3/2014
MAGAZÍN
ZE ŽIVOTA OBCE
HVOZDNÁ
Svorně a stále
vpřed už 105 let
PŘÍRODNÍ ZAHRADA
PRIATEĽSTVO BEZ HRANÍC
VČELAŘŮV SLADKÝ ROK
úvodník
Divadlo
u nás žije
Vážení příznivci divadla ve Hvozdné,
s radostí vám oznamujeme, že náš spolek slaví letos již 105. narozeniny! To by se samozřejmě neudálo bez vaší přízně a podpory,
kterou nám, zvláště v posledních dvou desetiletích, věnujete! Proto vás srdečně zve-
me na oslavu Kroužku divadelních ochotníků
ve Hvozdné, která proběhne dne 18. října
v rámci premiéry hry Kód nula autorky a zároveň režisérky Aleny Herman.
Všichni, kdo naše divadlo podporují, vědí,
že se kromě divadla zabýváme organizováním dalších kulturních akcí či výstav. Zvláště za posledních pár let se vracíme k akcím,
které si získaly velkou oblibu (Jaro ve Hvozdné, Vodění berana obcí za doprovodu hudby a večerní Hodová zábava, tradiční Výstava betlémů a živý betlém). Již čtrnáctkrát
za sebou proběhla divadelní přehlídka Hvozdenský měšec plný pohádek. Úroveň i zájem
vystupujících souborů stále stoupá. Novou,
a zároveň největší společenskou událostí je
Divadelní ples. Setkal se s velkými ohlasy,
a proto se v lednu 2015 uskuteční znovu,
opět s kapelou Marathon band.
S přibývajícími léty se stáváme činorodější.
Věřte, že za každým představením či akcí stojí mnohahodinová práce spousty lidí. Nikdo
z nás tento čas nepočítá, protože tu práci dělá s láskou k divadlu, pro divadlo a pro
vás, diváky. Stále ctíme heslo našich předků
„Svorně a stále vpřed“ a děkujeme vám, věrným divákům, že v tom jedete s námi.
Veronika Závadová
POZVÁNKA
NA SLAVNOSTNÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA
OBCE HVOZDNÁ SE SPOLUOBČANY
U PŘÍLEŽITOSTI 96. VÝROČÍ VZNIKU SAMOSTATNÉHO ČESKOSLOVENSKÉHO STÁTU
Pátek 24. 10. 2014 v 18.00 hodin v sále KDO Hvozdná
Program:
2
Zahájení
Slavnostní projev – Mgr. Valůšek – ředitel Státního okresního archivu
Zlín - Klečůvka
Představení a přivítání nových občanů obce Hvozdná
Udělení „Pamětní medaile obce Hvozdná za rok 2014“
Poděkování obce Hvozdná u příležitosti získání Zlaté medaile
MUDr. J. Jánského
Přátelské posezení
Srdečně zve obec Hvozdná
zahrada
Hvozdenská mateřská škola je dva roky stará,
je nově vybavena a zařízena tak, aby splňovala veškeré požadavky na výchovu a vzdělávání dětí. Prvním rokem, kdy byla školka
otevřena, jsme řešili problém se školní zahradou. Byli jsme nuceni chodit na obecní
dětské hřiště, které děti s maminkami využívají i mimo školku. Pokud jsme zrovna nešli
na hřiště, chodili jsme na louky kolem Hvozdné, kde jsme s dětmi sbírali kytičky, pozorovali broučky, hráli si. Ale nebylo to „naše“ pro-
budeme moci osvěžit a na louce si odpočinout. Zahradu se chystáme využívat i k malování, kreslení, různým pokusům, výstavám,
slavnostem. Také bychom chtěli zahradu využívat v zimním období, kdy se na ní společně s dětmi budeme oddávat zimním radovánkám. Zahradu budou využívat nejen děti
z mateřské školy, ale i děti ze základní školy
a družiny.
Doufám, že poprvé využijeme zahradu při
Skřítkovské noci ve školce, která se uskuteční 26. 9. 2014, kdy budou děti s rodiči spát
ve školce. Při této akci budou pro děti i rodiče
připravené hry, stezka odvahy a při dobrém
počasí i táborák nebo beseda o hvězdách.
Už teď se nás děti neustále ptají, kdy budou
moci jít na zahradu a pořádně ji prozkoumat.
Jsem velmi ráda, že mohu učit ve hvozdenské školce. Nejen děti, ale i rodiče jsou tady
milí a hlavně z nich nejen já cítím pohodu,
která tady vládne.
Přeji mateřské škole, aby byla místem, kde
bude znít jenom dětský smích. Budu pro to
společně s kolegou a kolegyněmi dělat maximum.
Bc. Barbora Holubová, DiS.
středí. Loňský rok jsme dostali nabídku využít
dotací z evropské unie na výstavbu Přírodní
zahrady. Po přípravách a projektech jsme ji
1. 9. 2014 slavnostně otevřeli.
Naše přírodní zahrada obsahuje prvky, které
jsou využitelné pro všechny děti z mateřské,
ale i základní školy. Velice se těším, společně
s kolegy i dětmi, až budeme moci naši novou
zahradu plně využít. Zahrada nám umožňuje
rozvíjet děti po všech stránkách. Máme zde
ohniště, na kterém budeme opékat, mít různé besedy, povídat si. Domečky umístěné na
zahradě jsou výborné pro děti, které chtějí
při hrách soukromí. Záhony nám umožní vypěstovat si bylinky, rostlinky, květiny a také
pozorovat, co se může stát, když se o rostlinky nestaráme. Potůček s jezírkem je výborný hlavně v teplých dnech, kdy se v něm
Po slavnostním otevření „MŠ Hvozdná – přírodní zahrada“, dne 1. 9. 2014, využívám i této příležitosti k poděkování celému projekčnímu týmu
vedenému Ing. Kažmierským a Ing. Divilou
za příkladně odvedenou práci při tvorbě projektu, dále realizačnímu týmu fy ARBOREA Březová za realizaci, kterou se podařilo za pomoci
dotačního titulu z SFŽP plně a funkčně dokončit. Celkové náklady činily 1,34 mil. Kč, z toho
příspěvek fondu EU 85 %, příspěvek státu pak
5 % a podíl obce činil 10 %.
Děkuji všem spolupracovníkům na obci pod
vedením Ing. Drašara, TDI – Ing. Omelkovi a vedení ZŠ a MŠ za celkovou spolupráci na díle
a jsem přesvědčen, že zahrada najde ve výchovném cyklu MŠ plné uplatnění a k tomuto
přeji všem hodně zdaru.
Miroslav Válek, starosta
škola
Přírodní
3
obec
Priateľstvo
bez hraníc
Niekedy nevedno ako, nevedno prečo a nevedno ani kedy začína priateľstvo. Prosté,
obyčajné, ľudské, založené na sympatiách,
porozumení súzvuku záujmov i duší. Keby
som mala ten čas určiť presne dátumom,
asi by som sa v spomienkach vracala niekde
do roku 2008, keď do našej obce prišli vtedy
ešte neznámi páni z ČR, obce Hvozdá a hľadali kamarátov, s ktorými by si mohli „jen tak
povykládat“ Páni sa predstavili: „My sme Valašský názor“- občianske združenie. Úprimne teda hľadali nejaký spolok, či fond, s kým
by mohli nadviazať cezhraničnú spoluprácu.
Bolo to šťastie, náhoda, či oboje? Ale voľba
padla na Makové zrnka. A padla na úrodnú
pôdu. Lebo z tejto voľby sa zrodilo mnoho
krásnych aktivít, výletov, návštev i projektov. Ale pekne po poriadku. Ako prvé zhotovil Valašský názor (teda konkrétne pán Oldřich Krajíček, v r. 2009) „Strážneho anjela“, aby
nám strážil pre nás nezmyselnú hranicu medzi ČR a SR, ale vlastne on stáži nás, naše kamarátstvo. To uplynulo už 5 rokov a nikto ho
nezničil, veď kto by ničil priateľstvo! V tomto roku sme zrealizovali aj prvú veľkú aktivitu pod názvom Pléner na hranici. Bola to
aktivita na Petro- Pavlovských hodoch, kde
priatelia z Valašského názoru spolu z našimi
deťmi maľovali v areáli školy poctu svojej domovine. Túto aktivitu podporilo aj združenie
amatérskych výtvarníkov z Čadce. Tu dostáva naše priateľstvo druhú pečať - zasadili sme
dub priateľstva do školského areálu v Makove. Český dub v slovenskej zemi. Stále rastie,
nevyhynul, nikto ho nezničil, veď kto by ničil
priateľstvo!
