že tuto situaci musíme řešit
tímto způsobem.
Byla již někomu udělena pokuta 5000
Kč?
Ano, byla. Týká se čtyř lidí, kteří byli přistiženi při rušení nočního klidu. Nedávno
(3. 11. 2010) byli pokutováni další dva. Jeden z Blanice, druhý z Vltavy. V případě
studenta z Vltavy budeme jednat s KR příslušné koleje o podmínečném vyloučení.
Myslíš si, že je to dostatečné opatření, které studenty od pořádání dalších
akcí odradí?
Já si osobně myslím, že ano. Pro studenta to nejsou malé peníze a určitě si to bude
příště pamatovat. I když z nedávného incidentu je vidět, že ještě je třeba asi pár pokut
rozdat, než dosáhneme kýženého efektu. Autor: Stanislava Černovská
– 5 / 2010
Ve středu 6. října 2010 ve večerních a nočních hodinách proběhla na Blanici další
z chodbovic neboli společných pitek studentů. I po předešlých akcích zůstával na chodbách vždy nepořádek – vysypané odpadkové koše a rozbité lahve. Nyní ovšem studenti
pořádající chodbové akce našli zábavu v ničení zařízení koleje – dveří, výtahů, osvětlení, skla u portálových dveří apod. Ani hasicí
přístroje neunikly jejich pozornosti. Během
předmětné noci Blanici navštívila Policie
ČR až třikrát, aby legitimovala osoby rušící
noční klid. Zatím nebyl nikdo z ničeho obviněn, protože se nepodařilo nikoho přistihnout při činu (ničení majetku).
Po množících se stížnostech od ostatních
studentů z důvodu ignorace nočního klidu
začala kolejní rada jednat za účelem stabilizace situace. Společně s vedoucí koleje Blanice Radmilou Kopáčkovou se po nepřestávajících nepokojích rozhodli vydat zákaz
pořádání chodbových večírků. Dne 8. října
2010 informaci uveřejnili na webové stránce
blanice.vse.cz a po celé koleji distribuovali
letáčky s oznámením o zákazu. Nerespektováním nového opatření se studenti vystavují riziku pokuty až ve výši 5000 Kč a zahájení řízení o jejich vystěhování a ukončení
ubytování.
nechali spravit výtahy, protože byly vylámané dveře a podobně. Přijela firma, která
všechny poškozené výtahy opravila. Škody na výtazích a jiném vybavení odhadujeme na 150 tisíc Kč. Trvalo jedinou noc,
kdy opět proběhla chodbová párty a po ní
pět ze šesti výtahů mělo opět zničené dveře.
Opravdu bychom tyhle peníze nemohli vynakládat na něco, co potřebujeme? To byla
poslední kapka, která znamenala zákaz pořádání těchto akcí. Za jedinou noc se zlikviduje funkčnost pěti výtahů a poté si studenti stěžují, že musí vystoupat například do
desátého patra pěšky. To jsme nemohli jako
kolejní rada dále ignorovat.
economix
Na koleji Blanice vydala kolejní
rada (KR) zákaz pořádání chodbových večírků. Rozhodla se tak po sérii nadprůměrně bouřlivých akcí, jejichž důsledky nemohli členové KR
a spořádanější spolubydlící dále
tolerovat. Škody na majetku napáchané podnapilými vysokoškoláky
se odhadují na 150 tisíc korun. Při
nejrozjetější party musela Policie
ČR zasahovat třikrát za večer.
4
PROF. RENÉ WOKOUN
ZVOLEN REK TOREM
UJEP
Vedoucí katedry regionálních
studií na Národohospodářské fakultě VŠE prof.
René Wokoun
byl 16. listopadu
2010 zvolen rektorem Univerzity Jana Evangelisty Purkyně
v Ústí nad Labem pro volební období 2011-2015. Na mimořádném volebním zasedání
Akademického senátu UJEP byl
zvolen ve čtvrtém kole 22 z 33
senátorů. Funkci by měl zastávat od 1. března 2011. Rozhovor s prof. Wokounem vám
přineseme v dalším vydání
Economixu.
economix
– 5 / 2010
EKOFÓRUM
S GENERÁLNÍM
ŘEDITELEM ČD
PETREM ŽALUDOU
A SOUTĚŽ O S TÁŽ
V PROJEKČNÍM
ODDĚLENÍ ČD
Na v pořadí třetím Ekofóru aktuálního semestru vystoupí
předseda představenstva a generální ředitel
Českých drah Petr Žaluda. Přednáška na téma Způsob financování Českých drah se uskuteční
v úterý 30. listopadu, tentokrát
ovšem na netradičním místě
a v netradičním čase – v Likešově aule VŠE od 16:30. Akci
pořádá studentské sdružení
Ekonom a bude na ní vyhlášena
soutěž o placenou jednoměsíční
stáž v projekčním oddělení ČD
(více na str. 13).
DEN VĚDY
NA PRAŽSKÝCH
VYSOKÝCH ŠKOLÁCH
V pátek 26. listopadu se v prostorách VŠE uskutečnil Den vědy
na pražských vysokých školách
pořádaný společně VŠE, ČVUT,
VŠCHT, ČZÚ a UK. Na akci proběhly přednášky na různá témata
(projekt Galileo, genetická informace člověka, předvolební analýzy a mnoho dalších). V atriu
Rajské budovy byly umístěny
výstavní stánky vysokých škol,
aktuality
Národního institutu dětí a mládeže, Národního technického muzea a Národní technické knihovny. Více informací najdete na
www.sciprag.cz.
MISS VŠE 2010
NERV
NA VŠE
Ekonomický
klub mladé občanské platformy
(EK MLOP) uspořádal v úterý
23. listopadu od 19:45 ve Vencovského aule VŠE diskusi studentů s členy NERV – Vladimírem Dlouhým (ekonomickým
poradcem Goldman Sachs), Jiřím Schwarzem (bývalým děkanem NF VŠE), Petrem Zahradníkem (projektovým manažerem
a konzultantem EU Office České spořitelny) a Davidem Havlíčkem (tajemníkem NERV) na
téma Národní ekonomická rada
vlády – její úloha, cíle a úkoly.
Agentura Diskokoule.cz
uspořádala soutěž Miss VŠE.
Semifinálové kastingy proběhly
26. října a 3. listopadu v Pizza
menze na Žižkově. Do finále se
kvalifikovalo devět soutěžících
děvčat. Volba královny krásy se
uskutečnila v pražském P. M.
Clubu 24. listopadu (po uzávěrce magazínu). Reportáž o volbě
Miss VŠE přineseme v dalším
čísle. Patronem projektu byl děkan FPH prof. Jaromír Veber.
PREZIDENT
MICROSOFTU PRO SVE
VYS TOUPÍ NA VŠE
Jan Mühlfeit,
prezident společnosti Microsoft pro střední
a východní Evropu, vystoupí na
VŠE 6. prosince
v aule RB101 od 19.45 se svou
přednáškou na téma Leadership:
Zodpovědnost managementu
v dnešní době. Akci organizuje
studentská organizace AIESEC
Praha.
DNY PARTNERSKÝCH
UNIVERZIT
Studentská organizace ESN
VŠE Praha – Buddy System
společně s Oddělením zahraničních styků (OZS) i letošní rok
uspořádaly pro studenty se zájmem o absolvování výměnného
pobytu na zahraniční univerzitě
Dny partnerských univerzit. Informační schůzky se konaly ve
dnech 8. a 9. listopadu v místnosti RB111. Partnerské univerzity představili formou prezentací čeští i zahraniční studenti.
VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ
SOUTĚŽE PAPER ’10
Na VŠE proběhl čtvrtý ročník soutěže o nejlepší odborný
článek mladého českého ekonoma napsaný v anglickém jazyce
Paper ‚10. Letošní téma bylo
Current Economic Crisis: What
Have We Learnt?. Slavnostní vyhlášení nejlepších prací se
uskutečnilo 11. listopadu 2010
v 16.00 v předsálí Vencovského auly. První místo, odměněno částkou 25000 korun, nakonec neobsadil nikdo. Na druhém
místě skončil David Procházka
z katedry finančního účetnictví
a auditingu za stať The Role of
Fair Value Measurement in the
Recent Financial Crunch a přilepšil si tak o 15000 Kč. Třetí
místo a odměnu 10000 Kč získal
doktorand z FMV Lukáš Mohelský. I jeho článek s názvem Impact of the Car Scrapping Scheme on Consumer Behavior and
Aggregate Consumption se tak
díky soutěži dostane do vědeckého časopisu Prague Economic
Papers. Soutěž je určena doktorandům a zaměstnancům VŠE.
7. SPOLEČENSKÝ
VEČER NF VŠE
Ve čtvrtek 21. 10.
2010 v Národním
domě na Vinohradech se uskutečnil
již 7. společenský
večer Národohospodářské fakulty VŠE. K tanci
hrála skupina Hamleti a v přestávkách vystoupil soubor irských tanců Rinceoirí a taneční
skupina VŠE Jazzinky. Od 23.00
byla zahájena diskotéka DJ Linky a o půlnoci předvedl své umění mistr světa ve footbag freestylu Jan Weber (viz str. 40).
REPREZENTAČNÍ PLES
VŠE
Reprezentační ples VŠE se
koná ve středu
1. prosince v Národním domě na
Vinohradech (Náměstí míru) od
19.00 do 2.00. Vstupenky v ceně
150 Kč byly již vyprodány.
MISS ACADEMIA
2011
Dne 11. listopadu odstartoval
jubilejní patnáctý ročník soutěže krásy Miss Academia ČR.
Studentky andělsky krásné a po
čertech chytré (jak zní motto)
se mohou hlásit do soutěže prostřednictvím on-line formuláře
na stránkách www.missacademia.cz. Semifinálové kastingy
se uskuteční 7. ledna v Praze
a 14. ledna v Brně. Finálový
večer se bude konat 29. března v Kongresovém centru Zlín.
Soutěž pořádá Fakulta multimediálních komunikací Univerzity
Tomáše Bati ve Zlíně. O titul se
mohou ucházet studentky všech
vysokých a vyšších odborných
škol prezenční či kombinované
formy studia do věku 26 let.
NAPŘÍČ GRÓNSKEM
PO SVÝCH
S PETREM HORKÝM
Sdružení Euthanasia připravilo další z řady cestovatelských
besed. O potulkách nehostinným Grónskem bude vyprávět
český cestovatel a dobrodruh
Petr Horký. Beseda se uskuteční v úterý 7. prosince od 19:45
v posluchárně C.
Autorky: Helena Kováčová,
Zuzana Žiačiková
5
zpravodajství
Ve dnech 28.–30. října
2010 se na VŠE uskutečnil třetí ročník Eduniversal World Convention,
pořádaný francouzským
konzultantským centrem
SMBG. Na této mezinárodní konferenci se každoročně vyhlašují první tři
byznys školy z devíti světových regionů. Vyhlášení výsledků proběhlo ve
čtvrtek 28. října v rámci
slavnostního galavečera
na Žofíně za účasti dvou
set zástupců škol z celého světa.
VŠE vyhrála letošní ročník v regionu východní Evropy s dostatečným náskokem na
ostatní byznys školy a obhájila
tak prvenství z obou předchozích ročníků. I tentokrát VŠE
získala v rankingu Eduniversal
pětipalmové ohodnocení.
Do projektu je zařazeno tisíc
škol z celého světa, které jsou
soutěžně rozděleny do devíti
regionů. V každém regionu se
Eduniversal:
první místo pro VŠE
mezi byznys školami
východní Evropy
vyhlašují první tři byznys školy
(Top 3 Best Business Schools).
Každá ze škol může získat hodnocení v rozsahu jedné až pěti
palem (Palm Awards), závisí to na počtu získaných hlasů
od děkanů nebo rektorů vybraných vysokých škol a dle kritérií hodnotících kroky v oblasti internacionalizace studia.
Pět palem může získat pouze
elitní stovka světových byznys
škol bez ohledu na region, čímž
se zařadí do nejvyšší kategorie
Universal Business School. Informace o Eduniversal World
Convention můžete získat také
přímo z oficiálních webových
stránek www.convetion.eduniversal.info.
Martial Guiette, generální ředitel a zakladatel společnosti
Eduniversal, na tiskové konferenci, která se konala 29. října
na VŠE na Žižkově, uvedl, že
z tisíce škol s hlasovacím právem ho využilo 432 škol. VŠE
získala hlas od 326 vzdělávacích
institucí. Edu
Eduniversal se snaží
odlišit od jiný
jiných hodnocení kvality vysokých škol tím, že porovnává, podle svých
tvrzení, srovsv
natelné školy,
školy z čehož vyplývá
zařazení do jednotlivých
regij
onů (Afrika, střední Asie, východní Evrop
Evropa, Střední východ,
Dálný východ
východ, Latinská Amerika, Severní A
Amerika, Oceánie
a západní Evropa).
Rovněž se
Ev
snaží o zohled
zohlednění sociokulturních rozdílů, například Mexiko
bylo
b l posuzováno
á v rámci regionu Latinské Ameriky, ne z geografického hlediska.
Výběr tisícovky škol, které jsou zařazeny do hodnocení,
provádí Mezinárodní vědecký
výbor složený z nezávislých expertů. Hodnocení Eduniversal
funguje jako matice. Na vertikální úrovni jsou školy z jedné
země a na horizontální v rámci
palem. V regionu východní Evropy spolu s VŠE získala pět palem i polská Warsaw School of
Management. Autoři: Lucie Cepáková,
Tomáš Listík
Prorektorka pro zahraniční vztahy VŠE Hana Machková
považuje ocenění za známku dobrého jména VŠE za hranicemi.
byste okomentovala vítězství VŠE v regionu východní Evropy?
VŠE se podařilo získat prvenství již potřetí. Byla zvolena zástupci prestižních business schools z celého světa jako
nejlepší ze 70 vybraných vysokých škol z 20 zemí střední
a východní Evropy. Toto ocenění je důkazem toho, jak dobré jméno VŠE v zahraničí má
a že se jí daří plnit cíle, které si
prestižních mezinárodních sítí,
kde je rovnocenným partnerem
zahraničních škol, k renomé
školy přispívá program hostujících profesorů a v neposlední
řadě naši studenti, kteří školu
výborně reprezentují na výměnných pobytech v zahraničí.
 Jakou váhu a prestiž tomuto
ocenění přisuzujete?
Pro mne osobně má toto ocenění velkou váhu. Každé mezinárodní ocenění přispívá k posílení
prestiže VŠE a podporuje zájem
zahraničních studentů o studium
v Praze, zejména v navazujících
magisterských programech v angličtině. O úspěchu VŠE informovala i česká média, například
MF Dnes na první straně, a to je
v období rozhodování středoškoláků o výběru vysoké školy také
velmi důležité. Setkala jsem se
s tím, že při jednání o spolupráci
se nás zahraniční škola ptala na
počet palem v rankingu Eduniversal. I díky pěti palmám jsme
důvěryhodným partnerem pro
zahraničí a řadíme se do skupiny elitních škol. Autor: Tomáš Listík
K ocenění VŠE v soutěži Eduniversal si na straně 26 můžete také přečíst
článek Ing. Petra Bartoně s názvem
Profesorka mezinárodního obchodu nezvládla překlad z mezinárodního jazyka
a profesor statistiky se chlubí statistickým nesmyslem.
– 5 / 2010
 Jak
v oblasti internacionalizace stanovila. Ocenění je výsledkem
společného úsilí všech fakult
VŠE, které se na realizaci mezinárodního rozvoje školy podílejí. V současné době má škola desítky učitelů schopných
učit v angličtině, je zapojena do
economix
Na slavnostním galavečeru
spojeném s vyhlašováním
výsledků reprezentovala
VŠE prorektorka pro zahraniční vztahy a PR prof.
Hana Machková, která
po vítězství pro Economix
okomentovala výsledky letošního udělování cen.
6
zpravodajství
ŠANCE neboli veletrh pracovních příležitostí na VŠE
Ve dnech 9. a 10. listopadu 2010 proběhla v atriu
Rajské budovy podzimní
ŠANCE, na které mohli studenti a absolventi získat
přehled o příležitostech
na trhu práce. K poslední
Šanci se pojí několik novinek, například prezentace
firem či panelové diskuse.
Zájemci ucházející se o pracovní zkušenosti se mohli od 18.
října na stránkách Rozvojového
a poradenského centra (RPC)
zaregistrovat a vyplnit formulář. Takto získané informace po
skončení veletrhu organizátoři
předali vystavujícím společnostem, které tak mohou studenty
oslovit s konkrétní, na míru šitou, pracovní nabídkou.
První novinkou pracovního veletrhu byla přímá prezentace firem a panelové diskuse
se zaměřením na uplatnění absolventů VŠE. Na prezentaci
měly společnosti prostor o rozsahu jedné vyučovací hodiny
a studentům díky tomu mohly
podat informace o firmě, říci
podmínky týkající se výběrového řízení, případně sdělit jakékoli další podrobnosti, které
studenty zajímaly. Zúčastnila
jsem se dvou firemních prezentací a musím říci, že prezentace
představují pohodlnější a poutavější alternativu k obíhání stánků v atriu s dotazy. Mezi další
novinky patřila vylepšená forma propagace vystavujících
firem a nové rozmístění stánků.
Na podzimní Šanci se poprvé představily firmy Adastra
(informační technologie), NET4GAS (energetika), Plzeňský
Prazdroj a Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech. Společnost profesia.cz – pracovní portál rozdávala studentům
brožury s informacemi a radami, jak sestavit životopis, napsat motivační dopis, připravit
se na osobní pohovor a jak najít
práci prostřednictvím uveřejnění životopisu na webových pracovních portálech.
Součástí veletrhu byla již
tradiční konzultace životopisu
a motivačního dopisu ve spolupráci s Honors Academia. Konzultace probíhaly druhý den veletrhu. Prvotní zájemci se mohli
registrovat přes internet (rpc.
vse.cz) a měli sjednanou schůzku v určitou hodinu. Služba
se těšila velkému zájmu, a tak
bylo potřeba počítat i s frontami
a možností, že ne na všechny se
dostane. Během obou dnů veletrhu RPC rozdávalo dotazníky
s otázkami, co na veletrhu ŠANCE chybí a kde existuje prostor
k zlepšování.
Veletrh během jednoho dne
navštívilo průměrně 1500 studentů. Nesporná výhoda veletrhu spočívá v možnosti dotazovat se přímo zástupců firem na
konkrétní věci. Vy, kdo jste podzimní Šanci nestihli, nezoufejte,
příští bude již na jaře. Autor: Stanislava Černovská
Den s VŠE
economix
– 5 / 2010
V sobotu 20. listopadu se
konal již počtvrté v řadě
Den s VŠE – setkání absolventů a zaměstnanců školy, v jehož programu nechyběly panelové diskuse
na jednotlivých fakultách,
bohatý raut a kulturní program. Akci pořádalo Rozvojové a poradenské centrum VŠE.
Program neoficiálně začal již
ve 14.00 prohlídkou třebešínského sportovního areálu. Poté
se hosté přesunuli do školy na
Žižkov na formální zahájení ve
Vencovského aule. Úvodní řeč
přednesl rektor Richard Hindls.
Na otevření zahrál i Orchestr
VŠE.
Po krátké přestávce na občerstvení přišel čas na odborné programy jednotlivých
fakult. Fakulta financí a účetnictví (FFÚ) přichystala pro
své absolventy panelovou diskusi České banky a pojišťovny
dnes a zítra. Fakulta mezinárodních vztahů (FMV) také
zůstala věrná svému zaměření
a debatovalo se na téma Nové
trendy diplomacie v Evropě.
Na přednášce pro podnikohospodáře se posluchači dozvěděli více o podnikání a inovacích
v diskusi Podnikání a inovace:
výzvy a šance pro českou ekonomiku. Fakulta informatiky
a statistiky (FIS) uspořádala
seminář s názvem Význam ICT
pro konkurenceschopnost České republiky. Na Národohospodářské fakultě (NF) se diskutovalo o problémech hospodářské
politiky – Palčivé problémy
hospodářské politiky ČR: Fotovoltaika, veřejné finance
a deregulace nájmu. Odborný program jindřichohradecké
Fakulty managementu (FM)
se věnoval problematice Hodnocení a financování výzkumu
a vývoje.
S postupem času vystřídal
přednášky kulturní program.
Na řadu se dostal Ivan Mládek a jeho Banjo Band. Hosté
Dne s VŠE dostali mimo jiné
jedinečnou příležitost zhlédnout světovou premiéru divadelní hry Pohádkový večírek,
kterou nazkoušel (a také napsal) ochotnický spolek S bojkou v zádech. Paralelně probíhala po místnostech v Rajské
budově neformální setkání absolventů některých fakult (FFÚ
a FM tento bod vypustily)
a v Likešově aule se promítaly
krátké dokumentární i studentské snímky s pojícím podtitulem VŠE očima kamery. Na
závěr vystoupila v atriu Rajské budovy skupina Chinaski.
Den s VŠE úderem 22. hodiny
skončil. Autor: Zuzana Žiačiková
7
zpravodajství
International Week na VŠE
V týdnu od 1. do 5. listopadu 2010
probíhal v Atriu Rajské budovy VŠE
na Žižkově takzvaný International
Week, který pro studenty VŠE, především tedy pro ty se zájmem o studium v zahraničí, pořádalo Oddělení zahraničních styků VŠE (OZS).
Studenti zde měli příležitost navštívit stánek OZS a dozvědět se řadu
informací o možnostech studia v zahraničí, které VŠE nabízí.
Největší zájem bude nepochybně i v tomto
akademickém roce o semestrální výměnné pobyty. Studenti se mohou ucházet o téměř 400
míst na přibližně 150 partnerských univerzitách v 49 zemích světa. Semestrální výměnné pobyty se uskutečňují s finanční podporou programů Erasmus a CEEPUS (Evropa)
a Stipendijního fondu VŠE (Rusko, zámoří).
Během International Week v Atriu RB
prezentovaly svou činnost i studentské organizace AIESEC, která zprostředkovává studentům odborné stáže v zahraničí, a ESN
VŠE Praha – Buddy System, jež se zaměřuje na péči o zahraniční studenty, kteří přijíždějí studovat na VŠE.
Součástí akce byly také dvě výstavy fotografií ze zahraničních pobytů studentů a stážistů. Menší výstavu tvořily snímky pořízené v průběhu pracovních stáží. Na druhé,
o něco rozsáhlejší výstavě se mohli návštěvnici podívat na vybrané práce z fotosoutěže Z Prahy až na kraj světa aneb Studenti
na výměnu, kterou uspořádalo OZS a jejíž
vyhlášení se konalo rovněž v rámci mezinárodního týdne ve středu odpoledne. První
místo v hodnocení odborné poroty obsadila
Kateřina Kelblová (FMV) se svými Kamínky na pláži. Vítězkou diváckého hlasování
se pak stala Barbora Cejpková (FFÚ) s fotografií nazvanou Cesta z města. Autor: Michaela Kalátová
Open Access neboli Otevřený přístup je
nový způsob vědecké komunikace a alternativa k tradičnímu šíření vědeckých poznatků prostřednictvím vědeckých časopisů.
Open Access se ve vyspělých zemích začal
prosazovat od začátku 90. let jako ekonomicky, technicky a z právního hlediska
únosná alternativa ke klasickému způsobu
publikování informací. Princip Otevřeného přístupu spočívá v zajištění volného přístupu k vědeckým informacím, plným textům na internetu, dovoluje uživatelům číst,
stáhnout, kopírovat, distribuovat, vyhledávat a propojovat plné texty článků nebo jejich užití pro jakýkoli další zákonný záměr.
Díky Otevřenému přístupu získává celá
vědecká komunita okamžitý on-line přístup k takto zveřejněným článkům bez finančních, právních nebo technických bariér ve formě nutného placení za časopis či
čekání na vydání a zpřístupnění samotným
nakladatelstvím. Sám autor získává rychlejší a vyšší odezvu na publikované výsledky
s potenciálem získat vyšší citační ohlas na
svoji práci. Otevřený přístup otevírá nové
možnosti nejen pro vědce, ale také pro jejich domovské instituce, potažmo pro celý
vědecký pokrok.
Více informací o iniciativě najdete
v přednášce Jak využít Open Access
ve vaší publikační činnosti
zpřístupněné na ciks.vse.cz/oa.
Autor: Helena Kováčová
economix
Během týdne 18.–
24. října 2010 se
VŠE
prostřednicV
tvím Centra informačních a knihovnických služeb
(CIKS) připojila
k mezinárodní iniciativě Open Access Week.
– 5 / 2010
Open Access Week na VŠE
8
zpravodajství
Trojnásobný úspěch studentů VŠE
v esejistické soutěži společnosti Penta – Vize 2025
Středoevropská investiční skupina Penta vyhlásila
v letošním roce již 7. ročník pisatelské soutěže
s názvem Vize 2025. Ta je
určena pro studenty prezenčního studia i interním
doktorandům všech českých, slovenských a polských vysokých škol a její
náplň spočívá v psaní eseje
na jedno z předem stanovených témat. Cílem tohoto
projektu je vytvořit prostor
pro originální nápady a vyjádření názorů studentů na
ekonomické problémy.
V letošním ročníku si soutěžící vybírali z následujících témat: Reforma volebního systému 2025 (aneb Reprezentují nás
opravdu ti nejlepší?), Veřejné
zdravotnictví 2025 (aneb Spoluúčast ve zdravotnictví?) a Současný development a jeho limity pro 2025 (aneb Developeři:
PENTA
INVESTMENTS
co dělají špatně?). Z 87 přihlášených esejí bylo vybráno pět
nejzajímavějších, jejichž autoři
si mezi sebe rozdělili odměnu
v celkové výši 13 000 eur. Podle
vyjádření organizátorů hodnotila odborná porota především
kreativitu, originalitu a schopnost vyhledat a kvalitně zpracovat dostupné informace.
Vítěznou se nakonec stala
práce s názvem Jaké bude zdravotnictví v roce 2025, jejíž autor, student oboru Ekonomická
analýza na Národohospodářské
fakultě VŠE Dominik Stroukal, vypracoval na toto téma odvážnou ekonomickou analýzu.
Hned v úvodu zmiňuje citát amerického satirika P. J. O‘Rourkea
ve znění „Pokud si myslíte, že
zdravotnictví je drahé, počkejte, co uvidíte, až bude zadarmo“, který celou práci dokonale
vystihuje. Dominik, který kromě VŠE studuje FSV UK (obor
Mediální studia), svou práci staví na skutečnosti, že zdravotnictví není veřejným statkem, a za
pomoci ekonomických zákonitostí a popisu aktuální situace
ve zdravotnictví vyvozuje jeho
možný vývoj do budoucna. Za
své kvalitně zpracované dílo obdržel od vyhlašovatele soutěže
honorář 5000 eur.
O druhé místo se podělili
dva studenti, jedním z nich byl
i Miroslav Tabernaus, student
magisterského programu FPH
International Management. Ve
své eseji One Systematic Panacea Instead of Mouthful of
Placebo se zabýval novým modelem účasti pacienta ve veřejném zdravotnictví. Za práci si
přilepšil třítisícovou odměnou.
Na druhém místě skončil i student Gabriel Tóth z Filozofické
fakulty UK v Bratislavě.
Třetí místo obsadil doktorand
z katedry institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty Petr Houdek s esejí Současný
development a jeho limity pro
rok 2025 a odnesl si díky tomu
výhru v hodnotě 1000 eur. Jako
jediný Polák se v první trojce,
tedy také na třetím místě, umístil Marcin Miszkiewicz z Vysoké školy ekonomické Varšava.
Všechny vítězné eseje si
můžete přečíst na webových
stránkách soutěže www.pentainvestments.com/cz/vitezovevize-2025/2010.html. Autor: Michaela Kalátová
BCG Strategy Cupu kralovali studenti VŠE
economix
– 5 / 2010
BCG Strategy Cup, pořádaný poradenskou společností Boston Consulting Group (BCG), nabízí
studentům možnost na
týden si vyzkoušet, co
obnáší práce konzultanta, a ještě při tom soutěžit o lákavých 50 000 Kč.
V pátek obdržely všechny
přihlášené týmy obsáhlé zadání, ve středu v 16.00 již musely
odevzdat špičkovou prezentaci
s navrhovaným řešením. Osm
z nich se probojovalo do finále, kde prezentovaly své řešení vedení pražské kanceláře
BCG. Jen jeden ale mohl být
nejlepší. Vyhráli studenti programu CEMS na VŠE.
Organizátoři nešetří slovy
chvály. „Byl to jednoznačně
nejlepší Strategy Cup, co se
počtu a kvality odevzdaných
prezentací týče,“ řekl David
Chmelař z BCG. „Rozhodnout
o vítězi je těžké každý rok.
Letos to však bylo umocněno
vyšší úrovní všech týmů. Rozdíly ve finále byly minimální,“
pokračoval Chmelař.
Celé stupně vítězů nakonec
obsadily týmy z VŠE. Příčka nejvyšší a hlavní cena, šek
v hodnotě 50 000 korun, nakonec připadl týmu The Usual
Suspects ve složení Jan Vyhlídka, Martin Vodák a Alexander Kosovský, všichni studenti programu CEMS. „Už
to, že další CEMS tým byl na
druhém místě, mě velmi potěšilo a říkal jsem si, že jsme
se jako skupina dostali vážně
daleko. A když jsem pak slyšel, jak vyhlásili jméno našeho týmu, proběhlo mi hlavou,
že všechna ta práce a energie,
kterou jsme do toho vložili,
se nám vrátila,“ popsal pocity
těsně po vítězství člen vítězného týmu Martin Vodák.
„Letošní vítězové předvedli
skvělý výkon, který byl mimořádně vyvážený po všech třech
hodnocených stránkách – analytická přesnost, daty podpořené strategické doporučení
doplněné skvělou prezentací a zvládnutí otázek poroty,“
jmenuje Chmelař, co dovedlo
tým k vítězství.
Případová studie se letos točila kolem whisky. Skotský
producent chtěl zjistit, jaké investice musí v budoucnu pro-
vést, aby uspokojil stoupající
poptávku po svých produktech. Rovněž hledal možnosti, jak rozšířit své portfolio.
Účastníci museli zapojit kreativitu, navrhnout řešení a prezentovat finanční dopady, které by s sebou každá strategie
nesla.
Celkem se do letošního ročníku Strategy Cup přihlásilo 48 tříčlenných a čtyřčlenných týmů. Tradiční účastníky
z VŠE letos doplnili i studenti z Univerzity Karlovy, CERGE-EI, ČVUT či Masarykovy
univerzity v Brně.
BCG Strategy Cup proběhne i příští rok. Organizátoři
slibují, že je opět na co se těšit. Martin Vodák z vítězného týmu dodává: „Doporučuji
každému, aby si to vyzkoušel. Je to skvělá příležitost poznat nejen BCG, ale i sám sebe
a svůj způsob práce pod tlakem.“ Autor: Štěpán Mejzlík
9
zpravodajství
Web Klubu investorů zabodoval
v soutěži WebTop 100
V každoročně pořádané
soutěži firemních internetových stránek WebTop100 se v kategorii Finance umístil na třetí
pozici web Klubu investorů (www.klubinvestoru.com), který působí na
VŠE. Uspěl v konkurenci
27 portálů významných
finančních institucí, mezi
kterými nechyběli velikáni
jako GE Money Bank, Generali Pojišťovna, Československá obchodní banka nebo Raiffeisenbank.
Soutěž organizuje konzultační centrum pro tvorbu
webových stránek Dobrý
web.
pracují lidé, kteří své práci rozumějí. Navíc se nám daří zpracovávat obsah tak, aby byl dobře pochopitelný a použitelný pro
uživatele,“ jmenuje hlavní faktory úspěchu David Štýbr, viceprezident Klubu investorů.
Právě použitelnost a přínos pro
uživatele patřily mezi hlavní
kritéria pro posuzování kvality
webů. Kromě toho se hodnotily
grafický design, technické řešení a marketing.
