1/2014
Foto archiv, design Ondřej Košťák
cena 43 Kč / ročník 46 www.i-brana.cz
Inzerce
Obsah
Milí čtenáři,
srdečně Vás vítám u nového ročníku časopisu BRÁNA, který
připravujeme pod vedením šéfredaktora Ing. Petra Rause, který je také místopředsedou Rady CB. Hned na začátku roku se
odvážně ujal zpracování hlavního tématu „Diagnostika církve“. Slovo diagnóza si obvykle spojujeme s nějakou nemocí,
v našem případě se zaměříme spíše na prevenci, jak napovídá
i podtitulek – znaky zdravého společenství.
Hovoříme-li o společenství, pak předpokládáme, že jeho
základem je to, co máme společné. Pokud bychom však pro
tuto chvíli ponechali stranou to hlavní – víru v Pána Ježíše
Krista, tak se mi zdá, že v naší církvi toho společného ubývá.
To by mohlo být prvním varujícím symptomem nějaké nemoci. Nevím přesně, jak ji nazvat. Použít výraz individualizmus
se mi nechce, protože ho slyšíme příliš často a nevhodně. Nejčastěji od těch, kteří by ostatní rádi viděli jako „tupé stádo“,
a to my v Bráně rozhodně být nechceme. Uvědomujeme si, že
Brána patří k tomu, co máme v Církvi bratrské společné, navazuje na dlouhou řadu periodik, díky kterým se dařilo pěstovat
sounáležitost sborů a udržovat kontinuitu víry. Zároveň se
ale nechceme uzavírat ve vlastních církevních kruzích, ale se
zájmem nahlížet i za dveře našich modliteben a přinášet nové
podněty k přemýšlení. Víme, že Brána není, ani nemůže být
časopisem pro každého, přesto bychom si přáli, aby i nadále
pomáhala vytvářet prostor pro setkání různých názorových
proudů, generačních zájmů nebo způsobů zbožnosti.
Byli bychom rádi, aby do tohoto prostoru mohli vstoupit i noví
čtenáři, ti, kteří se s Bránou zatím nesetkali. V minulém roce
jsme proto vyhlásili soutěž na získání nových předplatitelů.
S radostí Vám mohu oznámit, že jejím vítězem a držitelem titulu „Distributor roku“ je sestra Hana Košťálová z Nového Města
nad Metují. Získala pět nových předplatitelů – a to ve sboru,
který má dlouhodobě nejvyšší poměr čtenářů Brány k počtu
členů sboru. Košťálovi se rozhodli věnovat výhru ve prospěch
svého sboru.
Sestře Košťálové blahopřejeme a Vám, milí čtenáři, děkujeme za Vaši přízeň. Těšíme se, že se budeme opět pravidelně
setkávat nad stránkami Brány. Přeji Vám, aby rok 2014 byl
naplněn Boží blízkostí.
Váš Jiří Sedláček,
vydavatel
04 Autentické svědectví
06 Rozhovor
O psychopatech
nejen za mřížemi
12 Téma
Diagnostika církve
20 Zápisník
Gospel for Afrika
22 Příběh
Pán Bůh nám dal sílu
30 Misie
Církev vedená evangeliem
32 Podobenství
Rozdělené oči
příště
Rozvod
Samuel Jindra
tiráž
Číslo 1/2014, ročník Bratrské rodiny 46,
Českobratrské rodiny 71 • Vyšlo 2. 1. 2014
Vychází 10x ročně, cena 43 Kč
Šéfredaktor: Ing. Petr Raus
Redakční rada: Mgr. Libor Duchek, Bc. Anna
Chrásková, Mgr. David Kašper, PhDr. Daniela
Sedláčková, Hedvika Benáková
Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Kutílková
Editor: Bc. Anna Duchková
Vydavatel: Jiří Sedláček • IČ 13161229
Ev. č. MKČR: E 5080 • ISSN 1803-828X
Tisk: GRAFOTECHNA PRINT, s.r.o. Praha
Objednávky u sborových distributorů
nebo na adrese redakce.
Redakce a administrace:
Kodex, o.p.s., Soukenická 11, 110 00 Praha 1
tel. 222 31 26 56
www.i-brana.cz • e-mail: [email protected]
SLOVO
Izaiáš 43,8-13
Autentické svědectví
M
ými svědky jste vy, je výrok Hospodinův.
(v. 10) Nemáme tím danou možnost, zda
můžeme být svědky či ne. Prostě je nám oznámeno, že jimi jsme. Podobně učedníkům Ježíš nedal na
výběr, zda chtějí být solí
a světlem, jen jim řekl, že
jimi jsou. Jsem-li křesťan,
Boží dítě, Kristův učedník,
jsem zároveň i svědek.
Být svědkem není jednoduchý úkol. Svědkové
nesou odpovědnost za to, co
říkají, případně jak hodnotí
činnost někoho druhého.
Svědectví vede jak k odsouzení či ospravedlnění, tak
k potvrzení či vyvrácení.
Jsme-li svědky Boha, znamená to, že Bůh nám svěřil
svou vlastní pověst, dále
pověst evangelia v našem
městě, v naší společnosti.
Nepleťme si svědectví
s obhajobou
Nejsme pozváni, abychom
Boha všelijak vysvětlovali, ale abychom potvrdili
či vyvrátili, že jsme se
s Bohem setkali. Nakonec
živého Boha může obhajovat i ten, kdo v něj nevěří,
stačí dát jen do kupy několik neprůstřelných argumentů, na které druzí nenajdou rychle odpověď, a je
to. Ale být svědkem znamená říci toto: Ano, je živý,
protože jej jako Živého osobně znám. Setkal jsem se
s ním a setkávám se s ním. Svědčíme, že On byl, je
s námi, nikoli že jsme Ho viděli s někým. Je to drobný, leč zásadní rozdíl.
Apologetická snaha, tedy rozumem obhájit Boha,
je obdivuhodná, avšak Bůh si ji nezvolil za svůj
pilíř, na kterém bude stát jeho pověst. Kdyby tomu
tak bylo, byla by zřejmě Bible neprůstřelnou knihou
definic. Na místo toho je neuhlazeným svědectvím
o Božím působení. Někdy se i zdá, že si protiřečí,
někdy jí nerozumíme, jindy působí zmatečně, ale
leden 2014
to zásadní zůstává. Pisatelé nepíší o tom, že Boha
zahlédli s někým, ale že byl s nimi. Píší z pozice
těch, kteří Boha znají osobně. Takové svědky má
Bůh, takovými svědky jsme i my. Ne, že máme či
můžeme být. Prostě jsme,
anebo nejsme. Buď patříme Kristu, či nikoli. Nepříjemné, ale skutečné – pravdivé. Svědčíme o tom,
že Bůh je s námi. Nikoli
však jako idea, ale jako
živá bytost. Nemodlíme se
k sobě, nekonáme žádnou
autoterapii, ale vedeme
s Ním rozhovor. A když
svědčíme o tom, že nejsme
sami, nemyslíme tím, že
vidíme ledajaké duchovní
bytosti apod. Myslíme tím,
že Bůh nás provází, a to se
nějak projevuje.
Chci-li říci, že jsem uvěřil, sotva mohu povědět, že
jsem se rozhodl pro jiný,
nyní říkám lepší, životní styl. Hovořím o tom,
že jsem zahlédl, zaslechl
Boha, pochopil, že tu je,
poznal, jak se o mě stará. Když říkám, že žiji
s Bohem, nemohu mluvit o tom, jak dodržuji desatero či jinou starozákonní nebo novozákonní sbírku
přikázání. To je zákonictví, morálka, a ta jde i bez
Boha. Mluvím o tom, že poznávám, že některé události v mém životě nejsou jen nahodilostí, důsledkem
koloběhu dějin. Apoštol Pavel to vyjadřuje např. slovy: „Věřícím v Boha všecko napomáhá k dobrému.“
To není o tom, že se člověk poučí z chyb, ale o Božím
převratném zásahu, Boží živé přítomnosti, kde ani
chyby člověka, který věří a vyznává, jej neodloučí
od proměňující lásky Kristovy.
Nárok osobního svědectví
Ale ono být svědkem je zatraceně složitější, než být
obhájcem. Neboť dát dohromady nějaké přesvědče-
ní je snazší, než mluvit o vlastní zkušenosti před
těmi, kteří nás osobně znají. Mluvit o tom, že Bůh
je, není těžké. Ale mluvit o tom, že Bůh dává pokoj,
odpuštění, že jsme toho svědky, navíc před těmi,
kteří vědí, jak to je s naším odpouštěním a pokojem,
je těžší. Filozofovat o Bohu, to jde snadno, ale mluvit
o zkušenosti tam, kde žádná není, to jde sotva. Ale
často se do toho pouštíme, neboť jsme přesvědčeni,
že to tak má být. Že je to třeba.
Avšak lidé kolem nás vědí, jací jsme. Vědí, jak to je
s naším svědectvím. Ani Ježíš to neměl jednoduché
ve svém vlastním městě, prostředí, kde vyrostl. A to
nebyl pomatený, ušpiněný hříchem. Sotva to budeme mít my jednodušší, když jsme v hříchu namočení. Prázdným svědectvím se v lepším případě druzí
nakonec jen zasmějí. Nepomůže dobrý úmysl, myslet to upřímně.
Být doma svědkem žádá od člověka, aby nevytahoval stále stejná stará svědectví, ale přinášel i nová.
Žádá se od člověka, aby chodil s Bohem, chce-li mluvit o chození s Bohem. Aby miloval, chce-li mluvit
o lásce, aby odpouštěl, chce-li mluvit o odpuštění
a aby byl příkladem, chce-li mluvit o tom, že druzí
jím mají být. Aby byl pokorný, chce-li mluvit o pokoře. A vůbec, ovoce života s Bohem přece pramení
z žití s Ním.
Být svědkem druhým, nejbližším, je velice těžké.
Avšak když se střetneme s osobou, která je ke mně
kritická, tu se rozpadají všechny pózy, masky
a zůstává čirá zkušenost, je-li vůbec nějaká. Ale tím
největším kritikem je člověk sám sobě. Snad nikdo
nedovede tak nalomit zkušenost víry, jako my sami
sobě. Je to dáno tím, že v našem srdci podstupují
zkušenosti s Bohem tu nejtěžší bitvu s ďábelskými
pochybnostmi. Pochybnosti druhých nás nechají
nakonec chladnými, pokud jsme si skutečně jisti
tím, co jsme prožili. Rozpadá-li se však jistota už
v našem srdci, v nás samotných, rozpadne se to dříve či později i venku. Faleš, kterou budeme v sobě
cítit, naroste do rozměrů, kdy už nepůjde dále utajit. A to i bez ohledu na to, že jsme to chtěli mínit
upřímně. I dobře míněný podvod, je podvod.
Jakub Ptáček (32)
Původem z CB Kolín, vyučen na Obchodní akademii,
absolvent ETS, rakovnickým, posléze trutnovským
vikářem, dnes správcem sboru CB Trutnov a člen
dorostového odboru.
I kdyby všichni odpadli…
I kdybys, Pane, zůstal sám,
budu Tě hájit, věř mi!
Až všichni prásknou dveřmi,
já svůj meč jen tak neschovám!
Meč Slova dal mi přece Duch
a já ho nechci nechat spát!
Vysvětlím všem, co má se stát
a jak to myslel svatý Bůh!
Svůj život ale otevřít,
soukromí duše své se vzdát,
přiznat, že znám Tě, mám Tě rád,
nemůžeš po mně přece chtít…
–PR–
Jidáš by nám mohl vyprávět, jak to vlastně myslel,
proč Krista zradil. To my nevíme. Zato můžeme číst
o jeho falši, která se jemu samému stala nesnesitelnou a ze které neviděl žádné další východisko. Proto
čteme o Jidáši jako o člověku, jehož svědectví se stalo jemu samému beznadějně prázdným.
Máme-li za to, že naši nejbližší nás snadno prokouknou, pak musíme říci, že sami k sobě jsme ještě
krutější. Hrát divadlo na sebe sama znamená zahrávat si s darem zdravého rozumu i duchovní živosti.
I dobře nalíčený nebožtík může vypadat jako živý.
I s duchovní zástavou srdce můžeme působit na
druhé jako ti, kterým srdce bije pro Krista.
Jsme svědky Boha
„Vy jste mými svědky,“ říká Bůh. Jsme jimi před
druhými i před sebou. Svědkem jsem však jen tehdy, mám-li o čem a o kom svědčit. Nejsem poslán být
obhájcem, to si Bůh ponechal ve své režii, ale pozval
si svědky. Mezi jinými i každého z nás. Pokud tedy
žijeme s ním. Být svědkem není výzva jít se něco
naučit, podávat výkon, zlepšit kvalitu čehokoli. Je
to výzva žít s Bohem všední dny, běžné povinnosti
i radosti. A mluvit o tom. Před sebou samotným, ale
i před našimi blízkými a snad i cizími.
Jsme svědky, to je povolání k životu s Kristem. ■
leden 2014 rOzhOVOr
iNterView s phdr. JarOslaVeM hálOu
O psychopatech nejen
za mřížemi
Probudit svědomí, lítost a přijmout vlastní zodpovědnost. Úkolem
udělených trestů je návrat provinilého do společnosti, znovunastolení
harmonie, smířit oběť s delikventem. Je to vůbec možné? Těžké, ale
nesmíme házet flintu do žita.
Pracoval jste jako vězeňský psycholog. Říká se,
že ve vězení je až 90 % pachatelů s psychopatickými rysy. Proč tolik?
Lidé s psychopatickými rysy se od ostatních odlišují zejména tím, že jsou výrazně lhostejní ke společenským pravidlům a závazkům. Proto častěji
přestupují zákony a dopouštějí se trestných činů.
Společnost se tomu brání prostřednictvím soudů, provinilce trestá v nejzávažnějších případech
uvězněním, tj. trestem odnětí svobody. Každá věznice je proto logicky místem koncentrace nejproblémovějších pachatelů zločinů, střediskem násilí,
nespravedlností, bolestí. Osmnáct let jsem v tomto
prostředí každodenně pracoval, snažil se vězněným lidem porozumět a pomoci jim jejich životy
změnit k lepšímu. Ať si to totiž přejeme nebo ne,
jsou to naši spoluobčané a převážná většina z nich
se stejně jednou z vězení do svobodné společnosti
zase vrátí.
Jak se tato porucha projevuje?
Tady musíme trochu upřesnit používanou terminologii. Starší označení „psychopat“, které ovšem
pro svoji praktičnost ještě přežívá, je nahrazováno
termínem „osoba se specifickou poruchou osobnosti“. Přitom v široké škále těchto poruch budeme
mít na mysli hlavně disociální poruchu osobnosti.
Kromě základní charakteristiky, kterou jsem zmínil v odpovědi na předchozí otázku, lze ještě připojit nedostatek citu, nezájem o druhé lidi, sníženou
schopnost učit se ze zkušenosti, ale v mnoha případech také agresivitu, dokonce snadno vzněcovanou
i méně silnými podněty. Odborníci hovoří o nízkém
prahu pro agresivní explozi.
Dá se s takovými lidmi účinně pracovat? Existuje
pro ně nějaká forma pomoci?
6 leden 201
Ano i ne. Ale v žádném případě nesmíme „hodit flintu do žita“. Je třeba o změnu chování lidí s disociální
poruchou osobnosti, tedy psychopatů, dnes a denně
znovu a znovu usilovat. Na základě své mnohaleté
praxe psychologa ve vězeňství si troufám tvrdit, že
to jde, někdy s větším, jindy s menším úspěchem.
Pokud chcete znát barvité podrobnosti o používaných metodách a technikách, přečtěte si některou
z mých publikací o vězeňství, např. Úvod do teorie a praxe vězeňství nebo Bolest a naděje vězení.
Na svých internetových stránkách uvádím o každé z nich krátkou informaci a také se zde dozvíte,
kde si knížku můžete opatřit. Jsou jistě i případy,
kdy se bohulibý záměr prostě nepodaří uskutečnit,
a tito lidé se ve vězení ocitají znovu a znovu. Pak
už nezbývá než chápat jejich uvěznění ne jako příležitost k pozitivní změně, ale jako účinnou ochranu společnosti – a to také není málo.
A jak to vypadá v „normální“ společnosti, kolik
takových lidí asi mezi námi žije? Má člověk šanci
odhalit psychopata, případně sám u sebe takové
rysy vypozorovat? Dá se i tady použít poučka, že
diagnózy se přitahují?
Kvalifikované odhady, tj. odhady provedené odborníky na danou oblast, hovoří až o deseti procentech psychopatů ve společnosti, poměr mezi muži
a ženami bývá uváděn až sedm ku jedné. Častější je
výskyt v městských populacích a v nižších socioekonomických vrstvách.
Psychopata jistě lze rozpoznat, ale jak jsem již
naznačil, setkání s ním nebývá příjemné. Dokonce,
při troše sebekritičnosti, může každý sám u sebe
nalézt některé prvky, případně náznaky, možná
dokonce už i rysy psychopatického chování. Pak jde
o to, zda si to pravdivě přiznám a začnu s tím něco
dělat, třeba i s pomocí psychologa, nebo se začnu
FOtO archIv autOra
obelhávat ve smyslu „já jsem v pořádku, ale ti
druzí jsou špatní“. A právě zde je hranice, za
kterou už mé jednání není „normální“, nýbrž
psychopatické.
K vaší otázce mohu jen poznamenat, že
psychopat mnohdy žije ve společnosti dalších psychopatů, věznice jsou jich přece
plné, což ovšem neznamená, že by to byl
život idylický – ba právě naopak.
Souvisí psychopatie s inteligencí – myslím
tím např. schopnost psychopata najít slabé místo člověka a manipulovat jím?
V psychologii i v reálném životě vše souvisí
se vším. Manipulativní schopnosti psychopa-
tů jsou všeobecně známé. Vysoká inteligence ve spojení s psychopatií představuje pro
společnost značné nebezpečí. A to rozhodně
nemám na mysli jen psychopatické pachatele
trestných činů. Proto je tak důležité o problematice specifických poruch osobnosti něco
vědět, zalistovat si v některé dobré učebnici
psychiatrie rozhodně nemůže být na škodu,
a na celoživotní setkávání se s psychopaty se
alespoň trochu připravit.
A co s temperamentem? Existují „mírumilovní“ psychopati?
Jak jsem již uvedl, specifických poruch osobnosti je celá škála. Např. člověk postižený
emočně nestabilní poruchou osobnosti (hraniční typ) jistě „mírumilovný“ je. Má totiž
co dělat sám se sebou. V důsledku své citové
nestálosti (má „smích i pláč v jednom ranečku“, jak říkala moje babička), nejasných
PhDr. Jaroslav Hála (68)
Psycholog, vysokoškolský učitel působící na
Zdravotně sociální fakultě a na Teologické fakultě
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,
absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Ženatý, má dvě děti, pracoval v pedagogickopsychologickém poradenství a ve vězeňství, je bez
vyznání. Osobní stránky: www.sweb.cz/penologie.hala
leden 201 7
rozhovor
nebo narušených představ o sobě samém, o svých
cílech a vnitřních preferencích, je rizikovější ve
vztahu k drogám, psychosomatickým poruchám,
depresím, ale i vstupu do různých sekt. I mezi dalšími psychopatickými typy se neagresívní jedinci
najdou. Oproti osobám s disociální poruchou osobnosti jsou však v menšině.
Psychopatické osobnosti necítí vinu – nejsou
tedy ani schopny pokání za své činy?
Pokud to řekneme takto natvrdo, vzdáváme se vlastně, možná i trochu alibisticky, naděje na možnost
žádoucího pozitivního posunu v chování a osobnosti (i agresivního) psychopata. Ono je třeba nejprve pochopit, jak je pro psychopata obtížné přiznat si vinu za spáchaný trestný čin a teprve poté
se mu snažit pomoci, např. v sokratovském dialogu
postupně se k tomuto kroku dobrat.
Co je to skutečné pokání? Je to lítost nebo ještě
něco víc?
Díky za tuto otázku. Penologie, což je věda o trestech a trestání, přichází s prakticky ověřenou teorií
algoritmu výkonu trestu. Pokud má být naplněn cíl
penologického snažení, a tím nemůže být nic jiného
než smíření mezi obětí a pachatelem trestného činu
a další život pachatele již v souladu s platnými zákony, musí nutně ten, kdo se trestného činu dopustil,
aktivně uskutečnit tři kroky. Nazýváme je svědomí,
vina a pokání.
Co to ale konkrétně znamená?
Probudit svědomí, uvědomit si hanebnost, nehumánnost a protiprávnost zločinu. To je ovšem
zejména pro psychopatického pachatele nesmírně
obtížné. Práce psychologa, u věřících odsouzených
i kněze, je zde v mnoha případech zcela nezastupitelná, vyžaduje také velké zkušenosti a plné osobní
nasazení.
Přijmout vinu znamená schopnost pachatele
přijmout odpovědnost za spáchaný zločin a jeho
důsledky. Vrah rodičů se tedy nemůže zbavit spoluodpovědnosti za osud sirotků, přestože na něm
jistě nikdo nebude požadovat, aby se jakýmkoliv
způsobem podílel na jejich výchově. Může však na
péči o ně alespoň finančně přispívat, což je jistě opět
spojeno s mnoha problémy.
