O barvách
Michala Vacek Havlíčková
2.
| O BARVÁCH
BARVY
3
1. SVĚTLO
4
VLASTNOSTI BAREV
odstín
sytost
jas
5
5
5
6
2. VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI BARVAMI
historické barevné systímy
vývoj moderních barevných systémů
primární, sekundární a terciální barvy
7
7
7
10 - 11
HARMONICKÁ BAREVNOST
12
KONTRAST
kontrast barevný
kontrast světlosti
kontrast sytosti
kontrast simultární
13
13
14
15
15
3. VÝZNAMY A VNÍMÁNÍ BAREV
16
a) SYMBOLIKA BAREV - PSYCHOLOGIE BAREV
b) TEPLOTA BARVY
c) KLIDNÉ, VZRUŠIVÉ A NEUTRÁLNÍ BARVY
d) PROSTOROVÉ BARVY
e) VZTAH BARVY A TVARU
16
23
24
25
26
4. BARVA V GRAFICKÉM DESIGNU
28
a) BARVA VYTIŠTĚNÁ A BARVA NA MONITORU
b) BAREVNÉ REŽIMY
RGB
CMYK
28
28
28
29
3.
| O BARVÁCH
BARVY
Existuje jen málo vizuálních podnětů, které mají stejnou váhu jako barva. Barva patří mezi nejsilnější komunikační nástroje, vytváří dojem mnohem rychleji než ostatní nositelé informací (text , obrázky), např. červená říká stop, zelená volno, jdeme nebo východ, kombinace černá, žlutá - pozor, ...
Barvy se navzájem odlišují nejen svým vzhledem (každou barvu dokážeme objektivně fyzikálně popsat), ale také tím, jak na nás působí, jaký z nich máme
pocit.
Stačí si jen uvědomit, jak vnímáme rozdílnou barevnost, jinak stejných, předmětů. Velmi jednoduchým příkladem je naše odívání. Když pomineme slušivost,
někomu se líbí barvy světlé, někomu tmavé, někdo má rád červenou, jiný modrou, ... Dalším příkladem může být pohled do krajiny. Jinak na nás působí pohled
na hnědé březnové pole, jinak vnímáme to samé pole o 2 měsíce později, kdy září svěží žlutozelenou barvou. Nebo si představme pohled na jasnou modrou
oblohu ve srovnání s pohledem do černošedých těžkých mraků, atd.
Vnímání barev a jejich odstínů je u každého jedince velmi individuální. Ovliňuje nás jak pohled osobní spojený s nějakou zkušeností, s něčím pozitivním (negativním), obliba (neobliba) konkrétních barev, tak pohled sociálně kulturní. Vnímání barev je vždy závislé na kultuře, ve které žijeme (významy a symboly
barev se v jednotlivých kulturách mohou lišit (př. bílá barva - někde nevinnost, jinde smutek nebo význam černé - někde smutek, vážnost - jinde oslava, atd.)
Barva jako výrazový prvek tedy není jen tím, co vidíme, ale také tím, s čím si ji jak vědomě, tak podvědomě spojujeme.
Přesto lze obecně říci, že existuje několik pravidel, která jsou platná pro většinu populace. Ovlivňují, jak se bude barva chovat, jak na nás bude působit, jak ji
budeme vnímat v prostoru, atd.
4.
| O BARVÁCH
1. SVĚTLO
Každá barva má jiný barevný odstín ráno, v poledne, večer, jinak se chová na lesklém papíře, jinak na hladkém, jiný odstín bude na bílém podkladu, jiný na
černém. Vše je dáno působením světla a vzájemným kontrastem ploch okolo (viz str. 9. - 11.)
Světlo vnímáme prostřednictvím zrakového ústrojí. Světlo je obsaženo v našem vědomí jako psychologický jev. Fyzikální stránka světla (jeho vlnová délka) je
podnět pro vznik našich pocitů, počitků, vjemů. Barva je počitkem. Vidíme barevně, na rozdíl od některých jiných živočichů. To nám umožňuje přesnější rozlišení pozorovaných dějů, jevů a situací, pochopení souvislostí v 3D prostoru, orientaci v čase, přiřadit barvám význam podle společenských tradic a pravidel,
mít širší emocionální spektrum, atd. Barva je z fyzikálního hlediska určena vlnovou délkou světla. Při plném světle pracuje oko s detektory (s fotochemickými
pigmenty), které jsou citlivé na vlnové délky viditelného spektra. Rozsah spektrální citlivosti lidského oka je 400-700 nm. Počet barev, které můžeme vnímat,
je závislý na pigmentech a na účincích rozptýleného světla. Světlo kolem nás se neustále mění a je různými povrchy různě odráženo nebo pohlcováno.
