SLOVO
Bulletin pro cizince a o cizincích
Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského fondu
pro integraci státních příslušníků třetích zemí.
Slovo #03_2011
8. rocník
NEPRODEJNÉ
03
16
BAREVNÁ PLANETA
Úvodní slovo
Obsah:
Ekonomická krize přes léto nabrala nový dech. Důsledkem toho spousta
cizinců, nejen z asijských a afrických zemí, neodcestovala domů na dovolenou. Buď neměli dostatek peněz na cestu, nebo dostali strach, že přijdou
o práci, pokud se vydají ven z Česka, a o těch, kteří práci už ztratili (a tím
i povolení k pobytu) a žijí v „ilegalitě“, ani nemluvě. Nic nevynahradí nenaplnění několikaleté touhy po domově; slunci, vůních, příbuzných… Zbývá
jen nostalgicky oživovat obrazy krajin dětství, třeba prostřednictvím hudby
a tance… A tak se alespoň malou útěchou může stát setkání s krajany
a „svou“ hudbou na už tradičních letních multi-kulti festivalech.
Toto léto bylo na příležitost slyšet etnickou hudbu naživo obzvlášť bohaté.
Vedle už tradičních letních multikulturních festivalů; červnového RefuFestu
(strana 18) a zářijové Barevné planety (strana 16), se snad žádný letní festival
neobešel bez cizinců a jejich pestré a rytmické hudby. Mladí Češi si totiž
v posledních letech etnickou hudbu oblíbili, a tak jim organizátoři festivalů
vycházejí vstříc.
Je zajímavé sledovat, jak na festivalech každé léto přibývá více a více
„českých“ cizinců – velmi kvalitních hudebních skupin, v nichž hrají cizinci
s pobytem v ČR. Melodie a rytmy balkánských, arabských, vietnamských,
mongolských, afrických, latinoamerických a jiných skupin už mají své stálé
české publikum. Někteří z těchto muzikantů jsou profesionálové, většina
však přes den tvrdě pracuje, aby si večer zahrála a hudbu užívala společně
se svým publikem. Zatím nikdo nespočítal, kolik takových skupin „českých“
cizinců v ČR působí a má své fanoušky. Bylo by velmi atraktivní, kdyby se našel organizátor festivalu – přehlídky českých cizineckých hudebních skupin.
V minulém čísle jsme vás informovali, že ministerstvo vnitra, jakožto koordinátor migrační politiky, připravuje nový cizinecký zákon. Vláda už začátkem
roku schválila věcný záměr tohoto zákona. Ombudsman v něm však již stihl
najít celou řadu problematických míst a své připomínky MV zaslalo i Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR (strany 7 a 8).
Od začátku roku běží na pobočkách odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra nový způsob pomoci přistěhovalcům – projekt pod názvem
Asistenční služby pro migranty připravilo občanské sdružení InBáze Berkat
v partnerství s INFO-DRÁČEK o. s. Bezplatnou službu poskytují tzv. kulturní
mediátoři, kteří cizincům pomáhají vyplnit formuláře, poskytují konzultace
ohledně prodloužení pobytu a tlumočí u přepážek. Lidé jsou rádi, že jim
někdo úřední požadavky vysvětlí v jejich jazyce a cítí se jistější, neboť jsou
schopni zařídit si nutné náležitosti sami, aniž by platili zprostředkovatelům.
Více se o asistenčních službách dozvíte z textu, který pro SLOVO připravila
Lyubov Grunkovskaya, jedna z kulturních mediátorek (strana 10).
Na konec se hodí trochu odlehčené téma: připravuje se první ročník Miss
Expat – nové soutěže o nejkrásnější cizinku žijící v ČR. Podle mého filozofického mínění se v kráse nedá soutěžit – každá krása je hezká jiným způsobem, ale racionálně – některá musí být Miss. Deset finalistek se představí
3. listopadu ve Slovanském domě v Praze. Když se na straně 22 podíváte na
jejich fotky, nejspíš se vám vybaví slova kdysi populární písničky …Bože, jaká
je to krása!!!
Úvodní slovo
3
Lidská práva cizinců ve zpětném zrcadle
4
Lidská práva? Běh na dlouhé trati
6
Ombudsman o novém cizineckém zákonu
7
Děti se učí multikulturní výchově
9
Asistence − záchranný kruh v bouři předpisů
Kdo jsou kulturní mediátoři?
10
MUDr. Edo Jaganjac
– lékařem ve válce a v míru
12
Oslava Lunárního dětského dne
15
Festival Barevná planeta
17
Multikulturní svátek
cizinců žijících v Čechách
18
Afričané v České republice
20
Česko poprvé hledá mezi cizinkami Miss Expat 22
Informační bulletin pro cizince a o cizincích
vydává občanské sdružení SLOVO �1
Redakce:
Dragoljub Matić (šéfredaktor)
Goranka Oljača, František Kostlán, Tran Vu Van Anh
ADRESA VYDAVATELE:
Francouzská 2, 120 00 Praha 2
Tel. | fax: 222 520 037
e-mail: [email protected]
GRAFIKA:
Adam Bláha
[email protected]
TISK:
Datapont s. r. o.
Příjemné čtení vám přeje
Dragoljub Matić
03
11
OBÁLKA:
Ha Can
04
Text:
Goranka Oljača
Lidská práva cizincU
ve zpEtném zrcadle
Jaký byl stav lidských práv cizincu
v roce 2010 podle oficiálních zpráv?
Všichni, alespoň rámcově, cítíme nebo
i víme, jestli uskutečňujeme svá lidská
práva. Když tomu tak v životě není, tak to
bolí, zraňuje, uráží, znemožňuje, poškozuje, ohrožuje a tím pádem se nedá přehlédnout. Bereme to osobně. Když se ale řekne
„Zpráva o stavu lidských práv“, tak skoro
každý z nás především myslí na oficiální
vztah společnosti, na to jak legislativní
a výkonná moc bere ta naše lidská práva,
včetně osobních pravd a křivd, vážně.
Zkoumáme, jestli se v některé oblasti
práv neotevírá prostor pro diskriminaci,
střetávání a existenci „našich“ a „vašich“
pravidel. Cizinci v tom nejsou výjimkou
a kvůli tomu stojí za to podívat se na dvě
oficiální zprávy za rok 2010, které ukazují
stav lidských práv ve zpětném zrcadle.
ZPRÁVA PRVNÍ
První zpráva, Zpráva o stavu lidských práv
v roce 2010, pochází z pater nejvyšších
a 20. července 2011 ji „vzala na vědomí“
česká vláda. Připravil ji, jako obvykle,
aparát Rady vlády pro lidská práva a i letos
je v ní zařazena kapitola o cizincích. O cizincích se také mluví i v třetí, závěrečné
části dokumentu, která nese název Zpráva
o pokroku. Co to znamená, ilustruje hned
první odstavec:
„Rozsáhlá novela zákona o pobytu cizinců a zákona o azylu přinesla řadu změn,
mezi jinými přechod rozhodování o pobytovém oprávnění cizinců z cizinecké policie
na ministerstvo vnitra. Byly zpřísněny
podmínky pro vydávání dlouhodobých víz
za účelem podnikání, aby nedocházelo ke
zneužívání tohoto institutu k faktickému
výkonu závislé práce. Přijatá novela zákona o pobytu cizinců zpřísnila pravidla pro
přístup cizinců ze třetích zemí k výdělečné
činnosti v ČR…“
Jinak řečeno, zpřísnění je považováno za
pokrok. Stejné vnímání významu slova pokrok je uplatněno i u zdravotního
pojištění cizinců ze třetích zemí. Přestože
se ve slovníku spisovného jazyka českého
píše, že pokrok je „vývoj zahrnující v sobě
změny k lepšímu“, ve Zprávě se uvádějí
hlavně opačné trendy, například:
„Situace migrantů se v souvislosti s ekonomickou krizí i nadále zhoršovala, v reakci
na to vznikla Iniciativa za práva migrantů,
jež opakovaně upozorňovala na bezútěšnou
situaci cizinců, kteří se stávají častou obětí
pracovního vykořisťování… V oblasti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování a nucené práce byl registrován nárůst
případů páchání tohoto trestného činu.“
Se zmocněnkyní pro lidská práva Monikou Šimůnkovou jsme se shodly na tom,
že se o zdravotním pojištění cizinců loni
mluvilo hodně, ale že veřejnost málo
ví, jaké problémy v této souvislosti měli
žadatelé o azyl.
Jak se řešily platby poplatků ve zdravotnických zařízeních u cizinců, kteří žili
v pobytových a přijímacích zařízeních
ministerstva vnitra?
U povinnosti hradit regulační poplatek
jde o nerovnost mezi postavením občanů
ČR, kteří jsou z důvodu hmotné nouze od
placení poplatků osvobozeni, a žadatelů
o azyl, kteří jsou často v obdobné špatné
ekonomické situaci a regulační poplatky
platit musí. Jedná se o systémový nedostatek legislativní úpravy. Tito žadatelé
v současné době zatím mají možnost získat
příspěvek na léky a zdravotní pomůcky, na
náklady za poplatky u lékaře a za recepty v rámci projektu Berlička Evropského
uprchlického fondu.
Kapesné, které dostávají od českého státu,
nemůže stačit na náklady zdravotnické
péče, zvlášť v situacích, kdy se ocitnou
v nemocnicích a právo na kapesné nemají.
Další problém, na který zmocněnkyni
upozorňovaly nevládní organizace, je
zajišťování nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin s nezletilými dětmi. Fakt, že
i v roce 2010 byly děti umisťovány v zařízeních pro zajišťováni cizinců až na 90 dnů,
je v tomto ohledu v rozporu s Úmluvou
o právech dítěte. Monika Šimůnková říká:
„Toto tříměsíční zajištění v zařízeních, kde
je značně omezená svoboda a značně limitován všestranný rozvoj osobnosti, nelze
považovat za rozhodnutí, které by sledovalo nejlepší zájem dítěte. Dalším problémem bylo poměrně pozdní ustanovování
opatrovníků pro nezletilé bez doprovodu
v řízení o zajištění – až po několika týdnech
či měsících od jeho zajištění.“
Proč podle vašeho názoru i loni pokračoval trend snižujícího se počtu žádostí
o mezinárodní ochranu?
Celkem bylo evidováno 833 žádostí, což
znamená zhruba třetinový pokles oproti
roku 2009, a z toho je navíc 48 procent
žádostí, které byly podány opakovaně.
Trend poklesu je způsoben tzv. Dublinskými nařízeními, která mají za cíl předcházet
situacím, kdy cizinci podávají žádosti
o azyl současně nebo postupně v několika
členských státech. ČR má v Schengenském
prostoru vnější hranice jen na mezinárodních letištích, a proto je méně vyhledávanou cílovou zemí, kde by uprchlíci žádali
o azyl.
Zkrátka, už se k nám nedostanou. „Ne
tak lehce,“ komentuje zmocněnkyně
můj závěr.
ZPRÁVA DRUHÁ
Český helsinský výbor také tradičně vydává
Zprávu o stavu lidských práv a také se
jedná o jakési zpětné zrcadlo, ve kterém je
vidět i obraz cizinců. Předsedkyně výboru
Anna Šabatová vysvětluje začátkem léta,
jak se obecně mezi sebou liší vládní zpráva
od té, kterou předkládá tato nevládní
organizace:
„Generálně se určitě dá říci, že vládní
zpráva je obsáhlejší a co se týče témat vyčerpávající, protože na ní pracuje celá řada
profesionálů a lidí z institucí. Zpráva ČHV
má trošku jinou funkci, více signalizuje skutečnou náladu ve společnosti, znepokojení
neziskového sektoru v oblasti lidských práv
a je, troufnu si říci, o něco kritičtější k vládě.
Hlavní její význam je upozornit na některá
palčivá místa, na věci, které by třeba nikdo
neřekl.“
Když už jsme u palčivých míst, ve Zprávě
se v úvodu konstatuje, že rok 2010 nebyl
dobrý, a týká se to i cizinců. Co se natolik
změnilo, že si zasluhuje označení slovy:
znepokojivý, alarmující, ostudný?
Úplně klíčový je přístup vlády k lidským
právům a zcela zjevně je to téma, které ji
nezajímá, nechce ho rozvíjet a je tu celá
řada symbolických gest, která jsou přímo
znepokojivá. Jsou to některá personální
gesta, například to, že člověk, který je
v čele hnutí, které se staví proti cílenému
potírání diskriminace přímo otevřeně, tedy
Ladislav Bátora, se stal na návrh prezidenta republiky poradcem a teď už povýšil na
člověka, který se bude zabývat personalistikou na ministerstvu školství. A to jsou
velice podivná gesta, vzkazy občanské
společnosti a společnosti vůbec. Nebo
jmenování Romana Jocha je také poněkud
zvláštní. Deklaroval ve svých minulých
veřejných prohlášeních, že uznává jenom
některá základní lidská práva, a nyní je
v roli poradce předsedy vlády pro otázku
lidských práv. Někdy jde o symboly, ale i ty
jsou velice důležité. Tomu všemu potom
odpovídá celá dennodenní mravenčí práce,
která se týká úsilí o zlepšení postavení lidí
v oblasti lidských práv. To je totiž velice
často promítáno do sociální politiky a tam
bych řekla, že je alarmující otázka chudnutí
společnosti a posouvání celé řady lidí do
stavu chudoby, takže další věc, na kterou
jsme se rozhodli výrazně upozornit, je
nedobrý vztah k lidským právům v oblasti
sociální. Sociální práva jsou nedílnou součástí komplexu lidských práv a řekla bych,
že se zde situace opravdu zhoršuje.
Řada otázek ze života cizinců se loni
nedočkala příznivých odpovědí – týká se
to zrovna sociální oblasti?
V případě cizinců si myslím, že úplně klíčová věc, která je vysoce nespravedlivá, je, že
nemají přístup k veřejnému zdravotnímu
pojištění. Do toho se promítá další nešvar
českého veřejného prostoru a to je korupce. Jsem hluboce přesvědčená, že to, co se
nepodařilo prosadit, tedy přístup cizinců
k veřejnému zdravotnímu pojištění, je spíše
otázkou lobingu soukromých společností
než otázkou finanční ve skutečnosti. Cizinci
převážně patří mezi ty, kteří do systému
přispívají, možná i v míře o něco větší
než tuzemská společnost, protože jejich
věková struktura je taková, že se většinou
nacházejí v produktivním věku. Situace se
letos, řekla bych, skoro dramaticky zhoršila ještě v tom, že jsou nuceni do jiných
typů pojištění, které jsou daleko a daleko
dražší a navíc ani nemají na pojištění nárok.
Například pojistit dítě, které se narodí s postižením, nebo velmi starého člověka může
komerční společnost odmítnout. Myslím si,
že to je hanebné.“
Proč dochází k omezenému přístupu
k dávkám důchodového pojištění u přesídlených krajanů a uznaných azylantů?
