Rodačka Míla Myslíková
Majáles 1956 nadlouho poslední
Borovina živá dodnes
Dopravní dopoledne s novinkou
5/2012
Carmen pod širým nebem
Jaro ve znamení motorismu a historie. Více na str. 20
Zvon na třebíčské věži má po mnoha letech nové srdce. Více na str. III. Foto: Pavlína Pojerová
Třebíčské kulturní léto 2012
Slovo
na úvod
aneb Pro každého něco
Vážení čtenáři, milí Třebíčáci,
poslední květnový víkend
proběhne na stadionu Pod
kostelíčkem krajský sokolský slet. Pro toho, kdo do
Sokola nechodil, případně
vyrostl v době, kdy vám ve
škole oznámili, že budete
cvičit na spartakiádě, a víc
se s vámi nebavili, to může
být jen jedna z mnoha kulturních či sportovních akcí, kterých se v našem městě pořádá každý víkend několik.
Naštěstí je v Třebíči pořád dost těch, kteří pamatují sokolovnu ve Smrtelné ulici, kteří chodili či chodí na stadion Pod Kostelíčkem, jezdili či
jezdí na Jurenkovu osadu u rybníka Hranečníka nebo mají v paměti uloženo něco jiného sokolského, pro ně osobně významného.
A že je co pamatovat, když Sokolu jako takovému je letos 150 a tomu
třebíčskému 130 let. Pro Třebíčáky, kteří sokolskou jednotou prošli, nenapíšu nic nového. Ale ty, kteří nechodili do cvičení ani k táborníkům,
nejezdili na tábory u Horního Mrzatce nebo na zmíněnou osadu, bych
rád přesvědčil, že právě v našem městě je minulá i současná činnost sokolské jednoty ještě bohatší než kdekoli jinde v České republice.
Spojuje to nejlepší ze sokolských tradic s věcmi moderními, takže je
přitažlivá pro všechny generace. Je to pár týdnů, co v Národním domě
proběhla přehlídka sokolských ochotnických divadelních souborů jako
připomínka, že ochotnické divadlo držela v Třebíči dlouhá léta Sokolská
scéna. Je to naopak už několik sezon, co se třebíčští Sokolové věnují populárnímu florbalu a dokážou stavět chlapecká i dívčí družstva navzdory tomu, že ve městě máme hned dva florbalové oddíly. A je to už více
než deset let, co sokolské rodiny jezdí na tábory v indiánských týpích,
aby spojily klasický dětský táborový program s programem rodinným.
Za sílou a bohatostí dnešního třebíčského Sokola stojí generace činovníků, kteří v dětství prošli tábornickými perutěmi vedenými Jiřím
a Zdenou Herzánovými. Že bude mít takové pokračovatele předpověděl
Jiří Herzán řečený Logan před lety ve své beletristické knize Expedice
Vltava. Jde vlastně o záznam z putovního tábora, v němž jako literární
postavy vystupují jeho svěřenci, dnešní cvičitelé a činovníci. Logan se
v textu obrací na svou ženu s konstatováním: „Vychovali jsme je dobře,
viď , Killikky?“
Co dodat? Že už teď je jisté, že sokolská jednota bude mít v Třebíči
důstojné pokračování i v té další generaci. Přesvědčit se o tom budete
moci i při krajském sletu v sobotu 26. května.
Milan Zeibert, místostarosta
V tomto čísle naleznete:
JUBILANTKA V POCOUCOVĚ
str. 4
Kulturní akce pod značkou TKL se v letní Třebíči zabydlely stejně jako čápi na komíně Hasskovy koželužny. Již jedenáctým rokem zpříjemňují nejteplejší měsíce roku
obyvatelům i návštěvníkům města koncerty, přehlídky a festivaly, pořádané většinou
pod širým nebem. Některé jednotlivé akce si svoji tradici teprve budují , bez jiných
si již letní měsíce neumíme snad ani představit. Každopádně však je celková nabídka Třebíčského kulturního léta natolik multižánrová, že si svůj "šálek kávy“ vybere
skutečně každý.
Poslední květnovou neděli bude Karlovo náměstí patřit krásným dívkám, pestrým
uniformám a řízné dechovce – Festival mažoretek a roztleskávaček je letošní novinkou. Zato populární Zámostí oslaví na Podzámecké nivě o týden později již svých
"sladkých šestnáct". PohodaFest – přehlídka, která si v souladu se svým názvem klade
za cíl přinést pohodu do duší a myslí návštěvníků všech generací. Populární bratři
Nedvědové spolu s Věrou Martinovou, Petrou Černockou a dalšími interprety k tomu
určitě přispějí. V loňském roce proběhly poprvé začátkem července na Karlově náměstí Filmy pro Karla IV., věnované tvorbě Zdeňka Svěráka. Letos se tento filmový festival
protáhne rovnou na dní deset a bude patřit dílům další hvězdy české filmografie – režiséra Jana Hřebejka. Další novinkou programu TKL je třídenní Oživené židovské město, jehož hlavním "tahákem“ budou kromě dobové scenérie, inspirované skutečným
životem čtvrti v minulých stoletích hlavně kostýmované prohlídky Domu Seligmanna Bauera i Zadní synagogy. Naopak následující festival židovské kultury Šamajim
již není třeba příliš představovat. Pestrý týdenní program s koncerty, divadelními
představeními, přednáškami a tvůrčími dílnami má své stálé návštěvníky. Historické
Slavnosti Tří Kápí jsou další tradiční akcí, bez které si Třebíčané nedokáží představit
léto. Iluzi temného středověku na Podzámecké nivě tentokrát dokonale dotvoří skvělý
turnaj rytířů na koních. Poslední srpnový víkend si přijdou na své milovníci motorek
a tvrdé muziky – festival MOTO-WIMS v Poušově tradičně nezklame. No, a máme tu
závěr léta a s ním tradiční folklórní Bramborobraní. Lidové kroje, písně a tance již po
čtrnácté zaplní Karlovo náměstí, nebudou chybět ani řemeslné trhy a populární
domácí bramboračka.
Nezbývá, než popřát organizátorům bezproblémový průběh akcí, divákům
spoustu nezapomenutelných kulturních zážitků a všem dohromady shovívavé
nebe.
Jaromíra Hanáčková
wwww.tkl-trebic.cz
Redakce Třebíčského zpravodaje
568 610 018, 602 718 966
[email protected]
Třebíčský zpravodaj
Vydává město Třebíč, Karlovo nám. 104/55, IČ: 00290629
nákladem 17 500 výtisků. Vychází jednou měsíčně, zdarma.
Evidenční č.: MK ČR E 14649.
Adresa redakce: Třebíč, Karlovo náměstí 47, Národní dům
tel.: 568 610 018, e-mail: [email protected]
Redakční příprava: Městské kulturní středisko Třebíč
Redaktor,grafická úprava, sazba a zlom: František Jůza, tel.: 602 718 966
Předsedkyně redakční rady: Jaromíra Hanáčková
Členové redakční rady: Marie Černá, Irena Hejzlarová,
Martin Svoboda, Radim Švejda, Petr Škarabela, Milan Zeibert
Tajemník redakční rady: Ivan Přibík
Inzerce: Yashica s. r. o., Věra Ryšková, tel.: 737237529, [email protected]
Tisk, roznos: Yashica s. r. o., Třebíč.
Vydavatel si vyhrazuje právo v potřebné míře krátit příspěvky
bez předchozího souhlasu autora, v případě nedostatku místa je zcela odmítnout.
Příspěvky některých autorů mohou vyjadřovat názory pisatele a nemusejí se
shodovat se stanoviskem vydavatele. Toto číslo vychází 22. května 2012.
Uzávěrka příštího čísla v pátek 8. června 2012.
MAJÁLES V ŠESTAPADESÁTÉM...
str. 8
Distribuce Třebíčského zpravodaje
777 330 111
PRVNÍ AUTO V TŘEBÍČI
str. 18
Pouze
reklamace
roznosu!
www.trebic.cz
3
Z RADNICE
Druhý výjezd z Okružní ulice
V panelovém sídlišti Za Rybníkem úspěšně pokračují práce na regeneraci
veřejných prostranství. O letních prázdninách dojde ke zmodernizování
autobusové otočky a ke stavbě důležité novinky, kterou je druhý výjezd ze
sídliště.
Čtvrť s ulicemi Zahraničního odboje a Okružní opravuje město etapovitě. Ta
současná probíhá od září loňského roku a bude završena na konci letošního
především nástupiště s novým povrchem a tzv. kasselským obrubníkem,
který umožňuje autobusům těsnější nájezd.
Pro následující roky mohou obyvatelé nejmladší části Boroviny počítat
s dalšími dvěma etapami regenerace sídliště. Pro září 2012 až září 2013
připravilo město k přestavbě západní, jižní a východní část ulice Okružní.
Úsek začíná blokem domů s čísly popisnými 898 – 900 a končí přibližně
léta. Finanční náklady představují 17 milionů korun. Radnice z této sumy
zaplatila částku ve výši 4 miliony korun využitím dotace z Ministerstva
pro místní rozvoj. Zbytek byl financován z městského rozpočtu. Kromě
chodníků, vozovek, parkovišť a kontejnerových stání ve východní části ulice
Zahraničního odboje je součástí této etapy také otočka a výjezd.
Od září budou moci řidiči opouštět Okružní ulici novou propojkou, která bude
těsně přiléhat k autobusové otočce. Významně se tak pro osobní automobily
uvolní východní část lokality. Koncová zastávka městské autobusové dopravy
projde kompletní rekonstrukcí. Pro pohodlí cestujících bude důležité
u paneláku čísla popisného 907. Pro celkové náklady, které se bezpečně
vejdou do 20 milionů korun, má město již přiznánu státní dotaci ve výši 4
miliony korun, opět z Ministerstva pro místní rozvoj. Severní část Okružní
ulice plánuje radnice opravovat od podzimu 2013 do podzimu 2014. Zásadní
úpravou v rámci obou závěrečných etap bude změna dopravního režimu ulice
z jednosměrného na obousměrný provoz.
(ip)
Jubilantka v Pocoucově
Vzpomínky paní Marie Peštálové by vydaly na
silnou knihu a čtenář by se rozhodně nenudil. Její
život nebyl žádnou červenou knihovnou, naopak.
Tvrdé životní podmínky ji naučily brát věci tak, jak
přijdou. Proto, když ji před více než čtvrtstoletím
opustil manžel, měla jasno: nikdo další nebude.
"Nedokázala bych to," říká na téma vyhledání jiného partnera. A není se co divit, vždyť pouta musela být silná: "Můj táta byl moc přísný, i svatbu
jsem si vystrojila sama!"
Mnoho desítek let zpátky se Marie Peštálová
ohlédla při nedávné návštěvě z třebíčské radnice - gratulovat přijeli místostarosta Pavel Pacal a
4
radní Jaromíra Hanáčková, doprovázeni zástupkyní místní části Pocoucov Martou Sobotkovou.
Ve venkovském domku - mimochodem osmým,
který byl v někdejší vesničce postaven - proběhla skromná, zato milá oslava. Jeho obyvatelka,
přestože se to zdá neuvěřitelné, se právě dožívá
devadesátky.
Jaký je recept na takto požehnaný věk? "Můj otec
mě naučil práci. I mamince vždycky říkal, dej té
holce práci, ať z ní něco je," říká oslavenkyně, která celý život strávila v zemědělství. Houževnatost
ale zdědila i po mamince, která pocházela z patnácti dětí. Ani s ní se osud nemazlil...
V domku paní Peštálová hospodaří sama, obslouží
stará kachlová kamna, stejně jako pár slepic, které
pobíhají po dvorku. Když je třeba, pomohou příbuzní, babičkou, prababičkou a dokonce i praprababičkou! "Na děti si nemůžu stěžovat," pokývá
hlavou, byť trochu smutně. Nedávno ji opustil
syn...
Vitalitu musí paní Peštálové ten, kdo ji pozná, závidět. Babka, jak si sama říká, čte a stále sleduje
televizi. "Až večer," naznačuje oblast svých zájmů.
"Nejraději mám životní příběhy." Třeba dodat, že
má i neuvěřitelný přehled o politice, o situaci v
zemi. Stejně neuvěřitelně tak vypadá skutečnost,
že v minulosti nikdy neměla příležitost si přečíst
třeba světoznámou Babičku. To se jí poštěstilo až
díky Václavu Malému, kterého ráda poslouchá v
rádiu. "Říkal, že by si ji každý měl přečíst, tak jsem
si ji sehnala," vysvětluje paní Peštálová s tím, že
si tak ještě více uvědomila, jak těžký život měla
její maminka. A dodá: "Měl by si ji opravdu každý
přečíst."
Návštěva u Marie Peštálové je energií nabíjející.
A přestože občas dojde na slzy, životní moudrost
a optimismus po chvíli vítězí. Tak jsme si rovnou
domluvili další návštěvu - za pět let.
(fj)
Vzpomněli konce války
Před třebíčskou radnicí se v pondělí 7. května tradičně uskutečnil vzpomínkový akt připravený městem
k oslavě výročí ukončení druhé světové války a uctění památky jejích obětí. Význam někdejší události
a sedmašedesát uplynulých mírových let zhodnotil
v krátkém proslovu starosta města Třebíče Pavel
Heřman.
Slavnostní chvíle Dne vítězství, kterých se kromě veřejnosti zúčastnili zástupci města a dalších institucí
či občanských a politických uskupení, doprovodila
dechová hudba Horanka. Věnce k pamětním deskám
umístěným na průčelí radniční budovy a střeženým
čestnou stráží uložili příslušníci Armády České republiky, hold těm, komu jsou věnovány, vzdali zástupci příslušných orgánů a organizací.
Vzpomínku na ukončení nechvalně známého celosvětového válečného konfliktu ukončila česká hymna přednesená již zmíněnou Horankou.
(fj)
3. – 13. 6. DNY BEZ ÚRAZŮ Mateřské školy, Základní školy, Mateřské centrum
4. 6. Saint – Exupéry: Malý princ,
Václavské divadélko ZŠ Horka–
Domky 17.00 Městská knihovna,
sál hudebního oddělení
5. 6. Sportovní olympiáda neúplných ZŠ 8.00 – 12.00 Stadion
SOKOL
Zápis památek do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO není jen formálním aktem,
nýbrž předpokládá u navrhovatelů trvalý zájem o jejich údržbu a ochranu. V Třebíči, která se může pyšnit hned
dvojicí zapsaných klenotů, se díky dlouhodobé koncepci daří tyto památky nejen udržovat, ale do značné míry
i rozvíjet. To však sebou nese i zvýšené riziko zájmů nežádoucích, což se v poslední době nechvalně projevilo
v židovské čtvrti.
Aby se propříště neztrácely jednotlivé fragmenty umístěné na domech či v jejich okolí, přijala třebíčská radnice
radikální rozhodnutí a v příslušné části města rozmístí hned pětici kamer napojených na dispečink centrálního
dohledu městské policie. Opatření by mělo přinést nejen zvýšenou ochranu majetku města a zdejších občanů,
ale také zajistit klid a veřejný pořádek v tomto turisticky atraktivním místě.
Montáž kamer proběhne ruku v ruce s přechodem městského kamerového systému čítajícího tak zhruba dvě
desítky snímacích bodů na plnou digitalizaci. Tento moderní systém monitoringu slaví v Třebíči dlouhodobě
dobré výsledky, proto tak zůstane co do počtu kamer i do budoucna otevřen. V současné době bude v této
souvislosti navýšen i počet strážníků o dva na tzv. tabulkový stav. Sloužit tedy bude devětatřicet ochránců veřejného pořádku.
(fj)
Snadněji pro méně pohyblivé
Město Třebíč vyšlo vstříc méně pohyblivým občanům a zakoupilo pro ně invalidní vozík, který mohou využívat
při vyřizování záležitostí, zejména dokladů, na Městském úřadě Třebíč. Rodinní příslušníci si jej mohou vypůjčit
na informacích MěÚ Třebíč, Masarykovo nám. 116/6 k převezení těchto méně pohyblivých žadatelů z parkoviště
od auta přímo, např. na oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů do foto kabinky, kde se žádosti
o příslušné doklady pořizují, a k cestě zpět k autu na parkoviště. Radnice se snaží těmto občanům usnadnit
vyřizování zejména občanských průkazů, neboť od 1.1.2012 se žádosti o nový občanský průkaz pořizují na
úřadě elektronicky ve foto kabinkách, tj. ve stejných kabinkách, kde se podávají i žádosti o cestovní pas. (osč)
Město zatepluje bytový dům Na Kopcích
nachází v majetku města.
Práce se v těchto dnech již chýlí
ke konci, hotové budou do konce května. Předmětem díla bylo
kompletní zateplení obvodového
pláště deskami z pěnového polystyrenu o tloušťce 12 centimetrů.
Vyměnila se také okna a dveře.
ČERVEN
1. - 2. 6.
ZÁMOSTÍ – multikulturní festival - Podzámecká niva
UNESCO je i odpovědnost
Výrazným fenoménem v hospodaření obcí a měst jsou v sou
časnosti energetické úspory.
Cestou šetření jde samozřejmě
také třebíčská radnice. Jedním
z aktuálních příkladů je zateplení
bytového domu v ulici Na Kopcích
číslo popisné 351 - 352. Objekt se
?
á
k
e
č
s
Co ná
Balkony a lodžie dostaly novou
hydroizolaci a povrchy.
Celkové náklady se pohybují kolem 6,7 milionů korun. Většinu
z této částku zaplatí radnice ze
státní dotace z programu Zelená
úsporám.
Ivan Přibík
12. 6. Mladý ochránce zákona
- branný závod pro ZŠ a SŠ
8.00 – 13.00 DOMEK,
Švabinského ul.
13. 6. NA KOLE DĚTEM – charitativní cyklotour 17.00 Karlovo
náměstí
21. 6. EVROPSKÝ SVÁTEK HUDBY
17.00 – 22.00 Karlovo náměstí
30. 6. Kovbojské odpoledne pro
děti v rámci festivalu PohodaFest
13.00 – 18.00 U Lihovaru
Město Třebíč prodá
ve výběrovém řízení
formou aukce:
objekt č. p. 350 v Třebíči - Poušově.
