SLÁVA
KRUŠNOHORSKÉHO
HORNICTVÍ
Průvodce k putovní výstavě
1 Úvod
Putovní výstava Sláva krušnohorského hornictví byla vytvořena v rámci stejnojmenného přeshraničního projektu za podpory
Programu Cíl3/Ziel 3, který je financován Evropskou Unií prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj: Investice do vaší
budoucnosti.
Program Cíl 3/Ziel 3 podporuje přeshraniční projekty, které naplňují společné cíle Svobodného státu Sasko a České republiky. Nabízelo se tedy využití tohoto programu k vytvoření výstavy, která
pojednává o společné hornické historii Saska a Čech. Výstava je
věnována různým stránkám více než osmi staletí společné historie
hornictví na obou stranách Krušnohoří. Připomínka hornické slávy
Montanregionu Krušnohoří/Erzgebirge je představena na 20 panelech a podrobněji popsána dle jednotlivých témat v průvodcích
v českém, německém a anglickém jazyce.
Partnerem projektu je Ústecký kraj, který je již tradičně svázán
s montánní historií a podporuje vznik kulturních i turistických
sítí. Výstava je dílem Odboru kultury a památkové péče Krajského
úřadu Ústeckého kraje, jehož zástupci jsou členy přípravného týmu
pro nominaci Hornické kulturní krajiny Krušnohoří/Erzgebirge na
Seznam světového dědictví UNESCO.
Společnost Wirtschaftsförderung Erzgebirge, GmbH zajistila projekt vedením a organizací. Díky vřelé spolupráci vznikla nejen tato
výstava, ale i další výstupy podporující propagaci a turistické aktivity v hornickém regionu Krušnohoří/Erzgebirge.
Doufáme, že i Vy si rádi připomenete příběhy horníků, kteří od středověku přicházeli do našich hor, aby zde našli bohatství a slávu. Zároveň se zde plni naděje usídlili a žili často v krušných podmínkách,
přesto svůj život spojili, tak jako my, s Krušnohořím.
-2-
UNESCO
2 TRANSNACIONÁLNÍ
SÉRIOVÝ STATEK
Vývoj Krušnohoří byl od 12. století rozhodujícím způsobem určován
hornickou činností, která byla příčinou vzniku jedinečné kulturní
krajiny na obou stranách česko-německé hranice.
Četné dodnes zachovalé technické památky a originální pozůstatky
hornické a hutnické činnosti poskytují svědectví o společné více
než 800 leté historii Krušných hor. S hornictvím spojené tradice
a zvyky, stejně jako typický technologický, vědecký a umělecký vývoj charakterizují tento region.
Jedinečná kombinace materiálních a nemateriálních aspektů a rozmanitost nerostného bohatství potvrzují spolu s časovou kontinuitou
mimořádnou univerzální hodnotu této kulturní montánní krajiny.
Kulturní krajinu Krušnohoří/ Erzgebirge reprezentuje 14 hornických oblastí, které v současnosti usilují o společný zápis na prestižní seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Na české straně je nominováno 6 oblastí: Hornická kulturní krajina
Krupka, Hornická kulturní krajina Jáchymov, Hornická kulturní
krajina Abertamy – Horní Blatná – Boží Dar, vrch Mědník, vápenka
s lomem v Háji u Loučné pod Klínovcem a objekt národní kulturní
památky Rudá věž smrti ve Vykmanově.
Na saské straně je nominováno 8 oblastí zahrnujících 500 objektů
z hornické oblasti Altenberg, Freiberg, Marienberg, Annaberg,
Schneeberg, Schwarzenberg a oblasti uranové a uhelné těžby.
Podzemní komora ve štole Tiefen Bünau na hranicích mezi saským
Zinnwaldem a českým Cínovcem.
-3-
UNESCO
3 ČESKÁ HORNICKÁ KRAJINA
VÝCHODNÍHO A STŘEDNÍHO KRUŠNOHOŘÍ
Českou stranu Krušnohoří reprezentují soubory montánních památek sdružených v následující kulturní krajiny i samostatné montánní objekty.
Hornická krajina Krupka
Oblast okolo Krupky patří k nejstarším těžebním revírům v Krušnohoří. Tento celoevropsky hodnotný cínový revír zažil dobu největšího rozkvětu ve 13.–14. století. K nejvýznamnějším montánním památkám patří štola Starý Martin. Otevírá kasiteritovou žílu
zvanou Lukáš, nejdelší cínovou žílu ve střední Evropě. Historický
význam hornického města připomínají dnes dobře zachovalé stavby
z období gotiky a renesance.
Vrch Mědník
Vrch Mědník je klíčovou montánní památkou oblasti středního
Krušnohoří, která zcela jedinečně v rámci jednoho místa dokládá
způsob těžby rud mědi a stříbra od 14. do 20. století. Vrch Mědník
je zcela unikátní množstvím v terénu patrných reliktů po dolování
(cca 70 pozůstatků). Mimořádně hodnotné jsou štoly uvnitř této
hory s autentickými doklady způsobů historické těžby, veřejnosti
přístupné štoly Marie Pomocná Země zaslíbená. Historickou dominantou vrchu a jedním ze symbolů této části Krušných hor je
barokní kaple Neposkvrněného Početí Panny Marie z roku 1674
ve tvaru rotundy.
Vápenka a lom v Háji u Loučné pod Klínovcem
Na katastrálním území Háj u Loučné pod Klínovcem se nacházelo
ložisko krystalického vápence. V prvních desetiletích 19. století zde
byla postavena vápenka pro zpracování vytěženého materiálu pro
stavební a hutní účely. V polovině 19. století pak přestavbou vznikla
architektonicky velmi cenná podoba vápenky, která se dochovala
jako jedna z mála technických památek v české části Krušnohoří.
-4-
UNESCO
4 ČESKÁ HORNICKÁ KRAJINA
ZÁPADNÍHO KRUŠNOHOŘÍ
Hornická krajina Jáchymov
Jáchymov měl jako stříbrná metropole renesančních Krušných
hor mimořádný význam. Město je považováno za rodiště důlních
věd, protože již v roce 1716 zde byla založena první hornická škola
na světě. Město je známé především díky dobývání stříbra a uranové rudy, která se zde začala systematicky těžit na šachtě Svornost
již v 19. století. Navíc v Jáchymově v roce 1906 vznikly první radonové lázně na světě.
Hornická krajina Abertamy – Horní Blatná – Boží Dar
Památky v montánní krajině Hřebečná osvětlují 400letou historii
dobývání cínovce ze strmých chodeb v zrnité křemenné hornině.
