MAGAZÍN ASEKOL
p ř í l o h y Smo čr a ecobat
1/2013
Jak na zloděje kovů
Složitá problematika výkupen druhotných surovin
ASEKOL Solar
Novinky v recyklaci solárních panelů
Kin, který propadl
Chytrý, ale neúspěšný telefon od Microsoftu
Y
Yttrium (latinsky Yttrium) je šedý až stříbřitě bílý přechodný kovový prvek, který je chemicky blízký prvkům skupiny lanthanoidů. Název získal podle obce Ytterby u Stockholmu, kde jej v roce
1787 objevil geolog Carl Axel Arrhenius. V zemské kůře je obsažen v množství přibližně 30 mg/kg,
v přírodě se vyskytuje pouze ve formě sloučenin. Světové zásoby yttria činí 540 kt Y2O3, z toho
připadá na Čínu 220 kt, na USA 120 kt, v Austrálii se nachází 100 kt a v Indii 72 kt. V roce 2011 dosáhla světová těžba 8,9 kt Y2O3, z toho 8,8 kt bylo získáno v Číně. Těžba rud obsahujících yttrium je nejenom drahá, ale i necitlivá vůči životnímu prostředí. A právě to je důvodem, proč došlo
k utlumení těžby v Americe a téměř celá světová produkce pochází z Číny. Většina produkce yttria
v současné době slouží jako materiál při výrobě luminoforů pro výrobu obrazovek televizorů.
Společně s oxidy europia se sloučeniny yttria nanášejí na vnitřní stranu obrazovky, kde po dopadu urychleného elektronu vydávají červené luminiscenční záření. Při recyklaci použitých obrazovek je pak nutné vrstvu luminoforu zase odstranit, protože jeho přítomnost mění po přetavení
optické vlastnosti skla a snižuje jeho kvalitu. Zároveň se tak získají cenné prvky, které lze opětovně použít. Odpad tohoto typu obsahuje kolem 10 % yttria, jehož cena se pohybuje v řádu tisíců
Kč za kg. Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou extrakcí
komplexních solí, iontovou chromatografií nebo selektivním srážením nerozpustných komplexních solí. Kapalinovou extrakcí lze dosáhnout výtěžnosti až kolem 90 %.
EDITORIAL
OBSAH
Vážení čtenáři, ráda bych vás pozdravila
v roce 2013, který se pro většinu z nás jistě rozběhl opět
nečekaně rychlým tempem. Věřím, že třináctka bude
v tomto případě pro všechny naše čtenáře šťastným
číslem. Před KS ASEKOL staví tento rok řadu zajímavých
výzev. O některých z nich se dočtete právě v tomto čísle.
Tou nejzásadnější výzvou v mezinárodním měřítku je pro
ASEKOL organizace prestižní konference Zpětný odběr
2013, jejíž čtvrtý ročník se koná společně se zasedáním
evropské asociace kolektivních systémů WEEE Forum
v Praze právě v době, kdy vychází náš časopis. Letošní
akce navazuje na úspěchy předešlých tří ročníků. Celkem
je navštívilo téměř 1 500 účastníků a staly se největší
událostí pro odbornou veřejnost v oblasti zpětného
odběru ve střední a východní Evropě.
Z programu akce jsme pro vás vybrali ta nejzajímavější
témata. Živou diskusi jistě rozpoutá workshop
na kontroverzní téma výkupen drahých kovů, jejich
pozitivní, a především negativní dopady na ekonomiku
země i systém zpětného odběru jako takového. Této
problematice se proto věnujeme šířeji v hlavním tématu.
Blíže se také podíváme třeba na oblast recyklace kovů
vzácných zemin, která se stává na mezinárodním poli
stále aktuálnějším a palčivějším problémem. Představíme
vám i některé legislativní novinky jak u nás, tak
z evropského pohledu. Těm se řečníci konference jistě
také nevyhnou.
Věřím, že všem vám, kteří nebudete mít příležitost se
tohoto významného odborného setkání sami zúčastnit,
zprostředkujeme to nejdůležitější již nyní. S jistotou se
můžete těšit na podrobnější zpravodajství či rozhovory
s vystupujícími odborníky v podzimním čísle časopisu.
Téma:
8
Výkup druhotných surovin
Hledáme efektivní řešení kontroverzní
problematiky výkupen druhotných surovin.
jsou Češi aktivní
14Jveaksbírání
elektra
Představujeme nejnovější statistiky výsledků
sběru elektrospotřebičů, a to z pohledu celé
České republiky.
vropské standardy
16Ezpracování
v Praze
Celoevropská centrála WEEELABEX Office bude
od dubna řídit certifikaci zpracovatelů z Prahy.
ovy vzácných zemin
18K– stále
cennější komodita
Bude nás Čína držet v oblasti kovů vzácných
zemin nadále v šachu, nebo existuje cesta
k soběstačnosti?
S účastníky konference se tedy těším na setkání a všem
ostatním přeji příjemné čtení následujících stránek.
Ing. Hana Jarešová
specialistka interní a externí komunikace
Zpětný odběr, magazín společnosti ASEKOL, číslo 1/2013
název Zpětný odběr VYDAVATEL ASEKOL s.r.o., Československého exilu 2062/8, 143 00 Praha 4,
IČO: 27373231 ŠÉFREDAKTORKA Hana Jarešová Redakční rada Hana Jarešová, Mgr. Jan Vrba,
RNDr. Eva Zvěřinová, Hana Ansorgová Číslo registrace MK ČR E 17603 Místo vydání Praha
Vyšlo 12. 4. 2013 VÝROBA © Boomerang Publishing, s. r. o., www.bpublishing.cz. V časopisu jsou použity
ilustrační fotografie. Změny uvedených údajů nebo tiskové chyby jsou vyhrazeny. Vychází 2× ročně.
Náměty a dotazy [email protected], tel. 234 235 111, 234 235 282
ZPRÁVY / NOVINKY
Rozdávali jsme ceny ze Zlaté klece
Motivační soutěž ve sběru drobného elektra Zlatá klec
má druhou várku výherců. Účastníci druhého kola nechali
během čtyř měsíců svézt 687 tun elektroodpadu.
Každý svoz klecového kontejneru je automaticky zaevidován prostřednictvím
informačního systému KS ASEKOL a zařazen do slosování. Čím více kontejnerů
sběrné místo naplní a nechá svézt, tím
má logicky větší šanci na výhru.
Ve druhém slosovacím období soutěžilo 1 230 sběrných dvorů, firem a institucí, ale také prodejců či servisů, kteří
uskutečnili alespoň jeden svoz. Ti si
za uplynulé čtyři měsíce nechali svézt
téměř 3 000 klecí s 687 tunami elektrozařízení.
Hlavní cena byla opravdu lákavá. Celkový vítěz, kterým se stal sběrný dvůr
4
Praha-Jinonice v Puchmajerově ulici
a jehož provozovatelem je společnost
Pražské služby, a.s., získal fotoaparát
Nikon Coolpix. Rozdáno bylo ale dalších
28 cen, teplometů DeLonghi a varných
konvic Tefal. V roce 2013 se uskuteční
ještě další tři kola, přičemž to následující
končí 30. června.
Poprvé bylo v září minulého roku
oceněno 24 sběrných dvorů, tedy
14 za každý kraj a dalších „šťastných 10“
napříč celou Českou republikou. Soutěž je určena pro všechna sběrná místa
a dvory, kde probíhá sběr vysloužilých
spotřebičů do klecových kontejnerů.
ZPRÁVY / NOVINKY
Osm tisíc korun do džungle
S velkým úspěchem se setkal loňský projekt Věnuj mobil – pomůžeš
krátce
Zemi, který společně připravily Zoologická zahrada v Ústí nad
Labem a kolektivní systém ASEKOL. První peníze už v lednu putovaly
na záchranu vzácného ekosystému na druhé straně světa.
Dáváme počítače dětem
Dalších dvacet funkčních počítačových sestav
bude v nejbližší době repasována a předána dětem
v dětských domovech. I v roce 2013 totiž pokračuje dobročinný projekt Věnuj počítač. Apelujeme
na české firmy a instituce, aby nám předaly starší
kompletní počítače při renovaci svého počítačového
vybavení. Vyřazené stroje potom mohou pomáhat
jinde. Do dětských domovů už jich doputovalo více
než padesát. Od roku 2011 se do projektu zapojilo
přes šedesát subjektů, které dohromady odevzdaly skoro tisícovku počítačů a nyní se mohou pyšnit
oceněním Ekologická firma.
V Praze se sejde evropská špička
zpětného odběru
Již počtvrté bude Praha a KS ASEKOL hostit prestižní mezinárodní konferenci Zpětný odběr 2013,
největší svého druhu ve střední a východní Evropě. Celodenní setkání s hlavním tematickým zaměřením na recyklaci kovů vzácných zemin, výkupny
druhotných surovin, re-use a WEEELABEX se uskuteční 16. dubna 2013 v hotelu Corinthia Towers. Své
příspěvky přednesou české i zahraniční osobnosti
z oblasti práva, ekonomiky, zpracování, státní správy
i zahraniční politiky. Současně s konferencí proběhne
zasedání rady asociace evropských kolektivních systémů WEEE Forum. Podrobnosti z konference přineseme v příštím čísle časopisu.
Do akce, která propojuje ochranářský projekt
Pesisir Balikpapan a Věnuj mobil a kterou v dubnu
loňského roku spustila ústecká zoo za podpory společnosti ASEKOL, se během celého roku zapojila široká veřejnost i tři místní školy. Díky tomu se dosud
podařilo vybrat 770 nefunkčních mobilních telefonů a za každý z nich věnoval ASEKOL ústecké zoo
10 korun.
Kde peníze pomáhají
Vybrané peníze putovaly rovnou do Indonésie
na pozastavení devastace tropických pralesů a záchranu vymírajícího primáta kahaua nosatého,
který je maskotem projektu. „Jsme rádi, že jsme nalezli dalšího partnera pro boj za záchranu tak vzácné
oblasti, jako je Balikpapan v Indonésii. Naším cílem
je zvýšit povědomí o tomto ekosystému, zabránit
hromadnému kácení stromů, výstavbě dálnic a dalším nebezpečným aktivitám devastujícím tropické
pralesy. I díky společnosti ASEKOL jsme udělali další
krok správnou cestou,“ říká Věra Vrabcová, tisková
mluvčí Zoologické zahrady v Ústí nad Labem.
Nejde jen o peníze
Spojení aktivit ústecké zoo a ASEKOLu ale nemá
jen finanční rozměr. Ze všech sesbíraných mobilů
byly navíc vybrány ty funkční, které putovaly dětem
do dětských domovů po celé České republice. Zbytek telefonů byl samozřejmě zrecyklován. Kromě záchrany přírody a ekologické likvidace nepotřebných
přístrojů je tak neméně důležitým aspektem projektu také snaha o další rozšiřování povědomí o nutnosti třídit elektroodpad.
Projekt byl pro svůj úspěch prodloužen i na letošní rok, a tak má každý návštěvník možnost vyhodit svůj nepoužívaný mobilní telefon do speciální nádoby umístěné v areálu zahrady, a přispět
tak na dobrou věc.
Za staré mobily školní výlet pro celou třídu
Po dobu prvních dvou letošních měsíců probíhal již třetí ročník soutěže pro školáky Věnuj
mobil a vyhraj výlet pro svou třídu, do níž se tentokrát zapojilo 415 škol. Funkční telefony jsou
zkontrolovány a předány organizacím, které je věnují handicapovaným spoluobčanům nebo dětským domovům. Nefunkční potom procházejí
ekologickou recyklací. Pro tři nejúspěšnější třídy
je připravena i letos lákavá cena v podobě školního výletu dle vlastního výběru. Během předchozích ročníků se podařilo sebrat téměř 65 tisíc
přístrojů. Oblíbenou soutěž pořádá projekt Recyklohraní aneb Ukliďme si svět! ve spolupráci se
společnostmi ASEKOL a T-Mobile ČR.
5
zprávy / novinky
Příspěvek na historické
elektro už v ceně neuvidíme
V srpnu 2013 končí možnost uvádět při prodeji elektroniky
tzv. viditelný poplatek neboli recyklační příspěvek na historické elektro.
Co to znamená pro klienty? A jak se změní systém vybírání poplatků?