Když jsme před mnoha lety pozvali krajany, kteří žili dlouho na Ukrajině, tak jsme
povinni jim vytvořit srovnatelné podmínky,
jaké mají čeští občané. To je určitě jakási
morální povinnost. Omezení je dáno tím,
že když se rozpadl Sovětský svaz, nebyly
se všemi zeměmi obnoveny nástupnické
smlouvy o sociálním zabezpečení. Pokud
nemají dostatečný počet let odpracováno,
tak se jim nezapočítá to, co odpracovali
v ČR. Je to určitý nedostatek státu, že tyto
smlouvy nenavázal nebo jiným způsobem
neošetřil.
Neveselý seznam problémů uskutečňování lidských práv cizinců v roce 2010
končím odpovědí Anny Šabatové na
otázku, kdy si česká společnost uvědomí,
že práva cizinců se mají lépe chránit?
„Já bych řekla, že přece jen se v něčem situace trošku zlepšila. Československo bylo
před rokem 1989 velmi uzavřenou zemí
a postupně si samozřejmě zvyká na své
cizince. Myslím, že mladší generace k tomu
přistupuje už daleko přirozeněji, ale je třeba neustále vyvíjet tlak na státní struktury.
Tam je velký prostor pro působení obcí.
Takže, já doufám, že to nebude tak dlouho
trvat. Bude to ale postupný proces, nebude
to tak, že se jednoho dne probudíme a vše
bude vyřešené.“
06
Text:
Foto:
07
Komentár
Jiřina Šiklová
Archiv
Lidská práva?
BEh na dlouhé
trati
Nedávno, zrovna kolem desátého výročí 11. září, kdy došlo
k útoku na Dvojčata, tedy mrakodrapy WTO, které se staly pro
teroristy symbolem zlatu a penězům zaprodaného západního
kapitalistického světa, jsem byla v New Yorku. Samozřejmě, šla
jsem se podívat na připomínky tohoto výročí. Očekávala jsem,
vedle pláče, květin, vzpomínání, taky nenávistné projevy či
provokace.
Policistů tam bylo dost, manifestujících i smutných lidí tisíce,
stejně jako nápisů odsuzujících terorismus a tento zločin. Nikde
ani zmínka, že by teroristé byli arabského původu nebo že by
to udělali jako představitelé muslimského světa, jako stoupenci
islámu. Zločin nebyl spojován s náboženstvím či přesvědčením člověka. Po slavném Brooklynském mostě, který spojuje
Manhattan s dalšími částmi New Yorku, tedy spojuje místo, kde
se odehrála před deseti lety tragédie a kde lidé skákali z hořící,
doslova letadlem napůl přeražené věže, šel průvod. Demonstrace. V prvních řadách šli Židé v jarmulkách a tradičních kaftanech
a pejzy, Palestinci s vlajkou na hrudi, muslimky v šátku, bílí
mužové a bílé ženy s označením křesťané. Drželi se za ramena,
tvořili jakýsi štít dlouhému, velmi dlouhému průvodu za nimi.
Vedle spojených rukou je spojoval nápis, který opakoval: Všichni
jsme děti Abraháma. Tedy jedné stejné Knihy. Někde se jí říká
Starý zákon, jinde Korán, další ji považují za základ Nového
Zákona.
V každém případě se od této knihy odvozuje současná evropská civilizace, která byla přenesena uprchlíky z Evropy do Severní Ameriky. Z této kultury se modifikovala civilizace převládající
v současnosti ve Spojených státech Amerických, tedy v USA.
I proto se jí říká euroamerická civilizace. Můžeme na Američany
nadávat jako chceme – nejsem zrovna příznivkyní Mcdonaldizace, zbytečného plýtvání vším, co jinde chybí, a chápání Wall
Streetu, tedy peněžní burzy, jako hybatele světového dění –, ale
v jedné věci je obdivuji.
V šedesátých letech minulého století, v době, kdy Evropa
rozdělená železnou oponou zápasila s cenzurou a ideologickými
dogmaty připomínajícími středověké diskuse a inkvizici, v USA
„oprášili“ myšlenku lidských práv. Lidská práva byla již dávno
zakotvena v jejich ústavě, ale něco jiného je napsaný text a něco
jiného se uskutečňuje. A tak si jejich mladí lidé – tedy ta v každé
společnosti znevažovaná mládež, která chce žít jinak, než jejich
rodiče – uvědomili, že ve společnosti jsou nadále diskriminováni
Pujcka
Ombudsman o novém
cizineckém zákonu
PhDr. Jiřina Šiklová
černoši a že je třeba proti tomu něco udělat. Začali občanskou
neposlušností. Na místa v autobusech určená pro černé (only for
black) si sedali oni, kteří měli sedět na sedadlech „only for white“, tedy jen pro bílé. A totéž dělali i v restauracích, ve studentských jídelnách, na ulicích. Bílí provokovali svoji vlastní bílou
vládu. Nepřímo, ale i přímo tím říkali „něco jiného jste napsali
a odhlasovali, něco jiného uskutečňujete“.
Tím, že demonstrovali za skutečnou realizaci práv minority
černochů, kterým se pak teprve začalo říkat Afroameričané,
osvobozovali také sebe sama. Nejen od vlastních předsudků,
které jsou v každém z nás ve vztahu k tomu, co je nám cizí, ale
i od dalších bariér.
Po několika letech se vědomí nezcizitelnosti lidských práv
a rovnosti rozšířilo i na požadavky žen – bílých žen – později na
sexuální a náboženské minority a dnes i na práva dalších, kteří
tam přicházejí. Nešlo to rychle, ale za více jak padesát let se
toho hodně ve vědomí lidí zlomilo a mnohé předsudky rodičů,
třeba právě vůči černochům, jsou té současné generaci již nepochopitelné.
Již slyším, jak někdo říká, že každý volá po právech, ale nikdo
nechápe, že stejně důležité jsou i povinnosti. A tak jen na závěr
volně překládám začátek jakéhosi desatera, které je vytesáno
přímo v centru té slavné i proklínané Páté Avenue, přímo v Rockefellerově centru, kde se nachází i centrum všech možných
dobrovolnických, neziskových organizací a nadací. Začíná slovy:
Věřím v hodnotu každého jedince a jeho práva na svobodu a hledání si svého uplatnění a štěstí… A pokračuje v dalším „přikázání“, ve kterém se říká, že každé právo obsahuje i odpovědnost
a každé vlastnictví i povinnost je užívati nejen k prospěchu svému,
ale i celku. Věřím, že právo bylo vytvořeno pro člověka, a ne člověk
pro plnění práva, že ten, kdo je ve vládě, je služebníkem lidu, který
ho zvolil, a ne jeho vládcem.
Pokračovat v citaci nebudu. To se dá nalézt na webu či
v každé učebnici. Jen chci připomenout, že svět se za poslední
století také změnil k lepšímu a že USA k tomu, i když to někdy
neradi slyšíme, hodně přispěly. Formulovaly znovu zásady,
podle kterých chceme žít. No, někdy se nám to nedaří, ale
i proto jsou Desatera i desatera, dobré úmysly a předsevzetí.
Formulováno to již máme a kladných příkladů je taky dost.
Následujme psané slovo.
Ministerstvo vnitra jako koordinátor migrační politiky připravuje nový cizinecký zákon, který by nahradil současnou
nepřehlednou právní úpravu. „Ač obsahuje i některé pozitivní změny, ve věcném záměru je celá řada problematických
míst a k nim bude ochránce v rámci připomínkového řízení uplatňovat zásadní nesouhlasné stanovisko,“ říká JUDr.
Pavel Pořízek, vedoucí oddělení justice, migrace a financí kanceláře veřejného ochránce práv.
Jak byste celkově zhodnotil věcný záměr nového zákona
o cizincích?
V některých ohledech pozitivně. Například v oblasti podmínek
v zařízeních pro zajištění cizinců ministerstvo vzalo v úvahu dlouhodobou kritiku ochránce některých aspektů života cizinců v těchto
zařízeních. Rovněž tak vítá ochránce návrh, aby o zajištění cizinců
rozhodovala nikoli cizinecká policie, jak je tomu dnes, ale soud.
Co vám konkrétně vadí nejvíc?
Za naprosto nepřijatelné ochránce považuje, aby bylo ze soudního
přezkumu vyloučeno rozhodnutí v řízeních o udělení národního víza
a povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, jejichž účastníkem je cizinec pobývající v zahraničí. Tento návrh představuje
dramatické snížení stávajících standardů ochrany cizinců. V tomto
ohledu ochránce připomenul rozsudek Nejvyššího správního soudu,
který naznačil, že by se soudní přezkum měl do budoucna rozšířit
i na neudělení dlouhodobého víza, a nikoli být zrušením dlouhodobých a trvalých pobytů. V některých případech souvisejících
s právem na respektování soukromého a rodinného života může
být podobný návrh dokonce protiústavní.
Ochránce dále má výhrady rovněž k tomu, aby v případě
pobytu za účelem studia, jehož úprava vychází ze směrnice Rady
2004/114/ES, byl stanoven u studia na vysoké škole požadavek „prokázání určitého stupně jazykových znalostí jako jedné
z podmínek přijetí na území“. Žádné podobné omezení uvedená
směrnice nezná. Zavedení podobného požadavku může limitovat
efektivní výkon studia.
Konsorcium také kritizuje restrikce, které chce stát uvalit na
podnikání cizinců. Co si o tom myslíte Vy?
Pobyt za účelem podnikání má být podle věcného záměru spojen
s prokazováním přínosu pro českou ekonomiku a společnost. Ten
bude podmínkou udělení pobytu. Podnikání jako důvod vstupu
a získání pobytu na území bude spojeno s podmínkou investování.
Na jedné straně skutečně dochází ke zneužívání pobytu za účelem
podnikání k výkonu jiných aktivit. Je však otázkou, zda předložená
koncepce podnikatelské migrace není spíše reakcí na nedostatečnou kontrolu ze strany správních orgánů na úseku zaměstnanosti,
živnostenského podnikání či daňové správy. Lze mít rovněž pochybnosti o tom, zda a do jaké míry je reálné (na počátku realizace
podnikatelského záměru) prokazovat či hodnotit „přínos pro českou
ekonomiku a společnost“. Dle věcného záměru bude moci mít
investice i jinou podobu než vložení finančních prostředků (např.
know-how, převedení strojového vybavení, vytvoření určitého
počtu pracovních míst). Jakým způsobem bude cizinec prokazovat,
že určitým komerčně využitelným know-how disponuje či nikoliv,
případně jakým způsobem správnímu orgánu prokáže, že svým
podnikáním vytvoří určitý počet míst? V materiálu Nový systém
ekonomické migrace do české republiky se uvádí, že předpokládaná výše investice bude alespoň 5 000 000,- Kč a dále bude muset
prokázat finanční prostředky k pobytu na dobu 1 roku. Lze mít opět
pochybnosti o tom, zda takto nastavené požadavky jsou adekvátní
situaci České republiky.
Jak hodnotíte systém kvót, kterým chce stát regulovat počet
udělených povolení k pobytu?
Ochránce dlouhodobě kritizuje, že stávající stanovení kvót pro nabírání žádostí o dlouhodobá víza u vybraných zemí nemá zmocnění
přímo v zákoně. Vítá tak, že toto zmocnění pro vládu bude v zákoně
obsaženo. Postrádá však nicméně bližší vymezení toho, na základě
jakých kritérií budou tyto kvóty definovány a na základě jakých parametrů bude stanovován rozsah a složení migračních toků do České republiky. Považuje rovněž za problematické, aby byly tyto kvóty
stanoveny podle státní příslušnosti, a v tomto ohledu připomněl
zásadu zákazu diskriminace obsaženou v celé řadě lidsko-právních
dokumentů včetně naší Listiny základních práv a svobod.
Dlouhodobě se zasazujete o zlepšení postavení rodinných příslušníků občanů ČR. To jsou cizinci ze třetích zemí, kteří si vzali
Čecha nebo Češku. Co přinese zákon jim?
Varianta 2a doporučená ke kodifikaci předpokládá vznik dvou
zvláštních zákonů – první týkající se vstupu a pobytu cizinců ze třetích zemí a druhý o volném pohybu občanů Unie a jejich rodinných
příslušníků. Zákon o volném pohybu občanů Unie a jejich rodinných
příslušníků se bude týkat pouze vstupu a pobytu občanů členských
států Unie a jejich rodinných příslušníků, kteří vykonávají právo
volného pohybu, nikoli již rodinných příslušníků občanů ČR. Právní
úprava vstupu a pobytu rodinných příslušníků občanů České republiky by tak měla být podřazena režimu zákona o vstupu a pobytu
cizinců ze třetích zemí. S tím ochránce zásadně nesouhlasí. Přestože věcný záměr deklaruje, že „práva přiznaná rodinným příslušníkům občanů Unie, kteří vykonávají právo volného pohybu, budou
srovnatelná s právy rodinných příslušníků České republiky“, zvolené
řešení ve skutečnosti výrazně znevýhodňuje rodinné příslušníky občanů ČR (a tím i občany ČR). Zhoršení právního postavení rodinných
příslušníků občanů ČR by se projevilo v celé řadě oblastí. Navržená
právní úprava by vytvářela tzv. obrácenou diskriminaci. V otázkách
vstupu a pobytu by znevýhodňovala rodinné příslušníky občanů ČR
z třetích zemí oproti rodinným příslušníkům jiných občanů EU pobývajících v ČR. Rovnoprávnost občanů ČR s občany EU by měla být
zachována. To znamená, že vstup a pobyt jejich rodinných příslušníků by měl podléhat stejným pravidlům.
(Člověk v tísni)
08
09
Text:
Projekty
Karla Čížková
PRipomínky konsorcia
nevládních organizací
pracujících s migranty
Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR zaslalo prostřednictvím Výboru pro práva
cizinců při Radě vlády pro lidská práva ministerstvu vnitra, které je předkladatelem věcného záměru nového cizineckého zákona, své připomínky k tomuto dokumentu. V čem spočívají hlavní výhrady Konsorcia
k věcnému záměru?
Horší přístup pro cizince ke studiu na českých vysokých školách
poškozuje nejen cizince, ale i Českou republiku
Návrh zpřísňuje podmínky pro možnost cizinců studovat na českých (zejména vysokých a vyšších odborných) školách, a to tím,
že pro ně zavádí novou povinnost dokládat požadovanou úroveň
znalosti vyučovacího jazyka, místo aby podmínky pro přijetí zcela
ponechal na školách. Toto opatření nejen zkomplikuje život cizincům, ale i české státní správě.
pobytu v ČR. Pokud tento návrh projde, v praxi to bude znamenat
zásadní přiškrcení drobného podnikání cizinců, ať už jde o výuku
jazyků, stánky s etnickým občerstvením či řemesla. „Domníváme
se, že potírání švarc systému mezi cizinci, což je zřejmý záměr MV,
nemůže být řešeno zpřísněním podmínek pro cizince samotné,
nýbrž by mělo být řešeno systémově a především sankcionováním
zaměstnavatelů,“ namítá proti záměru Konsorcium.
