1
VÁNOCE LÉTA PÁNĚ 2012
Zas kouzlo Vánoc obklopí tě,
když na seně se zrodí dítě.
A že jen láska lásku plodí,
myslíš, že na svět náš se hodí?
Pro naši zlobu, člověče,
krev nevinných znovu teče.
Pýchy, hloupé nadutosti,
nebude v nás nikdy dosti.
Jak usmívá se hošík sladký,
jak dojemně sní vedle matky
sen o kráse, sen o růžích.
Netuší ještě, že náš hřích
probije jeho tělo hřeby,
že snášet bude lůzy škleby,
pod křížem, tíhou cizích vin
bolesti klesat do hlubin.
Dál klaníme se penězům.
Svůj velkolepý čníme dům,
na slunci místo bez námahy,
však pro zloděje, ba i vrahy.
Ten příběh tak neidylický
je skutečný. A je biblický.
Povznesla síla dobra svět
za dva tisíce dvanáct let?
Bez skrupulí, bez uzardění
se naše city rychle mění.
Bezbřehá mocných arogance
hlídá si slibné konto v bance,
hlas lidí je tu na obtíž.
A Ježíš zvedá těžký kříž,
nekončí jeho poslání.
Zvon vánoční píseň vyzvání:
„NARODIL SE KRISTUS PÁN,
VESELME SE!“
Zdena Kopáčková
Fotografie na titulní straně:
B. Zimmermann, L. Radilová a M. Bőhm - Sváteční nálada ve Zbýšově
2
Slovo starosty
Vážení spoluobčané,
opět tu máme konec roku a s ním čas bilancování naší letošní práce. Kromě
každodenních „všedních“ povinností, týkajících se provozu města, jsme zajišťovali
investiční akce, které jsou samozřejmě více sledovány veřejností, protože jsou
také více vidět.
V květnu letošního roku jsme konečně započali s rekonstrukcí čistírny odpadních vod a tato investice zásadně ovlivnila rozpočet města v tomto roce a ještě více
se projeví v příštím roce, protože letos byla prostavěna třetina nákladů stavby, podstatně větší část finančních prostředků bude tedy třeba investovat v nadcházejícím
roce. Předpokládaný termín dokončení stavby je 30. 9. 2013 a ČOV by po té měla
zahájit zkušební provoz. Zatím se daří zvládat financování akce bez problémů
a věříme, že tomu tak bude po celou dobu výstavby.
V areálu bývalého Svazarmu byl vybudován nový sběrný dvůr, který je již v provozu. Pokračovala rekonstrukce chodníků a to na ulici J. A. Komenského k základní škole, nově byly opraveny vstupy do domů č. p. 413, 414, 415, na Školní ulici
a v sídlišti pod stadionem. Na hřbitově byla dokončena další část kolumbária. Byla
odstraněna budova na pozemku vedle Rapantových na Masarykově ulici, která
tento prostor příliš nekrášlila. Bylo započato s řešením havarijního stavu kanalizačního potrubí ze čtvrti Sička. V budově zdravotního střediska byla vyměněna
část oken, s výměnou oken se pokračovalo i v objektu radnice. Rekonstrukcemi
a opravami trvale prochází i bytový fond města. S využitím dotace MK byla opravena další část technické památky - těžní věže dolu Simson. Město převzalo od Jihomoravského kraje bezúplatně do vlastnictví a správy bývalý Penzion pro důchodce
na Majrově 636 a od 1. července ho provozuje jako bytový dům pro seniory. Tato
budova si v nejbližší době rovněž vyžádá finanční prostředky na opravy, rekonstrukci a zvýšení její ubytovací kapacity.
Jsem si vědom toho, že v některých částech města zůstáváme občanům, co
se investic týče, stále dlužni, ale s ohledem na spolufinancování ČOV je třeba prostředky vynakládat velmi uvážlivě a udržet stávající finanční rezervu.
V současné době zatím nedokáži specifikovat investiční akce, které by mělo
město realizovat v roce 2013. Dosud není schválen rozpočet a při vývoji současné
ekonomické situace v Evropě i v ČR je těžké odhadnout, jakými prostředky bude
město disponovat. O výsledku projednání rozpočtu a záměrech obce Vás budeme
samozřejmě informovat.
Závěrem mi dovolte, abych Vám všem popřál krásné vánoční svátky a v nadcházejícím roce hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a vzájemné tolerance.
Vratislav Široký, starosta města
POZVÁNÍ
Vedení města zve všechny občany na tradiční Vánoční koncert duchovní
hudby. V neděli 30. prosince v 17 hodin vystoupí v kostele sv. Martina Pěvecký sbor Blahoslava Hajnce. Přivítání nového roku ohňostrojem a malým
občerstvením se koná dne 1. ledna 2013 v 17 hodin v parku před radnicí.
3
VÝPIS Z USNESENÍ RADY A ZASTUPITELSTVA MĚSTA ZBÝŠOVA
USNESENÍ Z 10. SCHŮZE RM,
konané dne 05. 11. 2012
RADA MĚSTA
⌦ vzala na vědomí
–
–
–
–
–
–
zprávu o plnění úkolů vyplývajících z 9. schůze Rady města Zbýšova
písemnou informaci o plnění rozpočtu za leden až říjen a o zůstatku
finančních prostředků na účtech města k 31.10.2012, který činí 12 348
818,03 Kč
informaci starosty o realizaci a přípravě investičních akcí města a o výsledku výběrového řízení na dodavatele mechanizace pro čištění města
doručené žádosti o přidělení obecních bytů do užívání
informaci starosty o výsledku jednání VH Honebního společenstva Zbýšov
dne 26.10.2012
informaci starosty o výsledku dílčího přezkoumání hospodaření města
Zbýšova za období 1-9/2012, provedeného KÚ JmK
⌦ doporučila
–
DRO č. 4/2012 ke schválení ZM
⌦ projednala a schválila
–
–
–
–
program 9. zasedání Zastupitelstva města Zbýšova dne 19.11.2012
návrh Rozpočtu města Zbýšova na rok 2013 k projednání v ZM
Plán schůzí Rady města Zbýšova a zasedání Zastupitelstva města Zbýšova na rok 2013
záměr pronájmu nebytových prostor v suterénu nájemního domu pro seniory na Majrově 636 o velikosti 2 x 24 m2 a 20 m2
⌦ schválila
–
–
–
–
–
realizaci stavby Oprava kanalizace čtvrť Sička, která řeší havarijní situaci
v odvádění splaškových vod z této čtvrti
dodavatele akce - Stavební a obchodní firmu Miloš Ryšavý,
Vémyslice, s. r. o.
uzavření související Smlouvy o zřízení práva odpovídajícího věcnému
břemenu na uložení kanalizačního potrubí na parcele č. p. 721 a 707/18
v k. ú. Zbýšov u Oslavan, v majetku soukromé osoby a výši jednorázové
úplaty
darovací smlouvu mezi Městem Zbýšovem a ČEZ, a. s., na základě které
obdrží TJ Baník Zbýšov dvě bezpečnostní fotbalové branky
uzavření smlouvy mezi Městem Zbýšovem a KTS Ekologie, s. r. o., Zastávka, o svozu a likvidaci komunálního odpadu na rok 2013 - ceny služeb
zůstávají v úrovni, platné v letošním roce
⌦ rozhodla
–
4
o poskytnutí, resp. neposkytnutí VFP žadatelům
USNESENÍ Z 9. ZASEDÁNÍ ZM,
konaného dne 19. 11. 2012
ZASTUPITELSTVO MĚSTA
⌦ vzalo na vědomí
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
informaci o plnění úkolů z 8/2012 zasedání ZM
informaci starosty o výsledku jednání rady města dne 5. 11. 2012
písemnou informaci o plnění rozpočtu za leden až říjen 2012 a o zůstatku
finančních prostředků města
informaci starosty o stavu a průběhu realizace investičních akcí města
termín konání a program VH SVaK Zbýšov – Zakřany dne 12.12.2012
informaci o stavu správního řízení, vedeného MěÚ Zbýšov na základě
žádosti společnosti T-Mobile o vydání územního rozhodnutí o umístění
stavby základnové stanice radiotelefonní sítě GSM T-Mobile
povinnost provedení inventarizace majetku a závazků města Zbýšova
k 31. 12. 2012 a zapojení členů ZM do IK
Plán kulturních akcí Městského kulturního centra Zbýšov na rok 2013
termíny kulturních akcí města v závěru roku 2012 - 25.11. Zbýšovský kos
30.12. Vánoční koncert
a na začátku r. 2013 01.01. Novoroční ohňostroj
informaci o umístění propagačního spotu “Vítejte ve Zbýšově” na III. místě na 19. Národním filmovém festivalu turistických filmů TOUR REGION
FILM v kategorii reklamních spotů a poděkování jeho autora pana Kamila
Horkého za podporu při propagaci města
informaci o výsledku jednání školské rady
informaci o oslavách 50. výročí otevření budovy MŠ na Školní ulici
⌦ schválilo
–
–
program 9. zasedání ZM
výběr dodavatele mechanizace pořízené v rámci výběrového řízení s názvem Snížení imisní zátěže z dopravy ve městě Zbýšově dle protokolu
z otevírání obálek ze dne 1. 11. 2012 – dodavatelem bude firma Agro
Trnava s. r. o.
⌦ projednalo a schválilo
–
–
–
–
DRO č. 4/2012
Návrh rozpočtu města Zbýšova na rok 2013, který počítá s příjmy ve výši
63 257 000 Kč, s výdaji 64 215 000 Kč, deficit by činil 958 000 Kč
odkoupení parcely č.1542/8 o výměře 8 m2 u stadionu a parcely č. 983
o výměře 283 m2 v k. ú. Zbýšov u Oslavan za cenu 7 000 Kč od s. p. DIAMO Dolní Rožínka v rámci majetkoprávního vypořádání parcel, které jsou
zabrány buď odvalem na Sičce nebo zabrány areálem stadionu TJ Baník
Zbýšov
prodej a prodejní cenu pozemku parc. č. 1598/58 o výměře 22 m2 v k. ú.
Zbýšov u Oslavan, kupující manž. B., Zbýšov, cena 6 600 Kč
5
–
–
prodej a prodejní cenu obecních pozemků na Dolině parc. č. 1019/3 o výměře 349 m2 a 1019/4 o výměře 260 m2, oba v k. ú. Zbýšov u Oslavan
– kupující P. K., Zbýšov, prodejní cena 20 Kč/m2
odkoupení pozemků parc. č. 1018/7 o výměře 99 m2 a 1618/19 o výměře
306 m2 v k. ú. Zbýšov u Oslavan, t. j. celkem 405 m2 za cenu 20 Kč/m2 od
P. K.do majetku města
⌦ pověřilo
–
starostu jednáním o podmínkách Smlouvy o zřízení práva odpovídajícího
věcnému břemenu na uložení kanalizačního potrubí na parcelách č. 721
a 707/18 v k. ú. Zbýšov u Oslavan
⌦ vyjádřilo
–
souhlas se zapojením Města Zbýšova do procesu komunitního plánování,
který bude probíhat v obcích správního obvodu MěÚ Rosice v roce 20132014. Výsledkem tohoto procesu bude zpracování a schválení Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb (Komunitního plánu) pro roky
2015-2019
⌦ doplnilo
–
usnesení 6/7/12/ZM ze dne 10. 9. takto: Město Zbýšov souhlasí s vytvořením Integrovaného strategického plánu MAS Brána Brněnska, o. s.
USNESENÍ Z 11. SCHŮZE RM,
konané dne 03. 12. 2012
RADA MĚSTA
⌦ vzala na vědomí
–
–
–
–
–
–
informaci starosty o plnění úkolů, které vyplynuly z jednání 10. Rady města Zbýšova 5. 11.
informaci o stavu realizovaných investičních akcí – Modernizace a intenzifikace ČOV, Oprava kanalizace ze čtvrti Sička, výměna oken v budově
MěÚ, zateplení půdy ZUŠ a o přípravě investic města na rok 2013
informaci o stavu vyřizování přidělení finančních prostředků z dotace Snížení imisní zátěže z dopravy ve městě Zbýšově
doručené žádosti o přidělení obecních bytů do užívání žadatelů
informaci starosty o hospodaření KTS Ekologie Zastávka s. r. o. za 1-9/
2012
poskytnutí ředitelského volna žákům Základní školy, p. o., Zbýšov, ve
dnech 3. a 4.1.
⌦ projednala a schválila
–
–
6
program 10. zasedání Zastupitelstva města Zbýšova dne 17.12.2012
nájemní smlouvy na pronájem tří nebytových prostor v objektu nájemního
domu pro seniory Majrov 636 (na parc. č. 1528/2) v k. ú. Zbýšov u Oslavan
–
–
Plány účetních odpisů příspěvkových organizací města – ZŠ a MŠ, na rok
2013
poskytnutí VFP oddílu malé kopané na tradiční Maškarní karneval na
ledě
⌦ projednala
–
–
–
a doporučila zastupitelstvu města ke schválení DRO č. 5/2012
a doporučila ZM ke schválení Rozpočet města Zbýšova na rok 2013
a doporučila ZM ke schválení Změnu č. I Územního plánu Zbýšova
Uvedená verze výpisu z usnesení je upravena z důvodu dodržení přiměřenosti
rozsahu zveřejňovaných osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně
osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Ing. Anna Zahradníčková, tajemnice MěÚ
Vánoce plné radosti, pokory a lásky,
v novém roce pevné zdraví, hodně spokojenosti a splněných přání
přejí čtenářům
zaměstnanci MěÚ Zbýšov
a redakce Ozvěny
7
Za panem Ladislavem Markem
Ve středu 12. prosince se konala valná hromada Svazku vodovodů a kanalizací
Zbýšov – Zakřany, která byla příležitostí vzpomenout zakladatele tohoto dobrovolného svazku obcí, bývalého dlouholetého starosty sousedních Zakřan, přítele a kamaráda mnohých z nás, pana Ladislava Marka, který zemřel náhle dne 28. října.
Jak to tehdy bylo? V době vzniku našeho svazku, v době překotných privatizačních nápadů osvícenců a všeználků, nebylo jednoduché odhalit všechny záměry
skrytých podvodných jednání, která nás náhle obklopila při řešení problematiky
hospodaření s vodou v nových podmínkách.