Poslední prodejce má podle zákona o odpadech
možnost informovat spotřebitele o tom, že ceny
spotřebičů zahrnují kromě DPH i poplatek za likvidaci historického elektra (tzv. PHE), tedy za zařízení vyrobené před 13. srpnem 2005. Prodejce tak
upozorňuje na to, že jeho cena je dále navýšena
o náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení, až doslouží svému účelu. Tato informace je uvedena buď na cenovce výrobku, nebo
na prodejním dokladu. Při on-line nákupech se tak
lze setkat s různou praxí – někteří provozovatelé
e‑shopů výslovně uvádějí, že součástí ceny je i recyklační poplatek, na jiných e‑shopech si zákazník
musí toto oznámení dohledat v obecných cenových
podmínkách.
Vidět nebude, platit se musí
Od srpna 2013 bude všechno jinak. Možnost viditelně účtovat poplatek na historická elektrozařízení sice končí, ale pro výrobce a dovozce se zase
tolik nemění. Pouze spotřebitel už nebude na první
Legislativu upravující nakládání s odpady
doplnila zásadně revidovaná evropská
směrnice o odpadních elektrických
a elektronických zařízeních č. 2012/19/EU,
která musí být do právních řádů jednotlivých
členských zemí transponována do 14. února
2014. Tato směrnice však počítá s možností,
že by tzv. viditelný poplatek mohl být znovu
uváděn.
6
ZPĚTNÝ ODBĚR
pohled vědět, jakou částkou z ceny výrobku přispívá na jeho následné ekologické zpracování. Aby se
situace ještě trošku zkomplikovala, pro kategorii
velkého bílého elektra nastane tato změna o dva
roky později, tedy v srpnu 2015.
Všichni, kdo uvádějí elektroniku na český trh,
tedy jak výrobci, tak i dovozci, mají povinnost
na recyklaci historického elektra nadále přispívat.
Dojde jen ke zjednodušení administrace vybírání
příspěvku. Dosud totiž kolektivní systémy kromě
PHE, který sloužil na pokrytí financování likvidace
staré zátěže, vybíraly také příspěvek na nové elektro (tzv. PNE). Tím se vytvářela rezerva na budoucí
likvidaci nově vyráběných zařízení. Takový postup
již nadále nebude nutný, a proto v rámci kolektivního systému ASEKOL dojde ke snížení ceny a současně ke změně struktury sazebníku sloučením
obou poplatků do jednoho.
Historické elektro se pořád sbírá
ASEKOL bude v souladu s platnou legislativou
a rozhodnutím Ministerstva životního prostředí
ČR dále zajišťovat zpětný odběr historického zařízení, a to až do doby, kdy dojde k jeho vysbírání a recyklaci všech historických elektrozařízení
od spotřebitelů.
O tom, za jak dlouho budou kolektivní systémy
v České republice sbírat pouze zařízení nová, můžeme pouze spekulovat. Určitou představu nicméně přináší pravidelné vzorkování, které ukazuje zastoupení jednotlivých druhů elektra v celkovém
objemu sesbíraného elektromateriálu určeného
k recyklaci a zaznamenává např. druh, stáří, původ
a značku spotřebičů. Z těchto statistik vyplývá, že
v současnosti je zpětný odběr stále ještě tvořen
z 95 % spotřebiči historickými.
Češi jsou v tomto ohledu trošku specifickým
národem. Kutilové si nechávají staré spotřebiče na půdách či ve sklepech pro případ, že by se
někdy mohly hodit. Také nepříznivá ekonomická
situace má svůj podíl na tom, že výměna starého
kousku za nový neprobíhá tak rychle, jak si zákonodárci v roce 2005 představovali. Proto lze předpokládat, že sběr historického elektra bude v Česku
aktuální ještě řadu let.
1/2013
Díky spolupráci méně
administrativy
Další novinkou, kterou v této souvislosti
ASEKOL pro klienty připravuje, je prohloubení
spolupráce s kolektivními systémy Elektrowin
a Ekolamp. „Společným postupem nabídneme
klientům možnost vést výkaznictví pouze
prostřednictvím jednoho kolektivního systému,
čímž jim odpadne nutnost komunikovat se
dvěma stranami a sníží se administrativní
zátěž,“ upřesňuje Ing. Karel Krejsa, obchodní
ředitel společnosti ASEKOL.
legendA / text: lucie kettnerová / FOTO: archiv asekol
Čas jsou peníze a v obchodě
to platí dvojnásob
Rychle a správně potřebovali lidé počítat odpradávna. I v malém městečku museli vědět,
kolik mají zaplatit obchodníkovi, jak vysoký bude úrok a kolik se sejde v pokladně na daních.
Na objev kalkulátoru, byť jen mechanického, si ale museli docela dlouho počkat.
Podle nedávno nalezených nákresů se o sestrojení kalkulačky údajně pokoušel už slavný vynálezce Leonardo da Vinci. K realizaci však asi nedošlo,
a lidstvo tak muselo ještě chvíli počítat podle tzv.
Napierových logaritmů, pomocí nichž bylo možno
převést násobení a dělení na sčítání a odečítání.
Této metody využili Angličané William Oughtred
a Edmund Gunter k sestrojení posuvného pravítka, které počítání zjednodušovalo a které v roce
1850 vylepšil Francouz Ameede Mannheim přidáním posuvného ukazatele. Jeho logaritmické pravítko už vypadalo tak, jak ho známe dnes.
Jak poskládat kolečka
Paralelně s posuvným pravítkem ovšem docházelo i k vývoji mechanického kalkulátoru. V roce
1623 navrhl a zkonstruoval univerzitní profesor
Wilhelm Schickard mechanické zařízení, které sčí-
Elektrický kalkulační
stroj NISA
Po druhé světové válce se ze severočeského
Dolního Hanychova stalo české území a zdejší
německá továrna MIRA Rechenmaschinen,
která tu působila od roku 1927, dostala
národní správu a byla přemístěna do Proseče
nad Nisou. Tady se pokračovalo ve výrobě
počítacích strojů podle ruských návrhů
z 30. let. Počítačky NISA měly v poválečné
socialistické éře v politickém a ekonomickém
uskupení států RVHP výsadní postavení
v oboru kalkulačních strojů. Původní přístroje
byly pouze mechanické, postupně se začalo
přecházet i na počítačky elektrické.
Exponát odevzdaný ve sběrném dvoře v Záluží
je už na elektřinu a pracuje na principu
dělených stupňových válců. Početní úkony se
na něm neprováděly točením hlavní kličkou
po směru hodinových ručiček (sčítání) nebo
proti směru (odečítání), ale mačkala se
příslušná tlačítka se znaménky. Tento typ
kalkulátoru NISA se v Proseči vyráběl mezi
lety 1965 a 1970.
talo, odčítalo, násobilo a dělilo. Podle
zachované kresby modelu víme, že
stroj byl vybavený šestipolohovým
sčítacím strojkem s přenosem desítek a násobícím strojkem. Mimo nich
tu byly použity také zmiňované Napierovy počítací válečky.
Fyzicky se stroj do dnešní doby
nezachoval, avšak v padesátých letech minulého století se našel podrobný
nákres v pozůstalosti
hvězdáře Johannese
Keplera. Tím přišel posmrtně o slávu a prvenství konstrukce mechanického kalkulátoru
mladý Blaise Pascal. Teprve osmnáctiletý vynálezce představil veřejnosti
roku 1642 svůj počítací osmimístný stroj zvaný Pascalina,
který ještě neusnadňoval násobení a dělení, což bylo jeho velkou
nevýhodou. Krok vpřed ve vývoji mechanických kalkulátorů udělal až známý německý
filozof a matematik Gottfried
Wilhelm Leibniz, který sestavil počítací stroj, na němž
bylo konečně možno provádět všechny čtyři základní
aritmetické operace.
Roku 1885 se objevila nová generace kalkulaček
od švédského vynálezce Willgodta T. Odhnera, která byla
jednodušší a doplněná o mechanismus desítkového přenosu. Výrobu převzalo množství
továren a kalkulačka s tímto
principem se vyráběla vlastně
až do 70. let 20. století. Elektrické kalkulačky se rozšířily až
ve 40. letech 20. století.
7
TÉMA ČÍSLA / Výkupny druhotných surovin
Výkupny druhotných
surovin:
environmentální
šetrnost, nebo pobídka
ke kriminalitě?
Odevzdáním kovového materiálu do výkupny si
můžeme finančně přilepšit. Řada našich spoluobčanů
se však v touze po takovém přilepšení dopouští
krádeží, poškozování životního prostředí a dalších
nelegálních činností. Problém výkupu druhotných
surovin je komplikovanější, než se může zdát.
9
TÉMA ČÍSLA / Výkupny druhotných surovin / text: Lukáš hrabal / FOTO: archiv asekol, profimedia
K
ontroly ČIŽP v roce 2012
Celkově bylo v roce 2012 provedeno
383 kontrol legálních i nelegálních sběren,
z toho 45 na základě podnětu a 144 v rámci
mimořádné akce. Za zjištěná porušení
ČIŽP zahájila 82 správních řízení a vydala
79 rozhodnutí a 102 příkazů o uložení pokuty. Celková částka pravomocných pokut
v roce 2012 dosáhla výše 6 174 000 Kč.
N
ejčastěji zjištěná porušení:
provozování zařízení v rozporu se schváleným provozním řádem
výkup odpadu bez dostatečné identifikace
předávající osoby
výkup odpadu charakteru obecně prospěšného zařízení (např. kanálových
vpustí či speciálních šroubů z železničních pražců) od fyzické osoby a poskytnutí platby v hotovosti
nedostatečné vedení evidence odpadů
vznikajících v provozovnách
nezabezpečení odpadů před možným
únikem nebezpečných látek do okolí
výkup odpadů, které provozní řád nepovoluje
Sběr a výkup kovových odpadů od občanů má
v České republice dlouholetou tradici. Jeho pozitivní
přínos je neoddiskutovatelný – umožňuje snižování
těžby surovin (kovových rud), což představuje ekonomickou úsporu. Bohužel má tento druh podnikání
i svou stinnou stránku. Jde o páchání trestné činnosti, které se ve snaze přijít snadno k penězům dopouštějí hlavně občané ze sociálně slabších vrstev.
Předmětem četných krádeží jsou kromě kovového
odpadu také různé kovové výrobky, případně části
elektrospotřebičů, na něž se následně pro jejich nekompletnost nevztahuje zpětný odběr. Kromě citelných finančních ztrát pro firmy či celky územní samosprávy s sebou tyto krádeže nesou také riziko
obecného ohrožení nebo ekologických škod.
Oblíbená železnice
Ve velké oblibě mají zloději kovů zejména železnici. „Největší podíl na majetku, který nám byl odcizen, tvoří součásti trakčního, sdělovacího a zabezpečovacího zařízení, jako jsou měděné kabely,
propojky, lana a dráty trolejového vedení,“ říká
PhDr. Miloslav Kolín, ředitel odboru krizového řízení státní organizace Správa železniční dopravní
cesty (SŽDC). „Dále se jedná o krádeže součástí různých technických zařízení vyrobených z barevných
kovů,“ dodává. Následkem této činnosti je narušování plynulosti a bezpečnosti železničního provozu.
Otázku výkupu kovů vnímá SŽDC jako velký problém. „Je více než jisté, že naprostá většina nám odcizeného materiálu končí ve sběrnách druhotných
surovin. Přesto je téměř nadlidský výkon v těchto
zařízeních zjistit, kdo tam materiál prodal,“ podotýká Miloslav Kolín.
Vykuchat a vyhodit
Další velký problém představují elektrozařízení,
u nichž dochází k nelegální demontáži a odevzdávání vybraných částí do výkupen. Přitom je často
poškozováno životní prostředí, ať už například únikem chladicí kapaliny z ledniček, nebo zakládáním
černých skládek, kde končí zbytkové části elektrospotřebičů. Náklady spojené s likvidací černých skládek, respektive „vykuchaných“ zařízení trápí hlavně obce, což potvrzuje i starosta Velkého Oseku
Mgr. Pavel Drahovzal. „Na území obcí se podle velikosti a členitosti jejich katastru během roku objevují různě velké černé skládky, jejichž likvidace stojí od
tisíců po stovky tisíc korun. Tyto skládky často obsahují nekompletní spotřebiče, které pak obec odstraňuje na své náklady.“ Středočeský Velký Osek musí
takto zlikvidovat až 50 elektrospotřebičů ročně –
zejména lednic bez kompresoru a televizí bez cívky.
Nejvíce postiženými regiony v tomto ohledu jsou ty
s nejvyšší mírou nezaměstnanosti, tedy Moravskoslezský a Ústecký kraj.