V roku 2010 sa Obci Hvozdná dostalo mimoriadnej pocty, stála sa obcou roku 2010
Zlínského kraja. Na túto parádu a slávu sme
boli pozvaní aj my. Hrdo a pyšne sme s našim starostom sedeli medzi vzácnymi hosťami tejto obce a so záujmom a obdivom sme
počúvali, čo všetko ste vy dokázali. Patrí Vám
náš obdiv a uznanie. Starosta obce Hvozdná
4
p. Miroslav Válek mal vždy čas, nikdy sa neponáhľal, nikdy mu nechýbal úsmev, dobrá
nálada, milé a vrúcne prijatie. Raz dokonca
za hudobného doprovodu slovenskej a čes-
kej štátnej hymny. Skoro sme plakali, ba niektorí aj plakali! V tomto istom roku ste nás pozvali k vám ešte raz, bolo to na výročie vzniku
prvej ČSR. Keďže nám Slovákom dal Pán Boh
do vienka okrem krásnej krajiny pod Tatrami ešte aj ľúbozvučnú reč, krásne melódie
a piesne, prišli sme k vám s pásmom „U muziky“ v podaní detského folklórneho súboru Makovníček. Bol to pre naše deti výlet
za odmenu, navštívili sme neďalekú ZOO
v Lešnej aj Vizovický zámok a pečiváreň. Považujem to za tretiu veľkú pečať nášho priateľstva. Táto udalosť sa zopakovala ešte raz,
o dva roky neskôr pri tej istej príležitosti,
s iným pásmom, ale rovnakou radosťou. Pre
nás je príznačný folklór spev, piesne tradície, pre vás muzika, divadlo, humor. A to ste
zasa prišli nám ukázať vy. Naše deti sa po tri
roky vždy na MDD tešili na vaše predstavenia v podaní detského ochotníckeho súboru
z vášho divadla. Tu v Makove videli ako prvý
príbeh o Ferdovi mravcovi, potom prišiel príbeh O spanilej Barunce a do tretice to bola
Šmouli pohádka. A čo všetko sme ešte my vi-
Návštěva
z Texasu
obec
deli u vás. Spomeniem aspoň niektoré: Když
se zhasne, Mizantrop, Pohádka přes tři pekla a nezabudnuteľný Galavečer na nový rok,
naozaj som sa dávno tak dobre nezabávala. Klobúk dole pred českým humorom. Niekoľko krát sme boli u vás aj na tradičnom
Hvozdenskom mešci, ktorý býva u vás celý
týždeň, čo je pre nás veľkým prekvapením,
lebo my niečo podobné nemáme. Fotografie
s rozprávkovými hrdinami , ktoré sa nám dostali, vyvolávajú vo mne vždy úsmev a milé
spomienky.
Ukázali ste nám ešte mnoho krásy a zaujímavosti z vášho okolia. Ani neviem, či si
na všetko spomeniem. Ale určite jeden z najkrajších výletov bol, keď sme videli zámok
vo Vizoviciach, mlyn v Štípe, ale aj Holešov,
Rimice , či ďalšie krásy čo ste nám ukázali. My
sme vám zasa ukázali naše okolie , Kysuce, Žilinu- naše krajské mesto, Budatínský zámok
i miesto kde sa rieka Kysuca vlieva do Váhu.
To kde vyviera vám ešte len ukážeme, lebo
je to tu, u nás v Makove - hore pod Hričovcom, kde sa hrebene Javorníkov s Beskydmi
na seba usmievajú. Už sme aj chceli, ale
pre zlé počasie sa nám to zatiaľ nepodarilo.
Máme sa aspoň načo tešiť.
Nedá mi nespomenúť samozrejme výstavy
Valaškého názoru, konkrétne vernisáž v hasičskej zbrojnici, tú jednoduchosť a poéziu
tohto podujatia. Zaujali ma mnohé výtvarné prejavy Oldřicha, ale aj ostatných výtvarníkov. Keď tak lovím vo svojich spomienkach
,zatiaľ nám nevyšiel žiaden projekt, ale ako sa
spieva v piesni - ohňu, ktorý v srdci horí nepostavíte hrádze. Nepoložilo našu spoluprácu ani finančné nepodporenie našich aktivít,
naopak naše priateľstvo sa rozrástlo aj o priateľstvo s „parťákmi“, s ktorými máme záujem
v budúcnosti poznávať svoje okolie. Spomeniem ešte jeden a to ten najkrajší zážitok, ten
posledný, koncert J. Březíka u rybníka. Neskutočne dojemné a emotívne vystúpenie.
Mali sme s kamarátkou Helou do plnučíčka
plna nabité baterky a cestou domov sme celý
čas premýšľali, čo pre vás pripravíme my! To
zostane zatiaľ tajomstvom. Tešíme sa na ďalšiu spoluprácu.
Za neinvestičný fond Makové zrnká
Elena Rusňáková
V sobotu dopoledne 26. července byl obecní
úřad ve slavnostní náladě, vedení obce očekávalo návštěvu z partnerského města East
Bernard z Texasu – USA. Před desátou hodinou přijeli a hned se usmívali a vítali se starostou obce a dalšími občany. Opět přijeli
Melvin Sands, Rhonda Sands, Margie Collins,
Jerry Simek, Edita Rybak, Chris Rybak, tříletá Kristinka Rybak, Shirley Wick, Marvin Wick
a dalších 12 příznivců našeho partnerství.
Při vstupu do budovy OÚ byli přivítáni chlebem a solí a slivovicí. Nikdo neodmítl, někdo
se při štamprlce usmíval, někdo se zamračil,
ale vypili všichni. Oficiální přivítání následně
přešlo v neformální besedu s prohlídkou OÚ
a fotografií z minulých návštěv. Nakonec si
5
obec
hosté vyžádali promítnutí nahrávky „Happy
Hvozdná“.
Poté nastal čas na další část programu, a to
exkurzi na farmě Hvozdná. Jelikož Texas je
farmářský stát, tak se velmi zajímali, jaké je
zemědělství u nás. Prohlédli si stáje pro doj-
všem moc líbil. Jen na pivo byla dlouhá řada.
V neděli jsme měli navštívit kostel ve Hvozdné. Místo toho jsme ale šli do Ostraty na slavnostní mši u kapličky, kterou celebroval arcibiskup Jan Graubner. Pro všechny to byl
velký zážitek, zvláště když se mohli s naším
nice, klecový odchov telat a bioplynovou stanici. První dotazy byly, proč se dobytek nepase v ohradách, ale je ve stájích jako ve vězení.
Předseda družstva jim vysvětlil technologii
chovu v našich podmínkách s omezeným
množstvím zemědělské půdy atd.
arcibiskupem vyfotit. A potom již bylo malé
velké občerstvení. Pivo, slivovice, káva, vdolečky, zákusky a další jsme již museli zdvořile odmítnout.
Odpoledne se uskutečnilo setkání s občany Hvozdné na stolárně se sdruženou hudbou skupiny HoŠoPo a harmonikářem z Texasu. Čas rychle ubíhal a po 10. hodině večerní
jsme museli pomalu končit. V pondělí ráno
naši hosté odjížděli na další program zájezdu do Prahy. Starosta obce se přijel k autobusu rozloučit a poděkovat za návštěvu a popřál všem šťastnou cestu.
Naši hosté měli dále na své cestě v programu Budapešť, Košice, solné doly Wieliczka,
Krakov, Rožnov pod Radhoštěm, Prahu, Postupim a Berlín. Poslední podvečer pobytu
při besedě u slivovice jsem se ptal, co se jim
na zájezdě nejvíce líbilo. Téměř všichni odpověděli, že to byla Hvozdná a zde připravený
program. Jenom jednou to byly Košice, ale to
bylo od paní, která se v Košicích narodila.
Dostal jsem od účastníků zájezdu úkol vyřídit
pozdrav všem občanům Hvozdné a také vyřídit poděkování všem, kteří se podíleli na přípravě a realizaci programu při jejich pobytu
ve Hvozdné, což tímto činím.
Miroslav Sovadina
Po obědě v restauraci Elko si prohlédli tenisové kurty, koupaliště a fotbalové hřiště.
Když uviděl harmonikář Chris Rybak taneční
kolo, rozbalil svoji aparaturu a hned se hrálo
a tančilo. Po ubytování ve Zlíně se opět jelo
do Hvozdné na večerní program v mysliveckém areálu na premiéru „To nejlepší z muzikálů“, kterou Kroužek divadelních ochotníků
připravil pro naši návštěvu, občany Hvozdné
a veřejnost. Počasí nám přálo a program se
62
období
Vážení čtenáři hvozdenského magazínu,
rád bych co nejstručněji shrnul naše společné kroky ve volebním období, tj. od roku
2010 až do dnešních dnů r. 2014, kdy již nastal čas na bilancování a pokusím se shrnout,
co se povedlo a kde jsme zaostali za deklarovanými sliby svých volebních prohlášení či
předsevzetí.
Hned na začátku musím říci, že rozmístění sil
z hlediska jednobarevnosti opravdu nebylo a do rady zasedli jak nezávislí, tak členové stran, které zde kandidovaly. S odstupem
mohu zodpovědně říci, že chvilku trvalo, než
jsme si na sebe oboustranně zvykli a nalezli smysluplný a efektivní systém spolupráce.
Vzhledem k rozsahu činností je vždy důležité
najít kompromisy pro jednání, protože priority, které v předvolebních letácích jednotlivé
volební uskupení podalo, jsou opravdu z hlediska stran „prioritní“, ale vlastní život obce
se někdy ubírá cestou včasných potřeb, které musí být řešeny na prvním místě, a pak se
přizpůsobujeme a výsledek se stává kompromisem a průsečíkem těchto potřeb a volebních slibů.