Podzemní sloje významného dolu Mauritius náleží k největším svého
druhu na celém světě.
Horní Blatná je vynikajícím příkladem plánovité výstavby krušnohorského hornického města na počátku 16. století. Šachovnicový
půdorys města byl inspirován hornickým městem Marienberg.
Od 16. století se v místních dolech těžila cínová ruda, později pak
křemen a železné i manganové rudy.
Blatenský vodní příkop je jako nejdelší a nejvýznamnější umělý
příkop v české části Krušných hor svědkem vývoje montánního
systému získávání energie, a to již od 16. století.
Montánní krajinu Boží Dar reprezentují pozůstatky po dobývání
stříbrné a kobaltové rudy a polymetalických rud od 16. do 19. století.
Nejvýraznějším dokladem jsou dochovaná unikátní rýžoviště
(sejpy) na západním okraji Božího Daru dokládající obrovský rozsah rýžování cínovce v nejvyšších partiích Krušných hor. Svou velikostí se řadí k největším v České republice.
Národní kulturní památka Rudá věž smrti
je připomínkou těžby uranu v Československu padesátých let 20. století. Pro neustálý nedostatek pracovní síly v uranovém hornictví byly
zřízeny v okolí Jáchymova tábory nucených prací. Na Jáchymovsku
byla zvlášť nebezpečným pracovištěm tzv. Rudá věž (Věž smrti) pracoviště lágru ve Vykmanově s krycím označením „L“ elko.
-5-
UNESCO
5 SASKÁ HORNICKÁ KRAJINA
VÝCHODNÍHO A STŘEDNÍHO KRUŠNOHOŘÍ
Saskou stranu Krušnohoří reprezentují soubory montánních památek sdružených v následujících oblastech:
Hornická oblast Altenberg
Nejvýchodnější báňský revír Montanregionu Erzgebirge/Krušnohoří, reprezentují hornické krajiny Altenberg a Zinnwald, zámek
a městský kostel v Lauensteinu, technické památky dokládající výrobu hodinek v Glashütte a středověké stříbrné doly v Dippoldiswalde. Důležitá horní města Altenberg, Glashütte a Dippoldiswalde
byla sídlem samostatných báňských úřadů. Zatímco kolem Dippoldiswalde a Glashütte se těžilo především stříbro, v okolí Altenbergu
a Zinnwaldu dominovala těžba cínu.
Hornická oblast Freiberg
Báňský revír Freiberg je nejstarší a zároveň i největší a nejvýznamnější báňský revír v Sasku. Vytěžily se zde více než dvě třetiny všeho
krušnohorského stříbra a kromě toho se zde dobývaly i rudy mědi,
olova a dalších kovů. K hornické oblasti Freiberg patří hornické
krajiny Gersdorf, Brand-Erbisdorf, Himmelfahrt Fundgrube a Zug,
dále historické jádro města Freibergu, hutní provoz v Muldenhütten,
okolí Halsbrücke s vodním příkopem a doly v revíru Freiberg – Sever.
Klášter Altzella a dědičná štola Rothschönberger Stolln.
Hornická oblast Marienberg
Hornická oblast Marienberg patří k mladším revírům hornického regionu Krušnohoří. Důležitými surovinami byly stříbro, cín a železo. Kromě
toho se v této oblasti vyskytovala významná naleziště kamenů a zemin,
např. vápence nebo mramoru. Marienbergská hornická oblast je reprezentována loveckým zámkem Augustusburg, vápenkou Lengefeld, historickým starým městem Marienberg, důlní krajinou u Lauty, lokalitou
Grüner Graben Pobershau, památkovým komplexem Saigerhütte (Saigerova huť) v Olbernhau a muzeem hraček Spielzeugdorf Seiffen.
Hornická oblast Annaberg
Centrem hornické oblasti Annaberg bylo stejnojmenné horní město,
které za své založení koncem 15. století vděčí bohatým nalezištím stříbra. Oblast dále reprezentuje hornická krajina Frohnau,
Pöhlberg, Buchholz, Ehrenfriedersdorf a železná huť v Jöhstadtu
s panským domem a vysokou pecí. V annaberském revíru probíhala
těžba mnoha surovin od stříbra, mědi a cínu přes železo, bizmut
nebo kobalt až po různé druhy kamene a zemin.
-6-
UNESCO
6 SASKÁ HORNICKÁ KRAJINA
ZÁPADNÍHO KRUŠNOHOŘÍ
Hornická oblast Schneeberg
V báňském revíru Schneeberg se dobývaly především rudy stříbra,
mědi, bizmutu, kobaltu a niklu. Těžil se zde však i kaolin využívaný
pro výrobu porcelánu. Součástí nominace na Seznam světového
dědictví je vlastní město Schneeberg, které bylo založeno koncem
15. století a stalo se prvním významným horním městem v západním Krušnohoří. V okolí Schneebergu jsou památky dokládající
historii hornictví u Aue, hornické krajiny Bad Schlema, Schneeberg a Hoher Forst u Kirchbergu a rovněž důl Weißer Hirsch. Tyto
objekty doplňuje 15 km dlouhý schneeberský plavební kanál a někdejší výrobna Schindlers Werk ve Zschorlau, která je památníkem
výroby krušnohorské kobaltové barvy.
Hornická oblast Schwarzenberg
Báňský revír Schwarzenberg je nejzápadnější báňský revír v saské
části Montanregionu Erzgebirge/Krušnohoří. Stejnojmenný zámek
je dokladem vrchnostenské správy těžby cínu a železné rudy a jejího
úzkého propojení s hornickými oblastmi Horní Blatná a Boží Dar
na české straně. Dalšími nominovanými objekty jsou sejpy a pinky
v hornické krajině Eibenstock, železná huť Erlahammer u Schwarzenbergu, geotop Scheibenberg a papírna Niederzwönitz. V revíru
Schwarzenberg se dobývala ložiska různého charakteru, obsahující
především rudy stříbra, cínu a železa, ale také bizmutu, kobaltu
nebo niklu.
Těžba uranové rudy a černého uhlí v saském Krušnohoří
Těžbu uranové rudy ve 20. století diktovaly závody v jaderném zbrojení v období „studené války“. Významné byly především důlní revíry v západním Krušnohoří jako například Johanngeorgenstadt,
Schneeberg a Schlema. Dokladem této hornické epochy jsou provozní objekty dolu 371 u Bad Schlema, renaturovaná halda dolu
366 u Aue a hlavní správa společnosti Wismut v Chemnitz, sociální politiku tohoto období pak dokládá bývalá hornická nemocnice
v Erlabrunnu. Černouhelný revír Lugau-Oelsnitz začal být dobýván
jako poslední ze tří velkých ložisek černého uhlí v Sasku. Těžba
černého uhlí vytvořila od poloviny 19. století důležitý základ pro
industrializaci této země.