Vykradené výkupny
Pavel Drahovzal vidí zásadní problém v tom, že výkupny nejsou součástí obecních systémů pro nakládání s odpady. „Výkupny pracují na principu
ziskovosti. Je to klasické podnikání, nikoliv obecně prospěšný a garantovaný systém. Nicméně
řádně fungující výkupny mají nastavená pravidla
spolupráce v obcích a evidují toky vykoupených
odpadů.“ A názor druhé strany? „Faktem jsou
diametrálně odlišné přístupy obcí a samospráv
k jednotlivým výkupnám v různých částech republiky. Slovo spolupráce zní idylicky a je otázkou, co si
pod tím kdo představuje. Eliminovat trestnou činnost samozřejmě společně můžeme, tedy za přispění orgánů činných v trestním řízení, ale musí
k tomu být ochota,“ poněkud skepticky konstatuje Petr Miller, výkonný tajemník Sdružení výkupen
druhotných surovin (SVDS). Podle jeho slov dochází ke krádežím dokonce i v samotných výkupnách
– ztrácí se zde materiál, který byl již vykoupen, a je
tedy majetkem výkupce.
Je libo elektromotor na grilu?
Z dalšího úhlu pohledu vidí problematiku výkupen
ti, kteří v provozovnách kontrolují plnění jejich zákonných povinností. V České republice se kontrolami zabývají Česká inspekce životního prostředí
(ČIŽP) a Česká obchodní inspekce (ČOI). Zejména
ČIŽP věnuje pravidelným kontrolám výkupen dlouhodobě velkou pozornost. Na základě praktických
„Vykuchané“ spotřebiče představují pro obce problém a ekonomickou zátěž.
Kolektivní systémy je dle zákona zpětně odebrat nemusejí.
10
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2013
zkušeností již několik let upozorňuje, že systém nakládání se zpětně odebranými výrobky nefunguje tak, jak je nastaven v zákoně. Prakticky ve všech
provozovnách je možné najít skelety motorových
vozidel v různém stupni rozebrání, zrovna tak se ve
sběrnách běžně nalézají pračky, torza lednic, elektromotory, sporáky a další elektroodpady. Řada
provozoven, ačkoliv nejsou součástí systému zpětného odběru, má dokonce povoleno elektroodpady vykupovat.
„Stále častěji ve sběrnách kovových odpadů odhalujeme zařízení nazývané ‚gril‘, sloužící k získávání barevných kovů z odevzdaných elektrozařízení.
Sestává z kovového sudu opatřeného roštem, na
nějž se umístí například elektromotor z vysavače,
dolní část pak tvoří topeniště s vyvrtanými otvory
pro přívod vzduchu. Vypalováním se tak získává
z kabelů, motorů a převodovek měď a hliník, ale
i zinek z karburátorů,“ upozorňuje na další negativní jev inspektorka ČIŽP RNDr. Jitka Jenšovská. Jaký
vliv má uvolňování škodlivin vzniklých tímto spalováním na kvalitu ovzduší, snad není třeba rozvádět.
„Skutečný problém se z environmentální oblasti zvolna přesunul do oblasti sociální a jednorázově ho nemůže vyřešit sebelepší novela odpadového zákona. Hlavní příčiny tohoto problému netkví
jen v obtížnosti vymáhání odpadové či jiné environmentální legislativy, ale zejména v současné sociálně-ekonomické situaci některých našich spoluobčanů,“ dodává Jitka Jenšovská.
Zákaz ve veřejném zájmu
Problémy jsou tedy víceméně známy. Otázka, nad
níž si lámou hlavu odborníci a o níž budou diskutovat i zástupci všech stran, jichž se výkup druhotných
surovin týká, na odborné konferenci Zpětný Odběr
2013 zní: „Co s tím?“
Starosta obce Velký Osek vidí jako možné řešení změnu legislativy, která by umožnila provozovat
výkupny vždy se souhlasem obce, nebo zpřísnění
podmínek pro získání oprávnění k provozu výkupny. „Provozoven jsou zhruba čtyři tisíce. To je příliš velký počet, který nikdo není schopen zkontrolovat,“ upozorňuje Pavel Drahovzal.
Radikálnější návrh řešení nabízí advokát
Mgr. Jan Kořán, který se mimo jiné zabývá právní úpravou nakládání s odpady. Je jím úplný zákaz
výkupu kovových odpadů od nepodnikajících fyzických osob. Obec by v takovém případě byla povinna vytvořit podmínky pro odevzdání kovového
odpadu a občan by nebyl oprávněn předat kovový odpad jinam než do obecního zařízení pro sběr
odpadů. „Myslím si, že veřejný zájem na zamezení trestné činnosti v určité oblasti převažuje nad
zájmem osob provozujících zařízení pro výkup kovových odpadů. Veřejný zájem umožňuje zohled-
ňovat při udělování souhlasů i německá právní
úprava, rakouská právní úprava pak zákaz výkupu
odpadů výslovně umožňuje,“ vysvětluje Jan Kořán.
Také Slovensko v tomto ohledu předstihlo Českou
republiku – svůj zákon o odpadech doplnilo o rozsáhlý zákaz výkupu kovových odpadů sestávajících například z elektrických rozvodů, ze součástek a částí zařízení z kolejových vedení, kolejových
vozidel a vybavení tratí či z kanalizačních poklopů a krytů. Zákaz se přitom uplatní i tehdy, pokud
odpad pouze jeví znaky, že z takových zařízení a výrobků pochází.
Natočit a archivovat
Mezi další možnosti minimalizace negativních jevů
spojených s výkupem patří podle Jana Kořána rozšíření zákazu výkupu kovových odpadů na všechny
výrobky, které jsou zpětně odebírány. „Dnes takový
zákaz platí pouze pro elektrozařízení, baterie a akumulátory, podle mého názoru by měl být rozšířen
i na autovraky.“
Za úvahu stojí i zpřísnění pravidel pro vedení
evidence vykupovaných odpadů včetně vazby na
konkrétní fyzickou osobu, která odpad předala.
V době digitálních kamer a fotoaparátů by například nemělo být zásadním problémem dokumentovat každé převzetí kovového odpadu s nutností archivace po určitou dobu. Další možné kroky
k nápravě současného stavu představují povinnost bezhotovostních plateb, která platí třeba
ve Velké Británii, nebo častější kontroly výkupen
Využitelnost elektroodpadu
Složení elektrotechnického odpadu závisí na
řadě faktorů. Nejčastěji je uváděno 40 % kovů
(nejvíce měď a následně železo), 30 % plastů
a 30 % keramiky (na prvním místě oxid křemičitý, následuje oxid hlinitý).
V současné době jsou z elektronického odpadu v různé míře zužitkovatelné železné kovy,
neželezné kovy (měď, hliník, cín, olovo, nikl,
molybden aj.), vzácné kovy (selen, tellur, indium, rtuť, tantal a wolfram), drahé kovy (stříbro, zlato, platina a rhodium), čisté homogenní plasty a sklo. „Jejich využití je možné pouze
při kvalitním způsobu zpracování, jehož nelze
dosáhnout v domácích podmínkách. Proto
je třeba usilovat o to, aby se maximum zdrojů druhotných surovin dostalo do rukou profesionálních zpracovatelů, a to pokud možno
v kompletním stavu, jenž umožňuje zajištění ekologické recyklace a likvidace celých elektrospotřebičů,” upozorňuje Hana Ansorgová,
manažerka komunikace společnosti ASEKOL.
a okamžité odebírání licencí při zjištění porušení
zákona. Problémy související s výkupnami druhotných surovin tedy evidentně nejsou neřešitelné.
K tomu, abychom se v této oblasti přiblížili našim
evropským sousedům, však zatím bohužel stále
chybí politická vůle.
Statistika krádeží barevných kovů na železnici
v letech 2008–2012
104
2013*
2012
1 122
1 760
32 751
2011
1 279
931
2010
556
2009
546
2008
počet krádeží
46 786
39 216
25 368
22 737
celková škoda v tis. Kč
* Data do 18. 2. 2013
11
asekol info / TEXT: Hana Jarešová / foto: profimedia
Solární panely už nebudou
ekologickou zátěží
Recyklace solárních panelů je u nás dlouhodobě horkým tématem.
Nedávná kauza finančních zvýhodnění solární energie zastínila v očích
veřejnosti to, že ani dva měsíce po nabytí platnosti zákona nebyl přijat
jeho prováděcí předpis, který by celý proces uvedl do praxe.
Na každého Čecha jeden solární panel
V ČR jsou dle údajů Energetického regulačního
úřadu aktuálně nainstalovány fotovoltaické elektrárny s výkonem 2 GW. V horizontu 20–30 let tak
bude potřeba zajistit ekologickou likvidaci 190 tisíc
tun nefunkčních panelů, což představuje téměř
10 milionů kusů.
Pro KS ASEKOL je nová situace ve fotovoltaice výzvou. „Protože byly solární panely zařazeny
v rámci recyklace do skupiny č. 4, tedy mezi spotřební elektroniku, jejíž zpětný odběr tradičně zajišťujeme, bylo zcela logické, že vznikne samostatný
kolektivní systém také pro solární panely,“ vysvětluje založení společnosti ASEKOL Solar její prokurista Ing. Karel Krejsa a dodává: „Díky letitým zkušenostem ve zpracování elektroodpadu, široké síti
sběrných míst a vybudované infrastruktuře představujeme pro potenciální klienty kvalitního partnera s nízkými provozními náklady.“ Technologie
zpracování solárních panelů je navíc obdobná jako
u LCD obrazovek, což zvyšuje efektivitu celého procesu a má nezanedbatelný ekonomický přínos.
Vznik ASEKOL Solar jako dceřiné společnosti
KS ASEKOL byl iniciativou samotných členů systému, kteří jsou sami producenty solárních zařízení
a kteří nedostatečnou úpravu jejich následné likvidace považovali za zásadní problém.
Důležité termíny
Tématu jsme se věnovali již několikrát. Poprvé
v roce 2010 (ZO č. 2/2010), kdy se začínaly ozývat
první hlasy volající po řešení problematiky likvidace vysloužilých solárních panelů, které v té době
neexistovalo ani na evropské úrovni. Znovu a šířeji
jsme téma otevřeli vloni (ZO č. 2/2012), kdy už bylo
jasné, jaká budoucnost „solárníky“ čeká.
Jde o velké ryby
Od 1. ledna 2013 je v účinnosti zákon č. 165/2012 Sb.,
který upravuje problematiku podporovaných zdrojů energie a v oblasti fotovoltaiky se dotýká také zákona o odpadech. Hlavním přínosem normy je vznik
tzv. finanční zodpovědnosti za budoucí ekonomickou zátěž při likvidaci vysloužilých solárních instalací, a to především těch velkých, stavěných za účelem
dodávání ekologické energie do rozvodné sítě. Panely na střechách rodinných domů sice představují převážnou část všech instalací (přibližně 18 tisíc licencí
z registrovaných 22 tisíc), a ač tu vzniká větší nebezpečí z hlediska odkládání vysloužilých solárních panelů mimo sběrná místa, z celkového pohledu budoucí
12
ZPĚTNÝ ODBĚR
ekologické zátěže jsou přesto marginální. Díky nové
právní úpravě by se již nemělo stát, že nefunkční solární pole zůstanou bez likvidace nebo skončí na skládce, protože jejich provozovatelé vyhlásí
krach. Na druhou stranu odpůrci zákona upozorňují, že v takto dlouhém časovém rámci musí nezbytně dojít ke znehodnocení nastřádaných finančních
prostředků a jejich konkrétní požadovaná výše je
odhadnutelná pouze v současných cenách. Kromě
odhadu budoucích nákladů je však klíčovým problémem vyčíslení rizika a vypořádání prostředků.
Jak a za kolik?
Příspěvky poukazované do kolektivního systému
budou využívány čistě na likvidaci odpadu ze solárních panelů po skončení doby jejich životnosti nebo
po ukončení provozu solární elektrárny. Jaký je dostatečný objem finančních prostředků, a tedy jak vysoké příspěvky by měli výrobci do kolektivních systémů
odvádět, zatím stále není jasné. Má je stanovit prováděcí vyhláška, která však ani dva měsíce od přijetí
zákona českým legislativním systémem neexistovala.
1/2013
• 13. srpna 2012 vstoupila v platnost
směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2012/19/EC, ošetřující odpovědnost
za nakládání s odpadem ze solárních panelů
• 1. ledna 2013 nabyl účinnosti zákon
č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích
energie a o změně některých zákonů, který
svojí čtvrtou částí změnil zákon o odpadech
č. 185/2001 Sb.
• do 30. června 2013 mají výrobci a provozovatelé solárních instalací povinnost uzavřít
smlouvu s kolektivním systémem
• od 1. ledna 2014 jsou provozovatelé solárních instalací povinni odvádět recyklační příspěvky příslušnému kolektivnímu systému,
případně subjektu, který zajistí nakládání
s odpadem vzniklým ze solárních panelů
asekol info / text: Hana Jarešová / foto: archiv Asekol
Slovensko už třídí podle evropských standardů
Dva roky po termínu, který měla Slovenská republika na implementaci evropské
směrnice č. 98/2008, o odpadech, do slovenského práva, se konečně Slovensko
schválením zákona č. 343/2012 Sb. vyhnulo hrozící pokutě ze strany EU.