Bývalým provozovatelem dodávky vody v našem městě i širokém okolí byl do
roku 1993 s. p. JMVAK (Jihomoravské vodovody a kanalizace, státní podnik), který
se transformoval na VaK s. r. o. s finančním zázemím francouzské společnosti,
přičemž byla proklamována velká výhoda takových vazeb na zahraniční investory.
Situace s dodávkou pitné vody nebyla ve Zbýšově po desetiletí růžová. Přesto,
že tu byly zdroje vlastní dobré vody, některé naše čtvrti jí měly trvale nedostatek,
dodávka byla omezována a někde, hlavně v letních měsících, nebyla vůbec. Jistě
si pamatujete, že se nesmělo ani zalévat v zahrádkách a byla i jiná omezení a stálé
problémy. V té době jsme začali přemýšlet o hospodaření s vodou ve vlastní režii.
Objevil se ale problém, který měl náš záměr znemožnit. Město samo nemohlo při
tehdy platné legislativě vodní díla zprivatizovat a hospodařit s nimi. Tehdy jsem se
sešel s Láďou Markem jako starostou Zakřan s myšlenkou, že založíme svazek
obcí, který by nakládání s pitnou vodou umožnil.
Obec Zakřany měla tehdy rovněž v této oblasti letité problémy. Díky vstřícnému
jednání právě Ládi Marka jsme mohli dobrovolný svazek obcí Zbýšova a Zakřan
nakonec založit. Začátky naší činnosti nebyly jednoduché – když se o naší myšlence dozvěděli dosavadní provozovatelé, dělali všechno pro to, aby náš plán zhatili.
To, že nám třeba jedné temné noci odvezli ze skladu vodárny u čistírny odpadních
vod na Dolině všechno, co s provozem souviselo, připomínám jen na dokreslení
oné divoké privatizace. Pak už jsme měli provoz ve vlastních rukou a snažili jsme
se, aby ta změna měla smysl a pocítili ji naši občané. Spolupráce s Láďou Markem, který pak byl mnoho let místopředsedou Svazku, byla konstruktivní a hlavně
přátelská.
Díky tomu všemu můžeme konstatovat, že naše voda je od doby založení DSO
jedna z nejlevněji prodávaných v celé republice, i když se její cena musela od té
doby několikrát zvýšit, aby se zohlednily zvýšené náklady vstupů (hlavně elektrické
energie, poplatky a daně), které nemůžeme ovlivnit.
Nejen v souvislosti s našim Svazkem vodovodů a kanalizací Zbýšov – Zakřany
budeme na pana Ladislava Marka s úctou a vděčností stále vzpomínat.
Ing. Jaroslav Křístel
8
Vlastivědný spolek Rosicko – Oslavanska, oblast Zbýšov
Díky neutuchající činorodosti a obětavému pracovnímu nasazení pana Karla
Novotného se během léta a podzimu podařilo pokročit v práci na cihelně a na
úpravě jejího okolí. Vydatně a nezištně s ním spolupracovali pánové Lumír liška,
Kamil Novotný, Stanislav Novotný, Jaroslav Tůma, Zdeněk Pokorný, Vlastimil Bříza, Vladimír Hájek, Pavel Žaža.
Jakou práci odvedli: pro pěší i cyklisty upravili malý jižní okruh s šesti rozcestníky (viz foto), pod pecí cihelny vyzdili rošty, v průčelí zapravili kameny, dřevěné
kryté posezení na loučce olemovali betonovými obrubníky. V bezprostředním okolí
cihelny vysázeli 25 stromků jedle douglasky jako malý lesopark. U lávky přes Neslovický potok vysadili osm jehličnanů a dvě břízy. Turista, který navštíví Barboru,
cihelnu nebo soutok potoků, si může přečíst na panelech zajímavou historii těchto
míst. Umělohmotné panely si vyžádaly nemalou práci na textech, tisku, osazení
do stojanů, zabudování do země. Zasloužili se i o to, že nad hájenkou si mohou
občané nebo turisté odpočinout na nově vybudovaných lavičkách pod přístřeškem.
Je odtud půvabný rozhled na jižní část našeho kraje, velmi často až na Pálavské
kopce.
9
Pokrývač pan Jiří Havlát cihelnu odborně zastřešil. Přední přístřešek byl pokryt
starou křidlicí, aby se zachoval dobový ráz. Pan Stanislav Hort obstaral klempířské
práce.
Občané mají možnost koupit dřevo na topení také z pozemku Barbora. Odvezou si domů velké kusy. Klestí a drobný odpad nechají na místě, dokonce na samé
cestě pro pěší a cyklisty. Snad z pohodlí, nezájmu o pořádek v přírodě, nechávají
za sebou prostor nelahodící oku. Za ně očistnou práci o sobotách dělají někteří
muži jmenovaní na počátku textu.
Výčet splněných úkolů je stručný, představuje však mnoho hodin práce, odříkání se pohodlí, protože ne vždy byly v terénu ideální podmínky.
Proto všem, kteří se jakkoliv podíleli na úspěšné přípravě, vlastní realizaci či
finančním zajištění, upřímně děkujeme.
Za Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska, oblast Zbýšov
Jiřina Rausová
10
RNDr. Lubomír Malý, nedožité 80. narozeniny
(1933–2006)
Dne 14. ledna 2013 by se dožil osmdesáti let RNDr.
Lubomír Malý, bývalý hlavní geolog Rosických uhelných
dolů, jeden ze zakládajících členů Vlastivědného spolku
Rosicko-Oslavanska.
RNDr. Lubomír Malý spojil celý svůj aktivní život s rosicko-oslavanským revírem. Vystudoval odbornou geologii na
přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně, kde
měl štěstí na vynikající profesory. Osudový vliv na Luboše
Malého měl profesor Ing. Josef Vegsö, tehdejší centrální ředitel Rosických uhelných dolů, který vyučoval na Masarykově univerzitě a později na Vysoké škole báňské v Košicích.
Právě u profesora Vegsöho se Luboš Malý jako jediný student z ročníku přihlásil,
že má zájem o práci v Rosických uhelných dolech. Tak začala jeho životní dráha
spojená s rosicko-oslavanským uhelným revírem. Po celou dobu studií na universitě dojížděl dvakrát týdně na ředitelství dolů, kde se především seznamoval s mapovou důlní dokumentací, ale také v uhelném revíru prováděl terénní průzkum.
V roce 1955, kdy nastoupil na podnikovém ředitelství RUD do funkce geologa,
byl k plnění úkolů dobře připraven. V báňském provozu pak řešil řadu problémů
ložiskové geologie, počínaje geologickým mapováním, řízením průzkumných prací
a řešil problematiku otvírky ložiska, dobývání a nakonec ukončení těžby černého
uhlí v našem revíru.
RNDr. Lubomír Malý od roku 1956 externě vyučoval na katedře geologických
věd přírodovědecké fakulty UJEP Brno. Zde vyučoval Základy hornictví, Geologii
uhelných ložisek, Oceňování ložisek a výpočet uhelných zásob, Vrtnou techniku,
realizoval odborné a geologické kursy důlního mapování, učil také na průmyslové
škole hornické v Zastávce u Brna. Vedl práce celkem 24 absolventů VŠB Ostrava,
UJEP Brno ad.
Byl organizátorem řady dvoudenních geologických konferencí na téma „Problematika geologické stavby uhelných ložisek ve velkých hloubkách“ s celorepublikovou působností, konaných od roku 1979, z nichž v pořadí šestá se konala
v roce 2003 v Oslavanech. Zúčastnilo se jí 37 odborníků z celé republiky a byla
vysoce hodnocena. Součástí konferencí byly exkurze do terénu revíru, které měl
pan doktor vždy velice pečlivě připraveny. Na oslavanskou konferenci měla navazovat další, která měla celý cyklus konferencí ukončit. Měla především zhodnotit
průběh následné likvidace pozůstatků těžby v revíru, dopad těžby a problematiku
likvidace nezasypaných šachet Jindřich II a Kukla. Bohužel v době příprav, v plné
aktivní činnosti, dne 9. listopadu 2006 ve věku 73 let pan doktor Lubomír Malý
zemřel.
Doktoru Malému byla udělena řada ocenění. Obdržel čestné členství v České
geologické společnosti a mezi nejvyšší ocenění patří Krajská cena Řehoře Mendla,
udělená kolektivu akademika Štelcla, jehož byl členem a následně pak státní cena
za vědecké objasnění hlubinné stavby východního okraje Českého masívu a jeho
nerostného potenciálu.
11
V roce 2003 byla vedením města Oslavany a Vlastivědného spolku R-O uspořádaná na radnici Oslavan malá komorní slavnost na počest 70. narozenin pana
doktora Malého, kde mu starostové města Oslavan a Zbýšova poděkovali a vyslovili uznání za jeho celoživotní práci ve prospěch našeho regionu a obou měst.
Až do posledních dní pan doktor Lubomír Malý přes své velké zdravotní potíže
stále veřejně pracoval, dojížděl vlakem z Brna do Oslavan na zasedání představenstva a spolku. Vlastivědný spolek, především sekce hornická, pociťuje odchodem pana Lubomíra Malého stále velkou ztrátu. Ztratili jsme odborného poradce,
který udržoval široké kontakty s odbornou veřejností, zasvěceného znalce geologických a montánních poměrů rosicko-oslavanské uhelné pánve. Zanechal nám
zde však odkaz v téměř stovce odborných statí, článků a studií. Pana dr. Lubomíra
Malého nám připomíná i naučná stezka permokarbonem boskovické brázdy, která
byla pod jeho vedením vybudovaná na levém břehu řeky Oslavy v Oslavanech na
Zaklášteří.
Jarmila Plchová
Co nového v knihovně
Tááák velká knihovna a hezká, no tady jsem nebyl(a) snad „sto let“. Tak takováto slova jsme mohli slyšet od návštěvníků, kteří přišli trošku postrašit své ratolesti.
V říjnu proběhla ve spolupráci s MKC výstava strašidel a nějaká zbyla i na knihovnu. Do těchto prostor právě nakoukli i ti, kteří pouze vědí, že nějaká knihovna ve
Zbýšově stojí. A ejhle! Některým, zvlášť dětem, se v knihovně tak zalíbilo, že nyní
už mají své průkazky a své oblíbené hrdiny si vybírají právě zde.
Dobrá čokoláda, stejně jako dobré víno, je smyslový požitek, který si zaslouží
být vychutnáván pomalu se zavřenýma očima. A právě tímto Uměním Degustace
Čokolády jsme si zpříjemnili úterní listopadový podvečer, kterým nás provedl odborník přes čokolády pan Hanzálek. Kakaové boby, hořká, mléčná, lískooříšková,
karamelová, nugátová…. Chuťové pohárky měly co dělat .A což teprve taková Menakao hořká s trojicí Madagaskarských pepřů, nebo s mořskou solí. Ani by jeden
nevěřil. A jak už je to se vším, každému chutnalo něco jiného, ale na jednom jsme
se shodli všichni. Po takové sladké tečce by bylo dobré několikrát projít svižným
krokem Zbýšov.
V úterý19. února 2013 v 18.00 hodin si opět trošku zacestujeme. Naši knihovnu
navštíví pan Jiří Mára s rodinou a tentokrát se podíváme do Austrálie.
Mezi oblíbené autory, zejména pro ženy, patří i spisovatelka paní Věra Řeháčková, která bude našim hostem v úterý 5. března 2013 v 17.00 hodin.
Děkuji všem čtenářům, kteří zůstávají věrni knihám a knihovně.
Blíží se čas Vánoc a většinou v tuhle dobu myslíme na ty, na kterých nám
opravdu záleží. Je to doba emocí, pocitů…pocit, který jindy není.
Užijte si tyto kouzelné dny v klidu a příští rok ať se Vám vydaří. Hodně zdraví
a štěstí. A co je štěstí? Muška jenom zlatá? A kde štěstí hledat? Když ho najdete –
buďte opatrní, bývá křehké, stejně jako zdraví. Stačí se pozastavit nad pár citáty
12
Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková
malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.
Jan Werich
Štěstí se neměří podle titulů a peněz, ale podle zdraví a spokojenosti srdce.
Paolo Montegazza
Štěstí nacházíme především ve zdraví.
Heber Doust Curtis
Štěstí je jako ze skla, jak se leskne, tak se i láme.
Publilius Syrus
Lenka Svobodová – vedoucí Městské knihovny Zbýšov
Městské kulturní centrum informuje
„Chumelí se chumelí, nejlíp je nám v posteli.“
Netuším, jestli už tuto rýmovačku někdy někdo zautorizoval, ale napadla mne
právě při pohledu z okna. Dlouhá léta si nepamatuji, aby začátkem prosince takto
sněžilo a přes den příjemně svítilo sluníčko. Nádherné zimní dny a na nedělní
procházce potkáte sotva pár lidiček. Nejspíš všichni raději tráví čas v teple domova
u televize nebo v horším případě v některém nákupním centru, čemuž věřím víc.
V čase Vánoc by měli mít lidé k sobě blíž, měli by si pomáhat a měli by si život
trošku ulehčovat, ne úmyslně komplikovat. My jsme taky pomohli. A ne jednou.
Před dvěma měsíci vznikl nápad obdarovat co nejvíce dětí v dětských domovech,
Klokánku apod. a vyhlásili jsme akci „Všichni sbíráme Kinder“. Probíhala od 26. 10.
do 10. 12. a úspěšně jsme nashromáždili 532 kusů čokoládových vajíček Kinder.
Do této akce se zapojili občané Zbýšova, DDM Oslavany, žáci ZŠ Němčice, ZŠ
Nová Ves a občané Letkovic. Bedýnky s vajíčky udělaly radost dětem v dětském
domově v Ivančicích, v Náměšti, v brněnském Klokánku a azylovém domě pro
matky s dětmi „Na počátku“ v Brně. Všem dárcům moc děkujeme a věřím, že příští
sběr třeba znovu Kinder vajíček bude úspěšnější, že se občané v našem městě
zapojí více a nebudou tak lhostejní, jak se ukázalo.
S dětmi a personálem Dětského domova v Ivančicích spolupracujeme více.
