1
VOJENSKÉ SDRUŢENÍ REHABILITOVANÝCH AČR
ZPRAVODAJ č 4/2010
Pan ministr obrany Alexander Vondra poţádal, aby svůj pozdravný projev mohl
přednést bezprostředně po státní hymně a minutě ticha při vzpomínce na naše zemřelé členy, protoţe má další důleţitý program - uvítání náčelníka generálního štábu
Indické republiky.
Pozdravný projev ministra obrany pana Alexandra Vondry:
Dámy a pánové, váţení členové Vojenského sdruţení rehabilitovaných. Především chci poděkovat za pozvání na tuto konferenci, které jsem rád přijal, protoţe k
mým zásadám patří komunikovat a snaţit se spolupracovat se všemi, které v poslední desetiletí a nemám na
mysli na ta poslední, ale těch 40, nebo 50 let před tím
poznamenalo na jejich profesionálních, lidských i jiných
osudech.
Vy jste stanovili datum své konference - řekl bych doslova v předvečer 21. výročí 17. listopadu, tedy data, kdy trvalým tlakem svobodomyslných občanů, ale i
vlastní neschopností se zbortil komunistický reţim v naší zemi. Máte samozřejmě tak
jako mnozí další to nezáviděníhodné privilegium být mezníkem doby, která horovala
pro světlé zítřky, ale místo nich vytvářela temnou přítomnost. Hranice mezi státem a
komunistickou stranou byla tehdy téměř nerozpoznatelná, coţ samozřejmě logicky
platilo tím spíše pro ozbrojené síly.
Pak v roce 1968 byla ale československá armáda vystavena váţnému dilematu
- násilnému vpádu pěti armád Varšavské smlouvy. Situace to byla na první pohled
ztracená a beznadějná, pokud bychom ji měřili vojenským měřítky. Přesto došlo i v
armádě v řadě případů, kdy sice nebyl kladen otevřený ozbrojený odpor, ale mnohé
útvary odmítly s okupanty jakkoliv spolupracovat a snaţily se cizím vetřelcům pobyt
na našem území co nejvíce znechutit a znepříjemnit. Všem těmto lidem patří samozřejmě úcta a velký dík. Uvedu pár příkladů:
Nejenţe byla třeba zatarasena dráha na letišti Kbely, také 33. protitanková
brigáda v Lešanech zaujala palebné postavení s ostrým střelivem. Byl také aktivován
7. pluk zvláštního určení v Holešově a velmi neohroţeně se zachovali vojáci z útvaru
v Grabštejně, jak jsem se tam mohl nedávno dozvědět při návštěvě, kdyţ jsem jezdil
po svém nástupu po posádkách. Tito vojáci se zabarikádovali v kasárnách a odmítli
se vzdát.
V armádě byla i ta oběť nejvyšší - přinesl ji rotmistr Manfred Andreško, nestraník, příslušník 5. praporu radiotechnického zabezpečení ze Ţatce, který si dva dny
po okupaci, 23. srpna na protest proti ní demonstrativně sáhl na ţivot.
2
Ačkoliv mnozí vojáci z povolání byli komunisté, anebo samozřejmě pod tlakem
okolností do komunistické strany vstupovali ve chvíli, kdy jejich vlast napadl agresor,
dokázali vykročit ze stínu a zachovali se jako vojáci republiky, nikoliv jako poslušný
inventář reţimního loutkového divadla. Samozřejmě, ţe je za to potom v období tak
zvané normalizace čekala perzekuce, která postihla často nejen je, ale i jejich rodiny.
Stát se takzvanou politicky nespolehlivou osobou bylo tehdy velmi snadné. Normalizační komunisté pokládali za velmi nebezpečné nejen své přesvědčené odpůrce, ale
také ty, kteří v určité etapě svého ţivota prohlédli pravou tvář reţimu a dopustili se
tak zločinu vlastního, totiţ samostatného a velmi kritického úsudku o něm. Komunistická strana dokázala být v hledání a uplatňování prostředků pomsty velmi vynalézavá.
Za své statečné občanské postoje během prvních dnů okupace musela řada
vojáků, ale i občanských zaměstnanců ministerstva obrany tvrdě zaplatit. Přes jedenáct a půl tisíce jich muselo armádu a ministerstvo opustit, probíhaly masové degradace a mnozí se dokonce dostali aţ před vojenské soudy.
Ti, kteří o několik let později podepsali Chartu 77, byli pak postihováni přímo
exemplárně. Být zapsán do databáze akce Norbert představovalo za určitých okolností dokonce i reálnou hrozbu fyzické likvidace.