-7-
7
Historie
ŠTOLY A ŠACHTY
Ruda se v počátcích těžby získávala povrchovým dobýváním
z nejsnáze dostupných ložisek na výstupech rudních žil. V krajině po tomto způsobu dolování zůstávají jámy neboli pinky. Dále
se ruda získávala rýžováním v náplavech potoků. Pozůstatkem rýžování jsou skládky hlušiny, tzv. sejpy, které jsou dochovány například v okolí Božího Daru. Jejich plocha zabírá zhruba 250 000 m2.
Rýžování je doloženo také v Krupce.
Po vyčerpání povrchových ložisek se přistupovalo k nákladnější
hlubinné těžbě. Ta byla prováděna podle situace na lokalitě systémem ražených vodorovných štol, později systémem svislých šachet.
Šachty byly raženy svisle nebo po úklonu žíly, štoly byly vedeny
napříč nebo po žilním systému. Kutací práce postupovaly rychleji
při využití sestupkového způsobu, při němž se mezi dvěma patry
vyrubala shora dolů řada sestupků, na nichž se pracovalo souběžně. V Krušnohoří byla nejrozšířenější technika těžby štolami
o délce 20–100 m, vedenými od výchozu na svahu směrem po žíle.
S postupem těžby docházelo k prodlužování štol až na několik kilometrů a rozšiřování šachtami vertikálním směrem. To postupně
vedlo k vytváření několikapatrových důlních děl. Na hlavní štoly
navazovaly v různých patrech sledné chodby a dobývky. Potíže
s pronikající spodní vodou vedly k ražení dědičných štol, kterými
se odvodňovala důlní díla. Velikost prostorů se různila, v některých
chodbách musel horník pracovat v sedě nebo dokonce jen v leže,
jsou ale známy i několik desítek metrů široké a desítky metrů vysoké vyrubané prostory. Příkladem jsou podzemní komory pro osazení vodních kol, která poháněla důlní stroje, nebo prostory, které
sloužily jako kaple pro horníky.
-8-
Historie
8 NEJEN ŽELÍZKEM
A MLÁTKEM
Horník při těžbě pracoval s tzv. želízkem a mlátkem. Želízko bylo
na jedné straně špičaté, to se za pomocí mlátku zaráželo do skály
a odsekávalo tak části horniny. Podle typu horniny se používaly
různé velikosti želízek a mlátků. Měkká hornina byla dobývána
špičákem, nástrojem podobným krumpáči ale s dlouhým ostrým hrotem. Narubaný materiál, tzv. rubanina, byla odklízena
trojhrannou ostrou motykou zvanou kopáč. Ruční způsob těžby
byl značně pracný a pomalý. Za šestihodinovou směnu postoupil
horník na ploše 2×1 m o zhruba 2,5 cm, za rok se odhaduje postup
o 32–40 m v tvrdých horninách a zhruba 60–64 m v měkčích horninách. Pokud to podmínky dovolovaly, používala se metoda žárového
dobývání, zvaná také sázení ohněm. Žárem ohně skála rozpraskala a dala se snáze dobývat. Narubaná hornina byla přemisťována
v dřevěných neckách. V některých dolech se používaly také proutěné koše nebo měchy z volské kůže, v pozdějších obdobích pak
vozíky. Pokud to šlo, byla narubaná hornina tříděna ještě v dole
pomocí žlabů s tekoucí vodou a vytříděná hlušina použita ke zpevnění stěn, nebo zasypání dotěžených míst. Podzemní prostory byly
osvětlovány pomocí kahanců, což byly ve starším období keramické
misky s lojem nebo olejem, do nichž byl zasazen knot. Kahance
byly upevňovány na skálu pomocí jílu a zanechávají typická opálená místa na stěnách šachet. Hornina obsahující rudu pak byla
dopravována na povrch pomocí ručních vrátků, které byly u rozsáhlejších důlních děl nahrazovány žentoury poháněnými koňskou
silou. U důlních děl dosahujících několika set metrů hloubky bylo
nutné používat zařízení o větším výkonu poháněná pomocí vodního
kola. Ta byla využívána především k čerpání vody a odvětrávání
spodních pater.
Podzemní prostory byly osvětlovány pomocí kahanců. Hliněný kahánek
z expozice k těžbě cínu v Krupce, sbírka Regionálního muzea v Teplicích.
-9-
9
TRANSPORT
Historie
V počátcích byla ruda na povrch dopravována za pomoci dřevěných vrátků (hašplů) na ruční pohon. Nejpozději od druhé poloviny
15. století byly pro transport z dolu využívány velké těžní stroje, tzv.
žentoury, poháněné koňskou či volskou silou.
Kde to terén umožňoval, využívala se vodní síla, pomocí velkých
dřevěných kol s dvojími lopatkami (tzv. vratné kolo – „Kehrrad“)
byla umožněna doprava v obou směrech. V roce 1551 byla v Jáchymově poprvé na světě postavena mihadla, zařízení v podobě táhel,
která přenášela pohybovou energii z vodního kola na písty vodních
čerpadel. Tento vynález se brzy rozšířil nejen po Krušnohoří, ale
získal věhlas i v ostaních evropských hornických revírech.
Voda byla stále nejdůležitějším zdrojem energie. V Krušnohoří se
kontinuálně používala pro nejrůznější zařízení, například mlýny,
hamry, rudní úpravny, hutě a továrny, která vznikaly v údolích podél vodních toků.
Protože se většina dolů nenacházela v blízkosti vodních toků, bylo
nutné ji k místu využití přivést pomocí vodních příkopů. Vodní příkopy existovaly ve všech důlních revírech a některá z těchto zařízení
přivádějí vodu dodnes. Součástí vodohospodářských systémů byly
také vodní nádrže (báňské rybníky).
Stroj sloužící k čerpání vody,
pístová pumpa vyvinutá
v Ehrenfriedersdorfu.
Kolorovaný dřevoryt otištěný
v díle Georga Agricoly Díla
De re metallica libry XII.