Málokdo totiž ví, že v objektu, kde je MŠ a ZŠ pro neslyšící, je také od roku 2004
v provozu dětský domov, kde je trvale umístěno dvanáct dětí, které mají sluchovou
vadu, či jiné postižení a proto je těžké najít pro ně vhodnou rodinu. Nikdo je nechce, nikoho nemají a jsou vděční za všechno, třeba jen za pouhou návštěvu, protože mají pocit, že na nich někomu záleží. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, jak
jim pomoci, proto vznikl nápad s těmi vajíčky a věřte mi, že z vajíček i připravených
mikulášských balíčků měly děti obrovskou radost. Pokud něco takového osobně
zažijete, zaručeně Vám to „dobije baterky“ tak, že už Vás nic nerozhodí a žene Vás
to dál. Děti nám namalovaly obrázky se svými přáníčky pro Ježíška a my se jim
je pokusíme splnit. Na vánočním stromečku v chodbě MKC byla rozvěšena jejich
13
přáníčka a návštěvníci MKC si je mohli vzít a splnit je. Moc mě potěšilo, že během
jednoho týdne nezůstala na stromečku jediná obálka a našlo se tolik milých lidí,
kteří nejsou lhostejní a rádi obdarují anonymně i někoho jiného, dá se říct „cizího“.
A ten „někdo jiný“ na to opravdu čeká a těší se, že zbýšovský Ježíšek přece jen
existuje. Dětí je „pouze“ dvanáct a na mnohé se přáníčko nedostalo, ale pokud
byste chtěli něčím přispět, budeme vděční za jakkoukoliv pomoc, byť jen knížku,
CD, puzzle, zkrátka hračky, kterých naše děti mají víc než dost. Samozřejmě ale
nepřijímáme věci, kterých se doma chcete zbavit.
Dárky osobně předáme 20. prosince a v příštím čísle Ozvěny Vás budeme
informovat, jakou radost dětem udělaly.
No a vidíte, kam jsme se to dostali od kultury? Není zkrátka nad příjemné setkávání a pobavení. Chápu, že ne vždycky je nálada, ale jistě si z naší rozmanité
nabídky v příštím roce vyberete a někde se potkáme.
Přehled akcí na 1. čtvrtletí 2013:
1. 1. Novoroční ohňostroj v 17 hodin v parku před MěÚ
11. 1. Novoroční posezení s orientálním tancem – Hornický dům
20. 1. Kouzelný maškarní karneval pro děti v 15 hodin v sále Hornického domu
23. 2. Společenský ples města a školy ve 20 hodin v sále Hornického domu,
hraje skupina Proměny
8. 3. Malé posezení s hudbou k MDŽ v 18 hodin v sále MKC
10. 3. Vystoupení Dády Patrasové pro děti v 15 hodin v kině Horník
22. 3. Vystoupení Vladimíra Hrona OneManShow v 19 hodin v kině Horník
3. 4. Beseda s novinářem Josefem Klímou nejen o Kajinkovi v 18 hodin
v sále MKC
Dále budeme pokračovat ve volnočasových aktivitách, oblíbených tvořivých
kurzech a připravujeme opět malá divadýlka pro děti. Pokud hledáte tip na vánoční
dárek, předprodej vstupenek na zmíněná vystoupení jsme již zahájili.
Na konci bývá dobrým zvykem děkovat, přát a podobně - ani letos tomu nebude
jinak. Nebudu vzpomínat všechna jména, určitě bych se do toho pěkně zamotala,
ale musím zmínit pana Petra Boučka, jehož spolehlivost a opora je pro mne mnohdy moc důležitá a paní Moniku Vejvodovou, která nám některé z akcí zachytila fotoaparátem. Podílela se i na focení kalendáře Mikroregionu Kahan, který jsme dostali
do schránek. Zmíním místní Sbor dobrovolných hasičů, v němž se najdou ochotní
členové a nenechají mě v tom samotnou. Doufám, že ti, které jsem nevyjmenovala
přímo, nebudou naštvaní a že moc dobře vědí, že jsem jim vděčná!
Samozřejmě děkuji za podporu a vstřícnost vedení města, protože i kultura je
pro každou obec velmi důležitá a je součástí jejího života, i když výsledek je znát
třeba až za delší dobu.
Zdraví, láska a skromnost jsou tou nejúžasnější kombinací ctností pro život.
Uvědomme si, že nemůžeme mít všichni všechno, ale buďme vděčni i za málo třeba jen za to, že máme kolem sebe ty nejbližší. Nebuďme na sebe zlí, nezáviďme
si, nehádejme se, mohli bychom toho později litovat.
Všem přeji krásné Vánoce, pevné zdraví a pokoj lidem dobré vůle!
Za Městské kulturní centrum Martina Švancarová
14
V prostorách MKC úspěšně funguje dopolední dětský klub bez maminek Klubíčko
Při akci Všichni sbíráme Kinder jsme shromáždili 532 kusy čokoládových vajíček pro
děti z dětských domovů
Tradicí je již i mikulášský podvečer s nadílkou
v parku před radnicí (strašidelní čerti jsou na
černobílé fotografii bohužel málo zřetelní)
Odpolední tvořeníčko s mámou - výroba permoníka do
školky
15
ZBÝŠOVSKÝ KOS 2012
Letošní finále pěvecké soutěže Zbýšovský kos se uskutečnilo v neděli 25.11.,
tedy o týden dříve, než nám začal Advent. Atmosféru netřeba popisovat, nervozita
soutěžících i napětí v sále by se dalo krájet. Moderátor akce Pavel Štěpánek nejdříve přivítal a představil pětičlennou porotu, kterou tvořili: Mgr. R. Malý, J. Dobrovolná, R. Anderle, Mgr. V. Richterová, V. Široký, a tím pro ně začal nelehký úkol.
Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích, tradičně soutěž zahájili předškoláci z mateřské školy Pokorná Magdaléna, Matejová Marie, Havlíčková Markéta, Pokorná
Ivana, Malcová Natálie, Procházka Jonáš, Kotačka Matěj. Vítězkou této kategorie
se za velkého potlesku stala Anna Jurníčková s písní Ej, padá, padá rosenka.
Ve druhé kategorii 1.–3. třída soutěžilo 7 zpěváků:
Pokorná Barbora
1. místo Oswaldová Alžběta
Vodičková Monika
2. místo Šoltésová Lenka
Oswaldová Anna
3. místo Hájek David
Vítová Eliška
Ve třetí kategorii 4.–5. třída už jde do tuhého, neboť ve věkově vyšších kategoriích není o výborné zpěváky nikdy nouze a mnozí berou vystoupení velmi
zodpověďně:
Vališová Tereza
1. místo Bojanovská Klára, Zeidlerová Veronika
Šoltésová Lucie
2. místo Leszczynski Jiří
Šrajtlová Dorota
3. místo Ondráčková Sára
V nejstarší kategorii 7.–9.tř. už se soutěžící snaží zaujmout nejen svým zpěvem, ale i tancem, výběrem oblečení, zkrátka svou image. Boje o Zbýšovského
kosa v této kategorii se zúčastnili:
Štossová Lucie
1. místo Marek Pokorný
Špičková Sabina
2. místo Kloučková Kristýna
Čejková Jana
3. místo Procházková Anna
Absolutním vítězem letošního 15. ročníku se stal Marek Pokorný s písní Hej,
pane diskžokej. Musím podotknout, že v přestávkách nás příjemně hudebně naladili žáci hudební školy ze Slavkova u Brna, jejichž učitelem je pan A.Vodička.
Neobvyklou atmosféru dodaly světelné a kouřové efekty pana Karla Vodičky, který
celé odpoledne také zvučil.
Samozřejmě velké díky za ochotu a trpělivost patří všem organizátorům
a sponzorům tohoto „svátečního odpoledne“, zejména panu Jiřímu Leszczynskému, který s dětmi písně nacvičil a zajistil hudební doprovod a panu Tomáši Ludvovi,
který vznesl před 15 lety myšlenku o znovuobnovení Zbýšovského kosa a stal se
jeho nedílnou součástí. Organizátoři by rádi na jaře zorganizovali pokračování této
pěvecké soutěže pro věkovou hranici nad 15 let bez omezení. Proto vyzýváme
všechny zájemce, kteří se nestydí ukázat svůj pěvecký talent, aby se přihlásili do
konce ledna 2013 u pana Leszczynského, pana Ludvy nebo v kanceláří MKC Zbýšov. Soutěž se uskuteční jen v případě dostatečného zájmu!
Martina Švancarová
16
Společenská kronika
Vzpomínka
Dne 15. ledna 2013 uplyne smutných 5 roků od úmrtí
pana Jiřího Stuchlíka.
S láskou stále vzpomínají rodiče a sourozenci s rodinami.
Dne 22. února 2013 si připomeneme páté výročí úmrtí
slečny Nikoly Pakostové.
S bolestí a láskou stále vzpomínají rodiče a sourozenci.
Kdo jste ji znali a měli rádi, vzpomeňte s námi.
Dne 3. ledna 2013 uplynou dva roky od úmrtí
paní Anny Juračkové
S láskou a úctou vzpomínají děti s rodinami.
Před dvěma roky, 6. prosince 2010, zemřela
paní Blanka Říhová.
Stále vzpomínají spoluobčané z Doliny.
Kdo jste ji znali, vzpomeňte na ni s námi.
17
Dne 20. ledna 2013 tomu bude pět let,
kdy nás náhle opustil
pan Zdeněk Čudan.
Kdo jste ho znali a měli rádi, vzpomeňte s námi.
Manželka, dcery s rodinami,
spolupracovníci z MěÚ Zbýšov a členové SDH Zbýšov.
Dne 5. února 2013 si připomeneme smutné třetí výročí
úmrtí milovaného manžela, tatínka, dědečka, oblíbeného
spolupracovníka a kamaráda
pana Viléma Pavlíčka.
Manželka a synové s rodinami,
spolupracovníci z MěÚ a sportovci.
Vydali jste se na cestu,
v jiný den a každý sám,
jen dveře vzpomínek
jste nám nechali dokořán.
Těžko se s vámi loučilo,
těžké je bez vás žít,
láska však smrtí nekončí,
v srdci vás stále budeme mít.
Dne 17. 11. 2012 by se dožil 78 let náš milovaný tatínek
pan František Žalud
a 17. 12. 2012 by se dožila 73 roků naše milovaná maminka
paní Eva Žaludová.
S úctou a láskou stále vzpomínají dcery Eva a Renata s rodinami.
18
Poděkování
V třesoucích se rukou držím fotografie svých bývalých zbýšovských žáků 6. a,
6. b třídy, školní rok 1958–1959, dnes již pětašedesátníků. Neubráním se slzám,
moji drazí. Všem mým milým nebylo dopřáno dožít se našeho letošního říjnového
setkání k padesátému výročí ukončení Vaší školní docházky ve Zbýšově.
Týden před našim setkáním nás zarmoutila smutná zpráva o nenadálém náhlém odchodu mimořádně vzácného a obětavého Ládi Marka, mého milovaného
žáka, Vašeho vynikajícího dobrého spolužáka. Odešel – odkud není návratu. Jeho
duch, jako všech těch, kteří nás předešli, zůstává stále s námi.
Moje poděkování náleží drahému Láďovi za krásné soužití s učiteli a spolužáky
na zbýšovské škole a za jeho dokonalou přípravu našich setkání.
Srdečné poděkování posílám čestnému přípravnému výboru našich setkání
a všem milým, kteří se těchto našich toužebně očekávaných krásných chvil zúčastnili. Ve svých srdcích projevili tolik vzájemné lásky, potřebné všem lidem celé
naší planety Země.
Vážená a milá moje děvčata a hoši, srdečné díky za Vás – Vašim rodičům,
Vám za Vaši lásku. Nechť Vaše mimořádně překrásné mezilidské vztahy zůstanou
trvalým projevem Vaší osobnosti, projevem lásky, jež vyzařuje do všech stran všem
lidem dobré vůle a znásobena jimi se vrací zpět k Vám.
Člověk je složitá bytost. Život je poznamenán vzestupy i pády. Lidstvo trpí
duchovní podvýživou. Nechť žije poctivý kontemplativní život v hodnotách nejcennějších jako je láska k bližnímu, pravda, poctivost, upřímnost, pracovitost. Kéž jsou
lidé nároční k sobě. To není egoismus, ale cíl změnit, zlepšit morálně nejen náš
drahý český národ, ale celou lidskou společnost a na zemi bude opravdový ráj.
Požehnané Vánoce, milostiplný nový rok,
stálé zdraví a lásku Vám a Vašim drahým ze srdce přeje
Vaše milující učitelka Jožka Procházková z Babic.
19
Ze života zbýšovské farnosti
Ty, který jsi začátek i konec,
vezmi tento rok do svých rukou
a veď nás podle své vůle!
Požehnej naše touhy i naše skutky,
pomoz, ať se podaří vše,
co nás k Tobě přibližuje.
KÄTE WALTHER
Svět onemocněl.
Přišla na svět láska – Betlémské Dítko.
Jen Ono zachrání svět a lidstvo!
Mgr. Jožka Procházková
O naději
Na adventním věnci hořely čtyři svíce. V místnosti bylo naprosté ticho. Takové
ticho, že bylo slyšet, co si ty čtyři svíce vyprávěly.
První vzdychla a řekla: „Já se jmenuji pokoj. Moje světlo svítí, ale lidé nemají
pokoj a bojují mezi sebou. Nechtějí mír.“ Její světlo se zmenšovalo, až zhaslo
docela.
Druhá svíce zablikala a řekla: „Já se jmenuji víra. Ale jsem přebytečná. Lidé
nechtějí o Bohu nic vědět. Nemá smysl, abych dál svítila.“ Místností se přehnal
průvan a druhá svíce zhasla.
Potichu a smutně se přihlásila ke slovu třetí svíce. „Já se jmenuji láska. Už
nemám sílu dál hořet. Lidé mě dávají stranou. Vidí jen sami sebe a ne druhé, které
by měli milovat.“ A svíce zablikala naposled.
Vtom přišlo do místnosti dítě. Pohlédlo na svíce a řeklo: „Ale, ale, proč nesvítíte?“ A bylo mu skoro do pláče.
