VYSOKÁ ŠKOLA OBCHODNÍ A HOTELOVÁ BRNO
COLLEGE OF BUSINESS AND HOTEL MANAGEMENT
STUDENTSKÁ VĚDECKÁ A
ODBORNÁ ČINNOST 2013
SBORNÍK Z 6. VĚDECKÉ KONFERENCE STUDENTSKÝCH
PRACÍ NA VŠOH (25. dubna 2013)
EDITOŘI:
JAN TRÁVNÍČEK, JAKUB TROJAN, GUSTAV NOVOTNÝ
BRNO 2013
VYSOKÁ ŠKOLA OBCHODNÍ A HOTELOVÁ BRNO
COLLEGE OF BUSINESS AND HOTEL MANAGEMENT
Studentská vědecká a odborná činnost
Sborník z 6. vědecké konference studentských prací
na VŠOH 2013
Editoři
RNDr. Jan Trávníček, RNDr. Jakub Trojan, Mgr. et Mgr. Gustav Novotný
Brno 2013
2
Vydání této publikace je podpořeno Grantovou agenturou VŠOH.
Studentská vědecká a odborná činnost 2013
Sborník ze 6. vědecké konference studentských prací na VŠOH (25. 4. 2013)
Editoři:
RNDr. Jan Trávníček
RNDr. Jakub Trojan
Mgr. et Mgr. Gustav Novotný
Příspěvky prošly recenzním řízením. Za citační a publikační etiku, za obsahovou a jazykovou
korektnost příspěvků zodpovídají autoři, příspěvky neprošly jazykovou korekturou.
Vydání sborníku podpořila Grantová agentura VŠOH (záměr Podpora zapojování nadaných
studentů do vědy a výzkumu VOHŠ, reg. č. GA/VSOH/2013/5).
© Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o. 2013
Vydavatel:
Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o.
Bosonožská 9, 625 00 Brno
tel: +420 547 218 247
www.hotskolabrno.cz
Vydání první
ISBN
978-80-87300-46-6
3
ÚVOD
Jan Trávníček
V prostředí českých vysokých škol zpravidla nedostávají studenti příležitost k samostatnému
autorskému publikování, což platí dvojnásob u bakalářského stupně. Jistě lze namítat, že
student na této úrovni nemá (či přímo mít nemůže) předpoklady pro odpovídající excelenci
výsledku, případně že takový krok zbytečně zatěžuje editory či stresuje studenty. Přes tyto
pochybující hlasy jsme už v loňském roce umožnili studentům Vysoké školy obchodní a
hotelové publikovat rozšířené anotace, které kultivovaným a věcným jazykem shrnují
rozsáhlejší problém (blíže ve sborníku editorů Trávníčka, Trojana, Hofbauera „Rozšířené
anotace: mezi teorií a praxí“ z roku 2012). Po tomto prvním testu přijatelnosti výsledku, který
dopadl nad naše očekávání, jsme se rozhodli postoupit o krok dále a postavit před studenty
výzvu v podobě plnohodnotných vědeckých článků. „Devět statečných“ účastníků Soutěže
studentské vědecké a odborné činnosti v roce 2013 vstoupilo do editorského procesu,
náročného pro samotné studenty i tým editorů. Tito autoři prokázali nejen kvalitu, ale také
ochotu dále na sobě pracovat.
Výsledkem je publikace přesahující 100 stran a především devatero autorů, kteří se ve svém
osobním rozvoji posunuli mílovými kroky vpřed a získali cenou konkurenční výhodu pro trh
práce v podobě kvalitní publikace, vydané jaksi „dříve než je obvyklé“. Pestré spektrum
předkládaných prací spojuje vazba na profil absolventa Vysoké školy obchodní a hotelové,
zahrnující problematiku cestovního ruchu, hotelnictví i gastronomie.
Editoři v současnosti připravují další příležitosti pro publikování studentů a mladých
vědeckých pracovníků na počátku kariéry v tematické oblasti cestovního ruchu, hotelnictví a
gastronomie. Předložený sborník tak můžeme vnímat jako jeden ze základních kamenů
zamýšlené tradice.
4
OBSAH
ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 4
OBSAH .................................................................................................................................................................. 5
ARCHITEKTONICKÉ TRASY MĚSTA BRNA .............................................................................................. 6
DESTINAČNÍ MANAGEMENT V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................................ 22
HISTORIE A ROZVOJ AGROTURISTIKY NA ZÁPADNÍ UKRAJINĚ .................................................. 36
MYKOTOXÍNY PRODUKOVANÉ PLESŇAMI V POTRAVINÁCH A ICH VPLYV NA ZDRAVIE
ČLOVEKA .......................................................................................................................................................... 47
NAVIGAČNÉ SYSTÉMY A MAPOVÉ PODKLADY APLIKOVATEĽNÉ NA CIEĽOVÚ SKUPINU
MOTOTURISTICKÉHO CESTOVNÉHO RUCHU V ALBÁNSKU ........................................................... 57
POPULARIZÁCIA MIKROREGIÓNU PODHORIE .................................................................................... 67
SROVNÁVACÍ STUDIE GASTRONOMICKÝCH TRENDŮ SOUČASNOSTI A
PRVOREPUBLIKOVÉHO OBDOBÍ ............................................................................................................... 79
TRENDY A INOVÁCIE V HOTELIERSTVE (PRÍKLAD ČESKEJ REPUBLIKY) ................................ 94
VÝZNAM NAUČNÝCH STEZEK PRO ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU NA ÚZEMÍ CHKO
MORAVSKÝ KRAS ......................................................................................................................................... 108
5
ARCHITEKTONICKÉ TRASY MĚSTA BRNA
Lucia Hladká
[email protected]
Abstrakt:
Práce se zabývá průzkumem funkcionalistických stezek, které provádí návštěvníka
meziválečnou brněnskou architekturou, a představuje mu podobu Brna, které bylo
výjimečným městem v meziválečném období díky své bohaté architektuře. Cílem výzkumu je
zhodnocení potenciálu architektonických tras, které jsou orientovány na funkcionalismus na
území statutárního města Brna. Výzkum je rozdělen do tří částí: mapovací fáze, analytická
fáze a hodnotící fáze. Výslednými výstupy jsou mapové podklady zakreslující jednotlivé trasy
města Brna s integrovanou fotodokumentací pro lepší představu místa a prostředí. Diskusi je
podrobena také problematická část Brněnského architektonického manuálu s návrhem
adekvátnějšího řešení vhodnějším nositelem značení. Důležitými prvky při analýze tras bylo
stávající umístění značení a tras s jejími doplňujícími atributy, které jsou důležitým prvkem
pro rozklíčování a následné zhodnocení atraktivity souboru stezek. Z výsledků vyplývá
absence komplexního značení, jež by bylo pro tak rozsáhlý projekt vhodným a
reprezentativním už jen ve spojitosti Brna už jen v návaznosti a spojitosti Brna jako bývalé
funkcionalistické metropole.
Klíčová slova:
architektura, Brno, funkcionalismus, stezka, trasa
Úvod
Brno bylo městem, kde se vyskytoval tradičně vysoký podíl obyvatel německé národnosti. Při
sčítání lidu roku 1910 se až 66 % obyvatel hlásilo k německé národnosti. Jedním z důvodů
byla jejich obcovací řeč neboli jazyk, jež obyvatelé používali ve svém každodenním styku.
Důležitým mezníkem pro Brno byl rok 1919, kdy bylo k městu připojeno 23 předměstských
obcí a počet obyvatel z dřívějších 130 000 masově vzrostl na 220 000. Roku 1937 počet
obyvatel překročil 300 000; tím obyvatelstvo vzrostlo až o 74 % za posledních 18 let. Nárůst
obyvatel byl tak masivní, že Brno muselo začít řešit otázku nedostatku ubytovacích prostor.
Díky rozšíření území tak prudkou a agresivní formou muselo Brno začít spravovat své území
jako celek. Důvodem pro spravování tak velké rozlohy byl fakt, že regulační činnost Brna
nenavazovala na předměstskou regulační činnost tvořenou samostatnými obcemi. Brno tímto
krokem expandovalo na druhé největší město v Česku a stalo se vhodným místem pro správní
instituce, jako nejvyšší soud a generální prokury (Pelčák, 2011).
Významným faktem je, že v tak krátkém časovém období, pouze mezi dvěma světovými
válkami, vznikla tak velká kapacita kvalitní architektury na malém území (Pelčák, 2011).
K tomuto faktu se vyjadřuje více zdrojů - například Daniela Hammer Tugendhat, dcera
stavebníků vily a historička umění, v dokumentárním filmu Osud jménem Tugendhat tvrdí:
„Brno bylo město s opravdu neuvěřitelnou kulturou, kde všichni v této době stavěli moderně.
6
Opravdu neznám žádné jiné město v meziválečném období, kde by bylo tolik dobré moderní
architektury jako v Brně. To je opravdu něco zcela výjimečného. Když už tady někdo stavěl
dům, bylo zřejmé, že to bude moderní dům.“ (Rudolf Chudoba, 2012) Brněnské avantgardní
architektuře se dařilo, ale v počátku třicátých let 20. století došlo k útlumu stavební a
investiční činnosti kvůli hospodářské krizi. Po jejím odeznění produktivita funkcionalistické
architektury pokračuje až do druhé poloviny třicátých let, kdy došlo ke vzniku další kvalitní
architektury, ale následující válka a nacistická okupace překazila mnohé stavby a
připravované projekty. Brno se jako město vyznačuje širokou pestrostí funkcionalistických
staveb z typologického hlediska. Rejstřík těchto staveb je široký a nachází se v něm stavby od
kaváren až po religiózní objekty. Některé architektonické objekty nelze ani v dnešní době
přiřadit ke správnému autorovi, jelikož v posledních dnech války došlo k požáru v městském
stavebním úřadu a požár zapříčinil nenávratné ztráty mnoha pramenů, které slouží k určení
autorství a studiu plánovací dokumentace meziválečných staveb. Společnost, která byla
zformována válkou, se již po jejím skončení nedokázala vrátit do původního produktivního
stavu a to z důvodů absence českých elit a Židů, kteří byli zabiti nacisty. Tímto krokem došlo
k ochuzení kultury, jelikož německý živel byl v Brně v dané době i zcela převažující nad
českým obyvatelstvem. Komunistický režim následnému vývoji avantgardní architektury také
nikterak nepomohl, protože o prvorepublikové architektuře se nesmělo učit, bádat či
publikovat a společnosti se tímto ztratila ze zorného pole a přestala být vnímána. Budovy
zůstaly bez jakékoli péče a údržby, a socialistické stavebnictví nutné úpravy provádělo
neurvale. Po odeznění minulého režimu došlo k mnoha přestavbám, nadstavbám a zateplením
architektonických objektů, bohužel bez jakéhokoli povědomí o hodnotě a kvalitě
funkcionalistických budov. Stavby byly tímto poznamenány a ztratily svoji původní tvář a
identitu. Dnešní Brno je již opravdu jiným městem, než bylo v meziválečném období
(Pelčák, 2011).
Brněnským funkcionalismem z meziválečného období se zabývá Brněnský architektonický
manuál, který vytvořil několik naučných stezek. Stezky jsou procházkami po
funkcionalistickém Brně a snaží se představit architekturu meziválečného období města.
Metody
Architektonické trasy města Brna jsou stezky, které by měly být pro cestovní ruch města Brna
velkým přínosem a zároveň rozšiřují povědomí o brněnském funkcionalismu. Cílem
výzkumné činnosti je zhodnocení potenciálu architektonických tras, které jsou orientovány na
funkcionalismus na území statutárního města Brna. Metodika výzkumu je rozdělena do tří
částí: mapovací fáze, analytická fáze a hodnotící fáze.
Mapovací fáze
V této fázi byly prostřednictvím zařízení GPS zmapovány jednotlivé trasy devíti stezek
Brněnského architektonického manuálu dle podkladových map, které se nachází v
tištěném průvodci Brněnského architektonického manuálu.
Při mapování zkoumaného terénu byly využity dvě GPS zařízení. Primárním zařízením bylo
GPS Garmin Oregon 550, pomocí kterého byla pořizována i fotodokumentace jednotlivých
architektonických objektů, které se nacházejí na zkoumané trase a slouží k dokreslení reálné
představy o stezce. Sekundární (kontrolní) GPS přijímač byl smartphone s aplikací GPS
Essential, který sloužil jako záložní mapovací přístroj, ze kterého již nebyla pořízena
7
fotodokumentace.
Další krokem v mapovací fázi byla následná tvorba mapových kompozic v geografickém
informačním systému BaseCamp. Z primární i sekundární GPS bylo importováno devět
jednotlivých map do programu BaseCamp, které zde byly přefiltrovány do konečné podoby
pomocí odstranění přebytečných mapových bodů, které byly vytvořeny například při tvorbě
fotodokumentace, nebo krátkých časových přestávek, které uměle prodlužovaly časový a
délkový úsek zkoumané stezky. Při zhodnocení jednotlivých mapových podkladů z programu
BaseCamp byly vybrány korektnější mapové výstupy vhodné pro prezentaci.
Z primárního zařízení GPS Garmin Oregon 550 a ze sekundárního GPS smartphone s aplikací
GPS Essential byla po mapování terénu získána data k zhodnocení náročnosti jednotlivých
stezek. Jednotlivými údaji jsou hodnoty délky trasy, převýšení a profil trasy a její časová
náročnost, které jsou zaneseny do Tab. 1 naměřené výsledky z GPS Garmin Oregon 550.
Analytická fáze
Do analytické fáze spadá celková fotodokumentace, která zachycuje architektonické budovy
na devíti trasách Brněnského architektonického manuálu. Fotodokumentace byla pořízena
integrovaným fotoaparátem, nacházející se v zařízení GPS Garmin Oregon 550.
Dalším z jednotlivých bodů analytické fáze bylo studium a dokumentace značení na
jednotlivých trasách, které bylo získáváno a průběžně zaznamenáváno při procházení a
mapování jednotlivých tras. Značení je rozděleno do dvou kategorií, a to oficiální a
neoficiální značení tras.
Při sběru dat docházelo k dalšímu průběžnému zaznamenávání dílčích atributů trasy, jako
například počet architektonicky významných budov přímo na trase, které jsou zaznamenány
v tištěném průvodci Brněnské architektonického manuálu. Kvantita zaznamenávaných
architektonických budov ovšem odpovídá pouze počtu budov, které se na jednotlivých
stezkách fyzicky nachází. Nejsou to architektonické budovy, které jsou ke stezce pouze
přiléhajícími.
Dalším zaznamenávaným atributem na trase, je kvantifikovatelná nabídka služeb cestovního
ruchu na zkoumané trase. Tyto služby přiléhají ke komunikaci, po níž je zkoumaná trasa
Brněnského architektonického manuálu vedena. Těmito službami jsou stravovací, ubytovací a
doplňkové služby jakými jsou například turistická informační centra či různé půjčovny
sportovního vybavení. V případě ubytovacích a stravovacích služeb často dochází k jejich
integraci. Pokud k tomu na trase došlo, byla každá jednotlivá služba zaznamenávána zvlášť.
Hodnotící fáze
Hodnotící fáze je závěrečnou fází, při ní dochází k návrhu řešení samotného problému.
Jedním z kroků při hodnotící fázi je profil tras a jejich hodnocení zaznamenaných atributů na
trase, jako je hustota staveb, časová náročnost v pohybu, celková časová náročnost, turistická
významnost dané stezky, jak vysoce je stezka atraktivní pro návštěvníka a jak je pro něj
přehlednou při orientaci v terénu, hustota nabídky v oblasti stravovacích, ubytovacích a
doplňkových služeb a její obecná specializace. Následujícím krokem je podání návrhu vhodné
formy poskytnutí informace o objektech zájmu a jejího snadného a rychlého dosažení pomocí
dostupných technologií.
8
Výsledky
Tabulka s nabízenými daty pochází z primárního zařízení GPS Garmin Oregon 550 a
dokumentuje devět stezek Brněnské architektonické manuálu. Stezky Masarykova čtvrť,
Centrum, Pod Špilberkem, Výstaviště, Žabovřesky, Veveří, Černá Pole, Východ a Jih byly
mapovány za „ideálního“ počasí v letním období, za podmínek, které by návštěvník mohl
absolvovat.
V tabulce se nachází devět stezek a ke každé se váže čtrnáct zaznamenaných atributů trasy:
délka, která je měřena v kilometrech; minimální a maximální nadmořská výška; výškový
rozdíl, který napomáhá k představě a dokreslení terénu; celková časová náročnost, která
zachycuje časové zatížený zahrnující sběr dat a občasné přestávky; časová náročnost pouze
v pohybu, při kterém je časové zatížení zahrnující sběr dat odfiltrováno; časovou rychlost,
která zahrnuje zastávky a časovou rychlost bez zastávek měřenou v kilometrech za hodinu;
značení trasy oficiální, které je vytvořeno městem nebo institucí; značení neoficiální, které je
vytvořeno turisty, nebo kýmkoli jiným, ale nemá dlouhodobou životnost; počet
architektonických budov, které přiléhají ke zkoumané trase a kvantifikovatelná nabídka
služeb cestovního ruchu na trase v podobě služby stravovací, ubytovací a doplňkové, které je
přiléhající ke komunikaci, po níž je trasa vedena.
Tab. 1: Naměřené výsledky z GPS Garmin Oregon 550 (zdroj: terénní výzkum autorky)
TRASA (Garmin Oregon)
MASYRYKOVA
ČTVRŤ
POD
VÝSTAVIŠTĚ ŽABOVŘESKY
ŠPILBERKEM
CENTRUM
ČERNÁ
POLE
VEVEŘÍ
VÝCHOD
JIH
Délka [km]
5,8
7,4
6,1
1,9
5,5
6,8
6,2
4,4
5,3
Minimální nadmořská výška [m n.m.]
232
179
224
186
213
227
227
205
188
Maximální nadmořská výška [m n.m.]
332
248
318
239
303
286
280
236
266
Výškový rozdíl [m]
100
69
94
53
90
59
53
31
78
Časová náročnost – celková [hh:mm:ss]
01:50:45
02:08:28
01:39:24
00:31:12
01:40:32
01:41:26
01:27:21
00:55:42
01:08:09
Časová náročnost – pouze pohyb [hh:mm:ss]
01:34:54
01:53:13
01:29:45
00:26:54
01:28:02
01:35:16
01:22:49
00:53:57
01:05:23
Průměrná rychlost vč. zastávek [km/h]
3,0
3,0
4,0
4,0
3,0
4,0
4,0
5,0
5,0
Průměrná rychlost pohybu [km/h]
4,0
4,0
4,0
4,0
4,0
4,0
4,0
5,0
5,0
Značení trasy oficiální
0
21
6
0
9
4
6
0
6
Značení trasy neoficiální
0
0
1
0
2
0
0
0
0
40
40
17
9
24
21
16
8
6
Stravovací služby
7
64
30
0
2
54
19
7
6
Ubytovací služby
3
0
1
0
0
3
1
1
0
Doplňkové služby
1
10
6
0
1
1
1
2
2
Počet architektonických budov
Zhodnocení a vztahy mezi jednotlivými daty
Trasa Centrum je nejnáročnější trasou ze zkoumaných tras, jak po náročnosti časové (1:53),
tak po náročnosti délkové (7,4 km). Trasa se stává komplikovanou v prostorové orientaci z
důvodů nepřehledného značení stezek. Jedinou suplující alternací nedostatečného značení
stezky Brněnského architektonického manuálu je oficiální značení města Brna, které
napomáhá návštěvníkovi k lepší orientaci. Silnou stránkou stezky centra Brna je značná
nabídka stravovacích zařízení a doplňkových služeb. Naopak slabým místem je nízká kapacita
přidružených ubytovacích zařízení k trase. Trasa by mohla být méně náročnou při snížení
kapacity nabídky architektonických budov.
Celková časová náročnost trasy může zastupovat model návštěvníka, který na stezce získává
9
potřebné informace k architektonickým objektům nacházející se na trase. V tabulce se
nacházejí dvě položky a to časová náročnost – celková a časová náročnost - pouze v pohybu,
mezi naměřenými údaji není velká časová odlišnost. Trasa Masarykova čtvrť má vysoký počet
architektonických budov (40) stejně jako stezka Centrum. Je třetí časově nejnáročnější (pouze
pohyb) stezkou ze zkoumaných tras (Veveří 1:35 a Masarykova čtvrť 1:34). Trasa má 5,8 km.
Chybí tu viditelné značení a tím se stává komplikovanou pro svoji orientaci a z tohoto důvodu
dochází k tak markantnímu zvýšení časové náročnosti. Hodnotami jako jsou průměrná
rychlost a počet architektonických budov se Masarykova čtvrť přibližuje stezce Centrum.
Rozdílnost časové náročnosti je vysoká, Masarykova čtvrť má časovou náročnost v pohybu
1:34 a Centrum má časovou náročnost pouze v pohybu 1:53. Drobným nedostatkem trasy je
nerovnoměrné rozložení a nízký počet stravovacích a ubytovacích služeb.
Trasa Žabovřesky a trasa Jih se ve své délce příliš neliší - jejich diference je minimální
(Žabovřesky 5,5 km a Jih 5,3 km). Časová náročnost (pouze v pohybu) na trase Žabovřesky je
1:28 a Jih 1:05 a značí vysokou rozdílnost i při své délkové náročnosti. Tato rozdílnost může
značit právě náročný postup terénem a komplikovanou orientaci na trase Žabovřesky, z
důvodu komplikovaného terénu v oblasti Wilsonova lesa. Trasa Žabovřesky má podstatně
vyšší počet architektonických budov (24), přičemž na stezce Jih je pouze 6 architektonických
budov. Trasa Žabovřesky má pouze 2 stravovací zařízení a na trase Jih se nachází 6
stravovacích zařízení. Tato rozdílnost je, ale zcela adekvátní a to právě z důvodů funkce,
kterou stezka nese. Žabovřesky jsou spíše obytnou částí města Brna, Jih je částí více komerční
a využívanou pro firemní prostory.
Představení Brněnského architektonického manuálu a jeho devíti zkoumaných stezek
Brněnský architektonický manuál je soubor architektonických stezek, které provedou
návštěvníka brněnským funkcionalismem. Jde o projekt, který vznikl roku 2011 a za pomoci
volně přístupné internetové databáze, tištěných map a tištěné publikace poskytuje informace
zájemcům o funkcionalistickou brněnskou architekturu a stavbách, které vznikly v letech
1918 – 1945. Internetové stránky Brněnského architektonického manuálu poskytují databázi
400 architektonických objektů s informacemi o historii těchto staveb, okolnosti jejich vzniku,
životní osudy majitelů i architektů pro veřejnost. V široké databázi se nachází fotografická a
plánovací dokumentace a interaktivní mapa Brna, která umožní snadné vyhledávání objektů a
plánování tematických procházek po jedné z devíti navržených tras nebo sestavování vlastní
architektonické stezky. Navržené architektonické stezky jsou zachyceny po jednotlivých
městských částech v tištěné mapě či mapovém průvodci. Informace lze získat také využitím
mobilního telefonu či poslechem audio nosičů přímo v brněnských ulicích. (VIAAUREA
S.R.O., 2011)
Tento projekt byl v závěru podpořen i z vyšších míst města Brna. „V Brně ve dvacátých a
třicátých letech 20. století díky činnosti mladých architektů a otevřenému přístupu tehdejšího
vedení města vzniklo množství staveb odrážejících pokrokové architektonické, urbanistické a
sociální myšlenky evropské avantgardy. Brněnské architektonické stezky budou toto jedinečné
bohatství zpřístupňovat nejen obyvatelům města, ale i zájemcům o architekturu z celého
světa." (Nováček, 2011)
Historie stezky Masarykova čtvrť
Koncem 19. století vznikla dnešní rezidenční a vilová čtvrť rozkládající se na svahu Žlutého
kopce na úpatí Kraví hory a stráních, které sousedí s Pisárkami. Na území se rozkládaly
10
pastviny, drobná políčka, vinice a vojenské strážnice. Bylo zde několik cihelen, které
zásobovaly město. Konec 19. století značil zásadní proměnu, kdy se vojenské objekty začaly
bourat, a čtvrť se začala proměňovat v zelené město.
Hlavní koncept byl zaměřen na individuální bydlení v blízkosti přírody s ekonomickou
dostupností pro střední vrstvy obyvatelstva. Byla zde vybudována německá úřednická čtvrť
(Beamtenheim), která se skládala převážně z jednopatrových vil s předzahrádkou, o které měli
zájem zaměstnanci úřadů a institucí. Poválečná bytová krize a nepříznivá ekonomická situace,
kterou způsobil masový nárůst obyvatel po připojení přilehlých obcí roku 1919, nutila stát k
blízké spolupráci se stavebními složkami. Prvotním krokem byl regulační a parcelační plán
čtvrti a vyhotovení typových návrhů rodinných i činžovních domů. V ulicích Mahenova,
Roubalova, Kampelíkova a Klácelova se v polovině 20. let stavební družstva věnovala stavbě
komunikací. Další mezikrok propojil Masarykovu čtvrť s městem pomocí tramvajové tratě na
Kraví hoře. Masarykova čtvrť se nazývala Úřednickou čtvrtí a až roku 1925 došlo k jejímu
přejmenování dle prvního českého prezidenta. V této době dochází k obratu vilové zástavby
na zámožnější objednavatele. Na dnešní ulici Hroznova, Vinařská a Preslova, které se nachází
nad Pisárkami, docházelo k růstu vil s architektonicky upravenými zahradami. Byla vytyčena
nová uliční osa Barvičova, která vedla k Wilsonovu lesu a Lipové, propojující důležitou
dopravní komunikaci, ulici Hlinky (VIAAUREA S.R.O., 2011).
Po roku 1929 došlo k prudkému stavebnímu útlumu, který zapříčinila světová hospodářská
krize. Přímé dotace nebyly v tomto čase poskytovány kvůli změně státních finančních podpor,
ale bylo pouze možno krýt hypoteční úvěr stavebníka. Z tohoto důvodu byla výstavba
v Masarykově čtvrti omezena. V tomto období vznikaly pouze samostatně stojící rodinné
domy a vily pro střední a sociální vrstvy, které byly soustřeďovány do ulice Lipová,
Neumannova, Hroznová, Kalvodova a dalších. Kolonie Pod Vodojemem byla unikátní
obytnou kolonií realizovanou na severovýchodním okraji čtvrti, v sousedství Wilsonova lesa.
Stalo se tomu hned po stabilizaci hospodářské situace v polovině 30. let. Podle podkladu
jednotného urbanistického plánu, který stanovil městský architekt Jindřich Kumpošt vzniklo
na ulicích Rezkově a Kaplanově seskupení rodinných dvojdomků.
Masarykova čtvrť splynula s Pisárkami a Žabovřeskami. Volné parcely zbyly v jihozápadní
části, jelikož se k výstavbě přistupovalo až po druhé světové válce. Komunistický režim
přejmenoval Masarykovu čtvrť na Jiráskovu. Od 90. let nese opět své původní jméno.
V dnešní době je celá čtvrť spíše čtvrtí residenční orientující se na vyšší střední a vyšší vrstvy.
Nachází se zde mnoho zajímavých architektonických realizací současnosti (VIAAUREA
S.R.O., 2011).
Charakter stezky Masarykova čtvrť
Masarykova čtvrť je poklidným prostředím, které se rozkládá v postupně se svažujícím
terénu. Orientace pro návštěvníka na trase může být mírně komplikovanou, jelikož stezka
silně postrádá značení. Návštěvník je odkázán na orientaci pomocí názvů ulic a čísel
popisných, které jsou poměrně dobře viditelné, ale nejsou vhodnými nositeli informací pro
turistickou stezku.
Masarykova čtvrť má několik kladů. Návštěvník si určitě povšimne kultivovaného prostředí,
jelikož obytné budovy jsou v soukromém vlastnictví majitelů, kteří tyto objekty využívají ke
svým soukromým účelům. Dalším kladem je umístění lokality v prostředí, které je mírně
vzdálené od centra a tím je návštěvníkovi zajištěna návštěva lokality v klidném prostředí
městské čtvrti nenarušené ruchem města.
11
Historie stezky Centrum
Centrum Brna si svoji středověkou urbanistickou podobu uchovalo dlouhý čas. Vnitřní
hradební opevnění vymizelo ve 13. století a podoba města zůstala do poloviny 19. století
nezměněna. Rozvržení ulic odpovídalo rozvržení tras obchodních cest a ty vedly do města
pěti hlavními branami. Za hradbami se postupně formovaly čtvrti, které se soustřeďovali
podél říčních toků, říčky Ponávky a uměle vybudovaných náhonů řek Svratky a Svitavy
(VIAAUREA S.R.O., 2011).
Dle regulačního plánu, který sloužil k účelu rozšíření města, byla v místě, kde stály hradby
vystavena okružní třída – Ringstrasse. Tímto krokem došlo ke vzniku velmi atraktivních
parcel, které v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století nabídly prostor mnoha
veřejným budovám. Historické centrum se podrobilo tehdejším hygienickým a dopravním
požadavkům. Roku 1896 centrum zasáhla brněnská asanace, kdy došlo k masivnímu stržení
238 domů a protažení ulic Rašínovy a Květinářské. Roku 1916 končila asanační aktivita a
Brno získalo podobu velkoměsta. V asanaci došlo k újmě na historických památkách a ztrátě
historické identity (VIAAUREA S.R.O., 2011).
Roku 1919 bylo k městu připojeno 23 okolních obcí. Nárůst počtu obyvatel a potřeba zřízení
nových institucí určily potřebu zajištění dostatečného počtu bytů a realizaci veřejných staveb.
Architektonická činnost se v centru pro nedostatek stavebních parcel zaměřila spíše na
přizpůsobení historických objektů a pro výstavbu nových architektonických budov využila
pozemky, které byly volné po asanaci. Na místech původní zástavby vznikly finanční instituce
a polyfunkční administrativní budovy s prostory bytovými a obchodními. Prvorepublikovým
fenoménem se staly městské kavárny, které hrály významnou společenskou roli pro obyvatele.
Výstavba nejprve probíhala bez ucelené urbanistické koncepce a pozornost nebyla věnována
ani narůstající dopravní zátěži a to ani ve vztahu k nově přilehlým průmyslovým a obytným
zónám. Z toho důvodu byla roku 1924 vypsána soutěž na regulaci vnitřního Brna. Výsledky
soutěže neobohatily město o komplexní řešení problému, ale poskytly alespoň podněty pro
budoucí rozvoj města. Roku 1926 navrhli Bohuslav Fuchs, Josef Peňáz a František Sklenář
přesun osobního nádraží a protažení Benešovy třídy. Roku 1935 byl zhotoven projekt pro
realizaci přesunu osobního nádraží, ale politická a hospodářská situace předválečných let
realizaci zamezila.
Železniční trať s areálem nádraží dále protínaly centrum a zamezovaly jeho přiblížení
s okolními městskými částmi. Jihovýchodní území od centra postupně degradovalo a mnohé
parcely jsou nevyužité dodnes. Jednalo se převážně o průmyslové lokality v okolí řeky
Ponávky a Svitavského nebo Svrateckého náhonu. Křenová ulice se stávala sídlem brněnské
židovské komunity, která zakládala továrny z důvodů obchodní cesty, která směřovala
k Olomouci. V období první republiky zde byla vystavěna synagoga. V letech 1929-1930 na
průmyslovou zástavbu navázala stavba brněnského areálu teplárny.
Po druhé světové válce byly říční náhony zasypány a dopravní řešení okruhu v 80. letech 20.
století vytvořilo bariéru přirozenému vývoji centra města. V dnešní době je připravován nový
územní plán, který se zaměřuje na urbanistické řešení Jižního centra. V koncepci je počítáno
s přeložením železničního nádraží směrem na jih, ale rozšíření centra nedosahuje zdaleka
meziválečných kvalit a nevyužívá ani zdaleka potenciál atraktivity lokality těsné blízkosti
historického centra Brna (VIAAUREA S.R.O., 2011).
12
Charakter stezky Centrum
Stezka Centrum je rušnou lokalitou města Brna. Orientace v terénu je přehlednou v samotném
středu, kde najdeme celkem vysoký počet rozcestníků a informačních nosičů. Architektonické
budovy nenesou zcela kvalitní označení ulic ani čísel popisných a tím se orientace může stát
komplikovanou.
Návštěvníka by neměla zaskočit vyšší koncentrace turistických objektů na jednom místě a
městský ruch. Stezka místy připomíná labyrint a návštěvník se může na některá místa vracet
opakovaně.
Centrum ale i přes určitou komplikovanost trasy nabízí velkou škálu možností, jak nadchnout
návštěvníka architektonickými budovami, které se mísí s bohatou nabídkou stravovacích a
doplňkových služeb. Ubytovací služby jsou bohužel často umístěny mimo stezku Brněnského
architektonického manuálu.
Historie stezky Pod Špilberkem
Lokalita Pod Špilberkem je nejdéle osídleným místem Brna. Na Mendlově náměstí byl
založen klášter, který sehrál významnou roli v urbanistickém vývoji. Vznikl zde
starobrněnský pivovar, nejstarší obytná zástavba a nemocnice u sv. Anny. Roku 1850 se staré
město stává součástí Brna s ulicemi Výstavní, Křížová, Hybešova, Pekařská a Úvoz.
„Švábka“ bylo území, které se nacházelo severně od Špilberku podél ulice Údolní a bylo
nazváno dle původu jeho obyvatel. Zástavba byla tvořena menšími domky zemědělců,
řemeslníků a živnostníků. Žlutý kopec byl využíván cihelnami a byl pokryt zahrádkami a
vinicemi.
Švábka změnila svůj charakter ve druhé polovině 19. století, kdy byla připojena k Brnu.
Navázala na ulici Husovu a Joštovu, které byly velkoměstskými třídami. Na Údolní ulici byly
vystavěny nové činžovní domy, které tvořily rozsáhlou obytnou čtvrť. Ulice byla významným
spojením mezi novými vilovými čtvrtěmi na Žlutém kopci a Kraví hoře.
Ve 20. letech, po rozšíření území města Brna o okolní obce, se zvýšila poptávka po bydlení.
Stavěly se nájemní domy a vznikly nové vilové čtvrtě na Tomešově ulici.
Masarykova univerzita se začala rozrůstat v lokalitě Žlutého kopce a vyhledávala vhodné
místo pro své fakulty. Žlutý kopec byl místem pro plánovaný areál lékařské fakulty, na úpatí
Kraví hory v tzv. Akademické čtvrti se měly realizovat zbývající fakulty. Stavební záměr
nebyl uskutečněn a tak se na ulicích Údolní, Tvrdého a Úvoz zbudovaly pouze ústavy
lékařské fakulty (VIAAUREA S.R.O., 2011).
Podobu meziválečného Starého Brna ovlivnila výstavba areálu Zemského výstaviště roku
1928. Výstavní ulice vedla kolem nově rozšířeného komplexu městských lázní na Veletržní
ulici až k pivovaru (VIAAUREA S.R.O., 2011).
Ve snaze zajištění dostatečného počtu bytů pro střední třídu a nižší třídu sociální vrstvy se po
světové hospodářské krizi realizují bytové domy i celé uliční bloky kolem Úvozu v ulicích
Údolní, Gorkého, Čápkova a Grohova.
Na Husové ulici byl ve 30. letech asanován areál vojenských kasáren kvůli adaptaci objektu
Nové radnice. Při náletech letectva koncem druhé světové války bylo okolí několikrát
zasaženo. V 60. letech zde vyrostl hotel Internacional. Bombovým útokům podlehla také
velká část jižní strany Obilného trhu, která není dodnes vhodně architektonicky doplněna.
13
Několik bomb zničilo i areál městských lázní. Fatální ztrátu génia loci způsobilo zasypání
Svrateckého náhonu, proražení široké dopravní komunikace Veletržní, asanace historické
zástavby v centru Mendlova náměstí, které se dnes dá charakterizovat jako turisticky
neatraktivní dopravní uzel (VIAAUREA S.R.O., 2011).
Charakter stezky Pod Špilberkem
Stezka Pod Špilberkem je další trasou nacházející se v centru města Brna, která je mírně
odkloněnou do klidnější lokality. Návštěvník se ani zde nedočká kvalitního nositele značení.
Na stezce se nachází nižší kvantita architektonických památek, což poskytuje návštěvníkovi
hlubší vnímání genia loci, které má Brno zčásti díky své funkcionalistické architektuře.
Historie stezky Výstaviště
Výstavní areál vznikl v roce 1922. Hospodářský rozmach po první světové válce byl natolik
silný, že vyžadoval samostatný veletržní komplex, kde výrobci nabízeli své výsledky
produkce pro odbyt do zahraničí. Vedení vybralo parcelu vhodnou pro výstavbu na
Bauerových rampách (pozemek patřil velkostatkáři a podnikateli Viktorovi rytíři von
Bauerovi, který ponechal historickou budovu zámečku se zahradou). Část, kde se nacházel
zámeček, byla pro výstavbu obytných domů nevhodnou z důvodů nálezů spodní vody.
Byla vypsána soutěž na urbanistické řešení a návrh úředního pavilonu Obchodně
průmyslového paláce, vítězným projektem byl projekt od Josefa Kalouse. Tento projekt dále
upravil a realizoval Emil Králík.
Výstavba nebyla nákladnou a to z důvodů těžby štěrku, což mělo za následek zrychlení a
zlevnění stavebního procesu, protože se materiál na stavbu železobetonových konstrukcí
nemusel dovážet. Pavilony byly rozmístěny podél dvou základních os do písmene V a
dominantu tvořila věž Obchodně živnostenského pavilonu od Bohumíra Čermáka. Vyvýšená
tramvajová stanice od Bohuslava Fuchse poskytla výhled na rozvržení pavilonů. Obchodně
průmyslový palác je charakteristický parabolickými oblouky. Součástí úpravy areálu byla
výsadba zeleně a Výstava soudobé kultury v Československu, která měla za cíl prezentovat
kulturní a technický rozmach mladého státu v prvních deseti letech svojí existence
(VIAAUREA S.R.O., 2011).
Brno bylo v tento čas pod drobnohledem veřejnosti a odborníků, kteří byli z výstaviště
nadšeni. Právě až po tomto úspěchu, kdy na soutěži bylo celkem 2 698 000 návštěvníků, a
časopis Stavitel napsal pozitivní kritiku na veletrhy, byla funkcionalistická architektura
celospolečensky přijata. Při hospodářské krizi došlo k tak velkému útlumu, že ve 30. letech
byla budoucnost výstaviště ohrožena. Během okupace Československa bylo výstaviště
skladem zbraní a tak neuniklo bombardování, po válce poškozenému areálu hrozila dokonce i
demolice. V polovině 50. let nastal průmyslový rozmach a na veletrzích se začaly konat
světoznámé strojírenské výstavy. V rámci zkvalitnění infrastruktury byla vystavěna řada
nových staveb, pavilon B, C, Z, hotely International, Continental a Janáčkovo divadlo. Byly
vystavěny nové pavilony P a V, ale ty zdaleka nedosahují kvalit dřívějších meziválečných
pavilonů (VIAAUREA S.R.O., 2011).
14
Charakter stezky Výstaviště
Trasa Výstaviště je nejkratší stezkou z nabízené škály, ale zároveň nejvýstižnější pro svoje
jednosměrné zaměření na oblast funkcionalismu. Architektonické objekty jsou v zachovalém
a funkčním stavu, z důvodů využitelnosti za účelem prezentace vystavovatelů při
každoročních expozicích. Nevýhodou areálu může být jeho stav nefunkčnosti mimo období
expozic. Návštěvník má možnost návštěvy Výstaviště pouze při objednání prohlídky, nebo při
otevření areálu za podmínky výstavy. Obě možnosti mohou být pro návštěvníka zbytečnou
finanční zátěží při pouhých procházkách po brněnském funkcionalismu, je tedy otázkou zda
brát tuto možnost za klad či zápor.
Historie stezky Žabovřesky
Lokalita se nachází v těsném okolí cest, které vedou na hrad Veveří a do Tišnova. Žabovřesky
byly původně zemědělskou lokalitou se sady a vinohrady.
Stezka začíná nad historickými Žabovřeskami, kde roku 1919 ležely katastrální hranice.
Oblast byla koncem 19. století přeměněna na lesopark (Wilsonův les). Zástavba se začala
rozvíjet již před první světovou válkou, ale pod Wilsonovým lesem se stavělo ojediněle.
Naopak na vrchu kopce vznikala vilová kolonie, Česká úřednická čtvrť, jako reakce a
protiváha nedaleké německé zástavby na úpatí Žlutého kopce v dnešní Masarykově čtvrti.
Hlavní myšlenkou byl vznik nové kolonie, která podporuje zdravý životní styl.
Monumentální budova Kounicových kolejí byla postavena na souběhu tří ulic vedoucích z
hlavní brněnské cesty. Z tohoto místa pak pokračovala Březinova ulice až ke Kraví hoře a zde
navázala na historickou ulici Údolní, která vede ze Starého Brna. Pod Kounicovými kolejemi
vznikala bloková zástavba a ve svazích nad nimi byla stavěna obytná čtvrť vilových staveb,
rodinných domků a menších bytových domů.
Oblast pod Wilsonovým lesem se začala zastavovat převážně rodinnými domy, zejména v
okolí dnešní Šmejkalovy ulice, která se stala uliční osou vedoucí od Burianova náměstí až k
okraji lesa. Roku 1928 zde vyrostla kolonie Nový dům za účelem Výstavy soudobé kultury na
brněnském výstavišti. Kolonie představovala nejmodernější typ ekonomicky dostupného
bydlení pro střední vrstvy obyvatel. Šestnáct malých rodinných domů mělo společnou
parkovací plochu s hřištěm a dnes ji najdeme mezi ulicemi Šmejkalovou, Bráfovou a Jana
Nečase. Kolonie Nový dům byla předlohou pro stavební situaci v následujících pěti letech. Po
vypuknutí světové hospodářské krize se architekti orientovali na finančně úsporné bydlení,
které zaručovalo nízké pořizovací náklady a soustředilo se na zachování moderních nároků.
V polovině 30. let výstavba samostatně stojících domů narostla a postupně splynula se
zástavbou v Masarykově čtvrti.
Ve 30. letech byla vyprojektována síť ulic, která propojovala Žabovřesky s Královým Polem
po urbanistické stránce. Žabovřesky se severním směrem rozšířily až ve druhé polovině 20.
let zástavbou na Palackého vrchu (VIAAUREA S.R.O., 2011).
Charakter stezky Žabovřesky
Žabovřesky jsou lokalitou, která se mírně podobá Masarykově čtvrti. Stezka vede přes
klidnou část města Brna a její výjimečností je část trasy zasahující do zalesněného lesoparku
Wilsonova lesa. Paradoxem trasy je, že právě tento úsek není vůbec označen a mapa v
tištěném průvodci Brněnského architektonického manuálu nevede směr upravenou pěšinou
15
parku. Jelikož zde turista nemá orientační body, může se stát, že v lesoparku zabloudí.
Terén v této lokalitě je mírně náročným a nositele značení se stávají nekvalitními.
Nejvhodnější značení trasy se nachází v obytné části trasy, kde je návštěvník odkázán na
orientaci dle názvů ulic a čísel popisných umístěných na budovách. I přes mírně chaotické
podmínky je lokalita velmi příjemnou pro architektonickou procházku, a v lesoparku je
vhodnější nechat se vést vybudovanou cestičkou a mapu Brněnského architektonického
manuálu brát právě v této části s rezervou.
Historie stezky Veveří
Veveří bylo dříve označováno jako Malá Nová ulice, vedla k hradu do Tišnova. Lidická ulice
byla nazývána Velká Nová, byla nejdůležitější cestou Brna a směřovala přes královo Pole na
Svitavy a odtud do Čech. Obytná zástavba rostla postupně a navazovaly na průmyslové
objekty. Byla zde založena nejstarší brněnská textilní továrna, několik cihelen a pivovar.
Od druhé poloviny 19. století zde vznikala obytná čtvrť s činžovními domy a veřejnými
budovami.
Na Veveří se soustředila stavební činnost po první světové válce, neboť bylo důležité propojit
Žabovřesky a Královo Pole. Na počátku 20. let došlo k zástavbě v již nově vytyčených
uličních blocích mezi ulicemi Nerudovou, Zahradníkovou a Kotlářskou a to realizací
administrativních budov a nájemních domů kvůli poválečné bytové krizi.
Důležitým urbanistickým zásahem v meziválečném období do této městské části se stala
regulace území mezi ulicemi Lidickou a Veveří. Důvodem byl rozsáhlý městský hřbitov, který
znemožňoval propojení obou ulic. Hřbitov byl přeměněn na městský park a jeho okolí
zůstávalo nezastavěné. Na počátku 20. let vznikla v jeho části botanická zahrada, která je dnes
známá jako Tyršův sad. Ve 30. letech se stavěly nájemní domy, které byly objekty sociálního
bydlení. V okolí Lidické ulici došlo k přestavbě průmyslových areálů, které ztratily svůj
původní účel. Vznikla nová ulice Mezírka, která byla rozšířena a propojena pasáží
vznikajícího hotelu Slovan s Lidickou ulicí.
Na pivovar Moravia dopadly důsledky hospodářské krize a jeho provoz byl ukončen.
Regulační oddělení městského stavebního úřadu na jeho místě vyprojektovalo novou uliční
síť, kde následně soukromí stavitelé realizovali kompletní bloky bytových domů. Částečně se
zmírnily dopady bytové krize díky zástavbám na ulicích Kotlářská, Dřevařská, Bayerova a
Štefánikova. Po druhé světové válce změnila tvář Veveří až úprava Kounicovi ulice stavbou
dominantní budovy hotelu Continental (VIAAUREA S.R.O., 2011).
Charakter stezky Veveří
Veveří je další trasou, která prochází středem města Brna, přesto působí poklidnějším dojmem
než trasa Centrum. Na trase se nachází bohatý počet architektonických objektů, stravovacích a
ubytovacích služeb vhodných pro návštěvníka.
Značení stezky ani v těchto místech není dostatečným a návštěvník se může opět spoléhat
pouze na značení názvů ulic a čísel popisných. Trasa má na některých místech poměrně
spletitý ráz, občas se může návštěvník zatoulat a změnit směr trasy.
16
Historie stezky Černá Pole
Černá Pole byla v minulosti oblastí převážně zemědělskou s vinicemi a sady. Dříve patřila do
katastrálních území sousedních Zábrdovic a Cejlu. Obytná zástavba zde začala vznikat až od
60. let 19. století, samostatným katastrálním územím se stala až o sto let později. První vilové
kolonie v Brně vzniky nad parkem Lužánky, kde se stavěla reprezentativní sídla a činžovní
domy. Tato alej vedla podél dnešní třídy Kpt. Jaroše a kolem dnešního náměstí 28. října.
V místě dnešní Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity bylo vybudováno několik
sociálních a lékařských zařízení jako Zemský ústav slepců. Cihelny se nacházely jak v
severní, tak v jižní části Černých Polí a byly důležitou součástí stavebního rozvoje.
V blízkosti bývalého zábrdovického hřbitova vznikla obytná čtvrť cihlových rodinných
domků dělníků a drobných řemeslníků. Roku 1907 byl hřbitov přeměněn na zahrádkářskou
kolonii, kde byly umístěny zahradní domky a miniaturní zahrádky i dětská hřiště. Dnes se zde
rozkládá park.
Roku 1919 se půda v Černých Polích začala využívat na stavbu mnohem intenzivněji.
Severovýchodně od centra se stavěly rodinné, vilové a drobné nájemní objekty. Kvůli bariéře,
kterou tvořila železniční trať z východu na sever, byl rozvoj oblasti velmi samostatný.
Ve druhé polovině 20. let byla silniční síť rozšířena a Černá Pole se zprůjezdnila směrem
Drobného – Provazníkova – Merhautova. Na přelomu 20. a 30. let vznikla jedna z dalších
nouzových kolonii označovaná jako Nový hřbitov, Krchov nebo Farma (dnešní ulice
Janouškova). Šlo o provizorní bydlení pro nejchudší vrstvy. Převážně dělnická obydlí byla
často rozšiřovaná pomocí kamení, cihlových půlek a různého, mnohdy odpadového materiálu,
tvořily se nízké dřevěné baráky s miniaturními byty, obehnána plotem. Na ulici třída Generála
Píky a Provazníkově ulici dodnes nalezneme areál jezdeckých kasáren.
Černá Pole postrádala stále přímé napojení na historickou část města Brna. K realizaci záměru
propojení došlo až roku 1940, kdy byla do čtvrtě zavedena tramvajová linka. K propojení s
okolními městskými částmi došlo až po druhé světové válce (VIAAUREA S.R.O., 2011).
Charakter stezky Černá Pole
Trasa Černých Polí je podobná trasám Masarykova Čtvrť a Žabovřesky. Jde o velmi příjemné
místo, které může být navštěvováno zejména pro své známé architektonické objekty, které
mají vysokou popularitu (vila Tugendhat a kavárna Era, které jsou čerstvě po rekonstrukcích).
Vila Tugendhat je objektem, jenž návštěvníka při potřebě podrobnějšího poznání omezuje
nutností rezervace prohlídky interiéru.
Orientační a informační nositelé jsou pro tuto trasu celkem hustě umístěny. Nachází se zde
Vila Tugendhat, která má silný potenciál přilákat návštěvníky. Ubytovací, stravovací a
doplňkové služby jsou na této trase v neuspokojivém množství.
Historie stezky Východ
Oblast byla původně průmyslovou částí a dnešní ulice Cejl a Radlas byly původně samostatná
katastrální území Zábrdovic a Husovic.
Textilní výrobu zde rozvinula první brněnská manufaktura a továrny navázaly na tradici
soukenického řemesla. Továrny na výrobu sukna byly na Cejlu a valchy, které zpracovávaly a
čistily látku, byly na území Radlasu. Průmyslová výroba se rychle rozvíjela a přinesla nový
přísun obyvatel a pracovní sily. Zástavbu tvořily převážně pavlačové domy a roku 1850 se
17
Cejl, Radlas i Zábrdovice staly součástí města Brna a zástavba se začala celoplošně rozrůstat.
V meziválečném období průmyslová výroba pokračovala stále a stávající továrny se musely
začít rozšiřovat a modernizovat. Ve 20. letech byl vybudován areál brněnské Zbrojovky, která
svou výrobu zaměřila kromě zbraní i na automobil, telefonní přístroje, psací stroje a další
produkty. Na počátku 30. let byly vybudovány objekty brněnské Zbrojovky.
V prvních letech poválečného období město nedisponovalo dostatečnou kapacitou vhodných
bytů. Bytovou krizi pomohli zmírnit až stavební zákony provedené v průběhu 20. a 30. let.
Díky tomuto faktu stavební družstva získala stavební dotaci nebo daňové úlevy na výstavbu
bytových domů. Vznikaly nové obytné domy, kde byla obytná funkce kombinována s
obchodním nebo administrativním provozem např. v ulici Cejl a jejím okolí. Nezastavěné
parcely umožnily vznik pro celé soubory bytových domů v Husovicích a v Zábrdovicích mezi
ulicemi Vranovskou a Jana Svobody.
K hlavním architektonickým úkolům patřilo i doplnění několika občanských staveb, jako
obecná škola s veřejnou knihovnou, areál veřejných městských lázní, které pro mnohé
obyvatele východní části Brna představoval alternativu k nedostatečnému hygienickému
zařízení starších bytů a domů. Na mnoha místech dodnes existuje původní urbanistická
struktura s atmosférou industriálního města Brna (VIAAUREA S.R.O. 2011).
Charakter stezky Východ
Východ patří do části Brna, která nemá vysoký reprezentativní charakter. Tím může být pro
návštěvníka až nevhodnou. Stezka vede přes neatraktivní části Brna, které moravskou
metropoli nereprezentují jako ostatní trasy, naopak spíše poukazují na temné stránky města.
Na stezce dominují především stavby industriálního charakteru a domy pro sociálně slabé
obyvatele. Návštěvník této lokality zde nenajde mnoho stravovacích zařízení a doplňkových
služeb.
Historie stezky Jih
Pod svahem Petrov se rozkládala bažinatá oblast a vedl tudy historický vodovod s čerpadlem,
který rozváděl vodu do kašen na Zelném Trhu a Dominikánském náměstí. Nejvýznamnější
zásah Jih zaznamenal při zřízení tratě. V 90. letech 19. století došlo k zasypání viaduktu a
bylo zde vybudováno nové nákladní nádraží. Tímto ubylo množství sadařských a zahradních
parcel a ztrátě atraktivity místa.
Roku 1918 se stavební aktivita soustředila na realizaci veřejných budov, jejich zastoupení
bylo při stoupajícímu počtu lidí nezbytnou. Šlo zejména o školní objekty na ulicích
Křídlovická a Poříčí. Na ulici Kopečné došlo k realizaci areálu lidových lázní z důvodu
neadekvátních hygienických podmínek zdejších obyvatel.
S přípravou nového regulačního plánu města vznikl v průběhu 20. let koncept pro přesun
osobního nádraží na jih a rozšíření městského jádra. Autory byli Bohuslav Fuchs, Josef Peňáz
a František Sklenář, kteří zvítězili se svým projektem Tangenta. K jeho realizaci nakonec
nedošlo z důvodů hospodářské a politické situace před vypuknutím druhé světové války.
Roku 1883 byl zřízen Ústřední hřbitov, který nahradil četná pohřebiště v blízkosti centra
města a postupně ho doplnila obřadní síň a krematorium. Ulice Nové sady byla jak
v minulosti, tak i v dnešní době dopravní tepnou (VIAAUREA S.R.O., 2011).
18
Charakter stezky Jih
Jižní trasa je trasou, která není přehlcena architektonickými objekty a je spíše stezkou
vhodnou pro procházku. Trasa má až příliš zdlouhavý charakter a navozuje pocit cíleného
protahování stezky, která nemá příliš co nabídnout.
Jediné místo, kde najdeme kvalitní značení trasy je lokalita Ústřední hřbitov, které je také z
celé trasy nejzajímavějším místem. Turisté si však musí dát dobrý pozor na otevírací hodiny
hřbitova a ctít jistou etiku tohoto místa.
Závěr
Brněnský architektonický manuál je ojedinělým projektem, který zájemcům o architekturu
umožňuje získat podrobné informace o architektonickém vývoji města Brna. Mapuje stavební
a urbanistický vývoj města a jeho společenské a kulturní pozadí.
Prospěšnost projektu je především v navrácení života brněnskému funkcionalismu, který
představuje pro město silný potenciál. Informace Brněnského architektonického manuálu jsou
dostupné v široké formě, zájemce je může vyhledat na internetových stránkách, ale také jako
audio verze, které namluvili osobnosti spojené s brněnskou kulturní scénou a v neposlední
řadě i jako manuál v tištěné podobě. Brněnský architektonický manuál se zaměřuje tímto
způsobem na cílovou skupinu, zajímající se o architekturu a poskytuje jim rozšířenou
informační verzi.
Brněnský architektonický manuál čítá 9 stezek a 5 výletů (na výlety se výzkum nezaměřoval)
na kterých návštěvník může vidět až 383 objektů. Internetové stránky mají 3 mutace
v českém, anglickém a německém jazyce. Orientace v informačních zdrojích Brněnského
architektonického manuálu je jednoduchou a intuitivní, jelikož každá architektonická stezka
má své zbarvení. Jednotlivé stezky zájemce může dohledat v interaktivní mapě, která je
shodnou s mapami v tištěném mapovém průvodci.
Devět zkoumaných stezek se nachází na statutárním území města Brna a podrobně mapují
jednotlivé funkcionalistické objety. Většina stezek vede skrz vesměs zajímavé a atraktivní
lokality, které návštěvníka vtáhnout do atmosféry funkcionalismu. Některé části delších tras
se však zdají být jen prázdnou a hluchými místy vyplněnou cestou k další funkcionalistické
stavbě, jako je tomu na trasách Jih a Východ. Trasa Východ se může jevit problematickou z
důvodu prostředí, kterým je návštěvník nucen procházet a už jen proto může odrazovat
potencionálního zájemce. I přesto je trasa Východ původně velmi industrializovanou částí
města, jež může upoutat pozornost návštěvníka. Naopak trasy Masarykova čtvrť, Centrum,
Žabovřesky, Černá pole a Veveří nabízí poutavou procházku vesměs atraktivními částmi
města Brna s mnoha zajímavými architektonickými objekty, které jsou většinou v dobrém
stavu. Všechny trasy však trpí stejným problémem, kterým je nedostatečně a nekvalitně
řešené značení tras a objektů na nich, které zhoršuje jak orientaci, tak i poutavost stezek, která
může návštěvníka odradit od návštěvy jiných tras.
Architektonické budovy stezek Brněnského architektonického manuálu jsou „pro orientaci
značeny i na komunikaci před uliční fasádou a opatřeny pořadovým číslem“ (Hlaváčková,
2012).
19
Obr. 1: Značení Brněnského architektonického manuálu (zdroj: terénní výzkum autorky)
Značení pořadovým číslem se nachází co nejblíže architektonického objektu a je vyznačeno
viditelně bílou barvou přímo před architektonickou budovou. Značení Brněnského
architektonického manuálu v terénu by si zasloužilo poněkud adekvátnější značení tras, které
by zpopularizovalo brněnskou avantgardní architekturu a přilákalo by návštěvníky této
výjimečné architektury díky své atraktivitě. Nynější značení stezek je poněkud nepraktickým
řešením, které v letním a zimním období může mít zásadní vady. V letním a zimním období
mohou být pozemní komunikace různými způsoby udržovány a upravovány. (V zimním
období kvůli sněhu nemusí být značení na chodníku vidět a v letním období probíhají v Brně
časté rekonstrukce a opravy chodníků.)
Značení stezek je pro návštěvníka jeden ze základních záchytných bodů při orientaci v terénu
a vyhledávání architektonického objektu na trase. Návštěvník si většinou nemůže prohlédnout
interiér daného objektu a je tak odkázán na vzhled stezky a orientaci v exteriéru. Budovy na
stezkách často nejsou v dobrém ani reprezentativním stavu a díky častým revitalizacím
postrádají svoji původní tvář. Kvalitnější značení stezek by mohlo projektu pomoci při jeho
zviditelnění. Tomuto nedostatku by mohlo pomoci řešení pomocí QR kódů, které umožňují
sdílet informace například na Wikipedii. QR kódy by pro Brno mohly být symbolem, který by
vtiskl brněnskému bílému funkcionalismu novou tvář atraktivity a přitažlivosti.
Zdroje literatury
Brněnský architektonický manuál - Stezka Pod Špilberkem. In: IBrno.cz [online]. Brno, 2012
[cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.ibrno.cz/historie/42462-brnensky-architektonickymanual-stezka-pod-spilberkem.html
Brněnský architektonický manuál - Stezka Východ. In: IBrno.cz [online]. Brno, 2012 [cit.
2013-03-09]. Dostupné z: http://www.ibrno.cz/historie/46118-brnensky-architektonickymanual-stezka-vychod.html
20
Brněnský architektonický manuál - Stezka Jih. In: IBrno.cz [online]. Brno, 2012 [cit. 201303-09]. Dostupné z: http://www.ibrno.cz/historie/48951-brnensky-architektonicky-manualstezka-jih.html
HLAVÁČKOVÁ, Petra, Šárka SVOBODOVÁ a Lucie VALDHANSOVÁ. Brněnský
architektonický manuál: Stezka Žabovřesky. In: IBrno.cz [online]. Brno, 2012 [cit. 2013-0309]. Dostupné z: http://www.ibrno.cz/historie/51918-brnensky-architektonicky-manual.html
HLAVÁČKOVÁ, Petra, Šárka SVOBODOVÁ a Lucie VALDHANSOVÁ. Brněnský
architektonický manuál: Stezka Žabovřesky. In: IBrno.cz [online]. Brno, 2012 [cit. 2013-0309]. Dostupné z: http://www.ibrno.cz/historie/51918-brnensky-architektonicky-manual.html
HLAVÁČKOVÁ, Petra, Šárka SVOBODOVÁ a Lucie VALDHANSOVÁ. Brněnský
architektonický manuál - stezka Veveří. In: IBrno.cz [online]. Brno, 2013 [cit. 2013-03-09].
Dostupné z: http://www.ibrno.cz/historie/52407-brnensky-architektonicky-manual-stezkaveveri.html
HLAVÁČKOVÁ, Petra a Šárka SVOBODOVÁ. Brněnské architektonické stezky: V.
Kolonie Nový dům. In: IBrno.cz [online]. Brno, 2011 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z:
http://www.ibrno.cz/historie/36507-brnenske-architektonicke-stezky.html
NOVÁČEK, Jiří. Architektonické stezky provedou turisty brněnským funkcionalismem.
IBRNO.cz. NOVÁČEK, Jiří. I.BRNO.cz [online]. 2011 [cit. 2013-04-13]. Dostupné z:
http://www.ibrno.cz/kultura/39062-turiste-budou-moci-jeste-letos-projit-brnem-poarchitektonickych-stezkach.html
NOVÝ, Otakar. Česká architektonická avantgarda: 1886-1969: struktura prostoru. Vyd. 1.
Praha: Prostor, 1998, 479 s. ISBN 80-851-9070-2.
Osud jménem Tugendhat, [film]. Režie Rudolf Chudoba, Česko, 2012
PELČÁK, Petr a Vladimír ŠLAPETA. Brno: architektura 1918-1939 = architecture 19181939. Vyd. 1. Brno: Centrum architektury, c2011, 392 s. ISBN 978-80-260-0943-6.
RIEDL, Dušan. Brněnská architektura 20. století. 1. vyd. Brno: Památkový ústav Brno ÚmB,
1992, 48 s. ISBN 80-850-3214-7.
ŠLAPETA, Vladimír. Funkcionalismus na Moravě: 1886-1969: struktura prostoru. Vyd. 1.
Brno: EXPO DATA, 2003, 218 s., 11 s. ISBN 80-729-3077-X.
VIAAUREA S.R.O. Brněnský architektonický manuál: BAM [online]. 2011 [cit. 2013-0409]. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/
ZIMMERMAN, Claire. Mies van der Rohe: 1886-1969: struktura prostoru. 1. vyd. V Praze:
Slovart, c2007, 96 s. ISBN 978-80-7209-928-3.
21
DESTINAČNÍ MANAGEMENT V ČESKÉ REPUBLICE
PŘÍPADOVÁ STUDIE KRAJE VYSOČINA
Miroslava Ornová
[email protected]
Abstrakt:
Cílem tohoto příspěvku je zhodnocení úrovně destinačního managementu a jeho rozšíření
v České republice. V úvodu jsou zmíněny definice pojmů jako destinace cestovního ruchu,
destinační management a marketing. Na to navazuje problematika organizace destinačního
managementu a to jak v teoretické tak i praktické rovině. V této práci byla použita analýza
sekundárních dat a osobní pozorování autorky. Pomocí komparativní metody informací
z odborných časopisů a sledováním aktuálních aktivit byly porovnány přístupy aplikování
destinačního managementu v ČR.
Bližší pozornost je věnována kraji Vysočina. Jednou z příčin nízké návštěvnosti kraje a jeho
památek může být i špatná propagace a hlavně nepřehledné a nedostatečné informace na
internetu. Webový portál Vítejte na Vysočině byl podroben analýze a je podán návrh na jeho
zpřehlednění, vytvoření jednodušší cesty pro uživatele k vyhledávání zajímavých objektů či
možnosti různých aktivit, a odstranění nedostatků. K návštěvě turistických cílů zmíněného
kraje by mohla motivovat návštěvnická karta. Na základě zkušeností ze zahraničí a některých
lokalit v naší zemi se její zavedení jeví jako vhodný nástroj podpory prodeje produktu
a služeb cestovního ruchu.
Klíčová slova:
Destinace cestovního ruchu, atraktivita, destinační management, organizace destinačního
managementu, návštěvnická karta
Úvod
Pro cestovní ruch jsou důležité dva faktory: dostatek volného času a financí. V dnešní době
ekonomické krize a vysoké míry nezaměstnanosti poklesl počet návštěvníků téměř ve všech
krajích. Proto je nutné podporovat malé a střední podniky a to i v oboru cestovního ruchu.
Jedním z prostředků pro rozvoj regionu je destinační management.
Pro pojem destinace existují např. tato synonyma: cílové místo, středisko cestovního ruchu,
letovisko, rekreační středisko, rezort. Ve všech případech se lze shodnout na tom, že jde
o místo, se souborem atraktivit jakéhokoliv typu. Územně se může jednat o město, lázně,
region, pohoří, kraj, stát, ba i kontinent. Toto široké pojetí je ovlivněno původem návštěvníka
a jeho zaměřením; tedy co pro cíl své cesty vyhledává a jaké jsou jeho zájmy. Destinací může
být i atraktivita samotná – přírodní či kulturně historická památka, zábavní park, sportovní
areál, nákupní centrum, hotel, místo konání společenské akce.
Účastníci cestovního ruchu necestují pouze za zábavou, ale také za vzděláním, nebo
z pracovní povinnosti. Při vícedenních pobytech vždy využívají základní služby cestovního
ruchu, tedy ubytovací a stravovací zařízení, dopravu atd. Je proto důležité, aby destinace byla
dobře dostupná a disponovala dostatečnou infrastrukturou.
22
Na druhou stranu, se v určitých případech ukazuje, že z nedostatku lze udělat i přednost.
Některým lidem vyhovuje, když cílové místo není tolik vyhledávané masovými turisty, a
mohou nerušeně objevovat civilizací téměř nedotčenou přírodu a tradiční způsob života
místních lidí. Tito návštěvníci jsou ochotni pro zážitek takového druhu obětovat svoje pohodlí
a přizpůsobit se místním podmínkám.
Jinými slovy, každý turista vyhledává pro svoje cestování něco jiného. Poskytovatelé služeb
by však měli najít řešení a nabízet všeobecně přijatelný standard, dbát na čistotu, kvalitu a
celkový přístup k zákazníkovi. Příjemné čisté prostředí a ochotný personál by měl být
v dnešní době samozřejmostí. Za současně vysoké konkurence je to však málo. Pokud chtějí
na trhu uspět a přilákat pozornost turistů, jak domácích ale i zahraničních, musí svoji nabídku
neustále zlepšovat a rozšiřovat, ozvláštnit ji nezvyklými zážitky, poskytovat bonusy a
spolupracovat s organizacemi ve svém okolí.
Definice destinace cestovního ruchu
Bieger (1998) označil destinaci jako: „geografický prostor (stát, místo, region), který si klient
vybírá pro svůj cíl cesty“ (Bieger in Palatková, 2011: 11). „Destinace jsou vzájemně
konkurující jednotky, které plní řadu funkcí, jejichž společným cílem je prodej (ať už
regulovaný, nebo omezený); a to funkci marketingovou (destinační marketing), funkci
nabídkovou, funkci zastoupení různých zájmových skupin a funkci plánovací“ (Bartl a
Schmidt in Palatková, 2011: 11). Destinace však není pouze místem, kam návštěvníci
přijíždějí na dovolenou, ale doplňuje ji také soubor služeb, které v daném místě poskytovatelé
nabízí a zákazníci spotřebovávají. Tvoří tak balíček produktů, které mohou být pro různé
návštěvníky variabilní. „Destinace je jedním produktem složeným zároveň z bezpočtu dalších
produktů“ (Palatková, 2006: 25).
„Destinace cestovního ruchu je přirozeným celkem, který má z hlediska podmínek rozvoje
cestovního ruchu jedinečné vlastnosti, odlišné od jiných destinací“ (Kiráľová, 2003, s. 15).
„Destinace vznikají zpravidla z regionů se silným potenciálem cestovního ruchu, tvořených
ubytovacími kapacitami, podniky infrastruktury, cestovními kancelářemi, informačními centry
a dalšími podnikatelskými i nepodnikatelskými subjekty“ (Hesková, 2006, s. 155).
Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization - WTO) definuje destinaci
jako místo s vhodnými atraktivitami ve spojitosti se zařízeními a službami cestovního ruchu,
které si účastník cestovního ruchu nebo skupina vybírá pro svou návštěvu, a které
poskytovatelé přinášejí na trh. Za destinaci můžeme považovat území, na kterém se
uskutečňuje cestovní ruch, a které utváří celek z pohledu účastníka cestovního ruchu. Může
přitom jít o středisko cestovního ruchu, region, zemi, nebo soubor zemí, které představují
místo a cíl cestování a dovolené (Konečná, 1999).
V některých publikacích se neužívá výrazu destinace, ale hovoří se o cílovém místě,
cestovním cíli, rezortu, či středisku cestovního ruchu. Ve Výkladovém slovníku cestovního
ruchu je pro středisko cestovního ruchu uvedena tato definice: „sídelní útvar nebo velký
komplex pro cestovní ruch vybudovaných ubytovacích zařízení a dalších služeb cestovního
ruchu, jehož hlavním funkčním využitím a ekonomickým přínosem je cestovní ruch. Jedná se
o lokalitu nabízející relativně komplexní infrastrukturu cestovního ruchu, umožňující tak
účastníkovi cestovního ruchu realizaci variantních kombinací forem cestovního ruchu
a vyznačující se proto zvláště vysokou intenzitou cestovního ruchu“ (Zelenka, Pásková, 2012,
s. 550). Z této definice lze vycítit, že význam střediska cestovního ruchu se s pojmem
destinace ne zcela shoduje. Pojem středisko cestovního ruchu je možné použít u obce či
23
oblasti, ale už ne u tak velkého území jako stát či kontinent, pro které označení destinace
používáme též.
Konečná ve své publikaci Rozvoj cestovného ruchu v regióne (1999) tvrdí, že střediska
cestovního ruchu tvoří všechna sídla, která plní určité funkce cestovního ruchu z hlediska
přírodních vlastností daného území a z hlediska základního vybavení anebo jiných utvořených
předpokladů na realizaci funkcí cestovního ruchu, a které splňují podmínku dopravní
dostupnosti. I tato definice se přibližuje chápání pojmu střediska cestovního ruchu k významu
destinace, a to nejen jako k území, cílu cesty, ale i k produktu cestovního ruchu. Cílové místo,
je opět velmi obecný pojem a považuje se za rekreační prostor se specifickými vlastnostmi,
utvářející podmínky na uspokojování potřeb a požadavků účastníků cestovního ruchu
(Konečná, 1999).
Buhalis (2000) pojmenoval charakteristické komponenty destinace jako tzv. „šest A“. Patří
sem:

atraktivity (attractions) – přírodní, uměle vytvořené, speciální události;

dostupnost (accessibility) – veškerý dopravní systém cest, stanic a vozidel;

vybavenost (amenities) – ubytovací a stravovací zařízení, maloobchody;

dostupné balíčky (available packages) –
zprostředkovateli nebo přímo provozovateli;

rozmanité aktivity (activities) – všechny činnosti, které jsou v destinaci k dispozici, co
návštěvník bude dělat během své návštěvy;

doplňkové služby (ancillary services), jako jsou banky, telekomunikace, pošta,
nemocnice, apod.
předpřipravené balíčky nabízené
Proto mohou být destinace považovány za kombinaci, nebo dokonce za značku, všech
produktů, služeb, dokonce i zážitků, poskytovanou místními obyvateli. Různé typy zákazníků
si vybírají za cíl své cesty různé typy destinací. Vyhledávají odlišné kategorie ubytovacích
zařízení, věkové skupiny se diferencují odlišností preferované zábavy. Na to vše by
poskytovatelé v destinaci měli pamatovat a přizpůsobovat těmto požadavkům svoji nabídku.
Vymezení destinačního managementu
„Management je proces systematického plánování, organizování, vedení lidí a kontrolování,
který vede k dosažení cílů organizace“ (Aldag, Stearns, 1987 in Bělohlávek, Koštan a Šuleř,
2001, s. 24). Také destinační management čerpá z funkcí klasického managementu. Žádná
z těchto hlavních úloh by neměla být v řízení destinace opomíjena. Naopak na nich staví a je
rozšiřován o specifické potřeby vyskytující se v cestovním ruchu.
Holešinská (2012) cituje definici autorů, kteří považují destinační management za „strategii –
cestu pro turisticky silné (vyspělé) regiony, které mají odvahu ke koncentraci sil pro účely
společného rozvoje, organizace a aktivního prodeje svých produktů (konkurenčních výhod)“
(Bartl, Schmidt, 1998, in Holešinská, 2012, s. 47). Holešinská (2012) také zmiňuje i kolektiv
autorů, kteří tuto strategii popisují jako „dobrovolnou spolupráci mezi vzájemně závislými
aktéry cestovního ruchu v destinaci za účelem mobilizace zdrojů pro naplňování společného
marketingového programu“ (Elbe, Hallén, Axelsson, 2009, in Holešinská, 2012, s. 47).
„Destinační management, neboli řízení destinace, je specifická forma řízení, která spočívá
v procesu založeném na kooperaci (spolupráci) mezi jednotlivými zainteresovanými aktéry
cestovního ruchu a na koordinaci v oblasti plánování, organizování a rozhodování v destinaci
24
(tzv. princip 2K), přičemž klíčovým faktorem úspěšné realizace destinačního řízení je
vzájemná komunikace (princip 3K)“ (Holešinská, 2012: 47).
Aby mohl destinační management dobře fungovat, je nezbytné dodržet následující zásady:
dobrovolnost členství, vzájemná důvěra jeho členů, správná komunikace a možnost
ovlivňovat rozhodnutí.
Jednou z nedílných úloh destinačního managementu je marketing destinace. „Marketing je
proces plánování a realizace koncepce, stanovování ceny, propagace a distribuce a nápadů,
zboží a služeb za účelem realizace výměny, která by měla uspokojit cíle jednotlivce
i organizace“ (Americká asociace managementu in Bělohlávek, Koštan a Šuleř, 2001, s. 278).
Destinační marketing patří mezi nejobtížnější formy marketingu. Jeho specializací je
marketing atraktivit, na které se musí destinace soustředit. „Marketing atraktivit je důležitý
pro marketing cestovního ruchu a ubytovacích a stravovacích služeb obecně, protože je
prokazatelné, že atraktivity jsou motivací mnoha lidí k cestám za zábavou, s kterou se spojuje
potřeba služeb těchto sektorů“ (Horner, Swarbrooke, 2003, s. 279). Tomu předchází nezbytná
analýza trhu, návštěvníků destinace a sledování preferencí společnosti. Na základě těchto
analýz se pak mohou destinace rozhodnout pro marketingovou strategii, na jaké segmenty
trhu se zaměřit a jaký konkrétní rozvoj v nich podpořit.
Vajčnerová (2009: 13) uvádí, že součástí destinačního managementu je i:

návštěvnický management, tj. řízení počtu návštěvníků a ovlivňování jejich chování
(cenová politika, vytváření zón přístupnosti, budování TIC, limity návštěvnosti…),

model limitů přijatelné změny LAC (Limits to Acceptable Change), tj. stanovení
únosného zatížení území a využívání indikátorů udržitelného rozvoje cestovního
ruchu,

spektrum rekreačních příležitostí, které zahrnuje lokalizační, realizační a selektivní
předpoklady rozvoje cestovního ruchu v regionu.
Tyto body se více zaměřují na ochranu kulturních a přírodních zdrojů. Z toho je patrné, že
úkolem destinačního managementu není pouze přilákat co největší počet turistů. V některých
oblastech je tzv. masový trh, což má řadu negativních dopadů a těm je potřeba zamezit.
Společnosti destinačního managementu
Aplikace destinačního managementu a marketingu do praxe je v kompetenci tzv. destinačních
agentur. V angličtině se hojně používá výraz Destination Management Company (DMC),
případně Destination Management Organization (DMO). Někteří čeští odborníci tuto
terminologii přejímají a překládají ji jako organizace/společnost destinačního managementu.
UNWTO charakterizuje tzv. DMO takto: Je to organizace, která je zodpovědna za řízení
a/nebo marketing destinace a obecně spadá do jedné z následujcích kategorií:

Národní organizace (centrála) cestovního ruchu, tzv. national tourism authorities
(NTAs), zodpovědnou za řízení a marketing cestovního ruchu na národní úrovni.

Regionální (Provinční/zemská) „destination management organization“ zodpovědná
za řízení a/nebo marketing cestovního ruchu v geografickém regionu vymezeném pro
tyto účely, někdy také administrativní region, jako je kraj, provincie, stát (zem) apod.

Místní (lokální) „destination management organization“ zodpovědnou za řízení a/nebo
za marketing cestovního ruchu v nižší menší geografické jednotce (oblasti) nebo městě
25
(Survey of Destination Management Organizations UNWTO, 2004, in Holešinská,
2012, s. 49).
Funkce organizace destinačního managementu
Hlavní funkcí organizace destinačního managementu je koordinační a kooperační činnost.
Hojně prováděná je marketingová činnost. Destinační společnosti by však kromě práce na
zvýšení návštěvnosti destinace, rozvoji regionu a podpory cestovního ruchu neměly
zapomínat na ochranu životního prostředí a kulturních památek, aby byla zachována
atraktivita místa. Někdy také může být pořadatelem společenské kulturní či sportovní akce,
která může sloužit jako nástroj PR.
Nejdůležitější prioritou organizace destinačního managementu je, kromě sdružení aktérů
cestovního ruchu v destinaci, formulace a vytyčení hlavních cílů. Poté pak musí zvolit
vhodnou strategii k jejich dosažení. Mimo marketingového plánu pro propagaci destinace sem
může patřit tvorba balíčkových produktů, výstavba vzdělávacích či ekologických center,
vznik naučných stezek, vytvoření jednotného loga, v chráněných oblastech pak omezení
přístupu či jeho redukce. Většina těchto aktivit je vykonávána ve spolupráci s partnery, často
se podílí veřejný sektor.
Pro všechny činnosti organizace destinačního managementu je nutné vytvořit rozpočet a
zajistit zdroje financování. Ty mohou být formou členských poplatků, grantů a dotací,
příspěvků veřejného sektoru, ze Strukturálních fondů EU, výnosy z vlastního prodeje,
zákonné poplatky aj.
Neméně důležitou činností je na základě dvojí zpětné vazby jak od návštěvníků, tak i od
poskytovatelů služeb vyhodnocovat úspěšnosti propagačních kampaní, monitorování
návštěvníků, kteří do naší destinace přijíždějí pro získání přesné představy o poptávce, což
slouží jako podklady pro tvorbu nové nabídky. Potřebné je také provádět kontrolu, zda
pokračovat v započaté strategii, dílčí analýzy situace pomohou při rozhodování.
Vznik organizace destinačního managementu
Jelikož se regiony od sebe liší svou nabídkou, postavením cestovního ruchu v jejich oblasti, či
aktivitou aktérů cestovního ruchu, neexistuje stejný postup vzniku organizací cestovního
ruchu ve všech regionech.
Kratochvíl (2005) hovoří o třech způsobech vzniku organizace cestovního ruchu:

shora – takovým příkladem je situace, kdy krajské zastupitelstvo schválí vznik
organizace cestovního ruchu a formou výběrového řízení (Vysočina Tourism, p.o.),

zdola – vzniká z iniciativy podnikatelských subjektů, ale i tady je třeba spolupráce
s veřejným sektorem (př. Destinace Sokolovsko, o.p.s.),