Pokání se od předchozích dvou kroků kvalitativně
liší. Nemohou to už být pouhá slova, někdy vznosné myšlenky či fantazie. Vězni, zvláště ti psychopatičtí, je velmi rádi produkují. Mají to být činy, a to
uskutečněné ve dvou rovinách. Rozeznáváme nejpr leden 2014
ve rovinu narovnání zločinem pokřivených mezilidských vztahů. Pachatel má pokorně a upřímně přednést omluvu směřovanou přímo k oběti, v případě
vraždy k pozůstalým, a následně zmírňovat způsobené psychické i materiální škody dlouhodobým
zasíláním přiměřených finančních částek. Dále je
zde rovina reintegrace. V té má odsouzený a vězněný člověk, opět s pomocí vězeňských odborníků,
pracovat sám na sobě, a to tak, aby se po propuštění
dobře začlenil do společnosti.
Jak je to ale doopravdy ve skutečnosti?
Něco býti má a něco je skutečnost, realita. Já vůbec
netvrdím, že algoritmus výkonu trestu je běžný způsob práce všech českých věznic. Jsme od
tohoto ideálu stále ještě značně vzdáleni. Ale měl
jsem možnost cestovat a seznámit se s vězeňstvím
v těch nejvyspělejších evropských státech. Ve svých
knížkách a článcích popisuji, že to jde, kde to jde
Přijmout vinu znamená
schopnost pachatele
přijmout odpovědnost
za spáchaný zločin a jeho
důsledky.
a proč a jak to jde. Jsem optimista. Vidím, že se to
postupně zlepšuje i u nás. Vedu k takto zaměřené
práci s vězni své vysokoškolské studenty na Zdravotně sociální fakultě a na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Dá se předpokládat, že psychopati se nacházejí
i mezi křesťany a v křesťanských rodinách?
Bohužel ano, psychopatická postižení jdou, jak by
se moderně řeklo, „napříč politickým spektrem“. Ale
setkávání s křesťansky smýšlejícími kolegy a přáteli
mne utvrzuje v tom, že to jsou spíše výjimky.
Jak jednat s psychopatem?
Než odpovím, musím připomenout, že každý
„kuchařský návod“ vyžaduje navíc značnou dávku
fantazie, tvořivosti a individuálního přístupu. Tak
tedy: zdvořile, vlídně asertivně, věcně, otevřeně,
vstřícně, ale uváženě opatrně. To platí zejména pro
jednání s osobami postiženými disociální poruchou
osobnosti, u ostatních specifických poruch existují
drobné odchylky, případně doplňky. Koho by to zajímalo víc, může si na mých osobních internetových
Práce s vězni vyžaduje odbornost i zkušenost.
Jaroslav Hála je autorem řady vědeckých prací,
které se věnují problematice vězeňství a jsou
přínosné pro všechny, kteří se věnují lidem
za mřížemi.
Foto xxxxxxxxxxx
Vraťme se k vězňům – můžete říct, jakých trestných činů se takoví lidé dopouštějí?
stránkách přečíst přednášky na téma Psychosociální práce s maladjustovanými osobami.
Proč je pro člověka důležité, aby cítil vinu?
Již ve své odpovědi na předešlou otázku jsem vinu
zařadil do algoritmu výkonu trestu. Ten je třeba chápat
jako jeden celek. Nesmíme v něm žádný krok vynechat. Pokud bychom to udělali, a v praxi se tak naneštěstí v řadě případů děje, k žádoucímu cíli se nedostaneme, případně nebude výsledek trvalejšího rázu.
Někteří lidé jsou velmi úzkostliví. Jaké obranné
mechanismy si takový člověk vytváří, aby pocit
viny nebyl pro něj „zničující“?
Nedávno jeden můj student úspěšně obhájil závěrečnou práci o obranném mechanismu zvaném „racionalizace“, a to právě u vězněných osob. Je to vlastně
hledání ušlechtilých důvodů pro velmi neušlechtilé
činnosti. Uvedu klasický příklad: „Kradl jsem, abych
mohl své těžce nemocné mamince koupit drahé švýcarské léky.“ Skutečnost je přitom taková, že matka dotyčného vězně sice žije, ale on s ní již řadu let
neudržuje vůbec žádné styky. Zvláště psychopatičtí
vězni bývají mistři v používání nejrůznějších racionalizací, ale i řady dalších obranných mechanismů.
Existují lidé, kteří si viny vymýšlejí, tedy opak
psychopatů?
Asi bych nehovořil o „opaku psychopatů“, zmíněný
jev však skutečně existuje. Je to už ale velmi výrazně individualizovaný problém. Pomoc psychologa,
případně následně psychiatra, lze v těchto případech rozhodně doporučit.
Psychopati se „uplatňují“ v celé šíři trestných činů,
přečinů i zločinů, jak je zná nový Trestní zákoník,
účinný od roku 2010. Pachatelé s disociální poruchou se pak častěji než ostatní podílejí na agresivních trestných činech, jako jsou vraždy, znásilnění
či loupeže.
Až 60 % vězňů se vrací znovu do výkonu trestu.
Může to souviset s tím, že se u části z nich nedaří probudit svědomí, aby přijali vinu a realizovali
pokání?
Ano, velmi silně to spolu souvisí. Je to také do
značné míry otázka výměny generací, jako ostatně
i v mnoha dalších oborech lidské činnosti, rozhodně nejenom ve vězeňství. Mladí lidé, kteří postupně
přicházejí pracovat do vězeňství, a to v nejrůznějších profesích, tzn. od strážného či dozorce až po
vychovatele, sociálního pracovníka, psychologa,
faráře nebo ředitele věznice, jsou již mnohem lépe
pro tuto bohulibou činnost připraveni. České vězeňství s nimi vstupuje do Evropy.
Ve věznicích se lidem věnují také křesťanští pracovníci a někteří vězni zareagují pozitivně. Nepochybně ale i mezi takovými budou ti psychopatičtí. Je nějaká možnost, jak je po propuštění zapojit
do běžného křesťanského společenství?
Na tuto otázku je obtížné jednoznačně odpovědět.
Setkal jsem se velmi často s vězni-psychopaty, kteří
pravidelná setkávání se zástupci Vězeňské duchovenské péče využívali jen k osobnímu prospěchu.
Chtěli získat některé materiální výhody, ale např.
i přímluvu při možném předčasném propuštění
z vězení. Je vždy otázka psychologické erudice
a osobních zkušeností dotyčného duchovního, zda
a kdy toto rozpozná a jaký postoj k takovému vězni zaujme. I špatný začátek může mít dobrý konec.
Každé křesťanské společenství má být dle mého
názoru otevřené všem lidem propuštěným z vězení,
pokud ovšem svými činy a nikoli jen hezkými slovy
usilují o pozitivní změny svého jednání.
■ Jana Matulíková
leden 2014 MISIE
Svědectví mezi teenagery na ukrajině
U
ž v zimě jsem přemýšlela o tom, co podniknu
v létě, ale už jsem tušila a cítila povolání jít
alespoň na chvíli sloužit mimo Českou republiku.
A byla jsem hodně překvapená, když jsem zjistila,
že i několik dalších lidí z naší mládeže má ty samé
touhy. Věděli jsme, že chceme jet sloužit mladým
lidem nebo dětem a že chceme sloužit nejen praktickou pomocí, ale i slovem evangelia.
Projekt zvěstování evangelia
Neuvěřitelnou náhodou jsme se dostali k projektu
Evropských táborů na Ukrajině, které organizují
manželé Chmielovi z Čech. Ti již několik let slouží
na Ukrajině ve spolupráci s místním společenstvím.
Pokud jde o to, jak vypadá Evropský tábor, tak je to
založeno na stejné myšlence zvěstování evangelia
mezi teenagery (na našem táboře bylo účastníkům
10 leden 2014
mezi 13 – 23 lety), jako English campy u nás v České
republice. Malý rozdíl je jen v tom, že nepřijíždí skupina z USA, ale z některé z evropských zemí (zatím
to byla jen Česká republika).
Abych byla upřímná, moc jsem si nedokázala
představit, co nás tam čeká, jak moc velká bude
jazyková bariéra, jak rozdílné budou naše kultury.
Ale celou dobu před odjezdem jsem v tom měla úplný pokoj od Boha, že On se tam o nás postará, ať
se bude dít cokoliv. A také se opravdu postaral ve
všech ohledech. V tom čase na Ukrajině nás Bůh učil
tomu, abychom mu více důvěřovali a také abychom
se dokázali vzdát svého materiálního pohodlí, které
máme doma. Byly chvíle, kdy jsme byli až protivní,
protože se nám něco nelíbilo, postel byla moc měkká nebo moc tvrdá, jídlo bylo občas opravdu divné
a nechutnalo nám. Ale pravda je, že jsme měli být
Ilustrace Ondřej Košťák
S vlastní kůží na trh
vděční za to, že vůbec máme na čem spát a že nemáme hlad. Také nás učil tomu, abychom se vzdali své
komfortní zóny a doslova šli s „vlastní kůží na trh“
pro evangelium.
Ukrajinci jsou hodně nábožensky založení
O Bohu na Ukrajině nikdo nepochybuje, ale potíž je
v tom, že křesťanství je pro ně často jen náboženstvím a chybí jim osobní vztah s Bohem. V neděli
jsme sami viděli, jak kolem kostelů se zlatými kupolemi postávalo neuvěřitelné množství lidí, ale později jsme dozvěděli, že to nebylo proto, že by se už
dovnitř nevešli. Vevnitř bylo docela prázdno. Oni
tam jen chvíli postávali, aby si mohli říct, že byli
v kostele, a pak šli zase domů. Měla jsem velikou
radost, když jsem během toho týdne na táboře viděla, jak se děti ptaly a zajímaly víc o Boha a opravdu
přemýšlely nad večerními programy.
Viděla jsem, jak moc důležitou roli hraje tým
místního společenství. Protože zatímco my jsme po
táboře odjeli, tak oni tam zůstávají a vztahy, které
tam vznikly, udržují dál živé. Povzbuzují děti k hledání živého Boha a v duchovním růstu. To se na dálku dělá velmi těžko. I jazyková bariéra byla nakonec
docela velká, ale ne nepřekonatelná. Náš tým tam
měl své nenahraditelné místo a jsem si naprosto jistá, že to byla Boží vůle, že jsme právě tam, i když
duchovní péči jsme z velké části museli nechat na
místních. To pro nás byla nová situace. V Česku je
pro nás samozřejmost, že při English campech jsme
to my, kdo se starají.
Moc jsem si oblíbila ukrajinskou kulturu
Dvanáct nezapomenutelných dní
Na Ukrajině jsme strávili dvanáct dní, ale většinu
doby jsme prožili s dětmi na táboře anebo s ukrajinským týmem při přípravách. Proto jsme žel neměli
moc času na prohlídku města Lvov (L’viv), ze které
je sbor, se kterým jsme spolupracovali. Ale z toho,
co jsme viděli, je to moc hezké město. Pro mě to byly
dva nezapomenutelné týdny plné Boží přítomnosti,
služby lidem i Bohu, a dodnes není den, kdy bych si
na Ukrajinu nějak nevzpomněla.
FOTO archiv autorky
Ukrajinci jsou neuvěřitelně otevření a pohostinní.
Pořád se někdo s někým objímá, bez nějakého podtextu, jen si takhle prokazují, že se mají rádi. Také
jsme dostali varování, abychom neříkali, že se nám
něco líbí, když jsme u někoho na návštěvě, hostitelé
by nás tím mohli chtít obdarovat. Jednou, když jsme
šly s děvčaty z týmu po ulici a měly jsme na sobě
stejná táborová trička, zastavili nás nějací chlapci,
jestli nejsme ze spolku, který hraje počítačové hry.
Vysvětlily jsme jim, že ne, že jsme tam dělali tábor
pro děti. Byli tak nadšení, že jsme s nimi mluvily
ukrajinsky (to ovšem uměla jen jedna z nás) a že
jsme jim rozuměly, že nás objali, rozloučili se a šli
dál. Jediný problém jsem měla s tím, že Ukrajinci
všechno nechávají na poslední chvíli, různě mění
plány a těžko se v tom někdo orientuje. Ale v tom
jsme se právě učili důvěře Bohu, že my to nemusíme
mít vždy pevně v rukou, ale že On se postará i o ty
nejmenší detaily.
■ Barbora Čížková, CB Praha – Dejvice
leden 2014 11
FOtO archIv, mOntáž Ondřej KOŠŤáK
TÉMA
petr raus
Celý svět je pod mocí Zlého, vyznáváme
s apoštolem Janem. Ke světu ale patří
i církev a moc Zlého se projevuje i v ní.
My se pak ptáme: Je to či ono v církvi
ještě zdravé? Je sama církev ještě zdravá? Ba dokonce: Je takové společenství
ještě církví? Jsou to vážné otázky, je
třeba na ně hledat odpovědi.
12 leden 201
k
do z nás by nechtěl žít ve zdravé, krásné církvi?
Taková touha je nesporně legitimní, je psáno,
že sám Pán Ježíš Kristus si „připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného,
aby byla svatá a bezúhonná.“ (Ef 5,27) Krásná církev
není sen, jde o skutečnost, která je darem Božím. To
je jedna strana mince. Tou druhou je lidský zápas,
jaký vedl např. apoštol Pavel. Řekl o něm: „Se vší
moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé
v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve
mně působí svou silou.“ (Ko 1,28–29)
církev svatá a bezúhonná
Jak vypadá svatá a bezúhonná církev, o jaké mluví apoštol? Církev bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného? Je to společenství dokonalých lidí?
Tak by ji chtěl vidět svět kolem nás a je pak reálnou
církví zklamán. Stejně si to ale představují i někteří
z lidí uvnitř církve, kteří ztratili schopnost reálného
pohledu na sebe samé a svádějí Boží lid na scestí,
k údělu sekty.
Jestli ale svatá a bezúhonná církev není společenstvím svatých a dokonalých lidí, jak tedy vypadá?
Je to alespoň církev, která už nehřeší? – Nikoli. Je to
církev stále ještě hřešící, ale omilostněná.
Metoda farizeů
Po řadu let jsem si kladl otázku, proč je v Novém
zákoně věnováno tolik prostoru polemikám Pána
Ježíše s farizeji. Čím byli farizeové tak mimořádní,
že si vysloužili takovou pozornost našeho Spasitele?
Jistě, měli vliv a současně to byli pokrytci, bylo tedy
třeba před nimi varovat. Což ale mnozí jiní nebyli
stejně tak bezcharakterní, jako jsou farizeové našich
představ, a Pán Ježíš jim přesto vycházel vstříc?
Dostal jsem se k nim (a k jejich předchůdcům)
blíž, když jsem mohl před lety točit dokument „Po
stopách starých rabínů“. Bylo pro mne velkým
a nečekaným překvapením zjistit, jak upřímní byli
tito lidé ve svém přesvědčení a ve své víře. Jakého
nasazení, jakých obětí byli schopní! Kolik jich pro
věrnost víře svých otců umíralo jako mučedníci!
Řekl bych s jakousi nadsázkou, že farizeové byli
evangelikály období Nového zákona.
Proč je pak ale Pán Ježíš nazýval pokrytci? Vždyť
to nebyli lidé, kteří by něco jiného říkali a něco
jiného žili! Naše představa o nich se mi najednou
ukázala v docela jiném světle. V čem pak ale spočívalo jejich pokrytectví? Bylo systémovou chybou
jejich víry a představ. Asi nejpřesněji to vystihuje obraz, který formuloval sám Pán Ježíš: „Běda
vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše
a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše,
a bude čistý i vnějšek. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které
zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských
kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte
lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví
a nepravost.“ (Mt 23,25–28)
Obílené hroby. Bílá barva kolem vchodu hrobové jeskyně byla varováním, aby se kolemjdoucí
náhodným dotykem kulticky neznečistil. Obsah
hrobu vůbec neřešila, ponechávala ho beze změny.
Kryla jen povrch, to, co bylo vidět. Přeneseno do
duchovní oblasti, farizeové jakoby říkali: „Záleží
hlavně na tom, jak věci vypadají; důležité je, co
děláš, nikoli co si myslíš, po čem toužíš, co nosíš
v sobě. Když se naučíš přesně dodržovat všechna
přikázání Zákona, když naplníš všechno, co Zákon
žádá, když se ti to stane zvykem a železnou košilí, splníš tím, co od tebe Hospodin očekává. Když
to tak udělá celý národ, bude moci přijít Mesiáš.“
Nevím, jestli řešili i problém lidského srdce. Pokud
ano, asi by řekli: „Když se naučíš zachovávat a plnit
všechny příkazy Zákona, Zákon sám promění tvé
srdce. Jeho dodržování se stane nástrojem postupné změny charakteru.“
Podobně číše a talíře. Kultické předpisy nařizovaly jejich omývání. Protože šlo o kultický předpis,
nebyla rozhodující míra čistoty, které se tím dosáhlo, důležité bylo dodržet nařízení. Že z vnitřní strany zůstalo nádobí špinavé, nehrálo roli. Jakoby to,
co bylo před očima, bylo rozhodující; na vyčištění
vnitřku bude dost času někdy později. Jakoby člověk teprve omýváním povrchu nádobí vytvářel
předpoklady jeho pozdějšího vyčištění zevnitř.
Pán Ježíš to ale viděl jinak: „Slepý farizeji, vyčisť
především (dosl. nejprve) vnitřek číše, a bude čistý
i vnějšek.“ Člověku je ta farizejská představa docela
Ing. Petr Raus (57)
Absolvent Vysoké školy zemědělské v Brně, obor
rostlinná výroba, původní profesí entomolog.
V tomto oboru do roku 1991, od roku 1992
v médiích. Ženatý, otec dvou dospělých dcer. Kromě
přírody a biologie (zvláště entomologie, na kterou
mu ale nezbývá čas) má rád hudbu (zejm. renesanční
a barokní), lidi (ale i samotu), práci s jazykem a bibli
s její podivuhodnou zvěstí.
leden 201 1
TÉMA
téma
blízká a pochopitelná, cvik a zvyk dokážou mnoho, proč by nemohly pomoci i proměně charakteru,
potažmo růstu kvality církve? Podle Pána Ježíše je
třeba nejprve řešit vnitřek, obsah, srdce člověka.
A nejde jen o sám počátek, i při pozdějším zkoumání a hodnocení je třeba dodržet priority: podstatný
je a zůstává vnitřek.
Jak tedy vypadá svatá a bezúhonná církev? Je to
církev, na které už neobjevíme nic zlého? Nikoli.
Je to pořád ještě společenství hříšníků, i když už
omilostněných hříšníků, jak říkávali naši otcové.
Z Božího pohledu jsou lidé v církvi svatí, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, protože jsou přikryti spravedlností Kristovou. Z lidského pohledu
důsledky jeho stavu, tedy skutky. Máme hodnotit
církev podle skutků? Cožpak se člověk nestává spravedlivým vírou bez skutků zákona? (Ř 3,28)
Nezbývá nám žádná jiná možnost. I sám Pán
Bůh, který do srdce vidí, nás bude jednou hodnotit
podle našich skutků (2K 5,10), natož pak my! Naši
otcové si toho byli dobře vědomi a položili na způsob křesťanského života silný důraz. Dokonce až
tak, že toužili po výběrové, elitní církvi. Do jejich
společenství mohl patřit jen ten, kdo svým životem
přijatou Boží milost prokazoval, kdo žil způsobem
úměrným této milosti. Kdo se navenek projevoval
jinak, nepřiměřeně, byl kázněn. (Přitom je třeba
přiznat, že jako měřítko přiměřenosti nepouží-
jsou ale stále ještě hříšníky, nejednou klesajícími,
všelijak slabými a všelijak pokřivenými. Kristovu
spravedlnost svět zatím příliš nevidí. Na druhých
ji často nevidíme ani my. Její promítnutí do praktické roviny totiž není stoprocentní. Všichni totiž
žijeme v jakési vnitřní rozpolcenosti, kterou tak
krásně popsal apoštol Pavel ve svém listu do Říma:
„Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám
to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede
boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl,
a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.“ (Ř 7,15.22–23) To nenapsal v době před
svým novým narozením, to píše jako zralý křesťan
a používá při tom přítomného času. Souvisí to s naší
pozemskostí, jak popsal o několik vět dále: „Je-li
však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože
jste ospravedlněni.“ (Ř 8,10)
vali jen biblické normy, ale velmi často i kulturní
měřítka své doby a své sociální kultury.) Rozumím
jejich touze i snaze. Navzdory tomu si myslím, že
mnohdy sklouzli na rovinu farizeů. Chtěli napravovat církev zvenčí, bílili hroby. Nejednou v tom
pokračujeme dodnes.
To už ale není projev zdravé církve. Ta roste
zevnitř, z podstaty, kterou přijala, z milosti Boží.
Primární musí být proměna srdce, nikoli vnější
projev. Ten musí vždycky zůstat až důsledkem.
Hříchem totiž není až ten skutek, který provedeme
a který bude vidět. Hříchem je právě ten stav srdce,
který nás k hříšnému konání vede.