První kroky vedly k opravdu zásadnímu plánování – co hodláme udělat, kdy a jak… Je
to prvotní a dominantní úkol zastupitelstva postavit „zodpovědný čtyřletý plán“. Na tomto jsme se shodli, a téměř okamžitým úkolem
bylo zapojit do tohoto kroku nejen zastupitelstvo obce, ale pokud možno všechny občany a spolky v obci. Tento plán jsme dokončili a schválili v únoru 2011 na zastupitelstvu
obce a stal se oním pomyslným průsečíkem
toho, „co bychom všechno chtěli“ a zároveň
tento plán umožňuje rozumné řešení úkolů v nastavené souslednosti. Jedinou změnou v plánu je získání maxima z nabízené-
obec
Uplynulé
ho spektra dotací. K tomu nám slouží také
naše angažovanost v Mikroregionu Slušovicko a členství v Místní akční skupině Vizovicko
a Slušovicko.
Každý rok jsem ve vánočním čísle našeho
magazínu informoval o dění v naší obci a komentoval zvláště investiční politiku a zrealizované stavby, proto raději obrátím pozornost k hlavním investičním projektům, které
byly sice rozpracované pro období let 2010
až 2014, ale které čekají na dotační prostředky nebo volné finanční prostředky obce:
„úprava veřejného prostranství před divadlem“ , „rekonstrukce silnice II/491.4“ – Hvozdná (směr Slušovice) – „odkanalizování obce
Hvozdná“, „projekty k ozelenění obce a protipovodňovým opatřením“, „přemístění zastávek autobusu – Osmek“, „pasportizace zeleně
obce“, „křížení Hvozdenského potoka s kanalizací u rybníka Argaláška“, „rozšíření hřbitova“ a z posledního období je to zahájení prací na „změně UP“.
Mimo toto je spousta aktivit obce na poli
kultury, sportu a podpory spolkové činnosti
obce, dále projekty pro občany obce - nákup
energií, nákup služeb mobilních operátorů
atd., ale to by bylo zase na delší retrospektivu, a tak to jen suše konstatuji.
Z uvedených údajů, výčtů a informací z minulých magazínů je zřejmé, že jdeme společnou cestou za lepší obec a lepší podmínky žití v obci a tato skutečnost se promítla
do všech volebních programů napříč celým
zastupitelstvem obce a čtyřleté období prověřilo jak naši soudržnost, tak i názorovou
různorodost na všechny řešené problémy.
Věřím, že naši občané jsou silou dostatečně
kvalifikovanou na to, aby rozpoznali, zda-li
naše společné úsilí o lepší obec bylo plodné
či nikoli a podle toho opět půjdou za několik
dnů k urnám a budou vybírat nové zastupitele, kteří se, jak doufám, budou podílet na dalších „dobrých dnech pro naši obec“.
Miroslav Válek, starosta
73
divadlo
Vpřed
již 105 let
Z historie divadla
Rok 1909 se datuje jako rok založení ochotnického divadla ve Hvozdné. V těch dobách
obec Hvozdná postrádala jakýkoliv společenský či kulturní život. Občané opouštěli své domovy pravidelně z jara a s příchodem podzimních měsíců se vraceli zpět, aby
ze skromných úspor přežili zimu. Tehdy pan
učitel Josef Prášil společně s panem Františkem Bergerem získali mladé spoluobčany
pro myšlenku divadla a dne 7. února 1909
sehráli první divadelní představení „Palackého třída číslo 27“ v hostinci u pana Staň-
Představení Poprask na Laguně - začátek 80. let
zaslali stanovy ke schválení k CK zemskému
místodržitelství v Brně. Poté byl zvolen výbor
„Kroužku divadelních ochotníků“.
Představení Naši furianti, které ochotníci uvedli v roce1947
ka. Bylo to první divadelní představení sehrané pro veřejnost a je do dnešních dnů
považováno za začátek ochotnického divadla
ve Hvozdné. Úspěšné uvedení druhé divadelní hry „Tvrdá palice“ je přivedlo k myšlence dát své práci pevný organizační řád.
Po zapůjčení stanov jako vzor od divadelního spolku ze Zlína a po vlastních úpravách
82
V době obou válek se divadlo v podstatě nehrálo. Ovšem období meziválečné bylo snad
etapou nejzdařilejší. Kroužek pořádal oslavy,
přednášky, divadla, vedl spolkovou knihovnu, realizoval stavbu Pomníku svobody…
20. výročí založení spolku se už konalo v novém Spolkovém domě (budova Divadla), kde
sehráli hru Palackého třída 27.
Přehlídka ve Vysokém nad Jizerou v roce 1973
hlídka nejúspěšnějších divadelních souborů
okresu. Mezi dalšími účastníky byli ochotníci z Fryštáku a Lukova. Domácí soubor sehrál
operetu Perly panny Serafínky, kterou doprovázel živý orchestr.
Následovala léta 60., která byla po stránce
divadelní velmi úspěšná. Režijní taktovky se
tentokrát ujali Hvozdňané František Mareček
a Josef Vykopal.
V 70. letech dosáhli hvozdenští ochotníci jednoho z divadelních vrcholů. Dvakrát se probojovali na Národní přehlídku venkovských
divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou. Poprvé se hrou Naši furianti (režie Vít Polášek st.) a pak se hrou Tvrdohlavá žena (režie
Zdeněk Vašek).
Začátkem 80. let došlo k útlumu divadelní činnosti, proto byl osloven ke spolupráci
Dušan Sitek, herec tehdejšího Divadla pracujících Gottwaldov. Nastoupil v roce 1985
s úspěšnou hrou Filosofská historie. Následovaly kusy jako Poprask na Laguně, Vlk, koza
a kůzlátka, Kráska a zvíře.
Rozjetá činnost KDO v druhé polovině 80. let
byla přerušena sametovou revolucí. K oživení činnosti došlo až v roce 1992, následovalo
6 let, kdy spolek fungoval jen uváděním divadelních her.
V době oslav 550 let obce (1996) přichází
nový režisér Jan Nejedlý s představením Sluha dvou pánů, následně s Lucernou.
Ve stejném roce začíná zaměření na dětského diváka a začíná fungovat dětský soubor,
který je aktivní dodnes. Během let nacvičil zhruba 14 pohádek (O rohaté princezně,
Broučci, Sněhurka a sedm trpaslíků, Velká kočičí pohádka, Rumcajs atd.) a vytříbil příští
amatérské herecké hvězdy souboru.
Za důležitý se dá považovat rok 1998, od kterého má kroužek opět aktivní vedení, tak jako
na samém začátku divadelních ochotníků.
Je registrován jako občanské sdružení a navrací se tak k tradici fungování podle stanov
a k aktivnímu vytváření kulturně-společenského prostředí v obci. Pořádá nejen divadelní představení, ale i zábavy, plesy, výstavy, nadílky, atd.
Přelom století zvládli ochotníci s bravurou,
neboť bylo dosaženo úspěchu pro amatérské divadlo největšího! Účast na Mezinárodní přehlídce amatérského divadla Jiráskův
divadlo
Po druhé světové válce nebylo možné zcela
navázat na předválečnou činnost, z politických důvodů se od roku 1953 pokračovalo
v divadelní činnosti pod hlavičkou Osvětové besedy Hvozdná. První sehranou hrou
byla národní báchorka J. K Tyla Strakonický dudák. Režie se ujal Hvozdňan Vít Polášek st. V rámci oslav 50. výročí spolku (1959)
byla u nás uspořádána Okresní divadelní pře-
Specialitou bývalo divadlo v přírodě
Hronov, a to hned dvakrát - se hrou Maryša
a Gazdina roba. Zakládají se také nové tradice v podobě přehlídky dětských souborů
a souborů hrajících pro děti - Hvozdenský
měšec plný pohádek, Cesta pohádkovým lesem, Výstava betlémů, Živý Betlém před divadlem, venkovní divadla apod.
V roce 2010 ukončil z důvodu angažmá
v pražském divadle Pod Palmovkou dlouholetou aktivní spolupráci s KDO režisér pan
39
divadlo
Dušan Sitek. Divadelní činnost však neustala a režijní práce se ujali ochotníci z řad členů divadla.
Venkovní představení
Specialitou Kroužku divadelních ochotníků bylo divadlo v přírodě. První představení pod širým nebem mohli diváci shlédnout
v roce 1919. Tehdy se hrálo na louce směrem
na Ostratu. K přerušení došlo ve válečném
období, po kterém se již venkovní představení nekonala. Úspěšný pokus o obnovení této
tradice měl až Dušan Sitek v roce 1999. Využil prostoru přírodního amfiteátru v areálu
chaty Lovka u rybníku. Oblíbená představení
pod hvězdami a někdy i pod deštníkem byla
Noc na Karlštejně, Balada pro banditu a v letošním roce ukončení Starci na chmelu (režie
Jan Nejedlý).
Dosažené úspěchy
1973 – Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud
– účast na Národní přehlídce ve Vysokém
nad Jizerou
1979 – Tvrdohlavá žena – účast na Národní
přehlídce ve Vysokém nad Jizerou
2000 – Maryša režie D. Sitek) – účast na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou
a na Mezinárodní přehlídce Jiráskův Hronov
Úspěšné představení Gazdina roba
2003 – Motýli (režie D. Sitek) - účast na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou
2004 – Gazdina roba (režie D. Sitek) – účast
na Národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou
a na Mezinárodní přehlídce Jiráskův Hronov.