-10-
10
Historie
ÚPRAVNICTVÍ RUD
Během 16. století kvalitativním vývojem prošlo úpravnictví rud,
které bylo důležitým meziprocesem před jejich hutněním. Jeho účelem bylo rudy podle jakosti vytřídit, rozdrtit a propíráním ve vodním proudu zbavit nežádoucích příměsí a po rozdrcení na malé
zrno připravit rudní koncentrát pro ekonomickou tavbu. Úprava
vytěžené rudniny se děla v úpravnách, které se skládaly ze stoupoven a plavíren. Stoupovny byly s mokrými nebo suchými stoupovými soupravami, k plavírnám patřily splavy. Jáchymovský revír
byl zkušebním střediskem, kde se od počátku 16. století ověřovaly
technické novinky z celé Evropy. Roku 1519 zde byl zaveden tyrolský
způsob propírání koncentrátu na nakloněných žlabech (splavech)
přes plachtovinu, aby byly sníženy ztráty na kovu. Ke stejnému
účelu byla zavedena saská úprava stoupy na drcení rud, aby nahradila stoupy se suchým drcením, byla zlepšena stálým přívodem
vody a pomocí přisazených separačních žlabů se zabraňovalo úniku
jemných kovových částic rozprachem.
Důl Wolfgang
Maßen
u Schneebergu,
objekt se zděnou
komorou pro vodní
kolo pohánějící
stoupu.
-11-
Síť objektů světového dědictví
hornického regionu Krušnohoří
Seznam plánovaných objektů světového dědictví na saské straně:
Hornická oblast Altenberg
1 Montánní krajina Altenberg
2 Montánní krajina Zinnwald
3 Zámek a městský kostel Lauenstein
4 Památky spojené s hodinářským
průmyslem Glashütte
5
Vrcholně středověké stříbrné doly Dippoldiswalde
Hornická oblast Freiberg
6 Montánní krajina Brand-Erbisdorf
7 Historické staré město Freiberg
8 Hornická krajina - důl Himmelfahrt
9 Hornická krajina Zug
10 Komplex hutí Halsbrücke
s kanálem pro plavení
rudy a šachtami v severním revíru Freiberg
11
12
13
14
Komplex hutí Muldenhütten
Rothschönberská štola
Revírní ústav pro správu vodních toků Freiberg
Hornická krajina Gersdorf s klášterem Altzella
-12-
Hornická oblast Annaberg
15 Historické staré město Annaberg
16 Montánní krajina Frohnau
17 Hornická krajina Buchholz s kostelem
sv. Kateřiny
18 Hornická krajina Pöhlberg
19 Hornická krajina Ehrenfriedersdorf
20 Hamr Schma lzgrube
Hornická oblast Marienberg
21 Lovecký zámek Augustusburg
22 Historické staré město Marienberg
23 Hornická krajina Lauta
24 Vápenka Lengefeld
25 Komplex vycezovacích hutí Grünthal
26 Vesnice hraček Seiffen
27 Zelený příkop Pobershau
Hornická oblast Schne
28 Památky montánn
29 Schneeberský pla
30 Hornická krajina
31 Historické staré m
32 Důl Weißer Hirsch
33 Montánní krajina
34 Schindlerova tová
35 Hornická krajina
Hornická oblast Schw
36 Hornická krajina
37 Hamr u Schwarzen
38 Zámek Schwarzen
39 Geotop Scheibenb
40 Papírna Niederzw
Oblast uranového hor
41 Wismut - hlavní s
42 Hornická krajina d
Oblast uhelného horn
43 Šachta Karla Liebk
44 Hornická krajina
větového dědictví na saské straně:
ippoldiswalde
Hornická oblast Annaberg
15 Historické staré město Annaberg
16 Montánní krajina Frohnau
17 Hornická krajina Buchholz s kostelem
sv. Kateřiny
18 Hornická krajina Pöhlberg
19 Hornická krajina Ehrenfriedersdorf
20 Hamr Schma lzgrube
Hornická oblast Marienberg
21 Lovecký zámek Augustusburg
22 Historické staré město Marienberg
23 Hornická krajina Lauta
24 Vápenka Lengefeld
reiberg
25 Komplex vycezovacích hutí Grünthal
26 Vesnice hraček Seiffen
27 Zelený příkop Pobershau
Hornická
oblast Schneeberg
ů Freiberg
28 Památky montánní historie v Aue
em Altzella
29 Schneeberský plavební příkop
30 Hornická krajina Bad Schlema
m
31 Historické staré město Schneeberg
32 Důl Weißer Hirsch
33 Montánní krajina Schneeberg
34 Schindlerova továrna na výrobu kobaltových barev
35 Hornická krajina Hoher Forst
Hornická oblast Schneeberg
Hornická
oblast Schneeberg
28 Památky montánní historie v Aue
Hornická
oblast Schwarzenberg
Památky
montánní historie
v Aue
29
Schneeberský
příkop
36 Hornická krajinaplavební
Eibenstock
Schneeberský
plavební
příkop
lem
Hornická
krajina
Bad Schlema
3730 Hamr
u Schwarzenbergu
lem
Hornická
krajina
Bad Schlema
Historické
staré město
Schneeberg
3831 Zámek
Schwarzenberg
Historické
staré
město Schneeberg
Důl Weißer
Hirsch
3932 Geotop
Scheibenberg
lrf
Důl
Weißer
Hirsch
Montánní
krajina Schneeberg
4033 Papírna
Niederzwönitz
rf
Montánní krajina Schneeberg
34 Schindlerova továrna na výrobu kobaltových barev
Schindlerova továrna na výrobu kobaltových barev
35 Hornická krajina Hoher Forst
Oblast
uranového hornictví
Hornická krajina Hoher Forst
41 Wismut - hlavní správa Chemnitz
oblast
Schwarzenberg
42Hornická
Hornická
krajina
dobývání uranu
Hornická
oblastkrajina
Schwarzenberg
36 Hornická
Eibenstock
Hornická
krajina
Eibenstock
Oblast
uhelného
hornictví
37 Hamr
u Schwarzenbergu
Hamr
u Schwarzenberg
Schwarzenbergu
4338 Šachta
Liebknechta, Oelsnitz / Krušné hory
ZámekKarla
Zámek
4439 Hornická
krajina Oelsnitz / Krušné hory
GeotopSchwarzenberg
Scheibenberg
hal
Geotop Scheibenberg
40 Papírna Niederzwönitz
hal
Papírna Niederzwönitz
– na české straně
Hornická oblast Schneeberg
28 Památky montánní historie v Aue
29 Schneeberský plavební příkop
30 Hornická krajina Bad Schlema
