1.Úvod
1.1.Vymezení pojmů
2. Nástin dějin Československa po roce 1939
3. Skautská organizace ve zkratce – Ideje a dějiny se
zaměřením na konec třicátých let a léta čtyřicátá
4. Politické procesy v kontextu událostí po 25. únoru 1948
4.1.Způsoby persekuce
4.1.1. Soudní procesy
4.1.2. Mimosoudní postihy
4.1.2.1. PTP
4.1.2.2. TNP
4.1.2.3. Jiné formy persekuce
4.2.Časová osa procesů
4.2.1.Hlavní procesy a jejich účelové zaměření
4.2.2.Zařazení procesů se skauty
4.2.2.1.Předpisy a právní normy pouţité při
procesech se skauty
5.Skautská literatura za mříţemi
5.1.Formy literatury za mříţemi
5.2.Hlavní představitelé několika skupin a rozbor
jejich tvorby
5.3.Způsoby výroby skautských samizdatů
6.Další osudy autorů a knih
7.Pouţité prameny
8.Dodatky
8.1. Fotokopie
8.2. Přepisy
1.Zhruba Úvod
S odstupem času zdá téměř nemoţné, ţe mohlo v civilizované
Evropě vzniknou a vydrţet něco takového jako byl
komunismus. Nejde ani tak o mechanismy, kterými se
komunisté dostali k moci, ale spíše o takové popření hodnot
na jakých se tato část světa zdála stát. Zhoubné způsoby,
jimiţ působily na literaturu a kulturu vůbec, jsou do
značné míry jiţ vědecky zpracovány, nebo je literární
historici zpracovávají.
Tato práce by měla pojednávat o jedné spíše málo známé
skupině lidí, kteří brali ideály svobody váţně, a o
způsobu, jakým se jim podařilo přeţít i naprosté zhroucení
společnosti a o úloze, kterou při tom hrála i útěcha
z poesie. Řeč bude o skautech a jejich odporu proti
komunistické totalitě instalované v Československé
republice Sovětským svazem a jeho prodlouţenou rukou
Komunistickou stranou Československa za souhlasu části
občanů a netečnosti západních demokracií.
Výčet příčin není třeba brát od druhé mnichovské dohody,
k níţ velmoci dospěly v Jaltě a Teheránu, nebo dokonce od
začátku Druhé světové vlky, případně uţ od konce té první…
Známým rysem dějin je, ţe se opakují, a neméně známým rysem
demokratických politiků je, ţe jsou naivní – pokud moţno na
cizí účet. Diktátoři se neptají, diktátoři si berou, a tak
se stalo, ţe si vzali i pár desítek let republiky
Československé. Těmi se však nemá smysl zabývat, je lépe
zabývat se lidmi, kteří se jim snaţili vzdorovat, způsoby,
jak za to zaplatili a také a především literaturou –
svobodným územím, jeţ jim pomohlo přeţít.
1.1. Vymezení pojmů
Prvním bodem kaţdé práce je vymezení pojmů, s nimiţ hodlá
pracovat. V daném případě tedy půjde o autory - členy
skautského hnutí postiţené útlakem komunistického reţimu
především v období konce čtyřicátých let a v padesátých
letech.
Pro potřeby této práce mezi ně počítáme muţe a ţeny,
jejichţ ţivot ovlivnila skautská výchova a sami toto
ovlivnění přiznávali jako významnou součást utváření své
osobnosti.
Útlakem rozumíme jakékoliv omezování lidských a občanských
práv na základě názoru.
Vymezenou dobou se rozumí přibliţně období ohraničené 25.
únorem 1948 a květnem 1960, kdy se i nestrnulejší
z komunistických reţimů vytrvávající v tehdejším
Československu, rozhodl většinu politických vězňů propustit
na amnestii. Nicméně pro vysvětlení některých jevů bude
samozřejmě nutné tato data překročit.
Práce chce stručně nastínit inspirační zdroje těchto
většinou velice mladých autorů a dokumentovat některé
literární aktivity v podmínkách, pro vznik literatury velmi
nepříznivých. Záměrně opomíjí rozsáhlou mnoţinu známých
autorů tohoto okruhu, zaprvé proto ţe, přímo nezapadají do
skupiny skautů – vězňů, a často jde o osobnosti, jejichţ
vězeňská tvorba byla publikována a je jiţ kriticky
zpracována, jako jsou Josef Palivec, Jan Zahradníček,
Zdenek Kalista, Zdeněk Rotrekl, Křelina, Jehlička, Bedřich
Fučík a další aţ po Jiřího Stránského a Karla Pecku, ač
poslední dva jmenovaní rovněţ patří do zkoumaného okruhu.
2. Nástin dějin Československa po roce 1939
Uţ během války bylo patrné, ţe pro Československou vnitřní
i zahraniční politiku budou mnohem více neţ dříve důleţité
zájmy Sovětského svazu. Projevovalo se to mnoha oblastech –
v domácím odboji, v zahraničním odboji i v přístupu velmocí
k Mnichovské dohodě, k československé exilové reprezentaci
a k budoucí podobě Československa.
Domácí odboj se začal utvářet okamţitě po březnu 1939
především mezi politickými představiteli první republiky,
důstojníky a také společenskými hnutími jako Sokol, Orel a
v neposlední řadě také Junák i mnoha dalšími.
Komunisté se ho okázale stranili aţ do napadení Sovětského
svazu Německem 22. června 1941 s tvrzením, ţe jde o
„imperialistickou válku, která se proletariátu netýká“.
Tento postoj zřejmě odpovídal obsahu mezistátních smluv
mezi SSSR a Německem. I potom ovšem pracoval odděleně od
ostatního odboje, který je komunisty po celých padesát let
soustavně popírán, a byl řízen zájmy Moskvy. Celou
odbojovou aktivitu tedy nesly demokratické podzemní
skupiny.
Zahraniční odboj, který se posléze stal určujícím pro další
osud Československa, byl také poznamenán podobnou
dvoudílností. Londýnský okruh, po určitých rozpacích
západními mocnostmi uznaným za exilovou československou
vládu, vedl prezident E. Beneš. Ten vzdor varování britské
vlády podepsal spojeneckou smlouvu se SSSR a tím učinil
první krok, jenţ do jisté míry zpečetil osud
Československa. V závěru války, druhá část odboje -
představitelé Komunistické strany Československa KSČ, kteří
se uchýlili do Moskvy, před návratem do vlasti při
moskevských jednáních získali rozhodující silová
ministerstva v první poválečné tzv. Košické vládě. Ve
volbách v roce 1946 pak KSČ získala dvě pětiny hlasů a své
postavení ještě posílila. I kdyţ situace byla víceméně
jasná dávno před únorem 1948, odpovědní demokratičtí
politici ji dlouho svým straníkům a voličům nepřiznali.
3.Skautské hnutí ve zkratce – Ideje a dějiny se zaměřením
na konec třicátých let a léta čtyřicátá
Skautská výchovná metoda, kterou ve své knize Skauting for
Boys v roce 1907 předloţil britský důstojník Robert BadenPowell, pozdější lord of Gilwell, byla nesena ideály
rytířství, obětavosti, přátelství a sluţby vlasti. Její
americká tradice, jak ji utvořil přírodovědec a spisovatel
Ernest Thomson Seton zase přinášela motivy odkazu
přírodních národů – zejména vztah k přírodě.
A tak kdyţ se v roce 1911 Antonín Benjamin Svojsík,
praţský středoškolský učitel, rozhodl zavést v Čechách jako
novou náplň výchovy sokolského dorostu, měl na co
navazovat. V základní příručce českého skautingu Základové
junáctví se ovšem nespokojil s pouhou kopií anglického či
amerického modelu a celý systém obohatil i o specificky
české prvky. Zpracoval je ve spolupráci s předními českými
autoritami své doby a kromě dobrozdání o nezávadnosti
pobytu v přírodě pro zdraví mládeţe v nich lze najít i
stati zpracovávající náměty obecně kulturní - ve např.
oddíl Jana Nováka o rétorice, Karla Hoffmeistra o hudbě
nebo Dr. Zdeňka Wirtha o umění.