Kvalitní a funkční web považuje David Štýbr za hlavní
předpoklad dobrého fungování
Z téměř třiceti přihlášených
webů v kategorii Finance předstihly Klub investorů pouze dva
– hypotecnibanka.cz (Hypoteční banka) a csas.cz (Česká spořitelna). „Na webu technicky
celého Klubu investorů (KI).
Z toho důvodu mu věnují patřičnou pozornost. Web se dlouhodobě snaží působit jako vzdělávací portál pro studenty. Není
výdělečný, jeho fungování je financováno ze zdrojů KI. „Většina přihlášených do kategorie Finance dělá své weby s rozpočty
v řádu milionů korun, nám se
podařilo dosáhnout třetího místa s rozpočtem v řádu desetitisíců,“ konstatuje Štýbr.
V soutěži WebTop100 hodnotí přihlášené firemní weby osmičlenná odborná porota, které letos předsedal Ivan Pilný,
současný prezident sdružení
TUESDAY Business Network
a bývalý ředitel společnosti
Microsoft v ČR.
Více informací o soutěži WebTop100, stejně jako kompletní žebříček s výsledky ze všech
kategorií, najdete na www.webtop100.cz. Autor: Štěpán Mejzlík
to chybějící formální strukturu a vnitropodnikové principy:
„České podniky často disponují
geniálními myšlenkami, ale nejsou je schopny dovést do fáze
realizace.“ Diskuse se dotkla
i témat vyhledávání mladých
talentů, nacházení rovnováhy
mezi soukromým a profesním
životem či postavení žen ve vysokých pozicích. Akce se po
půl osmé přesunula do prostor
Akademického klubu, kde diskuse pokračovala.
Setkání Klubu mladých manažerů se konají vždy ve čtvrtek od 18.00 v místnosti NB20.
Aktuální informace o aktivitách
klubu najdete na stránkách
www.kmm.cz.
Autor: Šimon Kolář
economix
Ve čtvrtek 4. listopadu
2010 se uskutečnilo třetí formální setkání Klubu mladých manažerů
v tomto semestru. Pozvání studentské organizace působící na VŠE přijala
partnerka oddělení auditingu společnosti PricewaterhouseCoopers Věra
Výtvarová.
Setkání probíhalo formou
volnější diskuse. Absolventka
VŠE z roku 1994 se svěřila, že
zpočátku považovala předměty
týkající se auditu za nezáživné,
ovšem setkání s lidmi z oboru
na ni natolik zapůsobilo, že se
rozhodla překonat prvotní předsudky. A to i navzdory jejímu
psychologickému profilu vypracovanému RPC (Rozvojové
a poradenské centrum), podle
kterého by se svými profesními
předpoklady hodila díky vysoké výkonnosti pod tlakem (což
zřejmě sedne i na pozici auditora) na pozici záchranářky.
Věra Výtvarová se před studenty rozmluvila i o své motivaci: „Chci dělat jen a pouze
to, co mě baví a těší.“ V uvolněné atmosféře přišla řeč i na
téma českého podnikatelského prostředí okem auditora. Za
pozitivní označila pružnost při
uskutečňování myšlenek a primární orientaci na zákazníka.
Na druhou stranu ovšem pokárala domácí podniky za čas-
– 5 / 2010
Z potenciální záchranářky auditorkou
10
zpravodajství
Přestaňte snít a rozjed’te vlastní byznys
Ve středu 3. listopadu 2010 se na
VŠE v aule B od 19.30 konala přednáška na téma Jak začít vlastní byznys. Na přednášce postupně vystoupili tři hosté: majitel a ředitel 2N
Telekomunikace Miroslav Hofman,
zakladatel a ředitel ET NETERA Martin Černohorský a zakladatel e-shopu kasa.cz Martin Kasa. Podnikatelé se setkali se studenty za účelem
předání svých zkušeností.
economix
– 5 / 2010
Přednáška zaujala mnoho studentů, neobsazená místa byste hledali jen těžko. V úvodu vystoupil Pavel Komárek z pořadatelské
společnosti Erudia, která poskytuje poradenství začínajícím podnikatelům a pořádá
pro ně různé kurzy a semináře, a ve zkratce ji představil. V prezentaci Komárek
uvedl užitečné sedmero pro začínajícího
podnikatele:
1. Hledejte svoji jedinečnou cestu;
2. Nasávejte inspiraci každou vteřinu;
3. Riskujte, nemáte co ztratit;
4. Vlastní zkušenost je nejcennější výuka;
5. Lékem na konkurenci je maximální nasazení;
6. Hledejte férové partnery;
7. Nebojte se snít svůj vlastní sen.
Poté Komárek předal slovo prvnímu hostovi – Miroslavu Hofmanovi z 2N Telekomunikace. Firma působí ve 110 zemích
světa a poskytuje technologie v oblasti telekomunikací. „Na začátku podnikání jsem
chtěl udělat něco užitečného pro lidi, nechtěl
jsem být bohatý,“ uvedl Hofman. Jeho podnikatelský nápad se začal vyvíjet už v 80.
letech. Opravoval pračky, rádia, zesilovače po vesnicích a přesvědčoval firmy, aby
ho pověřily sestavením výkonnějšího počítače. Jeden podnik se rozhodl využít jeho
nabídku pod podmínkou, že do čtyř měsíců učiní svým slovům zadost a přinese výkonnější počítač. Hofman neváhal, oslovil
lidi z VŠCHT a společně se pustili do práce
a projekt zvládli. Přednášející zdůraznil, že
je důležité vážit si toho, jak je každý člověk
jiný. Dále se publiku svěřil, že si psal deník, jakýsi „to do list“, pro další den. A když
něco nevyšlo, analyzoval, proč tomu tak
bylo. Do deníku rovněž zaznamenal desatero rad pro začínající byznysmeny, o které se
podělil se studenty. Své vystoupení uzavřel
jednoduchým doporučením: „Nelžu, nekradu a poslouchám svoje spolupracovníky.“
Jako druhý vystoupil podnikatel Martin
Černohorský. Bývalý zaměstnanec 2N Telekomunikace po odchodu ze společnosti založil vlastní firmu ET NETERA, která
vytváří na zakázku webové stránky pro velké podniky. Vyprávění Černohorského doprovázelo mnoho vtipných rad pro studenty.
Mimo jiné vyzdvihl potřebu pěstovat originální image podnikatele, úsilí být kladným
příkladem a mít nadhled. Upozornil i na stinné stránky podnikání – člověk se cítí osamocený, protože lidé (obzvláště Češi) často závidí. Černohorský poradil posluchačům, že
nejlepší věk pro rozběhnutí vlastního byznysu je do třiceti let, pokud člověk ještě
nemá závazky – rodinu či hypotéku. S publikem se rozloučil se slovy: „Pokud neplánujete být v něčem nejlepší na trhu na světě,
tak se do podnikání ani nepouštějte.“
Posledním a nejmladším přednášejícím
byl Martin Kasa, který začal podnikat v roce
1999. Během školních let ho bavilo programovat, a tak se pustil do tvorby e-shopu. Po
založení webu kasa.cz věnoval podle svých
slov veškerou svou energii tomuto projektu. Jeho úsilí se promítlo i do expanze společnosti za hranice. Působí na slovenském,
německém a polském trhu. V roce 2008 se
firmě začalo dařit a Martin Kasa se rozhodl
najít strategického investora, kterému o rok
později podnik prodal. Momentálně se věnuje investicím do Start-up a Early Stage
projektů v oblasti informačních technologií. Kasa původně studoval ČVUT, ale školu nedokončil, protože začal podnikat. Studentům sdělil, že existují dvě cesty životem:
klidná s hypotékou a neklidná s rizikem. Záleží jen na nás, kterou si chceme vybrat.
V závěru přišla řada na dotazy studentů.
Jedna ze zajímavých otázek se týkala kritérií pro výběr dobrého společníka. Hosté se
v odpovědi více méně shodli: „Jde o chemii naladění společníků, vyjasnění podmínek spolupráce hned na začátku podnikání.
A počítat se skutečností, že se společníkem
strávíte více času než s manželkou.“ Autor: Stanislava Černovská
11
Dana Bérová se posluchačům
svěřila, že její život nejvíce obohatily rady babičky a dědečka.
Rovněž dodala, že člověk se učí
nabýváním nových zkušeností a jenom tak může dosáhnout
úspěchu. Co lze považovat za
úspěch, je čistě subjektivní kategorie, můžeme se ovšem shodnout, že primárně jde o dosažení vytyčených cílů, pokračovala
ředitelka pro rozvoj obchodu
poradenské firmy Gartner. Podle jejího názoru neexistují univerzální pravidla ze stovek příruček, jejichž dodržováním
zaručeně uspějete. Jediným
a klíčovým faktorem je motivace. Za velice důležitou označila otevřenost novým podnětům
a budování sociálních sítí (čímž
měla na mysli networking, ne facebook) a schopnost v něčem se
výborně orientovat. Tím získáte tolik potřebnou konkurenční
výhodu. Bérová podotkla, že někdy je potřeba si hned na začátku otevřeně přiznat jednu podstatnou skutečnost: byznys není
pro každého. Jedni se cítí lépe
jako zaměstnanci, jiní dokonce
vynikají jako týmoví hráči.
ANALÝZA JAKO
ZÁKLAD KVALITNÍHO
PROJEK TU
Na začátku každého dobrého projektu stojí analýza, pokračovala investorka ve vyprávění: „Nejvíce mi škola dala
v oblasti datové analýzy. Profesor nám řekl, že nebudeme nic
programovat, dokud nebudeme mít pořádnou analýzu.“ Je
O úspěchu rozhoduje
motivace - investorka
Dana Bérová na VŠE
to sice trošku nuda, ale vyplatí se. „Abych řekla pravdu, tak
dnes ve státní správě má kvalitní analýzu jen tak 15 % případů.“ Nutně si musíte uvědomit
a ujasnit si všechny souvislosti
s projektem a zvážit, co se vyplatí. Dobře poznat tržní pro-
BÉROVÁ NEVĚŘÍ
V KOLEK TIVNÍ
ROZHODOVÁNÍ
Manažerskou fázi zahajte stanovením cílů a kontrolujte jejich
plnění. Pokud se záměrů nedaří
dosáhnout, je potřeba přijmout
opatření, a to nejlépe hned. Ne-
středí, do kterého plánujete
vstoupit. „Mě překvapuje, že do
programu Den D chodí lidé, kteří nevědí o domácí či zahraniční
konkurenci v dané oblasti. Není
nic nekalého na tom zjistit si, co
dělá konkurence.“
Druhé stadium spočívá v popisu projektu. Musí být jednoduchý, srozumitelný pro kohokoli, pochopitelný selským
rozumem. Pokud selhává plnění tohoto kroku, autor pravděpodobně sám ještě naplno nepronikl do věci: „Musíte být
schopni vysvětlit váš nápad tak,
aby ho pochopila i babička, samozřejmě, že bez technických
detailů.“ Další krok s sebou přináší i vymezení slabých stránek
a rizik.
dílnou součástí projektu je samozřejmě tým. Do pasti se mohou dostat kamarádi či blízcí,
pokud si v počátcích podnikání neuzřejmí jasná pravidla, varovala přednášející. Pak může
jít ke dnu kamarádství i byznys. Jak Bérová přiznala: „Po
dvaceti letech zkušeností nevěřím v kolektivní rozhodování.
Je nutné mít jednoho vedoucího, a aby se vědělo, kdo má co
na starosti a kdo je za co odpovědný.“ V dnešní době se vytrácí schopnost rozhodnout a nést
zodpovědnost, zejména ve velkých firmách a korporacích, ale
postupně už i ve středních podnicích. Důležitou vlastností vedoucího je schopnost snést konflikt. Neschopnost se projevuje
například přehnanou agresivitou či naopak přílišnou měkkostí. Problémem superšéfů někdy
paradoxně bývá, že není nikdo
tak dobrý, aby je nahradil.
CHYBĚJÍ NÁPADY,
NE PENÍZE
V další fázi se projekt dodá investorovi. Najít investora v České republice lze hodnotit jako
celkem obtížnou věc. Podle slov
Bérové to však není způsobeno
nedostatkem financí, spíše projekty nejsou tak zajímavé. Začněte vytipováním si tří až čtyř
investorů, kteří by mohli mít
o váš projekt zájem. Nespoléhejte se pouze na on-line komunikaci, ta nestačí. Vyhledejte příležitost, kde investora potkat,
a domluvte si s ním schůzku, potom už jen prodejte svůj propracovaný nápad. Investor nechce
jenom vydělávat peníze, chce vidět i snahu žadatele o to prodat,
předvést a přiznat, že chce vydělat. Najděte možnosti, jak se
s projektem uplatnit v zahraničí,
doporučila Dana Bérová. V debatě s investorem se pak vyvarujte přehnaně agresivních rozhodnutí či kývnutí na cokoli. Určete
si základní mantinely, kam dokážete ustoupit. Investor vám neporadí, řekne, co chce, a maximálně něco doporučí. Vy však musíte
také vědět, co chcete. Ani Dana
Bérová to neměla při vyjednáváních jednoduché: „Já, když jsem
chtěla doma křečka, tak jsem
musela v šesti letech mluvit čtyři
minuty o tom, co je křeček a proč
ho chci, což u tatínka matematika
analytika bylo vcelku frustrující.“
Na konci přišel čas pro nespočet dotazů. Jeden student
okamžitě zužitkoval její rady
a chytře se zeptal, jestli by mu
věnovala třicet minut svého
času na konzultaci, a přednášející za potlesku celé auly souhlasila. Také jsme se dozvěděli, co
Danu Bérovou motivuje: „Zpočátku náhlá svoboda a možnost
vydělat peníze. Absolutní volnost v tom, co dělám. V průběhu života se ale motivace mění.“
Zamyslete se tedy i vy nad svými motivacemi, a pokud máte
nějaký nápad, neváhejte na něm
začít kvalitně pracovat.
Videozáznam z přednášky
Dany Bérové najdete na vsenastenka.absolventi.cz v sekci StudentTV.cz.
Autor: Lucie Cepáková
– 5 / 2010
Business IT Club pozval
na VŠE bývalou ministryni informatiky a aktuálně
i známou tvář z pořadu
České televize Den D Danu
Bérovou. Pro studenty si
připravila přednášku na
téma Jak vytvořit úspěšný projekt a prodat ho investorovi. Absolventka
VŠE, oboru Automatizované systémy řízení, předstoupila před studenty ve
středu 3. listopadu 2010
večer. Zájemců, kteří si
přišli poslechnout rady
a životní zkušenosti Dany
Bérové, podle jejích slov,
investorky tak trochu proti své vůli, nebylo rozhodně málo. Aula RB101 praskala ve švech.
economix
zpravodajství
12
ekofórum
Miroslav Singer:
„ČNB nesouhlasí s reformou
dozoru nad finančními trhy
od EU.“
economix
– 5 / 2010
Na Vysoké škole ekonomické už podruhé v aktuálním
semestru vystoupil guvernér České národní banky Miroslav Singer. Tentokrát na téma Finanční stabilita
v ČR, bankovní regulace a zavedení eura. Přednáška
se konala v rámci Ekofóra, pravidelněpořádaného studentským sdružením Ekonom, a to v úterý 2. listopadu
od 19.30 ve Vencovského aule VŠE na Žižkově.
Úvod přednášky patřil problematice finanční stability
v ČR během ekonomické krize.
Singer prezentoval faktory, které umožnily relativní stabilitu
v České republice během ekonomického poklesu. Finanční
stabilitu přirovnal k něčemu takovému, „jako je dobrá výchova dítěte; vy principiálně nevíte,
co to znamená, ale poznáte produkty, které tuto výchovu postrádaly.“ Je to něco, co neumíme přesně popsat, ale poznáme,
když toho není dosaženo.
Za nejpodstatnější označil zejména konzervativní makroekonomické politiky, které formovaly ekonomický vývoj během
posledních patnácti až dvaceti
let, bez ohledu na to, zda vládl levý nebo pravý střed. Projevovalo se to relativně nízkou
mírou inflace, což vedlo k posilování domácí měny. Na apreciaci koruny není nic špatného,
pokud ji zvládnou výrobci orientovaní na export. ČNB, která
musí držet rezervy v cizích měnách, tak generuje z důvodu posilování koruny ztrátu ve výši
140 až 150 miliard korun (podle
vývoje aktuálního kurzu), což je
záporný kapitál, který není zásadní hrozbou, jelikož se dá
profinancovat vydáním peněz.
To však vede k nadbytku likvidity, a proto ČNB reaguje stahováním peněz z oběhu. Přebytek
likvidity se v časech hospodářského poklesu hodí, prospívá to
stabilizaci při otřesech.
Jiným faktorem, který uchránil českou ekonomiku od výraznějších dopadů krize, je
relativní izolovanost našeho fi-
nančního sektoru. Znamená to,
že si banky nepůjčují v zahraničí a mají dostatek zdrojů pro
poskytování úvěrů z primárních vkladů. Současně nemají
díky posilování měny motivaci investovat do zahraničích aktiv. Čímž vzniká poměrně dobře uzavřený systém. V praxi to
vypadá tak, že žádná jiná země
nemá tak přefinancované bankovnictví jako ČR, tedy tak velký přebytek vkladů nad úvěry.
Stabilita se udržela i díky nízkému podílu nesplacených úvěrů
a ziskovosti komerčních bank,
která během krize nejenže neklesla, ale dokonce mírně rostla. Stoupala i kapitálová přiměřenost finančních domů. ČNB
banky navíc podrobuje přísným
zátěžovým testům. Ten poslední proběhl v srpnu 2010. Scénář
počítal s méně pravděpodobnými událostmi (hlavní rysy takového krizového stavu mohou
být determinovány kombinací
slabé ekonomické aktivity v ČR
i zahraničí, nepříznivého vývoje na finančních trzích, rychlého
oslabování koruny, růstu inflačních tlaků a zvyšování úrokových sazeb). Český finanční
13
Nicméně krize, tak jak ji zažily vyspělé ekonomiky, tlačí
na zpřísnění regulace bankovního sektoru. Dřívější systém
dohledu Basel II se ukázal jako
příliš složitý a nedostatečný, se
sklonem zesilovat hospodářský cyklus. Jako další slabiny
ve výkonu dohledu Singer uvedl nesprávné priority a nesprávnou alokaci kapacit orgánu dohledu (podcenění důležitosti
obezřetnostního dohledu), přehnaná důvěra v robustnost systémů řízení rizik a vnitřní kontroly bank, nesprávné ocenění
velikosti podstupovaných rizik
v rámci druhého pilíře Basel II
(euforie z finančních inovací,
složitost Basel II) a neexistence dohledu nad významnou částí obchodních aktivit bank (expozice v úvěrových derivátech
v takzvaném stínovém bankovním systému). Například v Německu, Irsku či Belgii měl dohled velký podíl na zavinění
krize. Vedle toho musíme brát
v úvahu i další selhání – chování některých bank. „Je třeba
říci, že tendence k selhání managementu je stejně stará jako
samotný vznik peněz.“
ČNB se k rychlým diagnózám příčin hospodářské krize staví skepticky. Navíc není
vhodné diagnostikovat krizi,
když ještě není jisté, že skončila. Bez ohledu na nadnárodní
návrhy evropských a světových
regulačních orgánů si ČNB klade cíl podporovat rozvoj finančního trhu, což podle slov Singera nemusí chtít všechny vyspělé
země. Svou tezi ilustroval na
příkladu pádu české banky IPB
v roce 2004. Stát si mohl dovolit garantovat všechny vklady a nijakým způsobem to neohrozilo chod země. Ovšem pro
řadu vyspělých zemí by sanace takových rozměrů (poměrně) vedla k tak dramatickému
zadlužení, že by ztratily pozici
solventního dlužníka. To se samozřejmé zrcadlí v aktuálních
snahách o ořezání ekonomické síly finančního sektoru. „Pád
české banky je pro našeho ministra financí něco, co by ho určitě rušilo ze spaní, ale není to
noční můra, kvůli které by nemohl usnout. Pád největší britské banky je něco, co by pro
britské království bylo nepředstavitelnou katastrofou,“ uvedl Singer jiné přirovnání. ČNB
bude nadále pokračovat v plnění cíle minimalizovat regulatorní náklady, podporovat konkurenceschopnost ekonomiky
a zavádět jednoduchá pravidla
pro plynulé a bezpečné fungování finančního systému.
Krize mimo jiné vyústila do
zakládání evropských orgánů
dohledu. Navzdory dobrému
stavu českého finančního trhu
a splnění požadavků nadnárodních dohledových orgánů se do
jisté míry bude muset i ČNB
vzdát části své autonomie při
rozhodování ve prospěch panevropských institucí. Centrální
banka zásadně nesouhlasí s připravovanými reformami dohledu nad trhem. Jedním z důvodů
odmítnutí plánovaných opatření je nesprávná identifikace příčin krize (která vytvořila prostor pro novou regulaci). Proti
evropským úřadům hraje i nízká kvalita a ukvapenost dílčích
a souhrnných analýz, které ke
všemu vznikaly pod obrovským
politickým tlakem (krize se stala
vítanou a tak potřebnou záminkou pro jejich zřízení). Nově
vznikající byrokratické aparáty ztělesňují snahu nahradit administrativními zásahy a administrativním řízením přirozené
a logické funkce volného trhu,
oddělují pravomoci od (fiskální) zodpovědnosti a jsou nebezpečnou tendencí k vytváření
kvazifederálních orgánů. Singer
rovněž varoval, že zřízení nadnárodních institucí dohledu navíc představují riziko v tom, že
ČNB ztratí kontrolu nad bankovním sektorem v ČR.
Na závěr přednášky se guvernér Singer věnoval vstupu
ČR do eurozóny. Úvahy o přijetí eura podle něj zatím nejsou
a v dohledné době ani nebudou
aktuální, k čemuž přispělo i vypuknutí krize. „Připravenost ČR
na přijetí eura se zhoršila; nedochází k výraznému zlepšení
fungování a pružnosti hospodářství, přetrvávají problémy v nastavení institucionálního rámce,
zhoršuje se vývoj veřejných financí.“ V neposlední řadě mezi
důvody pro odklad přijetí eura
patří podle guvernéra aktuální
nedůvěryhodnost Evropské měnové unie. Ačkoli ekonomické
faktory přijetí nenahrávají, o konečném verdiktu rozhodnou politické zájmy, ne ty ekonomické. Dle jeho názoru přijetí eura
prosadí buď levostředová vláda, nebo velká koalice. Pravicová koalice těžko euro odsouhlasí, protože nebude mít dostatek
hlasů, stejně tak levicová, jelikož komunisté jsou proti vstupu
do eurozóny. Autor: Hana Kubovcová
– 5 / 2010
sektor v zátěžových testech dosahuje velice příznivých výsledků, konstatoval guvernér. Samozřejmě existují i banky, které
by se mohly dostat do problémů s kapitálovou přiměřeností
(ČNB nezveřejňuje jména konkrétních institucí), což by vedlo k potřebě navýšit regulatorní
kapitál o necelých 3,5 miliardy korun (to je asi o 0,1 %). To
hodnotí Singer z hlediska rozměru sektoru jako nevýznamnou hodnotu. ČNB podrobuje
testům kromě bank i penzijní
fondy a pojišťovny. Rovněž toto
odvětví vypadá, že je ve zdravé
finanční kondici. „My jsme žádnou krizi nezaznamenali a troufám si tvrdit, že ani nezaznamenáme,“ řekl Miroslav Singer.
economix
ekofórum
14
ekofórum
Exministr Martin Pecina
hostem Ekofóra:
STUDENT AGENCY
nasazuje predátorské ceny
economix
– 5 / 2010
V pondělí 15. listopadu navštívil VŠE v rámci dalšího Ekofóra pořádaného
studentským sdružením
EKONOM bývalý předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS),
exministr vnitra a současný poslanec PSP ČR Martin Pecina s přednáškou na
téma Role a činnost ÚOHS.
Martin Pecina vykonával
funkci předsedy ÚOHS od roku
2005 až do května 2009, kdy se
ujal ministerské funkce ve Fischerově překlenovací vládě. Po
létech strávených na ÚOHS měl
studentům VŠE k této organizaci co říci, a tak všechny přítomné zasvětil do fungování tohoto
ze státního rozpočtu financovaného úřadu.
V počátku přednášky Pecina upozornil na to, že podstatou činnosti ÚOHS je chránit
konkurenční prostředí a nikoli bojovat s korupcí (například
v rámci veřejných zakázek).
Veřejnost prý úřadu přisuzuje
i tuto činnost, ovšem ta je v gesci Národního kontrolního úřadu
(NKÚ) a protikorupční policie.
V oblasti veřejných zakázek se
ÚOHS ve své agendě zasazuje pouze o dohled nad řádným
výběrovým řízením. Pochybení
v zadávání a vůbec v samotném
výběrovém řízení může ÚOHS
začít šetřit buď na návrh stěžovatele, nebo ex offo. Z úřední povinnosti začne být činný
také v případě, kdy se o pochybení dozví sám. Jako příklad
zde Pecina zmínil takzvanou
karlovarskou losovačku, o které se úřad dověděl pouhou náhodou z internetu.
Počet správních řízení týkajících se veřejných zakázek
se pohybuje v průměru kolem
300 ročně. Například pro rok
2009 byly až dvě třetiny správních řízení vyvolány návrhem
stěžovatele – stěžovatel musí
v takovém případě složit kauci,
která činí od 50 tisíc do dvou milionů korun. Za zmíněný rok si
ÚOHS na kaucích přišel na téměř 60 milionů Kč. Pokud se návrh stěžovatele ukáže prvostupňovým rozhodnutím úřadu jako
neopodstatněný, kauce se stěžovateli nevrací. Potíž tkví ale
v tom, že pokud se stěžovatel
vůči rozhodnutí odvolá, během
této doby může od svého návrhu
ustoupit a kauci díky tomu získá
zpět. Proto úřadu ze zmíněných
téměř 60 milionů zůstalo pouhých 3,888 milionu.
Co se týče ochrany hospodářské soutěže, zde podle Peciny ÚOHS nechrání nějakou
skupinu (dejme tomu spotřebitele), ale trh jako takový. Dbá
tedy na zdravou konkurenční
soutěž. Jedním z důvodů pro
přijetí soutěžního práva je prý
selhávání tržního mechanismu.
Pecina dokonce zmínil „potřebu
chránit trh před sebedestrukčními tendencemi“. Dalším problémem v této oblasti jsou i bariéry vstupu na trh. ČR je ale podle
Peciny v tomto ohledu jednou
z nejliberálnějších zemí. Jako
opačný příklad zmínil Irsko: typický obrázek irské hospody,
kde všichni při popíjení stojí, je
podle Peciny dán tím, že v Irsku
je zkrátka málo hospod – zřízení
hostince zde totiž předchází získání licence, kterou obdržet není
nikterak snadné.
ÚOHS disponuje zvláštní pravomocí, na jejímž základě může
bez rozhodnutí soudu vstupovat
do obchodních i neobchodních
prostor firmy (pochopitelně bez
souhlasu vlastníka), kterou podezřívá z nekalé konkurenční
činnosti. Firma ovšem důsledky
svého koluzního chování nemusí nechat dojít tak daleko. V oblasti postihu kartelových uskupení totiž existuje nástroj zvaný
leniency. Jde o úplné či významné snížení pokuty pro člena kartelu, pokud se přizná k účasti
v kartelové struktuře a předloží příslušné důkazy o existenci kartelu. Ostatní členové kartelu jsou ovšem postiženi plně.
Firma, která porušení soutěžního práva „udá“ na ostatní členy
kartelu, tak může vyjít se zcela
čistým štítem.
V následné diskusi Martin Pecina vyslovil souhlas s poslankyněmi Věcí veřejných, které
prosadily zpětné zrušení zákazu
účasti firem s akciemi na doručitele ve výběrových řízeních při
veřejných zakázkách. Pokud totiž zákon umožňuje existenci takovýchto firem, pak není důvod,
aby se nemohly soutěží účastnit.
Problém proto Pecina vidí právě
v akciích na doručitele, zatímco
v oblasti výběrového řízení Českou republiku váže právo EU
a nemůže takovéto firmy předem ze soutěží vyloučit.
Odmítavý přístup vyslovil
Pecina vůči praktikám Student
Agency na poli autobusové přepravy. Jde prý o typické predátorské chování, kdy firma nejprve nasadí dumpingové ceny,
aby po zdecimování konkurence ceny navýšila.
Z řad posluchačů padl dotaz
i na stavbu dálnic v Česku čínskými firmami. Podle Peciny jde
o další z marketingových tahů
ministra Bárty, protože čínské
firmy se do výběrových řízení
na stavbu dálnic mohou hlásit už
nyní. Takto to prý však vypadá,
jako by už dopředu Bárta avizoval, kdo zakázky bude vyhrávat,
což rozhodně není v pořádku.
Audio i video záznam z Ekofóra najdete na www.economix.
cz.
Autor: Stanislav Janeček
Martin Pecina:
„Vybudoval jsem
Úřad na ochranu
hospodářské
soutěže.“
Martin Pecina začínal politickou kariéru v ODS, nicméně tvrdí, že ho nakonec
oslovily myšlenky sociální demokracie. Před funkcí ministra vnitra ve Fischerově vládě zastával
post předsedy Úřadu pro
ochranu hospodářské
soutěže (ÚOHS). V současnosti je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za ČSSD.
V rozhovoru před jeho vystoupením na Ekofóru jsme se
ho zeptali, jak hodnotí případ
Student Agency v. České dráhy, proč přešel z pravého spektra politiky doleva a co si myslí
o ceně Ropák roku, kterou získal za prosazování energetické
koncepce jako náměstek ministra průmyslu a obchodu.
 Jaký
je váš názor, jako bývalého předsedy ÚOHS, na
spor úřadu se společností Student Agency? Majitel firmy Jančura namítá,
že v jejich případě nejde
o ochranu volné soutěže, ale
o úřední zásah do konkurence. Stěžoval si i na aroganci a neochotu ze strany
ÚOHS prověřovat předložené důkazy. Rovněž upozorňoval na opomenutí jiných,
levnějších nabídek od Českých drah (v té době ČD nabízely cestu z Prahy do Brna
za 35 korun).
Já již nejsem předsedou úřadu, ale myslím si, že pan Jančura
byl velmi spokojený se zásahem
to je samozřejmě na posouzení
úřadu. Není to jednoduché, ale
většinou se jednání, kdy snižuji ceny, ne proto, abych prodal
to, co mám, ale proto, abych eliminoval konkurenci, dá vysledovat. Úřad to zkoumá zpětně,
a lze tedy vidět, jaké mělo takové jednání výsledek.
 Svoji politickou karieru jste
začal v ODS. Proč jste nakonec zakotvil v ČSSD?
skončit, tak jsem skončil. Sociální demokracie je něco jiného,
její myšlenky mě oslovují.
 Nedávno byl na VŠE promítán film Jana Svěráka Ropáci, tak mi to nedá se nezeptat, za co jste získal v roce
2004 cenu Ropák roku?
Bylo to za něco jiného, než oni
nakonec vyhlásili. Cenu mám za
prosazování energetické koncepce, která hovoří o prolome-
To bylo tak. V studentských
letech mě jeden kamarád oslovil s nabídkou vstoupit do frýdecké ODS. Já se chtěl uplatnit
a ODS v roce 1994 vypadala úplně jinak než dnes, vedl ji
premiér Klaus, což jí dodávalo jakousi gloriolu. Vystudoval
jsem strojní inženýrství a o politice a programech jsem moc
nevěděl, tak jsem tedy do ODS
vstoupil. Působil jsem tam zhuba tři roky, během kterých jsem
navštívil snad pět schůzí, jejich politika a lidé mě neoslovili. Tak jsem skončil. Do ČSSD
jsem nastoupil ve 32 letech a po
pěti letech jsem musel z důvodu
výkonu funkce v ÚOHS členství
přerušit. Teď jsem se do strany
vrátil. Takže u mě nejde o žádný názorový kotrmelec, já jsem
v ODS nedělal žádnou kariéru,
nebyl jsem v žádné funkci na
žádné úrovni, zašel jsem na pár
schůzí, a když byla příležitost
ní limitů těžby a rozvoji jaderné energetiky. Toho jsem se ve
skutečnosti „dopustil“ a jsem na
to poměrně hrdý. Cenu mi udělili i za podporování stavby jezů
na Labi, což jsem ovšem neudělal, nebylo to v mé kompetenci.