31 Historické staré město Schneeberg
32 Důl Weißer Hirsch
33 Montánní krajina Schneeberg
34 Schindlerova továrna na výrobu kobaltových barev
35 Hornická krajina Hoher Forst
Hornická oblast Schwarzenberg
36 Hornická krajina Eibenstock
37 Hamr u Schwarzenbergu
38 Zámek Schwarzenberg
39 Geotop Scheibenberg
40 Papírna Niederzwönitz
45
46
47
48
49
50
51
52
Hornická krajina K
Vrch Mědník
Vápenka a lom v H
u Loučné pod Klín
Hornická krajina J
Hornická krajina H
Hornická krajina B
Hornická krajina
Abertamy – Hřeb
Rudá věž smrti ve
– na české straně:
Oblast uranového hornictví
Hornická
Wismut -krajina
hlavníKrupka
správa Chemnitz
46
42 Vrch
Mědník
Hornická
krajina dobývání uranu
47 Vápenka a lom v Háji
Oblast
uhelného
u Loučné
podhornictví
Klínovcem
43 Šachta Karla Liebknechta, Oelsnitz / Krušné hory
48 Hornická
krajina Jáchymov
44 Hornická krajina Oelsnitz / Krušné hory
49 Hornická krajina Horní Blatná
45
41
50
Hornická krajina Boží Dar
– na české straně:
Hornická
– na
českékrajina
straně:
51
Abertamy – Hřebečná
Hornická
krajina
Krupka
Rudá
věž smrti
ve Vykmanově
Hornická krajina Krupka
46 Vrch Mědník
Vrch Mědník
47 Vápenka a lom v Háji
Vápenka
lomKlínovcem
v Háji
u Loučné apod
u Loučné pod Klínovcem
48 Hornická krajina Jáchymov
Hornická krajina Jáchymov
49 Hornická krajina Horní Blatná
Hornická krajina Horní Blatná
50 Hornická krajina Boží Dar
Hornická krajina Boží Dar
51 Hornická krajina
Hornická krajina
Abertamy
– Hřebečná
Abertamy – Hřebečná
52 Rudá věž smrti ve Vykmanově
Rudá věž smrti ve Vykmanově
5245
-13-
11
HUTNICTVÍ
Historie
Hutnění byl proces, kterého se účastnili specializovaní dělníci, kteří
rudu vážili, pražili a připravovali do pecí spolu s přísadami k tavbě
a následné rafinaci. Zpracování rud probíhalo zpočátku v malých
hutích, které byly samostatné, nebo patřily k dolům. Od 16. století
docházelo ke koncentraci hutních provozů do několika málo lokalit.
Hutnění stříbra
Stříbro bylo většinou vázáno na rudy, především na galenit, sfalerit a chalkopyrit. Obsah stříbra byl v těchto rudách v řádu desetin
procenta. Pro získání čistého stříbra bylo nutné tyto rudy nejdříve
roztřídit, rozdrtit a proplavit, následně byly praženy a přidávány
do roztaveného olova. Z výsledného hutního olova se stříbro získávalo sháněním. Do pece byl za pomoci měchů vháněn vzduch, olovo
na povrchu oxidovalo a protože je při této teplotě tekuté, odtékalo.
Stříbro se postupně koncentrovalo na dně pece, kde se vytvářela
čistá tavenina.
Významným objevem v hutnictví bylo vycezování (ságrování) mědi,
které umožňovalo vyloučit ze stříbronosných rud mědi stříbro. Tavenina, tzv. černá měď, byla po utuhnutí narovnána spolu s potřebným množstvím dřevěného uhlí do ságrovací pece (Saigernofen),
kterou tvořily dvě měděné desky na zděném podstavci, skloněné
proti sobě do tvaru „V“. Uprostřed byla ponechána mezera pro odtok olova. Z ingotů se vycedilo olovo obsahující stříbro a na dně
pece zůstala měď. Černá měď se vyráběla například v huti v Hoře
Svaté Kateřiny, odkud byla dodávána do Jáchymova. V 18. století
byla prodávána do Saigerhütte v saském Grünthalu.
Hutnění železa
Zásadní změny ve výrobě železa nastaly po polovině 15. století, kdy
začaly být zaváděny vysoké pece a namísto četných železorudných
hamrů vznikaly větší a výkonnější hutě s vlastní produkcí surového
železa. Kolem míst zpracování železa utvářely samostatné komunity
(Schwarzenberg, Jöhstadt, Potůčky, Gabrielina Huť).
-14-
12
Historie
HORNICKÉ PROFESE
V nejstarších latinsky psaných pramenech jsou horníci doloženi
jako fossores, tedy jamníci či kopáči. Hutníci jsou nazývání ferrarri neboli železníci.
Na dolech se postupem času rozdělily jednotlivé činnosti na specializované důlní profese. Běhači či obíhači dopravovali rubaninu
k hašplům. Hašplíři vytahovali náklad vzhůru za pomoci vrátků.
Pohaněči koňů na žentourech se nazývali trejvíři. Žabříži se starali
o čištění odtokových stružek, žlabů a jímek. Latrošníci zajišťovali
údržbu větracích šachtic. Důlní tesaři (cimrmani) zhotovovali výdřevu do štol, žebříky a další dřevěné vybavení dolu. I další obecné
profese se vlivem hornictví specializovaly, například horničtí kováři vyrábějící především nástroje, nebo kování k důlním strojům.
Na povrchu se rubanina musela roztlouct, roztřídit a proprat. Tuto
práci prováděly zpravidla ženy a děti horníků. Ruda se dále zpracovávala hutněním, zde byli další specialisté, kteří ji vážili, pražili
a připravovali pece k tavbě. Technologické procesy zpracování byly
řízeny prubíři. Ti prověřovali jakost mincovního kovu a připravovali jeho slitiny.
Dozor při vlastní těžbě zajišťovali důlní dozorci, tzv. štajgři. Rozhodovací pravomoci a organizace těžby byly svěřeny v kutnohorském
revíru hormistrovi, v jáchymovském revíru tuto funkci zastával
šichtmistr. Hospodářskou agendu těžby měl na starosti horní písař, urburník. Všichni pak byli podřízeni nejvyššímu mincmistrovi
království.
Běhač dopravující rubaninu k hašplům. Dřevoryt otištěný v díle Georga
Agricoly De re metallica libri XII.