Rok 1968 znamenal definitivní procitnutí těch, kteří o sovětském systému ještě
měli nějaké iluze, pak uţ mohli komunistům tleskat a přitakávat jen rození kariéristé.
Dámy a pánové, chci vás ujistit, ţe ministerstvo obrany ĆR si vysoce váţí
osobních obětí těch, kteří se dostali do konfliktu s totalitním systémem a dělá a bude
dělat vše proto, aby svobodná přítomnost a budoucnost odčinily pachuť doby, která z
lidských důvodů i z lidských osudů dokázala udělat svá rukojmí. V tomto smyslu vám
děkuji za pozvání na tuto akci a samozřejmě se těším na budoucí spolupráci. Děkuji.
.
Pan ministr sklidil potlesk a poděkování od předsedy ÚR plk. PhDr. Miroslava
Pavlíka. Pan ministr se omluvil, ţe je tento z dvaceti bodů programu dnešního dne,
za krátkou chvíli bude přijímat náčelníka generálního štábu Indie. Rád by si vyslechl
naše příspěvky, ale časové okolnosti mu to nedovolí. Poţádal, abychom mu pak poslali seznam, co na konferenci bude řečeno a rád si to přečte.
Zpráva pro 12. Celostátní konferenci VSR dne 15.
listopadu 2010
Váţení delegáti, váţení vzácní hosté!
Je 15. listopadu 2010. Za dva dny vzpomeneme na
17. listopad 1989, kdy padala vláda komunistické strany a
my, poníţení po dobu více neţ dvaceti normalizačních let,
jsme se oprávněně cítili opět svobodní. Tento náš pocit nebyl vlastní těm armádním aktérům, kteří pod vedením armádního generála Milána
Václavíka byli připraveni na obranu normalizačního socialismu nastoupit se zbraní
v ruce proti vlastnímu lidu, stejně jako ozbrojená veřejná a státní bezpečnost a lidové
milice, podléhající vedení komunistické strany Československa. Naše dnešní konference však není určena na dalekosáhlé vzpomínání. Podstatné je, ţe jsme nezapomněli na sliby tehdejších ministrů obrany a na základní dokument, který byl oficiálně
vyhlášen orgány ministerstva obrany.
3
Pozdější rehabilitační zákony nebo jejich zásady šité horkou jehlou se staly trvalým pilířem pro sametové vyrovnání s komunistickou zločinnou minulostí. Letos je
tomu jednadvacet let od pádu komunismu v naší republice a ještě stále není vypracován a schválen skutečně spravedlivý zákon o 3. protikomunistickém odboji, který
by oprávněně ocenil kaţdého, kdo se postavil komunistické moci v průběhu let 1948
– 1989, tedy za dobu, kdy zde vládla komunistická strana za podpory národně frontovních stran a byli jsme včetně svých rodin prokazatelně postiţeni za činy a postoje
proti komunistické moci a vojenské agresi. Tedy dodnes naše zákonodárné a vládní
orgány nedokázaly ocenit občanskou a vojenskou diskriminaci tzv. osmašedesátníků
v období bolševické normalizace, která trvala přes 20 roků. Nikdo se nám mimosoudně rehabilitovaným bývalým vojákům z povolání nemůţe divit, naší nespokojenosti a
nesouhlasu s návrhy zákonů, které se bez jakýchkoliv konzultací s námi připravili a
projednávají v Parlamentu.
S velikou nelibostí sledujeme, kdo je pouze věrohodným činitelem při důsledném šetření a posuzování všeho, co se odehrálo v armádě v roce 1968. Naše Vojenské sdruţení rehabilitovaných, které od svého počátku sdruţuje ty, kteří dle počáteční
doby bolševické normalizace a vypracovaných dokladů prověřovacích stranických
komisí, a orgánů KSČ od útvarů počínaje a Hlavní politickou správou ČSLA konče,
kádrováky na všech stupních, Vojenskou kontrarozvědkou a různými orgány ministerstva obrany, včetně vojenského soudnictví, byla naše činnost a naše působení označeny jednoznačně za nebezpečnou protistátní a protisocialistickou činnost a dle toho
s námi bylo jednáno. Označení nás a našich rodin za protisocialistické ţivly bylo podkladem pro více neţ dvacetiletou občanskou, vojenskou a politickou perzekuci nás a
celých našich rodin, jejíţ obsah byl zaloţen na porušování a odnětí lidských práv a
svobod.
Co konkrétně svědčí o represích v resortu MNO:
11 130 osob bylo plánováno poslat do internačních táborů N-2-P,
2246 vojákům z povolání byla odejmuta voj. hodnost a vyznamenání,
921 vojáků z povolání bylo souzeno vojenskými soudy za trestné činy proti socialistickému zřízení,
643 vojákům z povolání byly odejmuty řády a medaile,
73 vojáků z povolání bylo vyčleněno na seznamy stupněm N-2-p - protisocialistické
ţivly, mající kontakty s reakčními silami,
300 vojáků z povolání bylo na seznamech MNO hodnoceno jako protisocialistické ţivly.