Protože kdyby to na mně bylo,
tak ty jezy na Labi dávno stojí.
Člověku to z dnešního pohledu může připadat i docela vtipné. Mě ohodnotili jako ropáka
roku za to, že jsem se stavěl za
jadernou energetiku. Tenkrát se
považovalo za vzor v této oblasti Německo, které v současné době rozhodlo, že ty jaderné elektrárny zavírat nebude
a samozřejmě postaví další. My
dneska intenzivně připravujeme
dostavbu Temelína, takže to, co
jsem napsal v energetické koncepci, se samozřejmě plní. Už
tenkrát jsem říkal, že jadernou
energetiku není potřeba nějak
propagovat, protože ona nemá
jinou alternativu. Stejně se to
bude muset postavit (Temelín,
pozn. red.) a každá vláda, která bude rozhodovat o otázce,
zda bude, či nebude elektřina,
se nakonec přikloní k vystavbě jaderných elektráren. Takže cenu ropáka jsem dostal za
věc, která se s odstupem šesti let
ukazuje jako jediná alternativa
vývoje, a energetická koncepce je dosud platná. Nepohybuji se mezi lidmi, kteří berou tuto
cenu jako negativum. Dle mého
názoru o udělení této ceny rozhodují profesionálové placení
lobbistickými skupinami a prosazují zrovna to, za co dostanou
peníze. Takže pan Bursík bude
jeden rok klidně dělat ekologického poradce Mostecké uhelné a radit, jak zrušit limity, vyhnat lidi a uhlí vytěžit, a jeden
rok ministra životního prostředí, který bude vykládat o tom,
jak se limity nemají rušit a že se
nemá těžit. Takže je to spíše taková legrace.
 Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Tak zrovna již zmiňovanou
energetickou koncepci, která je
dodnes platná a přežila levicové
i pravicové vlády. Já se snažím
celý život říkat pravdu, a proto
jsem ji napsal i do té koncepce,
i když mi kvůli tomu média dávala různá jména, třeba že jsem
neobolševik a podobně. Takže
myslím, že zrovna působení na
ministerstvu průmyslu a obchodu bylo fajn. Tenkrát jsem byl
jedním z dozorčí rady ČEZ, která vybrala v té době nové vedení,
a byť to vedení není dnes mediálně populární, tak se ČEZ dostal
do zahraniční expanze a k mnohonásobně vyšším ziskům. A potom jsem v podstatě vybudoval
Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže. Když jsem tam přišel,
tak to byla taková podivná organizace sestávající se z několika
lidí na chodbě Ústavního soudu.
Myslím, že jsem tam vybudoval
tým a že rozhodnutí a mezinárodní prestiž úřádu a obecně jeho
známost v populaci se změnily
velmi dramaticky. Takže si myslím, že to jsou věci, které se mi
povedly, ačkoli jsem na to měl
poměrně málo času a navzdory
vlivům působícím proti tomu,
aby se tam dal udělat smysluplný kus práce.
Autor: Lucie Cepáková
economix
úřadu ve věci jeho stížnosti na
zneužívání dominantního postavení ze strany ČSAD Liberec. Ale když si na něho stěžují
jeho konkurenti, tak je s jednáním úřadu velmi nespokojený.
Pokud bude výsledek pro jeho
společnost nepříznivý, zcela jistě se bude soudit. Ale jinak mi
pan Jančura sdělil, že si nebude
najímat žádného právníka a že
se bude hájit sám. A při vší úctě
k panu Jančurovi, když se v minulosti hájil sám před úřadem,
tak to asi vážně s tou komunikací nemohlo být nějak zlaté. Já
si tedy nemyslím, že by to byl
problém úřadu, ale s panem Jančurou byla špatná komunikace,
už když jsem předsedal úřadu
já, ale to už je poměrně dlouhá
doba.
 Jak ÚOHS určuje, zda firma je či není dominantním
hráčem na trhu?
Podle našeho zákona se dominantním hráčem na trhu stává podnik, který se při svých obchodních rozhodnutích nemusí
ohlížet na rozhodování konkurence. Tak zní obecná definice. Definice ze zákona hovoří
o čtyřicetiprocentním podílu na
relevantním trhu, přičemž úřad
zkoumá všechny soutěžitele
s třicetiprocentním až sedmdesátiprocentním podílem. Když
mají pod 30 %, tak se a priori
očekává, že dominantním soutěžitelem nejsou, pokud pod 70 %,
tak se a priori očekává, že jsou.
 Jak vypadá vyšetřování případů týkajících se stlačování marží, kdy dominantní
hráč na trhu nastaví takové
ceny vlastního produktu, že
ostatní mu nejsou schopni
konkurovat?
Samozřejmě i dominantní soutěžitel může dělat takové akce. Dovedu si představit,
že by mu začala růst konkurence, ten dominantní soutěžitel by
měl stále 80 % na trhu, ale musel
by adekvátním způsobem reagovat na ceny konkurence. Pokud
se dominantní hráč na trhu dopouští deliktu zvaného predátorství, tedy snižováním svých cen
usiluje o likvidaci konkurence,
úřad to samozřejmě řeší. Dochází k poškozování zákazníka z důvodu opětovného zvýšení cen,
které má pokrýt ztrátu predátora z předchozího období. Kdy
jde o jednorázovou akci a kdy
slouží k likvidaci konkurence,
– 5 / 2010
15
rozhovor
16
vzdělávání
Z bakalářského automaticky na magisterský stupeň?
economix
– 5 / 2010
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vydalo dlouhodobý záměr, který má už záhy změnit
fungování vysokoškolského vzdělávání v České republice. Dopady brzy
pocítí i studenti VŠE. Dnes v zásadě automatický přechod z bakalářského na magisterský stupeň studia se má stát dosažitelným pouze
pro polovinu absolventů bakalářského studia. Nejde o dalekou budoucnost, některé fakulty připravují změny již pro příští semestr.
Většina studentů univerzit a vysokých
škol, tedy i VŠE, se na studia hlásí s cílem dokončit ji s inženýrským (nebo magisterským)
titulem. Svědčí o tom i statistiky příslušného
ministerstva, podle kterých pokračuje ve studiu magisterských programů po absolvování bakalářského stupně až 80 procent vysokoškoláků. Ve většině oborů vysokých škol
se ujalo rozdělování studia na tříleté bakalářské a dvouleté navazující magisterské. Každá fakulta si pak stanovuje své podmínky pro
přechod absolventů bakalářského studia do
navazujícího magisterského studia (NMS).
Konkrétně na VŠE byly dosud podmínky na
všech fakultách více méně stejné. S prominutou přijímací zkouškou přešli na NMS absolventi bakalářského studia, kteří se hlásili
na stejný obor na druhém stupni, nepřekročili
dobu studia 3+1, tedy čtyř roků a nebyly jim
přiděleny dodatečné kredity. Většina studentů tak měla přechod na NMS hladký, stačilo
pouze podat elektronickou přihlášku a zaplatit za ni. Tento systém se však s největší pravděpodobností zanedlouho změní.
MŠMT ve svém nedávno publikovaném
dlouhodobém záměru (Dlouhodobý záměr
vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové
a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti
pro oblast vysokých škol na období 2011–
2015) uvádí svůj cíl snížit podíl na magistra postupujících bakalářů až na konečných
50 % a financovat tak studium pouze polovině absolventů. Podle vyjádření ministerstva
je absolvent bakalářského studia plnohodnotným absolventem vysoké školy, který
najde uplatnění na trhu práce. Vzhledem
ke krátkodobosti tradice titulu Bc. však tento model v českých podmínkách prozatím
nefunguje tak, jak by měl. Chystaná reforma
bude v praxi pro studenty znamenat zpřísnění podmínek pro přijetí do NMS. Dopad
pocítí i studenti VŠE. Plán ministerstva byl
už vedení školy i vedením fakult předán a ty
postupně začaly projednávat svá přizpůsobení se plánu. Po škole se dnes mezi studenty šuškají více či méně na pravdě založené
fámy, co se vlastně bude reálně dít. Zde je
přehled ověřených informací, které se prozatím dají získat.
F1 – FAKULTA
FINANCÍ A ÚČETNICT VÍ
Tato fakulta je jedna z mála, kde byly budoucí změny již rozeslány e-mailem studentům. Studenti bakalářského studia, kteří absolvují a získají titul bakalář v ZS 2010/11,
mohou pokračovat v navazujícím magisterském stupni při splnění podmínek do této
doby platných. Změny nastávají až pro studenty hlásící se na NMS do akademického
roku 2011/12. Kromě podmínky nepřekročení délky studia nad osm semestrů (3+1 rok),
řádného podání přihlášky na NMS v posledním semestru bakalářského studia a podmínky, že studentovi nebyly v průběhu studia
přiděleny rezervní kredity (prominout se mohou kredity přidané v souvislosti se studiem
v zahraničí), je zde navíc kritérium dosažení průměrného prospěchu z předmětů absolvovaných v dosavadním bakalářském studiu.
O prominutí přijímací zkoušky následně rozhodne děkan na základě pořadí studentů splňujících tyto podmínky. Podrobněji se problematice na FFÚ věnujeme v rozhovoru
s děkanem fakulty na následující straně.
F2 – FAKULTA
MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Absolventům bakalářských studijních
programů FMV, kteří dále pokračují na
NMS na stejný program, se promine přijímací zkouška v případě, že podají přihlášku
do navazujícího magisterského programu
v posledním semestru bakalářského studia
FMV VŠE, nebudou mít po dobu bakalářského studia přiděleny další kreditové poukázky a ukončí své bakalářské studium na
FMV VŠE nejpozději v 6. semestru. Na první pohled změna vidět není, na ten druhý si
můžeme všimnout, že studenti FMV již nebudou moci „beztrestně“ své studium na bakaláři prodlužovat. Změny na fakultě jsou
již projednané, schválené Akademickým senátem fakulty a vydané v Opatření děkanky
Fakulty mezinárodních vztahů č. 2/2010.
F3 – FAKULTA
PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ
I Fakulta podnikohospodářská musí reagovat na stanovené počty studentů, které
bude MŠMT ochotno financovat. Změny se
však nebudou týkat všech oborů. Oboru International Management, který je již nyní
částečně financován studenty, se změny výrazně nedotknou. U ostatních oborů bude od
akademického roku 2011/12 platit, že studenti, kteří úspěšně absolvovali studijní obor
bakalářského studia FPH v délce maximálně
šesti semestrů (tradiční tři roky) a nezažádali si o přidělení rezervních kreditů, nemusí
skládat přijímací zkoušku na NMS. Změna
tedy spočívá, stejně jako u FMV, v tolerované délce studia, která byla dříve 3+1 rok.
F4 – FAKULTA
INFORMATIKY A S TATIS TIKY
Fakulta informatiky a statistiky dlouhou
dobu nechtěla zveřejňovat jakékoli informace o chystaných změnách. Mezi studenty
této fakulty se proto mluvilo o tom, že přijímací zkoušky budou skládat všichni studenti. Připravovaná opatření nakonec tak
radikální nebudou. Studenti bakalářských
programů FIS, kteří se budou hlásit do navazujících magisterských programů FIS se začátkem studia v akademickém roce 2011/12,
nemusí skládat přijímací zkoušku, pokud
úspěšně ukončili bakalářské studium na FIS
nejpozději v 7. semestru studia, v průběhu
studia jim nebyly přiděleny dodatečné kreditové poukázky, podali přihlášku do NMS
a dosáhli průměrného prospěchu z předmětů doposud absolvovaných v bakalářském
studiu (tj. bez studijních povinností složených v posledním semestru studia). Změna
se tedy týká hlavně průměrného prospěchu
za bakalářské studium.
F5 – NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ
FAKULTA
Národohospodářskou fakultu můžeme
v této oblasti označit za průkopníka. Byla
první, která ihned zareagovala – děkan Miroslav Ševčík zaslal svým studentům e-mail,
ve kterém je seznámil s budoucími změnami. Jako jediná fakulta zavádí své nové
podmínky již pro přijímání studentů pro letní semestr 2010/11. Do NMS bez přijímacích zkoušek budou přijati buď studenti, jejichž délka studia nepřekročila šest semestrů
a zároveň počet ztracených kreditů nepřevýšil 36, nebo studenti, jejichž délka studia
nepřekročila sedm semestrů a zároveň počet ztracených kreditů nepřevýšil 24. Vedení fakulty je zatím nejhlasitějším kritikem
tohoto opatření MŠMT. Ve zprávě studentům označilo zásahy MŠMT do stanovování
počtu studentů NMS v současné podobě za
nesystémové. Vinu na současné situaci podle fakulty nese i Akreditační komise, která
akreditovala vysoký počet nově vznikajících studijních oborů.
F6 – FAKULTA MANAGEMENTU
Fakulta učinila v přijímání na NMS podobnou změnu jako FFÚ. Absolventi bakalářského studia na této fakultě, kteří budou chtít
pokračovat dále na její NMS, nebudou muset
skládat přijímací zkoušky v případě absolvování určité skladby předmětů s předepsanou
kreditovou dotací na škole. Bude-li však žádostí o prominutí přijímací zkoušky více než
60 % přijímaných studentů, bude přijímací
zkouška prominuta jen těm nejlepším. Pro
stanovení pořadí bude použit vážený průměr
z vybraných předmětů. Systém bude tedy motivovat studenty k zodpovědnějšímu studiu,
při němž se nespokojí s horší známkou.
Zmenšení objemu finančních prostředků
pro vysoké školy a univerzity, konkrétně pro
jejich navazující magisterské programy, se
objevilo již v Dlouhodobém záměru MŠMT
z roku 2005 a opatření není rozhodně posledním z řady připravovaných. Jednotlivé
fakulty VŠE zatím stále provádějí pouze prvotní změny. Podle odhadů lze předpokládat, že na VŠE bude počet nově zapsaných
studentů do NMS, přijatých během roku
2011, oproti počtu nově zapsaných studentů
do prvního ročníku NMS, přijatých během
roku 2010, o cca 15 % nižší. Ministerstvo
prozatím nevydalo konkrétní čísla, podle
kterých by se mohly školy, potažmo fakulty
zařídit. Předpokládá se, že přibližně v březnu příštího roku bude v této otázce jasněji. Vzhledem k tomu, že jde o dlouhodobý
záměr do roku 2015, lze očekávat, že nová
opatření budou stále přibývat. Autor: Alena Medková
 Můžete nám říct, jaký požadavek přes-
Dlouhodobý
záměr MŠMT
nemá podle
děkana Dvořáka
jasnou koncepci
Kolem opatření souvisejících se zaváděním nového dlouhodobého záměru Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy (MŠMT) existuje spousta nejasností. Přesné podmínky, za
jakých budou v budoucnu studenti
přecházet z bakalářského na navazující magisterské studium, neznají
nejen studenti, ale jasno v tom nemá
ani vedení fakult. O celé situaci jsme
si povídali s děkanem Fakulty financí
a účetnictví doc. Petrem Dvořákem.
 Jak vnímáte dlouhodobý záměr MŠMT,
jehož součásti je i omezení počtu přijímaných studentů do navazujícího magisterského studia?
Základní problém vidím v tom, že je koncepčně nevyjasněný. Vzpomínám si, že před
třemi nebo čtyřmi lety se říkalo, že je třeba
razantně zvýšit počet vysokoškoláků. Dnes
slyšíme přesně opačné stanovisko. Navíc si
nejsem jistý, že si dnes ministerstvo opravdu myslí, že tento postup je správný. Jestli
se náhodou jen neukázalo, že nejsou peníze,
a proto je třeba snížit počet magisterských
vysokoškoláků. Tahle neujasněnost pak logicky na školy negativně dopadá.
ně přišel na vaši fakultu? Máte zadané
nějaké konkrétní cíle?
Oficiálně dosud nepřišlo z MŠMT na fakultu nic. O celé věci vím jen na základě informací od rektora, škola má také zástupce
v poradních orgánech na ministerstvu.
 Máte tedy konkrétní zadání od
rektora?
Zadání bylo, že se tohle opatření ministerstva připravuje a je třeba se připravit, že budeme možná muset omezit počet studentů,
kteří budou přijati na magisterské studium.
Ale že bych dnes věděl, jaká budou pravidla
příští rok, to nevím.
 Domníváte se, že tato zásadní změna
v počtu studentů bude dotažena do konce? Nebo nás čeká maraton odkládání,
jako jsme viděli u státních maturit?
S dlouhodobými záměry je to těžké. Vše
se mění strašně rychle. Vezměte si, kolik
času minulý rok všichni po celé republice
strávili diskusemi nad Bílou knihou. A kde
je Bílá kniha dnes, co se z ní realizovalo? Je
to v zásadě mrtvý dokument.
Navíc, ono se říká, že cílem je omezit počet magisterských studentů. Ale já vidím
spíše snahu omezit počet magisterských
studentů, které bude ministerstvo platit. Neumím si představit, jak se bude omezovat
počet studentů na soukromých vysokých
školách.
 Co se tedy stane, až bude opatření zavedeno a budete smět na magistra přijímat pouze 50 procent absolventů bakalářského studia?
Já nevěřím, že to bude takhle razantní.
Rozhodně ne pro příští rok. To by se toho
muselo změnit víc. Jsem toho názoru, že
spíše bychom potom nemohli přijímat tolik
economix
Už ne.
uchazečů na bakalářské studium. Náš bakalářský program není postaven tak, že by
měl jeho absolvent končit. Říkám otevřeně,
že když byl tvořen, šlo o aplikaci boloňské
dohody, která podle mě není v našich podmínkách nejlepší řešení. Má to své výhody,
ale pokud chce být člověk v našem oboru
vzdělán, tak to vyžaduje absolvovat skladbu
předmětů, která je dnes v pěti letech. Navíc
doba, kterou na vysoké škole student stráví,
také hraje svou roli.
 Ministerstvo argumentuje, že absolventi bakalářských oborů jsou plnohodnotnými vysokoškoláky připravenými
do praxe. Připravuje se změna obsahu
bakalářského studia tak, aby byli absolventi lépe připraveni na praxi?
Momentálně se nic takového nepřipravuje. Ani v rámci fakulty, a pokud vím, ani
v rámci školy není záměr vytvářet profesní
bakalářský program příliš podporován. Samozřejmě není nic definitivní, možná nás
okolnosti donutí, ale teď o tom neuvažujeme. Nevěřím tomu, že jsme schopni za stávajících, hlavně finančních podmínek vystavět paralelně vedle sebe dva programy, kdy
jeden je pro ty, kteří pokračují dál, a druhý je
jakýsi praktický bakalář. To je těžké udělat
tak, aby byla zachována kvalita.
 Takže co se teď bude dít?
V tuto chvíli můžeme leda tak věštit z křišťálové koule. Můžeme mít vize, ale nakonec
budou stejně zase rozhodující peníze. Primární pro mě je a vždy zůstane, aby program
byl kvalitní, ale konkrétní realita je vždy závislá na penězích. Takže na co budeme dostávat peníze, tomu se budeme muset přizpůsobit. Budu-li předpokládat, že skutečně
budeme donuceni realizovat to, co dnes navrhuje ministerstvo, že 50 procent bakalářů
nemá ve studiu pokračovat, říkám, že budeme muset brát buď míň bakalářů, nebo postavit některé bakalářské programy jinak.
 Chystáte se žádat MŠMT o korekci
dlouhodobého záměru?
Z pohledu naší fakulty ne, to by vyžadovalo spoustu úsilí s dost nejistým výsledkem. Není to něco, do čeho bych se chtěl
pouštět. Možná něco takového proběhne na
úrovni rektora, ale nepřikládal bych tomu
nějak velký význam. Nemyslím si, že by to
mohlo situaci nějak zásadně ovlivnit.
 Domníváte se, stejně jako vedení Národohospodářské fakulty, že za současnými problémy stojí i chybná rozhodnutí
Akreditační komise?
Položme si spíše otázku, byla-li možnost,
aby se Akreditační komise chovala jinak.
Když máte nastaveny podmínky, na základě
čeho se akreditace uděluje, a tyto podmínky jsou splněny, akreditace udělena být více
méně musí. AK nemůže říci, že škole neudělí akreditaci, protože už jich udělila hodně.
Domnívám se, že celkově se role Akreditační komise v ČR příliš přeceňuje. Autor: Štěpán Mejzlík
Foto: Peter Čulák
– 5 / 2010
17
vzdělávání
18
vzdělávání
Jaké můžete na VŠE získat certifikáty?
Na Vysoké škole ekonomické v Praze máte možnost získat během studia zdarma nebo za výhodných podmínek některý z certifikátů, které
většinou stojí nesrovnatelně více
nebo jsou podmínky pro získání poněkud komplikovanější. Přinášíme
vám přehled některých z nich.
MICROSOFT OFFICE
SPECIALIS T (MOS)
EVROPSKÁ S TUDIA
Katedra managementu Fakulty podnikohospodářské (FPH), člen výukového programu Microsoft IT Academy, připravila
pro zájemce možnost získání certifikátu za
znalosti v oblasti MS Office. Projekt je financován ze zdrojů Operačního programu
Praha Adaptabilita (OPPA) a jeho cílem je
prohloubení znalostí studentů a vyučujících
v oblasti IT. Cena pro akademickou obec činí
950 Kč za jeden modul. Vybraní absolventi
informatických předmětů katedry managementu dostanou za výborné výsledky možnost složit zkoušku zdarma. Ovšem nabídka
platí pro všechny studenty VŠE, nejen studenty těchto kurzů. Prověřování vědomostí
pro zájemce o certifikaci organizuje katedra
dvakrát v týdnu v předem stanovených termínech a test probíhá v anglickém jazyce.
Pracoviště FPH rovněž nabízí možnost zapojit se v rámci příprav na složení zkoušky
do workshopu Příprava na certifikaci MOS,
knihu The Microsoft Certified Application
Specialist Study Guide a také zprostředkuje
testovací verzi Microsoft Office 2007. Pokud úspěšně absolvujete všechny zkoušky
IT znalostí spadající do rodiny certifikátu
MOS (MSO Word 2007, MSO Powerpoint
2007, MSO Excel 2007, MSO Access 2007,
MSO Outlook a Windows Vista for the Business Worker), obdržíte certifikát Microsoft
Office 2007 Master. Certifikování aplikací
MS Office verze 2010 bude zahájeno koncem letošního roku.
Tento certifikát mohou studenti získat
bezplatně v rámci studia vedlejší specializace Evropská ekonomická integrace (2EE),
kterou zastřešuje katedra světové ekonomiky Fakulty mezinárodních vztahů (FMV),
a to za vynikající výsledky dosažené v rámci
tohoto studia. Certifikát úspěšným studentům udělí Centrum evropských studií VŠE
a FMV společně s Odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády
České republiky a EU office České spořitelny. Studenti obdrží certifikaci při příležitosti
závěrečné promoce. Kritériem pro potvrzení
znalostí v oboru evropských studií je vypracování diplomové práce v rámci této specializace a její obhajoba s výsledkem výborně
a zároveň složení státní závěrečné zkoušky se stejným ohodnocením. Zájemci rovněž nesmějí zapomenout na podání žádosti
o udělení certifikátu nejpozději do tří dnů od
splnění výše uvedených podmínek.
Projektem katedra sleduje zvýšení zájmu
a prohloubení vědomostí týkajících se problematiky Evropské unie a evropské ekonomické integrace. Studenti mohou „papír“ využít při hledání pracovního uplatnění
v institucích EU a v dalších orgánech zabývajících se danou problematikou.
– 5 / 2010
economix
ODHADCE PRO OCEŇOVÁNÍ
NEMOVITOS TÍ
Pro získání certifikátu v oblasti oceňování
nemovitostí musí žadatel splnit kritéria týkající se kvalifikace, praxe, osobních vlastností a referencí. Více o podmínkách najdete
na stránkách Certifikačního ústavu VŠE (cu.
vse.cz/certifikovany-odhadce-pro-ocenovani-nemovitosti/pozadavky-na-zadatele-nemovitosti/). Žadatel o certifikaci ve specializaci oceňování nemovitostí předkládá tři
ocenění, z nichž nejméně jedno je ocenění
komerčního (nebytového) objektu za využití
některé z metod tržního oceňování, a nejméně jedno ocenění bytového objektu. Za certifikát zaplatíte 10 200 Kč, v případě neúspěchu lze zkoušku opakovat poprvé zdarma,
další pokusy jsou zpoplatněny částkou 1800
korun. Certifikát má platnost tři roky, po jejich uplynutí lze získat recertifikaci na pět let.
ADOBE
AKADEMIE PR
Asociace Public Relations Agentur
(APRA) ve spolupráci s Fakultou mezinárodních vztahů (FMV) pořádá ve dnech 31.
ledna až 4. února bezplatný kurz, na kterém
všichni účastníci získají certifikát Akademie
PR. Přihlášky do akademie musí obsahovat
strukturovaný životopis, motivační dopis
a esej vypracovanou na téma Posouzení komunikačních aktivit neziskové organizace.
Přihlášky zasílejte do 12. ledna 2011 na adresu [email protected]
ODHADCE
PRO OCEŇOVÁNÍ PODNIKŮ
Certifikační ústav VŠE umožňuje případným zájemcům získat certifikát odhadce pro
oceňování podniků. Žadatel o certifikaci
musí doložit své schopnosti v několika oblastech. Podmínkou je vysokoškolské vzdělání ekonomického zaměření a nejméně tři
roky praxe v daném oboru. Rovněž musí odstudovat minimálně 150 hodin specializovaného studia oceňování podniku, případně odborné kurzy obdobného zaměření se stejnou
hodinovou dotací. Další podrobnosti o kritériích se dozvíte na cu.vse.cz/ocenovani-podniku/pozadavky-na-zadatele-podnik. Nedílnou součástí udělení certifikátu je předložení
dvou ocenění podniků, v nichž musí být užita
některá z výnosových metod. Zkoušku tvoří
tři části: písemná, ústní a odborný rozhovor.
Cena certifikátu je 10 200 Kč. Certifikace
platí po dobu tří let, poté může zájemce složit recertifikační zkoušku s platností pět let.
Katedra managementu Fakulty podnikohospodářské (FPH) nabízí získání certifikátů na produkty společnosti Adobe, konkrétně jde o aplikace Photoshop (zkouška Visual
Communication za použití Adobe Photoshop), Flash (zkouška Rich Media Communication za použití Adobe Flash) a Dreamweaver (zkouška Web Communication za
použití Adobe Dreamweaver). Certifikáty
lze skládat na každý produkt zvlášť. Zkoušky probíhají v anglickém jazyce dvakrát týdně v předem stanovené termíny. Cena každého certifikátu je 950 Kč. Více informací
najdete na stránkách km.fph.cz.
REALITNÍ MAKLÉŘ
O tuto certifikaci se mohou ucházet i absolventi středoškolského studia. Zkouška se
skládá z písemné a ústní části. Certifikační
ústav VŠE si účtuje za vystavení dokladu
o znalosti v oboru realit 4800 Kč, přičemž po
neúspěšném prvním pokusu za opravný pokus zaplatíte poloviční cenu 2400 Kč. Opět
platí, že po uplynutí tří let se zájemci mohou
ucházet o recertifikaci s dobou platnosti pěti
let. Více na cu.vse.cz/certifikovany-realitnimakler/pozadavky-na-zadatele-makle/.
O jazykových certifikátech, které můžete získat na VŠE, se dočtete v Economixu č. 3/2010 na straně 10 a v Economixu
č. 3/2008 na straně 14 – obě si můžete v PDF
stáhnout na www.economix.cz. Autor: Alena Medková
19
vzdělávání
Studium v zahraničí: Freemover
Vysoká škola ekonomická
nabízí od roku 2009 zájemcům o zahraniční studijní
pobyt možnost vycestovat
na vlastní pěst prostřednictvím programu freemover. Vše se odvíjí od samostatné iniciativy studenta,
tomu napovídá i dodatek
k názvu projektu – individuální mobilita.
Student oslovuje univerzitu sám a také si pobyt po dohodě s domácí a zahraniční školou
zajistí. Finanční podpora udělená freemoverům se pohybuje
na stejné úrovni jako u Erasmu
(podrobné informace o výši příspěvku v jednotlivých zemích
najdete na ozs.vse.cz/wp-content/uploads/2010/04/Stipendia_studenti_Erasmus_studijni_pobyty_2010-11.pdf). Pokud
univerzita nespadá pod zmiňovaný program, student obdrží částku 10 000 Kč na každý
měsíc a jednorázový příspěvek
17 000 korun na náklady spojené s vyřízením víza a na dopravu. Podporu může student čerpat během jednoho semestru.
Za dobu studia v zahraničí by
měl student získat zhruba 20–
30 kreditů (tedy obdobně jako
na VŠE).
Kromě výše uvedených podmínek musí zájemce splnit ještě několik dalších kritérií. Předně se musí ucházet o místo na
univerzitě, která nespadá do
kategorie partnerských škol
VŠE. Finanční prostředky mohou čerpat posluchači bakalářského a magisterského studia
v prezenční formě, a to nejdříve ve druhém ročníku. Přičemž
platí, že celkový průměr žadatele nesmí přesáhnout 2,20 za celou dobu studia. Během výjezdu
nedochází k přerušení studia na
mateřské škole. Další podmínka
je získat souhlas fakulty a akceptační dopis hostitelské univerzity. Pro velký zájem o studium v zahraničí a nedostatečné
kapacity může každý uchazeč
vycestovat jen jednou (v rámci
všech mezinárodních programů
pro výměnné pobyty). V roce
2011 škola podpoří 60 freemoverů.
Po splnění veškerých náležitostí je potřeba prokonzultovat
takzvaný Study Abroad Course
Plan s proděkanem pro zahraniční vztahy (případně s proděkanem pro studium) příslušné
fakulty a před výjezdem tento
studijní plán podepsat, uzavřít
smlouvu, na jejímž základě lze
uznat v zahraničí vystudované předměty a pokračovat tak
ve studiu bez ztráty jednoho semestru. O podrobnějších povinnostech freemovera se dočtete
na stránkách Oddělení pro zahraniční styky (ozs.vse.cz) nebo
přímo v kanceláři OZS (RB
551).
Žádost o finanční podporu
je potřeba vyplnit ve formuláři v ISIS (Portál studenta – Přihláška na výměnný pobyt), poté
tuto žádost vytisknout, ručně dopsat některé náležitosti a nechat
podepsat proděkanem pro studium/zahraniční vztahy. Dále je
nutné mít připravený životopis
v českém a cizím jazyce, motivační dopis v českém a cizím jazyce, potvrzení o znalosti cizího
jazyka, akceptační dopis zahraniční školy a již zmíněný Study
Abroad Course Plan. O přidělení příspěvku rozhoduje kolegium proděkanů pro zahraniční
vztahy. Hlavními kritérii jsou
prospěch, motivace a jazykové
znalosti. Při podání žádosti o finanční podporu se řiďte předem
stanovenými termíny (vzhledem
k odlišným termínům začátku
a konce semestru na jednotlivých školách je deadlinů několik), nejbližší uzávěrka je 2. prosince 2010.
Freemover studijní pobyt lze
uskutečnit i bez finanční podpory VŠE, nepřerušit přitom studium a dosáhnout i uznání zahraničního studijního pobytu jako
součásti studia na VŠE. V tomto
případě je záměr nutné konzultovat s proděkanem pro studium
nebo zahraniční vztahy své fakulty a požádat o schválení studijního plánu na zahraniční škole. Autor: Alena Medková
Evropskou unií, respektive Českou republikou a zeměmi Latinské Ameriky či přímo ve výrobních podnicích, v bankovnictví,
investičních společnostech i ve finančních poradenských firmách.
Hlavním záměrem studijního
oboru je vychovat dostatek odborníků schopných analyzovat
hospodářské, sociální i regionální problémy Latinské Ameriky.
Absolvent oboru bude disponovat dovednostmi, které mu umožní zpracovávat analýzy v oblasti
hospodářských a společenských
procesů, regionálního rozvoje
s ohledem na kulturní specifika
a navrhovat strategie využitelné i pro potřeby veřejné správy.