U tradicionalistického vedení tehdejší České obce sokolské
však pro nové myšlenky nenašel pochopení a byl posléze
nucen zaloţit vlastní organizaci, kterou na návrh Mikuláše
Alše nazval Junák. V české společnosti od dob národního
obrození měla své nezastupitelné místo literatura a proto
jednou z prvních věcí, k níţ Svojsík přistoupil bylo
zaloţení časopisu Junák, později Skaut – Junák.
Skautští vedoucí od počátku v programu svých oddílu kladli
důraz na drobné literární aktivity - od oddílových
časopisů, které chlapci a děvčata sami psali, kronik,
osobních deníků aţ po literární a dramatické výstupy u
táborových ohňů a na oddílových schůzkách. Dnes si uţ jen
málokdo uvědomuje, ţe to byli právě skauti, kdo s těmito
činnostmi započal a zaslouţil se o jejich rozšíření.
Některé skautské deníky se staly i uznávanou součástí
českého písemnictví, jako například Táborový deník Jiřího
Wolkera a o generaci později Skautský deník Jana Zábrany.
Ve dvacátých a třicátých letech pak také začínají psát
nejznámější skautští spisovatelé Jaroslav Foglar, Jaroslav
Novák nebo Otakar Batlička. Především první z nich, přes
všechny moţné výhrady ke slohu a literární úrovni, potom
vytváří jedny z nejdůleţitějších českých knih pro mládeţ a
také českou (i slovenskou) frazeologickou zásobu obohacuje
o obraty, které v průběhu let téměř zlidověly.
Otcové zakladatelé ovšem dali do vínku skautingu také
tradici obrany přirozených lidských práv a národních
ideálů, a proto není divu, ţe při nástupu německého nacismu
k moci v listopadu 1933, který znamenal ohroţení
Československa, skautské ústředí jako první přicházelo
s iniciativou branné výchovy mládeţe. (V roce 1934
Ministerstvo národní obrany pověřilo zřízením oddělení
branné výchovy právě skautské vedoucí štkpt. Valu a majora
Melichárka. Celé skautské hnutí mající v té době přes
padesát tisíc členů se do tohoto programu aktivně zapojilo.
Dobou podmíněné směřování později určitá část veřejnosti
dezinterpretovala a zneuţila proti němu. Co je však hlavní,
skautská branná výchova připravila mladé lidi v oddílech na
pozdější II. a III. odboj.
Do protinacistického odboje se skauti zapojili mnoha
způsoby. Někteří odešli do zahraničí a bojovali potom
v Československých zahraničních armádách … jako RAF, kde
dokonce u jedné stíhací peruti vznikla skautská druţina.
Doma skauti prováděli sabotáţe např. likvidací
orientačního značení pro přesun jednotek, anebo přímo
vojenský výcvik jako skupina Zpravodajská brigáda (té se
v roce 1942 podařilo zpozdit nasazení horských myslivců
v Jugoslávii), pomáhali spojeneckému vojenskému
zpravodajství jako kurýři, průzkum
rozmístění jednotek,
mapování vojenských objektů…
Jako velmi mladí lidé byli v těchto činnostech často mnohem
úspěšnější neţ dospělí, protoţe nebyli nepřátelským
ostrahám nápadní. Ale nejen to, lépe zvládali podmínky
práce v utajení a snadněji odolávali snahám německého
obranného zpravodajství o rozkrývání sítí protoţe se
naučili lépe zachovávat mlčení. O skautském odboji se
zachovalo poměrně málo zpráv, protoţe vzhledem k utajení a
pravidlům konspirace nebylo moţné vést písemné záznamy.
Další důvod je také to, ţádná skautská skupina nebyla
vyzrazena, a proto chybí i německé vyšetřovací doklady
zachované u odhalených odbojových skupin. Třetí důvod je i
jistá samozřejmost, se kterou svou činnost v odboji skauti
chápali, nezachovala se proto ani téměř ţádná vzpomínková
literatura. Konečně po dobu padesáti let komunistický reţim
zmínky o jakémkoli „občanském“ odboji soustavně potlačoval
(a naopak komunistické činy zveličoval).
Poválečnou historickou skupinu Junák ve Svazu národní
revoluce (nynější Český svaz bojovníků za svobodu) ihned po
únoru 1948 komunisti zrušili a její archiv se ztratil.
Dobře dokumentovanou skupinou, která nyní zůstává jako
historická skupina v Českém svazu bojovníků za svobodu, je
zmíněná Zpravodajská brigáda , kterou zaloţili dospělí
členové praţského 5. oddílu vodních skautů a dosáhla aţ
počtu šest rot.
Souběţně probíhala v ilegalitě běţná skautská činnost, pro
niţ krytí poskytovaly německými úřady tolerované organizace
zejména Klub českých turistů. Jen v Praţských odborech KČT
tak na konci války působilo přes čtyřicet ilegálních
skautských oddílů. Jejich vedoucí snaţili vychovávat
děvčata a chlapce v duchu ideálů první republiky a také,
jak jen to bylo ve válečných podmínkách moţné, zachovávat
jim alespoň zbytky dětství.
Tato činnost potom vyvrcholila organizací pomoci … na
osvobozených územích a také vystoupením v Praţském
povstání, kde byla bojově nasazena Zpravodajská brigáda a
skauti zajišťovali kurýrní sluţbu pro Českou národní radu.
Pro vývoj povstání měla význam i mapa německých vojenských
objektů v Praze, kterou tajně vytvořily skautské oddíly.
Válka stála ţivot 800 českých skautů a skautek.
Celá válečná činnost se projevila i v nesmírně silném
nástupu Junáka bezprostředně po válce, kdy měla jen
z ilegality vystoupivší část organizace více členů neţ
hnutí před válkou. Počet členů posléze stoupl téměř aţ na
čtvrt milionu. Tehdejší ministr školství proslulý Zdeněk
Nejedlý dokonce v projevu licoměrně prohlásil „… nedovedu
si představit českou mládeţ bez našeho Junáka…“. Ovšem ve
stejné době jiţ činnost Junáka částečně monitorovala tajná
policie. Například… Ihned po válce, zřejmě vlivem
komunistického vedení Ministerstva vnitra, byla skautské
organizaci Junák věnována nejdříve sporadická, postupem
času však stále systematičtější pozornost./…/ Tajná
telefonická a písemná hlášení putovala z velitelství stanic
a oblastních úřadoven SNB a StB na Ministerstvo vnitra.
Byly sledovány návštěvy zahraničních skautů a skautek. To
se týkalo zejména československého zájezdu světové náčelní
skautek Olave Baden-Powell v září 1946, návštěvy ředitele
mezinárodní skautské kanceláře J. S. Wilsona na jaře 1947 a
návštěvy mezinárodních skautských zpravodajek z Velké
Británie, Dánska, Holandska, Polska a Švýcarska v červnu
1947. Byl sledován a zdokumentován celý jejich program.
Pozornosti neušla ani skupina 66 řadových francouzských
skautů a skautek cestujících po republice v červenci 1947.
Podle záznamu nelze pochybovat o tom, ţe svého člověka mělo
Ministerstvo vnitra i v československé skautské výpravě na
prvním poválečném mezinárodním skautském setkání: na
Jamboree míru ve Francii v srpnu 1947.(Lešanovský 2000)
Sledování mělo tedy mapovat vazby československých skautů
na jejich zahraniční bratry, přátele a vedoucí.
4.Politické procesy v kontextu událostí po 25. únoru 1948
Po získání politické moci v únoru 1948 začala Komunistická
strana Československa (KSČ) budovat stalinský model
socialismu, v němţ připadla důleţitá úloha mocenskému
ovládání společnosti různým formám perzekucí a politických
represálií. Jejich první cíl logicky představovali ti,
kteří z různých příčin tvořili opozici vůči novému reţimu a
měli alespoň minimální moţnost jej ohrozit. Zásahy proti
nim měly odstrašující i vliv na zbytek populace. Postihy
byly jednou ze základních metod nové oficiální politiky
komunistického státu a jedním z tradičních a základních
způsobů vyrovnání se totalitní vlády s opozicí,
v pozdějších fázích upevňování moci se staly formou řešení
hospodářských neúspěchů způsobených chybnou politikou.