přirozená autorita – organizaci cestovního ruchu v tomto případě zakládá sdružení
měst a obcí s prioritním zapojením subjektů veřejné správy (př. Sdružení Český ráj).
Metody
Tato práce použila v úvodní části metodu deskriptivní, dále pak především analýzu
sekundárních dat a komparativní metodu. Byla provedena rešerše literatury zabývající se
oborem destinačního managementu a marketingu, a vlivem cestovního ruchu na rozvoj
26
regionu. Na základě pozorování a porovnávání s ostatními destinacemi jsou podány návrhy na
zlepšení nabídky cestovního ruchu v kraji Vysočina.
Destinační management v České republice
Destinačním managementem je označován soubor technik, nástrojů a opatření, používaných
při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci
cestovního ruch v dané destinaci (Zelenka, Pásková, 2012, s. 106). Jeho úkolem je stanovení
společných cílů subjektů poskytujících služby cestovního ruchu na daném území a
koordinování jejich činnosti v zájmu veřejného blaha. Spoluprací veřejného, soukromého
sektoru a místních obyvatel mohou těchto cílů dosáhnout. Destinační management v praxi
realizují organizace destinačního managementu. Česká centrála cestovního ruchu –
CzechTourism má zato, že tento výraz je v zahraničí používán pro spolky s odlišným
zaměřením a proto preferuje označení organizace cestovního ruchu. Výkladový slovník
cestovního ruchu však tento pojem neobsahuje. Používá již výše zmiňované názvosloví jako
společnost či organizace destinačního managementu.
V jeho příloze pak pojem organizace cestovního ruchu figuruje, ale jedná se o jakýsi seznam
všech organizací zabývajících se cestovním ruchem. A tak se zde nachází nejrůznější asociace,
zájmová sdružení, specializované agentury a kluby, spolky, cestovní kanceláře, letecké
společnosti, pojišťovny, ministerstva – tedy instituce, které mají pramálo společné
s destinačním managementem jako jejich hlavní činností. Tím vzniká chaos. Neschopnost
odborníků domluvit se na společné terminologii má za následek nejednotnost užívání v praxi.
Organizace cestovního ruchu není nejvýstižnějším názvem, protože nepřibližuje destinační
management. Naopak ideální se zdá pojem organizace destinačního managementu, jelikož
tento název obsahuje již destinační management a tak nenechá nikoho na pochybách, čím se
tato organizace zabývá. I Horner a Swarbrooke ve své knize udávají pod obecným pojmem
organizace cestovního ruchu: sportovní střediska, zábavní parky, mezinárodní hotelové
řetězce, letecké společnosti, cestovní kanceláře a agentury (Horner, Swarbrooke, 2003, s. 137138). Nejdl navrhuje termín SOT – společná (destinační) organizace turismu (Nejdl, 2007, in
COT Business).
Jak již bylo uvedeno v úvodní části, v České republice je destinační management zatím na
nízké úrovni, jelikož vlivem politické situace před rokem 1989, nebyla možná spolupráce se
západními zeměmi, turisticky vyspělými destinacemi jako jsou například Rakousko, Německo
či Švýcarsko. Výjezdový cestovní ruch byl značně komplikován. Nedbalo se na kvalitu služeb
ani na ochranu životního prostředí. Z tohoto důvodu se destinační management v naší zemi
začal rozšiřovat až po roce 2000. „V ČR jsou do destinačního řízení z velké části zapojeny
pouze veřejnoprávní subjekty a jenom velmi omezeně podnikatelský sektor. Obecní či krajské
úřady, které jsou zapojeny do řízení a koordinace cestovního ruchu, ať už na regionální nebo
národní úrovni, zpravidla nemají přirozené partnery na straně podnikatelského sektoru, jež by
hájili a prosazovali zájmy svých členů“ (Vystoupil, Šauer, 2006, s. 84). Problémy, které zatím
naše společnost nepřekonala, je nízká míra kooperace podnikatelských subjektů, nedůvěra
v něco společného.
„Společnost destinačního managementu je organizace provádějící (koordinující, aktivující)
management a marketing (včetně propagace) destinace cestovního ruchu ve spolupráci
s dalšími subjekty cestovního ruchu. Je zaměřena na management destinace cestovního ruchu
v oblasti vytváření a prosazení destinace a jejích produktů cestovního ruchu na trhu, realizuje
záměry destinačního managementu. Společnost destinačního managementu je zaměřena na
vývoj a aktivní prodej hlavních produktů, koordinuje a řídí tvorbu produktů cestovního ruchu,
27
cenovou politiku a aktivní prodej destinace. Jejím (zatím nedostatečně naplněným posláním)
je také zjišťování a zlepšování vztahů rezidentů k rozvoji cestovního ruchu a monitorování
dopadů cestovního ruchu na životní prostředí a místní komunitu. DMC je zpravidla
podporována nebo vytvořena hlavními poskytovateli služeb v destinaci, v některých případech
zajišťuje i obchodní činnost (rezervace a prodej služeb cestovního ruchu, nejčastěji
prostřednictvím ICT a TIC). Destinační management je také často vykonáván regionálními
centrálami cestovního ruchu“ (Zelenka, Pásková, 2012, s. 539).
Ve výše uvedené definici je zmíněn vývoj, tvorba a aktivní prodej produktů, aktivní prodej
destinace. To by se dalo pochopit jako prodej balíčků služeb, což je v České republice
legislativně omezeno. Dle zákona totiž prodej produktů cestovního ruchu mohou vykonávat
pouze podniky s koncesí cestovní kanceláře, které mají sjednané i povinné pojištění proti
úpadku (Jaderná, Pavézová, 2008). To značně komplikuje aktivity společností destinačního
managementu v naší zemi, a i proto se většina z nich zabývá hlavně výrobou propagačních
materiálů, což je samozřejmě nedostačující.
Další překážka může nastat v případě, že na jednom území působí více destinačních
společností. Tato duplicita může představovat problém, jelikož se tříští zaměření a zapojení
podnikatelských subjektů a je pak obtížnější sledování a dosažení vytyčeného cíle. Navíc
určené cíle jedné agentury se nemusejí shodovat s cíli agentury jiné, která má působnost na
stejném území destinace.
Kapacita a návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení na Vysočině
Vysočina patří dle údajů Českého statistického ústavu dlouhodobě k nejméně navštěvovaným
krajům a to i přesto, že se na jejím území nachází tři památky zapsané na Seznam světového
kulturního a přírodního dědictví UNESCO, a čistotou prostředí se řadí k nejzdravějším
oblastem republiky. V kraji je velmi nízká kriminalita. Jsou zde výborné podmínky pro rozvoj
udržitelných forem cestovního ruchu a aktivní trávení dovolené. Co tedy brzdí s tak
příhodnými předpoklady rozvoj této destinace?
Tab. 1: Srovnání návštěvnosti a kapacity hromadných ubytovacích zařízení (HUZ) v kraji Vysočina
Měřicí jednotka
Kraj Vysočina
Podíl na ČR v %
2000
2011
Hromadná ubytovací zařízení celkem
353
398
4,7
5,2
lůžka
18 293
21 178
4,2
4,6
2000
2011
CESTOVNÍ RUCH
Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních
osoby
380 515
358 332
3,5
2,8
z toho cizinci
osoby
58 394
50 462
1,2
0,8
Zdroj: Český statistický úřad, 2013, upraveno autorkou
V Tab. 1 je srovnání situace hromadných ubytovacích zařízení v kraji Vysočina a jejich
návštěvnost. Oproti roku 2000 se zvýšil počet ubytovacích zařízení z původních 353 na 398.
Tím se zvýšila i celková kapacita o 2 885 lůžek. Ve sledovaném roce 2011 se však počet
návštěvníků snížil a to jak domácích tak i zahraničních. Je to dáno hlavně přetrvávající
hospodářskou krizí. Podle údajů, které na svých stránkách zveřejnilo Ministerstvo pro místní
rozvoj, v roce 2012 vzrostl počet návštěvníků na Vysočině na 372 020, z toho hostů ze
28
zahraničí bylo 54 723 (MMR, 2013). Počet přenocování činil 990 163, čímž se zvýšila
i průměrný počet přenocování návštěvníků na 2,66 (z původních 2,62 v roce 2011).
Z dalšího šetření ČSÚ, uvedeného v Tab. 2, je patrné, že více než jedna třetina návštěvníků
Vysočiny si vybrala ubytování v hotelích tříhvězdičkové kategorie. Podstatný podíl také činili
hosté penzionů a čtyřhvězdičkových hotelů. Proto je potřeba zaměřit se na propagaci
a zlepšování služeb v těchto typech ubytování. Počtem přenocování byl kraj Vysočina v roce
2011 poslední ze všech 14 krajů České republiky. Nejvyšší průměrný počet přenocování byl
zjištěn v kraji Karlovarském, dále následovaly kraje Liberecký a Královéhradecký a na
Moravě kraj Olomoucký. To je dáno tím, že se na jejich území vyskytují významná lázeňská
města či střediska horské rekreace v Krkonoších resp. v Jeseníkách, která jsou velmi
vyhledávaná jak k zimní tak i k letní rekreaci. Průměrný počet přenocování v kraji Vysočina
byl 2,62 nocí, jelikož se na jeho území nevyskytují žádné lázně a místní lyžařská střediska
nejsou tak proslulá jako v Krkonoších, kde jsou díky nadmořské výšce příhodnější podmínky
pro lyžování a tamní nabídka uspokojí i náročnější sportovce. I proto Vysočinu využívají
lyžaři především pro jednodenní výlety z nedalekého okolí.
Sledování návštěvnosti podle krajů však nepodává zcela objektivní výsledky. Je to z toho
důvodu, že rozloha jednotlivých krajů není srovnatelná s ostatními. Rozmezí se pohybuje od
3 163 do 11 015 km2. (Pomine-li se specifické hlavní město Praha o rozloze 496 km2.) Dalším
rozdílným ukazatelem je počet obyvatel. Tady však nastává další problém – započítávají se
občané s trvalým bydlištěm na území daného kraje, ovšem mnozí z nich ve skutečnosti žijí
a pracují v jiném kraji. Obdobná situace je i v členění do turistických regionů.
29
Tab. 2: Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení dle kategorií a krajů v roce 2011
CESTOVNÍ RUCH
TOURISM
16-108. Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení cestovního ruchu podle kategorie a krajů v roce 2011
Occupancy of collective tourist accommodation establishments by category and region in 2011
Hosté
Česká republika
Czech Republic
12 898 712
Hl. m. Praha
5 050 923
Středočeský
695 113
Jihočeský
915 542
Plzeňský
495 609
Karlovarský
709 733
Ústecký
336 909
Liberecký
632 794
Královéhradecký
825 621
Pardubický
323 867
Vysočina
358 332
Jihomoravský
1 115 349
Olomoucký
397 279
Zlínský
469 335
Moravskoslezský
572 306
966 629 3 993 277
3 725 232
Hl. m. Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
314 360 180 055 259 694 1 039 534
843 145 2 375 357 1 385 376
i.d. 154 254 240 998
i.d. 216 163 168 905
i.d. 144 258 119 780
64 994 331 042 159 445
62 601 112 071
- 116 087 160 532
i.d. 126 834 242 436
12 115
89 613
44 169 120 045
i.d. 205 469 463 319
38 971 129 466
56 819 186 931
- 109 138 146 315
38 263
21 499
26 310
12 912
i.d.
15 790
27 795
31 559
17 479
11 312
i.d.
11 689
i.d.
30 127
i.d.
i.d.
i.d.
i.d.
i.d.
i.d.
14 052
i.d.
16 456
i.d.
i.d.
14 053
22 665
44 510
i.d.
6 909
i.d.
i.d.
11 771
i.d.
2 671
i.d.
13 755
i.d.
i.d.
11 223
i.d.
13 012
Hl. m. Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
76 094
67 788
127 321
54 305
27 165
46 311
88 182
144 783
59 455
47 134
113 328
64 847
50 541
72 280
ostatní zařízení
jinde nespecifikovaná
Other establishments n.e.c.
turistické ubytovny
Hostels
chatové osady
Holiday dwellings
779 218 135 154 271 419 1 234 140
i.d.
82 603
149 985
54 249
i.d.
38 629
78 693
73 371
30 501
30 282
144 447
15 273
22 541
18 646
i.d.
20 929
9 096
i.d.
i.d.
22 859
12 340
13 543
i.d.
9 840
5 488
6 969
5 929
17 679
i.d.
26 747
i.d.
7 465
12 714
27 701
27 046
19 920
18 282
23 541
25 138
9 878
32 787
145 776
82 357
133 164
59 842
82 155
36 939
94 222
148 013
51 030
67 424
76 538
81 131
75 987
99 562
Overnight stays
9 907 347
830 424 448 224 671 492 2 941 135
1 952 889
633 643 886 424 6 882 290
5 907 260
3 944 164
i.d. 313 016
i.d. 470 567
i.d. 260 300
235 837 2 159 601
- 135 247
- 301 479
i.d. 372 737
23 897
78 451
i.d. 326 821
76 007
- 203 911
- 197 017
640 592
412 805
266 602
872 139
240 607
565 283
695 123
150 958
253 545
716 175
276 993
522 629
349 732
96 894
i.d.
52 025
i.d.
69 122
i.d.
46 287
i.d.
i.d.
i.d.
31 795
i.d.
80 135 43 384
105 504
i.d.
46 946 39 535
25 109
i.d.
i.d.
i.d.
28 400 30 531
i.d. 57 290
60 109 112 086
i.d.
209 258
361 566
143 221
i.d. [1]
100 402
193 270
216 818
76 571
93 815
333 848
34 215
57 686
48 425
- 40 149
i.d.
i.d.
104 229 88 408
66 865
i.d.
i.d. 18 593
i.d. 36 909
86 627 99 118
54 950 105 221
59 359 70 935
i.d. 59 694
46 616 56 589
28 356 91 456
25 600 34 332
31 001 108 008
38 235 088
2 254 909
12 948 091
1 933 397
1 800 587
2 656 846
1 330 204
4 371 379
988 779
2 149 890
3 090 010
949 217
941 487
2 186 165
1 482 246
1 531 553
1 808 634
10 826 311
Průměrný počet přenocování
Česká republika
Czech Republic
kempy
Tourist camp-sites
Guests
Přenocování
Česká republika
Czech Republic
penziony
Boarding houses
hotely garni ****, ***, **, *
Hotels garni ****, ***, **, *
hotely, motely, botely *
Hotels, motels, botels *
hotely, motely, botely **
Hotels, motels, botels **
hotely, motely, botely ***
Hotels, motels, botels ***
hotely, motely, botely ****
Hotels, motels, botels ****
v tom
hotely *****
Hotels *****
Hromadná
ubytovací
zařízení
celkem
Collective
accommodation
establishments,
total
i.d.
16 445
i.d.
i.d.
33 327
i.d.
9 971
i.d.
34 338
i.d.
i.d.
16 849
i.d.
30 525
190 604
156 503
371 481
155 453
82 574
99 772
349 477
561 032
140 936
121 495
255 336
165 136
118 838
172 498
381 315
290 312
708 608
290 099
902 189
309 046
421 146
928 340
305 742
227 561
287 628
734 303
396 768
699 233
Average number of overnight stays
3,0
2,3
2,7
2,7
2,6
2,5
2,6
2,8
2,5
4,7
3,3
5,6
2,6
2,6
2,9
2,7
6,2
2,9
3,4
3,7
2,9
2,6
2,0
3,7
3,3
3,2
2,3
i.d.
i.d.
i.d.
3,6
i.d.
i.d.
-
2,5
2,0
2,2
1,8
6,5
2,2
2,6
2,9
2,0
1,8
1,6
2,0
3,6
1,8
2,8
2,7
2,4
2,2
5,5
2,1
3,5
2,9
1,7
2,1
1,5
2,1
2,8
2,4
2,5
2,4
2,6
3,6
i.d.
2,0
2,9
3,3
2,7
2,2
i.d.
2
i.d.
2,0
i.d.
i.d.
i.d.
i.d.
i.d.
i.d.
3,1
i.d.
2,4
i.d.
i.d.
2,2
2,5
2,5
i.d.
2,4
i.d.
i.d.
2,8
i.d.
3,7
i.d.
2,5
i.d.
i.d.
1,5
i.d.
2,3
2,5
2,3
2,9
2,9
3,0
2,2
4,0
3,9
2,4
2,6
2,3
2,5
2,4
2,4
i.d.
2,5
2,4
2,6
i.d.
2,6
2,5
3,0
2,5
3,1
2,3
2,2
2,6
2,6
i.d.
5,0
7,4
i.d.
i.d.
3,8
4,5
4,4
i.d.
4,7
5,2
3,7
5,2
2,3
i.d.
3,3
i.d.
2,5
2,9
3,6
3,9
3,6
3,3
2,4
3,6
3,5
3,3
2,6
3,5
5,3
4,8
11,0
8,4
4,5
6,3
6,0
3,4
3,8
9,1
5,2
7,0
Zdroj: Český statistický úřad, 2012, upraveno autorkou
30
Výsledky
Destinační management je v naší zemi zatím v počátcích. Ve většině případů byly stávající
společnosti zřízeny veřejným sektorem, převážně krajskými úřady. Jejich vznik byl zapříčiněn
možností využití dotací z operačních fondů Evropské Unie. Úlohou regionální či lokální
společnosti destinačního managementu je propagovat destinaci, vytvářet balíčky služeb,
budovat image destinace, spolupracovat s Českou centrálou cestovního ruchu – CzechTourism
a sousedními regiony, sdružovat poskytovatele služeb cestovního ruchu a hájit jejich zájmy,
podporovat ale i korigovat jejich činnost v zájmu rozvoje regionu a zvýšení atraktivnosti
území nejen pro návštěvníky ale i pro rezidenty. „Všichni zainteresovaní v regionu, včetně
obyvatel, by měli mít stejný cíl – ochránit zdroje, které daný region dělají výjimečným
a přitahují návštěvníky“ (Kiráľová, 2005). K tomu je na prvním místě nutné komunikovat a to
všemi prostředky.
Zákazníci v dnešní době považují za samozřejmost aktuální informace na přehledných
webových portálech. K internetovým stránkám by se mělo přistupovat jako
k marketingovému nástroji, který může mít rozhodující vliv na návštěvnost. Jedná se
o prezentaci destinace a součást komunikace se zákazníkem. Bohužel ne všechny destinační
společnosti si to uvědomují. Většina společností má problém s aktuálností informací nejen
v informačních centrech, ale i na webových stránkách. Některé sekce nebyly upravovány či
doplňovány i několik let. Pokud potencionální návštěvník nenajde na našich stránkách, co ho
zajímá, může se stát, že naši destinaci nenavštíví, neboť nemá jistotu, že v lokalitě najde
požadované služby a že se nebude muset přizpůsobovat například omezené otvírací době.
Negativně vnímána může být absence rezervačního systému pro objednání ubytování nebo
zajištění prohlídky historického objektu. Jako jeden příklad za všechny uvádím webový portál
Vítejte na Vysočině spravovaný DMO Vysočina Tourism p.o.
Internetové stránky www.vysocinatourism.cz se zaměřují spíše na odborníky a podnikatele
v cestovním ruchu v destinaci. Pro turisty je určen webový portál Vítejte na Vysočině na
www.region-vysocina.cz. Kromě češtiny jsou zde informace v angličtině a němčině. Na tomto
webu v cizojazyčných mutacích nejsou propagovány památky UNESCO. Pouze v sekci
virtuálních prohlídek jsou dva pohledy na každou z nich. Stránky potřebují zapracovat na
přehlednosti a nejdůležitější lokality zdůraznit v sekci „Must see“, navrhnout výlety, kdy by
návštěvník zhlédl hlavní památku a ještě využil nabídky aktivit blízkého okolí.
Nešťastné se jeví vyhledávání přes filtr, kde si může čtenář vybrat z následujících témat:
Heritage/Trips/Sport/Nature. Pokud ovšem nezadá jednu z obcí, zobrazí se jen omezený
výčet. V anglické mutaci pod položkou židovské památky (Jewish Monuments) ani jeden
z vyhledaných výsledků nenabízí Třebíč – nejzachovalejší židovské město v Evropě.
Nenajdeme ji ani v oddílu muzea a galerie – přesto, že v Zadní synagoze je umístěna expozice
Židovského muzea.
Vhodnější se zdá být řešení, kdy by pomocí mapky byla možnost výběru okresu. Výsledkem
by pak byly návrhy v této oblasti. Tím by návštěvník získal představu, jak daleko a kterým
směrem se vybraná lokalita nachází od místa jeho ubytování. Způsob vyhledávání se
seznamem obcí v celém kraji je zdlouhavý. Pokud navíc turista nemá dostatek volného času,
tak ani vzdálenější lokality navštívit nemůže kvůli době strávené přepravou. Takto by
potenciální host pohodlně zjistil informace, jaké atraktivity ve svém okolí může navštívit.
Při hledání možnosti k hraní golfu opět systém neodkáže na nejdůležitější místa. U většiny
objektů chybí fotky. Ve verzi pro německy mluvící návštěvníky je odkaz na mapový portál,
jehož záložky a filtry jsou bohužel pouze v češtině. V české verzi se nachází odkaz na stránku
na sociální síti Facebook s titulem Dovolená na Vysočině. Specializovanou sekcí je Lyžování
na Vysočině – pouze česky.
31
Návštěvnická karta Vysočina
Dalším návrhem je zavedení návštěvnické karty, za spolupráce provozovatelů hlavních
turistických atraktivit daného regionu, která by návštěvníkovi poskytovala zvýhodněné
vstupné, benefity v podobě slev ve stravovacích a ubytovacích zařízeních, na wellness služby
či sportovní vyžití, síťové jízdenky na MHD apod. Tento projekt byl již realizován v
některých regionech či krajích. Karty tohoto typu může zákazník využít třeba v Olomouci, na
Šumavě nebo Krkonoších.
Úspěšná je například Olomouc Region Card v Olomouckém kraji, kde byla uvedena na trh
v roce 2005. Ta byla inspirována produktem ze zahraničí. Tato karta je nejvíce využívána při
návštěvách hradů a zámků a v zoologických či botanických zahradách. Za zmínku také stojí
tzv. Pasovská karta, kterou pro návštěvníky z Bavorska připravil Destinační management
Český Krumlov ve spolupráci s městem Passau.
Návštěvnická karta je projekt, který má podpořit nejen zahraniční ale i domácí cestovní ruch
v turistických regionech České republiky. Produkt může být nabídnut i cestovním kancelářím
poskytující zájezdy na Vysočinu. Dalšími prodejci by se mohli stát provozovatelé ubytovacích
zařízení, jednotlivých zapojených atraktivit, půjčovny sportovního vybavení, informační
centra, a další. Vytvoření podobných výhodných balíčků služeb na většině území České
republiky podpoří především domácí cestovní ruch a tuto nabídku mohou využít v neposlední
řadě i rezidenti a zvýší se tak návštěvnost zainteresovaných objektů a využívání služeb.
Nejedná se tedy pouze o jednostrannou podporu cestovního ruchu ale i navazující služby
zapojených drobných podnikatelů.
V minulosti se o této možnosti už v kraji Vysočina uvažovalo, návrh však nebyl schválen
zastupitelstvem kraje. Jelikož v minulých letech všechny kraje zaznamenaly pokles
návštěvnosti, je možné aplikovat je i v ostatních krajích (např. v Pardubickém). Přínosem je,
že se turistické cíle dostanou do povědomí široké veřejnosti. Velkou roli hraje motivace
k návštěvě pamětihodností i k delšímu pobytu v regionu.
Ideální je varianta platnosti po určitou dobu za danou cenu (v Olomouci se osvědčila platnost
na dva a pět dní, pro dospělé a děti.), kdy v ceně jsou již zahrnuty vstupy na prohlídky objektů
a to základní trasy. Pokud objekt nabízí prohlídkových tras víc a majitel karty má zájem
o nadstandardní trasu, doplatí rozdíl v ceně (odečte se cena za základní prohlídku).
Všechny projekty jsou dlouhodobé v tom smyslu, že nějaký čas potrvá, než je bude možno
považovat za zavedené, najdou si své zákazníky a projeví se jejich účinek. Při vhodně zvolené
propagační kampani pro zákazníky a správné komunikaci s poskytovateli služeb budou určitě
přínosem pro region. Pokud zákazník v destinaci najde odpovídající služby, bude se rád
vracet. Nesmí se ani podcenit virální marketing, jelikož v době internetu se informace šíří
výrazně rychleji. Na mnoha webových stránkách jsou zřízena diskuzní fóra všech oborů,
sociální sítě a dokonce i stránky s recenzemi.
32
Závěr
Cestovní ruch se podílí velkou měrou na rozvoji regionu, protože mimo jiné pomáhá snižovat
míru nezaměstnanosti a přináší podnikatelské příležitosti. K jeho podpoře hojně pomáhá nově
se u nás rozšiřující destinační management. Bohužel v době stále trvající krize není
jednoduché uvádět destinační management do chodu, ale i v příhodnějších podmínkách je
řízení cestovního ruchu v destinaci dlouhodobou záležitostí. Výsledky se nedostaví okamžitě.
Jelikož se jedná o záležitost, která k nám pronikla teprve před několika lety, stále se ještě
hledá správná cesta pro jeho účinné provozování.
Práce hledala odpovědi na otázku, jak efektivní je činnost stávajících organizací destinačního
ruchu. Zaměřuje se na místní a krajské/regionální, které mají největší možnost ovlivňování
produktu. Jelikož některé právní formy zřízených organizací destinačního managementu
v České republice nedovolují zapojení a rozhodování podnikatelských subjektů, které
provozují služby cestovního ruchu v destinaci, většinou plní funkcí marketingovou. Dále pak
monitorují návštěvnost, či zastřešují vzdělávací aktivity.
I když je z ekonomického hlediska zvýšení návštěvnosti v některých regionech žádoucí, mělo
by tak být činěno v souladu se zásadami udržitelného rozvoje, aby se prostředí zbytečně
neničilo a zůstalo zachováno i pro příští generace. Některé negativní zásahy mohou být
nevratné nebo dlouhodobé a snížila by se tak hodnota destinace. Ztrátou atraktivity destinace
by totiž cestovní ruch zanikl. Je proto nutné podporovat provozovatele, kteří vedle zisku
svého podniku dbají také na ekologii, a v tomto duchu vzdělávat nejen obchodníky ale
i návštěvníky.
Obecně lze říct, že je nárůst poptávky po kongresovém cestovním ruchu, regionálním folklóru
a návratu k tradicím, aktivnímu trávení dovolené, wellness, zážitkové turistice, udržitelných
formách cestovního ruchu jako je ekoturistika, agroturistika, hipoturistika apod. Na to by se
především měly zaměřit všechny destinační společnosti v České republice.
V používané terminologii nastal rozpor při rešerši literatury u pojmu organizace cestovního
ruchu používaném agenturou CzechTourism v kontextu s destinačním managementem. Jedná
se o moc obecné a mnohdy zavádějící označení. Řada autorů si pod tímto termínem
představuje všechny organizace v cestovním ruchu, ne pouze ty zabývající se výhradně
destinačním managementem.
Každý z regionů České republiky má svoje přednosti a s tím jsou spojeny i jisté nevýhody
oproti jiným. Proto mezi nimi existují i markantní rozdíly, které budou přetrvávat i do
budoucna, protože se liší jejich využívání. Masovost nesmí být prosazována za každou cenu,
jelikož by pominula atmosféra místa. Srovnávání tak exponovaných lokalit jako je Praha či
Karlovarský kraj (se svými hojně navštěvovanými lázněmi) s ostatními destinacemi tak není
úplně objektivní. To ovšem neznamená, že by nemohly přilákat více návštěvníků, jak z řad
domácích či zahraničních hostů. Tato disparita však zde bude stále. Jde o to udržet si
zákazníka zlepšením kvality služeb.
Zdroje literatury
BARTL, H. – SCHMIDT, F.: Destination Management. In: PALATKOVÁ, Monika.
Marketingový management destinací: strategický a taktický marketing destinace turismu,
systém marketingového řízení destinace a jeho financování, řízení kvality v destinaci a
informační systém destinace. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 207 s. ISBN 978-80-247-3749-2.
BĚLOHLÁVEK, František, Pavol KOŠŤAN a Oldřich ŠULEŘ. Management. 1. vyd.
Olomouc: Rubico, 2001, 642 s. ISBN 80-85839-45-8.
33
BIEGER, T.: Destinationsstrategien – vom politischen Konsenspapier über die
Geschäftsfeldstrategie zur Unternehmensstrategie mit Asrichtung auf Kernkompetenzen.
In PALATKOVÁ, Monika. Marketingový management destinací: strategický a taktický
marketing destinace turismu, systém marketingového řízení destinace a jeho financování,
řízení kvality v destinaci a informační systém destinace. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 207 s.
ISBN 978-80-247-3749-2.
BUHALIS, Dimitrios. (2000) Marketing the competitive destination of the future Tourism
Management, 21 (1). pp. 97-116. ISSN 02615177 In: Tourism Management:Research Policie
Practice, 1/2000
HESKOVÁ, Marie. Cestovní ruch: pro vyšší odborné školy a vysoké školy. 1. vyd. Praha:
Fortuna, 2006, 224 s. ISBN 80-7168-948-3.
HOLEŠINSKÁ, Andrea. Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního
ruchu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2012, 151 s. ISBN
978-80-210-5847-7.
JADERNÁ, Eva a Iveta PAVEZOVÁ. Destinační management: příležitost i pro váš region.
Vyd. 1. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita, 2008, 29 s. ISBN 978-80-7394-102-4.
KIRÁĽOVÁ, Alžbeta. Marketing: destinace cestovního ruchu. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2003,
173 s. ISBN 80-86119-56-4.
KIRÁĽOVÁ, Alžbeta. CzechTourism: Vytváření organizací cestovního ruchu v regionech.
[pdf].
2005
[cit.
2013-01-31].
Dostupné
z:
http://www.czechtourism.cz/files/regiony/destin/organizacecrvregionech.pdf/
KONEČNÁ, Anna. Rozvoj cestovného ruchu v regióne: koncepcia rozvoja cestovného ruchu v
stredisku cestovného ruchu. Vyd. 1. Bratislava: Ekonóm, 1999, 193 s. ISBN 80-225-1149-8.
KRATOCHVÍL, Petr. Destinační management v praxi. 2005 Všudybyl: časopis osobností
průmyslu cestovního ruchu. 4. vydání. Mariánské Lázně: Radek Míka, M´PLAN, 1997-. ISSN
1211-6564. 10x ročně.
NEJDL, Karel. Úvod do problematiky destinačního managementu – 2. díl. 2007. COT
business: communication on-line travel : časopis pro profesionály v cestovním ruchu : =
magazine for professionals in travel & tourism. 2. vydání. Praha: C.O.T. media, 1999-. ISSN
1212-4281. 1x měsíčně.
PALATKOVÁ, Monika. Marketingová strategie destinace cestovního ruchu: jak získat více
příjmů z cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 341 s. ISBN 80-247-1014-5.
PALATKOVÁ, Monika. Marketingový management destinací: strategický a taktický
marketing destinace turismu, systém marketingového řízení destinace a jeho financování,
řízení kvality v destinaci a informační systém destinace. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 207 s.
ISBN 978-80-247-3749-2.
VAJČNEROVÁ, Ida. Destinační management. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a
lesnická univerzita, 2009, 68 s. ISBN 978-80-7375-333-7.
VYSTOUPIL, Jiří a Martin ŠAUER. Základy cestovního ruchu: distanční studijní opora.
Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2006, 163 s. ISBN 80210-4205-2.
ZELENKA, Josef a Martina PÁSKOVÁ. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně
přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.
34
Internetové zdroje
Český statistický úřad: Dlouhodobý vývoj kraje Vysočina. [xls]. 2013 [cit. 2013-02-25].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/casove_rady_kraj_3_cast_prumysl_stavebnictvi_bytova_
vystavba_stavebni_povoleni_cestovni_ruch_doprava_vzdelavani_kultura
Český statistický úřad: 16-108. Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení cestovního
ruchu podle kategorie a krajů k 31. 12. 2011 [xls]. 2012 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajkapitola/721011-12-r_2012-16
MMR: 4-2-Pocet-a-struktura-hostu-v-HUZ-podle-kraju-za-1-4-Q-2012. [xls]. 2013 [cit. 201303-28]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Cestovniruch/Statistiky-Analyzy/Statistiky-cestovniho-ruchu-2012/Navstevnost-v-hromadnychubytovacich-zarizenich-ce
35
HISTORIE A ROZVOJ AGROTURISTIKY
NA ZÁPADNÍ UKRAJINĚ
Diana Marushchak, Gustav Novotný
[email protected], [email protected]
Abstrakt:
Tématem je agroturistika jako specifická forma cestovního ruchu, která je šetrná k životnímu
prostředí a je součástí udržitelného rozvoje cestovního ruchu. Hlavní cíl představuje analýza
dosavadního rozvoje agroturistiky na Západní Ukrajině a návrh řešení dalšího rozvoje tohoto
typu cestovního ruchu ve zvolené oblasti. Následuje návrh nejzajímavějších turistických
destinací pro české turisty, popis polonin Ukrajinských Karpat a zkrácený popis přírodní
památky UNESCO - místních bukových lesů.
Navzdory veškerým nedostatkům agroturistiky na Západní Ukrajině existuje spousta
pozitivních stránek, na které můžeme spoléhat a snažit se udělat z této oblasti fungující zónu
agroturistiky, která by mohla vykazovat velkou konkurenceschopnost na mezinárodním trhu
cestovního ruchu.
.
Klíčová slova:
Agroturistika, cestovní ruch, Podkarpatská Rus, První republika, Západní Ukrajina, Karpaty,
ubytovací zařízení, polonina, zemědělství, dovolená, lyžařské středisko, střed Evropy,
UNESCO
Úvod
V této práci budou analyzovány možnosti dalšího rozvoje agroturistiky na Ukrajině a
cestovního ruchu obecně. V současnosti existuje řada podniků, které se zaměřují předně na
agroturistiku a nabízejí zákazníkům balíčky služeb podle jejích potřeb. Na Ukrajině rozvíjený
agroturismus nejvíce zakořenil v Karpatech, kde existuje velká nabídka činností jako
například pastevectví, zemědělství atd. Proto v této práci uvádíme místa (střediska), která jsou
nejvíce navštěvována a většinou se zaměřují na české turisty.
Agroturistika se v Evropě vyvíjela s cílem zvýšení hospodářského významu zemědělství. Do
regionu Ukrajiny tento typ cestovního ruchu přišel ze zahraničí. Tento druh turistiky se objevil
ve světě ještě na začátku 19. století, ale začal se efektivně rozvíjet jenom ve druhé polovině
19. století. V roce 1955 bylo ve Francii založeno sdružení „Agricolture et Turisme“ a v roce
1965 začíná svou činnost Národní asociace zemědělství a cestovního ruchu v Itálii.
Ukrajina, v rámci Státního programu rozvoje venkova - do roku 2015 - také označuje jednu ze
svých prioritních činností, tj. diverzifikaci podnikatelských aktivit ve venkovských oblastech,
rozvoj agroturistiky, oživení drobného podnikání a řemesel za účelem vytvoření rovných
podmínek pro efektivní fungování ekonomiky všech forem vlastnictví. Bohužel, praktické
provádění statní politiky v oblasti podpory venkovského cestovního ruchu v současnosti má
(jako i v předchozích letech) především deklarativní charakter. Statní financování rozvoje
agroturistiky jak na celostátní, tak i na regionální úrovni prakticky neexistuje.
Zástupci ukrajinského fondu pro podporu podnikání (sídlí v Kyjevě) a sdružení Centra
36
evropské spolupráce (Polsko) v průběhu roku 2011 vyvinuli koncepci a realizovali projekt
„Začni podnikat na venkově - neagrární podnikatelská činnost pro blaho ukrajinských
rolníků“ (čili agroturistika). Tento projekt byl financován Ministerstvem zahraničních věcí
Polské republiky v rámci programu „Partnerství pro rozvoj“.
Z české historie Podkarpatské Rusi
Podkarpatská Rus (dnešní Zakarpatská oblast Ukrajiny), byla v letech 1919-1938 jednou ze
čtyř samosprávných zemí Československa. Jejím hlavním městem byl Užhorod; v listopadu
1938 se jejím centrem stalo město Chust a to po První vídeňské arbitráži, která přičlenila jižní
oblasti, včetně Užhorodu a Mukačeva, k Maďarsku.
Světová válka přišla do karpatských hor hned po roce 1914, kdy ruská armáda prošla
průsmyky a obsadila četná města na východě a ve středu země. Součástí československých
legií v Rusku byl i oddíl rusínských vojáků, kteří přeběhli z uherských vojsk. V polovině roku
1918 se aktivizují skupiny rusínských emigrantů ve Spojených státech. Během první světové
války uzavřeli představitelé rusínské emigrace pod vedením právníka Grigorije Žatkoviče
dohodu s Tomášem G. Masarykem, na jejímž základě měla být zdejší oblast dosavadních Uher
začleněna do budoucího Československa jako její autonomní část.
Dne 10. září 1919 pak byla uzavřena mírová smlouva v Saint-Germain, podle níž se
Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem,
který měl mít zákonodárnou moc v otázkách místní samosprávy, školství, náboženství apod.
Desátý článek Smlouvy stanoví: „Československo se zavazuje, že zřídí území Rusínů
jihokarpatských v hranicích, určených čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci
státu československého jako samosprávnou jednotku, která bude vybavena nejširší
samosprávou slučitelnou s jednotností státu československého.“ Mezinárodněprávní uznání
připojení Podkarpatské Rusi k Československu potvrdila i trianonská mírová smlouva,
podepsaná 4. června 1920.
V letech 1919–1920 bylo území Podkarpatské Rusi pod přímou správou československého
státu. Po složitých jednáních mezi československou vládou a zástupci Podkarpatské Rusi byla
ústavně, ale jen formálně (ne fakticky) zavedena autonomie území pod vedením guvernéra a
zemského prezidenta. Dohoda z roku 1919 o poskytnutí autonomie byla nakonec naplněna až
22. listopadu 1938. Ve vládní vyhlášce se uvedla v činnost podkarpatská vláda a měl být
svolán sněm Karpatské Ukrajiny. Hlavním městem země se stal Chust, kde Augustin Vološin
ustanovil autonomní vládu Karpatské Ukrajiny.
V návaznosti na mnichovský diktát dal Adolf Hitler svolat na 2. listopadu 1938 arbitrážní
konferenci do Vídně. Podle jejího rozhodnutí muselo Československo odevzdat Maďarsku
jižní část Slovenska a jih Podkarpatské Rusi s Užhorodem, Mukačevem a Berehovem (první a
druhá arbitráž). Maďaři zabrali 152 tisíc hektarů nejúrodnější části země s vinicemi,
ovocnými sady, tabákovými a kukuřičnými plantážemi. Přerušili tak hlavní železniční trať od
Čopu na východ Dne 15. března 1939 je pak vyhlášena nezávislá republika Karpatská
Ukrajina.
V roce 1945 je pak celá oblast (s výjimkou obce Lekárovce) s malou částí Slovenska
odstoupena Československem Sovětskému svazu. V zemi vypukl skutečný teror obrácený
proti československým občanům věrným republice, řecko-katolickému kléru a proti
představitelům Rusínů a maďarské menšiny (blíže Kulčivský, Mycyk, Vlasov 2010).
37
Označení geografického bodu v Zakarpattyi jako středu Evropy
Oblast Zakarpattya, která se nachází v Ukrajinských Karpatech, se v období rakousko-uherské
říše považovala za centrum Evropy. Ale potom tento region byl zahrnutý do několika různých
států. Východní část Podkarpatské Ukrajiny silně přitahovala a spojovala celé národy a tím
narůstala originalita lokální kultury - jednalo se o tzv. kulturu „guculov“. Navzdory rychlým
politickým změnám a za těžkých podmínek tento region dokázal zachránit a znásobit svou
přírodní krásu a bohatství.
V Zakarpattyi se dle tradice nachází „geografický střed Evropy“. Tento bod byl vypočítán
roku 1887 rakousko-uherskými geografy. Tímto středem bylo určeno místo vedle malého
města Rachova. Němečtí geografové roku 1900 provedli analýzy a shodli se, že se rakouskouherští kolegové mýlili. Němečtí vědci trvali na tom, že aktuální geografický střed Evropy je
v saském hlavním městě Drážďanech nedaleko kostela Frauenkirche. Nacisté toto tvrzení
posléze zneužili tím, že prohlašovali Třetí říši za „srdce Evropy“ a to ji mělo předurčovat k
právu vládnout Evropě. Měření provedená sovětskými vědci opětovně určila Rachov,
ukrajinsky Rakhiv (v té době ovšem již v sovětské západní Ukrajině), za jediné správné místo.
Toto místo na břehu Tisy nedaleko vesnice Dilove u Rachova označuje pomník s latinským
nápisem „Locus Perennis Dilicentissime cum libella librationis quae est in Austria et
Hungaria confecta cum mensura gradum meridionalium et paralleloumierum Europeum ...
MD CCC LXXXVII“, který v překladu znamená „Pevné, přesné, věčné místo. Velmi přesně,
se speciálním přístrojem vyrobeným v Rakousko-Uhersku, se škálou meridiánů a rovnoběžek,
ustanoveno Centrum Evropy 1887“. Geografické souřadnice jsou 48° 30´ s. š. a 23° 23´ v. d.
(Kulčivský a kol., 2010). I kdyby se zde nenacházel střed Evropy, jeden fakt zůstává
nezměnitelný: v současnosti východní část Zakarpatské Ukrajiny představuje svým způsobem
epicentrum divoké přírody, nedotčenosti a funkčních přírodních lesů. Tato unikátní funkce
láká turisty, studenty, výzkumníky a ochránců přírody z celého světa.
Metody
Podle získaných informací je provedena analýzu SWOT, což nám umožnilo detailněji
zkoumat silné a slabé stránky agroturistiky na Ukrajině, podle toho řešit problém hrozeb a
uvést možnosti určitých příležitostí. Následujícím výzkumným materiálem byla statistika
agroturistických destinací Západní Ukrajiny pro domácí a zahraniční turisty. Podle této
statistiky bylo zjištěno, že se výrazně mění návštěvnost regionu ukrajinskými turisty a
návštěvníky zahraničními.
Výsledky
SWOT analýza
Jsou zde uvedeny silné a slabé stránky agroturistiky na Ukrajině (samozřejmě, tyto údaje patří
taky k celkové analýze dopadů cestovního ruchu na Ukrajině), její příležitosti a hrozby.
Z analýzy je vidět, že podmínky pro efektivnější rozvoj venkovské turistiky na Ukrajině jsou
zřejmé, ale je možné je naplnit až v dlouhodobém časovém horizontu (Berkela, 2013). Mimo
veškerých překážek, které jsou uvedené v slabých stránkách a hrozbách, se agroturistika na
Zakarpatské Ukrajině v současnosti efektivně rozvíjí, protože turisty nezajímá ekonomická
situace cestovního ruchu nebo nekvalifikovanost majitelů; návštěvníky především lákají dobře
dostupné destinace, divoká příroda a samozřejmě pohostinnost vlastníků.
38
Tab. 1 SWOT analýza agroturistické činnosti a cestovního ruchu celkem
Silné stránky
Slabé stránky

Příznivé klimatické podmínky

Silná sezonnost

Různorodé přírodní a rekreační zdroje

Problém skladovaní odpadů

Bohaté historické a kulturní dědictví


Etnická rozmanitost
Zanedbaný
památek

Relativně stabilní ekologická situace

Slabá diverzifikace nabídky cestovního
ruchu

Velký počet míst divoké přírody


Možností rozvoje plného
produktů cestovního ruchu
Nepříznivé daňové prostředí pro rozvoj
malých a středních podniků

Jazyková bariéra

Neustálá reorganizace řízení

Potřeba stalého sledování
přírodní a ekologické situace

Korupce

Nesoulad úrovně služeb vzhledem k
mezinárodním standardům

rozsahu
Poloha v geografickém středu Evropy
Příležitostí
stav
historicko-kulturních
stability
Hrozby

Diverzifikace nabídky cestovního ruchu

Použití inovativních postupů a nových
technologií

Podpora turistického
mezinárodním trhu

Aktivace vnitřního cestovního ruchu

Snížení daňové povinností pro malé a
střední podniky
produktu
na

Nerovnováha
ekologického
stavu
z důvodu
přírodních
katastrof
a
klimatických podmínek

Velká konkurence a agresivní politika
zemí
s
podobnými
podmínkami
(Turecko, Rusko, Chorvatsko, Černá
Hora, Česká Republika)