Absolvent dále získá informace
o zkušenostech ČR v oblasti hospodářské transformace, restrukturalizace ekonomiky, řešení regionálních disparit a problémů
rozvoje lidských zdrojů, které je
možné využít v podmínkách Latinské Ameriky.
Soubor předmětů, které student absolvuje, mu umožní nabýt teoretické poznatky a zároveň praktické dovednosti
potřebné v celé oblasti ekonomických a regionálních studií
Latinské Ameriky a s tím souvisícího výzkumu a obchodu. Součástí studia je rovněž seznámení
s problematikou latinskoameriské ekonomiky, geografie, sociálních a kulturních souvislostí, environmentální problematiky
i integračních procesech v Evropě a Latinské Americe.
Pro více informací o programu a dalších aktivitách CLAS
navštivte clas.vse.cz. Autor: Lourdes Gabriela
Daza Aramayo,
ředitelka CLAS
economix
Na 18. ledna 2011 je stanovena nová uzávěrka přihlášek do navazujícího
magisterského studijního
programu v angličtině Economic and Regional Studies in Latin America. Tento program nabízí unikátní
příležitost získat bohaté
mezinárodní zkušenosti
a možnost obdržet dva tituly za jediné navazující
magisterské studium (tzv.
double degree) – první titul na VŠE a druhý na jedné
z prestižních partnerských
univerzit v Latinské Americe. Program realizuje Národohospodářská fakulta
VŠE a Centrum latinskoamerických studií (CLAS).
Studenti si mohou zvolit studium v zahraničí buď v angličtině, nebo ve španělštině, v závislosti na výběru partnerské univerzity. V současnosti lze double
degree získat v Argentině, Bolívii a Chile. V jednání je spolupráce s dalšími významnými
univerzitami z Brazílie, Mexika, Peru, Uruguaye a Venezuely.
Partnerské programy v zahraničí jsou plně kompatibilní se školským systémem v ČR.
Cílem tohoto nového studijního oboru je poskytnout absolventům poznatky, které jim umožní
orientaci v problematice ekonomických a společenských systémů Latinské Ameriky a Evropy. Umožní jim vytvořit odborné
zázemí pro působení ve vysoce
odborných a řídících funkcích
v institucích koordinujících
hospodářskou spolupráci mezi
– 5 / 2010
Nová uzávěrka přihlášek na magisterský program
CLAS v angličtině s možností získání dvou titulů
20
názor
Zkouška zkoušené zkoušky
aneb Od státních maturit ke státnicím...
Kdybychom vysvětlovali
český systém maturit nějakému ufounovi, kroutil
by minimálně polovinou
svých hlav: „OK, takže
vaše mláďata (nikdy nezapomenu, jaks mi popisoval ten váš bizarní způsob
jejich tvoření), která chtějí splnit pětiletý Bruselův
plán na zvýšení počtu vysokých školáků, stráví
půlku oběhu kolem vaší
hvězdy tím, že se učí na
jednu zkoušku, pak po dni
plného stresu se z radosti, že ji udělali, jdou opít
(jaktože u vás alkohol nesvítí?) a pak za čtrnáct dní
jdou dělat spoustu dalších
zkoušek, často stejných,
které teprve rozhodnou?
A na ty další zkoušky jezdí
různě po té vaší planetě?
PROČ?“
economix
– 5 / 2010
(K ufounovi jsme se zachovali velice humánně (?), prasknutí třetiny jeho hlav jsme zabránili tím, že jsme mu milosrdně
zatajili, že studenti proti zrušení
zbytečné namáhavé extra zkoušky protestují. – Maturitní otázka
z matematiky: kolik minimálně
musí mít ufoun hlav?)
Státní maturita je v českých
médiích určitě nejdiskutovanější zkouškou posledních let
(když nepočítáme případy, kdy
si ten či onen poslanec či senátor
něco na zkoušku pošle k Ústavnímu soudu...) a po strastiplné
cestě má v těchto dnech za sebou svou zatěžkávací zkoušku.
Obecně je těžké porozumět
jakémukoli argumentu, který je
proti zvyšování porovnatelnosti
nějaké zkoušky, která má něco
vypovědět o schopnostech (či
alespoň znalostech?) toho, kdo
ji podstoupí. Státní maturita by
určitě v tomto směru udělala
v Česku obrovský krok, ať už
její konkrétní forma bude lepší nebo horší. I špatně udělané
jednotné měřítko má lepší vypovídací schopnost než současný systém, kdy si každá škola
stanovuje vlastní měřítka. Jistě,
ministerstvo stanoví standardy,
ale nestanovuje konkrétní otázky a správné odpovědi – to by
přesně dělala státní maturita.
Dnes pak ten, kdo se dívá na maturitní výsledek studenta, není
schopen rozlišit, zda jde o dobrého studenta nebo o studenta
z benevolentní školy. Jistou záplatou by bylo uvádět percentil
umístění v rámci školy, který by
ukázal, jestli „maturita za pět“
je na dané škole super výsledek
nebo standard; na to však nejsou dostatečně podrobná data,
maturitu za pět bude mít na nějaké škole třetina lidí, a jak určit, zda je student v horní či dolní části třetiny? Státní maturita
by tak zajistila srovnatelnost
výsledku nejen v rámci školy,
ale i v rámci celé země. Školy by tak přestaly soutěžit o to,
kdo dá svým lepším studentům
více jedniček, aby je dobře vybavily do konkurenčního boje
s ostatními postmaturanty, ale
mohly by opravdu začít soutěžit o to, která škola je na – ze
začátku třeba i „nevytůněnou“
– jednotnou maturitu připraví lépe. (Doufám, že jsem toto
moderní studentské slovo použil správně, jako příslušníkovi starší generace ve mně tůně
vzbuzují jiné představy.) Pak si
také rodiče budou moci vybírat
podle schopnosti školy učit a ne
dle schopnosti dávat jedničky. (A třeba si jednou studenti
přestanou vybírat fakulty podle
toho, která jim dá více jedniček,
kvůli výjezdu do zahraničí.)
A vysoké školy budou moci přestat vymýšlet každý rok vlastní
zkoušky (tzv. přijímací) toho,
co chtějí, aby studenti věděli;
samotná existence přijímacích
zkoušek na VŠ je otevřeným
důkazem, že individuální školní
maturity jsou k ničemu. „Fajn,
máš lejstro, ale teď u přijímaček
ukaž, co skutečně umíš.“
Jakkoli je princip jednotného
srovnání správný, veďme klidně debatu o obsahu či formě takové zkoušky. Dělat na státní
úrovni stávající dvacetiminutové „pohovory“ za každý maturitní předmět je samozřejmě
nesmysl. Než nám neurovědci
vylepší počítačovou tomografii a budeme schopni schopnosti
„naměřit“ jako EKG, zbývá písemná forma jako jediná realizovatelná. V rámci písemného
transferu informací jsou pak dvě
možnosti: „rozepisovací“ a „zaškrtávací“. Ta druhá svou standardizací vede k tomu, že jsme
schopni dopředu a univerzálně
určit správnou odpověď, tu můžeme pošeptat stroji, a stroj nám
vše opraví nesrovnatelně rychleji. U rozepisovacích odpovědí musíme správnost posuzovat
individuálně, což trvá. Vadí to?
To záleží na tom, k čemu maturity budou. Pokud jimi chceme
honem do prázdnin uzavřít středoškolské vzdělání, pak se to samozřejmě nestihne, nechcemeli mít maturity v únoru. (Zbořil
by se svět, kdyby v únoru byly?)
Pokud by v budoucnu využívaly vysoké školy maturity místo svých zkoušek a chtěly-li by
mít jasno již před prázdninami,
koho za tři měsíce v září přijmou, pak by také mohl být problém v případě rozepisovacích
otázek v květnu. Ale potřebujeme tu tříměsíční rezervu? Když
se podíváme po světě (něco, co
systémotvorní Češi moc nedělají), zjistíme, že spousta systémů
(například britský) funguje dobře i tehdy, kdy se výsledky rozepisovacích maturit (a tím i přijetí na školu) student dozví, až
se vše opraví, tedy v srpnu. Jsou
rozepisovací otázky natolik lepší než zaškrtávání abcd, aby
se vyplatilo počkat si na jejich
opravení?
21
názor
Podobnou otázku musí, milý
studente, řešit každý tvůj přednášející minimálně jednou za
semestr. Z nějakého nepochopitelného důvodu se ještě stále
mnohý z nás nakonec rozhodne
pro desetiminutový ústní rozhovor u sebe v kabinetu za zavřenými dveřmi, snad aby se konečně podíval, kdo u něj vlastně
studuje, když si posluchače nedokázal udržet na svých přednáškách (a zbyla v něm přitom
natolik velká špetka důstojnosti, že se nesnížil k tomu vpravdě
nejtupějšímu řešení – zajišťovat si poptávku tím, že vyžaduje docházku, případně za ni dokonce dává body!). Protože však
nepřizná pravou motivaci volby
orální zkoušky, zaštiťuje se pak
obecnými kecy o tom, že „teprve v akademickém rozhovoru
nad problémem dokáže poznat,
jestli tomu student rozumí“, kterýžto rozhovor mu má nahradit
dobře naformulovanou (klidně
však otevřenou) specifikaci problému k vyřešení. Že nemám
důkaz? Proč už se skoro nikde
na západ od nás ústně nezkouší? Že by to bylo znakem méně
lidského a individualizovaného
přístupu? Proč ten trend tedy začaly americké soukromé školy?
(Poznámka pro nezcestovalého
čtenáře: v USA je „soukromá
škola“ synonymem vysoké, nikoli nízké kvality VŠ.)
němu poctivější, pořád v něm
v drtivé většině případů zůstane
pocit, že test abcd je v porovnání s rozepisovací zkouškou ještě spravedlivější. Typický argument zní: „U abcd je aspoň
jasná odpověď, kdežto u rozepisovacích pořád nevím, co chce,
abych napsal(a).“
Písemné rozepisovací zkoušky, zvláště jsou-li opravovány
anonymně (student se například
podepíše jen svým kódem, číslem
a pak někdo třetí administrativně
přiřadí k opraveným písemkám
jména), nemohou být překonány v objektivnosti. Rozdíl ve výsledku není ovlivněn tím, že někdo dostal „lehčí otázku“, nebo
si vzal hlubší výstřih (aby ukázal mužnou hruď, například).
Studentův výkon je přezkoumatelný (čímž se snižuje jinak
automatický monopol jednoho
zkoušejícího). Pro život v moderní postindustriální společnosti studenty písemnou zkouškou
testujeme i ze schopnosti vyjádřit a vyargumentovat gro problému jasně na limitovaném prostoru, ne kroužit kolem horké kaše
v naději, že se nakonec strefí do
toho, co chce zkoušející slyšet.
Zatímco u abcd testů nemáte žádný prostor vysvětlit, proč
zrovna c) považujete za pravděpodobnější, u rozepisovacích („odpovězte a svou odpověď zdůvodněte“) je toto od
vás naopak vyžadováno! Pokud
bude vaše odpověď dávat smysl vzhledem k vámi uvedeným
předpokladům, nemůžete nedostat minimálně velkou část bodů
za danou otázku, a neztrácíte
tedy automaticky všechny. Toto
prosím pěkně není nějaký postmoderní relativismus, že „cokoli je možné“, je to naopak snaha zkoušejícího vám (tentokráte
objektivním způsobem) nabídnout to hezké z ústního pohovoru – možnost se vyjádřit.
To ale, milí studenti, předpokládáte u svých zkoušejících
snad až nadlidskou míru snahy o objektivitu. Stokrát jsem
za ta léta viděl, zvláště v našich
oborech na VŠE, kdy zkoumáme společenskou realitu, testové otázky, u nichž nebylo těžké
si představit, že kromě b) i to c)
může být za realistických okolností správně. Ruku na srdce,
kolikrát jste pak s takovým argumentem u zkoušejícího uspěli? Oni totiž nejsou hloupí, a nejen že již při formulaci otázek
a nabízených odpovědí různě
slovíčkaří, proti takovým vašim
argumentům se také většinou
pojistí drobnou formulkou, že
máte vybírat „nejsprávnější“ či
„nejjasnější“ odpověď. Potom
už jsme ale zcela mimo jakoukoli objektivní realitu, protože
po vás takový testující chce nejen pravdu, ale i posouzení komparativní míry pravdivosti, což
je opravdu jen střelba na pohyblivý cíl toho, co zrovna zkoušející považuje za nejjasnější.
www.economix.cz
economix
– 5 / 2010
V takovém momentu přestáváte být stroji na znalosti
(k čemu to, dnes) a začínáte být
samostatně myslícími bytostmi.
Nechcete? Autor: Ing. Adam Kovář
Ekofóra pořádá
pro studenty a zaměstnance VŠE
studentské sdružení Ekonom, o.s.
[email protected]
economix
I když už nakonec student
uzná, že písemná forma je vůči
EKOFÓRA
Hledáme nové redaktor(k)y
a fotograf(k)y!
Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF
na webových stránkách studentského sdružení Ekonom
www.economix.cz
22
zpravodajství
Institut rozvoje podnikání (IDE)
má nového ředitele
Co vlastně obnáší funkce ředitele IDE – „vnitřního útvaru“ Fakulty podnikohospodářské?
Jelikož jedním z hlavních pilířů IDE je pořádání vzdělávacích
akcí, které by měly rozvíjet podnikatelské vědomosti a aktivity
studentů, jde tedy zejména o organizaci lidí při pořádání těchto
akcí. Druhou takovou činností je
získávání finančních prostředků
skrze různé partnerské spolupráce, bez kterých by mohla být
činnost IDE značně limitována.
Institut rozvoje podnikání (IDE) je vnitřním útvarem Fakulty podnikohospodářské. Jeho snahou
je podporovat a rozvíjet
podnikatelské aktivity
mladých lidí. O to se snaží
zprostředkováváním praktických i odborných informací, pořádáním soutěží
nebo přednášek. Od 1. října má tento Institut nového ředitele, kterým se stal
Ing. Petr Procházka.
úvazek. První nabídka, kterou
jsem dostal, byla od Ing. Miroslava Křížka, budoucího zakladatele IDE, abych pracoval
v jeho jazykové škole JIPKA.
Tuto nabídku jsem přijal, aniž
bych věděl, jaké další možnosti se mi tím otevřou. Pár let nato
vzniklo IDE, kde jsem opět dostal nabídku pracovat jako jeden
z analytiků.
– 5 / 2010
investorů, které instituce fungující na bázi samofinancování
potřebuje.
V čem hodnotíte fungování IDE pozitivně? A kde naopak vidíte příležitosti pro
zlepšení? Co jsou slabé a silné stránky organizace z pohledu nového ředitele?
IDE je svým způsobem čistě
dobrovolná záležitost. Na jeho
fungování musím ocenit zejména zájem ze strany studentů podílet se na jeho činnosti.
Neustále nám od studentů chodí e-maily, že by nám s něčím
rádi pomohli, čehož si velmi cením. Příležitost pro zlepšení vidím zejména v navázání nových
partnerských spoluprací s externími subjekty. Věřím, že krizi
brzy odzvoní a že domluva s těmito subjekty bude o něco příjemnější než v minulosti.
economix
Procházka je absolventem
Fakulty podnikohospodářské se
zaměřením na podnikovou ekonomiku a podnikání v malých
a středních podnicích a v IDE již
dříve působil jako analytik. Ve
funkci vystřídal Ing. Miroslava
Křížka, který přešel na pozici
generálního ředitele organizace
pro podporu podnikání a investic CzechInvest.
Nový ředitel chce podle svých
slov navázat na předchozí práci
IDE – pořádat přednášky významných podnikatelských
osobností, uspořádat čtvrtý ročník soutěže podnikatelských záměrů Nápad roku a poskytovat
informace a pomoc studentům.
Zároveň se vyjádřil, že institut potřebuje více medializace,
od čehož si slibuje přilákání zajímavých hostů, ale i nových
Musí mít ředitel IDE podnikatelského ducha nebo jeho
práce spočívá spíše v organizaci lidí a spolupráci
s nimi?
Jistě od všeho trochu. Člověk musí mít určitou představu,
čeho by chtěl docílit a jakým
směrem se vydat, bez toho to samozřejmě nejde. Ovšem samotný to dokáže velmi obtížně, je
tedy nezbytné se obklopit spolehlivými lidmi a komunikovat
s nimi. Já mám to štěstí, že přesně takoví lidé v IDE jsou a velmi
mi pomáhají.
Můžete jmenovat konkrétní
projekty, kterým IDE umožnilo vznik, pomohlo při rozběhnutí byznysu? Daří se
jim dodnes obstát na trhu?
Projektů, které jsme od roku
Jste novým ředitelem IDE.
Co tomu předcházelo?
Už od prvního ročníku na
VŠE jsem se snažil vytvářet se
svými kamarády vlastní projekty. Jelikož mi zbývalo stále
poměrně dost času, začal jsem
shánět navíc práci na částečný
23
zpravodajství
Pokud institut funguje na
bázi samofinancování, jakým způsobem tedy probíhá
spolupráce s FPH, potažmo
školou?
Nebýt značky školy, měli
bychom, mimo jiné, horší vyjednávací pozici na schůzkách
s našimi partnery. Fakulta nám
například velmi pomáhá v medializaci našeho institutu nebo
s pronájmy prostorů pro pořádání našich akcí. Tato podpora
nám velmi pomáhá a velmi si jí
ceníme. Na oplátku se snažíme
přinést studentům nejen FPH,
ale z celé VŠE něco navíc, co
jim pomůže v jejich profesním
životě a v začátku podnikání.
Jak se zapojit do IDE? Musím přijít s nějakým projektem nebo existuje i nějaký
způsob pasivního zapojení
– přijdu a dostanu přidělen
úkol?
Pokud přijdete s nějakým zajímavým projektem, který má
hlavu i patu, rádi se na něj samozřejmě podíváme. V případě
nějakého rozpracovanějšího záměru jsme schopni studenta nasměrovat, kudy by se měl ubírat,
a dále s ním jeho projekt konzultujeme, pokud o to má zájem.
V případě, že má někdo zájem
o organizační spolupráci, jednoduše se s námi může zkontaktovat a sdělit nám, na čem konkrétním by se chtěl podílet. Je-li
to alespoň trochu možné, rádi
mu otevřeme dveře.
V minulosti jste pořádali mnoho zajímavých akcí, diskusí a workshopů, podílíte se
na soutěži Nápad roku. Můžete
vyzdvihnout největší dosavadní
úspěchy IDE?
Bezesporu za největší úspěch
považuji vůbec vznik IDE, kdy
se startovalo v říjnu 2008 po
pádu banky Lehman Brothers
a v začínající finanční krizi. Podpora ze strany firem je do dneška
velmi opatrná, rád bych jen připomenul, že fungujeme na bázi
samofinancování. Největší radost nám přináší úspěšně realizované studentské projekty, velmi populární byl i cyklus setkání
s Podnikateli roku. Rovněž nás
velmi těší, že za dva roky existence IDE přišlo na naše akce
přes 2300 lidí. Spoluorganizujeme i soutěž UniCredit Nápad
roku 2010 – letos proběhl již třetí ročník. V rámci této soutěže
vzniklo také mnoho zajímavých
projektů.
Přibližně kolik procent přijatých podnikatelských plánů do soutěže plně splňuje všechny náležitosti
kladené na projekt hodný
investování?
To číslo se rok od roku mění,
nicméně podíl kvalitně předložených plánů z pohledu investora nepřevyšuje patnáct procent
ze všech přihlášených. Což není
mnoho.
Podnikáte?
Mám živnostenský list na reklamní činnost. Čas od času se
rád zapojím do nějakého zajímavého projektu, ovšem tyto
činnosti bych raději podnikáním
nenazýval.
Je podle vás výhodnější být
v České republice podnikatelem, nebo zaměstnancem?
Na tuto otázku se odpovídá
velmi složitě. Velice totiž záleží na osobních preferencích
každého jednotlivce. Podnikání sice nabízí možnost jakési
svobody a potenciál neomezených možností. Velmi však závisí na dobrém nápadu, kapitálu a zkušenostech podnikatele.
Na druhou stranu zaměstnání
člověka svazuje v jeho možnostech a až na určité výjimky
je velmi náročné se vypracovat
na vysoké pozice. Ovšem u zaměstnání zase víte, kdy a kolik
peněz dostanete. Obecně vzato se ale domnívám, že v ČR
jsou relativně dobré podmínky
k podnikání.
Co v budoucnosti plánuje
IDE (nejen) pro studenty?
Do konce tohoto semestru
máme naplánovanou ještě jednu přednášku na téma obchodní vyjednávání, která bude jistě
velmi zajímavá. Od příštího semestru se můžete těšit na celou
řadu nových přednášek, setkání
s osobnostmi a workshopů souvisejících s podnikáním. Také
máme v plánu provést několik
dalších analýz. Přesný program
a jeho harmonogram budeme
plánovat těsně před Vánocemi,
takže zatím bych byl nerad konkrétnější. Autoři: Tereza Voborníková,
Zuzana Žiačiková
– 5 / 2010
Předmět vaší činnosti se týká
poradenství pro začínající
podnikatele. Ceny za vaše
konzultace se však skutečně
pohybují v akademických
mezích. Jakým způsobem
probíhá financování IDE?
Případně, podílí se IDE na
hospodářském výsledku rozběhnutých firem?
Největší podíl na jeho financování mají zejména partnerské
spolupráce s externími subjekty. Také vím, že v minulosti docházelo k financování „z vlastní kapsy“, když v IDE působil
pan Křížek. Hlavní motiv vzniku IDE bylo a stále je pomáhat
studentům, ne vydělat si peníze.
Z toho lze i usoudit, že IDE se
nepodílí na hospodářském výsledku žádných projektů. Ani
vlastně nevím, zda by to bylo
vůbec možné.
Který podnikatelský nápad
přihlášený do soutěže vás
osobně nejvíce oslovil? Stalo
se vám u některého, že jste
si řekl: Jak je možné, že mne
to nenapadlo?
Projektů, které mě oslovily, je více. Například Interaktivní podlahy, nové reklamní
médium, nebo vítězný projekt
UkažJakBydlíš.cz, ten si rozhodně najde své místo na českém internetu. Není nejdůležitější nápad, ale kvalita a hloubka
zpracování daného nápadu.
economix
2008 podpořili, je řada. Mám-li
jmenovat ty velmi úspěšné a neustále se rozvíjející, tak především patentovaný vynález Gumbin (koš na použité žvýkačky
s reklamní plochou, pro představu koukněte na gumbin.cz, pozn.
red.), se kterým je po úspěchu
v ČR snaha expandovat i v zahraničí, především na americký
trh. Dále projekt VŠ ligy, na začátku to byla squashová liga pro
studenty vysokých škol v Praze, v současnosti VŠ liga zaštiťuje ligu pro 3000 členů v sedmi sportech, v celkem jedenácti
městech ČR. Aktuálně intenzivně podporujeme projekty APPSatori či eReading, první portál v ČR na vysoké úrovni, který
přináší zákazníkům elektronickou knihu a jiné.
24
zpravodajství
Martin Pánek
– Fair Trade:
Altruism, or Egoism?
Německé vydavatelství
publikovalo bakalářskou
práci studentovi Národohospodářské fakulty.
economix
– 5 / 2010
Během letních prázdnin vydalo německé nakladatelství
Lambert Academic Publishing
bakalářskou práci Fair Trade:
Altruism, or Egoism? studenta Národohospodářské fakulty
Martina Pánka.
Martin Pánek je studentem
prvního semestru magisterského programu na NF VŠE, oboru
Ekonomická analýza, ale v současné době je na studijním pobytu na jeden semestr v Číně
na tamější Shandong Economic
University.
 V létě ti nakladatelství Lam-
 Dá se kniha koupit v ČR?
bert vydalo bakalářskou
práci. Jak jsi toho docílil?
Nakladatelství mě oslovilo
samo hned poté, co se na ISIS
objevilo zadání mé práce. Jelikož nakladatelství vydává anglicky psané práce a tuto podmínku jsem splňoval, tak si mě
vybrali. Nevím, čím dalším jsem
je zaujal.
 Jak probíhala spolupráce
s nakladatelstvím před jejím publikováním?
Domluvili jsme se, že až dopíšu práci, tak se jim na konci května mám ozvat, což jsem
udělal. Hned druhý den odpověděli, že o práci mají zájem, a poslali mi informace, jak mám postupovat. Všechno se dělalo jen
přes jejich web, který jsem nakrmil informacemi i knihou. Spolupráce byla dobrá, problémy
se rychle vyřešily. Obal jsem si
vybíral sám z fotobanky, kterou mi dali k dispozici. Anotaci i text o autorovi jsem si taky
psal sám.
Nejspíš nedá, zřejmě jen přes
internet na fairtrade.jdem.cz.
 Proč ses rozhodl psát zrovna
o tématu Fair Trade?
V zimním semestru jsem si
zapsal předmět Altruismus a sociální podnikatelství (nyní se
to myslím jmenuje Ekonomická analýza neziskového sektoru), který mě hodně bavil a byl
to nejlepší předmět, který jsem
si na bakaláři zapsal. Jedním
z úkolů v rámci tohoto předmětu je napsat seminární práci na
libovolné téma z oblastí, které
se v kurzu probírají. To mi přišlo jako ideální start k bakalářce, kterou jsem chtěl psát a obhajovat další semestr.
 O čem konkrétně tedy práce
pojednává?
Moje práce se týká hlavně analýzy motivů – zda jsou
účastníci altruisté, nebo egoisté.
Tady bych chtěl dodat, že bakalářka chápe altruistické chování jako podmnožinu egoistického, ale z důvodu krkolomnosti
doplňkového termínu nealtruistický používá nepřesný termín egoistický. Závěr práce
tedy konstatuje, jak na tom který z účastníků je v tomto směru.
Samozřejmě jsem se v práci věnoval i analýze Fair Trade systému jako takového a dospěl jsem
k tomu, že to zřejmě nemůže
příliš dobře fungovat, což praxe
podle mého potvrzuje.
 K jakému závěru jsi ve své
práci došel?
Spotřebitelé jsou altruisti,
Fair Trade (FT) produkty si kupují pro svůj vlastní dobrý pocit.
V jejich chování nelze spatřovat
egoistické motivy. Prostředníci, tedy ti, kdo FT produkty prodávají a propagují, jsou zřejmě
namixovaní z altruistů i egoistů. Těžko lze podezřívat řetězce typu Tesco z altruismu, když
prodávají FT kafe, ale nemyslím
si, že by to nikdo z propagátorů a zaměstnanců certifikačních
autorit nedělal z altruistických
důvodů. Jejich povídání o tom,
jak jim leží na srdci chudoba
farmářů na jihu, bych jim měl
spíš tendenci věřit. A politici
jsou egoisti, jak vyplývá z teorie
veřejné volby. Jsou egoisti, když
schvalují zákony na regulaci neexistujícího globálního oteplování, jsou egoisti, když prosazují nesmyslné regulace ohledně
Fair Trade. Jde jim jedině o znovuzvolení. Myslím, že o tom
snad ani nemůže být pochyb.
 Jaký je tvůj osobní názor na
Fair Trade?
Když si člověk přečte propagační materiály Fair Trade,
zjistí, že jde vlastně o protekcionisty v převlečení. Není asi náhoda, že to celé působí poněkud
levicově. Takže můj osobní názor není příliš vřelý, v čemž mě
ostatně ta bakalářka utvrdila. Pokud někomu dělá dobře pocit, že
přispěl na chudší farmáře v Jižní Americe nebo Africe, jsem
ten poslední, kdo by mu bránil
v jeho snaze – ale myslím si, že
by se měl zamyslet nad tím, co
není vidět, jak říká Frédéric Bastiat. A o tom je ekonomie, o tom
je i ta bakalářka.
 Jak vnímáš to, že byla tvá
práce vydána zahraničním
vydavatelstvím? Plánuješ napsat něco dalšího do
budoucna?
Samozřejmě jsem rád, ale určitě si nemyslím, že je to něco
tak moc speciálního. Těší mě, že
o to projevili zájem „ve světě“,
ale nějakou přehnanou hrdost
necítím. Až se vrátím z Číny,
chtěl bych vydat své zápisky
z cest.
 A co tvé začátky na studiích
v Číně?
Popravdě, první tři týdny
byly hodně náročné. Nejtěžší
asi bylo, že tu nikdo z normálního obyvatelstva neumí ani slovo
anglicky, a to není nadsázka. Ale
už jsem si zvykl a je to tu parádní. Hodně tady cestuji a poznávám místní kulturu.
 Jsi spokojený s úrovní vzdělávání na tamní univerzitě?
Kvalita vzdělávání je zde na
špatné úrovni. Myslím si, že někteří čeští studenti by tu mohli
klidně vyučovat. Přednášky zde
trvají třikrát 45 minut a nejsou
moc zajímavé. Překvapilo mě,
že zde existuje jen velmi omezený výběr předmětů v anglickém jazyce.
Autor:
Kateřina Dvořáková
25
zpravodajství
Martin Pánek, zakládající
člen Strany svobodných občanů a člen republikového výboru SSO, kandidoval do zastupitelstva v Sokolově z dvanáctého
místa kandidátky. Jelikož strana
dosáhla ve volbách na dva mandáty, Martin se do zastupitelstva
nedostal. Komunální volby 2010
ale nebyly jeho první zkušeností
s kandidaturou. O přízeň voličů
se ucházel již v parlamentních
volbách. Svůj věk nepovažuje
za překážku v politické kariéře
a zároveň dodává: „Sice si nemyslím, že by politici měli být
tak mladí lidé jako já, ale mám
za to, že úroveň většiny českých politiků je tak tragická, že
bych tam ostudu neudělal.“ Výsledek kandidátky v komunálních volbách v Sokolově hodnotí pozitivně, svobodní získali
šest procent: „V republice mají
svobodní kolem 40 zastupitelů,
takže to beru jako velký úspěch.
Navíc jsme se do zastupitelstva
dostali na úkor Zelených Khmérů, tedy o to větší radost.“ Navzdory úspěchu SSO se v Sokolově nepodařilo sestavit
pravicovou, respektive protisocialistickou koalici, a tak zastupitelé budou hájit zájmy svých
voličů z opozice. Martin oslovoval veřejnost prostřednictvím
internetu – na facebooku, blogu mmister.com a webu euroskeptik.cz. „K mému překvapení
se našli voliči, kteří naši stranu
volili, protože znali tyto moje
weby, a díky tomu se seznámili se svobodnými. Své politické
názory se snažím sdělovat srozumitelnou formou.“ Martin má
i představu o složení jeho elektorátu: „Ti, kdo volili mě osobně
(nebo se skrze mě dostali k naší
straně), to budou určitě naši vrstevníci a naši rodiče. Se staršími občany tolik běžně do styku
nepřijdu a na nákladnou kampaň
zatím nemáme peníze.“
Další politicky aktivní student
VŠE Vítězslav Klement měl
natolik vyhraněné vlastní představy o programu a předvolební
kampani, že se rovnou rozhodl
založit vlastní politickou stranu.
Nese název Nová generace a působila ve Znojmě (o dalším osudu NG její zakladatelé aktuálně
jednají, pozn. red.). Podle jeho
slov strana vznikla s cílem „nabídnout městu, na jehož radnici
nefunguje vše tak, jak by mělo,
kandidátku mladých vysokoškoláků, vzdělaných lidí plných
energie, elánu a touhy něco
změnit“. Vítězslav kandidoval do městského zastupitelstva
z prvního místa, ale počet odevzdaných hlasovacích lístků
pro mladou stranu na získání
mandátu nestačil. Student bakalářského programu Národní hospodářství se chtěl odlišit
i pečlivým výběrem názvu, který, jak sám přiznává, mohl odradit starší ročníky: „Starší generaci jistě kromě názvu odradila
i kandidátka ,dětí‘.“ A zároveň
dodává, že za cílovou skupinu
si strana zvolila středoškolsky
a výše vzdělané lidi ve věku 18
až 35 let, se zaměřením na prvovoliče. I Nová generace vsadila
při volební kampani na moderní technologie. S potenciálními
voliči komunikovali prostřednictvím facebooku a dynamického webu (www.nova-generace.cz). V kampani vystupovali
i „naživo“, nejen on-line, pořádali kulturní akce a happeningy. A jak Nová generace obstála v komunálních volbách?