Totalitní moc začala vytvářet systém nejistoty, který
postupně vytlačil veškeré právní vědomí. Atmosféra strachu
samozřejmě podporovala systém totální politické a
administrativní nadvlády nad celou společností i
jednotlivými občany, kteří neměli moţnost z bludného kruhu
uniknout nebo se účinně bránit.
Politické perzekuce byly odstupňované, většinou však
nikoliv podle míry "provinění", ale podle momentálních
potřeb reţimu. Některé občany stačilo jen vyloučit z
veřejného ţivota, jiné bylo třeba trvale odstavit od podílu
na moci. Často pouţívaná byla ekonomická forma postihů,
prosazující ekonomické zájmy KSČ proti různým sociálním
skupinám, druhem trestu bylo i vystěhovávání a přemísťování
lidí především z velkých měst do pohraničí, coţ lze označit
za jistou formu vyhnanství.
Perzekuce se však neomezovala jen na oblast politiky, měla
také svou náboţenskou a národnostní podobu. Vyšší stupeň
politické perzekuce představovala internace neboli
omezování osobní svobody bez právoplatného odsouzení. Uţ
25. října 1948 byl přijat zákon na ochranu lidově
demokratické republiky č. 231, doplněný zákonem o táborech
nucené práce č. 245/1948 Sb., na jejichţ základě byly do
nových koncentračních táborů poslány tisíce lidí. Vrcholem
systému byly veřejné politické procesy, při nichţ soudy,
plně poddané totalitní reţii vynášely rozsudky mnohaletého
ţaláře i smrti, z nichţ 280 bylo skutečně vykonáno.
Poúnorové perzekuce měly tři základní etapy.
První se uskutečnila bezprostředně po únoru 1948 a jejím
úkolem i cílem bylo upevnit a zdůvodnit dosaţené vítězství
KSČ. Zaměřila se na hlavní exponenty z řad nekomunistických
politických stran a organizací, které bylo třeba odstranit
z jejich funkcí i veřejného ţivota.
Druhá etapa začala na podzim roku 1948 a jejím smyslem bylo
prosadit mocenský monopol komunistů do všech oblastí ţivota
společnosti a vytvořit zcela novou strukturu mocenských
institucí, jejich sloţení, úkolů i moţností.
Třetí etapu od jara 1950 charakterizovalo úsilí o totální
přestavbu celé společnosti v duchu komunistické ideologie a
stalinského modelu socialismu i jeho praxe. Proto začalo
postupně převaţovat "hledání nepřátel uvnitř strany", na
které by bylo moţné svést váţné problémy, s nimiţ se nový
reţim začal potýkat v ekonomické oblasti, ale nejen v ní.
4.1.Způsoby persekuce
4.1.1. Soudní procesy
4.1.2. Mimosoudní postihy
4.1.2.1. PTP
Systém postihů politicky nespolehlivých osob se nevyhnul
přirozeně ani armádě, kterou se politické vedení snaţilo,
co nejvíce podřídit vládnoucí straně. Kromě zásadních změn
ve velitelském sboru, díky kterým z armády musely během
roku 1948 dvě třetiny důstojníků, začala sluţba v armádě
plnit výrazně „politicky-osvětové“ cíle. Třetí věcí, která
vytvářela atmosféru začátku padesátých let bylo horečné
zbrojení začátku studené války, která ovšem ještě v té době
nebyla zřetelně studená.
Reţim začal vyuţívat také armádu jako nástroj persekuce.
Pro tento účel byly vytvořeny speciální útvary – Pomocné
technické prapory, do nichţ se na základě dotazníků a
materiálů výběrových komisí jednotlivých útvarů přesouvali
„nespolehliví nebo méně spolehliví vojáci základní sluţby.
Později o zařazení pro nováčky rozhodovaly okresní vojenská
velitelství. K PTP byli přiřazováni:
„1.
Osoby, které se dopustily trestných činů proti podle
dekretů prezidenta republiky nebo nařízení SNR č 33/1945
Sb., zákona na ochranu republiky z roku 1923 a zákona na
ochranu lidově demokratické republiky z roku 1948 a byly za
to stíhány;
2.
osoby zařazené do TNP;
3.
osoby, které byly nebo jsou majiteli továrny či
podniku nad 10 zaměstnanců;
4.
osoby, které vlastnily nebo vlastní pozemky nad 20
– 30 Ha;
5.
osoby, které vlastnily velkostatek;
6.
osoby, které vlastnily nemovitý majetek s výnosem
vyšším neţ 10 000 Kč měsíčně;
7.
osoby, které byly po únoru 1948 odstraněny akčními
výbory z veřejných funkcí;
8.
osoby, které jsou dětmi osob uvedených pod 1-7;
9.
osoby, které byly zadrţeny při pokusu o ilegální
překročení státní hranice;
10.
osoby, jejichţ rodiče nebo sourozenci uprchli do
zahraničí;
11.
důvodů.
osoby, které SNB prohlásí za nespolehlivé z jiných
Ale ani to nestačilo k dostatečnému postihu nepřátelsky
smýšlejících osob. Pro nevojáky a „nespolehlivé“ osoby
v záloze ve věku 17 – 60 let bylo v polovině roku 1951
vyhlášeno výjimečné vojenské cvičení, které mělo podle
povolávacích rozkazů trvat „po dobu potřeby“.
4.1.2.2. TNP
U zrodu táboru nucené práce v září 1948 stál mocensko
politický motiv. Půlroční vývoj komunistické moci směřoval
k zavedení takové formy masové perzekuce, umoţňující
uvěznění či internaci reţimu nepohodlných osob, které se
nedopustily trestného činu, ale které představitelé nové
moci Uţ pro jejich sociální původ nebo politickou minulost
povaţovali za nepřátele. Rozsudky vynášely komise, které se
řídily směrnicemi komunistických výborů nebo ministerstva
vnitra a jeho Státní bezpečnosti, a byly tedy hrubým
porušením základních občanských práv. Tato forma masové
perzekuce, která začala jiţ v září 1948 byla jedním z
prvních projevů zvůle a rozvratu právního řádu.
Svou roli ve vytvoření TNP sehrála msta vůči
představitelům jiných politických stran a vybičovaná třídní
nenávist a hlavně změna reţimu - přechod k diktatuře.
Všechny totalitní reţimy 20. století měly své koncentrační
tábory.
Kromě mocenskopolitických poslání měly TNP význam
hospodářský, protoţe dodavatelem pracovních sil pro
odvětví, do nichţ bylo zaměstnance získat, předvedším opět
do dolů a hutí. Podniky o ně měly velký zájem a tím z TNP
plynuly do státního rozpočtu nemalé částky.
Instituce masové perzekuce pošlapala práva a lidskou
důstojnost tisíců nevinných a bezdůvodně internovaných
občanů a u velké společenské skupiny vyvolala a udrţovala
strach a hrůzu z pronásledování politického, sociálního i
hospodářského. Vyhledávání a prověřování obětí se měly
účastnit i společenské organizace a vytvořit dobře
fungující organizační síť dvojek, trojek, pětek, od místní
úrovně aţ po ústředí.
Původně předpokládané "taţení proti reakci" se stalo
záleţitostí úředních komisí, bezpečnosti a bezpečnostních
"trojek" a "pětek" KSČ. Směrnice vymezovaly osoby, které
měly být zařazeny do TNP, a členily je do několika skupin:
1. osoby vyhýbající se práci (např. tuláci, opilci),
2. osoby ohroţující hospodářský ţivot, zvláště zásobování
(např. nepoctiví obchodníci a národní správci),
3. osoby odsouzené podle zákona na ochranu republiky a
hospodářství, proti černému trhu a po odpykání řádného
trestu,
4. osoby odsouzené za správní přestupky,
5. osoby ohroţující lidově demokratické zřízení včetně
těch, které zesměšňují a kritizují reţim, vychvalují
kapitalistický řád, pomáhají šířit nepravdivé zprávy, a
osoby, které před válkou zastávaly vedoucí místa v hospodářském a politickém ţivotě, nebo mají bezpracné důchody,
6. osoby, které v bodech 1-5 umoţňují činnost druhým.