Nestálost ekonomické a politické situace
Výzkum současného stavu venkovské turistiky umožňuje upozornit na řadu faktorů, které
negativně ovlivňují využití potenciálu cestovního ruchu a současný vývoj z hlediska celkové
globalizace (Šandor, 2013):
o Světová finanční krize a celková ekonomická recese 2008-2009, což se automaticky
projevilo na činnosti agroturistiky a cestovního ruchu celkem.
o Rozpor větší částí turistických lokalit vůči mezinárodním standardům.
o Nedostatek vhodných služeb pro rozvoj turistické činnosti v selských oblastech.
o Nevyhovující stav turistické, služební, sociální a informační infrastruktury
v potenciálních oblastech turismu, zaostávání za mezinárodními standardy.
o Velký počet nekvalifikovaných pracovníků (také majitelů soukromých chat, usedlostí
atd.), což je důvodem nenarůstajícího počtu návštěvníků.
o Sezonnost.
39
o Význam cestovního ruchu na Ukrajině se určuje spojením přírodních rekreačních
zdrojů, historického dědictví a rozvětvením lázeňských služeb. Ukrajina má všechny
předpoklady pro vytvoření a rozvoj silného mezinárodního turistického průmyslu, ale
spousta překážek brání zvýšení konkurenceschopnosti turistických oblastí země. Jedná
se o faktory administrativního, ekonomického, ekologického, sociálního a kulturního
charakteru (Šandor, 2013).
Agroturistické destinace na Západní Ukrajině
Na Obr. 1 lze pozorovat statistiku za rok 2008, která nám ukazuje v procentech, kolik
zahraničních návštěvníků přijelo za agroturistikou na Západní Ukrajinu. Nejvíce se uplatňují
Lvovská oblast (42 %) a Zakarpatská oblast (32,5 %). Pokud jde o venkovský cestovní ruch v
okolí Lvova, základy agroturistiky tu byly položeny na začátku 19. století. Zakladateli byli
členově tzv. „Ruské Trojice“ Markijan Šaškevyč, Ivan Vahylevič a Jakub Holovatský. Jako
první cestovali na venkov na dovolenou a sbírali informace o národní kultuře, tradicích atd.
Následně na konci 19. století, Vědecké sdružení Tarasa Ševčenka vytvořilo ve Lvově
etnografickou komisi, jejímž aktivním členem byl např. Ivan Franko. Následující regiony,
které vidíme na Obr. 1, jsou Černovická oblast (20 %), Ivano-Frankovská oblast (5 %) a
nejméně navštěvovaná oblast je Ternopilská (0,5 %).
Lvovská
Zakarpatská
Černovická
Ivano-Frankovská
Ternopilská
5 0,5
20
42
32,5
Obr. 1 Statistika návštěvnosti Západní Ukrajiny cizinci podle oblastí v roce 2008 (%)
Podle: ARCHIVE.NBUV.GOV.UA (2009)
40
Lvovská
Zakarpatská
Černovická
3,5
Ivano-Frankovská
Ternopilská
7
7
5,5
77
Obr. 2 Statistika návštěvností Západní Ukrajiny občany státu v roce 2008 (%)
Podle: ARCHIVE.NBUV.GOV.UA (2009)
Na Obr. 2 lze vidět statistiku stejných oblastí za stejný rok a ta nám ukazuje v procentech,
kolik ukrajinských turistů a jaké regiony navštívilo. Je tady výrazně vidět, že situace je skoro
opačná než u předcházejícího grafu. Ivano-Frankovská oblast (77 %) je tady na prvním místě,
zatímco na předchozím obrázku byla na předposledním. Lvovská (7 %) a Zakarpatská (7 %)
oblast mají prakticky stejné procento návštěvnosti. Černivetská (5,5 %) a Ternopilská (3 %)
oblast se taky velmi liší od předchozích statistických údajů.
Z tohoto statistického porovnání je jasně vidět které oblasti by se měly zaměřovat na
zahraniční turisty a které na ukrajinské. Lvovská, Zakarpatská a Černovická by se primárně
měly zaměřovat na cizince, protože jak vidíme, zaměřovat se na vlastní turisty tady absolutně
nemá cenu - viz velký rozdíl v procentech. Největší rozdíl mezí zahraničními a ukrajinskými
návštěvníky je v Ivano-Frankovské oblasti. Rozdíl je zde až 72 % ve prospěch ukrajinských
turistů. Ternopolská oblast má vyšší procento na Obr. 2, ale stejně to je velmi málo prakticky „vůbec nic“ z hlediska regionálního rozvoje.
Koločava – nejvýznamnější česká turistická destinace na Ukrajině
Koločava je velkou podhorskou obcí v jižním podhůří Vnitřních Horhan, sevřená mezi
hřebeny poloniny Piškoňa a poloniny Krásna v blízkosti městečka Mežhorje v
podhůří poloniny Boržava. Koločava je prvně písemně připomínána již v roce 1463 (Brandos,
2004).
Koločava je označována za klasickou turistickou destinaci v Zakarpatí. Důvodem je často
navštěvovaný hrob zbojníka Nikoly Šuhaje na místním hřbitově. Tento kontroverzní zbojník
byl literárně zvěčněn českým spisovatelem Ivanem Olbrachtem, který v Koločavě několik let
žil a tvořil v období 1. československé republiky. Koločava je dlouhá obec - začíná částí
Horb, v níž stojí dva kostely. Starý řeckokatolický dřevěný kostel sv. Ducha (TZ č. 98) z 18.
století, u něho jsou hroby českých četníků (TZ č. 98), dva z nich zastřelil Nikola Šuhaj.
41
Český spisovatel Ivan Olbracht má před místní školou sochu a ve školní budově muzeum.
Návštěvu muzea lze domluvit přímo ve škole nebo v četnické hospodě. Majitel hospody je
manžel paní učitelky Natálie Tumarec, která muzeum zřídila a se svým synem ho
provozuje. Ve škole lze domluvit ubytování ve školní tělocvičně.
Místní hřbitov se nachází v blízkosti centra obce nad silniční křižovatkou na Chust. U
křižovatky je socha pastevce ovcí a památník II. světové války. Místní hřbitov, který je na
vyvýšenině - na paloučku s borůvčím a pěknými výhledy - je asi 100 m od památníku.
Cesta začíná nalevo od památníku - je označena směrovkou s nápisem „Стєжка до Шугая“
(stezka k Šohajovi). Asi 50 m od památníku je na trase stezky muzeum - memoriál místním
vojákům (nasazeným hlavně v sovětské válce v Afgánistánu) s vystaveným obrněným
transportérem. Za muzeem vede stezka vzhůru mezi stromy k dřevěným plotovým vrátkům na
hřbitov. Hrob Nikoly Šuhaje je asi 50 m od tohoto místa. Na hřbitově je i hrob Nikolovy ženy
Eržiky - asi 100 m od hlavní brány na hřbitov, ve směru k hrobu Nikoly Šuhaje - je v malé
skupině hrobů, stranou mimo hlavní koncentraci hrobových míst před hlavní bránou. Jejich
dcera Anna, která se narodila po smrti Nikoly, žila v Koločavě donedávna - zemřela v roce
2006 v 85 letech.
Vzhledem k tomu, že ve vesnici Koločava se každodenně pohybuje hodně českých turistů,
značně se zvýšila poptávka po ubytování v této vesnici. Místní obyvatelé výrazně využívají
možnosti ubytovávat zahraniční turisty. Skoro každá rodina už má například pokoj ve
vlastním bytě, který pronajímá. Mimo ubytování se rozviji tzv. agroturistika, protože
návštěvníci se stravují domácím jídlem a, pokud si to přejí, dělají každodenní selskou práci.
Koločava je jediná vesnice na celé Ukrajině, která se zaměřuje jenom na české turisty a to
z toho důvodu, že má český původ a českou historii.
Rachov a Dilove - střed Evropy
Dilove je obec ležící na hlavní zakarpatské silnici asi 12 km od města Rachov (ukr. Rakhiv).
V obci, která se za čs. republiky nazývala „Trebušany“, je několik kostelů, nejstarší dřevěný
je z r. 1750. Na jejím území je při uvedené silnici, za obytnou zástavbou ve směru na Rachov,
vyznačen „geografický střed Evropy“. V blízkosti je odpočinkový areál s kolibou, který je ve
stylu muzea a je tam celá řada starodávných nástrojů, které se používaly v každodenní práci
před 100 až 200 lety. Kromě toho se zde připravují velmi dobrá národní jídla (Brandos, 2004).
Protože tato lokalita bývá považována za střed Evropy, jezdí tam významný počet turistů,
většinou to jsou cizinci. Podle statistických údajů se lidé obvykle ubytují ve městě Rachov.
Jenom zlomek turistů přenocuje přímo ve vesnici. Rachov není až tak historicky a kulturně
zajímavé město, ale okolní příroda je tam jedna z nejlepších mezi horskými městy. V poslední
době se efektivně rozšiřuje nabídka soukromého sektoru s agroturistickou činností. Většinou
to jsou usedlosti a chaty, které nejsou přímo ve městě, ale v horách. Hodně turistů tam jezdí
jenom kvůli příhodné lokalizaci.
Rachov je ukrajinským městem, které má největší výškový rozdíl mezí dolní a horní ulicí, a to
450-500 metrů. Nad městem se nachází polonina Svidovec, kde se obvykle pase obrovský
počet ovcí a krav. Dá se říct, že v této lokalitě se vyrábí skoro největší množství mléčných
ekologických produktů na Ukrajině. Každý den na poloninách bývá velké množství turistů,
kteří se chtějí podívat na to, jak se vyrábí sýr, brynza, vurda atd. Hosté taky mají možnost se
zúčastnit procesu krmení ovcí a krav nebo zkusit samostatně udělat nějaký sýrový produkt za
doprovodu pastýře.
42
Dragobrat
Dragobrat je zimní lyžařské středisko, postavené v nadmořské výšce 1800 m. Nachází se v
Zakarpatské oblasti a je druhým nejvýznamnějším lyžařským střediskem v Karpatech.
Středisko začalo být budováno od počátku 90. let a je tvořeno několika desítkami ubytovacích
zařízení a další se dostavují. Dragobrat leží 9 km od hlavní zakarpatské silnice mezi
Rachovem a Jasiňou (odbočka je asi 4 km před Jasiňou). Doprava od odbočky na Dragobrat
probíhá po stoupavé zpevněné lesní cestě, kterou lze projet jen offroadem, tj. terénním
automobilem. Cesta je v létě i v zimě volně průjezdná bez potřeby zajistit si povolení k
průjezdu.
V létě lze provozovat pěší turistiku např. po horských hřebenech poloniny Svidovec.
Zajímavostí je, že pravděpodobně prvním ubytovacím zařízením v Dragobratu je dodnes
stojící dřevěná turbaza Dragobrat, která byla postavena za 1. čs. republiky Klubem čs. turistů.
Areál Dragobrat nemá skoro nic společného s agroturistikou, přesto je velmi významným
místem k navštívení. Ubytovací služby se více zaměřují na zimní sezonu a převládají tu
wellness služby, stravování apod. V letě je tu mnohem menší počet návštěv, ale stejně fungují
skoro všechna ubytovací zařízení. Někteří majitelé ubytovacích prostor nicméně přesměrují
svou hlavní činnost na agroturistickou. Toto přesměrování přináší četné výhody vzhledem
k tomu, že v současné době poptávka po venkovském cestovním ruchu na Západní Ukrajině
výrazně stoupá.
Bukovel
Největší lyžařské středisko na Ukrajině leží na hoře Bukovel, nadmořská výška je 900 metrů.
Středisko má největší počet lyžařských vleků na Ukrajině, celková délka sjezdovek je 51 000
metrů. Kromě toho se na Bukoveli často konají různé kulturní, společenské, zábavní či
poznávací akce. V tomto areálu je obrovský počet stravovacích a ubytovacích zařízení (cena
je poměrně vysoká). Každý podnik zabezpečuje luxusní podmínky pro své hosty.
Obr. 1 Schéma sjezdovek v Dragobratu.
Zdroj: http://eastbooking.com/hotel/Gans#!pp[inf12171]/4/
43
Jezero Synevyr
Jezero Synevyr (rusky Siněvir, česky také Sinovír) představuje jedno z lákadel Národního
parku Synevyr a leží v katastru obce Synevyrska Poljana. Jezero Synevyr je největším ze 137
zakarpatských jezer. Jeho plocha je proměnlivá, uvádí se 4-7 hektarů, maximální hloubka je
24 metrů v jezeře je okolo 400 000 m3 vody. Synevyrské jezero leží v tzv. Vnitřních
Horhanech ve výšce 989 m.
Jde o jezero ledovcového původu, tzv. pleso, které je největší na Zakarpatí. Navštěvuje ho
značný počet turistů. V okolí jezera se nevyskytuje tradiční nedostatek, kterým je nepořádek,
typický pro celé Zakarpatí. Na motivy lidové pověsti zde v roce 1984 vytvořili sochaři Ivan
Brovdy a Michajlo Sanuč 13 metrů vysokou sochu dvojice milenců - dívky Siň a horala Vira.
Tato socha se okamžitě stala symbolem jezera a je zobrazována téměř na všech propagačních
materiálech Synevyru.
V okolí Synevyrského jezera funguje významný počet ubytovacích zařízení, které se zaměřují
na různé typy cestovního ruchu. Většinou to jsou luxusní hotely a rodinné penziony. Co se
týče soukromého sektoru, je možnost se ubytovat u rodin, které se zaměřují na zemědělství.
Poloniny ukrajinských Karpat
Svidovec. Svidovec byl za první republiky považován za nejkrásnější část zakarpatských
polonin, která je z nich zároveň největší - délka hřebene činí 60 kilometrů, navíc z hřebene
vybíhají četné boční a značně mohutné rozsochy (zvané plajky). Těmi největšími jsou
rozsocha (plajka) Apecká, Stajkova, Hlaskulova, Kobylecká, Kosovská a Bliznická. Největší
z nich je Kobylecká plajka.
Geologické podloží tvoří především pískovce, vápence a podobné horniny. Mohutný hřeben
je zvlněn jen mírně. Nejvyšším vrcholem celého pohoří je vrchol Bliznica, který dosahuje
výšky 1883 metrů.
V tomto pohoří nalezneme četné stopy po diluviálním zalednění. To připomínají četné
ledovcové kotle, na jejichž dnech se nacházejí plesa, a to většinou nevelká a například s
tatranskými plesy se nemohou rovnat. Snad až na Velké pleso (ve výšce 1 588 m), které je
svou velikostí druhým největším plesem (po Synevyrském jezeru) celé Zakarpatské Ukrajiny.
Nachází se ve skalnatém kotli na jižní straně pohoří.
Boržava. Nejvyšším vrcholem je Stoh (1 681 m, dříve Stohy), na jehož vrcholu stály z dálky
viditelné radiolokátory ukrajinské armády. Druhým nejvyšším vrcholem pohoří je Velikij
Verch (1 598 m), ale nalezneme tady i řadu dalších vrcholů jako je Plaj (1 334 m), Temnatik
(1 347 m), Kuk (1 361 m) či Gemba (1 491 m). Reliéf této poloniny je relativně oblý bez
výrazných horských kuželů. K polonině Boržava patří ještě polonina Kuk, která je často
(podle mého soudu nesprávně) vyjímána a popisována jako samostatný horský celek.
Nejvýznamnějšími turistickými centry této oblasti jsou města Volovec, Svaljava a Mežgorje.
Ovšem neexistuje v nich odpovídající zázemí pro turistický ruch.
Runa. Polonina Runa (1 479 m) ze svého holého vrcholu poskytuje rozhledy na všechna
okolní pohoří. Za dobrého počasí lze vidět i hluboko do slovenského a polského vnitrozemí.
Masív poloniny Runa je ze severu ohraničen hřebenem Východních Beskyd (či spíše
Bieszczad v Polsku) a z jihu vulkanickým pásem Východního Vihorlatu. Na jihovýchodě
navazuje na tuto poloninu hřeben poloniny Boržava a na západě je masív zhruba ohraničen
státní hranicí se Slovenskem. Dalšími významnými vrcholy jsou tady Lutanska Holica (1 374
m), jejíž vrchol je také holý. Z největších turistických středisek (či spíše obcí) jsou to Turi
44
Remeti (dříve Remetské Hámre), Perečin, Velikij Bereznyj, Ljuta a trochu vzdálenější
Volovec.
Krásna. Polonina Krásna byla prvorepublikovými turisty považována za nejkrásnější z
polonin na Zakarpatí. Snad se tyto pocity dostaly i do pojmenování tohoto pohoří, které ve
svých dílech popisoval i spisovatel Ivan Olbracht, jenž dlouhou dobu žil a vyučoval
v Koločavě, kde hřeben poloniny Krásna končí. I do těchto míst byl umístěn děj
nejznámějšího Olbrachtova díla Nikola Šuhaj loupežník. Hřeben této poloniny se táhne
zhruba od spojnice obcí Usť-Čorna - Krasna po již zmíněnou Koločavu, tedy zhruba ve směru
jihovýchod - severozápad. Největšími obcemi v oblasti jsou Koločava, Ruská Mokrá, UsťČorna, Dubove a Čumalevo.
Památka UNESCO v Karpatech
Karpatské bukové lesy jsou zaregistrované do dědictví UNESCO od roku 2007. Původní
bukové lesy Karpat jsou vynikajícím příkladem neporušených lesů mírného pásma
nacházejících se na Slovensku a Ukrajině. Dohromady se jedná o deset lesních celků ležících
na ose dlouhé necelých 200 km. Na území Slovenska se nachází 4 lesní celky a to ve
Vihorlatských horách, Bukovských vrších a v Poloninách. Na území Ukrajiny se nachází 6
lesních celků. Dva z nich se nachází bezprostředně u hranice se Slovenskem a Polskem, další
jsou v západní části Karpat. Bukové porosty jsou neocenitelným genetickým zásobníkem
buků a dalších druhů stromů. Představují také vynikající příklad rekolonizace a vývoje
přírodních ekosystémů, které vznikly po poslední době ledové, a které se vyvíjí i nadále.
Závěr
Stav cestovního ruchu na Ukrajině, přesněji agroturistiky, vyžaduje detailnější a intenzivnější
zkoumání a aplikace získaných poznatků následně může vést ke kýženému zlepšení. Ze
SWOT analýzy uvedené v této práci je vidět, že to není problém pouze administrativní a
ekonomické politiky (což je nejvíce ovlivňující faktor), ale i problém sociální. Příčina brzdění
rozvoje agroturistiky je především nekvalifikovanost pracovníků, manažerů a majitelů.
Bohužel, není to jediný faktor, který brzdí proces zlepšení agrobusinessu. Procentuálně
vysoké odvádění daní a poplatků Finančnímu úřadu značně odrazuje vlastníky malých a
středních podniků. Kromě toho vláda nedává skoro žádnou podporu pro rozvoj těchto
způsobů podnikání. Toto se jeví jako nesmyslné, protože přírodní zdroje a bohatství
Ukrajinských Karpat by se měly udržovat a podporovat nejdříve vládou, což by mohlo
přinášet státu nemalý příjem a taky by se takto mohl zvýšit význam Ukrajiny při participaci na
mezinárodním trhu cestovního ruchu.
Navzdory výše uvedeným nedostatkům existuje celá řada pozitivních skutečností
v Zakarpatském agrobusinessu. Nádherná příroda a pohostinnost lidí na Západní Ukrajině
vždycky lákala domácí i zahraniční turisty. V současnosti existuje spousta sdružení a podniků,
které provádí měsíční nebo sezonní kurzy, zaměřující se na propagace agroturistické činností.
Většinou organizátoři takových akcí jsou studenti cestovního ruchu. Taková činnost se na
Západní Ukrajině začala uskutečňovat teprve před 2-3 roky, ale v současnosti výrazně stoupá.
Díky tomu lidé, kteří mají možnost se zabývat malým agroturistickým businessem, mohou
získat potřebné znalostí a úspěšně se naučit provozovací činnosti. Takže v této sféře není
vzdělání na vysokých školách až tak důležité.
V současné době agroturistika hraje významnou roli. Je potřeba v budoucnu rozvíjet tuto
činnost a reorganizovat administrativní a sociální strukturu pro zlepšení fungování systému
venkovského cestovního ruchu.
45
Zdroje
BONDARENKO, M. Turistický sektor ekonomiky Ukrajiny: reality a perspektivy. Dne
07.02.2011
BRANDOS, O. Internetový magazín o Karpatských horách [online]. Dne 10.03.2004.
Dostupné z <http://www.karpaty.net/ukrajina/borzava.htm>.
BRANDOS, O. Internetový magazín o Karpatských horách [online]. Dne 04.04.2008.
Dostupné z <http://www.karpaty.net/ukrajina/krasna.htm>.
BRANDOS, O. Internetový magazín o Karpatských horách [online]. Dne 09.03.2004.
Dostupné z <http://www.karpaty.net/ukrajina/piskona.htm>.
BRANDOS, O. Internetový magazín o Karpatských horách [online]. Dne 11.03.2004.
Dostupné z <http://www.karpaty.net/ukrajina/svidovec.htm>.
GREČANIK, V.. Současné tendence rozvoje mezinárodního cestovního ruchu: Ukrajina a
svět. Noviny Přikarpatské Univerzity. Ivano-Frankovsk: Plaj, 2008. - №6.
KULČIVSKÝ, S., MYCYK, J., VLASOV, V. Historie Ukrajiny. 1. vydání. Kyjev: Litera
LTD, 2010. 528 s. ISBN 978-966-7543-80-8
UKRAJINA-ZEMĚ K NAVŠTÍVENÍ
<http://www.ukrajina-foto.estranky.cz/>
[online].
Dne
04.03.2013.
Dostupné
z
Osobní konzultace
Konzultace na téma „Podpora udržitelného rozvoje cestovního ruchu Evropskými fondy“, den
konání 3. ledna 2013, osobně s Jiřím Berkelou, vedoucím výzkumné činnosti a udržitelného
rozvoje Karpatské biosférické rezervace.
Konzultace na téma „Pozice agroturistiky na Západní Ukrajině v současné době“, den konání
23. března 2013, osobně na Katedře Cestovního ruchu, Užgorodské národní univerzity
v Užgorodě, s doc. Fedorom Šandorem.
46
MYKOTOXÍNY PRODUKOVANÉ PLESŇAMI
V POTRAVINÁCH A ICH VPLYV NA ZDRAVIE
ČLOVEKA
Hana Železníková
[email protected]
Abstrakt:
Mykotoxíny sú vo svojej podstate účinné látky mikroskopických húb. Sú silne toxické nielen
voči človeku, ale aj voči hospodárskym zvieratám. Jednak ich možno definovať i ako
kontaminant potravín. Rovnako sa jedná aj o sekundárne metabolity (Šimúnek, Březina,
1996).
Sekundárne metabolity sú priamym produktom metabolizmu. Jedná sa o rozmanité látky, z
ktorých najvýznamnejšie sú antibiotiká. Súčasná chémia rozlišuje 40 typov a asi tisíc
zlúčenín. Sekundárne metabolity sú neblaho známe pre svoje silné toxické účinky, dokonca aj
v nízkych koncentráciách. Svoje zastúpenie a široké využije majú aj v humánnej
a veterinárnej medicíne (Klán, Betina, 1989).
Plesňami produkované mykotoxíny môžu vyvolať aj rôzne toxické syndrómy, ktoré sa vo
všeobecnosti označujú ako mykotoxikózy. Sú všadeprítomné, vyskytujú sa na všetkých
úrovniach potravinového reťazca (Velíšek, 1999).
Medzi najvýznamnejšie rody mykotoxínov patria Aspergillus, Penicillium, Fusarium. Menej
významnejším je rod Botrytis, avšak tento rod je veľmi rozšírený, preto je potrebné ho
spomenúť.
Podstatou tohto príspevku je upovedomiť ľudí o závažnosti problematiky týkajúcej sa plesní.
Táto problematika je s ľudským bytím úzko spätá už od nepamäti. No i napriek tomu
nemožno s presvedčením povedať, že ju ľudia dokonalo ovládajú.
V rámci výskumu, ktorý bol podstatou rovnomennej bakalárskej práce, bola sledovaná
kazivosť potravín. Profilovými potravinami boli tie, ktoré sa bežne vyskytujú nielen
v domácnostiach, ale aj v hotelových reštauráciách. Konkrétne výskumu podliehali pšenično
ražný chlieb, jahody, hrozno, mungo klíčky, toastový chlieb, syr Eidam a domáca marhuľová
marmeláda. Tieto potraviny boli následne uskladnené do podmienok, pri ktorých sa bežne
skladujú. Jedna séria vzoriek bola uskladnená pri izbovej teplote, teda 22 až 23°C. Druhá
séria predstavovala potraviny skladované v chladničke, pri konštantnej teplote 10°C.
V prípade pšenično ražného chleba, toastového chleba a mungo klíčkov bola vytvorená ešte
jedna skupina vzoriek. Táto skupina bola uskladnená pri izbovej teplote s pridaním vody.
Dôvodom navlhčenia bolo skúmanie, či potraviny podliehajú kazeniu rýchlejšie vo vlhkom
prostredí.
Sledovaná bola teda doba kazenia potravín, respektíve počet dní, po ktorých potraviny začnú
prejavovať známky kazenia. Na základe získaných poznatkov z experimentu budú vyvodené
zásady správneho skladovania potravín. Teda aká je najvhodnejšia teplota na skladovanie
potravín, aby sa trvanlivosť potravín predĺžila. Alebo aké podmienky nie sú vhodné na
skladovanie potravín.
47
Nemožno spochybniť, že výsledky výskumu budú osožné nielen pre domácnosti, ale aj vo
všeobecnosti pre zariadenia, ktoré sa zaoberajú gastronómiou. Je totiž nevyhnutné riadiť
a usmerňovať nákup množstva potravín a s ním spojenú včasnú konzumáciu.
Kľúčové slová
Aspergillus, botrytis, fusarium, mykotoxíny, penicillium, plesne, toxické účinky
Úvod
Neznalosť nebezpečenstva toxických účinkov plesní môže byť veľkou hrozbou pre ľudský
organizmus. Nemožno poprieť ich fatálne následky.
Téma mykotoxínov sprevádza ľudí už od prvopočiatkov ich existencie a od začiatku
objavovania pôdy ako možného nástroja na produkciu potravy. Prvé zmienky o ochoreniach
spôsobených mykotoxínmi pochádzajú z obdobia stredoveku. Medzi historicky najstaršie
mykotoxikózy patria ergotizmus, alimentárna toxická aleukia a ochorenie zo žltej ryže.
Rovnako zaujímavé a historicky podložené sú rôzne povesti, ktoré možno spájať s plesňami
a ich produktmi mykotoxínmi. Vo svete i dnes koluje povesť o kliatbe faraónov. Kliatba je
spájaná so záhadnými úmrtiami ľudí, ktorí boli v akomsi spojení s otvorením hrobky faraóna
Tutanchamóna. Jeho telo mali podľa povesti chrániť vyššie moci. Avšak dnes sa už vie, že
týmito ochrancami neboli vyššie moci, ale mykotoxíny, konkrétne ochratoxín A. Tie
pravdepodobne objavitelia hrobky vdýchli. Čo malo za následok oslabenie imunity a ich
následnú smrť (Malíř, Ostrý, 2003).
Existuje viacero faktorov, ktoré ovplyvňujú produkciu mykotoxínov. Jedným
z najdôležitejších fyzikálnym faktorom je teplota. Bola vytvorená aj teplotná škála, v ktorej sú
mykotoxíny produkované. Škála je definovaná od optima k limitu. Smerom od limitu
k optimu počet produkovaných mykotoxínov stúpa, rovnako stúpa i rôznorodosť kmeňov.
Dôležité je spomenúť faktor času. Prirodzene koncentrácia mykotoxínov v kultúre časom
rastie. Neskôr sa produkcia zastavuje, prirodzene klesá až nastáva rozklad spôsobený
enzýmami z kultúry (Šimúnek, Březina, 1996).
Prítomnosť mykotoxínov v potravinách, respektíve v potrave človeka je celosvetový problém.
Podstatou tohto problému je kontrola prieniku mykotoxínov do potravy. Je dôležitá nielen
kontrola skladovacích podmienok, ale je nevyhnutné narábať aj s metódami, ktoré dokážu
odhaliť prítomnosť nežiaducich toxínov. Všeobecne sa používajú chromatografické
identifikácie, ktoré sú náročné nielen z hľadiska času, ale aj z hľadiska financovania.
Z bežného používania sa teda prakticky vylučujú. Imunológmi vyvinuté boli tzv.
monoklonálne imunoeseje. Ich základ stojí na aflatoxitových, trichothecénových
a zearalenonových protilátkach. Sú rýchle a dôkladné (Krmenčík, Kysilka, 2007).
Hazard so zdravím je konzumácia nahnitého ovocia a zeleniny. Chlieb a pečivo podliehajú
plesniveniu už za dva dni skladovania. Táto pleseň je voľným okom neviditeľná a nemožno ju
cítiť. To je hlavný dôvod, prečo je tak nebezpečná. Mnohé supermarkety lákajú zákazníkov
na nízke ceny znehodnotených potravín. Niektorí zákazníci podľahnú nízkej cene, no
neuvedomujú si, že i malé škvrny na ovocí či zelenine môžu spôsobiť ujmu na zdraví.
Poškodiť môžu pečeň a podporiť vznik rakoviny. Veľmi obľúbený je aj jablčný mušt, ktorý sa
vyrába zo všetkých jabĺk- malých, veľkých, zrelých i nahnitých. Toto konanie je lekármi
veľmi odsudzované. Pretože konečný produkt, ktorým je mušt, sa konzumuje vo veľkých
množstvách s klamlivým vedomím jeho zdravých účinkov. Pokiaľ je mušt vyrobený
z nahnitých jabĺk, nezachráni ho ani sterilizácia. Mykotoxín patulín v tomto mušte naďalej
48
ostáva a ohrozuje slezinu, obličky a pečeň. Mykotoxíny sú odolné voči tepelným
a chemickým zásahom. Keď sa už raz mykotoxíny v potrave nachádzajú, nemožno ich
odstrániť. Ako bolo už spomenuté chlieb spolu s pečivom podliehajú nákaze už po dvoch
dňoch skladovania. Identifikácie plesne na chlebe je veľmi náročná, nakoľko táto pleseň
pripomína pomúčenie. Častá konzumácia takéhoto chleba a pečiva môže spôsobiť trvalé
poškodenie ľudského zdravia. Následky sa však môžu prejaviť aj o niekoľko rokov neskôr. Za
klamlivé možno považovať aj uskladňovanie chleba v chladničke. Plesne sa vlhkom prostredí
totiž šíria rýchlejšie a ľahšie. Ideálne je nakupovať množstvo potravín, ktoré možno
skonzumovať v priebehu dvoch dní. Neodporúča ani použitie starého pečiva na prípravu
strúhanky, pleseň v nej stále pretrváva. Toto pečivo nie je vhodné ani na prikrmovanie zvierat.
Je nutné denne prebaľovať chlieb, ktorý je balený v mikroténovom vrecku (Petit Press, 2007).
Všeobecne je vznik a vývoj infekcií závislý od povahy a vlastností infektu. Rovnako závisí od
schopnosti indivídua brániť sa infekcii, teda od jeho imunitného systému. Ohrozený môže byť
každý, kto je vystavený spóram mikroskopických húb. Riziko ochorenia a alergických reakcií
sa zvyšuje s koncentráciou častíc. Za rizikovú skupinu sa považujú astmatici, ktorí citlivo
reagujú i na malé množstvo alergénov. K tejto skupine patria aj deti, jedinci so zníženou
imunitou, teda pacienti s HIV, cystickou fibrózou, starí ľudia a mnohí ďalší. Huby môžu mať
ľudské zdravie účinok:
 Patogénny- spôsobujú vznik ochorení
 Toxinogénny- ide o reakciu organizmu na toxické metabolity produkované hubami
 Alergénny- spôsobujú alergické reakcie
Do štyroch skupín možno rozdeliť ochorenia, ktorých príčinou sú mikroskopické huby. Tieto
skupiny sú:
 Mykózy- napádajú tkanivá a orgány
 Mykotoxikózy- napádajú rastlinné, bakteriálne, hubové a živočíšne bunky
 Mykoalegózy- vznikajú po dlhodobom vystavení pacientov voči spóram húb
 Mycetizmy- poškodzujú kožu, podkožie a kosti, najmä nôh a rúk (Lisalová,
Machariková, 2005)
Mykotoxíny spôsobujú veľké množstvo závažných ochorení, ktoré majú zväčša fatálne
následky. Pre ľudský organizmus je najnebezpečnejší rod Aspergillus a jeho produkty
aflatoxíny. Najčastejšie preukázané sú účinky karcinogénne, neurotoxické, nefrotoxické, teda
nepriaznivo ovplyvňujúce činnosť obličiek, imunotoxické, ale aj iné.
Metódy
Na začiatku výskumu boli vybrané vzorky, ktoré podliehajú kazeniu a v ktorých je
pravdepodobný výskyt významných mykotoxínov rodu Aspergillus, Penicillium Fusarium a
Botrytis. Vybraných bolo sedem vzoriek. Týmito vzorkami boli potraviny bežne dostupné
a používané v domácnostiach a v reštauračných zariadeniach. Konkrétne to boli vzorky
pšenično ražný chlieb, jahody, hrozno, toastový chlieb, syr Eidam, mungo klíčky a domáca
marhuľová marmeláda. V Tab. 1 možno pozorovať prehľad základného zloženia
pozorovaných potravín.
49
Tab. 1: Prehľad základného zloženia pozorovaných potravín
NÁZOV
ZLOŽENIE
Pšenično
ražný chlieb
pšeničná múka (48 %), pitná voda, ražná múka (10 %), varené zemiaky, soľ,
droždie, emulgátor E472, kyselina askorbová, enzýmy, okysľovací
prostriedok, pražený jačmeň, rasca
Jahody
voda (87,4 %), bielkoviny (0,8 %), tuky (0,4 %), sacharidy (7,5 %), škrob
(0,1 %), vláknina (2,2 %), organické kyseliny (1,3 %), Ash (0,3 %)
Hrozno
voda (80 %), vláknina, vitamíny, minerály
Mungo klíčky voda, bielkoviny, mastné kyseliny, sacharidy, vitamíny, minerály
Toastový
chlieb
bielkoviny (8,3 g), sacharidy (54,4 g), tuky(2,9 g), vláknina (0,23 g), soľ (0,4
g)
Syr Eidam
sušina (50 %), tuk (30 %), pasterizované mlieko, syrárske kultúry, jedlá soľ,
syridlo, stabilizátor (chlorid vápenatý)
Domáca
marhuľová
marmeláda
voda, marhule, cukor, želírovací cukor
Zdroj: autorka.
Pred uskutočnením experimentu bol uskutočnený nákup surovín v obchodnej sieti. Boli
vytvorené dve série vzoriek. Jedna séria bola umiestnená pri izbovej teplote, ktorá sa
pohybovala v teplotnej škále 22 až 23°C. Druhá bola umiestnená v chladničke, pri konštantnej
teplote 10°C. Vzorky boli udržiavané v týchto podmienkach z prostého dôvodu. Faktom je, že
i v bežnom živote sú skúmané potraviny držané v rovnakých podmienkach. V prípade troch
vzoriek, pšenično ražného chleba, toastového chleba a mungo klíčkov bola vytvorená aj
ďalšia vzorka. Táto vzorka bola mierne navlhčená pitnou vodou. Dôvodom bolo testovanie, či
potraviny aj v skutočnosti podliehajú rýchlejšiemu kazeniu vo vlhkom prostredí.
Rovnaké série boli umiestnené v priestoroch Základnej školy v Bošanoch. Kde však
skladovacia teplota bola značne nižšia. V biologickom kabinete, kde boli vzorky skladované,
sa teplotná škála pohybovala v rozmedzí 14 až 16°C. V chladničke bola teplota po celý čas
konštantná, a to 2°C.
Na uskladnenie vzoriek boli použité papierové tácky, plastové misky a potravinárska fólia.
Vzorky boli umiestnené do popísaných podmienok v rovnaký deň i čas, teda 10.1.2013.
Výskum prebiehal štyridsať jeden dní, počas ktorých boli vzorky pravidelne kontrolované
a fotograficky zaznamenávané. Každý týždeň boli vzorky podrobené mikroskopickému
skúmaniu. Prostredníctvom elektrónového mikroskopu boli fotograficky zaznamenané aj
mikroskopické častice skúmaných vzoriek. Vyvinuté plesne na vzorkách boli postupne
identifikované.
Výsledky
Ako bolo už spomenuté výskum prebiehal v trvaní štyridsaťjeden dní. Avšak ani počas tohto
dlhého skúmania niektoré zo vzoriek nepodľahli kazeniu. Z tabuľky číslo 2 možno vyčítať
počiatok kazenia potravín umiestnených v bytových priestoroch. Znakom x je označený
každý prvý deň, kedy sa na potravinách objavili prvé viditeľné známky kazenia. Pri vzorkách
50
toastového chleba umiestnených pri teplote 22 až 23°C a pri teplote 8 až 10°C, pri vzorkách
domácej marmelády a pri navlhčenej vzorke mungo klíčkov a klíčkov umiestnených
v chladničke nemožno zaznamenať označenie x. Tieto vzorky i napriek dlhodobej kultivácii
neprejavili známky kazenia ku dňu 19.2.2013, to znamená ku dňu ukončenia pozorovania.
Tab. 2: Začiatok kazenia potravín umiestnených v bytových priestoroch
Vzorka
číslo
Druh potraviny
Teplota
v °C 1.-3.
1
Pšenično ražný chlieb
22-23
2
Pšenično ražný chlieb
8-10
3
Toastový chlieb
22-23
4
Toastový chlieb
8-10
5
Syr Eidam
22-23
6
Syr Eidam
8-10
7
Hrozno
22-23
8
Hrozno
8-10
9
Jahody
22-23
10
Jahody
8-10
11
Mungo klíčky
8-10
12
Mungo klíčky
22-23
13
Marhuľová
marmeláda
8-10
14
Marhuľová
marmeláda
22-23
15
Pše. raž. chlieb
navlhčený
22-23
16
Toastový chlieb
navlhčený
22-23
17
Mungo klíčky
navlhčené
22-23
Začiatok kazenia potravín (v deň)
4.
5.
6.
7.
8.-11. 12.
13.-16. 17.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
Zdroj: autorka.
Ako bolo vyššie spomenuté, niektoré vzorky potravín z bytových priestorov nepodľahli
kazeniu. Hľadaná bola príčina tohto faktu, ktorá bola prekonzultovaná aj s pani doktorkou
Lengyelovou. Podľa jej výroku jednou z príčin pravdepodobne bola potravinová fólia, ktorou
boli vzorky prikryté. Prikryté potraviny boli fóliou chránené pred vonkajšími vplyvmi.
Respektíve pred preniknutím mikroskopických spór, ktoré by spustili proces kazenia. Ďalšou
možnou príčinou mohlo byť zloženie domácej marmelády. Pri príprave marmelády bola
použitá konzervačná látka známa ako želírovací cukor. Táto účinná zložka môže značne
oddialiť procesy kazenia. Problematická bola aj kultivácia plesní na mungo klíčkoch. Len na
51
jednej vzorke mungo klíčkov sa objavila pleseň, ktorá bola identifikovaná ako rod Botrytis.
Ostatné vzorky z oboch sérií podľahli hnilobným procesom a rozkladu, sprevádzaným veľmi
silným a špecifickým zápachom. Vzorky toastového chleba umiestneného pri izbovej teplote
a v chladničke rovnako nepodľahli procesu kazenia. Dôvodom mohlo byť opäť zloženie,
a teda vysoký obsah konzervačných látok. Navlhčený toastový chlieb kazeniu podľahol,
objavila sa tu pleseň rodu Penicillium. Príčinu možno hľadať v navlhčení, kedy spolu s vodou
sa mohli do vzorky dostať aj spóry, ktoré spustili proces kazenia.
Na vzorke číslo jedna, ktorá predstavovala pšenično ražný chlieb, sa pleseň objavila
v jedenásty deň kultivácie. Objavila sa tu zelenomodrá pleseň rodu Penicillium. Táto pleseň je
zachytená na Obr. 1. Rovnako sa objavil rod Penicillium aj na vzorke číslo dva, pšenično
ražný chlieb z chladničky, avšak o šesť dní neskôr. Na tejto vzorke chleba sa objavili dva
rôzne druhy plesní rodu Penicillium. Možno pozorovať časový posun výskytu plesní
vzhľadom na teplotu, pri ktorej boli vzorky držané. Na navlhčenej vzorke pšenično ražného
chleba sa pleseň po prvýkrát objavila v piaty deň pozorovania. Výskytu čiernej a ružovej
plesne predchádzalo viditeľné nafúknutie. Táto pleseň bola identifikovaná ako rod Fusarium.
Obr. 1: Pleseň rodu Penicillium na vzorke pšenično ražného chleba umiestneného pri izbovej teplote
Zdroj: Fotodokumentácia autorky
V šiesty deň skúmania sa objavili známky plesnivosti na syre Eidam umiestnenom pri izbovej
teplote. Vzorka obsahovala tri druhy plesní rodu Penicillium. Spočiatku sa objavila pleseň
šedomodrej farby v kolóniách o priemere 0,1 cm. Zo vzorky sa šíril veľmi silný kyslý zápach,
ktorý bol sprevádzajúcim znakom zrejúcich procesov. Syr Eidam v chladničke začal
plesnivieť o deň neskôr ako vzorka umiestnená pri izbovej teplote. Pleseň pripomínala
poprášenie múkou. Opätovne bola zaznamenaná pleseň rodu Penicillium.
Hrozno pri izbovej teplote zaznamenalo začiatok plesnivenia v piaty deň od začiatku
výskumu. Spozorovaná bola pleseň šedomodrej farby v oblasti nosnej stopky. Bobule hrozna
neprejavovali žiadne známky kazivosti. Hrozno uskladnené v chladničke začalo plesnivieť až
v sedemnásty deň. Rod Penicillium bol zaznamenaný aj v týchto prípadoch vzoriek. Možno
konštatovať, že skladovacia teplota má veľmi veľký význam v prípade skladovania hrozna.
Rozdiel medzi začiatkom plesnivenia hrozna uskladneného pri izbovej teplote a hrozna
uskladneného v chladničke bol až dvanásť dní.
Zo všetkých skúmaných vzoriek potravín začali plesnivieť ako prvé jahody uskladnené pri
izbovej teplote. Už po štyroch dňoch sa začali objavovať známky plesnivosti. Zo začiatku sa
objavili na povrchu hnedé škvrny. Neskôr sa pleseň rozrástla a pripomínala pavučinu. Na tejto
vzorke boli identifikované plesne rodu Botrytis a miestami sa vyvinula pleseň rodu
Penicillium, viz Obr. 2. Pleseň na jahodách umiestnených v chladničke pri teplote 8 až 10°C
sa začala objavovať o jeden deň neskôr, teda v piaty deň pozorovania. Rovnako na tejto
52
vzorke zo začiatku objavili hnedé škvrny, neskôr pavučinová pleseň. Identifikované boli ako
plesne rodu Botrytis a Penicillium.
Obr. 2: Plesne rodu Botrytis, Penicillium na jahodách umiestnených pri izbovej teplote, v pokročilom
štádiu vývoja
Zdroj: Fotodokumentácia autorky
Na sérii vzoriek umiestnených v priestoroch základnej školy sa objavili plesne rovnakých
druhov ako na sérii umiestnenej v bytových priestoroch. Rozdielom však bola dĺžka kultivácie
nakoľko izbová teplota sa v priestoroch kabinetu biológie v základnej škole pohybovala
v rozmedzí 10 až 14°C a teplota v chladničke bola 2°C počas celej doby výskumu. Teplota
bola dôvodom spomaleného kazenia potravín v týchto priestoroch.
V Tab. 3 možno pozorovať prehľad rodov plesní, ktoré sa objavili na jednotlivých vzorkách
potravín.
Tab. 3: Prehľad rodov plesní, ktoré sa objavili na vzorkách potravín
Vzorka číslo
Druh potraviny
Teplota (v °C)
Rod plesní
1
Pšenično ražný chlieb
22-23
Penicillium
2
Pšenično ražný chlieb
8-10
Penicillium
3
Toastový chlieb
22-23
-
4
Toastový chlieb
8-10
-
5
Syr Eidam
22-23
Penicillium
6
Syr Eidam
8-10
Penicillium
7
Hrozno
22-23
Penicillium
8
Hrozno
8-10
Penicillium
9
Jahody
22-23
Botrytis, Penicillium
10
Jahody
8-10
Botrytis, Penicillium
11
Mungo klíčky
8-10
-
12
Mungo klíčky
22-23
Botrytis
13
Marhuľová marmeláda
8-10
-
14
Marhuľová marmeláda
22-23
-
15
Pše. raž. chlieb navlhčený
22-23
Fusarium, Penicillium
16
Toastový chlieb navlhčený
22-23
Penicillium
17
Mungo klíčky navlhčené
22-23
-
Zdroj: autorka.
53
Na základe nadobudnutých skúseností a štyridsaťjeden dňového výskumu možno vyvodiť
najvhodnejšie podmienky pre skladovanie potravín. Pre domácnosti a hotelové reťazce možno
odporučiť skladovanie potravín pri nízkej teplote. Nakoľko nízka teplota zabraňuje respektíve
spomaľuje množenie plesní. Ďalej je nutné znížiť vlhkosť na minimum, optimálna vlhkosť
v skladovacích priestoroch je 10 až 15 %. Pri tejto vlhkosti sa značne znižuje schopnosť
plesní rozmnožovať sa. Je viac ako nutné pravidelne kontrolovať teplotu a vlhkosť prostredia.
Teplota a vlhkosť sú významnými faktormi, ktoré ovplyvňujú prítomnosť plesní a plesňami
produkovaných mykotoxínov. Dôležitým faktom je aj zabránenie prístupu hmyzu
k potravinám. Nakoľko hmyz môže prenášať spóry a tým infikovať zdravé potraviny.
Významným odporúčaním je sledovanie času skladovania potravín. Doba trvanlivosti sa
u rôznych potravín líši. Preto je vhodné naštudovať si dobu trvanlivosti potravín, ktorá je
povinným údajov vyznačeným na každom potravinovom tovare. V prípade hotelov je viac
ako vhodné viesť si kartičky, na ktorých by boli zaznačené dátumy spotreby jednotlivých
potravín. Takýmto spôsobom sa môže zabezpečiť včasná konzumácia ešte neskazených
potravín. Rovnako sa týmto spôsobom môže zamedziť šíreniu nákazy medzi potravinami.
Ďalšou nemenej zanedbateľnou prevenciou proti výskytu plesňami skazených potravín a ich
produktov mykotoxínov je pravidelná sanitácia a dezinfekcia priestorov či skladov, kde sú
potraviny držané. V týchto priestoroch sa totiž môžu nachádzať zabudnuté potraviny, ktoré
podľahli nákaze. Z týchto potravín sa môže následne nákaza šíriť aj na ostatné zdravé
potraviny. Je teda potrebné už napadnuté potraviny separovať a odstrániť ich od tých, ktoré
neboli ešte plesňou napadnuté. Rovnako nutné je oddeľovanie potravín vlhkých od suchých,
pretože môže opätovne dôjsť k nežiaducemu procesu hnitia. Mikroskopické častice sa môžu
vyskytovať aj v ovzduší, preto je na mieste pravidelné vetranie skladovacích priestorov.
S pomocou týchto poznatkov možno formulovať akési zásady prevencie proti výskytu
plesňami produkovaných mykotoxínov. Medzi tieto zásady možno zaradiť:
1. Nákup takého množstva potravín, aké dokáže domácnosť či hotelová kuchyňa
spotrebovať nanajvýš v priebehu štyroch až piatich dní.
2. V prípade skladovania chleba vo vrecku, je potrebné toto vrecko denne vymieňať.
3. Nákup len takých potravín, ktorých pôvod je známy a riadne označený.
4. Nekupovať potraviny, ktoré prejavujú známky kazenia.
5. Potraviny vždy uskladňovať v takých podmienkach, aké sú odporúčané výrobcom.
6. V žiadnom prípade nekonzumovať nahnité potraviny.
7. Neodkrajovať nahnité časti, ale je potrebné odstrániť celú potravinu.
8. Pravidelne sanitovať a dezinfikovať priestory, kde sú potraviny uskladňované.
Diskusia
Všeobecne počas skladovania potravín dochádza ku ich akostným zmenám. Tieto zmeny sú
najmä mikrobiologického a senzorického charakteru. Zmeny súvisia hlavne s druhom
potravín a so skladovacími podmienkami.
Najprekvapivejším faktom výskumu bolo, že niektoré z potravín nepodľahli plesniveniu ani
po značne dlhej kultivácii. Avšak i napriek tomu možno prehlásiť, že mykotoxíny v týchto
potravinách boli prítomné, i vzhľadom na to, že nie sú pozorovateľné voľným okom.
Ako sa dalo predpokladať ako prvá potravina splesnivela vzorka obsahujúca jahody. Táto
vzorka bola umiestnená pri izbovej teplote. Vzorka jahôd umiestnená v chlade začala
54
plesnivieť o deň neskôr. Jahody sú známe svojou nízkou trvanlivosťou, preto tento fakt nebol
obzvlášť prekvapujúcim. Na oboch vzorkách jahôd sa objavila veľmi rozšírená pleseň rodu
Botrytis.
Zaujímavé bolo pozorovanie rastu plesne na navlhčenom pšenično ražnom chlebe. Kde, ako
bolo už spomenuté, samotnému plesniveniu predchádzalo pozoruhodné nafúknutie
a v priebehu dvanásť hodín sa objavila aj pleseň. Táto pleseň sa pozoruhodne rýchlo šírila
a rástla. Nafúknutie spôsobila prítomnosť baktérií v tejto vzorke.
Na vzorkách potravín umiestnených v priestoroch školy sa objavili plesne rovnakých druhov.
Avšak tieto plesne sa začali objavovať o niekoľko dní neskôr. A to z dôvodu nižšej
skladovacej teploty.
Možno potvrdiť, že jedným z najvýznamnejších faktorov, ktoré ovplyvňujú rast a šírenie
plesní je teplota. Vzorky potravín umiestnených pri izbovej teplote plesniveli skôr a plesne na
týchto potravinách aj rýchlejšie rástli. V prípade vzorky hrozna, umiestnenom v bytových
priestoroch, nižšia skladovacia teplota oddialila proces kazenia až o dvanásť dní. V ostatných
prípadoch to bolo oddialenie o jeden až päť dní. Proces kazenia potravín umiestnených
v priestoroch školy bol oddialený o viac ako týždeň. Dôvodom bola už spomínaná teplota,
ktorá bola značne nižšia ako teplota v bytových priestoroch, pri ktorej boli vzorky skladované.
Záver
Existuje veľké množstvo faktorov, ktoré ovplyvňujú produkciu mykotoxínov. Jedným z tých
najvýznamnejších fyzikálnych faktorov je teplota. Je možné konštatovať, že čím vyššia je
teplota pri ktorej sú potraviny skladované, tým rýchlejšie tieto potraviny podliehajú
plesniveniu. Nemenej dôležitým faktorom je aj čas, ktorý je potrebný na vývoj plesní. Je
zrejmé, že takých faktorov, ktoré ovplyvňujú množenie plesní a produkciu mykotoxínov je
oveľa viac.
Mykotoxíny sú známe svojou toxicitou pre ľudský organizmus, vyvolávajú množstvo
ochorení, ktoré môžu mať trvalé následky v rámci ľudského zdravia. V niektorých prípadoch
dokonca môžu mať aj fatálne následky. Zaujímavosťou je fakt, že toxické účinky sa
neprejavujú ihneď. Dokázané sú účinky na zdravie človeka až po značne dlhom období od
konzumácie infikovaných potravín. Z dôvodu, že mykotoxíny nie sú senzoricky
pozorovateľné patria medzi najnebezpečnejšie prírodné jedy.
V rámci praktického výskumu boli uskutočnené rozsiahle pozorovacie pokusy. Ich podstatou
bola kultivácia plesní a ich senzorické pozorovanie, na potravinách bežne používaných
v domácnostiach a v hoteloch, či v hotelových reštauráciách. Potraviny boli uskladnené do
podmienok s rôznou teplotou. Pozorovaná bola rýchlosť rastu a vývoja týchto plesní.
Pravidelne bola uskutočňovaná kontrola a fotodokumentácia plesní. Po štyridsaťjeden
dňovom pozorovaní boli jednotlivé plesne identifikované. Na potravinách sa najčastejšie
vyskytovali plesne rodu Penicillium. V troch prípadoch sa objavili plesne rodu Botrytis
a v jednom prípade rod Fusarium. Pre človeka najnebezpečnejší rod Aspergillus sa nevyskytol
ani v jednom prípade pozorovaných vzoriek.
V deň ukončenia rozsiahlych pokusov sa v Základnej škole v Bošanoch konali Dni
prírodovedeckých pokusov. V rámci tohto dňa bola prezentovaná prezentácia o plesňami
produkovaných mykotoxínoch. Autorkou tejto práce bol predstavený experiment pozorovania
rastu a množenia plesní. Všetci žiaci prejavili veľký záujem o poznanie a boli poučení
o nebezpečenstve požívania plesňami skazených potravín a o možnom negatívnom dopade na
55
ich zdravie. Je nevyhnutné šíriť osvetu medzi ľuďmi a upovedomovať ich o nebezpečných
následkoch v prípade konzumácie nahnitých potravín.
Každý deň je ľudský organizmus vystavený toxickým účinkom plesní. Preto na základe
získaných poznatkov boli vyvodené zásady prevencie výskytu mykotoxínov. V rámci týchto
zásad najpodstatnejšiu časť tvorí zásada včasnej konzumácie, vhodné uskladnenie a nákup
nepoškodených potravín. Hlavne a v neposlednom rade konzumácia zdravých a nenahnitých
potravín. Dezinfekciu či sanitáciu skladovacích priestorov je tiež nutné realizovať
a považovať za spôsob ako predísť usadeniu plesní na potravinách.
Na základe pozorovania bolo zistené, že prítomnosť plesňami produkovaných mykotoxínov
nie je možné odhaliť voľným okom a najmä preto sú nebezpečné. Avšak i napriek faktu, že
nie sú pozorovateľné voľným okom, možno potvrdiť, že sa po určitom čase vyskytujú vo
všetkých potravinách, ktoré podliehajú kazeniu. Rovnako ťažké je ich aj identifikovať. Na
danom substráte sa môžu vyskytovať viaceré druhy plesní a tiež viaceré rody v rámci druhov
plesní. Dezinfekciou a sanitáciou nemožno stopercentne vylúčiť, ale len znížiť
pravdepodobnosť prítomnosti plesňami skazených potravín a ich produktov mykotoxínov.
Zdroje literatúry
KLÁN, Jaroslav. BETINA. Co víme o houbách: Chémia - biológia - ekológia. 1. vyd. Praha:
Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 284 s. Knižnice mládeže. ISBN 80-042-1143-7.
KRMENČÍK, Pavel; KYSILKA, Jiří. Mykotoxiny v potravě. Toxikon [online]. 2007 [cit.
2012-11-24]. Dostupné z: http://www.biotox.cz/toxikon/mikromycety/vpotrave.php
LISALOVÁ, Magdaléna; MACHARIKOVÁ, Miroslava. Rizko pôsobenia mikroskopických
húb v archívoch a knižniciach na zdravie človeka. SNK [online]. 2005 [cit. 2012-11-24].
Dostupné z: http://www.snk.sk/swift_data/source/casopis_kniznica/2005/marec/19.pdf
MALÍŘ, František; OSTRÝ, Vladimír. Vláknité mikromycety (plísně), mykotoxiny a zdraví
člověka. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů
v Brně, 2003, 349 s. ISBN 80-701-3395-3.
PETIT PRESS. Jesť nahnité ovocie a zeleninu je hazard so zdravím. Domacnost.sme.sk
[online]. 2007 [cit. 2012-11-24]. Dostupné z: http://domacnost.sme.sk/c/3250328/jest-nahniteovocie-a-zeleninu-je-hazard-so-zdravim.html
ŠIMÚNEK, Jan; BŘEZINA, Pavel. Mykotoxiny. 1.vyd. Vyškov: VVŠ PV Vyškov, 1996.
VELÍŠEK, Jan. Chemie potravin 3. 1. vyd. Tábor: OSSIS, 1999, 342 s. ISBN 80-902-3912-9.
56
NAVIGAČNÉ SYSTÉMY A MAPOVÉ PODKLADY
APLIKOVATEĽNÉ NA CIEĽOVÚ SKUPINU
MOTOTURISTICKÉHO CESTOVNÉHO RUCHU V
ALBÁNSKU
Ivan Sklenár
[email protected]
Abstrakt:
Navigačné systémy a mapové podklady aplikovateľné na cieľovú skupinu mototuristického
cestovného ruchu v Albánsku je jednou z tém týkajúcich sa alternatívneho rozvoja
cestovného ruchu Albánska cieľovou skupinou moto turistov. Výskum bude venovaný GPS
prijímačom, ktoré slúžia na dobrodružnú turistiku pre cieľovú skupinu motorkárov, ktorí
využívajú tieto zariadenia na orientáciu a navigáciu pri cestovaní v určitých krajinných
zónach, ktorých cestný podklad nie je štandardného asfaltového charakteru na ktorý sme
bežne v Európe zvyknutý. Zároveň tento výskum poslúži na vykreslenie tejto cieľovej
skupiny a dôvod cestovania do krajín akým je práve Albánsko. Ďalšia časť výskumu bude
porovnanie jednotlivých GPS prijímačov dostupných na našom trhu medzi sebou na základe
funkčnosti a užitočnosti aplikácií jednotlivých modelov, ich možnosti načítavania a práce
s jednotlivými druhmi mapových podkladov nielen v samotnom GPS prijímači, ale aj
plánovanie dobrodružnej cesty v režime off-line. Režim off-line je možno vykonávať
samostatne v GPS prijímači, ale rovnako aj prostredníctvom špecificky určených programov
na tieto operácie v počítačových zariadeniach. Celý výskum bude zameraný na náročnejšie
podmienky off-road cestovania, ktoré musia tieto GPS prijímače podstúpiť. Samotným
východiskom projektu bude návrh na vypracovanie novej GPS technológie, ktorá teoreticky
umožní niektorej značke na trhu s GPS prijímačmi vytvoriť taký prijímač, ktorý svojimi
vlastnosťami bude spĺňať požiadavky pre túto cieľovú skupinu. Technológia, ktorá bude
navrhovaná bude súvisieť priamo s možnosťami zobrazovania jednotlivých mapových
podkladov a práca s nimi vo zvolenom GPS prijímači počas dobrodružného cestovania.
Kľúčové slová:
Navigačné systémy, mapové podklady Albánska, mototurizmus, Albánsko, dobrodružné
cestovanie
Úvod
Shqipëria - Albánsko, alebo zjednodušene Zem orlov. Pre mnohých predstavuje táto divoká
krajina s vysokými horami, hlbokými kaňonmi, zlými cestami a krásnou prírodou bežnú,
priam typickú destináciu, no pre iných je to raj na zemi. Pre ostatných však predstavuje zem
plnú nebezpečenstva, chudoby a ďalších nepravdivých predsudkov. Aj napriek tomu že sa
všade v Albánsku stavajú nové asfaltové cesty a väčšina hlavných ťahov je už nových, cesty
v horách sú zlé. Tu treba počítať s veľmi nízkou cestovnou rýchlosťou. Pod pojmom ,,zlé“ je
myslené, že cesty sú pôvodné, postavené zrejeme ešte za čias Turkov z kameňa a sú určené
hlavne pre peších turistov, alebo pre oslov. V horách sú cesty neudržiavané a zničené od
veľkých nákladiakov, ktoré vyvážajú nelegálne vyťažené drevo. Tieto popisované cesty sú
57
však zjazdné na terénnom aute, enduro motocykli, bicykli či pešo (Weber, 2010) . Práve tento
segment turistov cestuje za takýmito atypickými podmienkami, aby zažili nejaký
extraordinárny zážitok (mimoriadny, ktorý porušuje ustálený poriadok, ustálené pravidlá,
normy; ktorý prevyšuje ustálenú, očakávanú mieru). Cestovanie v takýchto podmienkach
predstavuje pre určitý segment turistov dobrodružstvo (dobrodružstvo - zaujímavá, vzrušujúca
príhoda skrývajúca nebezpečenstvo; neobyčajný, často neuvážený čin – zastar. avantúra),
(Veda, 2004) ktoré sa nedá zažiť už takmer nikde v Európe. V takýchto extrémnych
podmienkach cestovania je však veľmi ťažké orientovať sa, preto je treba vybaviť sa pred
odjazdom na takúto dobrodružnú expedíciu (expedícia – výprava, cesta, obyčajne väčšej
skupiny ľudí s istým cieľom) spoľahlivým a kvalitným mapovým podkladom. Pre orientáciu
je najlepšie zvoliť si alternatívnu formu kompasu a kvalitnej tlačenej mapy, alebo globálneho
polohovateľného systému (GPS – Global Positioning System; ďalej len GPS) s digitálnym
podkladom (Náplava, Horký, 2012).
Ako je vyššie uvádzané, nielen zaujímavé POI body (Points Of Interests – z angličtiny Body
Záujmu), ale aj krásna príroda a jej prirodzené atraktivity, ktoré sa nenachádzajú v žiadnej
z prímorských oblastí ale práve v horských oblastiach ktoré sú ťažšie prístupné pre povahu
a stav ciest. Prímorské oblasti a atraktivity nachádzajúce sa pri hlavných cestných ťahoch
však využívajú iné segmenty cestovného ruchu. Segment vyhľadávajúci práve takéto oblasti
zastáva teóriu : ,,Aj cesta je cieľ“ – čo znamená že princípom cestovania tohto segmentu je
poznávanie krajiny netradičným a zaujímavým spôsobom. Takéto zaujímavé oblasti sú
odľahlejšie od prímorskej, ktoré sa nachádzajú viac vo vnútrozemí, kde cesty neposkytujú až
také pohodlie na cestovanie ako hlavné ťahy. Odmenou za absolvovanie tejto trasy je
atraktivita a samotné dobrodružstvo, ktoré sa v inej oblasti nedá zažiť. Avšak povaha a stav
ciest v horách často krát preverí nielen jazdca, ale aj stroj na ktorom sa jazdec pohybuje. Na
nespevnených cestách dostáva zabrať najmä technika a príslušenstvo namontované na
vozidle. Okrem otrasov a vibrácií, ktoré dostáva technika z ciest, je náchylnosť znásobená
počasím, ktoré sa v horách často mení. Nejedná sa len o klimatické zmeny počasia, ale aj
bežne meniace sa dopadom tieňa a slnka, takisto aj lesná vlhkosť či tepelné rozdiely
slnečného svitu. Preto je potrebné vybrať si spôsob navigácie tak, aby umožňovalo pohodlnú
formu čítania mapového podkladu. V takýchto podmienkach je to veľmi náročné z toho
dôvodu, že ak jazdec zastavuje na veľa miestach a orientuje sa v tlačených mapových
podkladoch, výrazne to znižuje už tak dosť nízku prejazdovú rýchlosť spôsobenú náročnejším
terénnym podkladom. Preto je lepšie využiť alternatívnu formu GPS, ktorá poskytuje
pohodlie čítania mapového podkladu, či už v sede, alebo v stoji na motocykli (Weber, 2010) .
Avšak, treba brať do úvahy vyššie uvádzané preverovanie techniky, teda je treba mať
navigačné zariadenie namontované tak, aby odolávalo všetkým týmto vplyvom. V ponuke na
trhu s GPS prijímačmi je široká škála ponúkaného sortimentu, no treba brať do úvahy
podnety, uvádzané pre tento druh alternatívneho cestovania. Druh adventure (dobrodružného)
cestovania v podmienkach, ktoré vytvára Albánsko však túto škálu obmedzuje len na dve
značky dostupné na našom trhu. Jednou zo značiek je firma TomTom a druhou je Garmin
Ltd., ktorá ako prvá priniesla na trh produkty, schopné odolať nielen externým nepriaznivým
vplyvom, ale aj konkrétne pre segment motorkárov. Týmto obchodným ťahom v súčasnosti
disponuje na trhu dominantnejším postavením a škálou ponúkaných produktov schopných
odolať cestovaniu v takýchto podmienkach.
Výskum ktorý sa bol vykonávaný na týchto GPS je svojim spôsobom priblíženia cieľovej
skupiny adventure turistov cestujúcich na motorkách do netradičných turistických destinácií
a zároveň forma orientácie v jednotlivých mapových podkladoch. Základom orientácie slúži
vopred naplánovaná trasa v off-line režime prostredníctvom PC a následné nahranie
vytvoreného mapového podkladu do GPS prijímača. Na základe vytvoreného itineráru
58
a mapového podkladu prebieha v cieľovej destinácií navigácia kombinujúca predpísanú trasu
a aktuálné topografické, alebo cestné mapové podklady. Cieľová skupina prostredníctvom
jednotlivých prijímačov vyberá podklad a orientuje sa podľa nej v destinácií ako je Albánsko.
Metódy
Metódy porovnávania a výskum bol vykonaný na GPS prijímačoch od firmy Garmin a na
jednom prijímači od firmy TomTom. Dôvod výberu týchto dvoch značiek na výskum je
obľúbenosť medzi užívateľmi tohto segmentu, široká škála zariadení zastrešujúcich tento
segment pre jeho potreby. Zariadenia, ktoré budú predstavené a porovnávané však
v niektorých bodoch výskumu spolu súvisia a pritom sú odlišné v jednotlivých, samostatne
stojacich funkciách osobitne v každom GPS prijímači. V prvej časti výskumu prebiehal zber
informácií o jednotlivých GPS zariadeniach, ktoré spĺňajú základné podmienky tohto
segmentu. Zber informácií prebehol prostredníctvom diskusie na internetovom portáli, ktorý
je venovaný skupine motorkárov. Prostredníctvom spomínanej diskusie o využiteľnosti
a obľúbenosti jednotlivých GPS prijímačov užívateľmi bolo vyčlenených osem konkrétnych
GPS prijímačov. Na základe výberu najspoľahlivejších a najužitočnejších GPS prijímačov
prostredníctvom tejto cieľovej skupiny bol vykonaný podrobný výskum každej jednotky. Na
každý prijímač osobitne boľ vyhľadaný zdroj informácií, ktorý poskytoval základné údaje,
technické špecifikácie a parametre na základe ktorých bola vypracovaná tabuľka
s výslednými hodnotami. Do tejto tabuľky sa následne pripísali aj ostatné porovnávané GPS
(tak isto na základe popisných údajov zo zdrojov).
Tab. 1: Software/hardware dotazovacia tabuľka
Typ ovládania
Kompas
3D zobrazenie mapy
Možnosť dohrávania máp
3D zobrazenie terénu
Nastavenie obmedzení na trase
Automatický prepočet trasy
Výpočet trasy
Užívateľský profil
Palivomer
Basemapa
Počet prejazdových bodov
Výdrž batérie
Podpora externej antény
Zdroj napájania
Veľkosť pamäte
Bluetooth
Prispôsobenie menu
Diaľkové ovládanie
Slúchadlá - výstup
Veľkosť displeja
Mikrofón - vstup
Prehľadnosť displeja
Správa ciest/trasy
Vertikálne/horizontálne zobrezenie
Svetový čas, konvektor meny
Fotonavigácia
TMC prijímač - kompatibilita
Geocaching
Cesta späť
Hlasová navigácia
Obmedzenia
Funkcia: Kde som bol?
Vodotesnosť
59
Funkcia: Kde som?
POI
Zdroj: Vlastný výskum
Následne bol vytvorený špecifický dotazník s otázkami týkajúcich sa jednotlivých funkcií
nielen z časti software, ale aj hardware. Na tento dotazník odpovedal opäť segment
motorkárov, ktorý využíva tieto GPS na dobrodružnú turistiku. Podľa odpovedí z dotazníku
bol následne štatistickými výpočtami vyvodený výsledok dotazníku. K prevereniu
spoľahlivosti jednotlivých údajov ohľadom software-hardware súčastí poslúžila konzultácia
s dvomi firemnými pracovníkmi spoločnosti Garmin. Po preverení jednotlivých informácií
ohľadom GPS prijímačov bola opätovne oživená diskusia na motocyklovom internetovom
portáli, v ktorej boli oslovený jednotlivý užívatelia týchto modelov.
Medzi jednotlivo porovnávané GPS prijímače patria:

Garmin GPSmap 276C

Garmin Zumo 220

Garmin Zumo 550

Garmin Nuvi 550

Garmin Zumo 660

Garmin 650t Montana

TomTom Rider

Garmin Oregon550

Garmin GPSmap62s
Princípom vytvorenia tejto diskusie, bolo hlbšie ponorenie sa do výhod/nevýhod,
predností/úzadí, a jednotlivých špecifických vlastností od užívateľov samotných, čím vznikli
v tomto výskume zaujímavé výsledky. Výskum bol prevádzaný nielen na prijímačoch, ale aj
programoch a mapových podkladoch, ktoré slúžia na plánovanie takejto trasy. Jednotlivé
plánovania boli následne aplikované na zrealizované výlety a orientácia na nich.
Výsledky
Na základe vyššie uvedených metód bol výskum, zrealizovaný prostredníctvom dotazníku,
diskusie so samotnými pracovníkmi spoločnosti Garmin a v neposlednej rade diskusie so
samotnými užívateľmi jednotlivých GPS zariadení. Samozrejme daný výskum bol prevádzaný
na jednotlivých GPS prijímačoch tak, aby boli schopné odolať podmienkam alternatívnej
formy cestovania. Kvôli tomu bol zúžený výber prijímačov na deväť jednotiek. Poradie
uvádzaných GPS prijímačov zodpovedá postupnému časovému príchodu na trh. Samostatne
je zhodnotený odlišný – konkurenčný produkt TomTom Rider oproti produktom Garminu.
Záverečné dva prijímače sú turistického charakteru avšak sú dosť odolné a masívne na
turistiku tohto druhu, pričom veľa oslovených ich vlastní a sú obľúbené v tomto segmente na
toto použitie. Záver je venovaný zhodnoteniu jednotlivých GPS prijímačov medzi sebou na
základe doteraz získaných informácií. Záverečná diskusia je zhrnutím PC programov
a mapových podkladov s ktorými sa naviguje a pracuje pri tvorbe itineráru, ktoré využíva táto
skupina mototuristov v Albánsku.
60
Garmin GPSmap 276C
Tento model bol prvý prevratný navigačný prístroj, ktorý bol uvedený na trh ako ideálnym
riešením pre ľudí, ktorý chcú používať jeden navigátor na lodi i v automobile. Konštrukčne
vychádza z modelu GPSMAP 176C, ale je rozšírený o funkcie automobilových navigátorov.
Tvorcovia (motorkári) použili pôvodný koncept práve preto, lebo lodný GPS prijímač je
nepremokavý a dostatočne robustný na to, aby vydržal nejaký ten lejak , vibrácie a otrasy za
jazdy na motorke. 276C však stále nebol priamo uvedený ako navigátor pre segment
motorkárov. Prvý multi módový GPS prijímač kombinoval v sebe širokouhlý displej, ktorý sa
ovládal prostredníctvom tlačidlových gombíkov vedľa obrazovky. Avšak tento navigačný
prístroj si hneď od svojho uvedenia na trh získal svojich fanúšikov aj napriek tomu že
v základnom balení k prijímaču bola len montážna sada do auta, alebo priamo na čln.
Predinštalované mapy, ktoré prijímač obsahoval vychádzali z pôvodnej koncepcie, teda
predinštalované mapy Európy a základná mapa pre marine (teda lodný režim na vode). Pre
použitie na motocykel však chýbala v základnom balení vhodná montážna sada na to, aby si
ju vedel spotrebiteľ namontovať adekvátnou formou na motocykel. . Tento nedostatok
Garminu vyriešili hneď dve firmy, ktoré sa okamžite začali podieľať na sériovej výrobe
kvalitných sériovo vyrábaných montážnych súprav na tieto prístroje (Krolák, 2013) .
Prvou je Americká firma RAMmounts, ktorá začala vyrábať masívne plastovo-železné
montážne súpravy ktoré sa skladali z troch častí: v prvej - pevnej časti, ktorá bola fixne
namontovaná na riadidlách ; druhej – opäť fixnej do ktorej sa vsunul prijímač a zacvakol
malou poistkou a tretej časti – ktorá bola spojnicou medzi dvoma fixnými časťami a zároveň
umožňovala nastavenie podľa výšky či posedu motorkára (Krolák, 2013) .
Druhá v poradí je Nemecká firma Touratech, ktorá začala vyrábať masívne duralové klietky
na celý prijímač, ktorý sa mal priamo upevňovať na riadidlá. Tesne medzi riadidlami
a samotnou klietkou sa nachádzajú penové gumy, ktoré slúžia na odvibrovanie a zároveň ako
ochrana pred otrasmi z motocykla, čiže je vhodnejší pre dobrodružnú turistiku terénom.
Obidve tieto firmy nakoniec uzavreli s firmou Garmin licenčné zmluvy. RAMmounts začali
vyrábať množstvo úchytov na rôzne typy GPS prijímačov a príslušenstva všetkého druhu.
Touratech po nadviazaní spolupráci začal vyrábať aj ďalšie masívne ochrany a tým si
zabezpečil svoje postavenie na trhu s Adventrure a Rally doplnkami a stal sa zároveň aj
jedným z hlavných propagátorov Garminu (Krolák, 2013).
Garmin Zumo 220
GPS prijímač, ktorý sa ako prvý objavil na trhu navigačných prístrojov s označením kategórie
cestné – motocyklové. Tento navigátor bol prevratný nielen svojim úplne iným vzhľadom aký
ponúkal GPSmap 276C (podstatne menší), ale takisto neobsahoval žiadne tlačidlá. Zumo 220
má jasný a farebný dotykový displej, ktorý poskytol všetky informácie ktoré ste potrebovali
v ľahkom čitateľnom formáte. Informácie na displeji sú pohodlne čitateľné na poludňajšom
slnku, ale aj v noci. Zumo 220 bolo zároveň navrhnuté tak, aby svojou robustnou
konšktrukciou bol vodotesný a zároveň odolný voči silnému UV žiareniu či postriekaniu
palivom. Zumo 220 bol technicky navrhnutý tak, aby sa dal pohodlne ovládať nielen holou
rukou, ale aj v rukaviciach čo je zároveň jeho veľké plus (Brniak, 2010) .
Samotný systém priniesol funkcie ako napríklad: ,,Kde som?“ ,,Vlastné trasy“ ,,Svetový čas“
GPS prijímač je možné nastaviť v základnom systéme do rôznych módov ako napr. jazda na
motocykli, chodec, bicyklovanie, jazda na inom motorovom vozidle či dokonca kolobežka.
Okrem módu je možné nastaviť prepočítavanie trasy tak, aby zobrazovalo danú trasu ako
rýchlejší čas, kratšiu vzdialenosť či oblasť mimo cesty. Spôsob zobrazenia mapy ponúka tri
61
rozhrania a to: 2D zobrazenie, 3D a orientácia na sever. Skvelou funkciou je aj nastavenie
palivo metra, alebo Bluetooth zariadenia, s ktorým ste si vedeli spojiť prijímač so svojim
mobilným telefónom, alebo priamo s komunikáciou zabudovanou v prilbe. Veľkou výhodou
bolo zobrazenie aktuálnej polohy a dôležité okolité body ako je nemocnica, policajná stanica,
alebo palivo. Zumo 220 sa predával s kompletným príslušenstvom do auta, montážnou sadou
na motocykel, kompletnú kabeláž, príručkou a inštalačným CD s programom MapSource,
ktorá slúži na pravidelný update Vášho GPS prijímača, alebo na plánovanie si Vašej trasy
(Brniak, 2010) .
Garmin Zumo 550
So svojím príchodom na trh získal veľké množstvo užívateľov a fanúšikov. Tým, že sa stal
takým populárnym bolo i napriek pomerne vyššej cene oproti predchodcovi jeho úplne nové
spracovanie, ktoré nebolo len plastové, ale pribudli aj pogumované časti prístroja. Veľkosť
LCD displeja zostala pôvodná, ale pribudli mu 4 gumové ovládacie tlačidlá (ktoré boli
osvedčené z GPSmap 276C). Veľkou zmenou bola jeho odolnosť voči prachu a vode, podľa
štandardu IPX7, čo je odolnosť asi 1m pod hladinou po dobu 30 minút. Takisto jedným
z veľkých výhod bolo to, že základné balenie neobsahovalo len montážnu sadu do auta, ale aj
kompletnú montážnu sadu pre motocykel. Novinkou bola plastová kolíska, do ktorej sa
zasadzoval navigátor a po zaistení sa poistka doťahoval špeciálnym kľúčom, ktorý bol
súčasťou balenia. Táto novinka bola urobená preto, aby sa majitelia navigátora nemuseli
obávať krádeže pri opustení motocykla. Oproti svojmu predchodcovi Zumo 550 ponúkal
okrem Bluetooth spojenia s mobilným telefónom či komunikačným zariadením zabudovaným
v prilbe dva vodotesné sloty určené na pripojenie slúchadiel pre hlasovú navigáciu, alebo
spríjemnenie si cesty nejakou hudbou. Ďalšou z noviniek bolo proti predchodcovi je slot na
SD kartu, ktorá môže vylepšiť už aj tak veľkú, 2GB internú pamäť v ktorej je automaticky
predinštalovaná mapa Západnej Európy a detailná mapa Slovenskej republiky. Funkcie
navigácie ostali nezmenené, čiže tak ako ich poznáme z predošlej verzie Zumo 220. Avšak,
jednou z noviniek bol program naviguj domov a takisto pribudla ikonka s veľkým rozhraním
POI bodov, ktoré začali ponúkať okrem základných aj reštaurácie, kultúrne pamiatky, či iné
lákadlá. A v neposlednom rade jednou z nových možností je zobrazenie aktuálnej polohy
s kompasom, ktoré je nevyhnutné najmä pri cestovaní mimo cestu, či v miestach mapového
pokrytia, či dokonca pri ťažkom orientovaní sa v neznámych horských cestách. Čo sa týka
napájania, Zumo 550 okrem novej gélovej batérie dostal v základnom balení aj kompletnú
kabeláž na priame napojenie na baterku motocykla, čo malo výhodu v tom, že klasická
zapaľovačová zásuvka, ktorú používame aj v aute na pripojenie navigátora tak ostala prázdna,
nezatekala do nej voda pri daždi a dala sa využiť na iné veci. Tento GPS prijímač sa pre
všetky jeho funkcie stal obľúbeným nielen pre nadšencov dobrodružného cestovania, ale aj
pre turistov ktorý brázdia naprieč Európou, alebo ho používajú na denno-dennú navigáciu,
pretože spĺňal presne to, čo si všetci želali. Snáď jedinou jeho nevýhodou bola cena, ktorá
bola nastavená pomerne vyššie oproti ostatným motocyklovým GPS prijímačom, ktoré sa
doposiaľ objavili na trhu (Hajdúch, 2007) .
Garmin Nuvi 550
Vychádzal z pôvodného konceptu Zumo 220. Jej vylepšenie znamenalo robustnejší
a masívnejší vonkajší falc a dotykový displej. Neponúka žiadne výstupné sloty pre slúchadlá,
ponúka len jeden slot a to na pripojenie k sieti, alebo k počítaču na upgrade mapy, prípadne
naplánovanie trasy. Nuvi nedostala ani funkciu Bluetooth, čiže za jazdy sa musíme spoľahnúť
len na vizuálnu navigáciu, prípadne hlasovú navigáciu, ktorú však za vetra nie je príliš počuť.
62
Základné balenie bolo takisto ,,odľahčené“ , teda v základnom balení sa nenachádzali CD
s programom na plánovanie trasy. Aj napriek týmto odopretým funkciám sa stala Nuvi 550
veľmi obľúbená a získala si svoje zástupy ľudí, ktorí na ňu nedajú dopustiť, pretože spĺňa
všetky funkcie čo predchodca Zumo 550. Malé Nuvi 550 malo okrem základných
predinštalovaných máp novú funkciu TOPO, čo bola kopmatibilita s topografickými či
vojenskými mapami (u Zuma 550 ste si museli dokupovať na to program), čo prispelo k jeho
popularite. Preto stačí hneď po kúpe navigátora si sadnúť na motorku, zadať stanovený cieľa
vyraziť na cesty. Oproti svojmu predchodcovi je menší, šetrí priestor či už v zornom poli,
alebo pri batožine objem. Funkcie navigátora ostali nezmenené, čiže či už využívate kompas,
alebo bežnú navigáciu na ceste, mimo cesty je rovnako dobrý ako jeho predchodca Zumo 550.
Garmin Zumo 660
Motocyklový navigátor, ktorý v sebe spája štíhly a elegantný dizajn so špecifickými
vlastnosťami vytvorenými špeciálne pre motorkárov. Nové Zumo 660 bolo teda väčší ako
Nuvi 550, ale zároveň menší ako Zumo 550. Nové Zumo 660 dostalo 4,3 palcový širokouhlý
displej, s vyšším rozlíšením ako predchodcovia. V tomto spojení dostalo aj navigáciu
v jazdných pruhoch a zobrazenie 3D budov. Medzi novinkami sa objavil aj ukazovateľ
najvyššej povolenej rýchlosti a okrem klasického zobrazovania rýchlejšej, alebo kratšej trasy,
dostal aj trasu s off-road výpočtom. Okrem týchto noviniek dostala 660 opäť Bluetooth pre
spárovanie s mobilným telefónom, alebo s komunikátorom v prilbe jazdca. Okrem Bluetooth
zariadenia sa tu objavili aj dva jack sloty, ktoré boli káblovo vyvedené na 30 cm vzdialenosť,
do ktorých sa môžu pripojiť slúchadlá a mikrofón. Okrem týchto všetkých noviniek bola 660
obdarená aj novou funkciou Kde som? , ktorá bola podporovaná vysoko citlivou funkciou
HotFix, ktorá presne určovala Vašu polohu, presnosť a rýchlosť navigácie. Ďalšie doplnky
ako svetové hodiny, kalkulačka, prevod jednotiek, alebo palivo meter sa tu objavili opäť, ale
vo vylepšenej kvalite. Vodotesnosť sa zachovala aj napriek širokouhlom displeji a sloty sú
takisto vode odolné podľa štandardu IPX7 ako oba 550 predchodcovia. Jednou z veľkých
výhod 660 je veľkokapacitný priestor, ktorý slúži na to, že okrem základných máp je možné
predinštalovanou aplikáciou prepnúť z Európskej, či Slovenskej mapy napr. na topografické
mapy a navigovať sa nimi. Táto operácia trvá niekoľko sekúnd a je veľmi dobrá, hlavne pri
dobrodružných výletoch do prírody, alebo ak navigačný systém chceme používať pri bežnej
turistike. Základné balenie obsahovalo kompletnú výbavu od montážnej sady, či kabeláže pre
auto i motocykel, predinštalované mapy celej Európy a podrobnú mapu Slovenska (Hajdúch,
Motoride.sk, 2009) .
Garmin Montana 650t
Po svojom uvedení na trh nazvané aj ako univerzálne zariadenie na outdoor, cesty, more a
ATV a motocykle. Toto zariadenie je vhodná na pešiu turistiku, navigáciu v aute, takisto je
dostatočne odolné a robustné na montáž na motocykel, schopné kvalitne navigovať v teréne
alebo aj na mori. Montana 650t nabrala oproti všetkým predchodcom úplne nový dizajn, ktorý
pôsobí elegantne vďaka svojmu štvorpalcovému displeju, ktorý má duálnu orientáciu
a robustnejšou zadnou časťou prístroja. Absolútnou novinkou je aj 3D kompas, ktorý ukazuje
správny smer bez ohľadu na polohu navigačného prístroja. Medzi novinky sa takisto radí aj
barometrický výškomer, ktorý presne ukazuje aktuálnu polohu, ale aj začiatočnú polohu od
zapnutia navigátora až po koniec naplánovanej trasy. Montana 650t má aj absolútne dve
novinky ktoré sa doposiaľ nevyužívali na tomto type GPS navigátorov a tým je zabudovaný 5
megapixlový fotoaparát, ktorý automaticky ukladá polohu na fotografie a druhou novinkou je
aplikácia, ktorá umožňuje prepínanie medzi profilmi, teda či daný prijímač chcete používať
63
s topografickými mapami na turistiku, prípadne na off-road cestovanie, mapami na cestu,
alebo na lodi ako vodný navigátor. Montana 650t obsahuje opäť aj Bluetooth zariadenie na
bezdrôtovú navigáciu a zároveň môžete prostredníctvom Bluetooth zariadenia zdieľať
s okolitými Montanami 650t vaše naplánované trasy, alebo údaje. Okrem bezdrôtovej
komunikácie Montana 650t ponúka aj dva jacky; jeden jack na výstup pre slúchadlá a druhý
na napájanie a dobíjanie batérie, ktorej výdrž sa zvýšila na cca 16 hodín. Montana 650t je
takisto veľmi odolná voči nepriazni počasia, teda je ideálna nielen na bežnú turistiku na
motorke, ale aj na extrémnejšie off-road jazdenie, alebo dobrodružnú turistiku neznámymi
krajinami. Preto je Montana 650t jednou z najvhodnejších variant vyskytujúcej sa na trhu
použiteľnej na dobrodružnú turistiku (Hajdúch, Motoride.sk, 2011) .
TomTom Rider
Konkurenciou pre spoločnosť Garmin predstavuje TomTom, ktorý však ponúka v tomto
segmente len jeden GPS prijímač. TomTom Rider prijímač je však radený do kategórie
Asfaltovej motocyklovej navigácie. Tento konkurenčný GPS prijímač však nepredstavuje
konkurenciu ani jednému z uvedených GPS prijímačov od spoločnosti Garmin, pretože
výrobca uvádza, že GPS prijímač je stavaný na asfaltovú turistiku na motocykli. Takisto
výrobca ďalej uvádza, že nie je vhodné tento GPS prijímač vystavovať veľkým otrasom a je
vhodnejšie nepoužívať ho za extrémnych výkyvov počasia (Silver, 2008) .
Garmin Oregon 550, GPSmap 62s
Oregon 550 – veľký, prehľadný dotykový displej; GPSmap 62s – menší displej, ovládanie
prostredníctvom tlačidiel pod displejom. Obidva GPS prijímače slúžiace ako outdoor
prijímač, ktorý je stavaný na drsné zaobchádzanie pri turistike a iných outdoorových športoch.
Výhodou použitia pri cestovaní v takýchto podmienkach je okrem barometrického výškomeru
a 3D kompasu systém predinštalovaných topografických máp, ktoré slúžia v niektorých
prípadoch ako lepší navigátor v neznámom teréne. Kompatibilita s cestnými mapami je
v súčasnosti na vysokej úrovni avšak prepínanie medzi týmito módami je dosť nepraktické
a časovo zdĺhavé (Pag, 2013).
Diskusia
Medzi najčastejšie vyskytovanými a najspoľahlivejšími GPS prijímačmi medzi segmentom
motorkárov bolo práve osem vyššie uvedených. Deviaty z uvedených (TomTom rider)
a skúsenosti s ním má však len minimum z opýtaných na danom serveri. Názorom, prečo je
tomu tak, že tento GPS prijímač vlastní len málo mototuristov je pre jeho nedostatočné
a neadekvátne vlastnosti, ktoré už uvádza aj výrobca. Tento prijímač však vystupuje na trhu
ako priamy a jediný konkurent firme Garmin v tomto segmente. Aj napriek týmto uvádzaným
aspektom je tento prijímač stále vhodný na klasickú asfaltovú formu mototuristiky. GPS
prijímače od spoločnosti Garmin, ktoré majú dominantnejšie postavenie na trhu a zároveň aj
širšiu škálu produktov zaujímajú jednotlivé druhy mototuristov. V tomto prípade výrobca
stavia svoje výrobky tak, aby boli odolné voči všetkým nepriazňam počasia. Súčasne sú
konštruované tak, aby zvládali podmienky alebo všetky nástrahy alternatívnej formy
cestovania na ktorú ju využíva segment mototuristov. Pri výskume jednotlivých GPS
prijímačov v priereze času je badateľné, že jednotlivé GPS prijímače sa od prvého, ktorý bol
uvedený na trh postupne zlepšovali. Ich zlepšovanie spočíva nielen v konštrukčnom
vypracovaní, ale aj jeho pohodlnejšej ovládateľnosti, vizualizácie a v neposlednom rade aj v
64
množstve funkcií, ktoré sú často krát veľmi vyhľadávané a využiteľné v tomto segmente.
Okrem samotného technologického a technického výskumu postupne pribudli k GPS
prijímačom jednotlivé mapové podklady pre jednotlivé krajiny s určitým zameraním. Mapy,
ktoré sú dodávané s novými GPS prijímačmi bývajú väčšinou veľmi všeobecné. Pokiaľ chce
užívateľ podrobnejšiu mapu danej krajiny do ktorej sa chce vybrať, musí si jednotlivé
podrobné mapy zakúpiť. Pre mapové podklady, ktoré sú k dispozícií pre oblasť Albánska sú
dostupné v troch podrobnejších prevedeniach okrem základného pokrytia. Základným
pokrytím sa v tomto význame rozumie všeobecná mapa City Navigator Europe NT, na ktorej
je zachytených len základ asfaltových cestných ťahov a pár veľkých miest vrátane hlavného
mesta Tirany. K podrobnejším, už spomínaným mapovým podkladom patrí dvojica presných
topografických mapových podkladov AdriaRoute NT a AlbGeoPol na ktorých sú vyznačené
aj kľúčové mestá a obce, na základe ktorých sa znásobuje a zlepšuje orientácia v danom
krajinnom priestore. Poslednou najkvalitnejšie spracovanou a zároveň aj najpodrobnejšou
mapou pre tento región je Albania GeoPolitical Basemap, ktorá vznikla vďaka projektu
rozvoja cestovného ruchu Albánska. Veľkú účasť na tomto projekte mala Americká
spoločnosť USAID.
Možnosťou, ako pracovať s jednotlivými mapovými podkladmi, ktoré sú vyššie uvádzané sú
dva špeciálne programy vytvorené spoločnosťou Garmin. Jedným z týchto programov je
MapSource a druhou BaseCamp. Tieto programy slúžia na plánovanie a získavanie
jednotlivých informácií z mapových podkladov jednotlivých krajín. Rovnako sú tieto
programy adekvátne na plánovanie trasy v danej krajine a zahŕňanie jednotlivých
alternatívnych ciest do jeho plánov.
Záver
V diskusií, ktorá prebehla počas výskumu vyplynulo, že najvhodnejší spôsob plánovania
jednotlivých dobrodružných výletov je prostredníctvom oboch programov súčasne. Môže sa
takýmto spôsobom sledovať topografický a cestný ráz krajiny súčasne, ktorý uľahčuje toto
plánovanie. Takáto alternatíva duálneho zobrazovania oboch mapových podkladov prináša
výhodu, ktorú nám však samotný GPS prijímač nemôže ponúknuť vzhľadom na to, že
v takomto prípade je možné používať len jeden mapový podklad. Riešením tohto problému by
bolo rovnaké duálne zobrazovanie mapového podkladu na obrazovke GPS prijímača tak ako
je tomu pri plánovaní trasy v PC. Na takúto alternatívnu možnosť však možno pristúpiť len na
základe testovania a dotazovania nových myšlienok na adresu výrobcu, ktorý možno
v budúcnosti príde s takýmto kompromisným riešením.
Výskum, ktorý bol prevádzaný na jednotlivých GPS prijímačoch určených špecifickému
segmentu s určením na dobrodružný druh cestovania predstavuje v súčasnosti škálu šiestich
aktuálne dostupných prijímačov na trhu. Prvé dva prijímače sú v časovom horizonte ťažšie
dostupné, no nie je nemožné sa k nim dopracovať. Významom zmýšľania výstupu v tomto
smere je zlepšenie orientácie za jazdy v krajinách, ktoré ponúkajú podmienky cestovania na
nespevnených, neoznačených cestách.
Medzi tieto spomínané naj optimálnejšie zariadenia patrí dvojica Garmin Zumo 660 a Garmin
650t Montana. Podľa môjho názoru je táto dvojica naj optimálnejším riešením už na základe
robustnosti a vysokej odolnosti voči okoliu a náchylnostiam počasia. Ďalším možným
presvedčujúcim aspektom sú funkcie, ktoré ponúkajú obe jednotky súčasne. Konečným
presvedčujúcim argumentom môže byť balenie, ktorého súčasťou je väčšina komponentov
a zdrojovej kabeláže, na základe ktorého je možná okamžitá montáž na motocykel a jeho
okamžité použitie na ceste za dobrodružstvom.
65
Zdroje literatúry
NÁPLAVA, Miroslav a Petr HORKÝ. Albánie: Kráska se špatnou pověstí. 1. vyd. Brno:
Jota, 2012. ISBN 978-80-7217-834-6
WEBER, Filip. ADVRIDER.CZ. Albánie: Země orlú. první. Praha: Quercus s.r.o, 2010.
ISBN 978-80-254-6460-1
VEDA (2004). Synonymický slovník slovenčiny. Bratislava: Veda.
HAJDÚCH, Tomáš. Motoride.sk: Server pre všetkých motorkárov. HAJDÚCH, Tomáš.
MOTORIDE.SK. Motoride.sk: Server pre všetkých motorkárov [online]. 2007-2011. [cit.
2013-23-03]. Dostupné z: http://motoride.sk/
MOTOMEDIA AGENCY S.R.O. Motocykel.sk [online]. 2010-2011. Považská Bystrica,
2011, 2013 [cit. 2013-23-03]. Dostupné z: www.motocykel.sk
TOURANBIKE S.R.O. Touratech Slovakia [online]. Poprad. Poprad, 2013, 2013 [cit. 201323-03]. Dostupné z: www.touratech.sk
BRNIAK, V. (30. Júl 2010). Motocykel.sk. Cit. 13. Marec 2013. Dostupné na Internete:
Motocykel.sk:
http://motocykel.sk/clanok.php?id=2256&title=O%20%E8om%20je%20Garmin%20z%26%2
3363%3Bmo%20220?%20%96%20test%20+%20videorecenzia
KROLÁK, M. (13. Marec 2013). GPSmap 276C. (I. Sklenár, Autor interview)
PAG, P. (29. Marec 2013). Motoride.sk. Cit. 29. Marec 2013. Dostupné na Internete:
Motoride.sk: http://motoride.sk/?P=phorum&tema=offtopic&ti
SILVER. (1. Mán 2008). Motocykel.sk. Cit. 13. Marec 2013. Dostupné na Internete:
Motocykel.sk: http://motocykel.sk/clanok
66
POPULARIZÁCIA MIKROREGIÓNU PODHORIE
Jana Vavríková
[email protected]
Abstrakt
Predmetom článku Popularizácia mikroregiónu Podhorie je udržateľný rozvoj vidieckeho
cestovného ruchu, ktorý už pred osemnástimi rokmi vyhodnotilo Ministerstvo
pôdohospodárstva SR ako kľúčovú hospodársku aktivitu podporujúcu rozvoj modelového
mikroregiónu. Cieľom je zmapovať konkrétne aktivity v mikroregióne Podhorie, ktoré úzko
súvisia s rozvojom vidieckeho cestovného ruchu. Primárne informácie sú získané z
riadeného rozhovoru s predsedom Spoločenstva obcí mikroregiónu Podhorie, pánom
Došekom, z mesačných regionálnych novín Naše Podhorie, internetových stránok
jednotlivých obcí a tiež z vlastného hlbšieho pozorovania diania v danom mikroregióne.
Z vykonaného prieskumu aktivít sa zistilo, že Spoločenstvo obcí mikroregiónu Podhorie
nevyužíva v dostatočnej miere rôzne príležitosti na popularizáciu mikroregiónu ako celku.
Využitie tejto príležitosti na základe vhodného prepojenia aktivít v sociálnej, ekologickej
a ekonomickej oblasti by mohlo viesť k rozvoju udržateľných foriem vidieckeho cestovného
ruchu, ktorými sú agroturistika a ekoturistika. K tomu je potrebná spolupráca všetkých
aktérov mikroregiónu.
Kľúčové slová
Mikroregión Podhorie, popularizácia, udržateľný rozvoj, vidiecky cestovný ruch, ekoturistika,
agroturistika
Úvod
Predpokladom pre rozvoj cestovného ruchu ako významného faktora regionálneho rozvoja je,
aby daný región disponoval určitým historickým, kultúrnym, sociálnym a prírodným
potenciálom, ktorý ho robí jedinečným.
Mikroregión Podhorie predstavuje prirodzené spoločenstvo obcí vidieckeho charakteru.
V minulosti sa miestni obyvatelia zaoberali prevažne poľnohospodárskym a lesným
hospodárstvom, ktoré aj napriek
nízkemu zastúpeniu v súčasnosti, naďalej ostáva
stabilizujúcim prvkom vidieckeho priestoru (Urbášková 2012) a vytvára predpoklad pre
rozvoj agroturistiky i ekoturistiky, ktoré sú súčasťou udržateľného cestovného ruchu.
Cieľom strategických dokumentov zameraných na regionálny rozvoj na európskej i národnej
úrovni je, aby bol tento rozvoj udržateľný. Základnou myšlienkou udržateľného rozvoja je
uchovávať environmentálnu, sociálnu a ekonomickú integritu vhodným využitím prírodných,
materiálnych a ľudských zdrojov celého regiónu (Chrenščová 2011). Dôležité je, aby
uspokojovanie potrieb súčasných obyvateľov a návštevníkov prebiehalo v udržateľnej rovine
s ohľadom na potreby budúcich obyvateľov i návštevníkov.
V súčasnosti je mikroregión Podhorie napriek svojmu potenciálu pre rozvoj vidieckeho
67
cestovného ruchu slabo popularizovaný zo strany Spoločenstva obcí mikroregiónu Podhorie
i Občianskeho združenia Podhorie, ktoré sa zaviazali, že sa budú starať o jeho rozvoj.
Hlavnou myšlienkou rozvoja vidieckeho cestovného ruchu v mikroregióne Podhorie je, aby
bola zabezpečená trvalá ochrana jeho prírodného i kultúrneho dedičstva (Juráš 1998). Na to sa
špeciálne vzťahuje udržateľný cestovný ruch, o ktorom možno hovoriť za podmienky
porozumenia vzťahu človek-príroda.
Metódy
Téma Popularizácia mikroregiónu Podhorie úzko súvisí s podporou rozvoja vidieckeho
cestovného ruchu v danom mikroregióne. Pre pochopenie jednotlivých väzieb medzi
aktivitami zameranými na rozvoj vidieckeho cestovného ruchu v rámci mikroregiónu, bolo
potrebné nájsť odpoveď na otázku, čo by mohol mikroregión ponúknuť svojim potenciálnym
návštevníkom a v nadväznosti na to nájsť spôsob, ako ich zaujať, aby tu chceli tráviť svoj
voľný čas. K tomu bolo potrebné podrobnejšie sa oboznámiť s historickým, prírodným,
kultúrnym a sociálnym potenciálom mikroregiónu. V mikroregióne Podhorie v minulosti
pobývali viacerí odborníci za účelom skúmania jeho potenciálu. Z hľadiska zamerania
článku, bolo potrebné oboznámiť sa s výsledkami ich výskumov. K tomu poslúžilo
preštudovanie jednotlivých článkov uverejnených v regionálnych novinách Naše Podhorie.
Poznanie potenciálu mikroregiónu je nevyhnutným krokom k tomu, aby bolo možné
stanovovať ciele na dosiahnutie regionálneho rozvoja. Okrem poznania terminológie si to
vyžaduje systémový holistický prístup. S podporou regionálneho rozvoja, súvisí viacero
čiastkových cieľov, ktoré by sa mali navzájom dopĺňať. Vymedzuje ich Zákon č. 539/2008
o podpore regionálneho rozvoja. Článok sa zameriava konkrétne na rozvoj vidieckeho
cestovného ruchu a na základe zmapovaného potenciálu mikroregiónu identifikuje jeho nosné
formy.
Pri získavaní aktuálnych a hodnoverných informácií o mikroregióne Podhorie sa vychádzalo
z jednotlivých registrov Ministerstva vnútra SR, kde sú tieto informácie online voľne
prístupné a tiež z riadeného rozhovoru s predsedom Spoločenstva obcí mikroregiónu
Podhorie, pánom Došekom.
Výsledky
Mikroregión Podhorie sa nachádza severne od Bánoviec nad Bebravou, na hornom toku rieky
Bebravy. Vo všeobecnosti je situovaný v Trenčianskom kraji v okrese Bánovce nad Bebravou.
Súčasťou tohto okresu je okrem Spoločenstva obcí mikroregiónu Podhorie ďalších 6 združení
obcí zoskupených za účelom rozvoja mikroregiónov: Uhrovská dolina, Bánovecko,
Pobebravie, Považský Inovec, Suchodolie, „NEOS“ (názov pre združenie obcí, ktorého
zakladateľmi sú obce Rybany a Dežerice). Celkovo sa v okrese nachádza 43 obcí (z toho 1
mesto). Podľa štúdie1 zameranej na rozvojový potenciál okresu Bánovce nad Bebravou, sa
jedná o malý a riedko osídlený okres. „Je to jeden z 20 okresov Slovenska, kde je menej ako
40 000 obyvateľov. Hustota zaľudnenia na 1 km2 je 83 obyvateľov, čo je menej ako
celosvetový priemer (110). Okres je osídlený nerovnomerne, obyvateľstvo sa skoncentrovalo
do Bánovskej pahorkatiny, Strážovské vrchy sú obývané redšie.“ (Horanská, Slezáková 2006)
K 3. štvrťroku 2012 žije v mikroregióne Podhorie celkovo 4216 obyvateľov (Ministerstvo
kultúry SR 2012).
1
Štúdia sa bližšie zameriava na 3 mikroregióny, konkrétne na Bánovecko, Pobebravie a Uhrovskú dolinu.
68
Obr. 1: Počet obyvateľov v obciach mikroregiónu Podhorie za 3. štvrťrok 2012
Zdroj: Ministerstvo kultúry SR 2012
Mikroregión Podhorie bol založený v roku 1995 a je zapísaný v Registri združení obcí od dňa
17.01.1996 pod názvom Spoločenstvo obcí mikroregiónu Podhorie. Sídli v Slatine nad
Bebravou (Register združení obcí 2013). Pôvodne pozostával z ôsmich obcí: Čierna Lehota,
Trebichava, Šípkov, Slatinka nad Bebravou, Slatina nad Bebravou, Krásna Ves, Timoradza,
Podlužany. Po roku 2000 sa pridali ďalšie tri obce: Dubnička, Prusy, Dežerice (viď Obr. 2).
Jeho aktuálna rozloha je 123 km2 (Štatistický úrad SR 2013).
Obr. 2: Ostrovná mapa mikroregiónu Podhorie
69
Jedná sa o prirodzené spoločenstvo obcí vidieckeho charakteru, ktoré počas dlhého obdobia
spájala väzba na poľnohospodárstvo.
Významným v tomto tradičnom vidieckom odvetví bolo Jednotné roľnícke družstvo (skratka
JRD) Podhoran, ktoré zamestnávalo značný počet občanov. Jeho založenie sa datuje v roku
1950, so sídlom v obci Podlužany. Toto družstvo k 31.12.1976 zlučovalo ďalších päť
družstiev v obciach: Dubnička, Prusy, Timoradza, Krásna Ves, Dežerice (Obert 1982).
Po roku 1976 obhospodarovalo 3516 ha pôdy a malo 1009 členov (Obert 1995). Zameriavalo
sa na pestovanie cukrovej repy, obilia (pšenica, jačmeň), zemiakov a na chov hovädzieho
dobytka, ošípaných, hydiny.
Osobitne hospodárilo JRD v Slatine nad Bebravou, ktoré v roku 1972 zlúčilo JRD Slatinka
nad Bebravou (Obert 1982).
Na produkciu ekologicky kvalitných potravín sa v súčasnosti v mikroregióne zameriavajú dve
samostatné družstvá s pôvodnými sídlami v Podlužanoch a v Slatine nad Bebravou.
Zameriavajú sa na chov hovädzieho dobytka. Významná je produkcia mlieka.
V mikroregióne Podhorie prevažujú obce podhorského charakteru nachádzajúce sa na úpätí
Strážovských vrchov (viď Obr. 1). V minulosti v nich bolo rozvinuté pasienkarstvo,
ovocinárstvo a drevorubačstvo. Patria k prírodne hodnotným oblastiam s neobyčajnou
krajinnou scenériou. Je v nich zastúpené chalupárčenie. Do obce Trebichava sa každoročne
organizujú letné tábory.
Obce Podlužany, Dežerice, Dubnička a Prusy sa nachádzajú mimo Strážovských vrchov, na
ich územie zasahuje bánovský výbežok Nitrianskej sprašovej pahorkatiny. Majú nížinný
charakter. S ostatnými podhorskými obcami ich v minulosti spájala predovšetkým spolupráca
v oblasti poľnohospodárstva.
Popularizácia mikroregiónu Podhorie
Pod pojmom popularizácia sa pre potreby tohto článku rozumie zviditeľnenie geograficky
ohraničeného územia s ohľadom na zachovanie jeho prírodných hodnôt, kultúrno-spoločenský
rozvoj i sociálno-ekonomický rozvoj.
Počiatočná popularizácia Podhoria, t.j. doliny ležiacej na úpätí Strážovských vrchov sa začala
na počiatku 80-tych rokov zásluhou botanikov Mgr. Rudolfa Amreina a dr. Ivana Ondrášeka
(Srncová 2010). Svoju pozornosť sústredili Strážovským vrchom, ktoré sú významným
geomorfologickým celkom. Ich geologické podložie tvoria vápence a dolomity. Tie vytvárajú
priaznivé prostredie pre rozmanité druhy fauny a flóry. Nachádza sa tu jedna
z najvýznamnejších vodohospodárskych oblastí Slovenska, Slatinský kras, odkiaľ je veľká
časť Ponitria zásobovaná kvalitnou pitnou vodou. Táto oblasť je tiež prírodne veľmi
zaujímavá a je názorným príkladom spolupôsobenia človeka a prírody na krajinu.
Súčasťou mikroregiónu Podhorie je niekoľko významných prírodných rezervácií, chránené
prírodné výtvory, krasové plošiny, jaskyne. Botanik, Ján Futák, sa zaslúžil o vyhlásenie prvej
chránenej prírodnej rezervácie Podhoria – Smradľavého vrchu, na ktorom rastie škumpa
vlasatá (viď Obr. 5). Jedná sa o vzácnu drevinu, ktorá je symbolom Podhoria (Občianske
združenie Podhorie 1998).
Postupne lokalitu navštevovali za účelom výskumu ďalší významní odborníci z oblasti
geológie, etnografie, a i. Nazbieral sa dostatočný počet informácií o tom, že daná lokalita
skrýva v sebe obrovský potenciál pre rozvoj pôdohospodárstva a vidieckej turistiky.
Presvedčivé podklady o potenciáli Podhoria podnietili Ministerstvo pôdohospodárstva
Slovenskej republiky finančne podporiť projekt zameraný na rozvoj pôdohospodárstva
70
a vidieckej turistiky v rokoch 1995 – 1997 (Juráš 1998). Financie na rozvoj boli pridelené
bratislavskej firme AP Projekt, s. r. o. Túto firmu viedol Ing. Ján Juráš, ktorý stál za
rozbehnutím jednotlivých projektov. Vďaka dostatočnému počtu nadšencov sa začala
popularizácia mikroregiónu doma i v zahraničí.
Mikroregión mal od roku 1996 do roku 2000 svoje tradičné zastúpenie na medzinárodnom
turistickom veľtrhu EXPOTOUR SLOVAKIA v Žiline. Expozíciu podporoval Slovenský zväz
vidieckeho turizmu a agroturizmu. Prezentácia prebiehala formou samostatného panela,
propagačných materiálov (letákov, pohľadníc) i osobných rozhovorov (Naše Podhorie 2000).
V roku 1997 sa Občianske združenie Podhorie zúčastnilo súťaže Envirofilm v Banskej
Bystrici so svojím dokumentárnym film Tiché fortissimo – ohrozená krása mapujúcim štyri
ročné obdobia v mikroregióne. Okrem vlastného videofilmu boli o krásach Podhoria natočené
dva televízne filmy (Juráš 1998).
V roku 1998 popularizovalo mikroregión Občianske združenie Podhorie aj formou
kalendárov. Stolový týždenný kalendár s názvom Podhorie prostredníctvom fotografií
a malieb rodáka z Timoradze, pána Stanislava Filina, tematicky zachytával lokalitu Podhorie.
Druhý kalendár s názvom Podhorský ľudový kalendár pre poučenie a pobavenie bol
obohatený o krátke básne súvisiace s ľudovými zvykmi Podhoria (Gajdoš a kol. 1998).
Významným krokom v rámci popularizácie mikroregiónu bola zahraničná spolupráca
s českou obcou Brumov-Bylnice a vypracovanie projektu na rozvoj vidieckej turistiky
a zabezpečenia ubytovania pre zahraničných hostí. Za týmto účelom mikroregión Podhorie
postupne navštívili odborníci z Kanady, Írska, Škótska, Rakúska. Ich pobyty v mikroregióne
boli krátkodobé. Prínosom boli odborné konzultácie, ktoré ukazovali drobným
poľnohospodárom smer ako úspešne podnikať v agroturizme. Podhoranci sa nespoliehali len
na prísun informácií od odborníkov zo zahraničia, ale sami v rokoch 1999 a 2000 vycestovali
do írskej oblasti Kiltimagh, kde poznávali ako funguje agroturistika. Podľa spomienok
Došeka na túto návštevu, daný región neposkytoval toľko možností rozvoja pre vidiecky
cestovný ruch ako mikroregión Podhorie. Problém spočíva v tom, že miestni obyvatelia
nedokážu tento potenciál efektívne využiť (Došek 2013).
Na spopularizovanie mikroregiónu slúžili aj regionálne noviny s názvom Naše Podhorie.
Vychádzali od roku 1996 do roku 2000 (Došek 2013) v mesačných intervaloch a boli účinným
nástrojom marketingovej komunikácie. Hlavným poslaním týchto novín bola prezentácia
zamýšľaných projektov podnikateľom a všetkým záujemcom o podieľanie sa na rozvoji
mikroregiónu z rád miestneho obyvateľstva. Jednotlivé projekty sa zakladali na tzv. „5E“:
ekonomike, ekológii, etike, estetike a ekuméne (Juráš 1998). Ich riešitelia sem prispievali
článkami zameranými na udržiavanie pozitívnej prezentácie mikroregiónu, neraz reagovali aj
na negatívne ohlasy vyplývajúce z nepochopenia konkrétnych zámerov. Z jednotlivých
článkov je možné zaregistrovať informácie o tom, že už od založenia záujmového združenia
Spoločenstva obcí mikroregiónu Podhorie boli výstupom výskumných prác rôznych
odborníkov pobývajúcich v mikroregióne projekty, ktoré brali do úvahy myšlienku trvalej
udržateľnosti.
Pre realizáciu projektov bola podľa aktuálneho zákona v tej dobe zriadená Podhorská
informačná kancelária a Podporné podnikateľské centrum zamerané na rozvoj
podnikateľských aktivít. Dnes už nefungujú najmä z dôvodu nedostatku financií (Došek
2013).
Podľa aktuálneho výpisu z Registra občianskych združení sa od roku 1996 rozvojom
cestovného ruchu v mikroregióne zaoberá Občianske združenie Podhorie so sídlom v
Timoradzi (Register občianskych združení 2013). Toto združenie bolo v minulosti veľmi
71
činné, no v súčasnosti o jeho aktivitách už dlhý čas nič nepočuť. Na jednej strane chýba
dostatok priaznivcov z radov rodákov Podhoria, ktorí by sa usilovali o jeho popularizáciu. Na
druhej strane problém spočíva v tom, že vypršala doba financovania projektu rozvoja
mikroregiónu zo strany Ministerstva pôdohospodárstva SR. Mikroregión Podhorie ako taký
ďalej nedokázal dotovať rastúci trend rozvoja z vlastných zdrojov. Čo sa týka otázky
fungovania Občianskeho združenia Podhorie, podľa informácie od Došeka (2013):
„Občianske združenie Podhorie v súčasnosti skôr nefunguje ako funguje“, z čoho vyplýva, že
si neplní úlohy, na plnenie ktorých bolo pôvodne zriadené.
K najväčším úspechom Spoločenstva mikroregiónu obcí Podhorie a Občianskeho združenia
patrí zriadenie neziskovej organizácie Centra sociálnej starostlivosti a pomoci (skratka CSSP)
v obci Krásna Ves. S jeho výstavbou sa začalo v roku 1997 na mieste, kde stála bývalá
požiarna zbrojnica. Z dôvodu nedostatku finančných prostriedkov výstavba cca 6 rokov stála.
K jej uvedeniu do prevádzky došlo v roku 2004 vďaka tomu, že sa nazbierali potrebné 3 mil.
Sk od sponzorov na dostavbu. CSSP v súčasnosti poskytuje podľa zákona č. 195/1998 Z. z.
všeobecne prospešné služby 25 klientom v zariadení pre seniorov a 2 klientom v domove
sociálnych služieb. Pracuje tu 14 zamestnancov (Došek 2012). Dostavba a prevádzka tejto
neziskovej organizácie pomohla sociálnemu rozvoju mikroregiónu.
Mikroregión Podhorie je zaujímavou etnografickou oblasťou s vlastnými atribútmi ľudovej
kultúry, ku ktorým patrí krajina, životné a obytné prostredie človeka, tradičné remeslá, ľudové
zvyklosti atď. Dodnes sa tu zachovalo zopár charakteristických typov domov pre Podhorie,
tzv. domy s „výškou“ (viď Obr. 3) Vo „výške“ bola situovaná komora alebo spálňa. Prístup
k nim zabezpečovalo drevené schodisko z dvora.
Obr. 3: Dom s „výškou“
Ilustrácia: Stanislav Filin, 1998
V súčasnosti chýba v mikroregióne Podhorie väčšia popularizácia na úrovni miestneho
obyvateľstva, za ktorú sú zodpovední jednotliví starostovia obcí. Jedinou akciou, ktorá si
udržala svoju tradíciu od roku 1996 a súvisí s kultúrnym rozvojom, sú Podhorské dni ovocia
a medu. V októbri 2012 sa tradične konala v obci Trebichava pod záštitou Mikroregiónu
Podhorie. Nechýbalo logo Podhoria, ktoré pri iných spoločenských podujatiach v ostatných
obciach často nevidieť. Príkladom je „Dežerická cifrovačka“ – kultúrne podujatie za účasti
72
heligonkárov z rôznych kútov Slovenska, Čiech, Moravy a Rakúska – primárne zamerané na
oživenie zvykov a tradícií. Pri takýchto príležitostiach by nemalo chýbať logo Podhoria a iste
by bolo prínosné zahajovať tieto príležitosti zaspievaním hymny Podhoria, čím by miestni
obyvatelia vyjadrili svoju hrdosť na celý mikroregión, v ktorom žijú.
Základné informácie o mikroregióne chýbajú na takých miestach ako sú informačné tabule
obecných úradov, či internetové stránky jednotlivých obcí. Výnimkou je obec Slatina nad
Bebravou, ktorá ako jediná zo Spoločenstva obcí mikroregiónu Podhorie má na svojej
oficiálnej internetovej stránke logo Podhoria a text hymny.
a.
b.
c.
2
Obr. 4: Logo Mikroregiónu Podhorie: a. pôvodný návrh ; b. súčasné logo; c. aktualizácia loga (vlastné
spracovanie)
Podľa rôznych interpretácií (Občianske združenie Podhorie) zelené lístky zobrazené na logu
Podhoria symbolizujú jednak lesy, jednak chránenú drevinu – škumpu vlasatú (viď Obr. 5),
ktorá je okrasou Podhoria, jednak počet obcí, ktoré sa v roku 1996 zoskupili do mikroregiónu.
S prihliadnutím na súčasný počet obcí mikroregiónu Podhorie, by teda bolo vhodné jeho
súčasné logo doplniť o 3 lístky = 3 „nové“ obce (viď Obr. 4 c.)
Na základe vzhľadu zelených lístkov v logu tiež možno konštatovať, že by mohli svojím
tvarom symbolizovať aj chránený prírodný výtvor Rákocziho dub (viď Obr. 6).
Obr. 5: Škumpa vlasatá
Obr. 6: Rákocziho dub (Podlužany)
Zdroj: Blog.sme.sk
Zdroj: Stromy.enviroportal.sk
2
Jedná sa o pôvodný návrh loga, ktorý nakreslila 13-ročná žiačka zo Základnej školy v Slatine nad Bebravou,
Lenka Mikušová (Spoločenstvo obcí mikroregiónu Podhorie, 1996).
73
Na rozvoj podnikateľskej činnosti v mikroregióne bola vypracovaná koncepcia rozvoja
podnikateľských aktivít, súčasťou ktorej bol projekt s víziou obnovy tradičného minipivovaru
z 18. stor. nachádzajúci sa v obci Slatina nad Bebravou. Obnova tohto pivovaru sa dodnes
nezrealizovala, no stále by to mohla byť pre mikroregión veľmi zaujímavá voľba, nakoľko
obcou Slatina nad Bebravou preteká kvalitný prameň pitnej vody. Ten by zaručoval za pomoci
starej receptúry nezameniteľnú chuť podhorského piva, ktorá by si iste našla svojich
priaznivcov v rámci mikroregiónu. Súčasťou koncepcie bola aj vyhliadková štúdia realizácie
ovocinárskej výroby a následného využitia v rámci vidieckeho turizmu v mikroregióne. Tento
projekt sa podarilo zrealizovať. V obci Slatina nad Bebravou sa nachádza skanzen
regionálnych stromov. Jedná sa opäť o jeden z projektov, pri ktorých chýba popularizácia.
Mikroregión Podhorie má z hľadiska cestovného ruchu dlhodobý potenciál pre možnosti
cykloturistiky a pešej turistiky, rybolov, poľovníctvo a hubárstvo.
So zatiaľ neuskutočneným projektom na vybudovanie cyklotrasy popri rieke Bebrave prišlo
Združenie nadšencov rekreačnej a rodinnej cykloturistiky. Rieka Bebrava pramení v obci
Čierna Lehota a preteká cez viaceré obce mikroregiónu Podhorie okrem Trebichavy, Dežeríc,
Prús a Dubničky (viď Obr. 7). Najhlavnejším cieľom pre uskutočnenie tohto projektu je
zlepšiť turistickú infraštruktúru v Trenčianskom a Nitrianskom kraji a prepojiť novovytvorenú
cyklotrasu už s existujúcimi cyklotrasami.
„Celé územie je pomerne členité avšak časť okolo rieky BEBRAVA má rovinatý charakter (tj.
ideálne pre výstavbu cyklotrasy).“ (Združenie nadšencov rekreačnej a rodinnej cykloturistiky,
2013)
Obr. 7: Cyklotrasa Bebrava
Zdroj: Cyklotrasabebrava.hostujem.sk
74
V mikroregióne Podhorie sa nachádza osem turistických chodníkov (Občianske združenie
Podhorie, 1998) a vybudované sú tiež dva náučné chodníky. Medzi dĺžkou ich trasy je značný
rozdiel (viď Tab. 1) Starší náučný chodník vznikol z iniciatívy Spoločenstva obcí
mikroregiónu Podhorie a Občianskeho združenia Podhorie v roku 1998.
Tab. 1: Náučné chodníky v mikroregióne Podhorie
Označenie náučného
chodníka
Slatinským krasom
Rohatá skala – Hrádok
Otvorenie v roku
1998
2012
Dĺžka trasy:
12 km
2,7 km
9
5
Popis trasy:
Z Krásnej Vsi do Slatinky nad