Vyvolávací cena činí 165.000 Kč.
ve výběrovém řízení obálkovou metodou:
technickou vybavenost bez č. p. na ulici
Mládežnická v Třebíči (bývalá kotelna K 7),
nejnižší akceptovatelná cena
činí 1.318.000 Kč.
- dům č. p. 88 na ul. Hasskova v Třebíči
(bývalá zdravotnická škola), nejnižší
akceptovatelná cena činí 4.539.200 Kč.
- dům č. p. 389 na ul. Smrtelná v Třebíči
(kino Morávia), nejnižší akceptovatelná
cena činí 8.908.280 Kč.
Bližší informace včetně podmínek
výběrových řízení najdete na www.trebic.cz,
sekce „úřední deska“.
5
Z RADNICE
My, kdo máme štěstí
Už třetí ročník veřejné charitativní cyklotour Na kole dětem proběhne v době od 3. do 16. června. Jedná
se o jedinečnou akci, která se svým charakterem a mezinárodním rozsahem zařadila mezi významné
projekty na podporu onkologicky nemocných dětí.
Peloton cyklistů v čele s Josefem Zimovčákem vyrazí na cyklojízdu napříč bývalým Československem.
Přidat se může každý na kousek, jednu etapu, nebo celou trasu. Mezi aktivními účastníky cyklojízdy
nebudou chybět ani významné osobnosti, úspěšní sportovci a známé tváře. Z třebíčských představitelů
se takto s určitostí zúčastní první místostarosta Pavel Pacal, ale jistě i další podporovatelé.
Během jízdy cyklisté zavítají do Polska, Rakouska a Německa. Navštíví takřka všechny kraje České a
Slovenské republiky, zastaví se v partnerských městech a osobním příkladem, formou osvěty a propagace předají široké veřejnosti odkaz ,,My kdo máme štěstí, že jsme zdraví, musíme pomáhat těm, kdo
ho mají méně“.
V Třebíči se peloton zastaví ve středu 13. června, kdy kolem sedmnácté hodiny dorazí na Karlovo náměstí. Očekáván bude za doprovodu hudby, moderované zábavy a občerstvení. Na další cestu se vydá o den
později. (Více na: http://www.nakoledetem.cz/projekt/cyklotour)
(fj)
Nezištně pomohl s úklidem
Stalo se zvykem stěžovat si na nezájem a lhostejnost velké části populace o veřejné dění. Pasivity kolem
sebe vidíme skutečně dost. Pozitivní příklady jsou proto velmi cenné. Tím spíše, když se jedná o nezištný
úklid veřejně přístupných prostor.
Pan Miloš Dočkal z Třebíče si loni pronajal jednu z parcel v bývalé zahrádkářské kolonii mezi areálem
PBS a dráhou. Lidem jako on není jedno, jak vypadá prostředí, ve kterém žijeme. Zdarma letos vyčistil
celé okolí opuštěných zahrádek od nepořádku, zejména rozebral polorozbořenou chatku, kde se scházeli
bezdomovci. Město mu vyšlo vstříc přistavením kontejneru pro odvoz shromážděného materiálu.
Zmíněný občan zasluhuje úctu a ocenění za veřejnou angažovanost. Za příkladný úklid veřejného prostranství mu radnice tímto děkuje.
(ip)
Tulipány v Kosmákově ulici
Desítky červených a žlutých tulipánů zkrášlily koncem dubna Kosmákovu ulici. Odbor komunálních
služeb radnice pořídil fotografii před jedním z rodinných domů. Pozitivní je skutečnost, že se najdou
lidé, kteří péči o veřejné pozemky nenechávají jen na radnici, ale přiloží sami ruku k dílu. Květiny potěší
oči nejen obyvatelů domku, ale všech kolemjdoucích a kolemjedoucích.
(ip)
Foto: MÚ - Radek Maule
Hejbejte se, kosti
Sobotní odpoledne 21. dubna strávila skupina šestnácti aktivních seniorů v třebíčském Středisku pohybu a zdraví - pohybem
i příjemnou relaxací. Na akci s příznačným názvem si vyzkoušeli
nové SM rehabilitační cvičení, následovala speciální masáž Tantry doteku a tříhodinový blok zakončila terapie tancem tak trochu v jiném rytmu. Akce byla pořádána v rámci Projektu Zdravé
město k letošnímu mezinárodnímu roku Aktivního stárnutí a
mezigenerační solidarity. Další proběhne zase na podzim. (o)
6
Foto: archív ZM
Máte pojištěno?!
Přestože na téma zákonného pojištění vozidel byla
uveřejněna řada článků, tiskových zpráv a informací,
jsou stále v registru zapsána nepojištěná vozidla.
Velká část těchto vozidel fyzicky vůbec neexistuje,
byla postupně rozebrána na náhradní díly a vlastníci
je zapomněli odhlásit, druhou skupinu tvoří vozidla
nepojízdná, odstavená v garáži. Nejrizikovější skupinu tvoří nepojištěná vozidla, která jsou aktivně
provozována.
Pojišťovnám tak unikají stovky milionů korun na
nezaplaceném pojistném, řidičům se díky tomu
zvyšuje pojistné na povinném ručení. Celý systém
je totiž nastaven tak, že finanční prostředky, které
pojišťovny na pojistném vyberou, musí pokrýt škody,
které řidiči dalším osobám způsobí. Pokud tedy bude
narůstat počet lidí, kteří povinné ručení nezaplatí,
budou na to samozřejmě doplácet klienti, kteří jej
poctivě hradí.
Mít nepojištěné vozidlo se nevyplácí, neboť každý,
kdo provozuje nebo ponechá na pozemní komunikaci vozidlo bez pojištění odpovědnosti se dopouští
přestupku, za který lze podle zákona uložit pokutu od
5.000 do 40.000 Kč.
Častějším přestupkem je, když vlastník vozidla neodevzdá orgánu evidence ve lhůtě 14 dnů přidělené
tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci
vozidla jestliže došlo k zániku pojištění odpovědnosti. Zjednodušeno vyjádřeno pokud vlastník vozidla,
které má, např. zaparkované v garáži, na dvoře,
po zániku pojištění ve lhůtě 14 dnů nesjedná nové
pojištění odpovědnosti a ve stejné lhůtě neodevzdá
tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci, dopouští se správního deliktu, za který lze uložit
pokutu od 2.500 do 20.000 Kč.
V případě, že vozidlo nebude dlouhodobě používáno, je možné jej tzv. dočasně vyřadit z registru
vozidel. Vozidlo pak nepodléhá povinnému pojištění.
Doba dočasného vyřazení vozidla z registru nesmí
přesáhnout 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. V odůvodněných případech lze tuto dobu prodloužit o dalších 6 měsíců.
Průběžně jsou jednotliví vlastníci nepojištěných
vozidel vyzývání Českou kanceláří pojistitelů k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů, a to na základě ustanovení
§ 4c zákona č. 137/2008 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Např. u
nepojištěného osobního automobilu s objemem
válců do 1850 ccm je denní sazba 50,-Kč, což činí za
celý rok 18 250 Kč, a k tomu je třeba připočítat ještě
náklady na uplatnění poplatku a jeho vymáhání.
Bližší informace k problematice pojištění vozidel
jsou uvedeny na webových stránkách České
kanceláře pojistitelů, a to www.ckp.cz nebo
www.bezpojisteni.cz .
Doporučujeme motoristům-vlastníkům vozidel, aby si provedli kontrolu registrace svých
vozidel a předešli tak případným potížím a finančním postihům ze strany ČKP. Případné
dotazy ve věci registrace vozidel budou vlastníkům vozidel zodpovězeny na Odboru správních
činností, oddělení registru vozidel Městského
úřadu v Třebíči.
(OSČ)
Letos s novinkou
Přijel T. Graumann
Počasí. V sobotu 12. května tisíckrát skloňované, pořadateli řady akcí toho dne
proklínané. Dopravní dopoledne s Městskou policií Třebíč přes nepřízeň sv. Petra
přesto získalo jeden z nejvyšších kreditů ve své historii. Z celého dne nejhustší déšť
přišel ve dvou klíčových okamžicích - to když záchranáři simulovali dopravní nehodu se všemi běžnými úkony, včetně vystřihování zraněné osoby z auta a jejího
převozu do zdravotnického zařízení, a pak také v průběhu novinky, která zaujala
- ukázky potlačení vězeňské vzpoury. Přesto ti z diváků, kteří vydrželi, byli nadmíru
spokojeni. O dětech nemluvě - neb právě dětem byla věnována ještě řada dalších
činností, ať už provazová lezecká stěna, různé kvízy a soutěže, dopravní hřiště neb
ukázky činností různých složek záchranného systému, včetně možnosti vyzkoušet
si výstroj a tak dále.
Několik týdnů před vzpomínkou známých židovských transportů v roce 1942,
které byly vypraveny ze zdejšího gymnázia, proběhla na půdě téměř sousední
obchodní akademie a jazykové školy návštěva, rovněž připomínající tísnivou dobu
holocaustu. V tomto případě naštěstí šlo o vzpomínku o poznání optimističtější
- pamětníka, jedno z 699 takzvaných "Wintonových" dětí přivítal ředitel školy
a třebíčský místostarosta Pavel Svoboda. Že si s Tomášem Graumannem měli
dlouho o čem povídat je nabíledni. A studenti samozřejmě také...
(fj)
Záchranáři, jak jsme tak nějak začali považovat za samozřejmé, předvedli tedy
simulovanou nehodu. Precizní činností hasiči i zdravotníci jen dokázali, že patří
k nejvyšším profesionálům v zemi. Se vším všudy. Žehrat nad jejich financováním
by pak už byl jen ohraný folklór a tak buďme rádi, že umí, co umí. Na Karlově náměstí se představil opět rychlý policejní vůz, strážníci městské policie či policisté
vojenští. Nechyběla složka BESIP nebo Autoškola Aujezdský, vodní záchranáři, studentský parlament, červený kříž a další.
Úplnou novinkou byla, jak řečeno, Vězeňská služba ČR. A patřila k nejzajímavější
části programu - přestože věznice u nás praskají ve švech, není zas tolik lidí, kteří
mají bližší povědomí o činnostech strážců odsouzených. Zaujala samozřejmě ukázka potlačení vězeňské vzpoury, která kromě jiného prokázala, že i po této stránce je
bezpečnosti drtivé části občanů věnována náležitá pozornost. Zásah byl nesporně
profesionální a vysloužil si potlesk přihlížejících, na druhé straně připomněl, že i
práce vězeňské ostrahy je prací odpovědnou a nejednoduchou.
(fj)
Foto: archív MěÚ
Foto: archív OA a JŠ
Žijeme Londýnem
Kampaň Českého olympijského výboru Žijeme Londýnem, která dlouhodobě podporuje blížící se olympiádu v Londýně, Český olympijský tým
i samotné myšlenky olympismu, zavítá 15. června také do
Třebíče. Po cestě jednotlivými regiony České republiky se
do ní od loňského května zapojil už téměř milion sportovních fanoušků.
V Třebíči bude na Karlově náměstí k vidění originální
výstava olympijských fotografií představujících největší
úspěchy československého a českého sportu. Sedmadvacet velkoformátových snímků
umístěných na panelech pod širým nebem je opatřeno dobovými texty z novin i autentickým zvukem z rozhlasových reportáží. Navíc jsou podsvícené speciálním osvětlením a dobře viditelné i po setmění.
Expozice začíná fotkou českých sportovců na slavnostním zahájení OH ve Stockholmu 1912, kdy poprvé v historii pochodovali s vlastní českou vlajkou, a končí nástupem
na zimních hrách ve Vancouveru 2010, kde nese vlajku Jaromír Jágr. Nejstarší snímek
zachycuje Františka Jandu-Suka, vůbec prvního Čecha, jenž se umístil na olympijských
stupních vítězů, když získal stříbro v hodu diskem (1900). Další vzácné snímky ukazují
například Emila Zátopka, Danu Zátopkovou či Věru Čáslavskou.
Kampaň Žijeme Londýnem navštíví v Třebíči také školáky. Její edukační část s názvem Každý může být vítězem je zaměřena na žáky 6. a 7. tříd. V pátek 15. června je
čekají od 9 do 10 a od 11 od 12 hodin dvě besedy s atraktivním sportovním hostem.
S dětmi si popovídá olympijská vítězka v běhu na lyžích z Turína 2006 Kateřina Neumannová.
Olympijská výstava v Třebíči potrvá až do 21. června. Její slavnostní zahájení se
uskuteční na Karlově náměstí 15. června od 10:30 hodin za účasti předních českých
sportovců, zástupců Českého olympijského výboru, města Třebíče a žáků místních základních škol.
(vr)
7
Majáles v šestapadesátém očima B. Baromykina
Boris Baromykin (nar. 29. 5. 1941) patří spolu Jaromírem Šofrem a Josefem Špeldou k nejznámějším Třebíčákům, kteří absolvovali FAMU jako kameramani. Vedle filmařské práce také fotografoval, a to už od svých
mladých let. V třebíčské Galerii Malovaný dům jsme mohli v roce 1998 vidět jeho práce z let 1956 – 1958
nazvané Třebíč mých vzpomínek a v roce 2009 jejich pražské pokračování Co neodnesl čas. Na první výstavě
byly ke spatření fotografie našeho města tak, jak tu stálo ještě celkem nedávno, a přitom už podobu řady
míst řečeno s Waldemarem Matuškou „odnesl čas“. Ze slavné písně šedesátých let vycházel i název druhé
výstavy obsahující kromě jiného také snímky ze zlaté éry pražského divadla Semafor. Obě výstavy v Malovaném domě proběhly symbolicky v květnu, v měsíci autorových narozenin. Je tedy logické, když Boris
Baromykin pro Třebíčský zpravodaj zavzpomínal na zvláštní událost, která se odehrála v květnu roku 1956.
Tehdy se poprvé po několika letech a zároveň na několik dalších let naposled konal studentský Majáles…
"V mém fotografickém archívu je uloženo i pár
fotografií ze studentského majálesu v Třebíči v roce
1956. I když je to již hodně vzdálená minulost, byl
jsem požádán, abych oprášil paměť a přidal k nim
pár osobních vzpomínek pro tento zpravodaj. Naštěstí
fotografie ledacos připomenou. Bez nich by člověk
obávat. Pozice strany by se tím
naopak mohla ještě upevnit.
Ale pro jistotu - jak jsem se
kdesi dočetl - ústřední výbor
svazu mládeže, nejenže vydal
pro tuto příležitost organizač-
ve své vzdálenější minulosti tápal asi mnohem víc.
Mně a mým spolužákům bylo v té době patnáct let
a končili jsme 9. třídu na tehdejší JSŠ (Jedenáctileté
střední škole, která několik let předtím nahradila
tradiční reálné gymnázium - to jen jako poznámka
pro nepamětníky). Tísnivá a napjatá politická atmosféra začátku padesátých let se v jejich druhé polovině - především po odhalení a kritice Stalinova kultu
osobnosti - začala citelně uvolňovat. Pravděpodobně
pod tímto vlivem se stranické vedení KSČ rozhodlo
obnovit tradici studentských majálesů, která sahala
hluboko do naší minulosti. Majálesy byly vždy jakousi
neformální studentskou slavností vítající jaro, ale dávající zároveň průchod odvěké studentské recesi, stejně jako politickým názorům či projevům společenské
nespokojenosti.
Tehdejší vládní představitelé se zřejmě domnívali,
že mladí lidé jsou již dostatečně převychovaní, stojí jednoznačně na platformě strany a není čeho se
ní směrnice, ale
vypracoval i hesla,
která měla vyjadřovat studentské názory a která výbor
doporučoval proFoto: 3x Boris Baromykin volávat v majálesových průvodech...
Místo toho se ale v Praze skandovalo: 'Dejte nám Kahudu, dáme mu na hubu!' (Kahuda byl tehdejší ministr školství). A přidávaly se i politické požadavky. A tak
není divu, že po těchto zkušenostech se další majálesy
v následujících letech nekonaly.
V Třebíči majáles proběhl poklidně v příjemné jarní atmosféře, a zúčastnily se ho všechny školy a každá třída. Bylo pouze na studentech, jakou recesi si
vymyslí a s jakými nápady přijdou. Především pro
velký alegorický průvod, který byl
jeho nedílnou součástí. Ten, za velké pozornosti diváků, prošel napříč
městem, aby skončil na Polance,
kde se vždy podobné společenské
slavnosti konaly. Holky z našich tříd
(A, B, C) se domluvily, že půjdou do
průvodu v lidových krojích. Folklór
byl v té době oficiálně hodně podporován, a tak to vlastně není ničím
8
zajímavé. Jen mně s odstupem času nejde do hlavy,
kde se tenkrát v Třebíči - v rodinách či domácnostech
- vzalo tolik krásných a opečovávaných lidových krojů.
Největší pozornost však na sebe strhnul především
školní orchestr, zaměřený převážně na swingovou
hudbu. A samozřejmě se s ní musel prezentovat i na
majálesu. A nejlépe nějakým recesním a zábavným
způsobem. Někdo přišel s nápadem amerického Ku-Klux-Klanu. A tak se na otevřené korbě nákladního
alegorického vozu poskládali muzikanti s maskami
v podobě dlouhých špičatých kápí, s vystřiženým otvory pro oči a ústa (mezi nimi i student maturitního
ročníku Jaromír Šofr), spustili rytmické boogie-woogie, které můj starší bratr, nalíčený coby černoch,
doprovázel na jedoucím autě tanečními kreacemi ve
stylu námořnického kroku... S odstupem času to lze
vnímat jako projev studentské naivity, umocněné
neznalostí. Ale myslím, že ani kantoři či jiní činitelé
nevěděli v té době o KKK o mnoho víc. Důležité bylo,
že to všichni brali jako zábavu a sympatickou recesi.