Diagnostika církve
Jak pak ale poznáme, jestli je církev skutečně zdravá
a krásná? Jestli je zdravá naše denominace, náš sbor?
Novozákonní polemiky s farizeji ukazují zřetelně,
že podstatný je a zůstává vnitřek, naše srdce. Do něj
ale nevidíme; nevidíme dobře ani do toho vlastního,
natož pak do srdcí ostatních lidí. Viditelné jsou až
14 leden 2014
Skutky, nebo jejich motivy?
Když jsme ale odkázáni jen na hodnocení skutků,
které z nich svědčí o dobrém zdravotním stavu církve? Které můžeme označit za jeho průkazné symptomy? A jak spolehlivá ta jejich průkaznost bude?
Než začneme jmenovat konkrétní činy, domysleme, co jsme si řekli před chvílí. Je na místě soudit
přímo a bezprostředně podle činu? Je relevantní
vypisovat seznam určitých skutků a třídit je bez
dalšího na dobré, zlé a neutrální? Není. Jestliže je
obsah důležitější než vnější zdání, bude motiv činu
významnější než sám čin. Je možné se ptát, co
dělám, a podle toho se posuzovat. Lepší je ptát se,
proč to či ono dělám, co je motivem mých činů. Pak
posoudím stav srdce lépe. Tento pohled
koresponduje s posunem, který Pán
Ježíš vnáší do chápání Zákona, když
říká např.: „Slyšeli jste, že bylo řečeno
otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude
vydán soudu. Já však pravím, že již
ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude
vydán soudu. Také bylo řečeno: `Kdo
propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!´ Já však vám pravím, že
každý, kdo propouští svou manželku
mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství“ (Mt 5, 21–22a.31–32a) Nejen
vražda, ale už to, co k ní vede, je zlé.
Podobně nestačí k pravdivému ohodnocení propuštění manželky vnímat to
propuštění samo o sobě, je třeba ptát se
po motivech (například smilstvo může
rozvod ospravedlnit, a bude to ospravedlnění biblicky náležité).
Je zajímavé, že těmto Kristovým slovům předchází v evangeliu jeho výrok:
„Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků
a farizeů, jistě nevejdete do království
nebeského.“ (Mt 5,20) Mnozí jí rozumějí tak, že je třeba být přísnější, než farizeové, ještě více hlídat lidské skutky
a dávat pozor na větší množství špatných činů. Pán Ježíš tu ale mluví o jiné
spravedlnosti a jiném vnímání dobra,
zla a hříchu, než jaké vidíme u farizeů. Kristovo království přináší nová,
odlišná měřítka. Jako církev Kristova
potřebujeme tyto jeho normy vnímat
a jenom jimi poměřovat sebe sama.
Jde v nich o kvality našeho nitra a naší
vnitřní podstaty.
Základním principem zdravé církve je tedy její zakořenění v Kristově
milosti, která očišťuje a proměňuje
lidské srdce. Z této milosti vyrůstá,
KOMENTÁŘ
Je důležité, jak si dokážeme odpouštět
Připojím jenom tři poznámky, jednu na obranu farizeů, druhou o jednotě
první církve a poslední jako dodatek ke čtyřem okruhům diagnostiky.
Pán Ježíš občas pronášel velmi provokativní výroky, kterými své posluchače šokoval – a nutil přemýšlet. Problém je, že i ten nejprovokativnější
výrok časem zevšední (zvláště, když tím časem jsou staletí). Slyšíme-li
dnes, že farizeové byli pokrytci, představíme si prostě pokrytce se vším
všudy: neupřímného člověka, který se vědomě přetvařuje. Když si takového ukázkového farizeje představíme, má to tu velikou výhodu, že se nás
to netýká. My přece takovou karikaturou zbožnosti, jakou jsme přidělili
farizeům, nejsme.
Autor článku správně tuší, že je to složitější. Farizeové byli ve skutečnosti nejupřímnější z upřímných. A zbožný a spravedlivý život pro ně byl
vším. A jim říká Ježíš: Pokrytci! Proč? Předstírali snad, že jsou dokonalejší, než ve skutečnosti byli? Věřím, že se farizeové dokázali docela sebekriticky podívat do zrcadla, nastavit zrcadlo vlastní zbožnosti. – A Pán
Ježíš vlastně jen poznamenává: Nedíváte se do toho zrcadla trochu moc
dlouho? Jejich chyba byla v tom, že tím, jak pořád úzkostlivě mysleli na
svou zbožnost a na to, aby nic nezanedbali, vlastně pořád mysleli na sebe.
V Kázání na hoře říká Pán Ježíš: Vaše spravedlnost musí být hojnější
než ta farizejská (Mt 5,20). Ale jak by mohla být hojnější? Dodržovat víc
předpisů a více dbát o to, co se dělá a co se nedělá, už snad ani nešlo.
Hojnější spravedlnost ale spočívá v tom, že přestanu přemýšlet, jestli
jsem dost zbožný a spravedlivý, a spíše si položím otázku, co bych mohl
udělat pro svého bližního.
Druhá poznámka se týká církve. Rádi stavíme dnešní rozdělenou
a rozrůzněnou církev do protikladu k té novozákonní. Což je správné.
A tak nějak si tu novozákonní církev představujeme jako idylicky „jednobarevnou“. Což není úplně přesné. Z Nového zákona lze vyčíst, že sbory,
do nichž píše apoštol Pavel, apoštol Petr, evangelista Matouš nebo
Jan, byly navzájem tak odlišné a tak obtížně se dorozumívaly, že to lze
snadno přirovnat k dnešní situaci. Rozdíl oproti dnešku byl v tom, že se
i při té různosti dokázaly navzájem považovat a uznávat za jednu církev.
A mluvily spolu.
Obraz těla, které má rozličné údy (1K 12) vztahuje apoštol Pavel na
korintský sbor, ale lze jej právě tak chápat i ekumenicky a vztáhnout na
celou církev v její rozrůzněnosti a rozdělení. Denominace, která si připadá
jako pravá ruka Pána Ježíše, stěží pochopí, jaký smysl má jiná, která ze
všeho nejvíce připomíná levou nohu. Ale ona to ani vědět nemusí! Stačí,
když bude vědět, že dohromady jsme jedno tělo s jedinou hlavou. Anebo
i vytuší, že církev, která by se skládala jenom ze samých pravých rukou,
by se nepohnula z místa. Jeden a týž Duch, který v církvi působí, ví sám
nejlépe, proč nás chce mít tak různé a k čemu to může posloužit.
Konečně poslední poznámka: K těm čtyřem okruhům, o kterých článek
mluví, bych možná ještě připojil jako pátý, samostatný, odpuštění. Vím, že
je obsahově zahrnuto pod láskou (láska odpouští bez omezení), ale přesto
bych mu raději dal i samostatný prostor. Právě tam, kde se církev snaží
být zdravá, krásná, bezúhonná, je důležité, jak se zachová k těm, kdo ve
své bezúhonnosti klopýtnou a do ideálního obrazu už se jaksi nevejdou.
Ano, před Bohem jsme všichni jen omilostnění hříšníci. Je ale důležité i to,
jak si dokážeme odpouštět navzájem, přijímat se i se svými chybami a ujímat se těch, kdo v životě zakopli (jako i my odpouštíme našim viníkům…).
■ Jiří Mrázek, vedoucí katedry Nového zákona na ETF UK
leden 2014 15
TÉMA
v ní spočívá, z ní žije. Přijatá milost se pak musí
projevit i navenek, způsobem lidského života. Při
jeho posuzování jsou ale důležitější motivy, než
samotné skutky, protože důležitější je stav našeho
srdce než to, co máme před očima. Víc váží to, kým
ve své podstatě jsme, než to, jak se projevujeme
navenek (Mt 7,18).
Myslíme-li na tyto základní principy, můžeme se
začít ptát po konkrétních projevech nemoci a zdraví církve. Připomenu čtyři klíčové okruhy, ovšem
s vědomím, že v konkrétních podmínkách se mohou
priority všelijak posouvat a že vypovídací hodnotu
má i řada dalších způsobů a projevů našeho života.
Okruh první: láska
„Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem
milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte
navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji
učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
(J 13,34–35). Slova Pána Ježíše, kterými výslovně
ukázal na jeden z nejdůležitějších znaků křesťana,
na lásku. Na lásku, která odpouští bez omezení (svět
by řekl: bez rozumu; Mt 18,22), která je trpělivá, laskavá, nezávidí, nevychloubá se a není domýšlivá,
nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se
vydráždit, nepočítá křivdy, nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. (1K 13,4–6).
anketa
Hanka, 27 let, CB Teplice
•Jednak si myslím, že mnoho
lidí má problém s odevzdáváním
desátků. Pak bych řekla, že
máme až příliš uzavřených lidí,
kteří mají spoustu závažných
problémů, ale stydí se o nich
mluvit nebo se o to nemohou
s nikým podělit. Buď protože se
bojí zranění (nechtějí vypadat
jako slaboši), nebo protože na
„takové hlouposti není nikdo zvědavý“. A nakonec na to třeba ani
nemají čas. Na závěr, připadá
mi, že velmi málo mužů se věnuje evangelizaci svých známých,
kolegů, přátel, rodinných příslušníků, protože v církvi převládají
velmi výrazně ženy.
Pavel, 60 let,
CB Benátky nad Jizerou
•Samozřejmě, jsme církev lidí
a ne andělů, a my sami jsme
nedobří a nezdraví. Ještěže
nejsme se svojí člověčinou sami,
a že můžeme být pod vlivem
a milostí Boží.
Co to bylo? Krátká a úderná otázka, ze které se jen tak
nedá uhnout: Osobně nemám
rád pokrytectví, svatouškovské
16 leden 2014
Narazili jste v Církvi bratrské na něco
nezdravého? Co to bylo?
chování a pomluvy. Chraňme
si naše sbory před takovýmto
bejlím. V poslední době jsem se
setkal se zázrakem odpuštění
a smíření mezi bratry ve sboru.
Kde takto působí Duch svatý
a mění postoje a opravdu těžké
situace v radost a děkování, tam
je naděje. Pán Bůh si sám svoji
církev ochrání.
Pavla, 35 let, CB Husinec
•V naší církvi postrádám
určitou vyváženost ve vyučování. Dlouhé roky jsem neslyšela
kázání nebo vyučování o darech
Ducha svatého. Lidé v tom dost
tápou a neví si s tím rady. Důraz
na ovoce Ducha svatého a charakter je dobrý, ale o darech se
nemluví nikdy a to mi připadá
nezdravé.
Tomáš, 41 let, CB Praha 5
•Zdá se mi, že současná
CB je zřejmě už příliš široce
rozkročená – a to jak liturgicky,
tak i stylem práce ve sborech
(doufám, že snad není příliš
rozkročená i teologicky). Pokud
dnes některé sbory CB nemohou zvolit některý typ kazatelů
pro jejich přílišnou odlišnost,
tak tu máme praktický problém. Ten je umocněn i současným nedostatkem kazatelů,
jichž ubývá více než jen jejich
odchodem do důchodu. V
některých sborech je asi problém i nedostatečné zapojení
laiků (kdysi hojně rozšířené)
především do služby slovem
a neochota se pro tuto službu
průběžně dovzdělávat. V Praze,
kde je hodně sborů na relativně
malém území, vidím ještě něco
jiného. Hlavní důvod zakládání
nových sborů v počátcích církve
byl přiblížit se lidem. Dnes už
se sbory zakládají z různých
jiných (a možná ne vždy jen
dobrých) důvodů. Výsledkem
Na čem nejlépe poznáme úroveň lásky?
V současné době se většinou dívám po
třech symptomech, které se mi zdají být
docela průkazné. Tím prvním je vztah
mezi generacemi. Jde o poklad, který už
mimo církev objevíme jen vzácně a který
je nesmírně oslovující. Kde se mají různé
generace skutečně rády, tam rozpoznávám cosi velmi zdravého.
Tím druhým dnes velmi aktuálním
ukazatelem (už ne lásky, ale jejího nedostatku) je závist. Neschopnost přát druhému úspěch, bohatství, spokojenost
je nyní stav, kdy mnoho lidí z Prahy
a blízkého okolí jezdí do sboru na
druhou stranu města jen proto, že
tam buď vyrostli nebo je jim tam
prostě dobře nebo tam káže ten
„správný“ kazatel atp. Pro tyto lidi
pak může být těžké zúčastnit se
plně života sboru a zapojit se do
nějaké služby v místě sboru, protože to mají daleko.
Ladislav, 65 let,
CB Třinec-Lištná
•Osobně bych raději uvítal, kdyby
tato otázka zněla: „Co je dobrého
a zdravého v naší církvi?“ No, ale
abychom mohli být úspěšní v léčbě,
musíme nejprve stanovit správnou
diagnózu. Mezi jinými se mi jeden
zásadní nedostatek jeví, a to ubývání
Boží bázně, na který potom navazují
další negativa. Např. posun hranic (do
světa) v přijímání hodnot a myšlení,
následně i jednání. V tom je nejvíce
ohrožená mladá generace. Střední
generace trpí zmenšeným zájmem
o duchovní věci (existenční starosti),
stará generace má svoje vyježděné
koleje, někdy i hořkost a nezájem
o nové formy. Nechtěl jsem moralizovat, cítíme se v našem sboru dobře.
■ Připravila Anna Chrásková
KOMENTÁŘ
K principům zdravé církve
Myslím, že většina křesťanů by se v zásadě shodla na tom, jaké jsou
principy zdravé církve. S obecnými principy se totiž mnohem snáze
souhlasí než se skutečnými lidmi. Zvláště v evangelikálním světě má
mnoho lidí za to, že pokud mají správné učení a doktrínu, je v pořádku
i vše ostatní, včetně jejich vztahu s Bohem. Vyznání a souhlas ovšem
ještě neznamená, že jsme podle těchto přesvědčení ochotni jednat.
Z mnoha důvodů jsem přesvědčen, že klíčová je schopnost církve
překonat v pohledu na sebe samu určitou kulturu sebeklamu a pak
naše ochota se principy zdravé církve poměřovat. Během celých svých
dlouhých dějin se církev potýká s několika gravitačními vlivy, které ji
vzdalují Bohu i lidem kolem ní. Každá církev ve svých dějinách směřuje
od milosti k zákonictví, od jednoduchosti ke složitosti, od zaměření
na Boha k jeho vytěsnění pomocí tradic a formálního náboženství či
systému pravidel a konečně od zaměření na lidi vně k zaměření na ty,
kdo žijí uvnitř církve. Nejde snad o záměrný proces, každá instituce
ale má v posledku tendenci zapomínat na důvod své vlastní existence,
a dokonce mu účinně odporovat ve chvíli, kdy se sama o sobě stane
cílem, a nikoli prostředkem.
Proč ale církev jako taková existuje? Ve druhé kapitole Efezským
apoštol Pavel vykreslil obraz církve jako Božího příbytku. Jedním
z aspektů Boží přirozenosti je totiž potřeba co nejdokonalejšího naplnění lásky. V tomto ohledu platí, že nepoznaná láska je láska nenaplněná.
Principem zdravé církve není jen to, že církev v Boží přítomnost věří,
ale že ji vítá, že o ni usiluje a že činí vše pro to, aby byla viditelnější
a vlivnější. Nemám na mysli tzv. „Boží přítomnost“ exaltovaného
křesťanství, ale to, že církev skutečně je místem, kde se děje Království
Boží a lidé do něj vstupují. Kde se učí zachovávat vše, co nás učil Ježíš.
Kde se lidé uvnitř stávají podobnějšími Kristu a dělají to, co činil On,
kde jsou skutečnými učedníky. V celé západní církvi, zdá se, převládlo
přesvědčení, že člověk může být křesťanem, aniž by v zásadě musel být
učedníkem Ježíše Krista.
Kdosi řekl, že největší překážkou oddanosti Kristu bývá služba Kristu. Tento paradox ovšem neplatí jen pro jednotlivce, ale i pro celé sbory,
organizace i denominace. Je tak snadné nahradit Boží přítomnost
programy a strategiemi, přemírou zbožných aktivit, úkonů i shromáždění, konferencemi i mobilizacemi. Ve skutečnosti jsou některé aktivity
církve velmi účinným nástrojem, jak se Boží přítomnosti vyhnout. Boží
přítomnost nic nenahradí, ale má mnoho náhražek. Stejně tak i naše
služba může Boží přítomnost vytěsňovat, nebo s ní naopak počítat,
vystavovat se jí, mít ji za cíl a směr. Bylo by banální v tomto směru opakovat potřebu modlitby a dalších duchovních disciplín, ale existují i zcela praktické cesty, jak odstraňovat překážky Boží přítomnosti a služby.
Je třeba se ptát, zda vše, co děláme, je skutečně nezbytné a účinné,
zda není třeba naši činnost „prořezat“, abychom mohli nést lepší ovoce.
Zda lidi jen nezahlcujeme informacemi, které si nepamatují a ani
je neaplikují do svého života. Zda naše služba skutečně odráží Boží
priority, nebo je tažena převážně naplňováním našich vlastních potřeb,
kterých je nekonečně mnoho. Jsme ochotni zhodnotit svou službu
pravdivě a změnit ji, pokud bude třeba? Jsme ochotni naslouchat lidem
mimo naši službu nebo sbor, abychom zjistili, zda nejsme „mimo“?
Možná i toto jsou cesty, jak být Bohu blíže a být zdravou církví.
■ Jiří Unger, tajemník České evangelikální aliance
leden 2014 17
TÉMA
(i když mně samotnému se třeba nedaří), hned ho
podezřívat z nepoctivosti a nepravostí, to je projev
skutečně vážné duchovní nemoci. Ve světle mnoha
biblických textů tady můžeme rozpoznávat odpor
vůči Božímu požehnání, které Hospodin dává někomu jinému, než nám samotným.
A nakonec, ve zdravém společenství každý formuje a napomíná nejprve sám sebe a teprve potom
ty druhé (Mt 7,3–5), jakkoli i napomínání druhých
může být důsledkem (a je požadavkem) lásky.
Okruh druhý: Slovo
Druhým výrazným projevem zdravé církve je primát Slova. Tak to podtrhla reformace a my na tom
dodnes nepotřebujeme nic měnit. Když Pán Ježíš
argumentoval, říkával: „Je psáno“. Nikdy neřekl
„mám pocit“, „zdá se mi“ či „měl jsem vidění“. Jistě, dobře znal staré proroky, kterým dával vidění
sám Hospodin, velmi přesně ale rozlišoval věky:
dobu otců a svou současnost, čas před svým příchodem a po něm. Dnes, „po Kristu“, je vždycky
rozhodující, co říká Slovo, nikoli vidění. To musí
být právě Slovem posuzováno (1K 14, 29).
Jakousi podmnožinou této priority je ještě jeden
projev zdravé církve: rovnováha duchovní a materiální sféry. Duchovní projevy a materiální péče
musejí stát vedle sebe, jak nám pěkně ukazuje
porovnání evangelijních textů Mt 7,21–23 a Mt
25,31–46 (pro omezenost prostoru je tu není možné citovat).
Okruh třetí: oběť
Třetím, velmi výrazným projevem zdravé církve je ochota k oběti. Obětovat síly, čas, peníze, to
všechno jsou skutky, které je těžké dlouhodobě
hrát, dělat jen na oko (i když úplně vyloučené není
ani to). Na nich se projeví, na čem nám v životě
opravdu záleží, jestli na vlastním pohodlí, nebo na
Kristu, který se za nás (za mne) obětoval, který se
kvůli mně vzdal úplně všeho. Troufnu si povědět,
že teprve oběť je tím, co dává našim skutkům skutečnou hodnotu.
18 leden 2014
Okruh čtvrtý: jednota
Poslední projev zdravé církve, který tu chci zmínit,
vidím v její jednotě. Pánu Ježíši na ní velice záleží,
jen si znovu pročtěme 17. kapitolu Janova evangelia! Hodnota jednoty církve stojí vysoko nad věroukou, protože základní hodnota evangelia nespočívá
v informaci, ale ve vztahu.
S jednotou církve se nám ovšem pojí několik
závažných otázek; zmíním tři: hranice církve, svobodu sborů a postmoderní konflikt mezi jedincem
a společenstvím.
Co je ještě církev? S kým mám hledat jednotu
a s kým už ne? Rozhodující je Boží Duch, kterého
dává nebeský Otec každému, koho přijímá za své
dítě (Ř 8,9). Jak ale poznáme přítomnost Ducha? To
nám říká výslovně apoštol Jan: „Každé vnuknutí,
které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je
z Boha.“ (1J 4,2b) Stavět nad toto kritérium či vedle
něho cokoli dalšího by bylo opovážlivostí. To je třeba mít velmi vážně na paměti, kdykoli hledáme svůj
vztah k jiným společenstvím.
Je církev společenstvím zcela samostatných a vzájemně nezávislých sborů? I taková koncepce církve by
byla popřením její jednoty. Pamatujme na 15. kapitolu knihy Skutků: Když v prvotní církvi vznikne problém, neřeší si ho doma sami. Jdou do Jeruzaléma,
do centra – a nejdou tam jen za apoštoly (to bychom
vzhledem k jejich mimořádnému postavení ještě
třeba i chápali), jdou i za jeruzalémskými staršími.