Původní zákon o odpadech doznal změn především v definicích a rozšíření povinností držitele
odpadu. Reálným důsledkem normy, která vstoupila v platnost v lednu 2013, je povinnost subjektů nakládajících s odpadem předložit do poloviny
roku souhlas o jeho nakládání na přezkum orgánům státní správy odpadového hospodářství.
Po zavedení novely do praxe se má primární
důraz klást na předcházení vzniku odpadu a na snižování jeho nepříznivých vlivů na životní prostředí.
Hlavním cílem má být i nadále využití odpadu jako
zdroje druhotných surovin.
Ještě nad rámec požadavků evropské směrnice
byl zákon doplněn o zákaz výkupu odpadů z barevných kovů, kanalizačních poklopů a krytů. Tímto
opatřením, jehož důsledkem bude úplné omezení odkupu produktů získaných s největší pravděpodobností nelegální cestou, získalo Slovensko
další náskok před ČR v řešení tohoto problému.
Dosud mohly výkupny odebírat tyto výrobky jen
od smluvně ošetřených subjektů.
Jak ASEKOL sbírá na Slovensku
Nové povinnosti vyplývající z novely musí samozřejmě plnit také ASEKOL SK, který si po dvou letech působení na Slovensku vybudoval silnou
a stabilní pozici, když v loňském roce prostřed-
nictvím své sběrné sítě zpětně odebral a zlikvidoval více než 3 600 tun odpadu. V kategorii
spotřební elektroniky dokonce ASEKOL pokrývá 68 % všech sesbíraných spotřebičů. Největší
objem na celkovém sběru tvořily s 50% podílem
počítačové monitory a televizní obrazovky následované chladničkami a velkými domácími elektrospotřebiči s 32% zastoupením. Slovenským občanům bylo díky ASEKOLu po celý rok k dispozici
přes 2 tisíce míst k odevzdání starého elektra, jejichž dobrou dostupnost podpořily další 2 tisíce
sběrných nádob.
Kolektivní systém ASEKOL SK
• nezisková společnost
• podílníci – ASEKOL s.r.o., Mascom s.r.o.
a FAST PLUS spol. s r.o.
• poskytuje služby pro všech deset skupin elektrozařízení, baterie a akumulátory i obaly
• klientská základna v čele se značkami
Panasonic, LG nebo Samsung se v roce 2012
zečtyřnásobila
Fond ASEKOL rozdá dotace již pošesté
Právě v těchto dnech probíhá vyhodnocování přihlášek v již šestém
grantovém řízení Fondu ASEKOL.
Devítičlenná rada fondu, kterou tvoří zástupci
společnosti ASEKOL, Svazu měst a obcí, výrobců,
profesních sdružení a médií, vybírá z projektů zařazených do programů Intenzita, Rekonstrukce
a Osvěta. „Tematické okruhy zaměřené na osvětu, rozšíření či rekonstrukci sběrných míst zaručují, že fond pomůže v různých oblastech zpětného
odběru elektra,“ říká Vojtěch Smoter, koordinátor
sběrné sítě společnosti ASEKOL.
Vyhlášení úspěšných žadatelů proběhne v květnu, přičemž všechny vybrané projekty musí být
uskutečněny do konce roku 2013.
V loňském roce pomohl Fond ASEKOL zrealizovat 45 veřejně prospěšných projektů celkovou
částkou 2 miliony korun. O příspěvek se ucházelo celkem 73 obcí, nevládních neziskových organizací, provozovatelů sběrných dvorů, ale například
i Univerzita Karlova nebo Akademie věd České republiky. Nejčastěji peníze pomohly při instalaci zabezpečení sběrných dvorů, rekonstrukci kontejnerových strání nebo propagaci zpětného odběru
formou letáků či soutěží. Za dobu svého působení přispěl Fond ASEKOL 194 projektům celkovou finanční injekcí téměř 13 milionů korun.
Vypsané programy
Intenzita – cílem je vytvořit nebo zvýšit
počet sběrných míst v konkrétní lokalitě, popřípadě i zlepšit jejich dostupnost
Rekonstrukce – je zaměřen na kvalitu sběrných míst z hlediska zvýšení kapacity, jejich
rekonstrukce nebo zlepšení vybavení
Osvěta – je zaměřen na vzdělání a osvětu
v oblasti problematiky zpětného odběru a recyklace elektrozařízení
13
ZPRÁVY / NOVINKY / TEXT: Hana Jarešová / foto: archiv asekol
O 1 600 tun méně než loni
Sběr vysloužilých spotřebičů se po dramatických, více než třicetiprocentních nárůstech
před rokem 2009 v posledních několika letech ustaluje. V roce 2012 vytřídili Češi
prostřednictvím kolektivních systémů celkově 43 148 tun elektrozařízení, tedy o 1 600 tun
méně než v předchozím roce, a dosáhli obdobného výsledku jako v roce 2010.
Čtyřkilogramový evropský limit sběru na osobu se splnit podařilo.
Trend stagnace množství zpětně odebraných spotřebičů je patrný již od roku 2010 a důvodem je
zejména ekonomická situace ovlivňující prodej
elektroniky. „Lidé stále více zvažují, zda se starých
spotřebičů zbaví jen kvůli morálnímu opotřebení,
nebo počkají, až spotřebič opravdu doslouží,“ říká
Mgr. Jan Vrba, jednatel společnosti ASEKOL. „Výsledky sběru za rok 2012 lze však vzhledem k aktuální ekonomické situaci považovat za dobré,“ dodává Vrba.
Ještě výraznějšímu poklesu sběru patrně brání
především kategorie tzv. bílé elektroniky. Velké domácí spotřebiče, jako jsou ledničky, pračky nebo
sporáky, tolik nepodléhají novým trendům a svým
objemem tvoří přibližně 75 % vybraného elektra.
Přestože nejméně lidé odevzdávají malá zařízení,
která často končí ve směsném odpadu, z dlouhodobého hlediska má podíl drobného elektra rostoucí
tendenci. Svůj díl na tom mají i červené kontejnery, které v minulých dvou letech rozšířily více než
1 700 kontejnerových stání po celé České republice.
Učit se můžeme od Seveřanů
Každý občan České republiky odevzdal kolektivním
systémům ASEKOL, EKOLAMP a ELEKTROWIN 4,1 kg
starého elektra, tedy o 0,14 kg méně než v roce
2011. Již tradičně dosahuje velmi dobrých výsledků Zlínský kraj, kde každý člověk odevzdal 5,3 kg
elektroodpadu. V těsném závěsu se drží kraj Královéhradecký (5,14 kg/os.) a Vysočina (4,95 kg/os.).
Na opačném konci žebříčku se umístil kraj Ústecký
s 2,7 kg a jen o něco málo úspěšněji sbírali elektro
v kraji Moravskoslezském (3,35 kg/os.) a Karlovarském (3,44 kg/os.). Z tohoto pohledu má tedy Česká
republika ve srovnání s některými evropskými zeměmi ještě velké rezervy. Největšího množství sběru, okolo 17 kg
na osobu, dlouhodobě dosahují
skandinávské země,
přičemž rekordmanem
bývá s cca
30 kilogramy Norsko.
14
ZPĚTNÝ ODBĚR
Výsledky sběru kolektivního systému ASEKOL podle krajů v roce 2012
Kraj
TV a PC monitory (t)
Ostatní EEZ (t)
Sběr EEZ celkem (t)
Praha
1 660
657
2 317
683
292
975
1 385
384
1 770
Karlovarský
228
73
301
Královéhradecký
626
216
843
Liberecký
550
172
722
1 515
405
1 920
Olomoucký
939
257
1 196
Pardubický
686
215
902
Plzeňský
716
199
915
1 431
542
1 973
Ústecký
672
202
874
Vysočina
759
269
1 028
1 122
281
1 403
12 974
4 165
17 139
Jihočeský
Jihomoravský
Moravskoslezský
Středočeský
Zlínský
Celkový součet
Výsledky sběru 2012 a srovnání s rokem 2011
ASEKOL
ELEKTROWIN
EKOLAMP
Celkem
17 657
26 002
1 089
44 748
1,67
2,46
0,10
4,24
17 139
25 036
973
43 148
1,63
2,38
0,09
4,10
2011
Sběr za rok 2011 (t)
Přepočet na obyvatele (kg)
2012
Sběr za rok 2012 (t)
Přepočet na obyvatele (kg)
Co přinese nová směrnice
Aspektem, který ovlivní zpětné odběry do budoucna, je novelizovaná směrnice EU o odpadních elektrozařízeních, která po implementaci do české legislativy ještě zpřísní limity míry sběru. Situace se může
změnit k lepšímu neustávající osvětou především u nejmladší generace a postupným rozšiřováním sběrné sítě tak, aby byla lidem co nejdostupnější.
1/2013
asekol info / text: Hana Šebelová / foto: archiv asekol
Za staré elektro moderní tablet
Čtrnáct tabletů a padesát šest dalších cen v hodnotě více než 300 tisíc korun vyhráli
„sběratelé“ starého elektra v naší soutěži Sbírej a vyhraj! Do soutěže se zapojily tisíce občanů.
Od 16. října loňského roku až do letošního února
probíhala celorepubliková soutěž ve sběru drobného elektra Sbírej a vyhraj! Její princip byl velice
jednoduchý. Za každý odevzdaný vysloužilý elektrospotřebič přinesený do sběrného dvora jedno
razítko, a čím více razítek, tím samozřejmě větší
šance na výhru. A že bylo o co hrát. Kromě hlavní ceny, kterou byl tablet od společnosti Samsung
pro vítěze v každém kraji, se mohli soutěžící těšit
i na další „elektrohračky“. Partnerem projektu byla
síť prodejen Planeo Elektro.
Do soutěže se odevzdáním nepotřebného spotřebiče, jakým je starý mobil, počítačová myš či
klávesnice nebo i fén a toustovač, zapojily stovky obcí a tisíce občanů, čímž přispěly především
k ochraně životního prostředí. Každý spotřebič
totiž obsahuje až 80 % materiálů, které lze po jeho
rozebrání znovu využít. Navíc se jeho správnou likvidací zabrání úniku škodlivých látek, jako je rtuť
nebo olovo, do volné přírody.
Druhým rozměrem soutěže byl růst povědomí
o existenci a fungování sběrných dvorů, což může
v konečném důsledku přispět ke snížení nákladů na likvidaci černých skládek. I proto probíhala
marketingová kampaň projektu ve spolupráci se
zástupci měst a obcí, kteří se sami aktivně zapojili
do propagace soutěže. „Tento koncept se nám velice osvědčil. Právě představitelé obcí totiž nejlépe
vědí, jakými informačními prostředky své občany
oslovit, a to se projevilo i na celkové účasti v soutěži,“ upozorňuje Hana Ansorgová, manažerka komunikace ASEKOL. Někteří soutěžící poslali desítky
odpovědních letáků s pěti razítky, což znamená, že
museli odevzdat stovky starých spotřebičů. Pravděpodobně do sbírání zapojili i svou rodinu a blízké, prošmejdili půdy či sklepy, a udělali si tak doma
předčasný jarní úklid.
Přehled vítězů v jednotlivých krajích
Kraj
Praha
Jihočeský
Jihomoravský
Karlovarský
Královéhradecký
Liberecký
Moravskoslezský
Olomoucký
Pardubický
Plzeňský
Středočeský
Ústecký
Vysočina
Zlínský
Jedním z nových majitelů tabletu se stal také
Daniel Bobvoš z Hrádku
nad Nisou, vítěz Libereckého kraje, který se
o soutěži dozvěděl z měsíčníku Hrádecko
Výherce 1. ceny
Libuše Vykouková, Praha 2
Iva Hellerová, Nová Bystřice
David Kosek, Bulhary
Monika Benáčková, Karlovy Vary
Miluše Břoušková, Hostinné
Daniel Bobvoš, Hrádek nad Nisou
Klára Trojčínská, Palkovice
Ivan Hansgut, Olomouc
Jaromír Bříza, Hlinsko
Jaroslava Umnerová, Dobřany
Jana Šímová, Kněževes u Rakovníka
Růžena Kalinská, Klášterec nad Ohří
Václav Bulant, Pelhřimov
Dalibor Kučera, Vsetín
Losování proběhlo pod dohledem notářky JUDr. Marcely Fianové
15
asekol info / TEXT: Hana Šebelová / foto: archiv asekol
Zpracování starého elektra
dle evropských standardů
Příprava otevření evropské centrály v Praze nebo první zkušební audity
zpracovatelů dle evropských norem pro nakládání s elektroodpadem WEEELABEX
– to jsou aktuální výsledky aktivního působení ASEKOLu na mezinárodním poli.
pravě standardů podílel jako jeden z mála systémů
ze střední a východní Evropy hned od začátku. Měli
jsme odpovědnost za nastavení specifických požadavků na zařízení s CRT obrazovkou.“
Dozorčí rada bude mít v rukou strategické směřování standardů a určování limitů WEEELABEXu.