Bebravou cez prírodnú rezerváciu
Žrebíky
Z Obce Čierna Lehota až na
Rohatú skalu a Hrádok
Náročnosť
Stredná
Stredná
Čas chôdze
4h
50 min.
Počet zastávok:
Zdroj: vlastné spracovanie
Účelom vidieckeho cestovného ruchu je nájsť si čas na spomalenie životného tempa, na
prežívanie, individuálne aktívne poznávanie, kedy návštevník spoluvytvára svoje zážitky.
K takémuto typu cestovného ruchu patrí ekoturistika, pre ktorú má mikroregión Podhorie
potenciál vďaka hodnotnej prírode. Ekoturistika vyjadruje putovanie prírodou (peši alebo
bicyklom) a jej pozorovanie. Podľa Páskovej pomáha návštevníkom poznávať a chrániť
životné prostredie prostredníctvom ich výchovy a vzdelávania tak, že v nich prebúdza
schopnosť porozumenia prostrediu, v ktorom žijú. „Základom trvalého prežitku pri cestovaní
prírodnou krajinou je žitý príbeh spojený s konkrétnymi dotykmi s prírodnými prvkami.“
(Pásková 2011: 12) K prírode mikroregiónu Podhorie sa viaže viacero takých príbehov,
z ktorých by sa dalo ťažiť pri vytváraní atrakcií pre návštevníkov. Prvýkrát za týmto účelom
využili študenti Strednej odbornej školy Juraja Ribaya v Bánovciach nad Bebravou pri
budovaní náučného chodníka povesť O pehavej Apolke, ktorá sa viaže k Čiernej Lehote.
Študenti touto povesťou spestrili návštevníkom cestu po náučnom chodníku Rohatá skala –
Hrádok (viď Tab. 1). Realizácia tohto náučného chodníka prispela skôr k popularizácii obce
Čierna Lehota než mikroregiónu ako celku. Projekt nevznikol z iniciatívy Spoločenstva obcí
mikroregiónu Podhorie, ale v rámci študentskej súťaže „Môj nápad pre región“, ktorú sumou
1000 EUR podporila nadácia Orange. S nápadom prišli študenti Strednej odbornej školy
Juraja Ribaya v Bánovciach nad Bebravou. Na celosvetovom finále súťaže v Banskej Bystrici
získali 1. miesto. Náučný chodník informuje o histórii obce Čierna Lehota, faune a flóre
okolia.
V súvislosti s príbehmi viažucimi sa k jednotlivým prírodným prvkom, možno hovoriť o troch
rozmeroch ekoturistiky: psychologickom, etickom a estetickom rozmere. Prebudením týchto
rozmerov u ľudí dochádza k tomu, že zaujímajú k prírode kultivovanejší a zodpovednejší
vzťah. Je potrebné, aby sa návštevníci správali uvedomelo, nepodnikali svoje túry masovo,
ale len v malých skupinkách za sprievodu odborníka na danú lokalitu. Už pri samotnom
vytváraní stratégie rozvoja udržateľného cestovného ruchu je potrebné, aby sa navrhovali
opatrenia na zamedzenie prípadného negatívneho dopadu správania návštevníkov. Nemožno
zabúdať tiež na skutočnosť, že nevyhnutnou súčasťou možnosti vidieckeho cestovného ruchu
75
sú miestni obyvatelia, ktorí prichádzajú do priameho kontaktu s návštevníkmi.
Záver
Výsledkom príspevku je nielen zmapovanie súčasného stavu mikroregiónu Podhorie, ale aj
apelovanie na jeho spopularizovanie na základe rozpoznania aktuálnych príležitostí pre
popularizáciu. Bolo by vhodné zamyslieť sa nad obnovou pomaly už zabudnutých projektov
a znova sa pokúsiť zrealizovať ich víziu udržateľného cestovného ruchu v praxi.
Každá obec mikroregiónu je niečím špecifická, vyvíja určité aktivity v sociálnej, ekonomickej
i ekologickej sfére.
Základným problémom v oblasti rozvoja vidieckeho cestovného ruchu v mikroregióne
Podhorie je, že medzi starostami a obyvateľmi chýba spätná väzba, bez ktorej nemožno
realizovať zmysluplné výstupy.
Pod vplyvom rôznych zmien by mal byť rozvoj mikroregiónu zafixovaný trvale v povedomí
obyvateľov, aby mali stále na pamäti, že hlavne od ich spolupráce závisí jeho ďalší rozvoj.
Zdroje literatúry
DOŠEK a kol. Krásna Ves 2008. 1208 – 2008. 800. výročie prvej písomnej zmienky. [stolový
kalendár]. Holíč: Forza Slovakia, s. r. o., 2007.
DOŠEK, Milan. Obec Krásna Ves. Výročná správa za rok 2012. [online]. [cit. 2013-03-09].
Dostupné z WWW: <http://www.krasnaves.sk/data/dokumenty/dokumenty_na_schvalenie/Vyrocna_sprava_2012.pdf>.
DOŠEK, Milan. Rozhovor, dňa 08.03.2013.
Elektronická zbierka zákonov. Zákon č. 539/2008 o podpore regionálneho rozvoja. [online].
[cit 2013-02-21]. Dostupné z WWW: <http://www.zbierka.sk/sk/predpisy/539-2008-z-z.p32651.pdf>.
EurActiv.sk Vláda chce zvýšiť podiel cestovného ruchu na HDP. [online]. 27.04.2012. [cit.
2013-03-24]. Dostupné z WWW: <http://www.euractiv.sk/regionalny-rozvoj/clanok/vladachce-zvysit-podiel-cestovneho-ruchu-na-hdp-019155>.
European commission. Society and Economy. Rural development. [online]. [cit. 2013-03-02].
Dostupné
z WWW:
<http://ec.europa.eu/agriculture/organic/society-economy/ruraldevelopment_en>.
GAJDOŠ, František. a kol. 1998. Podhorský ľudový kalendár pre poučenie a pobavenie.
Bratislava: REMKA, s.r.o., 1998. ISBN 80-967367-2-8.
HABÁN, Miroslav a OTEPKA Pavol. Agroturistika. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre: 2004. 153 s. ISBN 80-8069-451-6.
HORANSKÁ, Erika a Katarína SLEZÁKOVÁ. Spoločná štúdia regionálneho rozvoja
a rozvoja turizmu mikroregiónov Bánovecko, Pobebravie a Uhrovská dolina. [online]. [cit.
2013-04-06]. Spracované v rámci projektu Prezentačné dni obce Miezgovce. Academia
Istropolitana Nova, 2006. Dostupné z WWW: <http://www.miezgovce.sk/?id_menu=25738>.
HUTTMANOVÁ, Emília. Vybrané aspekty a problémy hodnotenia udržateľného rozvoja.
[online].
[cit.
2012-10-12].
2007.
Dostupné
z WWW:
<http://www.pulib.sk/elpub2/FM/Kotulic14/pdf_doc/11.pdf>.
76
CHRENŠČOVÁ, Viera. Udržateľný rozvoj cestovného ruchu v chránenej krajinnej oblasti
Horná Orava z pohľadu aktérov rozhodovacej sféry. [online]. [cit. 2013-03-05].
In
ACTA,
č.
1.
Roč.
XIII.,
2011.
Dostupné
z WWW:
<http://www.fpv.umb.sk/kat/ken/akta/index.php?option=com_content&view=article&id=79:u
drateny-rozvoj-cestovneho-ruchu-v-chranenej-krajinnej-oblasti-horna-orava-z-pohaduakterov-rozhodovacej-sfery&catid=12:vyskumne-tudie&Itemid=9>.
JURÁŠ, Ján. V údolí riečkou Bebravou. [online]. [2013-02-02]. In Enviromagazín č. 2. Roč.
III. Banská Bystrica: Slovenská agentúra životného prostredia, máj 1998. Dostupné z WWW:
<http://www.enviromagazin.sk/enviro2_3/udolie12.html>.
KČT Vsetín. Program turistické akce Slatinský kras. 27. dubna 2013. [online]. 31.10.2012.
[cit. 2013-03-09]. Dostupné z WWW: <http://turisti.czweb.org/dokum/slatinsky_kras.pdf>.
KLUKOVÁ, Romana. Možnosti trvalo udržateľného rozvoja mikroregiónu Podhorie.
[bakalárska práca]. Školiteľ: RNDr. Jakub Trojan. Brno: VŠOH, 2012.
Ministerstvo kultúry SR. Štatistika kultúry. Počet obyvateľov obcí SR za 3. štvrťrok 2012 podľa
krajov.
[online].
[cit.
2013-03-09].
Dostupné
z WWW:
<http://www.culture.gov.sk/extdoc/3629/obyvatelia_3Q12_kraje>.
Ministerstvo vnútra SR. Register združenia obcí. [online]. [cit. 2013-03-25]. Dostupné
z WWW: <http://portal.ives.sk/registre/startzzob.do>.
Ministerstvo vnútra SR. Register občianskych združení. [online]. [cit. 2013-03-25]. Dostupné
z WWW: <http://portal.ives.sk/registre/startoz.do>.
Naše Podhorie. Noviny obyvateľov obcí Čierna Lehota, Krásna Ves, Podlužany, Slatina nad
Bebravou, Slatinka nad Bebravou, Šípkov, Trebichava. Timoradza. Bratislava: AP Projekt,
s.r.o., 1996, č. 2, roč. II.
Naše Podhorie. Noviny obyvateľov obcí Čierna Lehota, Krásna Ves, Podlužany, Slatina nad
Bebravou, Slatinka nad Bebravou, Šípkov, Trebichava. Timoradza. Bratislava: AP Projekt,
s.r.o., 1996, č. 4.
Naše Podhorie. Noviny obyvateľov obcí Čierna Lehota, Krásna Ves, Podlužany, Slatina nad
Bebravou, Slatinka nad Bebravou, Šípkov, Trebichava. Timoradza. Bratislava: AP Projekt,
s.r.o., 2000, č. 3, roč. VI.
OBČIANSKE ZDRUŽENIE PODHORIE. Mikroregión Podhorie. Regionálny sprievodca.
Topoľčany: Prima Print, 1998.
OBERT, Štefan. Krásna Ves. (1208-1988) Dejiny obce a súčasnosť . Topoľčany : Vlastivedné
múzeum Topoľčany, 1988. 108 s.
OBERT, Štefan. Podlužany. (1295 – 1995). Topoľčany: Prima print Topoľčany, 1995. 53 s.
ISBN 80-967 065-3-5.
PÁSKOVÁ, Martina. Geoturizmus a ekoturizmus – fascinace krajinou. In PÁSKOVÁ,
Martina a Vladimír DOLEJSKÝ. Výzva a hrozby ekoturismu a geoturismu pro ochranu
biodiverzity a geodiverzity. Recenzovaný sborník konference s mezinárodní účastí. Telč, 5.10.
a 6.10.2011. Vyd. 1. Pardubice: Geopark Vysočina, 2011, 103 s. ISBN 978-80-260-1060-9.
Program hospodárskeho a sociálneho rozvoja obce Slatina nad Bebravou. [online]. [cit.
2013-03-25]. Programovacie obdobie 2008 – 2017. Banská Bystrica: Scarabeo-SK, s. r. o.,
2008. 112 s. Dostupné z WWW: <http://www.slatinanadbebravou.sk/dokumenty/PHSR.pdf>.
77
Register združení obcí. Výpis z registra. Združenie obcí „NEOS“ [online]. [cit. 2013-03-21].
Dostupné
z WWW:
<http://portal.ives.sk/registre/detailZZOB.do?action=aktualny&formular=nazov&id=152135>
Slovenská agentúra životného prostredia. Mikroregióny. Spoločenstvo obcí mikroregiónu
Podhorie.
[online].
2008.
[cit.
2012-10-25].
Dostupné
z WWW:
<http://www.sazp.sk/mikroregiony/mikro/tn/1074.htm>.
SRNCOVÁ, Jana. Flóra pramenné oblasti řeky Bebravy. [bakalárska práca]. Školiteľ: Mgr.
Martin Dančák, Phd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010.
Štatistický úrad SR. Databáza regionálnej štatistiky. [online]. [cit. 2013-03-09]. Dostupné
z WWW: <http://px-web.statistics.sk/PXWebSlovak/>.
URBÁŠKOVÁ, Hana. Udržitelný rozvoj venkova. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství
CERM, 2012. 136 s. ISBN 978-80-7204-819-9.
Ústredný portál verejnej správy. Zoznam obcí v SR. Dežerice. [online]. [cit. 2013-02-01].
Dostupné
z WWW:
<http://portal.gov.sk/Portal/sk/Default.aspx?CatID=109&cityID=542822>.
Združenie nadšencov rekreačnej a rodinnej turistiky. Projekt cyklotrasa Bebrava. Z
Práznoviec až po prameň Bebravy. [online]. [cit. 2013-02-20]. Dostupné z WWW:
<http://www.cyklotrasabebrava.-hostujem.sk/index.files/Page395.htm>.
78
SROVNÁVACÍ STUDIE GASTRONOMICKÝCH
TRENDŮ SOUČASNOSTI A PRVOREPUBLIKOVÉHO
OBDOBÍ
Tereza Lounová
[email protected]
Abstrakt:
V současné době se gastronomie v České republice neustále odvolává na tradice, nejčastěji
však na období první republiky. Cílem příspěvku je předložit komparaci obou období na
základě studia dobových materiálů a rozšířit tak poznatky o původu reflektování minulosti
v tomto oboru. Práce je zaměřena na trendy v profesionální gastronomii a podle několika
stanovených kritérií se vymezuje vůči lidové a domácí kuchyni, která v rovině přirozenosti
vykazuje odlišné tendence vývoje než nabídka v segmentu restaurací. Je podán náhled na
všeobecný stav gastronomie obou vytyčených období z důvodu zasazení studie do širšího
kontextu dějinných událostí. Jedná se například o gastronomická východiska a jejich
konkrétní projevy na jedné straně z hlediska tehdejší přirozenosti kuchyně vycházející z tradic
a na druhé straně z hlediska současných moderních úprav české kuchyně. Tehdejší poměry
například odráží problémy spojené s provozováním hostinské činnosti nebo vývojové změny
v návštěvnosti stravovacích zařízení za první republiky. V rámci určených typů stravovacích
zařízení a druhu jejich nabídky je předložena výsledná komparace charakteristických
rysů obou zkoumaných období. V další části jsou podány návrhy na možnosti využití
některých prvorepublikových specifik v dnešní době. V rámci co největší objektivity
příspěvek nahlíží na zkoumanou problematiku z více úhlů pohledu, a ačkoliv je dnes
prvorepubliková gastronomie populárním a s jistým nádechem nostalgie velmi diskutovaným
tématem, článek diskutuje skutečnost, že dnešní vnímání první republiky částečně vykazuje
určité známky generalizace.
Klíčová slova:
Gastronomie, trend, první republika, meziválečná, prvorepubliková, restaurace, jídelní lístek.
Úvod
Před několika lety se v České republice strhl gastronomický boom. Objevilo se mnoho pořadů
o vaření, začalo se o jídle více a fundovaně debatovat a trh byl zasycen kuchařkami
s nejrůznější tématikou. Vlivem masové osvěty se postupně začala zkvalitňovat poptávka i
nabídka, lidé dnes o jídle více přemýšlí a mnohdy ho spojují se zážitkem, který šíří dál
v podobě diskuzí a doporučení. Z jídla se tedy stal fenomén, čímž byla připravena půda pro
zpracování zajímavé aktuální problematiky, která se v rámci požadavku na kvalitu navíc
tematicky orientuje na kuchyni „našich babiček“, již lze z hlediska generačních výpočtů
zasadit právě do období první republiky.
Na trhu se vyskytuje dostatek odborné literatury týkající se meziválečného období. Jedná se
však v drtivé většině o publikace s popisem politických dějin, méně pak o materiál zaměřující
se na problematiku sociologického charakteru. Práce vycházela z předpokladu, že ani oblast
gastronomie z doby první republiky nebyla dosud uceleně a obšírněji zpracována, a že
79
existuje spíše v rovině diskuzí a populárních článků. Důvodem je omezená přístupnost k
relevantním informacím, a proto je možné se domnívat, že tyto výstupy vykazují nízkou míru
objektivity. Odtud pak vyplývá snaha o uchopení tématu z více úhlů pohledu.
První republika
Doba trvání první republiky se ohraničuje léty 1918, kdy skončila první světová válka,
rozpadlo se Rakousko-Uhersko a vznikla Československá republika (Kárník, 2003) jako jeden
z nástupnických států průmyslově-agrárního a exportního charakteru (Kalinová, 1993), a
1938, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda (Kárník, 2003). Ještě několik let po válce
trvala krize spojená s odbouráváním řízeného válečného hospodářství, brzy však byla zrušena
regulace surovin a výrobků a mohl se zavést volný obchod s potravinami a uplatňovat tržní
hospodářství (Lacina, 1995). V letech 1924 – 1929 probíhala doba hospodářské konjunktury,
která ale byla zanedlouho vystřídána krizí celosvětového dosahu. Klesaly mzdy a ceny
zemědělských produktů a nebývalou měrou vzrostla nezaměstnanost a polarizace společnosti
(Kárník, 2003), což mělo silně negativní vliv na oblast cestovního ruchu a pohostinství.
Mezi válkami došlo k mohutným společenským posunům. Na základě dostupné literatury lze
za nejpodstatnější rys doby po první světové válce označit novou a dosud nepoznanou
rychlost ve všech oblastech života společnosti. Příčinou byl přesun lidí do měst, kde fungoval
čilý společenský ruch (Kalinová, 1993), proces národního sebeuvědomování, vznik nových
povolání a změna vzorců chování. S tím souvisí i vysoká organizovanost společenského
života (Kárník, 2003), což dokazuje mimo jiné i činnost spolků týkající se pohostinství.
Výrazně se změnily principy stravování, které začaly vykazovat znaky zvýšené polarizace.
Z jednoho úhlu pohledu se jednalo o posun ve smyslu obratu k člověku a jeho novým
životním potřebám (Vrabec, [1935]). V dobách před první republikou bylo totiž jídlo výrazně
vnímáno jako prostředek rodinné pospolitosti a zároveň jako doplnění „paliva“ pro těžkou
práci. Nové poznatky však ukázaly souvislosti mezi potravou a nemocemi, kdy výživa nabyla
i preventivní funkce a nástroje k udržení zdraví (Úlehlová-Tilschová, 1944). Příčiny je tedy
třeba hledat ve vzestupu životní úrovně obyvatelstva, na kterou mělo vliv i postupné
zkracování pracovní doby a zlepšení sociálního zabezpečení pomocí podpor
v nezaměstnanosti (Machačová, Matějček, 2008). Na druhé straně se ale velká část středních
vrstev začala stravovat mnohem hůře než v předešlé střídmější době, protože jídlo přestalo
tvořit slavnostní bod dne a stalo se spíše prostředkem k nutnému nasycení s novým důrazem
na rychlost. Přestalo se hledět na kvalitu a převládl aspekt kvantity a láce, což dokazují
novodobé typy stravoven a rychlých občerstvení. Lidé začali pracovat jiným způsobem, začali
více pospíchat a tím pádem i ve spěchu a ve stoje jíst. Tím se vytrácí původní význam kvalitní
stravy jako nástroje soudržnosti (Anon, 1931c). „Chvatné tempo nynější doby nezná také
pohodlného klidu našich předků, kteří rádi společně ztrávili, resp. ztráviti mohli i několik
hodin při stole“ (Lippert, 1932, s. 10). Lze tak snadno spatřovat dvě paralelní tendence, jaké
existují i v dnešní době.
Co bylo rovněž srovnatelné s dnešní dobou, je označování vlastní přítomnosti za rychlou a
plnou shonu a vymožeností při určitém nostalgickém pohledu do „klidné“ minulosti: „Však
přes tuto palácovou nádheru…vracíme se rádi k těm starým hospůdkám tolik opěvovaným,
v nichž tvořil se životní program našeho státu a kde se žilo životem primitivnějším, zato ale
upřímnějším… Je to nezměrná touha po návratu zašlých dob, které se již nevrátí“
(Dřevikovský, 1938, s. 19). To znamená, že už za první republiky se staré časy chápaly jako
něco lepšího z hlediska menší uspěchanosti a v současnosti se k tomuto nostalgickému ohledu
můžeme opět směle přihlásit. Takové nahlížení je už z principu podmíněno událostmi
všeobecně přijímanými za špatné, ať už se jedná o válku, překotné změny, určité represivní
80
režimy či ekonomické krize. Odtud pak plyne tvrzení, že se společnost obrací k tradicím,
které pokládá za lepší a za něco, co má suplovat v danou chvíli chybějící. Není tedy bez
zajímavosti, že se tak v současnosti poohlížíme do doby, jež se stejným způsobem obracela na
dobu jí předcházející. V chápání dob minulých v souvislosti s probíhajícími jevy se tedy obě
dotčená období příliš neliší.
Metody
Pro vytvoření komparativní studie charakteristických gastronomických rysů a nabídky
vybraných stravovacích zařízení bylo nutné nejprve získat představu o prvorepublikové
gastronomii prostřednictvím studia a sběru dat, nejčastěji z dokumentů z 20. a 30. let
20. století. Jednalo se primárně o odborná periodika, monografie, kuchařky (odborné i
amatérské) a manuály pro hostinskou živnost. Další neméně důležitý zdroj představovaly
rozhovory s několika pamětníky a odborníky na historii gastronomie. Pro konkrétní rozbor
nabízených pokrmů byly využity jídelní lístky a menu k různým příležitostem. Pro účely
komparace získaných údajů s aktuálními bylo využito informací z periodik a kuchařek
posledních několika let, vlastních poznatků z návštěv restaurací, jídelních lístků, výstav,
veletrhů, rozhovorů a internetu.
Faktory determinující úroveň gastronomie
Vzhledem k tomu, že práce je zaměřena na trendy v profesionální gastronomii, vyvstává tak
nutnost specifikovat, co pod tento termín pro naše potřeby spadá. Pro první úroveň
specifikace lze využít Viskupovo (1934, s. 43) výstižné selektivní tvrzení, že „v
středoevropských státech jsou dva způsoby jídel: lidový a restaurační“, které nám zatím
s výhradou dává rovnítko mezi pojmy „profesionální“ a „restaurační“ a zároveň vymezuje
tento typ gastronomie vůči její lidové variantě. Pro druhou úroveň lze aplikovat dedukce na
základě dostupné literatury a určit tak čtyři základní kritéria pro stanovení rozsahu pojmu
„profesionální“:
a) lokalizace
b) sociální podmínky
c) surovinová základna
d) ceny.
Lokalizací se rozumí zasazení gastronomie do kontextu velikosti a významu měst, jelikož
velikost, hustota a charakter obývané plochy má vliv na koncentraci obyvatelstva, a tím
pádem i na kupní sílu, společenský život a tvoří základnu pro rozvoj zahraničních styků.
Prvorepublikový městský způsob života zcela samozřejmě přinášel vyšší životní standard
(Kárník, 2008), ale jen velká města byla nadlokálními kulturními centry, kde se koncentrovaly
hospodářské i kulturní elity (Machačová, Matějček, 2008), čímž se mohla přirozeně vyvíjet
gastronomie na jiné bázi, než je tomu na venkově a v malých městech, z čehož vyplývá
zúžení analýzy především na Prahu. Dnes už jsou sice možnosti adaptace mnohem větší díky
intenzivnější medializaci gastronomie, ale i přesto mnohde hraje lokalita (vedle
konzervatismu) značnou omezující roli.
Volba kritéria sociálních podmínek vychází z vysoké polarizace tehdejší společnosti, kdy byl
výběr navštíveného podniku stejně jako dnes determinován finančními možnostmi
jednotlivých sociálních vrstev. Odtud vyplývá skutečnost, že úroveň gastronomie stoupá
přímo úměrně s rostoucím podílem lépe situovaných sociálních vrstev obyvatel na daném
81
místě. Jinými slovy – čím vyšší kupní síla, tím více odbytových možností, což opět jako u
kritéria lokalizace ukazuje na velká města, potažmo Prahu.
Úroveň gastronomie také determinuje dostupnost a vyžití surovin, v jejichž pestrosti tkví
rozdílnost jednotlivých způsobů stravování. Soběstačnější venkovské obyvatelstvo si do určité
míry vystačí s vlastními a co do rozmanitosti omezenými zdroji, tím pádem je rezistentní vůči
gastronomickým novinkám. Oproti tomu bohatší městské obyvatelstvo nedisponuje
prostředky tohoto typu, tím pádem více poptává pohostinské služby, jejichž jednotlivé úrovně
jsou rovněž určeny typem použitých surovin.
Cenová hladina nabízených pokrmů je neoddiskutovatelným indikátorem úrovně stravovacích
zařízení. Pro ukázku lze uvést, že svíčková na smetaně s knedlíkem stála nejběžněji okolo 9 –
12 Kč (jídelní lístky, 1923-39), ale v Grand Hotelu Šroubek 25 Kč (Pinka, 2012) nebo
například smažené kuře stálo v restauraci Šramota rovněž 25 Kč (Dřevikovský, 1938), jinde
zase až o polovinu méně (jídelní lístky, 1923-39). Vzhledem k tomu, že pouhé porovnání cen
netvoří ucelený obraz, budou jen velmi stručně dány do souvislosti se mzdami vybraného
vzorku povolání. Pokud porovnáme ceny obědů a jednotlivých pokrmů za první republiky a
dnes, dojdeme k výsledku zhruba desetinásobného nárůstu. U platů je ovšem situace odlišná.
Za běžný plat ve výši 1200 Kč měsíčně (Dřevikovský, 1938) by si kuchař pořídil 120 běžných
obědových menu za 10 Kč. Dnešní kuchař by pak v mezích desetinásobného nárůstu obědů
musel mít plat 12000 Kč, který lze v současnosti považovat za všeobecně nízký (czso.cz).
Pokud ale vezmeme ke komparaci plat 720 Kč měsíčně pro kuchaře stojícího v podřadné
pozici, lze s jistotou říci, že desetinásobný nárůst v této souvislosti dnes nemůžeme spatřovat
z důvodu obecně zvýšené platové úrovně, což je rovněž argumentem pro vyšší cenovou
hladinu pokrmů za první republiky. Proto lze dle cenového kritéria a výše platů vymezovat
úroveň podniků i podle toho, kdo si jaké pokrmy mohl dovolit.
Segmentace stravovacích zařízení a typy nabídek
Na základě čtyř vytyčených kritérií je nyní možné předložit přehled Leopoldova (1931) dělení
prvorepublikových podniků poskytujících stravovací služby. Autor je třídí na:
a) restaurace
b) hostince
c) kavárny
d) vinárny (resp. v po první světové válce již s označením „bary“).
Výše uvedená hlediska tak nyní snadno odůvodňují reflektování trendů právě v nabídce
restaurací. Ty lze opět podle Leopolda (1931) dělit přibližně na tři druhy:
a) Francouzské - nabízely mezinárodní kuchyni v souvislosti s následováním zvyků
svých zahraničních hostů, kterým naše typická kuchyně připadala často hutná a těžko
stravitelná a vyžadovali spíše přírodní úpravy (vývar, přírodní šťávy, zeleniny na
másle, jemné omáčky a moučníky, ovoce). Vysoká gastronomie tak byla založena na
zahraničních vlivech, které sem přinášeli kuchaři po zahraniční praxi (Kuchařský
přehled, 1920-30), ale i na domácích produktech (chřest, zvěřina atd.). Přirozeně se
zde používaly suroviny z dovozu, například ústřice, humři, langusty, krevety, kaviár,
mořské ryby, lanýže, artyčoky (Šroubek, 1939).
b) Střední (městské) – podávala se ryze česká typická kuchyně bez mezinárodních vlivů.
Cílovými zákazníky byli stálí domácí hosté (Anon, 1928b). Oblíbené byly
přesnídávky, neboli „gáblíky“ neboli „jídla na vidličku“, například telecí na paprice,
82
ledvinky, oháňka, plíčky, zadělávané dršťky atd. (Dřevikovský, 1938).
c) Lidové – nabízely obyčejné a levné pokrmy pro méně solventní klientelu.
Předpokladem jsou méně kvalitní suroviny a stále stejná nabídka, například klobása
s bramborovou kaší, bůček se zelím a knedlíkem, bramborové knedlíky s cibulkou,
karbanátek s bramborovým salátem, rajskou omáčkou apod. (Anon, 1931a).
Za další kategorii je pak možné ještě označit segment rychlých občerstvení.
Pro účely komparace z pohledu současnosti nám v selekci podniků nejlépe poslouží Maurerův
výběr GRAND RESTAURANT. Jedná se o jediného nezávislého průvodce po restauracích
v ČR (grandrestaurant.cz), který v podstatě zahrnuje první dvě skupiny podniků (tedy luxusní
a kvalitní restaurace střední třídy) a značně (i když ne výhradně) eliminuje provozy s
nabídkou unifikované stravy, vyrobené s pomocí produktů konvenience. Skupina střední třídy
je ale poněkud problematická a ještě dále dělit na vyšší a nižší. V kategorii vyšší střední třídy
sice restaurace nenabízí menu za 2000 Kč, ale jsou schopné okolo 200 Kč poskytnout velmi
kvalitní a sezónní jídla v kreativních kombinacích, vytvořená bez umělých náhražek. V nižší
střední třídě ale můžeme za podobné peníze sehnat nekvalitní maso s univerzální omáčkou,
ačkoliv se zase ještě nejedná o tu nejnižší kategorii mimo náš výběr (kam může patřit
například nabídka pouze smažených jídel).
Výsledky
Gastronomická východiska
Základní východiska typického obrazu české kuchyně jsou tvořena klimatickými poměry a
jimi danými charakteristikami vegetačního krytu, druhovým zastoupením lovné zvěře,
předpoklady pro zemědělskou činnost a energetickou potřebou krytou výživou (Vašák, 2010).
Česká kuchyně je tedy charakterizována tučnými jídly, masy a moučnými pokrmy (Průchová,
[1992]), odkud vychází její sytící funkce, vyplývající také z nemajetnosti a náročné práce
obyvatelstva na polích (Pinka, 2012). Zároveň byla z historických důvodů dlouhodobě
ovlivněna okolními zeměmi, jak se dnes často tvrdí (Vašák, 2002). Ale objevil se za první
republiky i zajímavý názor, že svérázná česká kuchyně byla pouze mylně pojmenovávána
jako maďarská nebo vídeňská, ačkoli šlo v původním základu pořád o českou (Dřevikovský,
1922). Zmíněné zakořenění zahraniční kuchyně se na našem území projevilo například
četnými pokrmy s označením „à la“, která se zde dříve uchytila vlivem podřízenosti našeho
státu a vytlačila české syté pokrmy (Anon, 1930), jak bylo v tehdejší literatuře velmi často
kritizováno (Kuchařský přehled, 1919-30; Vojáček, 1925).
Touha se vymezit vůči rakousko-uherským vlivům v souvislosti nárůstem vlastenectví byla
tedy velmi silná, stejně jako současné poválečné podlehnutí francouzské módě (co se týče
kuchyně, restaurací, kuchařů, jazyku jídelních lístků atd.), které ale nebylo vždy chápáno
pozitivně. Objevily se názory, že cizí vlivy byly přejímány nekriticky, což kráčelo ruku v ruce
se zapomínáním na tradice a hrdost (-dský, 1920). Důvodem zahraniční orientace se stalo
přesycení se vydatnou českou stravou pod taktovkou nových poznatků o výživě a otevření se
světu. Jedním z trendů tak v této době byla kritika české kuchyně pro její neekonomičnost,
nestravitelnost a časovou náročnost (L. G., 1926). V intencích přirozeného pohybu po křivce
se vlivem snah o únik od shonu tehdejšího života začala gastronomie v pokročilých 20. letech
vracet zpět do původních kolejí a k opěvování původní české kuchyně a autentických surovin,
jak dokazuje například heslo II. světové výstavy kuchařského umění a československého
hostinství v Praze: „V samostatném našem státě svéráznou naší kuchyni!“ (Anon, 1930, s. 12)
83
nebo „Proč čerpati z cizího, máme-li své?“(Dřevikovský, 1928, s. 1). Stejně jako dnes
panoval i v tehdejší době pohled zpět s tím, že současně docházelo k zápasu mezi tradicí a
modernitou a o vyrovnávání chuťových potřeb. Po určitém čase vždy lidstvo vyžaduje změnu.
Je možné konstatovat, že v určité chvíli se projevují obě tendence současně, ale záleží na
jejich podílu na celkovém obrazu gastronomie.
V rámci obratu k minulosti bylo snahou prvorepublikové gastronomie navázat na „staré
dobré české umění kuchařské“ (Dřevikovský, 1928, s. 1), které autor zasazuje do období před
rokem 1620, jež bylo bohaté na pokrmy domácího původu (např. dobytek, zvěř, ryby, ovoce,
sýr, obilniny). Tato rozmanitost byla posléze zastavena zúžením jídelníčku na bramborové a
moučné pokrmy, se kterými už by si meziválečná gastronomie sotva vystačila, čímž si
vytyčila cíl onu původní kuchyni reformovat a propagovat ve světě. Za první republiky se tak
u nás objevili reformátoři české kuchyně, kteří zároveň poukazovali na francouzskou kuchyni
z hlediska výživy (Dřevikovský, 1928), ovšem shodují se v tom, že není možné její prvky ve
velké míře přijímat z důvodu odlišnosti surovin, které by se k nám musely dovážet (Kejřová,
Kejř, [1933]).
V současnosti pozorujeme prakticky shodné tendence s tím, že se uchylujeme k době první
republiky. Rozdíl však spočívá v tom, že dnes se obracíme nazpět zhruba po 80 letech, kdežto
návrat meziválečné gastronomie se datuje v řádech stovek let. Z uvedeného vyplývá, že v
obou obdobích se jedná o kompenzaci předcházející doby. Příčina dnešní potřeby
kompenzace má dvojí původ. Po revoluci v roce 1989 proběhlo vyrovnání se s předešlými
desítkami let uzavřené gastronomie formou dopředné touhy po světových chutích a záhy u nás
zakotvily americké Fast Foody a restaurace čínské, italské, thajské, indické, řecké a mexické
(Černý, 2011). Na stejném principu je pak založena aktuální druhá a opačná vlna, kdy se
konzumenti vlivem nálady doby a chuťového přesycení vrací zpět před stagnační etapu.
Zmíněné přesycení musí vždy nutně nastat, jelikož původní chutě nám jsou bližší a jsme na ně
z genetického a geografického hlediska zvyklí. Například v protikladu k Fast Foodům vzniklo
jako kompenzace hnutí Slow Food, založené na ochraně místních produktů, chutí a tradičních
specialit (slowfood.cz).
Hlavní všeobecné rysy prvorepublikové a současné gastronomie
Uvedená východiska pak nabývají následujících projevů. Z dnešního všeobecného pohledu
byla nejdůležitější vlastností prvorepublikové gastronomie přirozenost, poctivost, čerstvost,
sezónnost, což vychází z tradic a přírodních podmínek. Na střední a vyšší úrovni tedy
existovalo respektování sezóny v rovině přirozenosti, kdy restaurace běžně obměňovaly
jídelní lístky podle sezóny. Pokrmy se podávaly čerstvé a neuchovávaly se (Pinka, 2012),
upřednostňovala se kvalita a prvotřídní suroviny před neustálým snižováním cen
(Jettonický, 1929). Naše vzhlížení k nim je pak vyvoláno dnešním nižším výskytem takových
případů, z čehož vzešly současné apely na poctivost.
Zmíněné výzvy k přirozenosti mají kořeny už v 70. letech, kdy se v restauracích začaly
prosazovat průmyslově vyráběné konzervované a zmražené produkty. Od 80. let se začaly
prosazovat hotové omáčky, základy omáček, vývary apod., jaké do té doby nikdo neznal
(Linhartová, 2010), čímž vzrostla pohodlnost, vytratila se poctivost, a tím pádem pak můžeme
z dnešního pohledu chápat absenci těchto produktů jako pozitivní jev. Na druhou stranu i v
tehdejší době existovaly aspekty, které byly negativně vnímány a kvalifikovány jako
nepoctivé. Šidily se například oleje, kdy pravý olivový olej byl ředěn běžnými oleji
z levnějších surovin (sója, bavlna, slunečnice, arašíd…) (Braun, 1926), drahé vepřové sádlo
bývalo falšováno údajně téměř nejvíce ze všech potravin (Donda, 1930) nebo třeba pekařské
produkty se vyráběly z dovážené, levné a nekvalitní mouky z Ameriky, obsahující bělící
84
dusičité látky, popel a písek, a objevily se apely, aby se využívala domácí kvalitnější mouka
(Koblic, 1924). Omáčky v restauracích se zase ředily vodou a přibarvovaly karamelem, čímž
vznikla univerzální omáčka, která by se však podle požadavků měla nahradit dobrou
nezahuštěnou přírodní šťávou atd. Restauratéři prý často slýchávali: „Dejte nám v hostincích
dobrou, zdravou a přírodní kuchyni s menším snad výběrem jídel, ale čerstvých a chutných!“
(J. K., 1931, s. 5). Dnes zaznívají podobné požadavky, jelikož nejširší segment dnešních
restaurací vaří za pomoci konvenience a jídelní lístek obsahuje velký počet položek, což
čerstvost vylučuje a zároveň přispívá k unifikované chuti. Proti čerstvosti dnes hovoří i
nadměrné využívání mrazících zařízení, kdežto za první republiky takové technologie
neexistovaly, tím pádem byl způsob hospodaření efektivnější z hlediska výpočtů a úplné
spotřeby materiálu. Ovšem je nutno dodat, že dnešní moderní restaurace se k uvedeným
způsobům do jisté míry vracejí (Eichner, 2012).
Od východisek současné gastronomie se nyní dostáváme k fenoménu „moderní české
kuchyně“, která se v současnosti projevuje na úrovni restaurací vysoké a vyšší střední třídy.
Ze všech dostupných zdrojů lze souhrnně popsat toto sousloví následovně: jde o použití a
respektování kvalitní české a regionální suroviny, nové (resp. dlouho nepoužívané) suroviny,
sezónnost, celkové odlehčení, nové technologické postupy, jiné proporce, jednoduchost,
přirozenou čistou chuť, invenci, zajímavé kombinace, přizpůsobení pokrmů zdravému
životnímu stylu, způsob servírování, zařazení většího množství zeleniny atd. Jde tak o odklon
od původně drahých dovážených surovin (např. ananas, mango), jež ohromovaly české
konzumenty po revoluci, k takovým, které jsme schopni sami vyprodukovat. Dalšími trendy
jsou dnes oblíbená degustační menu a fúze (grandrestaurant.cz), tedy sloučení dvou i více
kuchyní, respektive jejich technik, potravin a receptur (hostovka.cz). Jako příklad fúze
můžeme uvést zajímavý předkrm: pěna z jihočeského uzeného pstruha, lístky salátů
s citronovo-kokosovým dresinkem a kaviár z karamelového octa. Jde o příklad, kdy je jídlo
postaveno na české surovině (pstruh), ale pod vlivem vývoje doby a pokroku se přidá nějaká
surovina světového původu (citron, kokos). V tomto duchu je tedy třeba českou surovinu
doplnit a nevycházet pouze z původních zdrojů, aby česká gastronomie neustrnula v rozvoji
(Top Gastro & Hotel, 2013). V uvedeném se dnešní gastronomie na vyšší střední úrovni od té
prvorepublikové odlišuje.
Gastronomické poměry a problematika související s oborem
Z hlediska objektivizace poznatků je třeba zmínit, s jakými dalšími problémy se vedle
zmíněného šizení tehdejší gastronomické služby potýkaly. Potravinová soběstačnost a
spotřeba domácích surovin v období první republiky je dnes velmi diskutovaným tématem
v souvislosti s restaurační nabídkou. Je možné vyslovit domněnku, že ji dnes všeobecně
vnímáme výhradněji, než jaká ve skutečnosti byla. Například Suk ([1935]) píše o častých
případech, kdy čeští zákazníci neuměli ocenit domácí produkty a v restauracích žádali
zahraniční, což determinovalo nabídku a import. Za první republiky sice byl dostatek
domácích potravin a vedle nutného dovozu některých surovin, kterými naše země
nedisponovala (například losos, mušle) (Dřevikovský, 1938), se import týkal právě i
běžnějších druhů potravin. Vozilo se například máslo a jablka, dále například slovenská vejce
v ceně od 0,55 do 0,70 Kč a není bez zajímavosti, že česká byla v určitou dobu dokonce
dražší a pohybovala se od 0,65 Kč do 0,80 Kč (J. K., 1929). Disponovali jsme sice vynikající
vlastní zeleninou, ale bez problémů bylo možné sortiment doplnit zeleninou ze zahraničí
(artyčoky, celer z Anglie apod.) (Šimáček, 1930), pochopitelně podle úrovně podniku. Naopak
i přes dostatek se naše zelenina a ovoce vlivem nedostatečné poptávky ve městech se levně
vyvážely. Na venkově byla situace principiálně jiná, jelikož se zužitkovávaly místní produkty
(Kejřová, [1933]). Co se týče ryb, vyskytovaly se údajně v dobách ještě před první republikou
85
na stole téměř denně, což ale později platit přestalo. Například lín měl podle Kejřové (1935)
lepší maso než kapr, ale nebyla po něm poptávka, a tak se vyvážel levně do zahraničí.
Závislost na exportu a zahraničních produktech tedy nebyla malá a objevovaly se dokonce
apely na snížení této závislosti: „Jen mějme všichni vůli osvoboditi se hospodářsky, potřebnou
sílu odepříti si lecos zbytečného, co se k nám z ciziny dováží, a bude-li tak každý z nás činiti,
záhy uvidíte, jak zase naše země hospodářsky vzkvete“ (Braun, 1926, s. 14). Za první
republiky byla na našem území tak rozšířená konzumace vepřového masa, že se muselo
dovážet především z Polska, Maďarska a Jugoslávie, ale nebylo údajně příliš chutné (Anon,
1929a). Dokonce se vyskytl i názor, že kdybychom místo přílišné konzumace masa
spotřebovávali více naší zeleniny, došlo by částečně ke zlepšení zemědělské krize a
soběstačnosti státu (Gastronom, 1930). Vojáček (1925) na přednášce spolku Hostimil o
válečné stravě poukázal na volná místa, kde by se dala pěstovat zelenina současně
s požadavkem na eliminaci knedlíků z důvodu jejich těžké stravitelnosti. Navíc by došlo
k úspoře, jelikož mouky je nedostatek a dovážíme pak zbytečně drahou a nekvalitní mouku
(Koblic, 1924), jak již bylo zmíněno. Co se tedy týče neefektivnosti spotřeby a logistiky,
situace se příliš neliší vlivem současných obchodních a ekonomických praktik.
Stav, v jakém se nacházela prvorepubliková gastronomie, lze dále vykreslit z hlediska výskytu
podniků a jejich návštěvnosti. Krátce po válce se Praha stala velkoměstem, díky čemuž
zanikla spousta hotelů a restaurací a nahradily je bankovní domy nebo velkoobchody.
Objevovaly se i požadavky, že by v každé větší ulici měla stát nějaká restaurace, z čehož
vyplývá, že podniků byl v tu dobu nedostatek. Dokonce zazněly i obavy, že pokud se bude
situace vyvíjet tímto směrem i nadále, budou restaurace vytlačeny na periferie, kde budou mít
nouzi o zákazníky (ner, 1923). Není bez zajímavosti, že pod vlivem konjunktury se o pouhých
pět let později píše, že problémem začal být v Praze naopak nadbytek podniků, a že stále
vznikaly nové projekty, hotely a kavárny (Anon, 1928a), jelikož byl zaznamenán obrovský
nárůst využívání pohostinských služeb (Anon, 1931c). Krize ale tuto situaci zcela převrátila.
K nadbytku podniků tak přibylo všeobecné omezení příjmů a následné šetření přímo úměrné
výši společenské vrstvy. Restauratéři často zaměstnávali neodbornou a levnou pracovní sílu,
vyvolanou nadbytkem nekvalitně vzdělaných učňů, kuchaři se potýkali s mimosezónní
nezaměstnaností a ti zaměstnaní s nízkým prostorem pro kreativitu díky nařízení majiteleamatéra vařit z co nejlevnějších surovin. Dalším problémem bylo, že naše kuchyně i
z pohledu cizinců postrádala lehkost a jemnost, což snižovalo její konkurenceschopnost na
poli evropské gastronomie (R., 1937).
Dále není bez zajímavosti pojednat o charakteristické vytíženosti stravovacích zařízení
v průběhu dne, která byla odlišná od dnešní. Nejméně vytížené byly snídaně a už od 8 hodin
ráno musely být v nabídce polévky a přesnídávky, po nichž se plynule přešlo k přípravě
obědů. Ty trvaly cca do 15 hodin (Anon, 1929b) a byly nejvíce vytíženou etapou dne, během
níž se utvářel v podstatě celodenní obrat (Suk, [1935]). Fungovala navíc i donášková služba
hotových pokrmů do práce a kanceláří (Šmíd, 2013). Před večeří podniky zavíraly nebo
nevařily. Večeře pak probíhaly cca od 18 hodin nezřídka až do půlnoci (V. K., 1930), ale jejich
vytíženost byla malá a hodnocena jako neefektivní (Anon, 1929b). Restaurace tak údajně
poškozovala zajímavá skutečnost. Před první světovou válkou lidé neměli možnost trávit
večery s přáteli v hospůdce a pořádaly se časté domácí hostiny. Ovšem za první republiky
vzniklo mnoho zábavních podniků a možností vyžití (biografy, levná malá divadla, koncerty,
hry atd.), které restauracím v podstatě ubíraly zákazníky (Suk, [1935]). Tady můžeme
spatřovat znatelný rozpor v interpretaci. První republika se sice všeobecně prezentuje jako
etapa plná čilého společenského života, ovšem i tento jev mohl být v tu dobu pociťován
zainteresovanými osobami negativně.
V tehdejší době tedy probíhal stejně jako dnes zápas o zákazníka, který byl vybíravější a volil,
86
do čeho vloží své peníze. Restauratér se tak musel přizpůsobit nové době, oprostit se od tradic
a začít více zviditelňovat svůj podnik (Dašek, [1933]). Pohostinství se tedy potýkalo
s ekonomickými a konkurenčními problémy, na kterých ale měla krize pouze třetinový podíl.
Vedle snížené návštěvnosti díky různým zábavním podnikům se na problémech podílela i
existence zajímavého fenoménu, který bezesporu utvářel mimo jiné obraz doby a měl
zmíněné vazby na restaurační podnikání, což byly různé typy rychlého občerstvení.
Nejpopulárnější byly automaty, které nabízely kompletní studené a teplé pokrmy (guláše,
polévky, chlebíčky, saláty, párky atd.) (Anon, 1931c). Jejich výhodou kromě cen bylo i
nepovinné spropitné a konzumace nápojů, volitelnost množství přílohy a rychlý výdej jídla
s placením. Na jejich návštěvnost také měly vliv odlišné stravovací návyky, kdy se lidé
v souvislosti s přesunem práce do města přestávali stravovat doma (X., 1930). Byl jim však
vytýkán vliv na prudký pokles návštěvnosti malých a středních podniků, unifikovaná strava a
orientování se pouze na kvantitu, čímž údajně pokřivovaly lidské vnímání funkce stravy a
poškozovaly kuchařský obor (Anon, 1931b). O tomto typu stravování se dnes vyjadřujeme
velmi podobným způsobem, ovšem z dnešního pohledu se jedná o úplně jiný stav
unifikovanosti, když vezmeme v úvahu tehdejší neexistenci přídatných a konzervačních látek
na chemické bázi.
Výsledek komparace charakteristických rysů a pokrmů obou období
Analýza a komparace charakteristických znaků obou období se orientovala podle zvolených
kritérií na gastronomii v Praze a velkých městech, na podniky restauračního typu střední
úrovně, kde se za první republiky pracovalo s pestřejšími – pro venkov méně obvyklými –
surovinami a kde se dnes používají kvalitní a čerstvé suroviny. Nebylo by účelné detailně
analyzovat rozdíly mezi nejluxusnějšími podniky z důvodu malého výskytu a z něj
vyplývající omezenosti vzorku pro zkoumání pohybu trendů (například humr neslouží jako
reprezentativní položka pro charakteristiku gastronomických trendů za první republiky, ačkoli
byl na některých jídelních lístcích přítomen). Restaurační podniky na úrovni střední třídy byly
zvoleny právě z důvodu reprezentativnosti pro zkoumání výrazněji projevených tendencí.
Z hlediska současných vývojových kontextů se braly v potaz dvě paralelní tendence v
gastronomii, a sice pokrokovou (týká se vyšší střední a nejvyšší třídy, otevřená zahraničním
vlivům a zahrnující moderní prvky) a stagnující (sem patří nižší střední třída, která vykazuje
znaky konzervatismu posledních několika desítek let). Pokud je ale řeč o gastronomickém
pokroku dnešní doby, vždy se týká zmíněné první tendence, přesto však nelze opomíjet široký
segment nižší střední třídy, který v určitém ohledu charakter dnešní gastronomie stále utváří.