Rozumějí snad jeruzalémští starší životu církve víc,
než ti z Antiochie? Ne, ale církev je jen jedna a patří
dohromady. Posuzování věroučných otázek na jednom místě jednotu církve výrazně podpoří.
A pak to poslední: Což není naše víra a naše rozhodnutí víry výlučně naší soukromou věcí? Což není psáno, že „každý bude odpovídat sám za sebe“? (Ga 6,5)
Ano, je to tak psáno, ale o čtyři verše dřív můžeme
číst: „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak
naplníte zákon Kristův.“ (Ga 6,2) A co se týče vztahu
kazatelů a jim svěřených sborů, tam je dokonce psáno: „Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se
jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zod-
povídat.“ (Žd 13,17a). Tedy žádná
nezávislost víry jedince. Moje víra
je součástí víry církve, můj hřích je
hříchem celého společenství, patřím s ostatními dohromady.
Závěr
Kdekoli potkávám společenství,
které:
- žije vzájemnou přejnou láskou
i sounáležitostí s ostatní církví
(byť by mělo i svá specifika),
- podřizuje se autoritě Slova
i těch, kterým byla ve sborech svě-
řena jejich správa (a současně vnímá, že dar rozlišování může Duch
svěřit i komukoli jinému v církvi
a že je tedy potřebné se neustále
sobě navzájem otvírat a otevřeně
řešit problémy života společně)
- a je ochotné k oběti ve prospěch
ostatních – tam s vděčností vnímám
ozdravnou moc evangelia. Vždycky
znovu si přitom uvědomuji, že to
všechno je dar a důsledek milosti,
kterou církev dostává jako nabídku
zdarma, z Boží lásky, bez vlastních
zásluh. Vedle toho ovšem chci mít
stále na paměti, že vnímám jen
povrch, vnější projev. Proto se chci,
nakolik to jen bude možné, vždycky
snažit zkoumat motivy. A v každém
soudu být velice opatrný. Ani Pán
Ježíš přece nepřišel svět soudit, ale
zachránit (J 3,17), i když my sami
rádi zdůrazňujeme opak.
Odpovídá
těmto
pohledům
a měřítkům i naše milá Církev bratrská? To už je otázka na každé její
společenství, na každý sbor a každou
stanici. Ptejme se sami sebe, zkoumejme a vyvozujme důsledky. ■
KOMENTÁŘ
Dvě roviny pohledu na církev
Abychom mohli hodnotit, zda je církev zdravá, je potřebné si připomenout,
jaký obsah má definice církve podle Písma. V textu Mt 16,16–19 Ježíš vyučuje, že církev vybuduje On, a ta bude společenstvím lidí, kteří mají zjevení od
Nebeského Otce, že Ježíš je Mesiáš, velmi pomazaný služebník Hospodinův
– člověk, očekávaný král, a současně také Syn živého Boha. Církev, vyznávající tuto základní pravdu, nebude přemožena branami podsvětí a budou jí dány
klíče Království Nebes, takže bude mít autoritu vykonávat svazování a rozvazování. A to nejen v provozu církve. I z této počáteční definice zakladatele
církve Ježíše Krista vidíme, že církev je nutno vidět ve dvou rovinách:
a) je budována do vnitřní krásy a nového charakteru;
b) má poslání s autoritou.
Synonymem je dílo Ducha svatého, který působí ovoce a nabízí dary.
Museli bychom jít do dalších míst Písma, abychom vyjádřili plnější obsah
tohoto dvojího nastavení církve. Autor článku se soustředil pouze na vnitřní
zbudování církve a pokusil se, velmi pěkným a oslovujícím způsobem,
odpovědět na otázku, za jakých vnitřních motivů či proměn je církev možno
vnímat jako zdravou. Poukázal na čtyři okruhy. K nim bych jen letmo přidal
následující:
K okruhu lásky: Schopnost projevovat lásku druhým vyvěrá z přemožení láskou Pána Ježíše Krista, který nás vykoupil a omilostnil. Připomenu jen další
situace ze života v církvi, kde vnímám vychládání vztahu k Pánu a tím nastupující slabost: stále klesající účast v přímluvách, menší finanční obětavost,
menší zájem o nově přicházející lidi, menší zájem o „slabé“ ve víře atd.
V druhém okruhu bylo zdůrazněno Slovo. Souhlasím s autorem, jen bych
byl opatrnější v postoji k prorockému obdarování, které musí být rozsuzováno, samozřejmě podle ducha Písma. Kde není rada (tu přinášeli od
Hospodina zpravidla proroci či prorocky obdarovaní a osvědčení lidé), tam
umdlévá lid! (Př 11,14) Já osobně vyhlížím, aby Pán daroval církvi v naší
zemi pravé proroky.
Ve třetím okruhu o oběti opět souzním s autorem, ale zároveň upozorňuji,
že oběti v církvi přinášejí i lidé, jejichž motivem není skutečná láska k Pánu,
ale osobní ambice, snaha upozornit na sebe, zalíbit se druhým apod. Tam
zpravidla schází pokora a to zdravé není.
Při přemýšlení nad posledním okruhem – jednota – mi tluče srdce radostí,
neboť to je něco, co mi Pán církve vložil do nitra již v mládí. Ač miluji svou CB,
musím vyznat, jak mne velmi obohacuje poznávání a spolupráce křesťanů
z jiných denominací. Stále vyhlížím, kdy v naší zemi bude Boží lid, Český
Sión, ve své rozmanitosti vydávat jednotný a jasný hlas, takže lidé okolo nás
poznají, že jsme učedníci Ježíše Krista. Vždyť žeň je v ČR připravená a velká,
ale dělníků je málo. To se již dotýkáme poslání církve, jehož naplňování také
odhaluje, zda je církev zdravá či nemocná. Ježíš říká: „Je mnoho povolaných,
ale málo vyvolených.“ (Mt 20,16) Tomuto Ježíšovu výroku předchází text,
který odhaluje tajemství radostného života a služby Bohu právě z milosti.
Závist, o které tam Ježíš hovoří, je autorem článku právem oznámkovaná jako
projev nemoci.
Závěrem mé vyznání: Ač ve svém sboru i církvi vidím obecně ledacos
nezdravého, přesto pro ni mám naději. Jak jsem vděčný, že mohu denně
vyznávat Bohu svá selhání a zároveň se těšit z odpuštění a ze skutečnosti, že
jsem spravedlivý v Kristu díky Jeho zástupné oběti! A já jsem první, kdo ještě
Pánovo budování potřebuje, a proto volám: „Pane, ještě jsem zde, slituj se
nade mnou a použij mne.“
■ Petr Šimmer, kazatel CB v Litvínově
leden 2014 19
Zápisník
Eva Malá
asistentka přímé obslužné péče, Dsp Hagibor, Praha,
členka společenství Bethany, CASD, Praha 4
Gospel for Afrika
V
FOTO ARCHIV AUTORKY
e dnech 21. 6. až 20. 8. 2013 jsem se zúčastnila
misijní cesty šestičlenného týmu, kterou jsme
podnikli do oblasti Iringa u města Mafinga v Tanzánii. Stalo se tak díky projektu Gospel for Afrika,
který spadá pod občanské sdružení ASI-CS a řídí
Radomír Steinert.
Projekt se soustředí na děti, protože právě ony
jsou budoucností Tanzanie. Proto je naplánována
realizace
krizového
centra pro děti v Sao
Hill. A zdá se, že co
nevidět se začne i stavět. My jsme pomáhali
v základní škole a více
jsme pomohli dvěma
konkrétním dětským
domovům.
Nemohu
ale tvrdit, že jsme se
věnovali jenom práci
s dětmi. Manželé Steinertovi byli otevření
pomoci každému, kdo
nám vstoupil do cesty. Pomáhali jsme seniorům,
rozdávali jsme živé kozy, zajišťovali oblečení a další materiální podporu. Věnovali jsme se zdravotní
péči o nemocné, včetně těch, kteří byli infikovaní
virem HIV. Také se realizoval projekt Health Expo
(série stanovišť osvětlující význam zdravého životního stylu). A kromě toho všeho probíhaly přednášky v rámci evangelizačního projektu Share Him.
Ten se konal v obcích Kisada a Nyololo, kde jsme
převážně působili. Toto vše bychom samozřejmě
nezvládli bez pomoci studentů, kteří studovali na
škole pro laické misionáře v Kibidula Farm, a také
bez pomoci členů sboru v Kibidula Farm.
Mí přátelé se mě často ptají, jaký byl pro mě nejsilnější zážitek. Také se ptám sama sebe, co jsem si
s sebou přivezla zpět do České republiky. Překvapivě
je to něco zcela jiného než to, co bylo mým hlavním
20 leden 2014
úkolem – kázání evangelia v obci Kisada. Nemohu
zapomenout na první dny našeho pobytu, který se
nesl v duchu podprojektu „Koza – start podnikání“.
Měli jsme v rukou jmenný seznam vdov a sirotků,
kteří měli dostat kozy od českého dárce. Vcházeli
jsme do příbytků, které byly tak odlišné od našeho evropského bydlení. Místy se mi smutkem tajil
dech, když jsem viděla, v jaké bídě tito lidé žijí. To
ale brzo vystřídalo dojetí, protože právě obdarovaní byli nesmírně
šťastní a vděční, když
se dozvěděli, že dostanou takový živý dárek.
Koza představuje nedostižný sen, protože na
ni nemají prostředky.
Jednoho dne jsme
navštívili
misionářku, která v uplynulých
letech spolupracovala
s manželi Steinertovými a komplikovaným způsobem porodila holčičku.
Nebudu se rozepisovat, v jakých nuzných podmínkách žila. Chci psát o tom, jak úžasné bylo vidět její
úsměv, štěstí a vděčnost nad tím, když dostala výbavičku pro miminko. V těchto dnech jsem začínala
prožívat pocity, které jsem mohla prožívat po celou
dobu našeho působení. Citelně, hmatatelně jsem si
uvědomila, jak je důležité být v pravém okamžiku
na potřebném místě. Jak důležité je činit druhého
šťastným a pokud můžu, neostýchat se naplnit jeho
potřeby. Věděla jsem, že pokud ve svém soukromém
životě nedojdu naplnění, jaké si přeje snad každá
žena, tak právě toto je směr, kterým se chci jednou
ubírat a který by mě mohl učinit šťastnou a vděčnou
za dar života. Vždyť člověk nežije sám pro sebe.
Více informací naleznete na:
http://www.gospelforafrika.cz ■
Pastorační asistentka ve sboru
CB Brno Kounicova
Narodila jsem se ve Vysokém Mýtě, před 38 lety jsem se stala manželkou
kazatele Daniele Komrsky, máme dceru Noemi Průšovou, která má s manželem
Pavlem Jonatana (12), Tadeáše (9), Matěje (7) a Marii (5),a syna Daniele, který
má s manželkou Jitkou Vojtěcha Daniele (9) a Magdalenu Ester (6). Vystudovala
jsem léčebnou pedagogiku – terapeutický směr v Bratislavě. Pracovala jsem jako
muzikoterapeut v léčebně pohybových poruch s dětmi v Luži-Košumberku, pak jsme
s manželem působili na sborech v Bratislavě – 2 roky, v Českých Budějovicích – 9 let,
na Praze 3 – 7 let. Po operacích páteře manžela jsme byli 18 let ve Vysokém Mýtě,
nyní jsme od léta v Brně na Kounicově, kde hledáme další možnosti služby.
Bulletin Rady Církve bratrské
vychází jako příloha časopisu Brána
Noemi Komrsková
Č
ím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak mne formovala malá stanice litomyšlského sboru ve Vysokém Mýtě, kde jsem vyrůstala. Věrnost generací
praprarodičů, prarodičů i rodičů v Mýtě i v celém velkém sboru s 13 stanicemi. Jako malá jsem zažila předčasné penzionování dědečka Černého, věznění
bratra kazatele Polanského i dalších bratří, ztráty zaměstnání tatínka, setkávání mnohých zkoušených i radostných v naší rodině a úžasné bezpečí doma
a ve sboru, dokonce i v ekumeně. Všímala jsem si také okolí, které takové bezpečí v Boží blízkosti nemělo; tak jsem mohla i já poznat přijetí Pánem Bohem
samým. Po invazi vojsk v roce 1969 mne rodiče poslali do Skotska do rodiny
dcery evangelisty Stewarta se slovy tatínka: „Kdyby to tu bylo zlé, tak se nevracej, já bych ti to přál.“ Vrátila jsem se a jsem vděčná za studium v Bratislavě
i zázemí v tamním sboru, za péči bratra Jurča i za statečnou záchranu sestrou
Dr. Ivou Vaňkovou, CSc. při kádrových čistkách na fakultě.
Daniel tři měsíce po svatbě na rok vycestoval ke studiu na St. Chrischoně ve Švýcarsku. V odloučení jsme prožili mnohé zkušenosti s Boží pomocí.
Po návratu jsme směli vděčně žít v krásných sborech Církve bratrské, které
máme rádi dodnes. Směli jsme také budovat ekumenickou i naši diakonii,
Stacionář pro děti s kombinovaným postižením na Žižkově, sociální a pastorační práci v Naději ve Vysokém Mýtě i tamní sbor. Dvacet šest let jsme
prožívali dotyky nebe na pobytech diakonie pro rodiny s jinak krásnými dětmi
a já mohla dál studovat pastoraci, supervizi a integrovanou psychoterapii,
aby ta práce mohla být profesionalizovaná. Musím vyznat, že žasnu nad Boží
milostí i nad tím, jak provedl nás i naše děti neznámými situacemi, nemocemi i loučením s postiženými dětmi, přáteli i rodiči, kteří nás předešli do
nebeského domova. Jak dával prožívat jistotu, že ještě nejsme Doma, že nás
pravý Domov teprve čeká. Radujeme se ze svých dnů v Brně a spoléháme na
Boží milost i pro své stáří.
Soli Deo gloria. ■
1/2014
leden 2014 • Rada Církve bratrské se v prosinci
sešla k poslednímu zasedání v rámci
svého čtyřletého mandátu. V otevřeném
rozhovoru zhodnotila klady a zápory
svého dosavadního působení. Poděkování za intenzivní spolupráci patří zejména
bratřím Pavlu Paulusovi a Miloslavu
Kloubkovi, kteří už na další období
nekandidovali. Lednové zasedání nové
Rady proběhne za účasti dvou nových
členů, Bronislava Matulíka a Marka
Orawského. Celkový počet členů Rady
Církve bratrské je devět.
Slavnost 10 let
od otevření Bethesdy
• Dne 28. 11. 2013 se v prostorách
Ústřední rady Církve Československé
husitské konalo 10. valné shromáždění
Ekumenické rady církví v České republice. Předsedou ERC byl zvolen Daniel
Fajfr, předseda Rady Církve bratrské,
prvním místopředsedou Joel Ruml,
synodní senior Českobratrské církve
evangelické a druhým místopředsedou
Dušan Hejbal, biskup Starokatolické
církve. Funkční období předsednictva
je dvouleté. Do komise pro vyjednávání
s ČSSD a hnutím ANO o majetkovém
vyrovnání státu s církvemi vysílá Ekumenická rada Petra Grulicha, předsedu
expertní komise ERC. První jednání se
zástupci politických stran se očekává
krátce před Vánocemi. Rada CB vzala
uvedené informace na vědomí.
Z jednání RCB v Praze
prosinec 2013
• Rada s vděčností kvituje klidný
a věcný průběh mimořádné Konference
Církve bratrské, která byla svolána
z důvodu nového uspořádání vztahů
mezi státem a církvemi. Delegátům
a jmenovitě předsednictvu konference
v čele s Pavlem Černým, Pavlu Férovi
a Pavlu Paulusovi (včetně členů komisí)
vyjadřujeme poděkování za čas věnovaný
odborné přípravě jednotlivých návrhů.
Výsledek jednání znovu ukazuje základní
soudržnost církve. Konferencí byl přijat
model, jehož cílem je pomoc jednotlivým
sborům v přechodu k samofinancování,
účinné rozvíjení misijní práce, zajištění
vzdělávání kazatelů a vikářů, podpora
stavějícím sborům a dosažení ekonomické samostatnosti na základě vlastní
obětavosti (dostatečného počtu) členů
sboru. Mediální tlak vyvolává dojem, že
přijetím zákona o majetkovém vyrovnání
s církvemi došlo k zásadnímu navýšení
leden 2014
D
o 1. světové války neexistovalo sociální zabezpečení starých
lidí. Církevní spolek Podpora zakoupil dům v Berouně, kde bylo
pečováno o několik seniorů. Roku 1923 byl založen spolek Starobinec Jednoty českobratrské. Ten zakoupil schwarzenberskou tvrz
v Hamru nad Nežárkou, kam byli přestěhováni klienti z Berouna
a přijati další – členství v církvi nebylo podmínkou. Bylo jich, myslím, méně než 20. Prvním předsedou spolku a vedoucím domova se
stal bratr Alois Pluhař ze sboru v Praze 1.
Po 2. světové válce církev od státu zakoupila daleko vhodnější
objekt, zachovalý zámek v Suchomastech u Berouna. Byl to německý konfiskát židovského majetku. K zámku patřil krásný park s rybníkem, zahrada, skleník a kus lesa. Do Suchomast se klienti Starobince přestěhovali po úpravách budovy na podzim 1947. Vedoucími
se stali manželé František a Marie Šímovi, později bratr kazatel
Jiří Pospíšil. V Suchomastech bylo průměrně 60 klientů a několik
málo zaměstnanců. Spolek Starobinec měl pravidelné přispěvatele
a pražské mládeže pořádaly výroční večery se sbírkou na domov
seniorů. Spolek plánoval na pozemku v Suchomastech výstavbu
větší a modernější budovy domova. Později však byla církev donucena komunistickým režimem přenechat celý objekt státu. Zbylí
klienti byli přemístěni a v zámku byl zřízen domov pro mentálně
postižené muže, který je tam snad dodnes.
Chvaly
Záhy po sametové revoluci jsme se vypravili (B. Kejř st., K. Taschner,
V. a P. Javorničtí) do Suchomast obhlédnout situaci. Ředitelka domova nás uvítala slovy: „Tak už si pro to jdete.“ Ale stát mezitím provedl
právnickou habaďůru tím, že převedl vlastnictví objektu na okres
Beroun, a ten rozhodl: V žádném případě nevydat. Církvi bratrské
byl v restituci vrácen pozemek v Praze 9 - Chvalech, a to ještě neú-
celocírkevního rozpočtu. Pokud hodnotu
plný, část musela CB dokoupit. Diakonie CB, tehdy pod vedením
kazatele Daniela Komrsky, podala církevní konferenci 1991 návrh,
aby v areálu Chvaly byl vybudován penzion pro seniory a tři bytové
jednotky pro rodiny se zdravotním postižením.
Roku 1993 br. Komrska vážně onemocněl a na jeho žádost pověřila
Rada CB vedením Diakonie CB moji manželku Věru Javornickou. Vykonávala tuto práci, tehdy církví neplacenou, 5 let do roku 1998. Když se
modlila o Boží pokyn, dostala při četbě Bible slovo: „Otevři svá ústa za
němého, za právo všech postižených.“ (Př 31, 8) Její práce obsahovala řadu úkolů: pořádat konference DCB, semináře pro pracovníky, zřizovat pobočky DCB na sborech, spolupracovat se zahraničními diakoniemi atd. Nejvíce však ležel manželce na srdci plán zřídit domov pro
seniory a postižené. Napsala o tom: „Mnohá setkání s lidmi starými,
nemocnými a postiženými mě oslovovala. Snažila jsem se pod nánosy
různých potíží a nemocí hledat skrytou, někdy uvězněnou osobnost…
Bolest z lidské bezmoci se ve mně proměňovala v touhu alespoň trošku pomoci. Vybudování Bethesdy bylo vítanou možností.“
Stavba a finanční sbírky
V roce 1996 byl bratrem architektem P. Vaněčkem vypracován projekt, DCB získala stavební povolení a uzavřela smlouvu se stavební
firmou. Protože pozemek byl bažinatý, musela být pod základy Bethesdy provedena pilotáž až do hloubky 9 m. Byla vybetonována základová deska. Vlastní stavba byla provedena v letech 1998–2003, kdy
Věru Javornickou vystřídal ve funkci ředitele DCB bratr ing. Pavel Průša. Pracoval obětavě na realizaci Bethesdy spolu s br. P. Vaněčkem,
ses. V. Pánkovou, br. K. Fojtíkem, br. P. Fialou a dalšími.
Architekt P. Vaněček a V. Javornická s manželem
Stavba trvala dlouho s několikerým přerušením kvůli nedostatku
peněz. Dotace státu nebyly velké. Některé sbory i někteří jednotlivci
ochotně přispívali. Sbor v Praze na Smíchově se rozhodl prodat pozemek a budovu v Kařezu u Zbiroha, které získal v restituci. Výtěžek
přes 600 000 Kč věnoval na vybudování Bethesdy. Naši holandští
přátelé uspořádali sbírku, která byla zdvojnásobena organizací
všech státních příspěvků určených Církvi
bratrské rozpočítáme do třicetiletého
průměru, zjistíme, že proti výši státních
dotací v r. 2012 dojde k jejich reálnému
navýšení o 10 %, což není žádná dramatická změna. Podstatou a cílem nově
přijatého zákona je oddělení financování
církví od státu, kdy si jednotlivé církve
budou své záležitosti financovat samy.