Úspěchem divadla je každé představení,
po kterém následuje spokojený potlesk
diváka!
Zuzana Holíková a Markéta Válková
10
Happy
Hvozdná
Světový hit, píseň Happy od Pharella Williamse, strhl vlnu videoklipů, ve kterých lidé
z celého světa tančí na tuto melodii a zároveň představují své město, odkud pochází. Postupem času se přidávala velká měs-
ta, poté menší, až nás s Markem Hermanem
napadlo přidat se také. Nejdříve to vypadalo
na akci pro pár divadelníků, ale z přibývající
inspirací ostatních videí jsme se rozhodli prezentovat celou obec a oslovit všechny spolky. První klapka padla první červnovou sobotu ráno v 8.00 u kašny divadla a poslední
v neděli večer, dále následovalo několikanoční stříhání pořízeného materiálu se snahou
využít všech účinkujících, kteří byli natočeni.
Pár jich zrovna nebylo, účinkujících se sešlo
nakonec více než sto. S některými jsme byli
předem domluveni na daném místě v daný
čas, jiní se přidávali spontánně, i když někteří
píseň Happy ani neznali, ale byli ochotní přispět svou maličkostí. Potěšilo nás, že se zde
najde tolik ochotných lidí, kteří se nebojí být
„happy“ a šli s námi do tohoto projektu.
Po zveřejnění se klip šířil jako lavina, všude
znělo Happy a s tím i jméno Hvozdná. Ať už
v novinách nebo na internetu. Pokud se
k Vám klip ještě nedostal, můžete ho shlédnout na stránkách www.youtube.com pod
názvem Happy Hvozdná.
Za realizační tým Michal Juřík
drama
Součástí oslav 105. výročí založení našeho spolku bude premiéra hry Kód nula.
Autorkou scénáře je naše dlouholetá členka, herečka a režisérka paní Alena Herman. Požádala jsem ji o krátký rozhovor
o jejím působení na hvozdenských divadelních prknech.
Alenko, můžete nám říct pár slov o nově
připravované hře?
Název nové hry je Kód nula a nevím, zda čtenáře hned nezaskočím, když řeknu, že se
jedná o scifidrama. Ústředním tématem ovšem pořád zůstává člověk, partnerské vztahy
a lidské osudy. Zajímavým oživením může
být také účinkování hostující profesionální
herečky paní Mileny Marcilisové z Městského
divadla ve Zlíně, kterou si jistě mnozí pamatují ze hry Motýli. Tenkrát ještě pod režijním
vedením pana Dušana Sitka.
Jste autorkou scénáře, režie a dokonce
ve hře účinkujete. Která ze zmíněných pozic je pro Vás ta nejtěžší nebo která Vám
přináší největší radost?
Zkušebním představením byla pro mě Šmoulí pohádka, ke které jsem napsala scénář a následně jsem se ujala i režie. Měla jsem ovšem
velké přání uskutečnit celovečerní představení pro dospělého diváka. Byla v tom možná také trochu závist, když jsem sledovala
některé amatérské scény a jejich přístup k divadlu. Myslím tím odvahu vytvořit něco svého, originálního a do jisté míry i riskantního.
Zatím ještě nebyla premiéra, tak z pozice scénáristy a režiséra jsem pořád ve velkém napětí, jak dané představení bude přijato diváky. Z pozice herce ta nervozita a napětí není
tak velké díky mnohaletým zkušenostem.
Nevím, zda jde tedy říci, která z pozic je pro
mě nejtěžší. Všechny v sobě skrývají velkou
výzvu pro obyčejnou ženskou z vesnice.
Jak vzpomínáte na Vaši dosavadní práci
v KDO?
V Kroužku divadelních ochotníků se pohybuji především jako herec bezmála třicet let.
divadlo
Autorské
Měla jsem tu možnost pracovat na krásných
představeních, díky kterým se naše divadlo
hlavně v letech 1999 – 2004 dostalo do širokého povědomí v amatérských kruzích. Pořád zůstává největší metou v životě ochotnického herce divadelní přehlídka Jiráskův
Hronov. Moc bych si tedy přála, aby náš Kroužek divadelních ochotníků, který v letošním
roce slaví své 105. narozeniny, této mety ještě dosáhl a mohl tak ukázat, že i na malé vesnici se dá dělat dobré divadlo. Na závěr bych
také chtěla poděkovat všem svým kolegům,
kteří se nebáli ujmout se režie ať už zábavných programů, pohádek nebo muzikálových vystoupení.
Všechny čtenáře tímto srdečně zvu na připravovanou premiéru a všem hercům, kteří
se Vám představí v mojí nové hře Kód nula,
přeji: zlomte vaz.
Za rozhovor děkuje Zuzana Holíková
11
historická ohlédnutí
12
Rozloučení
s T. G. Masarykem
ykem
m
Před 77 lety mohli posluchači Československého rozhlasu slyšet tuto smutnou zprávu:
„První prezident Československé republiky,
prezident Osvoboditel, Tomáš Garrigue Masaryk skonal na zámku lánském dnes v úterý 14. září
ve 3 hodiny 29 minut ráno
dovršiv 87 let 6 měsíců a 7 dní
života.“ Tato zpráva hluboce
zasáhla celý národ a dotkla
se i života v obci Hvozdná.
Připomeňme si, jak jsou události tehdejších dní popsány
v obecní kronice.
Do celkem klidného běhu života všech také zasáhla událost, která se hluboce
dotkla všech. Dne 2. září vážně onemocněl první president republiky, president Osvoboditel,
Tomáš G. Masaryk. Všichni s rozechvěním očekávali zprávy radiové a četli články novinářské.
A dne 14. září, ve 3 hod. 29 minut zemřel náš
nejmilovanější člověk, president Osvoboditel.
Zármutek a bolest bylo možno čísti na tvářích
všech lidí. Po celou dobu smutečních příprav
k pohřbu plály světelné báně u smutečně vyzdobeného pomníku na návsi, kde také byla
v den pohřbu smuteční slavnost. Nebylo zde
mnoho slov, neboť každé drásalo do cítění každého člověka. Zato bylo více slz a upřímných.
V neděli po pohřbu uspořádal Kroužek div.
ochotníků výstavu ze života a díla Masarykova. Výstava obsahovala obrazy, mapy, články a knihy. Zvláště dojímavě a mocně působila smuteční výzdoba jeviště, jež bylo celé černé.
Okolo obrazu Masarykova hořela dvě světla. Na zadní stěně pak jednoduchý, bílý nápis
„14. září zemřel T. G. Masaryk“ hlásal, že ho již
není mezi námi. Téhož dne pak byla po výstavě
uspořádána tryzna.
O tři měsíce později se konala schůze obecního zastupitelstva a zápis v kronice pokračuje:
K uctění památky prezidenta Osvoboditele
uspořádalo obecní zastupitelstvo schůzi, při níž
učiněn tento zápis.
Zápis sepsaný při slavnostní schůzi obecního
zastupitelstva obce Hvozdná, konané k uctění
památky presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, v den druhého výročí jeho abdikace dne
14. prosince 1937.
Vzpomínáme: Před dvěma léty v den dnešního data vzdal
se Dr. T. G. Masaryk, president
Osvoboditel, první president
Československé republiky, svého presidentského úřadu. Před
třemi měsíci dne 14. září zemřel v Lánech ve věku 87
let, 6 měsíců, 7 dní. Obecní zastupitelstvo obce Hvozdná vzpomíná veliké práce svého Osvoboditele a na znamení úcty a lásky k němu, sešlo
se dnešního dne k slavnostní schůzi smuteční. Tímto činem dokumentujeme svým potomkům, jak veliké úctě se drahý zesnulý těšil
u našeho lidu a národa. Zůstává nám vůdcem
na věčné časy. Připojujeme se ke slovům presidenta Dr. Eduarda Beneše, která pronesl nad
jeho rakví: „Presidente Osvoboditeli, odkazu,
který jsi vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“ Ty budeš věčně žít, Tatíčku milovaný, v srdcích nás všech i budoucích.
„Věčnaja pamjať.“
Bednařík Antonín, zapisovatel; Václav Molák,
říd. uč.l; rostlík František, starostal; Bednařík
Josef, radníl; Berger Karel, radníl; Hvozdenský
Pavel, Lukovský Josef, Lukeš Rudolf, Hefka Augustin, Javora Alois, Polepil Jan Vodák František, Polášek Josef, Slováček Vojtěch - členové
zastupitelstva.
Na závěr bych rád doplnil, že autentický záznam rozhlasového vysílání z roku 1937
oznamující skon T. G. Masaryka se dochoval v rozhlasovém archivu a díky internetu
si jej můžete poslechnout i Vy. Stačí navštívit níže uvedený odkaz a záznam si pustit:
http://www.rozhlas.cz/archiv/klenoty/_zprava/prezident-osvoboditel-zemrel-oznamil-rozhlas--789753.
Jaromír Štach
Mariánského Trojhvězdí
Pokud bychom putovali krajinou kolem Kostelce před zhruba tisíci lety, našli bychom
v lesích nevelký románský kostelík, ve kterém
by už tenkrát stála na oltáři soška Panny Marie s Ježíškem v náručí.