A tak studentské majálesy v roce 1956 prošly ještě
bez jakýchkoliv následků a represí. O to víc se nastřádané politické problémy projevily ve studentských
nepokojích v hlavním městě o několik let později, a
zejména při dalším povoleném majálesu v roce 1965.!
(M. Z.)
(14. 2. 1933 Třebíč – 11. 2. 2005 Praha)
Všeobecně známou začala být herečka Míla
(vlastním jménem Bohumila) Myslíková po uvedení dnes už kultovního snímku Jiřího Menzela
Rozmarné léto (1967), kde hrála po boku hvězd
Rudolfa Hrušínského či Vlastimila Brodského
i hvězd teprve budoucích (první výraznější role
pro Janu Drchalovou, později Preissovou). Myslíková se ztělesněním Kateřiny Důrové stala výraznou představitelkou rozšafných, zároveň však
radostem života holdujících žen, kterýžto typ
ztvárňovala i v pozdějších filmových rolích, obohacených o rozměr starostlivého mateřství.
Třebíčská rodačka chtěla být od malička spisovatelkou (přání se jí splnilo až později jako známé
herečce), přišla však díky své matce a její půjčovně
divadelních kostýmů už jako dítě do styku s mámivým kouzlem divadla, po maturitě vedly tedy
její kroky na brněnskou JAMU. V moravské metropoli pak po absolutoriu několik let zůstala v Divadle bratří Mrštíků, z výraznějších úkolů na tomto
jevišti je třeba zmínit titulní roli v málo hrávaném,
expresionisticky laděném dramatu Viléma Mrštíka Paní Urbanová (inscenace měla premiéru v režii
Lubomíra Plevy v roce 1956). Počátek šedesátých
let byl v brněnském divadelnictví ve znamení
značného ideologického a estetického uvolnění,
Míla Myslíková si – tentokrát na scéně Mahenova
divadla - zahrála ve slavném titulu této éry, v premiéře původní hry Ludvíka Kundery Totální kuropění v režii Evžena Sokolovského (1961). V roce
1964 se ovšem herečka objevuje už v kladenském
divadle, po dvou letech od jejího příchodu se Divadlo Jaroslava Průchy stává jednosouborovým
celkem pro dvě divadelní budovy, na Kladně a v
Mladé Boleslavi. Myslíková po úspěchu zmiňovaného filmu si tu v roce 1969 zahraje Kateřinu
Důrovou i v divadelní verzi Rozmarného léta. Režíroval Evžen Sokolovský, kouzelníka Arnoštka v inscenaci ztělesnil Michal Pavlata, mladičkou Annu
Jaroslava Obermaierová. V témže roce zde Jiří Fré-
hár nastudoval Romea a Julii (titulní pár ztvárnili
výše jmenovaní), Míla Myslíková si zahrála Juliinu
chůvu. Rok nato dostala herečka mimořádný úkol,
Vassu Železnovovou ve stejnojmenném dramatu
Maxima Gorkého. V roce 1973 vystoupila v Goethově Faustovi jako Markétčina přítelkyně Marta,
stojí za zmínku, že titulní roli tehdy v režii Václava
Špidly vytvořil z pražských divadel „vyhnaný“ Jan
Tříska (čtyři roky před svým odjezdem do zahraničí). V témže roce hraje v Divadle Jaroslava Průchy
Myslíková ještě hubatou Kláskovou v Jiráskově Lucerně, v roce 1976 pak paní Pasquu v slavné Goldoniho komedii Poprask na laguně. Je to ovšem
jedna z jejích posledních divadelních rolí, Myslíková v tomto roce opouští „prkna, která znamenají
svět“ a dává se na dráhu herečky na volné noze,
využívá ji pak především film.
Brzy po Rozmarném létě obsadil Mílu Myslíkovou Jiří Menzel do filmu Skřivánci na niti podle
a scénáristů Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka
byla partnerkou „večerně studujícímu“ Jiřímu Sovákovi jako Kroupová. Masovou popularitu však
přinesla Myslíkové především postava maminky
Štěpána Šafránka z filmové ságy o „básnících“
(jednotlivé díly byly uvedeny do kin 1982, 1984,
1987 a 1993), kde se v postavě profesionální
švadleny herečka jakoby vrátila k zážitkům svého
dětství (již zmiňovaná půjčovna kostýmů). Nabídku do dalšího, pátého dílu série, však už Míla
Myslíková ze zdravotních důvodů odmítla. Z televizních rolí se do paměti diváků výrazně zapsala
její paní Prošková v Moskalykově adaptaci Babičky
Boženy Němcové (1971).
V osmdesátých letech se objevují první knižní
publikace Míly Myslíkové, její silný vztah k Finsku
dokumentují tituly Finský maraton a V zemi Kalevově. Do Finska a také do Řecka, svých milovaných
destinací, podnikla herečka několik cest. Začíná
Foto: 2x archív autora
próz Bohumila Hrabala (film byl dokončen 1969,
na plátnech kin se však mohl objevit až po dvaceti
letech). V sedmdesátých letech byla, třeba i do
drobnějších rolí, Myslíková obsazována hojně, patřila k nejzaměstnanějším barrandovským herečkám. Z masově populárních snímků připomeňme
dvě filmové pohádkové komedie Václava Vorlíčka,
Dívku na koštěti z roku 1971 a rozmarnou vodnickou féerii Jak utopit dr. Mráčka (1974). Také z filmu Juraje Herze Holky z porcelánu (rovněž 1974)
si můžeme herečku pamatovat, hrála tam paní
Světlu, která dohlíží na mladé pracovnice v továrně (kupříkladu na Dagmar Veškrnovou či Lenku
Kořínkovou). V pověstném „školním“ filmu Marečku, podejte mi pero! režiséra Oldřicha Lipského
psát knížky pro děti, v roce 1998 je za Knihu Lásko,
Bože, lásko oceněna Zlatou stuhou za originální
využití folkloru v dětské literatuře. V posledním
roce minulého tisíciletí se knihou Narodil se nám
Spasitel – Rok třebíčského betlemáře vrací Míla
Myslíková do míst svého dětství, publikace je věnována tvůrci největšího z třebíčských Betlémů,
A. Čeloudovi. Od druhé poloviny devadesátých let
třebíčská rodačka již herecké nabídky nepřijímala,
potýkala se s chorobami a upnula se k jisté formě
mysticismu. V televizním cyklu Životy slavných
prohlásil na její adresu kolega Pavel Landovský:
„Byla to dáma, která vždycky věděla, co říká, co
dělá a vždy to mělo odraz ve skutečnosti“.
JAN KERBR
POPULÁRNÍ TŘEBÍČŠTÍ HERCI
Míla Myslíková
9
%DUHYQpVNOR
ANO:
barevné sklo, lahve
od nápojù, sklenìné nádoby
od potravin, tabulové sklo
9tWHæH
H]HQD
QHQtQLMDNRP
UHF\NODFHVNOD
PęŒ
RYXSRXætWWp
VNORVHGi]Q
D
GRQHNRQHċQ
ODVHGi
WŒtGęQpKRVN
Xæ]HNJY\
VNOHQLċHN
Y\URELWVDGD
GpOiKYHMH
Dæ]NDæ
pKRVNOD
]UHF\NORYDQ
NE:
bílé sklo, porcelán,
keramika, zrcadla,
autosklo patøí na sbìrný dvùr
%tOpVNOR
ANO:
lahve od nápojù,
sklenìné obaly od kávy,
zavaøenin, keèupù bez kovových
a plastových víèek
9tWHæH
- UHF\NODFHVNOD
VQ
]QHċLäWęQtY]G LæXMHVRXYLVHMtFt
XFKXR
DVRXYLVHMtFt
]QHċLäWęQtYRG
\R
UR]WDYHQtVN
ODVWŒHSŦVS
RWŒHEXMH
RPpQęH
QHUJLHQHæYë
URED
VNOD]HVXURY
ëFKPDWHULiOŦ
WXQDUHF\N
ORYDQpKRVNOD
XäHWŒt
YtFHQHæN
J&2
NE:
barevné sklo, porcelán,
keramika, zrcadla, drátìné
sklo, varné sklo,
autosklo patøí na sbìrný dvùr
7ŒtGęQtPäHWŒtWHSŒtURGQtVXURYLQ\HQHUJLHDYDäHSHQt]H
GtOVHULiOXRWŒtGęQtRGSDGX
10
ZZZVYD]HNVNODGNDF]
ZZZHVNRWF]
» TJ BOPO Třebíč – oddíl kuželek, zájemci vítáni...«
V dnešním článku bych rád připomněl minulost a popsal současnost kuželkářského oddílu TJ BOPO Třebíč. Ačkoliv se nemůžeme pochlubit tolika
mistrovskými tituly jednotlivců nebo družstev, jako naši městští rivalové
z oddílu TJ Třebíč, přesto se náš oddíl může pochlubit bohatou historií a
mnoha odchovanci, kteří hráli či dosud hrají vyšší soutěže v jiných oddílech.
Historie
Počátky kuželkářského sportu nejen v Třebíči, ale i v celém kraji, jsou
nerozlučně spojeny s borovinskými
kuželkářskými nadšenci. V roce
1938 byla v Borovině dostavěna kuželkářská jednodráha s betonovým
povrchem. Na přesně stejném místě
se nachází i současná borovinská
kuželna, samozřejmě již zastřešená
dvoudráha, a lze tedy říci, že borovinská kuželna je nejstarší kuželnou
v kraji. Hra na této dráze byla zahájena na jaře roku 1939. Kuželna byla
tedy venkovní nekrytá, takže hru
v kuželky bylo možno provozovat jen
v letních měsících. V roce 1945 byla
kuželna zásluhou Adolfa Novotného
na svou dobu revolučním způsobem
zmodernizována, zastřešena, a kuželky se tedy mohly hrát i v zimě.
Až do roku 1948 se kuželky na
borovinské kuželně provozovaly
výhradně jako hospodská zábava.
V roce 1948 opět zásluhou Adolfa
Novotného přichází zásadní změna.
Kuželky jsou povýšeny z hazardní
a hospodské hry na sportovní odvětví. Je založen kuželkářský oddíl při
Sokolu Klimentovy závody. Protože
se v Jihlavském kraji tehdy kuželkářský sport ještě neprovozoval, byl
klub zaregistrován do mistrovských
soutěží Brněnského kraje.
Až v roce 1951 se začal budovat
kuželkářský sport v Jihlavském kraji.
Hybnou silou tohoto dění byli opět
členové našeho klubu, zejména
pak již výše zmíněný Adolf Novotný.
V roce 1953 byl náš oddíl přejmenován na DSO Jiskra Třebíč. O rok
později došlo k další úpravě naší
kuželny, když byly dráhy potaženy
asfaltovým povrchem.
Rok 1955 je rokem, kdy se do soutěží
oficiálně zapojilo i borovinské družstvo žen vedené Anežkou Drápelovou. V roce 1959 zemřel zakladatel
sportovních kuželek v Borovině
Adolf Novotný. V roce 1961 bylo založeno družstvo dorostu. Kuželkářský oddíl, stejně jako celý borovinský
sportovní klub, pod který kuželkáři
spadají, se v roce 1974 přejmenoval
na TJ BOPO Třebíč. Pod tímto názvem
působíme dodnes.
tujících. V roce 1959 obsadila Anežka Drápelová krásné 2. místo na
přeborech ČSR ve Vítkovicích výkonem 405 sražených kuželek. Hlavně
na základě tohoto výkonu dostala
pozvánku do reprezentace ČSR.
Naše družstvo dorostenců ve složení
Zdeněk Procházka, Vladimír Procházka a Karel Zejda obsadilo v roce
1967 čtvrté místo na přeborech ČSR
v Brně. V roce 1970 se zároveň do
juniorské i seniorské reprezentace
ve svých 20 letech probojovali bratři
Vladimír a Zdeněk Procházkovi. Oba
pak reprezentovali ještě mnoho let.
Snad největšího úspěchu dosáhl
Vladimír Procházka (tehdy již hráč
Spartaku Třebíč) v roce 1984 na mistrovství světa v Lublani, kde získalo
družstvo mužů ČSSR hlavně jeho zásluhou titul mistrů světa. Zde Vladimír vytvořil světový rekord výkonem
1007 (na 200 hodů).
V družstvech se na rozdíl od jednotlivců borovinským kuželkářům
tolik nedařilo. Snad nejvýraznějším
úspěchem je jednoroční účast v celorepublikové nejvyšší soutěži mužů
pod vedením ing. Vladimíra Dřeva.
Současnost
Dosažené úspěchy
Odchovanci borovinského kuželkářského oddílu dosáhli mnoho
úspěchů na celostátní i mezinárodní
úrovni. Alois Holaň (pozdější úspěšný trenér, mimochodem dědeček
současné předsedkyně oddílu Ivety
Krutišové) se jako první třebíčský
kuželkář probojoval na mistrovství
ČSR, kde obsadil 21 místo z 64 star-
V současné době má náš oddíl tři
družstva dospělých a jedno družstvo
dorostu. Naše současná základna
činí asi 30 kuželkářů. Nejmladší
žáčci se pravidelně účastní Poháru
mladých nadějí, družstvo dorostu je
účastníkem krajského přeboru, první družstvo mužů je účastníkem třetí
ligy, další dvě družstva (jedno mužské a druhé ženské) bojují v krajské
soutěži. I přes současnou ekonomickou situaci, která sportu, tím méně
sportu okrajovému, příliš nepřeje,
se snažíme o výchovu mládeže a o
sportovní vyžití nejen našich členů.
Náš oddíl organizuje již mnoho
let soutěž neregistrovaných, kde
čtyřčlenná družstva hrají celoroční
soutěž o hodnotné věcné i finanční
ceny. Případné zájemce o vytvoření
družstev neregistrovaných srdečně
zveme.
Rádi bychom na naší kuželně přivítali všechny případné zájemce o kuželkářský sport. Kuželky již dávno
nejsou pouhou hospodskou zábavou, jde o sport náročný jak fyzicky,
tak psychicky. Jen málo sportů v naší
republice se může pochlubit tolika
tituly mistrů světa jako kuželky. Na
druhé straně jde o sport velmi dramatický, často o výsledku rozhoduje
několik málo kuželek, nebo dokonce
kuželka jediná.
Naši kuželnu lze i pronajmout.
Můžeme nabídnout 2 dráhy a posezení (kapacita až 30 osob). Vy, kdo
jste si již zkusili dnes stále populárnější bowling, přijďte si vyzkoušet i kuželky. Jde o zcela jiný sport
a uvidíte, že si tuto hru zamilujete.
Zpestřete si rodinnou oslavu touto
tradiční hrou, nebo si přijďte jen tak
zakoulet. Více informací získáte na
webových stránkách našeho oddílu
www.tjbopotrebic.ic.cz.
Závěrem patří velký dík všem minulým i současným nadšencům,
bez kterých by tento sport na Borovině již patrně neexistoval.
Petr Krutiš
SPORT MĚSÍCE
KUŽELKY
Nepřízeň počasí radost nezkalila
Ani nemohla. Kdo někdy pohlédl do psích očí, ten ví, jak vypadá vděk. Jestliže tedy sobota 12. května nebyla příliš
podle představ organizátorů vycházky s "útulkáči", i zkrácená trasa v dešti byla brána obyvateli třebíčského útulku
pro opuštěná zvířata jako libá událost. Snad i štěkot toho dne zněl nějak veseleji.
Vycházky ale nejsou jedinou pomocí mnoha známých i bezejmenných lidí bezbranným tvorům, kteří se ne vlastním přičiněním dočkali nepříznivého osudu. Kromě skupiny nezištných dobrovolníků z Ligy na ochranu zvířat ČR či
Sdružení na pomoc zvířatům Třebíč, přicházejí i jednotlivci, aby předali zejména krmení nebo alespoň tolik žádané
piškoty. Vyjmenovat všechny nejde a snad to ani není třeba. Komu patří dík, ten na něj stejně nečeká a raději koná.
Za všechny snad slova moravskobudějovické studentky Evy Šimečkové: "Měli jsme pejska z útulku, loni nám odešel.
Jiného si vzít teď nemůžeme, jsem přes týden ve škole. Tak sem každý s týden s tátou jezdíme, dovezeme piškoty
a vezmeme pejsky ven. Mám z toho dobrý pocit, protože vidím, že jim uděláme radost."
(fj)
11
Foto: archív Zdravého města
Den Země - na odpady zábavně
tikou třídění odpadů o zajímavé ceny. Všichni zájemci
si také mohli prohlédnout svozovou techniku společnosti ESKO-T. V dopoledních hodinách patřilo pódium
na Karlově náměstí Pohádkové dětské diskotéce.
Velkým Zábavným dnem s odpady oslavili obyvatelé a návštěvníci Třebíče v pátek 20. dubna Den
Země a 15 let třídění odpadů se společností ESKO-T. Akce proběhla v rámci projektů Třebíč – zdravé
město a Zdravý kraj Vysočina a na Karlovo náměstí
přilákala stovky lidí.
Lepší třídění odpadu pomáhá městu i přírodě
Pro děti i dospělé pořadatelé připravili bohatý program plný soutěží, atrakcí a vystoupení známých
umělců. „Malí, ale i dospělí návštěvníci si například
mohli v ekologické výtvarné dílně pod dohledem výtvarnic vyrobit šperky a další drobnosti z PET lahví,“
popsal Pavel Gregor ze společnosti ESKO-T. Dodal, že
děti se mohly zapojit i do originálních soutěží s tema-
Zábavný den měl obyvatele Třebíče a okolí také upozornit na důležitost správného třídění a nakládání
s odpady. Těmto aktivitám se dlouhodobě věnuje Kraj
Vysočina ve spolupráci s neziskovou společností EKO-KOM. Kromě polepu svozového auta a propagačních
akcí, které se mimo jiné realizovaly v uplynulém období, letos pilotně obyvatelé Třebíče ve vytipovaných
Jarmark eko-bio
Více než dvacítka vystavovatelů nabízela své zboží eko, bio nebo
výrobky s označením Vysočina regionální produkt v sobotu
21. dubna dopoledne na Karlově náměstí na jarním jarmarku.