Jde o hodnoty, které musí firmy v procesu zpracování elektroodpadu dodržovat a které se mohou
v čase měnit s tím, jak se vyvíjí složení nově vyráběných elektrovýrobků.
Ing. Martin Fišer byl členem pracovní skupiny
WEEELABEXu pro kategorii zařízení s CRT obrazovkou
Čtyřletý proces institucionalizace evropských standardů kvality WEEELABEX, které se v rámci asociace WEEE Forum věnují požadavkům na sběr, dopravu a zpracování odpadních elektrozařízení,
v těchto dnech vrcholí. Od 1. dubna 2013 by měla
být v Praze otevřena evropská centrála společnosti WEEELABEX Office, jejímž hlavním úkolem bude
řídit zavádění standardů do praxe. Kromě proškolení a certifikace auditorů bude manažer pražské
kanceláře na základě statistik o výsledcích auditů
z jednotlivých zemí udělovat či odebírat certifikáty zpracovatelům v celé Evropě. První dvacítka proškolených auditorů se nyní podílí na přípravě ostrého spuštění kontrol.
„Na tom, že centrála WEELABEX Office bude
sídlit v České republice, mají podíl téměř všechny kolektivní systémy z tzv. východního bloku.
Praha byla v užším výběru společně s irským Dublinem, ale potřeba akcentovat důležitost kvality
zpracování vysloužilého elektra ve východní Evropě nakonec rozhodla,“ říká Mgr. Jan Vrba, jednatel
společnosti ASEKOL, a dodává: „ASEKOL se na pří-
16
ZPĚTNÝ ODBĚR
Audity na zkoušku
Protože podle požadavků WEEELABEXu budou kolektivní systémy z nově přijatých zemí EU (včetně ČR) povinny od začátku roku 2015 spolupracovat pouze s auditovanými zpracovateli, lze za další
hmatatelné výsledky aktivit v této oblasti považovat
první pilotní audity u dvou zpracovatelů ASEKOLu.
Účelem těchto zkušebních kontrol bylo především
otestovat si celý proces auditu jak z pohledu auditorů, tak současně z pohledu zpracovatele.
Auditoři se zaměřili jednak na plnění požadavků
v jednotlivých částech procesu zpracování CRT zařízení, jednak na problematiku bezpečnosti práce
a ochrany životního prostředí. Ač se jedná o tom,
že ASEKOL bude mít mezi svými odborníky dva certifikované auditory, v rámci zachování objektivity
byly rovněž využity služby externích kontrolorů.
Prostor pro zlepšení
Z výsledků zkušební kontroly je patrné, že stanovené limitní hodnoty pro zbytkové množství CRT skla
byly splněny s jedinou výjimkou, a tou byl vzorek
elektronových děl, kde obsah CRT skla překračoval stanovené hodnoty. Důvod spočíval především
ve způsobu zpracování obrazovek, neboť v této
fázi jsou z obrazovky manuálně odseknuty společně s částí hrdla i kónusové části obrazovky, a proto
je množství zbytkového CRT skla v elektronových
dělech relativně vysoké. „Díky tomu jsme odhalili, že stávající limit je příliš nízký a v praxi těžko
dosažitelný. Proto byl právě na základě tohoto auditu proveden návrh na jeho úpravu,“ upozorňuje na přínos zkušebních auditů k vývoji standardů
Ing. Martin Fišer, který je navržen do představen-
1/2013
stva WEEELABEX, o němž se bude rozhodovat
v dubnu v Praze. V ostatních sledovaných kategoriích, tedy v železných frakcích a ve vychylovacích
cívkách, k překročení limitů nedošlo.
Riziko pro životní prostředí i pro zdraví pracovníků by mohla představovat situace, kdy je část obrazovek ze zištných důvodů rozbíjena manuálně bez
odstranění luminoforu ze stínítkového skla. Ten
se pak může se svým toxickým obsahem uvolňovat do životního prostředí. „Tím, že zkušební audity upozornily i na tento typ problému, byl učiněn
první krok k jeho vyřešení,“ doplňuje Martin Fišer.
Na možná pochybení pak poukázalo také zkoumání bezpečnosti práce a s tím souvisejících důsledků pro životní prostředí. Audit odhalil několik
závažných neshod se standardy WEEELABEX především v oblasti zpracování a skladování elektroodpadů, ochrany zaměstnanců a jejich nedostatečné
znalosti potenciálních rizik nebo nedostatečného
provádění „batch“ testů, tedy hmotnostní bilance
jednotlivých výstupů z procesu zpracování. Právě
v této oblasti tedy může spočívat budoucí kámen
úrazu při udělování certifikace jednotlivým zpracovatelům.
WEEELABEX již úspěšně nastavil společná kritéria zpětného odběru s cílem vysoké kvality v procesu zpracování. Nyní je třeba je v dohodnutém termínu a v požadované kvalitě zavést do praxe.
Projekt vznikl za finanční podpory programu
Life+ Evropské unie. Kompletní dokumentace
standardu je k dispozici na oficiálních stránkách
WEEE Fora v sekci WEEELABEX.
www.weee-forum.org/weeelabexproject
PRO OBCE / text: Hana Jarešová / foto: michael Kratochvíl
Systém svozu v malých
obcích boduje
Výsledky studie o zpětném odběru elektrospotřebičů vypracované Institutem pro udržitelný
rozvoj měst a obcí ukázaly převážnou spokojenost malých obcí se stávajícím systémem.
Prostor pro zdokonalení podle nich přesto existuje a spočívá především v jeho zjednodušení.
V obcích do dvou tisíc obyvatel žije téměř třetina
české populace. Proto je důležité vylepšovat podmínky zpětného odběru elektrospotřebičů a zlepšovat spolupráci i s obcemi této velikostní kategorie. K tomu je nutný přesný pohled na aktuální
situaci, který poskytla zmíněná studie.
Velmi pozitivním vzkazem pro kolektivní systémy působící v České republice je téměř 90% spokojenost malých obcí se současným řešením
zpětného odběru vysloužilého elektra. Podobně příznivých čísel dosáhla i odpověď na otázku
ohledně náročnosti realizace. Tu jako nenáročnou
hodnotí 83 % z nich, přičemž stejné procento obcí
nepociťuje ani výraznou administrativní zátěž.
Jak se sbírá v malých obcích?
Z šetření postaveného na datech z let 2011 a 2012
vyplývá, že minimálně 70 % sběru starého elektra z těchto obcí pochází z mobilního svozu, při kterém se více než z poloviny sváží i další komodity
odpadů. Ten by měl v ideálních případech probíhat alespoň dvakrát ročně, přičemž předpokladem úspěchu je dokonalá organizace a informovanost občanů, a to jak o termínech svozu, tak
o povinnosti odevzdávat kompletní elektrospotřebiče optimálně přímo obsluze mobilní soustavy. Velkou výhodou tohoto modelu je samozřejmě
Chytré obce mohou ušetřit:
• více než 50 % obcí dle studie profitovalo ze
systému finančních odměn a bonusů
• KS částečně kryjí náklady za mobilní svoz
(např. ASEKOL a ELEKTROWIN financovaly
průměrně 22 % těchto výdajů)
• společná realizace svozu v rámci svazku obcí
rovná se nižší náklady a větší vyjednávací síla
vůči dodavatelům
• náklady na pořízení a svoz stacionárních
kontejnerů i na zpracování zpětně
odebraných EEZ nesou KS v plné výši
• zapojení do motivačních programů
(např. Recyklujte s hasiči)
nižší finanční náročnost. Na 20 % obcí využívá svůj
vlastní sběrný dvůr a minimálně 10 % jich provozuje finančně méně náročnou variantu, tedy stálé
shromažďovací místo (tj. stabilní místo s celoročním provozem, které nepodléhá povolení od krajského úřadu). O jeho realizaci navíc uvažuje dalších
15 % dotázaných obcí, a to překvapivě primárně
těch menších. Přesto však u nich stále převažuje
trend rozvoje sběrných míst, která jsou ekonomicky, investičně i provozně méně zatěžující.
Velký rozmach zaznamenaly v minulých dvou
letech stacionární červené kontejnery na drobné
elektro, jejichž obliba je dána především finanční
dostupností (pořízení i svoz kontejneru je totiž financováno kolektivním systémem), ale také faktem, že Češi jsou na třídění odpadu do barevných
kontejnerů dlouhodobě navyklí.
Ideál existuje
Přestože o změně v zavedeném systému uvažuje jen 10 % dotázaných obcí, prostor pro zlepšení existuje vždy. Za ideální by totiž cca 5 % obcí
považovalo sjednocený přístup všech kolektivních systémů, nebo dokonce zpětný odběr prováděný jediným partnerem, což by ještě výrazněji zjednodušilo celou administrativu a realizaci.
Některé obce navíc navrhují odstranění limitu
minimálního množství zařízení k odvozu nebo zajištění celého zpětného odběru zcela mimo systém obcí.
Studii realizoval Institut pro udržitelný rozvoj měst a obcí,
o.p.s., z dat za roky 2011 a 2012 a vznikla za podpory KS ASEKOL
a ELEKTROWIN. Statistiky vycházely z 264 vyplněných dotazníků (51 % návratnost). Další informace o studii naleznete
na webových stránkách IURMO (www.institut-urmo.cz).
17
asekol info / text: Hana Jarešová / Foto: archiv asekol
Kovy vzácných zemin:
jak dosáhnout soběstačnosti
Stále větší váhu v procesu recyklace elektronických zařízení má kromě prvotního cíle, likvidace toxických
materiálů, také získávání materiálů, které mají nezanedbatelnou hodnotu a jsou nezastupitelné při výrobě
dalších produktů. Takovými materiály jsou v poslední době stále častěji skloňované kovy vzácných zemin
(KVZ), kterým je věnován významný prostor také v programu konference Zpětný odběr 2013.
Co jsou kovy vzácných zemin a proč jsou
tolik důležité?
Ač výskyt prvků, jako je lanthan, praseodym,
europium nebo lutecium, ovlivňuje život všude
kolem nás, z hodin chemie si je pravděpodobně nevybavíme. Jde o skupinu se souhrnným názvem lanthanoidy, které společně s prvky yttrium
a skandium představují velmi významné a v současnosti ceněné kovy vzácných zemin. Jejich spotřeba v moderní, high‑tech zaměřené společnosti
v posledních letech výrazně narůstá, a to i přesto,
že jsou ve většině výrobků zastoupeny jen ve stopovém množství. Své uplatnění však nacházejí
v řadě oborů a činností, ať již v metalurgii a sklářství či v jaderné energetice, ropném i automobilovém průmyslu (např. při produkci elektromobilů a hybridních vozidel). Potřebné jsou třeba při
výrobě spotřební elektroniky, především pak tabletů a smartphonů, ale i dalších produktů, jako
jsou akumulátory, permanentní magnety a lasery,
nebo úsporné zářivky či baterie. Strategický význam mají kovy vzácných zemin také ve zbrojním
průmyslu. Ten se bez nich neobejde při produkci
komponent řízené munice či kosmických satelitů,
své využití nacházejí také v komunikační a radarové technice nebo v systémech nočního vidění.
Strategické suroviny
Dostupnost těchto prvků ovšem není jednoduchá.
Komplikace přináší především fakt, že 95 % produkce těchto cenných surovin drží v rukou Čína,
Za jeden kilogram yttria se v současnosti platí
120 USD, tedy asi 2 400 Kč, a za totéž množství europia dokonce až 2 150 USD, tedy přibližně 43 tisíc Kč (zdroj: mineralprices.com).
Obsahuje-li jedna televize s CRT obrazovkou
průměrně 0,75 g yttria, není obtížné zjistit, že
pro získání 1 kg této suroviny je třeba zpracovat 1 333 obrazovek.