„I přes prakticky nulový rozpočet a skutečnost, že to byla pro
všechny z nás první zkušenost,
jsme ve volbách nakonec získali bezmála dvě procenta hlasů.“
Vzhledem k okolnostem hodnotí Vítězslav výsledek strany jako
dobrý. Protože strana fakticky
fungovala spíš jako kandidátka nezávislých, dnem voleb zanikla. O její budoucnosti zakladatelé jednají: „Jestli myšlenku
Nové generace povzneseme na
stranickou úroveň nebo definitivně pohřbíme, se rozhodujeme
v těchto dnech.“ Vítězslav plánuje věnovat se politice i nadále.
Ve svém věku nevidí žádnou nevýhodu, právě naopak. „Výhodu vidím určitě v tom, že mám
jako mladý a ,minulorežimní‘
dobou neposkvrněný člověk
čerstvý a nový pohled na svět
a řešení věcí, stejně jako v tom,
že jako mladý člověk mám snahu se veřejně angažovat a možná až naivní potřebu měnit svět.
Samozřejmě, častým argumentem během kampaně bylo, že
jsme ještě nic nezažili a nemáme žádné životní zkušenosti,
což jistě může být pravda, ale
pokud chceme politiku vyčistit a polidštit, musíme dát šanci
těm mladým a nezkušeným.“
Štěpán Křeček se rozhodl kandidovat v komunálních
volbách, protože chce „prosazovat ideje liberálně-konzervativní politiky nejen v teorii, ale
i v praxi“. Ucházel se o mandát v městském zastupitelstvu
v Liberci za ODS ze sedmnáctého místa kandidátky (z ODS
se na radnici nakonec dostalo
sedm kandidátů). Zároveň zastává funkci předsedy libereckých Mladých konzervativců.
Štěpán měl před volebním kláním velmi konkrétní cíl obdržet
alespoň 4500 hlasů, což se mu
podařilo. Dokonce získal přízeň více než 5600 voličů. A jak
realizoval volební kampaň student prvního semestru bakaláře
na NF? „Zval jsem je na kávu
a rozebíral jsem s nimi každodenní problémy Liberce. Využíval jsem také facebooku, novin
a propagačních materiálů, ale
kávě se to nevyrovnalo.“ K snaze získat zpět ztracenou reputaci
a zažehnat vnitrostranickou krizi ODS prostřednictvím náboru
nových mladých tváří se Štěpán
staví pragmaticky: „Z části snad
mladí lidé mohou svým pohledem rozšířit diskusi, nesmí se
však jednat o fanatické a aktivistické postoje, ke kterým bohužel
mladí více inklinují. Je potřeba
říct, že nálepka nový a mladý
nemůže vše vyřešit, přednost by
měla dostat dlouhodobá a zodpovědná práce. Musíme ukázat,
že o idejích jen nemluvíme, ale
dokážeme je i převádět do praxe, pak o krizi nebude řeč.“
Autorky: Hana Kubovcová,
Zuzana Žiačiková
economix
V letošních komunálních volbách kandidovalo
v České republice 226 250
osob. Našli jsme a vyzpovídali tři kandidáty z řad
studentů Vysoké školy
ekonomické. Za Stranu
svobodných občanů (SSO)
to byl Martin Pánek, za
Občanskou demokratickou stranu (ODS) Štěpán
Křeček a za Novou generaci (NG) Vítězslav Klement. Všichni tři studují
Národohospodářskou fakultu, a přestože se jim
nepodařilo do zastupitelstva dostat, myslím, že
o nich ještě uslyšíme.
– 5 / 2010
Mládí vpřed: studenti VŠE
na kandidátkách pro komunální volby
26
vox po(pa)puli
Profesorka mezinárodního
obchodu nezvládla překlad
z mezinárodního jazyka
a profesor statistiky
se chlubí statistickým nesmyslem
economix
– 5 / 2010
Rok se s rokem (a ještě jedním) sešel a VŠE potřetí získala pět palmových listů (prvních pět můžete vidět
na schodišti v NB). Následující řádky mají jediný cíl: dokázat obě tvrzení z titulu tohoto článku.
Od 29. října 2010 visí na stránkách školy
v sekci „informace o škole“ článek podepsaný prof. Ing. Hanou Machkovou, CSc., který
začíná slovy: „VŠE získala ocenění nejlepší vysoká škola v regionu střední a východní Evropy již potřetí.“ V této větě se paní
prorektorka pro zahraniční vztahy dopouští,
snad na oslavu třetího úspěchu, tří „nepřesných“ překladů ze zahraničního jazyka, buď
z francouzštiny nebo z angličtiny, kterými
společnost Eduniversal, dárce tohoto ocenění, komunikuje se světem. Ranking této poradenské společnosti z okraje Paříže se snaží ohodnotit business školy v jednotlivých
zemích a poté říci, která je v dané zemi nejlépe hodnocena ostatními rektory a děkany
business škol.
Chyba 1: Nejlepší business school nebo
nejlepší vysoká škola?
Termín „Business school“ je v článku pro
českou veřejnost překládán jako „vysoká
škola“, a i když se v článku někde původní
anglický termín objevuje, čtenáři je neustále podsouváno, že jde o žebříček vysokých
škol: „Cílem hodnocení je ocenit vysoké
školy, které mají nejlepší výsledky v oblasti internacionalizace.“ Podobné zobecňování se objevuje i v jejím textu z komentáře
ocenění v roce 2009, a v roce 2008 (kdy je
pod textem podepsáno obecně její PR oddělení) bylo ocenění opakovaně interpretováno jako „Nejlepší ekonomická vysoká škola“. Již student prvního ročníku VŠE jistě
chápe rozdíl mezi pojmy „ekonomie“ a „business“. Namítne-li někdo, že jde jen o počeštění onoho cizáckého „business“, nemajíce ekvivalent například německého BWL,
musíme pak v češtině sáhnout po něčem
„obchodním“, nikoli „ekonomickém“. Anebo trvám-li na termínu „ekonomická vysoká škola“, musím zahrnout do hodnocených
škol i ostatní kvalitní ekonomická pracoviště
v ČR, třeba alespoň jakoukoli univerzitu
(například Univerzitu Karlovu), kde k ekonomickému vzdělání také dochází. To však
Eduniversal z nějakého důvodu v Česku nedělá. Zároveň není pravda, že byly hodnoceny pouze celistvé „ekonomické vysoké
školy“. V ostatních zemích byla hodnocena
i jednotlivá oddělení v rámci velkých univerzit, v ČR z nějakého důvodu nikoli.
Chyba 2: Eastern Europe jako střední
a východní Evropa
Ve všech třech letech znělo ohodnocení
VŠE „in Eastern Europe“. Ve všech třech letech je však toto překládáno jako „ve střední a východní Evropě“. Veškeré dostupné
zdroje, které jsem prostudoval, započítávají do termínu „střední Evropa“ minimálně
také Rakousko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Ty však v kategorii „Eastern Europe“
společnosti Eduniversal chybějí. To je pro
nás ale obrovské štěstí, protože kdyby byly
tyto země započítány, skončili bychom podle oficiálních pravidel výpočtu společnosti
Eduniversal čtvrtí. To by se ale nikdo nedozvěděl, protože Eduniversal podle svých
kritérií vyhlašuje pouze první tři v daném regionu. Ještě, že jsme Švýcarsko a Rakousko
(i s jeho mnohem lépe než VŠE hodnoceným vítězem ležícím na východ od Prahy)
vyšťouchli z „našeho“ pojetí naší vítězné
kategorie, a VŠE tak může být bez boje nejlepší i v jejich regionu!
Druhá možnost je, že autorovi českého
překladu nešlo o „přifaření“ obrázku střední
Evropy do naší kategorie, aby to vypadalo
lépe, nýbrž že používá politologický termín
„střední a východní Evropa“, inspirován například literaturou o transformujících se zemích. Ale ani tam jsem nenašel zdroj, který by do „SVE“ započítával například státy
Sdružení nezávislých států. VŠE je však
ohodnocena v kategorii, do níž je započítáváno i (evropské) Rusko, Ukrajina, Bělorusko, apod.
Snad nejbizarnější situace pak nastává při
„zpětném překladu“ českých textů o našem
ocenění do angličtiny, které každý rok PR
oddělení vydává. Zatímco Eduniversal oficiálně nazývá své regiony „Western Europe,
Eastern Europe,...“, PR oddělení tvrdí, že je
Eduniversal nazývá „Western Europe, Central and Eastern Europe“. Tam už se to nedá
svést na „upřesňující překlad“ pro obecenstvo jiné kultury, bez jazykové bariéry mezi
zdrojovým a reportujícím textem se ten reportující stává lží; když je navíc tak lehce
dohledatelná ve zdrojích, je to na akademické půdě přinejmenším zarážející. Jak potom
máme po studentech chtít, aby objektivně
pracovali s daty, když si sami takhle definujeme věci podle svého a špatně citujeme?
Chyba 3: První nebo nejlepší?
Oficiální titul zní „1st Business School“. Jak jsme viděli, v roce 2008 zněl překlad „Nejlepší ekonomická vysoká škola“.
27
kritérií počet palmových listů (1 až 5), kterých škola dosáhla na poli internacionalizace (nikoli nutně kvality!), a v druhé fázi
na sebe rektoři všech k projektu přizvaných
škol navzájem klikají on-line a doporučují
ostatní školy v jednotlivých zemích. Pouze
z tohoto druhého měřítka je pak za každý region sestaveno pořadí „Top 3“ naklikaných.
To vše dosti sadisticky porušuje statistické
zásady následujícími třemi způsoby:
Sadistika 1: a priori vyloučení z datasetu
tajnou metodou
Nikdo asi nečeká, že by v rámci snahy
o globální ranking byly v každé zemi posuzovány všechny instituce business vzdělávání. Eduniversal se rozhodla omezit se na výběr tisíce škol na světě. O tom, kolik z každé
země bude vůbec posuzovat, rozhodne na základě indikátorů jako HDP či počet obyvatel.
Na ČR vyšla kvóta pět škol. Budiž. Ty vybírá
vlastní takzvaná „Mezinárodní vědecká komise“ Eduniversalu, v níž je devět odborníků (více o nich společnost neřekne), jeden za
každý region světa, a dva ředitelé Eduniversalu. (Investigativním žurnalistům se podařilo zjistit, že východní Evropu posuzuje Virginijus Kundrotas z Litvy.) Sama Eduniversal
identitu neuvádí, stejně jako je tajnou metoda, jakou z Česka na začátku, v roce 2008,
vybrala na posuzování zrovna VŠE, PIBS,
BIBS, CMC a VUT. Pro rok 2010 k žádné
změně nedošlo, k dalšímu posouzení, zda
změnit seznam, dojde až za čtyři roky.
Následně komise udělí dle svého „expertního odhadu“ palmové listy. Kritéria však
výslovně nesledují kvalitu školy, nýbrž její
internacionalizaci. Snaha kohokoli vydávat
našich pět palmových listů za ocenění kvality je pak opět statistickým nesmyslem: výzkumník měřil X, a my to vydáváme za měření Ypsilonu.
Parametry, podle kterých jsou internacionalizace a počet listů měřeny, jsou opět tajné; jakýkoli výrok o míře internacionalizace je tedy neověřitelný, a každý rigorózní
statistik by od něj měl dát ruce pryč. Víme
sice například, že za členství v různých mezinárodních asociacích mohou školy dostat
až 1,45 bodu, ale nevíme, kolik bodů je za
jakou asociaci, a ani nevíme, kolik vůbec
škola dostala bodů, v tomto parametru či jakémkoli jiném. Může být samozřejmě v pořádku, že se výzkumník nepodělí o těžce nasbíraná data o tisíci škol a jejich členstvích,
ale musí říci, jak výsledek počítal.
Počet listů, které tato komise škole udělí, se také moc nemůže měnit z roku na rok:
chce-li se čtyřlistá škola příští rok stát pětilistou, musí si u komise podat přihlášku a ta
ji posoudí. Aby naopak pětilistá mohla být
degradována na čtyřlistou, musí si o to zažádat jeden ze dvou ředitelů Eduniversalu.
Není to tedy tak, jak by se od rankingu čekalo, že si každý rok komise sedne nad nová
data a z nich nově rozháže palmové listy
mezi posuzované školy, padni komu padni.
Sadistika 2: body si škola může sama naklikat na internetu
Donebevolající absurditou, které by se
každý statistik vyhnul obloukem, je situace,
kdy si školy samy mohou říci, kolik bodů
by chtěly dostat. Zatímco za členství v mezinárodních asociacích může škola dostat
maximálně 1,45 bodu, až 1,62 bodu může
dostat čistě jen za to, že její rektor hlasuje v internetové anketě o kvalitě ostatních
999 škol, ať už jsou mu přímým konkurentem v Praze nebo jde o Paññāsāstrovu vysokou školu v Kambodži (1 palmový list,
mimochodem).
Sadistika 3: rektorské hlasování o koze
je vydáváno za hlasování o voze
Tak jako ohodnocení internacionalizace
palmovými listy je vydáváno za hodnocení
kvality, stejně tak je rektorské zaklikávání
odpovědí na otázku „[z] následujících škol,
které byste nejvíce doporučili člověku toužícímu po vzdělání v této zemi?“ vydáváno za
odpověď na otázku „... po vzdělání v tomto
regionu“. Eduniversal seřadí všech tisíc škol
pouze podle míry doporučování ostatními
999 vybranými rektory (klikáním si body naklikavšími), a první školu z daného regionu
v tomto celosvětovém pořadí prohlásí za „1st
Business School“ (česky: „Nejlepší vysoká
škola“). Na to, jakou školu v celém regionu
opravdu rektoři doporučují, se jich ale nikdo
nikdy neptal! Ještě, že má VŠE mezi z Česka vybranými školami větší monopol, než
mají třeba v duopolním Maďarsku. V soutěži s takovou BIBS musí kambodžský rektor zakliknout University (of Economics).
V Maďarsku s vyrovnanějšími školami však
rozdrobí svůj hlas (otázka se přece ptala
na „nejvíce“) mezi (Korvínovu) univerzitu
a (Středoevropskou) univerzitu, a tak hlasů,
které si každá z nich ponese do (díky formulaci otázky stejně nesouměřitelného) celosvětového pořadí, bude méně, a nutně prohraje s VŠE. Bylo by jistě zajímavé zeptat se
ho, zda by si v Kambodži vybrali spíše VŠE
nebo Central European University. Teprve
potom bychom mohli říkat, že je VŠE nejdoporučovanější školou v celém regionu.
Místo toho však z prezentované statistiky musí statistik spíše vyvodit, že VŠE svému vnitrozemskému trhu dominuje více než
ostatní v regionu. Což samozřejmě nepopírá, že VŠE může klidně být nejlepší v regionu. Palmové listy se to však dokázat nesnaží
a hlasování rektorů o pozici v dané zemi to
dokázat nemůže.
(Zdroje mohu na požádání poskytnout;
chci zachovat akademičnost (tedy ověřitelnost) svých tvrzení, ale tento článek by v tištěném médiu častými odkazy na zdroje ztratil na čitelnosti. Navíc nepředpokládám, že
by si někdo chtěl v rámci ověřování ručně
přepisovat plné URL adresy do svého prohlížeče). Autor: Petr Bartoň
– 5 / 2010
Pomiňme, že co je „nejlepší“, nemůže určit
nikdo (proto tu máme různé rankingy), a dovolme PR oddělení, aby prostě termín Eduniversalu „nejlépe (rektory) hodnocená“
zkrátilo na „nejlepší“. (Později uvidíme, že
statisticky Eduniversal nenaměří ani „nejlépe hodnocenou“, nyní ale hovoříme o kvalitě překladu.)
Ani sám Eduniversal tedy neprohlašuje, že jeho hodnocení měří „Best Business
School“. Pouze školu, která se umístila nejvýše („1st“) v rámci jednoho (mezi zeměmi
nesouměřitelného) kritéria. V roce 2009 si
toto snad prof. Machková uvědomila, proto jí patří uznání za to, že ve svém tehdejším
článku o ceně nikde (!) nemluví o nejlepší
škole, a pouze dvakrát cituje přesné anglické
znění ocenění. V roce 2010 však již opět, jak
jsme viděli, mluví o „1st...“ jako o nejlepší
škole. V rámci vyhlašování, které letos pro
celý svět organizovala sama VŠE v prostorách NB namísto výuky na den rektorského
volna, byly vždy oceněny tři školy jako „Top
3 Best Business Schools“. Toto je přeloženo
jako „tři nejlepší [ekonomické univerzity]“,
to by ale ocenění muselo znít třeba „Top 3
Business Schools“. Eduniversal dobře ví,
proč to tak nenazývá. Přinejlepším je schopna naměřit pouze „Best Business School“
v konkrétní dané zemi, následně pak vybírá v každém regionu ty tři školy, které jsou
„Top“ podle jednoho parciálního kritéria
(které, jak v závěru uvidíme, měří spíše míru
dominance školy ve vlastní zemi).
Nemáme samozřejmě data, abychom
rozhodli, jestli jsou špatné překlady prof.
Machkové prostou chybou nebo cíleným
záměrem. „Nepřesné“ překlady jsou častým
prvkem PR světa. Jakkoli to snad lze tolerovat v soukromém sektoru, na akademické
půdě, nota bene veřejně placené, nota bene
té „nejlepší“, je toto vrcholně nevhodné;
snaha o pravdu by měla být vodítkem každého akademického pracovníka, zvláště máli nejvyšší dosažitelný titul. Každý z nás by
se samozřejmě nejraději pohyboval na nejlepší škole v rámci co největšího regionu –
ne však za cenu nepravd.
Nyní se tedy podívejme na to, co a jak je
schopna metoda společnosti Eduniversal
opravdu naměřit. Zde se vynořuje několik
zásadních problémů statistického rázu, které pan rektor, profesor statistiky, měl odhalit dříve, než v rozhovorech s médii opakuje
každoročně slova o nejlepší škole v celém
regionu. Podle letošních slov prof. Hindlse pro časopis Týden, „[t]oto ocenení [sic]
určitě není náhoda“. Stejně jako je (doufejme) jen náhoda, že tiskařský šotek zdůraznil zrovna „není“ v „ocenení“, tato sekce
ukáže, že i samotný výsledek VŠE může být
výsledkem náhody – vzhledem k použitým
metodám výpočtu.
Celý ranking Eduniversalu má dvě relativně nezávislé části. Nejdříve komise expertů určí na základě ne zcela průhledných
economix
vox po(pa)puli
28
fotovoltaika
Solární investice – čas sundat si růžové brýle
Období solárního boomu se blíží ke svému konci. Přispěla k tomu hlavně
novela zákona, která již
prošla Senátem a čeká na
podpis prezidenta.
Snad nikomu nemohl v poslední době ujít zvýšený rozruch
kolem investic do solární energie. Demonstrace, debaty politiků a odborníků na solární energii a ostré názory a kritiky obou
stran, jak politiků, tak soukromých investorů.
U zrodu této situace stojí novela zákona, kterou minulý měsíc po Poslanecké sněmovně
PČR schválil i Senát PČR. Pro
návrh zvedlo ruku všech 70 přítomných senátorů, a pokud ji podepíše i prezident, vejde v platnost od příštího roku. Novela
má za úkol zamezit boomu solárních elektráren a zmírnit růst
cen elektřiny. Situace je opravdu vážná. Podle slov ministra
průmyslu a obchodu Martina
Kocourka by nepřijetí novely
mělo závažné důsledky. Došlo
by ke zdražení elektřiny pro domácnosti až o pětinu, pro firmy
dokonce o 23 procent. Pokud by
novela nevstoupila v platnost,
mělo by to dopad i na tuzemský
průmysl a konkurenceschopnost
podniků.
Přijetím zákona tedy stát jednak ušetří nemalé finanční prostředky, které vynakládá na
podporu solárních elektráren,
jednak vydělá na samotném provozu. Novela počítá s několika
opatřeními: zavedením srážkové daně ve výši 26 % na příjmy
z prodeje solární energie, darovací daně z emisních povolenek ve výši 32 %, vyššími poplatky za zábor orné půdy pro
výstavby elektráren, zrušením
daňových prázdnin a koncem
podpory jiných než střešních
elektráren.
První návrh vyvolal vlnu odporu, a tak došlo ještě k několika technickým úpravám s ohledem na investory a funkčnost
celého systému. povinnost platit 26% daň bude jen po dobu tří
let, což je omezení ve prospěch
investorů, aby měli větší prostor
pro vyjednávání o podmínkách
úvěru a jeho splácení s bankami. Navíc tuto daň budou platit
pouze velké elektrárny připojené do sítě od počátku roku 2009
a s instalovaným výkonem vyšším než 30 kilowattů.
Podle odhadů by tato novela
měla státu přinést kolem 4,2 miliardy korun ročně na srážkové
dani a její přijetí rovněž zabrání
vzniku dalších elektráren o výkonu zhruba 700 megawattů,
čímž stát ušetří na podpoře dalších 7,8 miliardy korun.
V době zavedení podpory
energie z obnovitelných zdrojů
se počítalo s návratností investice 15 let. Podle tohoto propočtu
stát také nastavil výkupní ceny
energie. Problém však nastal
v roce 2008, kdy došlo ke zlevňování fotovoltaických technologií, což zkrátilo dobu návratnosti na polovinu a solární boom
mohl začít. Investoři šli do projektů i s minimem vlastního kapitálu a s vysoce úročenými
půjčkami od bank. Jen v letošním roce se do sítě připojilo
6500 elektráren z celkových 10
670, a to se do konce roku mají
připojit ještě ty největší projekty. Celkový instalovaný výkon
tak činí 818 megawattů. Investory samozřejmě velmi láká příležitost vydělat 12 korun za jednu kilowatthodinu.
V současné situaci se ale investorům nelíbí, že by se garantovaná výkupní cena měla snížit
až na polovinu, a hlavně zdanění
jejich příjmů srážkovou daní. To
by podle mnoha menších investorů mohlo vést k problémům se
splácením úvěrů bankám až po
úplný bankrot firem. A pokud
podnik ustojí situaci finančně,
dojde minimálně k prodloužení
doby návratnosti investice. Například odhadovaný zisk největší
solární elektrárny v zemi se snížil z původních 1,9 miliardy na
současných 300 milionů korun.
Jádrem současných problémů je několik skutečností. Zaprvé vydání Zákona č. 180/2005
Sb. o podpoře výroby elektřiny
z obnovitelných zdrojů a zadruhé zdvojnásobení výkupní ceny
elektřiny z fotovoltaických elektráren v letech 2006–2007. Odsouhlasení neadekvátní podpory
společně s dalšími okolnostmi
má neblahý vliv na nynější situaci a musí se řešit od základu, ne
pouze přechodnými opatřeními,
která budou zodpovědnost a důsledky přesouvat jen o krok do
budoucna.
Autor: Martin Konečný
economix
– 5 / 2010
Ekonomické dopady výstavby fotovoltaických elektráren
V úterý 15. září
2010 se uskutečnila v konferenční síni
v prostorách Liberálního institutu tisková konference na
aktuální téma Ekonomické dopady výstavby fotovoltaických a větrných
elektráren v ČR.
Na tiskové konferenci byl prezentován
výsledek vědeckovýzkumné činnosti pracovníků Národohospodářské fakulty VŠE
– ředitele Laboratoře experimentální ekonomie (LEE) Ing. Mgr. Miroslava Zajíčka, člena vědecké rady fakulty a člena katedry hospodářské a sociální politiky Ing.
Karla Zemana a děkana fakulty doc. Miroslava Ševčíka. Výzkum je prezentován
v publikaci, kterou autoři vydali pod záštitou fakulty.
Autoři vypracovali podrobnou studii
ekonomických dopadů výstavby fotovoltaických a větrných elektráren v ČR
a uvádějí i historický přehled vzniku regulačních schémat podpory obnovitelných
zdrojů v Evropě i v USA. Na základě svého
výzkumu dospěli k závěru, že výstavba
a provozování fotovoltaických a větrných
elektráren v ČR vyvolají do roku 2030 náklady ve výši asi 700 miliard korun, a to
ve čtyřech oblastech – přímé náklady výkupu, náklady vyvolaných investic do distribučních a přenosových sítí, náklady na
nákup regulační energie a náklady na pořízení podpůrných služeb.
Publikaci je možné získat na děkanátu NF VŠE, na katedře ekonomie nebo
v LEE. Zcela neregulovaná cena publikace činí 200 Kč.
Autor: Tereza Syrová
29
fotovoltaika
Miroslav Zajíček: Problém státních podpor
fotovoltaických elektráren je prakticky neřešitelný
Miroslav Zajíček z katedry ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE považuje problém státních
podpor fotovoltaických elektráren
za prakticky neřešitelný. Možné
východisko vidí alespoň v zamezení růstu celospolečenských nákladů na zelenou politiku v budoucnosti. Nejlepším krokem by podle
ředitele Laboratoře experimentální ekonomie (LEE) bylo kompletní
zrušení státních podpor, zároveň
však dodává, že jde o politicky neprůchodný krok.
Považujete současnou novelu zákona
o omezení státní podpory a srážkové
dani za přínosnou? A v čem vidíte její
hlavní klady a zápory?
Srážková daň je možností, jak opravdu snížit náklady – de facto sníží výkupní cenu o 26 %, tedy na necelých 9 Kč/
MWh v roce 2011, pro projekty spuštěné v roce 2010. Ovšem některá ustanovení týkající se této daně nechápu. Zaprvé,
proč byla zvolena jednotná sazba pro roky
2009 a 2010? Investiční náklady i návratnosti fotovoltaických projektů byly v těchto letech značně rozdílné. Pro investory
roku 2009 se značně zvyšuje šance uspět
v arbitrážích. Stejně tak nechápu, proč je
tato daň stanovena pouze na tři roky!?
Výkupní ceny a jejich vývoj je stanoven
tak, že každý rok výkupní ceny rostou alespoň o dvě procenta, tedy i daní snížená
cena každý rok poroste, ale co se stane
za tři roky? Opět budou platit původní
Jaký bude stav v oblasti solárních elektráren do konce roku 2010?
Do konce roku bude v ČR existovat
asi 1600 MWp (megawatt peak – udává
maximální výkon článku nebo panelu při
testovacích podmínkách, pozn. red.) fotovoltaických elektráren. Ty už tu budou
a povinné výkupy a náklady vyvolané jejich vlivem na soustavu už nezměníme –
maximálně je mírně snížíme formou srážkových daní. Pokud by stávající zdroje
nedosáhly na ze zákona slíbenou patnáctiletou návratnost, pak vždy hrozí s velkou
pravděpodobností úspěšné arbitráže proti
ČR. Je to ukázka politiky, kterou lze bez
problémů a uzardění nazvat okrádáním lidí
ve prospěch velmi úzké zájmové skupiny,
která samozřejmě využije pro ochranu
svých příjmů všechny možnosti, které jí
právní řád dává.
Jaký bude další vývoj solárních projektů a investic do nich?
V souvislosti s již přijatou malou novelou o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie lze očekávat,
že vývoj regulovaných cen v následujících letech bude odpovídat vývoji nákladové ceny elektřiny vyrobené ve fotovoltaických elektrárnách. Můžeme tedy
předpokládat až fanatické úsilí o dokončení rozestavěných projektů ještě v roce
2010 tak, aby bylo možné využít maximálně velmi vysoké výkupní ceny platné pro projekty zprovozněné do 31. 12.
2010. Avšak jistá reálná návratnost v délce dvaceti let sice bude znamenat pokles
investiční aktivity oproti současnému „šílenství“, ale stále to bude znamenat, že výstavba FVE bude projektem s jistou návratností a minimálním rizikem. Vždy se
najdou investoři, kteří zainvestují dlouhodobě a vymění malý výnos za jistotu. Proto nelze se zastavením investiční aktivity
počítat ani po roce 2010, nicméně lze počítat s jejím podstatným omezením oproti dnešku.
Je správné dál podporovat solární
energii nebo by se mělo dát přednost
jiným zdrojům energie?
Je bezesmyslné podporovat uměle jakékoli zdroje, které se nemohou na trhu
uživit samy vlastní ekonomickou efektivností, a to bez ohledu na to, jaký ideologický nátěr použijeme. Pokud ovšem nějaké podpory existovat musí (například
kvůli mezinárodním závazkům), pak vždy
preferuji alespoň nějaká kvazitržní řešení.
Třeba různé systémy obchodování s povolenkami (a nemusí to být zrovna nutně povolenky na emise CO2).
Autor:
Martin Konečný
– 5 / 2010
Kde je podle vašeho názoru třeba hledat příčiny současné solární krize?
V rozvoji fotovoltaických elektráren na
našem území, které je pro jejich provozování nepříliš vhodné, sehrál klíčovou roli
souběh tří legislativních opatření: přijetí Energetického zákona č. 458/2000 Sb.,
přijetí Zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře
výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů
energie a následné stanovení pevných výkupních cen ze strany Energetického regulačního úřadu pro rok 2006, které činily
více než dvojnásobek hodnoty pro povinné výkupy elektřiny z fotovoltaiky o rok
dříve a asi dvanáctinásobek tržní ceny
elektřiny.
a příslušně zvýšené výkupní ceny. Jsou totiž garantovány spolu se svým růstem na
dvacet let. Dále nechápu, proč jde o srážkovou daň pouze na elektrárny větší než
30 kW? Menší elektrárny nevadí? Vždyť
spotřebitele zatěžují ze své výroby naprosto stejně jako ty velké, jen po menších
částech...
Pokud jde o darovací daň z emisních povolenek a odebrání povolenek, které měly
být rozdělovány zdarma v letech 2013 až
2020, tak aniž bych trpěl láskou k těm, kteří tyto povolenky měli dostat, tak jde jen
o opatření, které pouze sebere peníze jedné
skupině firem a dá je jiné. Pokud stát chtěl
tyto peníze firmám sebrat, tak je mohl využít nějak lépe než pro výplatu solárníkům.
Vyšší poplatky za zábor orné půdy působí do budoucna a velký vliv mít nebudou.
Ani na výši nákladů, ani na rozvoj fotovoltaiky. Stejně tak zrušení daňových prázdnin a změna odepisování investic.
economix
O pozitivech i záporech novely zákona
o omezení státní podpory a zavedení srážkové daně, o vrcholícím solárním „šílenství“,
i o nesmyslnosti umělého upřednostňování
tržně neefektivních výrob se dočtete v následujícím rozhovoru.
Co by se mělo do budoucna změnit,
aby se situace kolem solární energie
vyřešila?
V rozsahu problému, který vznikne do
konce roku 2010, jde o problém prakticky nevyřešitelný. Jakékoli snahy snížit dopad ve skutečnosti znamenají, že se hledají zdroje někde jinde – to ale není skutečné
snížení nákladů této politiky. Co by ovšem
bylo možné udělat, je alespoň zabránit
růstu nákladů do budoucna. Nejlépe kompletním zrušením podpor – to je ale politicky asi neprůchodné. Všichni se bohužel musíme připravit na to, že na zelenou
ideologii ještě budeme desítky miliard
doplácet.
30
f o t orvuobl traiikk a
František Janouch:
Nepředpokládám, že by se
fotovoltaika stala
energetikou velkých výkonů
Na názor ohledně výroby energie ze slunečních
paprsků jsme se zeptali i Františka Janoucha,
jaderného fyzika, vysokoškolského pedagoga,
spisovatele, publicisty
a zakladatele a předsedy
správní rady Nadace Charty 77. Podle jeho slov lze
v budoucnosti očekávat
mírný růst podílů fotovoltaiky na celkové produkci energie. Janouch však
nepředpokládá, že by se
stala takzvanou energetikou velkých výkonů. Sporně hodnotí i „zelenost“ solárních panelů.
economix
– 5 / 2010
 Je
podle vás boom solární
energie pouhým trendem?