Kde se tu vzala? Kdo ji vytvořil a proč právě
pro tento kostelík, o kterém tušíme, že by neměl mít žádný větší význam podobně jako
celé okolí?
To se dnes už nedozvíme, ale podle některých badatelů ji sem donesl a posvětil přímo
svatý Metoděj při svých vizitačních cestách
po Moravě.
Pro hvozdenské patrioty by to nemusela
být zase tak překvapivá informace, když si
uvědomíme, že i přes naši obec vede cesta,
po které měli kráčet tito významní slovanští
věrozvěstové. A možná právě po ní byla přinášena v procesí nová socha pro kostelecký
chrám.
Stejného historického původu jako naše Madona Štípenská by tedy mohlo být i ochranné Palladium Země české, uchovávané ve
Staré Boleslavi. Že by snad měla Madona Štípenská stejný význam pro Moravu jako Palla-
farnost
Nejstarší místo
dium pro přemyslovské Čechy?
Pokud tomu tak bylo, pak nedaleká Štípa
uchovává památku, která má rozhodující duchovní význam pro utváření celé Moravy.
O takovém významu může napovídat i tradice našich předků, kteří oblast vymezenou
mariánskými poutními místy (Štípa, Hostýn,
Provodov) považovali za místo zvlášť chráněné proti pohromám, především živelným,
a dali mu název Mariánský trojúhelník, který
v dnešní době známe spíše pod názvem Mariánské Trojhvězdí.
Po kosteleckém kostelíku zůstal dnes už jen
název obce a ani nevíme, kde dříve stával.
Nejstarší mariánská soška na území Moravy se však naštěstí dochovala. Za tisíc roků
se čtyřikrát stěhovala do nové kaple nebo
kostela a naposledy to bylo právě před 250
lety 30. září 1764. Této slavnosti se zúčastnilo
údajně 35 000 poutníků, kteří se stali svědky
zázračného úkazu na obloze. A nebyl to jediný zázrak, který se k tomuto místu váže.
Už sama existence mistrovského uměleckého předmětu z křehkého lipového dřeva je
zázrakem, protože s námi zůstává téměř neporušená od dob, ze kterých se nám nedochovalo takřka nic.
Sošku Panny Marie můžeme vidět nad oltářem v Chrámu narození Panny Marie ve Štípě, který byl založen Albrechtem z Valdštejna
na přání milované umírající manželky Lukrécie Nekešové.
K tomuto činu se váže slovo jednoho z duchovních správců štípské farnosti Norberta Nawratha, který hovoří o historii poutního místa ve Štípě: „Přestože nám asi neutkví
v paměti všechny ty události, které se tady
staly, zkusme si zapamatovat, že tento chrám
je plodem čisté lásky.“
Zastavme se na těchto místech třeba při slavnosti 250 let od přenesení sošky a zamysleme se, kolik po nás zůstane viditelných vzpomínek, které by mohly mít takové hodnocení.
Milan Javora
13
galerie mladých
142
Klasik
versus „digitálista“
Nebudu předstí- Částečně jistě ano, ale jako dítě jsem například
rat a tahat laskavé- hrál na klávesy, avšak profesionální hráč ze mě
ho čtenáře za nos rozhodně není. Důležité je spíše ono výtvarné
tvrzením, že vět- směřování. Nikdy by mě nenapadlo, že se k anišinu odpovědí na maci na vysoké škole zase vrátím.
položené otázky Jakou výbavu - nemyslím materiální, dle
dopředu neznám. tvého názoru musí mít zájemce o animovaTo bych se nesměl nou tvorbu. A naopak, je lépe, když se mu
dotazovat svého něčeho nedostává?
synovce Ondřeje Rozhodně především trpělivost. Přidal bych
Javory (24), poslu- ještě hodně solidní kresbu, ale to už dnes tolik
chače 4. ročníku platit nemusí. Dobré snad je, když se vám neFilmové akademie múzických umění v Praze. dostává jakéhosi tvůrčího pohodlí, které jinak
Pravým důvodem je přiblížit čtenářům toto po- propadá v manýru.
měrně neobvyklé studium.
Ale více už dotazovaný.
Co tedy vlastně studuješ
a jak dlouho studium trvá?
Studuji animovanou tvorbu
na FAMU. Bakalář je na 3 roky
a následný titul Mgr. na dva.
Tvoje cesta ke studiu a tvorbě animovaných filmů?
Za vše vděčím rodičům. Nikdy jsem přímo k animovanému filmu nemířil, ale už
jako malý jsem např. chodil
do animačního kroužku. Tam
jsem naanimoval třeba„tako- Ukázky z filmu Skála z písku (nahoře) a V lese je tma
vého betmena“. Naši nás taky
brali k Hejcmanům (tvůrci, pedagogové, hvoz- Je studium na FAMU v Praze opravdu podenští guru animované tvorby; pozn. redakce) myslnou nejvyšší filmařskou metou? Proč
na návštěvy a celkově vytvořili takové domácí si myslíš, že nestačí studovat obor třeba ve
prostředí, že se teď všichni bratři ubíráme tím či Zlíně? Tedy pokud neopouštíme hranice
oním tvůrčím směrem. Bez mých rodičů by mě republiky?
nikdy nenapadlo švihnout s technickým lyceem Pokud jde čistě o obor jako takový, tak stačí a je
(mimochodem opravdu kvalitní škola) a přejít to úplně jedno. Navíc je ve Zlíně vynikající odna výtvarně zaměřený obor, kde jsem se koneč- borník pan Hejcman. Rozhodujícím faktorem
ně mohl projevit. Po střední škole byla jedna jsou spíše specifika obou měst. V Praze jste přez možností právě animace. Nakonec mě nikam ce jen blíže následnému uplatnění a navíc je
jinam nevzali, tak jsem to bral.
kulturně bohatší. Nemám jinak takový přehled,
Poněkud si protiřečíš! Pokud už jako dítě re- abych byl schopen to dobře posoudit. Díky fakálně animuješ, lze to přece považovat za ur- tu, že tam vzali například mě, bych to ale nečení dalšího vlastního vývoje.
bral tak vážně. FAMU určitě poskytuje silné te-
Umění
pro všední den
umění
oretické zázemí a vytváří podmínky blízké
reálné produkci. Nevím tedy, jestli je zrovna nejvyšší metou, ale vysoko určitě je, což
by logicky koneckonců škola vysoká asi být
měla.
Co ti dalo studium v Norsku v rámci výměnného pobytu?
Uvědomil jsem si, že se přece jen animace
někde učí, což mě potěšilo. Vždy je dobré
opustit ten náš český rybníček a podívat se
na věci z docela jiné perspektivy.
Jak se respektují tábory tvůrců animovaných filmů klasických kreslených
s vámi, „digitálisty“?
Velice dobře. Klasik se bez „digitálisty“ dnes
neobejde a„digitálista“ bez dovedností klasika taky ne. Nejsou to dva tábory, spíše se
jedná o evoluci v oboru, kdy jedno vychází z druhého. „Digitálisti“ k velkým klasikům
vzhlíží asi jako současníci k Rembrandtovi.
Klasik vzhlíží k možnostem „digitálisity“ asi
jako Rembrandt k současníkům.
Lze v této globální době, kdy je takřka
vše dostupné, ještě mluvit o české animované škole? Nebo se jedná o esenci
vlivů celého světa, jen s různým množstvím příměsí?
Tzv. Česká škola patrně padla společně
s bývalým režimem, díky němuž byla paradoxně vůbec možná. Nyní patří historii
a současná situace čelí otázce, jak obstát
ve světové konkurenci.
Na čem zrovna v této době pracuješ a jsou tvé dosavadní práce někde
k vidění?
Momentálně dodělávám ročníkový film
„V lese je tma“, kde je hlavním úkolem kombinace hraného a animovaného filmu. Je
to náročné, ale výsledek bude stát za to!
Mé dosavadní práce nejsou zatím nikde
vyvěšeny.
Abys školu úspěšně absolvoval, co musíš splnit vedle předpokládaných teoretických zkoušek?
Úspěšnou výrobu absolventského filmu
a diplomovou práci na téma týkající se nějakým způsobem oboru animace.
Díky za odpovědi a úspěšně
zvládnuté studium přeje Jaromír Javora
Vážení přátelé, sousedé, spoluobčané, obyvatelé naší krásné obce Hvozdná.
Rád bych vás upozornil na zajímavou raritu
v naší obci. Jmenuje se Valašská galerie Josefa Hvozdenského. Stálá expozice významného rodáka akademického malíře a medailéra Josefa Hvozdenského se nachází v budově
obecního úřadu ve Hvozdné, Hlavní č. 210.
Slavnostně byla otevřena 7. července 1996.
Josef Hvozdenský se narodil 7. března 1932
ve Hvozdné v rodině zednického a tesařského mistra Pavla Hvozdenského.
Informaci přijměte jako pozvání na výstavu
mistra Hvozdenského a nabídku oživit si dílo
významného rodáka, potěšit oko i duši.