V další části směrnice určova1y, jak výběr provádět:
bezpečnostní orgány měly povinnost hlásit uvedené osoby
bezpečnostním referentům národních výborů podobně se měly
zapojit také společenské organizace a akční výbory Národní
fronty. Přitom u vybíraných osob "skutečnosti všeobecně
známé nebo známé úřadu nepotřebují důkazu".
Poslední část směrnic se zabývala způsobem rozhodování
přikazovacích (nebo zařazovacích) komisí, včetně jejich
práva přijímat vedlejší opatření a postih (zákaz pobytu v
místě, vyklizení bytu, uvalení národní správy na ţivnost
nebo odejmutí ţivnostenského oprávnění. Členové komisí,
jejichţ jména měla být utajena.
Od srpna 1950 určovali oběti TNP prokurátoři, soudy a
trestní komise okresních národních výborů, coţ vedlo ke
sníţení počtu osob "přikazovaných" do TNP. V důsledku toho
se do TNP často dostávali propuštění po odpykání niţších
trestů (tzn. do tří let).
Přesto byl počet nevinných obětí TNP ohromný. Představují
významný díl masové perzekuce a ohromného mnoţství
postiţených nezákonností a útlakem v zakladatelském období
komunistického reţimu v letech 1948-1954. Dosavadní údaje o
jejich počtu se rozcházejí a naprosto přesná statistika
dosud chybí.
Z tehdejších oficiálních a neúplných zpráv odboru vězeňství
či Správy TNP pro politická místa a vedení resortních
ministerstev lze dospět k velmi pravděpodobným číslům.
Celkový počet obětí TNP v letech 1948-1954 dosáhl s
největší pravděpodobností 22-23 tisíc. V jejich víceúčelové
funkci dominovala základní: internovat či věznit reţimu
nepohodlné nebo "politicky podezřelé" osoby, které se
nedopustily trestného činu. Těmito rozsudky bez soudu se
tábory nucené práce podobaly pomocným technickým praporům a
v tehdejší stupnici masové perzekuce je lze pokládat za
přechod od masové či kaţdodenní nezákonnosti ke stupni
nejvyššímu a nejtvrdšímu - k politickým procesům.
Mnoho především mladších skautů s niţšími tresty se po
odpykání trestu dostalo podle „ K § 2. odst. 1 písm. b)
zákona o táborech nucené práce
Do táborů budou zařazeny:
Osoby právoplatně odsouzené pro některý z činů uvedených
v zákonu ze dne 6. října 1948, č 231 Sb., na ochranu lidově
demokratické republiky.“ na další léta do TNP, kde
vykonávali nejrůznější, především ale opět hornické práce.
4.1.2.3. Jiné formy persekuce
Ve formách persekuce byla, ale moc ještě mnohem
vynalézavější mezi mírnější tresty neţ uvěznění nebo
pracovní tábory v armádě či mimo ni patřilo také
vystěhování do pohraničí – inspirované klasickým ruským
vyhnanstvím na Sibiři -, a různé formy persekuce rodin
nepohodlných lidí, které se v praxi reţimu udrţely po celou
dobu jeho existence – od znemoţnění práce v oboru aţ po
nemoţnost získání kvalifikované práce vůbec, postih dětí za
názory rodičů například zákazem studia na vysokých a
středních školách. Dále reţim vyvíjel různé formy
hospodářského nátlaku – znárodnění firem, konfiskace
majetku, násilné zdruţstevnění zemědělských hospodářství a
mnoho dalších. V neposlední řadě umělecká a tvůrčí omezení
související s pošlapáním svobody projevu. Tyto postihy jsou
však uţ přece jen o několik stupňů mírnější, ale dá se
říci, ţe nebyl téměř nikdo v tehdejší společnosti, koho by
se nějakým způsobem nedotkly.
4.2.Časová osa procesů
4.2.1.Hlavní procesy a jejich účelové zaměření
Procesy konce čtyřicátých a počátku padesátých let přes
svou vnější jednotnou podobu se však přece jen trochu
lišily. Přestoţe uţ jejich cíle, vţdy pečlivě zaměřené na
jednotlivé společenské skupiny byly různé, jejich formální
jednotnost ještě víc narušuje dělení vnitřní často
opomínané, dělení na ty, kteří byli nevinnými oběťmi-v tom
smyslu, ţe si pozornost reţimu vyslouţili jen svými názory
nebo společenským postavením, a na ty, kteří reţimu aktivně
odporovali a jako takoví byli odsouzeni. Skautské procesy
patřily především do druhé skupiny.
dělení na ty kteří něco skutečně udělali a naprosté oběti
4.2.2.Zařazení procesů se skauty
Reţim si dal zvlášť záleţet na několika rozsáhlejších
procesech které lze nazvat monstrprocesy. Jejich zřejmým
hlavním záměrem bylo zastrašovat odpůrce reţimu ale oproti
jiným procesům se dá u mnoha z nich najít jistá „skutková
podstata“ odporu. Mezi tyto soudní případy patří (podle
časové posloupnosti):
a) Květen 1949: proces s dr. Jaroslavem Borkovcem a spol.,
, kterém byli souzeni skauti a skautky Karel Skála, Dagmar
Skálová, Jiří Navrátil a další. Prostřednictvím V.
Polesného a
E. Čančíka byli napojeni na organizaci, která
připravovala státní převrat.
Zmínka o tomto pokusu o státní převrat je i v Pamětech
Václava Černého a hodnotí jej jako pokus částečně řízený
StB, která jím prý chtěla odhalit co nejvíce akceschopných
protivníků. Jiná verze praví, ţe tento pokus byl
Bezpečností odhalen aţ za pět minut dvanáct a měl reálnou
šanci zastihnou reţim nepřipravený.
Ve znaleckém posudku, který byl při jednání předčítán, byli
skauti označeni za "vůbec nejnebezpečnější skupinu".
Podařilo se přitom utajit většinu zapojených dospělých
skautů a skautek, kterých bylo více neţ dvě stě. Před
soudem se jich ocitlo pouhých dvacet. Odsouzeno k odnětí
svobody bylo pouze deset. Tresty byly velice vysoké: 20, 30
let i doţivotí.
b) Září 1949: proces s českobudějovickými rovery (staršími
skauty) I. Mánkem, M. Bromem, K. Kolouchem, J. Koubou a R.
Chounem, spojenými v Praze s odbojovou skupinou Za pravdu,
v níţ pracovali skauti K. Pecka a F. Zahrádka. Sám Pecka
vymezuje činnost skupiny jako převádění přes hranice a
výrobu letáků. Výsledek: těţké ţaláře na 10 aţ 20 let.
c) Rok 1950: proces se šedesáti obţalovanými členy STO
(Slovenská tajná ochrana). Mezi třemi provedenými rozsudky
smrti byl i skautský činovník Eduard Tesár.
d) Březen 1951: proces s Lubomírem Školoudem a dalšími
(Zdeněk Kovařík, Ctirad Andrýs, Jiří Pašta, Bohuslav Marek,
Radek Broţ, Karel Havránek, Květa Pilmanová, Zbyněk Školoud).
Před konferencí KSČ vyhodila do povětří skupina krajskou
propagační prodejnu v Hradci Králové.
Za velezradu a další obvinění vyneseny rozsudky od 1 do 14
let vězení.
e) Květen 1952: proces s dr. Karlem Průchou a spol.
(František Němec, RNDr. PhMr. Miloslav Strţínek, František
Jandus, Karel Grimm, Ivan Mikšovič, František Reiser,
František Novotný, Milan Draţdík, Jan Homoláč). Skupina
byla obviněna, ţe od roku 1950 budovala protistátní síť,
spolupracovala se zahraničím a připravovala se na obnovení
skautské organizace po změně komunistického reţimu.
Ve skutečnosti šlo o běţné skautské schůzky, které se
odehrávali přímo v bytě Dr. Průchy.
Výsledek: tresty aţ do 15 let vězení.
f) Červen 1952: proces s tišnovskými katolickými skauty. Do
čela skupiny byl postaven katolický kněz ThDr. Otto Mádr.
Vedle dlouholetých trestů (14 let aţ doţivotí) byli
Vlastimil Ţelezný a Alois Pokorný odsouzeni k trestu smrti
oběšením. Poprava byla vykonána 18. prosince 1952.