vlnové délky:
1 pm
1 nm
1 µm
1 mm
10-12 m
10-9 m
10-6 m
10-3 m
kosmické
RTG
gamma
UV
ultrafialové
UV
IR
mikrovlnny
radar
1 km
103 m
TV
radio
infračervené
IR
viditelné světlo
400 nm
1m
500 nm
600 nm
700 nm
5.
| O BARVÁCH
Přes složitost problematiky světla, můžeme definovat tři znaky proměn světla (a s tím související vlastnosti barev):
• barva světla - ODSTÍN - (zelená tráva, modrá obloha, červánky)
• intenzita barvy - SYTOST, např. rozdíl červeně zbarvených tváří v kontrastu sytou červenou barvou vlčích máků
• světlost a tmavost barev - JAS - zelený trávník na slunci se zdá světlejší než ve stínu
VLASTNOSTI BAREV
• ODSTÍN - je základní, čistá barva z barevného spektra s vlastním názvem (červená, modrá, žlutá, atd.), vymezuje základní identitu barvy, která je výsledkem vnímání odrazu světla o různých vlnových délkách, hodnota barvy je vyjádřena číselně - v % (např. CMYK).
• SYTOST (SATURACE) - je intenzita barvy, je to barevná intenzita odstínu. 100% sytost znamená, že jde o čistou barvu bez příměsi černé a bílé, čím je
barva sytější, tím je vnímána jako živější. Sytosti barvy odpovídá pojem čistota barvy.
100% sytost
0% sytost
6.
| O BARVÁCH
• JAS (SVĚTELNOST) - jas je postavení barvy vzhledem ke stupnici od černé po bílou, označuje stupeň tmavosti či světlosti barevného odstínu (více světla
nebo méně světla).
0% jas
100% jas
7.
| O BARVÁCH
2. VZÁJEMNÉ VZTAHY MEZI BARVAMI
HISTORICKÉ BAREVNÉ SYSTÉMY
Pokud se chceme podívat do historie barevných systémů, musíme zajít opravdu hodně hluboko, a to mezi řecké filosofy (Pythaforas popsal lineární uspořádání
barev, Aristotel, pravděpodobně jako první, studoval barevné přechody a v neposlední řadě Platon podal výklad barevné teorie).
Ve středověku se studiem působení a vnímání barev zabývala řada vědců a umělců své doby, příkladem mohou být Robert Grosseteste (kolem r. 1175 - 1253),
Leon Battista Alberti (1404 - 1472), Leonardo da Vinci (1452 - 1519).
Po celou naší historii se umělci a vědci své doby snaží uspořádat systémy a principy vnímání barev do vizuální podoby. Mezi nejvýznamnější osobnosti, kteří
položili základy moderního pojetí barev patří J. W. Goethe, P. O. Runge, F. W. Ostwald, A. H. Munsell. Barevný model nám umožňuje vidět vzájemné vztahy
a vzájemné působení barev.
VÝVOJ MODERNÍCH BAREVNÝCH SYSTÉMŮ
Johan Wolfgang Goethe (1749-1832), kromě významných literárních děl, věnoval mnoho úsilí knize popisující lidské vnímání barvy „Zur Farbenlehre“ (Nauka
o bravách, 1810). V jeho barevném kruhu jsou vepsány dva trojúhelníky. Na vrcholech jednoho jsou tři primární barvy (žlutá, červená, modrá), na vrcholech
opačného jsou barvy sekundární (fialová, oranžová, zelená), barvy které jsou v kruhu naproti sobě, jsou barvy komplementární (doplňkové, kontrastní). Tento
barevný kruh ale není plně funkční, jeho teorie má hodnotu spíše estetickou.
8.
| O BARVÁCH
Philip Otto Runge (1777-1810) - uspořádal pigmenty barev do globusu, kde mícháním tří základních barev (žlutá, červená, modrá) vznikají sekundární
a další barvy, přidal pigmenty bílé a černé. Čisté barvy leží na rovníku, na severním pólu je bílá, na jižním černá. Na polednících jsou barvy namíchané z čistého
odstínu a bílé nebo černé, uvnitř koule jsou barvy lomené. Kniha „Farbenkugel“ (Barevná koule)
Jeho model řešil problém pouze subtraktivní barvy (subtraktivní - rozdílové mícháním barev X aditivní - sčítací míchání barev)
Friedrich Wilhelm Ostwald (1853-1932) vytvořil prostorový systém třídění barev pracující s aditivním míšením barev a fyzikálními vlastnostmi barev. Barvy a odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu jsou barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvoří stupnice
šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné tabulky, barevné atlasy, barevné
varhany).
9.
| O BARVÁCH
Albert Henry Munsell (1858 - 1918) - vytvořil barevný prostor vycházející ze tří vlastnostní barev: odstín, hodnota (lehkost) a chroma (čistota barvy) - Munsellův barevný systém, v roce 1917 založil společnost Munsell Color Company. V roce 1930 byl Munsellův barevný systém USDA přijat jako oficiální systém
barev pro výzkum půd. Barevný systém Munsell získal mezinárodní uznání a sloužil jako základ pro mnoho systémů.
