reklamní magazín českých drah
a
darm
ík 5 / z
/ ročn
7 / 2014
pro vas
Ze světa železnice
Pivečko chlazené,
vlakem dovezené
Jaroslav Rudiš
Hlásím se do služby
14 DNÍ NEOMEZENÉHO
CESTOVÁNÍ VLAKEM
PO CELÉ ČR
Jízdenka
na léto
S extra výhodnou jízdenkou je jen na vás,
kam a kdy se o prázdninách vydáte
a kolik kilometrů vlakem ČD ujedete.
▪ pro držitele In Karty
nebo studentské karty ISIC cena 990 Kč
▪ pro ostatní cestující cena 1190 Kč
V předprodeji od 9. 6. 2014, platí 14 dní v kuse
od 1. 7. do 31. 8. 2014.
www.cd.cz
Vždy o něco lepší cesta
editorial
Vážení čtenáři, milí spolucestující,
prázdniny začaly a složení cestujících ve vlacích se touto dobou obvykle mění. Manažerské obleky a kravaty či
kostýmky se pomalu vytrácejí, kabelky a kufříky se začínají proměňovat v batůžky i větší batohy napěchované turistickým vybavením. Všichni z měst směřují k lesům, řekám a kempům, zkrátka turistická sezona je v plném proudu.
Letos navíc na železnici slavíme výročí 175 let od příjezdu prvního vlaku na naše území. Proto si nostalgických jízd
historických vlaků v čele s parními lokomotivami užijete o to více. V tomto případě platí staré známé heslo:
I cesta může být cílem. Tím se řídí i spisovatel Jaroslav Rudiš, který jezdí vlakem často a rád, už jen proto, že
v něm odposlouchává zajímavé dialogy a transformuje je do svých povídek a románů. Až tedy někdy pojedete
v kupé s tímto nenápadným pánem s nápadnými brýlemi, nechte ho naslouchat a třeba někdy v některém jeho
románu objevíte i sami sebe!
Šťastnou cestu vlakem přeje
Petra Kubíčková, zástupkyně šéfredaktora
série
foto z kupé
TOMÁŠ KŘIVKA
Až...
Až přečteš si můj vzkaz,
až dojdeš na konec světa,
možná pochopíš snáz,
proč nás nemohla zachránit jediná věta.
PŘEDPLATNÉ
19 Kč
za číslo
ČD pro vás – reklamní magazín Českých drah / www.cdprovas.cz / [email protected]
Monitorovaný tištěný náklad ABC ČR 130 000 ks / VYDAVATEL České dráhy, a.s. / DATUM A MÍSTO VYDÁNÍ 2. července 2014, Praha
REDAKCE ČD pro vás, Generální ředitelství ČD, nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1 / ISSN 1210-9142 / ŠÉFREDAKTOR Zdeněk Ston
REDAKČNÍ RADA Michal Štěpán (předseda), Radek Dvořák, Jiří Ješeta, Zdeněk Ston, Petra Kubíčková, Michal Málek, Tomáš Cach, Milan Matoušek
INZERCE A PŘedplatné [email protected] / GRAFIKA/sazba/zlom SEVENART s.r.o. / tisk MORAVIAPRESS a.s.
Pokyny pro autory: V případě nároku na honorář je nutné, aby autoři redakci uvedli jméno, příjmení, bankovní spojení, rodné číslo a adresu.
V opačném případě nemůže být honorář vyplacen.
1
TITULNÍ FOTO: ABELSONAGENCY
2
obsah
7
35
Nepřehlédněte
Soutěžit vás baví. Minulý měsíc jste na našich stránkách
www.cdprovas.cz vyplnili kolem 25 000 soutěžních formulářů! I v červenci můžete získat hodnotné ceny. Vyluštěte třeba
křížovku ze strany 43 a vyhrajte licenci on-line doplňkového
studia angličtiny pro všechny jazykové úrovně. Ve hře jsou tři
licence Tea-learningu v hodnotě 3 900 Kč!
11
23
Příští číslo
vyjde
obsah
3
6. 8. 2014
7
17
rozhovor
Jaroslav Rudiš
Autora, tvořícího jak v Česku, tak v Německu, proslavila především komiksová
postava nádražáka Aloise Nebela. Inspiraci Rudiš sbírá v hospůdkách nebo také
saunách či přímo ve vlaku. Proto se i váš rozhovor z kupé může stát základem
pro jeho další román.
11
retro
Z dob předmobilových
Než přišly na řadu telefony mobilní, byly ty pevně zabudované s velkým sluchátkem a kulatým ciferníkem jediným prostředkem ke zkontaktování našich blízkých. A také si s nimi vyhrály vaše ratolesti, jak je patrné ze zaslaných fotografií.
17
kultura
Tipy a recenze
Přinášíme vám kulturní tipy a recenze vybraných knižních, filmových, hudebních i televizních novinek, které pro vás připravil novinář a publicista Jan Kábrt.
23
cestování po ČR
Plzeňský kraj
V Plzni a jejím okolí na vás čeká během července bohatý program. Můžete například podpořit českou golfistku Kláru Spilkovou na turnaji Pilsen Golf Masters
ze série Ladies European Tour v nedaleké Dýšině nebo si vyjeďte za romantikou
Bezdružickou lokálkou.
49
35
cestopis
Volání bájné Kolchidy
Skupinka mladých nadšenců absolvovala dobrodružnou výpravu do daleké
Gruzie. Pokořila nejvyšší hory, vyzkoušela místní lázně a poznala gruzínskou
pohostinnost, které tu mají na rozdávání. Hlavnímu městu Tbilisi se dokonce
přezdívá Paříž východu.
43
zábava
aby vám cesta rychleji uběhla
Křížovka se soutěží, zvířátka z depa pro nejmenší
a rubrika blogerky Pindulíny, která se s vámi humornou
formou podělí o osobní zážitky z cest vlakem.
54
49
ze světa železnice
Pivečko chlazené, vlakem dovezené
Bílé chladicí vozy s vlastním agregátem a logem některého z velkých pivovarů
bylo možno na českých kolejích spatřit ještě v průběhu 70. let minulého století.
Dnes patří pohlednice nebo modely „pivních“ vozů mezi jedny z nejoblíbenějších
sběratelských artefaktů.
54
ČD průvodce
Ochutnejte léto ve vlaku
Nová osvěžující sezonní nabídka v jídelních a bistrovozech ČD vám v horkém
létě jistě přijde k chuti. Vybírat můžete z polévky, masitých pokrmů či salátu
a nechybí ani sladký dezert. Vše je připraveno s pečlivostí podle receptur osvědčených šéfkuchařů a za příznivé ceny.
4
novinky
Zahájení provozu
Psali jsme…
Nové mobilní telefony
usnadní práci vlakovým četám
Linka U28 Děčín – Rumburk
přes Sebnitz obnovena
(č. 11/2014)
Rychlejší, chytřejší, praktičtější – takové
jsou nové mobilní telefony, které v minulých týdnech převzaly vlakové čety
na dálkových spojích ČD. Kromě on-line
přístupu k aktuálním údajům o provozu
získali průvodčí a vlakvedoucí užitečný
komunikační nástroj s mnoha funkcemi.
Kontroloři vozby nejsou nepřátelé,
ale strojvůdcovští pedagogové
(č. 11/2014)
Kontroloři vozby mají u strojvedoucích
občas pověst lidí, kteří jim přišli znepříjemňovat práci. Jejich pracovní náplní je
sice kontrolovat, zda strojvedoucí dodržují předpisy a předepsané postupy, ale
současně jim chtějí pomáhat, motivovat
je a hledat řešení vzniklých problémů.
Vlaková datová linka aneb WTB
v našich podmínkách
(č. 12/2014)
S masivnějším zavedením vratných souprav do vozidlového parku ČD se objevil
nový pojem – Wire Train Bus (WTB).
Jde o systém, díky němuž spolu vozidla
v soupravě komunikují a strojvedoucí
může vlak vést nejen z lokomotivy, ale
i z řídicího vozu. Jaké jsou zkušenosti
s jeho bezmála tříletým využitím v praxi?
Po 25 letech od pádu železné opony se
5. července 2014 znovu otevře železniční
přechod mezi stanicemi Dolní Poustevna
a Sebnitz. Na tuto chvíli čekali dlouhé roky
hlavně obyvatelé Šluknovského výběžku,
kterým přinese obnovené spojení především časovou úsporu při cestování do Děčína. Například občanům Dolní Poustevny se
cestování zkrátí o polovinu. Na nové lince
U28, která povede z Děčína přes Dolní Žleb,
Bad Schandau, Sebnitz, Dolní Poustevnu
a Mikulášovice do Rumburka, pojede
denně osm párů vlaků. Linka projíždí celou
oblastí Českosaského Švýcarska a ponese
název Dráha národního parku/Nationalparkbahn. O víkendu 5. a 6. července bude
u příležitosti oslav zahájení provozu na této
lince probíhat promoakce a cestující budou
přepraveni za symbolické jízdné. V ČR se
budou tyto zpáteční jízdenky v rámci Promo Sebnitz prodávat (za výrazně zvýhodněné jízdné 10 Kč) ve vlaku a ve stanicích
Děčín hl. n., Rumburk a Šluknov. Tipy
na výlety v okolí tratě, která vede krásnou
oblastí Českosaského Švýcarska, najdete
na www.cd.cz/zazitky.
První víkend
v červenci
promojízda
za 10 Kč
Asistenční servis
Vlakušky na pražském
hlavním nádraží
Sezonní spoje
Výluka z Prahy do Baru
Plzeňský šéfdispečer vytváří svět
dřevěných figurek
(č. 12/2014)
Když v zaměstnání musíte neustále používat mozek, ve volném čase se nejlépe
odreagujete rukama. Radek Brand, který
řídí plzeňský regionální dispečink osobní
dopravy, se zabývá výrobou dřevěných,
tzv. skašovských hraček, čímž pokračuje
v rodinné tradici.
Čtrnáctideník Železničář
si můžete předplatit za 300 Kč/rok
na [email protected]
Upozorňujeme všechny cestující, kteří
už mají zakoupené jízdní doklady nebo je
plánují nakoupit, že z důvodu poškození
tratí v Srbsku a Černé Hoře po květnových povodních probíhá na této trase výluka. České dráhy pro své zákazníky, kteří
plánují cestu přímým vozem Praha – Bar,
zajistily pohodlnou náhradní autobusovou dopravu. Díky tomu si můžete i nadále kupovat jízdenky a rezervace pro cestu
do/z Baru. Aktuální informace o náhradní
přepravě, způsobu odbavení a obnovení
provozu získáte na adrese www.cd.cz/
/cernahora. S dotazy k již zakoupeným
dokladům se můžete obrátit telefonicky
na dispečink rezervací +420 972 241 881
a 882 nebo na e-mail [email protected]
Máte rezervaci a nemůžete najít své místo
k sezení? Chcete se ujistit, že nastupujete
do správného vlaku? Nebo potřebujete pomoci s objemným zavazadlem? U většiny
odjíždějících spojů EC a IC je pro vás nyní
k dispozici na pražském hlavním nádraží
nová informační a asistenční služba. Jde
celkem o 36 spojů každý den, u kterých vás
přivítá usměvavý stevard nebo stevardka
(známá jako vlakuška) a poskytne vám
důležité informace přímo u vlaku.
novinky
5
Komfort na cestách
Více klimatizovaných vozů
Od léta postupně ČD nasazují nově na rychlíky z Prahy přes
Plzeň do Chebu vozy obdobné kvality, na kterou jsou cestující
zvyklí ze spojů EuroCity a InterCity. Modernizované klimatizované a navíc bezbariérové vozy doplní také přibližně polovinu
spojů na linkách Bohumín – Ostrava – Přerov – Brno a Brno –
Havlíčkův Brod – Praha. Komfortní klimatizované soupravy již
České dráhy vypravují také na rychlících Praha – Plzeň – Domažlice – Mnichov nebo Praha – Tábor – České Budějovice – Linec.
Železničář
Fenomén (nejen) posledního
desetiletí: řídicí vozy
Žádný jiný typ vozidla u nás nezaznamenal v posledním desetiletí tak
ohromný rozmach jako řídicí vozy. Přestože se užívají u zahraničních
železnic již od 30. let minulého století a značného rozšíření se dočkaly
s nasazením moderních trakcí po druhé světové válce, v Československu
dlouho na růžích ustláno neměly. Na první pravidelně nasazené řídicí
vozy jsme čekali až do druhé poloviny devadesátých let. V posledních
letech ovšem dochází k jejich masovému rozšíření. Více o jejich historii
a využitelnosti čtěte na stranách 6 a 7 čtrnáctideníku Železničář č. 12.
Užijte si parní léto
Česká železnice letos oslavuje 175 let od příjezdu prvního vlaku na naše území. Toto výročí se promítne do plánu letních
jízd historických vlaků a vyvrcholí 27. září velkým
Dnem železnice v Břeclavi. Těšit se můžete na bohatý
kulturní program, řadu historických i moderních exponátů
a určitě nebude chybět ani překvapení. Komu se nechce čekat do září, může začít už nyní návštěvou ČD Muzea v Lužné
u Rakovníka, kde najde kolem třicítky parních lokomotiv
a nově také salonní vůz Tomáše Garrigua Masaryka. V sobotu 26. července se uskuteční jízda parním vlakem z Lužné
u Rakovníka do Zbečna.
V čele pojede parní lokomotiva Všudybylka 354.195.
Můžete vystoupit nejen
ve Zbečně, kde lze navštívit
památku lidové architektury
Hamousův statek, ale také
na Křivoklátě a prohlédnout
si hrad, nebo třeba v Roztokách u Křivoklátu a vykoupat
se v řece Berounce. Jízdné se
bude vybírat přímo ve vlaku
(cena z Lužné u R. do Zbečna 80 Kč). Jízdní řád a více
informací na stránkách
www.cd.cz/zazitky.
AKČNÍ OSVĚŽENÍ
Z PONTU
Pohodlný obchod
na trase – to
jsou prodejny
PONT Market,
s nimiž se můžete
setkat na většině
vlakových nádraží
v České republice. Každý měsíc
vám na tomto místě přinášíme
extra tip. V červenci si do PONTů
zajděte na pořádné osvěžení – pro
světlého Velkopopovického Kozla
za skvělých 13 Kč. Pokud nemáte
v oblibě skleněné lahve, je tu pro vás
i varianta v plechu za 17 Kč.
Užijte si léto naplno!
www.ponty.cz
6
novinky z redakce
pošta
Červnové soutěže
Soutěžili jste s minulým
číslem ČD pro vás?
Přesvědčte se, zda jste
odpovídali správně.
Ocenění
TOURMAP 2014
Soutěž o knihu Nížiny
Autorka v loňském
roce oslavila:
B) šedesáté narozeniny
Soutěž o předplatné
časopisu Turista
Nejmohutnější zřícenina
hradu v Čechách:
C) Rabí
Soutěž o model 1216 Taurus
Jednotek ČD railjet
České dráhy pořídily:
7
Soutěž o knihu 333 výletů
po rozhlednách
Již po jedenácté se v květnu konal mezinárodní festival map a průvodců TOURMAP.
Do letošního ročníku bylo přihlášeno
celkem 384 turistických map a 197 turistických průvodců z celého světa. Bohatá
mezinárodní účast byla opět rozšířena
o celou řadu exotických zemí (Vietnam,
Laos, Kambodža, Filipíny, USA, Čína
a mnoho dalších). O to větší máme radost,
že v kategorii turistických průvodců druhé
místo získaly CYKLOKNIHY s.r.o. s průvodcem 333 výletů po rozhlednách Čech,
Moravy a Slezska. A právě v loňském roce
se díky spolupráci s časopisem ČD pro vás
poprvé v knize objevila u každé rozhledny
informace o nejbližší železniční stanici.
V ČD pro vás představujeme každý měsíc
dvě rozhledny z aktuálního kraje a pokaždé můžete vyhrát tři výtisky. Soutěžte
i tento měsíc na straně 29 a na stránkách
www.cdprovas.cz.
Součet nadmořských
výšek rozhleden:
724 m n. m.
Soutěž o knihu Kuchařka
pro dceru
Tajenka zní:
Kdo splete první knoflík,
ten už se pořádně nezapne.
Soutěž s Elfíkem o vstupenky
do Království železnic
Nový vlak se jmenuje:
ČD railjet
Soutěž pro chytré hlavy
1 A, 2 B, 3 A, 4 A, 5 C
Jména všech výherců najdete již nyní
na www.cdprovas.cz.
anketa
Z dopisů od čtenářů
Dobrý den do redakce,
před nedávnem jsem se stala vaší pravidelnou čtenářkou, protože mi mamka váš
časopis nosí z práce. Ne že bych si jen tak
z plezíru dopisovala s redakcemi oblíbených
časopisů, ale jedna z rubrik mě natolik
zaujala, že se s vámi o svůj poznatek chtě
nechtě musím podělit. Jde o rubriku Pindulína bloguje – to je naprostá bomba a já se
nemůžu dočkat dalšího zážitku z jízdy slečny
Pindulíny! O různých individuích vyskytujících se ve vlaku bych za dobu svého dojíždění
mohla sama vyprávět, ale nebylo by to ani
z poloviny tak vtipné jako její příhody. Gratuluji a hlasitě tleskám slečně pisatelce a vám
děkuji za kvalitní časopis plný zajímavých
informací a tipů srozumitelně podaných i pro
železničářského laika. Jen tak dál!
Prokletý Poník
Vážená redakce,
velmi ráda a často cestuji vlakem s Českými drahami. Proto vítám akce Lidlu,
který občas nabízí možnost získat jízdenky
za 199 Kč. Loni jsem v této akci vyhrála
celoroční In Kartu s aplikací IN 100. Mám
z ní velkou radost a velmi často ji využívám.
K dnešku mám za sebou 155 jízd. Všechny
si zapisuji a ke konci platnosti karty sečtu
i projeté kilometry. Hlídám si, když vychází
magazín ČD pro vás. Je mi milým a hlavně
praktickým rádcem pro cíle mých cest. Proto
bych do něj velmi ráda přispěla článkem
o mém cestování. Nejvíce navštěvuji technické památky, historická města, architekturu a přírodu. Republiku mám proježděnou,
do železniční mapy si vyznačuji projeté
tratě. Co jich ještě zbývá! Prosím vás o radu,
jak rozsáhlý může příspěvek být, případně
i foto. Bude to oslava Českých drah, protože
moje zkušenosti s nimi jsou výborné!
Srdečně zdraví cestovatelka
články, které vás nejvíce zaujaly
Jitka Sedláková z Pardubic
Výsledky ankety o nejúspěšnější článek
z minulého čísla ČD pro vás:
Vážená paní Sedláková,
1
28 % hlasů
2
21 % hlasů
3
16 % hlasů
jsme velmi potěšeni vaším kladným
hodnocením a věříme, že nám zachováte přízeň i nadále. Co se týče pravidelných rubrik, spolupracujeme především
s osvědčenými redaktory a například
v případě cestopisů, kde dáváme šanci
i méně známým autorům, máme rezervován prostor na příštích asi dvacet
čísel – takový je zájem. Přesto budeme
rádi, pokud se zapojíte do našich
pravidelných soutěží, například pošlete
příspěvky do rubriky Retro.
ČD průvodce – ČD railjet
Cestopis – Čtrnáct dní stopem po Evropě
(Matouš Vinš)
Cestování po ČR – Jihomoravský kraj
Redakce ČD pro vás
rozhovor
JAROSLAV RUDIŠ
a
AGENCY
ABELSON
:
O
T
O
F
,
OVÁ
A KUBÍČK
martin
harák
R
TEXT: PET
Za vším hledej Nebela
Chtěl být strojvedoucím, ale nevyšlo to. Svou vášeň k železnici ovšem silně promítl do komiksu Alois Nebel, který byl zfilmován a stal se populárním i za našimi
hranicemi. Často se nechává inspirovat klasickou literaturou, o čemž svědčí
také jeho nejnovější projekt Kafka Band.
8
rozhovor
Nemáte někdy pocit, že většina lidí zná
spíš Aloise Nebela než Jaroslava Rudiše?
Dokonce i na titulní straně ČD pro vás se
objevil mnohem dříve než vy.
Jsem si celkem jistý a je to tak úplně v pořádku. Jak říká Jaromír 99, výtvarník a spoluautor Aloise Nebela, komiksoví hrdinové
v sobě mívají takovou sílu, že drtí všechny
a všechno. Vyhrávají a přežívají.
Ale Superman to zrovna není.
Možná právě že je. V té své jesenické samotě
je to vlastně taky takový hrdina. Padá na
hubu, vstává a rve se s dějinami.
Film se promítal i v zahraničí. Jak tam
vnímají osobnost Aloise Nebela?
Zrovna teď jsem se vrátil ze Švýcarska, kde
běžel film v doprovodném programu literárního festivalu v Solothurnu. A i tam Nebel
strhl velkou pozornost, hlavně směrem na
Jeseníky a na vlaky. I z Německa k nám jezdí
fanoušci do Horní Lipové a hledají Bílý Potok
i Nebela. A to mě těší snad ještě víc, než že
mě to živí, že dnešní mladí tráví čas čtením,
že přečtou Aloise Nebela a jedou do Jeseníků nebo že přečtou můj román Nebe
pod Berlínem a jedou do Berlína.
Těší mě, že moje knihy vyzývají k nějaké aktivitě.
Spisovatel to má přesně
naopak? Nejdřív musí
místo poznat a pak
o něm teprve může
psát?
Mě vždy zajímá
historie konkrétního města či místa.
Vystudoval jsem
dějepis a dost to
do těch mých
knížek prosakuje. Nakonec
i Nebel vypráví
příběhy z minulého století.
A třeba román
a film Grandhotel jsou hodně
o Liberci, nemohlo
by se to odehrávat někde jinde než
v tomhle melancholickém deštivém
městě. Tu náladu dobře znám, sám
jsem tam pár let v tom věčném čekání
na déšť a v dešti žil, ale o historii
města jsem si musel ledacos přečíst.
A ještě také o meteorologii.
Jak jste došel k tomuto tématu?
Hlavní postava románu Fleischman, který
nedokáže Liberec opustit, je inspirována
jedním mým konkrétním kamarádem. On
měří a zachycuje každý den počasí, což mi
přišlo fascinující. Navíc jsem potom zjistil,
že to dělá hodně lidí.
Tak vzniká většina vašich literárních postav? Že si je půjčujete ze svého okolí?
Jo. Jsem přesvědčen, že nejlepší příběhy
a dialogy jsou ty, které se odehrály i ve skutečnosti. A některé jsou opravdu tak šílené,
že když je potom čtete, tak vám přijdou neuvěřitelné. Třeba v mém románu Konec punku
v Helsinkách je postava, která vykládá dějiny
světa přes hospodský stolní fotbálek. Hitlera
nechává hrát s Ježíšem proti Stalinovi a
potom zase obráceně. To mi zase vyprávěl jiný
můj kamarád, že takového člověka potkal.
Co ale inspirace jinými autory? Například
styl vypravěčství v románu Grandhotel
připomíná Bohumila Hrabala. Myslel jste
na něj, když jste to psal?
Chodím rád do sauny. Dokonce
jsem napsal několik povídek,
které se tam odehrávají.
Tak na něj já myslím pořád. To je velký mistr. Hrabal, Hašek, Kundera
nebo Kafka jsou autoři, ke kterým se pořád vracím. Mám
rád jejich smutek, ironii,
smysl pro absurditu.
Musíte se k nim vracet,
pokud odtud pocházíte. Inspirují mě.
I v Německu, když
řeknete Kafka nebo
Praha, tak to má
obrovskou magii
a vždy si pod tím
místní dokážou
něco představit. Zrovna
loni jsem si
znovu přečetl Švejka,
protože jsem
psal doslov
k německému
vydání,
a to je prostě
geniální kniha, ke které je potřeba se
vracet, stejně jako k tomu Kafkovi.
Přijel jste z Německa do Prahy,
abyste vystoupil v Divadle Archa
s kapelou Kafka Band. Můžete
nám přiblížit, o co se jedná?
rozhovor
9
Kafka Band je kapela, která se zrodila jako
soundtrack ke komiksu Jaromíra 99 a amerického autora Davida Mairowitze. Ti dva vytvořili
velmi atmosférickou a působivou adaptaci
Kafkova nedokončeného románu Zámek.
K tomu potom vznikla výstava v Literárním
domě v německém Stuttgartu a my jsme byli
pozvaní jako hudební doprovod. Původně jsme
měli zahrát tři písničky ve třech na vernisáži
výstavy, ale nakonec je nás sedm, vyšla nám
deska a máme poměrně hodně nabídek na
koncerty v Německu. No a 3. června to bylo
90 let od úmrtí Franze Kafky, takže jsme hráli
i v Praze. Bylo vyprodáno, což jsme nečekali.
Chcete říct, že vy jako spisovatel teď jezdíte ještě turné s hudební kapelou? Kde na
to berete čas?