OFK
315
cestování
Můj rok
v Emmentalu (2)
JAK SE ŽILO STUDENTCE VE ŠVÝCARSKU
aneb MŮJ ROK V EMMENTALU (2)
Teď se zmíním trochu podrobněji o našem
bydlení a hospodaření. Domem, ve kterém jsme bydlely, jsme s Jájou byly okouzlené. Jeho atmosféra zcela odpovídala době,
ve které vznikl. Půdorys nejasného tvaru,
tlusté zdi, malá okýnka, nízký strop a všudy-
Kronenplatz a uprostřed náš dočasný domov
přítomná křivost. V našem bytě, do kterého
se vcházelo z široké pavlače s bytelnými dřevěnými sloupy, byly tři samostatné pokoje.
Z prostředního Edonova pokoje vedly dveře
na balkón, nejčastěji jsme jej ale užívaly my
dvě, nehledě na to, že jsme musely pro vstup
použít neelegantně okno. Další místnost byla
používaná jako jídelna i obývák, z ní se pak
vstupovalo do koupelny, na záchod i do kuchyně. Na stejné pavlači, ze které se vstupovalo k nám do bytu, se nacházely také ty
nejkřivější dveře v domě – a za nimi malá prádelna, která byla jediným místem, kde bylo
i v zimě teplo. O patro výš pak byl ještě jedna společně využívaná velká místnost, tzv.
„common room“, která byla určená všem, kdo
v domě bydleli, a to např. pro různé oslavy
narozenin, společnou večeři apod. Pro Jáju
16
a mě dohromady byl měsíční nájem jen 300
CHF - tj. asi 6300 Kč, což je na švýcarské poměry opravdu neuvěřitelně nízká cena. S Jájou jsme si brzy zvykly na náš společný pokojík, nedostatek úložného prostoru, lezení
na balkon oknem, i na originální postele z lepenky - vynález jednoho z profesorů z BFH.
Pár věcí, co nám pochybělo, jsme si dokoupily v IKEY, která byla v sousedním Lyssachu.
Neutrácely jsme ale za zbytečnosti. Něco
jsme si půjčovali v celém domě navzájem,
a někdy jsme prostě improvizovaly – např.
váleček jsme nahradily lahví od vína.
Škola, ta byla opravdu kousek - otázka sedmiminutové chůze. Byla to stavba asi z 60. let, tak
trochu krabice, ale prostorná a celkem praktická. Cestička k ní byla až romantická, vedla ve stínu velkých platanů kolem kostela
a ohrad s ovcemi, u školy pak byla malá jabloňová alej… Jablíčka z ní byla na podzim nachystaná pro studenty v bedýnkách ve vestibulu školy. Nechyběla ani cedule, o jaký druh
jde. Je těžké přijít na něco, co (po materiální stránce) ve škole nebylo… Kromě běžných
učeben zde bylo několik dílen a místností vy-
Jablíčka nachystaná pro mlsné studenty
bavených vším možným. Dalo se pracovat
s hlínou, barvami, sádrou, betonem… Možné bylo i využití techniky sítotisku. Dále zde
bylo v samostatné dílně několik různých strojů pro práci se dřevem. Za přítomnosti ško-
Práce s 3D tiskárnou - čištění modelu
bylo možné asi na třech místech ve škole tisknout zadarmo na plotrech, nebo použít vazač na kroužkovou vazbu, praktická také byla
možnost nascanovat si potřebné a zrovna si
soubor poslat na školní e-mailovou adresu…
Vrcholem všeho byla střecha, ze které byl výhled na Alpy. Tam nejčastěji chytali švýcarští studenti jak poslední, tak i první paprsky
sluníčka, neboť ve škole se mohlo beztrestně být nonstop. Na střeše také postával gril,
na kterém si občas někdo dělal oběd…
I když častěji sloužil spíše hromadným akcím.
Když jsme v průběhu prvního semestru zjišťovaly, co všechno škola nabízí, nevycházely
jsme z údivu.
Zpočátku nám trvalo dlouho, než jsme se zařadily do běžné výuky. I když si myslím, že
divné jsme pro většinu studentů zůstaly až
do konce. Nebylo to jen naší nepružností a jazykovou bariérou, která přece jen na začátku
trochu brzdila, ale i náturou Švýcarů, která je
holt jiná... Chrochtali si mezi sebou svojí švýcarskou němčinou a neprojevovali (alespoň
většina) žádný zájem pomoci nám dostat se
do jim známého koloběhu. Několikrát jsme
přišly na přednášku či hodinu pozdě, proto-
že jsme nemohli najít učebnu, anebo vůbec,
nebo pro změnu jinam, než jsme měly… No
bylo to trudné.
Výuka byla výrazně zaměřena na praktické
procvičení získaných znalostí. Za sebe bych
jmenovala hlavně předmět „Materialtechnologie“, kterému patřilo celé pondělí. Dopoledne byly dvě přednášky věnované danému materiálu, odpoledne bylo pak cvičení.
Téměř každý týden byla exkurze, a na každý týden jsme také po skupinách připravovali referát o stavbě s použitím probraného
materiálu. Zajímavé a nezvyklé bylo, že první, podzimní semestr byl zejména o přednáškách a nabytí vědomostí, a ateliér, hlavní tvořivá práce, se odehrávala zvlášť, v semestru
druhém, jarním.
Jediné, čeho jsme si díky časové náročnosti studia a svému nedobrému hospodaření
se svým časem moc neužily, bylo cestování
po Švýcarsku. Tedy cestování na vlastní pěst.
Se školou jsme přece jenom několik cest
podnikly… Během jednoho dne do Francie
za známou stavbou Le Corbusiera a do Německa do Weil am Rhein (pro nezasvěce-
cestování
lených studentů bylo možné použít laser,
frézu, a další… Nechyběla ani fotokomora
a dokonce ani malé studio pro focení modelů, kde bylo několik pláten pro pozadí a několik reflektorů a lamp. Do volitelného předmětu „Černobílá fotografie“ bylo možné
zapůjčit si klasickou starou zrcadlovku. Také
Podzimní Burgdorf a jeho dominanta
né snad pomůže přiblížení slovním spojením „Disneyland pro architekty“, na jaře pak
na pár dní do nizozemského Den Haagu, vyčistit si hlavu před novým semestrem, a Jája
dokonce na část jarního semestru do Indie
a já pak na přelomu srpna a září na letní školu
do Irska…
Tereza Kočí
(pokračování v příštím čísle)
17
naše zájmy
Včelařův
sladký rok
Med. Sladké pokušení, které si s oblibou mažeme kolem pusy, abychom zahnali mlsný jazyk nebo pro jeho jiné blahodárné účinky.
Za touto pochoutkou se však skrývá náročná a mnohdy nebezpečná práce. Nahlédnout
nám do ní dal pan Josef Juřík, který se chovu
včel věnuje více než třicet let.
O své zkušenosti se podělil pan Josef Juřík
Začalo to, jak jinak, než sázkou. S kamarádem
Václavem Dominikem jim hlavou problesklo: „Pojďme chovat včely.“ A skutek tentokrát
neutek. Z nápadu se staly činy a z činů úly
se včelstvy. Do chovu pana Juříka zasvětil soused, dnes již zemřelý, Antonín Juřík,
od kterého se také naučil zásadní metody
a techniky práce se včelami. Dnes se na Hvozdné aktivně věnuje včelařství pouze osm statečných - pan Dominik, Kučera, Sovadina,
Sovadina mladší, Dubek, Raška, Soukup a samozřejmě pan Juřík. Ale už se konečně vrhněme do zlatavých tajů včelích pláství.
Práce se také liší s měnícím se ročním obdobím. Co se odehrává předtím, než si do čaje
ponoříme lžičku tekoucího medu? Alespoň
jednou týdně chodí včelař zkontrolovat své
medonosné dámy, zda se řádně činí. Pocho-
18
pitelně záleží i na počasí. V dešti se moc práce neudělá, stejně tak v odpoledních hodinách, protože včely se v tu chvíli vracejí
do úlu a přítomnost člověka nevítají. Péči se
tudíž nejčastěji obětuje jedno dopoledne
z víkendu.
Včelařova sezóna začíná spolu se školáky,
tedy v září. Na podzim se včely zakrmí, ale
také přeléčí. K tomu se používají speciální gabonové pásky, které se nasadí do včelstev asi
na měsíc poté, co se vytočí poslední med. Posléze se musí funigovat, neboli pokapat pásky kapkami varidolu, které včely chrání před
škůdci, zároveň se přidává kyselina mravenčí.
V zimě, nejlépe v prosinci, provede včelař fumizaci. Nastříká do úlu aerosol, který je nejúčinnější, jelikož se s ním dostanou do styku všechny včely. Z jara je nutné kontrolovat,
je-li v každém včelstvu kladoucí matka, a jak
klade. Pokud klade špatně, je možné ji vyměnit za mladou matku z tzv. oddělku neboli záložního včelstva. V létě se jim pak „naloží“ co
nejvíc práce, přidávají se rámky s mezistěnami. To vše aby včely „neměly roupy“ a nevyrojily se.