Tu promluvila čtvrtá svíce: „Neboj se! Pokud hořím já, můžeme zapálit i ostatní
svíce. Já se jmenuji naděje.“ A dítě zapálilo pomocí této svíce znovu ostatní.
Ludmila Radilová
20
Zbýšovské domácnosti navštíví tříkráloví koledníci v sobotu 5. ledna a v neděli 6. ledna. Děkujeme všem dárcům za vlídné přijetí, ochotu pomoci a štědrost.
Anna Zahradníčková
21
Z činnosti nejen místních zájmových organizací
Hasičské ohlédnutí za rokem 2012
Konec roku se nezadržitelně blíží. Pro zbýšovské hasiče to byl rok poměrně
rušný, bohatý na činnost a události.
Sbor dobrovolných hasičů
Členové Sboru dobrovolných hasičů Zbýšov, o. s., si pro rok 2012 předsevzali
rozvíjet hlavně činnost s dětmi z kroužku mladých hasičů a zajistit jejich přípravu
na soutěže. Závazek byl jasný – účastnit se všech dostupných soutěží, zdokonalit
dovednost v požárním sportu a znalosti požárnické všestrannosti. Mladí hasiči se
scházeli každou sobotu, v období před soutěžemi i v pracovních dnech odpoledne. Tento úkol kladl vysoké nároky na vedoucí kroužku a nápomocné členy, kteří
zajišťovali technickou podporu. Nemalé poděkování za podporu a pochopení patří
také rodičům mladých hasičů. Kromě odborností získaly děti i smysl pro kolektiv
a kázeň.
Mladí hasiči získávají při výcviku kromě odbornosti i smysl pro kolektiv a kázeň
V měsíci říjnu pořádali hasiči města Zbýšova pod záštitou starosty města závod
požárnické všestrannosti. Soutěž byla organizována již po několikáté a opět na městském koupališti, které je svým technickým zázemím a pěkným prostředím, navazujícím na přilehlý les nad hájenkou, pro tento účel téměř ideálním prostorem. V daném
termínu vykouklo na celou dobu soutěžního dne hřejivé slunce. Účastnilo se přes tři
stovky soutěžících. Náročné přípravy zahrnovaly mimo jiné přípravu tratí pro dorost,
mladší a starší žáky v délce 2 až 5 kilometrů a zajištění zázemí pro účastníky závodu.
22
Vedení sboru se také rozhodlo podpořit kulturní činnost ve městě. Na výzvu
vedení města se členové sboru a zásahové jednotky podíleli na organizaci a technickém zajištění akcí pořádaných MKC – letní kino, školní olympiáda, kulturní vystoupení dechové hudby, představení pozvaných hostů a účinkujících.
Sbor dobrovolných hasičů se snaží vyhovět všem občanům, kteří o pomoc požádají. Občané a spolky se na nás obracejí v případech, kdy je třeba využít speciální techniky, např. při práci ve výškách, pokácení stromu, při manipulaci s těžkými
břemeny. Doufáme, že doposud jsme všem, kdo se na nás obrátili, vyhověli k jejich
spokojenosti.
Pomoc při úklidu kostela ve Zbýšově
JSDH
Jednotka SDH Zbýšov je organizační složkou města a rozhodnutí, související
s připraveností a chodem zásahové jednotky, jsou úzce konzultována s vedením
města. Členové zásahové jednotky se dohodli, že úpravy na požárním vozidle CAS
32 T 815, zakoupeném v loňském roce, provedou svépomocí. Důvodem jsou vysoké náklady, které by za opravu požadovala odborná firma a byly by nad možnosti
financování z rozpočtu města. Na úpravách CAS 32 T 815 bylo hlavně v zimních
měsících odpracováno několik stovek pracovních hodin. Z původního požárního
vozidla na hašení pěnou byla začátkem jara tohoto roku zařazena do výjezdu požární cisterna o objemu 9000 litrů a příslušenstvím pro velkoobjemové hašení a pro
požáry v lesním terénu. Po pár dnech v zařazení byla jednotka povolána k požáru
lesního porostu v Oboře Ivančice-Němčice.
23
Výčet zásahů:
12. 3. požár nízké budovy Zbýšov
12. 3. likvidace nebezpečné látky
Zbýšov
18. 3. požár lesního porostu Vysoké
Popovice
21. 3. požár lesního porostu Oslavany
(u Lipna)
25. 3. požár polního porostu Zbýšov
4. 4. požár lesního porostu Oslavany
11. 4. požár lesního porostu IvančiceNěmčice
18. 4. požár zemědělského objektu
Zbýšov
20. 4. požár lesního porostu Zbýšov
23. 4. požár osobního automobilu
Zbýšov
10. 5. požár lesního porostu Oslavany
24
11. 5. požár skládky Zbýšov
25.–26. 5. požár lesního porostu
Bzenec
27. 5. požár lesního porostu Bzenec
23. 6. požár nízké budovy Zbýšov
24. 6. požár odpadu Zbýšov
3. 7. likvidace nebezpečného hmyzu
Zbýšov
7. 8. technická pomoc – odstranění
stromu Zbýšov
25. 8. likvidace nebezpečného hmyzu
Zbýšov
25. 8. záchrana zvěře Zbýšov
19. 11. požár kontejneru Zbýšov
20. 11. požár travního porostu
Lukovany
Významným prověřením
připravenosti a schopnosti
zásahové jednotky byla mimořádná událost – požár lesního
porostu u Bzence – moravská
Sahara. Již ze sdělovacích
prostředků bylo jasné, že
průběh likvidace v prvních
hodinách se nevyvíjí příznivě.
Velitel jednotky SDH Zbýšov
byl postupně informován Krajským operačním střediskem
(KOPIS) HZS JmK. Se členy
byl dohodnut postup a obsazení v případě vyhlášení zvláštního stupně požárního poplachu. Tento byl vyhlášen
25. 5. v 11:33 hodin. Postup je v takovém případě jasně dán: v co nejkratším čase
se dostavit na místo shromaždiště odřadu s vybavením a proviantem na několik
dní zásahu. Po přesunu do města Bzence nám bylo jasné, že nasazení na několik
hodin nebude pravda. Rozsah zasažené plochy, náročný terén v pískovém loži,
množství nasazené techniky, která zapadala do hlubokých dun, byl mimořádný. Po
24 hodinách nepřetržitého nasazení, a to i v noci, se osm členů vrátilo zpět s tím,
že se musí připravit na další odřad. Ten se konal další den v obdobném scénáři.
Nasazení techniky bylo tak extrémní, že opravy a údržba stála nemalé finanční
prostředky nad rámec položky rozpočtu.
25
26
Požární technika musí být ve stoprocentní připravenosti a v případě povolání
k zásahu je na ni kladena vysoká náročnost na spolehlivost a bezporuchovost. To
se však u techniky roku výroby 1982-85 zvládá v posledních létech velmi těžce.
Nelze udržovat techniku, u které jsou již nerentabilní a neekonomické opravy.
Údržba a menší opravy, revize a zákonné prohlídky provádějí členové hasičského
sboru ve svém volném čase bez nároku na odměnu. Často na úkor volného času,
který mohou trávit v rodinném kruhu.
Celoročně se musí členové zásahové jednotky SDH Zbýšov účastnit předepsaných školení a několika desítek hodin výcviku, obhajoby hasičské způsobilosti a osvědčení velitele, strojníka požární techniky, nositele dýchacích přístrojů,
osvědčení obsluhy motorové pily – hlavně bezpečnosti práce při kácení vyvrácených a jinak nebezpečných stromů. Jsou to speciální kurzy, při kterých se školí
a vycvičují na situace s vysokým rizikem nebezpečí úrazu.
Vedení jednotky zaznamenalo v době rojení včel a rozmnožování bodavého
hmyzu případy, při kterých byl oznamovatel odkázán KOPIS HZS JmK na specializovanou firmu a to z důvodu, že se nejedná o přímé ohrožení života a zdraví osob,
oznámení nevykazuje znaky mimořádné události. Po dohodě s vedením města je
možné tuto událost řešit prostřednictvím oznámení starostovi města nebo přímo na
JSDH Zbýšov. Jednotka je vybavena potřebnou technikou a zařízením pro likvidaci
bodavého hmyzu.
Poděkování sponzorům
V průběhu roku se vedení sboru několikrát obrátilo na místní i okolní firmy
a podnikatele se žádostí o pomoc při financování akcí pro děti a obnově vybavení
požární techniky, výstroje a výzbroje. Za dobré vztahy, podporu, vstřícnost a pochopení tímto děkujeme firmě Elektro Milan Nekuža Zbýšov, stavební firmě Miloš
Ryšavý Vémyslice, panu Miloši Soukupovi – pokládka živičných povrchů Zbýšov,
firmám Paspol Zbýšov, Metaldyne Oslavany – pobočka Zbýšov, ANAS Servis Brno,
PO-BP Jihlava.
Zvláštní poděkování patří Hasičskému sboru obce Zastávka za umožnění dočasného garážování požární techniky CAS 32 T 815, pro kterou na požární zbrojnici ve Zbýšově není pro zimní období dostatečně vybavená garáž.
Poděkování směřujeme na vedení města Zbýšova za vstřícnost při řešení problémů a financování činnosti jednotky SDH Zbýšov. Věříme v pokračování úzké
spoluprácei budoucích létech.
Za Sbor dobrovolných hasičů a zásahovou jednotku města Zbýšova
Bc. Vladimír Čapka
starosta sboru a velitel jednotky
27
Zbýšov hostil vrcholné soutěže v silovém trojboji
Jako každoročně, tak i letos se stal Oddíl kulturistiky a silového trojboje Zbýšov
pořadatelem vrcholných soutěží v silovém trojboji v ČR. V sobotu 28. 4. 2012 se
zde konala poslední mistrovská soutěž jarní sezóny. Jednalo se o 20. mistrovství
ČR masters. Krásné, slunečné počasí zde přivítalo 40 závodníků, kteří se představili ve čtyřech věkových kategoriích. (M1 nad 40 let, M2 nad 50 let, M3 nad 60 let
a M4 nad 70 let). Soutěžící v každé věkové kategorii byli rozděleni podle tělesné
hmotnosti do váhových kategorií, ve kterých se utkali o tituly mistrů České republiky.
Po prezentaci, která probíhala od 8 hodin, bylo v 10.00 hodin mistrovství slavnostně zahájeno hymnou a proslovem starosty města Zbýšova pana Vratislava
Širokého, který s ochotou podobné akce podporuje.
Na soutěži bylo překonáno 28 nových rekordů, z nichž sedm si na svůj účet připsal absolutní vítěz celého mistrovství Zoltán Kanát, startující za TJ Olympia Zlín.
Mezi ženami kralovala Hanka Takáčová z Chodova. Mistrovství se zúčastnila
i přes to, že se ve středu před soutěží vrátila z USA, kde obhájila titul mistryně
světa.
Musím se přiznat, že se mi jako ředitelce soutěže toto mistrovství hodnotí velmi
těžko. Myslím si ale, že mi většina přítomných může potvrdit, že závody proběhly
bez sebemenších problémů, v přátelské domácí atmosféře, bez zbytečných prostojů. K příjemnému prostředí přispělo i krásné počasí a skvělá kuchyně restaurace Hornického domu. Velmi
mě potěšil mail od domažlického soutěžícího pana Bedřicha
Řechky, který mi mimo jiné
napsal: „Děkuji za příkladný
průběh MČR. Nástup závodníků k závěrečnému vyhodnocení již čtvrt hodiny po ukončení
soutěže byl nevídaný…“ Dobrou a precizní práci předvedli
i nakladači.
Jak již bylo zmíněno, téměř
ihned po ukončení soutěže
proběhlo
vyhlašování
výsledků. Všichni soutěžící na
prvních třech místech získali
podle umístění medaile a každý závodník dostal věcný dar
od sponzorů. Ceny a medaile
předávali delegát soutěže pan
Vilém Štifter, starosta města
MČR masters v silovém trojboji 28. 4. 2012
ředitelka soutěže Bc. Irena Pokorná, paní Hana Takáčo- pan Vratislav Široký a já, jako
vá, absolutní vítězka, několikanásobná mistryně světa, ředitelka soutěže. Poté se
starosta pan V. Široký
přešlo k ocenění třech nej28
lepších podle Wilkse v každé věkové kategorii, kteří získali poháry a další ceny.
Nevšedním zážitkem bylo předávání cen nejstaršímu účastníku mistrovství panu
Wolfgangu Zimmermannovi. Kromě zmiňovaných cen převzal tento 72–letý závodník od delegáta i plaketu pro nejúspěšnějšího závodníka v kategorii masters 4 za
rok 2012. Třešničkou na pomyslném dortu bylo vyhlášení těch nejlepších, kterými
se stali Hanka Takáčová a Zoltán Kanát.
Jako žádná sportovní akce se ani tato neobešla bez sponzorů. Těmi hlavními
se stali: Město Zbýšov, Český svaz silového trojboje, H Sport – pan Huňek, kterému děkujeme za přípravky výživy, Elektro Nekuža, který dodává na naše soutěže
elektrovýrobky, zamečnictvíMP, HoBBiT a restaurace Hornický dům. Všem patří
velké poděkování.
Druhou akcí se stal 4. ročník klání o Pohár starosty města Zbýšova. Dorostenců a juniorů, závodících v silovém trojboji, se zde sešlo 41.
Po prezentaci, ke které se první závodníci sjížděli už od 8.00 hodin, byla vlastní
soutěž slavnostně zahájena v 10.00 hodin projevem starosty Zbýšova pana Širokého a hymnami České i Slovenské republiky.
V šesti váhových kategoriích se utkalo 16 dorostenců, z nichž bylo sedm ze
Slovenska. Na soutěži bylo překonáno několik českých i slovenských rekordů, což
svědčí o tom, že soutěž byla, co se týče výkonů, velmi kvalitní a sešli se zde špičkoví závodníci. Rekordy překonali i tři nejlepší dorostenci závodů: Jakub Zmeko
ze Slovenska, Tomáš Turek z Bohumína a vítěz této věkové kategorie kuřimský
Pavel Uher.
Juniorka se, stejně jako v kategorii dorostu, zúčastnila jedna. Byla jí Kateřina
Hýblerová z Nymburka. Mezi 24 juniory v šesti váhových kralovali Tomáš Novák
z Prahy, Filip Sobotka z Jihlavy a tím nejlepším se stal další jihlavský borec David
Lupač. Ten obhájil prvenství nejen ve své věkové kategorii, ale již potřetí se stal
i absolutním vítězem soutěže a získal Pohár starosty města Zbýšova.