-15-
13
Historie
HORNICKÝ ODĚV
Pracovní oděv horníka byl zcela ovlivněn praktičností a snahou
se co nejvíce ochránit před následky práce ve studených a mokrých štolách. Pracovní oděv byl složen z kalhot a plátěného kabátce,
tzv. perkytle či kytlice, který sahal po kolena a v pase byl přepásán
řemenem. Perkytle byla zakončena kápí chránící horníka před špínou a mokrem. Na opasku nosili horníci zpravidla na levé straně
koženou brašnu – tašvici – v níž měli uloženy potřeby na zapalování
kahance, knot a nůž. Součástí výstroje byl i náhradní mlátek a kladívko, které nosili horníci na zádech provlečené páskem.
Kožená zástěra, tzv. flek, se začala používat v 16. století. Horníci
na ní sedali, když sjížděli žlabem v dole, nebo si ji podkládali při
práci pod kolena. Zhruba od začátku 16. století jsou horní úředníci,
rudokupci a představitelé hornictví vesměs zobrazováni v módních
bohatých oblecích s kožešinou podšitými plášti a klobouky. V této době
se z hornických sekerek zvaných
švancara stává odznak nejvyšších
horních představitelů. Původně tesařské náčiní se tak změnilo na symbolické sekerky s topůrky, které byly
reliéfně zdobeny v barvách zlaté,
stříbrné a černé a vyjadřovaly postavení nositele.
Život v uzavřeném hornickém společenství vedl k postupnému sebeuvědomění horníků
jako zvláštní společenské skupiny. Výrazem
jejich zvyšujícího se sebevědomí se stalo používání pracovního oděvu jako slavnostního
kroje. Ten vytvořil základ dnešních hornických uniforem. Součástí slavnostního šatu byla
kytlice s kápí, hornická čepice, kožená zástěra,
brašna a pouzdro na nůž (tesák). Nezbytným
doplňkem byl kahan a hornická sekerka.
V průběhu 19. století došlo k transformaci
kroje ve slavnostní uniformu s kodifikovanými předpisy a náležitostmi.
Plastika horníka z kostela Panny Marie
v Marienbergu.
-16-
14 SLÁVA
krušnohorských rud
Sláva
Krušné hory jsou jedinečné množstvím dobývaných a zpracovávaných surovin, nejvýznamnější z nich bylo stříbro. Dále byly těženy rudy cínu, železa, olova, mědi, kobaltu, niklu, uranu, bizmutu,
wolframu a zinku.
Stříbro
Slávu Krušnohoří přinesla těžba stříbra, které se v revírech objevuje v podobě čistého kovu, ale také jako součást především sulfidických rud, např. argentitu, proustitu a pyrargyritu. V menší míře
je stříbro vázáno i v rudách barevných kovů, jako byl třeba galenit.
Stříbro je spojeno se vznikem mnoha měst jako je Freiberg, Annaberg, Jáchymov nebo Marienberg.
Cín
Díky snadné tavitelnosti a opracovatelnosti byl samostatně využíván především pro výrobu nádobí. Jako výchozí materiál pro
výrobu bronzu měl samozřejmě ještě širší využití. Historicky je
těžba cínu doložena od 13. resp. 14. století v Ehrenfriedersdorfu
a v Krupce. Hlavní cínovou rudou byl cínovec (kasiterit).
Olovo
Hlavní olověnou rudou býval galenit. Olovo se spotřebovávalo zejména v místních hutích při výrobě stříbra metodou tzv. shánění
a podobně i ve vycezovacích hutích.
Měď
Rudy mědi se nacházejí na ložiscích různých typů ať jde o žilná
ložiska (Freiberg, OT Zug, Annaberg, Schlema, Kirchberg, Hora
Svaté Kateřiny) nebo plošná (Měděnec, Zlatý Kopec). Rozvoj těžby
stříbronosných měděných rud nastal po zavedení vycezovacích hutí
od 15. století.
Bizmut
Patří celosvětové k poměrně vzácným kovům. Byl dobýván společně
s rudami stříbra, kobaltu a později uranu, například ve Schneebergu, Schneebergu – Neustädtelu či v Jáchymově. Kromě toho se
rudy vyskytují i na krušnohorských ložiscích cínu. Od 20. století byly
získávány jako vedlejší produkt (v Krupce, Altenbergu a Zinwaldu/
Cínovci).
-17-
15 SLÁVA
krušnohorských rud
Sláva
Kobalt
Od poloviny 16. století stoupal i význam bismutu a kobaltu, které
se těžily v okolí Jáchymova a Horní Blatné pro výrobu barev
a emailů. Krušnohorské kobaltové barvy nacházely rozsáhlé světové
uplatnění při výrobě benátského a českého skla, delftské keramiky
i míšeňského či českého porcelánu.
Nikl
Nikl byl známý už ve středověku, v této době však byl považován za bezcenný, čemuž vděčí i za svůj název (nickel = něm. ničema). Těžba niklových a spolu s nimi i kobaltových rud následovala po těžbě stříbra v hlavních revírech, jako byl Schneeberg či
Jáchymov.
Železo
Těžba a zpracování železných rud je ve středním Krušnohoří doložena už ve 13. století. Nejvydatnější ložiska byla odkryta v západní
části hor mezi Schwarzenbergem, Eibenstockem a Schneebergem,
v české části hor pak především v okolí Měděnce, Kovářské a Přísečnice, v okolí Horní Blatné a na Nejdecku.
Uran, polonium, radium, radon
Dobývání uranových rud začalo až na konci 18. století, poté uran
utvářel dějiny krušnohorského hornictví jako snad žádná jiná
surovina. Většina ložisek uranu je vázána na žíly, z nichž mnohé
byly známé již z dřívější těžby stříbrných, kobaltových a niklových
rud. Od 19. století se uranové sloučeniny používaly k barvení skla
a porcelánové glazury, později také při výrobě fotografií. Stoupající poptávka po uranových barvách vedla v roce 1854 k výstavbě
továrny na uranové barvy v Jáchymově. Z odpadu po jejich výrobě
separovali na začátku 20. století Marie a Pierre Curieovi nové prvky
polonium a radium. Z jáchymovského revíru bylo po druhé světové
válce vydobyto přes 7 000 tun uranu.
-18-
16 Sláva
krušnohorských měst
Sláva
Vznik městského osídlení v Krušných horách v souvislosti s intenzivní těžbou rud lze i v kontextu Evropy považovat za jeden z největších lidských kulturních výkonů. Proměna hornických osad ve stabilní města probíhala v první fázi krušnohorské stříbrné horečky
poměrně rychlým způsobem. Prvním městem byl Christiansdorf,
záhy přejmenovaný na Freiberg již na sklonku 12. století, na české
straně to byla Krupka, doložená od počátku 14. století.