Atmosféru zpestřilo vystoupení divadla KRAB na chůdách a jejich
představení Nejvyšší čas. Nakoupit přišla také herečka Klára Issová
a vybrala si originální šperk od Jany Paškové, držitelky značky
Vysočina regionální produkt. Kdo nestihl přijít, může se těšit zase
na podzim 13. září.
Iveta Ondráčková
12
lokalitách získají zdarma speciální sadu žluté, modré
a zelené tašky na třídění.
Představili červené kontejnery na elektro
V rámci Zábavného dne s odpady se na Karlově náměstí představila se svým projektem „Najdi si svůj
červený kontejner“ i nezisková společnost Asekol
zabývající se zpětným odběrem elektrozařízení.
V Třebíči je v současné době instalováno 10 červených
kontejnerů. Díky nim se podařilo vybrat téměř 5 tisíc
kilogramů starých spotřebičů. To znamená, že každý
občan Třebíče odevzdal již více než 7,5 kilogramů
elektroodpadu.
(o)
Hospodářská komora
Společnost MANN+HUMMEL zaměstnancům nabízí řadu výhod
MANN+HUMMEL si váží svých zaměstnanců a nabízí jim
nadstandardní systém benefitů a odměn. „Zaměstnancům
nikdy nenabízíme pohodu, nýbrž tvrdou a zodpovědnou
práci v motivovaném kolektivu a mezinárodním prostředí.
Velkou měrou investujeme do vzdělávání, hlavně do odborných školení. Ani na jazykovém vzdělávání zaměstnanců
jsme nikdy nešetřili. Servisní společnost nabírá každým
rokem desítky zaměstnanců, a proto je zajímavá i vidina
kariérního růstu. Mnozí se zapojují do mezinárodních projektů, nebo získají zahraniční stáž,“ shrnul
aktuální situaci jednatel MANN+HUMMEL
Service Richard Auer.
Servisní centrum hledá řadu specializovaných pracovníků, kteří najdou své uplatnění
v Nové Vsi na Třebíčsku, případně na detašovaném pracovišti v Brně. Nyní hledá nejvíce
pracovníků IT oddělení, útvar vývojové konstrukce a účetní centrum. „Potýkáme s nedostatkem odborníků pro oblasti informačních
technologií a výzkumu a vývoje. Přijímáme
přednostně pracovníky s praxí v oboru, ale
i čerstvé absolventy technických univerzit.
Nutností je aktivní znalost anglického nebo
Foto: archív MANN+HUMMEL německého jazyka,“ doplnil jednatel Auer.
V Nové Vsi na Třebíčsku sídlí dvě společnosti koncernu
MANN+HUMMEL: výrobní závod MANN+HUMMEL (CZ)
a servisní centrum MANN+HUMMEL Service. Výrobní firma
produkuje kapalinové a vzduchové filtry a filtrační elementy pro automobilový průmysl. Servisní společnost poskytuje
služby administrativního charakteru ostatním pobočkám
koncernu. Značka MANN-FILTER je nejsilnější zahraniční
značkou filtrů v České republice a na Slovensku. V České republice firma zaměstnává přes 1000 zaměstnanců.
Ve
společnosti
MANN+HUMMEL
(CZ) najdou momentálně uplatnění
vyučení nástrojáři
s praxí. „Vypsali jsme výběrové řízení na pozice nástrojář mechanické údržby a nástrojář vstřikovacích forem.
U obou vyžadujeme vyučení nejlépe v oboru nástrojař
nebo příbuzném strojním oboru a alespoň tříletou praxi,“ popsal personalista Milan Škorpík, u něhož se mohou
zájemci hlásit na emailu [email protected]
com nebo nechávat životopisy přímo v sídle firmy na jeho
jméno.
Mezi nejoblíbenější zaměstnanecké benefity patří například 6 týdnů dovolené nebo 13., 14. i 15. mzda. Firma také
dbá na zdravý životní styl zaměstnanců, a proto podporuje
řadu sportovních aktivit, ovšem nezapomíná ani na kulturní
a společenské akce. Ty jsou pořádány buď přímo firmou pro
její zaměstnance, nebo jsou systémem slev nasmlouvány
zaměstnanecké výhody u partnerů.
Více informací o společnosti naleznete na www.mann-hummel.com/mhcz. Přehled aktuálních pracovních pozic
je umístěn na www.mann-hummel.com/jobs
Petra Klobasová, PR Specialista
Prý veterán. Ale světový šampión!
Halové mistrovství světa veteránů ve finském Jyväskylä nejspíš zamotalo řadě
účastníků a diváků hlavu. Kde leží Třebíč? Odkud je šampión na šedesátce? Sprinter Pavel Hykl přinutil alespoň některé vložit jméno města, které reprezentuje,
do internetových vyhledávačů. Stal se právě mistrem světa v běhu na 60 metrů
v kategorii nad 35 let. Tuto hranici překročil závodník Spartaku Třebíč zatím pouze
o rok a jednoznačně byl favoritem s nejlepším časem mezi přihlášenými ke stejné
disciplíně. Čas 6,84 - toho byl 'vlastníkem' - je českým veteránským rekordem.
Hykl začal v Jyväskylä prvenstvím v rozběhu a mohl si tak dovolit vypustit závěr.
V dramatickém finále, které se muselo opakovat, zaznamenal nejtěsnější možné
vítězství, když druhý Rus Zajev byl o pouhou setinu pomalejší, ač v rozběhu zůstal
daleko za Hyklem.
Pavel Hykl začal s atletikou v roce 1986 ve sportovní třídě ZŠ Gagarinova (dnes Benešova). Jeho prvními trenéry byli Jitka Chvátalová a Vratislav Fišera. Jako žák se
stal mistrem Československa ve skoku dalekém. Poté absolvoval sportovní gymnázium v Pardubicích a pokračoval v Dukle Praha u trenéra Jaroslava Priščáka. Pražskou éru si prodloužil přestupem do Sparty.
Po návratu do Třebíče v roce 2000 zlepšil okresní rekord ve skoku dalekém na 742
cm a letos přidal již zmíněný rekordní čas na šedesátce. I v šestatřiceti letech je
oporou prvoligového družstva mužů, které se v Třebíči představí při I. kole I. ligy
v sobotu 26. května.
Z výsledků veteránského mistrovství světa v Jyväskylä: 60 m mužů nad 35 let:
1. Hykl (Česká republika) 7,00, 2. Zajcev (Rusko) 7,01, 3. Niangane (Francie) 7,06,
4. St. Luis (Trinidad a Tobago) 7,07. 800 m mužů nad 50 let: 1. Oberliessen (Německo) 2:05,71,… 13. Motálek (Česká republika) 2:17,25. 1500 m mužů nad 50 let:
1. Navas (Španělsko) 4:20,11, … 12. Motálek 4:41,85.
František Jůza
(ve spolupráci s Milanem Zeibertem a Petrem Motálkem)
14
Foto: 2x archív P. Motálka a P. Hykla
TŘEBÍČSKÉ ULICE
Připravuje Jiří Joura
KŘÍŽOVÁ
Ulice se nachází na rozhraní městských částí
Nové Město, Nové Dvory.
Velmi staré pojmenování ulice podle velkého kamenného kříže stávajícího v dolní části předměstí (asi před
30 lety byl kříž povalen nákladním autem). Na opačném konci ulice stojí další železný kříž, pocházející
z roku 1810. Roku 1970 byl při stěně rohového domu
v dolní části postaven nový kamenný kříž.
KUBEŠOVA
Ulice se nachází v městské části Horka-Domky.
Název ulice připomíná třebíčské rodáky Jana Františka
Kubeše (1845–1908) a Adolfa Kubeše (1842–1925).
Jan František Kubeš byl v letech 1883 až 1907 starostou města. Za jeho starostování bylo ve městě mnoho
vybudováno – poštovní budova, gymnázium, nemocnice, elektrárna, přístavby škol, vodovod, osvětlení
ulic, parky). Adolf Kubeš byl školní inspektor a ředitel
reálky v Brně. Zpracoval první dějiny města do roku
1468. Vyšly v roce 1874 pod názvem Dějiny města
Třebíče. Vydal také zajímavý spis Manové kláštera
třebíčského.
KUBIŠOVA
Ulice se nachází v městské části Horka-Domky.
Jan Kubiš (1913–1942) – rodák z Dolních Vilémovic.
Spolu s Jozefem Gabčíkem spáchali dne 27. 5. 1942
atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha. Spolu s ostatními parašutisty zahynul v kryptě pravoslavného
kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze. In memoriam mu
bylo uděleno nejvyšší čs. vyznamenání Řád Bílého lva
a byl povýšen na štábního kapitána.
KYJEVSKÁ
Ulice se nachází v městské části Nové Dvory.
Název ulice podle hlavního města Ukrajiny, jednoho
z nejstarších měst Evropy. Významnou úlohu mělo
město v dávné minulosti při formování Kyjevské Rusi.
16
Věra Martinová vzkazuje:
Moc se na vás těším!
zní i novější písničky. Třeba Modrý sarafán, který sice
vlastně není novinkovou písní, zpíval ji kdysi Waldemar Matuška, ale my jsme ji pojali úplně jinak.
POHODAFEST odstartuje prázdniny. Jaké budou
ty vaše, případně kdy a kam zamíříte na dovolenou či kde si nejlépe odpočinete?
Pro své příznivce má Věra Martinová vždycky připravený úsměv a vlídná slova. Do Třebíče letos přijede
posledního červnového dne, aby vystoupila v hlavním
programu POHODAFESTu.
V Třebíči jste vystoupila mnohokrát – v poslední
době pod širým nebem i v divadle Pasáž. Jaké
prostředí vám všeobecně nejvíce při koncertování vyhovuje?
To se nedá jednoznačně říct. Každé prostředí má svůj
půvab. Divadla jsou vznešená a sváteční, kluby intimnější a open scény zase uvolněnější. Záleží hlavně na
publiku. Když je vstřícné a vrací nám zpátky energii ,
hraje se dobře i na valníku!
Kromě již známých hitů z vaší bohaté tvorby, přijedete do Třebíče s nějakou novinkou?
Samozřejmě že kromě starých osvědčených hitů za-
Mě čekají, jako každé léto, festivaly, takže prázdniny
jsou pro mne spíše pracovní. Dovolenou jsem si vybrala v únoru, splnila jsem si dětský sen a podívala se
do Keni. Miluju cestování.
Vzpomenete si na vaše nejkrásnější školní prázdniny či zážitek z nich?
To byly asi skautské tábory kousek od Police nad Metují na úpatí Broumovských stěn. Velká romantika,
noční cesta do slibové jeskyně, lov bobříků... jsem
odkojená Foglarovkami. Škoda, že dnešním dětem už
nic neříkají.
Co byste před vystoupením na POHODAFESTu
vzkázala Třebíčanům?
Milí Třebíčané, určitě přijďte na POHODAFEST, moc
se na vás těším, ostatně jako vždycky. A přeji vám,
abyste i v té dnešní poněkud nebohulibé době našli
o prázdninách a dovolených svou oázu klidu s trochou
té romantiky.
(fj)
Foto: 2x archív V. Martinové
Třebíč ve Vídni
Světlo a stín
Začátkem měsíce května proběhla péčí Městského kulturního střediska Třebíč prezentace
našeho města v Českém centru ve Vídni. Stalo se tak v rámci představení kraje Vysočina
a prezentace zdejších památek, zajímavostí a kulturních akcí.
Nabídka turisticky zajímavých aktivit se uskutečnila v rámci spolupráce s Vysočina Tourism,
se kterou dlouhodobě spolupracujeme a účastníme se veletrhů v České republice i v zahraničí. Prezentace se zúčastnilo více než třicet rakouských touroperátorů, novinářů a zájemců
z oblasti cestovního ruFoto: Dáša Juráňová
chu. Těm poskytla zajímavý a velmi kvalitní výklad v německém jazyce
pracovnice informačního
a turistického centra
Zadní synagoga Renata
Poulová. Nejde však o jedinou aktivitu Městského
kulturního střediska Třebíč
u našich jižních sousedů,
jak vyplývá z článku na
straně III s názvem Centrum Třebíče se stěhovalo
do Vídně.
(fj,dj)
Výrazné vyzařování energie je typickým průvodním jevem tvorby grafika,
malíře, kreslíře a historika umění Radana Wagnera. Toto silné téma bylo
i při vernisáži Wagnerovy výstavy s názvem Světlo a stín v Galerii Ladislava Nováka námětem debaty autora s ředitelkou pořádajícího Městského
kulturního střediska Třebíč Jaromírou Hanáčkovou (oba na snímku dole).
Wagner samostatně vystavuje od roku 1987 a v současné době je také
šéfredaktorem čtvrtletníku Revue art, který se věnuje českému a slovenskému výtvarnému umění. Zajímavá výstava potrvá do 3. června. (fj)
I
Z TŘEBÍČE DO AMERIKY I.
John Subak, září 2004
Překlad Pavlína Pojerová
Celé je to vyprávění Johna Thomase
Subaka (narozeného jako Hanuse Tomase Grunbergera - během války si
nechal z rozhodnutí matky změnit příjmení) - synovce paní Margit Subak,
která věnovala tři plastiky městu Třebíč, resp. třebíčské synagoze.
Johnova matka a Margit se po celou
válku staraly o Johna a jeho bratra
Franka, během všech cest a stěhování
po Evropě a pak i při cestě do Ameriky.
Johnova prababička s manželem
z matčiny strany vlastnili koželužnu,
která byla jedním z největších podniků
v Třebíči po několik generací. Také prý
Baťa otevřel továrnu v Třebíči právě
kvůli Subakově koželužně...
(dj)
OPUŠTĚNÍ DOMOVA
Po večeři 12. března 1939 v našem domě v Třebíči
zazvonil telefon. Telefony nebyly tak běžné (naše telefonní číslo bylo 79) a obzvláště pozdě večer telefonní
hovor ze zahraničí. Telefonát byl od blízké přítelkyně,
žijící v Německu. Josey, jejíž skutečné jméno neznám,
řekla, že teta Hannah je vážně nemocná a její stav je
opravdu kritický a tedy mí rodiče, Frank a já musíme
dalšího rána vyrazit k ní. Josey pak okamžitě zavěsila.
Josey a George byli dva nejbližší přátelé mých rodičů. George a můj otec studovali společně práva na
Karlově univerzitě. Podle českého právního systému
odpromoval a po dokončení školy se rozhodoval, zda
vstoupit do právní praxe, firmy anebo se stát soudcem. George, který žil v Sudetech, se rozhodl pro
justici a postupně se vypracoval k respektovanému
soudci. Když byla v říjnu 1938 podepsána Mnichovská
dohoda a československý osud byl zpečetěn přemístěním Sudet do Německa, George se rozhodl žít raději v
Německu než v Československu.
Neměli jsme žádnou tetu jménem Hannah. Zpráva
byla až příliš jasná: uprchněte okamžitě z Československa. Telefonát pro Josey a George s sebou nesl
opravdové nebezpečí; telefonní hovory v Německu
byly často odposlouchávány gestapem, zejména hovory za hranice. Pokud Josey podstoupila takové nebezpečí, aby nás varovala, myslela to tak. Můj otec byl
na služební cestě ve Švýcarsku a matka měla možnost
kontaktovat ho do hotelu v Curychu. Rodiče se shodli,
že varování bylo myšleno vážně a matka, Frank a já
musíme odejít. (Po válce se otec pokusil kontaktovat
své přátele George a Josey, ale jeho snaha nalézt je,
byla neúspěšná. Nikdy jsme nezjistili, jaká informace
je vedla k tomu, aby nás varovali; nikdy se nedozvěděli, jak zavázáni jsme jim byli.)
Má matka se zoufale pokoušela přesvědčit svou
II
matku, aby odešla s námi; bohužel neodešla. Možná
si myslela, že se jedná o nepravdivé varování, jednoduše odmítla uvěřit hororovým příběhům o Hitlerovi, cítila se relativně v bezpečí kvůli svému věku
a rozhodla se zůstat v Třebíči. V roce 1944 ji poslali do
Terezína, koncentračního tábora v severním Československu, který jsme s Corky navštívili v září 2000. Nikdy
jsme o ní znovu neslyšeli.
Dalšího rána 13. března 1939 mně a Frankovi bylo
řečeno, že se naši rodiče rozhodli pro lyžařský výlet
do Itálie a tak jsme okamžitě odjížděli. Sbalili jsme si
zimní a lyžařské oblečení (žádné lyže); ani jeden z nás
moc nelyžoval a tak se nám to zdálo vzrušující. Nepamatuji se, že bychom kladli nějaké otázky, nebo bychom věděli, kam přesně jedeme. Ráno jsme nasedli
na vlak do Prahy, kde rodiče měli malý byt. Matka tam
měla podle všeho nějakou práci a později toho odpoledne jsme nasedli do lůžkového vozu do Milána. Měli
jsme zavazadla nachystaná k dvoutýdenní dovolené,
nic víc. Později jsem zjistil, že matka taky vzala hrst
šperků, ukrytých uvnitř termosky.
Roky 1938 a 1939 byly v Československu a ve střední Evropě napjaté. Rodiče si uvědomovali, že bychom
měli v jistém bodě odejít a měli víza do několika zemí,
stejně tak formulář pro vízum do Spojených států.
Nějaké peníze měli na bankovním účtu v Holandsku
a menší sumu ve Švýcarsku.
Po naprosto klidné jízdě vlakem jsme ráno 14. března dorazili do Milána. Frankovi a mně řekli, že zde den
dva zůstaneme, než se k nám připojí otec. Toho rána
jsme vyšli ven na prohlídku města, hlavně Dómu,
který byl největší katedrálou, co jsem kdy viděl. Poobědvali jsme v jedné z restaurací v bývalé pasáži
Bourse vedle Dómu. Zatímco jsme seděli na chodníku,
uslyšeli jsme kamelota, vykřikujícího titulek, že Hitler
té noci napochodoval do Československa; pravděpodobně jsme byli v posledním vlaku ze země. Matka
nemluvila italsky, což nebylo vůbec potřeba. Spěchali
jsme zpět do hotelu a matka zavolala otci do Curychu.