Já to tak nechávám plynout. Chvilku jsem
spisovatel, píšu knížky, a pak se rodí i jiné
věci. Samozřejmě žiju hlavně z psaní, ale míchám ke knížkám divadlo, komiks, rozhlas,
film, jinak by to ani nešlo. Čas si na hraní
s kapelou najdu, protože mě to baví
vizitka
Jaroslav Rudiš (42)
Narodil se 8. června 1972 v Turnově, vyrostl v Lomnici nad Popelkou,
kde má stále trvalé bydliště. Vystudoval německý jazyk a historii.
Je autorem románů Nebe
pod Berlínem, Grandhotel,
Potichu, Konec punku
v Helsinkách a Národní
třída. S Jaromírem 99
vytvořil komiks z železničního prostředí
Alois Nebel, podle něhož natočil režisér Tomáš
Luňák úspěšný film. Žije,
tvoří a pracuje střídavě
v Německu a v České
republice. Píše
česky i německy
filmové i divadelní scénáře,
jednou za
měsíc účinkuje
v pražském
Divadle Archa
v literárním
kabaretu s názvem EKG.
Trojice tvůrců Aloise Nebela (Tomáš Luňák, Jaroslav Rudiš, Jaromír 99) se sešla před premiérou filmu
na jesenickém nádraží (2011).
a všechny kolem taky. A jsem strašně rád, že
moje práce je zároveň i mým koníčkem.
Takže vás neživí jen psaní knížek?
Ne. Nejvíc mě asi stále živí úspěch Aloise
Nebela. Hlavně díky němu se zaměřila
pozornost čtenářů i na další moje knížky,
stejně tak mě oslovují jiní tvůrci se zájmem
o spolupráci. I Kafka Band vznikl na základě
zkušenosti s Aloisem Nebelem, protože to
v Německu velmi dobře zarezonovalo.
Kdy se u vás začal projevovat skutečný zájem o literaturu?
Asi na gymplu v Turnově, tam jsem měl kliku na skvělého češtináře a přečetl jsem
třeba už tenkrát Proměnu od Franze
Kafky, ale taky Hrabala, Škvoreckého, Kunderu. I dnes se snažím hodně
číst, i německou literaturu
a středoevropskou vůbec. Zajímají
mě příběhy, které se zde žily, žijí, a když
potom cestujete po střední Evropě,
tak zjišťujete, že ty příběhy jsou si velmi
podobné a tak nějak pořád stejné
dokola, jen mají občas trochu
odlišnou barvu. A o těch já píšu.
Třeba zrovna Lojza Nebel – jeho
příběh je celkem obyčejný, a přesto dokázal zaujmout strašnou spoustu lidí. Když
si vzpomenu, jak se rodil v tom moři piva
v hospodě U vystřelenýho oka v Praze na
Žižkově... Nikdy by mě to nenapadlo.
Čili je to váš oblíbený hrdina z těch,
které jste vytvořil?
Jo. Možná je to i tím, že má něco
z mého dědy. A taky ze mě.
Ano, chtěl jste také pracovat na dráze.
To mi sice nevyšlo, ale dodnes je železnice
mým velkým koníčkem.
Dokázal byste si představit, že byste dnes
pracoval jako Alois Nebel a vypravoval
celý den vlaky? Přece jen je z vás spíše
světoběžník…
Já bych to někdy moc rád zažil a zkusil, vážně. Ale je pravda, že na jednom místě už bych
asi nevydržel, jedině že bych tam měl prostor
i na psaní, což by dneska asi nešlo. Vlakem
ale samozřejmě jezdím hodně. Ve vlaku čtu,
píšu, pracuju i odpočívám.
Komiksoví hrdinové už v sobě
takovou sílu mívají, že drtí
všechny a vyhrávají.
A když nečtete, nepíšete ani nepracujete
(pokud tedy vůbec), co děláte?
Chodím s kamarády na pivo do hospody, do
kina na filmy. A taky do sauny. To jsem se
naučil. Tam se člověk tak jako zastaví, zrelaxuje se. Ale chodím tam i kvůli tomu, že se
tam vyprávějí skvělé příběhy. Dokonce jsem
napsal několik povídek, které se odehrávají
v sauně. Nikdy nevíte, s kým se tam potkáte.
Stejně jako ve vlaku – taky není předem jasné, kdo si k vám zrovna přisedne do kupé
a jaký příběh vytáhne.
Váš poslední román nese název Národní třída. Odlišuje se nějak od těch předchozích?
Je to asi můj první román, kde se nejezdí vlakem nebo tramvají, ta se tam jen mihne.
10
rozhovor
Napsal jste i tři povídky pro časopis ČD
pro vás. Bylo to hodně svazující z hlediska
omezeného času a prostoru?
Vůbec ne, to mě baví, jsem rád, že někdo
dává prostor literatuře. V současné době píšu
pravidelně každý měsíc fejetony do Mladé
fronty Dnes, spíš to jsou takové malé povídky.
Beru to jako zpestření a taky cvičení, pořád si
něco zapisuju, nějaké situace, dialogy. A navíc
jsem jednu dobu pracoval jako novinář.
A taky jsem hledal nový typ literárního
hrdiny. V románech Potichu nebo Grandhotel
se objevují celkem sympatičtí ztroskotanci.
A pak tam jsou ty silné osudové holky, co ty
ztracence zachraňují. Tady jsem chtěl zachytit někoho, kdo bude „fakt vostrej“,
na první pohled nesympatický. Ale chtěl
jsem i rozehrát trochu hru se čtenářem, že
i někdo, kdo se rve, může být nakonec i trochu dobrý, protože nic přece není černobílé.
Inspiroval mě jeden můj kamarád, který je
dost poučen o životě a poučil i mě. A taky mě
naučil dělat kliky. No a tohohle kamaráda
jsem tak trošku promítnul i do hlavní
postavy knihy Vandama.
Když vám vyjde kniha, sledujete kritiky
a recenze?
Ale jo, sleduju, občas se rozčílím, občas si
řeknu, jo, trochu pravda, občas si řeknu, on
to ani nedočetl, občas si řeknu, to je zajímavý
postřeh. Nejvíce mě ale zajímá, jak se o těch
mých knížkách píše venku, v Německu, v Polsku, ve Francii. Ten odstup je zajímavý.
A co ohlasy v Německu?
Tam byly třeba na Aloise Nebela úplně nejlepší. A ještě ve Francii. Teď myslím film, ale
i na moje knihy pohlížejí pozitivněji. Jednak
vycházejí s určitým časovým odstupem
a kromě toho je tam ten odstup kulturní,
což je pro mě hodně důležité – jak vnímají
moji literaturu zvenku.
Čtete i ostatní současné české autory,
tedy vaši pomyslnou konkurenci?
Určitě ano. Mám třeba strašně rád Emila Hakla, od kterého jsem přečetl úplně všechno.
A ten vám zrovna letos vyfoukl cenu
Magnesia Litera za nejlepší prózu.
Tak já to ale vůbec neberu. Já jsem zase získal
cenu v Německu a k ní ještě peníze a pobyt
na ostrově Usedom, kde bych chtěl začít psát
novou knihu.
Jak moc při tvorbě svých románů myslíte
na čtenáře, kteří je budou číst?
Píšu hlavně pro sebe a tak, jak umím. Na
čtenáře myslím hlavně v tom smyslu, že se je
snažím překvapovat. Takže si dávám hodně
práce se strukturou příběhu, tou až scenáristickou skládankou. A vím, že třeba u mé
pražské knížky Potichu to může možná někoho na začátku až odradit, že hned čtenář
nedokáže pochopit, o kom ten příběh vlastně
je, ale pak se snad začne všechno rychle
spojovat, což je právě ten moment, který by
měl čtenáře upoutat.
Inspiroval mě jeden můj kamarád,
který je dost poučen o životě
a poučil i mě. A taky mě naučil
dělat kliky.
V Berlíně jste přednášel na univerzitě.
Šlo o tvůrčí psaní?
Ano, psal jsem se studenty povídky inspirované
Berlínem a reálným životem. Posílal jsem je do
hospod odposlouchávat zajímavé dialogy. Na
rovinu jsem jim řekl: Běžte a přineste příběh
z vaší oblíbené hospody nebo baru.
Takže jste je vlastně učil svou metodu
tvoření.
Přesně tak. A je to bavilo. Byli mezi nimi hodně talentovaní jedinci. Dokonce jsem si jistý,
že minimálně tři z nich budou spisovatelé.
Nebo dobří scenáristé.
V Německu ale působíte i jinak než jen na
univerzitě.
Když jsme se na začátku bavili o tom, co mě
vlastně živí, tak samozřejmě i to, že moje
knihy vycházejí v Německu. Mám kliku, že
umím německy, takže tam mívám čtení,
za které dostávám honorář. V tom má Německo oproti Česku výhodu bohaté země,
která podporuje svou kulturu a ne jenom
hokejisty. Třeba Praha je krásné město.
Každý v Německu vám řekne, že už v Praze
byl nebo se tam touží jet podívat. Vybaví
si Kafku, Haška. Ale Praha je dnes spíš jen
takové muzeum. Za současným moderním
uměním se jezdí naopak do Berlína, Lipska
nebo do Vídně. Z tohoto pohledu je ta naše
krásná Praha vlastně trochu mrtvé provinční město. Tady si totiž vůbec neuvědomujeme, jak je podpora současné živé kultury
obrovská a přitom vcelku levná reklama
pro celou zemi, a to je trochu škoda. ▪
retro
TELEFONY, TELEFONOVÁNÍ,
TELEFONNÍ AUTOMATY
TEXT: MA
V
RTIN NA
RÁTIL
Z dob
předmobilových
Schválně se, vážení cestující, rozhlédněte kolem sebe.
Zhruba každému třetímu jedinci vedou drátky do uší. Někomu
z empétrojek nebo tabletu, ostatním z mobilního telefonu,
který už dnes zdaleka neslouží jenom k telefonování a nikdo
se nad tím ani nepozastaví. A příští generace se možná bude
divit, k čemu ty srandovní drátky…
V 60. letech jsem pracovala ve vojenské nemocnici v Karlových Varech jako zdravotní sestra. Víkendové služby
byly dlouhé a telefon je občas zpestřil. Telefonovali jsme rádi, stejně jako dnešní mladí lidé.
Božena Henčová
12
retro
Z
působ přenosu hovorů
drátem a hlavně bezdrátově zaznamenal doslova
vysokorychlostní rozvoj.
Ještě že ona vývojová
akcelerace zapadla hezky
do období konce socialismu, který do poslední
chvíle statečně bránil
invazi technologických novinek z imperialistického Západu a jistě by si pokládal otázku,
jak proti prostředkům svobodného šíření
informací zakročit. V té době už za mořem
potichu a nenápadně testovali pokusný
školní internet. Ten na počátku šikovně využil právě telefonních linek, dnes se naopak
písíčka naučila přenos hovorů. Věděli jste,
že oblíbené telefonování po internetu dalo
češtině nové sloveso skajpovat?
Velká mobilní revoluce
„Až se bude psát rok 2006…,“ zpívala skupina
Katapult. Jak nepředstavitelně daleko!
A najednou tu rok 2006 byl a s ním v plném
proudu i velká „mobilizace“. Když jsem připravoval toto téma, dlouho jsem vnitřně zápasil
s otázkou, zda vůbec mám vzpomínat na začátky mobilních telefonů. Dnes, když se sotva školce odrostlí špunti dovedou hecovat,
co umí a neumí ten jejich smartfoun, může
být trochu zbytečné porovnávat parametry
a ladnost jeho dědečků. Od těch v podobě
menšího kufříku se sluchátkem (odborně mikrotelefonem) ještě připojeným kroucenou
šňůrou, který prvním manažerům nosil řidič,
až po první těžké kompakty kdysi zvučných
firem, které za ona dvě desetiletí buď výrobu
opustily, nebo se vytratilo jejich jméno díky
nějaké fúzi. Ale možná ještě nejeden starší
mobil máte schovaný doma. Třeba takovou
legendární nokii třicettřidesítku. Najděte ho
a můžete mu poděkovat, co pro vás dobrého
vykonal. A za odměnu mu na chvíli zkuste
vrátit šém v podobě SIM karty.
Stolní i mobilní: zóna sběratelů
První telefonický hovor uskutečnil Alexander
Graham Bell v roce 1876. Toho roku se začala
psát historie nejen moderní drátové komunikace, ale také přístrojů, do nichž se mluví, jejichž sluchátko se přikládá k uchu a u většiny
typů dominuje charakteristický otočný číselník. Takové telefony se staly předmětem sběratelství a ty obzvlášť hezké typy našly své
místo jako dekorativní předměty v domácnosti. V socialistickém Československu byla
jejich výhradním výrobcem Tesla ve východoslovenském Stropkově. Netřeba připomínat,
Nevinná hra
Desetiměsíční Milánek, můj bratr a dnes šéfkonstruktér mezinárodní firmy, si hraje s telefonem na snímku
pořízeném v srpnu 1967. Bílý telefon s kulatým číselníkem a kroucenou šňůrou je ale jen dětská hračka!
Skutečnou telefonní linku si rodiče do našeho bytu v Podbořanech nechali zavést až dlouho poté, v první
polovině 70. let, a to ještě jen proto, že naše jihočeská babička onemocněla. V celém domě byly jen dvě
linky, a tak jsem běžně běhával po partajích se vzkazem: „Pojďte, máte u nás telefon! Volají vás z ...“ A když
jednou mladý soused čekal na vzkaz z porodnice, který ne a nepřicházel, nakonec inkriminovanou noc
prospal u nás v bytě na gauči u aparátu.
Roman Kozák
že na zavedení telefonu existovaly pořadníky
– ideální prostředí pro úplatky a poskytování
protislužeb. Není divu, že se mnohde zachovaly díky své spolehlivosti a jednoduchosti
i přístroje pamatující málem císaře pána.
Opravdovým královstvím starých telefonů,
ústředen, často ještě manuálních, a jiných
dalších udělátek se stala železnice. Selektor,
drážní telefon, kterým se dalo automatic-
ky a zadarmo dovolat odkudkoli kamkoli,
včetně zahraničí, toť docela „vychytávka“, jak
dokládají vaše zaslané fotografie.
Telefonie v khaki barvách
S jedovatou ironií a jen malou špetkou
nostalgie ve vzpomínce na socialistické lampasáky ještě musím zavzpomínat na oblast
vojenství. Telefonie v zeleném provedení
retro 13
à la Varšavská smlouva, to byl ve srovnání
s pokrokem civilní elektroniky opravdový
skanzen třetí světové války křížený s pokusnou laboratoří doktora Moriartyho. S chutí
prozradím určitě zásadní vojenské tajemství, že i když v 80. letech statečně i u nás
sem tam nastupovala moderní elektronika,
přenos hovorů pro válečné potřeby zůstal na bedrech zelené dvojlinky (odvíjené
samozřejmě z bubnu na zádech), hovor
zajišťovala plechová bedna o rozměrech
mikrovlnné trouby (taktéž s popruhy pro nošení na zádech). Vrcholem lidové armády se
stal přenos zhruba šesti nebo osmi hovorů
vzduchem zároveň prostřednictvím principu
tzv. nosné telefonie, k čemuž bylo potřeba
několika skříní posetých knoflíky, točítky
a čudlíky, které byly od podlahy až po strop
napěchovány do sovětského nákladního
auta ZIL. Vše pro zmatení západoněmeckých
a jiných zlých soudruhů popsáno azbukou.
Omluvou složitého systému made in USSR
budiž samozřejmě některé specifické vojenské požadavky, například odolnost proti
neu­tronovému výbuchu, hrubému zacházení a jistá, pro zelené prostředí
nezbytná, blbuvzdornost.
Haló, tady nádraží! Haló, tady vrátnice!
Začátek nezapomenutelného dialogu dvou lehce retardovaných
pracovníků z filmu Marečku, podejte mi pero! jistě znáte. Jeho autor
se mohl inspirovat prvním zdokumentovaným použitím telefonního
přístroje na území Čech. Stalo se tak v roce 1881 a první
telefonický hovor u nás se odehrál mezi správní budovou
hnědo­uhelného dolu Richarda Hartmanna a dva
kilometry vzdáleným nádražím v Duchcově. Železnice,
kde telefon dodnes tvoří základ dorozumívání,
nezůstala pozadu. První drážní telefonní spojení bylo
zřízeno hned o rok později (1882), a to společností
Rakouské místní dráhy na lokálce z Čáslavi do dnešní
Třemošnice. Výhody oproti rozšířenému telegrafu byly
nasnadě: jednodušší obsluha méně kvalifikovanými silami. Nástěnný drážní telefon vzor 1909, s jakým Vlasta
Burian kouzlil v Přednostovi stanice, přetrval na železnici desetiletí. Pokud tento a jiné drážní modely všech
epoch chcete spatřit „naživo“, zajděte někdy do muzea
sdělovací a zabezpečovací techniky v Hradci Králové.
Veřejný telefonní automat
Když ne krásný, určitě zajímavý a perfektně
do městské i venkovské zástavby zapadající. Původně dřevěný, později umakartový
model budky s prosklenými stěnami dožíval
někde do 80.–90. let. I jeho vylehčení nástupci, kteří začínali s plexisklovými mušlemi a pokračovali přes kovově-plastové typy
s otevřeným či polootevřeným spodkem,
1983
1998
1999
2007
2013
Motorola
DynaTAC 8000x
Nokia
5110
Ericsson
T28
Apple
iPhone I
Samsung
Galaxy Note III
Na velikosti (ne)záleží
Oficiálně první mobilní telefon Motorola DynaTAC 8000x měl na výšku bezmála 25 cm a vážil zhruba 2 kg.
Směr vývoje byl tedy vcelku jasně dán – miniaturizovat. Ovšem s příchodem první generace iPhonu od
vizionářské firmy Apple a s následnou, dodnes neutuchající mánií chytrých telefonů s velkými displeji v HD
rozlišení se trend ve velikosti mobilních telefonů začíná opět obracet.
rychle mizejí. Semílá je doba či přesněji
technický pokrok. Nepamatuji se, že bych
naši chuděrku veřejný telefonní automat
na mé autobusové zastávce v posledních
letech kdy viděl používat k něčemu jinému
než k úkrytu před deštěm.
První telefonní budka se v Praze objevila
poprvé v roce 1911. Největší rozmach veřejné telefonní automaty, jak se jim říká odborně, zažily mezi lety 1993 až 2002, od té
doby jejich počet klesá. Není divu, když
dnes skoro každý vlastní mobilní telefon.
Operátor O2 dle svých stránek provozuje
stále 13 tisíc automatů. (V dobách největší
slávy jich fungovalo 32 tisíc.) Podle nařízení
Českého telekomunikačního úřadu musí
být jedno zařízení v každé obci pod pět tisíc
obyvatel, další automaty mohou být provozovány na vlastní podnikatelské riziko,
příjmy tvoří většinou pronájem reklamní
plochy.
Máme daleko k Anglii, kde dodnes patří
telefonní budky k jednomu ze symbolů
země, s nimiž se touží vyfotit každý turista.
Ale i ty starší české byly hezké, přestože
často s porouchaným aparátem, zničené vandaly, žeroucí mince a pak mlčící.
Jenže na ulici za ně neexistovala náhrada.
Naštěstí se je podařilo zvěčnit v řadě filmů
a fotografií. Nebudou nám jednou veřejné
telefonní automaty chybět? ▪
Služba v Letohradě
Dcera Jana sloužila v roce 1984 jako tranzitér přípravář v železniční stanici Letohrad, kde se už používalo modernější telefonní spojení při soupisu
železničních vozů.
Jaroslav Kosek
Zbiroh 1997
Mladá, krásná, právě hovořící s přítelem.
To byly časy...
Ivana Ryndová
Magnet pro děti
V časech, kdy se nic nevědělo o utrženém sluchátku, se na klasický telefon muselo dlouho čekat. Největší problém bylo telefonování do světa.
„Čekat a čekat,“ bylo nejčastější odpovědí tehdejší telefonní společnosti.
Dále do hovoru vstupovala spojovatelka s dotazem: „Mluvíte? Mluvíte?“
Už tehdy byl klasický telefon silným magnetem pro děti. Dnes už mladá
paní Andrejka ze Vsetína se nad černobílou fotografií směje.
Miroslava Fojtů
První telefon
Tento svůj první telefon dostala sestra mého
přítele Ilona o Vánocích v roce 1981.
Marcela Platzková
Volání na lepší časy
Telefonní aparát byl ještě v roce 1989 luxus. My ho měli! Na sobě mám
svetr z tehdejší Jugoslávie, který jsem si pořídila z peněz z chmelové
brigády. To byla, panečku, doba. A že bych volala na lepší časy? Bylo mi
tehdy sedmnáct let.
P. Kroupová
V telefonní ústředně
Moje maminka pracovala kolem roku 1965 v telefonní ústředně na poště
v Uherském Ostrohu. Na fotce je ta hnědovlasá v pozadí. Miroslava Příhodová
šance
Staňte se spolutvůrci našeho časopisu!
Na této dvoustraně najdete i v následujících číslech vždy několik retro fotografií „s příběhem“ (a datem vzniku před rokem 2000) vztahujících se
k uveřejněnému tématu a vybraných z vámi zaslaných příspěvků. Fotografie, doplněné několikařádkovým popisem (datum a okolnosti pořízení
– zejména místo, zobrazení aktéři atd.), můžete zasílat elektronicky (naskenované) na adresu [email protected], případně poštou na adresu
redakce (viz str. 64). Na obálku nebo do předmětu e-mailu uveďte heslo RETRO. Fotografie vám budou vráceny pouze na vyžádání. Každý námi
vybraný snímek bude honorován částkou 600 Kč.
Pro nejbližší čísla magazínu vyhlašujeme následující témata:
č. 8/2014: LETNÍ TÁBORY – uzávěrka zaslání 15. července
č. 9/2014: CESTY DO ZAHRANIČÍ NEJEN NA DOVOLENOU – uzávěrka zaslání 13. srpna
Tipy a recenze připravuje Jan Kábrt,
novinář a publicista.
kultura
kino • fIlmy na doma
divadlo • výstavy
koncerty • knihy • cd
Kulturní
tipy a recenze
ČD
TIP
BĚŽ, CHLAPČE, BĚŽ
V polsko-německé koprodukci vznikl mimořádný snímek o devítiletém Srulikovi, kterému se uprostřed války v roce 1942 podaří
útěk z varšavského ghetta. Z lesních úkrytů ho však brzy vyžene
zima a hlad, a tak mu nezbývá než se vrátit mezi lidi a předstírat,
že je sirotkem z katolické rodiny. Ne všichni jsou ale ochotni vsadit
vlastní život, aby mu pomohli…
NĚMECKO, POLSKO, FRANCIE, 112 MIN. / REŽIE – PEPE DANQUART /
HRAJÍ – KAMIL TKACZ, ANDRZEJ TKACZ, JEANETTE HAIN, RAINER BOCK,
SEBASTIAN HÜLK I V KINECH OD 3. ČERVENCE
18
kultura
Kino
Filmy na doma
PHILOMENA
Nevtíravě dojemný příběh
o setkání dvou odlišných světů
reprezentovaných propuštěným novinářem Martinem
a sedmdesátiletou
irskou dámou,
kterou s velkou
nonšalancí zahrála Judi Dench.
Její Philomena se
chystá pátrat po
synovi, kterého jí ve třech letech
odebrali a poslali do Ameriky,
on tuší, že tato cesta by mohla
být jeho životní reportáží.
VB, USA, FRANCIE, 98 MIN. / REŽIE
– STEPHEN FREARS / HRAJÍ – JUDI
DENCH, STEVE COOGAN, MARE
WINNINGHAM, SOPHIE KENNEDY
CLARK, SIMONE LAHBIB
MIKULÁŠOVY PATÁLIE NA PRÁZDNINÁCH
Před pěti lety se režisérovi Laurentu Tirardovi povedl úctyhodný kousek – v takřka dokonalém provedení převedl dětské hrdiny Goscinnyho Mikulášových patálií na filmové plátno.
Pokud poetiku svého vyprávění zachová i v pokračování, v němž malý Mikuláš, jeho rodiče
a babička vyrážejí o prázdninách k moři, máme tu skvělý film pro celou rodinu.
FRANCIE, 95 MIN. / REŽIE – LAURENT TIRARD / HRAJÍ – VALÉRIE LEMERCIER, KAD MERAD,
FRANCIS PERRIN, DANIEL PRÉVOST, FRANÇOIS DAMIENS I V KINECH OD 10. ČERVENCE
DÍRA U HANUŠOVIC
Na málokterou českou novinku se čeká s větším
napětím než na režijní debut Miroslava Krobota,
legendárního řidiče z Účastníků zájezdu či spoluautora seriálu Čtvrtá hvězda. Se svojí černou
komedií se vydává do životem unavené vsi, kde
snad jen učitelka němčiny Maruna, toho času
hospodská, doufá, že se alespoň časem vdá.