10. | O BARVÁCH
V dnešní době je nejčastěji používanou pomůckou, k uvědomění si podstaty daných barevných kombinací, barevné kolo vycházející právě ze systému Munsell.
Barevným kolem je myšleno uspořádání odstínů do kruhu, kde jsou barvy seřazeny dle příbuznosti, tedy podle rozdílů mezi vlnovými délkami, které vzájemně
odlišují žlutou, červenou a modrou (čím jsou barvy blíže k sobě, tím působí klidněji, harmoničtěji, čím jsou dále od sebe, tím vytváří větší kontrast).
PRIMÁRNÍ BARVY jsou základními barvami kruhu (červená, modrá, žlutá). Nelze je vytvořit kombinací ostatních barev.
SEKUNDÁRNÍ BARVY vznikají mícháním základních (primárních) barev (červená a modrá = fialová, modrá a žlutá = zelená, žlutá a červená = oranžová).
TERCIÁRNÍ BARVY vzniknou smícháním sekundární a primární barvy (fialovo-modrá, zeleno-modrá, zeleno-žlutá, žluto-oranžová, červeno-oranžová, červeno-fialová).
11. | O BARVÁCH
primární
primární
sekundární
sekundární
terciální
terciální
12. | O BARVÁCH
HARMONICKÁ BAREVNOST
- je vytvořena z barev, které jsou v barevném kruhu blízko sebe (viz analogická paleta - paleta sousedících barev, které vytváří atraktivní harmonii s nízkým
kontrastem)
analogická paleta
13. | O BARVÁCH
KONTRAST
- kombinace barev, které se navzájem ovlivňují (např. podle polohy v barevném kruhu, v jasu, sytosti, ...)
Kontrast barevný - kombinace barev v barevném kruhu - čím dále od sebe, tím větší barevný kontrast, největší kontrast mezi doplňkovými, tzv. komplementárními barvami - barvy položené naproti sobě v barevném kruhu (viz doplňková paleta)
komplementární (doplňková)paleta
14. | O BARVÁCH
Kontrast světlosti - kombinace světlých a tmavých tónů, čím větší rozdíl, tím větší světlostní kontrast (viz monochromatická paleta - paleta jednoho odstínu
různé světlosti)
kombinace světlých a tmavých tónů jednoho odstínů
kombinace světlých a tmavých tónů doplňkových barev (jedna barva světlá, druhá tmavá)
monochromatická paleta
15. | O BARVÁCH
Kontrast sytosti - kombinace sytých a nesytých odstínů
Kontrast simultánní - tzv. barevná indukce - šedý čtverec se při upřeném pozorování tónuje k doplňkové barvě (na žlutém pozadí do fialova, na červeném
do zelena, na modrém do oranžova,....)
16. | O BARVÁCH
3. VÝZNAMY A VNÍMÁNÍ BAREV
a) SYMBOLIKA BAREV - PSYCHOLOGIE BAREV
Každá barva z barevného spektra může být nositelem řady neverbálních sdělení. Užívá se zde pojmu „psychologie barev“. Zvláštností barevné symboliky je její
dvojznačnost, kažká barva má svou dobrou i zlou podobu.
ŽLUTÁ
- žlutá je zpravidla první barva, kterou vidíme, přitahuje pozornost, nelze ji přehlédnout - naše oči jsou nejcitlivější k vlnovým délkám žluté barvy (550 - 590
nm)
- barva, která dokáže varovat před nebezpečním (černo/žluté bezpečnostní pruhy, vosy, pavouci), zároveň barva tepla, léta, květů,... - něčeho příjemného
- ve známém prostředí vyvolává klid a pocit bezpečí, v cizím prostředí spíše úzkost a ostražitost
- osvobozuje, povzbuzuje, uvolňuje, harmonizuje, značí veselost, otevřenost, ale i přelétavost a povrchnost, barva změny, očekávání
Teplá žlutá připomíná sluneční zář, můžeme v ní hledat stejné významy jako nám symbolizuje:
Slunce, teplo, život, světlo, ale zároveň žár a zkázu.
Žlutá na Zemi vítězí s přícházejícím létem a nástupem podzimu, je to barva zrajících plodů, ale i žloutnoucího listí, je symbolem hojnosti a plnosti života, ale i
ohlašovatelkou stárnutí, úpadku, zkázy,...
Ve starých asijských kulturách byla žlutá barva barvou moci, v Číně byla vyhrazena císaři, dodnes je posvátnou barvou buddhistického náboženstvívsvěcená
voda bývá obarvena šafránem. V náboženské symbolice křesťanství se vyjadřuje zlatou a žlutou barvou myšlenka splynutí duše s bohem a současně její protiklad - duchovní odpadlictví. Je to barva kacířů, barva Jidáše, který zradil Ježíše Krista. ve středověku to byla barva hanby. Ve světské symbolice se žlutou
barvou a zlatem označovala manželská láska a zároveň její protiklad - nevěra, která manželské svazky trhá.