Shrnující poznatky z dostupné literatury a z jídelních lístků obou období jsou přehledně
uvedeny v následující tabulce. Nutno zdůraznit, že hlavním aspektem při komparaci byla
četnost výskytu a významnost hodnocených znaků pro oblast gastronomie.
87
Tab. 1: Porovnání převládajících tendencí v prvorepublikové a současné gastronomii
První republika
Znak
Současnost
Nálada doby
Nadšení, rychlost, společenskost,
obrat k Francii
Rychlost, menší společenskost,
pomalejší návrat k tradici
Autenticita
Přirozená, svébytnost
Potlačená
Východiska
Gastronomie před r. 1620, Francie
První republika
Návštěvnost
Za krize boj mezi restauracemi a
automaty o zákazníka
Boj o zákazníka
Jídelní lístek
Rozsáhlý + denní vložka, ručně a
strojově psané, většinou 1 list
Zkracující se, tištěný, barevné
desky, více stran
Suroviny
Spíše domácí, dovoz méně (týká se
specifických surovin, př.: mořské
ryby a plody, zelenina)
Spíše dovoz, nově rozmach
domácích a netradičních surovin
(zeleniny, obiloviny)
Spíše přirozenost
Větší kreativita (od vyšší střední
úrovně výše)
Předkrmy
Majonézové saláty, uzeniny, vejce
Ryby, paštiky, carpaccia, sýry
Polévky
Hnědé, bílé, bujóny
Vývary, zeleninové krémy
Maso
Vepřové, zvěřina, skopové, hovězí,
telecí
Drůbež, vepřové, návrat jehněčího,
skopového
Omáčky
Zahušťované
Tendence k odlehčení, redukce
Ryby
Větší rozmanitost, převaha
sladkovodních
Menší výskyt sladkovodních, nárůst
mořských ryb a plodů
Vnitřnosti
Běžný výskyt, př.: játra, brzlík,
mozeček, ledvinky
Malý výskyt, postupný návrat, př.:
játra, dršťky
Malý výskyt, majonézové saláty,
převážně tepelně upravená, př.: zelí,
kapusta, květák, chřest
Větší podíl syrové zeleniny, tepelně
upravená je součástí téměř každého
pokrmu, často ve formě pyré, př.:
červená řepa, celer, mrkev
Luštěniny
Často se opakující, málo druhů,
stejné kombinace, př.: čočka, hrách
Větší spektrum použití, zajímavé
kombinace, př: červená čočka,
zelená čočka, hrách
Přílohy
Převážně moučné, podávaly se
zvlášť, př.: knedlík, brambory
Větší rozmanitost, podávají se
s masem na jednom talíři, netradiční
druhy: kroupy, polenta, kuskus
Design pokrmů
Běžná prezentace, velké množství
Foodstyling, menší množství
Poctivost
Přirozená
Konkurenční výhoda
Stříbro, nerez, porcelán, sklo
Nerez, jednopoužitelné materiály
(např. plast), porcelán, sklo
Spolky
Svaz Čsl. kuchařů, Otakar, Hoteliér,
Hostimil
AKC ČR, AHR ČR
Podnikání
Hotelové restaurace, rodinné
podniky, samostatné podniky
Soukromé podniky, frančízy
Literatura
Kuchařky pro domácnost, odborné
časopisy, nedostatek odborné
literatury
Rozmach všech druhů (silná
komercionalizace trhu na úkor
odbornosti)
Invence
Zelenina
Materiály
Zdroj: vlastní výzkum
88
Diskuse
Nabízí se zodpovědět otázku, které z komparovaných období bylo v úhrnu lepší. Výsledek
srovnání bude ale vždy pokřivený vnímáním dnešního aktuálního stavu a úhlu pohledu na
různé úrovně stravování, který je ovlivněný etapou od konce druhé světové války až do
období několika posledních let, úplná objektivita tedy není možná. Pokud ale určíme jako
hlavní srovnávací kritérium požadavek na poctivost z hlediska absence náhražkových surovin,
můžeme dojít k výsledkům popsaným níže.
Celkové srovnání je totiž nutné uchopit zároveň ze dvou hledisek – z hlediska výskytu (tedy
početně převažujícího typu restaurací) a z hlediska váhy (tedy z dnešního pohledu míry
zastoupení kvality v restauracích). Z hlediska současného a výrazně propagovaného
požadavku na kvalitu (poctivost, čerstvost, sezónnost, lokálnost) a jeho aplikace do praxe
musíme vzít do úvahy pouze úzký okruh restaurací vyšší střední třídy, ve kterých se vaří
moderní kuchyně. Z hlediska první republiky se nám ale otvírá široké pole gastronomie v její
přirozené podobě, kdy byla kvalita z dnešního pohledu plošně zastoupena v podnicích
průměrné střední úrovně. Pokud tedy uchopíme ke komparaci zmíněnou dnešní vyšší střední
třídu s nízkou mírou jejího výskytu a tehdejší městské restaurace střední úrovně s větším
výskytem, dojdeme ke shodě kvality nabízených pokrmů v rámci sezónnosti a absenci
šidících prostředků. Tím pádem pokud porovnáme váhy a výskyt obou poloh, dospějeme
k výsledku, že prvorepubliková gastronomie byla na vyšší úrovni, jelikož kvalita na úrovni
„středu“ existovala v rovině přirozenosti, kdežto dnes se v obdobné míře vyskytuje pouze na
úrovni „vyššího středu“ s nízkým podílem na celkovém objemu stravovacích zařízení. Jinými
slovy lze vyjádřit názor, že v současné době pokládáme za lepší úroveň to, co se tehdy
vyskytovalo zcela běžně. Z dnešního pohledu tak byl výskyt kvality větší, ale přesto se
z tehdejšího pohledu gastronomie potýkala s nemalými problémy, jak ukázal tento příspěvek.
Za první republiky jde tedy o rovinu přirozenosti, dnes o rovinu „objevení objeveného“.
Uvedené úvahy tak mohou pro současnou dobu generovat požadavek na zpřístupnění vyšší
kvality širšímu okruhu zákazníků ve středním segmentu restaurací a za adekvátní cenu.
Pokud porovnáme ostatní úrovně podniků, lze říci, že luxusní restaurace obou období se
v souhrnu prakticky neliší, jde spíše o malé rozdíly v rozmanitosti kombinací. Proto také
nebyly brány do úvahy, jelikož se nejedná o reprezentativní vzorek při sledování
nejtypičtějších tendencí. Takové podniky se navíc nepotýkaly s takovými problémy jako
nejběžnější segment restaurací. Porovnáme-li ale prvorepublikové levnější restaurace
s dnešními, spatříme rozdíly jiného charakteru. Ale ani ty nebyly při komparaci jídelních
lístků příliš zohledňovány, jelikož netvořily a netvoří trendy vhodné pro srovnávání, pouze
byly a jsou významnou součástí koloritu doby. Podniky této úrovně se tak liší v míře výskytu
náhražkových surovin, které v současnosti tvoří významný podíl v produkci těchto restaurací,
ale v rámci prvorepublikové gastronomie je můžeme kvalifikovat „pouze“ jako jistou míru
šizení.
Na druhou stranu je potřeba zhodnotit, jaké výhody lze spatřovat v dnešní době oproti
prvorepublikové gastronomii. Může jít například o příznivější cenovou hladinu potravin, jak
se studie pokusila ukázat, jelikož větší tendenci růstu vykázaly platy než stravování. Dále
například už na úrovni podniků vyšší střední třídy můžeme spatřovat větší rozmanitost
nabídky a invence, která se za první republiky vyskytovala spíše jen v luxusních restauracích,
jelikož ty ke kreativitě poskytovaly větší prostor. V neposlední řadě je třeba dodat, že se
zlepšila dostupnost informací díky mediím, které tak mají větší možnost formovat poptávku,
pokud by pro to existovaly příhodnější podmínky. Pokud srovnáme výživová hlediska obou
období, lze učinit závěr, že v obou obdobích se vyskytovaly široké a propagované poznatky o
správné výživě, v současné době jsou však reflektovány plošněji, kdežto dříve se jednalo o
89
užší okruh restaurací. Například v dnešní době bezpochyby existuje více vegetariánských
restaurací, konzumuje se více luštěnin a zeleniny, na druhou stranu se dříve zase konzumovalo
více sladkovodních ryb. Nabízí se tak poznámka, že v dnešní době zdravé stravování
automaticky více diktuje naše rychlé životní tempo.
Hlavním předmětem diskuze se tak stává předpoklad, že dnešní všeobecný náhled na
meziválečnou gastronomii je určitou měrou zkreslený jejím aktuálním stavem. V dnešní době
se například často vyzdvihuje evropská či světová úroveň prvorepublikové gastronomie,
nutno ale podotknout, že světovost (ve smyslu nabídky zahraničních pokrmů, prezentace na
kuchařských výstavách a zahraničních kontaktů) se týkala pouze několika málo luxusních
podniků, ne středních. V restauracích střední úrovně se totiž nabízely v tu dobu běžné pokrmy
typického českého charakteru. Dále lze okomentovat současné názory na surovinovou
soběstačnost za první republiky, které opět vychází ze srovnání se současným stavem, kdy
dovážíme mnohem více potravin než v době meziválečného období. Ale studie ukázala, že
mezi válkami nešlo ani zdaleka o výhradní spotřebu vlastních surovin. Zajímavá polemika
může vzniknout z úvahy vzešlé z dnešních opakovaných stesků nad slabou konzumací a
silným exportem českého chřestu. Do určité míry se sice na jídelní lístky restaurací lepší
úrovně vrací, ale v prvorepublikové nabídce se nevyskytoval o mnoho více, poněvadž patřil
mezi dražší druhy zeleniny. Hojně se vyvážely ryby, ovoce a ostatní zelenina z důvodu
nedostatečné poptávky a navíc mnoho jiných surovin se k nám naopak importovalo, o
výhradní soběstačnosti tedy nemůže být řeč.
Obrovské množství apelů na větší spotřebu tuzemských surovin, respektování sezónnosti a
větší poctivost pokrmů pak stavělo tehdejší obyvatelstvo před stejné spektrum problémů, jaké
zažíváme dnes, ovšem vlivem pokroku v jiné kvalitativní i kvantitativní rovině. Z dosud
uvedeného může vyplývat, že dnešní prezentované názory vychází pouze z vybraných
materiálů za účelem rehabilitace dnešní gastronomie, jedná se však patrně o povšechné a
subjektivně zabarvené představy, vycházející z toho, co dnes nemáme a postrádáme.
Závěr
Z hlediska výskytu a porovnání úrovní tak lze souhrnně vyjádřit, že prvorepubliková
gastronomie byla z všeobecného pohledu kvalitativně na vyšší úrovni než současná.
Obdivování poctivosti tehdejší kuchyně je pak primárně projevem existence dnešních
náhražkových surovin, kdežto z dřívějšího hlediska byla poctivost chápána jako „nešizení“
pokrmů uvedeným způsobem. Obě porovnávaná období však v úhrnu vykazují mnoho
shodných úvah a problémů, ovšem o řád jinde.
Studie se pokusila zasadit analyzovanou oblast do širšího spektra souvislostí z důvodu podání
co nejucelenějšího obrazu o prvorepublikové gastronomii, což vycházelo z předpokladu
dosavadní absence zpracování daného tématu v takovém rozsahu. V rámci co největší
objektivity se práce pokusila zkoumanou problematiku představit z více úhlů pohledu a byly
předloženy argumenty pro možnost, že dnešní vnímání první republiky částečně vykazuje
jisté známky zkreslenosti. Analýza se snaží ukázat stav pohostinství i z pohledu tehdejší doby,
čímž vykazuje určitou míru autenticity.
I přesto by nám mohla první republika i nadále sloužit jako inspirativní zdroj nejen na poli
gastronomie, ale i na poli soudržnosti. Vzhledem k tomu, že dnešním moderním východiskem
v gastronomické oblasti je právě meziválečné období, je možné tuto práci využít jako
korekční a doplňující materiál pro lepší pochopení současného fenoménu moderní české
kuchyně.
90
Zdroje literatury
DAŠEK, František. Jak proniknu konkurencí: Zásady úspěšných obchodníků a živnostníků. II.
vydání. Praha: Vydavatelství Aviso, [1933]. 84 s.
DONDA, Albert. Úplné praktické zbožíznalství obchodní a živnostenské. Díl I, (Potraviny a
pochutiny). Kladno: A. Donda, 1930. 1021 - [ii] s.
DŘEVIKOVSKÝ, František. Všestranný rádce pro živnost hostinskou a její příbuzná odvětví.
II. vydání. V Praze: R. Fiala, 1938. 349 - [i] s.
JETTONICKÝ, František. Vzdělání číšníka a hostinského: Učebná pomůcka pro odborné
školy a příslušníky stavu. Díl II. Vydání první. Praha: nákl. Vlast, 1929. 286 s.
KALINOVÁ, Lenka. K proměnám sociální struktury v Československu 1918 - 1968. Praha:
Ústav sociálně politických věd fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, 1993. 221 s.
KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918-1938). Díl první, Vznik, budování
a zlatá léta republiky (1918-1929). 2., opr. vyd. Praha: Libri, 2003. 571 s. Dějiny českých
zemí. ISBN 80-7277-195-7.
KÁRNÍK, Zdeněk. Malé dějiny československé (1867-1939). 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008.
502 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7363-146-8.
KEJŘOVÁ, Anuše a Vilém Emil KEJŘ, ed. Česká vegetariánská kuchařka Anuše Kejřové. V
Hradci Králové: St. Kuchař, [1933]. 155 s.
KEJŘOVÁ, Anuše a Vilém Emil KEJŘ, ed. Naše ryby a jich vhodná úprava. V Praze: L.
Mazáč, 1935. 203 - [i] s.
KOBLIC, Josef. Jaké mouky pšeničné se k nám dovážejí: příspěvek k seznání našich a k nám
dovážených potravin. 2. vyd. Praha: nákl. vl., 1924. 19 s. Zprávy výzkumné a kontrolní
stanice; č. 3.
LACINA, Vlastislav, ed. a Jaroslav PÁTEK, ed.. Dějiny hospodářství českých zemí od
počátku industrializace do současnosti. Sv. 3, Období první Československé republiky a
německé okupace 1918-1945. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 219. [17] s. ISBN 80-7184051-3.
LEOPOLD, F. J. Hotelové a hostinské podnikání. Díl 1. V Praze: Hotelorga, 1931. 107 s.
LINHARTOVÁ, Klára. Dobré jídlo, dobré pití prodlužují živobytí: [18.9.2009-7.2.2010 NZM
Praha: 6.4.2010-31.7.2010 NZM Kačina, zámek Kačina u Kutné Hory: 7.9.2010-31.10.2010
NZM Valtice. Praha: Národní zemědělské muzeum Praha, 2010. 34 s. ISBN 978-80-86874-234.
LIPPERT, Josef. Lippertova ročenka. Filiálka fy Julius Meinel a.s.: Praha, 1932. 77 s.
MACHAČOVÁ, Jana a Jiří MATĚJČEK. Problémy obecné kultury v českých zemích 17811989. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě, 2008. 509 s. ISBN 978-80-86224-66-4.
PRŮCHOVÁ, Věra. Altböhmische Küche. Prag: Panorama, [1992]. [68] s. ISBN 80-7038119-1.
SUK, Adolf. Jak zvýšit obrat a zisk v živnosti hostinské?: nové cesty v hostinství: sbírka
praktických námětů pro hotely, kavárny, restaurace, vinárny, hostince a všechny snaživce
tohoto oboru. 2. vyd. Praha: [Adolf Suk], [1935]. 51, [1] s.
ŠROUBEK, Karel. Grand hotel Šroubek: největší a nejznámější podnik v ČSR: světoznámá
česká kuchyně. Praha: Karel Šroubek, 1939. 37 s.
91
ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Výživa ve světle věků. 1. vyd. V Praze: Česká grafická
Unie, 1944. 185, [i] s. Věda všem. Řada I; sv. 18.
VAŠÁK, Jaroslav. Česká kuchařka. Český Těšín: Agav, 2002e. 270 s., [52] s. obr. příl. ISBN
80-86160-68-8.
VAŠÁK, Jaroslav. Nostalgická kuchařka a nostalgický gastronomický slovníček. [České
Budějovice]: Nová Forma, 2010. 287 s. ISBN 978-80-7453-088-3.
VISKUP, Pavel. Výživa a jídelní lístek rozumného člověka. 4. rozšířené vydání. V Praze: A.
Neubert, 1934. 122 - [I] s.
VRABEC, Vilém. Studená kuchyně. 2., doplň.vyd. Praha: Vilém Vrabec, [1935]. 148, [VII] s.
Časopisecké zdroje
-DSKÝ. Jací jsme? Kuchařský přehled, 1920, V(11), 1-2.
ANON. Věstník Českoslov. svazu kuchařů. Kuchařský přehled, 1928a, XIII(2), 12-15.
ANON. Věstník Českoslov. svazu kuchařů: Pro zřemeslnění a koncesování odboru
kuchařského. Kuchařský přehled, 1928b, XIII(8), 12-14.
ANON. Vepřové maso. Kuchařský přehled, 1929a, XIV(5), 1-3.
ANON. Věstník Českoslov. svazu kuchařů: Potřebná reforma. Kuchařský přehled, 1929b,
XIV(7), 1.
ANON. Svérázná česká kuchyně: Zajímavý pokus. Kuchařský přehled, 1930, XV(1), 12-13.
ANON. Jak jedí dnešní lidé. Kuchařský přehled, 1931a, XVI(2), 1-2.
ANON. Také „nové“ proudy. Kuchařský přehled, 1931b, XVI(8), 1-2.
ANON. Úpadek chuti? Kuchařský přehled, 1931c, XVI(1), 1-2.
BRAUN. Důtklivé slovo všem bratrům kuchařům. Kuchařský přehled, 1926, XI (11), 14-16.
ČERNÝ, Jiří. 20 let gastronomie. Food Service, 2011, 21(9), 10-12. ISSN 1210-406X
DŘEVIKOVSKÝ, František. Chrám umění. Kuchařský přehled, 1922, VII(9), 1.
DŘEVIKOVSKÝ, František. Redakce a vydavatelstvo svým laskavým příznivcům! Moderní
kuchařství a úprava stolu, 1928, I(1), 1.
GASTRONOM. Diskuse: Více či méně masa? Kuchařský přehled, 1930, XV(11), 8-9.
Kuchařský přehled: časopis
Československý svaz kuchařů.
Československého svazu
kuchařů,
1916-1941. Praha:
J. K. Tržní zprávy. Kuchařský přehled, 1929, XIV (5), 10.
J. K. Co nás zajímá: Přírodní a umělecká kuchyně. Kuchařský přehled, 1931, XVI(4), 5-6.
L. G. O české kuchyni. Kuchařský přehled, 1926, XI(1), 4-5.
NER. Tíha doby. Kuchařský přehled, 1923, VIII(8), 1.
R. Co schází naší kuchyni? Kuchař labužník, 1937, II(3-4), 61-62.
ŠIMÁČEK, V. Zeleninové mísy. Kuchařský přehled, 1930, XV (6), 1-2.
V. K. O tom úpadku našeho umění. Kuchařský přehled, 1930, XV(5), 4.
VOJÁČEK, Antonín. Úvaha o jídelním lístku. Kuchařský přehled, 1925, X(1), 8-9.
92
X. Naše anketa. Kuchařský přehled, 1930, XV(3), 2.
Internetové zdroje
KLÍMA, Michael. Fusion cuisine. KLÍMA, M. Hostovka: pomyslná univerzita pro
hosty [online].
2007-2013,
17.11.2009
[cit.
2013-04-10].
Dostupné
z:
http://www.hostovka.cz/clanek.php?clanek=465
MAURER, Pavel. "Prožraný" rok 2010. In: MAUMAU. Maurerův výběr GRAND
RESTAURANT: Nejezte blbě! [online]. Praha, 2013, 1.6.2011 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z:
http://www.grandrestaurant.cz/clanky/reflex:-prozrany-rok-2010
Slow Food: Je tisíc důvodů, proč se k nám přidat!. SLOW FOOD. Slow Food
Prague [online]. Praha, 2000-2013, March 10, 2009 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z:
http://www.slowfood.cz/slow-food-projekty
O publikaci. MAUMAU. Maurerův výběr GRAND RESTAURANT: Nejezte blbě! [online].
2013, [2013] [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.grandrestaurant.cz/o-publikaci
Veřejná databáze ČSÚ. Český statistický úřad [online]. Praha, 2013, 09.04.2013 [cit. 2013-0409]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=15&
Specifické zdroje
Jídelní lístky, 1923 - 1939
Rozhovory s odborníky
Eichner Jiří, Stará garda AKC ČR a senior klub AKC ČR, kuchař, 8. 11. 2012
Pinka Karel, někdejší maitre d´hôtel Interhotelu Jalta, odborník, 25. 10. 2012
PaedDr. Šmíd Václav, pedagog, odborník na historii gastronomie, 14. 11. 2012,
21. 11. 2012, 10. 4. 2013
Veletrh Top Gastro & Hotel, Průmyslový palác, Praha, 7. – 10. 2. 2013
93
TRENDY A INOVÁCIE V HOTELIERSTVE
(PRÍKLAD ČESKEJ REPUBLIKY)
Veronika Panáčková
[email protected]
Abstrakt:
Predmetom príspevku je na základe prieskumu u vybraných hotelov analyzovať inovácie a ich
implementáciu do praxe. Príspevok je založený na analýze inovácií a na následnom porovnaní
vo vybraných hoteloch v Českej republike a v zahraničí. Skladá zo štrukturovaných
rozhovorov s manažérmi vybraných hotelov o súčasných inováciách a trendoch v hotelierstve.
Súčasťou sú dotazníky pre hotelových klientov a analýza ich očakávaní, následné porovnanie
očakávaní manažérov a hotelových klientov. Celková sumarizácia a porovnanie získaných
informácií podľa predstáv manažérov a hotelových hostí uzatvára skúmanú tému.
Kľúčové slová:
história hotelierstva, trendy, inovácie, nové technológie.
Úvod
Hotelierstvo a cestovný ruch sú neoddeliteľnou súčasťou ekonomiky každej krajiny.
Príspevok sa bude zaoberať najnovšími trendami a inováciami v hotelierstve v Českej
republike v Brne a v Slovenskej republike v Trenčíne. Bude sa zaoberať spracovaním nových
svetových trendov, ktoré budú aplikované na skúmané štvorhviezdičkové hotely v Brne a v
Trenčíne. Budú vybrané 3 hotely v Brne a to: Design Hotel Noem Arch, Hotel Vaka a Old
Town Hotel a v Trenčíne budú vybrané ďalšie 3 hotely: Hotel Elizabeth, Grand Hotel a Hotel
Magnus. Nové trendy a inovácie budú rozdelené do 8 kategórií: klientela, technológie,
sociálne médiá, vybavenie kuchyne a reštaurácie, dizajn, gastronómia, uniformy a voľno
časové aktivity, ako sú wellness, fitness, spa a animačné aktivity. V týchto kategóriách budú
skúmané nové trendy a inovácie v hoteloch.
Cieľom príspevku bude výskum vo vybraných hoteloch na Slovensku a v Českej republike,
ktorý bude pozostávať z riadených rozhovorov s manažérmi hotelov a z dotazníkov pre
hotelových hostí. Pre výskum bude veľmi dôležitá komunikácia s manažérmi hotelov. V
príspevku bude nasledovať porovnanie názorov a vízií manažérov s názormi a pripomienkami
hotelových hostí o nových trendoch a inováciách implementovaných v skúmaných hoteloch.
Po preskúmaní týchto stanovísk, na konci práce bude zhodnotenie celkového stavu Českého
a Slovenského hotelierstva v porovnaní so svetovými trendami. Nové trendy sú dôležitou
súčasťou stratégie hotelov v konkurenčnom prostredí. V súčasnej dobe je svetové hotelierstvo
vo veľkej miere zasiahnuté svetovou ekonomickou a hospodárskou krízou, kde prežijú len
silné hotely, ktorých zákazníci sú spokojní. Hotely sa musia naučiť prispôsobiť sa novým
trendom a hlavne neustále sa meniacim potrebám zákazníkov. Uspeje len ten hotel, ktorý
pružne reaguje na meniace sa trendy, potreby a celkové podmienky v hotelierstve. České
a Slovenské hotelierstvo je vo veľkej miere ovplyvňované zahraničnými hotelovými trendami
a snaží sa o ich implementáciu.
94
Hotelierstvo predstavuje široký trh s bohatou históriou. Pre spracovanie príspevku bolo
dôležité nájsť najnovšie trendy a inovácie zo svetového hľadiska (Wang, Wang, 2009 a
Kauffman, Li, van Heck, 2010). Mohajerani a Miremadi (2012) však ponúkajú iný pohľad na
trendy, ktorým sú prípadové štúdie. Dôležitou súčasťou príspevku je rozdelenie nových
trendov a inovácií v hotelierstve do skupín. Nové trendy sú ovplyvnené potrebami hostí a
zákazníkov, ako sú seniori, mladí ľudia a osoby so zdravotným postihnutím, ktoré sa neustále
menia (Lesay, 2009, Hirčková 2009 a Gučík, Šípková, 2004). Napríklad autori Kauffman, Li,
van Heck (2010), Hassandoust, Farzaneh (2011) alebo Mjankov (2011) sa zaoberajú
technologickými trendami, ako sú elektronické distribúcie, internet a sociálne médiá, kde by
hotely mohli komunikovať so svojimi zákazníkmi a mohli by mať prospech z reklamy, ktorá
je zadarmo. Naopak, Carmichael (2010) a Ruzic, Andrlic (2011) ponúkajú praktický príklad
mobilných aplikácií, čo ľuďom uľahčí výber hotela a umožní prístup k informáciám o hotely,
kedykoľvek a kdekoľvek, čo umožňujú internetové telefóny, ktoré sú veľmi často využívané
zákazníkmi a sú veľmi populárne. Vybavenie a zariadenie kuchýň, ako sú konvektomaty,
umývacie technológie (Šulcová, 2010 a Servanský, 2009 a, b) a reštaurácie, ako interaktívne
systémy na reštauračných stoloch, mobilné zariadenie na objednávky a dotykové stoly
(O'Brien, 2012). Dizajn je ako móda, podlieha rôznym trendom, ktoré sa v histórii opakujú
(Petrovičová, 2008 a Kollárová, 2012), ako aj gastronómia sa neustále mení a prispôsobuje
novým svetovým trendom (Burešová, 2009, Havranová 2008, Gučík 2007, Patúš 2007,
Servanský 2009 c). V hoteloch sú veľmi často používané nové trendy v hotelových
uniformách zamestnancov, ako napríklad farba, materiál a hlavne pohodlnosť. Animačné
aktivity, wellness, spa a fitness sú veľmi populárne aktivity pre relaxáciu a zábavu hostí.
Hotelové trendy prechádzajú neustálym vývojom. To, čo je moderné dnes, už nemusí byť
moderné zajtra. Všetky tieto informácie sú dôležité pre pochopenie témy a hlavnej myšlienky
tohto príspevku.
Metódy
Pred zahájením výskumu boli stanovené hypotézy, ktoré budú na základe výskumu potvrdené
alebo vyvrátené.
Hypotéza číslo 1: Klientelu hotelov tvoria prevažne ľudia cestujúci za prácou, mladí ľudia
a seniori.
Hypotéza číslo 2: Hotely využívajú nové technológie, ako sú fotobunky na svetlo a vodu,
internet, LCD TV a kamerové systémy na nočné videnie.
Hypotéza číslo 3: Hotely využívajú aspoň jednu sociálnu sieť, na ktorej komunikujú so
svojimi zákazníkmi.
Hypotéza číslo 4: Vybavenie reštaurácie a kuchyne je nové a moderné, v súlade s novými
svetovými trendmi.
Hypotéza číslo 5: Hotely v Brne si viac zakladajú na dizajne, ako hotely v Trenčíne.
Hypotéza číslo 6: Hotely v Brne ponúkajú svojim zákazníkom nové druhy gastronómie ako:
jedlé kvety, vyrezávanie (carving), exotické jedlá a jedlá z hmyzu, ktoré Trenčianske hotely
neponúkajú.
Hypotéza číslo 7: Hotely sa zameriavajú na materiál, farby a celkový dojem uniforiem
zamestnancov.
Hypotéza číslo 8: Hotely poskytujú služby wellness, fitness a spa.
95
Na začiatku tohto výskumu bolo stanovené, že výskum bude prebiehať Českej republike v
Brne a na Slovensku v Trenčíne. Ďalším krokom bolo stanovenie kritérií, a to 4 hviezdičkové
hotely. Z hotelov, ktoré spĺňali kritériá, boli následne vybrané 3 hotely v Brne: Design Hotel
Noem Arch, Hotel Vaka, Old Town Hotel a 3 hotely v Trenčíne: Hotel Elizabeth, Hotel
Magnus a Grand Hotel. Hoci Grand Hotel má len 3 a pol hviezdičky, je zaradený do výskumu
z dôvodu, že jeho vybavenie a služby, ktoré ponúka sú adekvátne 4 hviezdičkovému hotelu.
Prvým krokom bolo kontaktovanie vybraných hotelov elektronicky, prostredníctvom e-mailu.
Odpovede na e-maily boli s 00,00 % návratnosťou. Druhým krokom boli osobné návštevy
hotelov, kde boli získané osobné kontakty na hotelových manažérov. Tretím krokom boli
telefonické rozhovory s hotelovými manažérmi, ktorí poskytli dostatočné informácie a
odpovede na kladené otázky. V 5 zo 6 hotelov, prebehli telefonické rozhovory. V poslednom
hoteli Grand bolo vykonané osobné stretnutie s manažérom hotela. Prínosom tohto stretnutia
bola osobná prehliadka hotela uskutočnená manažérom hotela. Po získaní informácií a
názorov manažérov hotelov nasledovalo zhodnotenie nových trendov v jednotlivých hoteloch
z hľadiska celosvetových trendov. Ďalším krokom bolo porovnanie hotelov v rámci Českej
Republiky, Slovenskej Republiky a v rámci všetkých skúmaných hotelov. Prostredníctvom
dotazníkov, ktoré boli odovzdané osobne na recepcii hotelov alebo poslané prostredníctvom
e-mailu manažérom hotelov, bude zistené, aké názory a predstavy majú hoteloví hostia na
nové trendy a inovácie v danom hoteli, čo sa im páči a naopak, čo by zmenili. Odpovede
v dotazníku sú formulované: áno, nie a prečo nie alebo výberom jednej alebo dvoch možností.
Návratnosť dotazníkov bola 60,42 %. Dotazníky boli v slovenskom a anglickom jazyku.
Návratnosť dotazníkov bola: v Brne 75 dotazníkov, z toho bolo 49 v slovenskom jazyku a 26
v anglickom jazyku a v Trenčíne bolo 70 dotazníkov, z ktorých 42 bolo v slovenskom jazyku
a 28 v anglickom jazyku. Ako posledný krok bude celková komparácia názorov manažérov a
názorov hotelových hostí. Podkladom pre komparáciu budú rozhovory s manažérmi
a dotazníkové šetrenie. Výsledkom komparácie bude informácia, či hoteli dostatočne
využívajú nové trendy a inovácie a či sú hostia s týmito novými trendami spokojný.
96
Výsledky
Obr. 1: Lokalizácia skúmaných hotelov v Českej Republike
Zdroj: Google Earth, vytvorené autorkou
Obr. 2: Lokalizácia skúmaných hotelov v Slovenskej republike
Zdroj: Google Earth, vytvorené autorkou
97
Zhrnutie a porovnanie hotelov z hľadiska riadených rozhovorov s manažérmi
Bola vytvorená hodnotiaca škála nových trendov v skúmaných hoteloch. Výsledkom bude
inovačný potenciál skúmaných hotelov. Každému hotelu boli pridelené známky od jedna po
päť, podľa stupňa využitia nových trendov. Základom pre vytvorenie hodnotiacej škály boli
úspešné riadené rozhovory s manažérmi hotelov v Českej republike a na Slovensku a ich
následné porovnanie s celosvetovými trendmi.
Čo by mali hoteli splniť v jednotlivých kategóriách inovácií podľa známok:
Klientela:
1 - bezbariérový prístup a bezbariérové izby, výťahy, zdvíhacie plošiny
2 - iba niekoľko bezbariérových izieb
3 - chýbajú zdvíhacie plošiny
4 - nedostatočné vybavenie bezbariérových izieb
5 - chýba bezbariérový prístup a nie sú žiadne bezbariérové izby
Technológie:
1 - golfový simulátor, bowling, interiérové a exteriérové kamerové systémy, systémy
podlahového vykurovania, fotobunky na svetlo a vodu, LCD TV a plazma TV
2 - chýbajú fotobunky na svetlo a vodu, golfový simulátor
3 - chýbajú interiérové a exteriérové kamerové systémy
4 - iba niekoľko nových technológií, ako sú LCD TV a plazmové TV
5 - žiadne nové technológie a žiadne investície do nových technológií
Sociálne médiá:
1 - denná komunikácia, uverejňovanie fotografií a noviniek o hotely
2 - nie príliš častá komunikácia, uverejňovanie fotografií a noviniek o hotely
3 - veľmi obmedzená komunikácia, publikované fotografie a novinky o hotely
4 - chýba komunikácia, k dispozícii sú len fotky a novinky o hotely
5 - žiadna komunikácia na sociálnych sieťach
Zariadenie kuchyne / reštaurácia:
1 - nové, moderné, luxusné, plné nových trendov
2 - moderné, atraktívne, len s niekoľkými novými trendami
3 - priemerné dobré, atraktívne, ale bez nových trendov
4 – priemerné, trendy zo starších období
5 - nevyhovujúce, staré a nedostatočné
98
Dizajn:
1 - moderný, atraktívny, luxusný, v súlade s novými trendami
2 - atraktívny a moderný, čiastočne ovplyvnený novými trendami
3 - priemerný, atraktívny ale žiadne nové trendy
4 - nič špeciálne, podľa trendov starších období
5 - žiadne nové trendy, nie je atraktívny, nevyhovujúci
Gastronómia:
1 - národná, wellness a regionálna gastronómia, biopotraviny, fusion jedlo, finger food,
varenie pred zrakom hostí, vyrezávanie, jedlé kvety, špeciálny gastronomický zážitok
2 - iba národná a regionálna gastronómia, biopotraviny, gastronomický zážitok
3 - iba pár jedál z národnej a regionálnej gastronómie, priemerný gastronomický zážitok
4 - hotel ponúka iba raňajky, bez gastronomického zážitku
5 - žiadna gastronómia
Corporate identity (uniformy):
1 - hotel ponúka moderné a elegantné uniformy, podľa najnovších trendov
2 - hotel ponúka atraktívne, ale staršie uniformy
3 - hotel ponúka len niektoré časti uniforiem
4 - hotel neposkytuje žiadne uniformy, zamestnanci majú svoje vlastné uniformy
5 - zamestnanci nemajú uniformy v hoteli
Voľnočasové aktivity:
1 - wellness, fitness a spa služby a animačné aktivity
2 - chýbajú fitness služby a animačné aktivity
3 - chýbajú fitness a spa služby a animačné aktivity
4 - iba niekoľko wellness služieb / produktov
5 - žiadne voľno časové aktivity
99
Tab. 1: Hodnotiaca škála nových trendov v skúmaných hoteloch
KATEGÓRIE INOVÁCIÍ:
ČES KÉ HOTELY:
S LOVENS KÉ HOTELY:
Design Hotel
Hotel
Hotel
Grand
Hotel
Hotel
Noem Arch
Vaka
Old Town
Hotel
Elizabeth
Magnus
Klientela
1
1
1
1
1
5
Technológie
1
3
2
1
1
3
S ociálne siete
1
1
1
1
1
1
Vybavenie a zariadenie
1
3
2
3
1
1
kuchyne / reštaurácie
Dizajn
1
3
2
1
1
1
Gastronómia
1
4
3
3
2
3
Corporate identity - Uniformy
1
3
1
1
1
2
2
5
3
2
2
2
1,125
2,875
1,875
1,625
1,25
2,25
(Uniforms)
Voľno časové aktivity
(Wellness, S pa, Fitness
Animačné aktivity)
PRIEMER INOVÁCIÍ:
1
Výborné
2
Veľmi dobré
3
Dobré
4
Dostačujúce
5
Nedostačujúce
Zdroj: Vytvorené autorkou
Zhrnutie a porovnanie slovenských hotelov z hľadiska dotazníkového šetrenia
75 klientov z Design Hotel Noem Arch, hotel Vaka a Old Town sa zúčastnili dotazníkového
šetrenia. Výskum ukázal, že 12,00 % sú študenti, 14,67 % sú ľudia s čistým priemerným
mesačným príjmom do 500 € (12.600 Sk), 29,33 % má čistý priemerný mesačný príjem od
500 € (12.600 Sk) do 1.000 € (25.300 Sk). Viac ako 1.000 € (25.300 Sk) má 32,00 %
respondentov a 12,00 % sú ľudia s dôchodkom (starobný, invalidný). Táto situácia je
zaznamenaná v Grafe 1.
Obr. 3: Čistý mesačný príjem respondentov v Českých hoteloch
100
Zdroj: Vytvorené autorkou
Obr. 4: Typy hotelových hostí v Českých hoteloch
Zdroj: Vytvorené autorkou
Z Obr. 4 je zrejmé, že 32,00 % sú klienti cestujúci za prácou, 35,66 % sú mladí ľudia,
18,67 % sú rodiny s deťmi, 14,67 % sú seniori a 00,00% sú zdravotne ťažko postihnutý ľudia.
88,00 % respondentov tvrdí, že sú spokojní s novými technológiami v hotely, ako sú
fotobuniek na svetlo a vodu, internet, LCD TV a kamiery s nočným videním a 12,00 %
respondentov nesúhlasí. 74,67 % komunikuje s hotelom na sociálnych sieťach a 25,33 %
nekomunikuje na sociálnych sieťach. 65,34 % si myslí, že zariadenie, vybavenie a celkový
dizajn hotelovej reštaurácie je nové, moderné, atraktívné, luxusné, podľa nových trendov a
33,33 % si myslí, že hotelová reštaurácia je priemerne dobré, zachovalá, podľa starších
období a 01,33 % si myslí, že je nevyhovujúca, nedostatočná a stará. 81,33 % tvrdí, že
hotelový dizajn je moderný, nadčasový a unikátny z hľadiska interiéru a dekorácií a 18,67 %
nesúhlasí.
Obr. 5: Záujem o druhy kuchýň v Českých hoteloch
Zdroj: Vytvorené autorkou
101
58,67 % respondentov hodnotí ako hotelovú gastronómiu ako vynikajúcu, poskytujúcu
nezabudnuteľný gastronomický zážitok, 40,00 % gastronómiu hodnotí ako dobrú, ktorá
poskytuje priemerný gastronomický zážitok a 01,33 % ju hodnotí ako slabú, ktorá
neposkytuje nič extra. V Grafe 3 je vidieť, že 18,67 % respondentov má záujem o racionálne
jedlá, 12,00 % má záujem o Organické jedlá, 18,67 % má záujem o Varenie pred zrakom
hostí, 13,33 % má záujem o Wellness jedlá, 18,67 % má záujem o Exotické jedlá, 09,33 % má
záujem o Jedlé kvety a 09,33 % má záujem o Jedlá z hmyzu. 65,34 % respondentov vyjadrilo
názor, že hotelové uniformy sú podľa najnovších trendov, sú elegantné a reprezentujú hotel,
33,33 % respondentov ich považuje za zachované, nie je príliš nový ale stále plnia funkciu
reprezentácie hotela a 01,33 % respondentov tvrdí, že sú nie príliš zachovalé, sú staršie a nie
je príliš reprezentatívne. Pre 75,44 % respondentov sú voľno časové aktivity v hotely ako:
spa, wellness a fitness vynikajúce, pre 22,81 % sú priemerné a pre 01,75 % sú nevyhovujúce.
V tejto otázke o voľného časových aktivitách, nie je zahrnutý Hotel Vaka, pretože neponúka
žiadne voľno časové aktivity. Celkové nové trendy v hotely sú v porovnaní s celosvetovými
trendami pre 76,00 % respondentov dostatočné, pre 22,67 % respondentov sú priemerné a pre
01,33 % respondentov sú nevyhovujúce.
Zhrnutie a porovnanie slovenských hotelov z hľadiska dotazníkové šetrenia
70 klientov z Grand Hotel, Hotel Elizabeth a Hotel Magnus sa zúčastnili dotazníkového
šetrenia. Výskum ukázal, že 07,14 % sú študenti, 24,29 % sú ľudia s čistým priemerným
mesačným príjmom do 500 € (12.600 Sk), 38,57 % má čistý priemerný mesačný príjem od
500 € (12.600 Sk) do 1.000 € (25.300 Sk). Viac ako 1.000 € (25.300 Sk) má 27,14 %
respondentov a ľudí na dôchodku (starobný, invalidný) je 02,86 %, čo je vidieť v Grafe 4.
Obr. 6: Čistý mesačný príjem respondentov v Slovenských hoteloch
Zdroj: Vytvorené autorkou
37,14 % sú klienti cestujúci za prácou, 32,86 % sú mladí ľudia, 21,43 % sú rodiny s deťmi,
08,57 % sú seniori a 00,00 % sú zdravotne ťažko postihnutí ľudia. V Grafe 5 je znázornená
táto situácia.
102
Obr. 7: Typy hotelových hostí v Slovenských hoteloch
Zdroj: Vytvorené autorkou
97,14 % respondentov tvrdí, že sú spokojní s novými technológiami v hoteli, ako sú
fotobunky na svetlo a vodu, internet, LCD TV, kamery s nočným videním a 02,86 %
nesúhlasí. 82,86 % komunikuje s hotelom na sociálnych sieťach a 17,14 % nekomunikuje na
sociálnych sieťach. 75,71 % tvrdí, že zariadenie, vybavenie a celkový dizajn hotelovej
reštaurácie je nový, moderný, atraktívny, luxusný, podľa nových trendov, 24,29 % si myslí, že
hotelová reštaurácia je priemerne dobrá, zachovalá, podľa starších období a 00,00 % sa
domnieva, že je nevyhovujúca, nedostatočná a stará. 92,86 % tvrdí, že hotelový dizajn je
moderný, nadčasový a unikátny z hľadiska interiéru a dekorácií a 07,14 % nesúhlasí.
Obr. 8: Záujem o druhy kuchýň v Českých hoteloch
Zdroj: Vytvorené autorkou
54,29 % respondentov hodnotí hotelovú gastronómiu ako vynikajúcu, poskytujúcu
nezabudnuteľný gastronomický zážitok, 45,71 % ju hodnotí ako dobrú, ktorá poskytuje
priemerný gastronomický zážitok a 00,00 % ju hodnotí ako slabú, ktorá neposkytuje nič
103
špeciálne. V Grafe 6 je vidieť, že 27,14 % respondentov má záujem o racionálne jedlá,
11,43 % má záujem o biopotraviny, 18,57 % má záujem o varenie pred zrakom hosťa,
10,00 % má záujem o Wellness jedlá, 18,57 % má záujem o exotické potraviny, 07,14 % má
záujem o jedlé kvety a 07,14 % má záujem o jedlá z hmyzu. 71,43 % respondentov vyjadrilo
názor, že hotelové uniformy sú podľa najnovších trendov, elegantné a reprezentujú hotel,
28,57 % respondentov ich hodnotí ako zachovalé, nie príliš nové ale stále plnia funkciu
reprezentácie hotela a 00,00 % respondentov ich hodnotí ako nie príliš zachovalé, staršieho
charakteru a nie je príliš reprezentatívne. Pre 71,86 % respondentov sú voľno časové aktivity
v hotely, ako: spa, wellness a fitness vynikajúce, pre 27,14 % sú priemerné a pre 00,00 % sú
nevyhovujúce. Celkové nové trendy v hoteli sú v porovnaní s celosvetovými trendami, podľa
77,14 % respondentov dostatočné, podľa 22,86 % respondentov sú priemerné a podľa
00,00 % respondentov sú nevyhovujúce.
Diskusia
Hodnotenie stanovených hypotéz
Hypotézy, ktoré boli stanovené na začiatku práce boli potvrdené ale zároveň aj vyvrátené.
Vyhodnotenie hypotéz je z pohľadu manažérov a hotelových zákazníkov v porovnaní s
novými celosvetovými trendami.
Hypotéza číslo 1: Klientelu hotelov tvoria prevažne ľudia cestujúci za prácou, mladí
ľudia a seniori. Táto hypotéza bola potvrdená len z polovice. Ľudia cestujúci za prácou a
mladí ľudia patria medzi najnavštevovanejšiu klientelu v Českých a Slovenských hoteloch.
Seniori majú iba malé percento návštevnosti v skúmaných hoteloch. Hlavnou klientelou
hotelov sú ľudia cestujúci za prácou a mladí ľudia.
Hypotéza číslo 2: Hotely využívajú nové technológie, ako sú fotobunky na svetlo a vodu,
internet, LCD TV a kamerové systémy na nočné videnie. Hypotéza bola potvrdená. Len
veľmi malý počet respondentov nie je spokojní s moderným technologickým vybavením.
Avšak, väčšina z nich sú spokojní a to znamená, že technologické vybavenie hotelov je
vynikajúce alebo dobré. Hoteloví manažéri sa snažia investovať do technologickej
modernizácie hotelov, aby sa odlíšili od ostatných hotelov a chceli by byť jedinečný pre
zákazníkov. Samozrejme sú investície prispôsobené finančným možnostiam hotelov.
Hypotéza číslo 3: Hotely využívajú aspoň jednu sociálnu sieť, na ktorej komunikujú so
svojimi zákazníkmi. Hotely používajú aspoň jednu sociálnu sieť, prostredníctvom ktorej
komunikujú so svojimi zákazníkmi. Aj táto hypotéza bola potvrdená. Všetky skúmané hotely
sú zaregistrované aspoň na jednej sociálnej sieti. Hotely na svojich sociálnych sieťach
komunikujú so svojimi zákazníkmi, uverejňujú fotografie, informácie a novinky o hoteli a
celkových udalostiach. Niektorí zákazníci však nemajú záujem o komunikáciu
prostredníctvom sociálnych sietí. Vytvorené účty na sociálnych sieťach sú na kvalitnej úrovni
a vyzerajú dobre.
Hypotéza číslo 4: Vybavenie reštaurácie a kuchyne je nové a moderné, v súlade s novými
svetovými trendmi. Z pohľadu zákazníkov je vybavenie reštaurácie a kuchyne nové a
moderné, v niektorých prípadoch sú dobré, priemerné a zachovalé. Celkovo sú zákazníci
spokojní s niekoľkými výnimkami a sťažnosťami. Z pohľadu manažérov je vybavenie
reštaurácie a kuchyne inovované, v rámci finančných možností jednotlivých hotelov. Väčšina
skúmaných hotelov je nová na trhu, majú len pár rokov, takže ich zariadenia sú nové a podľa
trendov posledných rokov.
104
Hypotéza číslo 5: Hotely v Brne si viac zakladajú na dizajne, ako hoteli v Trenčíne. Táto
hypotéza bola vyvrátená. Hotely v Brne, ako aj hotely v Trenčíne si zakladajú na zaujímavom
dizajne, ktorý bude priťahovať a lákať zákazníkov a vyniknú tak medzi ostatnými hotelmi.
Zákazníci hodnotia celkový dizajn skúmaných hotelov veľmi kladne. Hotely v Brne a tiež v
Trenčíne sú s dizajnom na rovnakej úrovni a rovnako sú spokojní aj zákazníci.
Hypotéza číslo 6: Hotely v Brne ponúkajú svojim zákazníkom nové druhy gastronómie
ako: jedlé kvety, vyrezávanie (carving), exotické jedlá a jedlá z hmyzu, ktoré
Trenčianske hotely neponúkajú. Táto hypotéza nebola potvrdená. Výskum ukazuje, že
hotely vo všeobecnosti neposkytujú nové druhy gastronómii. Hotely v Českej republike a na
Slovensku väčšinou ponúkajú regionálnu a medzinárodnú kuchyňu. V gastronómii hotely
neaplikujú nové svetové trendy a to z dvoch dôvodov. V blízkosti hotelov je veľké množstvo
gastronomických zariadení, kde sa hostia môžu najesť a hotely sa snažia prispôsobiť sa tejto
situácii tým, že ponúkajú iba základné typy gastronómií, pretože sa snažia ušetriť finančné
prostriedky. Dokonca Hotel Vaka neponúka žiadnu gastronómiu, pretože bola pre hotel
stratová a hotel sa snaží prispôsobiť požiadavkám klientov a ponúka len raňajky. Naopak,
Design Hotel Noem Arch ponúka všetky nové druhy gastronómií, ako je medzinárodná
kuchyňa, regionálna kuchyňa, wellness potraviny, biopotraviny, fusion food, finger food,
varenie pred zrakom hostí, vyrezávanie, jedlé kvety, jedlá z hmyzu a gastronomické tematické
večery (Valentín, Advent, Veľká noc, Škola varenia, Autentické 11 - chodové menu podávané
na Titanicu 04/14/1912).
Hypotéza číslo 7: Hotely sa zameriavajú na materiál, farby a celkový dojem uniforiem
zamestnancov. Táto hypotéza bola potvrdená len z polovice. Hotely sa nezameriavajú na
materiál, farby a pohodlnosť uniforiem. Zameriavajú sa iba na celkový dojem a aby
reprezentovali hotel. Skúmané hotely neprikladajú veľký dôraz na nové trendy, pre nich je
dôležité len aby sa dali nosiť. V niektorých prípadoch hotely poskytujú iba časť uniformy a
zamestnanci musia obstarať uniformy sami. Skúmané hotely sa snažia ušetriť finančné
prostriedky na uniformy pre zamestnancov. Nesledujú nové trendy v oblasti hotelových
uniforiem.
Hypotéza číslo 8: Hotely poskytujú služby wellness, fitness a spa. Hypotéza bola
potvrdená vo všetkých skúmaných hoteloch, s výnimkou Hotel Vaka. Hotel Vaka neponúka
žiadnu voľno časovú aktivitu. Ani spa, wellness, ani fitness. Spa, wellness a fitness sú v
ostatných hotelov na naozaj dobrej úrovni a zákazníci sú spokojní.
Záver
Súhrn trendov a inovácií v Českej republike v porovnaní s globálnymi trendami
Celkové nové trendy implementované v hoteloch v Českej republike sú dostatočné pre
zákazníkov, o čom vypovedajú výsledky dotazníkov. Výskum ukazuje, že hotelierstvo v
Českej a Slovenskej republike je z hľadiska nových trendov na rovnakej úrovni. Hoteloví
hostia sú spokojní so súčasnými trendami. Aj keď sa hotely snažia byť iné a odlíšiť sa od
konkurenčných hotelov, nie každý hotel je úspešný. Implementácia nových trendov je
predovšetkým obmedzovaná zlou finančnou situáciou, ktorá neumožňuje hotelom
implementovať veľké množstvo nových trendov. České hotelierstvo nie je pripravené prijímať
nové svetové trendy, pretože zákazníci neprejavujú veľký záujem a nedôverujú im. Podľa
hotelových manažérov, je veľmi dôležité správne sa rozhodnúť aká inovácia sa v hotely
zavedie, aby bol o ňu dostatočný záujem, čím sa hotel môže stať vyhľadávaný a obľúbený.
Problémom je však výber a hlavne implementácia inovácií.
Design Hotel Noem Arch je založený na nových trendoch, ktoré sú inšpirované zahraničím.
105
Manažéri sa snažia osloviť a prilákať zákazníkov prostredníctvom nových trendov a snažia sa