Jedna událost však všechno změní…
ČR, 102 MIN. / REŽIE – MIROSLAV KROBOT / HRAJÍ –
TATIANA VILHELMOVÁ, LENKA KROBOTOVÁ, JOHANNA
TESAŘOVÁ, IVAN TROJAN, JAROSLAV PLESL, SIMONA
BABČÁKOVÁ, HYNEK ČERMÁK
V KINECH OD 24. ČERVENCE
ONA
Originální, svým způsobem
geniální romance z blízké
budoucnosti. Theodore, ač se
sám živí psaním dojemných
osobních dopisů, hledá útěchu
pro svoje zlomené
srdce v novém
operačním systému, který prý
představuje plnohodnotnou bytost.
Provází jím umělá
inteligence Samantha, a protože je zábavná i citlivá, Theodore
se brzy zamiluje.
USA, 126 MIN. / REŽIE – SPIKE
JONZE / HRAJÍ – JOAQUIN
PHOENIX, SCARLETT JOHANSSON,
AMY ADAMS, ROONEY MARA,
OLIVIA WILDE
Divadlo
SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
TOUHA JMÉNEM EINODIS
Na Letních shakespearovských slavnostech nechybí ani loňská
novinka Sen noci svatojánské, hraje se v Praze, Brně i Ostravě. Slavná komedie, v níž jednotlivé postavy podléhají kouzlu
magické letní noci a uprostřed lesa rozehrávají velký spletenec
mezilidských vztahů, má hvězdné obsazení: hlavní role dostali
David Prachař a Vanda Hybnerová.
Letní scéna renomovaného pražského Divadla Ungelt, která se
i letos nachází v malebné části Hradčan pod Loretou na Novém
Světě, zve na původní komorní muzikál napsaný pro Martu
Kubišovou a Anetu Langerovou. Jeho příběh se inspiroval osudy
baronky Sidonie Nádherné, poslední majitelky zámku Vrchotovy
Janovice, přiblíží ale i pohnuté historické okamžiky naší země.
PRAHA, BRNO, OSTRAVA / TERMÍNY NA WWW.SHAKESPEARE.CZ /
PRAHA, NOVÝ SVĚT / TERMÍNY NA WWW.LETNISCENA.CZ /
REŽIE – SKUTR / DÁLE HRAJÍ – CZONGOR KASSAI, HANA VAGNEROVÁ,
REŽIE – PAVEL ONDRECH / DÁLE HRAJÍ – ONDŘEJ NOVÁK, MILAN HEIN,
JOSEF POLÁŠEK, MARTIN PÍSAŘÍK
IGOR OROZOVIČ
kultura 19
Letní festivaly
Knihy
MÁG
MIAMI BLUES
Nejrozsáhlejší román autora slavného
Sběratele nebo Francouzovy milenky.
V Mágovi vypráví příběh mladého absolventa literárních
studií, který přijíždí vyučovat
angličtinu do chlapecké
internátní školy na jednom
z řeckých ostrovů. Místní
boháč ho však zapojuje do
svého experimentu, v němž
se stírají hranice mezi realitou a fantazií.
Legendární detektivka, v níž se seržant
Hoke Moseley pouští na stopu Fredyho
„Juniora“ Frengera. Ten sice
opustil vězení s předsevzetím nového života, jenže od
chvíle, co na letišti ukradl
zavazadla a zabil cestujícího,
může na vysněný život s naivní
prostitutkou zapomenout.
Čeká ho drama odehrávající se
v kubánském ghettu
a na miamských předměstích.
CHARLES WILLEFORD
JOHN FOWLES
ČESKÉ HRADY.CZ
Stálicí v nabité letní hudební
nabídce je akce, která putuje
po našich hradech, přičemž
seznam účinkujících je až na
drobné obměny hodně podobný. První zastávkou je Točník,
který v zahřívací pátek nabídne Sto zvířat nebo Portless,
v sobotu pak budou střídavě
na dvou pódiích hrát Tomáš
Klus, Miro Žbirka, Rytmus,
Xindl X nebo Wanastowi Vjecy.
11. 7.–30. 8., RŮZNÁ MÍSTA,
TERMÍNY NA WWW.CESKEHRADY.CZ
COLOURS OF OSTRAVA
Z multižánrového festivalu vyrostla během let obří přehlídka, která společně s Rock for
People přiváží velmi zajímavá
jména. Z těch velkých letos
v bývalém areálu železáren
v Dolních Vítkovicích zazpívají
Robert Plant, hlas legendární
kapely Led Zeppelin, francouzská hvězda ZAZ nebo
hitmakeři MGMT, kombinující
psychedelický pop s indie
rockem a elektronikou.
17.–20. 7., DOLNÍ VÍTKOVICE, INFO
NA WWW.COLOURS.CZ
KNIHA ZLÍN, 389 KČ
MOBA, 249 KČ
Výstavy
ANDY WARHOL – I’M OK
V pražské Gallery of Art Prague na
Staroměstském náměstí 15 je Warhol
prvním počinem v nově zrekonstruovaných výstavních prostorách –
v těch stávajících jsou umístěny stálé
expozice fotografií Jana Saudka
a obrazů Salvadora Dalího, každá čítá
na 350 děl.
Práce nesmrtelné ikony amerického
pop artu tady budou vystaveny do
konce roku a nechybějí mezi nimi
notoricky známá díla – ať už jde
o podobizny herečky Marilyn Monroe, plechovky Campbell’s Soup nebo ručně kolorované
Flowers. Uvidíte tu známou Krávu vytištěnou na tapetovém papíře nebo sbírku pětadvaceti litografií z cyklu Láska je růžová sušenka.
Z dalších vystavených kusů zaslouží zmínit palubní lístek aerolinek SAS nebo unikátní
sbírku obalů LP z let 1949–1987, které Warhol navrhl. Raritou zůstává slavná deska Andy
Warhol’s Velvet Underground featuring Nico, která nese podpisy všech členů legendární kapely, Nica i Andyho Warhola. Kromě zmíněného výstava nabízí i atrakci v podobě
funkční sítotiskové dílny, v níž si návštěvníci mohou vyzkoušet technologii, kterou Warhol svá díla převážně tvořil. A pokud se ptáte, proč se výstava jmenuje I’m OK, tak podle
věty, kterou umělec začínal každý dopis své matce.
GALLERY OF ART PRAGUE I OTEVŘENO DO 31. PROSINCE
ANTONÍN SLAVÍČEK – KAMENIČKY
Malíř Antonín Slavíček je naším nejznámějším krajinářem, byl mistrem v zachycení světla a stínu a pomocí
takzvané barevné skvrny dokázal ve svých obrazech
vyvolat dojem pohybu. Čtyři roky (1903–1906) pobýval
ve vesničce Kameničky, kde mu byla inspirací krajina
Českomoravské vysočiny a Železných hor. A právě obrazy z této doby jsou nyní vystaveny v Pardubicích.
VÝCHODOČESKÁ GALERIE, PARDUBICE, ZÁMEK 3 I OTEVŘENO
DO 31. SRPNA
20
televize
Červencové menu
STATEČNÉ SRDCE
Mel Gibson za
celou svoji kariéru
režíroval jen čtyři
filmy, ten z roku
1995 je nejlepším
z nich. Pěti
Oscary oceněný
historický epos se vrací do Skotska třináctého století, kdy se udatný William
Wallace postavil na odpor proti anglické
vrchnosti.
PRIMA • 27. ČERVENCE / 20.15
KOČÁR DO VÍDNĚ
Svatby chtějí zopakovat úspěch Počátků
Prázdniny v létě nedrží jen ve školách – stalo se tuzemským nešvarem, že je ctí
i v televizích. Na prázdniny vypnou, zaujmout diváky něčím novým se nesnaží
a do programu ženou jednu okoukanou věc za druhou.
A
ni Česká televize, která by se měla snažit
z podstaty koncesionářských poplatků,
se nenamáhá. Už v červnu nasadila krimi sérii
z roku 1982 Malý pitaval z velkého města,
následuje další repríza za reprízou: seriály
Hříšní lidé města pražského, Dobrá voda,
Vlak dětství a naděje, Ach, ty vraždy s Jiřinou Bohdalovou či Hop nebo trop s Ivanou
Chýlkovou.
Komerční Nova v nabídce ČT kopíruje. Jejím
největším hitem jsou Chalupáři s Jiřím Sovákem a Josefem Kemrem, kteří nahradí zastavenou Ordinaci v růžové zahradě. Na léto
skončí i Doktoři z Počátků, Ulice, paradoxně
i Rady ptáka Loskutáka. Místo toho můžeme
sledovat Pojišťovnu štěstí, Kriminálku Anděl
a zástupy již dříve zhlédnutých filmů.
Stanice se tradičně ohánějí tím, že diváci
v létě chodí k obrazovce později a na mnohem
kratší čas a starší prověřené pořady přímo
vyžadují. Přitom právě Nova loni tyto argumenty rozdrtila nasazením zmíněných Doktorů
z Počátků – jasně ukázali, že ani o prázdninách
diváky hlad po novinkách neopouští.
Vypadá to, že si tuto zkušenost z Novy vzali
za svou na Primě. Televize ucítila šanci
a natočila nový, herecky dobře obsazený
seriál Svatby v Benátkách, v němž se na
obrazovku vrátila Alice Bendová v doprovodu
Jany Švandové, Petry Hřebíčkové nebo Filipa
Blažka. Uvidíme, zda Svatby zaujmou diváky
podobně jako loni Počátky. Ale snad jsou
společně s nimi příslibem do dalších let, že televize jednou z té letní paralýzy vybřednou. ▪
Legendární film
Karla Kachyni,
který připravil
životní roli Ivě
Janžurové. Její
Kristu na sklonku
války přinutí
dva němečtí vojáci, aby je odvezla
k rakouské hranici – jen den poté, co
Němci oběsili jejího muže. Během cesty
dostane šanci se pomstít.
ČT2 • 29. ČERVENCE / 21.45
POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE
Náčelník Apačů Vinnetou a jeho bílý
bratr Old Shatterhand ovládnou
v červenci každý
z úterních večerů,
ale jejich výprava
ke Stříbrnému
jezeru, na jehož
břehu je schovaný bájný poklad, platí za
nejlepší filmovou mayovku vůbec.
ČT1 • 15. ČERVENCE / 20.00
BEZ HRANIC
Tým nejlepších evropských detektivů
v čele s Williamem
Fichtnerem a Donaldem Sutherlandem brázdí starý
kontinent a snaží se chytit ty nejhorší
mezinárodní zločince. A potkávají při
tom i Karla Rodena nebo Kláru Issovou.
PRIMA COOL • KAŽDÝ PÁTEK
OD 11. ČERVENCE / 20.15
TV kupé
■ HÁDKOVA HUSA UVIDÍME ZA ROK
Matěj Hádek (starší bratr známějšího Kryštofa)
dostal hlavní roli ve dvoudílném historickém
filmu Jan Hus, který se Česká televize chystá
odvysílat přesně za rok, kdy od kazatelovy
smrti uplyne šest set let. Zahrají si v něm
i Milan Kňažko nebo Michal Dlouhý.
■ ROLI PO HAVLOVÉ DOSTALA ŽILKOVÁ
Hvězdou připravovaného seriálu Primy
Všechny moje lásky měla být Dagmar Havlová,
jednání o smlouvě ale ztroskotala. Údajně
nešlo o finance, ale využití jména Havlové pro
propagaci. Její roli v seriálu dostala Veronika
Žilková.
■ ZNĚLKA PRO DĚTI BODOVALA VE SVĚTĚ
Z cen Promax, které se dají označit za Oscary
televizní grafiky, si tuzemské studio Loom on
the Moon přivezlo zlato za závěrečnou znělku
dětského kanálu ČT :D. V jiné kategorii uspělo
i studio Oficina, které získalo zlaté ocenění za
design kanálu Film+.
Lucii zradila chemie
Najednou byli zase zpátky na jednom pódiu: David Koller, Robert Kodym, P. B. CH. a Michal Dvořák.
Legenda jménem Lucie. Deset let to vypadalo jako marný fanouškovský sen, nakonec se stal skutečností.
K nezapomenutelnému zážitku mu však něco scházelo.
P
řed lety se tři členové Lucie postavili proti
Michalu Dvořákovi a z kapely ho vyhodili.
Fenomén skončil ze dne na den, jeho členové
se rozprchli a začali se věnovat vlastním
projektům. Skalní fanoušci přesto asi nikdy
nepřestali doufat, že zášť mezi rockery zažene čas a oni se nebudou muset spoléhat jen
na obehraná cédéčka a dobové videoklipy.
Vše funguje, jak má…
Čtveřice jejich víru nakonec odměnila.
Po roce, v němž slíbila pilovat koncertní
program, se v uplynulých týdnech rozjela na
turné po velkých městech – s vrcholem na
otevřené scéně na červencovém festivalu
Rock for People.
Je však otázkou, do jaké míry zmíněná
nevraživost mezi členy kapely vymizela.
Objevily se zprávy, že po tomto turné kapela
už žádné další aktivity neplánuje.
Lucie zřejmě povstala z popela výhradně
kvůli sérii koncertů, která potěší mnoho
fandů a úspěšně naváže na dobrý byznys
produktivních let. Jenže ne vždycky, když
se chce, to jde. I comebacku Lucie něco
scházelo.
Navenek všechno fungovalo. Každý z chlapů nenechal nikoho na pochybách, že je se
svým nástrojem srostlý, skupina sázela jeden
hit za druhým, pohybovala se na impozantní
scéně… Hned na úvod nasadila notoricky
známou Ameriku, aby si od první chvíle lidé
mohli s kapelou zazpívat. Jenže plánovat
chemickou reakci na koncertě je ošidné.
Publikum (alespoň při prvním pražském
koncertu) oproti očekávání zůstalo nezvykle
chladné a do varu se dostávalo až mnohem
později.
Pozdě, ale přece
Přitom nic nebylo špatně. Možná že proti
kapele zapracoval čas – David Koller některé
skladby uzpívá jen s vypětím hlasových sil
a Robert Kodym už dívčí srdce jen na klobouk
a větrákem rozevláté vlasy neutáhne.
Kapela místy působila, jako by si lidí v hale
nevšímala. Lokálním měřítkem Lucie snese
srovnání třeba s legendárními Depeche
Mode, co do energie ovšem výrazně zaostává. Zejména proto, že zpěvák David Gahan
je showman, který publikum ovládá svým
charismatem od prvního okamžiku.
David Koller samozřejmě jisté charisma
má, ale ve srovnání s Gahanem působí jako
nudný příbuzný, jehož největší akcí na scéně
je pár úkroků do strany. To pak jaksi nezachrání ani gejzíry blyštivých papírků vržených
do publika, ohnivé sloupy nebo efektní bubenický ostrůvek stoupající nad diváky.
Až úplný závěr koncertu a následné
přídavky fungovaly a v hale spustily bouři.
Během Černých andělů, které hlavní část
koncertu uzavíraly, a přidávaných Krev
a r’n’r či Troubit na trumpety by se nám líbilo
se rozjela celá hala, hudebníci ji povzbuzovali, najednou to byla jedna velká chemická
reakce. Škoda že nepřišla mnohem dřív. ▪
hodnocení
LUCIE 2014
TURNÉ
70 %
22
ukázka z knihy
Z pohádky O loudavém lidožroutovi
Soutěž o knihu
Pohádky k neuvěření
Byl jednou jeden obr lidožrout,
který rád baštil… ZELÍ! A ještě rád baštil…
Chcete si knihu přečíst celou? Odpovězte na
KLOBÁSY! A taky nadšeně baštil… ŘEDKsoutěžní otázku a vyhrajte jeden z pěti výtisků.
VIČKY! Avšak ze všeho nejradši, ale úplně ze
Ze kterého roku je film
všeho nejradši baštil… LIDI!
Terryho Jonese Život Briana?
Na tom by koneckonců nebylo nic tak
A) 1968
B) 1979 C) 1990
světoborného, poněvadž to obři lidožrouti dělávají. Jenže tohle byl doopravdy mimořádný
Odpověď zadejte do příslušného formuláře
obr – a hned se dozvíte proč. Byl velice, převena www.cdprovas.cz do 24. července.
lice, ba neskutečně, nebývale a neuvěřitelně…
LOUDAVÝ!
Když se ráno probudil, trvalo mu osm
hodin, než se zvedl z postele. Devět hodin
mu zabrala cesta po schodech do přízemí
„A?“ nedal se strážný.
a potom strávil deset hodin kuchtěním snída„…a to je všechno,“ zamumlal obr.
ně – většinou si dával lidský ovar podlévaný
„Lež jako věž!“ vykřikl strážný.
vývarem z pánských ponožek. Dalších pat„Jen se na mě podívej,“ vybídl ho lidožrout.
náct hodin ji pojídal. Dvacet hodin mu trvalo,
„Jsem takový louda, tak jakpak bych si ulovil
než vstal od stolu, říhl si – uf – a narval se do
lidské maso?“
lidojedských bot (mimochodem, ty škorně ho
Hlídač vykoukl škvírou a spatřil, že obr se
přišly na pěkné jmění). A příštích třiadvacet
vážně sotva pohybuje… nebývale pomalu, až
hodin se přemisťoval do předsíně.
se zdálo, že to snad ani nesvede.
Dozajista jste se už doslechli o tom, že den
„Všichni by mi přece utekli, než bych vůbec
má jenom čtyřiadvacet hodin, a tak už jste si
stačil někoho chytit, utrhnout mu hlavu a popatrně spočítali, že mu zabralo skoro tři dny,
než vstal z pelechu a nasnídal se.
dusit si ji pěkně na ovárek k chutné snídani,“
Jak vidno, byl to převelice loudavý lidolísal se obr. „Ech, chtěl jsem říct… k nechutné
VYCHÁZÍ V NAKLADATELSTVÍ EUROMEDIA GROUP. snídani.“
žrout.
„Pravda,“ připustil hlídač. „Tak to tě možná
Ta loudavost ho poněkud omezovala,
152 STRAN, 279 KČ
pustím dál.“
když si chtěl čmajznout… ZELÍ z lidských
Vtom jeho dcerka zaječela: „Tatííí! Neotvízahrádek. Byla mu poněkud na škodu i ve
Půl dne zvedal pazouru, aby… zaklepal na palácochvíli, kdy si usmyslel štípnout… KLOBÁSY
vou bránu, přičemž vchod dokonale zahradil a nikdo
rej mu!“
nemohl dovnitř ani ven, protože… inu, chtěl bych
A tak strážný křikl na obra: „Ale než ti otevřu, pověz
v řeznictví. A způsobovala mu taky potíže v okavidět, co byste dělali, kdybyste měli před barákem
mi, co přesně bys rád.“
mžicích, kdy se rozhodl přikrást ke stolu a vylovit
krvelačného obra velikého jako tři urostlí chlapi.
„Ohó! Služebníček!“ uculoval se lidožrout. „Chci
jedlíkům… ŘEDKVIČKY ze salátové mísy. Přesto byste
Teprve pak hlídač zaječel skrz škvíru v poštovní
u vás přiložit ruku k dílu, abych na oplátku dostal
se nejspíš divili, jak si pro všechno na světě… božínku,
schránce: „Dej si odchod! Nechceme tady žádné lidoněco k večeři, třeba… ZELÍ a taky… KLOBÁSY a taky…
to je tedy vážně k neuvěření… tak loudavý lidožrout
ŘEDKVIČKY a…“
dokázal pochytat lidi, aby si měl co podusit k snídani.
žrouty, děkujeme pěkně.“
„A?“ nedal se strážný.
A co dělal po jídle? Po šesti dnech si náš lidožrout
„Ohó! Jenže já nejsem lidožrout,“ bránil se lidožrout.
„…a víc už ani drobeček,“ zapřísahal se obr.
konečně dopnul obří kazajku a vypravil se z brlohu.
„Jsem jenom chudáček nuzáček pocestný, krapet pře„Čestné slovo?“ ujišťoval se hlídač.
Tři týdny se šinul po silnici, než se konečně došinul
rostlý z toho, jak ustavičně baštím jen… ZELÍ a taky…
„Namouduši,“ přikývl lidožrout. ▪
KLOBÁSY… a taky... ŘEDKVIČKY…“
k paláci jistého zámožného šlechtice.
Terry Jones
Pohádky
k neuvěření
Z anglického originálu přeložil Petr Matoušek.
autor
Terry Jones (72)
Člen legendární britské komické skupiny Monty Python, režisér podepsaný pod filmy Život Briana či Monty Pythonův smysl
života a oblíbený autor knižních verzí pythonovských skečů i četných publikací pro děti.
Tou jsou i Pohádky k neuvěření, které stojí na paradoxech, neočekávaných kombinacích a bláznivém dotahování známých
pohádkových motivů. Z české literatury Jonesovy nonsensy připomínají nejvíc Jana Wericha a jeho moderní pohádky shrnuté
v cyklech Fimfárum a Deoduši. V této sbírce zpracovává neotřelým způsobem klasické náměty, třeba pohled z jiné strany na
kouzelné zrcadlo zlé královny ze Sněhurčina příběhu, historku o člověku, jenž měl podobně jako Grimmovic holčička Čtyřočka
oči doslova všude, ale stejně jimi nedokázal zahlédnout nic podstatného, nebo lidožravého obra tak pomalého, že trvá dny a
měsíce, než se přiblíží ke kořisti a než k jeho pidimozečku dospěje kloudná myšlenka.
cestování po ČR
ZA KRÁSAMI ČESKA
or
FOTO: Lib
Sváček
Plzeňský kraj
Příští rok se Plzeň stane Evropským hlavním městem kultury. Tímto prestižním titulem se každý rok
pyšní jen dvě města ze dvou zemí EU. V roce 2015 to bude právě česká Plzeň a belgický Mons. Naše
čtvrté největší město má tak jedinečnou příležitost ukázat celé Evropě, že není jen místem, kde se
vyrábí světoznámý ležák. V Plzni se uskuteční nespočet kulturních akcí a řada z nich se bude konat
v Kulturní fabrice Světovar, která vzniká na místě bývalého stejnojmenného pivovaru a kasáren.
Kompletní program najdete na www.plzen2015.cz. Do západočeského města, jemuž dominuje katedrála sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelní věží v ČR (102,6 m), přijeďte vlakem. Na plzeňském hlavním
nádraží zastavují i vlaky SuperCity Pendolino. Během léta České dráhy nahradí v rychlících na lince
Praha – Plzeň – Cheb starší vozy modernizovanými vagony s klimatizací, a nabídnou tak v těchto
vlacích stejný komfort cestování, jako je tomu v mezistátních vlacích EuroCity.
24
cestování po ČR
Velhartice učarovaly i Werichovi
Zveme vás na výlet malebnou pošumavskou krajinou k romantickému hradu
Velhartice. Jeho okolí si můžete projít po nenáročné naučné stezce, která vás dovede
i ke známé Werichově chatě.
korunovaci Jiřího z Poděbrad. Tento příběh
a další zajímavosti z historie Velhartic se dozvíte z výkladu při okružní prohlídce hradu.
Při ní zavítáte do Rajského paláce, v němž se
žilo panstvu jako „v ráji“ a kde je dnes k vidění expozice o životě ve středověku. Z paláce projdete na unikátní kamenný most,
odkud se vám naskytne poutavá vyhlídka
na podhradí i okolní zeleň, a po mostě se
čtyřmi lomenými oblouky se pak dostanete
do obranné věže Putna. Podle pověsti její zdi
ukrývají pohádkové bohatství. Hledači pokladů tu ale zatím našli jen hromady lidských
kostí. Věž totiž sloužila v 17. století v období
rekatolizace jako hladomorna.
TEXT: TOMÁŠ REZEK, FOTO: CZECHTOURISM.COM, ARCHIV NPÚ
K
rál Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli si k dubovému stolu – ti dva už pili
mnohou číši spolu… Tak začíná Nerudova
Romance o Karlu IV. Literárně proslulý majitel
velhartického panství byl nejen císařovým
přítelem, ale také nejvyšším komořím. Právě
za Buška z Velhartic (původně Vilhartic) došlo
k rozsáhlým úpravám rodového sídla. A i když
se z hradu Velhartice dochovalo jen torzo,
i tak dnes působí majestátně. O výsadním
postavení Velhartic mezi středověkými hrady
svědčí i to, že v něm byly v polovině 15. století
uschovány české korunovační klenoty.
Život za arkádami
Komfort jako v ráji
Korunovační klenoty převezl z Karlštejna na
hrad Velhartice roku 1448 nejvyšší zemský
purkrabí Menhart z Hradce, aby je nemohli
použít členové Jednoty poděbradské ke
V hráčském pokoji najdete nejoblíbenější panské
stolní hry – šachy, vrhcáby, dámu nebo mlýn.
K Rajskému paláci přiléhá zámecké křídlo
s arkádami. Nechal ho postavit Martin de
Hoeff-Huerta, který Velhartice koupil roku
1628. Právě tento šlechtic původem ze
Španělska proslul jako fanatický pronásledo-
5 NEJ
spojení
3
Vlakem do Velhartic
Hned ze tří míst, kam vás dopraví vlaky
ČD, se můžete vydat do Velhartic:
od železničních zastávek Nemilkov
(5 km po žluté a červené turistické
značce) a Malonice (5 km po silnici a po
červené) nebo můžete z vlaku vystoupit
ve stanici Kolinec (6,5 km po modré).