18
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2013
Kovy vzácných zemin ve světovém měřítku
Ostatní
36,04 %
USA
11,43 % Austrálie
1,41 %
Brazílie
0,03 %
Zásoby KVZ
Malajsie
0,03 % Indie
2,72 %
což se negativně projevuje v téměř monopolní cenové politice i vytváření závislosti na tomto politicky nestabilním partnerovi. Když například Čína
v roce 2010 výrazně omezila svůj vývoz vzácných
zemin a ceny šly dramaticky nahoru, ekonomům
bylo jasné, že hlavním důvodem omezení těžby
nebylo vyčerpání nalezišť nebo obavy o možné
negativní dopady na životní prostředí. Čistě ekonomickým motivem byla totiž snaha „přetavit“
vzácné suroviny do vlastní finální produkce, která
má na světových trzích vyšší hodnotu než prodej
KVZ v surovém stavu.
Není tedy divu, že v situaci, kdy poptávka začíná převyšovat nabídku a strategické zásoby těchto
surovin jsou soustředěny do rukou jednoho vlastníka, roste stále větší tlak na extrakci KVZ z druhotných zdrojů. Pro západní civilizaci s téměř nulovými těžitelnými nalezišti těchto prvků tak spočívá
jediné řešení v jejich získávání recyklací. Vzhledem
k tomu, že prvky vzácných zemin se v odpadní elektronice nacházejí v různé podobě, ať již jako oxidy,
nebo kovy, představuje jejich získávání komplikovaný proces a je předmětem řady výzkumů.
Obrazovky a svítidla jako potenciální
zdroje KVZ
Existuje celá řada druhotných zdrojů kovů vzácných zemin. Největší potenciál mají úsporné
(fluo­rescenční) zářivky, které obsahují až pětkrát
více KVZ než například luminofor v klasických CRT
televizních a počítačových obrazovkách. Zatímco technologie na získání prvků vzácných zemin
z CRT obrazovek v České republice dosud v praxi
nefunguje, vysoký obsah KVZ v osvětlení je pro
zpracovatelské firmy velice zajímavý. V tomto případě nicméně narážejí na problém, jak z osvětlovacích zařízení odstranit jedovatou rtuť. Dalšími
významnými zdroji jsou také nikl‑metalhydridové baterie (tzv. NiMH) nebo akumulátory, společně s vysoko intenzitními permanentními magnety, které najdeme v počítačích nebo v nových
typech tichých a výkonných elektromotorů na-
Indie Malajsie USA
Austrálie
2,56 % 0,32 % 6,4 %
3,65 %
Brazílie
0,27 %
Produkce KVZ
Čína
48,34 %
Čína
86,8 %
Zdroj: USGS.gov, 2012
cházejících se třeba v tramvajích, lednicích nebo
větrných turbínách. Proces zpracování CRT obrazovek a zářivek vyžaduje odstranění vrstvy luminoforů z jejich skleněných částí především proto,
aby byly odstraněny toxické podíly výrobku, ale
také pro zlepšení kvality a výsledné čistoty výstupu skla.
Výzkum v rámci asociace WEEE Forum
Právě z hlediska lepší kvality a výsledné čistoty
výstupu skla se na problematiku kovů vzácných
zemin podíval projekt, v němž ASEKOL řešil pro
účely evropského standardu WEEELABEX asociace WEEE Forum využití KVZ jako indikátoru úrovně vyčištění luminoforu z CRT obrazovek. Manažer oddělení zpracování kolektivního systému
ASEKOL Ing. Martin Fišer, který na výzkum dohlížel, vysvětluje: „V technologii zpracování CRT
obrazovek z klasických televizorů jde především
o odstranění luminoforu klasifikovaného jako
nebezpečný odpad. Yttrium v něm obsažené se
zdálo být tím nejlepším indikátorem pro chemické stanovení přítomnosti luminoforu na sklovině
tzv. stínítkové části obrazovky.“
Z výsledků výzkumu však nakonec vyplynulo, že
zbytkový obsah yttria na povrchu skloviny nelze
jednoznačně stanovit. Alternativní řešení určení
úrovně vyčištění obrazovky od luminoforu v procesu zpracování CRT obrazovek se podařilo nalézt
pomocí stanovení zbytkového obsahu síry na obrazovkovém skle. Do praxe se tato metodika ale
dostane až s ostrým zavedením auditů zpracovatelů v rámci standardu WEEELABEX (více v článku
na straně 16), který musí Česká republika zavést
do konce roku 2014.
Problematika zpracování a recyklace elektroodpadu v souvislosti s využitím kovů vzácných
zemin je opravdu komplexním a aktuálním problémem, který bude s vývojem nových technologií a odlehčených podob výrobků nabývat na stále
větší důležitosti. Podle Ing. Václava Grubera, CSc.,
z Ústavu chemických procesů AV ČR, který vlast-
ní patent na extrakci prvků vzácných zemin z CRT
luminoforů a který vystoupí na konferenci Zpětný odběr 2013 s přednáškou na téma recyklace
europia a yttria z obrazovek a zářivek, může navíc
získávání cenných vedlejších produktů v podobě
KVZ významně vylepšit ekonomiku recyklace tohoto odpadu.
Co jsou luminofory
Luminofory jsou chemické sloučeniny, které
jsou schopny zachycovat energii a následně ji
vyzařovat ve formě světla (tzv. luminiscence).
Přeměňují záření katodové trubice v klasické
skleněné obrazovce na viditelné světlo určité
barvy. Kombinací tří základních barev vzniká
barevný obraz. V úsporných zářivkách a výbojkách mění vrstva luminoforu energii elektrického výboje na bílé světlo co nejpodobnější
světlu dennímu. Kvůli obsahu těžkých kovů se
jedná o toxické, zdraví škodlivé látky.
(zdroj: Wikipedia)
19
příloha smo čr
Stále na straně obcí a měst
Svaz měst a obcí ČR je čistě apolitické sdružení, jehož jediným cílem je vystupovat proti mocenským praktikám
státu ohrožujícím samostatnost a poslání územní samosprávy. Podívejme se, jak Svaz obhajuje zájmy samospráv
a napomáhá k vytváření příznivých podmínek k jejich rozvoji.
Úspěchy Svazu měst a obcí ČR
Každodenní činnost Svazu se soustředí především na oblast legislativy. Od roku 2004 je Svaz povinným připo­
mínkovým místem a ročně se vyjadřuje ke zhruba dvěma stům právních předpisů. Vstupovat do legislativního
procesu je náročné jak na přípravu, tak i na čas. Návrh zákona je třeba vždy nejprve prostudovat, sepsat
připomínky, které je pak nutno obhajovat v meziresortním připomínkovém řízení, a v případě neúspěchu dále
lobbovat v poslaneckých nebo senátních výborech.
Připomeňme si, že se v uplynulých letech Svazu
podařilo prosadit mnoho změn do zákonů, které
přispěly ke zlepšení života obcí. Z oblasti financí
jmenujme především novelu rozpočtového určení daní, kde bylo cílem posílit zejména příjmy obcí
s počtem obyvatel mezi 1 000 a 10 000, dále pak
směřování výnosů z hazardu do obecních rozpočtů nebo třeba zvýšení hranice sazby místního poplatku za odpad. Svaz zamezil také tomu, aby byly
obcím prostředky z rozpočtového určení daní povinně převáděny na účty České národní banky,
a poradil, jak lze tuto cestu odmítnout.
V oblasti školství v loňském roce výraznou
měrou přispěl k zastavení reformy financování regionálního školství, která by byla pro venkovské
obce a jejich malé školy likvidační. A byl to Svaz,
který požádal premiéra ČR o stažení protikorupční novely zákona o obcích, upozornil na nevypořádané svazové připomínky a dojednal s vládou přijatelné kompromisy.
V posledních měsících také intenzivně pracoval na tom, aby bylo zastaveno dokončení II. fáze
reformy veřejné správy. Ministerstvem vnitra navržená koncepce v podstatě rušila výkon státní
správy v obcích prvního a druhého typu. Matriky,
stavební úřady, vydávání povolení ke kácení dřevin atd., vše mělo být převedeno na obce s rozšířenou působností, a tedy dále občanovi. Logicky
Svaz požaduje, aby stát nejprve dokončil reformu svých ústředních orgánů. Očekávat tak můžeme ještě tvrdý boj. Z dalších aktivit Svazu uveďme
například snahu zamezit výkupu kovů od fyzických osob, podporu zavedení centrálního rejstříku trestů, zamezení zneužívání sociálních dávek či
stanovení maximálního počtu osob v prostorách
určených k bydlení.
Zástupci Svazu opět přijati ve Strakově akademii
„Naše činnost se vzájemně proplé-
tá,“ řekl premiér Nečas, který 30. 1.
přivítal v Úřadu vlády svazovou delegaci vedenou Danem Jiránkem.
K pravidelným společným jednáním zástupců Svazu
s členy vlády ČR dochází každoročně na základě dohody, která byla podepsána v roce 2005. Kancelář
Svazu pro toto jednání jako vždy připravila okruhy
témat s jasně formulovanými svazovými požadavky. V popředí zájmu byla příprava nového programovacího období, reforma veřejné správy, otázka
přímé volby starostů, ale i problematika sociálního
začleňování a odpadové hospodářství.
20
ZPĚTNÝ ODBĚR
1 / 2 0 1 31
Vzdělaný zastupitel
Unikátní projekt Svazu měst a obcí ČR, v jehož rámci ostřílení starostové
a zastupitelé předávají zkušenosti svým kolegům. A nejen to. Bezplatně
jsou voleným představitelům měst a obcí nabízeny různé formy
vzdělávání a informačně‑poradenská podpora.
O projektu
Cílem tříletého projektu Svazu měst a obcí
České republiky Zkvalitnění výkonu činnosti
zastupitelů a posílení kapacity místní
samosprávy v České republice, zkráceně
Vzdělaný zastupitel, je zlepšit rozhodování,
která ve své každodenní praxi činí
zastupitelé na úrovni měst a obcí. Lektoři,
kteří mají dlouholetou zkušenost s rolí
starosty nebo zastupitele, se snaží připravit
volené zastupitele na kvalitní, transparentní
a efektivní rozhodování, která povedou
k dlouhodobému rozvoji jednotlivých
obcí a regionů. Projekt obsahuje mimo
uvedený komplexní vzdělávací program
také provoz informačně‑poradenského
centra (právní poradny) nebo přípravu
odborné příručky pro zastupitele.
Realizace je spolufinancována
z prostředků Evropského sociálního fondu
prostřednictvím Operačního programu
Lidské zdroje a zaměstnanost. Základní
informace jsou dostupné na stránkách
www.vzdelanyzastupitel.cz.
Z předání certifikátu městysu Běhařovice
Čím více informací totiž zastupitelé mají, tím
kvalifikovanější může být jejich rozhodování.
Proto se projekt zaměřuje na zvyšování povědomí volených zástupců obcí a měst v oblasti výkonu samosprávných činností. Součástí projektu
jsou vzdělávací semináře pro zastupitele přímo
v obci, které jsou tematicky zaměřené na role,
jež zastupitelé vykonávají. Zároveň umožňují
společné hledání řešení konkrétních záležitostí
ze života obce (prodej nebo jiné využití majetku obce, příprava strategického plánu, vybudování cyklostezky apod.), ale i diskusi k aktuálním
tématům.
Vzdělávací semináře dosud absolvovalo
téměř 2 300 zastupitelů. Proškolena byla jednotlivá zastupitelstva nebo zastupitelstva více
obcí dohromady, např. v rámci mikroregionu.
Zapojit se tak mohla nejen větší města, ale také
malé obce.
Na svou zkušenost ze semináře pod vedením lektora Zdeňka Husťáka vzpomíná starosta
Vendryně Rudolf Bilko: „Lektor velmi svižným
a neformálním způsobem dokázal skloubit výklad základních právních předpisů z oblasti fungování státu a územních samospráv s vlastními
zkušenostmi. Za použití interaktivních metod
byli do seminářů vtaženi všichni přítomní zastupitelé. V uvolněném pracovním prostředí se
podařilo vytvořit soudržnou skupinu, kde zastupitelé nově zvolení společně se zkušenějšími
řešili konkrétní problémy naší obce. Je to přitom zcela jiná situace než na oficiálním zasedání zastupitelstva obce, kde nedokáže každý bez
zábran hovořit a sdělovat své názory. Tuto skutečnost oceňovali všichni zastupitelé a zároveň
se shodli v názoru, že tato akce velmi přispěla
i ke vzájemnému poznání a stmelení skupiny.“
Vedle prezenční formy studia mohou zastupitelé využít i e‑learningový kurz zaměřený na prohlubování znalostí zákona o obcích. Od doby spuštění e‑learningového kurzu
bylo úspěšným absolventům vystaveno více
než 3 300 certifikátů. Jedním z nich byl i starosta městyse Stádlec Milan Kelich. „Absolvování
e‑learningového kurzu mě přimělo k hlubšímu
studiu zákona o obcích, neboť jsem s údivem zjistil, že u některých otázek si nejsem jist odpovědí,
přestože jsem si myslel, že mám zákon o obcích
prostudován dostatečně. Na základě své zkušenosti doporučuji všem zastupitelům otestovat si
vědomosti pomocí e‑learningového kurzu,“ říká.