konkurovať zahraničným hotelom. Hotel Vaka používa len malé množstvo nových trendov. V
porovnaní s ostatnými hotelmi nie je však ničím výnimočný. Manažéri sa snažia postupne
realizovať nové trendy, čo im bude však trvať dlhšiu dobu. Hotel Old Town je inšpirovaný
novými trendami. Manažéri sa snažia prilákať a zaujať klientov novými trendami.
Grand Hotel na Slovensku disponuje niekoľkými inováciami v oblasti nových trendov. Snaží
sa strategicky inovovať nové trendy pri každej príležitosti. Hotel Elizabeth prešiel celkovou
rekonštrukciou a je plný nových svetových trendov a inovácií, čo ho robí atraktívnym aj pre
zahraničných hostí. Hotel Magnus sa snaží zaviesť nové trendy po častiach, z dôvodu
nedostatku finančných prostriedkov, čo sa odrazilo na malom počte implementovaných
trendov.
Celkové nedostatky nových trendov v porovnaní so svetovými trendami sú primerané.
Cestovný ruch v Českej a Slovenskej Republike nie je bohužiaľ tak rozvinutý a na takej
úrovni ako cestovný ruch v zahraničí. Implementácii bráni zlá ekonomická situácia, ktorá je
poznačená ekonomickou a finančnou krízou.
Tab. 2: Rebríček celkového hodnotenia nových trendov a inovácií v skúmaných hoteloch
ÚROVEŇ
HOTELY
1
Hotel Noem Arch
2
Hotel Elizabeth
3
Grand Hotel
4
Hotel Old Town
5
Hotel Magnus
6
Hotel Vaka
Zdroj: vytvorené autorkou
Celkové hodnotenie v Tab. 2, bolo vytvorené na základe výsledkov rozhovorov s manažérmi
hotelov a výsledkov dotazníkového šetrenia.
Zdroje literatúry
BUREŠOVÁ,
Pavla,
2009.
Současné
trendy
v gastronomii,
<http://www.restaurace-hotely.gastronews.cz>. [21 December 2012]
Dostupný
z:
CARMICHAEL, Scott, 2010. 10 high-tech innovations invading the hotel world, Dostupný z:
<http://www.gadling.com>. [21 December 2012]
GÚČIK, Marian, 2007. Sledovanie a predvídanie trendov. V Top hotelierstvo. ISBN 978-8089532-11-7.
GÚČIK, Marian, ŠÍPKOVÁ, Ivana, 2004. Globalizácia a integrácia v cestovnom ruchu.
Banská Bystrica: Slovak- Swiss Tourism, 122 s. ISBN 80-88945-81X.
HASSANDOUST, Farkhondeh, FARZANEH, Mehdy, 2011. Reviewing the Influence of IT
Applications Such as Implementing Online Distribution Channels in Hotel Industry. V Journal
of Knowledge Management, Economics and Information Technology. Strany 106 – 121.
Vydanie 4. [digitálna edícia]
106
HAVRANOVÁ, Katarína, 2008. Gastronómia – vplyvy a trendy. V Top hotelierstvo. ISBN
809-69-78960.
KAUFFMAN, Robert, LI, Ting, VAN HECK, Eric, 2010. Business Network-Based Value
Creation in Electronic Commerce. V International Journal of Electronic Commerce. Strany
113–143. Volume 15, No. 1. [digitálna edícia]
KOLÁROVÁ, Slavomíra, 2012. Interiérový dizajn. V Top hotelierstvo, Strany 42-43. ISBN
978-80-89532-11-7.
LESAJ, Juraj, 2009. Cieľová skupina seniorov. V Horeca Magazine, Strana 12. ISSN 13362016-09.
MJANKOV, Mario, 2011. Sociálne siete v hotelierstve. V Horeca Magazine, Strany 20-21.
ISSN 1336-2016-12.
MOHAJERANI, Pardis, MIREMADI, Alireza, 2012. Customer Satisfaction Modeling in
Hotel Industry: A Case Study of Kish Island in Iran. V International Joumal of Marketing
Studies, Volume 4. NO. 3. ISSN1918-719X .[digitálna edícia]
O´BRIEN,
Brendan,
2012.
A
Touch
Screen
<http://www.qsrmagazine.com>. [21 December 2012]
Table.
Dostupné
z:
PANÁČKOVÁ, Veronika, 2013. Trends and innovation in hospitality: The Czech perspective.
Bakalárska práca. Vysoká škola obchodní a hotelová. Vedoucí práce RNDr. Jakub Trojan.
PATÚŠ, Peter, 2007. Gastronómia ako zážitok. V Top hotelierstvo, ISBN 978-80-89532-11-7.
PETROVIČOVÁ, Alena, 2008. Hotelový dizajn. V Top hotelierstvo. ISBN 978-18-43766-582.
Podpora podnikateľských aktivít v cestovnom
<http://www.euractiv.sk>. [28 Marec 2013]
ruchu,
2012.
Dostupné
z:
RUZIC, Drago, ANDRLIC, Berislav, RUZIC, Ivan, 2011. WEB 2.0 Promotion techniques in
hospitality industry. V International Journal of Management Cases. Strany 310-319.
[digitálna edícia]
SERVANSKÝ, Jozef, 2009 a. Gastrotechnika. V Horeca Magazine, Strana 35. ISSN 13362016-02.
SERVANSKÝ, Jozef, 2009 b. Umývačky riadu. V Horeca Magazine, Strana 35. ISSN 13362016-04.
SERVANSKÝ, Jozef, 2009 c. Bioprodukty. V Horeca Magazine, Strany 10-11. ISSN 13362016-02.
ŠULCOVÁ, Michaela, 2010. Technologie pro profesionály. V Profi revue Gastro Hotel,
Strany 30-31. ISSN 1803-585X.
WANG, Jin-zhao, WANG, Jing, 2009. Issues, Challanges and Trends, that Facing Hospitality
Industry. V Management Science and Engineering, Volume 3. NO. ISSN 1913-0341.
[digitálna edícia]
107
VÝZNAM NAUČNÝCH STEZEK PRO ROZVOJ
CESTOVNÍHO RUCHU NA ÚZEMÍ CHKO
MORAVSKÝ KRAS
Adéla Blažková
[email protected]
Abstrakt:
Článek se zabývá obecným významem naučných stezek a jejich dopadem na rozvoj
cestovního ruchu na území chráněné krajinné oblasti (CHKO) Moravský kras. Ten je
typickým příkladem území s konflikty mezi atraktivitou, podmínkami pro rozvoj cestovního
ruchu a limity danými únosností území. Cílem práce je zjistit, do jaké míry jsou dnes cílové
skupiny cestovního ruchu oslovovány naučnými stezkami v Moravském krasu a zda mají
naučné stezky potenciál přilákat do Moravského krasu turisty. V dané oblasti se nachází osm
naučných stezek a jedna naučná cyklostezka, přičemž každá z nich má odlišnou koncepci,
trasu i kvalitu. V článku jsou tyto stezky lokalizovány, charakterizovány a hodnoceny. Dále
proběhl výzkum, jehož součástí bylo dotazníkové šetření a nezávislé pozorování, kde z
výsledků vyplývá, že naučné stezky ve svém současném stavu nejsou schopny zaujmout
návštěvníky a nedokáží pozdvihnout cestovní ruch v oblasti. Přestože řada naučných stezek je
již neaktuální a poničená, přibývají stále další. Z pohledu principů udržitelného rozvoje se
jako přínosnější strategie jeví propagace i renovace a je vytvořen návrh na zlepšení stávajícího
stavu naučných stezek s možnostmi inovativních řešení, které by mohly zaujmout návštěvníky
a stát se tak součástí rozvoje cestovního ruchu v dané lokalitě.
Klíčová slova:
Naučná stezka, naučný panel, Moravský kras, chráněná krajinná oblast, rozvoj cestovního
ruchu
Úvod
Moravský kras je nejrozsáhlejší krasové území České republiky s rozlohou 92 km2 (ŠTEFKA,
1998). Oblast spadá do Jihomoravského kraje, do turistického regionu Jižní Morava a do
turistické oblasti Moravský kras a okolí (SONNKOVÁ, 2012). Nachází se v jihozápadní části
Drahanské vrchoviny, sahá od severní části města Brna až k obcím Sloup a Holštejn.
Moravský kras byl v roce 1956 vyhlášen CHKO díky rozsáhlosti krasových jevů a unikátní
biotě (AUDY, AUDYOVÁ, 1993). Přírodní bohatství této oblasti je chráněno prostřednictvím
jedenácti přírodních rezervací, čtyř národních přírodních rezervací a dvou národně přírodním
památkám. Pro mimořádný přírodní význam byl téměř celý Moravský kras začleněn do sítě
evropských významných lokalit Natura 2000 (Správa jeskyní Moravského krasu, 2007).
Reliéf oblasti je charakteristický krasovými plošinami s četnými závrty, které rozčleňují
hluboká kaňonovitá údolí (žleby). V území je evidováno více než 1000 jeskyní. Kulturní
dědictví reprezentují především archeologické lokality (Býčí skála, Kůlna, Švédův stůl atd.),
stopy těžby v rudonosné střední části krasu a technické a architektonické památky
(TRÁVNÍČEK, BLAŽKOVÁ, 2012).
108
Obr. 1: Poloha CHKO Moravský kras v rámci České republiky
Zdroj: Správa CHKO Moravský kras, b. d.
Do Moravského krasu přijíždí každoročně návštěvníci, jejichž cílem jsou převážně
turisticky atraktivní místa (např. propast Macocha, Rudické propadání, veřejnosti přístupné
jeskyně – Punkevní, Kateřinská, Sloupsko-šošůvské, Balcarka, Výpustek) - jejich výjimečnost
dělá Moravský kras pro cestovní ruch přitažlivější (HRALA, 2002). Turistická sezóna
v Moravském krasu je především od května do září, přičemž během roku 2012 navštívilo
jeskyně Moravského krasu 290 160 turistů (Turistický informační server CHKO Moravský
kras, 2012).
Obr. 2: Návštěvníci veřejně přístupných jeskyní
Zdroj: interní data Správy jeskyní ČR, b. d.
109
Taková návštěvnost v dané oblasti může mít pozitivní dopady především na rozvoj cestovního
ruchu v souvislosti s přílivem finančních prostředků, vytvářením nových pracovních míst a
zvyšováním hodnoty dané oblasti především díky podílu zahraničních turistů. Rozvoj s sebou
přináší ale i negativní dopady cestovního ruchu, kterými mohou být spotřeba přírodních
zdrojů, vytváření odpadu, nadměrný rozvoj infrastruktury, znečištění ovzduší, hluk, aj. Správa
CHKO se proto snaží přiblížit principům udržitelného cestovního ruchu, který je definován
následovně: „je to koncept turismu, který uspokojuje potřeby dnešní generace s ohledem na
potřeby budoucích generací“ (MUSIL, 2010, s. 42). I z tohoto důvodu zde platí jistá opatření.
Ochranné režimy CHKO nastavily omezení pro dopravu motorovými vozidly (od roku 1995
jsou komunikace v Pustém a Suchém žlebu vyřazeny ze silniční sítě). Návštěvníkům zde
slouží ekologické dopravní prostředky – koloběžky, silniční vláček a kabinová lanovka
(Turistický informační server CHKO Moravský kras, 2012). Návštěvníci se také často
dostávají do míst zájmu pěšky či na kole a právě tady se naučné stezky mohou začít
uplatňovat. Lemují trasy, po kterých se návštěvníci dostávají k atraktivním místům a v případě
jejich zájmu mohou po naučných stezkách pokračovat dále na méně frekventovaná, avšak
stále zajímavá místa a vzdělávat se (BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, 2012). S naučnými
stezkami se nemusíme setkat pouze u přírodních, historických či kulturních atraktivit, ale
často jsou i součástí obcí, kde mohou potenciálně přispívat k jejich rozvoji díky propagaci
místních specifik či produktů.
Na území Moravského krasu se nyní nachází osm naučných stezek a jedna naučná
cyklostezka. Takové množství a hustota už může zpochybnit potenciál těchto stezek pro
účelnou interpretaci místního dědictví (KOLEKTIV, 2004) i pro rozvoj místního cestovního
ruchu, který je při jejich budování často považován za významný faktor pro zvýšení zájmu o
danou lokalitu či region (BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, 2012). Naučné stezky mají za úkol
nejen informovat návštěvníky o zajímavostech v okolí, ale především mají pomáhat
podporovat místní cestovní ruch. Je jich ale příliš mnoho na to, aby návštěvníky dokázaly
zaujmout a proto se tvůrci naučných stezek snaží o zatraktivnění například u některých
naučných panelů, které jsou inovovány na bázi 2D čárových kódů, které smartphony či tablety
dokáží přečíst a následně převézt do obrázkové, textové či zvukové podoby (TRÁVNÍČEK,
URBAN, 2011). Někde naopak naučné panely mizí a nahrazují je tištění průvodci se
zakreslenou trasou, obrázky a popsanými jevy z okolí (např. virtuální naučné stezky na území
hlavního města Prahy). Naučný panel by měl popisovat jevy, objekty nebo události spojené
s nejbližším okolím, měl by návštěvníky upoutat a vzbudit zájem o prozkoumání okolí.
Z grafického pohledu by měl být bez pravopisných chyb s efektivně využitými ilustracemi a
poutavým obsahem. Měl by být umístěn v odpovídající výšce a neměl by narušovat pohled na
okolní krajinu a zajímavosti (MEDEK, b. d.).
Práce se zaměřuje na lokalizaci, charakteristiku a zhodnocení naučných stezek na území
CHKO Moravský kras a následné vyhodnocení celkového stavu. Součástí jsou návrhy
inovativních řešení pro zlepšení stávajícího stavu naučných stezek, které by mohly být
impulzem pro zvýšení zájmu turistů a tím pádem i posílením rozvoje cestovního ruchu
v oblasti.
Metody
Realizovaný výzkum v Moravském krasu lze rozdělit do tří fází:
1. Přípravné práce - pro získání přehledu v dané problematice byla provedena rešerše
v dostupných zdrojích. V další fázi následovalo vytvoření mapy s vyznačením naučných
stezek pro vymezení zájmové oblasti. V závěru přípravných prací byly stanoveny cíle
110
výzkumu, mezi které jsou zahrnuty odpovědi především na následující otázky: do jaké
míry jsou dnes cílové skupiny cestovního ruchu oslovovány naučnými stezkami
v Moravském krasu? Mají naučné stezky potenciál přilákat do Moravského krasu turisty?
Pro zhodnocení cílů byly použity následující hypotézy:
1) Návštěvníci se zaměřují jen na turisticky atraktivní místa bez ohledu na značení,
2) Pěší turisté si všímají naučných panelů a věnují čas k jejich přečtení, cyklisté míjejí
naučné panely a nevěnují jim pozornost,
3) Návštěvníci jsou dostatečně informování o naučných stezkách.
2. Terénní práce - probíhaly od července do října 2012. Dané období bylo zvoleno z důvodů
příznivých klimatických podmínek umožňujících projít všechny naučné stezky (dále NS) a
následně zhodnotit a srovnat jejich stav. Dalším důvodem pro výběr zmíněného období
byla nejvyšší návštěvnost v dané oblasti, což umožnilo efektivní zachycení cílové skupiny
prostřednictvím dotazníkového šetření. To bylo provedeno na základě předešlého
zhodnocení všech naučných stezek, ze kterého byla identifikována stezka v nejlepším (NS
Sloupsko-šošůvské jeskyně) a nejhorším (NS Macocha) stavu. Na každé z těchto naučných
stezek odpovědělo 50 návštěvníků na připravený dotazník a dále bylo provedeno šetření
vlastním pozorováním. To posloužilo především pro ověření, zda návštěvníci věnují
pozornost naučným panelům. Vzorový dotazník je součástí příloh této bakalářské práce.
Pro zhotovení fotografických snímků byl použit digitální fotoaparát Kodak EasyShare
M522 a pro orientaci v terénu byla použita mapa Okolí Brna: Moravský kras, 2002.
3. Zpracování výsledků - pro zpracování výsledků bylo nutné využít statistické metody v MS
Excel, jako jsou četnosti či aritmetický průměr, díky nimž byly potvrzeny či vyvráceny
hypotézy a na jejich základě byly zhotoveny grafy znázorňující výsledky šetření.
111
Výsledky
Obr. 3: Lokalizace řešených naučných stezek na území CHKO Moravský kras
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, 2012, s. 110
Organizace spravující naučné stezky
Většinu naučných stezek na daném území spravuje především Správa CHKO Moravský kras,
která spadá pod Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR. Ta je organizační složkou státu a
věnuje se zabezpečování péče o desítky národních přírodních rezervací, národních přírodních
památek, přírodních rezervací a přírodních památek, o ohrožené druhy rostlin a živočichů a
také o vybrané ptačí oblasti vymezené jakou součást soustavy Natura 2000. Zajišťuje také
monitoring stanovišť a druhů. Provádí osvětovou činnost, včetně budování naučných stezek
(Správa CHKO Moravský kras, b. d.).
Pouze u jedné stezky je správcem ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády založen v roce 2000
s cílem zachovat jedinečné přírodní bohatství Hádů u Brna. Spojením ochrany přírody
s ekologickou výchovou vznikly terénní výukové trasy. Další aktivita je pro údržbu
chráněných území a ochranu vzácných druhů rostlin a živočichů, dále propagaci ekologické
výchovy a budování naučných stezek (SOUCHOPOVÁ, 2002).
Dalšími významnými činiteli podílejícími se na správě naučných stezek jsou: Spolek pro
rozvoj venkova Moravského krasu, Správa jeskyní Moravského krasu, Společnost pro
Moravský kras, a.s., Technické muzeum Brno, Česká speleologická společnost, Česká
geologická služba, Klub českých turistů, školní lesní podnik Masarykův les Křtiny, Lesy ČR,
Archeologický ústav akademie věd ČR v Brně, Českomoravský cement, a. s., Masarykova
112
univerzita, Moravské zemské muzeum, další muzea a přírodní expozice Moravského krasu,
Natura 2000 (BALÁK, 2007).
Zhodnocení naučných panelů
Naučné panely jsou součástí každé naučné stezky v Moravském krasu. Jejich výskyt je místy
nadbytečný především v místech, kdy se obsahové části opakují. Většina panelů je dobře
graficky zpracovaná, avšak často působí spíše jako reklama na nabízené produkty a služby,
než aby se věnovala popisům objektů a jevů v blízkém okolí. Panely na NS Srdcem jižní
Moravy jako jediné vybízí návštěvníka k prozkoumání okolí a panely na NS Hády dokáží
hádankami a tajenkami zaujmout i děti. Všechny panely jsou dostatečně velké a umístěné ve
vhodné výšce, ale jejich vertikální rozložení často zakrývá popisované okolí. Místy převažují
odborné texty bez vysvětlení a u většiny zcela chybí cizojazyčný překlad (MEDEK, b. d.).
Z výzkumu je patrné, že slabé stránky naučných panelů převažují nad silnými. Panely by
měly být více přizpůsobené návštěvníkům po obsahové i vizuální stránce, měly by být
aktuální, vztahovat se k nejbližším místům zájmu a motivovat návštěvníky k prozkoumání
okolí či projití další naučné stezky.
Charakteristika jednotlivých naučných stezek
Na základě terénního výzkumu a s využitím dostupné literatury (DEMEK, MACKOVČIN,
2006; MACKOVČIN, 2007; KOLEKTIV, 2006; ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády) je níže
postupně charakterizováno osm naučných stezek a jedna naučná cyklostezka (viz Obr. 2),
které se nacházejí na území CHKO Moravský kras. Charakteristika u všech stezek sleduje
následující kritéria:
a) lokalizace – poloha stezky,
b) lokalizace – katastrální území,
c) rok vzniku, (změny); správce stezky; financování stezky,
d) parametry trasy – vzdálenost, převýšení, povrch, bariéry,
e) technické parametry panelů – počet; stav,
f) obsahové parametry panelů,
g) počet služeb cestovního ruchu na trase; služby ubytovací (hotel, penzion, privát),
stravovací (restaurace, pohostinství, občerstvení, bufet), doplňkové (prohlídka jeskyní, muzea
a jiných atraktivit, informační centrum, suvenýry, půjčovna kol či koloběžek, lanová dráha,
vláček, environmentální aktivity),
h) nedostatky na trase.
(BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 110, 2012)
Tab. 1: NS Sloupsko-šošůvské jeskyně
a) mezi vchodem a východem z veřejnosti přístupných Sloupsko-šošůvských jeskyní,
b) Sloup v Moravském krasu,
c) 2003; Správa CHKO MK; Správa CHKO MK,
d) krátká (0,5 km; 25 min) bezbariérová stezka (pevný a zpevněný povrch) s minimálním
113
převýšením (14 m),
e) 4; nové, nepoškozené naučné panely i s anglickým překladem,
f) podzemní systém a hydrografie Sloupsko-šošůvských jeskyní, pravěká i současná zvířena
jeskyní, archeologické nálezy v jeskyni Kůlna,
g) 3; stravovací, doplňkové,
h) místy neupravený terén.
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 111, 2012
Tab. 2: NS Macocha – stezka Jana Šmardy
a) kruhová stezka začíná u Skalního Mlýna, vede Křenkovou stezkou kolem Kateřinské
jeskyně přes Horní můstek propasti Macocha, Koňský spád, Salmovu stezku k Punkevním
jeskyním, odkud pokračuje do výchozího bodu – na Skalní Mlýn,
b) Suchdol v Moravském krasu, Těchov, Lažánky u Blanska, Vilémovice u Macochy, Ostrov
u Macochy,
c) 2005; Správa CHKO MK; Správa CHKO MK,
d) náročnější a delší (6,5 km; 2 h) stezka s větším převýšením (150 m) s částečnou
bezbariérovostí (povrch pevný, zpevněný, přírodní),
e) 13; nové, nepoškozené až na jednu výjimku,
f) jeskynní systémy a jejich objevitelé, v menší míře prvky o vegetaci, fauně či hydrografii
MK,
g) cca 27; ubytovací, stravovací, doplňkové,
h) místy neupravený terén, špatné značení, nepořádek.
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 111, 2012
Tab. 3: NS Rudické propadání
a) kruhová stezka vede od rybníku Dymák v Jedovnicích kolem Jedovnického potoka a
Rudického propadání přes obec Rudici a Klímovy závrty zpět do Jedovnic,
b) Jedovnice, Rudice u Blanska,
c) 2009; Občanské sdružení VĚTŘÁK ve spolupráci se Správou CHKO MK, obecní úřad
Jedovnice; Správa CHKO MK, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova,
d) stezka je středně těžká díky její délce (4,7 km; 1 h 20 min), převýšení (62 m) a částečné
bezbariérovosti (povrch pevný, přírodní),
e) 8; převážně nové, nepoškozené,
f) přírodní zaměření s občasnými historickými prvky,
g) 5; ubytovací, stravovací, doplňkové,
h) místy neupravený terén, špatné značení, chybějící odpadkové koše, některé naučné panely
jsou poničené nebo se nacházejí daleko od místa, které popisují.
Tato stezka je součástí NS Cesta železa Moravským krasem.
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 111, 2012
114
Tab. 4: NS Josefovské údolí – stezka Rudolfa Burkhardta
a) od Františkovy huti v Josefově kolem Křtinského potoka k vývěrům Jedovnického potoka a
Býčí skále,
b) Adamov, Habrůvka,
c) 2006; Správa CHKO MK; Správa CHKO MK, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
d) krátká (2 km; 30 min) bariérová stezka (povrch pevný, přírodní) s minimálním převýšením
(30 m),
e) 6; nové, nepoškozené,
f) hydrografie blízkého okolí,
g) 3; doplňkové,
h) místy neupravený terén.
Tato stezka je součástí NS Cesta železa Moravským krasem.
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 112, 2012
Tab. 5: NS Cesta železa Moravským krasem
a) stezka má pět tras s nástupními místy bez ohledu, zda spadají do CHKO MK: Blansko,
Olomučany, Rudice, Jedovnice, Křtiny, Habrůvka, Adamov, Babice nad Svitavou,
b) spadající do CHKO MK: Adamov, Olomučany, Habrůvka,
c) 2002; Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, Správa CHKO ČR – Správa
CHKO MK, Mendelova univerzita v Brně – Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny,
Technické muzeum v Brně, obce: Habrůvka, Jedovnice, Křtiny, Rudice, Babice nad Svitavou,
Olomučany, města: Adamov, Blansko; program Evropské unie na obnovu venkova,
d) celková délka z části bezbariérové stezky (povrch pevný, zpevněný, přírodní) je cca 30 km,
e) 27; nové, nepoškozené,
f) nejvýznamnější železářské lokality s historií těžby a zpracování rud v MK,
g) –,
h) místy neupravený terén.
Tato stezka je zapojena do systému Evropských cest železa a je částečně propojena s NS
Jedovnické rybníky – Rudické propadání, NS Josefovské údolí a NS Rudické doly.
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 112, 2012
Tab. 6: NS Údolí Říčky – stezka Bohuslava Klímy
a) od rybníku Pod Hádkem kolem jeskyní Netopýrka, Ochozská a jeskyně Pekárna,
Hostěnického propadání ke Kaprálovu (Hornímu) mlýnu,
b) Ochoz u Brna,
c) 2009; Správa CHKO MK; Správa CHKO MK,
d) kratší (4 km, 1 h 30 min) bariérová stezka (přírodní povrch) s menším převýšením (50 m),
115
e) 8; nové, nepoškozené,
f) hydrografie a jeskynní systémy v okolí,
g) 1; doplňková,
h) neupravený terén na celém úseku stezky.
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 113, 2012
Tab. 7: NS Hády a údolí Říčky
a) stezka se rozděluje do několika tras s různými nástupními místy – Líšeň (Velká Klajdovka,
hřbitov), Ochoz u Brna, rybník Pod Hádkem,
b) Mokrá u Brna, Líšeň, Horákov, Kanice, Ochoz u Brna,
c) 2002; ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády; Evropská unie – program Phare-Access 99,
realizován za podpory zastupitelstva Městské části Maloměřice a Obřany, Líšeň, Mendelovy
univerzity v Brně – školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, Českomoravského
cementu a.s., za spolupráce s Rezekvítkem Brno, Správou CHKO ČR – CHKO MK a Klubem
českých turistů,
d) stezka je částečně bezbariérová (povrch zpevněný, přírodní) s celkovou vzdáleností cca 30
km a převýšením 160 m,
e) 17; střídají se poškozené i nepoškozené panely,
f) historie území všeobecně i historie městských částí Brna s občasnými přírodními či
geologickými aspekty oblasti,
g) 5; ubytovací, stravovací,
h) poškozené naučné panely, špatná orientace a místy zhoršený terén.
Velkou výhodou v porovnání s ostatními stezkami je v rámci projektu vydaný barevný leták
obsahující základní informace o naučné stezce s návrhy jednotlivých tras a mapka zahrnující
všechny panely. Dále obsahuje doplňovačku básničky, jež motivuje návštěvníky
k postupnému projití všech tras. Propagační materiál naučné stezky je zdarma k dispozici v
ekologické poradně Veronica na Panské ulici v Brně a v sídle partnerské organizace
Rezekvítek.
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 113, 2012
Tab. 8: NS Rudické doly
a) kruhová stezka vede od Větrného mlýna v Rudici po lesní trase kolem pískovny Seč a zpět
do Rudic,
b) Rudice u Blanska, Habrůvka,
c) 2007; amatérští jeskyňáři z Rudic, obec Rudice, Správa CHKO MK, Český svaz ochránců
přírody; Evropský sociální fond, Státní rozpočet České republiky,
d) delší (5 km, 1 h 40 min) z části bezbariérová stezka (povrch pevný, přírodní) s menším
převýšením (65 m),
e) 12; nové, nepoškozené,
f) těžba železné rudy a kaolinových jílů,
116
g) 2; stravovací, doplňkové,
h) místy neupravený terén a špatná orientace.
Tato stezka je součástí NS Cesta železa Moravským krasem.
V informačním centru u Větrného mlýna je k dispozici barevná brožura popisující trasu i
jednotlivé zastávky na této stezce.
Zdroj: BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, s. 114, 2012
Tab. 9: NS Srdcem jižní Moravy
a) cyklostezka v rámci Moravského krasu začíná v punkevním údolí, pokračuje přes Sloup,
Ostrov u Macochy, Vilémovice, Rudice a Jedovnice, odkud pokračuje za hranicemi krasu do
Vyškova
b) Blansko, Těchov, Lažánky u Blanska, Suchdol v Moravském krasu, Sloup v Moravském
krasu, Ostrov u Macochy, Vilémovice u Macochy, Rudice u Blanska, Jedovnice,
c) 2005; město Blansko a Vyškov,
d) delší (28 km, 1 h 30 min) bezbariérová cyklostezka (povrch pevný) s menším převýšením
(170 m),
e) 6; nové, nepoškozené,
f) oblast CHKO MK, charakteristika vesnic na trase a přilehlých zajímavostí,
g) -; ubytovací, stravovací, doplňkové,
h) -,
V informačních centrech na trase jsou k dispozici tištění průvodci po této naučné cyklostezce.
Zdroj: vlastní šetření autorky
Zhodnocení naučných stezek
Celkem bylo popsáno osm turistických naučných stezek a jedna naučná cyklostezka, z nichž
se jako nejzdařilejší realizace jeví NS Sloupsko-šošůvské jeskyně. Ta může být považována
za určitý vzor, přinejmenším vzhledem k přítomnosti anglického překladu, zdařilé
situovanosti stezky a bezbariérovému přístupu.
Opakem je nejnavštěvovanější část Moravského krasu (okolí propasti Macocha a Punkevních
jeskyní), která přiláká návštěvníky pouze do turisticky atraktivních míst a kde se nachází i NS
Macocha. Z předloženého terénního výzkumu vyplývá, že tato stezka svoji náročnější
neupravenou trasou návštěvníky nemotivuje k projití celé stezky a nepřispívá tak k rozvoji
cestovního ruchu mimo nejatraktivnější lokalitu.
Z terénního průzkumu je patrné, že většinu naučných stezek v Moravském krasu spravuje a
zároveň financuje Správa CHKO Moravský kras. Přestože jsou některé z naučných stezek
podporovány mimo jiné i finančními prostředky z fondů Evropské unie, všechny stezky
spojuje místy neupravený terén a nepřesné značení komplikující orientaci návštěvníků. Ačkoli
je zájmový prostor atraktivním turistickým cílem s nadregionálním až mezinárodním
významem, většina naučných tabulí nemá cizojazyčný překlad uspokojující potřeby
zahraničních návštěvníků. Naučné panely se převážně zaměřují na jeskynní systémy a
hydrografii s občasnými historickými prvky. Obsahují však větší množství odborného textu,
117
což návštěvníky nestimuluje k přečtení celé tabule.
Použité metody výzkumu, dotazníkové šetření a nezávislé pozorování, byly použity pro
nespecifikovanou cílovou skupinu návštěvníků, tedy pro základní soubor. Realizace
výzkumných prací probíhala s procházejícími návštěvníky na NS Sloupsko-šošůvské jeskyně
a NS Macocha bez ohledu na jejich pohlaví, věk, národnost atp., což poskytlo ucelené
informace o vnímání naučných stezek návštěvníky Moravského krasu jako celku. Výsledky
dotazníkového šetření v případě první hypotézy potvrdily, že z celkového počtu 50ti
dotázaných 26 návštěvníků u NS Sloupsko-šošůvské jeskyně se zaměřuje na turistické
atraktivity a značení si nevšímají. U NS Macocha to bylo z 50ti dotázaných 35 návštěvníků
(dohromady tedy 61 návštěvníků). U Sloupsko-šošůvských jeskyní po NS z daného vzorku
oslovených respondentů měli NS jako základní motivaci jen 4 z nich, u NS Macocha žádný.
2
33
61
4
NS
Turistická značka
Cyklostezka
Bez značení
Obr. 4: Orientace návštěvníků v Moravském krasu
Zdroj: vlastní šetření autorky
Druhá hypotéza se u pěších nepotvrdila, jelikož u NS Sloupsko-šošůvské jeskyně si naučné
panely přečetlo jen 15 z 50ti návštěvníků, kteří kolem panelu prošli a u NS Macocha pouhých
25 ze 100 návštěvníků. U cyklistů se u NS Macocha hypotéza zcela potvrdila, jelikož za dobu
pozorování na vybraných úsecích projelo 50 cyklistů a ani jeden se u naučného panelu
nezastavil. U NS Sloupsko-šošůvské jeskyně nebyla tato hypotéza ověřovaná z důvodu
nevhodnosti terénu pro cyklisty.
15
60
25
0
Pěší SŠJ
Pěší M
Cyklisté M *
Nečtou
Obr. 5: Počet pěších a cyklistů, kteří čtou naučné panely
Zdroj: vlastní šetření autorky
118
* SŠJ – NS Sloupsko-šošůvské jeskyně, M – NS Macocha
Třetí hypotéza byla vyvrácena, jelikož z 50ti dotázaných u NS Sloupsko-šošůvské jeskyně 40
návštěvníků odpovědělo, že o dalších NS ví, ale z nich pouhých 5 dokázalo při doplňujících
otázkách některé vyjmenovat (NS Macocha, NS Adamov a NS Rudické propadání). U NS
Macocha 34 návštěvníků z 50ti uvedlo, že tuší, že jsou v Moravském krasu i další NS, avšak
jen 2 z nich uměli nějaké NS uvést.
26
74
Ví o NS
Neví o NS
Obr. 6: Informovanost o NS dle odpovědí respondentů
Zdroj: vlastní šetření autorky
Celkové zhodnocení výsledků ověřování hypotéz přináší poznatek, že lidé procházející NS
Sloupsko-šošůvské jeskyně věnují naučným stezkám i naučným panelům větší pozornost a
mají lepší přehled o dalších naučných stezkách v Moravském krasu. S pomocí dalších otázek
z dotazníku je možné zhodnotit postoje návštěvníků k Moravskému krasu. 71 dotázaných
z celkového počtu 100 odpovědělo, že v dané oblasti je již poněkolikáté. Lokalitu navštěvují
rovnoměrně muži i ženy a to nejčastěji v páru nebo s rodinou s průměrným věkem 41 let a se
středoškolským vzděláním, přičemž dané zobecnění je platné celoročně a na celém území
CHKO Moravský kras. Na otázku, zda si všimli v Moravském krasu nějakých nedostatků, 83
ze 100 dotázaných odpověděli, že ne. Ostatní spatřovali jako nedostatky především zhoršený
terén, nepořádek v souvislosti s absencí odpadkových košů a vyšší ceny nabízených produktů
a služeb.
Odpovědi na otázky v souvislosti s výzkumnými cíli jsou následovné. První výzkumná otázka
zní: do jaké míry jsou dnes cílové skupiny cestovního ruchu oslovovány naučnými stezkami
v Moravském krasu? Z předešlého dotazníkového průzkumu jednoznačně vyplývá, že
návštěvníci z velké části nejeví o naučné stezky zájem. Na tuto otázku navazuje i druhá
výzkumná otázka: mají naučné stezky potenciál přilákat do Moravského krasu turisty?
Jednoznačně ne. Návštěvníci do této oblasti jezdí především za přírodními, kulturními a
historickými atraktivitami a naučné stezky vnímají jako ne příliš potřebný doplněk.
Dle provedeného výzkumu je možno konstatovat, že naučné stezky nemají jednoznačně
pozitivní nebo negativní dopad. Víceméně se nepodílí na rozvoji cestovního ruchu
v Moravském krasu ani na ochraně přírody a krajiny. Oblast pozitivně (příliv financí, nabídka
nových pracovních míst, zvyšování hodnoty území díky zahraničním turistům) i negativně
(vytváření odpadu, narušení terénu, hluk, znečištění ovzduší) ovlivňuje především míra
návštěvnosti turisticky atraktivních míst.
119
Výsledky lze zobecnit v tom smyslu, že naučné stezky v Moravském krasu nemají velký
význam pro rozvoj cestovního ruchu.
Návrhy na zlepšení stávajícího stavu naučných stezek
Celkové shrnutí ukazuje, že naučné stezky v Moravském krasu nemají velký význam pro
rozvoj cestovního ruchu. U všech popsaných přírodních naučných stezek by byly potřebné
opravy naučných panelů, a to jak jejich nosné konstrukce, tak revize jejich obsahových částí.
Velká pozornost by se měla věnovat zlepšení terénu (bezbariérovosti) i značení na naučných
stezkách. Naučné stezky Moravského krasu nejsou dostatečně propagovány a mnoho lidí
netuší, že by mohli navštívit další zajímavá místa vyjma nejčastěji navštěvovaných a
turisticky vyhledávaných oblastí. Propagace naučných stezek by měla být především u těchto
zmíněných turisticky frekventovaných míst v podobě odkazu na venkovním panelu s mapou
oblasti, ale také ve formě brožur a letáků a to nejen v informačních centrech, ale např. i
v ubytovacích a stravovacích zařízeních. Stejná forma propagace by mohla být
v informačních centrech v nejbližších městech a samozřejmě na internetu. Webových stránek
Moravského krasu je více, údaje jsou však dosti různorodé a žádná z nich neposkytuje
kompletní informace. Měla by být vytvořena či upravena jedna webová stránka, která by
obsahovala veškeré potřebné informace pro turisty, včetně jazykových mutací a odkazů na
další produkty a služby v oblasti. Kromě zmíněných potřebných oprav a zvýšení propagace by
bylo vhodné se zaměřit především na inovační možnosti u naučných stezek, kde je možné
využít např. tzv. environmentálních atrakcí, které jsou hojně zastoupeny na území hlavního
města Prahy, konkrétně na naučných stezkách Satalická Bažantinice – Vinořský park, Vinoř –
Jenštejn a Milíčovský les a rybníky. Jedná se například o dřevěný xylofon s dutými dřevy
vydávajícími melodické zvuky, oživení zašlé místní památky, kdy do prázdného výklenku
byla nainstalována umělohmotná folie zobrazující tuto památku v její dřívější podobě, nebo
geopark s poznáváním hornin (blíže Maršálek, 2012). Pro děti lze obsahovou náplň
zatraktivnit pomocí naučných her či 3D modelů. Naučné panely mohou být se zvukovou
nahrávkou zvířat, které se v oblasti vyskytují nebo dřevěné otáčivé desky s obrázky zvířat,
jejich otisků tlap, rostlin či kamenů, kde na rubu desky je uveden název obrázku (takového
otáčivé desky s hádankami o zvířatech jsou k vidění např. v zoologické zahradě v Brně)
(BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, 2013, s. 27-29). V Krkonošském národním parku se nachází
tzv. hřbitov odpadků. Jedná se o názornou demonstraci recyklačního děje – tedy o to, jaké
negativní dopady na krajinu způsobují návštěvníci zahazováním odpadků. Tato metoda
ukazuje především čas potřebný pro rozložení jednotlivých subjektů. Více informací na:
http://www.krnap.cz/fotogalerie-0/141/ (Správa Krkonošského národního parku, 2012).
Na území Moravského krasu by mohla být využita prakticky jakákoliv z výše zmíněných
možností inovací, přičemž nejlepší variantou by mohl být „hřbitov odpadků“, jelikož umí
vzdělávat návštěvníky v oblasti environmentálních dopadů a zároveň je zaujmout. Další z
možností je zaměření na zatím spíše opomíjenou cílovou skupinu – děti. Hádanky jsou již
součástí panelů na NS Hády a údolí Říčky a geopark je umístěn na NS Rudické doly – mladší
turisté jsou již do určité míry zohledňováni. Bylo by však vhodné přizpůsobit naučné stezky i
lidem s pohybovým omezením (alespoň částečná bezbariérovost) či cizincům, kteří tvoří
významný podíl návštěvníků (cizojazyčné texty přímo na panelech či v průvodcích po trase
stezky). Financování inovací je možné řešit prostřednictvím prostředků nejen od Správy
CHKO Moravský kras a Agentury ochrany přírody a krajiny, ale také např. z prostředků ze
státního rozpočtu České republiky, z Ministerstva pro místní rozvoj – Program na obnovu
venkova, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a z Evropského sociálního
fondu (BLAŽKOVÁ, TRÁVNÍČEK, 2013, s. 27-29).
120
Závěr
Cestovní ruch se dostává stále více do popředí a stejně tak i jeho (trvale) udržitelný rozvoj,
který z části mohou podporovat i naučné stezky. S ohledem na všechny zjištěné informace
vyplývá odpověď na základní otázku, zda mají naučné stezky význam pro cestovní ruch
v oblasti CHKO Moravský kras. Výsledky výzkumu v souladu s první hypotézou potvrdily, že
pro návštěvníky jsou nyní naučné stezky pouze určitým doplňkem a že o ně nejeví příliš
zájem, jelikož převážná část návštěvníků se zaměřuje jen na turisticky atraktivní místa bez
ohledu na značení. Z výsledků je patrné, že více než polovina pěších návštěvníků si naučné
panely nečte a tudíž se první část druhé hypotézy nepotvrdila. Druhá část hypotézy se však
potvrdila, jelikož cyklisté míjejí naučné panely zcela bez povšimnutí. Z výsledků je evidentní,
že v dané oblasti by budování dalších naučných stezek zřejmě nepřineslo žádaný příznivý
efekt v podobě zvýšení zájmu o danou lokalitu z pohledu návštěvníků a důraz by měl být tedy
kladen především na opravy terénu a značení i na renovaci naučných panelů u stezek
stávajících. Na potřebnost zlepšení propagace reaguje třetí hypotéza ověřující informovanost
návštěvníků o naučných stezkách v dané oblasti. Zde většina respondentů uvádí, že o
naučných stezkách ví, ale z dalších doplňujících otázek vyplývá, že vyjmenovat další naučné
stezky dokáže jen nepatrná část z nich. I přes uvedené ne příliš pozitivně vyznívající závěry
výzkumu by se však neměly naučné stezky rušit, jelikož obsahují vzdělávací prvek snažící se
upozornit návštěvníky na okolní zajímavosti, propagují místní produkty a učí, jak se chovat k
přírodě. Návštěvníci si naučných stezek nevšímají, jelikož je naučné panely nedokáží
zaujmout. Inovativní řešení v souladu s principy udržitelného rozvoje by se tak mohly stát
nástrojem zlepšení situace, zejména pak inovace v podobě environmentálních atrakcí – tzv.
hřbitov odpadků, geopark, naučné hry a 3D modely, naučné panely se zvukovou nahrávkou
zvířat, otáčivé desky s hádankami o zvířatech a rostlinách atp. Tyto zrealizované inovativní
možnosti by mohly mít potenciál přilákat do Moravského krasu další návštěvníky a tím
přispět k rozvoji cestovního ruchu v oblasti.
Zdroje literatury
AUDY, Igor a Jiřina AUDYOVÁ. Moravský kras: Čas a kámen. Boskovice: Formát, s. r. o.,
1993. ISBN 80-901260-7-3
BALÁK, Ivan. Naučné stezky Moravského krasu. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Správa chráněné krajinné oblasti Moravský kras, 2007. ISBN 978-80-239-8821-5.
DEMEK, Jaromír a Peter MACKOVČIN. Zeměpisný lexikon ČR. Vyd. 2. Brno: AOPK ČR,
2006, 580 s. ISBN 80-86064-99-9.
HRALA, Václav.: Geografie cestovního ruchu. 4. uprav. vyd. Praha : Idea servis, 173 s. 2002.
ISBN 80-85970-36-8.
KOLEKTIV (2004): Interpretace místního dědictví: příručka pro plánování a tvorbu
prezentací místních zajímavostí. Vyd. 1. Brno: Nadace Partnerství, 88 s
KOLEKTIV (2006): Moravský kras - interaktivní multimediální počítačová encyklopedie DVD. Brno: Pozemkový spolek Hády
MACKOVČIN, Peter. et al. (ed.) (2007): Brněnsko: chráněná území ČR IX. Praha: Agentura
ochrany přírody a krajiny. 932 s.
MUSIL, Martin. Udržitelný rozvoj cestovního ruchu: (metody, postupy, přístupy, teoretické
aspekty) : sborník příspěvků z kulatého stolu. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2010, 47 s. ISBN
978-80-245-1689-9.
121
SONNKOVÁ, Pavlína. Oblasti cestovního ruchu v České republice. Vyd. 1. Opava: Slezská
univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav lázeňství, gastronomie a
turismu, 2012, 100 s. ISBN 978-80-7248-716-5.
SOUCHOPOVÁ, Věra. Cesta železa Moravským krasem. Brno: Technické muzeum, 2002,
123 s. ISBN 80-239-0459-0.
ŠTEFKA, Leoš. Moravský kras: chráněná krajinná oblast. Blansko: Správa chráněných
krajinných oblastí České republiky, c1998, 1 složený l.
Časopisecké zdroje:
TRÁVNÍČEK, Jan, URBAN, Vítek. (2011): Naučné stezky v Jihomoravském kraji.
Jihomoravské ekolisty. Roč. 8, č. 2.
Příspěvky ve sborníku:
BLAŽKOVÁ, Adéla, TRÁVNÍČEK, Jan. Zhodnocení stavu naučných stezek na území CHKO
Moravský kras. In: Zelenka, Josef. (ed): Dobrá praxe v udržitelnosti cestovního ruchu. Hradec
Králové: Gaudeamus, Hradec Králové, 2013, 137 s. ISBN 978-80-7435-241-6. Dostupné z:
https://docs.google.com/file/d/0B6dHedi8UVTccjQwRjBmRTlYVzg/edit?pli=1
BLAŽKOVÁ, Adéla, TRÁVNÍČEK, Jan. Návrh udržitelných inovací naučných stezek na
území CHKO Moravský kras. Inovace v cestovním ruchu v kontextu Evropské unie: sborník
z 1. virtuální konference [online]. © Vysoká škola obchodní a hotelová, Laboratoř
experimentální a aplikované geografie, 2013, s. 6 [cit. 2013-04-02]. ISBN 978-80-87300-404. Dostupné z: http://dl.dropbox.com/u/32540672/Virtualni_konference_sbornik2013.pdf
MARŠÁLEK, Milan. Ukázka možností zvýšení atraktivity naučných stezek na vybraných
příkladech z chráněných lokalit hl. m. Prahy. In: Zelenka, Josef. (ed): Dobrá praxe v
udržitelnosti cestovního ruchu. Hradec Králové: Gaudeamus, Hradec Králové, 2013, 137 s.
ISBN
978-80-7435-241-6.
Dostupné
z:
https://docs.google.com/file/d/0B6dHedi8UVTccjQwRjBmRTlYVzg/edit?pli=1
Elektronické zdroje:
Hodnocení kvality interpretace: nástroj pro panely, výstavky, expozice a tištěné materiály.
Michal
Medek:
Interpretace
[online].
[cit.
2013-04-02].
Dostupné
z:
http://medek.us/?stranka=interpretace
Chráněná krajinná oblast Moravský kras. Moravský kras - turistický informační server
CHKO Moravský kras [online]. © 2005 - 2012 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z:
http://www.moravskykras.net/moravsky-kras.html
Naučná stezka Hády a Údolí Říčky. ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády [online]. [cit. 201209-25]. Dostupné z: http://www.pshhady.cz
Správa CHKO Moravský kras: Charakteristika oblasti. AOPK CR [online]. [cit. 2012-04-20].
Dostupné z: http://www.moravskykras.ochranaprirody.cz
Správa jeskyní České republiky: Zpřístupněné jeskyně - naučné stezky podzemím. [online].
[cit. 2012-11-09]. Dostupné z: http://www.jeskynecr.cz/?lang=cz
Správa jeskyní Moravského krasu. Moravský kras [online]. © 2007 [cit. 2012-11-07].
122
Dostupné z: http://www.cavemk.cz
Správa Krkonošského národního parku: Den Země na Rýchorách. [online]. KSEV Rýchorská
bouda, 23. 04. 2012 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.krnap.cz/fotogalerie-0/141/
123
Studentská vědecká a odborná činnost 2013
Sborník z 6. vědecké konference studentských prací na VŠOH (25. 4. 2013)
Vydání sborníku podpořila Grantová agentura VŠOH (záměr Podpora zapojování nadaných
studentů do vědy a výzkumu VOHŠ, reg. č. GA/VSOH/2013/5).
© Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o. 2013
Vydavatel:
Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o.
Bosonožská 9, 625 00 Brno
tel: +420 547 218 247
www.hotskolabrno.cz
Publikace vychází v roce 2013 v celkovém nákladu 60 kusů na CD.
Sborník je taktéž ke stažení i v digitální podobě na LMS portálu Moodle Vysoké školy
obchodní a hotelové.
ISBN
978-80-87300-46-6
124
Download

zde - Hotelová škola Brno