Komplikuje se možnost sloučení rodiny
Konsorcium se domnívá, že právo na sloučení rodiny musí být
vždy respektováno za podmínky, že dotyčný žadatel má prostředky na podporu své rodiny. Nový návrh ale říká, že žadatel
o sloučení musí mít v ČR pobyt takového charakteru, u kterého
lze důvodně předpokládat trvalý pobyt – to znamená, že sloučení
rodiny má být povolováno těm, kteří se perspektivně v ČR usadí.
To by ale neumožňovalo vzít si do ČR rodinu cizincům, kteří sem
přijedou pracovat dočasně, ale až na několik let, a znamenalo by
to velký zásah do jejich rodinného života.
Rodinní příslušníci Čechů v horším postavení než rodinní příslušníci občanů jiných zemí EU žijících v ČR
Rodinní příslušníci občanů ČR ze třetích zemí by měli být podle
věcného záměru vyňati z právní úpravy rodinných příslušníků
občanů Evropské unie a mít v některých oblastech horší postavení
než rodinní příslušníci cizinců z Evropské unie. Před podáním žádosti o dlouhodobý pobyt by se museli naučit český jazyk a tento
pobyt by jim mohl být zrušen v případě rozvodu. Program migrace
to považuje za nebezpečný faktor, který může vytvářet závislost
manžela/manželky na jejich českém partnerovi i v případě, kdy
manželství nefunguje.
Drobné podnikání cizinců silně omezeno
Ve snaze snížit dostupnost povolení k pobytu za účelem podnikání, které si v minulosti opatřovali i ti cizinci, již de facto pracovali
v zaměstnaneckém poměru, přišlo ministerstvo vnitra s řešením
udělovat podnikatelská víza pouze cizincům, kteří budou v ČR
investovat. V dokumentu Nový systém ekonomické migrace, ze
kterého tento návrh věcného záměru vychází, se hovoří o nutné
investici ve výši 5 milionů korun. Věcný záměr sice zmiňuje možnost nahradit přímé investice doložitelným know-how, je ovšem
otázka, jak bude toto know-how posuzováno a vyčíslena jeho
hodnota.
Bez počáteční investice bude možné si požádat o živnostenský
list a povolení k pobytu za účelem podnikání až po dvou letech
Trvá příliš slabé postavení cizinců vůči zaměstnavateli
Nový záměr nenavrhuje instituty, které by cizinci napomáhaly
(povzbuzovaly ho) v tom, aby nevyužíval švarc systém a naopak se
mu účinně bránil. Cizinec, který ještě nezískal trvalý pobyt, je na
rozdíl od českého občana zcela vázán na „zaměstnavatele“. Jeho
pobyt závisí na tom, zda trvá jeho pracovní vztah. Nová úprava
přináší pozitivní změnu v prodloužení ochranné lhůty (doby, po
kterou cizinec může pobývat v ČR bez pracovního poměru a hledat si práci) ze dvou na tři měsíce a rozšiřuje její platnost i na ty cizince, kteří nejsou propuštěni, ale odcházejí dobrovolně. Nicméně
povolení k pobytu stále zůstává vázáno na jednoho zaměstnavatele a navíc se zavádí povinnost hlásit státní správě každou změnu
v pracovním vztahu, a to například včetně změny výše přijmu.
DEti se uCí
multikulturní
výchovE
Poznávání jiných kultur, schopnost vzájemného soužití a umění
tolerance, to jsou všechno věci, které si můžeme představit
pod pojem „multikulturní výchova“. Ve školách je to navíc
jedno z průřezových témat, které by se mělo objevit ve výuce
většiny předmětů. V tom, jak zařadit multikulturní výchovu do
výuky, pomáhá mnoha školám občanské sdružení Slovo 21. Zde
vznikl projekt nazvaný Multikulturní výchova – 400x na českých
školách. Do projektu se postupně přihlašují základní a střední
školy ze všech krajů České republiky mimo Prahu. Ve školách
pak odborní lektoři vedou přednášky a diskutují s žáky a studenty o tématech integrace cizinců do většinové společnosti
a o problematice Romů – jejich kultuře, historii a také o problému diskriminace.
Lektorské týmy jsou složené vždy z jednoho Čecha, jednoho
Roma a jednoho cizince. Ti se společně s dětmi vždy nejprve
podívají na dokument s danou tématikou a potom o problematice, kterou viděli ve filmu, diskutují. Studentům se tak otvírají
témata jako předsudky, xenofobie a rasismus, diskriminace či
tolerance. Mnohdy jsou sami lektoři překvapení, jakých reakcí
se od žáků dočkají. Cizinci většinou vítají, když se děti zajímají
o kulturu jejich země a o to, jak se jim žije v České republice.
Mnoho dětí má ve svém okolí kamarády-cizince, a proto jejich
předsudky nebývají tak silné. I přesto někdy dojde na přednáškách k nepříjemné situaci.
Ariunjargal Dashnyam, lektorka z Mongolska, vzpomíná: „Na
začátku jedné přednášky jsem předstoupila před třídu a slyšela
jsem, jak se z lavic ozývá tiché jiang ťang ting… Vyrovnat se
s tím nebylo vůbec jednoduché. Chvíli jsem se celá klepala, než
jsem byla schopná dětem říci, že to, co dělají, není vůbec příjemné. Nechaly toho a následovala už hodina bez problémů.“
Naprosto opačný zážitek má mongolský lektor Munkhbat
Gerelt-Od, který přednášel na základní škole v Trutnově.
„Zdejší děti byly tak nadšené, že jsme nemohli hodinu vůbec
ukončit. Pořád kladly další a další otázky a všem jsem jim musel
napsat jejich jména na tabuli v azbuce, což je písmo, které se
v Mongolsku v současnosti používá. V dotaznících, které pak
děti odevzdaly po přednášce, se nejčastěji objevovala věta:
Nejlepší je Mongol!!!“
Jednoznačně nejúspěšnější částí projektu je interaktivní
hra Ostrov. V té se děti ocitají ve fiktivní zemi Ostrov. Na ten
se valí vlna uprchlíků z České republiky, kde se nedávno stala
ekologická katastrofa a už tam nemohou více žít. Z dětí se pak
stávají na jedné straně sami čeští uprchlíci, kteří musí obhájit
svoje místo v nové zemi, na druhé straně obyvatelé Ostrova,
kteří mají k uprchlíkům a ke vzniklé situaci zaujmout nějaký postoj. Proti sobě pak stojí dvě skupiny fiktivních obyvatel, které
formulují argumenty pro a proti přijetí uprchlíků na Ostrov.
Kromě toho, že se studenti vžijí do naprosto opačné pozice,
než na kterou jsou zvyklí, je na Ostrově většinou zaujme také
to, že v roli uprchlíků se ve hře ocitají právě Češi.
Vedle pozitivních ohlasů na hru Ostrov vyplývá ze zkušeností lektorů i ze zmíněných dotazníků, že jedním z největších
přínosů přednášek je možnost setkat se osobně s příslušníkem
menšiny. Lektoři si nekladou za cíl zbourat všechny předsudky,
které v dětech jsou, ale alespoň je nabourat, aby v budoucnu
dokázaly k člověku přistupovat jako k jednotlivci a aby věděly,
že i přes různé odlišnosti jsme vlastně všichni lidé se svými
dobrými i špatnými stránkami a že společně můžeme utvářet
rozmanitou společnost.
10
Text:
Foto:
Projekty
Lyubov Grunkovskaya
Archiv
Asistence
Kdo jsou
kulturní mediátoři?
Čtyři cizinci pomáhají svým krajanům
a jazykově příbuzným cizincům jako
tlumočníci, kulturní mediátoři či terénní pracovníci. Působí v projektu
občanského sdružení InBáze Berkat
Asistenční služba migrantům na obou
pražských pracovištích pro cizineckou
agendu ministerstva vnitra v Cigánkově a Koněvově ulici. Docházejí sem
čtyřikrát týdně. Cizincům pomáhají vyplnit jejich žádosti nebo jim tlumočí při
jednání s úředníky. Všichni samozřejmě
mluví výborně česky.
− záchranný kruh v bouri predpisu,
žádostí a papíru
Ještě před pěti lety slova „pobyt“, „vízum“, „cizinecká policie“ u mě vyvolávala pocit hrůzy asi jako u každého cizince,
který neumí pořádně český a alespoň
jednou si pobyt v Praze prodlužoval.
A nikdy bych si nepomyslela, že jednoho
dne pobočky bývalé policie pro cizince,
a v dnešní době Odboru Azylové a Migrační Politiky Ministerstva vnitra ČR, se
pro mě stanou místem, kam chodím do
práce a chodím ráda.
Asistenční služby pro migranty
občanského sdružení InBáze Berkat
v partnerství s INFO-DRÁČEK o. s. běží
od začátku roku 2011 a měly by skončit
v červnu 2012. Cílem projektu je poskytovat asistenční služby na území hlavního
města Prahy pro cizince z třetích zemí se
mluvící migranty, také pomáhám i těm,
kdo se domluví anglicky. Naše práce
spočívá v tom, že nacházíme lokality,
kde příslušníci našich jazykových skupin
a i ostatní cizinci schází (úřady, kulturní
spolky, „ruské“, „arabské“ a další obchody atd.), necháváme tam letáky s nabídkou našich služeb (asistence na úřadech,
tlumočení, pomoc při vyplnování formulářů, konzultace právníka nebo sociálního pracovníka), pomáháme klientům
telefonicky a e-mailem, doprovázíme
je na úřady. Ke konci prvních tří měsíců
distribuce letáků již nebyla jediným
zdrojem získávání klientů, neboť lidé se
o nás už dozvídali přes známé a volali
sami. Od března 2011 jsme udělali další
a asi nejdůležitější krok v naší práci,
-Slečno, kam jdete, postavte se do fronty
-Jsem z Inbáze-Berkat
-Tak to jo, běžte…
zaměřením na lokality, kde se migranti
přirozeně vyskytují, a na Prahu 2, kde se
nachází komunitní centrum InBáze. Tým
projektu se za dobu jeho trvání již stál
jednou velkou rodinou a skládá se ze čtyř kulturních mediátorů z Běloruska,
Mongolska, Sýrie a Vietnamu, sociální
pracovnice a právničky.
Já jsem kulturní mediátorka pro rusky
a to ten, že jsme začali spolupracovat
s ministerstvem vnitra a my, kulturní
mediátoři, pravidelně pracujeme na
pobočkách Koněvova a Cigánkova.
„Pomáháme lidem vyplnit formuláře, poskytujeme konzultace ohledně
prodloužení pobytu a tlumočíme
u přepážek. Lidé jsou rádi, že jim někdo
může vysvětlit věci v jejich jazyce a cítí
se jistější, neboť jsou schopni zařídit si
nutné náležitosti sami, aniž by platili
zprostředkovatelům. Teď již jsou na
nás pomalu zvyklí a chodí právě ty dny,
kdy tam jsme,“ sděluje Otgon-Erdene
Erdenebat, kulturní mediátorka pro
Mongoly. „Co se týče práce samotné,
jsem celkem spokojená, i když to hodně
záleží na tom, na které pobočce pracuji.
Na Koněvově, kde sídlíme na přepážce
bývalých Informací, jsme pracovníky
OAMP vnímaní více jako kolegové,
častěji se na nás obracejí kvůli tlumočení
a my můžeme za nimi kdykoliv jít pro
radu, neboť pro nás jsou všechny dveře
otevřené,“ říká.
V tom s Adžou (tak říkáme naší mongolské kolegyni) naprosto souhlasím. Co
se týče té druhé pobočky, v Cigánkově
ulici, je to tam těžší, neboť stolek máme
přímo v čekárně a často musíme bojovat
se zprostředkovateli, kteří naše místo
rádi obsazují v době, kdy tam nejsme.
Nejvíce řešíme právě prodloužení
pobytu a věci kolem sociálního systému (vyřizování rodičovských příspěvku,
pojištění atd.).
Po devíti měsících práce na úřadech
a po těch všech negativních zkušenostech, které jsem kdysi měla při vyřizování věci za sebe, se mi již práce na
OAMP již nezdá až tak stresující, ani ten
prostor. Ale ti lidé, kteří do dané oblasti
čerstvě nastupují a kteří již mají v České
Republice trvalý pobyt a jsou zvyklí na
lepší fungování úřadů a jinou atmosféru,
přináší opravdu nezaujatý vhled: „Popsat terénní práci na OAMP je opravdu
-Kolik Vám dlužím za
pomoc?
-Nic.
-Asi jste křesťanští
misionáři, když po
nás nic nechcete.
V dnešní době člo věk těžko dostane
něco zadarmo…
nadlidský úkol. A to ne kvůli tomu, že
bychom dělali něco extra těžkého nebo
komplikovaného, ale spíše kvůli atmosféře, která obecně panuje v prostorách
proslulé ‚Koněvovky a Cigánkové‘.
Pokud si dokážete vybavit scénu z nějakého amerického filmu o newyorském
Bronxu, tak právě něco podobného se
mi vybavilo, když jsem poprvé vstoupila
na zem osvícenou cizineckým zákonem.
Lidé mluvící různými jazyky, plačící
děti, všudypřítomný chaos, hluk a jako
třešnička na dortu originální hlášky
úředníků typu ‚Běžte všichni pryč, vydýcháváte nám vzduch!‘ to − je ta pravá
atmosféra u nás na pracovišti,“ popisuje své začátky Marina Pojmannová,
kulturní mediátorka pro rusky mluvící
migranty od října 2011.
Jako nastávající pracovník InBáze se
snažím toho pochopit co nejvíce. Moje
zkušenější kolegové jsou mi v tom velkou oporou. Pomohli mi orientovat se
v džungli zákonů a předpisů a teď nadešel i můj čas pomáhat. Kdybych chtěla
vyjmenovat všechny úkoly, kterých
se ujal projekt InBáze, bylo by to na
dlouho. Mně se však zdá nejdůležitější
úkol „vstřícného člověka na úřadě“. Vím
to i ze své vlastní zkušenosti, že úsměv
a včasná rada může být pro dezorientovaného člověka (a hlavně cizince, který
neumí česky) do slova a do písmene
záchranným kruhem v bouři předpisů,
žádostí a papírů.
Naše činnost na se však neomezuje jen na práci na pobočkách OAMP.
Chodíme asistovat i do nemocnic, na
oddělení policie, úřady práce, pracoviště MHD atd. Máme radost, když lidem
pomáháme a cítíme z jejich vyřešených
situací úlevu.