Pokud většina zastupitelů absolvuje e‑learningový kurz a zároveň se zúčastní vzdělávacího semináře, získá jejich obec certifikát pro vzdělanou
a odpovědnou obec. Dosud se certifikát podařilo
získat těmto pětadvaceti obcím: Teplá, Horní Bludovice, Bolatice, Dolní Újezd (okr. Svitavy), Rousínov, Kácov, Chabeřice, Hladké Životice, Kunín,
Košíky, Běhařovice, Slatina (okr. Znojmo), Merboltice, Drmoul, Žádovice, Vřesovice, Skalka (okr.
Hodonín), Němčice nad Hanou, Střemošice, Jiříkov (okr. Děčín), Těrlicko, Žernov (okr. Semily),
Helvíkovice, Řehlovice a Prachovice.
21
příloha ecobat
Co si myslíme o starých bateriích
a co s nimi děláme
V roce 2012 se kolektivnímu systému Ecobat podařilo navýšit množství sebraných baterií
v porovnání s předchozím rokem o 20 %. Celkem 921 tun odevzdaných baterií představuje dle
našich odhadů téměř 16 milionů kusů, které neskončí v popelnicích. Zároveň má každý z nás
spoustu známých, kteří jsou upřímně překvapeni, když se jich zeptáme, jestli třídí vybité baterie!
Pro získání objektivních informací o postojích, znalostech a návycích české veřejnosti jsme si poprvé
po deseti letech zadali u agentury Markent průzkum
na téma Způsoby nakládání s použitými bateriemi
v domácnostech ČR.
Jsou baterie nebezpečné?
Až 94 % občanů si myslí, že baterie obsahují nebezpečné a jedovaté látky. Přibližně dvě třetiny obyvatel by přivítaly informace o tom, jaká jsou rizika
spojená s používáním baterií pro životní prostředí
a lidské zdraví a jaké nebezpečné látky jsou v bateriích obsaženy. Tři čtvrtiny občanů se dokonce obávají, že z baterií se v domácnostech mohou uvolňovat škodlivé látky.
Zajímavé je, že veřejnost není dostatečně seznámena s tím, že výrobci v posledních dvou dekádách významným způsobem snížili nebo eliminovali obsah těžkých kovů (rtuť, kadmium) v přenosných
bateriích. Přenosné baterie tak dnes obsahují mnohem méně toxických látek než před dvaceti lety.
Kolik nakupujeme a používáme baterií?
Občané uvádějí, že v průměru ročně nakoupí
18,7 baterie. Z údajů Ecobatu o hmotnosti baterií
uváděných každoročně v České republice na trh vychází průměr na jednoho obyvatele 12 baterií. Dále
občané odhadují, že v domácnosti mají průměrně
12,7 baterie.
Při podrobnějším průzkumu v domácnostech
zaměstnanců Ecobatu jsme zjistili, že toto číslo je
mnohonásobně vyšší. I ze zahraničních průzkumů
vyplývá, že spotřebitelé si jen velmi málo uvědomují, jaké množství baterií ve skutečnosti používají.
Jak nakládáme s použitými bateriemi?
Přibližně polovina občanů uvádí, že v loňském
roce odevzdala nějaké baterie ke zpětnému od-
Způsoby nakládání se starými bateriemi (v %)
Skladuje doma
Vyhodil
do popelnice
Vyhodil do
speciální nádoby
9
20
20
24
7
20
Odevzdal
v obchodě
Jiný způsob
Odevzdal do
sběrného dvora
22
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2013
běru. K vyhazování do popelnice se přiznala asi
pětina obyvatel, velký otazník však máme i nad
dalšími 20 %, kteří uvádí „nakládání jiným způsobem“. Nejvíce občanů si všimlo a využilo speciálních boxů na sběr baterií v obchodech, naopak daleko méně je pro odevzdávání baterií využíváno
sběrných dvorů.
Uvidíme, co bude jednodušší, zda polovinu
„uvědomělých“ občanů přesvědčit, aby odevzdali ke zpětnému odběru opravdu všechny baterie,
nebo zapůsobit na tu méně zodpovědnou polovinu
populace, aby baterie nezahazovala do odpadkového koše ani je dlouhodobě neskladovala.
Může pomoci škola?
Více než tři čtvrtiny občanů souhlasí s tím, že děti by
se ve škole měly naučit nakládat s odpady a že školy
by měly organizovat sběr použitých baterií. Rodiče
podpořili zapojení svého dítěte do sběru použitých
baterií organizovaného školou a považují školní soutěže v této oblasti za užitečné.
Je zřejmé, že školní vzdělávací a recyklační program Recyklohraní aneb Ukliďme si svět, do kterého je dnes zapojeno více než tři tisíce škol, je
v souladu s pozitivním postojem české veřejnosti
ke školním aktivitám v oblasti třídění odpadů, včetně baterií. To nás motivuje k jeho dalšímu rozvoji a rozšiřování.
Jak moc se třídí v ČR spotřebitelské
baterie?
Podle odhadu dotázaných se k recyklaci odevzdává
v průměru třetina všech prodaných baterií, avšak
85 % z nich uvedlo mnohem nižší absolutní množství, než bylo skutečně sebráno. Občané se domnívají, že baterie k recyklaci odevzdává necelá třetina obyvatel ČR.
Třídění baterií je bohužel vnímáno jako aktivita,
kterou provádí pouze menšina české populace. Odhadovaný podíl třídících občanů je dokonce nižší,
než je tomu ve skutečnosti. Z toho vyplývá, že jedním z našich úkolů v oblasti komunikace je přesvědčit veřejnost, že třídit baterie je normální, moderní
a že to tak dělá většina populace.
Za sběr baterií až
na severní pól
Od září do konce listopadu 2012 soutěžily školy
ve sběru baterií o Cestu na severní pól – víkendový
pobyt na horách plný zajímavých a netradičních
outdoorových aktivit.
Společnost Ecobat s.r.o. v září 2012 vyhlásila pro
školy registrované v projektu Recyklohraní aneb
Ukliďme si svět velkou podzimní soutěž ve sběru
použitých baterií. Zúčastnilo se jí celkem 865 předškolních a školních zařízení z celé České republiky.
Žáci v rámci soutěže sesbírali více než 60 tun starých baterií. Výsledky jednotlivých škol byly přepočítány na počty žáků a podle tohoto kritéria se
vůbec nejúspěšnější školou v ČR stala ZŠ Sulíkov,
kde každý z žáků nasbíral více než 22 kg baterií (cca
811 kusů tužkových baterií).
V každém kraji byla vyhlášena škola s nejlepšími výsledky a ta si mezi svými sběrači zvolila pět
nejlepších, kteří pojedou na cestu na severní pól.
Zvláštní bonusové ohodnocení získaly i tři vylosované školy, které nasbíraly více než 150 kg. Odměnou pro vítěze z každého kraje ČR byl čtyřdenní zážitkový pobyt v Krkonoších nebo Beskydech.
Utíkejte před medvědem
Během dvou lednových víkendů roku 2013 se
dvě expedice složené z nejlepších sběračů baterií v rámci podzimní soutěže vydaly na severní
pól. Celkový počet malých polárníků se vyšplhal
na 45. Moravská expedice hledala pól v Beskydech, česká potom v Krkonoších.
Cesta k cíli nebyla vůbec jednoduchá. Předcházel jí tvrdý trénink. Děti se musely naučit
ovládat psí spřežení, překonávat díry v ledu
pomocí lan, utíkat na sněžnicích před ledním
medvědem, zdolávat kopce a kopečky na pytlích, hledat své kamarády zavalené lavinou,
ale i poskytnout jim první pomoc a dopravit je
do bezpečí. Ale protože sběrači baterií jsou nesmírně šikovní, vše zvládli bez nejmenších problémů a mohli spokojeně prohlásit: „Severní pól
byl dobyt!“
Krátce
ECOCHEESE expanduje
Malá sběrná krabička ECOCHEESE pomáhá třídit baterie v českých domácnostech. Po dvou letech
od zahájení projektu o ni požádalo již více než 80 000
zájemců. Dostalo se jí uznání i z řad odborné veřejnosti – získala ocenění METRO Zlatá pecka 2011 v kategorii Obalový design a v oborové soutěži Česká
cena za Public Relations se projekt ECOCHEESE dostal mezi pět nejlepších v kategorii Společenská odpovědnost a filantropie.
Projekt ECOCHEESE však nezůstal pouze u malých
krabiček určených pro sběr v domácnostech. V roce
2012 k nim přibyly sběrné nádoby v dalších dvou velikostech. Velké designové sběrné nádoby ECOCHEESE
„L“ (objem 26 litrů) najdete především v prodejnách
BILLA, Albert a Planeo Elektro. Středně velké boxy
ECOCHEESE „M“ (objem 4 litry) jsou pak určeny pro
sběr baterií v menších prodejnách a firmách. Postupně dochází i k obměně sběrných nádob na místech
zpětného odběru.
Získat krabičku ECOCHEESE je nyní ještě snazší.
Díky úzké spolupráci s některými obcemi a městy
se občané o třídění baterií mohou dozvědět přímo
z místních informačních zpravodajů a svůj ECOCHEESE
si vyzvednout na obecním či městském úřadě. Malé
boxíky ECOCHEESE nově získaly i školy zapojené
do vzdělávacího projektu Recyklohraní aneb Ukliďme si svět. Školy tak konkrétním způsobem podpořily
sběr baterií v domácnostech svých žáků a zviditelnily
třídění baterií přímo ve svých prostorách.
ECOCHEESE najdete i na Facebooku. Právě zde získáte aktuální informace, doporučení a tipy, které se
týkají třídění a recyklace baterií.
Více na www.ecocheese.cz.
Ecobat členem Eucobatu
V lednu 2013 byl kolektivní systém Ecobat přijat
do evropské asociace národních kolektivních systémů pro sběr baterií Eucobat. Stal se tak plnoprávným
členem renomované profesní organizace, ve které
jsou zastoupeny nejdéle a nejlépe fungující kolektivní systémy (GRS, Bebat, Stibat a další). Eucobat usiluje o ekologicky šetrný sběr a recyklaci baterií a tímto
způsobem přispívá k lepšímu životnímu prostředí.
23
lifestyle / slepé uličky technologie / text: Petr Holeček / Foto: profimedia
Kin Facebook nedobyl
Ten projekt si Microsoft za rámeček nedal. Početný tým lidí dělal několik let
na dotykovém telefonu, který měl způsobit revoluci v užívání sociálních sítí.
Za vývoj dvou telefonů Kin utratila firma skoro pět miliard korun. Revoluce se
nekonala, projekt Kin se naopak stal propadákem desetiletí.
Je to paradox. Málokdo telefony Kin One a Kin Two
vlastní, v Evropě snad jen nějaký zarytý fanoušek
nebo milovník Microsoftu. Přesto se dají s lehkou
nadsázkou označit jako nejdražší mobily na světě,
vždyť jejich cesta od nápadu až po uvedení na trh
v roce 2010 přišla na čtvrt miliardy dolarů. Celkově však Microsoft přišla epizoda s vlastními mobily ještě dráž. Za firmu Danger, výrobce kdysi v USA
populárních komunikátorů Sidekick, totiž společnost v roce 2008 zaplatila asi 500 milionů dolarů.
Právě Danger byl zodpovědný za vývoj Kinů. Když
připočteme peníze vložené do marketingových
24
ZPĚTNÝ ODBĚR
kampaní, rázem tu máme cenu za jeden prodaný
kus okolo 90 000 dolarů!
Mobily pro pár stovek lidí
Do evropských obchodů se přitom telefony Kin
nikdy nedostaly, bídnou práci si odbyly jen ve Spojených státech, kde je operátor Verizon prodával za dotovanou cenu 50, respektive 100 dolarů a později i levněji. Microsoft prodej zvláštních
přístrojů po šesti týdnech zastavil. Účtenky vydané zákazníkům společnost ani operátor nikdy nezveřejnili. Prodeje Kinů byly ale opravdu hodně
1/2013
slabé. Zatímco konkurenční Apple ve stejné době
za týden prodal dva miliony iPhonů4, Microsoft
podle nejpesimističtějších odhadů prodal svého
„trháku“ Kin okolo pěti stovek kusů, tento údaj se
ale nedá brát moc vážně. Věrohodněji už působí počet necelých devíti tisíc kusů, který vychází
z počtu uživatelů aplikace Facebook určené pouze
pro telefony Kin. Těchto uživatelů bylo 8 810.