Tato skupina se byla napojena na vysokoškolské studentské
kruhy a zabývala se především šířením protikomunistických
letáků a sběrem informací. Skupina byla infiltrována StB a
ve vyprovokované situaci byl v sebeobraně zastřelen agent
František Mrkva.
g) Říjen 1952: proces s dr. Pavlem Křivským a spol.
(Vladimír Bláha, Antonín Celerýn, Zdeněk Kovařík, Slavoj
Chodounský, ing. Karel Forst, Václav Pergner, ing. Jaromír
Marek). Obvinění byli odsouzeni za velezradu, špionáţ,
organizování povstání, podvratnou činnost, přechody
ohroţených osob do exilu a další činy. Trest: 18 let aţ
doţivotí.
Zde si reţim vyrovnával účty s organizátory Junáckých
borůvkových brigád, které s konaly na Šumavě v letech 1948
a 1949 a skauti během nich převáděli přes hranice.
h) Březen aţ duben 1953: proces s Oldřichem Rottenbornem a
spol. (František Bobek, Rudolf Probst, Vlastimil Herkolec
Lubomír Procházka, Jindřich Valenta, Milan Novák, Jiří
Lukšíček, Pavel Broţek, Josef Hlavín, Josef Krbeček, Jiří
Holubec, Miroslav Kopt, Jaromír Vejdovský, Ludvík Maruška,
Lubomí Ţáček - vesměs skauti ve věku od 16 do 22 let). Za
ilegální skautskou činnost a úmysl rozvracet lidově
demokratické zřízení a společenský řád republiky byly
vysloveny poměrně nízké tresty.
Skupina spolupracovala v SIO (Sdruţené ilegální organizace)
a obstarávala kurýrní činnost, zároveň dělala drobné
sabotáţní akce jako přerušování elektrického a telefonního
vedení, výhruţné telefonáty představitelům strany.
Řada z odsouzených v této skupině a další noví se ovšem
brzy sešli znovu u soudu v roce 1955, kdy uţ šlo o tresty
od 6 do 10 let.
i) Březen 1954: proces se skupinou SODAN. Mojmír Babušík
Oldřich Klobas, Rudolf Mrázek, Jan Pospíšil, Antonín Barva
Jan Koňorza, Milan Blaţek, Karel Ochmann, Bohumil Misáli,
Vlastimil Ţampach, Jiří Andrášy aj. odsouzeni na 4 aţ 20
let.
j) Prosinec 1954: proces s Jaromírem Nezdařilem a dalšími
(Antonín Vojtíšek, Jan Karlas, Jiří Materna, Oldřich
Lánský, Jindřich Lang, Jiří Nýdrle, Jan Kazda, Jiří Hylmar,
Ladislav Kotyk: Za velezradu a vyzvědačství uděleny tresty
od 3 do 18 let.
4.2.2.1.Předpisy a právní normy pouţité při procesech se
skauty
5. Skautská literatura za mříţemi
Dlouhé historické uvedení by někteří literární vědci
zařadili jako psycho–fyzické zázemí díla a jako takové by
je moţná část z nich i odmítla s připomínkou, ţe hlavně a
moţná jedině důleţité je dílo samo. Pro pochopení samizdatu
je ale popis dějinné i osobní situace tvůrců naprosto
nezbytný. Navíc v oblasti literatury, která sotva měla
vysoké literární ambice. Účely této literatury byly jiné.
Co vedlo skauty uvězněné v lágrech otrockého světa
světlých zítřků k tvorbě vlastní literatury. Zaprvé to byli
většinou zkušení oddíloví vedoucí, byli zvyklí vytvářet
program a jejích ţivoty na svobodě byly „ţivoty v poklusu“.
Vyčerpávající práce v lágrech sestávající z většinou aţ
dvanáctihodinových směny v dole, po níţ většinou
následovala brigáda na úpravách ubytoven stráţných a
dozorců, oplocení z ostnatých drátů i samotného tábora,
nebyla k přeţití bez alespoň malého mnoţství
intelektuálního zaměstnání, které by alespoň na chvíli dala
zapomenout na ubíjející skutečnost.
Naše schůzky v podobě čajových dýchánků byly světlou
stránkou táborového ţivota. Schůzky se konaly pokud moţno
pravidelně. Po čase nabývaly váţnějšího charakteru.
Plánovali jsme budoucí činnost našeho střediska a vyuţili
jsme kaţdé moţnosti ke zdokonalování skautské praxe. Díky
bratru Oktábcovi jsme zhotovili několik skautských
časopisů. Některé se dostaly(z tábora Mariánská pozn. T.N.)
i na další tábory, především na Rovnost… Náš časopis se
skutečně dostával do rukou chlapců z Rovnosti. Jmenovitě
přebíral časopis Jirka Lukšíček – Rys, který nám písemně
odpovídal na jeho obsah. V době, kdy se situace na lágru
přiostřovala, byli jsme nuceni uloţit tyto časopisy do
zvláštní skrýše ve staré chodbě na šachtě. Dodnes jsou
sešity pečlivě zabalené a uschované na stejném místě.
Přístup k nim na starých šachtách je zřejmě uţ nemoţný.
(Bobek, František – Rottenborn, Oldřich, 1993)
Postavení skautů v dolech byla většinou poněkud odlišná od
situace ostatních politických vězňů. První výhodou bylo,
alespoň u většiny , ţe byli mladí a těţkou práci díky tom
snášeli mnohem lépe. Jejich druhá výhoda byla v určité
otuţilosti a zvyku na obtíţné podmínky, vypěstovaným na
skautských táborech. Jako vedoucí museli často sami těţce
pracovat při stavbách táborových staveb… Třetí výhoda byla
v tom, ţe se vzájemně znali, coţ je činilo mnohem méně
náchylnými případnému nasazení udavačů-bomzáků a vzhledem
k mnoţství uvězněných skautů vytvářeli ostrůvky přátelství
také v kaţdé věznici či lágru. Tato výhoda se projevovala i
navenek – byli čitelní pro ostatní uvězněné a nemohli být
povaţováni za udavače.
Tomu všemu samozřejmě ještě napomáhal i myšlenkový systém
skautingu, který byl jiţ zakladateli míněn jako praktická
filosofie pro obtíţně situace a neexistovalo tedy vhodnější
prostředí pro jeho proţití.
Jednoduché formulace základních skautských zákonů byla
vedle Desatera, jímţ je inspirována, jedním z mála pevných
bodů, jichţ se bylo v tak vypjaté a nejisté situaci moţné
zachytit.
Není tedy divu, ţe skautský zákon je jedním z motivů, které
se objevují i v literárním zpracování… (doloţit)
Vedle skautského zákona se zdá být velmi důleţitou také
formulace zásad, jak ji ve své básni Kdyţ uvádí Ruyard
Kipling skauty velmi čtený. Ve té je jakoby celý myšlenkový
náboj civilizačního poselství bílého muţe – jenţ se na
přelomu 18. a 19. století, kdy se vytvářelo britské
imperium, „nesl své břímě“ a plnil svůj úkol často za
obtíţných podmínek, za nichţ se přirozeně rozvíjel kodex
anglického gentlemana. Shrnuje ctnosti muţe a způsob muţné
cesty ţivotem. To muselo být těmto mladým muţům nesmírně
sympatické, vydělovalo je to z běţného průměrného davu a
samozřejmě tento postoj vytvářel i moţnost nepodlehnout
snahám věznitelů o zlomení charakteru a dával jistotu
mravní převahy. I tento kodex zásad se dostal mezi
nejčastěji zpracovaná témata.
Podobným způsobem lze nahlíţet také báseň Buď připraven od
Viktora Dyka, která měla nesporně velký vliv na sebepojetí
několika skautských generací.