ZLATÁ
17. | O BARVÁCH
- symbolizuje pocit zářícího štěstí, barva správného, pravého středu, barva univerzální lásky a nejvyšších hodnot, zastupuje idealismus, velkorysost a šlechetnost, vznešenost
- zlatá dělá cokoliv hodnotné, drahocenné a žádoucí, transformuje poznání v pochopení, pomáhá při zvládnutí duševních nejistot, podporuje
ducha na cestě k univerzální moudrosti.
V Egyptě je spojována s bohem slunce Ra a s obilím, na němž závisel život, Hinduisté ji považují za symbol pravdy, Pro Řeky byla symbolem rozumu a nesmrtelnosti. Nesmrtelnost byla ztělesněna zlatým rounem, které našel Iáson zavěšené na stromě života. V mýtech, pohádkách a legendách patří zlatá nebo
zlato-žlutá bohům.
ČERVENÁ
- je vzrušující, energická, prudká, mocná, skrývá v sobě vášeň, sexualitu, pudovost, impulzivnost, ale i agresi, má velmi silný náboj, je
výrazem životní síly, aktivity, úspěchu a činorodosti, je symbolem mužské energie
- je spojena s představami krve, ohně, války, násilí, zároveň je barvou lásky, srdce a životní síly
- vždy je lépe hodnocena opačným pohlavím, společensky velmi konzervativní barva
- přednost jí většinou dávají lidé cílevědomí, energičtí, tvořiví, schopní usilovné práce a soustředěného vypětí, ale také „pruďasové“ a násilníci
- odmítání červené může být příznakem nedostatku sil, ochablosti, pasivity, znamením, že člověk na své úkoly nestačí, že se cítí unaven, vyčerpán
Jak dokazují archeologické nálezy již z období mladého paleolitu, pravěký člověk si touto barvou maloval tělo. Mrtví byli obalováni červeným okrem nebo
pohřbíváni s miskami krevele. Červeň měla dodat sílu a život posmrtnému bytí. Stejná symbolika se pravděpodobně uplatňuje i v otiscích červeným okrem
na soškách Venuší ze stejného období (zde je červená i barvou plodnosti). Také staří Egypťané prý každoročně natírali stromy, dobytek i příslušné modly
červenou barvou na ochranu a povzbuzení plodnosti.
Červená podle dávných představ chránila proti nemocem, čarám a kouzlům. Nosily se červené amulety, červená krev obětních zvířat měla chránit před onemocněním a neštěstím, červené světlo zastrašovalo zlé duchy a démony. Jindy zase měla červená duchy přivolávat (barva pekla, pekelný kníže Mefisto nosil
rudý plášť). Červená je také barvou válek a válečníků. Vítězní generálové ve starém Římě si pomazávali tváře červenou barvou, Indiáni si při vyhlášení války
natírali červenou hlinkou obličej i celé tělo.
Červená stala symbolem lásky a vášně. Řecký bůžek Eros nosí červený plášť, červená je posvátnou barvou indické bohyně Lakšmí, dárkyně lásky, zdraví, krásy a štěstí. Do této barvy jsou také oděni bůh války Mars a největší římský bůh Jupiter. Pro Číňany je symbolem štěstí, pro křesťany barvou Kristova umučení.
18. | O BARVÁCH
ORANŽOVÁ
- oproti červené, mizí agrese, je hravější, dynamická, symbolizuje svádění, lákání, vábení, tanec, pohyb, vášeň a erotičnost, je spojena s vřelými
city, touhami a přáními (pohybuje se v jiné rovině než agresivní červená), symbolizuje ženskou energii, symbol iracioality (emoce, intimnost)
- je slavnostní, vyvolává pocit radosti, optimismu, mládí a radosti ze života, podněcuje k zážitkům a k dobrodružství, pomáhá proti depresím a pesimismu, je
spojena s představou slunce, tepla, bohatství, zlata, úrody , je barvou sebedůvěry, nadšení, odvahy a lehce a radostně zvládnutého života
- označuje se za „sociální barvu“, které dávají přednost extroverti a společenští lidé
- svělte oranžová (meruňková) - obnovuje, oživuje a jemně stimuluje a může rozpustit a odstranit emocionální blokády, udržuje v proudu životní energii a
zjemňuje pleť
ZELENÁ
- doplňek k červené - opak červené
- nejklidnější barva celého barevného spektra
- zklidňuje, chrání, harmonizuje, uvádí do klidu, relaxace, snižuje tep, tlak, teplotu
- symbolizuje svět pocitů a také přírodu
- bývá spojována se statečností, houževnatostí, ale také se žárlivostí, omezováním, umíněností a nepřizpůsobivostí
- není vhodná do byznys prostředí (může působit „ten člověk je tak klidný, že snad nic nedělá“) - vyjímka byznys v ekologii a přírodě, vhodná do salónů určených k relaxaci, ...