Nevím, jaký smysl vkládáte
ve slovo „trend“. Solární energie přirozeně bude jedním ze
zdrojů energie. Vlastně je již
dnes. V jižních zemích, například v Izraeli, je sluneční záření již desítky let využíváno pro
předehřívání vody v domácnostech, v posledním desetiletí
i jako malé „elektrárničky“, snižující účty za elektřinu. Používání velkých solárních panelů
v našich zeměpisných šířkách,
či dokonce ve Skandinávii nebo
Kanadě však považuji za velice
problematické. Slunce je totiž
„antifázováno“ s potřebou, která je totiž největší ve večerních
či nočních hodinách a v zimě,
kdy je sluneční záření nejmenší.
Za problematické považuji také
používání solárních fotovoltaických panelů na velkých prostorách zemědělské půdy.
 Myslíte si, že bude využití
solární energie v budoucnu
klesat nebo stoupat?
Je nesporné, že globální spotřeba elektřiny bude růst. Myslím, že podíl fotovoltaiky bude
mírně růst, ale asi se nestane
takzvanou energetikou velkých
výkonů. Avšak dokážu si představit i scénáře znějící dnes jako
science fiction: třeba pokrytí ohromných ploch pouští na
Sahaře fotovoltaickými panely
s použitím vyrobené energie třeba k odsolování mořské vody či
k výrobě vodíku, který by mohl
být s použitím již dnes známých
technologií převážen na sever
a používán k pohonu motorových vozidel na vodík. Nebo
scénář umístění ohromných panelů do vesmíru a přenos energie
na Zemi. Na tom se dnes intenzivně pracuje třeba v Japonsku,
vysoce technologicky rozvinuté
zemi a velice chudé na energetické suroviny.
 Je solární energie skutečně tak ekologická, jak se
tvrdí?
Podle toho, jak se bude provozovat. Při výrobě solárních panelů, obsahujících řadu těžkých
kovů, je přirozeně řada technologických procesů, které nejsou
příliš zelené. Kromě toho velké solární farmy ochuzují přírodu o stromy, tedy plíce naší
planety. Záleží na tom, jak se
bude solární energetika globálně provozovat.
 Je správný argument solárníků, kteří říkají, že v dohledné době bude možné
energii skladovat?
Nevím. Problém skladování
solární energie je fakticky řešitelný například rozkládáním
vody na vodík a kyslík – a vodík je ekologicky čistým zdrojem energie. Jde spíše o finanční rozvahu – jak drahá bude tato
energie. Z hlediska hospodárnosti je na tom stále nejlépe jaderná energie. Rentabilita švédských jaderných elektráren byla
vypočtena na dvacet let, dnes je
to třicet až čtyřicet let.
Autor: Martin Konečný
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
Můj nejbližší přítel se nedávno oženil. Věc docela běžná, nakonec u nás se lidé žení i třikrát čtyřikrát za život. Není to nic těžkého, stačí si najít vhodného partnera, vyřídit pár formalit a pak jen věřit, že to vyjde.
Vlastně oprava. Není to nic těžkého, pokud máte pas
nebo občanku, ve kterých jsou napsána dvě magická
písmenka: EU.
Můj přítel se narodil ve Vietnamu. Do Čech se přestěhoval, když
mu bylo pět let, a dalších deset musel čekat na to, až dostane české
občanství. A věřte tomu, že občanství české má oproti tomu s rudou
hvězdou hromadu výhod. Totiž přítelova manželka má pas vietnamský. A tady nastává potíž.
Je s pochopením, že každá země uplatňuje svou vlastní politiku
vůči cizincům a patří to k jejímu svrchovanému právu. V případě
Česka ale dochází k jevu, který si jistě za rámeček dávat nebude.
Nová úprava cizineckého zákona značně protahuje řízení o pobytu
cizích státních příslušníků na území Česka a neúměrně ztěžuje administrativu s ním spojenou. Navíc se v rámci škrtů v resortu ministerstva vnitra snížil počet úředníků, kteří se touto agendou zabývají.
Tedy jednoduchým propočtem zjistíme, co se na cizinecké policii nyní děje. Víc administrativy plus méně úředníků na její vyřízení rovná se enormní nárůst neobsloužených žadatelů, kteří musí o to
déle čekat na vyřešení své (většinou svízelné) životní situace. A příčinou toho, že se ona životní situace stává svízelnou, je dlouhodobě
nesprávně nastavený proces sám.
Média čas od času uveřejní reportáž o podmínkách, které musí
snášet cizinci z takzvaných třetích zemí, když žádají například
o dlouhodobý pobyt. Pokaždé je situace stejná: nekonečné fronty
před úřady, kde žadatelé čekají celou noc, jen aby získali pořadové
číslo. Mafie, která za pečlivého dozoru samotných úředníků prodává
ona pořadová čísla zoufalým žadatelům. Nebo úředníci, kteří často
ani neovládají žádný cizí jazyk. Pro ilustraci: nezisková Organizace
pro pomoc uprchlíkům (OPU) pořádá jednou do měsíce akci, při níž
rozdává čaj a kávu těm, kteří čekají ve zmíněné frontě. Lidé jsou po
mnoha hodinách čekání vysílení a jistě by horký nápoj uvítali. Oni
ho ale odmítají. Proč? Jistěže ne z nevděku. Oni celou noc nepijí
proto, aby nemuseli odejít na toaletu a ztratit tak své místo ve frontě. V moderním a vyspělém státě, jakým Česká republika bezesporu
je, by se toto stávat nemělo.
Reakce ze strany úřadů pak vypadá pokaždé stejně. Slíbí, že se to
v nejbližší možné době změní k lepšímu, že se naberou noví úředníci
a že se budou moci potřebné dokumenty posílat elektronicky apod.
Poslední novela zákona ale zapříčinila pravý opak. Zaprvé znemožnila vyřizování zasílání dokumentů poštou a znemožňuje vyřízení
pomocí zmocněnce nebo advokáta, dále vyžaduje osobní přítomnost
žadatele hned při třech povinných slyšeních či převádí povinnosti
z cizinecké policie na úřady ministerstva vnitra bez příslušných příprav. To vše vede k již zmíněnému chaosu.
Říká se, že úroveň státu se pozná podle toho, jak se stará o své nemocné a staré. Já říkám: úroveň země se pozná i podle toho, jak se
stará o cizince, kteří v ní chtějí žít. Nebuďme proto vůči těmto věcem lhostejní jen proto, že se nás to osobně nedotýká. Česká republika cizince potřebuje. A nikde není psáno, že se třeba z vaší letní
lásky ve Vietnamu nevyklube vztah na celý život. Nadávat pak po
hodinách strávených ve frontě na víza by mohlo být pozdě. Autor: Tomáš Vorel jr.
31
zpravodajství
Diskusní fórum Liberálního institutu: bytová politika i marihuana
Druhý diskutující Milan Taraba připomněl, že na vládní úrovni vznikla první Koncepce bytové politiky již v roce 1999 a na
ni navázala aktuální Koncepce
přijatá usnesením č. 292 v roce
2005. V jejím souladu začaly
obce a městské části privatizovat svůj bytový fond. Problémem je, že v mnoha případech
byly bytové jednotky prodány pod cenou, někdy i pouze za
symbolický obnos. V obecném
pohledu Taraba zdůraznil a vyzdvihl situaci v družstevním
bydlení, kde od pádu bývalého
režimu de facto nevznikl s cenou bydlení žádný problém.
Miroslav Zajíček na úvod
svého bloku vyslovil názor,
že ačkoliv k 31. 12. 2010 pozbude platnosti zákon o jedno-
stranném zvyšování nájemného
z bytu (zákon č. 107/2006 Sb.)
a trh by tak měl být konečně deregulován, s nájemními vztahy
se vůbec nic nestane. Majitelé bytů totiž samo sebou navrhnou navýšení ceny nájemného
a nájemníci ho samozřejmě odmítnou. Tyto spory budou poté
řešeny soudními instancemi
a budou trvat několik let. Do té
doby setrvá status quo. Zajíček
poté graficky znázornil výhodu
trhu s neregulovanými nájmy –
v „neregulované“ Filadelfii je
podle jeho údajů více cenově
dostupných bytů než v „regulovaném“ New Yorku.
Pozdě dorazivší Klára Veselá
Samková omluvila své meškání účastí na sedmihodinové domovní prohlídce bytu v domě,
který spravuje pro svého klienta. Vyprávěla, že se zjistilo, že
nájemník v bytě několik měsíců
pěstoval marihuanu a ona byla
nucena pomáhat příslušníkům
Policie ČR s likvidací nalezených konopných produktů (hutnými balíky marihuany byl prý
vyskládán i komín). Tato s tématem diskusního fóra zdánlivě nesouvisející příhoda ale
významně přispěla do rozpravy o bytové politice – Veselá
Samková totiž zdůraznila, že
za současné legislativy neexistuje způsob, jak takto neukázněného nájemníka, který svou
činností byt značně znehodnotil, okamžitě vystěhovat. Ukončení nájemní smlouvy s sebou
totiž nese tříměsíční výpovědní
lhůtu, po níž se nájemník může
obrátit k soudu s tím, že se nachází v sociálně problematické
situaci a nemůže přijít o střechu
nad hlavou. Následný spor se
tak může protáhnout na několik
dalších měsíců, ne-li let.
V následné diskusi mezi řečníky a diváky (ovšem bohatě také mezi řečníky samými)
byly vysloveny názory k problému, co s osobami v důchodovém věku, které z důvodu deregulace nájmů nebudou s to ve
stávajících bytech zůstat. Miroslav Zajíček v této souvislosti připomněl, že zákon o rodině
jasně definuje nejen vyživovací
povinnost rodičů k dětem, ale
i dětí k rodičům – o staré osoby, na které deregulace dopadne, by se proto měli postarat jejich potomci. Dále padl názor,
že o deregulaci se vědělo již od
vzniku samostatné České republiky, a lidé (takzvaní dnešní senioři, jimž bylo tehdy okolo 50
let) tedy měli dostatek času na
to, aby se na budoucí stav věcí
stihli připravit.
Zda od 1. ledna 2011 začne
hromadné stěhování typu „Kulový blesk“ nebo zda nastane
období bezpočtu vleklých soudních sporů mezi vlastníky bytů
a nájemníky, ukáže až sama realita. Autor: Stanislav Janeček
Foto: Peter Čulák
– 5 / 2010
Jako první dostala slovo Eva
Helclová a začala číselnými
údaji: Česká republika je s počtem 427 bytů na tisíc obyvatel v průměru Evropské unie
a obecně zde neexistuje nedostatek bytů. Přesto, jak poznamenala, MMR trápí nízká dostupnost bytů pro sociálně slabé
a sociálně vyloučené obyvatelstvo. Nevyhovující je rovněž
kvalita stávajícího bydlení ze-
jména ve starších panelových
domech. Jako úřednice z MMR
přiznala, že regulace nájemného způsobuje rigiditu na trhu
s bydlením. S novelou občanského zákoníku bude nově docházet ke sjednávání nájemného
mezi vlastníkem bytu a nájemníkem dohodou, čímž skončí
éra regulovaných nájmů. V České republice je celkem 920 tisíc nájemních bytů, z nichž je
670 tisíc s regulovaným nájemným. Změna zákona by se podle výpočtu ministerstva měla
dotknout 470 tisíc bytů, což při
úvaze dvou osob na byt znamená přes 900 tisíc osob, které
nová legislativa zasáhne.
economix
Ve středu 3. listopadu
2010 se v obvyklý čas 17.00
v Konferenčním sále Liberálního institutu ve Spálené ulici v Praze 1 uskutečnilo další z řady diskusních
fór pořádaných Liberálním institutem. Tématem
setkání byla bytová politika, tedy problematika
právě vrcholící deregulace cen nájemního bydlení.
Jako hlavní řečníci vystoupili ředitelka odboru bytové politiky Ministerstva
pro místní rozvoj ČR Eva
Helclová, předseda Sdružení nájemníků ČR Milan
Taraba, ředitel Laboratoře experimentální ekonomie a člen akademického sboru NF VŠE Miroslav
Zajíček a advokátka, občanská aktivistka a bývalá politička Klára Veselá
Samková. Diskusi moderoval Miroslav Ševčík, děkan Národohospodářské
fakulty VŠE a ředitel Liberálního institutu.
32
Ing. Pavel Švagr, CSc. vystudoval VŠE, v letech
1998–2000 byl poradcem
ministra pro místní rozvoj, poté působil do roku
2007 ve funkci ředitele
Státního fondu dopravní
infrastruktury. Dnes ho
zaměstnávají České dráhy, a to na pozici náměstka generálního ředitele
pro personální záležitosti.
Když jsme s ním přišli udělat rozhovor, právě ukončoval další z jednání s odbory o podobě kolektivní
smlouvy na rok 2011.
economix
– 5 / 2010
 Když jsem studoval váš pro-
fil, byl jsem překvapen šíří
vašeho záběru – na VŠE jste
učil Provozní management,
spolupracujete s ČVUT, jste
expert na dopravní infrastrukturu a dělal jste ředitele Státního fondu dopravní
infrastruktury a ještě blogujete na ihned.cz. Jak se to
dá všechno stihnout?
Všechno to šlo v nějakém sledu. Vystudoval jsem Fakultu
podnikohospodářskou na VŠE
a zůstal jsem na škole jako asistent. Měl jsem to štěstí, že vedoucím katedry drobného podnikání byl tehdy prof. Císař,
který se pak stal ministrem pro
místní rozvoj. Jednoho letního
dne mi zavolal a řekl, že nastupuje na ministerstvo pro místní rozvoj a potřebuje hlavního
poradce. A já jsem do toho šel.
Takže dokud byl prof. Císař
ministrem, dělal jsem jeho poradce. V roce 2000 jsme na ministerstvu skončili a v tom roce
také vznikl Státní fond dopravní
infrastruktury (SFDI). Jeho cílem bylo místo státu financovat
dopravní infrastrukturu. A protože na ministerstvu jsem hodně řešil problematiku územních
plánů a plánování dopravní infrastruktury, přihlásil jsem se
do výběrového řízení a k mému
velkému překvapení jsem byl
vybrán. Měl jsem to životní
štěstí být u vzniku zcela nového státního úřadu, který mimochodem profinancovával kolem
60 miliard korun ročně. Musela se nastavit pravidla hry, což
bylo mimořádně zajímavé. Až
budu mít čas, napíšu paměti, jak
to všechno bylo.
 Hodily se vám v té době znalosti z působení na VŠE?
rozhovor
Pavel Švagr z Českých drah:
Práce v ČD je dobrá záruka
kariérního růstu,
stability a příjmu
Naprosto ano, v začátcích
fondu jsem velmi ocenil svoji akademickou zkušenost. Učil
jsem řízení výroby, manažerské
praktiky a založení a vznik malého a středního podniku. A založení SFDI byla procesně velmi podobná záležitost.
 Jak se stane ředitel Státního
fondu dopravní infrastruktury náměstkem generálního ředitele pro personální
záležitosti Českých drah?
V roce 2007 jsem byl ministrem dopravy Alešem Řebíčkem z fondu odvolán a nastoupil jsem jako ekonomický
náměstek na Správu železniční
dopravní cesty, kde jsem byl do
října 2008. Tou dobou lidé z ČD
přecházeli do SŽDC a já dostal
nabídku na poradce ekonomického náměstka na ČD, a.s. A jak
jsem se stal personálním náměstkem? To je souhra náhod.
V květnu loňského roku, ze dne
na den, můj předchůdce funkci
personálního náměstka opustil,
a to i s týmem svých nejbližších spolupracovníků. A personální úsek v Českých drahách,
kde bylo 29 000 zaměstnanců,
nemohl zůstat dlouho neobsazený. Generální ředitel Žaluda byl
tak postaven před velmi rychlé
rozhodnutí a bylo potřeba obsadit tu funkci rychle člověkem,
který byl po ruce a skýtal záruku, že manažerské výzvy tohoto
úseku zvládne. A tak jsem generálním ředitelem hozenou rukavici zdvihl a stal se jeho personálním náměstkem.
 Personálně řídit České dráhy musí být dost velký oříšek. Zlí jazykové tvrdí, že
jsou to právě požadavky zaměstnanců a různých odborových organizací, co brání
efektivitě ČD. Je to tak?
Já myslím, že ne. Železniční odbory určitě patří k těm
nejsilnějších odborovým svazům v ČR, ale já na rovinu říkám, že jsou férovým a seriózním partnerem. Jejich cílem je
pochopitelně zajistit co nejlepší
podmínky pro zaměstnance, ale
to už je podstata odborů. Spolupráce managementu a odborů není v tuto chvíli špatná. Samozřejmě jsou chvíle, kdy by
si každý management přál, aby
odbory ve firmě neměl. Ale oni
existují všude na západě, management se tam s nimi naučil žít
a my musíme taky umět s odboráři vyjednávat a přesvědčovat
je o cílech managementu. Rozhodně bych neříkal, že odbory
život na železnici brzdí.
 Médii čas od času proběhne zpráva, že ČD budou zeštíhlovat, že se bude propouštět... Jak aktuální je to
teď?
Tento proces je permanentní.
Před rokem 2000 tu bylo něco
přes sto tisíc zaměstnanců, dnes
mají ČD nějakých 26 900 zaměstnanců. V průběhu letošního roku odešlo z Českých drah
přes tisíc lidí. A jestli firma umí
bez nějakých závažných otřesů,
bez skandalizace a bez dramatických projevů ze strany odborářských partnerů propustit tisíc
lidí, tak to svědčí o tom, že je tu
jistá elementární shoda v tom,
že ČD potřebují zeštíhlit a zefektivnit. Takže snižování počtu zaměstnanců bude v nějaké
míře pokračovat, ale nesmí to
být jednorázové nekoncepční
rozhodnutí.
 Když se podíváte na zadní
stranu Economixu, je tam
napsáno ČD – firma otevřená mladým...
...ano, a k tomu jednu perličku. Nevím, jestli víte, že všichni tito mladí, kteří tam jsou vyfocení, v ČD skutečně pracují.
Pokud mi nevěříte, tak, jak říká
jedna reklama, důkaz místo slibů – minimálně jeden z nich
pracuje tady na generálním ředitelství o několik kanceláří vedle,
můžeme mu zavolat a jistě bude
ochoten přijít (smích).
 Tak to jsem netušil. Jak
jsou ČD v současnosti otevřené mladým absolventům
VŠE?
Profil studenta VŠE se ČD
obecně hodí. Samozřejmě záleží, do jaké pozice nastoupí. Na
úseku obchodu a marketingu,
ekonomickém, personálním je
33
r o z h o v o r, s o u t ě ž
jeho vzdělání dostatečné. Také
jeho obecný manažerský rámec pro absolventa je vyhovující, ačkoli detailní znalosti se již
musí naučit praxí. Prostě praxe
vás dotvoří.
 Na jaké hlavní pozice tedy
očekáváte, že se budou hlásit absolventi VŠE?
Těch pozic je hodně. Začněme
od generálního ředitelství. To
má například mzdovou účtárnu,
finanční účtárnu, controlling, interní audit, plánování, projektovou kancelář, personální servis,
marketingové oddělení. A tyto
profese jsou ekonomům z VŠE
blízké. A pak samozřejmě potřebujeme střední management
na nižších provozních funkcích.
A nakonec generální ředitel
i náměstci musí být také vysokoškolsky vzdělaní – a proč ne
ekonomicky? (smích)
 Vidíte v souvislosti s touto kampaní zaměřenou na
mladé proaktivnější přístup
studentů k práci u Českých
drah?
Ano, vidíme. Ono to má dva
momenty. Obraz ČD v očích veřejnosti se v pozitivním směru mění, navíc tu existují rodiny, kde je jistou tradicí pracovat
u dráhy. Konkurence u ekonomů
je čím dál tím větší, takže absolventi se zkouší uplatňovat v širším spektru podniků, než dříve.
Konec konců, ona práce v ČD je
dobrá záruka kariérního růstu,
profesní stability a rozumného
finančního příjmu. Navíc spousta absolventů VŠE nechce zůstat
v Praze, chtějí se vrátit do regionů a tam se práce hledá daleko
komplikovaněji. Takže proč se
neobrátit na ČD?
 To vypadá, že jste zlatý důl
pro absolventy. Jaká je vůbec věková struktura zaměstnanců ČD?
Máme zhruba 1800 lidí do třiceti let. Na druhou stranu máme
ale hodně lidí, kteří jsou těsně
před důchodovým věkem. Takže
v tuhle chvíli ta věková struktura není dobrá. Třeba u strojvůdců je průměr někde pod hranicí
padesáti let. A vzhledem k tomu,
jak fyzicky i psychicky náročná
pozice to je, bychom chtěli, aby
jejich věková struktura byla lepší. V kategorii nad 55 let máme
skoro 20 % lidí. Takže máme
opravdu hodně co dělat, prostor pro mladé lidi tu je. Tomuto
problému se seriózně věnujeme
a usilujeme o zlepšení stavu.
 Četl jsem, že se snažíte získávat budoucí zaměstnance
už na škole. A to hlavně formou stipendijního programu ČéDéS.
Ano, to je stipendijní program pro středoškoláky. Máme
12 partnerských škol ČD, které
se zabývají dopravou. My s nimi
spolupracujeme a mezi jejich
žáky vybíráme účastníky tohoto
stipendijního programu. Takový
stipendista se zaváže, že po dokončení studia, ať už hned po
střední škole, nebo až po vysoké škole, nastoupí k ČD. V tuhle
chvíli je tam zařazeno 216 studentů. Řekněte, která firma dnes
nabídne studentovi stipendium,
které mu ještě garantuje pracovní pozici minimálně na pět let po
škole? A my ho ještě během studia platíme. A opět cílem je motivace k práci na dráze, a to v pozicích, které nás zajímají – zejména
již zmiňovaní strojvůdci.
 Je možné, aby do tohoto
programu nastoupil i student vysoké školy?
My jsme tento program primárně cílili na středoškoláky. Ale interně vedeme diskusi
i o stipendijním programu pro
vybrané vysokoškoláky. Trochu narážíme na bariéru, že stále snižujeme počet zaměstnanců
v administrativě. Takže otevřít
stipendijní program pro vysokoškoláky je otázka na delší dobu.
 Takže stipendia pro vysokoškoláky nebudou, chápu to
dobře?
Ale budou. Podívejte se, já
si dokážu představit, že si vytipujeme studenta, nabídneme
mu stipendium třeba pouze na
magisterské studium, měl by tu
částečný úvazek, psal by u nás
diplomovou práci a pak by nastoupil na pozici, která by byla
dopředu definovaná. Zabýváme se tím a v nějakém horizontu bychom takový program rádi
vypsali.
 Jak je dlouhý ten horizont?
Nejbližší možný začátek je od
příštího roku. Ale není to jednoduché, je třeba vyřešit spoustu
otázek. Vedeme teď pragmatické diskuse s vysokými školami
a pracujeme na detailech. Ale
dokážu si to představit.
 Poslední otázka: jak se vám
líbí nově rekonstruované
pražské hlavní nádraží?
Samozřejmě tu vždy bude
otázka, jestli to nešlo udělat
dřív. Ale líbí se mi, a moc. Rozhovor vedl:
Štěpán Mejzlík
Foto: Peter Čulák
economix
Studentské sdružení EKONOM
připravilo ve spolupráci s Českými drahami (ČD) pro studenty VŠE
soutěž o velmi zajímavé ceny. Tou
hlavní bude placená jednoměsíční
stáž studenta nebo týmu studentů v projektovém oddělení Českých
drah.
Vítěz či vítězové se tak budou podílet na
různých projektech ČD, které jsou součástí Transformačního programu VIZE 2012
a projektů, jejichž cílem je zefektivnění hospodaření Českých drah, ale také se budou
zabývat komplexním dotačním managementem, systémovou implementací železniční
interoperability a využitím evropských fondů. Pokud se studenti osvědčí, mohou očekávat kariérní růst za zajímavých podmínek.
Soutěž vyhlásí předseda představenstva
a generální ředitel Českých drah Ing. Petr
Žaluda na Ekofóru konaném v úterý 30. listopadu 2010 v 16.30 v Likešově aule VŠE
na Žižkově. Více informací o podmínkách
soutěže najdete na www.economix.cz po jejím vyhlášení. Autor: Martin Steiner
– 5 / 2010
Soutěž o stáž v Českých drahách
34
mladý a úspěšný
Rada
mladého
a úspěšného
Jana Bureše
studentům:
„Dělejte,
co vás baví,
a dělejte to
poctivě.“
Jan Bureš dokončil v roce 2003 studium na VŠE, obor Hospodářská politika. Nyní pracuje na pozici hlavního ekonoma Poštovní spořitelny.
Pravidelně vystupuje v médiích
a analyzuje současnou ekonomickou situaci.
economix
– 5 / 2010
Již při studiu pracoval jako analytik Českého statistického úřadu. Posléze vedl výzkumný tým v Institutu pro evropskou politiku Europeum, který se zabýval projekty
zaměřenými na Evropskou měnovou unii,
euro či jednotný evropský trh. Jeho kariéra pokračovala v Československé obchodní bance, kde analyzoval vývoj finančních
trhů a následně se posunul do pozice hlavního ekonoma Poštovní spořitelny.
Jste hlavním ekonomem Poštovní spořitelny. Co přesně je obsahem vaší
práce?
Má specializace je makroanalýza evropských ekonomik, speciálně Německa, Francie a Itálie. Z hlediska trhů se zabývám devizovými trhy – konkrétně vývojem EUR/CZK,
EUR/USD. Dále se věnuji české a evropské
výnosové křivce. Na analýzách úzce spolupracuji s ostatními analytiky ČSOB a vzájemně se doplňujeme. Dále prezentuji výsledky analýz klientům, obchodníkům uvnitř
společnosti a vyššímu managementu. Nemalým dílem mé práce je komunikace s médii.
Snažíme se závěry naší práce medializovat
a vystupovat ve sdělovacích prostředcích.
Jak vypadá váš pracovní den?
Do práce přicházím již brzy ráno mezi
sedmou a osmou hodinou, abych měl nejčerstvější informace o tom, co se stalo na
trzích v USA a v Asii během nočního obchodování. Následně ve spolupráci s kolegy analytiky připravíme ranní report pro
lidi z banky nebo pro klienty. Do reportu
připojím svůj názor na dopad nočního obchodování na trhy. O tyto informace mají
zájem hlavně dealeři a obchodníci. Dále
řeším různé střednědobé analytické úkoly.
Takto to pokračuje až do odpoledne. Pak se
pracovní tempo zvolní a je čas na dlouhodobé úkoly či pracovní porady. Z práce odcházím většinou před pátou hodinou. Občas
v pozdních odpoledních hodinách vystupuji
v rozhlasu nebo v televizi. Snažím se ale nepodléhat workoholismu a dodržovat přiměřenou pracovní dobu.
Pracoval jste v ČSÚ. Jaký je přechod
z veřejného do soukromého sektoru?
V ČSÚ jsem pracoval necelý rok a bylo
to již při studiu. Byl jsem tam spokojený jak
s prací, tak s kolektivem. Hlavním rozdílem oproti práci v soukromé sféře byla asi
rychlost. V ČSOB je třeba dané téma velice rychle zpracovat. Práce v ČSÚ měla
akademičtější charakter. Vytvářené analýzy
byly prováděny zpětně, tudíž tam nebyl tlak
ze strany klienta, který se potřebuje rychle
rozhodnout, co je pro něj výhodné.
Plánujete návrat do veřejného sektoru
podobně jako Vladimír Tomšík, který
přešel z Komerční banky do ČNB?
Já jsem na svém místě velice spokojený.
Do budoucna se samozřejmě nedá nic vyloučit, ale momentálně nic takového neplánuji. Přechod pana Tomšíka do vedení ČNB
je spíše prestižní záležitostí. Tomu je těžké
se ubránit.
Jste odborníkem na euro. Souhlasíte
s guvernérem ČNB Singerem, že euro
je momentálně pro Českou republiku
utopie?
V ČR je možné přijmout euro poměrně rychle, přestože tomu ještě brání veřejné finance. Kdyby k tomu byla politická vůle, tak by euro určitě přijmout šlo. Je
však otázkou, jak moc je to pro ČR výhodné. V tomto ohledu já spíše souhlasím s vedením ČNB. Nemá smysl to dramaticky
uspěchat. Jak se hospodářskou úrovní přibližujeme vyspělejším zemím Evropské
měnové unie, tak se pro nás rizika spojená
s přijetím eura snižují. Jsou to například rizika asymetrických šoků, rizika nepřiměřené měnové politiky atd. Česko je velice
malá ekonomika silně závislá na exportu
do Německa a to byl vždy silný argument
pro přijetí eura. Po krizi ale spíše začínají převažovat faktory, které radí vyčkávat.
Momentálně se poměrně výrazně přepisují pravidla, podle kterých má eurozóna fungovat, a není ještě vůbec jasné, jak bude
budoucí trh vypadat. Velké množství kroků v eurozóně se šilo hodně horkou jehlou a nastavení nového standardu ještě není
přesně definováno. Z tohoto ohledu je pro
nás lepší počkat si mimo a pouze se zapojit
35
mladý a úspěšný
Na ihned.cz pravidelně přispíváte svými názory na aktuální dění. V článku
reagujícím na stávkující studenty ve
Francii je nabádáte k „pravicovějším
postojům“. Co si myslíte o českých většinou pravicových studentech a o výroku „Kdo v mládí nevolí levici, nemá
srdce“?
Je pravda, že čeští studenti jsou možná
příliš pravicoví. Očekával bych u nich více
toho srdíčka. Na druhou stranu jsem spokojen s tím, jak mladá generace vnímá české
hospodářství. Mají střízlivý pohled do jádra
problému. Ve Francii takový pohled vidět
není. Je to vyjádření jakéhosi vzdoru proti
vládě a pravděpodobně by byli francouzští
studenti ochotni takto vzdorovat vůči čemukoli. Z mého pohledu je to neadekvátní reakce na aktuální situaci.
Uvažujete o kariéře v zahraničí?
Zatím o ní neuvažuji. Mám v Čechách rodinu a jsme tady spokojení. Ale nebráním se
zajímavým nabídkám z ciziny. Momentálně
ale žádnou takovou nemám, takže tuto otázku nemusím řešit.
Co pro vás bylo nejtěžší, když jste se
dostal do své funkce?
Zpočátku to byl důraz na rychlost. Byl
jsem z akademické půdy zvyklý vše řešit
poměrně pečlivě. Když jsem nastupoval,
tak byl enormní tlak na rychlé řešení. Musel
jsem se dostat z pozice akademicky smýšlejícího člověka do pragmatické pozice, kdy
je nutno použít nástroje, které máte zrovna
po ruce, a dát tak co nejrychlejší radu.
Máte čas na soukromý život?
Jak jsem říkal, mám rodinu, proto se snažím chodit z práce včas. Nefunguje to tak,
že bych odpracoval osm hodin a šel domů.
Člověk musí být flexibilní. Ale snažím se to
hlídat a zatím se mi to daří.
Jsou znalosti z VŠE, které jste si odnesl, dostačující? Nevolil byste třeba jinou specializaci?
Jaký jste byl student?
Ve věcech, které mě bavily, jsem byl velice pečlivý. Naopak předměty, které mě nebavily, jsem dělal na poslední chvíli. Učil
jsem se večer před zkouškou s kotlem zeleného čaje a na zkoušku jsem šel opuchlý a pod stresem. Tyto mé neoblíbené předměty, jako Podnikový management a Právo,
jsem pak zvládl velice těsně, například za
tři. Naopak mé oblíbené předměty jsem dělal bez problémů.
V ČSÚ jste pracoval již při studiu. Bylo
těžké sehnat si tuto práci a je praxe při
studiu vůbec důležitá?
Nebylo to těžké. Se svým zaměstnavatelem jsem se seznámil na přednáškách, které
na VŠE vedl. Domluvil jsem se s ním a práce byla na světě. Myslím si, že pracovat při
škole je hodně důležité. Absolvent s praxí je
na trhu práce vnímán úplně jinak než absolvent bez praxe. V závěrečných ročnících je
práce při studiu velice důležitá.