Církev bratrská přijala v roce 1991 konferenční usnesení, ve kterém deklaruje, že
se v budoucnu chce vrátit k principu, kdy
si své kazatele bude hradit sama ze svých
vlastních prostředků. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi sleduje totožný
cíl. Výsledné usnesení mimořádné Konference předává klíčovou zodpovědnost
za správu financí (včetně snižujících se
státních prostředků) do rukou jednotlivých sborů, resp. jejich staršovstev,
přičemž za zajištění prostředků na mzdu
kazatelů a dalších pracovníků (včetně
zákonných odvodů) zodpovídají jednotlivé
sbory v plné (100%) výši.
Z jednání RCB v Praze
prosinec 2013
•Rada finalizovala dlouhodobý projekt
celoživotního vzdělávání kazatelů, který
bude po Novém roce oficiálně představen kazatelskému sboru. Jedním z pilířů
zbožnosti je celoživotní zrání: růst
v poznání Boha, úsilí o životní moudrost,
studium a vyučování Písma, aplikace
Boží vůle v osobním životě (Dt 6,4–9;
Joz 1,8; Ž 1,1–3; Iz 50,4n; Mt 13,52;
2Tm 3,14–17 aj.). V osobě a službě
kazatele se prolínají nejrůznější aspekty
křesťanského života a života církve:
práce s Biblí a práce s lidmi, kázání
a pastorace, učení a úřední agenda,
liturgie a vztahy, osobní duchovní život
a spolupráce v týmu, modlitba a organizace atd. Aby se kazatel v síti úkolů,
potřeb a vztahů neztratil, potřebuje
si udržovat osobní odbornost a trvalý
přehled. Potřebuje růst a vzdělávat se
četbou knih, praktickými zkušenostmi, kontaktem s kolegy i s odborníky,
zájmem o dění v jiných oborech. Cílem
celoživotního vzdělávání je rozvíjet
vlastní službu a profesní zručnost, ale
také a především duchovní svěžest,
kreativitu, sebekritický nadhled,
pokoru. K nástrojům celoživotního
vzdělávání patří pastorální konfeleden 2014 rence a vlastní průběžné samostudium
včetně využívání studijního volna. Dvě
pastorální konference ročně jsou pro
kazatele v činné službě povinné; konference by měly teoreticky a prakticky
postihovat co nejvíce oblastí kazatelské
služby a života církve. Pokud se kazatel
z mimořádných důvodů nemůže povinné
pastorální akce účastnit, je povinen si ji
nahradit (nejlépe v daném kalendářním
roce; kromě lékařem doložené nemoci)
jinou vzdělávací akcí podobného rozsahu (jiná konference, program ETS, stáž
apod). Kazatel v činné službě absolvuje
během jednoho kalendářního roku vedle
obou pastorálních konferencí ještě
alespoň jednu další doporučenou vzdělávací akci (příp. dle vlastního výběru).
Mezi doporučené akce patří Evangelikální teologická konference, Teologické
fórum (SET – Sdružení evangelikálních
teologů), konference pořádaná slovenskou částí církve s názvem „Máme co
zvěstovat“, semináře a vyučování ETS
(kurzy pro veřejnost), Fórum Innov8,
Global Leadership Summit v ČR, příp.
European Leadership Forum (Polsko).
Mezi vhodné akce se rovněž počítá
teologická publikační činnost, výuka
nebo studium, absolvování stáže nebo
mentoringu. Čerpání studijního volna
je pro správce sboru povinné (ostatní
kazatelé v činné službě mohou Radu
požádat), a to v celkové délce 3 měsíců
v jednom pětiletém cyklu, počítaném
individuálně od nástupu do služby
(viz příslušné usnesení Konference).
K dispozici je zároveň široká paleta literatury, materiálů, seminářů, konferencí
a školení podporujících růst v odborných a duchovních kompetencích;
užitečná je stáž na jiném sboru nebo
v některém sociálním či zdravotnickém
zařízení. Přínosem může být mentoring
či supervize. ETS, ETF a jiná teologická
učiliště nabízejí jednotlivé kurzy nebo
řádné studium; vyučování na teologické
škole či publikování je také formou
sebevzdělávání.
Připravil Petr Grulich,
tajemník RCB
leden 201
WildeGanzen–Divokéhusy.PřispěliněkteřípřátelézUSAizVelké
Británie.ByldokoncezaslánpříspěvekoxfordskédiecézeAnglikánskécírkve,okterýsezasloužilbiskupRichardHarris.
Kruh přátel Bethesdy
KdyžVěraJavornickájižnebylaředitelkouDCB,zorganizovalatzv.
KruhpřátelBethesdy–skupinudobrovolníků,kterásivzalazaúkol
získávatfinancenastavbuapozdějiprovozdomovaBethesda.Později se ujal vedení br. Pavel Klement. Kruh získával a registroval
dobrovolnédárceapořádalpořaduletadventníbenefičníkoncerty.
Hrálipronásazpívalizdarmaznámíhudebníciivynikajícíinterpreti
zřadcírkve.VýznamněsepodílelanapodpořeBethesdyřadasester i bratří svými výrobky, které obětavě nabízela za příspěvky ve
sborechsestraEvaTošovská.Pokusilijsmeseodhadnoutjejípřínos
na567000Kč.Ubrus,kterýkrásněvyšilapostiženásestraEvaKrálovázČeskýchBudějovicbylvydraženza1100Kč.VěraJavornická
zorganizovala nahrávku a prodej kazety kancionálových písní Co
zpívámestálerádi,kterounahrálsborvNáchodě,včetněsólnyní
těžcenemocnéhokazateleFrantiškaMarka.Celkemodhadujeme,
žeseKruhupřátelBethesdypodařiloshromážditpřes3,5milionu
Kč.SvojičinnostukončilKruhkekonciroku2011,tedypo14letech
činnosti,protožesenepodařilozískatmladépokračovatelepráce.
Kdyžbylpřed10lety,27.září2003,domovBethesdaslavnostně
otevřen,„zdálosenámtojakovesnách“.Celkovénákladynastavbuaúpravuterénuvokolídosáhlypřes58,3milionuKč.Nevšichni
vcírkviprojekturozuměliapřáliadodnesseobčasozvezarmucujícínepochopení.VedoucímidomovaBethesdabylypostupněpaní
Kovářová,sestraČenkovičová,nynípaníReichholdová.Dalšíúkoly
zastávajínebozastávalisestraŠtěpánkaJeřábková,GalinaHřídelová-Hofmanová,paníEliášová,sestraTurková,br.JanHanušadalší.
OduchovníživotvDomověsestaráhlavněsborvHorníchPočernicích. „Domovskými kaplany“ byli postupně bratři kazatelé Karel
Toušek,AndrejBeňa,JakubFormánek,JiříHofman,nyníbr.Michal
Žemlička,alesloužiliiněkteříklienti,bratřiMacekaČvančara.
Přání do budoucna
Co přát Bethesdě do dalších let? Aby přes nepřízeň doby mohla
pokračovatvesvépráci;abynebylaústavem,aledomovem.Aby
přijímalaimladšíhendikepovanélidi.AbyLéčebnéarehabilitační
střediskovybudovalodalšíprostory,amohlotakkonečněuvolnit
prvnípatroBethesdykúčelu,kněmužbylcelýdůmtakobětavě
vybudován.PakbymohlovBethesděžítasi60klientů,takžebychomdosáhlikapacitydomovavSuchomastech,ovšemvdaleko
větším pohodlí. To neznamená, že si nevážíme služby LRS, ale
Bethesdabylapodporovánaazřízenajakosociální,nezdravotnickézařízení.Oběmapracovištímpřejemerůstapožehnání.
ZakončímněkolikavětamisvémanželkyVěry,kterástálauzrodu
obnovenéDiakonieCBidomovaBethesdy:„Slyšelajsemzajímavouvětu:Bůhčlověkavírouneobtěžuje,alečlověkprotomusíněco
udělat.“Věradodala:„Tosedáaplikovatinadiakonii.Bůhnikoho
diakoniíneobtěžuje,alezáležínaotevřenostisrdce,ačlověkproto
musíněcoudělat.“■ paVel JaVOrNický
STALO SE
Nejúspěšnější evropská občanská iniciativa
Celoevropská kampaň za ochranu nenarozeného života s názvem
Jeden z nás, za kterou stojí křesťanští aktivisté, se stala nejúspěšnější
občanskou iniciativou v rámci EU. Pro svůj cíl se jí podařilo v rámci EU
získat 1,9 milionu podpisů. Kampaň Jeden
z nás požaduje po Evropské komisi a Evropském parlamentu, aby se z unijních peněz
nefinancovaly žádné aktivity, jež vedou
k usmrcení lidského života v jeho počátečním stadiu, například pokusy na kmenových buňkách. Nyní bude
zkoumána pravost podpisů, a pokud budou verifikovány, dojde na
půdě Evropské komise a Evropského parlamentu ke slyšení a diskusi
o požadavcích organizátorů petice. Kampaň má také řadu významných „ambasadorů“, mezi jinými papeže Františka a jeho předchůdce
Benedikta XVI., za evangelíky je to například Hartmut Steeb, generální sekretář Německé evangelické aliance. Akci podpořila i řada
politiků. Dobrou zprávou pro organizátory petice je hlasování Evropského parlamentu z 10. prosince, kdy byla těsnou většinou (334 ku
327) zamítnuta tzv. Estrelina zpráva. Dokument, který pochází od
portugalské socialistky Edithy Estrela, požaduje mj. „lidské právo na
potrat“, povinnou sexuální výchovu na základních školách a reklamu
na homosexualitu zaměřenou na mladistvé.
Billy Graham oslavil pětadevadesátiny
Známý americký evangelista Billy Graham oslavil
7. listopadu své 95. narozeniny. Při této příležitosti vznikla evangelizační akce My Hope America
(Moje naděje, Ameriko), při níž se promítaly úryvky starších Grahamových kázání doplněné o svědectví současníků o jejich setkání s Kristem ve
25 tisících kostelů a sborů. Filmy s kázáními a svědectvími mají svižný a moderní ráz s působivou
prací s obrazem. Cílem této kampaně bylo připomenout lidem velikost Boží lásky a pozvat je k pokání jako předpokladu vykoupení, uvedl evangelista.
Podle IDEA zpracoval
(ve spolupráci s
) -juml@cb.cz-
no comment
Den vděčnosti – taxi zadarmo
V německém Frankfurtu nad Mohanem uspořádalo
společenství křesťanů a nekřesťanů, kteří provozují v tomto
městě šlapací taxi ve stylu rikši, na závěr letní sezóny 31. října
den vděčnosti, kdy 22 stojů poháněných člověkem firmy
Velotaxis jezdilo pouze za dobrovolný příspěvek. Spolumajitel
firmy Mathias Graf se v roce 2004, kdy měl s podnikáním první
obchodní úspěch, inspiroval slovy z epištoly Koloským „A buďte
vděční“. Od té doby jezdí poslední den před zimní přestávkou
zdarma. Peníze z dobrovolných příspěvků pak věnují na charitu.
GLOSA
Václav
Adamec
Lidé milují jednoduchost. Říká se:„V jednoduchosti je krása.“ Škoda má motto
„Simply clever“. Nejúspěšnější internetový vyhledávač všech dob Google založil
Složitá
jednoduchost
svůj fenomenální úspěch na jednoduchosti – žádná nabídka kategorií a podkategorií, ale jediný řádek, kam člověk
prostě napíše, co hledá. Další symbol
dnešní doby, chytré telefony s iPhone v čele, jsou na první pohled také
velmi jednoduché – obrazovka a jediné
tlačítko. Blackberry ať se jde vycpat.
Když se politika zeptáte, jaký by tak měl
být deficit veřejných financí, většinou
řekne: „Do 3 %.“ Krásné jednociferné
číslo. Nikdo sice neví, proč zrovna 3 a ne
2,5652, kde se to číslo vzalo a co všechno se do něj počítá, ale to nevadí. Lidé
prostě milují jednoduchá řešení.
Jenže ono s tou jednoduchostí to
není tak jednoduché. Ošklivější sestrou
Jednoduchosti je Tupost. Nechci dávat
příklady, snad jen jeden za všechny:
„Účinné“ řešení romské otázky po
vzoru banskobystrického novopečeného neonacistického župana Kotleby.
Bohužel se to netýká jen Slovenska, ale
i některých oblastí našeho pohraničí,
byť o tom raději nechceme slyšet.
Po volebních letech 2012 a 2013
nás čeká volební rok 2014 (Senát,
obce, Evropský parlament). Přejme si,
abychom v něm byli schopni odfiltrovat
jednoduchá řešení od těch tupých,
protože o lžiproroky jednoduchosti
u nás nebyla nikdy nouze. Přál bych si,
aby rok 2014 byl spíše jejich západem
než úsvitem. ■
leden 2014 21
příběh
zkušenost s pěstounskou péčí
Pán Bůh nám dal sílu
Přijmout dítě a projevit křesťanskou lásku je krásné. Ale jak to zvládnout, když nevíte, do čeho jdete, a čekají vás zkoušky, o kterých jste
neměli ponětí? Čtěte svědectví matky, která s manželem ke svým čtyřem dětem přijala neklidné dítě s fetálním alkoholovým syndromem.
J
e mi něco přes třicet a s manželem máme
pět dětí; ne všechny jsou naše. První čtyři se
v našem manželství narodily a páté jsme přijali,
máme ho v pěstounské péči. Rozhodli jsme se pro
to, když u nás bydlel jeden osmnáctiletý chlapec,
který byl propuštěn z dětského domova, ještě neměl
dodělanou školu a neměl kde bydlet. Naší nejstarší dceři bylo šest a půl roku a nejmladšímu synovi
necelý rok. Zjistili jsme, že děti z dětského domova jsou svým způsobem hendikepované, protože
nedokážou přijímat ani dávat lásku. Jsou svým způsobem omezené. Tím je nechci žádným způsobem
snižovat, vím ale, že si nesou poznamenání.
Přijali jsme do rodiny Lucku
Slovo dalo slovo a pustili jsme se do přípravy všech
papírů, které jsou potřeba. A pak jsme dostali do
rodiny Lucku. Byl jí jeden rok a trpěla postižením
měkkého patra – měla rozštěp. Říkali jsme si, že to
nebude nic tak závažného, protože se to dá operativně spravit. Problém nastal ve chvíli, kdy jsme
ji nedokázali zvládnout. Asi dva a půl roku jsem
nemohla spát, protože byla příliš divoká. Říkali
jsme paní primářce v kojeneckém ústavu, že ke
svým čtyřem dětem můžeme přijmout dítě, které je
klidnější, ale o tomhle nám neřekla. Už jsme to dál
nemohli zvládat, protože nám zdemolovala celou
ložnici, křičela, měla noční děsy, nedokázalo ji nic
utišit. Byla jsem zvyklá, že když ostatní děti vezmu
do náruče, dám jim najíst nebo je nějakým způsobem upokojím, usnou. To ovšem neplatilo o naší
Lucce, protože cokoliv jsem dělala, všechno v ní
provokovalo jenom vztek, hněv a zlobu. Nejedna
noc, kterou jsem s ní strávila, skončila tím, že jsem
utekla pryč, abych jí něco neudělala. Ale nešlo to
snášet donekonečna, protože „nezlobila“ jenom
v noci, byla skutečně divoká i přes den. Když nás
navštívily pracovnice sociálního úřadu kvůli naší
švagrové, divily se, jak to můžeme zvládat. Říkala
jsem, že nevím, že to je Boží milost. Mě osobně to
22 leden 2014
ale přivedlo do velmi vážné psychické krize. S naší
sociální pracovnicí jsme řešili, co s tím. Ta začala
znovu pátrat v papírech a zjistila, že nám byla zatajena důležitá informace, totiž že se Lucka narodila
s fetálním alkoholovým syndromem a do života
jako neklidné a náročné dítě už vstoupila. To znamenalo pro celou naši rodinu šok. Věděli jsme, že
to dál nejsme schopni zvládnout. Začali jsme se za
to hodně modlit. Naši přátelé včetně pastora nám
doporučovali, ať tu pěstounskou péči necháme být
a ať se dítěte zřekneme. Prožívali jsme těžké chvíle. Stáli jsme před rozhodnutím, jestli dáme Lucku
pryč a ona zůstane v psychiatrické léčebně, nebo
si ji necháme. Obě představy byly pro mě stejně
hrozné.
Hospodin konečně promluvil
Až jednoho dne nám po dlouhých modlitbách Bůh
ukázal, že máme pokračovat. Bůh mi ukázal na
jednu kapitolu z první knihy Mojžíšovy. V ní se
píše o tom, jak změnil Abrahamovi jeho původní
jméno Abram na Abraham s tím, že mu nejen mění
jméno, ale že s ním také uzavírá věčnou smlouvu.
Mě se tohle slovo moc dotklo, protože jsem si uvědomila, že máme s Luckou jít dál, že s ní máme
tu svoji smlouvu vyjádřenou v pěstounské péči
uzavřít natrvalo, prostě odstranit jakákoliv zadní
vrátka. Také dva bratři z církve nám nezávisle na
sobě řekli, že si to dítě máme nechat. I když oni
sami s tím žádnou zkušenost neměli, věděla jsem,
že nejspíš mají pravdu. A potvrdila to ještě jedna
věc. Na oknech u domu mám muškáty a ty muškáty
jsem vydala Pánu Ježíši. Říkám: „Pane, jsou tady na
ráně, kdo bude chtít, tak je bude moct shodit a zničit, ale jestli chceš, aby ti dělaly slávu, tak ať ti dělají
slávu.“ A ten den, kdy jsem se rozhodovala, co bude
dál s Luckou, zazvonil u dveří jeden muž a říkal
mi: „Paní, máte jeden květináč tady na zemi.“ Byl
opilý. Viděla jsem, že někdo ten květináč musel vzít
a hodit pod zaparkované auto. To neshodil vítr, to
Boží dary jsou dobré
Od té doby uplynuly už čtyři roky. Situace není
jednodušší, protože Lucka doposud nemůže navštěvovat školu. Už dostala druhý odklad školní
docházky a já s ní každý týden navštěvuji logopeda,
speciálního pedagoga, navštěvujeme ušní oddělení,
protože téměř přišla o sluch, a chodíme na různé
jiné kontroly. Lucka má navíc neustálé problémy
s močovými cestami, dodnes musí na noc nosit pleny. Co se ale stalo, Pán Bůh nám dal sílu ji zvládat.
Lucka je takovým naším zrcátkem. Prvotní vlastně
nebývá její zlobení. Na začátku je vždycky něco,
co s manželem uděláme špatně – to se na ní odrazí. Takovým prvním odrazem – obrazem, který na
ní vidím – je neposlušnost. Zlobím se, že nedokáže
poslechnout napoprvé, napodruhé, napotřetí, napodesáté… A pak si uvědomím, že můj Bůh ke mně
také mluví, jasně a konkrétně, a já s hrůzou zjišťuji,
že ani já nedokážu poslechnout napoprvé. Neposlušnost, to je něco, co mě u Lucky dráždí ze všeho
nejvíc, mého nebeského Otce ale musí dráždit moje
neposlušnost úplně stejně; divím se, že to doposud
se mnou vydržel.
Když nás Pán vychovává, používá k tomu různé
metody a já věřím, že i Lucka je Boží dar do naší
rodiny, navzdory tomu všemu, co jsme zažili. Už ani
nepřemýšlím o tom, co ještě zažijeme, protože bych
z toho nejspíš musela mít velkou hlavu. Věřím ale
tomu, že když nás Bůh těmito zkouškami doposud
provázel, že nás provede i dalšími. Lucka je u nás
stále, děti ji mají rády. Má hudební sluch, ráda zpívá,
tancuje. Když už nemůžu, ona mě vždycky zvedne
ze židle, protože vymyslí něco, čím mě pozvedne.
Vřele vám doporučuji vzít si dítě do pěstounské
péče, i když z toho možná budete mít strach.
Ilustrační foto archiv
Foto archiv
musel někdo vzít a shodit. A já v tu chvíli věděla, že
Pán sahá na to, co mám ráda, na to, co mám nejraději. Bylo to totéž, jako když my jsme chtěli sáhnout
na Lucku, na toho, koho On má doopravdy rád. Pro
mne to bylo jedno z dalších potvrzení. Možná se to
zdá zvláštní, ale ke mně to mluvilo.
■ Helena Burešová, AC Bystré u Poličky
připraveno ve spolupráci s twr
leden 2014 23
Exegeze
1. královská 11
Počátek rozkolu
K
rál Šalomoun si zamiloval mnoho žen cizinek (1) Z knihy Kazatel, Šalomounovy duchovní závěti (odkazu) synovi, cítíme Šalomounovu
únavu: Mnoho věcí dokáže poznat, mnohem méně
změnit. Proto (kromě politických důvodů sňatků)
hledá Šalomoun útěchu ve svých mnohých ženách.
Ženy přece jen uvažují o dost jinak, než muži. Méně
přímočaře, logicky, více intuitivně. Mluví často
v náznacích, nepřímo, jsou tajemné a muž je nedovede úplně pochopit. Šalomoun pro sebe na konci
života našel věčnou hádanku, kterou lze řešit stále,
vyřešit nikdy.
Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy
odklonily jeho srdce k jiným bohům (2) Šalomouna musela jeho doba vnímat jako „největšího člověka“, „spasitele“, vládce „zlatého věku“. Nejspíš se tak
musel vidět i sám. A jako by Bůh, dárce vší moudrosti, už neměl co nabídnout. Jako by zbývalo jen začít
zkoumat chaos a bláznovství model. Šalomoun, ač
mocí i moudrostí největší postava Starého zákona,
věděl o Kristu méně, než Mojžíš, než David; méně,
než i ten nejmenší z proroků. Šalomounovi bylo
v jeho pýše odepřeno nahlédnout, co nám později
píše Pavel: Je psáno: „Zahubím moudrost moudrých
a rozumnost rozumných zavrhnu.“ Kde jsou učenci,
kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh
moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou
moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.
Bůh je tvůrce a dárce řádu. Ale konec konců vládne i nad chaosem a zmatkem (srov. Iz 45,5–8). Člověku ukázal řád a život. Ale nakonec jej našel i ve
zmatku světa, jeho Syn se stal na zemi zlořečeným
a prokletým a svou smrtí naši smrt přemohl, jeho
hrob se stal branou k věčnému životu.
Totéž udělal pro všechny své ženy cizinky, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům. (8) Na
24 leden 2014
špatném příkladu zde vidíme nepřímou, ale značnou moc, kterou mají ženy: Určují rytmus domácnosti: Kdy se bude jíst, kdy se půjde spát, kdy se
bude vstávat. Jakým způsobem se budou slavit
svátky. Určují podobu všeho, co je doma neměnné
– a tudíž posvátné. Proto ten přísný zákaz svazku
s ženami okolních národů, připomínaný ve druhém
verši. Muž má sklon „mít doma pokoj“ a tedy sjednotit se nábožensky se svou ženou.
A na druhou stranu, křesťanské ženy pohanských
vládců už v době Říma dovedly mnohdy vymoci
církvi u svých manželů mnohou laskavost. Ještě za mnoho staletí dovedly křesťanské arménské
manželky tureckých chánů zachránit z krvavé řeže
mnohá křesťanská města. Je otázka, zda setřením
rozdílu v roli mužů a žen v našem čase, kromě zisku
nových možností, neztratily zároveň ženy mnoho
ze své nepřímé, ale velké moci.
Ten muž Jarobeám byl udatný bohatýr. Když
Šalomoun mladíka uviděl, jak koná své dílo, ustanovil ho nad veškerou pracovní povinností domu
Josefova. (28) Josefův dům jsou kmeny Efrajim
a Menaše. Kmen Efrajim sídlil v přirozeném středu
země na velmi úrodném a strategicky výhodném
území. Z kmene Efrajim byl Jozue a na území Efrajimu leželo první náboženské a politické „hlavní měs-
Tomáš Pavelka (34)
Od roku 2005 farář FS ČCE v Lounech a kazatelské
stanici Slaný. Patří k malé skupině konzervativních
kalvinistických farářů ČCE, kladoucích důraz
na věrnost reformačním vyznáním a zároveň
čerpajících z odkazu nerozdělené církve prvních
staletí a raného středověku.
to“ – Šekem. Efrajim byl syn Josefa, nejdůležitějšího
ze synů Izraelových.
Efrajim se měl k Judovi jako, řekněme, Jižní Morava
k Praze. Jižní Morava je úrodnější. Zde byl první slovanský stát, zde leží mýtické první hlavní město Velké Moravy Velehrad. Z Velké Moravy přišlo do Čech
křesťanství – nyní ovšem leží hlavní město jinde.
Podle v. 26 byl Jarobeám synem vdovy. Zároveň
vzešel z chudých poměrů, byl typem „muže z lidu“.
Zároveň je snadné si představit, jak jej jeho matka
mohla zbožňovat a čekat, že z něj bude „něco velkého“. Mnoho mocných vládců mělo přehnaně pečující a zbožňující matky.
Vezmu království z ruky jeho syna a dám je
tobě, totiž deset kmenů. Jeho synu dám jeden
kmen, tak, aby mému služebníku Davidovi zůstalo planoucí světlo (35n) Počty zdánlivě nesedí, protože kmenů bylo dvanáct. Ovšem kmen Lévi, kmen
kněží, neměl vlastní území, ale byl rozptýlen mezi
všemi ostatními kmeny.
Davidovi zůstal kmen Juda. Juda je v náznaku
předobrazem Krista, protože se v Gn 44,16–34 rozhodne obětovat, podstoupit ponížení otroctví, aby
zachránil svého bratra. Podle Jákobovy závěti v Gn
49,8–12 z Judy vzejde Mesijáš, Kristus – a nakonec
nacházíme Judu v Ježíšově rodokmenu a narodí se
v Betlémě, Judově městě.
Budu s tebou a vybuduji ti trvalý dům, jako jsem
vybudoval Davidovi, a dám ti Izraele. Pokořím tím
Davidovo potomstvo, ale ne pro všechny dny. (38n)
Jarobeám, jako mnoho biblických postav, není ochoten přijmout druhé místo, i když by žil v Božím požehnání. V Miltonově Ztraceném ráji říká satan: „Lépe
vládnout v pekle, než sloužit v nebi.“ Podobně Marnotratný syn z podobenství raději odchází od otce, aby
nakonec žil v bídě, než aby přijal podřízené postavení
druhorozeného, byť v otcově lásce. Pokud nechceme
následovat tyto příklady pádu, měli bychom vždy
pamatovat, že prvorozený Syn Boží je Kristus, prvotina nového stvoření. Že on byl před námi, že my jsme
druhorození. Myšlení, ve kterém jsem jen Já a Bůh,
kdy se do mého vztahu k Bohu nevejde nikdo další, je
základem všech herezí a sektářství. ■
Inzerce
■ Ekologická sekce České křesťanské akademie
ve spolupráci s Mezinárodním ekumenickým
společenstvím (IEF) připravuje Podvečer modliteb za
životní prostředí a náš vztah k němu. Toto ekumenické
setkání se uskuteční v úterý 14. ledna 2014 od 17.30
v přízemí kláštera Emauzy, Praha 2, Vyšehradská 49.
Poznámky
Ženy cizinky
Zákaz sňatku s cizími ženami se táhne Písmem od
příběhu praotců (žena pro Izáka) až po Nehemjáše, který
dokonce dotlačí Izraelce k rozvodu (!) s jejich pohanskými manželkami. Důvodem jsme se podrobně zabývali
u verše 8. (Zmiňme ovšem, že výslovně se zákaz týká
pouze šesti národů z Ex 34,11!)
Sňatek s nevěřícím zůstává velkým tématem dodnes.
Církve u nás jsou však dosti malá společenství. Izraelci,
čítající již ve chvíli exodu statisíce a možná až dva miliony osob, nemuseli jako my řešit problém malého počtu
vhodných protějšků.
Řeší jej ovšem praotci. Jak Izák, tak Jákob si berou
své sestřenice z prvního kolene. Cítíme, že to není úplně
v pořádku. Mojžíšův Zákon sice takové manželství
výslovně nezakazuje; mnozí vykladači však poznamenávají, že vypočítává pouze případy těch zakázaných
svazků, které nejsou zcela „od přirozenosti“ zjevné. Už
první plně křesťanský zákoník, Theodosiův, manželství
bratranců a sestřenic zakazuje. Vnějšího pozorovatele
zaráží vzájemné několikanásobné příbuzenství, časté
u mnoha členů Evangelické církve. Právem.
Z mé praxe: Mladému křesťanskému muži v ústeckém kraji může církev „nabídnout“ s bídou tak do desíti
křesťanských „nevěst“. Může si mladý křesťan vzít
ženu, která na něj prostě zbyla? Jen proto, že je věřící?
Řekl bych, nemůže. Když si někoho bereme z jiného
motivu, než je zalíbení, ano, láska, dopouštíme se
na něm již od začátku podvodu. Manželství uzavřené
z nouze již nesplňuje podmínku, stanovenou apoštolem
Pavlem: „muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo
… Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na
církev.“ (Ef 5,25–33) I Kristus sám, když mluví o manželství, odkazuje ještě před Mojžíšův Zákon, až k samému
řádu stvoření (Mk 10, 2–9).
Zpola teoretickou možností by byl „dovoz“ nevěst či
ženichů z kulturně relativně blízkého a přitom mnohem
zbožnějšího Slovenska.
Prakticky: Pokud evangelický duchovní v ústeckém
kraji nechce svazovat břemena, kterých se sám nechce
dotknout ani prstem, musí více než připustit nevěřící
manželský protějšek. A o to více vštěpovat mladým
lidem neoblomnost ve víře a náboženských povinnostech. Jejich budoucí žena musí do svazku vstupovat
s tím, že si bere „berana“, tvrdohlavce.
Biblickým modelem může být Mojžíš. Bůh jeho svazek s pohankou Siporou sám o sobě neproblematizuje.
Střetne se však s Mojžíšem proto, že nedal svého syna
obřezat. Neuvedl své potomstvo do smlouvy zaslíbení.
Sama Sipora pak v Ex 4, 24nn aktivně jedná tam, kde
bral Mojžíš na svou manželku a její rodinu již nepřípustné ohledy. ■
leden 2014 25
Etika
Facebook
Skutečně platí, že Facebook je pouze nástrojem usnadňujícím
komunikaci? Nebo se nám takto dostává pod kůži kultura „povrchní
dojem bez příběhu“ a vede nás to k posilování umělé „statusové
identity“? Anebo jsou tyto otázky pouze škarohlídským stínem přežitého
křesťanského izolacionismu?
F
acebook (FB) je nesporně jedním z nejvýraznějších globálních fenoménů dneška. Jedná se
o webový systém umožňující komunikaci registrovaných uživatelů. Vznikl roku 2004 jako nástroj
interní komunikace studentů Harvardovy univerzity. O dva roky později byl zpřístupněn veřejnosti
a za sedm let své existence ve veřejném virtuálním
prostoru se stal dostupným v 70 jazycích a získal
přes miliardu registrovaných uživatelů. To je neuvěřitelných 15 % světové populace.
Nástroj nelze hodnotit z hlediska etiky
Jak jsem uvedla, FB je nástrojem komunikace. Žádný nástroj nelze hodnotit z hlediska etiky. Jinými
Mgr. Daniela Zdislava Klimešová
farářka Církve československé husitské v Teplicích,
vězeňská kaplanka ve vazební věznici Teplice.
S manželem Miroslavem má tři děti: Rozálii (7),
Bartoloměje (5) a Julii (4).
26 leden 2014
slovy o nástroji nelze vynášet hodnotící soudy, které
se týkají rozlišování dobrého a zlého. Do těchto kategorií spadá výhradně lidské chování a jednání, tedy
zacházení s nástroji – jejich užívání. Takto hodnotit lze např. dílo řezbářovo, řezníkovo, násilníkovo,
nikoliv nůž v jejich ruce. Domnívám se, že tedy FB
nelze hodnotit v kategoriích „dobro“ a „zlo“. Je však
třeba velmi obezřetně hodnotit míru rizika eticky,
resp. morálně závadného užívání tohoto nástroje.
Zdůrazňuji, že zde nemám na mysli pouze rizika
bezpečnostní.
Rizika facebooku
Pro potřeby tohoto článku jsem se pokusila nalézt
a pojmenovat největší rizika spojená s nesprávným
užíváním FB a seřadit je (subjektivně) vzestupně
dle míry škodlivosti jejich dopadu.
1) V současné hektické době, kdy si ponejvíce
stěžujeme na nedostatek času (na odpočinek, děti,
koníčky, modlitbu, Písmo…), je FB něčím, co upoutává pozornost a vyžaduje čas. V rámci přípravy
tohoto článku jsem v posledních dnech navštěvovala FB v různých denních dobách a sledovala,
kolik času mu lidé věnují. Závěr „výzkumu“ je ten,
že hodně lidí věnuje FB neúměrně mnoho času,
anebo jsou jaksi v pohotovosti, kdykoliv připraveni
přerušit cokoliv (kohokoliv), čemu (komu) věnují
pozornost a reagovat na zaslané příspěvky.
2) Často zmiňovaným rizikem je bezpečnost.
Uživatelé FB o sobě často uveřejňují mnoho citlivých informací v domnění, že je rozesílají pouze
tzv. „přátelům“ (viz níže), ale mnozí nejsou dobře
seznámeni s bezpečnostními pravidly a opatřeními. Tyto informace se pak prostřednictvím „přátel“ mohou dostat do zcela nepovolaných rukou
a v krajním případě mohou být zneužity.
3) FB jako nástroj komunikace nesporně usnadňuje a urychluje navázání kontaktu a výměnu
informací mezi lidmi. Na první pohled by se zdálo, že tak napomáhá budovat a upevňovat vztahy.
Foto archiv
můj názor
Facebook jsem uvítala jako možnost efektivněji informovat své okolí o dění na naší faře.
Za tím účelem jsem se také registrovala. Zveřejňuji zde pozvánky na nejrůznější akce, ale
neumím objektivně zhodnotit jejich přínos.
Příležitostně přes FB odešlu zprávu, kterou
bych jinak posílala jako SMS, eventuálně
vyřídila po telefonu. Po roce nepravidelného
užívání FB bych mohla snáze kontaktovat pár
lidí, které bych za jiných okolností sháněla
prostřednictvím někoho jiného, pokud bych
je kontaktovat chtěla. A trápí mě ztráta iluzí
o některých lidech, jejichž příspěvky z různých důvodů občas sleduji.
Mám za to, že ve skutečnosti je však deformuje.
Technologie dnes umožňuje být kdykoliv a kdekoliv online. Kdykoliv a kdekoliv cokoliv uveřejnit nebo si přečíst příspěvky druhých, tedy i ten
váš. A pohotově reagovat. Což může vytvářet iluzi
zájmu některých uživatelů o vás. Uveřejníte například povedenou fotografii a během několika okamžiků přijde šest pochvalných zpráv. Máte radost
z toho, kolika lidem se vaše fotografie líbí, kdo
všechno vás povzbudí. Skutečnost ale může být
taková, že dva z těch šesti se zrovna nehorázně
nudí ve škole, jeden v čekárně u lékaře a jeden ve
vlaku, tak si hrají s chytrým telefonem. Další čeká
na odpověď na pracovní e-mail a nemůže pokračo-
vat v práci a ten šestý vaši fotografii vměstnal mezi
pročítání internetového bulváru a srovnávání cen
zboží v e-shopech. Zatímco někdo mimo FB se za
vás pravidelně modlí. Stačí vyvinout jen nepatrné
úsilí a vzbudit tak iluzi zájmu, lásky a přátelství.
FB vás upozorní na narozeniny přátel. Na gratulaci, uznání, pochvalu, pozdrav, pozvání či povzbuzení stačí jeden jediný klik myší. Vztahy přes FB
přestávají být něčím, do čeho je třeba investovat
čas, úsilí, emoce, finance, cokoliv.
4) Hovořím-li o deformaci vztahů, tím spíše to
platí o deformaci komunikace samotné. Mizí bezprostřednost, intimita, jedinečnost okamžiku.
Nuance vyjadřované tónem hlasu, dotykem, úsměvem se omezují na prefabrikované všeříkající
(nicneříkající) emotikony – emot(ion) a icon, tzv.
„smajlíky“. FB také přeznačuje mnohé s komunikací související pojmy. Přítel již není ten, k němuž
vás váže láska, společné zážitky, ten, pro něhož jste
ochotni oběti. Je to ten, koho jste z nejrůznějších
důvodů zahrnuli do skupiny lidí, jimž se budou
zobrazovat vaše příspěvky a vy si naopak budete
moci prohlédnout ty jejich. V praxi to často bývají
bývalí spolužáci, trenér z fitnessu, učitelka vašich
dětí, kolegové, příbuzní, známí známých apod.
Sdílet již není víc než zveřejnit, dát dál. Status není
stav, ale informace, kterou chcete rozšířit. Za sociální síť považujeme pouhý nástroj k jejímu vytvoření. A tzv. lajkem (od slova like – líbit se) označujeme příspěvky, které nás pobavily, chceme na ně
upozornit, vyjádřit souhlas s jejich obsahem, ale
líbit se nám vůbec nemusí.
5) To, čemu se obvykle úzkostně vyhýbáme, tedy
reklama, na nás na FB útočí mnohem rafinovaněji
než kde jinde v podobě tzv. virálního marketingu,
tedy reklamy cílené na základě sledování našich
zájmů, reklamy skryté za fasádu líbivých videí
a šířené (často nevědomě) samotnými uživateli.
6) Za jednoznačně nejnebezpečnější na užívání
FB považuji ono všudypřítomné hodnocení pomocí lajků. O tom, co je dobré, krásné a hodné pozornosti již nerozhoduje druhý člověk, společnost,
Bůh či jakákoliv autorita, ale počet lajků. Počítáme
lajky pod příspěvky a na základě toho hodnotíme sebe i druhé. Přicházíme do virtuálního světa
(virtuálních?) přátel, předkládáme jim své radosti,
starosti, nejistoty nebo otázky jako facebookový
status a dostává se nám rozhřešení v podobě lajků a komentářů doplněných o smajlíky, u kterých
není zřejmé, zda se usmívají či ušklíbají.
Porovnávám uvedená rizika s přínosem a přemýšlím o svobodě a kameni úrazu. ■
leden 2014 27
KULTURA
Kde se tragédie střetává s věčností
Chatrč
K
anaďan William Paul Young (1955) je autorem
bestselleru Chatrč, kterého se prodalo více
než 18 milionů výtisků a byl přeložen do 35 jazyků. I čeští čtenáři přijali knihu s nadšením, o čemž
svědčí přes třicet tisíc prodaných výtisků a převážně
nadšené komentáře čtenářů.
Autor svých prvních deset let života strávil se svými rodiči - misionáři v západní Nové Guineji mezi
příslušníky kmene Dani, kteří žijí na úrovni doby
kamenné. Pak se přestěhovali do Kanady, kde otec
byl pastorem v různých menších sborech. Později P.
Young vystudoval také teologii. Kniha Chatrč (2007)
vznikla na popud jeho manželky, která ho poprosila,
aby pro jejich šest dětí shrnul své smýšlení o Bohu
do jednoho textu. Pozdější bestseller tedy začal jako
originální vánoční dárek, který byl vytištěn jen pro
patnáct nejbližších přátel, a teprve potom jej přátelé
přesvědčili, že rukopis stojí za vydání.
S chutí jsem si tento román přečetl, i když to není
úplně snadné čtení. Ba i sám autor se omlouvá čtenářům a varuje: pokud náhodou dostanete tento
příběh do rukou a budete jím znechucení, omlouvám se ... asi nebyl určen vám, anebo zrovna byl.
Na pozadí rodinné tragédie je to příběh o setkání
s trojjediným Bohem tváří v tvář v lidské podobě,
ale asi v úplně jiné podobě, než jsme si kdy představovali, a pokud nepochopíme umělecké zpracování
a to, co nám chce říci, kdo v něm hledá teologické
chyby, může, jak jsem si našel v jedné recenzi, spolu
s teologem tuto knihu hodnotit jako liberální svinstvo (tak doslovně to vyjádřil).
Na straně druhé, jak již bylo řečeno, většina hodnotí tuto knihu zcela jinak. Je zvláštní, kolik lidí,
náš tip
Denní čtení 2014
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské
K dispozici též ve zvětšeném písmu - dva sešity
A4, cena 150 Kč.
Diakonie ČCE – Středisko pro zrakově postižené
tel. 222 316 306 / 732 324 956
[email protected] • http://szp.diakoniecce.cz
28 leden 2014
kteří o víře nic neslyšeli, jsou unešeni, jako příklad
uvádím několik reakcí čtenářů: Ty jo, doposud jsem
nepotkala nic podobného - chvílemi mě mrazilo...
Ještě nikdy jsem nečetla nic lepšího... Tato kniha
změnila můj pohled na život a víru a naplnila mne
předtím nepoznanou radostí a nadějí... Kniha řeší
Young, Wm. Paul, vydal Knižní klub 2009, 256 stran,
překlad: Šárka Kadlecová, 239 Kč
otázky víry a vztahu k Bohu tak originálním způsobem, že může být některými věřícími i nevěřícími
zatracována. Pokud se však dokážete knize otevřít
a přijímat její sdělení, budete odměněni... Krásná
kniha, která dokáže otevřít nejen oči, ale i srdce...
Je to evangelium zapsané do lidštiny, tj. řeči, které
rozumí každý člověk, není to soubor teologických
traktátů, ale příběh ze současnosti napsaný jako
román. Je to fantasticky úchvatné čtení pro ty, kteří
hledají Boha, ale i pro ty, kteří mají pocit, že Boha
našli, dokonce i pro ty, kteří si myslí, že Boha znají, a v neposlední řadě i pro ty, kteří Boha nehledají
vůbec. Doporučuji odložit dogmatickou škatulku
a naplno zapojit srdce... (tolik z názorů čtenářů).
Tato kniha vyvolává diskuze o tom, jak může
člověk čelit zlu, jež ho ve světě potká, a jak skrze
ně najít cestu k Bohu, ke druhým i k sobě samému.