Pokud během dvou týdnů v červenci
a srpnu máte v plánu podniknout více
výletů vlakem, doporučíme vám výhodnou Jízdenku na léto 2014. S ní můžete
14 dní neomezeně cestovat vlaky ČD
(2. třídou). Jízdenku na léto 2014 koupíte
v pokladnách ČD i v eShopu ČD
(www.cd.cz/eshop) za:
▪ 990 Kč s In Kartou/průkazem ISIC
▪ 1 190 Kč bez In Karty/průkazu ISIC
Více informací najdete na www.cd.cz
(Vlakem po ČR – Jízdenka).
vatel protestantů, a to nejen ve Velharticích.
Při prohlídce zámeckých komnat a sálů vás
průvodce seznámí se životem šlechtické rodiny na venkovském sídle v období renesance. V rodinné místnosti uslyšíte zajímavosti
o výchově a vzdělání šlechticů, v komůrce
chůvy uvidíte, s čím si tehdy hrávaly děti, a
v ložnici si můžete prohlédnout nákladné
renesanční šaty ušité podle španělské módy.
Že i šlechtici v 17. století mohli mít problémy
s gamblerstvím, poznáte v hráčském pokoji
a v jídelním sále zjistíte, že ke stolování se
začala používat vidlička se čtyřmi hroty
právě v renesanci.
Stezkou za Werichem
Do Velhartic si svačinu brát nemusíte. Pokud
vás na hradě přepadne hlad, zajděte si do
restaurace, kterou najdete v rekonstruovaném hradním pivovaru na dolním nádvoří.
Nabrané kalorie pak můžete spálit procházkou po naučné stezce vedoucí okolím hradu.
Měří 4,5 kilometru a zvládnou ji i rodiny
s malými dětmi. Začíná na parkovišti pod
hradem a provede vás městečkem, místními
lesy a romantickým údolím říčky Ostružná.
Jedno ze zastavení naučné stezky se nachází
u chaty Jana Wericha. U řeky plné ryb si Werichovi postavili chatu roku 1938 a po válce tu
pravidelně trávili celé letní prázdniny až do
roku 1980, kdy na milované chatě Jan Werich
upadl do bezvědomí, když mu praskl žaludeční vřed. Sanitka ho převezla do nemocnice
do Klatov a následně do Prahy, kde poslední
říjnový den téhož roku zemřel. ▪
4
5
V polovině
15. století byly
na hradě na několik let uschovány
české korunovační
klenoty. Svatováclavská koruna byla
zhotovena v letech
1345 až 1346,
a je tak čtvrtá
nejstarší v Evropě.
Foto: Suprijono Suharjoto | Dreamstime.com
2
K nejznámějším
majitelům hradu
patřili Buškové
z Velhartic – otec
a syn. Mladší z nich
byl blízkým přítelem českého krále
a římského císaře
Karla IV. a stal se
také nejvyšším
komořím.
V Rajském
paláci si můžete
prohlédnout
expozici o životě
ve středověku,
v níž je feudální
společnost přirovnávána k šachové
hře. Šachy byly v té
době u šlechticů
nejoblíbenější
hrou.
Foto: Huspi | Dreamstime.com
1
Největší raritou
velhartického
hradu je kamenný
čtyřobloukový
most s padacími
můstky po obou
stranách. Je
10 metrů vysoký
a 32 metrů dlouhý
a propojuje Rajský
palác a věž Putna.
Foto: Jan Gottwald | Dreamstime.com
hradu Velhartice
Na stěnách
Rytířského sálu
v zámeckém křídle
se částečně dochovala původní raně
barokní výmalba
z přelomu
17. a 18. století.
Sál je největší
a nejslavnostnější
místností zámku.
Foto: Nickolay Khoroshkov | Dreamstime.com
Romantický hrad Velhartice
stojí na skalnatém ostrohu
nad říčkou Ostružnou.
Arkózové komory
u Mirošova
Jako hlavní oblast železářství se dnes každému vybaví
Ostrava nebo Kladno. Až do 19. století ovšem bylo
takovým centrem Podbrdsko, kterému se také přezdívalo
Železné srdce Čech.
TEXT: MICHAL HEJNA
FOTO: MARTIN MAJER
M
irošov leží asi 8 km jihovýchodně od Rokycan. Dnes je to město s téměř dvěma
tisíci dvou sty obyvateli, ovšem ještě před jedním a půl stoletím se jednalo o malou vesnici.
Za rychlý a bouřlivý rozvoj vděčí Mirošov těžbě nerostných surovin, hlavně černého uhlí,
ale i železných rud a arkózy. V současné době
tuto slavnou hornickou dobu připomínají už
pouze pomístní názvy a několik terénních
nerovností v okolí.
Mirošov a těžba železných rud
V pásmu od Rokycan až k Berounu byla těžena
a zpracovávána železná ruda a pozadu nezůstal ani Mirošov. Zatímco hutě v Hýskově či
Komárově jsou známy již ze 14. století, hutě
v Mirošově jsou podstatně mladší. První huť,
v místě zvaném Na Padrti, založil František
Diviš Vratislav z Mitrovic v roce 1670. Brzy následovaly další tři hutě. Lokalizaci Hořejší nebo
také Divišovy hutě neznáme. Prostřední nebo
také Andělova huť stála kdesi na Hrádku a poslední, Dolejší neboli Nová huť, stála v Hrádku
u mostu přes Klabavu. U hutí stály také hamry,
ve kterých bylo železo zkujňováno.
Dobový snímek dolu Leopoldine.
Foto: www.brdskelisty.cz
Železná ruda se těžila severně od Mirošova
v místě dodnes zvaném Na rudě. Druhému
místu, kde jsou dodnes patrné zbytky po povrchové těžbě a mělkých šachtičkách, se říká
výstižně Zlamnoha.
Těžba železných rud byla na Podbrdsku
ukončena v druhé polovině 19. století. V té
době došlo ke změnám v technologii vysokých pecí a chudé rudy podbrdských dolů již
nebylo možné používat.
Těžba arkózy
K výrobě železa nebyla potřeba pouze
železná ruda, ale také mnoho doprovodných
surovin. Patřil mezi ně třeba vápenec, který
se přidával do tavby kvůli strusce, a patřila
sem například arkóza, která se využívala pro
stavbu a vyzdívku vysokých pecí.
Jsem si plně vědom toho, že pod pojmem
železná ruda si většina lidí dokáže představit
něco konkrétního, zatímco termín arkóza
budou znát převážně pouze geologové.
cestování po ČR 27
Soutěž o předplatné
|
7 2014
ZAJÍMAVOSTI A NOVINKY PRO VÝLETY PĚŠKY I NA KOLE PO ČESKU I ZA JEHO HRANICEMI
ČERVENEC
Nezbývá než vysvětlit, co se pod arkózou
skrývá. Vnímavý návštěvník si zde mohl
všimnout, že se pískovec rozpadá na písek.
Tím se dostáváme opět na začátek celého
procesu. Na počátku se totiž někde ukládal
písek, který byl později vlivem vysokých tlaků
stlačen do podoby pevné horniny. Pokud je
více než 50 % písku tvořeno zrny křemene,
hovoříme o pískovci. Jestliže má ovšem
převahu jiný častý nerost, živec, je výslednou
horninou arkóza. A v období mladších prvohor zvaném karbon, někdy před 350 miliony
let, kdy se oblast pozdějších Čech vydala
na pouť od rovníku až do současného mírného pásma, se v okolí Mirošova uložila čtyři
metry silná vrstva jemnozrnné bílé arkózy.
Kdy se zde začala arkóza těžit, není známo. První písemná zmínka pochází z roku
1786, kdy se o ní zmiňuje císařský lesnický expert J. Jirásek v seznamu přírodního
bohatství císařské komory. Ovšem skutečný
začátek těžby musíme posunout minimálně
do 2. poloviny 17. století v souvislosti se
vznikem hutí. Arkóza má totiž dvě důležité vlastnosti: tepelnou stálost a vynikající
izolační vlastnosti. Z toho důvodu byla
ideálním materiálem pro zdění vysokých
pecí a byla z Mirošova expedována do celého
Podbrdska. Huťaři přezdívali arkóze kštelový
kámen (z německého Gestehel – podstavec).
Kromě železářství našla arkóza své využití
i v sochařství (například na barokní sousoší
sv. Anděla a na sochu Piety v Mirošově) a při
výrobě mlýnských kol. Právě toto využití by
mohlo ukazovat, že aspoň nárazově byla
arkóza těžena již daleko dříve. A těžba arkózy
stála i u objevu poslední suroviny, která se
u Mirošova těžila – černého uhlí.
Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte
roční předplatné časopisu Turista!
Zámek z titulní strany Turisty najdete
Hrad Kamýk
Svatý Linhart
v lázeňských lesích
Pěšky kolem Košumberku
V kraji kamenných seker
Větrný mlýn v Partutovicích
Flossenbürg
Weitra
Návrat "praturů" do Česka
TOULKY S TOULAVOU KAMEROU
Kampanologická expozice
Vltavíny - zelený déšť z vesmíru
AKTUALITY A ZAJÍMAVOSTI
LIII | 126
Cena: 48 Kč
A) v Kynžvartu
B) v Jaroměřicích n. Rokytnou
C) v Kravařích
Rozhledna Vysoký Kamýk € Rozhledna Špulka
Soví voliéry na Borových Ladech € Obůrka Hvozd
Jánský kopeček a Královská louka€ Muzeum
Energie € Muzeum Moravských bratří € Odskočme
si ke sv. Klimentovi € Znáte mniškový kámen?
Odpověď zadejte do příslušného formuláře
na www.cdprovas.cz do 24. července. Tři správné
odpovědi odměníme ročním předplatným
časopisu Turista.
Arkózové komory
Vyrazíme-li po modré značce z Mirošova
na Hrádek, mineme několik starých lomů.
Nejvýznamnějším z nich je lom Nad Planinou,
ve kterém se rozhodně vyplatí zastavit.
Arkóza byla těžena ručně pomocí kladiv,
dlát a páčidel. Pokud její vrstva zasahovala
až k povrchu, byla těžena lomovou stěnou.
Problém nastal, když se vrstva arkózy dostala
pod povrch. Nad vrstvou arkózy totiž leží
slepence, což je hornina vzniklá spojením
křemenných valounů velkých až jako pěst.
Lámat tuto horninu bylo velmi náročné, a tak
byly lomy obvykle opuštěny. V lomu Nad Planinou ovšem zvolili těžaři jiný postup. Arkóza
byla těžena v komorách ražených do skály.
Po vytěžení se obvykle odstranily ochranné
pilíře chodeb a strop komory se zřítil. Přesto
se zde dodnes zachovaly v západní stěně lomu
čtyři komory, z nichž ta největší je dlouhá 8,7
metru, široká 17 metrů a vysoká 6,5 metru.▪
Mirošovská Pieta. Pohled na jednu z komor. Celá prostora byla vytvořena pomocí kladívek a dlát.
Foto: Svatava Pátková
Článek vyšel také v časopise Turista č. 6/2013.
Styk arkózy (vlevo) a slepenců (vpravo). Červené zbarvení je způsobeno oxidy
železa. Ostatně železná ruda byla další surovinou těženou v okolí Mirošova.
28
cestování po ČR
Mladotice
Plzeň
Z okna vlaku
v Plzeňském kraji
Špičák
MLADOTICE
Foto: Václav Chabr
Foto: archiv NPÚ
HORŠOVSKÝ TÝN
Foto: Zdeněk Rotta, www.fotobanka.cz
ŠPIČÁK
Horšovský Týn
Hora, v níž mizí vlaky
Renesanční klenot západu
Údolím řeky Střely
V sobotu 26. července proběhne slavnostní otevření nové rozhledny vysoké
26,5 metru na železnorudském Špičáku,
která je veřejnosti přístupná již od
začátku července. Na její ochoz, z něhož
při dobré viditelnosti dohlédnete až na
Alpy, vystoupáte po 135 schodech. Horu
Špičák nejenže dobře uvidíte z vlaku,
ale dokonce se pod ní můžete i projet
– 1 748 metrů dlouhým železničním
tunelem. Ten byl postaven v letech 1874
až 1877 jako jeden z prvních v Rakousko-Uhersku. Až do roku 2007 byl Špičácký
tunel také nejdelším u nás.
Pokud absolvujete všechny čtyři prohlídkové trasy hradu a zámku Horšovský
Týn, strávíte v něm více než tři hodiny.
Památka, kterou můžete zahlédnout při
příjezdu do města i z okna vlaku, je výjimečná tím, že po renesanční přestavbě
v 16. století nebyla až na drobné výjimky
přestavována. Hojně používané označení
„Český Krumlov západu“ dokládá, že horšovskotýnský hrad a zámek patří k našim
nejvýznamnějším pamětihodnostem.
Návštěvu Horšovského Týna si můžete
zpříjemnit i procházkou po přírodně
krajinářském parku.
Mezi Plasy, Horním Hradištěm a Mladoticemi projíždějí vlaky romantickým
údolím řeky Střely. Jízdu přírodními
sceneriemi, které nemají k dokonalosti
daleko, zpestří dva železniční tunely. Pokud se vám krajina natolik zalíbí, že byste
se jí rádi obdivovali při pěší túře, můžete
vystoupit třeba na zastávce Mladotice
zast. U ní se lze napojit na značené turistické trasy. Zelená značka vás zavede
údolím řeky do Rabštejna nad Střelou,
nejmenšího českého historického města.
Po modré pak můžete pokračovat do
Žihle, kde najdete stanici vlaků ČD.
Železniční stanice Špičák se
nachází jen 300 m od dolní
stanice lanovky, která vás
vyveze na vrchol hory. Z něho
se pak můžete vydat po značených
trasách třeba k Černému nebo Čertovu
jezeru. Z Plzně hl. n. vás vlaky ČD
dovezou na Špičák za dvě hodiny.
Přímé vlakové spojení mohou využít
i obyvatelé metropole. Z pražského
hlavního nádraží odjíždí každý den
rychlík Špičák v 7.15 h a rychlík Pancíř
v 11.15 h.
Pokud se do Horšovského
Týna vypravíte mezi
24. a 27. červencem, můžete
prohlídku hradu a zámku
spojit s návštěvou tradiční Anenské
pouti. Z plzeňského hlavního nádraží
vás vlaky ČD dovezou do Horšovského
Týna s jedním přestupem ve Staňkově
už za 70 minut. Z Plzně do Staňkova
se můžete svézt novými moderními
RegioSharky, které jsou nasazovány
na trati Plzeň – Domažlice (č. 180) na
většinu vlakových spojů.
Trať, která vede údolím řeky
Střely, najdete v jízdním
řádu pod číslem 160.
Jde o 107 kilometrů dlouhou
železnici spojující města Plzeň a Žatec.
Po etapách byla zprovozněna v roce
1873. Svézt se po ní můžete nejen
osobními vlaky ČD, ale také rychlíky,
které jezdí zpravidla každé dvě hodiny
mezi Plzní, Žatcem a Mostem. Na této
trati zajišťuje pohodlnou přepravu
cestujících také moderní vlaková
souprava RegioShark.
cestování po ČR 29
Rájem rozhlednovým
ILUSTRACE: JIŘÍ ŠTEKL
Březinka (V Březinkách)
Padesátimetrový ocelový stožár z roku 2001.
Strachovice
Borek
Bernartice
Březinka
trať č. 184, nejbližší
žel. stanice Borek
u Tachova,
vzdálenost 4,0 km
Kruhový výhled z otevřené vyhlídkové plošiny ve výšce 33 metrů
(Přimda, Velký Zvon, Dyleň, Slavkovský les, Mariánské Lázně,
Sedmihoří, Koráb, Šumava, Hoher Bogen).
Z obce Bernartice, ležící na vedlejší silnici z Borku do Strachovic,
vede na vrchol 1 100 metrů dlouhá, modře značená cesta. Ta
začíná jako hrubá asfaltka u konzumu naproti kostelu a na konci
obce pokračuje jako kamenitá polní cesta do prudkého kopce.
Po 800 metrech cesta uhýbá prudce doleva a po jemné šotolině
vede nejprve z kopce. Posledních 150 metrů však stoupá opět do
prudkého kopce přímo pod samotnou věž.
Na silničním kole téměř nesjízdné. Kdo má rád svého miláčka,
raději půjde část pěšky. Na horském kole dobře sjízdné.
Občerstvení a suvenýry v konzumu v Bernarticích.
Heřmanova Huť
Vlkýš (D5)
Heřmanova Huť
Šestnáctimetrová betonová vodárenská věž z roku 1908
opravená a zpřístupněná jako rozhledna v roce 2011.
Heřmanova Huť
H. Huť
Otevřený betonový ochoz umožňuje kruhový výhled na Heřmanovu
Huť, část dálnice D5 Plzeň – Rozvadov, v dálce je možné zahlédnout
rozhlednu Křížový vrch u Stodu, hrad Radyni a také hřebeny Brd.
H. Sekyřany
trať č. 181, nejbližší žel.
Obec Heřmanova Huť leží v mělkém údolí Vejprnického potoka. Pro
stanice Heřmanova Huť,
svoji příznivou polohu byla tato lokalita také vybrána pro stavbu
vzdálenost 0,6 km
dálnice do Německa. Z toho zákonitě vyplývá, že přístup k rozhledně
je velmi jednoduchý a nenáročný. Ze silnice Nýřany – Ostrov u Stříbra
odbočíme v obci Horní Sekyřany doprava a dojedeme do obce Heřmanova Huť. Sto dvacet metrů před železničním přejezdem odbočíme
z hlavní Revoluční ulice doprava a Luční ulicí dojedeme po 190
metrech k malému parkovišti. Zde pro změnu zatočíme
doleva do Zahradní ulice a po dalších 190 metrech
velmi mírného stoupání staneme u paty vodárenOdpovězte na soutěžní
ské věže.
Soutěž
Vzhledem k tomu, že všechny silnice jsou
asfaltové, je tato rozhledna dobře sjízdná na
silničním kole.
otázku a vyhrajte knihu
333 výletů po rozhlednách.
Jaký je součet nadmořských
výšek rozhleden Březinka a Heřmanova Huť?
Suvenýry v domku pod rozhlednou.
Správnou odpověď jednoduše zadejte do formuláře na
www.cdprovas.cz do 24. července.
www.cykloknihy.cz
Nápovědu najdete na
www.rozhlednovymrajem.cz.
cestování po ČR
Hledáte tip
na výlet nejen
v Plzeňském kraji?
www.cd.cz/zazitky
Za romantikou Bezdružické lokálky
➜
I letos o prázdninách se můžete svézt po trati Pňovany – Bezdružice historickými vlaky. Každou letní sobotu jezdí
po půvabné lokálce i spěšný vlak Krasíkov, který odjíždí z Plzně hl. n. v 8.56 h.
Foto: www.bezdruzickalokalka.cz
Tzv. Bezdružická lokálka, kterou v jízdním řádu najdete pod
číslem 177, patří k nejromantičtějším tratím u nás. Každoročně vždy jeden víkend v červenci a jeden víkend v srpnu jezdí
po této 24 kilometrů dlouhé železnici historické vlaky v rámci
akce Bezdružické parní léto. Letos se parní jízdy konají
19. a 20. července a 9. a 10. srpna. Jízdní řád a informace
o bohatém doprovodném programu najdete na
www.bezdruzickalokalka.cz. Stanice a zastávky na této
trati slouží jako dobrý výchozí bod pro toulky romantickým
okolím Konstantinových Lázní. Až do 4. října se každou sobotu
můžete svézt bez přestupu z Plzně do Bezdružic bezbariérovým spěšným vlakem Krasíkov. Z plzeňského hlavního nádraží
odjíždí v 8.56 h, poté zastaví ve stanici Plzeň-Jižní předměstí
a pak až v Pňovanech. Do Bezdružic pokračuje jako osobní vlak.
Nejbližší železniční zastávka/stanice:
Pňovany/Bezdružice
Pod severními svahy Jizerských hor se nachází
jedno z nejkrásnějších měst na Liberecku
– Hejnice. Zdaleka viditelnou dominantou
města je barokní chrám Navštívení Panny
Marie. Každoročně se u něj první červencový
víkend konají oblíbené Hejnické slavnosti.
Svatyně se nachází asi 500 m od nádraží ČD,
kam vás dovezou z Liberce každou hodinu
moderní motorové vozy RS1 Stadler. Pokud
rádi podnikáte pěší túry, z Hejnic se můžete
vydat po některé ze značených turistických
tras do Jizerských hor nebo třeba také po
červené turistické značce do nedalekých
Lázní Libverda.
Nejbližší železniční stanice:
Hejnice
Foto: www.prazdrojvisit.cz
Na Pilsen Golf Masters
opět vlakem
Podle plzeňského ležáku Pilsner Urquell se
jmenuje 70 procent všech piv vypitých na světě. Pravé plzeňské se ale vaří jen v Plzeňském
Prazdroji, a to už od roku 1842. S historií
a tajemstvím výroby proslulého zlatavého
moku vás seznámí při prohlídce pivovaru.
V rámci exkurze zavítáte i do nejmodernější stáčírny piva v Evropě a také se svezete největším
osobním výtahem v Česku. Nepřijdete samozřejmě ani o ochutnávku. Z pivovaru se vydejte
do Veleslavínské ulice, kde najdete v původním
právovárečném domě z 15. století Pivovarské
muzeum s neméně poutavou expozicí. Více se
dočtete na stránkách www.prazdrojvisit.cz.
Nejbližší železniční stanice:
Plzeň hl. n.
➜
Poznejte příběh
nejlepšího piva!
➜
➜
Výlet do Hejnic
nejen na slavnosti
Foto: Oxygen64 | Dreamstime.com
TIP
Inspirovat se můžete
na volnočasovém
portálu.
Foto: archiv Kláry Spilkové
30
Přijďte podpořit české golfové talenty v čele
s nejlepší českou golfistkou historie Klárou
Spilkovou! Turnaj Pilsen Golf Masters ze série
Ladies European Tour se uskuteční od pátku
25. do neděle 27. července opět na golfovém
hřišti v Dýšině nedaleko Plzně, které tak zažije
svůj druhý turnaj nejvyšší evropské dámské
úrovně golfu. Stejně jako loni můžete využít
bezplatné přepravy vybranými vlaky, a to po
všechny hrací dny od pátku do neděle v rámci
spolupráce Českých drah s organizátorem
turnaje. Více informací o přepravě vlaky
a o turnaji samotném najdete na turnajových
stránkách www.pgmcz.eu.
Nejbližší železniční zastávka:
Dýšina
škola vaření
s janou florentýnou
zatloukalovou
,
ukalové
ny zatlo , pixmac
ý
t
n
e
y flor
EDIA
CHIV jan
, PROFIM
FOTO: AR ELA MATĚJOVSKÁ
MICHA
u
k
c
i
r
e
m
a
o
p
Léto
vých hamburgráren
náhlou epidemii no
u
luj
ět
jste
sv
vy
si
jak
ptali,
pověď. Ale protože
Kdybyste se mě ze
ch na to rychlou od
by
la
mě
,
itu
lar
pu
ou po
a jejich mimořádn
malou samomluvu.
ka
vedu tu teď chvíli
po
li,
obyčejná skládač
pta
ze
se mě ne
jídla do ruky, je jen
o
léh
ch
ože
ry
ot
pr
yp
A
ot
ot
o.
pr
jako leg
Hamburger, tento
sebe do výšky, stejně
na
ví
sta
to
se
lně
o
úp
hn
Všec
ý díl dá
několika suro vin.
ý, rád si vybere, jak
muž – je tvor hrav
k
pa
ším
opí. S každým jedev
ikl
ed
př
př
a
–
ží
člo věk
a čím to prolo
ed
stř
ro
ejte:
up
t
va
no
domi
át do alelujá. Podív
dospodu, co bude
azie. Dá se s nimi hr
nt
fa
é
sv
tu
ne
dle
er
po
í
int
lož
řin na
notlivým dílkem na
(stačí hledat pět vte
burgerové housky
cí
má
žete vyrobit svou
do
t
mů
éc
m,
up
de
te
může
s dobrým pů vo
zí
vě
ho
burgeat
hn
se
te
že
zhodnout, jestli do
a máte recept), mů
dou, můžete se ro
ísa
př
u
vás,
jno
na
ta
s
jen
ku
Je
áč
t hořčice.
vlastní studenou om
ou příchuť bude mí
jak
a
ky
ur
ok
é
en
lož
ru dáte domácí na
aně či nikoli.
ý test.
e na rozkrojené str
et
eč
op
zkuste jednoduch
ky
us
zda ho
upíte hamburger,
ko
ní
ve
rst
kolika
če
ně
ob
po
a
,
lém
ly k nákupu
Až si někdy v rych
, které vás poháně
uť
ch
i
d
hárky
po
hla
i
e
ým
jít
ov
ko
po
všemi chuť
Jakmile trochu us
zkuste ochutnat a
e,
ac
lenium
ze
nz
ť
ko
láš
o
zv
,
temp
Zvlášť housku
soustech zvolníte
u jídla jednotlivě.