Co byste vzkázal nynějším studentům?
Dělejte, co vás baví, a dělejte to poctivě.
Autor: Hana Prchlíková
– 5 / 2010
Vedl jste výzkum v Institutu pro veřejnou politiku EUROPEUM. Jaké reformy doporučujete z tohoto pohledu pro
ČR?
Zaprvé bych doporučil zaměřit se na
strukturální deficit veřejných financí. Ale ta
reforma by měla být relativně dobře promyšlená a neměla by být uspěchaná. Nemusíme
narychlo pod vlivem trhu přijímat drastické úsporné balíčky jako v Portugalsku nebo
ve Španělsku. V ČR je daleko větší prostor
pro dýchání. Měli bychom se spíše soustředit na dlouhodobou udržitelnost změn. Rozhodně nemám na mysli krátkozraké narychlo dělané plošné škrty. Zde je velký prostor
pro koncepční změny, tedy pro změnu metodiky rozdělování peněz, hodnocení efektivity prostředků atd. Státní prostředky by
měly mít větší vazbu na konkrétní a měřitelné cíle. Druhým bodem je penzijní reforma.
Ta by se měla vytvořit jako dlouhodobě udržitelný kompromis napříč levopravým politickým spektrem. Vedle neefektivní státní
správy a penzijní časované bomby tady žádné zásadní problémy nemáme. Například trh
práce funguje relativně flexibilně.
Přijde mi, že hodně znalostí z VŠE mi
bylo ku prospěchu. Na druhou stranu jsem
získal spoustu znalostí, které v praxi vůbec nepotřebuji. Škola mě dobře připravila na to, co dělám. Ale fakticky jsem se
musel v mé specializaci sám přiučit. Znalosti jsem si doplňoval například ve výukovém programu CFA, který je orientovaný na bankovní analytiky. Základ mi
však škola dala dobrý. V době, kdy já jsem
studoval, bych více ocenil užší záběr na
obor, kterému jsem se chtěl věnovat. Také
bych se vyhnul řadě předmětů, kterými
jsem musel projít jako takovým nutným
zlem.
economix
do debaty nad novými rozpočtovými pravidly nebo nad tím, jak řešit situaci zemí, které se dostanou na hranu bankrotu atd. Také
se během krize ukázalo, že záleží na hospodaření jednotlivých zemí a ne na tom, jestli
mají nebo nemají jednotnou měnu. Z tohoto pohledu já momentálně nevnímám euro
jako prioritu, která by se teď měla řešit. Na
druhou stranu se neztotožňuji s euroskeptickou rétorikou. Myslím si, že projekt eura
byl až do této chvíle úspěšný, ale z pohledu
Česka je teď výhodnější počkat.
36
Verena Breitbachová (24)
přišla studovat na VŠE
na dva roky magisterský
program CEMS. Pochází
z Německa, z města Trier
(Trevír). Školu považuje za
výzvu a nevidí příliš mnoho rozdílů mezi studiem
na VŠE a německých vysokých školách. Před příchodem neměla přehnaná
očekávání, ovšem Praha ji
okouzlila a tvrdí, že nuda
jí zde rozhodně nehrozí.
Zahraniční studentka
Verena Breitbachová
považuje studium
na VŠE za výzvu
– 5 / 2010
 Přijela
economix
jsi studovat do Prahy standardní dvouletý magisterský program. Proč sis
vybrala právě Českou republiku a Prahu?
Studuji mezinárodní management (CEMS, pozn. red.).
V oboru jsem získala i bakalářský titul. Věřím, že díky studiu
v zahraničí mohu získat skutečně „mezinárodní“ zkušenost.
Vždy mě bavilo cestování a studium magisterského programu
mi připadalo jako skvělá příležitost zkombinovat obě tyto věci.
Navíc východní Evropu a Českou republiku považuji za velice zajímavý a fascinující region,
nikdy předtím jsem s ním nepřišla do kontaktu. Ovšem hlavním důvodem byla možnost studovat zde prestižní magisterský
program CEMS a příležitost navázat tak na mé předcházející
bakalářské studium a rozšířit si
znalosti. Takže zejména z tohoto důvodu studuji teď na VŠE.
 Jaké byly tvoje první dojmy
po příchodu do Prahy?
Praha je úžasné město, zamilovala jsem si ji. Nikdy předtím
jsem zde nebyla a musím přiznat, že moje očekávání nebyla příliš velká. Ovšem k mému
překvapení je tady nádherně,
moc se mi tu líbí. Také musím
říct, že jsem spokojená se školou. Je pro mě výzvou.
 A co české jídlo? Dáš si
knedlíky?
Ano, moc mi chutnají. Od německých knedlíků se liší svým
tvarem. Na začátku jsem si zvykala na jejich „plochou“ formu
(v Německu jsou knedlíky kulaté). Ale teď na ně nedám dopustit. Pocházím z německé vinařské oblasti, ale musím říct,
že na pivo jsem si zvykla velmi
rychle.
 Co ti tady chybí z domova?
Asi možnosti pro nakupování.
zahraniční studentka na VŠE
Oblečení je tady mnohem dražší, takže nákupy mě tady až tak
nebaví. Kromě toho mi skutečně
nechybí nic. Německo není daleko, takže můžu jet domů a být
s rodinou a přáteli, případně mě
mohou navštívit tady.
 Jak vypadá tvé studium na
VŠE?
V Praze budu studovat CEMS
v celé délce dvouletého magisterského programu, kromě jednoho semestru, který strávím
v Petrohradě v Rusku na výměnném pobytu. Takže normálně navštěvuji kurzy podle
studijního programu a k tomu
mám zapsaný český jazyk pro
začátečníky. Musím ale říct, že
moje motivace pro studium češtiny není zas tak velká, protože
se zde bez problému domluvím
anglicky a se staršími ročníky
také občas německy.
 Naučila ses v českém jazyce
nějaké užitečné fráze?
Skutečně jsem nečekala, že
čeština je tak náročný jazyk.
Myslela jsem si, že ji snad nějak za pochodu pochytím, ale už
jsem pochopila, že je to absolutně nemožné. Nejvíc zatím pravděpodobně používám větu: nerozumím česky.
 Scházíš se více se zahraničními nebo s českými
studenty?
Během orientačního týdne,
který uspořádal Buddy System,
jsem se seznámila s mnoha studenty na výměnu a stále s některými udržuji kontakt. Díky velkému počtu Čechů mezi mými
spolužáky a četným aktivitám,
které organizuje CEMS Club,
se ale také potkávám s domácími. Velmi si pochvaluji tu příležitost poznávat jak zahraniční,
tak české studenty.
 V čem vidíš největší rozdíl
mezi zdejšími a německými
univerzitami?
Možná to bude znít překvapivě, ale já si skutečně nemyslím, že by mezi nimi bylo mnoho rozdílů. Ať přijdete kamkoli,
nemusí vám sednout všechny
přednášky, cvičení či učitelé. To
platí všude, ale myslím, že je to
normální a přirozené. Oceňuji,
že nám chodí přednášet mnoho
hostů z praxe, vždy se hodí učit
se i od lidí z reálného byznysu.
 Co máš v plánu po absolvování a získání titulu?
Byla bych ráda, kdybych to
sama věděla. Ještě stále se snažím zjistit, která oblast by mi
nejvíce vyhovovala. Doufám,
že magisterský titul z CEMS
a vybudovaná síť a kontakty na
mnoho firemních partnerů mi
v tom pomůžou.
 Myslíš, že bys po škole zůstala i v Praze?
Určitě by to mohla být jedna
z možností.
 Co bys doporučila zahraničním studentům, co by neměli vynechat?
Užít si Prahu a Českou republiku, jak nejvíc to jen jde, a také
cestovat po Evropě, například
během víkendů.
 Co všechno jsi navštívila
v ČR?
Bohužel jsem toho zatím moc
neprocestovala, ale plánuji to
v blízké budoucnosti. Ale také
si myslím, že v Praze je tolik zajímavých míst, že nuda mi nehrozí ještě dlouhou dobu.
 Jak jsi na tom s bydlením?
Žiješ na koleji?
Ne, nebydlím na koleji. Rozhodla jsem se pronajmout si byt
v centru. Hlavně proto, že bych
měla brát studium o něco seriózněji než jiní zahraniční studenti. Tak mě napadlo, že mít vlastní prostor pro studium, kde mě
nikdo neruší a já se můžu soustředit, by bylo velice užitečné.
V bytě blízko stanice Můstek
žiji s dalšími lidmi ze Španělska, Ruska a Německa. Vycházíme spolu fakt dobře, ta mezinárodní atmosféra se mi líbí. Autoři: Hana Kubovcová,
Štěpán Mejzlík
37
handicapovaní studenti
Laboratoř Carolina
Laboratoř Carolina
Nejen studenti Univerzity
Karlovy mohou využívat
služeb Laboratoře Caroli-
na při Matematicko-fyzikální fakultě, jež sídlí na
Malostranském náměstí
v Praze. Centrum podpory studia zrakově postižených studentů na UK,
které od roku 1994 usiluje o zpřístupňování informací nevidomým a slabozrakým, odbourává asi
nejzásadnější bariéru pro
jejich studium – nedostatek učebních materiálů.
Laboratoř Carolina se také
zaměřuje na výuku speciálních
kurzů pro handicapované, které jsou rovněž určeny pro veřejnost. Pracovníci laboratoře
také provádějí digitalizaci černotiskových textů, které nabízejí spolu s hybridními knihami
k zapůjčení. Zájemci mohou využít i poradenských služeb. Provozovatelé centra nezapomněli
ani na zjednodušení dopravy do
prostor Matfyzu. Nevidomého
na cestě od tramvajové zastávky do budovy fakulty naviguje
majáček, který se aktivuje při
zachycení signálu z vysílačky
handicapovaného. Návštěvníci
mohou počítat s bezbariérovým
výtahem, vybavení a uspořádání místnosti rovněž respektuje potřeby zrakově postižených
klientů. V laboratoři se nachází zvětšovací technika pro čtení a hlasová podpora. Carolina
je otevřena každý všední den od
8.30 do 20.00, kromě pátku (do
17.00). Více informací najdete
na stránkách laboratoře www.
carolina.mff.cuni.cz. Autor: Zuzana Žiačiková
eScribe od ČVUT pro komunikaci neslyšících
Výjimečný projekt eScribe si klade za cíl postupné odstraňování překážek
v komunikaci neslyšících.
Jde o on-line přepisovací
centrum pro sluchově postižené a momentálně se
nachází ve stadiu vývoje.
Na realizaci myšlenky se
podílí výzkumně-vývojové centrum Českého vysokého učení technického
(RDC ČVUT) ve spolupráci
s Českou unií neslyšících.
Funguje to následovně: prostřednictvím VoIP telefonie se
přenáší hlas přednášejícího do
přepisového centra (to může
být samozřejmě kdekoli, stačí
připojení k internetu). Tam písaři využívají množství zkratek pro slova a věty v upravené
verzi MS Word a tvoří textový
materiál. Ten je v reálném čase
opět přeposílán do přednáškové místnosti na plátno (nebo na
webové stránky) a umožňuje
tak sluchově postiženým překonávat jejich handicap při studiu.
V budoucnu se plánuje nahradit
funkce rychlopísaře automatem
na rozeznávání řeči. Nespornou
výhodou zamýšleného projektu
je šíření přepisu pro větší okruh
lidí a zároveň úspora finančních
prostředků vynaložených na
osobní přítomnost přepisovatele na přednášce. Pro podrobnosti navštivte www.escribe.cz.
Autor: Zuzana Žiačiková
Fórum neslyšících 2010
Dne 8. listopadu 2010 se
v prostorách Maďarského
kulturního střediska v Praze uskutečnilo mezinárodní Fórum neslyšících 2010.
Konferenci pořádalo občanské sdružení Neslyšící
bez naděje a tématem fóra
bylo Hledání svobody a odpovědnosti podle Úmluvy OSN o právech osob se
zdravotním postižením.
Jako hlavní řečník vystoupila neslyšící poslankyně rakouské Národní rady a předsedkyně
Rakouského svazu neslyšících
Helene Jarmerová. Seminář
probíhal v českém znakovém jazyce, organizátoři zajistili i překlad do němčiny a do češtiny
prostřednictvím přepisu pro sluchově postižené. Autor: Zuzana Žiačiková
Občanské sdružení Polovina nebe
přináší pro tělesně postižené možnost naučit se ovládat počítač hlasem. „Zdravotní znevýhodnění se
snažíme odstranit prostřednictvím nových hlasových technologií
umožňujících ovládání kurzoru po-
Cílem projektu Duhový most je usnadnit talentovaným jedincům zařazení do
soukromého i profesního života, což se
v dnešní době nevyhnutelně pojí i s používáním počítače. Kurzy vyučuje od dvou
let ochrnutá lektorka Dita Hrochovská,
která sama takto překonala bariéru v komunikaci prostřednictvím moderních
technologií. Díky schopnosti ovládat počítač hlasem tak zvládá sama telefonovat,
psát e-maily, učit se, číst knihy i surfovat
na internetu a mnohé jiné činnosti.
Handicapovaní mohou školení absolvovat zdarma díky Operačnímu programu Praha – Adaptabilita. Podrobnější informace o projektu Duhový most najdete
na www.polovinanebe.cz. Autor: Zuzana Žiačiková
economix
čítače prostřednictvím hlasu klienta a technologií zaznamenávající
diktovaná slova v písemné podobě,“ říká autor programů Jan Nouza z Technické univerzity v Liberci.
– 5 / 2010
PROJEKT DUHOVÝ MOST
38
Jindřichův Hradec
Noví studentští senátoři v Jindřichově Hradci
um, čímž přišli o svůj mandát, se volili dva noví senátoři, kteří vzešli ze
sedmi navržených kandidátů. Celkem bylo v den voleb odevzdáno 209
platných hlasovacích lístků a po sečtení hlasů se novými senátory stali
Matěj Gottwald a Daniel Šíma.
Matěj Gottwald
V úterý 26. října 2010 proběhly na
Fakultě managementu v Jindřichově Hradci (FM) doplňovací volby do
studentské části Akademického senátu VŠE. Místo bývalých senátorů Michala Nováka a Pavla Vlnase,
kteří již ukončili magisterské studi-
Matěj Gottwald studuje Fakultu managementu třetím rokem, zároveň zastává funkci
šéfredaktora studentského časopisu Sometimes vydávaného na FM a externě přispívá do magazínu Extra Notebook. Od svého
zvolení si slibuje, že se bude moci podílet
na rozhodování o dění na své alma mater.
Zajímá se mimo jiné o letadla a považuje se
za „normálního člověka, který má smysl pro
zodpovědnost a nerad o sobě příliš mluví“.
Druhý zvolený kandidát Daniel Šíma je
studentem pátého semestru bakalářského
programu a od svého postu očekává možnost, i když podle jeho názoru dost omezenou, zlepšovat situaci na jindřichohradecké
fakultě. Za podstatné považuje zlepšení komunikace mezi vedením fakulty a studenty
a zvyšování povědomí o Jindřichově Hradci
mezi pražskými fakultami, abychom se už
Daniel Šíma
nesetkávali s otázkami typu: Šestá fakulta?
Co to je? Prostor pro zlepšování vidí v užší
spolupráci FM a praxe a v pořádání akcí
s významnými představiteli ekonomické,
politické a manažerské sféry.
Autor: Lucie Váchová
Na kurzu veřejného vystupování
se mluví, mluví a zase mluví
economix
– 5 / 2010
Jak jsme vás již v minulém čísle
informovali, studenti Fakulty managementu mají v tomto semestru možnost navštěvovat bezplatný kurz veřejného vystupování.
Abych mohla čtenářům lépe přiblížit, co přesně si pod tímto názvem představit, vydala jsem se
jednu z lekcí navštívit. Navíc se
mi naskytla možnost vyzpovídat
jednoho ze dvou organizátorů
kurzu Martina Kracíka a na několik otázek mi odpověděl i jeden ze studentů, kteří kurz navštěvují – Otakar Ahne.
Student pátého ročníku Martin Kracík dostal myšlenku zorganizovat bezplatný kurz veřejného vystupování během studia předmětu Manažerská praxe
(6MV453), který nabízí možnost získat
kredity za realizaci vlastního projektu.
Protože, jak sám říká, rád mluví, rozhodl se tedy pro oblast prezentace. Martin
hledal spolupracovníka, protiklad k jeho
strohému a formálnímu řečnictví, a ten
našel ve spolubydlícím z koleje Martinu
Jahodovi. Ten přináší, podle Kracíkova mínění, se svým projevem do tandemu učitelů entuziasmus, zapálení a špetku potřebného herectví. Volba předmětu
činnosti i partnera se ukázala jako správná, dosvědčují to i vyjádření účastníka
kurzu Otakara Ahneho: „Martinové vedou kurz velmi profesionálně a člověk
si z hodin odnáší nepostradatelné zkušenosti v oblasti vystupování.“
Primárním motivem semináře je poskytnout každému zájemci dostatečný prostor pro mluvení. „V tomto ohledu prosazujeme motto: mluvit, mluvit
a zase mluvit.“ Martin zároveň dodává,
že u řečnění stejně jako u většiny činností platí, že cvik dělá mistra. Kurz
veřejného vystupování se soustřeďuje i na rozšiřování slovní zásoby. Jiný
blok trénuje schopnost promptního reagování. Studenti se učí, jak bez přípravy mluvit na zadané téma po dobu dvou
minut. Podle Martina Kracíka se snad
nejpřínosnější část školení věnuje chybám v prezentování a jejich odstraňování. „Zde si na konkrétních příkladech
ukazujeme, na co si dát pozor při prezentacích, a to jak z hlediska formy, tak
i obsahu.“ Velké oblibě se těší i okénko
věnované diskusím. Pod dohledem moderátora se jednotlivci nebo skupinky
potkávají v řečnických soubojích a tříbí tak své argumentační schopnosti. Výstižně cíle kurzu shrnul student Otakar
Ahne: „Je to možnost rozšířit si svoje
schopnosti v oblasti vystupování, nabrat
nové zkušenosti a v neposlední řadě poznat nové lidi.“
Do budoucna by si Martin Kracík,
jako původně vyučený kuchař-číšník,
přál na jindřichohradecké fakultě otevřít
kurz vaření nebo znovuoživit fungování
klubu Toastmasters. Autor: Lucie Váchová
39
Jindřichův Hradec
Global Management Challenge
soutěž předčila jeho očekávání
a považuje ji za zajímavou zkušenost. „Především to, že jakékoli rozhodnutí závisí na dobré znalosti prostředí, a to jak
vnitřního, tak vnějšího, a také
na spoustě dalších faktorů, které
když opomenete, tak to nemusí
dopadnout dobře. V neposlední
řadě to bylo částečné převedení
teoretických znalostí do praktických případů. A vůbec největší
přínos bych viděl v týmové práci, ve které se objevilo i pár konfliktů a odlišných názorů, které
bylo potřeba vyřešit,“ shrnul
Jankůj.
o dosažení nejvyšší ceny akcií
a nejlepšího tržního postavení.
Výsledky hospodaření vyhodnotí speciální software na základě ukazatelů z oblasti výroby,
logistiky, marketingu, lidských
zdrojů, financí a stanoví tak konečnou bilanci virtuální společ-
nosti. Týmy se skládají z tří až
pěti členů, ti stanoví svého koordinátora, jenž nese zodpovědnost za odevzdání výsledků.
Podle slov studenta pátého ročníku Miroslava Jankůje, účastníka už druhého GMC,
Světové finále GMC se uskuteční v dubnu nadcházejícího
roku v Macau. Postoupí do něj
vítěz národního finále, do kterého se kvalifikují nejúspěšnější
z dvou předchozích kol. Autor: Veronika Zelená
inzerce
– 5 / 2010
Global Management Challenge je celosvětová manažerská
soutěž, ve které každá skupina
zúčastněných studentů dostane
přidělenou virtuální společnost
s historií. Pomocí simulací strategie řízení na virtuálních trzcíh
EU a NAFTA účastníci usilují
economix
V říjnu tohoto roku odstartoval další ročník mezinárodní manažerské
soutěže Global Management Challenge (GMC).
I tento rok se projekt potkal se zájmem ze strany studentů Fakulty managementu v Jindřichově
Hradci. Studenti mohou
také letos získat ceněné
kredity v rámci předmětu Virtuální simulace řízení společnosti (6MI427,
6MI327), stačí se zapojit
do klání.
40
sport na VŠE
Na VŠE chodí mistr světa – Honza Weber
Zavítáte-li na internetové
stránky studenta Národohospodářské fakulty VŠE
Jana Webera (www.honzaweber.com), už z úvodních
titulků zjistíte, že je mistrem světa i Evropy ve footbag freestylu. Pokud hned
nebudete vědět, v jakém
sportu že to Honza vlastně
vyniká, stačí sklopit zrak
k videu. „Á tak, čutálista“,
řeknete si a možná si sami
vzpomenete na středoškolské přestávky, kdy jste se
zabavovali kopáním do malého, sypkým materiálem
naplněného míčku. A možná stejně jako já začnete přemýšlet, kde se stala
chyba a proč dnes také nejezdíte s „čutáním“ po světě jako on. Žádná chyba.
Honza má zkrátka talent!
economix
– 5 / 2010
 Nedá
mi, abych se hned na
úvod nezeptala, zda je footbag spíše sport nebo umění?
Footbag je na sto procent
sport! (pronáší Honza velmi přesvědčeně) I když já se ho v poslední době snažím prezentovat
i trochu jako zábavu nebo umění, takové „kouzlení s míčkem“.
Je to proto, abych při svých vystoupeních zaujal širší spektrum
publika.
 A na jakých akcích nejčastěji vystupuješ?
Vystupuji na večerních společenských akcích, sportovních
akcích, nejčastěji fotbalových,
protože k fotbalu má footbag
nejblíže, ale třeba i na akcích
pro děti nebo na nejrůznějších
výstavách a veletrzích. Dokonce už si mne pozvali i na zubařský veletrh. (smích)
 To zní přece jen spíš, jako by
footbag byl umění...
Ale rozhodně není, vznikl
vlastně jako určitý druh sportovní rehabilitace. Atlet Mike
Marshall si způsobil zranění,
a aby úplně nevyšel z formy,
naplnil ponožku rýží a začal si
s ní kopat. To se stalo v Kalifornii v 70. letech. O něco později
s kolegou Johnem Stalbergerem
založili první footbagovou asociaci. U nás se pak na profesionální úrovni začalo hrát až od
roku 2000.
 Slyšela
jsem, že ty jsi s footbagem začal ve čtrnácti?
Ano, tou dobou jsem chodil
na Gymnázium Christiana Dopplera ve Zborovské, kde jsem
viděl starší spolužáky o přestávkách s jejich „Hacky Sacky“
a dovednostmi, které mě zaujaly. A také s tím bylo relativně
snadné zaujmout holky.
 Přináší ti footbag kromě dívčí přízně nějakou výhodu?
Určitě cestování. Díky footbagu jsem měl možnost podívat
se do různých koutů světa a vystupovat na nespočetně zajímavých akcích od Ruska po USA.
Například předminulý týden
v Beverly Hills pro nadaci Tonyho Hawka.
 A co ve škole? Vědí učitelé, co umíš? A podporuje tě
škola?
Někteří vědí, ale žádnou
zvláštní výhodu jsem zatím neměl. Škola mne bohužel nijak
nepodporuje, jedině snad katedra hospodářských dějin, která
mi již zprostředkovala některá
vystoupení.
 Na tvých internetových
stránkách je celý seznam
úspěchů. Kterého z nich si
ceníš nejvíc?
Nejvíce si cením titulu vicemistra Evropy z roku 2002. Ten
jsem tehdy získal po jednom
roce tréninku a to mne povzbudilo. Vážím si ale i dalších titulů,
obecně platí, že tady v Čechách
je footbag na vysoké úrovni a je
zde velká konkurence. Kromě
mě máme ještě další dva mistry
světa. I proto je mnohdy na mistrovství republiky větší konkurence než na mistrovství světa
a to je pak titul mistra republiky
mnohem cennější.
 Co konkrétně se na mistrovství hodnotí?
Footbag se hodnotí podobným
systémem jako krasobruslení,
rozhodčí přidělují známky od
jedné do šesti a hodnotí se dvě
kategorie – technický a umělecký dojem.
 Připravuješ si vystoupení
sám? Má někdo tendenci ti
do přípravy mluvit, co třeba máma?
(Směje se) Ne, ne. Všechno si
připravuji sám. Inspiraci čerpám
z nejrůznějších odvětví.
 Trénuješ si vystoupení doma?
Ano, většinou trénuji doma,
mám speciální tartanovou plochu. Je to dobré pro klouby. Většinou trénuji sám, protože mi to
přináší větší časovou flexibilitu,
ale v Praze existují i zimní organizované tréninky ve skupině.
 Čtenáři mohli zaregistrovat tvé nedávné vystoupení
v Talentmanii. Proč ses rozhodl pro tento pořad a ne
pro konkurenční Primu?
Pro diváka jde o dva stejné pořady, ale pro vystupujícího se podmínky televizí liší.
Nova měla pro mne výhodnější smlouvu v oblasti mediální
prezentace. Kromě footbagu se
totiž ještě věnuji freestyle fotbalu a dělám tiskového mluvčího asociace tohoto sportu. To
s sebou přináší řadu vystoupení
v médiích a to bych s exkluzivní
smlouvou dělat nemohl.
 Měl jsi při vystoupení v televizi trému?
Ne, při vystoupeních v televizi ne. Větší trému má člověk na
soutěžích. Čím trénuješ déle, tím
větší stres pak pro tebe vystoupení na soutěži představuje. Ze
začátku máš menší zábrany, nemáš co ztratit. Soutěž si mnohdy
kvůli stresu ani neužiješ, ale vystoupení v televizi ano.
 Dá se footbagem uživit? Plánuješ se živit footbagem
nebo spoléháš spíše na dosažené vzdělání?
Footbagem se uživit dá a mým
snem je dělat ho na plný úvazek.
Člověk by ale vždycky měl mít
v životě nějakou zálohu. Autor: Tereza Voborníková
41
sport na VŠE
Kdo vládne VŠEm peřejím?
Jak nejlépe představit kanoistický
oddíl Vládců peřejí? Představte si
bublající vodu, zelené břehy, dlouhé
letní noci. Pohodovou partu kamarádů, občasnou koupel na jezu, kytaru
a nějaké to alkoholické posilňovadlo.
Ale také adrenalin při kajakování na
kanále, občasnou plavbu hlavou dolů
a vytahování z vody pomocí lana. Ale
hlavně si nepředstavujte žádné lokání vody. To dělají akorát outdooristi...
Abyste se mohli stát členem tohoto oddílu,
nepotřebujete žádné zvláštní schopnosti – jedinou podmínkou úspěšného přijetí je schopnost plavat. Dokonce nemusíte být ani studentem VŠE. Vládci peřejí, na rozdíl od jiných
školních oddílů, jsou velmi otevření a přijímají do svých řad studenty všech pražských vysokých škol. Důležité je však sžít se s kolektivem. Kanoistika je totiž sport, u kterého je
důvěra ve členy týmu zvlášť důležitá. Možná
se divíte proč, když na kajaku se každý pere
s vlnami sám za sebe. To není tak úplně pravda. Stane-li se nějaký „průšvih“, musíte věřit,
že vám vaši spoluvodáci hodí pomocné lano.
A to nejen obrazně, ale i doslova (na kanále se
případný převrhlý kajakář zachraňuje pomocí speciálního lana – pozn. autorky). A stejně
jako musíte věřit, že vám ostatní pomohou,
musíte být i připraveni pomoci jim.
NEJEN PRO PROFÍKY
Vraťme se ale od věcí vážných zpět k věcem informačním: mezi vládce peřejí se můžete přidat, i pokud jste úplný začátečník.
Služebně starší členové oddílu se o vás postarají a potřebným základům vás hravě naučí. Zároveň však doporučuji, pokud o kanoistiku budete mít skutečný zájem, zapsat
si i školní zápočtový tělocvik kanoistika, na
kterém se členové oddílu také aktivně angažují. Podmínkou to však není, jen možností
dalšího procvičení.
V ZIMĚ ESKYMÁCI V BAZÉNU,
V LÉTĚ DO ALP
Pokud se rozhodnete připojit v této roční době, čeká vás každé úterý od 18 hodin
trénink v tělocvičně Staré budovy na Žižkově. Suchozemský trénink spočívá v hraní
míčových her a následném budování důvěry
v některé blízké žižkovské restauraci. Vaši
další sportovní aktivitu pak bude představovat nácvik eskymáků v bazénu. Ten se pořádá několikrát za zimu. Po sobotě strávené
s hlavou pod vodou a lodí nad sebou získáte
lepší kontakt s vodou a natrénujete poměrně složitý prvek v relativním bezpečí bazénu
ještě předtím, než vyrazíte na divokou vodu.
Na jaře a v létě, kdy vodácká sezona vrcholí, vás pak čekají plavby po českých i zahraničních řekách – především těch alpských,
které jsou mekkou každého správného vodáka. Akce, které tento spolek pořádá, jsou
různé – od vyjížděk na poměrně klidné vodě
vhodné i pro začátečníky po divoké adrenalinové sjezdy. Vládci peřejí jezdí slalom, rodeo, nebo se jen tak obyčejně projíždějí. Někteří z nich se účastní i závodů nejen čistě
vodáckých, ale i jiných kombinovaných outdoorových, na kterých nechybějí disciplíny
spojené s vodou.
BEZ VYBAVENÍ? BEZ OBAV
Možná se vám můj popis oddílu zalíbil,
ale stále váháte s přihlášením, protože nemáte vlastní vybavení. A loď bude určitě drahá.
Ano, to je, ale po nováčkovi nikdo nechce,
aby si na první seznamovací hodinu dovlekl loď. Tu si můžete půjčit ze školních zásob. A stejně tak další vodácké nezbytnosti. Jedině snad neopren především zmrzlé
dámy ocení hned od začátku. Jak se ale budete zlepšovat, stejně po vlastní lodi, pádle,
neoprenu, neoprenových botičkách a spoustě dalších doplňků a vychytávek zatoužíte.
Ale tak je to přece u každého sportu, který
člověk dělá s chutí. Nebo ne?
Další informace můžete získat na www.
vladcipereji.net a případné dotazy směřujte
na e-mail [email protected] Autor: Tereza Voborníková
Aktuality ze sportu
DALŠÍ SOBOTA S AEROBIKEM
V sobotu 27. listopadu 2010 se uskuteční
další z aerobikových sobot. Těšit se můžete
na double dance aerobic, cardio total body
JUBILEJNÍ
50. ROČNÍK NOB
Memoriál Šárky Hřebíčkové a Vojty Zelenky dne 12. 11. 2010 byl specifický nejen
tím, že jej CTVS pořádala už popadesáté,
ale i tím, že šlo o retro závod. Koedukovaná
dvojice tudíž musela prokázat nejen fyzickou zdatnost při scorelaufu a paměťovém
orientačním běhu, ale i kreativitu při tvorbě
kostýmu, který měl být ve stylu závodů konaných kolem roku 1960. Soutěž proběhla
v Řitce u Prahy. Vítězi běžecké části se stali Zuzana Weissová a Martin Mec, nejlepší
kostým si připravila Martina Burdová s Jakubem Malíkem.
MTBO
Dvojice, které měly po NOB dost sil, se
mohly zúčastnit i MTBO. Stačilo v sobotu 13. 11. 2010 nastoupit do závodu, který
se konal opět v okolí Řitky. Vítězi závodu
MTBO se stali Barbora Válková a Jaroslav
Krajník.
VOLEJBALOVÝ TURNA J
Na sobotu 4. 12. 2010 připravilo CTVS
turnaj smíšených družstev ve volejbale. Zúčastnit se můžete v nižší výkonnostní kategorii (ve složení tři muži, tři ženy) nebo
v kategorii vyšší (čtyři muži, dvě ženy). Přihlášky se přijímají do 29. 11. 2010 na e-mailu [email protected] a musí obsahovat název
družstva, jmenný seznam hráčů a výkonnost
družstva. Hrát se bude v hale na Třebešíně.