Je moţno se odvolat na akce Norbert, Zásah a Vlna.
50 občanských zaměstnanců vojenské správy bylo zařazeno do seznamů MNO a
hodnoceno stupněm N-2-p, seznamy však dosud nebyly nalezeny.
4
9072 vojáků v záloze bylo zařazeno do skupiny nevyhovujících z morálně politických
hledisek.
Naše protikomunistické postoje, pro které jsme byli protiprávně vyhozeni ze
sluţeb státu promyšlenými směrnicemi a opatřeními proti nám, jsou dnes doklady o
naší protisocialistické činnosti znevaţovány, jako kdybychom po svém vyloučení
z KSČ nebyli povaţováni za úhlavního nepřítele tehdejšího našeho státu.
Jaká byla kategorizace osob na seznamech?
- představitelé - mluvčí oportunismu, signatáři Charty 77 a organizátoři
- představitelé antisocialistických sil, např. K 231
- bývalí vykořisťovatelé
- autoři protisocialistických tiskovin a letáků
- organizátoři a účastníci protisocialistických akcí
- představitelé studentských mládeţnických akcí
- reakční představitelé církevních kruhů, sekty
Naše další potrestání vyčteme v návrzích zákona o 3. odboji, který byl vypracován dosavadním Senátem. A jen volby a jejich výsledek se stal důvodem, aby tento
zákon byl znovu přepracován, a bude následně předloţen k projednání v Parlamentu.
Kdo byl za své protisovětské a protikomunistické činy vyhozen z KSČ a z armády a
následně po sametové revoluci mimosoudně rehabilitován, nemůţe být v dalším ţivotě označen, ţe nemá právo zákonného odškodnění vyuţívat. Něco jiného by bylo,
kdyby bylo rehabilitovanému prokázáno, ţe se postavil proti odboji a svým jednáním
jej poškodil. Prosím, ať je mu dle patřičného zákona odebráno osvědčení o mimosoudní rehabilitaci a tím bude vyřazen z nároků platného zákona.
Uvedený problém je podstatou letitého sporu mezi VSR a vedením MO, a řeknu tichého sporu mezi námi a některými představiteli vedení KPV, kteří si osobují
právo stanovovat a hodnotit, co se dělo v armádě v době protiprávní agrese vůči naší
zemi. Kdyţ jsme poţadovali po armádě, aby byly vydány dokumentační materiály
VSR z doby vojenské okupace, zpracované na základě obšírných studií a vojenských
archivů, nebylo to vedením MO povoleno. Jedná se práci vojenského historika pana
Silvestra Chrastila z VA Brno pod názvem „Normalizace v čs. lidové armádě na počátku sedmdesátých let“. Celá skupina dokumentačně zpracovaných materiálů o vývoji
v ČSLA v době normalizace, zpracovaných panem Ing. Jiřím Novotníkem z Brna, který
na základě vydaného povolení NGŠ měl povolený přístup do všech základních archivů
ČSLA a MO a zpracoval řadu dokumentačních prací, které nesměly být vytištěny, dále
společná publikace plk. Ing. Jiřího Novotníka generálporučíka Ing. Stanislava Procházky, bývalého velitele ZVO v roce 1968 pod názvem „Vzpomínka po 40 letech –
komunistický reţim, sovětská okupace, normalizace jako okupační sovětizace - národní neštěstí, které by nemělo být zapomenuto“. Celý osobní archiv generála Ing.
5
Stanislava Procházky s dokumentací o činnosti vojsk ZVO pod jeho velením v roce
1968 vůbec není brán v úvahu, právě tak jako publikace svědectví členů VSR o situaci a činnosti u jednotlivých útvarů Československé lidové armády v roce 1968, vydaných VSR ve 2 publikacích.
Úsilí Ústřední rady VSR a hlavně jejího předsednictva jako výkonného orgánu
naše VSR v posledních 4 a hlavně v posledních dvou letech od 11. Celostátní konference, kdy byla naší konferencí schválena jednoznačná rezoluce, která zavázala naše
vedení k maximální pozornosti otázkám zpracování, projednání a schválení a prosazování skutečného finančního odškodnění cestou kompenzačních příplatků k našim
důchodům. Věděli jsme velice dobře, co nás jako předsednictvo ÚR při plnění této
rezoluce 11. konference čeká. Uţ jsme byli poučeni z dřívějších let, jak je sloţitá práce s mnohými poslanci a senátory, kdyţ poţadujeme právoplatné odškodnění po tolika ztracených letech.