žk
lého
slo
ch
ou
ry
žd
ky
ka
nič
at
st této jed
důkladně prozkoum
te, že ani jedna čá
stí
zji
e
ná
nc
ož
ko
M
do
so.
m
vá
ma
ť
atky. Možná
nu – a hlavně zvláš
ani nepoloží na lop
lní
os
ou
ne
ov
bě
ěd
so
o
ob
ma
na svou
občerstvení vás sa
každém případě se
nebude chutnat. V
c
be
vů
ičení udělejte ještě
h
cv
nic
z
to
á
to
er
si
někt
. Rozhodně
ak
jin
u
ch
tro
at
dív
e
pochoutku začnet
stíte sami.
: opedomácí výroby pu
do
se
ž
ne
,
ždého hamburgeru
tím
před
hlavní součásti ka
k
vit
vaše
sta
až
po
,
se
to
na
jak
pomeňte si
Dnes vám ukážu,
ky je jen na vás. Vz
ač
lád
až
sk
bo
ek
ne
yt
ní
Zb
ve
ř.
lého občerst
čenému masu uvnit
ažní prodejně rych
dr
ná
k
ří
mí
.
za
ě
ma
ných do
kroky opět neomyln
ých houskách peče
se baví o burgerov
jak
,
íte
lyš
us
ho
něko
t.
Florentýna
) si nechte chutna
Každopádně (sic!
32
škola vaření
SNADNÉ
30
minut
Hamburger
Na dobrý hovězí burger nebudete potřebovat ani pravou svíčkovou, ani ramínko, ani vyzrálé maso z masných plemen,
ale překvapivě skvělých výsledků dosáhnete s obyčejným čerstvým krkem, který vám namele řezník.
Pro 4 osoby (nebo lépe – na 4 hamburgery)
l 600 g mletého hovězího masa l čerstvě mletá sůl a čerstvě mletý pepř l 1 lžíce oleje nebo sádla k opékání
l 4 kulaté housky, ideálně přímo na burgery l kečup, hořčice nebo jiná omáčka na ochucení
l 1 rajče l několik listů ledového salátu l červená cibule nakrájená na kolečka l 2 kyselé okurky
1. Mleté maso rozdělte na
2. Navlhčenýma rukama
čtyři stejné díly, z každého
utvořte kouli a dvacetkrát
(opravdu) s ní bouchněte
o kuchyňskou linku nebo
o pracovní desku. Nárazy
přivodí masu větší pojivost.
masové koule nejprve uhlaďte a pak je jemně zploštěte
na výšku jednoho až jednoho
a půl centimetru. Jejich
velikost by měla zhruba
odpovídat housce. Uprostřed
každé placky vymáčkněte
nepatrný důlek, aby se
v těchto místech maso
rychleji propeklo.
3. Rozehřejte pánev s těžkým
dnem, případně gril. Syrové
burgery osolte a opepřete podle chuti těsně před vložením
do pánve.
4. Horkou pánev nebo gril
zlehka potřete olejem
a opečte na ní maso 3 minuty
z každé strany a pak ještě
minutu znovu z první strany.
Obracejte pomocí dostatečně
široké obracečky.
5. Opečte rozříznutou
housku. Spodní díl natřete
hořčicí nebo jinou omáčkou,
překryjte salátem, rajčetem
a následně opečeným masem. Pokračujte s tenkými
plátky cibule a okurky, zakryjte horním dílem housky.
škola vaření 33
Kuřecí křidélka a paličky
Troufám si říci, že vepřovou krkovici naloženou do oleje, grilovacího koření (případně ještě kečupu,
worchestru, hořčice a medu) ugrilovat zvládnete. Dělají to tak všichni. Dále si dovolím podotknout, že
o tomto umění grilovat není. Kuřecí křidélka, o kterých se nyní hodlám láskyplně rozepsat, jsou pokročilou metou. Nejsou ani libová, ani minutková, a nemůžete je proto položit přímo nad žhavé uhlíky.
Vždycky musejí ležet trochu bokem a oddávat se nepřímému teplu, jinak je sežehnete, aniž by se stačila
dodělat uvnitř. Logicky je tedy vůbec nezkoušejte na grilu bez poklopu.
Pro 4 osoby
l 800 g kuřecích křidélek a (nebo) paliček, s kostí a kůží l 3 lžičky mleté papriky
l špetka kmínu l pár semínek fenyklu l 1 lžička hnědého cukru l černý pepř podle
chuti l 2 lžíce vinného octa l olej na potření grilovacího roštu l 1 lžička soli
STŘEDNĚ TĚŽKÉ
40
minut
Dobré rady
pro majitele grilu
1
2
1. V hmoždíři společně rozdrťte
papriku, kmín, fenykl, půl lžičky cukru
a sůl, případně pepř. Maso opláchněte, osušte a posypte směsí koření.
Řádně promíchejte, dokud se neobalí.
Nechte půl hodiny odpočinout při
pokojové teplotě.
2. Ocet rozmíchejte se zbývajícím
cukrem, špetkou soli a 100 ml vody.
Rozehřejte gril pro nepřímé grilování
(maso budete pokládat tam, kde není
přímý žár, tedy ne nad uhlíky, ale kousek vedle). Rošt potřete olejem a pod
tu část grilu, na kterou přijde maso,
umístěte jednorázovou hliníkovou
misku na odkapávání. Maso položte
na rošt, gril zakryjte poklopem a na
10 minut na to všechno zapomeňte.
3. Po deseti minutách grilování
potřete maso octovou ochucenou
vodou. Opakujte každých 5 minut,
dokud se všechno nepropeče až
ke kosti, celkem zhruba 20–30
minut podle žáru grilu.
V žádném případě se nemusíte obávat, že maso bude
cítit octem, ten vám
přinese pouze příjemné
zážitky v podobě velmi
křehkého a šťavnatého
masa, na němž neulpěla
ani kapka oleje. A to se
v dnešní době také počítá.
autorka
Jana Florentýna Zatloukalová
Je bývalá šéfkuchařka, autorka několika mezinárodně oceněných
kuchařských bestsellerů z edice Kuchařka pro dceru, zakladatelka projektu Chuťopis Čech, Moravy a Slezska. Nyní jí vychází nová kniha do
kuchyně nazvaná Snídaně u Florentýny. Je věnována všem, kteří chtějí
jíst po celé dopoledne zdravě a nápaditě, dobře vařit z obyčejných
surovin, ale nemají na to čas.
Rady a recepty do kuchyně najdete na www.kucharkaprodceru.cz.
3
Hamburger tradičně podávejte
s hranolky, nejlépe domácími. Příčí-li
se vám použití průmyslového kečupu,
zamyslete se, zda není čas vyrobit
i ten pěkně po domácku.
Když si vlastními silami pár hamburgerů připravíte, zjistíte, že to
není ochucení nebo další přísady,
které mají rozhodující vliv na celkový
efekt, ale způsob, jak se postavíte ke
kusu hovězího masa a přinutíte ho
přeměnit se na šťavnatý, kompaktní,
nerozpadající se burger, aniž byste
k tomu použili jakoukoli další
surovinu.
Kdo nemá rád středně propečené,
růžové hamburgery, měl by do
receptu přidat ještě další suroviny.
Proč? Nejšťavnatější, stoprocentně
hovězí hamburger bez dalších přísad
by neměl překročit stupeň propečení do růžova, tedy medium, pak už
ztrácí svou vláčnost a šťavnatost.
Dodatečné suroviny jsou tedy taková
pojistka proti přesušení. Na uvedené
množství masa přidejte 1 vajíčko,
hrst strouhanky a 2 lžíce studeného
domácího vývaru nebo aspoň ledové
vody. To vše promíchejte společně
s mletým masem. Dobu opékání
hamburgeru prodlužte z každé strany
o minutu, případně i déle, pokud to
stále nestačí.
Soutěž o knihu
Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte
knihu Snídaně u Florentýny ještě dřív, než
se dostane na pulty knihkupectví!
Kuchařka pro dceru poprvé vyšla v roce:
A) 2007
B) 2008
C) 2010
Odpověď zadejte do příslušného formuláře
na www.cdprovas.cz do 24. července.
Tři správné odpovědi odměníme knihou
Snídaně u Florentýny.
Nápovědu najdete na
www.kucharkaprodceru.cz.
34
škola míchání
Po celý rok s námi můžete nahlédnout pod pokličku
alkoholové alchymie pravých českých míchaček, které
vás provedou českou lidovou mixologií.
Víno
Víno představuje jeden z nejvýznamnějších nápojů lidské civilizace a nelze se proto divit, že našlo
poměrně široké uplatnění i v lidové kreativitě. Základní drinky z vína jsou dva: střik (víno zředěné vodou)
a houba (víno v kombinaci s colou). Ty zná a okusil snad každý.
LEDNÍ MEDVĚD
M
Ještě zrádnější je ale severská šelma lední
medvěd, případně bílý medvěd, tvořená
vodkou a „šáněm“ v poměru 1 : 1. Další
přidávání panáků odpaluje konzumenta do
atmosférických výšin: dvě vodky nás vystřelí
na německé balistické raketě Fau Zwei, tři
vodky pak ještě výš v kosmické lodi Sojuz 3.
Kreativní se jeví výzva ke konzumaci tohoto
nápoje, kdy se uspořádá tzv. lov na ledního
medvěda. Průběh této lovecké výpravy je velmi prozaický: jde se do ledničky, z ní se tento
nápoj vyndá a následně vypije. ■
y si ale namícháme několik zajímavějších
koktejlů a už teď je jisté, že slavný výrok
„nepijeme víno, abychom upadli, ale abychom
se povznesli“ nebude možné dodržet…
BOSTONSKÝ ŠKRTIČ
Společenská pravidla bývají často porušována
i o různých slavnostech. Silvestrovské veselice
jsou příležitostí pro nebezpečného bostonského škrtiče. Během noci totiž běžný pivař popíjí
svůj nápoj a o půlnoci přijde řada na tradiční
přípitek sektem (o kterém se nesprávně hovoří
jako o šáňu, tedy šampaňském). Bostonský
škrtič se dostane na scénu, má-li někdo z přítomných účastníků oslavy nápad na smíchání
obou nápojů, tedy piva a šumivého vína, které
se díky silvestru ocitly společně na jednom
stole. Přijde-li, má tento noční sériový vrah na
konci roku na svědomí mnoho nevinných obětí.
PŘED
PO
VOZEMBOUCH
Podělte se!
Při čtení našeho seriálu Pravé české
míchačky sami jistě zjistíte, že znáte vlastní
varianty popisovaných lidových míchanic,
ať už jste je přímo pili či o nich pouze
slyšeli… Nenechávejte si to pro sebe
a podělte se na www.facebook.com/
/praveceskemichacky.
autor
Zásadní míchačova otázka zní, zda vznikne
spojením dvou nejrozšířenějších alkoholických
nápojů – piva a vína – nějaký super long drink?
Míchání piva s vínem bývá zapovězeno (dokonce
existuje i pivní desatero, které to zakazuje). Když
už je toto nápojové tabu překračováno, tak ve
velkém stylu – smícháním těžkého červeného vína
s dvanáctistupňovým pivem vznikne lidový koktejl
vozembouch. Název je buďto předzvěstí, jak a kam
dopadne konzument, anebo se týká přípravy tohoto velkokoktejlu. Obě ingredience se mohou pěkně
po punkáčsku slít do plastové PET lahve a tímto
stylovým šejkrem několikrát třísknout o podlahu
těsně před napitím.
Alexandr Guha
Autor knihy Pravé české míchačky,
absolvent a doktorand oboru kulturologie na FF UK.
Vedl výběrový kurz Kulturní dimenze legálních psychoaktivních látek.
Herec, dramatik a režisér divadla Ztracená existence, stálého hosta
Studia Ypsilon (hry Dentální rapsódie, Privátní mejdla, Vařparáda aj.).
Šéfdramaturg televize Óčko, stagemanager hudebně divadelního stanu festivalu
Mighty Sounds, člen recesistické punkové kapely Vagyny Dy Praga (album Zřejmě humor).
story
Se střikem je někdy potíž. Lze totiž oprávněně namítnout, že ředění vodou do koktejlů
nepatří. Proti tomu se nedá nic namítat,
leda něco pořádného namíchat. Ovšem
vzhledem k tomu, že v případě střiku se
jedná o jedno z prvních doložených míchání
ve starověkém Řecku, byla by historická
chyba střik z míchaček vyloučit. Pokud
k tomuto oblíbenému nápoji přistoupíme
jako k míchanému, je víno bází a modifikátorem by měla být jemně perlivá stolní
voda. Kombinace Müller se sodou je známá
jako Calambre a zpívá o ní ve stejnojmenné
vypalovačce český punkový průkopník Petr
Sid Hošek a jeho kapela Plexis. Ačkoli je
mnoha ortodoxními vinaři střik považován
za znehodnocení vína, má pití vinného střiku svůj význam. Je dietnější a lépe například
zažene pocit žízně. Jeho spotřeba stoupá
v době letních měsíců, neboť v horku je
střik lehčí a více osvěžující než plné víno.
Poměrem vody a vína lze také šikovně regulovat intenzitu nápoje. Ve většině běžných
podniků je střik donesen konzumentovi již
namíchán, avšak dle vinařského zákona
by měly být obě ingredience servírovány
zvlášť a smíchány až před zákazníkem.
Jedna barmanka v punkové hospodě Modrá
vopice tento zákon dodržela, aniž by chtěla.
Má kamarádka a spřízněná duše Nela si
zde objednala střik do půllitru a dodala
poměr vína a vody jedna ku dvěma. Na baru
jí přistála sklenka vína a dvě minerálky. Se
střikem je někdy potíž…
cestopis
GRUZIE
vá a Petr
lena Bidmono
Jánošík
O: He
ON, FOT
M
RTIN BID
TEXT: MA
Gruzie
Gorges du Todra
Dartlo
Borjomi
Jbel Toubkalu
Tbilisi
Vardzia
Volání bájné Kolchidy
Již při hodinách zeměpisu na základní škole mi při slovech Gruzie
či Arménie běhal mráz po zádech. Když se k nim později přidala další
tajemná slova jako Kavkaz, Prometheus či gruzínský koňak, nešlo jinak než
zjistit na vlastní kůži, co se za tímto mrazením ve skutečnosti skrývá.
36
cestopis
L
etošní „vejlet“ začíná pro naši neoficiální
cestovatelskou partičku ve znamení několika novinek a experimentů. Většina
z nás (vyjma Housky) poprvé stoupne na asijskou půdu, já poprvé vystoupám na palubu
letadla. Třetí a hlavní novinka: velký krok do
neznáma, ze kterého může vyplynout jak
největší obohacení, tak totální destrukce výpravy. Tou novinkou byla žena, tedy dvě ženy.
Jednou z nich je Helena, jednotka družící se
hlavně ke mně, druhou Irena, patřící k Ondrovi. Ta zvolila rychlejší cestu, letecky rovnou
do Tbilisi, hlavního města Gruzie.
Přípravy na cestu probíhaly celkem
standardně, nějakých velkých zvláštností
nebylo potřeba. Po provětrání pivního lístku
v ústeckém minipivovárku Rychta jsme
vyrazili na blízké nádraží očekávat příjezd
našeho EuroNightu do Vídně, odtud rovnou
na letiště Schwechat.
Přes Istanbul až do Gruzie
Plně obsazený Boeing 737 turecké letecké společnosti Pegasus Airlines čekal na
povolení na odletové ranveji a my na jeho
palubě. Asi po hodině a půl letu jsme točili
směr istanbulské letiště. Helča mě varovala,
že přistání bývá někdy poněkud tvrdší, ale
v tomto případě to bylo naprosto klidné,
precizně zvládnuté. Na letišti vše v pohodě.
Štempl od celníka a jsme oficiálně na půdě
Turecké republiky, potažmo Asie.
Bus do Batumi měl odjíždět kolem poledního. Na několikahodinové cestě není opravdu
nic moc, o čem by se dalo psát… A je to tady,
připravte si pasy – Gruzie je na obzoru. Bizarní
budova celnice (jako ze Star Treku) a na ní
státní vlajky s křížem svatého Jiří. Houskovi
jsem poradil, jak se řekne gruzínsky dobrý
den, a drsně vyhlížející celník po jeho precizně
vystřihnutém „ghamardžuba“ zjihl a byl náš.
Po odbavení a s pasem v kapse jsme asi po
dvaceti minutách dorazili do cíle naší cesty –
Batumi, hlavního města Adžarské autonomní
republiky. Autobus nás vymrskl na nevzhledné,
zaprášené ulici. V první směnárně jsme vyměnili eura za místní měnu lari a vydali se hledat
relax po náročné cestě. Samozřejmě jsme mířili
k Černému moři, krásné uvolnění na pláži bude
to nejlepší, co nás může po 18 hodinách
v autobuse potkat. Jak už bývá dobrým zvykem, tak jsem to s relaxem malinko přehnal
a dost krutě jsem se spálil. Odpoledne jsme se
s Ondrou vydali hledat místní nádraží a na něm
popřípadě zakoupit jízdenky do Tbilisi. Cena
jízdenek (+ lehátkového lístku) byla více než
přátelská, za přejezd prakticky celé Gruzie jsme
zaplatili 16 lari za kus (cca 180 Kč).
Ondra na jednom z nejnebezpečnějších úseků stoupání v Tušetii.
Tady budeme bydlet
Hlavní město Gruzie nás vítá, první dojem po
výstupu z vlaku: „Pane jo, to bude humus!“
Nástupiště v tristním stavu, budova zvenku
jakbysmet, ale vestibul působil naopak vlídným a vzdušným dojmem. Po krátké chvilce
váhání, která pravidelně přichází na každém
neznámém místě, jsme se začali pomalinku
rozkoukávat. Měli jsme v plánu jít na hotel,
kde byla ubytována Irena, která přiletěla
přímo do Tbilisi. Ale cestou na autobus jsem
si na sloupu veřejného osvětlení všiml malé
nenápadné cedulky – hostel 400 m, 5 euro.
Tak to stojí za průzkum. Jen Ondra byl trošku rozladěn, že nepůjdeme s ním, ale ještě
nebylo jasno. Vytvořili jsme s Houskou
V Gruzii patří mezi urážky
nejtěžšího kalibru odmítnout
pozvání ke stolu.
„průzkumný výsadek“. Hostýlek jsme po
chvilce našli, bylo kolem osmé ráno. Obzvláště ve městech, kde to žije a pulzuje ještě dlouho po půlnoci,
jde o poměrně brzký čas.
Zamřížované dveře,
zatažený závěs,
to nevěstilo nic
dobrého. Klepeme, zvoníme
– nic. Už to vzdáváme, ale najednou
se za závěsem objevila dvě rozespalá,
černá gruzínská
kukadla. Patřila Tamaře – a nejen díky ní
nás hostýlek nadchl.
Mrkli jsme s Houskou
na sebe a bylo jasno:
tady budeme bydlet. A to jsme se o bonusu
v podobě kávy, čaje a dobrého červeného
vína zdarma dozvěděli až později. Houska
s Helčou pokoje letmo okoukli, schválili,
a tak se nám hostýlek U Tamary stal na dvě
noci perfektní základnou.
Druhý den jsme vyrazili do infocentra
gruzínského Národního muzea. Domluvíte
se tu perfektně rusky a anglicky, navíc vám
tu zdarma dají velmi slušné mapy všech
částí a oblastí Gruzie s vyznačenými zajímavostmi. U nás vše stojí na Praze a několika
památkách s puncem UNESCO, ale tady vás
inspirují, a to zcela zdarma, k návštěvě celé
Gruzie. Po krátké procházce rozpáleným
městem jsme dostali chuť na pivko,
a tak jsme, jak bývá naším dobrým zvykem,
zahnuli do bočních uliček a po chvilce jsme
ji viděli. Hospůdku, kam běžný západní
turista asi jen tak nepáchne, ale to je právě
ono. Tady se poznávají země, kam cestujete,
úplně nejlépe. Dali jsme si
pivko a tzv. obložený stůl
– nejlepší variantu,
jak si vychutnat
rozmanitost kuchyně.
Gruzínci vařit opravdu umějí a s kvalitou
jídla nebyl nikdy problém
(můj žaludek bývá velmi
citlivý indikátor a zde jsem
žádné významné výkyvy
nezaznamenal). Občas
se vyskytl „problém“, kdy
za víceméně jednotné
ceny dostanete poměrně rozdílné množství
jídla. Po večeři jsme již
zamířili za Houskovou
novou „největší láskou“
jeho života Tamarou.
Ten den se opravdu
krásně usínalo.
cestopis 37
Vzhůru na Kavkaz
Naším dalším cílem se stalo Dartlo, vyhlášená a typická tušetská vesnice. Pokud někde
někdy uvidíte fotografii Tušetie, tak tam
Dartlo pravděpodobně nebude chybět. Ráno
jsme se vydali údolím řeky, která byla pěkně
divoká a vzbuzovala značný respekt. Pochopili
jsme, že náš dnešní, poměrně smělý cíl – dojít
do sedla – nesplníme. Tak jsme se rozhodli pro
útok na jednu horu, která se nám zdála zdolatelná. Vzhledem k nadmořské výšce
a aklimatizaci jsme pečlivě vybírali, abychom
si nezvolili příliš těžký cíl. Tak tedy vzhůru na
dobytí prvního kavkazského vrcholku okolo
tušetské věže. Počasí nám přálo, díky čemuž
se odkryly krásně zasněžené kavkazské vrcholky. Opravdu intenzivní zážitek. Vzhledem
k několikakilometrové vzdálenosti Čečenska
dodával prožitku i na exotičnosti. Irča při
prudkém stoupání poměrně výrazně ztrácela,
bylo jasné, že tady bude s plánovaním výletů
po horách problém. Naštěstí na zatravněné
hoře jsme o sobě měli perfektní přehled, takže
jsme mohli vesele stoupat ve svém tempu.
Když jsme se znovu střetli, bylo jasno. Dýchací
Legendární gruzínská
pohostinnost v reálu.
Kolchida
Kolchida je antický řecký název historické oblasti na území Gruzie. Ve starověké
geografii se rozkládala na břehu Černého moře, v blízkosti tří oblastí Kavkazu,
dnes západní části Gruzie.
V rámci řecké mytologie byla domovem krále Aiéta a jeho dcery Médey.
Ve známém a rozsáhlém mýtu
o Argonautech a Iásonovi se stala
cílem velké výpravy pro Zlaté rouno,
proslulé z příběhu Frixa a Hellé.
Zdroj: Wikipedie
potíže, které v našich zeměpisných výškách
nedělají problém, zde zřejmě problémem budou. Ovšem i Irča podlehla přitažlivosti hory,
zabrala a vylezla téměř až na vrcholek.
Vzhledem k deštivému večeru jsme plánovali program příštího dne čistě hypoteticky.
Měli jsme zálusk na hřeben nad Dartlem.
Chtěli jsme tak trochu symbolicky dosáhnout
hranice sněhu. Irča, po nemilém zjištění
z předešlého dne, že v těchto nadmořských
výškách to prostě udýchat nepůjde, tento
ambiciózní plán rovnou zamítla a zvolila ryze
folklorní poznávání tušetské vesnice a jejích
obyvatel. Helča po ranním procitnutí také
zrovna nepřekypovala nadšením pro zdolávání vysokých horských hřebenů. Po domluvě
jsme zvolili variantu sice kilometrově náročnější, ale technicky a převýšením poměrně
nenáročnou po trase Dartlo –Omalo a zpět.
Výlet cca 25 km. Samo o sobě značná porce,
navíc se udělalo úmorné vedro a naše zásoby
vody nebyly velké. Občas jsme si cestu zkrátili
lesem, čímž jsme sice ukrojili část kilometrů,
ale zase to bylo vykoupeno náročností terénu,
takže nula od nuly pošla.
Cestou se nám naskytly úchvatné výhledy. Tušetie má ve své nedostupnosti jednu
nespornou výhodu – jakousi neposkvrněnost.
Jdete desítky kilometrů a nikde vám výhled
nezkazí žádný komerční nesmysl. Jen krásné
hory, svahy s pasoucími se ovcemi, vysoké
břidlicové věže, prostě panenská krajina.
S odstupem času hodnotím Tušetii jako
nejúžasnější místo Gruzie, a pokud bych
někdy do Gruzie jel znovu, tak bych si vyhradil
určitě více času na tuto část Kavkazu.
38
cestopis
Houska to zapíchl hned pod
vycpaného rysa, já pod vitríny
s brouky a motýly.
Česko-gruzínské přátelství
Tento den jsme měli u bábušky (jak jsme
pojmenovali paní domácí, u které jsme byli
v horách ubytovaní) domluvenou večeři.