O ničem neslyšel, ubezpečoval nás, že se jedná o nepravdivou zvěst, a řekl matce, ať zůstane klidná!
O dvě hodiny později, kolem čtvrté odpoledne,
otec volal zpět. Zprávy byly pravdivé. Němečtí vojáci
okupovali Československo a nepotkali se s žádným organizovaným odporem. Itálie byla částí německé osy;
rodiče se proto rozhodli, že bychom měli opustit Itálii
a setkat se až v Paříži dalšího rána.
Té noci získala má matka jízdenky na slavný Modrý
vlak, lůžkový vůz do Paříže, a tak jsme vyrazili, lyžařské oblečení a vše s sebou. Byla znepokojena italskou
hraniční stráží a pravděpodobností, že budeme zadrženi v Itálii. Tehdy jí bylo 31, byla mladou matkou
dvou dětí ve věku 5 a 9 let s podezřelým pasem, který
už dále neexistoval, a párem kufrů s lyžařským oblečením. Zaplatila nemalý obnos nočnímu poslíčkovi,
dala mu naše tři pasy a řekla, že má bolesti hlavy
a velmi by ocenila, kdyby se postaral o hraniční formality, aby se ona a chlapci mohli vyspat.
Frank a já jsme spali; jsem si jistý, že má matka ne.
Na hranicích jsme neměli problémy a dalšího rána
jsme dorazili na Gare de Lyon v Paříži. Noc předtím
otec přiletěl z Curychu do Paříže a stál na perónu. Bylo
to jedinkrát, co jsem ho viděl plakat; byl si jistý, že už
svou ženu a děti nikdy neuvidí.
Má matka a otec se do Československa nebo České
republiky nikdy nevrátili. Otec tam byl téměř rok a půl
od konce roku 1945 do února 1947; Corky a já jsme
tam zavítali v roce 1999 a znovu v roce 2001.
TŘEBÍČ
Nechejte mě vrátit se trochu do minulosti. Často
jsem byl zmatený, proč si nepamatuji mnoho z let
strávených v Třebíči. Bráním se minulosti nebo existuje rozdíl, když opustíte svůj domov, stejně tak jako
všechny, s kým jste vyrůstali? Už je to více jak 65 let
zpátky do minulosti a má mysl se nezotavila.
Narodil jsem se jako Hanuš Tomáš Grunberger. Hanuš je staročeské jméno a dá se přeložit jako Hans
nebo John; když jsem byl pokřtěn a bylo mi dáno jméno Jan, stal jsem se Hanušem Janem Tomášem nebo
naneštěstí v angličtině, John John Thomas.
Mí prarodiče z otcovy strany byli Max a Emma Grunbergerovi. Moc málo si na ně pamatuji, můj děda byl
poměrně podsaditý a babička docela malá. Žili na
náměstí a měli dvůr s krůtami. Tu a tam jsme k nim
zašli na večeři a vždycky jsme se museli chovat slušně.
Děda pracoval v obchodě se semeny, ale co si pamatuji, obchod vedl můj otec. Věřím, že žili spořádaný život židovské rodiny, ačkoli si nepamatuji, že by někdy
zmiňovali víru.
Otec měl jednu sestru, Jushu, která se provdala za
Arnolda Goldmana a žila na obrovské farmě v Kožichovicích, vesnici asi 5 mil od Třebíče. Často jsme je
navštěvovali a já si hrával především s jejich nejmladší dcerou Zuzkou, která byla o rok či dva starší než já.
Prostřední dcera Hajka žila s námi ve Francii a později
se provdala za anglického důstojníka, Davida Floyda.
Meda byla nejstarší dcerou; byla zabita Němci, ale
nevím kdy. V Kožichovicích bylo skvěle a nejvíce si pamatuji na každoroční velikonoční oslavu s ručně malovanými kraslicemi. Jednou mému otci vejce rozbili
o hlavu. Nebylo uvařené; otec se s ostatními nesmál.
Má babička z matčiny strany, Ella Subaková, byla
vdova, její manžel Jacob zemřel v roce 1936. Subakova koželužna byla největší továrnou v Třebíči. Činění
kůží bylo rodinným obchodem po mnoho generací
a Subakova koželužna byla všeobecně známé jméno
v Československu. Dokonce Baťa, celosvětový výrobce bot, otevřel továrnu poblíž Třebíče kvůli Subakově
koželužně...
(Pokračování příště)
Trojan, Bartoška, Langmajer a další
Začátkem května skončila první polovina letošního
předplatitelského divadelního cyklu. Diváci měli možnost zhlédnout některá skutečně špičková vystoupení
s neméně kvalitním obsazením. Mezi lahůdky nespor-
ně patřili Světáci a zejména jevištní výkon Lumíra
Olšovského či Martina Zounara. Jiří Langmajer zase
exceloval ve své možná i životní roli v představení
Mefisto, přibližujícím až drsným způsobem nástup
fašismu a jeho extázi v někdejším Německu, promlouvajícím ale také hluboko do současnosti.
Odlehčující Něžné dámy zase daly vyniknout dvojici Jan Révai a Jana Galinová, ale i dalším hereckým
osobnostem. Žánrově jsou divadla vyrovnaná a bude
tomu tak také v druhé polovině roku.
"V nové sezóně se mohou abonenti divadelního předplatného skupin A/1 a A/2 těšit na BRATRY KARAMA-
Centrum Třebíče se stěhovalo do Vídně
V měsíci dubnu a květnu obdivovali Vídeňané soubor dřevostaveb ve výloze Českého centra na Herrengasse v centru Vidně. Expozice, která se uskutečnila v rámci spolupráce
s agenturou CzechTourism, nabízela část nově vznikajícího
modelu historického centra našeho města - kostel sv. Martina s věží, Vídeňskou bránu a pak Koplův dům - vše samozřejmě z dílny
Stanislava Vršky.
Model a expozici měli takto
možnost zhlédnout návštěvníci
Českého centra
a vůbec kdokoliv,
kdo právě se třeba
procházel po Herrengasse. (fj,dj)
Foto: 2x Dáša Juráňová
ZOVY z Dejvického divadla s Ivanem Trojanem, Igorem
Chmelou, Radkem Holubem a dalšími skvělými herci,"
prozrazuje část dramaturgie vedoucí programového
oddělení MKS Třebíč Eva Malá. "Dále přijede Ypsilonka
s představením FAUST A MARKÉTKA a Městská divadla
pražská s titulem ŽELARY."
"V abonentní skupině B se můžete těšit na komedii
o životě MOJE HRA z Divadla Kalich s Jiřím Bartoškou,
Zuzanou Bydžovskou, dále na duchařskou komedii
s Jiřím Langmajerem POHLEĎ A BUDEŠ UDIVEN a Divadelní společnost Josefa Dvořáka, která zavítá do třebíčského divadla Pasáž s komedií CHUDÁK HARPAGON,
kde exceluje Josef Dvořák," uzavírá Eva Malá.
(fj)
Srdce opět bije
Je zřejmé, že srdce je nejdůležitější součástí lidského organismu. A také zvonu. Bez
srdce je zvon mrtvý. A tak jak se dá nahradit srdce člověka, tak se důležité součásti
dočkal zvon na ochozu třebíčské věže. Chyběla mu dlouhou řadu let...
Zvon, o kterém je řeč, není zvonem v pravém slova smyslu zvonem věžním. Je
takovým jeho mnohonásobně menším bratříčkem, ale když zazvoní, historickým
jádrem města je slyšet víc než dost. Proto také v minulosti sloužil k oznamování
důležitých událostí, ohraničených zpravidla úmrtím některého z občanů, anebo
požárem uvnitř města.
Říkalo se mu často umíráček, ale také andělíček, když ještě s ním pan věžník
Čecháček zvoníval. Umístěn je zvon na severní straně věžního ochozu, a dnes
už poslouží jen turistům - kde jinde si mohou na věži sami zazvonit? Jen ještě je
třeba to dělat s rozmyslem, než se podaří rekonstruovat také dřevěnou nosnou
konstrukci bohulibého nástroje.
Srdce zvonu z měkké oceli, pouze navoskované, je dílem náměšťského šperkaře
a pasíře Miroslava Štěpánka, který jinak vyučuje obor Uměleckořemeslné
zpracování kovů – práce pasířské na Střední škole řemesel Třebíči. Dílu věnoval
několik hodin a sám ho také uchytil koženým třmenem dovnitř zvonu. Také to
je totiž práce odpovědná a musí být odvedena precizně - pokud by srdce nebylo
správně ukováno či zavěšeno, zvon by mohl prasknout. Kovový segment totiž musí
tlouci do přesně zvoleného okraje kovaného klobouku...
(fj)
Foto: Pavlína Pojerová
III
Činí mě šťastným, když se lidi smějí
Dubnový koncert Tomáše Kluse v třebíčském
divadle Pasáž zanechal v jeho účastnících
hlubokou stopu. Ti nejmladší samozřejmě
viděli v herci a zpěvákovi hlavně svou modlu,
jakých budou ještě v životě určitě mít několik.
Ostatní se také dobře bavili, a dali to najevo
dlouhým potleskem a po chvíli dokonce povstali. Vůči takto mladým umělcům to byla
pocta dvojnásobná. Leč nepředbíhejme. Ještě
před začátkem tříhodinové produkce jsme si s
Tomášem Klusem povídali. Vážně i nevážně.
Podstatné z rozhovoru budiž zde...
naivních laických očích je jediné řešení – ne, že budeme neustále se snažit svrhnout nějakou vládu a plivat
na ni. Důležité je to, abychom se o politiku skutečně
zajímali. Nejenom tak, že když uvidíte v televizi nějakého politika, tak se vám hned zvedne žaludek, ale že
si poslechnete, co říká. Ať je nám sympatický nebo ne.
Protože já nemám pocit, že bychom věděli, proč jsme
tak nespokojeni. A tam pak logicky vzniká bariéra, ze
které vyplývá ta jejich arogance (politiků - pozn. aut.).
Nedochází k žádné komunikaci mezi námi a politikou
jako takovou. Vlastně se zajímáme pouze o její okraj
a tak je nám jenom okraj nabízen. Ale vhled do věci nás
moc nezajímá…
Tomáši, vrátím se k letošním slavíkům a vycházím
přitom z jednoho rozhovoru v renomovaném časopise. Tam jste se bránil tomu, že byste měl být hrdinou
poté, co jste živě v přímém přenosu zazpíval satirickou
píseň. Říkáte, že taková dona je smutná. Ať však chcete nebo ne, tím hrdinou pro lidi jste. Je skutečně tak
smutná doba?
Nemyslím si, že je doba nějak zlá. Smutná je přesnější
pojmenování z toho důvodu, že doba, která vůbec hrdiny potřebuje, už sama o sobě něco vypovídá. Pánubohu
do oken nebo novější píseň s názvem Iniciativní, a to
co to vyvolává, mě děsí. Když si přečtu diskuse, tak je
ve mně pocit, že zakopaný pes je podle mého názoru
hlouběji, než jen ve vrcholných patrech politiky. Některé názory vzbuzují pocit, že jsem tu situaci zavinil já, že
neustále hledáme, na co bychom si mohli stěžovat a co
se nám nelíbí. Vypadá to, že se nám rochnění v problémech líbí a uspokojuje natolik, že se neodhodláme je
řešit. Smutek spočívá v tom, že nám to vyhovuje.
Zmínil jste se, že se stáváte hrdinou také proto, aby se
za vás někteří mohli schovat… Teď jste jakýsi mluvčí
národa.
To právě nechci být, protože si myslím, že na to nemám.
Nejvíc mě trápí to, že jsem označován za novodobého
toho či onoho a to mě trápí ještě o to víc, že bych si sám
na to nikdy netroufl. Nejvíc mě dojímá, že se teď objevila řada obhájců Karla Kryla a když člověk myslí na ten
jeho osud…. Dřív na něj, v těch devadesátých letech,
všichni pluli… že jim tu jejich slavnou demokracii
haní. A přitom dnes zjišťují, že měl pravdu. Mám strach
z toho – a nedokážu ty věci napsat jako on – ale mám
strach z toho, že tvorba takových ideálů nás zažene do
záhuby. Máme tendenci vytvářet imaginární hrdiny, ne
ty skutečné. Protože ti skuteční se mezi námi skutečně
vyskytují. Jenom nemají potřebnou sílu hlasu, protože
nemluví tak zjednodušeně, jako to umím třeba já, protože jsem mladý a nemám tolik slov v zásobě, abych ty
věci dokázal vystihnout.
Docela mě překvapilo, že právě ty věci dokážete pojmenovat správným jménem…
Protože je slyšíte kolem sebe! Já jsem vlastně jen sepsal ty řeči kverulantů – i své vlastní řeči. Ale v mých
IV
kou…
To ano. Ale myslím si, že by mělo zůstat zachováno, že
umělci budou poukazovat, ale nebudou kázat.
Myslíte jako šašek v dobrém slova smyslu?
Ano, tak by to mělo být. Tím, že jejich řemeslo je svobodné a dovoluje jim oslovovat větší počet lidí. Nejsem
velký příznivec toho, když se umělci angažují ve stranách a pak se od nich leckdy odvrací. Když už se jednou
pro něco rozhodnete, měl byste v tom pokračovat. To že
v tom hrají roli peníze, není pro mě argument, ba naopak. To mě, co se týče lidské stránky, potom zamrzí.
Nemáte strach, že teď jste novým Krylem nebo Nohavicou…
Ne, proboha! To si nezasloužím… a hrozně mě to
štve…!
Říká se, že se zase bojíme mluvit…
Doufám, že to úplně takhle není. Že je to jenom zveličování problému. Je fakt, že když se člověk dozvídá, co
všechno je v politice možné, a jaké jsou tam vazby a kdo
hýbe státem, tak to právě nahrává tomu, že se domýšlí
příběhy do megamonstrózních spiknutí.
Pojďme tedy k lepším věcem… už jste to naznačil.
Vidíte světélko na konci tunelu?
Vždycky jsem byl a asi vždycky budu plný naděje, protože jinak bych se musel zbláznit. Vidím to východisku
právě v tom zaktivnění se a v přístupu k řízení státu.
Myslím si, že by bylo fajn, kdyby se lidi, ač je to blbé
slovo, angažovali. Protože jinak je velmi snadné, aby se
ti příliš ambiciózní jedinci dostali na vrchol v momentě,
kdy jim tam nikdo nepřekáží.
Nahráváte mně na otázku, co Tomáš Klus a politika?
Nikdy! Přišel bych tak o pozici mít právo komentovat.
Umělci v této zemi ale často brali otěže do svých ru-
…že zažijete jakýsi boom, navíc když je blbá nálada
a lidi vás teď vnímají jako hrdinu, že jednoho dne řeknou: no jo, ale on o tom zpívá a ono se nic neděje?
Ono to může velmi snadno zapůsobit jako kalkul, že
jsem se svezl na té blbé náladě. Ale já jsem taky součást
těch nespokojených lidí, a protože zapomínám hesla do
různých anonymních diskusí na internetu a mám strach
z velkého množství lidí pohromadě, tak nechodím do
ulic a nechodím četovat, ale píšu písničky. To je jenom
ztělesnění mého názoru, nic víc. A to, že to je nějaká
vlna, tak to se pak dá převést i na jakousi křivku vlastní
kariéry - tak já neustále jsem připraven na to, že to samozřejmě jednou skončí a že to může skončit taky velmi špatně, a proto se snažím dělat i jiné věci, kterými se
budu moci živit. Protože být závislý na veřejném mínění, to je velmi ošemetná záležitost. A my zapomínáme
přímo truborychle!
Chci dělat divadlo, které už mně chybí, jiné projekty,
hudbu… Činí mě šťastným, když se lidi smějí… a
klidně i na můj úkor. Nevadí mně občas být za blbce.
Píšu povídky a chtěl bych je vydat, zatím je četli jen mí
přátelé…
Po třech hodinách jsem čekal na Tomáše Kluse
za jevištěm. Byl unavený, ale ne zas tak moc, aby
nebylo znát, že je opravdu šťastným. Jaké jsou
vaše první dojmy, zeptal jsem se...
První dojmy? Jsem v šoku! To se nám ještě nestalo, že by
lidé takto brzy vstali!
Jaká bude vaše vzpomínka na Třebíč?
Budu o tom všude vyprávět. Je to báječné, mám rád,
když z lidí něco cítím…! Měli jsme strach z toho obrovského prostoru a ze začátku jsme myslím oba působili
trochu zastrašeně, ale ten konec byl báječný! I proto, že
leckteré své takzvané fóry stavíme na trapnosti a lidé
je velmi brzy pochopili. A z toho mám radost, že jsme
nebyli za úplné blbce. Doufám!
František Jůza
LEOPOLDA POKORNÉHO
Ulice se nachází v městské části Zámostí.
Leopold Pokorný (1904–1937) – narozen ve Znojmě,
vyrůstal v Třebíči. Začátkem roku 1937 odešel do
Španělska, kde bojoval v občanské válce na straně
republikánů. 5. dubna 1937 při obraně Madridu padl.
Dne 14. září 1946 mu byla odhalena pamětní deska na
Dělnickém domě v Třebíči a sportovní hala nese od
roku 1977 jeho jméno.
LADISLAVA NOVÁKA
Ulice se nachází v městské části Týn.
Ladislav Novák (1925–1999) – středoškolský
profesor, rodák z Turnova. Většinu života prožil
v Třebíči. Jeho tvorba básnická i výtvarná byla
neustálým hledáním nových netradičních cest
uměleckého vyjádření. Zajímal se o poezii Eskymáků a Indiánů a začal ji překládat. Je autorem
knihy Zámostí. Ve výtvarném umění experimentoval se surrealistickými technikami (alchymáže,
froasáže, koláže, veronáže). Vystavoval v řadě
zemí.
LANGFORTOVA
Ulice se nachází v městské části Horka-Domky
P. František Langfort – farář u sv. Martina, kronikář
města – zapsal události z let 1727 – 1746.