Zelená byla vždy symbolem života, znovuzrození, svěžesti a mládí, přírody, jara a naděje - v tom se shodovala všechna náboženství, víry a kulty. Každé zelené
jaro ujišťuje člověka, že smrt byla zažehnána, že se znovu obnoví život. Zelená byla barvou řecké Afrodíty, zrozené ze zeleného moře, i barvou staroitalské bohyně jara Venuše. Višnu, indický bůh udržující svět, vystupuje v jedné ze svých avatár, převtělení, jako zelená želva. Aztékové vkládali mrtvým panovníkům do
těla místo srdce zelený kámen chalchihuitl, symbol znovuzrození, egyptští mumifikátoři používali ke stejnému účelu posvátného brouka skarabea zhotoveného
ze zeleného drahokamu smaragdu.
Ale i zelená má svou odvrácenou tvář: je to barva zlých duchů a démonů, zelený vodník s mokrým šosem loví dušičky a strašidlům kosmického věku, Marťanům,
dává lidská fantazie obvykle podobu ošklivých zelených mužíčků.
19. | O BARVÁCH
Žlutozelená - dává impuls k navázání kontaktu, překročením meze přidání žluté může působit vtíravě a podbízivě
Světlezelená- působí přirozeně, ale někdy i jedovatě, je spojena s představou chladu, vlhka, ticha, (rostlin) přírody, ekologie a růstu
Tmavozelená - uklidňuje a chrání, ale také omezuje, je přátelská, dává pocit bezpečí a naděje
Zelenomodrá - tmavá — hrdost, uzavřenost, sebezbožňování; světlá — chladná odtažitost, hygienická sterilita.
MODRÁ
- doplňek oranžové - symbol racionality
- barva logická, argumentují, symbolizuje slova, řeč, symbol 5. čakry (slova, řeč), diksuze, domluvení se, čistá logika, rozum, barva introvertů
- znamená klid, soulad, stálost přetrvávající na věky, uspokojení, matriarchát, barva intelektu, míru a rozjímání, symbolizuje něhu, věrnost,
důvěru, oddanost a tradici
Modrá je symbolem vody, chladu a vzduchu, oblohy, nekonečnosti a prázdnoty, nekonečného průzračného nebe. Je nejčastější barvou připisovanou bohům.
Nejvyšší egyptský bůh Amón je moudrý, což upomíná na jeho kosmický původ, ostatním egyptským bohům se na nástěnných malbách dělají barvou z prášku
kamene lapis lazuli, podle kterého dostal azur své jméno, alespoň vlasy a paruky. Mexický bůh Quetzalcoatl, Opeřený had, stvořitel Aztéků, je rovněž modrý. Indické bohy poznáme podle sinavě modré pleti, germánský Odin nosí modrý šat, gotická Panna Marie se halí do modrého pláště a modré pozadí na renesančních
obrazech je symbolem nekonečnosti božského vesmíru. Ale modrá, barva měsíčního svitu, může být také barvou tajuplných mocností, dobrých i zlých. Bludičky
lákají modrým světýlkem, koboldi, vodní a horští duchové, jsou modří, modré jsou v pohádkách čarovné květy, které je nutno hledat, modrý je pták štěstí.
tmavomodrá - klidná, vážná, barva dálek, hloubky, rozjímání, smutku, ale i míru a spokojenosti
světlemodrá - působí přivětivě, vyvolává představu oblohy a vzduchu, ticha a touhy
FIALOVÁ
- melancholická, osobitá, náročná, značí zastřené vzrušení, skryté tajemství vyvolávající znepokojení, zdrženlivou střízlivost, pokoru, skromnost
- duchovní svět, intuice, 6. smysl, více spojena s ženami (vnímání světa spíše intuitivně), má ráda pozadí věci - prohlédnutí
20. | O BARVÁCH
- vysoké statutární postavení
tmavě fialová -neklidná, znepokojivá, melancholická, tajemná, osobitá, náročná
světle fialová - působí začarovaně, rozpolceně, slabošsky, je to barva magie, melancholie, opojení
PURPUROVÁ
- působí důstojně, hrdě, vznešeně, povzbudivě, je spojena s představou spravedlnosti a majestátu, sebevědomí bez střetů, klidu, příměří
RŮŽOVÁ
- volnost a zároveň energie — něžná aktivita
- symbolizuje lásku, náklonnost a oddanost v srdeční úrovni, bez pudové smyslnosti, barva něhy, jemnosti a oddanosti, jemného způsobu života, zdrženlivé elegance, slavnostních nálad a sentimentálních citů.
- může však narušovat vztah k realitě a vědomé odvrácení se od vážných věcí života, zvyšuje chuť na sladké.