Přestože jsem se necítil nejlépe, měl jsem
hlad jako vlk. Kluci v době našeho návratu
ještě nedorazili na „základnu“. Vysílačkou
se mi podařilo s Ondrou navázat spojení,
jeho optimistický odhad, že za hoďku jsou
dole, se ukázal jako zcestný. Nakonec se
dopotáceli skoro za tři hodiny. Sestup byl
velmi náročný, což šlo samozřejmě těžko
odhadnout. Večeře byla objednána na sedmou, ale kluci dlouho po domluvené hodině
nikde. Už jsme začali být poněkud nervózní
a najednou se z vysílačky ozvalo SOS. Kluky
odchytla těsně před naším domem skupina
místních horalů-pastevců, kteří slavili narozeniny. V Gruzii patří mezi urážky nejtěžší-
Zeleň gruzínského Kavkazu
bere dech. Stále jsme měli
dojem, že právě v těchto
horách musela vzniknout
zelená barva...
ho kalibru odmítnout pozvání ke stolu. Ani
s maximální dávkou ohledů a slušnosti vám
to prostě neprojde. Ale proč vlastně odmítat. Takhle se místní kultura poznává hezky
od podlahy. Kluci si prošli povinnou salvou
„frťánků“. Naprosto vysíleni neměli ani sil
odporovat statným horalům a vysvětlovat,
že máme dole u bábušky připravenou večeři. Tak si mě mylně přizvali coby zdánlivě
čerstvou sílu, ale já s úpalem jak z partesu
jsem nebyl tím pravým blanickým rytířem,
který je vysvobodí ze spárů pařbychtivých
horalů. Když jsem zahlédl to pohoštění a tu
pohodičku, která u stolu vládla, tak mi bylo
strašně líto, že máme u bábušky objednanou večeři, a také jsem díky stupňující se
bolesti hlavy neměl ten pravý elán
k družení se. Nejvíce družnou náladu měl
ovšem ten den Houska. Mezi tvrdými
horaly se našel, a ač tělem i duší ortodoxní
pivař, dnes se nezvykle přitiskl ke sklence
čačy a nechtěl se odtrhnout. Přinesl českou
vlajku, aby bylo všem jasno, odkud pocházíme. S flaškou severočeské čačy-myslivce
šel s pověstnou jiskrou v oku vyjednávat
podmínky založení Svazu česko-gruzínského přátelství. Ale bábuška už nervózně
přešlapovala s večeří, a tak jsme museli oslavence opustit. Čekalo nás honosné pohoštění typicky gruzínské. Základ tvořila chačapuri, nejtypičtější gruzínské jídlo. Jedná se
o jakousi pizzu plněnou směsí sýrů. Dále
pečený beran, spousta čerstvé zeleniny,
vynikající domácí chléb, v pánvi rozehřátý
ovčí sýr a skvělý dezert v podobě zelených
nakládaných ořechů. Opravdu pochoutka.
To vše zapíjíme výborným mátovým čajem
a čača samozřejmě nechybí na stole ani
cestopis 39
zde. Prostě úžasný pocit z úžasného jídla
na úžasném kousku zeměkoule. Bohužel
bolest hlavy neustupovala, ba naopak.
Nezbylo než podlehnout únavě i slastnému
požitku z dobrého jídla a jít spát.
Noc v muzeu
Pokračujeme do Borjomi, starého
lázeňského města, kde měl svou rezidenci
i poslední ruský car Mikuláš a jehož dobrý
zvuk neupadal ani za Sovětského svazu.
A dá se říci, že neupadá ani dnes. Vyhlášená
je hlavně minerální voda nesoucí jméno
města, ve kterém se stáčí. Jízdenka za
1 euro na 150 km – neuvěřitelné, ale abychom gruzínské železnice nepřechválili, tak
jsme například také za dvacetikilometrový
úsek zaplatili celé 1 euro ve vlacích stejné
kategorie. Systém cen za jízdenky nám
zůstal do konce pobytu utajen. Čekali jsme,
co nám za tuto cenu přistaví za kouzelný
pojezd. No, byl jsem docela překvapen. Vlak
sice zrovna nevoněl novotou, ale pohodlné
polstrované sedačky a celkem uklizeno.
A díky širokému rozchodu hodně prostoru. Cesta proběhla naprosto v pohodě a
pohodlí. Někdy po poledni jsme dorazili
na místo. Za řekou Mtkvari, přibližně na
úrovni vlakového nádraží, se nachází
velmi pěkné, vkusné informační centrum
místního lázeňského města a Národního
parku Borjomi-Nathaktauri. Mimochodem
největšího národního parku evropského
kontinentu. Ve městě není problém sehnat
pohodové a celkem levné ubytování, ale
my jsme měli tip na ubytování v kempu
u budovy správního střediska národního
parku. V infocentru nám malinko poopravili
naše informace, kempy sice ano, ale trochu
dál v národním parku. Ale paní z infa nám
nabídla, že můžeme stanovat bez problému přímo u budovy v přilehlých prostorách. Blížil se zrovna víkend, tak to nikdo
moc neřešil, asi se už všichni těšili domů.
Ještě jsme zkusili tak na půl slova dotaz,
zda bychom nemohli přespat uvnitř. Hned
ve vstupní hale se nacházelo celkem pěkné,
malé muzeum národního parku, takže jsme
s tím příliš nepočítali. Bylo vidět, že jsme je
trochu rozhodili tímto smělým dotazem,
ale nakonec svolili a za 2,5 eura nás čekala
„noc v muzeu“. Houska to zapíchl hned pod
vycpaného rysa, já pod vitríny s brouky a
motýly. Ondra si vykompenzoval spartakiádní lehátko, na kterém „vegetil“ v Tušetii,
a zakotvil na luxusním koženém gauči
hned pod vlajkami EU a Gruzie.
Gruzie
Rozloha: 69 700 km²
Počet obyvatel: 4 630 841 (2008)
Hlavní město: Tbilisi
Časový posun: +4 hodiny (letní čas +5 hodin)
40
cestopis
Rezavé lázně
Druhý den jsme se v infocentru dotazovali
na možnost koupání. Samozřejmě, není problém, naproti skalnímu městu fungují malé
sirné lázně. Našli jsme je. Lázně, o jakých se
těm amatérům v Karlových Varech ani nesnilo. Oplechovaná bouda připomínající česačku na chmel, na ní rezavý zámek, no to snad
ne! Ale ono ano. Za dveřmi se opravdu nacházejí lázně. Velký bazén, do kterého z trubky
vytéká voda, docela humus na pohled, ale
neváhali jsme a skočili do bazénu rozčeřit
vodu. Byli jsme tam samozřejmě sami. Brzy
jsme nasáli atmosféru těchto soukromých
lázní a po chvíli jsme nasáli i pivo. Přinesla ho
Helča, která nenašla odvahu užívat si spolu
s námi. To, že nás dostihl déšť, jsme věděli
z první ruky, ve stropě byla obrovská díra,
kterou pršelo přímo do bazénu. Strop
podpíral poslední trám, který byl nalomený
a ztrouchnivělý. Ani bych se nedivil, kdybychom se stali posledními návštěvníky tohoto
lázeňského domu. Po takové koupeli jsme
řádně vyhládli. Neváhali jsme experimentovat dál, a tak jsme navštívili místní hospůdku. Trochu nás tady natáhli, ale nic nenaděláme, „bohatí“ Zápaďáci se musejí oškubat.
Cestou do Vardzie jsme zjistili, že na řece
Mtkvari (svým významem v Gruzii možno
přirovnat k naší Vltavě) probíhají závody na
raftech. Spousta lidí, vlajky, televize. A proč
se na závody nepodívat. Chvíli jsme pokukovali na tu valící se divokou vodu a najednou
jsme si všimli, jak to s Ondrou šije. Snad to
nechce jít zkusit? Na oficiální závody, to přece nemáme šanci. Ale za zkoušku nic nedáš,
tak se Ondra s Irčou nenápadně procházeli
v centru dění a brzy bylo zcela jasno. Ředitel
závodu povolil účast české posádky, samozřejmě za mírný úplatek a po oficiální části.
Našli jsme je. Lázně, o jakých
se těm amatérům v Karlových
Varech ani nesnilo.
I tak se mi trochu na povrch začal vyplavovat adrenalin. U nás jsem takhle „uvařenou“
vodu nikdy neviděl, ale pravděpodobně nás
ředitel správně odhadl a dal nám do lodi na
kormidlo profíka. Bylo znát, že se mu moc
nezdá, do čeho ho ředitel nahnal, dal nám
jednoduché povely a můj první pobyt na
raftu může začít. Začátek vypadal opravdu
drsně. Vystřelilo mě to z raftu, naštěstí jsem
měl nohy pevně uchycené na podlaze, přesto
jsem skončil celým tělem pod vodou. Houska
nechal na palubě dokonce jen jednu nohu,
ale nakonec taky dobrý. Profík z naší exhibice
usoudil, že nejsme žádná prachatá střeva,
která si ho koupila pro povyražení. V cíli už
byl naprosto v pohodě a uznale nás plácal po
ramenou. Po našem sportovním vyžití jsme
se vrátili do muzea. Večeře a pak jsme únavu
celého dne srolovali mezi rysa a motýly a
brzy usnuli.
Tady vládnu já
Hned ráno nepředstavitelné parno. Prvořadá
a naléhavá otázka dne tedy zněla: „Kde se
zchladit?“ Odpověď na Kavkaze také jasná
– směr ledovec. V našem akčním rádiu se nacházely hned dva. Nakonec vyhrál ten, který
byl situován blíže mystické kavkazské hoře
Užba. Tento „kopeček“ je dobře znám mezi
profesionálními horolezci, o jeho náročnosti
svědčí jeden evropský, nepříliš chvályhodný
cestopis 41
prim. Na svém hřbetu má největší počet křížků. Není se ani čemu divit, už při pouhém pohledu na tuto horu člověka mrazí. Z poměrně
málo členitého horizontu vrcholků Kavkazu
vyčnívá jako pyramida z pouště. Ta hora říká
zcela jasně: „Tady vládnu já!“ Podtrhoval to
i sám fakt, že za celý prosluněný a krásný den
se nám jako jediná z kavkazského masivu
neukázala a zůstala v mlze. Trek se jevil jako
poměrně náročný, odhaduji tak 18 km
k ledovci. Pořád nahoru a zpět samozřejmě
dolů. Prakticky celou cestu nás doprovázela
ledová řeka, která vytékala přímo z ledovcového chřtánu. Malým zpestřením se stala ne
moc bezpečně vyhlížející závěsná lávka nad
divokou řekou. Za lesem jsme se po velkých
kamenech dostali až k samému ústí ledovce.
Ta obrovská masa ledu vzbuzovala respekt
obzvláště ve chvílích, kdy se na jejím povrchu
uvolňovaly kameny a praskliny v ledu se
zvětšovaly. To se člověk zrovna bezpečně
necítil. Cestu zpět jsme si zpestřili zastávkou
u ledové řeky. Její teplota silně kontrastovala
s teplotou vzduchu. O ledovosti této řeky se
vyprávějí téměř legendy, ale nabude to tak
horké. Houska se dokonce smočil v jeden
moment celý. Ondra, povzbuzen malým
hecem v podobě sázky o pivo, vydržel v ledovcové vodě požadované tři minuty. A to po
první půlminutě jsem se při pohledu na jeho
grimasy, připomínající amputaci zaživa, už
už cítil jako vítěz sázky. Ondra se ale ukázal
jako bojovník a rychle mu narostla nová
křídla – tedy v tomto případě nohy.
Made in China
Jak už jsme si zde zvykli, ráno jsme se vzbudili
do krásného dne. Ale jak zvykem často nebývá, záhy se počasí rychle a radikálně změnilo.
Začalo pršet, a to dosti vydatně. Pršelo hodinu, dvě, tři. Plány na dnešní přesun do Mestie
se začaly pomalu hroutit. Náhoda v podobě
muže, který jel do Mestie koupit letenku, a
jeho nabídky, že nás na korbě žuku sveze,
nás zachránila. Z hor se mi moc nechtělo, ale
objektivně nutno přiznat, že počasí, které
je v horách alfou a omegou všeho konání,
nám moc nepřálo, tak tedy vyrážíme k moři.
Ač nám řidič celou cestu vnucoval, že je to
lepší u řeky. Malé nepochopení – nabízel nám
jako dobrou, levnější a klidnější alternativu
přímořské středisko Ureki. Nevelké letovisko,
přesně to, co jsem byl schopen ještě strávit.
O Ureki byla dokonce i zmínka v průvodci
díky unikátnímu černému magnetickému
písku na plážích.
A je to tady, přichází malý cestovatelský
oříšek. Celý den u moře... co já si počnu, co já
Hlavnímu městu Tbilisi se
přezdívá Paříž východu.
s tím nechtěným darem udělám? Koupačka
v moři 10 minut, zevling na pláži 15 minut…
Ale co těch zbývajících 1 415 minut? Největší
část z této porce prospím v pěkné posteli, vítr
foukající od moře, teplo tak akorát, to půjde
samo. Ale prospat celý den také není nic moc
program. Nakonec jsme vyrazili jen s Hele-
Neklidná oblast
Gruzie je stát ležící na pomezí Evropy
a Asie při východním okraji Černého
moře. Sousedí s Ruskem, Arménií, Tureckem a Ázerbájdžánem. Geopoliticky je tato země součástí tzv. Kavkazu,
rozsáhlé oblasti mezi Černým a Kaspickým mořem, která se po rozpadu
SSSR stala politicky nestabilní zónou.
Od vyhlášení nezávislosti
14. listopadu 1990 prošla Gruzie
velmi bouřlivým politicko-ekonomickým vývojem, v němž dominovala
zejména invaze ruské armády na
její území v roce 2008 v souvislosti
s nepokoji v Jižní Osetii, která měla
za následek „nezávislost“ Abcházie
a Jižní Osetie, uznanou však víceméně pouze Ruskem. Vnitropolitická
scéna byla v posledním desetiletí
spjata především s prezidentem
Saakašvilim, který však dlouhodobě
rozděloval veřejné mínění a k celkové politické ani ekonomické stabilitě
země (problémem je zejména vysoká
nezaměstnanost) příliš nepřispěl.
Více informací o Gruzii najdete na cestovatelském webu Gruzie.net.
nou na výlet do Poti – druhého největšího
gruzínského přístavu a správního střediska
Národního parku Kolcheti. Pro ostatní byla
magnetická pláž příliš přitažlivá. Pěšky jsme
ušli asi ke 2 km vzdálené hlavní pobřežní silnici, maršutku jsme chytili na „první dobrou“
(cena Ureki – Poti 0,75 eura) a dovezla nás až
do centra města. Jestli chcete navštívit
v Gruzii nezajímavé město, vřele doporučuji.
Ale my měli jiné plány. Pohyb lidí nás jasně
směroval k našemu cíli. Byla jím tržnice – ta
pravá a přesně taková, jakou miluji. Dokázal
bych tady bloudit hodiny a jen tak nasávat
vůně. Všemožné nepotřebnosti made in
China až po ty pravé chutě Gruzie. Domácí
sýry, víno, med, koření, ba dokonce i domácí
gruziňáček. Ochutnávali jsme všechno, co se
dalo, a samozřejmě i za velmi příznivé ceny
nakupovali. Záměr – utratit poslední gruzínské peníze – byl téměř beze zbytku naplněn.
Koupili jsme si i CD s místní osobitou muzikou. Při zkušebním poslechu jsme roztančili
půlku tržnice. Paráda. Tady, na rozdíl od
pláže, bych vydržel klidně celý den.
Gruzínský kruh uzavřen
Dnes už jasně a silně zvoní hrana našemu
gruzínskému dobrodružství. Už zbývá jen
zabalit a přesunout se do Batumi, kde jsme
svou pouť začali a kde ji také skončíme. Už
jsem procestoval více než 20 zemí, ale co
jsem tady viděl, jsem opravdu nečekal. Chcete krásné moře? Neskutečné hory a hluboké
lesy plné zvěře a hub? Úchvatná starobylá
města? Chcete poznat opravdu skromné a
velmi pohostinné lidi? Chcete za málo peněz
hodně muziky? Pak jeďte do Gruzie! Můžete
být neskromní, až lehce nenasytní. Chtějte
prostě všechno, v Gruzii to dostanete! ▪
Užijte si
letní wellness pobyty
vodní SPA l slunné terasy l saunové světy l masáže l privátní koupele a whirlpooly
www.infinitpobyty.cz
křížovka
Soutěž
Zašlete nám vyluštěnou tajenku
a vyhrajte doplňkové studium angličtiny!
Správnou odpověď jednoduše
zadejte do formuláře na www.cdprovas.cz
do 24. července.
POMŮCKA:
AARA, ATE,
ODAL, RAC,
VIA
SEVERSKÝ
STATEK
BEZHRBÝ
VELBLOUD
OHMATÁNÍ
5. ČÁST
TAJENKY
OBYVATELÉ
SLOVENSKÉHO
KRAJE
❖
TĚŽKÝ
KOV
ŘÍMSKY
1045
STAVEBNÍ
VOZIDLO
S KORBOU
NÁZEV
PLANETKY
HOŘKÉ
ŽALUDEČNÍ
LÉKY
SHLUK
ROSTLIN
DOMÁCKY
ALENA
NEVÝRAZNÁ
1. ČÁST
TAJENKY
VÝHERNÍ
POUKÁZKA
MEZINÁRODNÍ KÓD
STÁTU
ARUBA
VYROBENÉ
Z UZENINY
ZNAČKA
ROSTLINNÉHO TUKU
2. ČÁST
TAJENKY
INDICKÝ
STRUNNÝ
HUDEBNÍ
NÁSTROJ
NÁPOR
CHOROBY
POLÉVKOVÝ
KNEDLÍČEK
KOCOUR
(V NÁŘEČÍ)
TY DRUHÉ
SOUBORY
8 HUDEBNÍKŮ
ÚKON
PŘIBLIŽNĚ
ZN. PLEŤOVÉHO
KRÉMU
ZÁPAS
HUSPENINA
ŽÁDNÁ VĚC
NÁLEV
JMÉNO
GONDÍKOVÉ
ŠVÝCARSKÁ
ŘEKA
ZN. AVIVÁŽ.
PŘÍPRAVKU
PUD
PRIMÁTI
SLOUČENINA
DUSÍKU
KUS DŘEVA
KE SVÍCENÍ
VÝSMĚCH
KRÁL ZVÍŘAT
OBCHODNÍK
3. ČÁST
TAJENKY
MANAŽERSKÝ
TITUL
SLOVENSKÉ
HISTORICKÉ
ÚZEMÍ
LOKÁL
DIVOKÉHO
ZÁPADU
MÉ
KLEKÁNÍ
PŘEDNÍ
ČÁST
DĚDIČNÝ
ZÁKLAD
ZNAKU
VLASTNOST
NOŽŮ
POVEL KE
STŘELBĚ
NEMOC ŠÍLENÝCH KRAV
SÍŤ
ČERPACÍCH
STANIC
UMÍNĚNÝ
ZÁPOR
MOHUTNĚT
ZNOJ
CITOSLOVCE
PRASKNUTÍ
VADA
LYŽE
LATINSKY
CESTA
NÁZEV
ŘÍMSKÉ
DESÍTKY
CITOSLOVCE
VRČENÍ
BRVA
NÁSEP
KYPŘENÉ
PLUHEM
❖
4. ČÁST
TAJENKY
MENŠÍ
DOBYTEK
ANGLICKY
OLEJ
HORSKÉ
NEBEZPEČÍ
❖
❖
VRCHNÍ
PEVNÉ
KŘÍDLO
BROUKŮ
NÁZEV
NĚKTERÝCH
SPORTOVNÍCH KLUBŮ
VYNOŘENÍ
(ODBORNĚ)
SPZ
BŘECLAVI
NATÍRÁNA
❖
POROST
STROMŮ
SLOVENSKÝ
HEREC
ZNAČKA
ZÁPALEK
KŘÍDLA
BUDOV
SPECIALIZOVANÉ
HODINY
VYMÍLÁNÍ
HORNIN
(GEOL.)
SLOVENSKÁ
ŘEKA
OCTAN
(CHEM.)
KOLEK
IZRAELSKÁ
POLIT. STRANA
TAŽNÁ
RYBÁŘSKÁ SÍŤ
POPĚVEK
ZEDNICKÉ
ZÁVAŽÍ
❖
NÁRODNÍ
KULTURNÍ
PAMÁTKA
(ZKR.)
DRUH
PEPŘE
OPASEK
ZVÝŠENÝ
TÓN
Hrajte o 3 licence Tea-learningu
v hodnotě 3 900 Kč!
PLNITI
NÁDIVKOU
Luštěte a vyhrajte licenci online doplňkového studia angličtiny pro všechny
jazykové úrovně. Využijte tuto efektivní pomůcku například při letních kurzech
Skřivánek v červenci a srpnu.
UZNÁN
CESTOVNÍ
PRŮKAZ
ÚDAJE
20 let vám pomáháme rozumět světu
J. Tuwim (1894–1953) – polský básník a překladatel: Červenec je měsíc, kdy ... (dokončení v tajence).
Tajenka z minulého čísla: Kdo splete první knoflík, ten už se pořádně nezapne.
www.skrivanek.cz
fotosoutěž
pro mladé talenty
téma: voda
2
Lenka Grabmullerova, 15 let
Proud z PET lahve
3
Jakub Piňos, 24 let
Perlička na dně
Zpracuj naše zadání
svým pohledem…
Foťte
na zadané téma
a získejte honorář
až 3 000 Kč.
Baví vás fotografovat a myslíte, že máte na to
stát se profesionálním reportérem, reklamním fotografem či tvůrcem na volné noze?
My vám dáme příležitost si to nezávazně vyzkoušet a těm nejlepším vyplatíme honorář.
fotosoutěž 45
1
Ludmila Čapková, 22 let
Po dešti
Téma pro srpen 2014 – Sport
P
okud tě výzva zaujala a dosud jsi publikoval
maximálně tak na Facebooku, pošli nám své
výtvory dle zadaného tématu. Snímek či série
(max. 3 fotografie) mohou být reportážního charakteru, stejně jako ryze volnou tvorbou, kde se
fantazii meze nekladou. Záleží jen na tobě,
co je ti bližší. Nejpovedenější díla budou oceněna
honorářem ve výši 3 000, 2 000 a 1 000 Kč
(1., 2. a 3. místo).
Pravidla jsou jednoduchá: Vyber maximálně 3 své
snímky a na stránkách www.cdprovas.cz (záložka
Soutěže) je přes soutěžní formulář odešli. Na tom
samém místě zároveň můžeš hlasovat pro nejhezčí
snímek. Soutěž je omezena věkem 30 let. V každém
čísle magazínu vyhlašujeme 3 výherce. Pokud se
nám však tvoje umění natolik zalíbí, můžeš to
být právě ty, komu dáme šanci vyfotit exkluzivní
fotografie pro náš časopis nebo kalendář. ▪
Uzávěrka srpnového tématu Sport je 19. července 2014.
Uzávěrka zářijového tématu Vzpomínka je 16. srpna 2014.
Kompletní pravidla, termíny uzávěrek, vstupní formulář
a hlasovací rozhraní na www.cdprovas.cz.
Sdílejte
své snímky
na internetu!
46
název rubriky
Hvězda 1. třídy
Pindulína bloguje
No co?! Tak vejrám!
J
ednoho dne večer jsem si opětovně šla sednout do druhé třídy. Nejenom posbírat cenné zkušenosti s prostým lidem, ale také proto, aby se o mně neříkalo, že jsem až tak moc nafoukaná (což se beztak říká). Každopádně sednu do prázdného kupé a už to i vypadalo, že si tam budu trůnit úplně sama. Vtom se ke mně přihnal mladík, jestli si může přisednout. Stáhla jsem tedy své smrduté nožky ze sedačky, protestně zkřivila pusu
a odpověděla: „Samozřejmě!“ Z mladíka se ale rázem stala cenná oběť ve chvíli, když vytáhl počítač (já ho totiž
nenosím, protože mi neladí k mému detailně a skvěle vyladěnému outfitu – co si budem povídat). Na počítači
v druhé třídě je totiž jasné, že se bude promítat kino. Takhle už jsem nenápadně v odrazu okénka zhlédla Skyfall, Stmívání poslední díl a jiné trendy špekovky. Nyní jsem s napětím vyčkávala, na který flák se samopozvu
dnes. Mladík pustil film, který jsem neznala. Možná proto jsem vejrala tak, že mě bohužel několikrát přistihl.
Evidentně viděl můj zájem a rovnou mi nabídl, jestli nemá počítač dát na protější sedačku a budeme se dívat
spolu. Vykouzlila jsem překrásný úsměv a s díky přijala. Z celého kupé se rázem stalo hotové multikino. Jen ten
popcorn chyběl, protože koka-količku jsem samozřejmě měla! Inu, džentlmeni ještě nevymřeli.