I přesto se rojení neboli úletu královny nevyhne žádný včelař. Zvlášť když úly stojí u lesa,
jako ty pana Juříka a tudíž nejsou neustále na očích. Ztrátu královny vytušíme podle
úbytku včel. Zbylé dělnice ale brzy vychovají novou, mladou nástupkyni. Někdy starou
matku zabije sám včelař, nebo včely provedou tzv. tichou výměnu, aby mohla nastoupit mladší panovnice. Aby se rojení zabránilo
ještě účinněji, dělají včelaři oddělky včel. Většinou v červnu nebo červenci se část včelstva
separuje, aby byla vychována nová královna.
Ta se poté vymění za starou a tím pádem nemají včely důvod k rojení.
Práci včelařům neznesnadňuje pouze počasí.
Jsou to mimo jiné i chemické postřiky, které
se používají na polích. Dříve se totiž včelstva
převážela v pojízdných „úlech“, aby se dostala k rostlinám, jako je řepka nebo jetel, které
kernatí. Nejdéle tekutý vydrží akátový med
– až dva roky. Ostatní je možné zahřívat (asi
na 40°C), čímž se cukernatění rozpustí. Nebo
se do medu zašlehává vzduch, alespoň deset
minut po deset dní, až se z medu stane bílé,
snadno roztíratelné „máslo“.
Přesto že každý má rád na stole med, včelařů
ubývá. Neměli bychom přeci zapomínat, že
po tvrdé práci – kterou zajisté včelaření je –
následuje zasloužená odměna.
Eliška Hrbáčková
Parťácký
pohled zpět
turistika
mají nejvíce nektaru. Kvůli postřikům naopak
dochází k úhynu včel.
Nesmíme zapomínat ani na včelí bodnutí. Podle pana Juříka sice včely většinou neutočí,
ale přiznává, že na podzim když začínají slídit
po obživě, mohou být agresivnější. Výjimkou
jsou speciální útočné včely. Ty si neberou servítky po celý rok. A i přesto že donesou více
medu a jsou pracovitější, jejich chov je pro
včelaře mnohem náročnější a nebezpečnější.
Na závěr by to chtělo skutečně sladkou tečku. Dostáváme se tím pádem do fáze vytáčení medu, kterého je hned několik druhů.
Primárně rozlišujeme dva základní druhy
– jarní a medovicový. Jarní med je světlejší,
vyrobený z kvetoucích stromů, navíc obsahuje adekvátní množství alergenů. Namísto
toho medovicový med je tmavší, až do černa
a je vyroben z výměšků mšic, které jsou sladké. Skládá se z více nerostných látek, proto je
lepší pro starší lidi a déle vydrží tekutý. Přesto je pravidlem, že každý med časem zcu-
29. dubna 2011 jsme to všechno „spískaly“!
Zkusily jsme to! Myšlenku zrealizovaly! I děti
přišly!
Kocháme se přírodou!
Zpětně si člověk uvědomí, že některá ukousnutá sousta jsou příliš velká. Ale na druhou
stranu, pokud by člověk neměl určité životní zkoušky zvládnout, tak by mu do cesty
samy nepřicházely. Věci se dějí tak, jak mají,
ale hlavně ke spokojenosti a radosti malých
Hvozdňanů! 5. září 2014 jsme odstartovaly čtvrtý školní rok s Parťáky. A naše úkoly
a míra splněných přání?
Úkol č. 1 – Klubovna – hotovo!
Zázemí malých lidí se spoustou energie. Výstižné! Každý Parťák tam má svůj rukopis,
místo, hrnek…
Úkol č. 2 – Rituály – povedlo se!
Oddílový kamínek, který zahajuje i končí
v rukou všech Parťáků schůzky i výlety. Kamínek, který řeší problémy a neshody mezi
Parťáky. Potlesk a diplomek všem, za každou
výpravu. Zvednutá ruka jako symbol mlčení.
Parťákovo desatero a spousta dalších drobností, které utváří bandu dětí Parťáky.
Úkol č. 3 – Zapojení všech věkových kategorií – stále se učíme!
Těžký úkol, který, až rok se s rokem sešel, bylo
možné pochopit a dotáhnout. Největší radost nám dělá propojení a spolupráce starších s mladšími. Tímto bychom chtěly moc
poděkovat všem dětem cca od 6. ročníku
19
turistika
za trpělivost a ochotu, s jakou pracují při přidělení k nejmladším dětem. Máte náš obdiv
a dík!
Úkol č. 4 – Udržet si kapacitu dětí, nenudit
a umět pohladit – vyhrála přirozenost!
Zvláštní, ale jde to samo! S odlivem dětí není
problém, ba naopak. Z nových dětí dostávají přednost děti 2. ročníku, z důvodu čtení,
psaní a rychlejšího zapojení se do her i kolektivu. Kapacitu držíme na počtu 40 dětí, přičemž letošní školní rok jsme pasovaly 5 nejstarších Parťáků do řad našich asistentů. Je
jasné, že každá hra neosloví všech 40 dětí,
ale snažíme se hry, které se osvědčily, střídat
s novými. Výpravy během roku střídáme: více
či méně kilometrů v nohách, zajímavá místa
v okolí nebo delší výpravy převážně vlakem,
exkurze, které děti obohatí, nebo obyčejné
procházky lesem. A přístup k dětem? Naší prioritou je týmová práce, ale máme i individualisty. Je potřeba tuto skutečnost zavčas zjis-
Pomóc! Já nechci do sanitky!
tit a najít cestu spolupráce. Na základě práce
s dětmi bychom se i my chtěly posunout dál
a absolvovat kurzy pro vedoucí.
Úkol č. 5 – Nápady a nadšenÍ – nejtěžší
osobní úkol nás Parťaček!
Nápady na hry, tipy na výlety, nenechat se
otrávit prvním nezdarem… Věřte, že čas, který strávíme přípravami, není jednoduchý ani
202
krátký. Pod nohy nám padá časová nedostupnost, nereálné dopravní spojení, fyzické možnosti celé skupiny, spousta telefonátů, debat, názorů… Nápady realizovat vždy
Hlavně vždy s úsměvem na tváři
nejde! Doma máme každá dva „svoje kousky“, které jsou to nejcennější, co máme,
a právě proto se snažíme přistupovat k našim
Parťákům a práci s nimi zodpovědně.
Takže, milí rodičové, co posíláte své děti pátky a soboty za námi: děkujeme za Vaši trpělivost, toleranci a veškerou komunikaci, kterou
s námi snášíte!
Opravdu nás to stále s Vašimi dětmi naplňuje a baví!
Věrka, Dáša, Renča
KVIDA STŘÍDÁ ŠTÍSTKO
Loňský školní rok jsme strávili s Kvidem. Společně jsme navštívili všechny kontinenty
a oceány a obohatili jsme se o spoustu zajímavých zvířat. Další vědomosti jsme nabyli v oblasti Integrovaného záchranného systému. Tímto tématem budeme proplouvat
dále i letošní školní rok.
A kam nás Parťácké nohy v loňském školním roce zanesly? Na podzim do Olomouce do ZOO na Svatém Kopečku, na Vršavu
do útulku, na hrad Lukov za Bílou paní,
ke zlínským hasičům na exkurzi. V lednu jsme
si zajistili místenky do Prahy do Mořského
světa. Únorovým zimním řáděním ve Hvozdné bychom společně s rodiči chtěli zavést
kotlíkovou tradici. Březnová zlínská zastaveníčka na Záchranné službě ve Zlíně a v DDM
Astra v malé ZOO byla též „šťavnatá“. Májo-
Po obědě již divoši pomalu, ale jistě museli
balit své věci k pozdějšímu odjezdu. Nesmělo
chybět vyhodnocení celého víkendu a celoroční hry Kvido a tajemný svět zvířat. Věříme,
že každý Parťák si kromě nového oddílového
trička domů odvezl i vzpomínky na spoustu
zážitků prožitých s kamarády.
Letos Kvida vystřídal Štístko s celoroční
hrou: Se Štístkem na vrcholky hor. Děti budou muset opět týmově zdolávat nástrahy
vysokohorských expedic. Letošní školní rok
nám pomůže poprat se s buzolou a orientací na mapě Laďa Jonášek, kterého děti znají z vázání uzlů a zamotávání svých končetin
turistika
vá túrečka na vrcholky Chřibů ukončila jarní výpravy Parťáků. A závěr? Jako každý rok.