Této soutěže se zúčastnili i dva místní závodníci. V kategorii dorostu se představil nováček Zdeněk Rutar. Po tříměsíčním trénování překvapil nejen ostatní, ale
i sebe těmito výkony: dřep 145 kg, 80 kg v benči a 215 kg v mrtvém tahu. Celkem
nazvedal 440 kg a tím získal 3. výkonostní třídu a bronz ve své kategorii. Druhým
soutěžícím byl Tomáš Hájek.
Jeho výkony měly hodnotu:
210 kg v dřepu, 120 kg v benči
a 240 kg v mrtvém tahu. Celkovým výkonem 570 kg zlepšil
Tomáš svůj loňský výkon o 40
kg.
Velké poděkování patří
sponzorům, bez kterých by se
v dnešní době nemohly podobné akce pořádat: Město Zbýšov, Elektro Nekuža, HoBBiT,
ZamečnictvíMP, 2Mcyklosport,
Zdeněk Rutar, dřep 145 kg
Figarostav s.r.o.
29
Tomáš Hájek, mrtvý tah 240 kg
Vyhlášení výsledků 10. 11. 2012. Zdeněk Rutar 3. místo
30
I pro příští rok byl náš oddíl požádán o pořadatelství. Začátkem roku, 26. ledna,
se zde odehraje Mistrovství jižní Moravy mužů a žen v silovém trojboji. 16. února
to bude Mistrovství ČR v benchpressu masters, juniorů a dorostu. Tato soutěž
bude i nominačním závodem na Mistrovství světa. Na podzim 26. 10. se zde bude
konat již 5. ročník Poháru starosty města. Kromě pořádání soutěží členové oddílu
pravidelně trénují v posilovně v areálu místního koupaliště. Otvírací doba je každý
den kromě soboty od 17.30–20.00 hodin, nebo po domluvě, na telefonním čísle
605 238 754.
Za oddíl kulturistiky a silového trojboje Zbýšov Bc. Irena Pokorná
Z činnosti Junáku - svazu skautů a skautek ČR,
středisko „Hrozen“ Zbýšov
Jako každý rok tak i letos jsme zahájili na skautské klubovně schůzky první
týden v říjnu. Sešli jsme se v hojném počtu a mezi přítomnými se objevilo i mnoho
nováčků. Vedoucí si s dětmi dohodli vhodné termíny a časy schůzek tak, aby vyhovovaly jak dětem, tak i vedoucím. Mimo pravidelných schůzek chodíme do tělocvičny a to každé pondělí od 16:00 do 17:00 hodin mladší chlapci a od 17:00 do 18:00
hodin starší chlapci. Při těchto hodinách se věnujeme florbalu a chtěli bychom se
zúčastnit několika turnajů žákovské AFL.
Letos poprvé jsme otevřeli naše řady pro děti od tří do sedmi let. Na schůzku
si je rodiče přivedou a po ní si zase pro své ratolesti přijdou. Po dvou měsících se
zdá, že akce „Mrňata“, jak ji sestry vedoucí nazvaly, má u malých dětí úspěch. Děti
se už naučily, jak vyrobit věneček z listí, rády malují, tancují a hrají různé hry. Také
jsme si vyzkoušeli, jaké je to nechat povozit děti na poníkovi. Děti měly ohromnou
radost a všem se akce líbila. Proto bychom chtěli touto cestou poděkovat majiteli
poníka panu Jiřímu Mitrocimu za umožnění této nevšední atrakce a odborný přístup.
Na schůzkách společně zažíváme hodně legrace, hrajeme různé hry a učíme
se spoustu užitečných věcí. Občas vyrazíme na výpravu do lesa, kde si prověříme
v praxi, co jsme se s dětmi o přírodě naučili a jak ji máme chránit. Příkladů toho,
co do přírody patří a co ne, je i v našem okolí mnoho. Občas se s dětmi sejdeme
i v sobotu na klubovně, zahrajeme si hry a opečeme párky. Bratři si celý víkend
užili na klubovně i s přespáním. Mimo jiné si sami vyzkoušeli nabatikovat trička,
připravit jídla, zatopit a udržovat oheň, uklízet a jiné praktické činnosti. Starší sestry
mimo jiné na každé třetí schůzce vaří, učí se připravovat studenou kuchyň a pečou
cukroví. Děvčata již pekla vánoční perníky a linecké cukroví.
Nyní prožíváme dobu adventní a i my se společně s dětmi snažíme prožít
krásné chvíle.
S „Mrňaty“ jsme si již na klubovně nazdobili vánoční stromeček, což děti velice
zaujalo. Velké sestry vyráběly z vánočního papíru vločky, i bratři pomáhali - ozdobili
okna kluboven.
Oslavu Mikuláše jsme zahájili v předstihu. V pondělí 3. prosince jste nás mohli
potkat v ulicích města Zbýšova. Mikuláš naděluje většinou dětem, ale my jsme
chtěli potěšit dospělé, kteří nás podporují v naší činnosti a předat jim drobnou
sladkost.
31
Letos chystáme již jen dvě větší akce a to již tradiční zdobení stromečku pro
lesní zvěř a roznos Betlémského světla, které do našeho města přivážíme již od
devadesátých let. Jsme stále otevřeni pro všechny zájemce, kteří by mezi nás
chtěli chodit a věřím, že si najdou mezi námi kamarády a užitečně a zajímavě
využijí volný čas.
Závěrem bych chtěl za vedení střediska „Hrozen“ Zbýšov popřát všem lidem
dobré vůle bohatého Ježíška a mnoho zdraví a štěstí do roku 2013.
Sepsal vůdce střediska Jaroslav Becha
Krasobruslení v Náměšti nad Oslavou
KRASOKLUB je nástupníckou organizací FSCHABITAT Náměšť nad Oslavou, která se od února 2011 věnuje sportovní přípravě a výchově dětí a mládeže
v oblasti individuálního výkonnostního krasobruslení. V současné době je našim
hlavním působištěm zimní stadion v Náměšti nad Oslavou. Jediným cílem pro
vznik i další působení KRASOKLUBu Náměšť nad Oslavou, o. s., je nabídnout
všem zájemcům o tento překrásný sport kvalitní trenérské zázemí a systematickou
a intenzivní sportovní výchovu.
Upřímně řečeno, to, že se Klub krasobruslení v Náměšti hlásí o přízeň mladých
sportovců i v této sezóně, je malý zázrak a důkaz obrovské vůle a obětování se
především jejich rodičů. Někteří z nich si našli druhé zaměstnání jen proto, aby
umožnili svým dětem věnovat se tomuto překrásnému sportu. Klub je v současné
době financován z příspěvku členů a sponzorských příspěvků. Našimi partnery
jsou ČEZ, Outulný, a. s. a HABITAT, a. s. I náš tréninkový plán nyní obsahuje šest
tréninkových hodin týdně na domovském ledě a dvě hodiny suché přípravy (tj.
trénink rotací, gymnastika, kondiční cvičení). S vědomím toho, že jde o individuální
sport a tudíž důraz by měl být na práci trenéra s každým jednotlivcem zvlášť, je
zřejmé, že jde o finančně nákladný sport. Novou sezónu 2012–2013 jsme zahájili
na náměšťském ledě tentokrát již v plovině září a máme za sebou již první prověrku naší práce a připravenosti - testy výkonnosti, kterých se některé z našich
dívek zúčastnily první víkend v říjnu v Kopřivnici. Dosažené výsledky v zásadě
splnily očekávání, někomu se zadařilo, někomu méně, ale to už je život sportovce.
V současné době máme 12 aktivních krasobruslařek ve věku 4 až 11 let. Trenéři
připravují pro zkušenější z nich programy na individuální volné jízdy, aby se mohly
začít zúčastňovat závodů. Stále pracujeme na kampani - náboru nových členů
v širokém okolí. Díky ochotě a pochopení vedení HC Horácká Slavia Třebíč jsme
3.11. vystoupili během přestávky hokejového utkání Třebíč - Olomouc s krátkým
programem POUPATA 2012, kde se představily malé krasobruslařky a reprezentant ČR Pavel Dorňák, který je také svěřencem našeho pana trenéra Luďka Feňa.
Smyslem této akce je rovněž nábor nových členů!
Tak to je stručně ze života Krasobruslařského klubu KRASO KLUB Náměšť
nad Oslavou ...
32
ROZHOVOR S TRENÉREM
Jak vznikla myšlenka založit v Náměšti nad Oslavou oddíl krasobruslení?
Vznik krasobruslařského klubu v Náměšti nad Oslavou iniciovala maminka jedné z mých tehdejších svěřenkyň. Pravda je taková, že v tomto kraji a širokém okolí
dlouhou dobu krasobruslařský oddíl nepůsobil. Pokud vím, v Jihlavě funguje oddíl
synchronizovaného krasobruslení, individuálnímu krasobruslení se nejblíže věnuje
několik oddílů v Brně. Tak proč ne právě v Náměšti? Krásné město, moderní stadión a poměrně široký region, kde tento krásný a zdravý sport chybí.
Jaký zájem je o tento sport v řadách dětí, případně jejich rodičů?
Krasobruslení je úžasný a současně i velmi náročný sport. Pokroky přicházejí
jen díky tvrdé práci a .naiežděným kilometrům“ ... to již vyžaduje notnou dávku vytrvalosti, motivace a disciplíny. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že počáteční nadšení
některých zájemců o tento sport se po určité době vytrácí. Pak jíž záleží na jejich
osobnosti a v nemalé míře i rodinném zázemí a podpoře, která jím může pomoci
vytrvat. Odměnou každého trenéra je, pokud vztah mladého člověka k jeho sportu
se stane současně jeho životním stylem.
Trénujete krasobruslení v Brně, které má nesrovnatelně větší možnosti a podmínky. Jakou má podle Vašeho názoru budoucnost krasobruslení v Náměšti?
Náměšť je malebné město na pomezí Vysočiny a má všechny předpoklady stát
se výborným tréninkovým střediskem nejen pro krasobruslení. Opravdu, spojuje
se zde několik velmi příznivých faktorů .... Nový zimní stadion, o který je pečováno
řádně a poctivě, a navíc je situován v naprosto klidné částí města v těsném sousedství fotbalového hřiště. Nové ubytovací kapacity budou dobudovány co nevidět,
také v docházkové vzdálenosti. Město a jeho představitelé nás vzali na vědomí
a kvitují, že vedle hokeje - tedy vyloženě „mužského“ sportu - se v Náměšti o slovo
hlásí sport, kde se realizují převážně dívky. Pevně věřím, že se nám podaří pro rok
2013 získat finanční podporu z rozpočtu města na pokrytí alespoň části provozních
nákladů klubu a tím jej přiblížit podmínkám přípravy malých hokejových nadějí.
Jak se snažíte získat nové krasobruslaře a jak jste v tomto ohledu úspěšní?
Je to různé, ale i v tomto sportu platí ono otřepané: „Lépe jednou vidět než
tisíckrát slyšet“ ...
Krasobruslení je spojením dynamiky a ladnosti pohybu, vyžaduje naprostý
cit pro hudbu a současně výbornou koordinaci vlastního těla. Někteří zájemci
přicházejí, nebo lépe řečeno jejich rodiče je přivádějí, díky okouzlení výkony
špičkových krasobruslařů na některém ze světových podniků. Jsou děti, které se
zkrátka rozhodnou a jdou za svým snem ... V současné době například připravujeme takovou malou krasobruslařskou exhibicí. Vše proběhne 3. 11. 2012 na
zimním stadióně HC Horácké Slavie Třebíč. Díky pochopení a laskavosti jejího
vedení jsme dostali možnost, v rámci přestávky hokejového utkání domácích
s Olomoucí, představit náš klub. S krátkým programem jako host vystoupí Pavel
Dorňák, od letošního podzimu kandidát reprezentace ČR Naše snaha má za cíl
upozornit na existenci klubu a přivést nové zájemce o krasobruslení na led do
Náměště nad Oslavou.
33
S jak starými dětmi pracujete?
Pokud se ptáte na věkové rozpětí mých svěřenců, pak je to od 6 do 19 let.
V náměšťském Klubu bruslí děti ve věku 4 až 12 let. A nejvhodnější věk, kdy začít
s výkonnostním krasobruslením? Mezi pátým až sedmým rokem věku dítěte.
Jak často a kde trénujete? (léto i zima)
Trénujeme celoročně, krasobruslení má prázdniny tak maximálně tři týdny a to
někdy v období květen, červen.
Jaké jsou podmínky v Náměšti nad Oslavou?
Jak už jsem o tom hovořil, Náměšť má všechny předpoklady být perfektním
střediskem krasobruslení, jakých u nás moc není. Snad se tu najdou lidičkové, kteří
nám pomohou tuto krásnou myšlenku uvést do života.
Coje vaším trenérským cílem?
Jednoznačně přivést nové talenty od prvních kroků na ledě až po reprezentaci
a účast na světových Grand Prix. To se ovšem podaří jednomu z mnoha adeptů
krasobruslení. Tak snad to, že je tu skupina dětí, které s chutí tráví velkou část ze
svého volného času na ledě a dávají tak svému životu smysluplný obsah, budují si
přátelské vztahy v kolektivu, ctí řád a pravidla, o něco usilují... snad v tomto smyslu. I cesta může být cíl!“
Jaroslav Becha
Čtenáři nám píší
I podzim měl svou krásu
Po letních dnech, často naplněných tropickými vedry, přišel čas babího léta.
Sluneční svit již dávno ztratil sílu letních veder a občasné dešťové spršky nyní pomalu zalévají rozkvétající podzimní květenu. Plodná pole, zahrady a ovocné sady
postupně vydávají pěstitelům svou úrodu, která je po pečlivém roztřídění uskladňována či připravena k odprodeji. Letošní úroda nás příliš neuspokojila a tak nás jistě
potká řada opatření, se kterými se budeme muset vyrovnat. Třeba jen modravé
chutné švestky, které hospodyňkám dříve
nabízely spoustu možností využití, nám
opět často chyběly. Švestkové aleje kolem
silnic se stovkami vzrostlých stromů, spolu
s některými stromy v zahradách, zůstaly po
napadení „Šárkou“ bez ovoce. Ono by sice
bylo možné si je zakoupit, ale v prodeji jsou
z dovozu a řádně drahé a hlavně ty čerstvé, vlastní rukou utržené, ty nám už nikdo
nenahradí.