0-14
Ilustrace na dvoustraně:
jakub mareš
zvířátka z depa
Pantík , Sloník, Pavouček, Žralda
á
viditeln
ná a ne to tak,
ř
e
k
á
z
ká
A
ko něja
račila.
náhle ja ne víc a víc m otože kdo by
děti!
o
é
t
il
lo
m
iš
,
d
r
é
,p
de
rady, př
odičo v
aji depa
e den o
tom, c o
Hodní r nikdo nevěděl
ířátka s mocnice na kr ni doktor po
v
z
–
i
s
t
UDr. se
ea
Dlouho nechtělo odejí doktora z ne
že. Jenž oudřejší než M se blíží
t,
a
t
ív
a
d
la
e
o
y
m
infekc
ce po v
, to jak
sichtík
el. Ale
o
žourají
li dokon
í nepřiš
epo i pr
čící se k
že muse u se na ty mra jejich mračen račí, oni jen m du pro celé d tačit
s
la
m
d
u
e
k
m
s
měl nála šetřil, na příčin Vždyť oni se n v centrálním
bude ná
ao
400. „ A obavy: „To zna
nal
pa. „
d
e
d
je
UV
b
f
o
é
zvířátk
š
ím
i
l
n
A
í
e
a
“
n
z
č
!
á
á
a
r
íc
k
zn
ou
cu
ál v
brýlí s o
jich mž
nakone ce svítí čím d
nečních ý šéf zahnal je usí!“
n
lu
lu
s
s
h
a
c
o
ý
av
lét
oudr
čit m
sadu tm
dně sta
tka a m
doktora mala se zvířá akže to rozho
t
zají
ný 400,
400?“
ě Výbor
ln
p
Ú
á
men
JDE SE DO PRÁCE
Žralda stevardem
Aby se Žralda stal stevardem, musel vyhrát konkurz a pak ještě projít náročným
kurzem, protože o zaměstnání ve vlacích SuperCity Pendolino je velký zájem.
A také že se pyšně nafoukl, když šel poprvé s kufříkem po novém peronu k jednotce Pendolino. Jenže stejně rychle se zase musel vyfouknout, kufřík schovat
do služebního prostoru a jít vítat přistoupivší cestující a pomáhat jim najít
místo k sezení. Žralda naštěstí ovládá tři světové jazyky, takže
ho nemohli překvapit ani japonští turisté, německé modelky
nebo moravští vinaři. „珓 珡! Alles Gute! Tož bať!“ Sotva
se zasunuly schůdky a Pendolino poprvé naklopilo,
Žralda prošel s úsměvem celou soupravu, zkontroloval lístky, jízdenky na mobilu i průkazy
na slevu a odpověděl asi na tisíc všetečných
otázek. Vždy s úsměvem, protože to má stevard jako jeden z hlavních úkolů: udržovat
dobrou náladu cestujících během celé jízdy.
A pro japonské turisty, kteří se usadili v oddílu
1. třídy, měl nachystáno i jedno překvapení –
uvítací nápoj nebo chcete-li odborně welcome drink. Na stříbrném tácku jim
přinesl vychlazený lahodný šumivý
nápoj se spoustou bublinek, a to
zcela zdarma. „Suši?“ ptali se
vystrašení Japonci a Žralda
je bez zaváhání uklidnil,
že nápoj je skutečně
„suchy“. Prostě
brut. Tomu
se, děti,
říká
profesionální
chování.
PŘEHLÍDKA NA TOČNĚ
Regionova
Pro její barevný nátěr si Regionovu někteří světa
neznalí jedinci mohou snadno splést se žlutými vláčky RegioJet. Vždyť mají tolik
společného – byly vyrobeny zhruba ve
stejné době a před nedávnem prošly též
výraznou modernizací. Ale zatímco RegioJet jezdí jen na hlavní trati z Prahy do
Ostravy, Regionovy můžete spatřit téměř
ve všech koutech Čech i Moravy, a co se týče
počtu, nemají konkurenci. Do dnešního dne jich
bylo vyrobeno více než 200 v dvouvozovém
provedení a 26 v třívozovém. Svým
hravým žluto-zeleným kabátkem, který
jim navrhli designéři ještě před tím, než
přišla na České dráhy modrá revoluce,
měly rozsvítit lokálky i v těch nejodlehlejších končinách. Cestující vozí na
neelektrifikovaných a vedlejších regionálních
tratích, kde rychlost nepřesahuje 80 km/h a kde
není takové stoupání, protože přece jen je to „ta“
Regionova, „ta“ křehká žena, stejně jako
vaše maminka. Proto k ní buďte
tolerantní.
SPRÁVNÝ
CYKLOVÝLET
ZAČÍNÁ VE VLAKU ČD
Využijte výhod služeb ČD Bike a vydejte se
na vyjížďku na kole pohodlně a bez starostí!
▪ 75 půjčoven kol ČD v 9 krajích
▪ přeprava a úschova vypůjčených kol zdarma*
Rezervujte si místo pro své vlastní kolo předem!
▪ v pokladnách nebo v eShopu ČD
▪ při nákupu v eShopu získáte zdarma rezervaci místa
pro sebe i kolo
Kolo vám přepravíme jako spoluzavazadlo nebo formou
úschovy během přepravy, a to i do zahraničí.
* Platí pouze na vybraných tratích a ve vybraných stanicích.
Vždy o něco lepší cesta
www.cd.cz/cdbike
ze světa železnice 49
ze světa železnice
pivovarské vozy
RÁTIL
RTIN NAV
TEXT: MA j, Autor, ČTK
razdro
zeňský P
Foto: Pl
Pivečko chlazené,
vlakem dovezené
Ještě v průběhu 60. a 70. let minulého století bylo na československých kolejích možno spatřit
bílé chladicí vozy s vlastním agregátem a logem některého z velkých pivovarů, než zaúřadovala
nemilosrdná automobilová konkurence a nástup moderních KEG sudů. Přesto dodnes zůstávají
pohlednice nebo modely „pivních“ vozů jedním z nejoblíbenějších sběratelských artefaktů.
50
ze světa železnice
O
dborné prameny uvádějí, že u zrodu
pivních vozů stál vynalézavý majitel pivovarů Žatec, Měcholupy a Schwechat (u Vídně)
Anton Dreher, který chtěl v roce 1867 vystavovat své pivo na Světové výstavě v Paříži. Jak
tam ale spodně kvašený a tedy i na teplotu
a podmínky dozrávání velmi citlivý nápoj
dopravit? Obrátil se na ústředního inspektora
Společnosti státní dráhy (StEG) W. Bendera
s dotazem, zda by šlo sestrojit vůz, který by
uvnitř zachovával prostředí blížící se chladu
ležáckého sklepa. Šikovný Bender, inspirován
dřevěnými lednicemi řezníků, si uměl poradit:
navrhl dvojité dřevěné stěny běžného zavřeného vozu zvaného Zetka vyplněné pilinami
nebo hoblinami a dvojitý, později trojitý strop,
pod nímž byly umístěny plechové schránky
na led. Voda z tajícího ledu stékala po stěnách
a sváděla se do žlábku v dubové podlaze. Vznikl první vůz, tehdy označený písmennou řadou
Gb. Daň za udržení relativně stabilní teploty
6–10 stupňů však nebyla malá: asi tuna ledu
na 30 hodin jízdy, naopak v zimě se muselo
„přitápět“ kamínky, případně skříněmi s doutnajícími briketami či lahvemi s teplou vodou.
Paleta reklamních „piváků“
První chladicí vůz dodaný pro naše pivovary
byl vyroben ve věhlasné smíchovské Ringhofferově továrně na vagony v roce 1875, a to pro
Akciový pivovar v Ostravě. Od konce 80. let
předminulého století se začal počet chladicích
vozů rychle zvyšovat – až o 100 vozů ročně.
Vedle zahraničních dodavatelů a vzpomí-
nané Ringhofferovy smíchovské továrny se
na dodávkách pro tuzemské, ale i zahraniční
pivovary podílely i vagonky ve Studénce či Brně-Králově Poli. Pivní vozy, ve většině případů
opatřené bílým a tedy teplo nejméně absorbujícím nátěrem a nápadným jménem pivovaru,
začaly jako velké celoplošné reklamní poutače
brázdit české koleje.
Pivovarů u nás v 19. století fungovalo
mnohem více než dnes a většina jich sázela
na připojení železniční vlečkou, aby mohly
dovážet ječmen, uhlí, popřípadě slad a vyvážet
sudy s hotovým produktem. Pivovary pivní
vozy buď vlastnily, nebo si je pronajímaly.
Malým jich stačilo několik, nebo třeba jen
jeden, ty nejznámější velkopivovary disponovaly desítkami vozů. Kraloval Prazdroj, který
v polovině 30. let registroval 370 vozů, další
byly imatrikulované v Německu.
Do jednoho „chlaďáku“ se vměstnalo 35
dvou­setlitrových nebo až 120 kusů padesátilitrových sudů, celkem až 70 hektolitrů piva.
Z úředních seznamů vozů (např. z roku 1935),
archivních spisů nebo třeba literatury se lze
dopátrat počtů, označení, číslování i technických parametrů. Hůře se už hledá, jak takový
vůz přesně vypadal. Fotografií je překvapivě
jako šafránu.
Sbírám, sbíráš, sbíráme
Divili byste se. Zajímá to totiž nejen železniční
modeláře a tedy i firmy, které modely produkují, ale také historiky a sběratele. Vždyť pivo
má svou početnou armádu fandů. Tedy nejen
Dodávky nových chladicích vozů řady Lp 5 (Ibops) z NDR na přelomu 50. a 60. let ukončily éru tradičních Zetek.
Vykládka zlatavého moku na smíchovském nádraží
koncem 30. let. Tyto vlaky jezdily v počtu až 25 vozů.
ze světa železnice 51
Pár pivních bublinek
Vlečky
Jedna z nejdelších (6,3 km) vede do Ringhofferova pivovaru ve Velkých
Popovicích. Provoz na její větší části byl ukončen v březnu 2005 (otevřena
byla roku 1902) a ještě roku 2004 se tam jezdilo dokonce osobními vlaky
v rámci tzv. Dne Kozla.
Rychlíkem
Pivo v sudech KEG se v ČR ještě nedávno, okolo roku 2000, vozilo vlakem,
a to hned rychlíkem! Šlo o přepravu z distribučního skladu v Praze-Radotíně,
speciální čtyřosý zavřený vůz umožňující jízdu rychlostí 120 km/h byl zařazen do rychlíku 701 z Prahy-Smíchova do Přerova, odkud se pivo odváželo
do oblastního meziskladu.
Tramvaje
Do starobrněnského pivovaru na Hlinkách jezdívala parní tramvaj – šlo
o poslední otevřenou brněnskou vlečku z roku 1896, odbočka měřila
157 m. Později se tu používaly legendární elektrické čtyřnápravové
lokomotivy Zepelínky. I do brněnského pivovaru Moravia vedla pouliční
dráha.
Šlo to i bez vlečky
Existovaly významné pivovary, které neměly vlečku, a přesto používaly
své chladicí vozy. Příkladem byl pivovar Krušovice, který vozil pivo na nádraží Krupá. Vlastnil pouhý jeden vagon, jehož povedenou napodobeninu
najdete v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka (www.cdmuzeum.cz).
Pivní slavnosti
Do několika vyhlášených pivovarů můžete vyrazit stylově vlakem i dnes.
Vyčkejte např. na Postřižinský expres, případně Dny otevřených dveří
pivovaru Radegast nebo Slavnosti piva Chodovar v Chodové Plané (unikátní pivovarské sklepy s restaurací vytesané ve skále!) nebo v Chyši.
Točené“ ve vlaku
Pivo ve vlacích není jen pasivní minulostí! V Pendolinech a ve vybraných
spojích InterCity či EuroCity, všude tam, kde jsou řazeny nové jídelní vozy
ČD Restaurant se servisem JLV, si můžete poručit točenou třetinku plzničky
již za 29 Kč! Oblíbený nápoj bude brzy v nabídce také ve vlacích ČD railjet.
52
ze světa železnice
Pivovarské vozy
Stav k roku 1935, vozy zařazeny u ČSD
Pivovar
Akciový pivovar v Aši
Bratři Steinové, Bratislava
Pivovar Moravia Brno
První brněnský akciový pivovar v Brně
Čes. akc. pivovar v Českých Budějovicích
Měšťanský pivovar v Českých Budějovicích
Schwarzenberský pivovar v Českém Krumlově
Pivovar v Hanušovicích
První akciový pivovar v Chebu
Pivovar Karviná
Pivovar Schönborn-Buchheim Podhorjany
(Podkarp. Rus)
Měšťanský pivovar v Ústí n. L. – Krás. Březně
Bauernebl a syn, pivovar v Košicích
Pragovar, akciový pivovar v Krči
Fürstenberský pivovar v Krušovicích
Měšťanský pivovar v Litoměřicích
Rolnický pivovar v Litovli
Schwarzenberský pivovar v Lounech
Pivovar Michalovce
Pivovar Strassmann v Morav. Ostravě
Český akc. pivovar v Moravské Ostravě-Přívoze
Hanácký pivovar v Olomouci
Měšťanský pivovar v Opavě
Měšťanský pivovar v Plzni (Prazdroj)
Plzeňské akc. pivovary v Plzni (Gambrinus)
Schwarzenberský pivovar v Protivíně
Akciový pivovar v Přerově
Rakovnický pivovar v Rakovníku
Akciový pivovar na Smíchově
Pivovar Velké Popovice
Schwarzenberský pivovar v Třeboni
Janáček a syn, pivovar v Uherském Brodě
Pivovar Velké Březno
Pivovar Vratislavice nad Nisou
První znojemský pivovar a.s. Znojmo
Dreherův vývozní pivovar v Žatci
Měšťanský pivovar v Žatci
Počet
3
5
16
15
65
28
1
8
5
8
2
1
5
1
1
7
7
6
1
9
2
3
2
370
137
16
11
3
1
8
10
1
3
8
3
15
1
Měšťanský pivovar v Plzni měl od roku 1921 i vlastní dílny pro opravy chladicích vozů.
těch, kteří si pivo vychutnávají, ale i těch, kteří
se o ně a o vše s ním spojené zajímají. Paleta
zájmů spjatých se zlatavým mokem je velmi
široká. Sbírají se pochopitelně lahve, sklenice, etikety, reklamní tabule, veduty (firemní
papíry), pivní tácky, ale třeba také otvíráky
na lahve, rozměrnější sudy, pípy a další propriety. Nemluvě o pohlednicích a fotkách, které
jsou ceněny skoro jako ty s motivem železnice
nebo vzducholodí. A sbírají se (a rukodělně
vytvářejí) i modely pivních vozů. Zapálený
sběratel dovede nakupovat dokola v podstatě
stále stejný výlisek bílé Zetky, jen když má nový
potisk dalšího pivotvůrce. Reklamní pivovarští
krasavci řady Lp v měřítku 1 : 1 bývají ozdobou
většiny kvalitních expozic kolejových vozidel.
Podle komína poznáš pivovar
Stavby, vybavení pivovarů a sladoven patří
mezi samostatné kapitoly zájmu. Hlavně ty
starší, průmyslové objekty představují většinou mistrovské památky industriální architektury a některé z nich jsou, pokud ukončily
svou výrobu, citlivě přestavovány k jiným účelům. A často tyto pivní katedrály mohou být
Přeprava piva k zákazníkům v areálu plzeňského pivovaru (současnost versus minulost).
neodmyslitelnou dominantou našich nádraží,
protože ty moderní parostrojní z předminulého století se stavěly pokud možno co nejblíže
kolejím. Typické příklady možná znáte ze
svého okolí sami: Praha-Braník, Hanušovice, Žatec západ s pivovarem již zmíněného
pana Drehera, sladovna Olomouc Nová Ulice
(nedávno demolována) nebo Podkováň, která
leží na dnes už zrušené lokálce Skalsko –
Chotětov. Podkováňský pivovar léta dodával
pěnivý mok na pražské hlavní nádraží.
■
Ať už tedy pročítáte tyto řádky s tradiční
orosenou sklenicí nebo moderní plechovkou
v ruce, zkuste si představit ty staré časy a ne­
uvěřitelně dlouhou cestu od pěstování chmele
až po zásobování odlehlých hospod za použití
parních strojů a moderních výdobytků oné
doby – chladicích vozů. ▪
S přispěním
Romana Jeschkeho.
průvodce
ČD Restaurant
Letní sezonní nabídka
Odstraňujeme bariéry
Vozíky na růžovo
VLAK+ festival
Sázavafest 2014
Články v této rubrice mají pouze informativní charakter.
Přeprava ve vlacích ČD se řídí tarifem TR 10 a SPPO.
54
ČD průvodce
Ochutnejte léto ve vlaku
Od 2. července 2014
nabízíme nové sezonní
pokrmy, které si můžete
během léta vychutnat v našich
jídelních vozech, bistrovozech
nebo bistrech SC Pendolino
a ČD railjet.
J
aroslav Sapík a Jiří Král z Československého svazu kuchařů v Praze pro vás připravili
nové menu, které vám během léta přijde
k chuti. Nabídka se skládá z polévky, dvou
hlavních chodů, salátu i dezertu. Záleží jen
na vás, zda si dopřejete vícechodové menu
či se pouze osvěžíte salátem nebo přijdete
třeba jen na dezert. Na území České republiky navíc platí tzv. ceny happy hours, které
jsou více než příznivé. ▪
RECEPTY
Vepřová žebra s gravi omáčkou
Suroviny na 10 porcí:
3,5 kg žeberního vepřového
2 g drceného pepře
2 g tymiánu
300 ml balsamikové redukce
30 g soli
500 g cibule
50 g cukru
200 ml oleje
Nařezané pásy masa osolíme, opepříme,
přidáme tymián a podlijeme jednou polovinou
balsamikové redukce částečně rozředěné
vodou. Vepřová žebra vložíme do pekáče,
zakryjeme a pečeme v troubě přibližně 2 hodiny na 130 °C. Po upečení žebra odkryjeme
a dopečeme dalších 30 minut na 160 °C. Podle
potřeby podlijeme vodou. Na rozpáleném oleji
orestujeme cibuli s přidaným cukrem a necháme lehce zkaramelizovat. Poté přidáme cibuli,
zalijeme druhou polovinou redukce a nakonec
zalijeme výpekem z pečených žeber a povaříme do částečného zhoustnutí. Vepřová žebra
podáváme s čerstvým nastrouhaným křenem
a rozpečenou bagetou.
Pokud vám naše pokrmy zachutnají, můžete
si některý z nich připravit třeba i doma dle
receptury našich kuchařů.
Žampionový krém
Suroviny na 10 porcí:
150 g másla
600 g žampionů
500 ml mléka
300 ml smetany
50 ml bujonu
1 g bílého pepře
20 g soli
150 g jíšky
voda
Na másle orestujeme pokrájené žampiony,
zalijeme mlékem, přidáme vývar, pepř a podle
chuti osolíme, přivedeme do varu a zahustíme
jíškou. Na závěr zjemníme smetanou. Vše
provaříme a nakonec rozmixujeme.
49 Kč *
Žampionový krém
s celozrnnými krutony
129 Kč *
Vepřová žebírka pečená
s omáčkou gravi s čerstvým
křenem a pečivem
Krůtí prsa s karotkou
a fazolkami
Suroviny na 10 porcí:
1,6 kg krůtích prsou
200 g másla
2 g tymiánu
20 g soli
1 g bílého pepře
100 g hladké mouky/jíšky
voda
600 g karotky
300 g fazolek
vakuovací sáčky
Krůtí steak osolíme, opepříme a zprudka orestujeme na pánvi s máslem. Orestované maso
vložíme do vakuovacích sáčků, každou porci
zvlášť. Do každého sáčku dáme část výpeku,
který orestujeme s moukou a zalijeme drůbežím
vývarem. Sáčky zavaříme a pečeme při 80 °C
přibližně 30 minut. Karotku a fazolky blanžírujeme v malém kastrolu 10 minut a pak rychle zhladíme v cedníku pod studenou vodou.
Pokud bude možnost, použijeme led. Uvařené
brambory rozmačkáme s trochou másla a přidáme nadrobno nasekanou pažitku.
ČD průvodce 55
Šlehačkové kuličky s vanilkovým
krémem a jahodovou omáčkou
Na omáčku:
600 g mražených jahod
50 g škrobu
500 g cukru
50 g vanilkového cukru
Na kuličky:
250 ml vody
120 g másla
sůl
200 g mouky
4 vejce
Pudinkový krém:
500 ml mléka
100 g vanilkového pudinku
100 g cukru krupice
200 g másla
159 Kč *
Krůtí prsíčko dušené na másle,
barevná karotka a zelené fazolky,
pažitkový brambor
Při mírné teplotě a ve vodě, za stálého míchání
rozpustíme máslo a přidáme špetku soli.
Po rozpuštění přidáme mouku a mícháme
4–5 minut tak, že se těsto lehce připaluje.
Vmícháme mixérem vejce. Pytlíkem děláme
na plech kuličky a pečeme asi na 200 °C. V malém rendlíku si připravíme krém. Do zahřátého
mléka vmícháme všechny suroviny a krátce
povaříme. Kuličky ihned po vytažení z trouby
plníme krémem injekční stříkačkou. Natáhneme ještě teplý krém a z vrchu dle velikosti
kuliček vtlačíme co nejvíce do středu. Poté
necháme vychladnout.
Jahody povaříme, přidáme krupicový cukr,
vanilkový cukr a zahustíme škrobem. Povaříme a částečně rozmixujeme a dáme vychladit.
Letní salát s mozzarellou
Suroviny na 10 porcí:
1,3 kg mixu listových salátů
300 g salátové okurky
400 g rajčat
300 g čerstvé papriky
500 g baby mozzarelly
250 ml olivového oleje
50 g bazalkového pesta
Suroviny nakrájíme na kousky,
smícháme a necháme vychladit.
45 Kč *
Šlehačkové kuličky s vanilkovým
krémem a jahodovou omáčkou
99 Kč *
Listový salát s rajčaty, baby
mozzarellou a bazalkovým dresinkem
* Uvedené ceny platí pro tzv. happy hours.
56
ČD průvodce
Pomáháme odstraňovat bariéry
Díky vzájemné spolupráci Českých drah a sdružení zastupujících osoby se zdravotním handicapem
se cestování po železnici postupně stává snazším. Protože přístup některých soukromých dopravců
je v této oblasti liknavý, zůstávají spoje ČD na mnoha relacích jedinou alternativou.
4 000
bezbariérových
spojů denně
V
letošním jízdním řádu vypravují České
dráhy po republice denně v průměru
8 411 spojů, z nichž je zhruba polovina bezbariérových. Plně nebo částečně nízkopodlažních vozidel mají přitom ve vozidlovém
parku více než 400. Několik desítek nádraží
po celé České republice je také vybaveno
speciálními zvedacími plošinami.
Konzultujeme s nejpovolanějšími
Zástupci Českých drah se pravidelně scházejí
se zástupci Národní rady osob se zdravotním
postižením, Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých a také s Pražskou
organizací vozíčkářů, aby s nimi projednávali
a mapovali dílčí problémy, s nimiž se potýkají při cestování hromadnou dopravou. I díky
tomu se jejich schopnost pohybu především
na českých nádražích a také ve vlacích
neustále zlepšuje. Členové jednotlivých
organizací například sami vyzkoušeli v praxi
funkci nových bezbariérových vozů. Před
nedávnem si také ČD nechaly zpracovat
www.cd.cz/vozickari
Pro zjednodušení odbavení a snadnější
zajištění přepravy cestujících na vozíku
stačí vyplnit jednoduchý formulář
na adrese www.cd.cz/vozickari.
Objednávku asistence, použití mobilní
nebo vozidlové plošiny nebo přepravy
ve služebním voze je třeba odeslat minimálně 24 hodin před odjezdem vlaku
z výchozí nebo pohraniční přechodové
stanice. Požadavek na zařazení vozu
s plošinou je nutné odeslat minimálně
48 hodin před odjezdem z nástupní
stanice vašeho vlaku. Konkrétní spojení
najdete na www.cd.cz, kde funguje
vyhledávač tak, že zadáte přímo jako
podmínku cestování na vozíku a vyhledávač pak nabídne pouze bezbariérové
spoje. Na www.cd.cz/vozickari jsou
k dispozici i podrobné informace o podmínkách přepravy, typech bezbariérových vozů i bezbariérovosti stanice.
průzkum spokojenosti cestujících na vozíku
a jeho výsledky posloužily k optimalizaci
nabídky (například zvýšením počtu bezbariérových spojů).