Další motiv je motiv modlitby, jak jiţ je obvyklé v osobně
těţkých situacích. Obracet se k Bohu je v tomto případě
sloţeno z několika doplňujících se pocitů
-
přese vše Bůh nás nikdy neopustí,
-
Bůh je nejvyšší moţná a nesporná autorita, která
přesahuje všechny moci na zemi,
-
i v tomto neštěstí je nějaký smysl, který je snad těţké
nahlédnout, ale přesto existuje, (?4, Bůh je autorita
stojící naprosto jistě proti komunistickému bezpráví?) …
X
Na toto pojetí měli vliv i kněţí, kteří v pekle lágrů
jednak měli mimořádnou moţnost osvědčit se a působit na
ostatní, jednak
vytvářeli podobná společenství jako
skauti. S jistou nadsázkou lze říci, ţe pro skauty bylo
věznění táborem v mimořádně nepříznivých podmínkách a pro
kněţí poněkud trapistickým klášterem s moţností duchovní
práce v těţkých ţivotních okolnostech často otevírajících
dveře vnitřní spirituality. Podobně jako pracovali
francouzští kněţí-dělníci jiţ po druhé světové válce. SCAN
(Teddy)
Především tu zde pro nás zůstává zcela zásadní otázka – Co
nutí lidi ke tvorbě? Nebo - Jak je moţné, ţe i v takových
podmínkách začne vznikat literatura?
inspirace, Tlak ke tvorbě a vytváření programu, nebylo
tištěné slovo, jediný jiný SJ Dušek tomistická filosofie na
cigaretových papírcích Zmapovat Stránského, podmínky,
5.1.Formy literatury za mříţemi
Především poesie, protoţe se obvykle omezuje na kratší
útvary a tím je vhodná pro zpracování na malém rozsahu
materiálu. To je podpořeno i rytmem a rýmy, které usnadňují
zapamatování a často ani nevyţadují přímý zápis.
Většinou se poesie omezovala na velmi krátké aţ črtovité
útvary, výjimkou můţe být snad rozsáhlejší skladba Mládí
nejkrásnější nebo sborník Předénko drátu, vydané v roce
1949 - 1950 roverským kmenem Rovnost, ale i tyto
rozsáhlejší útvary musely být pro snadné ukrývání stěsnány
do malých - byť velmi výtvarně vypravených – kníţeček.
5.2.Hlavní představitelé několika skupin, rozbor jejich
tvorby
Pro dělení na skupiny historická a literární věda kupodivu
často přejímají skupiny Státní bezpečností uměle vytvořené
pro konstrukci procesů. Pro skautské skupiny je vhodnější
mluvit také o skautských druţinách v jednotlivých
„zařízeních“, protoţe vzhledem k velkému mnoţství
uvězněných skautů se utvářely asi v kaţdém lágru a kaţdé
věznici.
Zřejmě první takovou skupinou byl tzv. Roverský kmen
Rovnost, který vznikl v jáchymovském lágru Rovnost jiţ na
podzim 1949. Jiří Řehák – Stín, František Falerski –
Bonifác, Jiří Navrátil.
Almanach Přadénko drátu a skautská edice.
Při blíţším pohledu na poetiku a motivy několika
zachovaných textů lze pro snazší orientaci a utřídění
postupovat podle uvedených dat první zjištěné samizdatové
publikace.
Verše z Pankráce z léta 1949 – Lubor Šušlík
Soubor Verše z Pankráce z léta 1949 napsaný Luborem
Šušlíkem v cele 49 oddělení II. A, obsahuje dvě delší
básně: „I v Praze se moţno zotavit“ datovanou 20. června
1949 a „Epos pankrácký“ sloţený ze tří částí: Dobrá rada
(6. a 7. června 1949), Spadla klec (autorem datovaný konec
června a začátek července 1949) a To uţ chybí humor… (18. –
25. července 1949). Téměř všechny pouţívají nepravidelný
rytmus a sdruţený rým – často pouhou asonancí.
Nejnápadnější je ale autorova snaha o nadhled a ironické
hodnocení situace, které se básních projevuje aţ lidovým
rýmováním (no moţná to lidové rýmovaní je) a při drobném
(interpretačním) nadhledu navazuje na Havlíčkovu brixenskou
poezii. Tak v básni srovnává pankráckou věznici
s karlovarskými lázněmi a denní reţim uvězněných s odbornou
lékařskou kůrou.
Hýčkán jsi, opatřen jak malé děcko,
Totéţ co v lázních tu dává stát všecko.
Pracovat nemusíš, jen drţet dietu,
Ku čtení dostaneš prózu i poetu.
Kaţdý kdo otráven, ţivota syt,
Pouze tam nalezne boţský zas klid.
Tam jako ve Varech zdravá je voda,
Kaţdý ji čepuje ze záchoda.
Všichni se po ní zotaví,
Stále je lepší neţ z Vltavy.
Epos pankrácký ve svých prvních dvou zpěvech drţí tuto
tendenci a motivicky vypráví postup uvězněných od zatčení,
přes vyšetřování a běţný ţivot ve věznici aţ k státnímu
soudu, ale tady (u soudu třetí zpěv/část To uţ chybí
humor…) se v autorovi něco láme – skutečně dochází humor.
Rytmus se ještě více znepravidelňuje, rým se mění na
střídavý a báseň nejdříve popisuje vnitřní odhodlání autora
– doposud se vše odehrávalo v satirickém nadhledu
–
najednou se objevuje objektivní morální mluvčí a sděluje
„ideové obsahy“:
Tenkráte v sychravém únoru
Jak cize zněly temné kroky milice,
Kdyţ ONI ve zbrani, v dělnickém úboru
Obsadit šli praţské ulice.
Tak byly zdupány tradice národa,
Zavrţen Masaryk demokrat,
Po druhé ztracen byl úsměv a svoboda,
Český lid začal se bát.
Vzpomínka na podlost, teror a faleš
Z duše tak lehce nevymizí,
K moci jim pomohla jen zrada a leţ
Českému srdci tak cizí – tak cizí---.
Ještě přímá řeč a parodování – citace promluv.
Mládí nejkrásnější
Tato kníţka vznikla v edici roverského kmene Rovnost.
Autorem textu je Jiří Navrátil a ilustroval ji František
Falerski (Bonifác). Formálně nejlépe vystihuje povahu dílka
termín báseň v próze. Tematicky zpracovává ideální skautský
rok. Začíná na jaře a končí v zimě. Celý rok je zobrazen
pásmy asociativně spojených obrazů přičemţ je zde velmi
zřetelná vizualita jednotlivých záběrů. Ostatní smysly
rovněţ v básni tematizované jen podporují hlavní jakoby
filmový/střihový sled myšlenek.
Jak tedy vypadají jednotlivá roční období.
Jaro: téma začátku se neprojevuje jen v přírodních motivech
ale i výběrem nejmladších skautů „vlčete z tvoji smečky“
další téma, které je na první pohled čichovým počitkem
„Oknem klubovny … se připlíţí pach silnic, pach hořícího
dehtu“ se ve skutečnosti opět odkazuje jevu velmi
zrakovému. Další obraz potom přináší motiv rána tedy opět
počátku. Důleţité je také zapojení odkazu na dva hlavní
celosvětové skautské svátky – Den sesterství (22. února) a
svátek patrona všech skautů svatého Jiří (24. dubna). A
adorace ke svatému není jen podtrţením toho tématu, ale
skutečnou prosbou. Motiv presidenta, který šedý a moudrý
jako král z pohádky, bude přijímat ve své knihovně mladé
básníky by mohl odkazovat na svátek třetí 7. březen –
narozeniny presidenta Masaryka a tím i na celou
demokratickou státní tradici.
Léto: je období v němţ se jiţ mnohem více objevuje střední
část na pomezí
Foglar
ve
mezi dětstvím a mládím, ta část, kterou
svých
knihách
označuje
chlapectvím.
Jako
v předchozím jarním období je aţ filmová scénovost doplněna
tématisací
ostatních
smyslů.