Otgon-Erdene Erdenebat
(Adža),28 let
vyrůstala v Mongolsku, v ČR žije 5 let.
Adža v Mongolsku dokončila bakalářské studium sociologie, od roku 2009
studuje sociální práci na FF UK. Při tom
pracuje v neziskových organizacích
IOM a InBáze Berkat. Pomáhala při
přípravě filmu Skvělá příležitost Víta
Janečka o životě vybraných mongolských rodin v ČR.
Lyubov Grunkovskaya, 26 let
původem z Běloruska, žije v ČR od roku
2005. Od ledna pracuje jako terénní
pracovnice a kulturní mediátorka pro
ruskojazyčné cizince. Předtím působila
jako lektorka a tlumočnice. „Obracejí
se na mě Bělorusové, Ukrajinci i Rusové, ale i jiní cizinci, kteří nemluví česky
ani rusky, ale domluví se anglicky.“
Dinh Huu Phi, 25 let
pochází z Vietnamu, v ČR žije 7 let. Vystudoval českou střední průmyslovou
školu a pracuje pro česko-vietnamské
občanské sdružení Info-Dráček. Chystá se studovat na vysoké škole a příležitostně pomáhá svým krajanům jako
tlumočník a při jednání s úřady.
Chima Youssef, 36 let
původem ze Sýrie, v ČR pobývá 7 let.
Přišla do České republiky za partnerem
a vychovává zde čtyřletého syna. V Damašku studovala islámské právo a vyučovala ho pak na tamějších školách.
V České republice založila a vede jazykovou školu s výukou arabštiny a také
češtiny pro arabské rodilé mluvčí.
12
Text:
Foto:
Goranka Oljača
Archiv
potkávám s celým člověkem.“
Lastavica neboli Vlaštovka
„Vlaštovka – to je dílo nás několika kamarádů, kteří jsme se často setkávali a diskutovali o různých věcech. A občas jsme cítili,
že chceme něco udělat, abychom si zlepšili
život. Nejen sobě, ale i všem ostatním.
Takže jsme se setkávali a řekli si, hm, co
bychom byli schopni udělat, aby se ti naši
lidé cítili lépe a aby i ten český národ viděl,
že my nejsme jenom, jak bych řekl, skupina
zoufalců, která utekla od války a teď neví,
jak žít. Což není pravda, my už jsme tu
dávno všichni zadaptovaní, všichni žijeme
nějaký život, který jsme si dobře zorganizovali, a teď bychom to chtěli i ukázat.“
Přání náležitě poděkovat českým hostitelům za přijetí podpořil světově uznávaní balkánský hudebník Goran Bregović
a Čechům věnoval koncert. Akce „Slovanský
jih přátelům českým“ se konala pod širým
nebem 17. září 2009 a získala podporu hned
čtyř velvyslanectví - Bosny a Hercegoviny,
Srbska, Chorvatska a Makedonie. Setkání
na Staroměstském náměstí, kam se už
nemohla vejít ani jehla, si nenechala ujít
řada osobností včetně Václava Havla a četní
reportéři zdůrazňovali, že děkovný koncert
organizovalo sdružení v jehož čele stojí
shodou náhod bosenský muslim, Chorvat
a Srb (Edo Jaganjac, Veso Djorem, Mirko
Jelčić a Bojan Bilić). Byla to první z řady
akcí. Lastavica od té doby vydává knihy
(spisy Iva Andriće, nositele Nobelovy ceny
za literaturu - 1000 výtisků darovali českým
knihovnám a vysokým školám), představuje
malíře, organizuje humanitární návštěvy
bosenských dětí bez rodičů, připravuje projekt, kterým umožní šetřit energii v sarajevské nemocnici.
„Vlaštovka letí, aby spojovala jiné kultury
a lidi, a zdrží se trochu déle tam, kde je
potřeba pomoc“ – píšou zakladatelé, kteří
se mezitím rozhodli sdružení rozšířit.
Co je výhoda doktora, který působí v cizině a je cizinec?
„Nevím, třeba klientela. Za mnou chodí
všichni Jugoslávci na světě, zdá se mi (znovu
se hlasitě směje). A na druhou stranu, je
to i nevýhoda, protože já tohle zrovna
nepotřebuji. Jsem chirurg a za mnou chodí
Jugoslávci, když je bolí zub. Když mají teplotu a chřipku, tak mě zavolají a já to nějak
řeším.“
A ne zřídka poděkuje. Z legrace nebo
i vážně. Na bolístky emigrantské doktor pak
doporučuje něco jiného – v latině by se tomu
řeklo hirundo rustica, v jeho mateřštině je to
lastavica a v češtině… vlaštovka.
Půlnoční e-mail
V únoru roku 2011 mi kolem půlnoci přišel
e-mail s plánem, co Lastavica bude dělat
v dohledné době. Proč jste to posílal kolem
půlnoci, ptám se zvědavě, když si s Edou
povídáme v ambulanci. „Není čas,“ říká
a znovu se směje. „Rozhodoval jsem se jestli
půjdu spát, anebo to pošlu – plán měl zpoždění, protože nebyl hotový statut sdružení“
a pokračuje jako za sebe: „Proč bychom
v Lastavici byli jen my tři čtyři. Tady v Praze
je naše komunita naprosto skvělá, nenávist
v důsledku války není. My jsme komunita,
která není rozdělená podle národnosti, tu
jsme všichni cizinci a zvykli jsme si.“
MUDr. Edo Jaganjac
– lékarem ve válce a v míru
– Mám, pane doktore, problémy se spaním. Když už jsem tady, tak si vám chci trošku postěžovat, no....
– Dík.
Tento krátký dialog v ordinaci chirurga Jaganjca v nemocnici v Motole mi připomněl jeho jiné „děkuji“. Tenkrát na Staroměstském náměstí bez známky ironie řekl: „Děkuji ještě jednou jménem všech občanů bývalé Jugoslávie za pomoc a
podporu, kterou jste nám dali v našich těžkých časech. Děkuji.“ A většina přítomných se ptala, kdo je člověk, který tak
klidně a samozřejmě projevuje vděčnost? A jak se dostal sem?
První setkání
neboli Edo jako uprchlík
„V roce 1994 během války se naskytla
možnost odejít ze Sarajeva. Manželka a děti
už byly tehdy dávno pryč. Takže ony sem
přišly a já jsem za nimi nějak přijel. A pak
manželka měla ráda Československo a nechtěla nikam jinam, za což jsem jí asi deset
let nadával, protože platy, které jsme tu
dostávali, nikdy nebyly dostačující. No a pak
jsem se uklidnil a teď jsem si také zvykl. Už
jsem tu jako doma.“
Jakou představu jste měl o svých možnostech tady vykonávat chirurgickou práci?
„Tehdy, když jsem sem přišel, byl jsem
nejlepší chirurg světa (směje se z celého
srdce a pak rychle vysvětluje), vždyť takové
zkušenosti, co jsem měl já, tu neměl určitě
nikdo. Já jsem přesvědčen, že třeba těch válečných poranění mám odoperováno víc než
všichni chirurgové v Čechách dohromady.
V chirurgii je to strašně jednoduché, víte, vy
postavíte chirurga za stůl a ihned víte, jestli
umí, nebo neumí. U nás je to mnohem jednodušší, než to měla manželka na interně.“
Ale proceduru nostrifikace jste museli
projít krok za krokem, ne?
„Trvalo nám to osm let, až do roku 2002. Teď
máme i druhou atestaci a manželka později
dělala nadstavbu z geriatrie a je primářkou.
Já jsem na traumatologii, která pro mě
představuje ideální místo, protože se tu
V nemocnici Motol je doktor Jaganjac absolutně soustředěný na své pacienty. Téměř,
že nevnímá mikrofon. Každý čtvrtek přijímá
pacienty a kontroluje ty, které operoval.
Práce v trauma centru je náročná i proto,
že nikdy neví, jestli v následující chvíli přiletí
vrtulník s novým pacientem, kterého musí
ihned dostat na chirurgický sál. Mezitím
jim trpělivě radí, jak se chovat po operaci,
jak rehabilitovat a rozcvičovat operovaná
kolena atd. Vyzařuje z něj přirozená autorita, ale i jemný odstín humoru, kterým také
úspěšně rozhání bolístky nemocných lidí.
S humorem vzpomíná i na začátky, kdy česky moc neuměl. „Zkrátka,“ povídá „ hlavně
jsem byl na sále a jen operoval.“ Přiznává,
že čeština je hrozně těžká, a že jakmile promluví, pacienti vědí, že není Čechem.
Jednou týdně „povinně“ hraje fotbal
s kamarády z bývalé Jugoslávie. Neúnavně
poletuje hříštěm, vášnivě prožívá góly nebo
promarněné šance. Až po utkání mi ukazuje
přihlášky, které připravují pro nové členy
Lastavici a také text morálních principů,
jakési jejich desatero. „Nezabýváme se
politikou - to je náš první princip. Nepodporujeme různé politické strany, náboženské
organizace, snažíme se vyhnout se všemu,
co nás rozděluje. Snažíme se stavět mosty
spolupráce mezi státy bývalé Jugoslávie
a snažíme se představit tady dějiny a kulturní bohatství všech našich národů.“ Úkolů,
které má zdolat do připravovaného valného
shromáždění, je celá řada. Přestože je
neděle, na odpoledne si naplánoval schůzku
Lastavice. Neodolám a přímo se ptám:
Pane doktore, máte to zapotřebí? „Mám,“
bez přemýšlení odpovídá. „V tomto světě
je tolik špatných věcí, že člověk musí něco
udělat. A já jsem se přesvědčil, že to jde.“
Vtipkuji na téma jeho návrhu zakázat
válku, ale Edo vážně říká, že to nevzdá.
„Budeme mít sekci právníků v naši krásné
Lastavici a zadáme jim úkol, aby prozkoumali tu možnost. Podle nás, válka je trvalé,
oficiální násilí. Tak jsme ji aspoň zažili my.
Mluvili jsme o tom i s významnými politiky.
Například prezident Havel nám řekl, že to
asi nepůjde, protože se státy nebudou chtít
vzdát možnosti bránit se. On to sice hezky
řekl, ale aby se jeden bránil, druhý musí
zaútočit, a tomu se má zabránit. Za pokus
to stojí.“
O rodině
„Jaká byla rodina? Já nevím, průměrná,
normální rodina. Můj tatínek byl profesor
chemie a maminka učitelka ve střední škole.
Moji rodiče nebyli v politice. No, víte v bý-
valé Jugoslávii se žilo, já bych řekl, skvěle.
My jsme neměli finanční problémy, neměli
jsme problémy se svobodou, mohli jsme
cestovat, kam jsme chtěli.“
Nebyla to věznice národů, jak se občas
říká?
„Jaká věznice národů? Nevím kdo to tak
říká, ale vidím, co ten, kdo to tak říká, dokázal – tak, ať si tam teď ‚užívá!’ (Pan doktor už
zvyšuje hlas a vypadá jako by se zlobil.) Ano,
zlobím se, protože nic, co se dělo, nebylo
třeba. K čemu to bylo dobré? Kdo tím něco
získal, kromě pár zlodějů a kriminálníků?
My všichni tu jsme obětí těch zlých lidí, kteří
vládnou v našich státech.“
Lékař ve válce
„Ve válce pracujete 24 hodin denně rok, dva,
tři nebo jak dlouho je třeba. Domu nejdete
vůbec, až když se musíte vyspat. A nedostáváte žádný plat, nedostáváte ani jídlo!
V nemocnici bylo nějaké jídlo pro pacienty,
ale pro nás ne. Takže hubnete, pracujete,
nespíte, nedostáváte plat a jste spokojený,
protože děláte to, co máte. Bez jakýchkoliv
otázek a přemýšlení – tak to naprosto má
být. To je správné.“
Jakoby o Drině
„Všechny Driny tohoto světa jsou křivé;
nikdy se nebudou moci všechny ani zcela
narovnat; nikdy nesmíme přestat je narovnávat,“ napsal Ivo Andrić o řece, která symbolizuje všechny nepravosti v životě. Nejen
na jih od nás, kde křivých Drin je opravdu
hodně, lidem, kteří se je snaží narovnávat,
se říká naivkové a idealisté.
„Naivní a idealisté, to jsme si zvolili – být
naivními a idealisty. Těch realistů, těch je tu
okolo mraky. Pro nás je to tvrdá skutečnost –
my jsme měli volbu žít v nenávisti. Člověk,
který nenávidí, je nešťastný člověk. Pokud
přejete někomu zlo, tak vás to ničí jako
člověka. Naopak, odpusťte. Odpustíte kvůli
sobě, ne kvůli němu a pak se najednou cítíte
volnější, šťastnější, je to lepší život. A to
jsme si my zvolili. Neřekl bych, že z idealistických důvodů – to je z důvodů, že chceme
být šťastnější.“
Ale chcete i pomáhat?
„To k tomu patří, ne?! Když máte někoho
rád nebo když jste si zvolil mít lidi rád, tak
jim chcete pomáhat. A to je radost, věřte
mi, že to je mnohem lepší pocit někomu
pomoct, než když potřebujete vy, aby vám
někdo pomohl.“
14
Text:
15
Projekty
SOZE
Poradenství pRi asistovaných
dobrovolných návratech
Oslava Lunárního
dEtského dne
Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) realizuje v roce 2011 tři projekty zaměřené na poskytování asistenčních služeb při dobrovolných i nucených návratech cizinců do jejich zemí původu.
Projekty byly podpořeny z prostředků Evropského návratového fondu.
Hlavním účelem projektu Finanční pobídky v AVR na Moravě
a ve Slezsku je rozšíření asistenčních služeb v asistovaných
dobrovolných návratech (dále jen „AVR“) v České republice.
Návratové programy v ČR v současné době obecně využívají
kromě úhrady vlastní cesty zejména poradenskou a organizační složku. Reintegrační aktivity jsou však vnímány jako
důležité s ohledem na narušení sociálních sítí osob, které
jsou často několik let mimo svoji zemi původu. Motivační pobídky mohou vhodně ovlivnit postoj a motivaci osob cílových
skupin k dobrovolnému návratu a mohou zvýšit efektivnost
poradenských projektů a vlastní realizace AVR. Pobídky
vychází z individuálních potřeb navracejících se osob. Může
jít například o speciální zdravotní péči, vhodnou rekvalifikaci
před odjezdem, zpracování podnikatelského plánu, nákup
zařízení či materiálu pro podnikání, finanční hotovost na
období po návratu sloužící k zajištění dočasného ubytování, úhrada cestovních nákladů v zemi původu. Motivační
pobídky v AVR pro navracející se osoby nejsou zatím příliš
využívány, a proto je vhodné jejich aplikaci otestovat v praxi
a vytvořit systém jejich použití zejména s ohledem na pomoc
navracejícím se osobám v obtížené situaci.