V Číně barvou nadcházejícího úspěchu.
HNĚDÁ
21. | O BARVÁCH
- je střízlivá, mlčenlivá, solidní a vážná, realistická, spojená s představou jistoty a pořádku, domova, tradice, zdrženlivosti, loajální, drží se
při zemi - barva země
Hnědá barva je spojena s představou tělesných požitků. Symbol pohodlí, ale také únavy a vyčerpání.
Barva lidí, kteří neradí vystupují z davu. Ideální barva k poslíčkům, nevhodná na vyšší posty.
Často ji odmítají ti, kteří pohrdají „životem v teplíčku“,se chtějí odlišit od průměru, být výjimeční. Vyrovnaný člověk má k hnědé obvykle víceméně lhostejný
postoj.
ŠEDÁ
- předěl mezi černou a bílou, barva klidová, neutrální až sterilní
- seriózní, ale i depresivní, dokáže vyzdvihnout jiné barvy a naopak
- netečná, smutná, spojená s představou chudoby a pokory, neutralitou, hranicí mezi prostory
BÍLÁ
- neurčitá, nejistá, spojená s představou nevinnosti a čistoty, osvobození, absolutní svobody, nových začátků, symbolem čistoty, panenství, i
když současně je spojena i se stárnutím a s následující smrtí, konec spojený se začátkem něčeho nového
V Orientu je barvou truchlení. Pro Tibeťany je bílá barvou hory Meru, která má být ve středu světa a symbolizovat přístup k poznání.
22. | O BARVÁCH
ČERNÁ
- doplněk bílé - bílá znamená konec spojený se začátkem něčeho nového, černá zánik pád do nicoty, ze které není návratu
- barva smutku, zániku, smrti, koncový bod tmavosti představuje konečné rozhodnutí, popření pestrého života, nicotu, absolutní odříkání, je
výrazem pro bojovné „ne“, barvou vzdoru, protestu, temného tajemství, magie, ale i zla, díky temnosti spojena s nevědomím, je barvou tmy
- černá je „nic“ - jde k ní přiřadit úplně vše, je k ní třeba podtext
- černá znamená individuální smrt pro každou z barev, barva stínová
V biblické Apokalypse, která vypráví o zkáze světa, se praví, že slunce „zčernalo jako smuteční šat“. Černé šaty, černé vlajky, černé lodní plachty znamenají
vždy něčí smrt. Podle řecké báje ohlásil hrdina Théseus před svou plavbou na Krétu, že černé plachty jeho lodi budou nahrazeny bílými, bude-li plavba úspěšná. Smrtelně raněný Tristan ze středověké legendy očekává milovanou Isoldu: bílé plachty mají oznámit její příjezd, černé znamenají, že Isolda na lodi není.
Černá patřila Satanovi, knížeti temnot, často ztělesňovanému právě černou kočkou nebo černým kozlem. Satanovi sluhové sloužili černou mši, černá byla barvou hříchu, špatným myšlenkám dodnes říkáme černé. Černá je také barvou moci a chladného násilí. Oblékali se do ní španělští králové a inkvizitoři, černé byly
vlajky pirátů i košile fašistů. Ve středověku ovšem platila černá i za barvu pokory, skromnosti a odříkání se světských radostí, proto byla zvolena pro roucha
kleriků a mnichů. I černá má totiž svou dobrou tvář. Ve východních zemích je barvou plodnosti. Černé jsou mraky plné deště, který přináší životodárnou vláhu,
černá je barva úrodné země. Černá tma je místem klíčení, vznikání, znovuzrození a vzkříšení. Proto mívají velké bohyně plodnosti - řecká Déméter, Kybela, Isis,
Diana z Efesu i indická Kálí, stejně jako mnohdy křesťanská madona, černou tvář.
23. | O BARVÁCH
b) TEPLOTA BARVY
- je dána svým podtónem, barvy teplé mají žlutý podtón, barvy studené modrý.
teplo
chlad
BARVY TEPLÉ
V horní polovině kruhu je hlavní barvou žlutá. Další barvy obsahují její menší nebo větší podíl, od žlutozelené až k ohnivě červené. Při denním osvětlení jsou
tyto barvy nápadnější a výraznější. Působí jasně a teple, proto je označujeme jako barvy teplé.
- pocitově působí jako barvy v popředí, emotivně kladné
teplé barvy
STUDENÉ BARVY
studené barvy
teplé barvy
V dolním polokruhu je ústřední barvou modrá. Ostatní barvy mají rovněž její různý podíl, od zelenomodré až k červenofialové. Tyto barvy vytvářejí opačný
dojem - jsou intenzivnější a výraznější právě při úbytku intenzity světla, kdy se barevnost nachyluje směrem k modrému odstínu (slunce za mrakem)
- barvy modré a jejich odstíny vzbuzují pocit chladu, hovoříme o nich jako o barvách studených.