Společný zážitkový víkend na RS Trnava. Tentokrát „výprava do divočiny!“ Vydali jsme se
společně přímo na ostrov lemurů a baobabů
– na Madagaskar. Doprovod nám dělal samozřejmě Marty, Alex, Glorie a dva prapodivní tučňáci. Páteční den jsme začali hrou
– „Glorie hledá kamarády“. Přes statek u Bořutů jsme si každý našli cestu ke svému kamarádovi. Svačinka na louce plné koláčků přišla
všem vhod. Po obědě byly rozdány víkendové úkoly – výroba týmových vlajek a básnická tvorba. Všechny týmy se úkolů zhostily důstojně a s vervou, jak vlajky měly svou
originalitu, tak básně též nám vykouzlily
úsměvy na tvářích. Odpoledne strávené kolem chat plné úkolů a oprašování vědomostí
nám přijela zpříjemnit Katka Ajglová se svými psími miláčky a ukázkou agility. Tučňáci mezi tím přichystali oheň a my jsme mohli vyrazit na louky pro byliny a vše, co by nám
mohlo z čajového kotlíku chutnat. Nemohla samozřejmě chybět „Martyho noční stezka aneb Kdo se bojí, nesmí do lesa!“ Sobotní
ráno v rytmu písně „Já tak rád trsám, trsám“,
nám odstartovala turistický den, a to „Lemuří stezku do džungle“. Po rozcvičce a kvalitní
snídani jsme batohy naložili na záda a vydali se kopci a údolími směr Ranč Všemina. Celé
odpoledne bylo napěchované aktivitami
a zážitky v duchu ranče – hod sekyrkou, střelba z luku, sedlání koní, jízda na koních a plno
dalších zajímavostí. Buřty nad ohněm nám
též přišly vhod před únavnou cestou zpět
na středisko. Relax ve formě bazénku přišel
všem divochům po parném a náročném dni
jako obrovské zadostiučinění pro svá bolavá a unavená kopýtka s puchýři. Po odpočinku a večeři nás čekala „Diskotéka u dvou tučňáků“ a karneval „Svět zvířat“. Všechny děti
ze sebe udělaly nakonec alespoň formou
malby na obličej nějaké to zvířátko. Dlouhý
den nám ukončily hry, soutěže a vyhodnocení nejlepších masek. Nedělní ranní „trsání“
opět vzbudilo chatky plné divochů do nádherného dne. Dopoledne nás opět čekala další výprava, a to „Expedice krále Jelimána“. Hru
na rychlost i paměť vystřídala krásná malba na obličej v klidném kreativním duchu.
Vzhůru do koruny stromů - kudy dál!
z předchozích let.
Září jsme odstartovali výpravou na Juré hrou:
Rychlá nožka – bystrá hlava. V říjnu vystrčíme nos z rodné vísky na Pasekářskou stezku
do Jaroslavic. V listopadu si pohrajeme při interaktivních hrách v muzeu v Brně a prosinec
je tajemstvím pro všechny Parťáky – vánoční
dárek, takže nemůžeme prozradit!
Plány jsou opět velké, ale žijeme přítomností a jsme rádi za každý správně položený krok
s Parťáky i v životě.
Vypravte se alespoň jednou společně s podzimními barvami do lesů a kopců!
…třeba se tam potkáme!
Parťáci
321
z naší matriky
Společenská
kronika
Významná životní jubilea
pozvánky
V měsíci červenci
Vítězslava Salíková , 80 let
Olga Hrabalová, 75 let
Anna Vykopalová, 70 let
V měsíci srpnu
Vlasta Šošolíková, 80 let
Františka Řiháková, 75 let
Zikmund Buček, 75 let
Jindřiška Závadová, 70 let
Ladislav Polách, 70 let
V měsíci září
Vlasta Bergerová, 91 let
POZVÁNKA K VOLBÁM
DO ZASTUPITELSTVA OBCE A DO SENÁTU
PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
Pátek 10. října od 14.00 do 22.00 hodin
Sobota 11. října od 8.00 do 14.00 hodin
Volební místnost - Obecní úřad Hvozdná,
Hlavní 210, 763 10 Hvozdná
Případné II. kolo voleb do Senátu Parlamentu České republiky proběhne 17. a 18. října
2014.
ŘÍJEN 2014
18. 10. – KÓD NULA – premiéra autorské
hry Aleny Herman – v rámci oslav 105. výročí KDO – 19.00 h. – sál KDO Hvozdná
24.10. – SLAVNOSTNÍ ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA OBCE HVOZDNÁ SE SPOLUOBČANY – 18.00 h. – sál KDO Hvozdná
25. 10. – KÓD NULA – repríza – 19.00 h.
– sál KDO Hvozdná
LISTOPAD 2014
2. 11. – VZPOMÍNKA na všechny zemřelé
13.30 h. – kostel Všech svatých ve Hvozdné
8. 11. – SVATOMARTINSKÝ LAMPIÓNOVÝ
PRŮVOD – sobota – sraz u divadla – 17.00 h
222
František Pagáč, 80 let
Jaroslav Šebesta, 70 let
Antonín Urbanec, 70 let
Václav Dominik, 70 let
Vzpomínáme
Jiří Hefka, † 1. 7. 2014, 67 let
Jiří Grégr, † 21. 7. 2014, 68 let
Narodili se
Adéla Hlaváčová, * 17. 6. 2014
Nikola Divilová, * 25. 7. 2014
– zve Sdružení rodičů při ZŠ a MŠ Hvozdná
8. 11. – HODOVÁ ZÁBAVA – hraje Showband
– 19.30 h. – sál KDO Hvozdná
9. 11. – SLAVNOSTNÍ MŠE SVATÁ – hody
–8.00 h. – kostel Všech svatých ve Hvozdné
22. 11. – ADORAČNÍ DEN FARNOSTI
– kostel Všech svatých ve Hvozdné
28. - 30. 11. VÝSTAVA BETLÉMŮ – tradiční
adventní zastavení – sál KDO Hvozdná
29. 11. – TRADIČNÍ JARMARK MIKROREGIONU SLUŠOVICKO – 9.00 - 15.00 h. – v Sokolovně a sokolské zahradě ve Slušovicích
30. 11. – ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU NA OSMEKU – již tradicční akce na 1. adventní víkend – zve kulturní komise
PROSINEC 2014
7. 12. – MIKULÁŠSKÝ KARNEVAL – 14.30 h.
– sál KDO Hvozdná
14.12. – VÁNOČNÍ BESÍDKA ZŠ A MŠ HVOZDNÁ – 15.00 h. – sál KDO Hvozdná
20. 12. – ŽIVÝ BETLÉM – 16.00 h.
– před sálem KDO Hvozdná
27. 12. – THE BEST OFF... – muzikálové
melodie –19.00 h. – sál KDO Hvozdná
28. 12. – ŠMOULOVÉ – derniéra – 15.30 h.
– sál KDO Hvozdná
Poradím Vám
s každou střechou,
fasádou a izolací
„Je to jednoduché, přijedu k Vám, zaměřím objekt, navrhnu optimální
řešení, spočítám cenu a když se Vám to bude líbit, rád vše dodám.“
Rockmin plus. Nejlepší univerzální
nehořlavá izolace.
Pouze v Colemanu
za exkluzivní cenu
od 31 Kč/m2
tl. 40 mm, (vč.DPH)
ZIMA
A SE
SE BLÍŽÍ
Připravte na ni svou
střechu
SNÍH NA STŘECHÁCH
NEMUSÍ BÝT STRAŠÁKEM
V nabídce protisněhové zábrany
pro všechny typy krytin
Nakupte u Colemanu a zapojte se do
soutěže Smršť výher. Jen Coleman
Vám vrátí za Vaše nákupy zpět
až 20.000 Kč. Jen v Colemanu
vyhrává každý zákazník.
Za své nákupy získáváte body
- COLY a za ty můžete u nás
nakoupit zdarma materiál z naší nabídky.
STŘECHA LAST MINUTE
Potřebujete zakrýt před
zimou dřevo?
Zakrývací plachty,
trapézové plechy,
bitumenová krytina
Onduline za výhodné ceny
Váš poradce: Radek Navrátil, mobil: 725 675 601
OBCHODNÍ CENTRUM VSETÍN, Bobrky 478, 755 01 Vsetín, tel.: 571 499 630
ředitel obchodního centra: Ing. Jiří Kuňák, mobil: 725 675 725
www.coleman.cz
prodáváme i na internetu - http://e.coleman.cz
Výrobky těchto partnerů u nás nakoupíte výhodněji.
MAGAZÍN
3/2014, září 2014, č. 69, ročník XVIII.
HVOZDNÁ
HVOZDNÁ - magazín ze života obce. Vydavatel: Obecní úřad Hvozdná, 210, 763 11 Želechovice nad Dřevnicí, IČ: 00283991,
www.hvozdna.cz, tel. 577 901 017. Evidenční číslo periodického tisku: MK ČR E 20972. Redakční rada: Miroslav Válek, Oldřich
F. Krajíček, Mgr. Eva Pekařová, Stanislava Bergerová, Zuzana Holíková, Jaromír Javora, Jaromír Štach. Výroba: Trinitas, náklad 460
výtisků. Neprošlo jazykovou úpravou. Příjem placené inzerce a příspěvků do 8. 9. 2014 na [email protected]
Měnící se Hvozdná
S
V
Z
J
Pan Josef Šošolík a paní Anna Šošolíková (prarodiče paní Chromkové), dítě drží paní Františka Červenková (asi 30. léta 20. století).
Bývalý koloniál
Dům č. p. 136 – současným majitelem je
pan Karel Chromek.
V domku byl kolem roku 1934 zřízen Koloniál – obchod se smíšeným zbožím. Obchod sloužil až do konce 40. let, kdy byl
zrušen. Od roku 1940 zde fungoval také
jeden ze dvou telefonů, které byly v tu
dobu v obci.
Na horní fotografii je domek po rekonstrukci z padesátých let, v tu dobu již
pouze rodinný domek. Kvůli přehlednosti a bezpečnosti křižovatky na Osmeku
byl domek po dohodě s majiteli v letech
1982 – 1983 zbourán a na vedlejší parcele postaven nový pod stejným popisným
číslem.
Současný pohled už bez domku
2
Download

Magazín 03/2014