Věděli, že to bude propadák
Přístroje od Microsoftu měly navázat na skomírající a prakticky už tehdy mrtvý systém Windows
První český smartphone
Neslavně skončil i první český smartphone
Verzo Kinzo. Vstupoval na český trh koncem
roku 2011 s velkými ambicemi. Měl uživatelům za obdobnou cenu jako u konkurence
přinést nádech luxusu a bohatou sadu příslušenství v základním balení. Přede dvěma lety
se Kinzo začínalo prodávat za 10 489 korun,
a výbavou i cenou tak konkurovalo třeba
Sony Ericssonu Xperia Arc nebo HTC Incredible S. Ovšem sešup Verzo Kinzo byl strmý.
Loni se prodával se slevou za 2 800 Kč.
Mobile. Koncem minulého roku se navíc objevila na internetu videa, která odhalují, že Microsoft
moc dobře věděl, že do prodeje přinese takřka nefunkční kusy. Videa pocházejí z konce roku 2009,
kdy probíhalo testování. Finální kousky v rukou testerů se od později prodávaných prakticky nelišily.
Není divu, že je recenzenti nešetřili a jejich funkce strhali. Za všechny alespoň jeden příklad. V jistém videu na YouTube je divák svědkem marného boje uživatele, který se snaží vytočit telefonní
číslo. Telefony Kin nejprve vůbec nereagují a pak se
snaží zběsile dohnat vše, co po nich uživatel chtěl.
Microsoft o problémech věděl, videa od testerů
zhlédl, a přesto je poslal do prodeje.
Je to smartphone, nebo ne?
Kde se stala chyba? Malý dotykáč s hardwarovou
vysouvací klávesnicí, který primárně reflektuje sociální média, není špatný nápad. Přístroj to byl originální, ale Microsoft všechno ostatní zkazil. Nedokázal vytvořit punc výjimečnosti tak, jak se to
podařilo Applu s jeho výrobky. Mnoho zákazníků
navíc od počátku odradila vysoká cena přístroje.
A ačkoliv se design dodnes některým lidem líbí, tak
například ten menší z obou Kinů podle mnohých vypadá jako pudřenka, což odrazuje mužskou část zákazníků. „Kin jsem nikdy nepochopil. Proč Microsoft
vytvářel něco tak jednostranně zaměřeného, když
měl poměrně technicky i jinak zdařilé Microsoft
Zune HD, bohužel jen multimediální přehrávač s vizáží telefonu, ke kterému by stačilo přidat telefonní
a další smartfunkce a bylo by to jistě mnohem zajímavější?“ ptá se ve svém článku odborník na technologie Jan Stach a poměrně trefně tak vystihuje
jednu z hlavních příčin neúspěchu. Telefony vypadaly jako smartphony, ale nebyly to smartphony.
Co Kinu srazilo vaz
Cílovou skupinou měli být mladí lidé (18–30 let),
kteří holdují Facebooku, rádi na něj neustále
uploadují data a nevyžadují žádné externí aplikace. Jenže takoví uživatelé neexistují. Microsoft
do Kinů nezabudoval ani jednu možnost nějakou
aplikaci nainstalovat, a co je ještě více zarážející –
ani možnost přístroj obohatit o aplikaci pro Zune.
Ten je přitom jádrem systému. „Nu co, tak vedle
telefonování a Facebooku budu moct aspoň chatovat,“ řekli si někteří uživatelé. Ale i oni narazili. Telefon určený pro mladší generaci neměl možnost jakéhokoliv instant messengera, jako je ICQ
nebo Skype. „Tak proč si za padesát nebo sto dolarů kupovat něco okleštěného, navíc s operačním
systémem, který je paskvil mezi umírajícím Windows Mobile a novým Windows Phone, když hned
vedle je za stejnou cenu plnohodnotný dotykový
telefon?“ ptali se mnozí.
Ono je těch zvláštností na celém zpackaném
projektu Kin více. Třeba fotoaparát. Model One
měl vnitřní paměť 4 GB, která je vzhledem k 5MPx
fotoaparátu (umí natáčet i videa) opravdu malá.
Verze Two už měla kapacitu dvojnásobnou a fotoaparát 8Mpx. Jenže fotky jsou u něj interpolovány, tedy na 8 MPx zvětšeny, takže je to pořád pětimegový foťák. Ukázka šetření na nepravém místě,
která musí zákazníka odradit. Nemluvě o tom, že
na tak malém displeji se horko těžko sledují příspěvky přátel, jejich statusy, fotky a videa. To byla
další z mnoha věcí, které Kinu srazily vaz. Titěrnou
obrazovku s Facebookem musel uživatel zběsile
posouvat, aby se vůbec někam dostal.
Santa Claus to nespasil
Projekt messengerů Kin byl jedním z největších
propadáků roku 2010, ale redmondskému kolosu to fiasko zřejmě nestačilo a snažil se zapomenout na statisíce ztracených dolarů a projekt ještě
vzkřísit. Microsoft v předvánočním období roku
2010 telefony opět nasadil do prodeje. Vlastně jen
s jednou podstatnější změnou. V prvním životním
cyklu obou Kinů byl jejich prodej podmiňován aktivací datového tarifu, ovšem před Vánocemi to už
operátor nevyžadoval. Většinu datového provozu
nabídl realizovat přes WiFi, jenže ani tato strategie
jepičí život obou Kinů neprodloužila.
I Google měl propadák
Rok 2010 byl kritický i pro další gigantickou
firmu. Google v létě udělal tlustou čáru za přístrojem Nexus One s tím, že prodeje nedopadly podle očekávání. Přitom se nejednalo
o špatný telefon, výrobcem byla renomovaná
společnost HTC. Prodejní neúspěch tak patrně tkvěl v ceně zařízení. Google ovšem neměl
s Nexus One zdaleka tak vysoké náklady jako
Microsoft s Kiny. Telefon pro něj vyvíjelo HTC
jako dvojníka svého špičkového modelu Desire. Google telefon navíc nabídl pouze ve svém
internetovém obchodě a dodával jej jen
na vybrané trhy. To Microsoft zvolil typickou
taktiku s prodejem u operátora. Kiny se začaly u Verizonu prodávat v květnu a v průběhu
roku 2010 se měly objevit v Evropě u operátora Vodafone. K tomu už ale nedošlo.
25
fotosoutěž / text: Hana Jarešová / Foto: výherci
Fotosoutěž
Můj svět zná vítěze
Již popáté organizovala Charita
Opava pro zaměstnance
a dobrovolníky charitativních
organizací z celé ČR fotografickou
soutěž Můj svět. Všechny fotografie
prošly rukama poroty, v níž zasedli
v čele s předsedou fotografem
Kategorie Portrét: 1. místo: Miloš Kolman, Oblastní charita Žďár nad Sázavou
Jindřichem Štreitem také pedagog
Institutu tvůrčí fotografie Slezské
univerzity Jiří Siostrzonek, duchovní
otec soutěže Štefan Gúber
a za ASEKOL Jitka Šimková.
Více než sto dvacet fotoamatérů s téměř třemi stovkami snímků soutěžilo, tentokrát za podpory společnosti
ASEKOL, o uznání a možnost prezentace svých děl na putovní výstavě.
Autoři přihlašovali své snímky do jedné ze tří zvolených
kategorií, ať již šlo o „Portrét“ s podtitulem Osudy vepsané do tváře, látku mapující „Život kolem nás“ s orientací
na Soukromé vesmíry lidí z Charity nebo pro ASEKOL samozřejmě nejbližší kategorii na téma „Recyklace a životní prostředí“ s heslem Třídit elektro? Jsem pro!. Právě
do této kategorie přišlo devadesát fotek, které upozorňovaly především na nešvary v nakládání se starým elektrem. Porotci tak hodnotili obrázky zachycující třeba
televizory vyskládané někde za městem v kopřivách, „vykuchané“ monitory sloužící místo poliček bezdomovcům,
sochu z elektrosoučástek nebo partu kluků snažící se dostat na kloub vnitřnostem počítače.
Z celkem zaslaných 297 fotografií vzešli vítězové jednotlivých kategorií, kteří se mohli těšit na veřejné vystavení svých uměleckých děl. Právě na slavnostní vernisáži
ve Slezském zemském muzeu v Opavě proběhlo oficiální
ocenění vítězů a od 7. dubna 2013 putuje výstava vítězných
snímků také po dalších městech České republiky. Expozici mají mimo jiné možnost zhlédnout i účastníci odborné
konference Zpětný odběr 2013, kterou pořádá společnost
ASEKOL.
Kategorie Život kolem nás: 1. místo: Petra Hahnová, dobrovolnice Charita Opava
Kategorie Životní prostředí a recyklace: 1. místo: Miloš Kolman, Oblastní charita Žďár nad Sázavou
26
ZPĚTNÝ ODBĚR
1/2013
ZÁBAVA
/2
Zvládnete to,
co školáci?
Výrobní a dopravní cesty
mobilního telefonu
Ag
Cu
Au
surovina (např. měď)
polotovary (např. nabíječka nebo
deska tištěných spojů)
hotové produkty (např. mobilní telefon)
Na obrázku jsou zakresleny cesty surovin (zde jsou tři, mobil jich obsahuje přes padesát), polotovarů a hotových mobilních telefonů. S pomocí této mapy, svých znalostí, případně internetu zkuste vyplnit následující kvíz, který se na školách používá
v rámci vzdělávacího projektu EKOABECEDA. Správné odpovědi najdete na webové stránce www.asekol.cz/casopis-zpetny-odber.html.
Měď (Cu) je těžena za velké spotřeby energie např. v .............................................. .
Zlato (Au) pochází z .................................... a stříbro (Ag) z ....................................... .
Tyto suroviny jsou dopravovány do .............................................. nebo ...................
.................................... , kde se ručně nebo strojově vyrábějí jednotlivé součástky,
tzv. polotovary.
Polotovary jsou přepravovány do ......................................... , kde se montují a balí.
Potom cestují do .................................................. k jednomu z velkých výrobců mobilních telefonů.
5
Odtud se mobilní telefon dostane konečně k prodejci, kde si ho můžeme koupit.
1
Měděné díly v jednom mobilním telefonu na cestě do Čech urazily asi ............ km.
9
Obvod Země je přibližně ............................................. km. Doprava je vždy spojena
s velkou spotřebou energie.
9
1
8
7
Maskotem projektu ústecké zoo, který ASEKOL
dlouhodobě podporuje, je... (dokončení v tajence).
1
3
9
7
1
8
7
1
2
1
3
8 3
9
2 77
4
5
4
8
9
Znění tajenky zašlete elektronicky
na adresu [email protected] do
31. 5. 2013. Deset vylosovaných,
kteří odešlou správné řešení,
obdrží věcné ceny. Nezapomeňte
do e-mailu uvést svou adresu!
3
5
2
Správné znění tajenky z minulého
čísla: ze starých obrazovek
2Výherci z minulého čísla:
Lenka Hlaváčková, Nový
27
3
5
4 6
1
3
4
6
1
6
5
8
5
8
4
7
3
6
Ondřej Brabec, Čestice;
9Bydžov;
Mojmír Kulhánek, Bruntál; Hana
7
8
Horáková, Přerov-Dluhonice;
Barbora Čurdová, Hrob; Věra
Pojmanová, Havlíčkův Brod; Libor
Kunte, Markvartice u Děčína;
Irena Šlachtová, Bohumín; Lucie
Havrlíková, Jince; Petr Rykr,
Tanvald
27
ASEKOL Solar s.r.o.
Váš partner
pro recyklaci
Už jste si vybrali svůj kolektivní systém
pro likvidaci solárních panelů?
Převezmeme za vás veškerou odpovědnost za vyřízení legislativních a administrativních
náležitostí (dle zákona 185/2001 Sb., §37p).
Poplatky za recyklaci jsou rozloženy do 5 let.
Snadné řešení pro dovozce, výrobce i provozovatele FV elektráren.
Registrace zdarma online
na www.asekolsolar.cz
Nabízíme
7 let zkušeností s kolektivním sběrem elektrozařízení
transparentní vlastnickou strukturu
zázemí kolektivního systému ASEKOL, lídra na trhu
Nadstandardní služby
nakladani s přispěvky na recyklaci pod dohledem klienta
zajištění demontáže a odvozu
certifikát o ekologické likvidaci
200 sběrných míst po celé ČR
Download

Jak na zloděje kovů ASEKOL Solar Kin, který propadl