- pařížská modrá vytváří dojem prostoru, je to tzv. „hluboká“ barva.
studené barvy
24. | O BARVÁCH
c) KLIDNÉ, VZRUŠIVÉ A NEUTRÁLNÍ BARVY
V levé polovině kruhu je hlavní barvou zelená. Zelená je nejklidnější barvou z celého barevného spektra. Další barvy v levé části obsahují její menší nebo větší
podíl. V pravé polovině kruhu je hlavní barvou červená, která je naopak z celého barevného spektra nejživější, nejvzrušivější barvou.
klid
vzruch
KLIDNÉ BARVY - všechny odstíny zelené, zelenožluté, zelenomodré,...
VZRUŠIVÉ BARVY - odstíny červené, rudé, purpurové, oranžové, žlutooranžové, červenooranžové, fialové, purpurové, ...
25. | O BARVÁCH
NEUTRÁLNÍ BARVY - celá stupnice šedých odstínů včetně bílé a černé.
Všechny šedé odstíny mohou mít nádech jiného odstínu, tím přejímají zlomek jeho působnosti. A naopak, všechny barevné odstíny mohou mít nádech šedých
odstínů, tím přijímají zlomek působnosti neutrálních tónů. Přidáním šedých odstínů, včetně bílé a černé do ostatních, ztrácí barvy na živosti.
d) PROSTOROVÉ BARVY
- studené – zejména modrá, šedá
- jako barva naprosto nepodporující prostorovou modelaci je čevená. Když ji budete kombinovat s více barvami, bude se chovat ze všech barev nejvíce „plošně“
Vzdušná perspektiva – vrstva vzduchu, který není nikdy dokonale čistý ani čirý, ovlivňuje hodnoty barev v krajině. Se vzrůstající vzdáleností všechny barvy
předmětů a objektů ztrácejí na jasu, sytosti i odstínu, všechny barvy modrají a šednou. V obrazech krajiny, u kterých umělec uplatní tuto informaci, vzniká
iluze prostorové hloubky.
26. | O BARVÁCH
e) VZTAH BARVY A TVARU
Stejně jako barva, na lidské vnímání a psychiku působí i grafické prvky, geometrické i nesymetrické tvary a tělesa.
Když se podíváme do historie, již v období Bauhausu byly formulovány myšlenky týkající se funkce barvy. Předpokladem je, že některé barvy lépe vystihují osobitost tvaru než jiné. Dle Ittena čtverci odpovídá červená barva a charakterizuje jej hmota, tíže a ohraničení. Kruh symbolizuje vnitřní duševní napětí, neustálý
pohyb a náleží mu modrá barva. Ostré úhly trojúhelníku evokují agresivitu, bojovnost a zároveň myšlení, odpovídající barvou je světlá žluť.
Bod, linie a plocha jsou základními prvky kompozice. Body jsou nejjednodušší a estetické působení se projeví až při jejich nahromadění, kdy mohou zastupovat
linii, plochu nebo objem. Působení barvy podporuje tvar nebo objem (př. jinak na nás působí červený trojúheník, pro lepší představu červený jehlan, jinak na
nás působí červené kolečko - červená koule). Jinak vnímáme elipsy, elipsoidní křivky, válce, koule, kužele, jinak ostře lomené křivky, pravé úhly, ...
Jednotlivými liniemi, tvary nebo objemy můžeme vystihnout významy slov, měkký, silný, tenký, pravidelný, plynulý, drsný, tvrdý,... slova, který pokud znázorníte linkou nebo tvarem, případně ještě podpoříte barvou, budou zcela jistě vypadat jinak. Nebo zobrazení lidských vlastností, nálad. Jinak se bude tvářit
závist, jinak radost, smutek, ...
27. | O BARVÁCH
Tanečnice (obr. vlevo) od Torii
Kiyotada (dřevoryt z roku 1708)
- žena tanečnice s vějířem a hůlkou. Svěžest, jemnost, „rozkvetlá jarní louka“, pohyb rozevlátých
křivek šatů a krásný dámský klobouk v kombinaci s tlumenou
barevností, to vše září ženskostí,
vytváří představu o hudbě i způsobu, jakým se žena pohybuje.
Tančící herec (obr. vpravo) od
stejného autora (dřevoryt z roku
1715) - přesvědčivý obraz plný
energie. Energické dupání, mávání rukou a samurajské meče
v kombinaci s výraznou agresivní kombinací barev, to vše nám
samo o sobě, bez toho aniž bychom slyšeli hudbu či viděli rychlost pohybu, říká jakým způsobem se tanečník pohybuje, co
vyjadřuje.
28. | O BARVÁCH
4. BARVA V GRAFICKÉM DESIGNU
a) BARVA VYTIŠTĚNÁ A BARVA NA MONITORU
V tisku barvy rozdělujeme na přímé a výtažkové.