Druhá vlna vzniku horních měst pak nastala v 16. století. Šlo například o Abertamy, Altenberg, Annaberg, Boží Dar, Buchholz, Ehrenfriedersdorf, Glashütte, Horu Svaté Kateřiny, Horu Svatého Šebestiána, Horní Blatnou, Jáchymov, Marienberg, Oloví, Scheibenberg,
Schneeberg a další. Do 17. století dala důlní činnost impulz k založení více než 30 horních měst na saské straně Krušných hor a více
než 20 na straně české. Horní města byla obdařena zvláštními
právy, která přispívala k jejich rychlému hospodářskému rozvoji.
Zatímco v první vlně vznikaly aglomerace živelně, a zpravidla byly
tvořeny hornickými osadami soustředěnými kolem jednotlivých
důlních děl, v období 15.–16. století již probíhalo jejich plánovité
zakládání. Typickými urbanistickými prvky měst budovaných
„na zelené louce“ je náměstí pravidelného čtvercového půdorysu
a pravoúhlá uliční síť. Tento vzor byl použit v Krušnohoří poprvé
při založení Marienbergu a následně zopakován na české straně
například v Horní Blatné, v Hoře Sv. Šebestiána nebo ve Výsluní.
Během historického vývoje tak vznikla v českém a saském Krušnohoří největší souvislá koncentrace hornických měst na světě.
-19-
Sláva
17 SLÁVA
KRUŠNOHORSKÝCH OBJEVŮ
V Krušných horách existuje řada míst, kde se rodily nové vědecké
poznatky a technické a technologické novinky. Doly, úpravny a hutě
patřily po dlouhou dobu k nejmodernějším montánním zařízením.
Rostoucí hloubka důlních prací vedla k nasazování stále nových
technik a technologií. Stroje sloužící k čerpání vody, jako například
jáchymovská mihadla, nebo pístová pumpa vyvinutá v Ehrenfriedersdorfu, se z Krušných hor rozšířily do celého světa.
Rovněž v oblasti úpravy a zpracování rud stály Krušné hory v popředí vývoje. Za zmínku stojí zejména úpravárenská technologie
drcení rud za mokra, která byla vyvinuta v 16. století. K tavení
vytěžených rud byly vynalezeny nové typy pecí s nižší spotřebou
paliva. Do oblasti hutních technologií patří i první průmyslové
nasazení amalgamačního procesu, ke kterému došlo v Halsbrücke
na konci 18. století a kterému předcházela intenzivní vědecká příprava na freiberské Bergakademii.
Za nejstarší dílo na světě pracující na principu vertikálního zvedání
lodí je považováno zařízení pro zdvihání člunů s rudou (Kahnhebehaus) v Halsbrücke z konce 80. let 18. století, jehož tvůrcem byl
odborník J. F. Mende.
Objev radia vedl ke hledání zdrojů radioaktivní vody a ke vzniku
nového léčebného odvětví – radiobalneologie.
V roce 1906 byly v Jáchymově založeny první radonové lázně
na světě. V Sasku byly radioaktivní prameny objeveny u Schlemy,
čímž byl dán od roku 1911 impulz k výstavbě lázní v Niederschlemě.
Jáchymov, čerpání radioaktivních pramenů pro současné lázeňské
účely na dole Svornost.
-20-
18 SLÁVA
OSOBNOSTÍ BEZ HRANIC
Sláva
Krušnohoří tvoří unikátní celek hornické krajiny, jehož jednotlivé
části jsou vždy nějakým způsobem spojeny s osídlením, těžebními
aktivitami, nebo následným zpracováním rud. Kulturní krajina
zde začala vznikat během 12. a 13. století kolonizací probíhající
souběžně ze starých sídelních oblastí Čech a tehdejšího Míšeňska.
V tomto období, první krušnohorské stříbrné horečky, jsou zakládány hornické osady, z nich vznikala první krušnohorská města
a další centra vývoje, jimiž byly především kláštery, například v Altzelle a Oseku.
Pokračující rozvoj těžby vedl k zahušťování osídlení a pokračující
potřeba kvalifikovaných pracovních sil vyústila v jejich přirozený pohyb, který byl ovlivňován aktuální situací v jednotlivých
evropských těžebních revírech. Tento stav můžeme lépe sledovat
v 16. století, které bylo druhou významnou etapou krušnohorské
slávy. Došlo k založení dalších horních měst, spojených celou řadou různorodých kontaktů. Šlo o přenášení nejnovějších důlních
technologií, mnohdy sdílených špičkovými odborníky své doby, ať
to byl Georgius Agricola nebo Lazarus Ercker.
Technicky omezené možnosti při dolování podmiňovaly také hledání náhradních zdrojů obživy. Výraznou osobností pro celé Krušnohoří, která zavedla náhradní zaměstnání především paličkováním krajek, byla podnikatelka Barbara Uthmann a Annabergu.
V dalších obdobích došlo k politickému rozdělení regionu, především v souvislosti s třicetiletou válkou a náboženskými rozpory
mezi protestantstvím a katolicismem. Ani tyto okolnosti nezabránily vzájemným přeshraničním kontaktům a využívání poznatků
osobností z jiných výrobních odvětví. Shodné životní podmínky
na obou stranách hranice směřovaly další vývoj Krušných hor podobným směrem. Ačkoliv se cesty jejich obyvatel částečně rozešly,
prostřednictvím tohoto projektu dnes znovu objevujeme to, co je
vždy spojovalo.
-21-
Sláva
19 SLÁVA
KRUŠNOHORSKÉHO PRÁVA
Vydáním Ius regale montanorum (IRM) v roce 1300 začala nejvýznamnější etapa dějin horního práva na území českého státu. Mělo
charakter základního horního zákona i obecného horního řádu
a bylo prezentováno jako nástroj řízení, správy a kontroly všech
dolů v Českém království. Rozmach hlubinného dolování, zejména
stříbrných rud během 13. století, vedl k prosazování regionálních
písemných právních norem. Až do recepce annaberského řádu roku
1518 v Jáchymově bylo od roku 1300 vydáno několik horních řádů.