Autor: Tereza Voborníková
– 5 / 2010
workout, double step a slow toning i stretch.
To vše na vás čeká v tělocvičně nad menzou
Italská za 100 Kč pro studenty a 150 Kč pro
zaměstnance a absolventy.
economix
PRAŽSKÝ PARKOVÝ SURVIVAL
CTVS ve spolupráci s VŠTJ Ekonom
a SCAR o. s. pořádají již tradiční podzimní
survivalový závod jednotlivců. „Parkáč“ je
nejen jedním ze závodů poháru ČR v přírodním víceboji, ale současně se považuje za
Akademické mistrovství ČR. Uskuteční se
v sobotu 27. listopadu 2010 v okolí hostince
Na Peškově ve Štěchovicích. Na účastníky
čeká orientační běh, in-line brusle, MTBO
a Bolsův cross. Jste-li akademiky či členy
ČAES, zaplatíte startovné 200 Kč, v ostatních případech 400 Kč. Přihlášky a doplňující informace najdete na www.prazskyparkovysurvival.atlasweb.cz.
42
cestopis
Svátek světel
i odlehlé kouty
v nepálském
„království“
Nepál, nebo v plném znění Nepálská federativní demokratická republika, patří k ekonomicky nejméně vyspělým zemím světa. Pod
hranicí chudoby zde žije čtvrtina
obyvatelstva a nezaměstnanost se
pohybuje na úrovni 46 procent. Na
živobytí si až 76 procent pracovní
síly vydělává v zemědělství, pouhých
šest procent pracuje v průmyslové
výrobě, zbytek (18 %) se angažuje
ve službách. Podle odhadů představuje hrubý domácí produkt na hlavu 1215 dolarů a Nepál se tak řadí
na 159. místo v příslušném řebříčku MMF. Pro představu, ČR dosahuje v tomto ukazateli téměř dvacetinásobně vyšší hodnoty (24 271
tato populární bohyně našla cestu. Termín
se stanovuje podle indického lunárního kalendáře a celé oslavy trvají pět dní. Regionálně se zvyklosti hodně liší, společné však
zůstává zapalování světélek, svíček a lampiček u vchodu, na oknech i v chodbách jednotlivých domů. Novodobě jsou v oblibě
i nejrůznější rachejtle, dělbuchy a další pyrotechnika připomínající naše silvestrovské
oslavy. Nejvíce mě zaujal rodinný rituál, při
němž sestra žehná všem svým sourozencům.
Jde o malý obřad, při kterém všichni sedí na
zemi a žehnající sype na hlavu svým bratrům i ostatním sestrám živé květy a zapaluje
před nimi svíčky a vonné tyčinky.
Shodou náhod i okolností jsem měla tu čest
slavit tento svátek v rodině Nawarů, početného nepálského etnika. A aby oslav nebylo málo, Nawarové v toto datum slaví i svůj
Nový rok, takže světélek i rachejtlí bylo
dolarů). Navzdory neblahým životním podmínkám se ovšem v Nepálu
potkáte s úsměvem na tvářích místních častěji než ve vyspělé Evropě.
Na konci října jsme v Káthmándú oslavili Diwali, svátek světel. Říká se mu také Dipawali a patří mezi jeden z nejvýznamnějších svátků nejen po celém Nepálu, ale také
třeba v Indii. Jde o oslavu návratu Rámy
z jeho čtrnáctiletého exilu. Podle legendy ho
lidé vítali a ukazovali mu cestu domů tím, že
zapalovali řady (avali) lamp (dipa), odsud
vzniklo slovo dipawali. Dnes jde také o oslavu ukončení doby sklizně. Během svátku
se tak velmi uctívá Lakšmí, bohyně štěstěny a bohatství. Hodně Nepálců rozsvěcuje
světla svých domů, aby do jejich příbytku
economix
– 5 / 2010
dvojnásob. Oslavy končily k ránu hraním
karet. Nepálská rupie sice nemá valný kurz,
ale raději jsem se neúčastnila, abych nepřišla o finanční zásoby určené na trek do hor.
MANASLU HARDCORE
NA TREKU
Na trek jsme se vydali hned několik dní
po oslavách. Do himálajských velehor jsem
putovala se čtyřmi Nepálci. S kamarádem
z Káthmándú Sajunem, Nepálcem jménem
Pramendra žijícím v Austrálii a dvěma nosiči, kteří se ale brzy stali nedílnou součástí
našeho týmu „Manaslu hardcore“. Naším cílem se stal trek okolo hory Manaslu, která se
nachází ve střední části Nepálu, na odlehlém
severu blízko tibetských hranic. V roce 1998
bylo území o rozloze 1663 km2 prohlášeno
rezervací. Ze západu navazuje na region Annapurna, ze severu ho objímá tibetské plato,
43
cestopis
z východu a jihu pak distrikt Gorkha. V regionu stojí sedm hlavních vesnic: Sama, Lho,
Prok, Bihi, Chumchet, Chhekampar a Sirdibas. Dohromady v oblasti žije asi 9000
obyvatel, což činí necelých 5,5 obyvatele
na km2. Většina obyvatel pracuje na svých
políčkách, často v neuvěřitelných výškách
a sklonech. Na malinkých terasách s hrubou
zemí pěstují hlavně rýži, ve vyšších oblastech pak brambory. Ze zvířat chovají jaky,
kozy, koně, slepice. Mnoho mužů sezonně
odchází za prací nebo během zimních měsíců migrují s karavanami mul. Hlavní etnická
skupina, Bhotiyas, dodnes žije tradičním způsobem života minimálně ovlivněna okolním
světem. I ostatní Nepálci bydlící ve střední
a jižní (nehorské) části Nepálu je vnímají
jako velmi odlehlý a specifický kmen. Tito
obyvatelé žijící v údolí řeky Budhi Gandaki, regionu nazývaném také Nupri („západ-
ní hory“), jsou přímými potomky tibetských
imigrantů. Jejich jazyk, styl oblékání a zvyky jsou výhradně tibetské. Sami jsme mluvili
s mnoha uprchlíky, kteří se po čínské invazi
do Tibetu rozhodli svou vlast opustit. Jejich
děti a v mnoha případech již i vnoučata našly
nový domov právě v oblasti Manaslu.
Trek okolo hory Manaslu (8163 m n. m.)
byl až do roku 1991 pro turisty přísně uzavřen. A to z jednoho prostého důvodu – blízkost tibetských hranic. Z vesnice Samdo je
to do Tibetu pouhých sedm kilometrů. Samotný trek včetně přechodu sedla Larke
Bhanjyang (5106 m n. m.) se dá zvládnout
za 12 až 14 dní (pokud vše včetně aklimatizace probíhá v pořádku), ale byla by škoda
(třeba jen v rámci aklimatizace či odpočinkového dne) nezabrousit do okolních údolí,
osamocených vesnic, klášterů a nevidět nádherná opuštěná jezera. Nejlepší doba, kdy se
– 5 / 2010
ÚSMĚV NAVZDORY VŠEMU
Každý den našeho treku byl jiný a něčím
zvláštní, snad i lepší. Při denních pochodech
jsme si vždy krátce popovídali s každým,
koho jsme na cestě potkali, to byla taková
příjemná povinnost. Člověk se tak například
dozvěděl, kde jaká mula spadla do propasti.
A nejen mula, ve vedlejším údolí se prý staví cesta a tam již při neskutečně nebezpečné práci zemřelo mnoho mladíků. Jednoho
dne jsme potkali učitele z Káthmándú, který zde žije již patnáct let; pozval nás k sobě
domů. Popíjeli jsme sladkou kořeněnou masalu a on nám vyprávěl o zdejším životě vysoko v horách. Hodně lidí tady má zdravotní
problémy, většinou způsobené špatnou (co
jsem viděla, tak spíše žádnou) hygienou a zakouřenými místnostmi. Nejen děti mají silný
kašel či problémy se zrakem. Dodnes nezapomenu na malého klučinu z vesnice Jagat,
který měl nejspíše již šedý zákal v levém oku.
Do paměti se mi vryla i stařena, kterou v náročném terénu traverz nad bouřící řekou nesli na nosítkách k doktorovi. Slabounká žena
již kašlala krev. Diagnóza? Pokročilá tuberkulóza. Tato nemoc je zde velmi rozšířená.
Měla jsem velké pochybnosti, zda jí v Arungat Bazaru, až tam za pět dní náročné chůze
dorazí, vůbec budou schopni někde pomoci.
O hnisavých nedoléčených ranách na prstících i v obličeji malých dětí ani nemluvím.
Lidé v oblasti kolem osmitisícovky Manaslu, oblasti blízko Tibetu, mají tvrdý život, přesto se jim na ošlehaných tvářích zračí úsměv mnohem častěji, než jak je člověk
zvyklý z evropských zemí. Nejen pro panenské velehory a úžasné treky, ale právě i pro
tento úsměv a přátelské „namaste“ stojí za to
se do odlehlých končin Himálaje vydat. Autor: Jana Troupová
economix
do této úchvatné oblasti vydat, je od konce září do konce listopadu. V tomto období je zde nejméně srážek a nejvíce slunečných dnů. V průběhu listopadu se ale ochladí
a také hrozí, že průsmyk Larke bude hodně
zasněžený a přechod bude buďto velmi obtížný, nebo úplně nemožný.
44
kultura na VŠE
Písně krásné až k nesnešení
– Ondřej Havelka & Melody Makers na VŠE
Ve středu 10. listopadu
2010 hostila VŠE ve Vencovského aule Ondřeje Havelku a jeho Melody Makers.
Tento swing-band koncertoval na VŠE již posedmé
a i tentokrát šlo o jedinečný a neopakovatelný večer
plný swingu, jazzu, blues
a dalších poctivých žánrů
z první poloviny 20. století.
O tradičně vysokém zájmu
vypovídal i bleskově rychlý prodej lístků – všechny
vstupenky (tj. přes 400) byly
vyprodány za pouhou hodinu (minulý rok byl na vyprodání potřeba celý den).
Na úvod večera přenechal
Ondřej Havelka slovo Miroslavu Svobodovi, jenž je hlavním
iniciátorem tohoto každoročního „turné“ na naší alma mater.
Svoboda jako obvykle zahloubal
nad velkolepým zájmem o lístky
a vydedukoval, že vyšší zájem
oproti tomu loňskému je způsoben buď nižší reálnou hodnotou
vstupenky (ač nominále 150 Kč
zůstalo stejné), nebo větším zájmem o swing. Správně je pochopitelně za b.
Pak ale již přišlo na hudbu. Letošní hudebně-zábavní show Ondřeje Havelky & Melody Makers
byla nazvána Písně krásné až
k nesnešení a byla rozdělena na
dvě části. V té první zazněly písně z dílen převážně československých autorů a byla určena pouze
pro poslech – prostor pro tancechtivé publikum (a že ho bylo
tradičně mnoho) byl až v druhé části vystoupení, kdy Ondřej
Havelka pěl a jeho ansámbl hrál
především zámořské skladby.
Hřebem první části se stala píseň
Život je malá bílá loď, v níž Martin Zbrožek – kromě ústní imitace šumění moře – houslemi velice věrně napodobil skřeky racků.
Začátkem druhé části koncertu vkročili na parket i tanečníci
z publika. Večer tím získal autentičtější atmosféru, protože většina párů tančila v dobovém oblečení a svým pohybovým umem
by hravě zastínili kdejakého salonního krále z dob první republiky. Posluchač, respektive divák, si tak rázem připadal jako ve
filmu pro pamětníky. Celý večer
ale pochopitelně stavěl na Ondřeji Havelkovi, jenž ruku v ruce
se svým šarmem, vtipem a nadhledem glosoval i to nejvšetečnější dění v sále. Jeho zpěv za doprovodu Melody Makers navíc
působil jako reinkarnace tehdejší populární hudby do naší současnosti. I proto bylo po více než
dvou hodinách tohoto úžasného
večera těžké vrátit se myšlenkami a duchem zpět z té staré, ale
svěží, lehce naivní, optimistické
a postupem času možná i zidealizované doby.
Vencovského aula zažila díky
Ondřeji Havelkovi a jeho Melody Makers opět krásný swingový,
jazzový, bluesový, boogie-woogie (aj.) večer. Aulou a celou Novou budovou se poté nesl bouřlivý potlesk, při němž se všichni
přítomní včetně ansámblu již určitě těšili na další vystoupení (20.
12. v Divadle Hybernia nebo za
rok znovu na VŠE). Jak rychle se
lístky vyprodají tentokrát, si netroufáme odhadnout. Autor: Stanislav Janeček
economix
– 5 / 2010
Nadace What Took You So Long promítala na VŠE
dokument o rozvojové pomoci v Africe
Jak pomáhají v Africe neziskové organizace? Odpovědi na tuto otázku jste
se mohli dovědět 2. listopadu 2010 při diskusi
a promítání filmu, které na
VŠE uspořádala studentská organizace AIESEC.
Organizátoři pozvali spoluzakladatele nadace Švéda Sebastiana Lindströma a tvůrkyni filmů Aliciu
Sullyovou z USA. Společně
s nimi přijela i členka neziskové organizace a výzkumná pracovnice Philippa Youngová z Velké
Británie.
Tito hosté s týmem procestovali šestnáct afrických zemí,
kde v průběhu jedenácti týdnů
spolupracovali s 22 neziskovými organizacemi. Z cesty natočili film s názvem Across Africa: Morocco to South Africa In
Search Of Unsung Heroes, jenž
dokumentuje jejich putování, seznámení se s africkou kulturou
i zvyky místních obyvatel a setkání s neziskovými organizacemi působícími v Africe. Po procestování západní strany Afriky
měli natočeno 65 hodin materiálu, přestože cestou bylo hodně
vybavení rozbito či ukradeno.
Na řadu přišlo stříhání do hodinového dokumentárního filmu,
což se po měsíci intenzivní práce v Jižní Africe ukázalo jako
nereálné. Za pomoci Kickstarteru, sociální platformy spojující nápady s investory, získali
finance a dokončili film v Hongkongu. S dokumentem objeli festivaly, televize, rozvojová
sympózia a konference a usilovali o to, aby se film dostal
do rukou (a hlavně hlav) dárců
a lidí rozhodujících o finanční
pomoci africkému kontinentu.
Propagace snímku pokračovala na univerzitách v New Yorku,
Bostonu, Washingtonu, Baltimoru, na Yale i Brownu, v Paříži, Berlíně, Sankt Gallenu, až
zavítali i do Prahy na VŠE.
Ve filmu se objevily neziskové organizace nejrůznějšího zaměření: některé pomáhaly
dětem ulice, jiné usilovaly o zachování tradiční rodiny, rozvoj fotbalu či sexuální výchovy
mladistvých, další se zasazovaly o rozvoj vzdělanosti, která
nespočívá ve správnosti naučených odpovědí na otázky učitele, ale ve snaze otevřít dětem duše a srdce a pěstovat tak
osobnost dítěte. Další promítání
plánují zrealizovat v Londýně,
Barceloně, Maroku, Hongkongu a na dalších místech celého
světa...
Po filmu následovala diskuse. Sebastian nechal několik lidí
vznést dotaz či návrh týkající se
pomoci Africe a debatovalo se
ve skupinách. Mezi výsledné náměty například patřilo, zda lidé
v Africe opravdu chtějí žít jinak.
Jiným zajímavým tématem se
stal sám způsob pomoci neziskových organizací v tom smyslu, že neustálé příjímání darů od
vyspělého světa zpomaluje proces vlastního učení se a rozvoje.
Náměty byly rozmanité a zajisté
zajímavé, tak doufejme, že pro
Sebastiana a jeho tým též užitečné či inspirativní. Autor: Lucie Cepáková
45
kultura na VŠE
Promítání filmů Vesmírná odysea II
a Ropáci od režiséra Jana Svěráka na VŠE
S REŽISÉREM
O EKONOMICKÝCH
OTÁZKÁCH
Po zhlédnutí druhého filmu
Ropáci, mystifikačního studentského dokumentu, následovala
beseda. Není divu, že na ekonomické škole se diskuse věnovala
hlavně finanční stránce filmového průmyslu. Jan Svěrák vysvětlil, proč se rozhodl práva na
filmy vlastnit a nikoliv pracovat
jako režisér pro filmová studia.
Pro Barrandov natočil Obecnou
školu a práva k tomuto filmu
dnes spravuje Bontonfilm. Pro
režiséra je to obecně svazující, neboť nemůže s vlastním dílem volně nakládat. Jan Svěrák
zmínil ziskové filmy – Kolju,
Tmavomodrý svět a Vratné lahve. V zahraničí velmi zabodoval například Kolja, mimo jiné
díky tomu, že se dostal do distribuce Miramaxu. Díky tomu se
film rozšířil po celém světě, lidé
ho znali, mluvilo se o něm a nakonec mohl získat Oscara. Vratným lahvím prý Svěrák příliš
nevěřil, nepředpokládal totiž, že
SVĚRÁK NECHÁVÁ
DIVÁKY VE SVÝCH
FILMECH NACHÁZET
VLAS TNÍ CES T Y
Jan Svěrák je jedním z mála
českých režisérů, kteří dokážou
točit úspěšné filmy, a to i pro relativně malý trh, jakým je Česká republika. Několik jeho filmů
mělo milionovou návštěvnost,
což je téměř rarita. Jan Svěrák
nechává diváky ve svých filmech nacházet vlastní cesty
a nejde jim pouze a prvoplánově
vstříc. To je velmi obtížné, navíc s tím vědomím, že Jan Svěrák nese riziko i část nákladů.
Každý režisér je za svůj film odpovědný, jestliže nese i náklady,
odpovědnost se násobí. Je pak
daleko obtížnější natočit film,
který se nepodbízí a nejde takzvaně na jistotu. Oba filmy, které bylo možné v Likešově aule
zhlédnout, byly jistotou, ovšem
výhradně jistotou kvality. Autor: Vladimír Štípek
– 5 / 2010
Vesmírná odysea II je příběhem babičky, která chce navštívit svou stejně starou kamarádku bydlící v protějším paneláku
na rozestavěném sídlišti. Film na
velmi krátkém prostoru dokáže
zajímavě rozvést několik rovin,
aniž bychom pozorovali jakoukoli „přeplácanost“. Pod film,
ačkoli nemá žádný podtitul, lze
napsat, že i krátká cesta může být
pro starého člověka opravdovou
vesmírnou odyseou. Mladý režisér Svěrák pochopil, jak může
vypadat život, kdy „pánům vlasy náhle zřídnou, dámám do nich
padne sníh“. K tématu stárnutí
se Jan Svěrák po létech vrátil ve
Vratných lahvích, jejichž podtitulem bylo: „Aby mohlo být vítání,
musí být i loučení.“ I téma vítání
v sobě Odysea má. Ano, babičky se na závěr opravdu sejdou.
Vesmírná odysea má napětí, babičku zastaví velký jeřáb,
též nevíme, jestli najde správné
tlačítko výtahu a jestli ji technika za pomoci téměř vesmírného (výtahového) soukolí doveze do správného poschodí, kde
její kamarádka bydlí (možná, že
babička v duchu vidí výtah na
floridském Kennedyho vesmírném středisku). Poetiku životní
vyrovnanosti lze poznat v pohledu babičky, která unavena
po návštěvě opět doma sleduje
Hvězdné války. Pomíjivost života je ale vyrovnávána trpným
přijmutím osudu. Z pohledu babičky je jasné, že i princezna
Leia jednou zestárne...
mladí lidé, nejčastější návštěvníci kin, budou na tento film brát
své rodiče. Milionová hranice
návštěvnosti jeho filmů začala být „standardem“, proto očekával obdobnou návštěvnost,
kolem šesti set tisíc, i pro film
Kuky se vrací. Zatím se očekávání nenaplnila. I to ukazuje na
proměnlivost a obtížnost filmového řemesla. Jan Svěrák také
poukázal na to, že na samotného režiséra, po odečtení nákladů, provizí distributorovi atd.,
nezbude nijak závratná částka. Podobná praxe je i v zahraničí a toto „osekání“ zisku pro
samotného tvůrce se dá vyřešit
jediným způsobem – masovou
návštěvností filmu. Čím úspěšnější film je, tím všechny náklady (výroby i distribuce), které
do jisté míry mají fixní podobu,
klesají a podíl zisku stoupá.
economix
Režisér Jan Svěrák přijal pozvání studentského sdružení Ekonom a na
VŠE promítl dva filmy: Vesmírná odysea II a Ropáci.
Promítání se uskutečnilo
3. listopadu 2010 v Likešově aule před zraky více
než stovky diváků.
46
kultura na VŠE
Sportovci a sport’ačky plesali na party
Ve čtvrtek 4. listopadu 2010
se v prostorách P. M. Clubu
uskutečnil historicky první
Partyples sporťáků a sporťaček pořádaný organizací
VŠ liga a Partystudent.cz.
Partyples, akce s unikátním konceptem – tedy napůl party a napůl ples, byl
uspořádán pro nadšence
sportu v jakékoli podobě.
Názvu „partyples“ odpovídal
i doporučený dress code, tedy
volnější forma společenského
oblečení, což návštěvníci určitě uvítali. Dámy si nemusely
oblékat slavnostní plesové šaty,
pokojně mohly zvolit i kalhoty
a top, pánové zase mohli vynechat kravatu a sako.
Přestože zahájení partyplesu bylo ve 20.00, prostory klubu se pro návštěvníky otevřely
už o půl hodiny dříve. Na první
hosty čekal uvítací drink zdarma, další osvěžení již zajišťovaly tři bary. Po oficiálním zahájení na pódium nastoupila kapela
s příhodným názvem Partyband,
která se o hudební program starala až do 23 hodin. Vhodně zvolený repertoár Partybandu sestavený ze starých českých šlágrů
od Slavíků z Madridu přes Třešně zrály až po Trezor, ale i ze
zahraničních hitovek brzy hosty
akce roztančil.
V úvodu večera proběhlo
na pódiu odměnění nejlepších
sportovců VŠ Ligy. Medaile
a ceny převzali ocenění sporťáci a sporťačky v kategoriích tenis, badminton a squash. Jestli
se snad někdo v začátku večera přece jen neodvážil tancovat, vše se zakrátko změnilo:
dalším bodem programu se totiž stal pole dance neboli dámský tanec u tyče. Tanečnice Nela
ze studia Soleila nenechala jistě
žádného muže chladným. Fakt,
že se tanec u tyče líbí nejen pánům, ale i ženám, dokázala následná soutěž – čtyři dobrovolnice z řad návštěvnic sebraly
odvahu a šly předvést své vlohy pro pole dance na pódium.
Kolem tance (už ne u tyče) se
točil i další bod programu. Na
řadu přišla salsa. Profesionálové z Bohemian Salsa se nejdříve postarali o ukázku latinskoamerické salsy a následně naučili
návštěvníky nejen základní kroky salsy, ale také složitější variace a otočky. Poté Partyband na
pódiu vystřídal DJ Windsand,
který se o hudební dramaturgii
staral až do konce společenského večera. Po salse následovala
performace barmanského mistra
s ohnivou Flair Fireshow a vystoupení DJ Nasty, vicemistra
světa v beatboxu, který dokázal
imitovat nejen Michaela Jacksona. V průběhu celého večera si
hosté mohli zahrát pokerové turbo turnaje, samozřejmostí byla
i tombola o atraktivní ceny, které
našly své majitele po půlnoci.
VŠ Liga se ujala organizace
partyplesu s přehledem, ať už
šlo o prodej vstupenek on-line,
příhodnou volbu kapely, klubu
i zajímavého doprovodného programu. Akci, jako byl Partyples
sporťáků a sporťaček, kdy nejde
o klasický večírek, ale svou náplní se přibližuje plesu, rozhodně stálo za to navštívit. Autor: Helena Kováčová
economix
– 5 / 2010
Free Culture/Svobodná kultura
Od 22. října do 5. listopadu mohli zájemci navštívit a zhlédnout
v knihovně CIKS na Žižkově putovní výstavu Free Culture/Svobodná kultura. Záměrem výstavy bylo
na konkrétních příkladech a odkazech nabídnout odpovědi na
otázky, v čem spočívá smysl umělecké tvorby a kdo je jejím vlastníkem.
Výstavu původně pro Národní knihovnu ČR zrealizovalo občanské sdružení Archiv výtvarného umění (v Národní
knihovně byla k vidění od 13. července
do 8. září). Free Culture/Svobodná kultura se soustřeďuje především na problematiku vlastnictví umělecké tvorby, možnost
sdílení informací a děl v současném počítačovém světě a s tím související proměnu pojmů autorství a originalita, šíření
informací po internetu, přímou dostupnost
digitalizovaných zdrojů a archivů a nárůst
kolektivní tvořivosti. Mimo to se zabývá také svobodným rozhodováním tvůrce o užívání díla a způsobech jeho zveřejnění a šíření. Důraz autoři výstavy kladou
na vznik, šíření a používání takzvaných licencí Creative Commons. Jde o licence,
které tvůrcům umožňují rozhodnout, zda
díla plošně nabídnou veřejnosti, či si je ponechají pro sebe. Neznamenají ovšem popření copyrightu – licence Creative Commons (CC) vlastně říkají, že ne „všechna“,
ale jen „některá práva“ autora jsou vyhrazena. Za konceptem CC stojí stejnojmenná nezisková organizace ze San Franciska,
která umožňuje veřejnosti legální užívání
a sdílení autorských děl. Od loňského roku
se do projektu zapojila i Česká republika
a zařadila se tak k padesátce států, v nichž
jsou licence uplatňovány.
Výstava poukazuje na to, že již v minulosti se prostřednictvím inspirací, citací, parafrází, parodií, koláží, samplování nebo samizdatů běžně používala cizí
díla k vlastní tvorbě, nicméně nové technologie a celosvětová síť s sebou přinesly další nové možnosti společného sdílení
a šíření.
Na VŠE výstava Free Culture/Svobodná kultura proběhla v rámci mezinárodní
akce Open Access Week, která podporuje
otevřený a volný přístup k vědeckým informacím na veřejném internetu. Další zastávkou putovní výstavy bude Moravská
zemská knihovna v Brně, a to 3.–31. prosince 2010. Autor: Betka Kuchařová
47
recenze
Muzika: slovenské Pelíšky konečně v ČR
detaily, nenásilně vykreslit komunistickou dobu, držet dynamiku vyprávění a zakomponovat scény, které si divák
bezpochyby zapamatuje. To vše
podporuje obsazení zásadních
charakterů. Ľuboš Kostelný
v roli Martina, Jan Budař v roli
Hruškoviče a Dorota Nvotová
v roli Anči Píchačky jsou pro
Muziku tou nejlepší volbou.
Už jen Budař hovořící slovensky je zážitkem. Tyto základní
charakteristiky připomínají české Pelíšky a jejich porovnání se
jen stěží ubráníte.
Slovenský film Muzika
z roku 2007 vyhrál filmovou cenu Slnko v sieti (obdobu Českého lva), hovoří
se o něm jako o nejlepším
slovenském filmu desetiletí, ale do české distribuce se dostává až nyní.
Konečně se tak splatí velký dluh filmovým fanouškům.
Český divák si zvykl na konstantní přísun domácích snímků, ten slovenský musí být výrazně skromnější. A tak zatímco
v roce 2007 bylo v České republice natočeno třiadvacet filmů,
na Slovensku to byly pouze čtyři. I z tohoto důvodu je nepochopitelné, že normalizační komedie Juraje Nvoty nedorazila do
kin dříve.
Děj Muziky je zasazen do
přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, doby znormalizovaného komunismu. Reálie
režimu vykresluje na příběhu
Martina, který žije v zapadlé
vesnici, jen kousek od hranic
s kapitalistickým Západem. Neprožívá příliš šťastné manželství ani otcovství. Nastěhuje se
do rodiny své ženy, pracuje ve
vodárně, v níž promazává stroje, a irituje své blízké doma i na
pracovišti. Nepije, nedívá se na
televizi, neposlouchá rádio, nečte noviny. Jeho život postrádá
jakýkoli smysl. Únikem od běžné reality se mu stává saxofon,
který si pořídí od zdejšího učitele. Na vesnické svatbě zahraje
Martin jednu písničku a v tomto
momentě příběh zařazuje další
stupeň rychlosti a vyprávění nabírá větší spád. Všimne si ho totiž hudební podnikatel Hruškovič, kterého nehraje nikdo jiný
než Jan Budař. Přemluví Martina a založí spolu kapelu. Snímek pak popisuje dobu normalizace z pohledu kapely, která ač
má ráda americkou hudbu, musí
procházet komisemi, účastnit se
všemožných koncertů a skládat
budovatelské písně. Rozhodne
se však, že přes hudbu se dostane až do Švýcarska.
Muzika je výjimečná v několika aspektech. Juraj Nvota
prokazuje svůj talent pro přirozené vyprávění, podařilo se mu
do filmu vtisknout atmosféru,
Muzika nenutí k vážnějšímu zamyšlení, ale ani to není
její podstatou. Naopak nabízí
vtip a svěžest. Co je však pro
slovenský film ještě důležitější, Muzika splňuje kvality evropského filmu, a má tak šanci uspět i v zahraničí. Shrnuto
řečí filmu: „Muzika je muzika, chápeš?“ Vy se o tom můžete přesvědčit ve Filmovém
klubu VŠE v úterý 7. prosince od 19.45 v Likešově aule
VŠE na Žižkově. Vstupné činí
50 Kč. Autor: Martin Doležal
Recenze knihy – Letošní vítěz Magnesia Litera: Zmizet
Název: Zmizet
Autor: Petra Soukupová
Počet stran: 344
Rok vydání: 2009
(první vydání)
Ocenění: Magnesia Litera 2010
Hodnocení: 1
Autor: Lucie Kubečková
– 4 / 2010
problémy obyčejných lidí, autorka exceluje.
Petra Soukupová jednoduše
jde ve své tvorbě ihned k jádru
věci. Zručnost, s jakou se jí podařilo v knize Zmizet popsat mezilidské vztahy, je zkrátka hodna
obdivu. Společně s hlavními hrdiny se tak při čtení knihy vracíme k životním událostem, jako
bylo první rande, první láska či
první pití alkoholu.
Petra Soukupová se jako spisovatelka našla v poloze vyprávění o vztazích mezi nejbližšími. Nutno podotknout, že jí
tato literární vypravěčská poloha sedí a že jí zároveň přinesla i uznání kritiky. Její próza
je totiž v současnosti definována jako příkladně ateistická,
chalupářská a nemetafyzická.
To ve spojení s nepolitičností autorčiných děl přivádí čtenáře k jednomu z nejlepších
českých spisovatelských talentů. economix
Kniha spisovatelky Petry
Soukupové s názvem Zmizet je po autorčině debutu K moři její další novinkou. Za soubor tří povídek
spisovatelka obdržela literární ocenění Magnesia
Litera za knihu roku 2010.
Mimochodem i její prvotina K moři získala uznání
v podobě Ceny Jiřího Ortena.
Hlavní téma propojující tři
časti knihy se zabývá rodinnými vztahy, ve kterých se autorka stylizuje do role dětského
hrdiny – vypravěče, a to v prvních dvou povídkách. Ve třetí povídce sice vypravěčskou
roli přebírá dospělá žena, ale
příběh, který vykresluje, se zakládá zejména na vzpomínkách
z dětství. V každém z tria příběhů se hlavní hrdinové pokouší
vyrovnat s rodinným traumatem, jež ovlivňuje průběh jejich každodenních životů. Paralelně si čtenáři mají možnost
uvědomit, že dospělí v očích
rodičů nikdy nevyrostou z role
jejich dětí. V prózách nejde ani
tak o zvraty, kterými by hrdinové procházeli, jako o stavy, které prožívají uvnitř sebe. Autorka
mistrně využívá jazyk jednoduchý a přímý, tedy takový, jakým
mluví děti. Právě v této jazykové a dějové jednoduchosti, skrze které nahlíží na existenciální
České dráhy,
firma otevřená mladým
České dráhy, Váš osobní dopravce
d www.ceskedrahy.cz/kariera \ 840 112 113
Download

Stáhnout v PDF