Přímá barva (spot colour) je označení pro barvu, která se tiskne jedinou barvou (předem namíchaná barva požadovaného odstínu). Přímými barvami můžeme tisknout celou grafiku, nahradit barvy výtažkové nebo je ještě doplnit (např. čtyři výtažkové barvy + jedna barva přímá, která se běžným soutiskem nedá
vytvořit - zlatá, stříbrná, některé odstíny oranžové, zelené,...).
Přímé barvy mají tu výhodu, že pro dosažení výsledného odstínu se většinou používá 100% krytí barvy. Nejsou tedy viditelné tiskové body, tisk je z tohoto
pohledu kvalitnější, ale dražší (přímé barvy vyžadují samostatné tiskové matrice – tiskové desky). Další výhodou přímých barev je docílení přesného odstínu
barvy - definovaná barevná identita (např. Pantone - ve vzorníku PANTONE je každá barva identifikována samostatným číselným kódem), případně možnost
použití speciálních barev (reflexní, metalické, lak, apod.).
Výtažkové barvy (složené, process colours) vznikají soutiskem čtyř základních výtažkových barev. Systém CMYK (azurová, purpurová, žlutá, černá) umožňuje vytvořit milióny barevných odstínů a díky tomu relativně dokonalou reprodukci obrazu či fotografie (vše vyjádřeno počtem DPI). Přesného procentuálního
složení požadované barvy je nejlépe porovnávat se vzorníkem CMYK barev (nikoliv s tím, co vidíme namonitoru).
b) BAREVNÉ REŽIMY
RGB (aditivní systém barev)
Viditelné spektrum barev lze realizovat kombinací intenzity a vzájemných poměrů červeného, modrého a zeleného světla (pro představu - vzájemné prolínání
tří barevných světelných kuželů na bílém plátně). Když se tyto barvy překryjí, vznikne azurová, purpurová a žlutá. RGB režim přiřazuje každému obrazovému
bodu hodnotu intenzity 0 (černá) – 255 (bílá) každé složce RGB. Pokud je hodnota všech složek RGB 255, je výsledkem bílá, pokud je hodnota všech složek 0,
výsledkem je barva černá. V režimu RGB pracují monitory, lze jej nastavit i ve skenerech.
blue
green
red
RGB
zastoupení barev v procentech
255%
200%
100%
red
0%
yellow
255%
255%
200%
200%
100%
100%
magenta
0%
0%
green
cyan
blue
29. | O BARVÁCH
Barevný model RGB neboli červená-zelená-modrá je aditivní způsob míchání barev používaný ve všech monitorech a projektorech (jde o míchání vyzařovaného
světla), nepotřebují vnější světlo (monitor zobrazuje i v naprosté tmě) na rozdíl např. od modelu CMYK.
CMYK (subtraktivní systém barev)
Barevný režim pracující s absorbcí a odrazem světla dopadajícího na tiskovou barvu a jeho následném vnímání okem.
Soutiskem čistých barev CMY (azurová, purpurová, žlutá) by měla teoreticky- absorbcí světla v tiskových barvách- vzniknout černá barva, ale není tomu tak.
Vzniká špinavá šedo-hnědá, proto se přidává tiskařská čerň (důvod i ekonomický - soutisk tří barev se nahradí jednou)
V systému CMYK je každému obrazovému bodu přiřazena hodnota pro každou tiskovou barvu 0 - 100%. Tmavší a sytější odstíny mají vyšší procentuální zastoupení, barva bílá má nulovou hodnotu u všech čtyřech barev.
75%
50%
25%
0%
cyan
100%
red
yellow
blue
green
cyan
black
yellow
magenta
magenta
V režimu CMYK se vytváří barevné výtažky (separace). Soutiskem čtyř tiskových barev se realizují barevné tisky (ze čtyř barevných výtažků), dnes většinou
technologií tisku- ofsetem.
Existují i další barevné režimy a systémy - LAB, HSB, YIQ, indexováné barvy, duplex, monochromní barevnost (např. pro práci s webovou grafikou, pro tisk
fotografií, různé varianty tisku ofsetem apod.)
ZDROJE A LITERATURA: O barvě, Karel Hanuš, 1984, Svět barev, Petra Pleskotová,1987, Tajemný jazyk symbolů, D. Fontana, 1994, Vizuální komunikace teorie barev, Jiří Eliška, http://www.onlio.com/
clanky/psychologie-barev-2.html, http://ografologii.blogspot.cz/2008/12/symbolika-barev-v-umeni.html, http://www.colorsystem.com/, http://www.gonzaloruiznavarro.com/blog/ostwald-double-cone,
http://falbepublishing.com/royalty-free-images/
O b a r v á c h · M i c h a l a Va c e k H a v l í č k o v á · v y d á n í 5 / 2 0 1 4 · p d f k e s t a ž e n í , v e s l o ž c e k u r z y, n a : w w w. b e z l i m i t . e u
Download

O barvách