Projekt Asistované návraty na Moravě a ve Slezsku tvoří
dvě stěžejní činnosti. První z nich je návratové poradenství
osobám vymezeným ve výzvě (žadatelé o mezinárodní
ochranu, osoby požívající mezinárodní ochrany, osoby, které
nesplňují nebo již nesplňují podmínky pro vstup a pobyt
v členském státě EU) poskytované v zařízeních pro žadatele
o mezinárodní ochranu, kancelářích SOZE a v terénu v komunitách. Poradenství je zaměřeno primárně na poskytnutí
informací souvisejících s návratem, podmínkách poskytnutí
finančního příspěvku a případně i možnostech reintegrace
v zemi původu, dále poskytnutí obecných informací o právním řádu ČR a obzvlášť se zaměřením na rizika související
s pobytem na území ČR po skončení pobytového oprávnění.
Součástí poradenství je informační kampaň prostřednictvím
informačních letáků o AVR v nejčastějších 9 jazycích cílové
skupiny. Druhou činností v rámci projektu je monitorování
situace v oblasti návratů s výstupem zpracování dílčí zprávy
o situaci v oblasti AVR a návrhem doporučení ke změnám.
Součástí monitoringu bude monitorování situace v oblasti
AVR prostřednictvím dotazníků směřující ke zjištění vztahu
klientů k možnosti dobrovolných návratů se zřetelem na
objasnění důvodů negativního postoje k možnosti dobrovolného návratu. Vhodné systémové změny směrem k vyšší
využitelnosti dobrovolných návratů považujeme za nutné
pro efektivní využití dobrovolných návratů jakožto preferovaného řešení neudržitelné pobytové situace cizince.
Projekt Návrat domů II je zaměřen na cizince zajištěné
v zařízeních pro zajištění cizinců stejně jako na cizince,
kterým bylo uděleno správní vyhoštění. V rámci projektu je
klientům poskytováno právní poradenství související s jejich situací dle zákona o pobytu cizinců, dále jsou klienti
informováni o právní úpravě nucených návratů. Praktická
aplikace nucených návratů je pak monitorována, přičemž
k návrhu případných systémových změn bude vypracována
analytická zpráva. Cílem projektu je zajistit efektivní a důstojnou proceduru nucených návratů. I přes hrozby vážných
sankcí ze strany států, pobývá na území členských států EU
početná skupina osob z třetích zemí, které nesplňují nebo
již nesplňují podmínky pro vstup a pobyt v členském státě
EU. Právní poradenství poskytne cílové skupině možnosti jak
hájit svá práva a dosáhnout spravedlivého řízení, ve kterém nebudou porušována jejich práva daná právním řádem
České republiky. Informační kampaň zvýší cílové skupině
právní povědomí o jejích právech a povinnostech v oblasti
nucených návratů a o realizaci nucených návratů správními
orgány. Znalost povinností a způsobu, jakým jsou nucené
návraty prováděny, je základním předpokladem efektivního
a bezproblémového provádění nucených návratů správními
orgány. Za tím účelem je zpracován text výtahů ze správních
rozhodnutí a přeložen do nejčastěji zastoupených jazyků
(9). Poradenství v terénu umožní prevenci maření výkonu
úředního rozhodnutí a umožní realizaci návratů dle zákona
o pobytu cizinců.
O víkendu 10. a 11. září tradičně oslavila vietnamská komunita u nás svůj Lunární dětský den, při kterém veřejně odměnila
všechny vietnamské školáky a studenty, kteří ukončili loňský školní rok s vyznamenáním. Akce po celé republice uspořádal Svaz
Vietnamců v ČR.
V Praze v areálu VOC Sapa (Praha 4 – Libuš) převzalo zarámovaný diplom a věcný dar 111 oceněných vietnamských dětí.
Po slavnostním průvodu a předvedeném Lvím tanci přítomným
zazpíval i 2,5letý vietnamský chlapeček a 4leté smíšené duo.
Letos bylo při oslavách Lunárního dětského dne v celé ČR
slavnostně oceněno 752 vietnamských žáků českých základních
i středních škol. Oceněné děti s diplomem fotografovali jejich rodiče, kteří hned prostřednictvím mobilů odesílali tyto fotografie
babičkám, dědečkům i přátelům do Vietnamu.
U Vietnamců je totiž vždy na prvním místě vzdělání jejich dětí,
a proto udělají vše, včetně práce od rána do večera bez zavíracího dne, aby mohli svým dětem zaplatit studium na kvalitních
soukromých středních i vysokých školách. V České republiky žije
10600 vietnamských dětí.
Průměrný prospěch vietnamských žáků na českých základních
školách je 1,3 a na středních školách 1,7. Přes 460 Vietnamců zde
studuje na vysokých školách a mnozí ji ukončí s vyznamenáním,
tzv. červeným diplomem. Není proto náhodou, že letos obdrželi
cenu ministra životního prostředí a předsedy Akademie věd ČR
i dva vietnamští vysokoškolští studenti z Prahy Hoang Dieu Hung
z ČVUT a Nguyen Thanh Dong z VŠCHT.
Mladí cizinci v českých školách musí mít často ostré lokty,
aby ukázali, že jsou minimálně stejně dobří jako Češi. Učitelé
to vidí tak, že na rozdíl od většiny jejich českých spolužáků jsou
ambiciózní, zvlášť mladí Vietnamci mají své cíle a udělají pro ně
maximum. Není tedy divu, že se pak umějí daleko snáz prosadit
v konkurenci, zvlášť když jim to laxnější Češi tak ulehčují.
Nadané a velmi dobře se učící vietnamské děti jsou perspektivou nejen svých rodičů, ale mnozí z těch, kteří se narodili v České
republice, svou budoucnost v ní i vidí. Vietnamští studenti jako
cizinci nedostávají od státu ani korunu a přitom výborně studují.
(Zdroj: Česko-vietnamská společnost)
(Foto: Ha Can)
16
Reportáž
Text a foto:
Bc. Barbora Krsová
Festival
Barevná
planeta
Etnostánky, workshopy, cizokrajná jídla
a hlavně pestrou hudbu z celého světa, to
vše nabídl letošní ročník největšího českého
multikulturního festivalu BAREVNÁ PLANETA. Tradiční zářijová akce, kterou pořádá
ústecká nevládní organizace Poradna pro
integraci, vypukla v pravé poledne v sobotu
10. září v ulicích centra Ústí nad Labem.
Posláním dvanáctého ročníku festivalu bylo
představit jednotlivé komunity cizinců žijících v Čechách, jejich zvyky i způsob života.
K tomu jim napomohla hudba, tanec a také
prezentace rozmanitých kulturních tradic,
uměleckých výtvorů i gastronomických
specialit. „Festival chce především navodit
přátelskou atmosféru, seznámit českou
veřejnost s lidmi odlišných kultur. Naším
cílem je přitáhnout lidi do ulic a ukázat
jim, že cizinci, kteří žijí mezi námi, nejsou
hrozbou, že jsou to lidé jako všichni ostatní,“ vysvětluje organizátor festivalu Jan
Kubíček. Do plánování a samotné realizace
festivalu se pochopitelně zapojili také sami
cizinci. Organizátoři festivalu oslovovali ke
spolupráci nejen umělce z řad cizinců, ale
také celé rodiny, které na festival připravily
rozmanité workshopy nebo velmi populární
ochutnávky tradičních jídel. „Velmi nás těší
zájem cizineckých komunit, které chtějí
představit svou kulturu na našem festivalu. Rok od roku jich přibývá,“ raduje se
spoluorganizátorka festivalu z Poradny pro
integraci Daniela Pettrichová.
Návštěvník festivalu zajásal nad bohatou
nabídkou hudebních kapel z celého světa.
Na dvou otevřených hudebních scénách
zahráli hudebníci z Chile GUAKA, americká
punkrocková kapela BOOBIETRAP, mongolští DUNŽINGARAV nebo skvělý zpěvák
z ostrova Martinik KING KALABASH, který
vystoupil s českou kapelou RIDDIMSHOT.
Z arabského světa zahráli AL-YAMAN, z čes-
kých kapel FAST FOOD ORCHESTRA nebo
reggae/ ska kapela PUB ANIMALS. Návštěvníci festivalu si nenechali ujít ani multikulturní sdružení umělců a hudebníků ALL
STAR REFJÚDŽI BAND. Nechyběl ani tanec.
Na festivalu se představili tradiční i moderní
afro tanečníci jako třeba MAURICE YEKA
z Konga, afričtí NJACHAS nebo TAM TAM
D‘ AFRIQUE, kteří do svého představení
zapojili i přítomné děti. Zpestřením nejen
pro mužské publikum pak bylo představení
orientálních tanců břišních tanečnic.
Další zastávkou každého návštěvníka
bylo Lidické náměstí, kde kromě mongolské
jurty (ano, slyšíte dobře!) vyrostly čtyři desítky etnostánků. Festival každoročně láká
návštěvníky bohatou nabídkou voňavých
pochoutek. Letos jsme mohli ochutnat
pákistánské, indické, španělské nebo třeba
íránské pokrmy a popít makedonská či
gruzínská vína.
Lidé, kteří zavítali na festival, se mohli
zúčastnit celé řady atraktivních workshopů,
ať už to byly lekce afrického tance a bubnování, pletení copánků nebo barmský tanec.
Novinkou letošního roku byl workshop
vázání indického sárí, ukázka tradičního
vietnamského tance nebo přehlídka ukrajinských lidových obřadů a písní.
Letošní ročník se mohl pochlubit také
bohatým doprovodným kulturním programem. Ústecké Činoherní studio zahájilo
festival už v pátek inscenací NordOst. Na
strhující představení, které připomnělo
teroristický útok Čečenců z října roku 2002
na moskevské muzikálové divadlo, přišlo
více než 120 milovníků divadla. Moderní
taneční divadlo pod širým nebem mohli
návštěvníci festivalu zhlédnout v ústecké
čtvrti Předlice, kde v podání Severočeského
divadla opery a baletu proběhla inscenace
Cikánské kořeny/í balkánského skladatele
Gorana Bregoviče.
V rámci festivalu se uskutečnila i řada
výstav jako například výstava obrazů Eleny
Allakhverdové s názvem Tajemství barev
v Bílině nebo expozice fotografií na téma
rasové harmonie ve společnosti v ústeckém
klubu Café Alibi.
Festival Barevná planeta nebyl ale jen
o hudbě, etno obchůdcích a ochutnávkách
cizokrajných jídel. Na své si přišly také děti.
Pro ty byl v átriu Magistrátu města Ústí
nad Labem připraven bohatý program,
který se oproti minulým létům rozrostl
o nové atrakce. Na děti čekal skákací hrad,
trampolíny, nafukovací skluzavka, kolotoče i vláček. Divadlo Krabice Teplice tu
zahrálo úplně novou arabskou pohádku
O holiči a barvíři, herci z Činoherního studia
zase zinscenovali pohádku Lakomá Barka.
„Lákadlem byla speciální dětská novinářská
soutěž o ceny a další soutěže s multikul-
turní tématikou. Nechyběly ani výtvarné
dílničky. Děti nejvíce bavilo skládání
origami a vytváření tradiční indiánské hry,“
říká integrační pracovnice Eva Jandoušová.
V rámci dětského programu se představily
také kroužky Domu dětí a mládeže v Ústí
nad Labem, ústečtí Junáci nebo učitelé
a žáci ze ZŠ Anežky České.
Výborná muzika, chutné pokrmy,
zajímavé doprovodné programy pro
malé návštěvníky i jejich rodiče, to vše
pomohlo vytvořit přátelskou atmosféru
festivalu, prostor pro vzájemné sblížení lidí
bez rozdílu věku či národnosti. Díky plné
podpoře Evropského fondu na podporu
integrace příslušníků třetích zemí, MV ČR,
záštitě primátora města Ústí nad Labem
Ing. Víta Mandíka a náměstkyně primátora
Bc. Zuzany Kailové byl festival pro všechny
návštěvníky úplně zdarma.
18
Reportáž
Text a foto:
Rena Horvátová
RefuFest:
Multikulturní svátek
cizincu žijících v Cechách
Zvonění mobilu mě ráno nelítostivě probudí. Zakleju a zároveň šátrám rukou po telefonu. Volá Tomáš, můj dlouholetý kamarád:
„Jdeš?“ V první vteřině moc nechápu, ale
pak si vzpomenu na náš včerejší telefonát, kdy jsme se domlouvali, že společně
zajdeme na šestý ročník festivalu RefuFest.
„Jasně, že jdu,“ říkám ospale a už stojím
před oknem ložnice. „Prší!“ řekneme oba
zároveň, až se musím pousmát. Rychle se
domlouváme na čase a místě a já pomalu
začínám balit foťák a diktafon.
Půl dvanáctá u „mekáče“ na „Pavláku“,
vedle koně na „Václaváku“ jsou nejčastější
místa našich setkání a zdaleka nejen těch
pracovních. Je sobota 18. června a my
vyrážíme tramvají na pražský Střelecký
ostrov. Začínám se těšit, festival RefuFest
navštěvuji s železnou pravidelností a vždy
jsem z programu a přítomné atmosféry
nadšená. Kromě toho se za tu dobu festival
zapsal nejen do povědomí cizinců žijících
v Čechách, ale i Pražanů a českých médií.
S Tomem vystupujeme u Národního divadla
a cestou směrem ke Střeleckému ostrovu
nás navádí žluté ukazatele a plakáty. Pomalu k nám doléhá i hudba účinkující kapely.
Všímáme si turistů postávajících kolem
Smetanova nábřeží s váhajícím výrazem
ve tváři, zda se přidat k oslavám, nebo se
dál věnovat krásám Prahy. Po chvilce se
ocitáme na místě, barevné stánky nabízejí
již tradičně informace neziskových organizací zabývajících se tematikou cizinců
žijících v ČR. Všímáme si i stánků cizinců
pocházejících ze zemí třetího světa, jako je
Palestina, Burjatsko, Kambodža, Vietnam,
Kyrgyzstán, Mongolsko. V Čechách a na
Moravě našli nový domov a tady se svým
spoluobčanům snaží představit svou vlast
tak, jak ji vidí oni sami. Organizátoři festivalu mysleli i na děti. V dětském koutku i po
celém ostrově se to dětmi různých národností jen hemží. Návštěvníci mají možnost
zakoupit od cizinců ručně vyráběné výrobky
a sledovat doprovodný hudební a taneční
program. Pro ty, kteří chtějí ochutnat lákavé
dobroty ze všech koutů světa od Konga až
po Afghánistán, je připraven gastrokoutek.
Díky němu se daří organizátorům nejlépe
bořit komunikační i kulturní bariéry mezi
oběma stranami. Pokrmy jsou připravovány
již tradičně samotnými cizinci či pracovníky Ethnocateringu – projektu sociálního
podnikání občanského sdružení InBáze
Berkat, které tento festival pořádá s cílem
upozornit na cizince žijící v České republice,
ať už v uprchlických táborech, či v centru
Prahy. Nám ostatním tak dává jedinečnou
možnost se s nimi seznámit i jinak, než jen
prostřednictvím novinových titulků.