34
Podzimní slunce už jen kolem poledne spoře zahřeje poslední zbytky pozlaceného listí stromů, které každý závan větrů rozmetá po okolí. Na zahradách
hospodáři sklízejí poslední zeleninu, po které přijdou na řadu rýče, aby v rukou
domácích pěstitelů připravily pohnojené záhony na další úrodu. Také do polních
strnišť a sklizených bramborových ploch vyjely traktory s mohutnými pluhy, aby
naplnily svůj podíl podzimní práce. Na brambořištích dříve ponechávané zbytky
natí zde dnes už nenajdeme. Zmizely v brázdách pluhů a s nimi kdysi tak typická
podzimní vůně. Dnes už není zvykem hledat v brambořišti a v ohni a teplém popelu
si upéci chutné a vonící brambory, které za našeho dětství patřily k nejchutnějším
pochutinám, které nám podzim nabídl. Ani nám nevadilo, že jsme je z popela vyndali někdy o trochu později a černější. Bývali jsme nasáklí kouřem z dýmu natě,
s očima zarudlýma od ohně a s pusou a tvářemi vždy o něco černějšími. Ta chutná
nabídka nám za to vždy stála.
A do začínajících dnů listopadu patřily se svou nostalgii nedílně svátky našich
nejbližších zemřelých „Dušičky“, kdy jsme chodívali s kyticemi a věnečky ke hrobům našich zemřelých. Po uložení květů jsme zapalovali přinesené svíčky a pak
v klidu zavzpomínali na ty, kteří zde spí svůj věčný spánek. A po těchto dnech,
které již patří se svými chladnými rány a závoji mlh, ležícími po ránu nad probouzející se krajinou, začínají na naše dveře klepat blížící se vánoční svátky. To, že tyto
radostné dny, na které se těší celá rodina, nebudou letos pro nikoho snadné, lze
bez dlouhých úvah doložit zdražováním všeho zboží od potravin, pohonných hmot,
elektřiny a plynu, včetně zdravotních poplatků a léků. Všechna tato opatření ztěžují
život všem prostým lidem. Opravdu nebude vůbec jednoduché pro lidi bez práce,
mnohdy s početnými rodinami, staré a nemocné, aby aspoň ve dnech Vánoc prožili
pocit klidu a spokojenosti.
Jaroslav Nevřiva
Komáří sádlo
Začínající léto roku 1938 svými příjemnými teplotami překvapilo tehdy snad všechny lidi. Nejdříve tak
studené a vlhké jaro a nyní tak nádherné oteplení,
doprovázené hřejivými paprsky slunce, přivádělo celou
okolní krajinu vyšperkovanou tisíci květy do nepředstavitelné krásy. Lidé se zbavovali přebytečného oblečení
a my mladí, patřící k předškolní drobotině, natáhli jsme na sebe ty nejkratší kraťasy
a pak bosky, i když to zpočátku trochu píchalo, vyběhli jsme ven na svůj zatravněný
plácek rozšířené Dolní babické ulice. O ten jsme se sice museli dělit s věčně přítomnými husami a housaty, ale to nám čtyřem nevadilo. Zde jsme pak s maximálním
zaujetím hrávali Černého Petra, Vole, pusť nebo Větší bere. Našich her a způsobů
zábavy byla celá spousta, ale ten den, kdy se začala odvíjet následující příhoda,
jsme ty karty opravdu hráli. „Jaryčku, Jaryčku !“volala na mne od protějšího domu
moje kmotřenka Turková a když jsem k ní doběhl povídá: „Chlapče, chci dělat
koláče a nemám kvasnice. Buď tak hodnej a skoč mi pro ně za padesátník k panu
Hrozničkovi.“ Vyhovět kmotřence, která pro mne vždy měla nějakou dobrotu, bylo
35
víc než povinností. A tak jsem sevřel v dlani padesátník a už jsem pelášil stoupající
ulicí k návsi. Na konci ulice před návsí seděl jako vždy na lavičce děda Matulka,
opřen zády o plot. Byl to válečný invalida z první světové války, který svou historii
o tom, jak přišel v Itálii při útoku zasažený šrapnelem o půl nohy, nyní nahrazené
dřevěným pahýlem, vyprávěl snad již celé vesnici. Seděl na lavičce, čepici, zpod
které mu čouhaly bílé vlasy, naraženou před sluncem do čela, z bezzubých úst pod
nakrouceným knírem mu visela nyní už vyhaslá fajfka. Každého, kdo jej zde míjel,
oslovil. po pozdravu nevynechal ani mne. „Kam pak jdeš, ty mladej kujone a čich
ty seš?“ Když jsem mu odpověděl, pokračoval. „Už vím, už vím, ty jsi Jarmily kluk,
viď! A nejdeš ty náhodou něco nakupovat?“ Jen jsem mu přikývl, pokračoval. „To
mám konečně štěstí, vždyť já tady sedím už od rána s vyhaslou fajfkou a ne a ne
natrapírovat někoho, kdo by mně šel nakoupit k Hrozničkovi. Buď teda tak hodnej
a řekni panu Hrozničkovi, ať mně pošle paklík fajfkovýho tabáku a napíše mně to
na knížku. A abych nezapomněl“, dodal ještě s trochu podivným úsměvem, „ať mi
také pošle na ta moje věčně bolavá záda za pět deka komářího sádla.“ Kývl jsem
dědovi na souhlas, i když se mi to komáří sádlo zdálo být poněkud divné a už jsem
běžel přes náves k obchodu. Jen jsem otevřel dveře, rozezněl se nad nimi zavěšený zvonek a můj nos prostoupila podivná směs vůní a pachů. Procházel jsem
uličkou tvořenou pytli s rybí moučkou, otrubami s kukuřicí, bečkami se slanečky,
kysaným zelím a okurky až k pultu, kolem kterého visely různé salámy, kuchyňské
nádobí a celá řada jiných věcí. A za pultem s černou čepičkou na hlavě s úsměvem
na tváři pan Hrozníček. „Tak copak si budete přát, mladej pane,“ vítal mne prodavač a já po pozdravu spustil. „Kmotřence Turkové za padesátník kvasnic a dědovi
Matulkovi z lavičky paklík fajfkového tabáku a také zas prý potřebuje na ta svá
bolavá záda pět deka komářího sádla a to všechno mu máte napsat na knížku.“
Pan Hrozníček se po vyslovení komářího sádla zasmál a povídá: „Ty kvasnice
a tabáček tady mám, ale s tím komářím sádlem, to tě děda Matulka doběhl, žádné
neexistuje. Ty mu však ale vyřiď, že mi už došlo. A za tvou dobrou vyřídilku, tady
máš ode mne bonbon.“ a podal mi hašlerku. S poděkováním jsem jí zastrčil do kapsy a už jsem spěchal návsí kolem hospody a kaple k Dolní ulici, kde už nedočkavě
čekal děda Matulka.
Jeho první otázka byla: „Máš tabáček?“ „Tabáček mám, ale to komáří sádlo na
vaše bolavá záda, to mu už došlo.“ „No jo, co se dá dělat, ale ty spěchej, ať ta tvoje
kmotřenka stačí ty koláče udělat!“ A tak s pocitem, že jsem dědovi s tabáčkem udělal radost, jsem se rozběhl ulicí, abych kmotřence dal potřebné kvasnice a vrátil se
za opuštěnými kamarády. Jen jsem jí je předal, hned jsem musel nastavit dlaň, do
které mi za odměnu nasypala hrst rozinek, kterým jsme tehdy zde říkali cibéby. A ty
jsme pak společně s kamarády, se kterými jsme se vždy o všechno dělili, snědli.
Jaroslav Nevřiva
Povídání o dlouhých zimních večerech
Bývaly doby, kdy nebylo televizních přijímačů ani počítačů či jiných zábav
a dlouhé zimní večery trávili lidé spolu se sousedy při společných dračkách peří.
Tehdy všichni zasedli ke stolu s připraveným peřím a ve svitu petrolejové lampy
36
drali peří a povídali o věcech
dávno minulých, o pověstech
či příhodách, které teprve nedávno vzrušily okolí. A zatímco
venku vítr klepal vločkami
sněhu do oken a kolem komína kvílel mrazík v různých
tóninách, zde u hřejivých
kachlových kamen naslouchali
všichni včetně dětí poutavému
vyprávění. Našlo zde místo
poutavé vyprávění i pověsti
o „Zbýšovském permoníkovi, O pokladu na ketkovickém hradě Levnově, Zazděné
jeptišce v oslavanském klášteře a Zlaté rybce v potoce Balinky“ a celé řadě jiných.
Vyjmenované pověsti byly uvedeny mimo jiné buď knižně nebo v Ozvěně kromě
pověsti „O zlaté rybce v potoce Balince“, kterou vám nyní nabízím.
V jednom z doškových domků vesnice Zbýšova s malou zahrádkou a dvorkem
žila snad před více jak sto padesáti lety se svými již stárnoucími rodiči jejich dcera
Anička. Pomáhala své často nemocné mámě s pracemi jak v domě, tak na zahrádce, zatímco její táta, dříve kovář, sem tam ještě vypomáhal na těžebních jamách
rozsetých kolem vesnice. Žili tak jako většina sousedů - skromně, k Boží i ke své
vlastní spokojenosti. Anička vyrůstala do krásy a všechny lichotivé nabídky chlapců
se jí jako by nedotýkaly. Až jednou se její oči zahleděly na urostlého a pohledného
chlapce ze sousední vesnice, který pracoval jen o kousek dál u místního krejčího.
Vždy, když šel kolem, s úsměvem Aničku pozdravil a teprve, když našel odvahu,
ji nesměle oslovil. A po takových „náhodných setkáních“, kdy oba našli v sobě
zalíbení, vyrostla mezi nimi opravdová láska. Každý večer pak spolu vysedávali
na lavičce u zahrádky, kdy si mezi nekonečnými polibky slibovali, jak si budou svůj
společný život prožívat v lásce a radostech. Osud však na jejich lásku přivál mraky.
Martin jako tovaryš ani jeho mistr neměli dost práce, která by je uživila, a proto
přišla chvíle, že se museli rozejít. Martinovi se však nepodařilo sehnat místo ani
v okolí a tak mu nezbylo, než odejít za prací do ciziny. Dlouhé dny, týdny a měsíce
čekala Anička plná úzkosti na zprávu od Martina. Až konečně přišel dopis, plný slov
a vyznání jeho nekonečné lásky. Práci prý se mu podařilo najít a v dalších dopisech
jí bude sdělovat, kdy se přiblíží jeho návrat. Po dalším čekání přišlo další psaní,
plné slibů, po dalším půlroce přišel už jen pouhý pozdrav a jeho zapomenutí. Po takové nečekané zprávě se pro Aničku celý život jakoby zastavil. Marně hledala odpověď na Martinovu zradu a stále nemohla pochopit, jak jen mohl po slibech, které
si dali, zapomenout. Jednou si však zcela náhodou vzpomněla na Pověst o zlaté
rybce v potoce Balinky, kterou vyslechla při draní peří. Podle ní rybka lidem žijícím
v beznaději pomohla. I když tenkrát přešla vyprávění o zlaté rybce s pousmáním,
nyní se jí tato pověst, když po dlouhém bdění večer konečně usnula, vrátila v živém
snu. V něm byla v lese u protékajícího potoka Balinky a když se naklonila nad tekoucí vodou, zahlédla najednou za vyčnívajícím kamenem plující zlatou rybku. V té
chvíli se k ní sklonila a z jejích rtů plynula k rybce její prosba: „Rybičko, ty jsi němá
tvář, ty přece různá kouzla znáš. Ty přece víš, co trápí srdce mé, ty snad víš, kde
můj miláček je? Když do ciziny odcházel, do očí mých se dlouze zahleděl, pravil:
37
„Až budu v cizině, budou tě těšit psaní mé.“ V prvním psaní mě miloval, v druhém
jen lásku sliboval a v třetím psaní pozdrav jen, že na mne dávno zapomněl.“ V té
chvíli se zlatá rybka z vody vynoří a tichým lidským hlasem k Aničce hovoří: „Netrap se, děvče, pro něho, najdi si hocha jiného, ten štěstí míti nikdy nebude, vždyť
zklamal děvče chudobné!“
O tom, zda Anička radu zlaté rybky po probuzení uposlechla, již pověst nehovoří.
Jaroslav Nevřiva
Stopy rabštejnské minulosti
Zvlněná krajina plná lesů a luk, splavovaná řekami Oslavou, Jihlavou a Rokytnou, nabízela často na jejich březích zvýrazněnými strmými skalními ostrohy místa, vhodná pro stavbu těžko přístupných hradů. Hradů bylo od soutoku všech tří řek
u města Ivančic opravdu hodně. Na Jihlavě to byl Templštejn, Rabštejn a Kokštejn,
na Oslavě Levnov, Vlčí kopec, Lamberk a hrad v Náměšti, na Rokytné hrad Rokytná, Moravský Krumlov a další. My však budeme svou pozornost věnovat hradu
Rabštejnu, který ve druhé polovině 14. století tak neblaze ovlivňoval velkou část
Moravy. Dnes z toho kdysi orlího hnízda, tyčícího se na skalním ostrohu nad šumící Jihlavou, zbylo už jen pár kamenných trosek. Hrad postavili na ostrohu pravého
břehu v prvé polovině 14. století páni z Janovic a patřily k němu tehdy vesnice
Dukovany a Horní Dubňany. Když pak v roce 1346 v bitvě u Kresčaku padl český
král Jan Lucemburský a na královský stolec usedl jeho syn Karel IV., jedno z jeho prvních rozhodnutí bylo, že jako svého zástupce moci pro Moravu určil svého
bratra, markraběte Jana Jindřicha. Ten si za své sídlo tehdy vybral brněnský hrad
Špilberk, který začal od roku 1349 zpevňovat, ale pro své časté lovecké potěšení si
velmi oblíbil hrad Rabštejn pro jeho blízkost
lesních hájů, v té době bohatých na lovnou
zvěř. Když však v roce 1375 zemřel, nastaly
pro moravskou zemi zlé časy. Z důvodu rozdělení dědictví po otci znesvářili se synové
Jana Jindřicha Jošt a Prokop a se svými
vojsky táhli Moravou, přičemž navzájem ničili a bořili soupeřovi hrady, tvrze a vesnice.