LAVICKÉHO
Ulice se nachází v městské části Týn.
Vladimír Lavický (1923) – tiskař, malíř a básník. V malířské tvorbě byl inspirován zejména malebným údolím řeky Jihlavy. Je autorem básnické sbírky Na paletě
krajin. Několik let působil ve funkci ředitele osvětového domu a okresní knihovny.
17
Tajemství třebíčských garáží
aneb na půdě tikala bomba!
Foto: Archív 1. VCC Třebíč
Tak tohle tajemství stojí určitě za velký kus pozornosti! Jednak jde o vůbec první automobil v Třebíči,
a pak také o skvělý technický exponát, kterých na
světě přespříliš není - lépe řečeno, tahle skvělá auta
existují pouze dvě. Přičemž vyrobeno jich bylo devětadvacet a vyobrazený exemplář nese výrobní číslo
27. Výrobcem byla firma WEBER, Uster, Švýcarsko.
A právě ve Švýcarsku v muzeu sídlí jeho starší, nepojízdný bratříček. Pro zajímavost, jednoválcový motor
"dával" výkon plné tři HP, tedy koníků nemnoho. Převodovkou je klasický variátor.
V Třebíči vlastnil tento skvělý automobil pan C. K.
geometr Josef Dejmek, muž prý technicky nadaný,
který byl mimo jiné vlastníkem prvního ústředního
topení. Vůz zdědila a na půdě objevila paní Iva Sýkorová a toho času je na něm prováděna náročná
renovace, která byla svěřena zkušenému a velkému
znalci historie Pavlu Beranovi z Lanškrouna. Podle
jeho odhadu bude nejméně dva roky trvat, než se
vzácný pamětník znovu projede Třebíčí.
A to bude událost nejen roku, ale možná i století!
(ph,fj)
Tentokrát snad ani nebudu klást otázku, zda místa
na fotografiích poznáváte. Nový hřbitov se v daném
místě nijak zvlášť nezměnil, a když, tak alespoň vizuálně k lepšímu. Tvrdit totéž o skutečnosti, že zde
s neúprosnou pravidelností přibývá nápisů na náhrobcích či náhrobků samotných, bylo by morbidní.
Tak tedy se podívejme na tato místa posledního
odpočinku přece jenom s nadhledem - a budiž poděkujme správci hřbitova i radnici, že prostředí zde
působí důstojně a okázale, a že osudům zesnulých
i pozůstalých je alespoň takto ulehčeno.
Jestliže tentokrát však nebyla nastolena otázka
místní příslušnosti, naopak příště bude opět vyřčena, a to nad obrázkem, který nutně musí v řadě
občanů vyvolat nostalgii. Protože Borovina je živá
dodnes..., ale to už jsem napověděl až dost... (fj)
Foto: Archív MÚ Třebíč
Třebíč včera a dnes
Minule jsme se ocitli v horní části dnešní Benešovy
ulice, což asi všichni Třebíčané poznali. I když...! Někteří chvíli zaváhali a ti starší občas reagovali slovem
"gagarinka". Neb pamatují, že ulice nesla dlouhá
léta název po legendárním sovětském kosmonautovi. Jurij Gagarin byl prvním na světě, kdo putoval
do vesmíru.
Edvard Beneš, po němž se ulice nazývá dnes, byl naopak druhým. Nikoli samozřejmě kosmonautem, ale
československým prezidentem. A to historicky. Do
dějin se však zapsal stejně výrazným způsobem, ať
už se názory na oba pány jakkoliv různí.
18
Foto: archív MěÚ
7RXætWHSRYODVWQtPE\GOHQt"
6+\SRWpNRXRGQiVXäHWŐtWHSHQt]HLÿDV
10 LET
SRERÿN\
v 7ŐHEtÿL
0LPRŐiGQpVSOiWN\EH]VDQNFH
9\Őt]HQt
~YĚUX
]GDUPD
.DUORYRQiP7ŐHEtÿ
ZZZZVSNF]
Americkým křižníkům déšť nevadil
Ať je to, jak je to, a přestože nás americká auta dnes už tolik neoslovují,
nejméně každý druhý kluk bez rozdílu věku se po pořádné káře ohlédne
alespoň rád ohlédne. Dámy se pak mohou zasnít, kterak rozsáhlou limuzínou
přijíždí jejich filmový či televizní idol. Ale nechme snění. V sobotu 12. května
byly "ameriky" v poušovském kempu či na Karlově náměstí realitou.
Dopoledne vydatně pršelo a možná tak pořadatelé Setkání amerických
automobilů - Memoriálu Františka Hokra přišli o pár exponátů, nicméně ti
skalní přijeli. Stejně tak odpoledne své vozy vystavili v centru města a později
absolvovali projížďku do Jaroměřic nad Rokytnou a zpět.
Milovníci zpravidla rozměrných strojů se takto v Třebíči setkávají poslední
dobou pravidelně, mnozí z účastníků takto tráví příjemné letní víkendy
v přírodě. Tak trochu folklór - kdo se jednou uchytil drápkem, už zůstává.
Nejspíš tomu tak bude i příští rok, i když hlavní organizátor Harry vždycky
tvrdí, že už je to naposledy. Ale netváří se u toho - naštěstí - příliš vážně...
Dialyzační lůžko za uspořené teplo
Začátkem minulého měsíce došlo ke slavnostnímu předání daru internímu oddělení třebíčské nemocnice. Jedná se o lůžko s integrovaným vážícím systémem pro dialyzační středisko.
Lůžko je určeno pro intenzivní péči a modernizuje stávající vybavení. Dar poskytuje dodavatel tepla pro nemocnici společnost TTS energo s.r.o. Nový přístroj výrazně přispěje ke zvýšení
komfortu pro pacienty a zkvalitnění lékařské péče.
TTS energo s.r.o. dosáhla snížení spotřeby nad rámec závazné úspory plánované pro rok
2012 z kontraktu„EPC“, a to o částku dalších 617.189,- Kč. Z této sumy připadá pro nemocnici bonusová úspora ve výši 400.469,- Kč. Zbývající částka odpovídá odměně pro TTS energo
s.r.o., která právě z těchto finančních prostředků zakoupila jako dar lůžko pro dialýzu.
Nemocnice je vytápěna z vícepalivové Teplárny JIH, kde je teplo z 97% vyrobeno z biomasy
(slámy) a finanční prostředky za palivo tak zůstanou v regionu u místních zemědělců. Technologie teplárny umožňuje zpracování paliva s vysokou účinností. Třebíčská nemocnice je
jediná v České republice, ve které je takřka veškeré dodané teplo pro vytápění a ohřev teplé
vody vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Díky využívání biomasy jako paliva došlo za rok 2011
k úspoře 1.538 tun CO2, což je významný příspěvek k ochraně klimatu. Další výhodou je, že
v případě dlouhodobého výpadku tranzitu zemního plynu by jako jediná v Kraji Vysočina měla zajištěno vytápění. I přes razantní zvýšení nákupní ceny plynu patří cena tepla
v Třebíči dlouhodobě k nejnižším v regionu.
Ředitel TTS energo s. r. o Ing. Richard Horký Foto: Archív Nemocnice Třebíč
Leonardo da Vinci a Hotelová škola Třebíč
Foto: Archív autorky
20
Dvaadvacátého dubna jsme já a 7 žáků naší školy začali naši 3 týdenní stáž na Azorských ostrovech, pod dohledem pí. Jourové. Stáž se uskutečnila v rámci programu Leonardo da Vinci
a projekt nesl název „Služby Evropě“. Po příletu do města Praia da Vitoria na ostrově Terceira
jsme se ubytovali v hotelu Teresinha. První den jsme byli rozmístěni do restaurací, a hotelů, ve
kterých jsem vykonávali naši stáž. Také jsme navštívili partnerskou školu a prohlédli si městečko.
Když jsem nervózní a plná očekávání vstoupila do kuchyně, kde jsem měla pracovat, byla jsem
mile překvapena. Lidé, se kterými, jsem pracovala, byli milí a ochotní. Dozvěděla jsem se od
nich spoustu zajímavostí, naučila jsem se jak se připravují mořské plody, portugalské pokrmy
a ochutnala jídla, na která bych v České republice jen tak nenarazila. Také jsem se zdokonalila
v angličtině a navíc se naučila několik portugalských výrazů.
Stáž ale nebyla jen o práci. Díky naší koordinátorce Sandře a pí. Jourové jsme navštívili spoustu
nádherných míst. Byli jsme uvnitř kráteru sopky, s místními obyvateli jsme prošli džunglí část
ostrova, viděli býčí zápasy a mnoho dalšího.
Na tuto stáž budu dlouho v dobrém vzpomínat, jsem ráda, že jsem této možnosti využila, přihlásila se a vydržela navštěvovat několik měsíců odborné přípravy a získala tak nevyčíslitelné
zkušenosti a zážitky.
Kateřina Bagová
hokejista (9. 3. 1960 v Opavě)
Řekněte něco o svých sportovních začátcích, kdo
měl na váš sportovní rozvoj největší vliv. Jak vaše
sportování podporovali rodiče?
Moje první hokejové krůčky začaly v šesti letech, a to na
třebíčském zimním stadionu. Abych pravdu řekl,vůbec
si nevzpomínám, jak se to všechno událo, jestli někdo
přišel na nábor do školy, nebo jsme se domluvili s kluky
ve třídě nebo mě dovedli na zimák starší kamarádi, ale
stalo se a já se objevil na ledě ve výzbroji. Začal jsem
pravidelně chodit na tréninky a snažil se dohnat ostatní. Nevím přesně, kdo z trenérů mě měl jako první, ale
myslím, že to byl pan Schejbal, byl tam pan Pohl a samozřejmě pan Dostál, který mě trénoval asi nejdelší
dobu v žákovských kategoriích. Prošel jsem rukama
i panu Jirovskému, se kterým jsem mimo jiné spolupracoval i na závěr mojí kariéry v Mor. Budějovicích.
Mezi dalšími trenéry byli i pánové Bartoš a Mitaš, kteří
mě měli v dorostu. Omlouvám se, jestli jsem na někoho
zapomněl, ale jistě máš archiváře, který by mohl najít
všechna jména v análech třebíčského hokeje. Vyrůstal
jsem bez rodičů, od malička mě vychovávala babička,
která se starala o mě a mého staršího bratra. Neměla to
s námi jednoduché, ale zvládala to skvěle a byla to ona,
která mi byla oporou jak v začátcích, tak i v pozdějším
věku a snažila se mě u sportu udržet, i když to pro ni
bylo dost náročné. Myslím, že pamětníci nezapomněli
na mou babičku, která stála na každém hokejovém zápase hned vedle střídačky a urputně fandila, i když jsme
prohrávali a nikdy to za nás nevzdala.
V mládí většinou každý zkouší různé sporty. Kterým jste se věnoval vy?
Jako kluk jsem měl samo sebou hodně aktivit. V té době
byly ve škole takzvané sportovky, tak jsem chodil i tam,
protože ty byly nejlepší na rozvoj veškerého pohybu,
hlavně v kolektivních sportech. Naučil jsem se hrát
basketbal, oblíbená byla vybíjená, bavila mě házená.
Ve školních letech jsem se účastnil veškerých sportovních akcí,včetně atletických klání. Nejvíc jsem v té době
preferoval fotbal a hrál v žákovském družstvu Spartaku,
potom ale začal vítězit hokej a byl to pro mě sport číslo
jedna. Další sport, ale spíš jako doplňkový, byla cyklistika. Jezdil jsem závodně až do svých patnácti let.
Pokuste se porovnat vaši sportovní aktivitu se
školní docházkou.
3/ Tohle je podpásovka, ale s odstupem času můžu říct,
že sport vedl na všech frontách. Dřív nebyly počítače,
takže byla volba jasná. Po škole hodit tašku pod postel
a hurá na plácek nebo na jezírko v Libušáku. Na školu
zbyl čas až večer, kdy jsem si dělal úkoly a snažil se něco
naučit na druhý den. Babička to hlídala, tak jsem musel.
V době dospívání navštěvovali vaši vrstevníci
různé zábavy, zatímco vy jste musel na trénink. Nebylo vám to někdy líto?
Co říct na tuhle otázku? Hokej byl srdcová záležitost,
ale v době dospívání jsem nemohl vědět, že to bude
i moje budoucí zaměstnání. Nechodili jsme vždycky,
ale na několika čajích a zábavách jsme také nesměli
chybět. Mluvím teď v množném čísle, protože několik
kluků z hokeje a ze školy byli v naší partě kamarádů i v
soukromém životě.
Jaké byly vaše první sportovní úspěchy?
Chodil jsem na Hanělku, nynější Masaryčku a tam bylo
první, pro mě velké cenění. V devátém ročníku mi učitelský sbor udělil diplom, za vzornou reprezentaci školy.
Předcházely tomu všechny sportovní akce, kterých
jsem se v průběhu školních let zúčastnil. Mezi největší úspěchy patřilo celorepublikové mistrovství starších
žáků v hokeji, kam jsme se probojovali z kvalifikace, od
oblastního přes krajský turnaj. Bylo to v Ostravě a i když
jsme nevyhráli, zanechal náš tým velmi dobrý dojem.
Vzpomínám si, že jsme společně s Ondrou Weismanem
dali oba stejně gólů, mě vyhlásili jako nejlepšího střelce
a Ondra byl nejlepší útočník. Reprezentoval jsem i v atletice a patřil mezi opory na naší školy.
Popište nám vaši další sportovní kariéru, když
jste odešel) za sportem mimo Třebíč.
Ve svých patnácti letech mě poprvé nominovali do
krajského výběru hokejistů do 17 let. O rok později do
národního mužstva. Po vyučení přišel den, který na
dlouhé roky ovlivnil můj život. Byl za mnou pan Pitner s tehdejším masérem Pavlem Křížkem a nabídli
mi, abych šel na vojnu do Jihlavy. Protože jsem byl
obdivovatelem Dukly, neváhal jsem a přijal. Narukoval
jsem a po přijímači mě odvezli do nového působiště.
V 19 byl první světový šampionát, hrálo se ve Finsku,
bohužel jsme tam byli až čtvrtí, takže neúspěch. V roce
83 jsem byl na prvním MS dospělých v Německu. Pardon, NSR. Ještě předtím v roce 81 byl kanadský pohár
a to byla moje první velká akce v nároďáku. Zapomněl
jsem dodat, vůbec poprvé to bylo v roce 80, kdy jsem
nastoupil v přátelském utkání proti SSSR. Ten zápas se
hrál v Bratislavě a já dal gól. Tretjakovi. Dalším MS byla
Praha v pětaosmdesátém a hned další rok Moskva 86.
V roce 88 jsme byli na předolympijském turnaji v Calgary. Poslední MS, na kterém jsem účinkoval bylo ve
Stokholmu v roce 89. Po tomhle mistrovství mě uvolnili, a začalo mé zahraniční angažmá. Nejdřív dvě sezony
ve Finsku a potom další dvě v Norsku. Musím říct, že se
mi střelecky dařilo, za čtyři sezony jsem nastřílel skoro tolik branek, jako za 11 let v Dukle. Asi jsem dozrál.
Po tomto angažmá jsem se ještě vrátil do Jihlavy a po
sezoně opět odešel, tentokrát do Francie. Z Francie
opět domů, do Dukly, následoval Havlíčkův Brod a po
dvou sezonách ještě do Německa. Poté sezona v Horní
Cerekvi a na závěr Mor.Budějovice. To je celá moje hokejová kariéra.
Pro každého sportovce je vrcholem účast na
olympijských hrách nebo na mistrovství světa.
Kterých těchto akcí jste se zúčastnil a s jakým
sportovním výsledkem?
S Duklou jsme byli čtyřikrát mistři ligy, OH se mi vyhýbaly, buď příčinou zranění nebo úpadkem formy, ale na
MS 83 bylo stříbro, ve Stockholmu 89 bronz, no a samozřejmě 85 u nás, v Praze, zlato.
Můžete se se čtenáři podělit o nějaký nezapo-
menutelný zážitek?
Nezapomenutelný zážitek je určitě ten,že jsem měl
možnost být ve výběru pana Bukače a Neveselého při
MS v Praze a zažít tu vítěznou atmosféru, když naše
mužstvo získalo titul mistrů světa. Oslavy sice nebyly
tak velkolepé, jako v současném režimu, ale i přesto
to bylo krásné. A s trochou nadsázky, komu se podařilo
podat ruku bývalému tajemníkovi ÚV KSČ a prezidentovi ČSSR Gustavu Husákovi? I my jsme slavili, všude nás
přijali s otevřenou náručí. Vzpomínám si,že jsem byl
v divadle Ypsilon, společně s trenérem Neveselým a Jirkou Šejbou, jako hlavní hřeb večerního programu. Další
dva zážitky jsou také spojeny s hokejem, jen už méně
příjemné. Po MS ve Švédsku, nás pozvali na turnaj do
Japonska. Tentokrát to bylo v letadle a když se přelétalo
z pevniny, tak začala turbulence, která trvala přibližně
dvacet minut. Byla to věčnost. Třetí byl z Francie, po letní přípravě dostal někdo z místních nápad, že bychom
si mohli udělat společnou fotku mužstva. Mělo to být
na plakáty pro nadcházející sezonu. Všechno by to bylo
v pořádku, nebýt fotky na Mount Blanc. Nic děsivějšího
mě nemohlo potkat. Vyrazili jsme ráno ve tři, lanovkou
nás vyvezli do dvou tisícovek a odtud po svých. Pěšinka
na šířku bot a kilometrový sráz z obou stran. Hrůza.
Sport má rodinnou tradici. Máte nějaké pokračovatele ve vašich stopách?
Ze čtyř dětí, které mám, je potencionální následovatel
jen jeden, nejmladší. Je mu jedenáct a hraje v Třebíči
za Horáckou Slavii. Chodí i do stejné školy, jen v jiném
století.
Jak vzpomínáte na Třebíč, případně co pro vás
Třebíč znamenala či znamená?
V Třebíči jsem prožil krásné dětství. Vyrůstal jsem na
Potoce a v té době se hodně chodilo na Tyršův stadion,
tam byl buďto fotbálek, nebo bendy. Nynější hokejbal.