Bác! Vytrhne mě z myšlenek pád dvouletého klučíka, který se zrovna ponořil
do několikacentimetrové všudypřítomné
vrstvy bahna. Jelikož jsem dítěti blíž než
jeho rodiče, kteří spěchají malému rošťákovi
na pomoc, neváhám a běžím mu s kapesníkem v ruce setřít nečistoty z tvářiček.
Prohazuji ještě několik milých slov s maminkou, která ocenila divadelní program
Malého Vinohradského divadla (Beruščina
detektivní kancelář) a promítání krátkých
filmů natočených dětmi-cizinci. V mžiku se
přesouvám pod pódium, na scéně se totiž
objevila další kapela – Ziriab – slibující horké
arabské rytmy. Cvak, cvak… slyším za sebou
nenapodobitelný zvuk blesků od foťáků.
Také vytahuji ten svůj a nacvakávám si pár
snímků. Po chvilce hledám Tomáše, vidím
jej bavit se v hloučku našich společných
přátel. Krátce se pozdravíme a už jdeme
prozkoumat okolí. Vytahuji drobné a kupuji si od mladé Iráčanky sladkou domácí
limonádu. „Led?“ zeptá se a já vrtíc hlavou
odmítám. Kombinace limonády je zvláštní –
okurka, jahoda, máta a limeta – a překvapivě dobrá a osvěžující. Na rozdíl od Tomáše
okurku z nápoje nevyndávám. Bakterie E.
coli mě prostě v tu chvíli nechává chladnou.
Prohodíme s usměvavou Iráčankou pár slov
a já zjišťuji, že pracuje v nově založeném
občanském sdružení.
Vedle ní v tradičním sárí mladým dívkám maluje henou na ruce příjemná Indka
ve středním věku. Je kolem ní pořádný
hlouček zvědavců, přesto se se mnou dává
do řeči. Po chvilce ji požádám o rozhovor,
souhlasí. „Pocházím z Dilí,“ začne vyprávění svého příběhu pětatřicetiletá Anju.
„V Šumperku žiji dvanáct let. Přijela jsem
před lety za svým nynějším manželem, se
kterým jsem se seznámila ještě v Indii, kde
se účastnil tematického semináře o józe.
A jelikož jóga a meditace jsou mou srdeční
záležitostí, měli jsme si o čem povídat. Po
roce od našeho seznámení jsem přijela do
Čech a usadila se tu natrvalo. Ze začátku
se mi po rodné zemi stýskalo, práce účetní
mi chyběla, ale jak přišly děti, stesk zcela
opadl,“ přiznává maminka tří dětí. „Dlouho
jsem nemohla přijít na chuť české kuchyni,
ale i to se časem spravilo a dnes své rodině
kromě indických jídel ráda připravuji i ji.
V Šumperku při mateřské dovolené provozuji i kurzy vaření indických jídel a jógy,“
prozradí a začne zdobit henou i druhou dlaň
mladé dívky. „V Čechách se cítím dobře,
s diskriminací jsem se zatím nesetkala, ale
je to možná i tím, že nosím pouze tradiční
indické oblečení a mezi očima bindi. Evropský styl oblékání nenosím. Mám pocit, že
kdybych se tak oblékla, zaměnili by si mě
lidé s Romkou a ti to tady v Čechách mají
opravdu těžké. Já osobně lidi rozlišuji podle
toho, zda jsou dobří či zlí. Ale spousta lidí to
tak přes svou uzavřenost nevidí.“
Na pódiu se střídá další kapela. Tentokrát se těší z přízně diváků formace Bboy
Jaoblack Brasil. Předvádí breakdance, který
přítomný dav dostává do varu. Obcházím
stánky všech čtrnácti neziskových organizací a beru si pár letáků, pořizuji několik
fotografií, na nichž se snažím zachytit ty,
kteří se i přes nepřízeň počasí usmívají, tančí
a zajímají se o vše, co tento programově
bohatý festival nabízí. Cestou narazím
na Evu Dohnalovou, vedoucí sociálního
oddělení občanského sdružení InBáze
Berkat, jež se věnuje integračním aktivitám
v rámci komunitních a sociálních programů
pro migranty a českou veřejnost s posláním
pomáhat migrantům v obtížných životních
situacích a vytvářet otevřený a bezpečný prostor pro vzájemné poznávání lidí
různých kultur. „Dnešní happening si klade
za cíl seznámit veřejnost s kulturou cizinců
žijících u nás a odbourat tak stereotypy
spojené s migranty prostřednictvím hudby,
tance, dobrého jídla a především společně
stráveného času,“ říká úvodem našeho rozhovoru Eva Dohnalová. „Tento rok se nám
povedlo oslovit zástupce Kambodže, Sýrie,
Egypta a Palestiny, kteří se účastní festivalu
poprvé,“ říká a pokračuje: „Cizinci, které
na tomto happeningu potkáte, mají různé
pobytové statusy. Někteří z nich jsou azy-
lanti, jiní mají trvalý nebo dlouhodobý pobyt
a zbylí získali české občanství. Návštěvníci
festivalu mohou také narazit na velký bílý
stan a v něm se seznámit s uprchlíky, kteří
zatím žijí v pobytovém středisku v Kostelci
nad Orlicí,“ prozrazuje. „Peníze z prodeje
jídla a výrobků jdou přímo uprchlíkům, je to
vlastně jejich jediný finanční příjem,“ říká
Eva Dohnalová a popojde se mnou směrem
k infostánku Nadace Adra.
„Letošní rok byl velmi dramatický. Už
jsme si pomalu s kolegy říkali, že buď
festival nebude, anebo že jej uděláme
v minimalistickém stylu. Festival RefuFest
je totiž financovaný z Evropského fondu pro
integraci státních příslušníků třetích zemí
a ze začátku to vypadalo tak, že peníze nedostaneme, ale vše nakonec dobře dopadlo.
Kromě dotace se našlo i několik ochotných
sponzorů,“ prozrazuje Dohnalová a zároveň
se s námi podělí o nepříjemnost z rána. „Na
mostě je cedule jedné pražské restaurace
a náš dobrovolník přes ni přelepil plakát RefuFestu. Po chvilce přijel majitel restaurace
a s ním i policie. Snažili jsme se situaci okamžitě řešit, nalézt racionální řešení, plakát
sundat a omluvit se. Jenže majitel vše viděl
jinak, chtěl se hádat a padl i výrok, že to tam
dal nějaký „vypatlaný negr“, na což byl námi
upozorněn, že by se věc mohla řešit i jinak,“
zavzpomíná na nemilou ranní událost Eva
Dohnalová, která si mezi řečí ještě postěžuje na chladné deštivé počasí provázející
oslavy a už spěchá na další rozhovor.
Kousek ode mne stojí mladý Syřan
s českými manželi před rozloženým ručně
tkaným kobercem a stříbrnou vodní dýmkou. V ruce drží vlastnoručně vyrobeného
papírového draka, smlouvají. Okamžitě
si vzpomenu na právě dočtený román od
světového autora Khaleda Hosseiniho
Lovec draků. Chvilku je pozoruji, obchod se
zdařil, manželé nakonec odchází s drakem
v ruce. O kousek dál postává skupinka lidí
u egyptského stánku s výrobky z hedvábí.
Za stánkem na staré židli sedí usměvavý
pán s culíkem a na pergamenový papír
maluje egyptské hieroglyfické písmo. Když
odchází poslední zákazník, dáváme se do
řeči. S komunikací nám pomáhá krásná
mladá Syřanka. Sympatický chlapík se
představuje jako Youssef Bebawi. Přijel do
Čech před osmi měsíci za svou manželkou,
se kterou se seznámil v Egyptě, kde v tu
dobu pracoval jako průvodce. „Žena byla
v Egyptě na dovolené a žít tam natrvalo
nechtěla. Po třech letech jsem se rozhodl za
ní přijet do Čech a zůstat. V Čechách se mi
líbí, neměl jsem za dobu svého pobytu žádný větší problém. Jediné, co mě mrzí, je, že
nemohu sehnat práci, neumím jazyk, a tak
se stále učím česky a docházím na jazykové
kurzy do o. s. InBáze,“ prozrazuje šestatřicetiletý Youssef.
Moderátorský vstup nás vytrhne z povídání, představují kapelu Korjen, která
v podání zpěvaček bosenského, polského
a slovenského původu návštěvníkům poskytuje další pořádnou dávku world music.
Publikum je příjemně naladěné, počasí se
umoudřilo. Rychle se rozloučíme, Youssef
má další zájemce o své zboží. Po chvilce
bloumání po okolí schováváme s Tomášem
své diktafony, koupíme si něco dobrého
k jídlu a připojujeme se k oslavám multikulturního festivalu. Po cestě domů v přeplněné tramvaji hodnotíme festival. Shodneme
se okamžitě – bylo to vážně super!
20
Text:
Vedecký výzkum
Andrea Gerstnerová, Hana Vitnerová
AfriCané
v Ceské republice;
integrace problémem i výzvou
V letošním roce proběhl výzkum, který analyzoval průběh
socioekonomické integrace subsaharských imigrantů do české
společnosti. Obdobných výzkumů, jež by hodnotily integrační
proces této nepočetné přistěhovalecké komunity hned z několika perspektiv, nebylo realizováno mnoho. Hana Vitnerová, absolventka magisterského studia Mezinárodní politiky
a diplomacie na Vysoké škole ekonomické v Praze, a Andrea
Gerstnerová, absolventka doktorského studia Sociální geografie a regionálního rozvoje na Univerzitě Karlově v Praze, se
v rámci společného terénního výzkumu a následných vlastních
analýz snažily zmapovat podobu sociálního začlenění subsaharských Afričanů do majoritní společnosti, jakož i podobu
jejich ekonomických aktivit v době vrcholící ekonomické
hospodářské krize.
Počet subsaharských imigrantů pobývajících v ČR každoročně vzrůstá o cca 10 %. Od roku 2000 do roku 2010 se jejich
počet zvýšil na trojnásobek a od roku 1994 je to už jedenáctinásobek jejich současného počtu (tj. 2 203 osob). Dnes subsaharští přistěhovalci tvoří 0,02 % české populace a v rámci celé
přistěhovalecké komunity se jejich podíl pohybuje okolo 0,5 %.
Nejpočetnější skupinou osob subsaharského původu, která
se v roce 2009 nacházela na území ČR na základě povolení
k trvalému či dlouhodobému pobytu, byli Nigerijci. Nigerijští
imigranti, tvořící 1/4 celé subsaharské diaspory, představují
zdaleka nejrychleji rostoucí skupinu afrických imigrantů v ČR.
Druhou nejpočetnější skupinu tvořili imigranti z Jihoafrické republiky a třetí Angolané. Oproti ostatním cizincům lze
u subsaharských Afričanů zaznamenat značnou genderovou
disproporci. Ženy-migrantky tvoří pouze 1/4 všech přistěhovalců ze subsaharské Afriky. U ostatních cizinců je poměr mužů
a žen vyrovnanější, a to 57 % mužů a 43 % žen. Odlišnosti jsou
patrné i ve věkové struktuře mužů a žen. Zatímco muži jsou
nejpočetněji zastoupeni ve věkové skupině 35–39 let, tak ženy
naopak ve věkové hranici 25–29 let.
Z geograficko-demografického hlediska je možné konstatovat, že si subsaharští imigranti nejčastěji vybírají jako svou
cílovou destinaci velké městské aglomerace a bývalá průmyslová centra. Své prvenství, pokud jde o výběr cílové destinace,
potvrdily hlavní město Praha a Středočeský kraj. V hlavním
městě Praze byla ke konci roku 2009 registrována přibližně
polovina veškerých subsaharských přistěhovalců. Následovaly
okresy: Brno-město, Ústí nad Labem, Hradec Králové a Ostrava-město. V Ústí nad Labem se nachází třetí nejvyšší koncentrace subsaharských imigrantů, byť se jedná až o sedmé
největší město ČR. Důvodem jejich volby je existující sociální
zázemí, dostupnost bytů a zejména dostatek pracovních příležitostí. Více než polovina subsaharských imigrantů (56 %) byla
v letech 2008–2009 zaměstnána v hlavním městě Praze, dále
následovaly kraje: Jihomoravský, Středočeský a Moravskoslezský. Dle klasifikace ekonomických činností NACE subsaharští
imigranti pracovali v roce 2009 nejčastěji ve velkoobchodě,
maloobchodě, opravách a údržbě motorových vozidel; v informačně-komunikačních sektorech; profesních, vědeckých
a technických oborech; vzdělávání a zpracovatelském průmyslu. Při pohledu na druh vykonávané práce subsaharských
imigrantů můžeme říci, že subsaharští imigranti nejčastěji
zaujímají ty posty, které vyžadují vyšší formální kvalifikaci.
A vzhledem k tomu, že uznání kvalifikace ze země původu
není jednoduchou záležitostí, posty vyžadující vyšší kvalifikaci
zaujímají zpravidla subsaharští imigranti, kteří získali své nejvyšší formální vzdělání v ČR (tzn. imigranti, kteří do ČR přijeli
na pracovní stáž nebo za studiem).
Z důvodu snadnější identifikace specifik ekonomických
aktivit subsaharské komunity usazené v ČR byl analyzován
integrační proces v době hospodářské krize i v případě členů
nejpočetnějších přistěhovaleckých skupin – tj. vietnamské
a ukrajinské diaspory. Hospodářská krize, která zasáhla ČR
na konci roku 2007 a naplno se projevila v roce 2008, snížila
u všech tří studovaných skupin imigrantů počty pracovníků
v pozici zaměstnanců. Snížení počtu zaměstnanců bylo však
u studovaných skupin velmi nerovnoměrné (viz níže obr. 3–5
hodnotící změny počtu zaměstnanců a živnostníků v letech
2008 a 2009). V případě ekonomicky aktivních Vietnamců došlo v roce 2009 (oproti roku 2008) k 77% poklesu zaměstnanců
(viz obr. 4) a u skupiny ukrajinských ekonomicky aktivních
osob k 29% poklesu počtu zaměstnanců (viz obr. 5). Nejmenší
dopad měla hospodářská krize dle dostupných statistických
dat na podobu ekonomických aktivit dlouhodobě zranitelných
osob na trhu práce − subsaharských imigrantů, jejichž pozice
je v ČR ztížena jak právními a administrativními požadavky,
tak diskriminačními praktikami některých zaměstnavatelů (viz
obr. 3). Nutno podotknout, že zhruba u poloviny subsaharských imigrantů přítomných v letech 2008 a 2009 v ČR místně
příslušné úřady neregistrovaly žádnou ekonomickou aktivitu
(viz obr. 3 kategorie ostatní). Vzhledem ke každoročnímu 10%
nárůstu počtu subsaharských imigrantů v ČR by bylo mylné se
domnívat, že se jednalo pouze ekonomicky neaktivní populaci. S největší pravděpodobností určitá a nikoli nevýznamná
část subsaharské komunity působila v letech 2008 a 2009 na
černém trhu práce.