Dochází
k tomu
zejména
ve
scéně u ohně: „…kdyţ soumrak klidně rozloţí unavené svaly a
hlava mírně zakloněná nevidí, ale všemi smysly hněte klenbu
nad
sebou
–
zprvu
modrou,
zelenou
a
pak
temnější
a
temnější…“ , jeţ je běţnými vizuálně-obrazovými prostředky
vkusně
nezachytitelná.
vytvářené
právě
Důleţité
společným
je
záţitkem,
také
a
přátelství
potvrzené
mnoha
zůsoby: Ústavu štěstí a přátelství si dají malé státečky ve
sněmovnách
ohňů…
zasignalisuje
přátelská
hvězda
známou
depeši… a zde se objevuje také ideová stránka skautingu,
jako universálního řešení a její „rituální“ podoba. řeky
celého světa pohltí zbytky popele s poselstvím bratrství a
pochopení
–
porozumí
všem
dlaně
řečem
uzavrou
světa.
obrovský
Ideály
gilvelský
se
ovšem
kruh
a
zřetelně
formulované objevují i jinde: Brázda za námi je přímá jako
naše srdce a ţivot před námi. Máme svou duhu odraţenou
plochou
pádla,
sedm
párů
paţí
nepoddá
a
sedm
párů
očí
nepohltí všechno kolem nás… Také mezitextový odkaz k E. T.
Setonovi - vyhloubí horkou, hutnou, bzučivou studni lesa a
poledne - v části věnované Lesním školám se dá zařadit k
myšlenkovým základům skautingu. Zřetelně politicky by se
dala vyloţit modlitbový úsek: Ať jen bílými hvězdami se
řídí směr našich lodí, Boţe.
Podzim: po letních táborových motivech přichází návrat do
města a s ním druhý začátek i konec věcí předchozích.
znamená to, ţe je léto u konce… ale …Startovací pistole
vymrští mladé závodníky na dráze stadia ve škole i
v ţivotě… Výrazně se zde objevují odkazy na skautskou
praxi: Uzly, mapa, kroniky, broušení noţe, soutěţ ve
vaření, tajné písmo, vyřezávané mátohy, sportovní
odpoledne.
Zima: je i přes připomínku hor výrazně městská. Květiny a
jejich vůně z předchozích ročních období, moţná odkaz ke
skautské lilii, nahradí „v obvyklém vzduchu polozasutá vůně
sněhu“.
Předénko drátu – almanach
Na jaře 1950 vyšel ve spolupráci všech členů roverského
kmene Rovnost básnicky se jej zúčastnili : Jiří Řehák, Erik
Bülow (skautský slib skládal aţ s RK Rovnost), Záviš
Bozděch (Plch) a Jiří Navrátil. Kníţka je dost různorodá,
jak jiţ je u almanachů obvyklé, nicméně jen málokdy se
sejdou v souboru autoři tvořící v totoţných podmínkách. To
se projevuje především v oblasti motivů, zpracování se liší
od autorské poetiky k poetice.
První motiv asi nejobvyklejší pro literaturu za mříţemi je
uplývání času, jednou … Málo se slunce protáčí / skrz mříţe
čtyřsté cely … , … s věţe kdyţ odbíjejí / hodiny týden za
týdnem …
jindy … srdce prochladlé / bičuje se kaţdodenně …
a po básně Marné dny I. a Marné dny II.
I.
II.
Dny se zvolna odvíjejí
Dny jsou jak květy
jako s přádla Markétčina
na zdech katedrály.
jako stopy po závějích
Dny jsou jak květy
jako barvy s trsu vína.
aby uvadaly.
Jako stopy do závějí
Dny jsou jak poutníci
nevrací se slepé řádky.
a jako taţní ptáci.
Na drátech se kapky chvějí
Dny jsou jak listy
jako sepjaté ruce matky.
jeţ se neobrací.
S oken stéká samet stínu
Tvé dny jsou rybky
lampa– pavouk – světlo snová
a moje – hroty drátu
zvoní příze platinová
Tep srdce měří
na osnovách gobelinu.
hodiny do návratu.
Kaţdý keřík uvadá tu
Dny jsou jak květy
Tvoje dny jsou jako rybky
v oknech katedrály.
a mé – jako písek sypký
Dny jsou jak květy
na tětivách rzivých drátů.
jeţ jsme milovali.
Čas tedy měří nejen dny, ale i srdce a to jiţ přesahuje do
motivu „milých lidí a věcí“, které zůstaly doma:
osoby – maminka (rodiče), přítelkyně, přátelé;
Typickým příkladem je Řehákova báseň Mamince z března
1950, v níţ probíhá drama přípravy na návštěvu –
v nejlepším případě jedinou za rok – a objevuje se zde i
téma závěrečného propuštění a nového shledání dávající
autorovi ţivotní sílu.
?věci – květiny (tedy krásné věci), knihy? ;
Květiny jsou asi věčnou básnickou rekvisitou a její pouţití
v básni je tedy nesmírně obtíţné. U vězeňské poesie
získávají květiny kromě obvyklých atributů krásy a
barevnosti ještě atribut křehkosti a mohou svým biologickým
rytmem symbolizovat i plynutí času. V kamenném gulagu
jáchymovských uranových lágrů byl nesmírně důleţitý
estetický rozměr přírody (a zvláště pro skauty). A tak se
Azalka stává symbolem domova a plynutí času, kopretiny
něčím co je nutno bránit před časy mrazu a třešňové květy
kromě atributu jara také odkazem k literatuře.
Knihy a jejich autory (Seifert, Halas) oslovuje či jmenuje
hned několik básní … (mít tak doma rozečteného Halase)….
místa – domov, Praha, ideální krajiny spojené s ročním
obdobím (jez – léto). Konstrukce domova je přirozeně
tvořena prvkem blízkých a prvkem lokace a tím je vlastně
jistou přechodovou fází. Známá a milovaná místa přirozeně
personifikují a stávají se konfesivním subjektem jako
například Praha v historicky reflexivních verších: … O Tebe
zchudly moje dny … Odešlo slunce z Tvých uliček …. Místo
jako osobnost je místo s „ţivotopisem“ … Do dna tvých
průčelí se propadly barokové relikvie / na vrata zamčená
pozdní chodec bije / setlelý prach
vítr zdvihl k tvému
dvoru / a dvacet sedm stínů kráčí tiše řadou k Salvatoru.…
Vedle emotivně a historicky podbarvených míst je asi
nejdůleţitější idea volného prostoru k pohybu. Tu nejlépe
evokuje právě pohyb od … zděšené mraky letící bez šelestu…
aţ po vzbouřené … Musí být krásné velet někde v poli / a
jíti kupředu kdyţ ďábel kolem ječí ….
A to přináší logickou reflexi situace a denní reality
v lágru a motiv útěku. Stav věcí …
je divný důl a divní havíři
v tom kraji, kam zřídka cizí zamíří,
… S tímhle se člověk nikdy nesmíří …
a reakcí je buď únik do vnitřního bezpečí v člověku:
Chtěl bych se schoulit do klubíčka
a chtěl bych umět zavřít víčka
a prospat zimu jako plch.
Nebo výše zmíněný motiv vzpoury a útěk před rezignací … --to je zlé, ţivořit, /snad nelze klesnou níţ ….
Důleţité téma jsou také vize budoucího jiţ svobodného světa
a zde se zdá, ţe v básních stále přetrvává po únoru 1948
velmi rozšířený názor, ţe reţim „nevydrţí ani do švestek“.
… Tedy uţ napřesrok smím jíti na májovou, … nebo … Azalka
rozkvetla beze mne / - snad naposled …
My coctails – úvodní báseň Jiří Navrátil (1951)
Tato „barmanská příručka“ Roverského kmene Rovnost poněkud
vybočuje z běţné představy o skautské samizdatové
literatuře. Téma celé knihy je totiţ velmi civilní a na
první pohled vlastně neskautské. Co bylo ale účelem této
knihy. Jako většina luxusních v kůţi vázaných publikací
byla vyrobena jako dárek pro rodiče a měla alespoň trochu
odlehčit tíţivou situaci a uklidnit.
Ţertovně laděná je i úvodní balada Jiřího Navrátila, která
svým poselstvím … coctaily jsou jedy … ještě zlehčuje
vyznění celé knihy. Báseň se opírá o praţské motivy a
„rozebírá přednosti nemíchaných nápojů“.
…
Modlitba z tábora XII. (S datací a dedikací: Hor. Slavkov,
9. května 54. Milované matce věnuje A04129/X.)