Také se hodně chodilo na Polanku. V té době se také
odehrávaly i různé městské války mezi některými
čtvrtěmi Třebíče. Lité boje proti domčákům se většinou
odehrávaly na neutrální půdě a to u kostelíčka, kde se
vyřizovaly všechny spory. Někdy to bylo i o zranění, málem na život a na smrt
Co vám sport dal a je něco, co vám sport vzal?
Sport. Hokej mi dal to, že jsem se za své hokejové kariéry setkal s mnoha a mnoha zajímavými lidmi, potkal
spoustu velkých sportovců a měl jsem možnost poznat
různé státy i města, které bych bez sportu nikdy nenavštívil. Nevím, co bych dodal k tomu, jestli mi sport
něco vzal, snad jen to, že jsem se snažil hrát hokej do
svých x let a mezitím mi utekla možnost, stát se populárním trenérem, nebo mít úspěch v jiném odvětví.
Stále jen někde končím a začínám.
(ps,fj)
TŘEBÍČÁCI SE LVÍČKEM NA PRSOU
Oldřich Válek
21
S tarifem S námi ZÍSKÁTE
100 volných minut a 100 SMS do všech sítí, internet
a navíc telefon za cenu 499 Kè jen za 413 Kè mìsíènì
Nebo neomezené volání a SMS do všech sítí pouze za 2303 Kè
za
JEDINÁ PARTNERSKÁ PRODEJNA V TØEBÍÈI!
BUDOVA NÁRODNÍHO DOMU
Karlovo nám. 58/47, Tøebíè
tel.: +420 604 929 900
www.mobile-trebic.cz
VYBAVTE SI AUTO NA
DOVOLENOU
ˇ
ZABEZPECENÍ
KLIMATIZACE
AUTORÁDIA
w w w. s y s e l . c z
• i n fo : 6 0 2 7 2 3 3 2 2
[^Ð\QLTIXWLTIPaL^MĆM
)3+-"XĆM[\I^JIJa\W^ÌPWRÄLZI
za 89 990,- bez DPH
XÄ\MêVÐ[TM^IVISW]XMTVa
[TM^IVIL^MĆM
[TM^IVI^QVaTaIXWLTIPa
[TM^IVI[^Ð\QLTI
Tyto akce platí do 30. 6. 2012
KERAMA, s.r.o.
3]JQ}W^I<ĆMJÐê
Tel./fax: 568 847 360
Mobil: 603 541 009
WWW.KERAMA.CZ
ČERVEN 2012
KINO PASÁŽ
31. 5. - 3. 6.
17.00
TADY HLÍDÁM JÁ
Premiéra rodinného filmu ČR.
31. 5. - 6. 6.
19.30 (17.00)
MUŽI V ČERNÉM 3 ve 3D
4. 6. - 6. 6.
19.30
SNĚHURKA A LOVEC
7. 6. - 13. 6.
17.00 (19.30)
LÍBÁŠ JAKO ĎÁBEL
7. 6.
19.30
PŘÍBĚH Z PERIFERIE
8. 6. - 10. 6.
19.30
PROMETHEUS 3D
11. 6. - 13. 6.
17.00
STREETDANCE 2
14. 6. - 20. 6.
17.00
MADAGASKAR 3
14. 6. - 15. 6.
19.30
DONT STOP
16. 6. - 17. 6.
19.30
TALISMAN
18. 6. - 19. 6.
19.30
NEDOTKNUTELNÍ
20. 6.
19.30
DIKTÁTOR
21. 6.
17.00
KRTEČKOVO PÁSMO
21. 6.
19.30
JAK PORODIT A NEZBLÁZNIT SE
22. 6. - 24. 6.
17.00
AVENGERS 3D
22. 6. - 24. 6.
19.30
OKRESNÍ PŘEBOR – POSLEDNÍ ZÁPAS PEPIKA HNÁTKA
25. 6. - 26. 6.
17.00
MONSTRA OCEÁNŮ – PRAVĚKÉ DOBRODRUŽSTVÍ 3D
25. 6. - 27. 6.
19.30
TEMNÉ STÍNY
28. 6. - 4. 7.
17.00
DOBA LEDOVÁ 4: ZEMĚ V POHYBU
28. 6.
19.30
FILMOVÉ PÁSMO TIBET
29. 6. - 30. 6.
19.30
24
Premiéra akční sci-fi komedie USA ve 3D v českém znění.
Premiéra dobrodružného fantasy filmu USA v českém znění.
Repríza komedie ČR.
Premiéra hudebního dramatu ČR.
Premiéra akčního hororu USA ve 3D.
Premiéra tanečního filmu Velká Británie.
Premiéra animované rodinné komedie USA v českém znění.
Premiéra dramatu ČR.
Premiéra romantického dramatu USA.
Premiéra komediálního dramatu Francie.
Premiéra komedie USA.
Pohádkové pásmo pro nejmenší.
Premiéra romantické komedie USA.
Repríza akčního dobrodružného filmu USA ve 3D v českém znění.
Repríza komedie ČR.
Premiéra přírodovědeckého filmu v českém znění ve 3D s brýlemi.
KRÁLOVSTVÍ HMYZU 3D
Repríza komedie fantasy USA.
Premiéra animované komedie USA v českém znění.
Dokumentární film.
O POSVÁTNÉ HOŘE KAILÁS
GOMPA A LIDÉ DOLPA
PAŘMENI
Premiéra komedie Austrálie/Velké Británie.
30. 5. 2012
3
OPEL VOLBY 2012
ý. 1
Kandidát
CORSA
Kandidát
ZA SKVĎLOU
VÝBAVU
ý. 3
ý. 2
MERIVA
Kandidát
ZA MAXIMUM PROSTORU A MINI CENU
ý. 4
ASTRA
Kandidát
ZA JEDINEüNÉ AUTO
A JEDINEüNOU CENU
ZAFIRA TOURER
ZA VÍCE PROSTORU
352ä,927
DodateĂná sleva 7 500 KĂ
QHER
L3DG]GDUPD
DodateĂná sleva 7 500 KĂ
QHER
L3DG]GDUPD
DodateĂná sleva 10 000 KĂ
QHER
L3DG]GDUPD
DodateĂná sleva 10 000 KĂ
QHER
L3DG]GDUPD
StIJešní nosiĂ]GDUPD
QHER
2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD
StIJešní nosiĂ]GDUPD
QHER
2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD
StIJešní nosiĂ]GDUPD
QHER
2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD
StIJešní nosiĂ]GDUPD
QHER
2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD
CCS karta na 7 000 KĂ pIJi ønancování
QHER
PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD
CCS karta na 11 000 KĂ pIJi ønancování
QHER
PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD
CCS karta na 11 000 KĂ pIJi ønancování
QHER
PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD
CCS karta na 15 000 KĂ pIJi ønancování
QHER
PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD
2SHO&RUVDMLä]D
169 900 Ký
te
Volďlou
skv bavu
vý
2SHO0HULYDMLä]D
239 900 Ký
ZAFIRA CLASSIC
Kandidát
ZA NEJVÝHODNĎJŠÍ
7MÍSTNÝ VĶZ
2SHO$VWUDMLä]D
269 900 Ký
INSIGNIA
Kandidát
ZA NEJLEPŠÍ VĶZ,
JAKÝ JSME VYROBILI
z
Víutďkvality
t
tes
R
DEK
A
Opel ZaøUD7RXUHUMLä]D
419 900 Ký
te
Vol kou
horvinku
no
ý. 7
ý. 5
ý. 6
Kandidát
t
Dos pro
ta
m í s od i n u
r
OPEL VOLBY 2012
ASTRA CLASSIC
DEJTE NÁM
SVĶJ HLAS
ZA OVĎĬENOU
KLASIKU
DodateĂná sleva 10 000 KĂ
QHER
L3DG]GDUPD
DodateĂná sleva 15 000 KĂ
QHER
L3DG]GDUPD
DodateĂná sleva 7 500 KĂ
QHER
L3DG]GDUPD
StIJešní nosiĂ]GDUPD
QHER
2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD
StIJešní nosiĂ]GDUPD
QHER
2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD
StIJešní nosiĂ]GDUPD
QHER
2SHO$VVLVWDQFHQDURN\]GDUPD
Beneøty jsou rozdĔleny do tIJí skupin.
=YROWHYäG\MHGHQ]NDäGpVNXSLQ\
CCS karta na 11 000 KĂ pIJi ønancování
QHER
PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD
&&6NDUWDQD.Ă pIJi ønancování
QHER
PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD
CCS karta na 7 000 KĂ pIJi ønancování
QHER
PojištĔQtQDPĔsícļ]GDUPD
Kdy: v pátek 1. 6. od 8 h do 20 h
a v sobotu 2. 6. 2012 od 8 h do 14 h
Kde: u všech prodejcļ Opel
Opel Zaøra&ODVVLFMLä]D
339 900 Ký
í
ál n
Ide celou
proodinu
r
2SHO,QVLJQLDMLä]D
469 900 Ký
z
Víutďkvality
t
tes
D
A
EKR
2SHO$VWUD&ODVVLFMLä]D
219 900 Ký
te
Volďlou
s k v en u
c
Zvolte si jeden z modelļ
za fantastické ceny a ještĔ si vyberte
tIJi hodnotné beneøty.
www.opel-volby.cz
infolinka: 800 101 101
Kamil Pokorný:
Bylo by krásné udržet mužstvo více sezón pohromadě...
(Pokračování z minulého čísla)
A vaše hodnocení čtvrtfinálové série s Ústím nad Labem? Nebyl její průběh až příliš jednoznačný?
Ano, její průběh byl jednoznačný, mimo toho třetího, prvního domácího zápasu série, o kterém si myslím, že jsme
jej odehráli velice dobře. Proč jsme nekladli větší odpor,
to má samozřejmě víc příčin. První byla kvalita soupeře,
jenž hrál ve vynikající formě. Dalším faktorem, na který se
možná trošku pozapomínalo, byl fakt, že ve finiši základní
části jsme měli neskutečně nabitý program a play – off přišlo hned vzápětí. Nebyla tam žádná větší časová proluka,
ve které bychom zregenerovali a nabrali síly. Ty nám pak
prostě došly, tak to jednoduše je. Posledním faktorem je to,
že v domácích zápasech nám nemohli nastoupit čtyři hráči
základního kádru (David Dolníček, Vladimír Stejskal, David
Rangl a Jakub Kania – pozn. red.). To byla pro náš úzký kádr
strašná rána a jestliže nemůže nastoupit nejproduktivnější
bek a útočník, jeden z nejlepších obránců a další hráč, který
byl v té době ve vynikající formě, tak takovou ztrátu jsme
nebyli schopni nahradit. Šli jsme proti Ústí jen s bojovností
a s diváckou podporou v zádech. Bohužel to nestačilo.
Samotný postup do play – off se musí hodnotit jako
hokejový zázrak, zvlášť po tom, jak tato sezóna
probíhala. Poslední čtvrtina soutěže byla ze strany
Horácké Slavie naprosto perfektní práce, celou čtvrtinu vyhrála a získala v ní víc bodů, než superfavoriti
ligy Ústí i Chomutov. Není z tohoto pohledu škoda,
že se tým neudrží pohromadě i pro další ročník první
ligy?
Bohužel to zde máme v posledních letech takto nastaveno. Je to díky finanční situaci. My jako trenéři bychom
samozřejmě byli nejradši, kdybychom kádr udrželi dva
– tři roky pohromadě, ale bohužel to v naší situaci nejde.
V našich podmínkách nejsme schopni koupit hráče tak, aby
byl náš pro celou sezónu, nebo více sezón. Musíme využít
naše kmenové hráče a doplnit je nadějnými mladými hráči
z jiných klubů. A to si ještě nejprve vybírají ekonomicky silnější týmy, které mají možnost extraligovým klubům něco
nabídnout. My pak musíme pracovat s těmi hráči, kteří na
nás zůstanou. Myslím si, že letos se to podařilo. Znovu ale
říkám, není v našich možnostech určit si pětadvacet kluků,
kteří budou celou sezónu stabilně hrát za Třebíč. Nehledě
na to, že místní nadějní hráči, kteří se tady ohrají a ukáží
se v první lize v dobrém světle, dostávají laso od extraligových týmů a my jim zaprvé nechceme bránit v další kariéře
v nejvyšší soutěži a zadruhé ani těm nabídkám nemůžeme
v současné době konkurovat. Proto nám postupně odcházejí, ať už to je případ Lukáše Nahodila, nebo Vildy Buriana.
Tak to teď je a jak už jsem říkal, vychází to vše z ekonomické
situace.
Mužstvo mělo špatný začátek sezóny, tříbodové výhry se dočkalo až v šestém a pak v jedenáctém kole.
Tu bodovou ztrátu honilo prakticky až do konce základní části. V čem vidíte příčinu špatného startu do
ligy a co udělat pro to, aby se tomu Horácká Slavia v
nové sezóně vyhnula?
Vždycky si člověk myslí, že šest týdnů přípravy na ledě stačí
na sehrání a stmelení mužstva a na jeho přípravu na dobrý
26
vstup do soutěže. Asi je to ale málo a nestačí to.
Tvoříme vždy z padesáti procent nové mužstvo
a ta polovina hráčů, kteří jsou zde vždy noví, jsou
mladí hráči, kteří jdou mezi muže první rok a hráli
dosud jen extraligu juniorů. Ten přechod mezi
muže je pro ně strašně složitý. Další věcí je fakt,
že prvních čtrnáct dní přípravy ztratíme tím, že
zkoušíme vždy více hráčů, které máme vytipované, nebo je doporučí jejich kluby, a hledáme optimální sestavu. Letos to možná trošku upravíme
v tom směru, že nebudeme chtít zkoušet tolik
hráčů, spíš se budeme snažit mít kádr namyšlený a postavený co nejdřív a pak s ním budeme
pracovat. Je to o sehranosti, o zkušenostech a já
už jsem tvrdil v jednom rozhovoru o Vánocích, že věřím, že
budeme hrát líp, že si to mužstvo a všechny věci sednou
a ty zkušenosti, které jsme získali v úvodu soutěže, teprve
zúročíme. To se nakonec i potvrdilo. Budeme samozřejmě
dělat kroky k tomu, aby naše mužstvo bylo nastartované
dřív, než tomu bylo v právě skončené sezóně.
Mužstvo nedostávalo nějaké velké gólové příděly,
mnohdy prohrálo o jednu branku. Mnoho remíz
a zápasů dotažených až do samostatných nájezdů
naznačuje, že tým měl bojovného ducha, ale asi
chyběl střelec, typ například Lukáše Nahodila, Petra Obdržálka, nebo Jana Káni, kteří tuhle roli plnili
v minulých sezónách.
To je vlastně něco podobného, co jsem říkal před chvilkou.
Ti tři hráči, které jste jmenoval, to jsou střelci od Pána Boha,
které by bral do mužstva každý trenér. Ale jelikož jsou tak
dobří, tak hrají nejvyšší soutěž, do které se od nás propracovali. Je to trochu i o štěstí na hráče, pokud by se nám
nějaký mladý hráč probudil hned zkraje sezóny a proměnil
se ve střelce, tak by to bylo výborné, ale takový hráč nám
letos chyběl. Museli jsme to nahrazovat bojovností, dobrým tréninkem a sbíráním zkušeností. Na druhou stranu,
já bych ty remízy až tak neshazoval, bylo vidět, že tým je
konkurence schopný. Za celou základní část jsme prohráli
jen devatenáct zápasů. Já bych to trošku otočil, stejný počet
prohraných zápasů měla na svém kontě třeba i třetí Jihlava,
nebo Hradec Králové. A to si myslím, že není zase až tak
špatná vizitka. Bohužel remíza, nebo prohra v prodloužení
a nájezdech znamená ve tříbodovém systému zisk jen jednoho bodu. Nakonec jsme ten počet výher ať už v prodloužení, nebo nájezdech srovnali a stačilo to i na play – off. Ti
mladí kluci i těmi remízami a zápasy, kdy třeba dotahovali
a vyrovnávali pár minut před koncem, získávali cenné zkušenosti a takovéhle zápasy museli hrát vždy na doraz až do
poslední sekundy prodloužení, nebo nájezdů. I to jim pak
určitě pomohlo v závěru soutěže, kdy jsme hráli o všechno.
Je určitě těžké v podmínkách třebíčského omezeného rozpočtu pracovat na úrovni profesionálního
klubu, přesto jste dokázali postoupit do play – off,
což Vám některé kluby dost nepokrytě záviděly.
Byla v průběhu sezóny chvíle, kdy jste přestával
věřit tomu, že se vyhnete bojům ve skupině o baráž
a dojdete až do play–off?
Abych řekl pravdu, tak my jsme se s Radkem Novákem
tímhle ani moc nezabývali a moc jsme to neřešili. Strašně
Foto: Archív SK HS Třebíč
jsme se soustředili na následující zápas a já jsem tabulku
a výsledky ostatních soupeřů začal sledovat až tak čtyři
kola před koncem, kdy jsme se dotáhli do boje o osmičku.
V závěru už jsme potřebovali vědět, jaké výsledky musíme uhrát, abychom do play–off mohli proklouznout. Ale
abychom se každý den dívali na tabulku jak, kdo? Ne, na
to nebyl čas a ani jsme tím nechtěli vytvářet tlak na hráče.
Sami jsme se od toho snažili spíš trošku oprostit.
Sezónu poznamenaly poměrně silné protesty fanoušků. Myslíte, že něčemu pomohly, že měly nějaký smysl?