Z vypracované analýzy vyplynulo, že dopad ekonomické
krize na přistěhovalecké komunity nelze hodnotit pouze na
základě dostupných statistických dat, ale zároveň doplňujícími kvalitativními rozhovory s příslušníky vybraných přistěhovaleckých komunit. Statistická data z ČSÚ pomáhají nastínit
míru ekonomických aktivit vybraných přistěhovaleckých
komunit, realitu však dokreslí až uskutečněné rozhovory s příslušníky přistěhovaleckých komunit. Přistěhovalecké komunity, které čelí byrokratickým překážkám a diskriminačním
praktikám zaměstnavatelů, mohou být v národních databázích statistických dat ekonomicky aktivního obyvatelstva do
jisté míry podhodnoceny.
Od 2. 2. 2011 do 6. 4. 2011 byly z uvedeného důvodu
realizovány semi-strukturované rozhovory s celkem 90 subsaharskými respondenty. Na základě uskutečněného terénního
výzkumu lze konstatovat, že čím stabilnější postavení mají
subsaharští přistěhovalci ve společnosti (mj. pobytový status)
a pokud přijeli za účelem studia, tím lépe jsou socioekonomicky integrováni a méně inklinují k emigraci. Celá polovina oslovených respondentů získala či je v procesu získání nejvyššího
stupně vzdělání na území ČR, v drtivé většině vzdělání vysokoškolského. Ekonomicky aktivních byly zhruba ¾ oslovených
respondentů, z nichž celá 1/3 se přiznala k nelegální práci.
Bylo také zjištěno, že polovina respondentů měla před příchodem do ČR na jejím území známé či příbuzné. Rodinné příslušníky ze země původu mělo na českém území v době realizace
terénního šetření pouze 20 % dotázaných. Nicméně dalších
20 % respondentů uvažuje o imigraci svých příbuzných do
ČR. Zemi původu od svého příchodu navštívilo 70 % respondentů. Remitence do zemí původu zasílá na 76 % dotázaných, zpravidla se jedná o ekonomicky aktivní imigranty bez
současných studentů a žadatelů o azyl. Za lépe integrované
do české společnosti lze považovat subsaharské muže oproti
ženám. Muži mají obvykle vyšší znalost českého jazyka a za
ženy mají většinou české partnerky. Většinu přátel oslovení subsaharští respondenti nalézají mezi svými vlastenci či
příslušníky jiných afrických zemí. Subsaharští Afričané se v ČR
sdružují do komunit podle svých mateřských zemí nebo případně jazykových znalostí. Nejstrukturovanější a nejpočetnější subsaharskou organizací je v ČR nigerijská Ibo Progressive Union, která se setkává 1x měsíčně v hlavním městě Praze.
Podobná formální i neformální seskupení vytvářejí platformu
pro setkávání, navazování kontaktů a výměnu informací. Byť
se rozhodně nejedná o homogenní skupinu přistěhovalců,
tak mezi subsaharskými Afričany převládá značná vstřícnost
a solidarita. Vytvořené subsaharské komunity se tak stávají
nástrojem pomoci v nouzi a záchrannou sociální sítí. Menší
koncentrace subsaharských migrantů rovněž probíhá v rámci
různých bytů, popř. kolejí (zejm. České zemědělské univerzity). V hlavním městě Praze v současné době existují dva
nigerijské kostely, několik restauračních zařízení určených
subsaharským Afričanům a pár obchodů prodávajících zboží
ze západní Afriky. Snad všichni respondenti se v ČR setkali
s xenofobními a rasistickými reakcemi ze strany většinové
populace, a snad proto se méně než třetina respondentů považuje zároveň za Čecha a Afričana – podle země původu.
Závěrem lze říci, že úspěšná integrace subsaharských
imigrantů na českém trhu práce předpokládá nejen funkční
právní rámec (plně aplikovaný a vynutitelný), ale i otevřenou společnost vůči přistěhovalcům. Vzájemné interakce
mezi představiteli majority a minority pomáhají odstraňovat
stereotypy a předsudky a přispívat tak k vytvoření sociální
soudržné společnosti s fungujícím trhem práce pro všechny
zájemce o práci.
22
23
Pujcka
Text:
Cesko poprvé hledá
mezi cizinkAMI Miss Expat
Mami Kawabata, Japonsko
Paulina Nakashole, Namibie
Zulay Fonesca, Venezuela
Tra My Nguyen Thi Huong, Vietnam
Mungunzul Bayarkhuu, Mongolsko
Evženie Babutska, Ukrajina
První ročník nové soutěže krásy Miss Expat, která hledá nejkrásnější cizinku žijící u nás. Deset finalistek se představí 3. listopadu
ve Slovanském domě v Praze. V deseti osobnostech se mísí deset
různých temperamentů i deset národností.
Soutěž chce přispět ke zvýšení sociálního a kulturního povědomí naší společnosti vůči cizincům studujícím a pracujícím v České
republice. Půjde tedy o jakýsi integrační projekt.
„Soutěž je určena všem dívkám od osmnácti do třiceti let.
Věkovou kategorii jsme posunuli především proto, že do Česka
jezdí studovat nejvíc vysokoškolačky. A zásadní podmínkou je, že
se taková dívka nesmí narodit v České republice, musí tedy mít
jinou národnost,“ řekla ředitelka Miss Expat Dana Gregorová, která
v minulosti šéfovala prestižní modelingové agentuře Miss Models.
První ročník soutěže krásy přilákal dívky z Mongolska, Venezuely, Dagestánu i Namibie. Už tento exotický mix je zárukou kvalitní
finálové podívané. Dívky budou totiž v průběhu večera prezentovat kultury svých rodných zemí. O doprovodný program se navíc
postarají čistě zahraniční umělci.
Jediným zástupcem České republiky, kromě ředitelky soutěže, tak
bude na pódiu moderátor akce Václav Žmolík, hlas Radiožurnálu.
„Líbí se mi všechny dívky, ale většinou jsou tmavovlasé, takže
spíš takové jižní typy,“ uvedl průvodce blížícího se finále, jemuž
jména finalistek dávají pořádně zabrat. „Děvčata mě během zkoušky tu a tam opravovala. Přeci jen je to deset zemí, deset jiných
jazyků a deset jiných jmen. Musím si to ještě nastudovat,“ přiznal
Žmolík.
V odborné porotě letos zasedne i kouč osobnostního rozvoje
Marek Dzirasa, který vítězky bude školit půl roku po jejich korunovaci. „V duchu jsem si dělal poznámky, čím začneme. Už vím, že to
bude mluvení na mikrofon. Základním předpokladem ale je, aby
Raisa Ismailová, Dagestán
Sunethra Nirmali, Indie
Evgenia Kokoreva, Rusko
Ella Mitkina, Izrael
dívky byly krásné a inteligentní, což už teď všechny splňují. Pole,
kam se pak můžeme posunout, je velké. Budeme se učit řeč těla,
vyjednávat a také to, jak udělat dojem. Pro budoucí kariéru je to
zásadní,“ objasnil Marek Dzirasa.
V porotě zasedne také podnikatel Tomio Okamura či plastický
chirurg Roman Kufa.
(MF Dnes)
Projekt Miss Expat Czech Republic
má za cíl:
• přispět ke zvýšení sociálního a kulturního povědomí české
společnosti vůči cizincům studujícím a pracujícím
v České republice
• přispět k jejich začlenění do české společnosti a ke vzájemnému
porozumění
• pomoci chápat integraci jako nepřetržitý oboustranný
proces sociální interakce
Redakce
Co se delo,
Co se deje,
Co se bude dít
Pražský magistrát v listopadu
zakládá celopražské integrační centrum. Podle statistik
je 12 % Pražanů cizinců, ale
Praha s integračními aktivitami teprve začíná. Integrační
centrum bude samo nebo
prostřednictvím partnerů
z řad neziskových organizací
zajišťovat mimo jiné jazykové
kurzy, kurzy socio-kulturní
orientace, projekty zaměřené na integraci cizinců na
pracovním trhu či poradenství
pro migranty. Mělo by se stát
místem, kde se budou lidé
setkávat a vzájemně poznávat různé kultury. Důležitým
posláním integračního centra
bude i osvěta mezi většinovou společností a práce se
samosprávou při řešení konkrétních problémů migrantů.
Neziskové organizace
budou partnery v realizaci
podstatné části aktivit centra
a zároveň by v prostorách
centra měly mít možnost
pořádat semináře, konference a kulturní akce. Centrum
zajistí i koordinaci mezi neziskovými organizacemi, které
v oblasti integrace cizinců
v Praze působí.
*********
Zatímco donedávna se do
Prahy stěhovali převážně Ukrajinci, teď se trend
změnil. V největší míře sem
míří žít Američané. Vyplývá to ze statistik Českého
statistického úřadu. Za první
čtvrtletí letošního roku našlo
v metropoli bydlení téměř
500 lidí ze Spojených států,
těch z Ukrajiny s povolením
k pobytu bylo jen 166. Hospodářská krize hodně postihla
stavebnictví, ve kterém byli
zaměstnáni, a Ukrajinci jezdí
do Česka především právě za
manuální prací.
Naopak Američané se tu
uplatňují jako učitelé cizích
jazyků. Američany žene do
Čech i tamní krize, která
těm mladým a vzdělaným
nenabízí moc šancí na rychlé
uplatnění. Naopak v Praze je
vysoká koncentrace mezinárodních firem, kde mohou
díky znalosti angličtiny snáz
uspět.
*********
Na stavbách v ulicích českých
měst pracuje stále více zahraničních dělníků z východní
Evropy. Stovky z nich jsou
ale podle odhadů nevládní
organizace La Strada tvrdě
vykořisťovány. Buď pracují
za směšnou mzdu, nebo jim
jejich „ochránci“, kteří práci
zprostředkovávají, neplatí
vůbec nic. Často zneužijí jejich osobní tísně a neznalosti
prostředí.
Novodobí otrokáři ale
unikají trestu. Jen zřídkakdy
se případ dostane až před
soud. Česko eviduje zatím jen
dva nepravomocné verdikty,
pravomocně zatím nebyl
odsouzen nikdo.
*********
Firmám nelegálně zaměstnávajícím cizince bude hrozit
až pětimilionová pokuta.
Povinností firem bude rovněž
automatické hlášení úřadům
zaměstnání cizince ze země
mimo EU a uchovávání kopií
jeho dokladů přímo na pracovišti. Ty budou muset mít
k dispozici ještě tři roky po
skončení pracovního poměru.
V budoucnu by se měl majitel
firmy za zaměstnávání cizinců
načerno dostat na tři roky do
evidence hříšníků a ztratit tak
přístup k veškerým veřejným
zakázkám. Neměl by nárok
ani na dotace a jiné státní
podpory a všechny peníze
od státu za předchozí rok by
musel vrátit.
Zaměstnavatel bude muset
ilegálně zaměstnaným cizincům vyplatit také dlužný plat.
Ti se ho budou moci dožadovat nejen po zprostředkovatelské firmě, ale také
přímo po podniku, pro který
pracovali.
*********
Vietnamská komunita bohatne a část z jejích příjmů
si chtějí „ukousnout“ i české
firmy. České firmy se rozhodly
využít příležitosti, kdy se před
nimi otevírá trh s potenciálními zhruba šedesáti tisíci
vietnamských zákazníků. Své
služby jim začaly nabízet banky, pojišťovny, autobazary.
Začaly vydávat reklamní letáky ve vietnamštině, spouštět
vietnamské webové stránky
a zaměstnávat i samotné
Vietnamce. A jsou to právě
Vietnamci-zaměstnanci, kteří
jim pomáhají dostat se k vietnamské klientele blíž.
V roce 2008, kdy se české
firmy doslova praly o každého
klienta, bylo v Česku téměř
15 tisíc Vietnamců-zaměstnanců. Tato čísla sice během
dvou let poklesla, zájem firem
o vietnamské pracovníky je
však přesto stále velký.
*********
Dvaapadesát studentů
z 15 národnostních menšin žijících v České republice studuje v rámci unikátního projektu
vzdělávání na střední policejní škole Ministerstva vnitra
ČR v Holešově. Projekt běží
ve škole čtvrtým rokem. Ještě
před pár lety školu navštěvovali pouze jednotlivci z národnostních menšin a zájem o ni
byl prakticky žádný.
Ve škole se teď kromě
Čechů potkávají a společně
v lavicích zasedají Vietnamci,
Ukrajinci, Romové, Albánci,
Angolané, Bulhaři, Gruzínci,
Chorvati, Mongolové, Řekové, Kazaši, Kirgizové, Kubánci, Poláci a Slováci.
„Pro letošní školní rok jsme
evidovali asi 140 zájemců
z řad národnostních menšin.
Z nich si 51 podalo přihlášku
a 12 jich bylo přijato,“ sdělil
koordinátor projektu Stanislav Daniel. Škola každoročně eviduje přes 500 žádostí
o přijetí, do prvního ročníku
se však přijímá pouze 90 studentů.
*********
24
Text:
25
Pujcka
Redakce
Na zemEkouli nejsou cizinci
– každý je odnEkud
Nejrychleji rostoucí komunitou přistěhovalců
ve Velké Británii nejsou Afričané, Asiaté či
obyvatelé některého ze státu Blízkého východu, nýbrž… Slováci. Vyplývá to ze zveřejněných údajů Britského statistického úřadu.
Ještě v roce 2004 žilo ve Spojeném království
jen osm tisíc Slováků. Loni už 49 tisíc. To
znamená nárůst o 513 procent během sedmi
let a také to, že téměř procento Slováků už
žije na britské půdě.
Nejrozšířenějším východoevropským
národem ale zůstávají v Británii suverénně
Poláci. Oficiálně jich tam je přes půl milionu.
Údaje o Češích žijících v Británii nejsou přesně známé. Britský registr pracovníků (WRS)
uváděl za rok 2008 číslo 20 tisíc Čechů.
*********
Starosta berlínského obvodu Neukölln
Heinz Buschkowsky před zemskými volbami
18. září přilil oleje do ohně debat kolem
přistěhovalectví, když varoval, že v současné
době směřují do německé metropole nejchudší vystěhovalci z Bulharska a Rumunska.
V Berlíně už je oficiálně hlášeno 9872 Bulharů, 4450 Rumunů a pomalu se z nich ve
městě vytvářejí malé ostrůvky. Navíc stovky
mladých Romů už podle něj týden kempují
pod širým nebem v parcích.