V táboře XII. Působila na podzim 1953 a 1954 skautská
skupina Teplička nazvaná podle čističky odpadních vod,
kterou jako komando stavěla. Šlo o jednu z nejznámějších
skautských skupin (jejím členům se pomoci spřátelených
zaměstnanců ??? povedlo dokonce vyfotografovat několik
společných fotografií, coţ je naprosto ojedinělé).
Modlitbu jako literární tvar lze sledovat v české
literatuře od dob nejstarších, pozoruhodnější je dedikace
modlitby „drahé matce“ která v tomto kontextu nemůţe
neodkazovat také k Panně Marii přímo adorované
v předposledním odstavci. Také jméno autora je pozoruhodné
svou redukcí na vězeňské číslo – tematizací posledního
z posledních, redukcí individuality na oběť …přijímali a
obětovali hodiny svého vězení a skleslosti, přijímali
odčinění našich nečistot….
Předénko z drátu – Jiří Řehák (pozdější vydání)
Kiplingova báseň Kdyţ jako fenomén skautské literatury
Pozoruhodné místo ve skautské poesii zaujímá Kiplingova
báseň Kdyţ. Z mnoha přebásnění a textů inspirovaných touto
básní je jasné, ţe velmi ovlivnila celou generaci. Nejen,
ţe ovlivnila, ale snaţili se jí i přiblíţit. Úkol to byl
trochu nad jejich síly a většina textů v sobě nedokázala
zachytit některé konstrukční prvky poetiky originálu.
Zatímco Kipling zůstává velmi věcný, mladí básníci se
nedokáţou zbavit citovosti a jejich výsledky jsou místy
lehce aţ za hranicemi sentimentality. Jsou okouzleni muţným
světem budovatelů impéria … pak pán, pak vítěz na širé jsi
zemi…K, ale nedokáţou tento pocit přirozeně artikulovat
jinak neţ jazykem „malé“ země a to jiţ mění celé vyznění. V
podobně mezních situacích (byť jiného druhu) jsou stále
společensky kotveni a to i v místech, kde je Kipling aţ
vypjatě individualistický. Jejich sluţba ideálu je jiná,
stále měří svůj úspěch ideály prvorepublikové střední
vrstvy … pak příteli jsi synem této vlasti… M, ale zároveň
se snaţí dosáhnou i sebevědomého a nezávislého osobního
postoje … pevně v sebe věříš …K. To je z neliterárního
hlediska také jejich hlavní přínos touha vzepřít se
myšlenkové totalitě, i kdyţ je to vzpoura polstrovaná
jinými politickými klišé.
Dopis příteli - Ladislav Máčel
(Praha, duben 1956)
Rytmické schéma kopíruje jambický střídavě jedenácti a
desetistopý rytmus vázaný střídavým rýmem – často
gramatickým … Chvění / ujištění … rveš / nalezneš… atd.
Sloky mají po osmi verších a zachovává tedy i schéma
inspiračního zdroje, ale liší jejich počet – šest tedy o
dvě více.
Vůči původnímu textu Kdyţ se Máčel vymezuje jiţ v prvních
verších. Namísto nadhledu se zde objevuje bolest, nenávist
a zrada a i přes verše …se na svět umíš neskrývaně smát …
leč dovedeš se se vším vyrovnat… uţ první sloka směřuje
báseň jiným, vlastním směrem. Dopis příteli je mnohem více
vyprávěním vlastního příběhu byť skrytým za druhou osobu ne
snad událost po události, ale typus po typu, vyprávěnímkonstrukcí ideálního chování a vlastně i obnaţením ţebříčku
hodnot autora.
Kiplingovská – Josef Svoboda
(Leopoldov 1957)
I báseň Josefa Svobody Kiplingovská – kopíruje rytmické i
veršové schéma, dokonce má stejně jako původní Kdyţ třicet
dva verše, jiné je formální dělení na čtyřveršové sloky
narušené uprostřed básně slokou osmiveršovou.
Autor více neţ v předchozím případě udrţuje myšlenkovou
kontinuitu s kiplingovým světem přináší, ale i nové prvky.
Nejdůleţitější je asi konfrontace individualistického
a křesťanského přístupu ke světu … kdos za své přijal
Kiplingovo: Kdyţ … / a nad to víc, dokáţeš milovat…
Křesťanské motivy se objevují v textu na více místech –
kromě výslovného (… milost našel u Boha …, … v Otce náruč
pravou …) také biblické termíny (… Kmene ratolestí ţivou …
, … zváti tě budou muţem. Spravedlivým … , … Nic nejsem! …
, … s malými se spěcháš radovat …) a homiletické naráţky (…
pýchu přetavit jsi doved´ v pokoru … , … člověčenství … , …
kdos roztrhl v úţasu nitro své podobenstvím …). V tomto
kontextu dostává báseň zcela jiný význam a z oslavy
sebevědomí a individuality se stává persvazivním vyznáním
víry.
5.3.Způsoby výroby skautských samizdatů
Poměry v jednotlivých věznicích a táborech se velice lišily
a značně se měnily i v jednotlivých časových obdobích.
Tak v pověstné Ruzyni v padesátých letech vězni vůbec
nedostávali knihy, zatímco na Pankráci zpočátku a po čase
opět byly knihy půjčovány a týdně měněny – samozřejmě výběr
moţný nebyl. Zcela zakázany byly všude psací potřeby.
Vězni, který obdrţel dovolení napsat domů – zpravidla
jednou za tři měsíce, si směl pero a inkoust na hodinu
půjčit. Obavy komunistického reţimu z psaného slova
charakterizuje známý je výrok velitele plzeňské věznice
Bory štábního kapitána (tehdy) Šafarčíka. Ten vězni Judr.
J. Gruntovi, u něhoţ při šťáře čili „filcunku“ dozorce
našel špaček tuţky, před tím neţ ho potrestal zostřenou
samovazbou prohlásil: „Tuţku! Vy jste měl tuţku? Nač jste
měl tuţku? Tuţka je nebezpečnější neţ kulomet.“- směl vyb
v pad
Také v jáchymovských lágrech bylo téměř nemoţné a hlavně
trestné mít tuţku a obtíţné bylo i sehnat papír.
6.Další osudy autorů a knih
7.Pouţité prameny
Bílek, Jiří: Pomocné technické prapory (1950 – 1954). Praha
1992
Bobek, František – Rottenborn, Oldřich: Skauti za ostnatými
dráty. Praha 1993
Drtina, Prokop: Československo můj osud II. Melantrich,
Praha 1992
Erik Bullow, – Navrátil, Jiří: My coctails. Jáchymov 1950
Gruntorád, Jiří – Uhl, Petr: O československém vězeňství.
Sborník Charty 77, Praha 1990
Hejl, Vilém - Kaplan, Karel: Zpráva o organizovaném násilí.
Univerzum, Praha 1990
Janka, Otto a kol.: Historie vodní dvojky 1943 – 1993.
Praha 1993
Kaplan, Karel: Československo v letech 1945 – 1948. SPN
Praha 1992
Kaplan, Karel: Československo v letech 1948 – 1953. SPN
Praha 1992
Kaplan, Karel: Československo v letech 1953 – 1966. SPN
Praha 1992
Kaplan, Karel: Nekrvavá revoluce. Praha 1993
Kaplan, Karel: Tábory nucené práce v Československu
v letech 1948 – 1954
Kipling, Ruyard: Písně muţů. Fr. Borový, Praha 1946?
Kukal, Karel: Deset kříţů. Nová Inspisace, Praha 1993
Lešanovský, Karel: Se štítem a na štítě. Praha 2000
Lukeš, Jan: Hry doopravdy. Paseka, Praha 199?
Merth, František Daniel: Sedm Písní. Arca JiMfa, Třebíč
1994
Navrátil, Jiří: Mládí nejkrásnější. Jáchymov 1950
Pecka, Karel: Rekonstrukce. Praha 1995
Rambousek, Ota: Jenom ne strach. Praha 1990
Řehák, Jiří: Přadénko z drátů. Scheinfeld, nedat.
Stránský, Jiří: Štěstí, Praha 1990
Svojsík, Antonín Benjamin: Základy junáctví. Praha 1912
Za svobodu a demokracii I. Karolinum, Praha 1999
8.Dodatky
8.1. Fotokopie
8.2. Přepisy
Download

Otevřít PDF - Skautské století