Prostého lidu Moravy se jejich počínání těžce
dotklo, neboť v poničené zemi vypukla velká
bída a hlad. A právě v této době přichází na
hrad Rabštejn horlivý stoupenec markraběte
Prokopa, Hynek Jevišovický z Kunštátu, zvaný Suchý čert. Tento šlechtic se stal se svou
hradní posádkou pro celý kraj doslovně metlou. Přepadal karavany, převážející z Vídně
nebo ze Znojma do Brna různé zboží, jako
vzácný šafrán, pepř, zázvor, bohatě zdobené
látky, šperky, peníze a další věci, které převážel na hrad Rabštejn.
38
K loupežím využíval okrajových lesů podél cest, večerního šera či ztemnělých
nocí. Přepadů karavan u lesů Bučína, Polanky, u Hostěradic či jinde, při kterých
mnohdy docházelo i k usmrcení průvodců karavan, stále přibývalo. K loupežím se
uchylovali také další šlechtici, jako Jan Sokol z Lamberka, Petr Marašický z Paběnic, Vok z Holtštejna a další. Když však loupeživá činnost Hynka Jevišovického
z Kunštátu a Rabštejna překročila i hranice Rakouska, kde také se svými kumpány
loupil a přepadal vesnice, tu proti nim v roce 1404 vytáhl uherský král Zikmund
spolu s rakouským vévodou Albrechtem IV. I ti však na oplátku plenili příhraniční
území Moravy a začali obléhat i samotné město Znojmo s jeho hradem. Přes svou
přesilu však nebyli úspěšní, na čemž měli mít zásluhu Hynek Jevišovický spolu se
Sokolem z Lamberka. Za tyto zásluhy byl Hynek Jevišovický dokonce jmenován
znojemským hejtmanem. Teprve roku 1405, když Hynek Jevišovický začal své loupeže opakovat, přitáhl ke Znojmu markrabě Jošt s vojskem a účastníky přepadů
mimo Hynka Jevišovického tvrdě potrestal. Tomu ponechal na přímluvu města titul
hejtmana. Roku 1409 opouští Hynek Jevišovický město Znojmo i Rabštejn a spolu
se Sokolem z Lamberka a Janem Žižkou z Trocnova vstupují do vojska polského
krále Vladislava Jagellonského v boji proti německým křižákům. Zúčastní se vítězné bitvy u Grunwaldu, ale roku 1410 Hynek Jevišovický z Kunštátu a Rabštejna
umírá.
Hrad Rabštejn se však roku 1440 opět stává centrem loupeživé činnosti. Proto
k hradu přitáhlo vojsko moravských stavů a roku 1446 hrad Rabštejn dobylo a zbořilo. Od té doby již zůstal hrad Rabštejn opuštěn a v troskách. Jeho majetky připadly králi, který je propůjčil Vilému z Pernštejna, od něhož je získali páni z Lipé. A tak
dnes opuštěné trosky Rabštejna, toho kdysi orlího hnízda na ostrohu nad řekou
Jihlavou, sní svůj sen o zašlých zlatých časech ve vzdalující se minulosti.
Jaroslav Nevřiva
Vánoční vzpomínka
Možná nám někdy připadá, že to nejkrásnější a všemi tak očekávané údobí
roku - „Vánoce“, přichází až příliš pomalu. Všichni s nadějí očekáváme ten pohádkový svatvečer, opředený kouzlem tisíců vzpomínek, kdy se lidem naplňují přání
a vytoužené představy a kdy i pouhopouhé slovo může být tím největším darem.
Ve své paměti si jako poklad nejcennější nosíme a střežíme vzpomínky na vánoční
radosti, které jsme zažili v našem dětství.
Vzpomínky na vánoční radosti prožívané před sedmdesáti lety jsou v naší mysli stále tak živé, jakoby to bylo
včera. Byla to tenkrát v roce 1939 i pro nás tehdy děti,
doba plná změn. Lidé kolem nás byli tak nějak divně smutní, zaražení. Ze školní zdi ve třídě za stolkem pana učitele
zmizel obraz pana prezidenta, nahrazený někým jiným a z
jiné stěny byla sundána velká mapa našeho státu. Paní
učitelka, kterou jsme měli všichni tak rádi a která nás učila v českém jazyce psaní a čtení a která nám vždy četla
ze „Starých českých pověstí“, ze školy odešla. I dalších
změn, které v hloučcích po přečtení obecním bubeníkem
39
projednávali lidé na ulici, bylo opravdu hodně. Změny, které přidávaly starosti našim rodičům a které se týkaly i nás, jsme my děti pochopily až později. Nás tenkrát
v naší dětské bezstarostnosti více zajímaly radosti blížících se Vánoc. Jaký budeme asi mít vánoční stromeček, jestli to bude jedlička, smrček nebo borovička, jaké
bychom si pod ním přáli najít dárky a jestli táta jako loni přinese živého kapra. Ve
svých představách, při usínání a ve svých dětských snech jsme již viděly svíčkami ozářenou jedličku nebo smrček vsazený do dřevěného kříže, na jehož vrcholu
jako démant zářila v několika barvách třpytící se hvězda. Na větvích stromku na
háčcích nebo bavlnkách viselo různě tvarované vonící cukroví, červená jablíčka,
zlatavé hrušky či dozlata nabarvené ořechy, spolu s figurkami, vykrojenými z perníku. Jak napadený bílý sníh, zachycený v jehličí stromku, odpočívaly na jeho
větvích chomáčky bílé vaty. Celou tu krásu nazdobeného stromečku s rozzářenými
svíčkami obtáčel do větví stromku zavěšený dlouhý řetěz, vyrobený z nastříhaných
barevných papírků proložený nastříhanými slámkami. Z těchto dětských snů, které
byly předobrazem skutečnosti, jsme pak po snídani po celý Štědrý den až do samého svatvečera čekali, kdy se náš snad úspěšný půst promění ve zlaté prasátko,
které nám máma slibovala k vidění, když vydržíme do večera nejíst. To se nám
však nikdy nepodařilo, neboť vydržet nejíst, když všude kolem bylo tolik dobrot,
nebylo možné. Když po dlouhém čekání konečně přišel večer, tu jsme všichni
s umytýma rukama a čistě oblečení usedli ke stolu, přikrytému tím nejkrásnějším
ubrusem a máma začala nosit na stůl svatvečerní jídlo. Každý pak, počínaje vždy
tátou, dostal řízek z kapra a k němu bramborový salát. To jsme se pak pokřižovali,
popřáli si dobrou chuť a dali se do jídla. Bývalo však někdy pravdou, že když táta
kapra nesehnal, byl řízek vepřový a někdy bohužel i králičí. Vybírat se moc nedalo,
byla válka a vše bylo na příděl, který ani mnohdy nebyl. Když jsme snědli večeři, přinesla máma na stůl velký podnos plný vonícího cukroví. Byly zde cukrové
hvězdičky, kolečka, jablíčka, kuličky, panáčci, měsíčci a další kousky vyrobené
z perníku. Kromě toho máma přinesla mísu ovocného kompotu, kde byly zavařené
švestky, ryngle, jablka a hrušky.
Máma nás pobízela, abychom jedli, ale my mladí, i když nám chutnalo, jsme byli
stále ve střehu, kdy již konečně přijde to největší štědrovečerní překvapení. Máma
jakoby naši nedočkavost cítila. Stále se kolem nás otáčela, až najednou povídá,
že půjde rozsvítit svíčky na stromečku. To jsme tušili, že se ten pravý okamžik již
přiblížil. Najednou se ložnice rozzářila světlem svíček a máma volá: „Honem pojďte
sem, Ježíšek už u nás byl!“ Po těch slovech jako když do nás střelí a už jsme byli
u stromečku. Plní údivu jsme zírali na úchvatné vánoční kouzlo rozsvíceného stromečku, kdy se světla svíček v tisících ligotavých záblesků odrážela od všech okras
do našich očí. Štědrovečerní gloriolu umocňovala vůně zapálené purpury.
Teprve po přejití tohoto úžasného obrazu jsme si vzpomněli, že pod stromečkem
na nás vykukující dárky. Byly pečlivě zabalené a vždy opatřené cedulkou, komu patří.
Dárky, jako třeba dřevěné hračky, hadrové panenky, kuličky, teplé papučky, rukavice či
nová čepice, byly obrazem doby, ve které jsme tenkrát žili. Věřte však, že radost, kterou
nám způsobily, byla skutečná. Takové nezapomenutelné byly tenkrát v čase našeho
dětství naše Vánoce se Štědrým večerem. Byly chudší než ty dnešní, ale i tak byly plné
radosti, pocitu štěstí a lásky. A také dnes, i když je trochu jiná doba, bychom radost,
štěstí a lásku přáli prožít všem, až zasednou k štědrovečerní večeři.
Jaroslav Nevřiva
40
Autorem dalšího bloku příspěvků je pan PhDr. Miroslav Vespalec
Moje vzpomínky na „Svobodovu cihelnu.“
Díky pochopení členek zbýšovské pobočky Vlastivědného spolku paní Mgr.
Jiřiny Rausové, paní Dobry Tůmové a jejího otce pana Jana Grosse, mohl jsem
v sobotu 18. srpna navštívit místa mého mládí. Nádvoří dolu Simson, kde jsem
v padesátých letech jako strojník pracoval, bývalou studánku pod Barborou a především obdivovat vynikající dílo našich předků, cihlářskou pec v bývalé Svobodově
cihelně. Byl jsem překvapen prací členů spolku a zřejmě i dalších nadšenců při
objevování už téměř zapomenuté historie tohoto regionu.
Moje vzpomínky na toto místo budou vždy spojeny se jménem posledního cihlářského barda ve Zbýšově - se jménem Jana Svobody – řečeného Honza cihlář.
Poznal jsem jej nejprve jako výborného fotbalistu. Bylo to ještě ke konci první republiky (jsem narozen v roce 1929), kdy tehdejší fotbalový klub S. K. Slavoj Zbýšov
hrál v I. A třídě. Byla to v těch letech třetí nejvyšší soutěž – první liga, divize, l. A
třída. Mužstva hrála v rozestavení: brankář, 2 obránci, 3 záložnící a 5 útočníků.
Honza Svoboda - pro mne ještě tehdy pan Svoboda – hrál centrhalva, středního
záložníka. Vedle středního útočníka to byl klíčový post. A tuto úlohu plnil „pan
Svoboda“ stoprocentně. Jeho vysoká postava, prodloužené čelo, umožňovaly mu,
zejméma při kopech z rohu a zejména při dnešních standartkách, tehdy se říkalo
trestné kopy, především hlavou zachraňovat situaci před zbýšovskou brankou.
Vzpomínám si na jeden zápas ve Zbýšově, hrálo tam tehdy Královo Pole, které
později postoupilo do divize. Náhodou jsem seděl se svým otcem mezi brněnskými
funkcionáři, z nichž jeden hodnotil Svobodovu hru slovy: „Ten chlap svým výkonem
patří přinejmenším do divize.“ Připomínám, že Moravskoslezská divize byla tehdy
druhou nejvyšší soutěží.
Ač bytem Padochovák, roku 1944 jsem se stal dorostencem zbýšovského
Slavoje. Tehdejší hřiště na Anenské bylo snadno přístupné pro diváky z Padochova, Havírny či od Mašinky. Ti tvořili značnou část zbýsovskych fandů, takže jsem
měl i jejich podporu. Na jednom z našich treninků se objevil i pan Svoboda se
slovy: „Kluci, potřebuju vaši pomoc. Kousek od hřiště máme cihelnu a potřebuju
pořádně prošlapat cihlářskou hlínu. Pro fotbalisty je to ten nejlepší trenink. Kdo se
hlásí?“ Hlásili jsme se všichní.Po skončení „šlapání“ tři nejstarší dostali sedmičku
lahvového piva, ostatní třebíčskou Zonku. Naše výpomoc se opakovala vícekrát,
její organizaci převzal agilní Viktor Řezáč. Tehdy jsme také poznali ostatní členy
Svobodovy rodiny.
Ještě jako dorostenec jsem se stal členem základní sestavy prvního mužstva
Slavoje. Byl jsem nesmírně hrdý na to, že jsem celou tu dobu hrával na postu, který
před tím tak dobře zastával „pan Svoboda.“ O poločase chodíval do naší kabiny
a zejména mně říkal: „Hraješ to dobře, ale chce to více tvrdosti.“ Co jsem odpovídal
já? „No, jo, pane Svoboda, kdybych měl Vaši postavu, to by bylo asi lepší!“
Moje „pane Svoboda“ trvalo až do 27. června 1949. Tehdy jsem udělal „za
jedna“ první zkoušku ze zeměpisu. Šli jsme to pochopitelně se spolužáky oslavit.
Cestou přes brněnské náměstí Svobody jsme potkali „pana Svobodu.“ Nemohl
jsem ho poznat. Frajerský oblek, bílá košile, vázanka. Slušně jsem pozdravil. „Kam
jdeš?“ Vysvětlil jsem náš plán. „Omluv se kamárádům a pojď se mnou. Zvu ti na
41
slavnostní oběd.“ Bylo to v době lístkového přídělového systému, bylo ovšem možné za vyšší ceny nakupovat na tzv. volném trhu. V Brně byly tehdy dvě nejznámější
restaurace. Stopkova plzeňská pivnice na České ulici a Caiplova restaurace na
ulici Kozí. Do té druhé mě můj mecenáš (dnes se říká sponzor) zavedl. V té druhé
patřil zřejmě ke „štamgastům“. Více, než pro mne nezvyklým jídlem - tehdy jsem
poprvé jedl biftek - byl jsem překvapen vybraným chováním mého mecenáše. Také
personál se k nám choval vybraně. Následovalo oslovení: „Pane továrníku, budete
jistě obědvat.“ Už nevím, jak jsem se tehdy tvářil. Sedím u stolu s „továrníkem“,
který s fotbalovými dorostenci šlape cihlářskou hlínu! A následovalo další překvapení. „Neříkej mně pane Svoboda. Od této chvíle jsem pro tebe Honza. Následoval
stejně vynikající likér.