* * * * * * * * *
Zdravotnický personál a zdravotnické organizace z celé Evropy podepsaly Evropskou
deklaraci zdravotníků “Za přístup ke zdravotní péči bez diskriminace”. V březnu předaly
toto prohlášení Evropské komisi a vyzvaly
instituce EU i členské státy, aby přijaly taková
opatření, která by zdravotníkům umožnila plnit jejich deontologické povinnosti vůči všem
pacientům, včetně migrantů bez oprávnění
k pobytu.
* * * * * * * * *
Dánský parlament schválil zákon, který
umožňuje deportovat ze země cizince odsouzené nepodmínečně za trestnou činnost
spáchanou na území Dánska. Deportace
se vztahuje na imigranty, které dánský
soud pošle za trestný čin do vězení. Dosud
Dánsko využívalo vypovězení jen v případech
vážných zločinů, jako jsou vražda, zabití či
znásilnění. Nová legislativa umožní, aby zemi
opustili přistěhovalci bez ohledu na jejich
rodinné svazky v Dánsku.
Zrušit nařízenou deportaci bude možné
jen tehdy, pokud by odporovala mezinárodním závazkům Kodaně vyplývajícím ze
smluv o lidských právech – například, že by
dotyčnému hrozilo v jeho vlasti mučení nebo
trest smrti. V takovém případě justice nařídí
podmínečnou deportaci a cizinec bude vypovězen v případě, že během zkušební lhůty
spáchá další trestný čin.
* * * * * * * * *
Úřady v Dánsku vyšetřují tajnou ultrapravicovou skupinu, která se snažila proniknout
do vysokých pater celostátní politiky. Tajná
síť zvaná ORG prý chtěla „vyčistit Dánsko od
imigrantů“ a vedla si seznam „zrádců“, kteří
příchod přistěhovalců umožnili.
Skupina ORG vznikla asi před dvaceti lety
a postupně se rozrostla na zhruba stovku
členů, z nichž řada zastávala významné
pozice v Dánské lidové straně. „Zároveň se
účastnili akcí ve stylu Kukluxklanu a ovlivňovali extrémně pravicové organizace,“ napsal
list Politiken.
* * * * * * * * *
Polovině hudebně tanečního ansámblu tibetských mnichů z kláštera Menri v Indii, který
přicestoval do České republiky prezentovat
tradiční tibetskou spirituální kulturu v rámci
projektu podpořeného i grantem pražské
radnice, bylo nejdřív vízum českým konzulátem v Indii odmítnuto. Nedostali ho ti, kteří
utekli z Číny (Tibetu) a mají v Indii status
uprchlíka. Podle Jana Vyčítala, ředitele odboru konzulárních koncepcí a metodiky MZV,
velvyslanectví správně vyhodnotilo riziko
emigrace těchto mnichů do Evropy. Nakonec
ale vízum mniši dostali, a to díky intervenci
ministra zahraničí.
*********
Od června dostávají dospělí Finové občanské
průkazy ve dvou nových barvách: modré jsou
pro rodilé Finy, hnědé pro ty, kdo se do země
přistěhovali a žijí tam. Opatření se stalo
terčem kritiky doma i v cizině.
Občanky ve světle modré dostávali rodilí
Finové už dříve, zatímco pro cizince byla
určena barva světle růžová. Policie si ale stěžovala: světle růžová se prý od světle modré
špatně rozeznává. A tak úřady vybraly pro
„cizorodé“ výraznou hnědou barvu.
Zatímco s modrou mohou cestovat po celé
schengenské zóně, nositelé hnědých dokladů
se musí omezit jen na Finsko. Protirasističtí
aktivisté to označili za „legalizované etnické
nálepkování“.
„Má snad modrá odkazovat na stereotypní
barvu očí u Finů a hnědá na barvu pleti cizinců? Taková volba určitě vyvolává otázky,“ řekl
webové stránce EUObserver Michael Privot,
ředitel European Network Against Racism
sdružující evropská protirasistická hnutí.
* * * * * * * * *
Řekové podél hranice s Tureckem začali
kopat třicet metrů široký a 120 kilometrů
dlouhý vodní příkop. Právě vodní zábrana
spolu s ostnatým drátem má ochránit zemi
před uprchlíky z východu. Řecké úřady informují, že jen za minulý rok na jejich území
přišlo na 128 tisíc imigrantů a za poslední
čtyři roky prý do Řecka přišlo přes půl milionu
ilegálních přistěhovalců. Aby se jen těžko
překonával, šířka vodního příkopu bude třicet
metrů a jeho hloubka sedm metrů.
Řecké ministerstvo pro civilní ochranu
zároveň potvrdilo výstavbu plotu s ostnatým
drátem: vysoký bude minimálně dva a půl
metru a dlouhý přes deset kilometrů.
* * * * * * * * *
Jak vyplynulo ze včera zveřejněné zprávy Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky, jejich
osud se příliš nelepší a počet lidí bez domova
dokonce ve světě stoupá. Celkem jich loni
bylo téměř 44 milionů. Z nich se osmdesát
procent uchýlilo do rozvojových zemí. Počet
lidí, kteří byli nuceni utéci před válečnými
konflikty nebo zneužíváním, se tak vyšplhal
na nejvyšší úroveň za posledních 15 let. Podle
dokumentu uprchlíci primárně směřují do
rozvojových zemí, těch jsou čtyři pětiny.
Nejpočetnější skupinu uprchlíků tvoří
tři miliony Afghánců, za nimi je 1,6 milionu
Iráčanů, 770 200 Somálců, 476 700 Konžanů
a 415 700 Barmánců.
Gang vykoRisToval
Ukrajince
U pražského městského soudu probíhá
ojedinělý proces. Obžaloba se snaží dostat za mříže čtyři Ukrajince za obchodování s lidmi. Svým krajanům měli po
příjezdu sebrat pasy a nutit je pracovat.
V Česku přitom zatím nebyl nikdo za
tento zvlášť závažný trestný čin pravomocně potrestán. A to navzdory tomu,
že podle nevládní organizace La Strada,
která se problematikou zabývá, pracují
v tuzemsku za vykořisťujících podmínek
až stovky lidí.
Pro mnohé Ukrajince to znělo jako
neodolatelná nabídka. Na stavbách,
v hotelech i v supermarketech v Česku
si mohou vydělat až tři tisíce amerických dolarů měsíčně. Desítky z nich se
nechaly zlákat a za prací se vydaly. Když
ale přijeli do Prahy, realita byla poněkud
jiná.
Nejenže pracovali nakonec úplně na
jiných pozicích, než měli domluvené,
ale kromě toho jim čtveřice Ukrajinců,
která jim práci zprostředkovala, ihned
po příjezdu zabavila pasy. „Podle obžaloby poškozeným odebírali cestovní doklady pod záminkou jejich přihlášení na
cizinecké policii. A to proto, aby na nich
byli závislí,“ řekla LN mluvčí městského
soudu Martina Lhotáková.
Organizovaný gang nyní stojí před
soudem. Státní zástupce je viní z toho,
že od srpna 2008 do září 2009 obchodo-
vali s lidmi. Hrozí jim pět až dvanáct let
za mřížemi nebo propadnutí majetku.
Soudce nestihl vyslechnout všechny
svědky, a tak se proces posunul na
začátek listopadu. Hlavou organizovaného gangu byl podle policistů z Útvaru
pro odhalování organizovaného zločinu
Roman Mytryuk. Ten podle detektivů
využil toho, že jeho krajané neumí
česky a ocitli se v cizí zemi, a donutil je
přijmout nabízenou práci. Než začali
pracovat, hned jim naskočil dluh za vyřízení dokladů, který museli splácet. A to
navzdory tomu, že někteří z nich už za
to zaplatili stovky eur zprostředkovatelské agentuře na Ukrajině, jejíž ředitelka
s obžalovanými velmi těsně spolupracovala. Když dělníci odmítli doklady
vydat, vyhrožovali jim členové gangu
zrušením víza. „Čímž mezi poškozenými
úmyslně navozovali atmosféru strachu
a nejistoty. Využili i jejich materiální
tísně, protože většina z nich přijela do
České republiky pracovat, aby zajistila
příjem své rodiny,“ stojí podle Lhotákové v obžalobě.
Advokáti Ukrajinců odmítají, že
by se jejich klienti dopustili něčeho
nezákonného. „Do vynesení rozsudku
ale nebudeme nic komentovat,“ řekla
Mytryukova advokátka.
V Česku padly zatím za obchod
s lidmi dva rozsudky, ale ani jeden
z nich ještě nenabyl právní moci. V obou
případech se pachatelé odvolali:
Za obchodování s lidmi byli nepravomocně odsouzeni tři Ukrajinci, kteří
vykořisťovali v roce 2008 po několik
měsíců třicetičlennou skupinu Rumunů.
Podle verdiktu jim zabavili pasy, nepouštěli je z ubytoven a nutili je pracovat 18 hodin denně. Dostali sedmileté
a pětiletý trest vězení. Proti verdiktu se
odvolali.
Na 51 trestních oznámení od zahraničních dělníků dalo k ledu Obvodní
státní zastupitelství pro Prahu 1. Dělníci
z Rumunska, Vietnamu a Slovenska si
v nich stěžovali, že sázeli stromky až
dvanáct hodin denně a nedostali za to
řádný plat. Kromě toho – alespoň podle
výpovědí – často bydleli namačkáni
jeden na druhého v maličkých pokojích.
Českobudějovický soud poslal na deset
let za mříže Rastislava Lacka, který
lákal na práci bezdomovce a cizince.
Podle obžaloby využíval jejich špatné
životní situace a nutil je za nelidských
podmínek k práci. Pokud nechtěli pracovat, tak jim vyhrožoval či je i fyzicky
napadal. Rozhodnutí není pravomocné.
(Zdroj: Lidové noviny)
26
Statistika
15
Cizinci podle kraje, okresu a typu pobytu k 31. 8. 2011
Kraj/okres pobytu
REGION
Praha
Středočeský
Benešov
Beroun
Kladno
Kolín
Kutná Hora
Mělník
Mladá Boleslav
Nymburk
Praha-východ
Praha-západ
Příbram
Rakovník
Jihočeský
České Budějovice
Český Krumlov
Jindřichův Hradec
Písek
Prachatice
Strakonice
Tábor
Plzeňský
Domažlice
Klatovy
Plzeň-jih
Plzeň-město
Plzeň-sever
Rokycany
Tachov
Karlovarský
Cheb
Karlovy vary
Sokolov
Ústecký
Děčín
Chomutov
Litoměřice
Louny
Most
Teplice
Ústí nad Labem
Liberecký
Česká Lípa
Jablonec nad Nisou
Liberec
Semily
Kategorie pobytu
CELKEM
TRVALÝ
144 343
59 196 Kraj/okres pobytu
OSTATNÍ TYPY
POBYTU
85 147
54 758
25 475
2 087
1 143
29 283
944
2 912
1 534
1 378
5 547
3 117
2 430
2 894
1 390
1 504
1 580
832
48
5 619
1 985
3 634
8 341
2 423
5 918
3 418
1 792
1 626
9 351
4 463
4 888
8 050
4 540
3 510
2 616
1 389
1 227
2 343 867
1 476
14 668
7 902
6 766
4 698
2 496
2 202
2 718
1 398
1 320
1 647
1 007
640
1 081
492
589
1 116
748
368
1 885
914
971
1 523
847
676
23 737
10 929
12 808
2 273
1 325
948
2 347
1 186
1 161
1 909
784
1 125
11 175
4 566
6 609
1 401
777
624
1 441
723
718
3 191
1 568
1 623
19 041
11 552
7 489
7 479
5 066
2 413
9 003
5 096
3 907
2 559
1 390
1 169
30 413
15 893
14 520
4 439
2 761
1 678
5 396
2 455
2 941
3 794
1 581
2 213
1 993
198
795
3 871
1 716
2 155
5 636
3 361
2 275
5 284
2 821
2 463
16 364
8 772
7 592
2 873
1 769
1 104
3 698
2 070
1 628
8 135
3 920
4 215
1 658
1 013
645
REGION
Královéhradecký
Hradec Králové
Jičín
Náchod
Rychnov nad Kněžnou
Trutnov
Kategorie pobytu
CELKEM
14 2437 130
Pardubický
Chrudim
Pardubice
Svitavy
Ústí nad Orlicí
1 508
2 5131 641
872
1 442 820
622
2 8771 437
1 440
7 026
1 575 713
862
5 7341 897
3 837
1 320 680
640
1 687
7 7813 972
3 809
1 579 800
779
2 3401 143
1 197
1 300 597
703
1 448 860
588
1 114 572
542
35 11916 809
18 310
1 969 1 110
859
20 5188 958
11 560
4 8952 561
2 334
2 0851 157
928
1 8421 032
810
1 438 718
720
2 3721 273
1 099
9 6695 526
4 143
815 430
385
4 5612 350
2 211
1 326 868
458
1 7151 093
622
1 252 785
467
8 0084 674
Moravskoslezský
Bruntál
Frýdek-Místek
Karviná
Nový Jičín
Opava
Ostrava-město
2 671
2 5281 020
3 0821 395
Zlínský
Kroměříž
Uherské Hradiště
Vsetín
Zlín
LUNÁRNÍ
DETSKÝ DEN
7 113
4 8832 212
11 7114 685
Vysočina
Havlíčkův Brod
Jihlava
Pelhřimov
Třebíč
Žďár nad Sázavou
Olomoucký
Jeseník
Olomouc
Prostějov
Přerov
Šumperk
OSTATNÍ TYPY
POBYTU
Jihomoravský
Blansko
Brno-město
Brno-venkov
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
TRVALÝ
3 334
1 281 775
506
2 2191 198
1 021
1 357 839
518
3 1511 862
1 289
22 75712 624
10 133
845 618
227
3 0151 704
1 311
5 9843 202
2 782
1 5771 002
575
1 529 915
614
9 8075 183
4 624
(Zdroj: Český statistický úřad)
18
REFUFEST
Výstava obrazu
Tajemství barev
Eleny Alakhverdové
Autorkou výstavy „Tajemství barev“ je Elena Allakhverdova, absolventka moskevské
textilní univerzity. Paní Allakhverdová, která v současné době žije v severočeských
Teplicích, působí jako malířka a pedagožka a v uměleckých kruzích se pohybuje již
dlouhá léta.
Výstava autorčiných obrazů byla zahájena 1. září ve výstavní síni U Kostela v Bílině. Představena byla také kolekce originálních náhrdelníků, šperků a náramků ruční
výroby. Jak o své tvorbě hovoří sama autorka? Základní myšlenkou jejího umění
jsou barvy, které mají schopnost ovlivňovat emoce, nabíjet pozitivní energií a léčit…
Spolupořadatelem výstavy je Centrum na podporu integrace cizinců z třetích zemí
v Ústeckém kraji, jehož realizátorem je ústecká nevládní nezisková organizace
Poradna pro integraci.
Download

číslo 03 - Slovo 21