Objednávkový systém zdokonalen
K 31. březnu 2014 byl ukončen pilotní provoz
a od 1. dubna 2014 spuštěn rutinní provoz
objednávkového systému na adrese www.
cd.cz/vozickari. V polovině června bylo
zaznamenáno již 2 350 objednávek a v průběhu roku 2014 dojde také k provázání
s mezinárodním systémem. Ze získaných
dat lze filtrovat přepravní proudy, využívané
stanice pro nástup a výstup, potřebu vozidel
do konkrétních vlaků nebo potřebu mobilních
plošin do konkrétních stanic apod. I tento
systém byl v pilotním režimu odzkoušen
členy Sjednocené organizace nevidomých
a slabozrakých a také Národní radou osob
se zdravotním postižením, jejichž problémy
s objednáním zpáteční cesty byly vyřešeny
v rámci pilotního provozu. ▪
ČD průvodce 57
2 350 objednávek přepravy
Z průzkumu vychází 75%
spokojenost cestujících
na vozíku se službami ČD
vozíčkářů či asistenční služby
přes internet za polovinu
roku 2014
93 mobilních
zdvihacích plošin
v 82 stanicích po celé ČR
Orientační přehled stanic
vybavených mobilními zdvihacími
plošinami pro nástup a výstup
cestujících na vozíku.
Vozíky na růžovo
Občanské sdružení Žijeme tady zapůjčilo ČD tři mechanické vozíky
v růžové barvě pro akutní potřeby zákazníků s dočasným
nebo trvalým tělesným postižením.
Tři vozíky na růžovo oficiálně převzal od zástupce
sdružení Žijeme tady Martina Petříka
Ing. Michal Štěpán, člen představenstva ČD,
13. června na pražském hlavním nádraží.
Pohyb po nádraží umocněný velkým počtem
lidí a časovým presem, například mezi přestupy, klade překážky nebo staví bariéry i lidem,
kteří jsou v běžném životě samostatně mobilní. Tři mechanické vozíky mohou nyní cestující Českých drah využívat bezplatně na třech
hlavních nádražích v Praze, Brně a Plzni.
Vozíky byly slavnostně předány členy sdružení v pátek 13. června u ČD Centra v Praze
na hlavním nádraží zástupcům Českých drah.
Každý, kdo bude asistenci potřebovat, si
jednoduše u nákupu své jízdenky zvolí tuto
službu a pracovníci ČD se o vše postarají.
Členové sdružení Žijeme tady vycházeli při
realizaci projektu z tohoto příkladu z praxe:
„Muž se svou ženou cestovali z dovolené, ze
které byli nuceni odjet předčasně z důvodu
zlomení dolní končetiny. V zahraničí nedostali berle a samostatná chůze nepřipadala
v úvahu. Poté, co se snažili na několika nádražích dožádat pomoci, případně zapůjčení
invalidního vozíku, skončila žena na zádech
svého muže.“ Zejména na velkých nádražích
může taková událost znemožnit přestup na
další spoj. A tak přišli na nápad řešit takové
situace pomocí starých nepoužívaných vozíků, které opravili, obarvili na růžovo a nabídli
českým železničním dopravcům zdarma
k využití. Do projektu se rozhodly zapojit
pouze České dráhy.
VYPRAVTE SE
ZA EXOTICKÝMI ZVÍŘATY
VÝHODNĚ VLAKEM ČD
VLAK+
Zoo Praha
Pojeďte s námi navštívit pražskou zoologickou
zahradu! Ušetříte čtvrtinu za jízdné, a navíc
získáte levnější vstupné.
Výhody jízdenky VLAK+ Zoo Praha
■ sleva 25 % na zpáteční jízdné do stanic Praha hl. n.,
Praha Masarykovo nádraží, Praha-Holešovice a Praha-Libeň
■ sleva 20 % ze vstupného v zoo při předložení
jízdenky VLAK+ do těchto stanic
Vyžádejte si slevu VLAK+ při nákupu jízdenky a nezapomeňte
si ji nechat orazítkovat v Informačním centru u hlavního
vchodu do Zoo Praha pro uznání slevy z jízdného!
Vždy o něco lepší cesta
www.cd.cz/zazitky
ČD průvodce 59
S ODISkou levněji vlaky ČD
po celé republice
Cestujete v rámci
Integrovaného dopravního
systému Moravskoslezského
kraje a vlastníte čipovou kartu
ODISka? Pokud ano, můžete
nově využívat také některé
slevy a výhody In Karty Českých
P
atříte-li mezi vlastníky ODISky nebo si ji
chcete pořídit, máte možnost skloubit
výhody obou těchto karet nahráním slevových
aplikací a jízdenek ČD na ODISku, na které si
stačí pouze aktivovat produkt Karta ČD. S touto jedinou čipovou kartou je možné využívat
výhody nejen při cestování v moravskoslezském integrovaném dopravním systému, ale
i při cestování vlaky Českých drah na celém
území naší republiky.
Bezplatně a na počkání
Občané Moravskoslezského kraje určitě ocení,
že aktivace produktu Karta ČD je na ODISku
prováděna na počkání a bezplatně po předložení žádosti o In Kartu s fotografií průkazového formátu. Tuto službu si mohou cestující
pořídit v osobních pokladnách Českých drah
vybraných železničních stanic na území Moravskoslezského kraje. Na aktivovanou Kartu
ČD pak stačí v kterékoli železniční stanici
dokoupit některou ze slevových aplikací
(IN 25, IN 50, IN Senior…). Podle toho, kterou
aplikaci zvolíte, takovou budete využívat
i slevu při cestě vlakem. Další výhodou je možnost zakoupení jízdenky z domova až do cíle
vaší cesty, aniž byste ji pak museli tisknout
a vozit s sebou. Stačí si jízdenku na vlak koupit
v eShopu ČD a místo čísla In Karty zadat číslo
ODISky. Například v Ostravě pojede cestující
s ODISkou na nádraží tramvají nebo trolejbusem a odtud třeba až do Prahy vlakem
a průvodčímu se prokáže jen ODISkou.
Rozdíly oproti In Kartě
seznam stanic
Kde aktivovat Kartu ČD
Bohumín
Bystřice (Bystrzyca)
Český Těšín
Frenštát pod Radhoštěm
Frýdek-Místek
Frýdlant nad Ostravicí
Háj ve Slezsku
Havířov
Hostašovice
Karviná hlavní nádraží
Krnov
Kunčice pod Ondřejníkem
Návsí (Nawsie)
Nový Jičín město
Opava východ
Opava západ
Ostrava hlavní nádraží
Ostrava-Kunčice
Ostrava-Svinov
Ostrava-Stodolní
Ostrava střed
Paskov
Studénka
Suchdol nad Odrou
Štítina
Třinec (Trzyniec)
Valašské Meziříčí
Veřovice
Vratimov
Na Kartě ČD není dostupná elektronická
peněženka Českých drah a nelze tedy využívat
bonusový věrnostní program. Pro zaplacení jízdenek či aplikací ČD naopak nelze použít peněženku ODISky. Mimo to není možné využít nabídky Rail plus opravňující k poskytování slev
u mezinárodních jízdenek a na Kartu ČD nelze
zakoupit aplikaci IN 25 START. Obsah aplikací
Karty ČD je dostupný pouze na zařízeních Českých drah a nelze ji převést na jiného držitele,
podobně jako současným uživatelům In Karet
nelze převést obsah jejich karet na ODISku.
Využívání aplikací a jízdních dokladů na zmiňované Kartě ČD a uplatnění reklamací týkajících
se aplikací a jízdních dokladů na této kartě se
řídí Smluvními přepravními podmínkami ČD
pro veřejnou drážní osobní dopravu či tarify,
popřípadě dalšími pravidly, která najdete
na www.cd.cz. ▪
Integrace a ODISka
V rámci Integrovaného dopravního systému
Moravskoslezského kraje je možné cestovat vybranými vlaky Českých drah mezi 149 železničními
stanicemi a zastávkami na území celého Moravskoslezského kraje, ale také na Valašskomeziříčsku
ve Zlínském kraji a v okolí Moravského Berouna
v Olomouckém kraji. ODISku je možné využívat
také na příměstských autobusových linkách řady
regionálních dopravců a v městské hromadné dopravě v Ostravě, Krnově, Bruntále, Třinci, Českém
Těšíně nebo Studénce.
60
ČD průvodce
O2 zákazníci šetří s Extra výhodami
Všichni zákazníci O2 nyní mají příležitost ušetřit za jízdu vlakem!
Každý z nich může získat 50% slevu na Celodenní jízdenku.
J
edinečné O2 Extra výhody přinášejí až 100
exkluzivních výhod po celé České republice a jsou určeny pro všechny zákazníky O2:
soukromé uživatele, podnikatele i firemní
zákazníky, a to bez ohledu na to, jakou službu
využívají. Vybírat můžete z výhod od nakupování přes sport, kulturu až po cestování.
Sleva na Celodenní jízdenku
Jednou z O2 Extra výhod je i 50% sleva na Celodenní jízdenku ČD. Výhoda platí při cestování o sobotách a nedělích ve vozech 2. třídy
po celé České republice. Najeté kilometry nerozhodují. Nabídku můžete využít až do 31.
srpna 2014. Slevu uplatníte v eShopu Českých
drah (www.cd.cz/o2) a nově také na po-
kladnách ČD. Slevový kód získáte na webové
adrese www.o2extravyhody.cz, na mobilním
webu m.o2extravyhody.cz nebo v aplikaci
O2 Výhody pro chytré telefony se systémem
Android, iOS a Windows phone. ▪
Inzerce
Od zelených sadů do pravěku až k vodním radovánkám
Cesta vlakem z Hradce Králové do Jičína trvá hodinu a dvacet minut a většinou
nemusíte ani jednou přestupovat. Což takhle si ale tuto trasu, kterou denně
projedou stovky lidí, trochu oživit. Stačí si jen z cestování udělat výlet s několika
zastávkami. Hned v Hradci Králové jich může být několik, za zmínku v těchto
letních dnech stojí především Šimkovy sady.
Největší městský park, který prošel nákladnou
rekonstrukcí, na níž se velkou měrou podílela
také více než 34milionová dotace z Regionálního operačního programu (ROP) Severovýchod.
Unikátní systém přívodu a odvodu vody do všech
jezer doplňuje i fascinující soustava vodních
zahrad, které rozkvétají, a tak ožívají přímo před
Kde peníze z unie pomáhají?
Rozhlédněte se kolem sebe!
Přesvědčit se o tom můžete na putovní výstavě plakátů těch nejzajímavějších
projektů v Královéhradeckém, Pardubickém a Libereckém kraji financovaných
z Regionálního operačního programu Severovýchod. Jeho prostřednictvím
putují peníze na 650 projektů.
Výstava je po celý červenec k vidění na hlavním vlakovém nádraží v Hradci Králové.
www.rada-severovychod.cz
www.facebook.com/ropface
očima. Pak už vzhůru na nádraží směr Všestary. Víska hned za Hradcem skrývá
pozoruhodný poklad. Ani se nenadáte a můžete se ocitnout v pravěké vesnici.
Archeopark Všestary se stal místem, kde dávná historie ožívá, a to doslova.
Nejedná se jen o uzavřené expozice. Naopak! Všechno
si můžete osahat a vyzkoušet. I tady pomohly peníze
z ROP Severovýchod. Přesněji částka 38,2 milionu. Ale
zpět do současnosti. Závěrečným osvěžením po dlouhé
cestě se může stát zcela rekonstruované koupaliště
Kníže v Jičíně. Z ROP Severovýchod sem putovala dotace
téměř 87 milionů. Dnes je tady 14metrová skluzavka,
tobogan, 25metrový relaxační bazén a brouzdaliště se
skluzavkou pro děti.
ČD průvodce 61
VLAK+ FESTIVAL
Sázavafest
Již 14. ročník Sázavafestu
proběhne opět v příjemném
prostředí zámeckého lesoparku
ve Světlé nad Sázavou
od 31. července do 2. srpna.
Přijeďte vlakem se vstupenkou
za výhodnou cenu.
H
lavní zahraniční hvězdou se stane
nejvýraznější uskupení elektro swingové
revoluce, která v současnosti dobývá evropské
metropole jako Paříž, Berlín nebo Londýn – řeč
je o francouzském duu Bart & Baker. Stejný
žánr pak zastoupí vycházející hvězda Klischée.
Dále účast potvrdila mezinárodní partička
se základnou v Německu Mr Žarko, hrající
zběsilé balkánské rytmy. Dalším německým
zástupcem bude syrovou energii šířící parta
Fuck Art, Let's Dance! nebo písničkářka Johna,
z Rakouska dorazí The Beth Edges.
Z českých kapel svou účast již potvrdila česká hudební stálice Chinaski, festivalové hraní
obnovuje také nejslavnější česká zpěvačka
Lucie Bílá, klasický funky ansámbl Monkey
Business a také unikátní hudební uskupení
pod vedením jednoho z nejlepších českých
zpěváků, totiž Dan Bárta & Illustratosphere.
Dvě vystoupení, přičemž jedno akustické,
předvede Michal Hrůza. Swingový kruh se
uzavře vystoupením Ondřeje Havelky & His
Melody Makers.
Zvířecí kapely
Letos je na čtvrteční den přichystán speciální
program – o Zvířecím dni vystoupí na hlavní
scéně jen „zvířecí“ kapely. Těšit se můžete
na skupiny Škwor, Sto zvířat, Rybičky 48,
Medvěd 009, Kohout plaší smrt, Pub Animals a mnoho dalších. Doprovodný program
obstarají improvizující básníci žánru slam
poetry, komik Lukáš Pavlásek vystoupí hned
třikrát a svou účastí festival opět poctí Michal
Viewegh. Více na www.sazavafest.cz. ▪
Sleva
130 Kč
na vstupenky
pro držitele
In Karty
spojení
VLAK+ Sázavafest
Na Sázavafest jeďte vlakem! Díky nabídce VLAK+ Sázavafest získáte zpáteční
jízdenku se slevou 50 % ze základního
jízdného. První den platnosti jízdenky může být kdykoli od 30. července
do 2. srpna 2014, poslední den platnosti
vždy 3. srpna 2014. Pro uznání slevy
stačí jízdenku před cestou zpět nechat
orazítkovat na stánku Českých drah
v areálu festivalu. Jízdenku zakoupíte
u pokladní přepážky nebo u průvodčího ve vlaku. Ve Světlé nad Sázavou
zastavují rychlíky jedoucí na trase Praha
– Kutná Hora – Havlíčkův Brod – Žďár
nad Sázavou – Brno. Spojení najdete
na www.cd.cz. Pro držitele In Karet
máme bonus navíc: slevu na vstupném
ve výši 130 Kč! Za vstupenku na celý
festival tedy zaplatíte pouze 720 Kč.
Vstupenky se slevou zakoupíte na kterékoli pokladní přepážce ČD, slevu
získáte po předložení
vaší In Karty.
62
ČD průvodce
POZOR VÝLUKA!
Stavíme,
opravujeme,
modernizujeme
I v červenci přinášíme
aktuální přehled plánovaných
výluk, které vám sice mohou
krátkodobě znepříjemnit
cestování vlakem, ale
výsledkem budou opravené
a modernizované tratě.
P
okračují výluky ve stanici Olomouc, Ústí
nad Orlicí, na trati Praha-Běchovice – Úvaly, Chrást u Plzně – Rokycany, Praha-Holešovice – Praha-Bubeneč a Karlovy Vary – Cheb. ▪
Další významné výluky
▪ 21., 22. a od 28. do 31. července výluky
na trati mezi Ostravou a Frýdlantem nad Ostravicí a od 14. do 17. července denní výluky
mezi Frýdlantem nad Ostravicí a Valašským
Meziříčím, vlaky nahrazeny autobusy.
v různých úsecích dle výlukových prací. Autobusy dle pravidelného jízdního řádu.
▪ Od 15. do 19. července výluka na trati
Nezdenice – Bojkovice – Slavičín, vlaky nahrazeny autobusy.
▪ Od 22. července do 8. srpna výluka na trati
Jihlava – Šlapanov, vlaky nahrazeny autobusy, výlukový jízdní řád.
▪ Od 19. do 28. července výluka na trati Bojkovice – Slavičín, vlaky nahrazeny autobusy.
▪ Od 22. do 31. července výluka na trati Česká Skalice – Trutnov hl. n., vlaky nahrazeny
autobusy v úseku (Jaroměř) – Česká Skalice –
Trutnov hl. n. a přímou linkou Náchod – Česká Skalice – (Jaroměř), výlukový jízdní řád.
▪ 4., 5. a 16. až 17. července výluky na trati
mezi Ostravou-Svinovem a Ostravou-Třebovicemi, vlaky nahrazeny autobusy.
▪ Od 14. do 18. července výluka na trati
Prostějov – Nezamyslice, vlaky nahrazeny
autobusy, výlukový jízdní řád.
▪ Od 28. července do 1. srpna výluka na trati
Prostějov – Olomouc, vlaky nahrazeny autobusy, výlukový jízdní řád.
▪ Od 12. do 21. července výluka na trati Veselí n. L. – Jihlava, vlaky nahrazeny autobusy,
výlukový jízdní řád.
▪ Od 9. do 21. července výluka na trati Týniště nad Orlicí – Třebechovice p. O. – Hradec
Králové hl. n., vlaky nahrazeny autobusy
Kde se informovat
Veškeré změny jsou vždy aktuálně zapracovány ve vyhledávačích spojení na internetu
(www.cd.cz, www.idos.cz), a to včetně návazných přestupů. V případě potřeby dalších
informací nebo ujištění se o aktuální situaci volejte Kontaktní centrum 840 112 113 nebo vám
poradí přímo v železniční stanici. Podrobné informace včetně výlukových jízdních řádů najdete
také na www.cd.cz v sekci ČD on-line/Omezení provozu, kde jsou mapy i seznam všech aktuálních výluk. Zde se také můžete zaregistrovat k odběru mimořádností prostřednictvím vámi
zadaného e-mailu. Pokud si zakoupíte jízdenku v eShopu ČD, o mimořádnostech na dané trati
můžete být informováni zdarma formou SMS.
▪ Na trati Benešov u Prahy – České Budějovice výluky s náhradní dopravou v různých
úsecích a v různých časech, od 7. do 11.
července nepřetržitá výluka v úseku Tábor –
Sudoměřice u Tábora.
▪ Od 8. do 10. července výluka na trati Nové
Hrady – Borovany, vlaky nahrazeny autobusy, výlukový jízdní řád.
▪ Od 10. do 21. července výluky na trati
mezi Vodňany a Husincem, vlaky nahrazeny
autobusy.
▪ Od 28. do 31. července výluky na trati
mezi Strakonicemi a Vimperkem, vlaky nahrazeny autobusy, výlukový jízdní řád.
▪ Od 17. do 28. července výluky na trati
mezi Holýšovem a Staňkovem, vlaky nahrazeny autobusy.
▪ Od 1. do 14. července výluka na trati Mladá
Boleslav – Turnov, vlaky nahrazeny autobusy.
▪ Od 30. června do 11. července výluka
v úseku Kladno – Rakovník, vlaky nahrazeny
autobusy, výlukový jízdní řád.
▪ Od 14. do 23. července výluka v úseku Praha-Smíchov – Rudná u Prahy – Beroun, vlaky
nahrazeny autobusy, výlukový jízdní řád.
Za nepříjemnosti způsobené výlukami se omlouváme
ČD průvodce 63
JUNIOR PROGRAM ČD
Děkujeme za krásné básničky
Skončil 5. ročník soutěže O nejhezčí básničku na Dětskou
jízdenku. Všem moc děkujeme za účast.
P
vláček, na Elfíkově webu a na Elfíkově facebookové stránce. A tady je jedna básnička,
která nás velice potěšila. Poslala nám ji paní
učitelka ze speciální mateřské a základní
školy z Jilemnice. Jsme rádi, že se všem dětem
cestování s Českými drahami líbí. ▪
řišlo nám přes 700 dopisů a básniček bylo
ještě o něco víc, protože se do soutěže zapojily celé kolektivy mateřských škol, základních
škol a školních družin. Všem autorům jsme poslali Elfíkův rozvrh hodin. A protože bylo
19
opravdu hodně povedených básniček,
bylo těžké vybrat ty nejhezčí. Výherci se
mohou těšit na pěkné dárky a vy ostatní
na nové Dětské jízdenky. Všechny vítězné
básničky budou zveřejněny v časopise Můj
Autistické děti
mají rády vlaky,
znají celé jízdní řády,
jmenují je na počkání.
Průvodčí je autorita,
při pohledu na štípačky,
mění rychle všechny hračky.
Je až s podivem,
jak milují s vlakem svět.
Málokdo to ví
a nás „ jiné“ děti pochopí.
České dráhy často tolerují naše přání.
A proto je máme rády.
Manažerka Junior programu ČD Elen Mátéová
:01:17
13 21
21.5.20
křížovka
ndd 38
acs62.i
jizdenk
V
íte, milé děti, jak se lidově říká oblíbenému točenému chlazenému nápoji,
který si především vaši tatínkové rádi dopřejí v jídelním voze při cestě vlakem?
Nápovědu najdete v článku ze světa železnice.
Pečené maso
Barevné tužky
Drahý kov
Vzácné šperky
Snídaně v trávě
Malá oka
Místnost v suterénu
Hlavní město
tí
a pla
enk
p
Vstu
GEN
ER
Í
ÁLN
PART
N
Vstupelnka
rahy
e P platí také pro Model Prahy
Mod
NER
roGENERÁLNÍ
PART
PARTNER
p
také
O
ER PR
JEKT
TECH
NO
LOG
PROJEKTU
ICKÝ
5C
0/30
0/0/ ol Gray
YK:
CM
E: Co
ON
PANT
ack
E: Bl
ON
PANT
KZvstupenkaFIN.indd 1
dd
1
TECHNOLOGICKÝ PARTNER
U
C
.13
13.3
2
11:3
PANTONE: Black C
CMYK: 0/0/0/30
PANTONE: Cool Gray 5 C
13.3.13 11:32
n
IN.i tajenku zadejte do formuláře
Vyluštěnou
kaF
pen
stu
KZv
na www.cdprovas.cz
do 24. července. Pět
z vás, kteří správně odpoví, získá rodinnou
vstupenku do Království železnic.
soutěž
pro chytré hlavy
1
Jak se jmenuje poslední román
Jaroslava Rudiše?
A B C Národní třída
Pražské povstání
Konec punku v Helsinkách
2
Ve kterém roce byly na hrad Velhartice
převezeny korunovační klenoty?
3
Kolik schodů má nová rozhledna
na železnorudském Špičáku?
A B C A B C 5
Jakou slevu ze zpátečního
jízdného získáte s jízdenkou
VLAK+ Sázavafest?
6
Tři správné odpovědi odměníme Kilometrickou
bankou ČD – poukazem na volné cestování
vlaky ČD v hodnotě 2 200 Kč – a další tři z vás
obdrží poukázky do obchodní sítě PONT v celkové
hodnotě 1 000 Kč.
Výherci z minulého čísla:
KMB: Eva Sedlářová, Tomáš Mužík, Stanislav Hladký
Pont: Božena Paseková, Dušan Juroško, Markéta Silná
Správné odpovědi z minulého čísla:
115
125
135
4
A B C Adresa:
Redakce ČD pro vás
České dráhy, a.s., nábř. L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1
Na obálku napište PRO CHYTRÉ HLAVY.
1448
1437
1456
Jakou písmennou řadou byl označen
první pivní vůz?
A B C Soutěžit můžete na www.cdprovas.cz,
kde vyplníte příslušný formulář, nebo své odpovědi
zasílejte poštou do 24. července 2014.
Nezapomeňte uvést svůj e-mailový kontakt
nebo zpětnou adresu.
1 – golf, 2 – renesance, 3 – 45 metrů, 4 – 160 km/h,
5 – po celé České republice
Kompletní pravidla soutěže najdete na www.cdprovas.cz.
Bm
Gb
Gp
Hrajte o Kilometrické
banky ČD za 2 200 Kč
a o poukázky v hodnotě
1 000 Kč do obchodní sítě PONT.
10 %
25 %
50 %
Který článek v tomto čísle vás
nejvíce zaujal? *
PONT-2013_190x80mm_voucher-500Kc_tisk.indd 1
12.11.2013 16:18:50
* Na tuto otázku je nutné odpovědět, její
správnost se však neposuzuje.
PONT-2013_190x80mm_voucher-500Kc_tisk.indd 1
12.11.2013 16:18:50
NACHYSTEJTE SE
NA SVOU HRU
UŽ V PENDOLINU
Výhodně za sportem
Cestujte na vyhlášená sportoviště rychle,
pohodlně a se špičkovým servisem!
■ Olomouc–Mariánské Lázně 4 h 40 min
Ve vlaku máte k dispozici WiFi a palubní portál,
v 1. třídě obdržíte zdarma prémiové občerstvení.
Vždy o něco lepší cesta
www.cd.cz/eshop
DOPŘEJTE SI
HODY I PŘI CESTOVÁNÍ
PENDOLINEM
Kvalitní servis
v bistrovozech
Cestujte pohodlně s nejlepší nabídkou jídel a nápojů!
■ gastronomické speciality od našich předních šéfkuchařů
■ plzeňské čepované pivo 29 Kč/0,3 l
Ve vlaku máte k dispozici WiFi a palubní portál,
balenou vodu a denní tisk obdržíte zdarma.
Neváhejte! Čím dříve si jízdenku koupíte, tím levněji pojedete.
Vždy o něco lepší cesta
www.cd.cz/eshop
Download

7/2014 - České dráhy, as