Potkávali jsme se nejčastěji na fotbalovém hřišti, ale taky v Dělnickém domě,
stejně jako v tehdejší Novákově hospodě. Honza Svoboda byl prostě bonviván.
Dokázal tvrdě pracovat, ale i lehce peníze pouštět znovu do oběhu. Hodily by se
k jeho životu Bezručovy verše:
„Prchlého jsem mládí vzpomněl,
čas spěl letem sokola
a tři dny a noci celý,
šly poháry do kola.
Dal jsem sklenkám, co jim patří!
Pil jsem málo, pil jsem za tři!
Řekněte mně, drazí bratři,
koho z vás jsem zarmoutil?“
Honza Svoboda se na nás jistě dívá z fotbalového nebe a asi stejně kriticky,
jako k mojí fotbalové generaci, by hovořil k té dnešní. Moje vzpomínky na něho
jsou stále velmi živé.
Jako na člověka, který měl rád nejen kopanou, ale i všechny dobré lidi kolem
sebe.
PhDr. Miroslav Vespalec
Rosisko-oslavanští havíři daleko za Uralem
Začátkem tohoto roku uplynulo 80 let od odjezdu 23 dospělých a 16 dětí, kteří
odjeli v roce 1932 za neznámým cílem, daleko za Ural, aby zde pomohli budovat
nové středisko uhelného průmyslu v tehdejším „Sovětovém Rusku.“
Dvacátá léta minulého století byla v rosicko-oslavanském revíru obdobím ostrých sociálních bojů. Vedle generální stávky roku 1920, která měla politické cíle,
akce z roku 1923, 192ó a 1928 prosazovaly mzdové, sociální a pracovní zájmy
horníků. Do čela těchto bojů se stavěly odborové organizace, které po vzniku
samostatné Československé republiky neobyčejně posílily. Pro situaci našeho
regionu byl důležitý rok 1929, kdy byl založen Průmyslový svaz horníků a jeho
tajemníkem v revíru byl zastávecký František Bendl.
V měsící listopadu skončila stávka na babickém dole Ferdinand, která se rozšířila na celý revír. Babický obecní kronikář její výsledky zhodnotil takto: „Ničeho
42
stávkou nezískavše nastoupili práci a zajisté zaměstnavatelé, až dojde k jednání,
na zvýšení mezd nepřistoupí.“
Kronikář měl pravdu. Nejenže nedošlo ke zvýšení mezd, ale byli postihování
především organizátoři stávky.
V únoru 1931 byla v Praze na návštěvě ruská obchodní mise, která jednala
ošvytvoření skupin československých horníků, kteří by byli ochotni odjet do tehdejšího Ruska a tam pracovat v nově vznikajících uhelných revírech. Úkolem našich
havířů měla být nejen vlastní hornická práce, ale i odborná teoretická výchova horníků domácích - ruských. Odjezd byl organizován Svazem horníků a Rudými odbory. V našem regionu prováděl nábor a současně vybíral vhodné zájemce František
Bendl. Podmínkou náboru bylo odpracování patnácti let v podzemí. Popovický
Rudolf Svoboda získal Jana Hromka ze Zakřan a Josefa Šmardu z Oslavan.
Z našeho uhelného revíru odjely v průběhu roku 1932 dvě skupiny. První
2.1edna 1932 měla 23 dospělých a l6 dětí, druhá odjížděla 30. září a tvořilo ji 14
dospělých a 13 dětí.
Účastníci ledového odjezdu:
Rudolf Svoboda, Vysoké Popovice, r. nar. 1903, manželka Josefa a syn Milan
Jan Hromek, Zakřany, r. nar. 1904, manželka Anežka a synové Jan a Miloš
Vítězslav Vít, Babice, r. nar. 1904, manželka Anežka, dcera Anežka
a syn Vítězslav
Jan Brůža, Babice, r. nar. 1901, manželka Štěpánka, syn Jan
a dcera Jaroslava Vysoké
Stanislav Petr, Zbýšov, r. nar. 1901, manželka Božena a dcery Božena
a Dobroslava
Karel Nechvátal, Zbýšov, r. nar. 1896, manželka Josefa a dcery Vlasta a Blažena
Karel Brázda, Zbýšov, r. nar. 1904, manželka Božena a dcera Drahomíra
Stanislav Moos, Zbýšov, r. nar. 1897, manželka Antonie, dcera Marie
a syn Stanislav
Václav Karásek, Rosice, r. nar. 1896, manželka Františka a syn Václav
Jaroslav Šandera, Zbýšov, r. nar. 1896, manželka Anna a syn Jaroslav
František Šalplachta, Zakřany, r. nar. 1905
František Nevřivý, Zbýšov, r. nar. 1905
Antonín Horák, tlumočník, jel jenom do Moskvy.
Účastníci zářijového odjezdu:
Karel Jeřábek, Příbram, r. nar. 1893, manželka Anežka, syn Karel
a dcera Drahomíra
Cyril Procházka, Lukovany, r. nar. 1902, manželka Marie, dcery Františka a Marie
C. Procházka byl v roce 1925 i členem INTERHELPA
Antonín Sýkora, Zakřany, r. nar. 1903, manželka Františka, dcery Františka a Marie
Antonín Skoumal, Oslavany, r. nar. 1894, manželka Anna, synové Antonín a Viktor
František Přinesdomů, Zbýšov, r. nar. 1894, manželka Božena, dcera Blažena
Karel Buchálek, Příbram, r. nar. 1903, manželka Karolína, syn Karel a dcera Marie
Josef Šmarda, Oslavany, r. nar. 1901, manželka Amálie, syn Jaroslav
a dcery Amálie
43
Ze Zbýšova se odjíždělo autobusem, z Brna vlakem, v Bohumíně nastoupila
skupina hornických rodin z Kladna. Průjezd Polskem byl hladký, přes pohraniční
stanici Něgoreloje, do Moskvy, přes Ural do Omsku, do Novosibirska a na Kuzbas
o stanice Prokopěvsk. V Moskvě převzala doprovod ruská tlumočnice. U města
Omsku měli naši havíři možnost poprvé poznat tvrdé sibiřské podmínky. Silný severní vítr buran se sněhovou bouří neumožňoval pokračovat v jízdě. Teprve ráno
přijela z Omsku další lokomotiva a bylo možné dojet do konečné stanice.
Loučení s odjíždějícími ve Zbýšově bylo skromné. Příbuzní, sousedé, známí,
u některých žen se objevily i slzy a hlavně přáni: „Brzy pište, ať víme, jak to tam
vypadá!“ Na Zastávce u vlaku bylo přihlížejících více. Za všechny odjíždějící se
krátce rozloučil příbramský Karel Jeřábek. Pouze tehdejší zbýšovský kronikář
Josef Sova v Kronice obce Zbýšova na str. 143 zaznamenal: „Dne 26. 12. (datum
není uvedeno přesně) odjeli do Ruska za prací hornickou z okolních vesnic, též
z naší obce odjelo 5 rodin a sice rodina Brázdova, Nechvátalova, Šanderova, Moosova a Petrova.“
Bližší údaje o pobytu a práci i o jejich návratu ke konci třicátých let jsem uvedl
ve svém zpracování s názvem „Rosicko-oslavanští havíři daleko za Uralem.“
PhDr. Miroslav Vespalec
Volební z Valašska
V padesátých a šedesátých letech minulého století byl důležitým článkem
kulturního života ve Zbýšově Soubor moravských lidových písní a tanců, krátce
nazývaný Valašský kroužek. Nejen v hornickém kraji šířil krásu valašských písní
a tanců, krojů a v neposlední fadě i „mudrosloví“ lidových vypravěčů, kteří uměli
reagovat na aktuální události tehdejší doby. Uvádím jedno z nich.
„Nech člověk počúvá rádio lebo televíziu, tož všeci včílej mudrujú enem o volbách. Šak co já sa pamatuju a co sem ve škole slýchal, až do roku 1905 neměli
drobní ludé volební právo. Volil enem ten, gdo platil přímé daně. Gdo měl najvětší
grund byl starostú, štýřé pomenší byli radní - a ostatní už enem tak - podla velikosti
a hlúposti. Šak císař pán říkávali, že nechcú chytré, ale hodné poddané.“
Tož jednúc takéj - pán starosta - šak už ani nevím z kteréj dědiny - idaci domů
ze Vsetína, stavili sa jako obyčajně u Sušíla na Ohradě, vypit krapku tej „šmatláně“,
co by jim nohy lepší šly. A. prám předtím donésl jakýsi vybíjanec Sušílovi do novej
kužálně 12 nových gulí. Aj omalovaných. Červených a bílých. Ale Sušíl, stará držgrešla, jich kúpil enem šest a tak ogar seděl celý smutný u stolu a přemýšlál, jak by
sa tých druhých šesti zbavíl.
A v téj došli pán starosta a hnedkaj sa ptajú. „Prosím ťa,co za ptáci znášajú
také velikúcné vajce, dyť sem to v životě neviděl?“ Chlapík začal cosi šeptat pánu
starostovi do ucha a netrvalo dlúho, plácli si na dobrý kšef‘t. Pán starosta „vajca“
kúpil.
Přidaci dom, hnejkaj musel obecní policajt všechny štýřé radní obletět, aby sa
„ve věci důležitej a neodkladnej“ dostavili k pánu starostovi. „Tož, vítajte, chlapi,
vítajte! Na dnešni den budete do najdelší smrti vzpomínat, jakéhosi ste měli múdrého a chytrého starostu. Dneskaj sem kúpil, toť, na Vsetíně, šest kobylích vajec,
44
z kerých sa vyklúbú hříbjata. Z červených fuksé, z bílých šimlé. A tož mně aj mladík vypověděl, co s nima máme dělat. Jednu hrubú ošteru budeme s nima mět.
Musíme na nich sami sedět! Já, jako starosta, možu obsednúť dvě, vy jako radní
enem po jedném. Obyčajní chlapi se k tému nehoďá, lebo by potom bylo toléj koní,
že by byli za pakatel. Za týdeň,ráno ešče za tmy, jich musíme vynést na Javorník
a tam jich proti východu slunka prohlédnem, esli néni nekeré čisté.“
Týdeň pán starosta a štýřé radní zahřívali „kobylí vajce“, fajfky kúřili, pluli a nadávali a enem to jich ponúkalo, že si vyseďá hříbjata. Týdeň potéj sa vydali na
Javorník. Šak než sa tam člověk vyškrábe, pořádně sa zapoti. Vepředu šel pán
starosta, v košině na zádech kobylí vajce, za ním štýřé radní. Ale, co čert nechcél!
Pán starosta sa zakoptali na haluzi, brgúc důle břuchom, koš jim přeletěl přes hlavu a vajce sa vysypaly do nedalekéj húščavy. Z téj vyletěl krdel polekaných zajíců
a horem pádem dolů Javorníkem.
„Hříbjata, hříbjata, chytajte jich, nenechte jich utěkat! No, ale - chytajte zajíce.
Gdyž nechytili radní hříbjata - zajíce, chytiti pána starostu. V životě nedostál toléj
ran, co vtedová. Temu zbývala enem malá útěcha: „Co to mohli být za hřibjata.
Vždyť byli teprv týdeň zaseděné, ešče také malúčké a jak už uměli utěkat!“
PhDr. Miroslav Vespalec
45
46
47
Bezpečné vánoční nákupy aneb nedejte šanci zlodějům
Vánoční svátky jsou za dveřmi. Lidé vybírají dárky pro své blízké a nevěnují pozornost svým osobním věcem a zapomínají na to, že vánoční čas nese s sebou
i svá rizika.
V dopravních prostředcích, obchodních domech nebo na přeplněných ulicích či
tržištích se můžete stát lehkou obětí různých kapsářů či zlodějů. Kapsáři využívají
nepozornosti lidí. Ztráta peněz není jediným důsledkem neopatrnosti. Občané mohou přijít o doklady, kreditní karty či klíče od bytu, auta nebo o jiné cennosti.
Policie má pro Vás několik rad, jak se nestát
obětí zlodějů a jiných nepoctivců.
svá zavazadla nikdy nespouštějte z očí
peněženku a doklady noste odděleně, nenoste u sebe větší finanční hotovost
tašky s penězi a cennostmi nenoste na zádech, v bočních kapsách oděvů
a batohů
ženy – věnujte pozornost svým kabelkám, kontrolujte zda jsou uzavřené,
nenechávejte peněženku a jiné cennosti navrchu tašek či kabelek
muži – peníze a kreditní ukládejte do vnitřních kapes
při nakupování neukládejte své kabelky, tašky, batohy a jiná příruční zavazadla do nákupních vozíků
bezpečnostní kód k platební kartě (PIN) pokud si jej nepamatujete noste
odděleně od karty, v případě odcizení platební karty ihned zablokujte
účet
dostanete-li se do tlačenice věnujte zvýšenou pozornost svému okolí
a své věci dobře střežte
Také nezapomínejte, že „Auto není trezor“, nenechávejte na sedadlech ani
odkládacích plochách vozidla žádné cenné věci, zejména kabelky, kufříky a jiná
zavazadla, mobilní telefony, fotoaparáty, notebooky, videokamery, doklady od vozidla či jiné osobní věci.
Zdánlivě bezcenná věc může pachatele nalákat. Zlodějům stačím pár vteřin, proto
vůz vždy zamykejte, např. při placení na čerpacích stanicích. Při nakládání nákupu
buďte obezřetní, neodkládejte kabelku na sedadlo!
nprap. Petra Hrazdírová
Krajské ředitelství policie JmK
Preventivně informační oddělení
48
49
Ozvěna – vydává město Zbýšov. Ev. č. MK ČR E 18258 Občanům města zdarma.
Příspěvky, ohlasy a nabídky inzerce posílejte na adresu: Městský úřad Zbýšov, Masarykova 248, 664 11 Zbýšov, kulturní komise rady města, tel.: 546 431 592, mestozbysov@
mboxr.cz
Tisk: Gloria Rosice
50
51
52
Download

prosinec 04/2012