Fanoušek má samozřejmě právo vyjádřit svůj názor, spokojenost, nebo nespokojenost. Tak to ve sportu chodí. Pouštět
se do debaty, jestli ty protesty něčemu pomohly, nebo
naopak něco spíš srazily, nechci. Vždycky je otázka, jakou
formou se ten protest vyjádří. Fanoušci vycítili a výsledky
je k tomu opravňovaly, že musí dát svoji nespokojenost
najevo, tak k tomu sáhli. Na druhou stranu je z toho vidět,
že hokej v Třebíči není lidem lhostejný, to je na tom určitě
pozitivní zjištění. Je ale třeba, aby si i fanoušci uvědomili
v jakých podmínkách pracujeme, že jak hráči, tak trenéři
děláme svoji práci na doraz a někdy se výsledek nedostaví. Hokejisté nejsou herci a hokej není divadlo, kde je děj
hry předem daný. Proto se hercům vždycky zatleská, oni
nemůžou nikdy prohrát, kdežto ve sportu, i když uděláte
všechno pro to, abyste byli úspěšní, tak úspěšní být nemusíte a fanoušci jsou pak nespokojení. Důležité je, aby diváci
rozpoznali, jestli mužstvo pracuje naplno, nebo to fláká. Já
si myslím, že mladí kluci ani nemají v naturelu to flákat, že
to opravdu bylo o zkušenostech a také o trošce štěstí, která
nám mnohdy chyběla. Dnes vidíte, že Sparta Praha vyhrála
s přehledem základní část extraligy, na Kometu by si nikdo
nevsadil ani pětník a právě Kometa se raduje z postupu do
semifinále a Spartě končí sezóna. V tom, že i tohle se může
odehrát, je sport specifický, krutý a krásný zároveň.
V brance byl skvělý Šimon Hrubec, u něj je asi jasné,
že ho nešlo udržet pro další sezónu. Máte informace,
kde by měl Šimon působit a můžete případně naznačit, kdo by měl převzít ten těžký úkol ho nahradit?
Šimon tady odvedl skvělou práci a já myslím, že těch superlativů na jeho osobu a výkony bylo napsáno už hodně
a že si to opravdu zaslouží. Zatím nemám žádné informace
o jeho dalším působišti, ale budu jeho postup v kariéře sledovat. Co se týče Šimonova nástupce, tak zatím jasno ještě
nemáme.
(Jiří Mokrý)
Bizetova Carmen střídá Nabucco
Andrea Kalivodová
Protějškem Carmen bude mexický operní pěvec Rafael Alvarez Don José). Sympatický, obstojně česky mluvící umělec, má podobné pocity a ví proč: "S paní Kalivodovou je úžasné pracovat!" Dirigent Norbert Baxa své nadšení skrývat nemusí, má
tak jediné přání: "Doufám, že vyjde počasí, protože opera Carmen má specifické
místo v operním repertoáru." Andrea Kalivodová věří, že všechno dobře dopadne.
"Už proto, že z mé strany to bude pro radost a také pro radost moravského publika,
ne které se v Třebíči opravdu hodně těším."
Organizátoři mají také jasno. "Loni to byla první vlaštovka a říkali jsme si, že když
se to povede, navážeme další rok. Proto je tady dnes Carmen," říká předseda realizačního týmu Martin Svoboda. "A příští rok se zase ukáže, jak to celé dopadne.
Projekt je finančně velmi náročný a bez sponzorů se neobejdeme. Jim pak patří
největší dík za to, že přineseme divákům nevšední zážitek, jaký jinde u nás nemají
šanci absolvovat."
Monumental open air opera Carmen se uskuteční pod záštitou místostarosty města Třebíče Pavla Pacala a senátora Parlamentu ČR Vítězslava Jonáše na Podzámecké nivě v Třebíči ve středu 30. května od 20.30 hodin. Vstupenky lze pořídit
v síti Ticket stream.
(fj)
Open air představení, jedinečné a jediné toho druhu letos v České republice, se
rychle blíží a je potěšitelné, že po loňském uvedení Verdiho Nabucca je opět velký zájem o vstupenky. Podruhé tedy v přírodním prostředí Podzámecké nivy zazní
monumentální tóny sto osmdesátihlavého sboru a pozdně jarní večer zcela ovládne krásná a vášnivá Carmen v podní předné české pěvkyně Andrey Kalivodové. Ta
na tiskové konferenci mnohokrát zopakovala, jak moc se do Třebíče těší: "Mám
ráda klasické, velké provedení, jaké bude právě tady."
Rafael Alvarez
27
KULTURNÍ A JINÉ AKCE
ČERVEN 2012
28
KAM na TŘEBÍČSKU
Turistika
KLUB ČESKÝCH TURISTŮ - Klubovna u rybníka "Babák", kontakt Ing. Ladislav Tomáš, tel : 776 143 134
1.-10. 6. 2012 Podkarpatská Rus. Zájezd KČT Třebíč. Opakování toulek s jiným programem. Určeno těm, co se rádi toulají po horách nalehko, nevyhýbají se styku s místními
domorodci, občas navštíví nějakou tu pamětihodnost a rádi posedí v místních hospůdkách za nepříznivého počasí. Poznáme nejkrásnější partie karpatského oblouku. Jedná se
o jednodenní túry za podpory autobusu. Je zajištěno ubytování včetně polopenze. Odjezd zájezdovým autobusem v pátek v 18.00 hodin z Třebíče.
2. 6. 2012 Měřínská padesátka, turistický pochod v Měříně, start na fotbalovém hřišti, trasy pěší 15, 30 a 50 km, cyklo 25, 45, 65 a 85 km (akce Dvoustovka). Doprava
nejlépe vlastními auty, spojení v sobotu komplikované.
2. 6. 2012 Ždírecký okruh, turistický pochod ve Ždírci nad Doubravou, start v klubovně SDH, trasy pěší 10, 20 a 30 km, cyklo 25, 35 a 50 km. Odjezd autobusem z Třebíče
v 6.56. Návrat ze Ždírce autobusem v 15.34 (přímé spoje) nebo vlakem v 17.19 (přestup H. Brod a Jihlava).
3. 6. 2012 Cesta pohádkovým lesem, dobrodružná cesta pro děti a rodiče v Třešti, začátek v 13.30 hod. u branky zámeckého parku, ul. Dr. Richtra, trasy 2 a 5 km.
Odjezd vlakem z Třebíče hl. n. v 10.31 (přestup Kostelec). Návrat z Třeště vlakem 17.24 nebo autobusem v 16.05, 18.23 (přestup Telč), v 17.00, 17.36 (přestup Jihlava).
9. 6. 2012 Putování k Javoru, turistický pochod v Trnavě u Třebíče, trasa pěší z Trnavy 18 km, z Třebíče 22 km, cyklo 18 až 50 km. Start v Třebíči u restaurace Vysočina
od 8.00 do 9.00 hodin. Start v Trnavě na hřišti TJ od 8.00 do 10.00 hodin.
9. 6. 2012 Hvězdicový výstup na Čeřínek, turistický pochod, start libovolný, cíl chata KČT na Čeřínku. Doporučené trasy na Čeřínek a zpět si každý zvolí: Jihlava (16 km),
Rantířov (10,5 km), Dvorce (7 km), Dolní Cerekev (5,5, 8, 9 km), Horní Cerekev (18,5 km), Batelov (16 km), Třešť (16,5 km), Jezdovice (9,5 km), Kostelec (5 km). Odjezd vlakem
z Třebíče si každý zvolí individuálně podle výstupního místa, všechny začátky a ukončení jsou na trati ČD.
9. 6. 2012 Krajem Pohádky máje, turistický pochod v Brně - Bystrci, start v restauraci U Letadla, trasy pěší a cyklo 20, 25, 35, 42 a 50 km (pochod IVV). Odjezd vlakem
z Třebíče hl. n. v 6.18 / z Boroviny v 6.03. Návrat z Brna vlakem v 13.20, 13.39, 15.20, 15.39, 17.20, 18.39 nebo autobusem v 16.30.
16. 6. 2012 Kolem Doubravníku pěšky i s kolem, turistický pochod v Doubravníku u Tišnova, start radnice na náměstí, trasy pěší 10, 10, 28, 35 a 50 km, cyklo 40 a 50
km (pochod IVV, akce Dvoustovka). Trasy vedou na Čenvír, Nedvědici, Pernštejn, Bystřici nad Pernštejnem, Štěpánov nad Svratkou a Křeptov. Odjezd vlakem z Třebíče hl. n. v 6.18
/ z Boroviny 6.03 (přestup v Brně). Návrat vlakem z Doubravníku v 14.06, 16.59, 19.06 (přes Tišnov a Brno). Odjezd možný dle domluvy i vlastními auty.
16. 6. 2012 Bedřichovská padesátka, turistický pochod v Jihlavě - Bedřichově, start od hlavního nádraží ČD a z ATC Pávov, trasy pěší 15 - 50 km, cyklo 30 - 100 km.
Odjezd vlakem z Třebíče hl. n. v 6.07 nebo 7.35 / z Boroviny v 6.11 nebo 7.38. Návrat vlakem z Jihlavy v 13.30, 14.39, 15.32, 16.39, 17.30.
16. 6. 2012 Pohádkový les, dobrodružná cesta pro děti a rodiče v Hněvkovicích, začátek v 13.00 hod. klubovna TOM, trasa 3 - 5 km. Doprava vlastními auty.
23. 6. 2012 Od pramene Daníže k hnanickým sklípkům, turistický pochod na Znojemsku, start mezi 8.00 - 9.00 hod. v Hnanicích, trasa pěší 9 km (akce Dvoustovka).
Start pochodu je u bývalé roty u Hnanic. Pramen potoka Daníž leží při hranici obou států. Vodu sbírá potok na Jezerní louce u obce Niederflandnitz v Rakousku. Trasa pochodu
vede příhraničními hvozdy nádhernou přírodou v části NP Podyjí, kterou můžeme doplnit návštěvou Heiliger Steinu. Závěr pochodu je ve Sklepní ulici v Hnanicích od 15 do
16 hod. Doprava vlastními auty, odjezd z Třebíče v 7.00 hod. od Alfy. Každý si domluví místo se svým řidičem.
23. 6. 2012 Napříč Havlíčkobrodskem, turistický pochod, start v Golčově Jeníkově na zastávce ČD (6.00 - 8.30), cíl v Havl. Brodě na nádraží ČD (11.30 - 15.30), trasa pěší
35 km, cyklo 45 a 68 km. Odjezd vlakem z Třebíče v 6.07, návrat vlakem z H. Brodu v 14.05, 16.05, 18.05.
30. 6. 2012 Sněžka. Zájezd KČT Třebíč. Na Sněžku z Pece pod Sněžkou pěšky Obřím dolem (9 km) nebo lanovkou. Na vrcholu výhledy, posezení, případně chůze po hraniční cestě CZ/PL. Zpátky do Pece přes Luční boudu a Výrovku (11,5 km) nebo přes Jelenku a Růžohorky (13 km) nebo lanovkou. Odjezd zájezdovým autobusem v 4.40 až 5.00
z různých míst Třebíče.
29
ČERVEN 2012
MĚSTSKÁ KNIHOVNA V TŘEBÍČI
FRANCOUZSKÝ KLUB
Pondělí 4. června 2012, 17:00 hod., sál hudebního oddělení
Francouzsko-česká hudební akademie Telč.
Saint-Exupéry: Malý princ. Křehký pohádkový příběh tentokrát v interpretaci
Václavského divadélka ZŠ Horka-Domky pod vedením Ireny Nahodilové.
Představení získalo první místo na otevřené umělecké přehlídce „To je
hlína“ letos v březnu v Praze.
Akce v rámci projektu „Francouzský klub 2012“ finančně podpořeného městem
Třebíč.
LITERÁRNÍ KAVÁRNA
Úterý 12. června 2012, 16:00 hod., klubovna dospělého oddělení
Zajímáte se o literaturu? Chcete si o přečteném popovídat? Pak přijďte mezi nás!
Tentokrát se zaměříme na severskou literaturu.
S FILIPEM V KOREJI
Čtvrtek 14. června 2012, 18:00 hod., sál hudebního oddělení
Promítání fotek a povídání ze čtyřměsíčního pobytu v Jižní Koreji.
PRO SENIORY
POZNÁMKY KE KULTURNÍ HISTORII TŘEBÍČSKA 19. A 20. STOLETÍ
Pondělí 21. května 2012, 9:00 hod., sál hudebního oddělení
Přednáší regionální publicista Radovan Zejda.
PRO DĚTI
KLÍČOVÁNÍ
1. - 30. června 2012, dopolední hodiny, dětské oddělení
LICHOŽROUTI V KNIHOVNĚ
1. června - 30. září 2012, dětské oddělení
Výstava obrázků dětí, které se zúčastnily výtvarné soutěže. Akce v rámci
projektu „Kniha dobrá nejen proti severáku“ finančně podpořeného městem
Třebíč.
VÝSTAVY
KNIHOVNA HASSKOVA
VODA
3. – 30. června 2012. Výstava velkoformátových fotografií francouzských
fotografů. Ve spolupráci s Krajem Vysočina je knihovně zapůjčilo Francouzské
velvyslanectví v Praze.
POBOČKA MODŘÍNOVÁ
VÝROBKY Z KERAMICKÉ DÍLNY STACIONÁŘE ÚSMĚV
1. - 29. června 2012, pobočka Modřínová
V LESE O LESE S GABRIELOU KOPCOVOU
Čtvrtek 14. června 2012, dopoledne
Lesní povídání se spisovatelkou Gabrielou Kopcovou. Akce je určena dětem z MŠ
Benešova. Finančně podpořeno MK ČR.
POBOČKA BOROVINA
VÝSTAVA PRACÍ TŘEBÍČSKÉHO MATEŘSKÉHO CENTRA
1. – 22. června 2012, pobočka Borovina
AKCE V KNIHOVNĚ POŘÁDANÉ JINÝMI ORGANIZACEMI
MOHU JEŠTĚ NĚKOMU VĚŘIT? ANEB PĚTKRÁT ROZVEDENÁ KONEČNĚ POZNALA
LÁSKU. Neděle 2. června 2012, 15:30 – 16:30 hod., sál hudebního oddělení.
Kázání Daniela Fajfra na text z Janova evangelia ze 4. kapitoly o setkání Ježíše
se samařskou ženou u Jákobovy studny. Pořadatel: Sbor Církve bratrské Třebíč.
ROZHODL JSEM SE NEKOUŘIT
4. – 8. června 2012, 16:30 – 18:00 hod. klubovna, 1. patro.
Pět setkání, která i Vám mohou pomoci přestat kouřit. Zájemci by měli
absolvovat všech pět dnů
30
DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE TŘEBÍČ
1. - 3. 6. Expedice Skřípina II. – Poklad na Vápence
- výlet do kaňonového údolí řeky Oslavy v rámci projektu ZM
Třebíč – Dny pro Zemi 2012
4. - 5. 6. Pohádkový les pro MŠ - Hrádek
5. 6. Sportovní olympiáda neúplných ZŠ - atletické závody v rámci projektu ZM Třebíč - FIT rodina 2012 - stadion SOKOL
Třebíč, 8.0 – 12.00 hod.
(přihlášky do 31.5. na [email protected] ).
6. 6. Divadelní mládí - nesoutěžní přehlídka dětských divadelních souborů.
7. - 8. 6. Pohádkový les pro MŠ - Domek.
12. 6. Mladý ochránce zákona – branný závod pro žáky
základních a středních škol v rámci projektu ZM Třebíč – Seriál závodů v letním biatlonu, DOMEK –Švabinského ul., 8.00
– 13.00 hod., přihlášky do 31.5.2012 na [email protected] cz
11. - 18. 6. Po stopách Besipáčka – výukové programy
z oblasti dopravní výchovy pro MŠ Čtyřlístek – Třebíč (dopravní hřiště, 9.00 – 12.00 hod.)
6.,13. a 20. 6. Na kole bezpečně – dopravní hřiště Bartuškova ul. - pro veřejnost (15.00 – 17.00 hod.)
Do 22.6. probíhá v dopoledních hodinách na dětském dopravním
hřišti výuka mladých cyklistů pro žáky ZŠ (dle zvláštního harmonogramu).
Předtáborové srazy:
Předtáborové srazy účastníků tábora nám umožní první bližší
poznání dětí, jejich správné zařazení do oddílů a také první „oťukání“ a seznámení dětí, které ještě na táboře nebyly. Vzhledem
k tomu, že tyto víkendy umožní dětem bezproblémový start do
tábora, zařazení do oddílu ke kamarádům, se kterými chtějí být
a také seznámení s vedoucími, velmi se za účast vašich dětí na víkendech přimlouváme a to i tehdy, pokud s námi jezdí pravidelně.
8. - 10. 6. 2012 předtáborový sraz účastníků LDT „Gumídci“
15. - 17. 6. 2012 předtáborový sraz účastníků LDT „Hobit“
Přehled všech táborů, které Dům dětí a mládeže pořádá najdete na:
www.ddmtrebic.cz/tabory
GARANCE
.%*.)ÙֈÒ#%.9Ò
.!Ò693/ï).ñ
"5ò4%Ò#(94øˆÒ
.%69(!:5*4%Ò0%.ˆ:%Ò/+.%-
Naše nabídka èeských oken pøedèí veškerou
konkurenci na Vysoèinì. Pøijïte se o tom sami
pøesvìdèit do naší prodejny na Vaòkovo námìstí.
*SMEÒSIÒNATOLIKÒJIST–ÒSVOUÒNAB–DKOUÒÞEÒ6MÒROZD–LÒ
oproti konkurenèní cenì doplatíme.
Bohemia okna – nejlevnìjší èeská okna na Vysoèinì.
www.bohemia-okna.cz / Tøebíè Vaòkovo nám. 32
30% sleva na originální náhradní díly Opel a 15% sleva na práci
pIJi opravĔ vozu staršího 6 let v autorizovaném servisu Opel
36% sleva na vybrané letní pIJíslušenství Opel
sleva aä36 % na letní pneumatiky
PROHLÍDKA VOZU PıED DOVOLENOU ZA 99 KĂ
DOJEąTE SI PRO üERSTVÝ VZDUCH!
UšetIJete si starosti.
Vyuäijte naší unikátní nabídky. Váš vļz zkontrolujeme pIJed odjezdem na dovolenou
za pouhých 99 KĂ! PIJíjemné letní záäitky s našimi vozy Vám pIJeje Opel.
Download

Třebíčský zpravodaj č. 5/2012