Sám autor říká: „Jsme stvořeni pro vztah s milujícím Bohem a když nám to v dětství odepřou, po
zbytek života se cítíme opuštěni. V dnešním světě
technologií se lidé ptají: co na mně vlastně záleží?
Ve svých knihách jim připomínám, že Bohu záleží
na každém z nás“.
■ Jan Trnka
Petr Pan – Balet pro děti
Stavovské divadlo,
choreografie: Bérangère Andreo
Dětské taneční představení na motivy světoznámé pohádky o Petru Panovi, chlapci, který nechtěl vyrůst. Petr a jeho kamarádi žijí v Zemi Nezemi,
kde nemusí poslouchat žádné rodiče, nemusí chodit do školy, mýt si ruce
a ani si čistit zuby. Zažívají klukovská dobrodružství ve věčných šarvátkách s kapitánem Hookem a jeho piráty. Tuto chlapeckou idylu naruší
příchod malé holčičky Wendy, do které se Petr zamiluje, což nejen vzbudí žárlivost jediné ženské bytosti, víly Cink Cink (či Zvonilky v českém
překladu), ale zároveň to vytrhne Petra z jeho dětského světa. Aby mohl
s Wendy žít, musí s ní i stárnout a vzít na sebe zodpovědnost a podřizovat
se pravidlům; tak ztratí schopnost létat.
Taneční realizace se však nedrží striktně původního příběhu a spíše
předvádí epické obrazy ze života Země Nezemě. Objeví se tam mimo
jiné Indiáni, Rusalky a asi nejdramatičtější scénou je Hookův boj s krokodýlem. Absence mluveného slova podtrhuje velmi povedenou kombinaci audiovizuálních efektů a tance. Působivé je rovněž nadšení mladých tanečníků dorosteneckého věku realizovaného taneční akademií
hl. m. Prahy.
Libor Duchek
Když není volů,
prázdné jsou jesle
Bronislav Matulík, ilustrace Ondřej Košťák
Návrat domů, Praha 2013
Útlá kniha třiceti fejetonů vznikla jako jakási kytice
myšlenek, kterými Bronislav Matulík léta povzbuzoval a napomínal svůj sbor na Smíchově a v Berouně ve Sborových listech.
Ondřej Košťák pak doplnil text umně upravenými černobílými fotografiemi a jejich kolážemi. Ponoukáni nadšenými čtenáři vybrali to nejlepší
a vzniklý soubor v nové podobě dávají širší veřejnosti k dispozici. V malých
všednodenních událostech či zajímavých detailech ze života smíchovského kazatele a ponejvíce prostě obyvatele dané městské části nás autor zve
do svých osobitých zamyšlení. Ať už jsou to různá setkání s lidmi z ulice,
z vězení, z obchodů, či všelijaká prázdná sdělení a klišé, na která člověk
běžně při pochůzkách narazí, to vše jsou pro něj jakoby střípky rozbitého
obrazu světa. Každý jedinec má na svět určitý pohled, názor – a třeba stačí
jediná věta, jediné slovo či jediný čin, aby dal tomuto názoru výraz. Bronislav Matulík ve svých fejetonech tyto náhledy vyhledává a konfrontuje
je s křesťanským chápáním světa. Jedná-li se pak o určité chování, konfrontuje i to bez zbytečných ohledů s křesťanskou praxí. Nesmíme si však
myslet, že by mu všechny tyto podněty sloužily pouze k obhajobě a chvále
našeho křesťanství. V jednotlivých fejetonech jsme naopak zváni k hledání, ke zpochybnění a snad dokonce i k pokání. Neboť synové tohoto světa
jsou často moudřejší než synové světla. Proto všem, co tuto knihu vezmou
do rukou, přeji oči a uši otevřené.
Libor Duchek
OTÁZKA PRO
Věru Boháčovou
která pracuje s dětmi v Centru
dětí a mládeže Teen Challenge
Int. ČR v Praze. Jejím koníčkem je
tanec, tančila i závodně ve streetdancové skupině BDS Academy.
Členka Sboru CB Říčany
Patří tanec do života křesťana
a případně i do bohoslužby?
Za jakých podmínek?
Bůh může
dávat člověku
taneční nadání
jako obdarování. Chtěla
bych povzbudit
všechny, kdo
cítí, že v jejich srdci je touha po
tanci, aby tuto touhu neuhašovali, a zkusili ji podle svých
možností rozvíjet.
Ve Starém Zákoně je mnoho
příkladů, kdy byl tanec využíván
jako bohoslužebný prostředek.
I v první církvi byl součástí některých bohoslužeb. V židovské tradici
se setkáváme s kruhovými tanci,
taneční prvky jsou i součástí tradice gospelové. V České republice
tanec běžnou součástí bohoslužeb
není, což je podle mého názoru
dáno kulturním prostředím. Určité
možnosti tu ale existují. Na základě rozhovorů s věřícími lidmi, kteří
tančí, bych chtěla lidi povzbudit
ke kreativitě a k tomu, aby se
sami pokoušeli něco vytvářet, aby
na sobě pracovali. Pokud tančící
osoba stojí o to, aby její projev byl
kvalitní, musí tanci věnovat mnoho
času a fyzického i psychického úsilí. Jednou z definic umění je to, že
vyžaduje vysokou míru dovednosti.
To samé platí i pro tanec.
Můj názor je, že aby se z tance
stalo umění, musí v něm být
obsažena nejen vysoká míra
dovednosti, ale i vnitřní obsah.
Křesťan může do tance vnést ještě další nový rozměr, a to rozměr
duchovní, tedy postoj srdce, které
zná Hospodina. ■
leden 2014 29
MISIE
Město městu v Evropě
Církev vedená evangeliem
dubnu 2013 se konala ve Sboru Církve bratrské
v Praze 1 mezinárodní konference pod názvem
City to City Europe (Město městu v Evropě). Konferenci pořádala evropská pobočka hnutí pro zakládání nových a obnovování stávajících sborů v městech.
Zakladatelem tohoto hnutí městské misie je pastor
a teolog Timothy Keller z New Yorku. Keller je původně profesorem teologie, který po letech pedagogické
práce vyměnil katedru za kazatelnu a šel pracovat
do náročné oblasti na Manhattanu. Zde začal zakládat sbor Redeemer Presbyterian Church. Proti skeptickým předpovědím některých je nyní v této městské aglomeraci sbor s nedělní účastí více než 5000
lidí. Kromě toho vznikají kolem další dceřiné sbory.
Tim Keller vzbudil nový zájem o městskou misii. Ve
svých kázáních a v řadě knih, které publikoval, je
zjevně zařaditelný do konzervativního křesťanského proudu, který přijímá nadřazenou autoritu Bible
a klade důraz na obrácení člověka ke Kristu.
Na pražské konferenci se setkalo více než dvě stě
pastorů a zakladatelů sborů z Evropy. Přijeli z nejrůznějších církví od anglikánů, luteránů, reformovaných, svobodných církví až po letniční. Silněji byly
zastoupeny Velká Británie, Německo, Itálie a Holandsko. Nechyběli ani zástupci ze zemí postkomunistické Evropy a 15 místních účastníků, především z Prahy. Tim Keller nemohl být přítomen, ale byli zapojeni
jeho blízcí spolupracovníci. Jako delegát této konference jsem mohl nahlédnout do zmíněného hnutí
zakládání sborů a obnovy sborů stávajících.
30 leden 2014
Vedeni evangeliem
Konference probíhala pod heslem „Vedeni evangeliem“. Zazněla osobní svědectví z náročné práce.
Někteří otevřeně vyznali, kolikrát chtěli z náročné služby odejít. Jiní hovořili o svých otevřených
domácnostech a přijímání hostů. Diskutovány byly
formy bohoslužby a způsoby tvorby společenství.
Praktické semináře se nevyhýbaly ani financování
misijní služby ve městech.
Konference byla prokládána praktickými ukázkami kázání soustředěného na Krista a živé, kulturně
citlivé liturgie. V bohoslužbě byla každý den používána soudobá hudba a vše probíhalo v úctě a důstojnosti. Na závěr konference byla slavena eucharistie
podle anglikánského způsobu, doplněného soudobými prvky. Všechny bohoslužebné části byly naplněny evangelijními důrazy na vykoupení, spásu,
radost v Kristu a život v Duchu svatém.
Jako každá dobrá konference, mělo i toto setkání velkou sílu v osobním sdílení mezi účastníky.
K tomu sloužily nejen semináře, ale také všechny
přestávky. Ze zpětného pohledu účastníka konference je možné říci, že byla překonána očekávání.
V Evropě mnohé sbory mizí před očima a nových
vzniká velmi málo. Na konferenci zazněla zřetelná
svědectví o tom, že i přes tvrdou evropskou půdu
je možné věřit v moc evangelia, která osvobozuje z otroctví hříchu a vede ke společnému životu
v Kristově těle tak, aby z toho okolní společnost
měla užitek.
Foto archiv autora
V
V centru městské misie nestojí etika
Foto archiv
Etika nezmění člověka. Proto nelze kázat o tom, jak
se má člověk polepšit. Zachránit člověka může pouze Kristovo evangelium. V centru zvěstování i svědectví stojí důraz na přiblížení se k Bohu a navázání
osobního vztahu s Bohem a etika následuje. Evangelium se má vtělit do naší kultury. Různí tvořitelé
kultury mají být v církvi vítáni, abychom se mohli
společně podílet na vývoji kultury, která není kulturou smrti, ale života.
Do měst přicházejí migranti, lidé v sociální nouzi a také lidé propadlí různým závislostem. Do
církví přicházejí lidé z různých pohnutek. Někteří mají problémy (nemoci, rodinné krize, nevě-
ra v manželství, ztráta zaměstnání apod.), jiní
chtějí něco dělat pro dobro města, chtějí navázat
přátelské vztahy a sdílet s druhými radost i dobrý humor. Církev má být podle epištol místem
bratrství, součinnosti, vzájemné pomoci a společné angažovanosti. Ty, kteří do církve nepřijdou,
můžeme potkat v práci, v restauracích, kavárnách,
na městských tržištích a v různých kulturních
domech a na sportovních akcích. S některými se
můžeme setkat přes sociální sítě. Pro městskou
misii ale zůstává jedna věc zcela zásadní. Je třeba milovat město a jeho obyvatele. Bez této lásky budou naše slova jalová a skutky neupřímné.
■ Pavel Černý
INSPIRACE
1. Vztah k městu. Timothy Kellerovi se podařilo obnovit vizi pro městskou misii důrazem na lásku k městu.
I já si často stýskám na práci ve velkém městě a její
nevýhody. Často toužím po krásné a malebné přírodě
a ne po kilometrech ulic a sídlišť. Knihy T. Kellera
a zmíněná konference mi pomohly obnovit lásku k městu a získat pro něj vizi. Pán Bůh nechal vystavět
Jeruzalém a na vrcholu hory chrám pro svou slávu. V Božím městě na svaté hoře přebývala Boží sláva, jak
upozorňují některé žalmy (Ž 48,2). Nový zákon navazuje obnovenou vizí města, které leží na hoře a nemůže
být skryto světu (Mt 5,14). Ježíš zve učedníky, aby uprostřed města vytvořili alternativní společenství lidí,
kteří sex, peníze a moc užívají životodárným způsobem a nedovolují těmto věcem, aby rozbíjely a ničily
lidské životy.
2. Pokoj pro město. Jedním z klíčových hesel celého městského misijního hnutí jsou slova z Jr 29,7: „Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji
i vy budete mít pokoj.“ Církev ve městě musí dát důraz na pokoj celého města. To znamená rozvíjet službu
lásky uprostřed své kultury a ve vztahu k Bohu a lidem.
3. Město je centrem, v němž umělci mohou ukázat, že je možné vytvářet díla, která představují kulturu
naděje a ne zoufalství a dráždivosti. Ve městě má být vidět, že evangelium podkopává rasové bariéry
(Ef 2,11nn). Ve městě je třeba důsledně spojovat evangelizaci se sociální službou potřebným.
4. Útěk z města. Mnoho křesťanů se řadí do tzv. střední třídy a často utíká z měst za jejich hranice. Město
jim bývá často na obtíž. Horší životní prostředí a davy lidí nebývají vždy příjemné. Kdyby se ale více křesťanů přestěhovalo do center měst, mohlo by to významně ovlivnit život ve společnosti. Pouze evangelium
může dát člověku pokoru učit se z života města, něco městu dávat a také se města nebát.
5. Nápady a inspirace. Města se svými náměstími, tržišti a kulturními centry se stávají školou nápadů
a inspirace. Člověk žijící ve městě je často veden k opuštění tradičních cest a hledání tvořivějších způsobů
myšlení a jednání. Také hřích je ve městě koncentrován, zesilován a stává se pro křesťany výzvou k odporu
a odhalování temné strany lidské viny. Města přitahují lidi silné, schopné, obdarované, ambiciózní, ale
zároveň i lidi slabé a trpící.
6. Služba přistěhovalcům a „elitám“. Konference položila důraz na službu migrantům. Tito lidé přicházejí
do cizího města a často jsou otevření pro evangelium mnohem více než ostatní lidé. Není možné také opomíjet potřeby tzv. „elit“. Tito vlivní lidé mají velké možnosti a je třeba je povolat ke službě, ve které využijí
své vzdělání, ekonomické možnosti a znalost kultury ke službě druhým.
leden 2014 31
SERIÁL
Rozdělené oči
Setkání s vševidoucím
Schematický náčrt hlavy vírníka s okem rozděleným na horní a spodní
část (šrafované plochy).
Dvojí vidění světa
Pozvedněte své oči k nebi, pohleďte dolů na zem! Nebesa
se rozplynou jako dým a země zvetší jako roucho, rovněž
tak její obyvatelé pomřou. Ale má spása bude tu věčně,
má spravedlnost neztroskotá. (Izajáš 51,6)
Vírníkův zrak je pozoruhodným
jevem. Ne snad proto, že má
(laicky viděno) čtyři oči, to mezi
členovci není až tak mimořádné;
například včely jich běžně mívají
pět a každý pavouk osm. V čem je
ale vírník zvláštní, je jeho vnímání dvou světů současně. Neustále
sleduje dění nad hladinou, stejně
tak ale trvale věnuje svoji pozornost vodní říši. Neunikne mu nic,
co se kolem něho odehrává.
32 leden 2014
Když prorok Ezechiel vidí cheruby, ty zvláštní Boží posly s křídly
a koly, vidí je plné očí (Ez 10,12).
Podobně Jan vidí ve svém zjevení čtyři bytosti před Božím trůnem mající „plno očí hledících
ven i dovnitř“ (Zj 4,8). Už i Boží
služebníci mají dost očí na to, aby
vnímali všechno, natož pak sám
náš Bůh – Beránek, ten obětovaný,
má v Janově vidění očí sedm, tedy
plný počet (Zj 5,6). „Není tvora,
To brouk vírník (Gyrinus) je jiný
pašák. Rejdí po hladině jak kulička
vody po rozpálené plotně. Na rozdíl
od zmíněných ploštic má smysl
pro společenství, hejna vírníků se
chovají podobně jako hejna ptačí.
Všichni společně kreslí na hladině
rychlé kruhy či elipsy a i v případě,
že se na některém místě zastaví,
drží se stále pohromadě.
Není snadné je ulovit. Jakmile
se nad nimi objeví entomologická
síťka, bleskově zmizí pod hladinou. Za okamžik se zase vynoří, je
ale vidět, že mají stále dokonalý
který by se před ním mohl skrýt.
Nahé a odhalené je všechno před
očima toho, jemuž se budeme ze
všeho odpovídat“ (Žd 4,13).
Tomu, kdo přijal dar Kristovy
oběti a jeho odpuštění, nepředstavuje tato skutečnost žádnou
hrozbu. Bůh je milostivý a jeho
sebeoběť je toho pádným dokladem. Znamená ale výzvu, Hospodin vtělený ve svém Mesiáši
nás totiž volá k následování,
k životu podle svého příkladu.
Člověk, který se s Pánem Ježíšem setkal a odevzdal mu svůj
život, mívá zpočátku tendenci
dívat se jen k nebi. Jako by pro něj
pozemský svět ztratil význam.
Však je také psáno: „Protože jste
byli vzkříšeni s Kristem, hledej-
kresba petr raus
Vodní hladina nabízí životní prostor
celé řadě pozoruhodných tvorů.
Nejznámější z nich jsou bruslařky, hbité ploštice, klouzající po
vodním povrchu jako hokejisté po
ledové ploše. V tichých zákoutích
jich bývají celá hejna. Lidově se
jim říká vodoměrky, je to ale mylné
označení. Skutečné vodoměrky,
rovněž ploštice žijící na vodní hladině, se chovají mnohem klidněji.
Nepospíchají, důstojně kráčejí
s jakousi aristokratickou elegancí,
jako by každým krokem měřily rozsah vodní plochy, kterou obývají.
inzerce
přehled jak o sobě navzájem, tak
o všem, co se v jejich okolí šustne. Nic
jim neunikne, každému ohrožení dovedou střelhbitě uniknout.
Jestli ale tak dobře vnímají, co se
děje nad nimi, zkusme ponořit síťku
pod vodu a přiblížit ji tak, aby byla
jejich zrakům skrytá. Podaří se to?
Nikoli. Jakmile se k nim síťka dostane
na z jejich pohledu nebezpečnou
vzdálenost, zvýší rychlost a zmizí na
jiné místo tůně tak rychle, že jakákoli snaha zachytit je sítí je předem
odsouzena k neúspěchu.
Jak je to možné? Vnímají snad
pohyb vody podobně jako ryby? Ne,
nebezpečí vnímají zrakem. Jejich oči,
umístěné jako u každého správného
brouka po stranách hlavy, jsou rozdělené, každé na dvě části. Dvě horní
neustále sledují prostor nad hladinou,
dvě spodní dávají pozor na všechno,
co se odehrává ve vodě. Vírník tak má
neustále před očima všechno, co se
v jeho okolí děje. Pomáhá mu to jak
při hledání kořisti (i vírníci jsou dravci,
živící se tvory spadlými na vodní hladinu), tak v případě nebezpečí.
te to, co je nad vámi, kde Kristus sedí
na pravici Boží. K tomu směřujte,
a ne k pozemským věcem“ (Ko 3,1–2).
Křesťan skutečně nemá zůstávat jen
u pozemských věcí.
Stává se to i později, kdykoli se
potkáme s nějakým silným duchovním prožitkem. Tak se to přihodilo
i Kristovým učedníkům, když Pán
Ježíš odešel do nebe. Zůstali stát
a dívali se za ním. Probrali je až andělé: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi?“ (Sk 1,11)
Není naším posláním zůstat stát
a hledět vzhůru. Je třeba obojího, je
třeba vnímat nebe i zemi, žít na hranici obou světů a ani jeden nepustit ze
zřetele. Jako vírník.
■
petr raus
příště: poslechni svůj instinkt
Mladý týden na Rádiu 7
20. – 26. 1. 2014
Poslední celý lednový týden bude ve vysílání české redakce Rádia 7
patřit mladým. Budeme mluvit s nimi i o nich, k mikrofonu budou
usedat mladí, neotřelí moderátoři, aby kladli své otázky a pídili se
po svých palčivých tématech. V jednotlivých pořadech se dostane
na témata spojená s vírou mladého člověka – co udělat pro to,
aby mladí zůstávali v církvi, aby pro ně církev byla srozumitelná?
Přemýšlet můžete spolu s námi ve vysílání
Rádia 7 (poslouchejte na www.radio7.
cz, přes aplikace pro operační systém
Android nebo na satelitu). Čerstvé
informace se dočtete na FB profilu www.
facebook.com/radio7cz.
„Jít si naproti. Ale jak?“ Speciální host debatního pořadu Noční
můry Petr Húšť pár nápadů má. Vycházejí z jeho mnohaleté praxe
pracovníka s mládeží v církvi i za jejími hranicemi. A kam jste se
v přemýšlení o mezigeneračním soužití v církvi dobrali vy? Ke
společnému uvažování zve moderátorka pořadu Lída Hojková na
pondělí 20. ledna mezi desátou a jedenáctou večerní.
Bylo jí teprve dvanáct let a zhroutil se jí svět. Upadla do depresí
a neměla proč žít. Potom uviděla světlo. Takhle nějak by se dal
ve zkratce shrnout život Veroniky Horňákové, která přijde do
pořadu Fortepiano ve středu 22. ledna vyprávět o velké Boží
milosti, kterou ve svém životě prožila a stále prožívá. Poslouchejte
po 13. hodině.
Lapidárně fomulovanou otázku – Je víra mladých povrchní? – bude
mít ve svém záhlaví Rozmarýna, která je připravena ve čtvrtek 23.
ledna od desáté dopolední. Dá se ovšem předpokládat, že najít
odpověď nebude úplně jednoduché. Pokusí se o to moderátorka
Lída Pohanková a její host Petr Rattay, koordinátor hnutí Nová
generace v ČR.
Své místo dostanou zprávy „o mladých a pro mladé“ také
v jednotlivých magazínech – ten z kultury (pondělí 16.30, úterý
7.00) zmapuje, jak je na tom mládežnické zpívání v rámci hnutí
Tensing a Fusion, magazín z regionů (pátek 16.30, sobota 7.00)
zase přinese zprávy z letošního ročníku vzdělávání, tzv. Journey,
na Křesťanské akademii mladých.