Vedle jihlavského řádu z první poloviny 14. století pak stály dva
krupecké z druhé poloviny 15. století a slavkovský z roku 1507. Rozsáhlejší průlom do jurisdikce a báňskoprávní kompetence IRM znamenalo vydání jáchymovských horních řádů v 16. století. Nejvíce
byla jeho územní platnost omezena jáchymovským řádem z roku
1548, který byl Ferdinandem I. postupně zaváděn do hornických
revírů v Krušnohoří. Mnohá ustanovení IRM byla překonána a nahrazena novými směrnicemi a předpisy po stagnaci rudného dolování v 17. století a po nástupu uhelného hornictví koncem 18. století.
Svou právní závaznost definitivně ztratilo až v roce 1854 vyhlášením zcela nového horního zákona.
Krušnohoří bylo rozděleno na horní revíry a v horních městech
se nacházely příslušné horní úřady. Také tyto úřady zaměstnávaly
množství různých úředníků, například perkmistra, přísežné,
písaře, výběrčí desátků a další. Krupka, bývalé sídlo horního úřadu
pro krupecký revír v areálu hradu.
-22-
Sláva
20 PO STOPÁCH
HORNICKÉ SLÁVY KRUŠNOHOŘÍ
Nahlédnout do života a práce horníků umožňuje stále se rozšiřující
počet prohlídkových štol. Saská strana nabízí více než dvacet prohlídkových dolů a množství prezentovaných montánních památek.
Také na české straně je možné vstoupit do hlubin hor.
Mezi nejstarší prohlídkové štoly patří štola Mariahilf (štola
Marie Pomocné) na Měděnci, která byla poprvé turisticky otevřena v letech 1910–1944. V současnosti je zde zřízena zhruba 300 m
dlouhá prohlídková trasa. Na vrchu Mědník se nachází také štola
Země zaslíbená, historická štola s dochovanými ukázkami způsobů těžby z 16. století. http://stola-zeme-zaslibena-mednik-med.
webnode.cz
V Krupce je zpřístupněna prohlídková štola Starý Martin.
Prohlídková trasa měří zhruba 1 km, vidět zde můžete nejdelší cínovou žílu ve střední Evropě. Na volném prostranství v areálu štoly
se nachází venkovní muzeum historické i současné důlní techniky.
http://www.krupka-mesto.cz
V Mikulově se nachází štola Lehnschafter, dvanáctiposchoďové důlní dílo je bezmála 250 metrů hluboké a z velké části bylo
raženo ručně.
http://www.speleo-agricola.wbs.cz/Prohlidkova-stola-Lehnschafter.html
V revíru Hora Svaté Kateřiny je v současnosti znovu otvíraná Mikulášská štola, která již byla mezi léty 1936–1938 zpřístupněna.
Ve středověku se zde těžilo stříbro a měď.
http://www.horasvatekateriny.cz
Důl Svornost v Jáchymově je v provozu již od roku 1518 a je tak
nejstarším dolem v Evropě. Při začátcích těžby uranu v 19. století
vytryskl v hloubce 500 m vydatný pramen, který až dosud zásobuje
lázně léčivou radonovou vodou. Součástí dolu je Štola č. 1, vyražená v letech 1952–1953 k těžbě uranových rud, v roce 2008 byla
zpřístupněná pro veřejnost. http://www.omks.cz
Na Hřebečné se nachází kulturní památka důlní dílo Mauritius.
V současnosti je připravováno zpřístupnění štoly Kryštof, jedné
z nejstarších štol v revíru dokládající různé techniky těžby cínu
v 16. až 18. století. www.abertamy.eu
-23-
Průvodce k putovní výstavě
SLÁVA KRUŠNOHORSKÉHO HORNICTVÍ
Publikace byla připravena v rámci projektu
Sláva krušnohorského hornictví, realizovaného prostřednictvím
Programu přeshraniční spolupráce
mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko
Cíl 3/Ziel 3 financovaným Evropskou unií;
Evropským fondem pro regionální rozvoj:
Investice do vaší budoucnosti.
Vydal: Ústecký kraj
Texty: Olga Bukovičová, Libuše Pokorná
Foto: Panel. č. 1: P. Mikšíček, J. Kugler;
Panel. č. 2: foto J. Kugler;
Panel. č. 3: P. Mikšíček foto 1, 2, 3, 4, 6, 7, J. Kloub foto 5, A. Šrejber foto 8, 9;
Panel. č. 4: P. Mikšíček foto 1–12;
Panel. č. 5: J. Kugler foto 1–14;
Panel. č. 6: J. Kugler foto 1–10;
Panel. č. 7: J. Kugler foto 2, 3, 8, P. Mikšíček foto 5, 9, K. Šmehil foto 10;
Panel. č. 8: O. Bukovičová foto 1, 7, 10, J. Kugler foto 2, P. Mikšíček foto 4,
F. Mlnařík foto 6, 8, M. Cestrová foto 13, L. Pokorná foto 14;
Panel. č. 9: P. Mikšíček foto 9, 10, J. Kugler foto 8;
Panel. č. 10: J. Kugler foto 6, L. Pokorná foto 2;
Panel. č. 11: A. Šrejber foto 1, 2, 4, J. Kugler foto 3, 5, 6;
Panel. č. 12: J. Šlajsna foto 11;
Panel. č. 13: L. Pokorná foto 12;
Panel. č. 14: J. Kugler foto 1,2, P. Mikšíček foto 3, D. Velebil foto 6, 7, 8, 9,
E. Hladká foto 4, 5;
Panel. č. 15: D. Velebil foto 1, 7, P. Mikšíček foto 4, 5, 6, 8, 9, 10,
foto 2, 3 – zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:
U_glass_with_black_light.jpg;
Panel. č. 16: P. Mikšíček foto 2, 3, 6, 13, J. Kugler foto 11, 12, 14;
Panel. č. 17: P. Mikšíček foto 6, foto 3 zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki,
J. Hloušek foto 8, L. Pokorná foto 9;
Panel. č. 18: L. Pokorná foto 4, 5,
foto 6 zdroj http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Christian_Lehmann_
Gedenktafel_2011_K%C3%B6nigswalde.JPG;
Panel. č. 19: P. Mikšíček foto 4, 5, J. Kugler foto 7, 8, 9;
Panel. č. 20: O. Bukovičová foto 1, 7, 10, 14, 15,
P. Mikšíček foto 2, 3, 4, 5, 8, 9, 11, 12, 13, 17, 18, 19, 20, F. Mlnařík foto 6
Grafická úprava a tisk: Tiskárna K&B, s.r.o. Most
Nákladem 2000 ks
Ústí nad Labem 2013
Neprodejné
ISBN 978-80-260-4884-8
Download

SLÁVA KRUŠNOHORSKÉHO HORNICTVÍ