Redakce TWR – ČR
leden 2014 33
K DISKUSI
Role ženy v církvi?
Patří ženy za kazatelnu?
Je správné, že ženy v CB mohou být ve staršovstvu? Mohou kázat
mužům? Myslíte si, že přijde doba, kdy budou v CB ženy ordinovány
ke službě Slova a svátostí? V čem vidíte požehnání či rizika
oslabení patriarchálního řádu v církvi, v jehož kulturním rámci byla
Bible napsána?
kazatel Sboru CB v Náchodě
Správné je ptát se Stvořitele. Správné je poslouchat
Spasitele a hlavu církve. Správné je držet se apoštolského učení v Bibli. Správné je, když ženy mohou
rozvíjet své dary a sloužit Pánu v bezpečném prostředí a zázemí sborové rodiny. Díky Bohu za ně!
Správné tedy je, když muži bratři stojí obětavě a věrně v první linii duchovního boje a nezbavují se břemene primární odpovědnosti, tzn. i za kazatelnou,
i ve staršovstvu. Pak ženy, oddané Pánu, jen kvetou.
Ve staršovstvech CB jsou často spolu v jednom týmu
jak „biskupové/presbyteři“, tak „diakoni a diakonky“, když se držíme pojmů z 1. Timoteovi 3 a Titovi 1. Může to fungovat. A třeba i skvěle, jako teď
u nás v Náchodě. Jen je poctivé si přiznat, že jsme
si to nastavili trochu jinak, než jaká byla staršovstva
v prvotní církvi.
Nevím, co přijde. Ale moc bych se nedivil, kdyby
se časem v CB našlo dost hlasů k prosazení kazatelské ordinace žen. Zastánci jsou stále hlasitější.
Otázka je, co by bylo dál. Podle vývoje v jiných
denominacích různě po světě mám obavu, že by
pak možná nezůstala jedna CB.
Třetí otázka vnucuje předporozumění, že role
muže a ženy v Bibli je pouze kulturně podmíněná. S tím nemohu souhlasit. Primární odpovědnost
muže v rodině a v Boží rodině nevychází z kulturní
tvořivosti člověka, ale z pověření od Stvořitele. Také
by bylo potřeba objasnit pojem „patriarchální řád“.
Nevím, co a s jakou konotací si kdo pod tím před34 leden 2014
stavuje. A pak, o „řád“ tu přece tolik nejde. Ješitný
šovinista škodí Kristově církvi stejně, jako militantní feministka. Podstata je hlubší. Je to jako v rodině.
Když táta odejde za jinou nebo sedí v hospodě, anebo sice je doma, ale hnije u televize a na internetu,
matka to třeba nějak utáhne – domácnost, děti… Statečná žena, ale je toto požehnání? Když ve sboru nejsou na svých místech muži písmáci, modlitebníci,
pastýři, vedoucí služeb…, ženy to nějak potáhnou,
ale je toto požehnání? Budete se pak divit, když děti
v dospívání odejdou, když lidé z ulice nepřijdou? Já
ne. Požehnání můžeme čekat tam, kde muži činem
odpovídají na velké Boží výzvy a ženy jim v tom jsou
svým jedinečným vkladem nezastupitelnou pomocí
od Hospodina.
Jana Matulíková
pastorační asistentka
ve Sboru CB Praha 5
Ano, rozhodně si myslím, že je správné, aby ženy
byly ve staršovstvu, a pokud mají obdarování, aby
kázaly. Připadá mi jako plýtvání, pokud se nevyužívají dary, které sestry mají. A mají je jistě, vždyť
ony jsou těmi, kdo například nejčastěji učí besídku
– tedy možná dávají společně s rodiči základy víry
a křesťanského učení i budoucím kazatelům. Pokud
bych se vrátila k ženinu místu ve staršovstvu, myslím, že ve sborech, kde je značné zastoupení žen,
a to i svobodných nebo osaměle žijících, by bylo jen
vhodné, aby z praktických důvodů nějaká žena ve
staršovstvu byla. A vím i z dotazníku, který jsem
Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.
Rostislav Staněk
před několika lety zadávala kazatelům naší církve,
že více než polovina by o ženu ve staršovstvu stála.
Problém je spíš na straně žen, příliš o tuto službu,
podle informace z téhož dotazníku, nestojí. Tedy
přesněji – stojí o nějakou kolegyni ve staršovstvu,
ale nechtějí se zapojit ony samy.
Co se týče ordinace žen, myslím, že ještě není
doba zralá. Ale bratr předseda upozorňuje na alarmující nedostatek služebníků, možná z praktických
důvodů ženy nastoupí. Nepovažuju to za špatné.
V některých jiných církvích ženy jako ordinované
kazatelky slouží a myslím, že není možné říct, že si
je Pán Bůh do této služby nepovolal. I Starý zákon
zná ženy, kterým naslouchal celý národ. Třeba prorokyni Chuldu, která ohlašovala Boží slovo knězi
Chilkijášovi, nebo soudkyni Deboru.
Přišla jsem do církve, kterou vedou muži, a nemám
s tím problém. Nicméně dovolím si velice osobní
a zcela subjektivní názor. Za léta, co v církvi žiju,
jsem zažila i sporná rozhodnutí některých bratří
starších a kazatelů, a slyšela kázání, kterým chybělo
i pouhé řemeslo, natož aby člověk slyšel opravdový
výklad Božího slova. A pak si říkám – proč jen muži?
Myslím si, že patriarchální řád v Bibli odráží především dobovou situaci. Bible je kniha, která ale v prvé
řadě řeší věci podstatné – tedy to, kdo je Bůh, kdo je
člověk a jak se s Bohem smířit. Je jasné, že některé věci v ní nenajdeme, protože prostě v dané době
neexistovaly, jiné neřešíme, protože už se s nimi
nesetkáme my. Ale jako geniální pomoc pro situaci
krize je popsaný patriarchální řád jistě nenahraditelný. Pak je jasné, kdo má jaké místo a kdo vezme
zodpovědnost za přijatá rozhodnutí.
Inzerce
Sbor CB v Praze 3, Koněvova 24, Praha 3
nabízí ve sborovém domě k pronájmu 2 byty:
* Byt 2+1 – 2. patro s výtahem, okna do dvora, čerstvě
vymalovaný, vybaven kuchyňskou linkou a vestavěnou skříní v předsíni. Výměra bytu 70 m2, výše nájmu
12.000,- Kč/měsíc + elektřina, plyn a služby vč. spotřeby studené vody. Délka pronájmu: na dobu určitou
jednoho roku s možností prodloužení na základě konkrétní situace a dohody.
* Byt 1+1 – 2. patro s výtahem, okna do ulice, po celkové opravě, vybaven pračkou a skříní na míru v předsíni. Výměra bytu 52 m2, výše nájmu 9.000,- Kč/měsíc +
elektřina, plyn a služby vč. spotřeby studené vody. Délka pronájmu: na dobu určitou jednoho roku s možností
prodloužení na základě konkrétní situace a dohody.
Kontakt: [email protected]
event. tel.: 776 832 566 (CTS CB)
Jan Asszonyi
kazatel Sboru Církve bratrské
Brno Kounicova
Ano, považuji za správné, že jsou ženy ve staršovstvu a kážou mužům, přičemž mám potřebu opáčit
podobnou otázkou: „Je správné, aby muži kázali
ženám?“ Víc by se mi v obou otázkách líbila slova
jako „dobré, vhodné, užitečné, potřebné“, protože
se mi zdá, že problematiku tolik nevyhrocují. Mám
za to, že jednou ze základních charakteristik lidství
v podobě muže a ženy je od stvoření komplementarita, vzájemná pomoc, podpora, služba, závislost,
ale také vzájemná podřízenost, jak dodá apoštol
Pavel. Být mužem a ženou neznamená zakopat se
v zákopech mužství či ženství a dané zákopy pak
pečlivě střežit a nepouštět do nich druhé pohlaví.
Charakteristickým znakem života je prolínání rolí
tam, kde je to možné, kde je to nutné, kde je k tomu
příležitost a kde k tomu Pán Bůh přidá svá obdarování a poslání.
Ano, myslím, že doba ordinací žen přijde. Podobně jako u služby kazatelů mužů však, dle mého soudu, záleží mnohem více na Božím povolání a obdarování než na pohlaví. Zdá se mi, že právě na Boží
svobodné a svrchované obdarování, které se prakticky objeví a sbory ho rozpoznávají, bychom měli
hledět víc než na pohlaví. Ostatně v dějinách svého
lidu Hospodin svrchovaně jednal a svá obdarování
rozdával dosti překvapivě, ať už se jedná např. o prorocké vytržení Saula anebo prorockou službu Debory. Absolutní zavírání dveří Božímu jednání se mi
zdá opovážlivé.
Definujeme-li patriarchální či matriarchální řád
jako „vládu muže – otce“ (z řeckého „pater“, tj. otec
a „archein“, tj. vládnout) či „vládu ženy – matky“,
pak je otázkou, zdali v kontextu zbožného života
je vhodné mluvit vůbec o vládě. Jakýkoli „…archální“ řád ve smyslu vlády je nebezpečný sám v sobě,
protože s vládou souvisí moc, a s tou to hříšný člověk – lhostejno jestli muž anebo žena – moc neumí.
Pán Ježíš ostatně nastoluje životní princip služby,
ne vlády. Požehnání a rizika v uspořádání života
– civilního i duchovního – nevnímám v pohlaví, ale
v touze po moci a vládě, která nepočítá s tím, že v jejím základu je sebeobětující se služba lásky.
■ Připravila redakce
leden 2014 35
DOTEKY
Podivuhodná cesta Páně
Foto archiv
V
Nejvyšší podle
své vůle nakládá
s nebeským
vojskem
i s obyvateli
země. Není,
kdo by mohl
zabraňovat jeho
ruce a ptát se ho:
„Co to děláš?“
Daniel 4,32
36 leden 2014
yrůstala jsem v katolické
rodině, ale blízký vztah
s Bohem ani důvěru k němu jsem
neměla. Místo v Boha jsem věřila
v nějakou energii, která řídí celý
vesmír. V období dospívání jsem
se hodně zabývala filosofií. Hledala jsem smysl života a odpověď
na otázku, co nastane, když člověk zemře.
Chodila jsem na diskotéky,
kde jsem se chovala nerozvážně
jako ostatní holky v mém věku.
Asi v šestnácti letech jsem se
seznámila s mladým satanistou. Protože mi na něm velmi
záleželo, chtěla jsem porozumět
jeho názorům. Sehnala jsem
si knihu o satanismu a začala
ji studovat. Po přečtení několika stránek jsem pochopila, že
existuje duchovní svět, že satan
je skutečná bytost, a velmi zlá.
Aniž by mi kdokoli něco k této
knize říkal, bylo mi jasné, že
existuje něco víc, než co vidí
moje oči a na co si sáhnou moje
ruce. Vyvstala mi tehdy na mysl
otázka: Pokud existuje satan,
vládce zla, musí existovat i nějaká dobrá bytost. Říkala jsem si,
jestli to není ten Bůh, o kterém
mi maminka dříve vyprávěla.
V té době uvěřil v Pána Ježíše
můj spolužák, se kterým jsem
si o Bohu začala povídat. Když
mluvil o Ježíši, bylo to něco úplně jiného, než když jsem o něm
slýchala od rodičů. Bylo to, jako
by mluvil o svém dobrém příteli,
kterého zná, a je si jistý jeho přijetím, bezpečím, které mu vztah
s ním dává. Chtěla jsem poznat
Boha taky takovým způsobem. Začala jsem si číst některé
pasáže z Bible. Poznávala jsem,
že Bůh je čistý, svatý, přátelský,
plný soucitu, pochopení a tou-
hy po smíření. Že nabízí pomoc
a odpuštění všech mých špatných
činů. Tři měsíce jsem se dozvídala nové informace o Ježíši Kristu, který byl skutečnou osobou
žijící na této planetě a zároveň
Božím Synem. Celou tu dobu
jsem zvažovala nabídku svého
Stvořitele vložit kormidlo svého
života do Jeho rukou a stanovit
ho tak Pánem a Zachráncem svého života. Uvěřila jsem slovům
z Bible, že kdo hledá, nalezne,
a kdo k němu přijde, toho Bůh
nevyžene. Jednoho dne, kdy jsem
byla sama doma, jsem poklekla ve svém pokoji a s tou malou
špetkou víry, že mě Bůh slyší,
jsem ho poprosila za odpuštění
svých konkrétních zlých jednání. Věřila jsem, že Ježíšova krev,
vytékající z jeho ran na kříži, má
moc smazat všechna moje provinění a postavit mne na začátek
nového života s ním. Dříve jsem
ve svém životě prožívala strach,
samotu, beznaděj, smutek. Od té
doby, co jsem uvěřila Ježíši Kristu, jeho lásce ke mně, která ho
vedla až na smrt na kříži, vím,
že díky jeho vzkříšení a novému
životu se nemusím bát ani smrti.
Vím, proč tu žiji, kdo jsem a kam
směřuji. A tato poznání mi dávají
pokoj a radost do srdce.
Je tomu již dvacet dva let, co jsem
učinila rozhodnutí žít svůj život
pod vedením Pána Ježíše, a nelituji toho. Bůh vzal z mého srdce
i dlouholetou nenávist vůči sousedům, kteří hrubě uráželi a i fyzicky napadali mé rodiče. Vím, že já
sama bych takovéto změny nikdy
nedosáhla. Jestliže ale Bůh odpustil mně, může odpustit i každému
jinému a můžu odpustit i já.
■ Hana Martináková
připraveno ve spolupráci s twr
KŘÍŽOVKA
Tajenku zašlete do 19. 1. 2014 (i e-mailem) na adresu
[email protected] Vylosovaný výherce získává knihu
Sláva vítězům, čest poraženým z nakladatelství Samuel. Výhru věnuje
knihkupectví SAMUEL, Soukenická 15, Praha 1, www.samuelcz.com
Tajenka z čísla 12/2013: Tvá věrnost je neskonalá. Knihu Dělat těžké věci vyhrává Anna Hušková, Povrly
Připravil Dušan Karkuš
Vyluštěte tajenku
a vyhrajte knihu
leden 2014 37
POST SCRIPTUM
Libor Duchek
P. F.
Hlavně ty peníze!
C
hudým náleží království Boží. S tímto základním heslem si po několik desetiletí v druhé
půli dvacátého století získávala v Jižní Americe
značný počet přívrženců teologie osvobození. Zajímavý obrat nastal v posledním desetiletí v Brazílii.
S prudce rostoucí ekonomikou se během několika
let výrazně snížily počty lidí žijící v hluboké chu-
naslouchali tomu, kdo jim říkal, že chudoba je znamení Boží přízně. Jsou-li pak nyní bohatí, naslouchají tomu, kdo jim tvrdí, že bohatství je znamením
Boží přízně. Koho tedy Bůh upřednostňuje?
„Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby
bohatý vešel do království Božího,“ říká Ježíš
(Matouš 19,24).
A je snad nějaké viditelné znamení Božího požehnání?
Je nebe plné bank a trezorů či hladu a nuznosti?
době, objevila se zbrusu nová střední třída, nemluvě o nárůstu počtu bohatých. Teologii osvobození
vystřídala teologie prosperity. Chudé dřevěné kostely, ba často obyčejná shromaždiště beze střechy,
stolků či sedadel, nahradily pompézní stavby pro
stovky a tisíce věřících, kterým vévodí nový (zatím
nedokončený) několikanásobně zvětšený Šalamounův chrám, kde, jak propagační letáky slibují, bude
každá modlitba vyslyšena. Prý to funguje už na
samém staveništi.
Základním poselstvím je, že pokud budeš následovat Ježíše, Bůh ti požehná, vytrhne tě z bídy
a morálního bahna. Bohoslužby jiskří emocemi,
hudbou a mnoha svědectvími o zázračné prosperitě
a sjednocení rodin. Dřív žili ve favele (plechový přístřešek na okraji velkoměst), nyní mají práci, bydlení, garáž. Kupodivu se jim daří získávat i svědectví
z druhé strany, kde lidé, kteří opustili Boží cestu,
o svůj majetek přišli. Bohatství je tak viditelné znamení Božího požehnání.
Je zajímavé, jak se v Jižní Americe, a zřejmě ne
jenom tam, daří tak protichůdným teologickým
důrazům. Jsou to snad jiní lidé? Jestliže byli chudí,
38 leden 2014
Tento verš mi vždycky přišel velmi poetický. Kdo
by si nepředstavoval velblouda na pozadí dun, jak
vchází do ucha jehly? S objevem černých děr je to
obraz dokonce názorný pro deformaci časoprostoru v důsledku nesmírných gravitačních sil. Přesto
se zdá, že došlo k pravopisné chybě, k záměně jediného písmenka v řeckém originále, jež vedla k této
podivuhodné metafoře. „Kamilos“ totiž znamená
lodní lano, zatímco „Kamelos“ (četlo se to však stejně) známého dromedára.
Nemožné je pak jedno jako druhé. A dovolím si
tvrdit, že do království nebeského nevejde bohatý,
ba ani chudý. Neboť na tom vůbec nezáleží. Jsou
to lidské kategorie, míra, v jaké je kdo zajištěn pro
život na tomto světě. Člověk sebebohatší však pro
tento svět zajištěn není, nenáleží mu. Člověk náleží
Bohu. A je snad nějaké viditelné znamení Božího
požehnání? Je nebe plné bank a trezorů či hladu
a nuznosti? Ne, ale je plné věřících, protože Bůh
proklíná zatvrzením srdce, ale žehná skrze Ducha
svatého naplněním našich srdcí vírou a láskou.
Hospodin nám žehnej v novém roce! Chudému
v chudobě, bohatému v bohatství. Nebo obráceně… ■
© BRÁNA, Petra Kašperová
1
k
onec 50. let XIX. století zastihl
rakouskou monarchii v jakési
politické slepé uličce. Absolutistické upevnění režimu mladého císaře Františka Josefa I. utržilo
v roce 1859 vážnou ránu na mezinárodním poli v konfliktu se Sar-
Svoboda církve od státu
otvírá prostor
pro větší svobodu evangelia
Protestantský patent aneb
Protestantský zákon ze dne
8. dubna 1861 (číslo 41/1861 ř. z.)
dinií a Francií, kdy byla rakouská vojska ve dvou bitvách v Itálii
poražena. Tato porážka ukázala císaři nutnost vnitropolitických
změn, a to i v oblasti zákonodárství. Politický vývoj pomalu, ale
jistě nabral kurz směrem ke konstitucionalismu. V rámci těchto
významných ústavních změn došlo i na otázky náboženských svobod. 8. dubna 1861 podepsal panovník tzv. protestantský patent,
který výrazně změnil postavení církví evangelických vyznání.
Předchozí císařské ustanovení v dané oblasti, toleranční patent
Josefa II. z roku 1781, povolilo evangelíkům augsburského a helvetského vyznání (luteráni a reformovaní) a rovněž pravoslavným
„soukromé vykonávání“ náboženství. Nešlo tedy o náboženskou
svobodu ani o zrovnoprávnění s církví římskokatolickou. Ale i tak
byl posun významný. Nikdo již neměl být občansky diskriminován. Tam, kde bylo 100 rodin, mohl vzniknout sbor s vlastním
duchovním a mohla být postavena jednoduchá modlitebna. Mohly
být vysluhovány svátosti, slouženy evangelické pohřby, bylo možné zakládat evangelické školy.
Po osmdesáti letech bylo zřejmé, že toleranční stav je nedostatečný. Protestantský patent evangelíky zrovnoprávnil před zákonem
i ve vztahu k římskokatolické církvi. Byla zrušena povinnost odvádět
platy katolickým farním úřadům. Patent zaručoval samosprávu evangelických církví a sliboval podporu od státních úřadů, a to i finanční.
Provizorní církevní zřízení bylo vyhlášeno o den později a v něm
ustanovena svobodná volba farářů, presbyterů i vyšších církevních
úřadů. Zákonodárným sborem v církvi měl být generální synod. Jeho
ustanovení ale podléhala císařskému potvrzení a vrchním orgánem
zůstávala vrchní církevní rada ve Vídni, tedy státní orgán.
Protestantský patent tedy nepřinesl úplnou svobodu od státu, stát
skrze vrchní církevní radu dál zasahoval do poměrů v církvi. Otevřel
však přece jen obrovské možnosti k rozvoji a rozmachu evangelického duchovního života. Mnohem rychleji vznikají nové sbory a stanice, jsou stavěny nové modlitebny, rozvíjí se vzdělavatelná a sociální
práce, masívní rozvoj je možné zaznamenat také v oblasti vydávání
knih a časopisů, v komunikaci se zahraničím a spolkovém životě.
Církve vnitřně i navenek sílí a rostou a především se otvírá prostor
pro hlubší i širší působení evangelia v celé společnosti. Na mnoha
místech roste touha po duchovní obnově, která v následujícím období v evangelickém prostředí přinese své ovoce.
■ rObert hart
FOtO archIv
protestantský patent 1861
Download

1/2014