Základní systém naší práce jako předsednictva byl zaloţen na důsledném studiu všech otázek odškodňovacích problémů v armádě. Soustavné změny osob ministrů obrany, coţ nemá v historii naší armády obdoby, byly jednou z hlavních překáţek.
Poznali jsme při našich osobních přijetích u většiny ministrů obrany ministrů obrany,
ţe nějaká zvláštní podpora našich poţadavků nebyla přijímána. Stejně to bylo u některých poslanců a senátorů, představitelů některých stran, kteří vykonávali
v parlamentu funkce předsedů v branně bezpečnostních výborech nebo spolupracujících s těmito orgány. Zkrátka postavení našeho VSR a naše práva v naší společnosti
jsou brána jako okrajová záleţitost společnosti a jen se čeká, aţ umře náš poslední
člen. Teprve pak se ozvou vojáci z povolání, kteří zabezpečovali nedotknutelnost
normalizačního systému ve spolupráci s dočasnými okupanty naší země podle přání
bolševiků. Řekněme dnes silným hlasem: „Naše trpělivost končí!“ Kdyţ se někdo
ozve, ţe nemá být v seznamech StB, soud to řeší. Je toho pak plná televize. Dvacet
roků nám stačilo, abychom poznali kdo, a která politická strana v Parlamentu brání
spravedlnosti. Velice rozlišujeme v přístupech poslanců a senátorů k našemu problému. Musíme otevřeně konstatovat, ţe uplynulé období bylo pro nás poznáním, ţe
podpora našich poţadavků byla nejviditelnější od velké části poslanců ČSSD a malé
části ODS. Při posledním projednávání návrhu zákona o kompenzačním příplatku
k důchodu nám ve Sněmovně chybělo ke schválení 7 hlasů. Je pro nás přímo nepochopitelné, jak se můţe v našem nejvyšším zákonodárném orgánu stát, ţe je hlasování kaţdého poslance či senátora pod politickým tlakem pro schválení nebo neschválení, nařízeno usnesením. V průběhu projednávání našeho zákona byl tlakem
vedení Senátu zařazen k projednání v Poslanecké sněmovně návrh kontroverzního
zákona o 3. odboji a dokonce Sněmovnou bylo dovoleno paní předsedkyni KPV Dr.
Kavalírové ve Sněmovně přednést stanovisko KPV před hlasováním o tomto zákoně.
Kdyţ při veřejném slyšení v Senátu s diskusí k připravovanému návrhu zákona o 3.
odboji, kde sedělo jako pozvané téţ naše předsednictvo, poţadoval náš přítomný bývalý velitel ZVO v roce 1968, pan generálporučík Ing. Stanislav Procházka o vyjádření
k různým nepřesnostem v obsahu navrhovaného zákona o 3. odboji, nebyl připuštěn
6
ke svému demokratickému vystoupení při veřejném slyšení, a kdyţ, tak jedině v čase
jedné minuty. Takovou poniţující podmínku jsme odmítli.
Připomínám, ţe naše předsednictvo s dalšími představiteli odbojových organizací naší armády jsme pod přímým vedením sestry Kavalírové pracovali několik týdnů
na přípravě zákona o 3. odboji. Tento návrh byl zamlčen a v konečném jednání byl
předloţen představiteli KPV zcela jiný návrh. Původní návrh však máme k dispozici.
Jako předsednictvo víme, ţe naše dnešní slova jsou v mnohém nezvyklá a u
řady funkcionářů mohou vyvolávat odpor. Nezapomínejme, ţe dnešní velitelský sbor
je rekrutován z lidí, kteří hlavní rozum dostávali ve školách za normalizace a
v armádě pracovali pod vedením těch, kteří vyuţili ke svému sluţebnímu a profesnímu růstů normalizační školství, kde jim bylo vtloukáno do hlavy, ţe ti, co byli vyhozeni z armády po roce 1968 se údajně podíleli na likvidaci kvalitního československého
velitelského sboru v době čistek po roce 1948, jak si to dovolila dopisem plk. Ing.
Karlu Štěpánkovi do Olomouce napsat do našich řad rehabilitovaných jedna
z normalizačních studentek právnické fakulty UK, která se stala po panu ministrovi
obrany Jiřím Šedivým první ministryní obrany naší republiky.
Ona se při příchodu do funkce ministryně obrany politicky uvedla vydáním dopisů Milady Horákové, coţ připravil Vojenský historický ústav, jako většinou, kdyţ
přišel nový ministr obrany dělo se stejné. Také jsme byli dotazováni, kolik výtisků
potřebujeme. Musím říci, ţe je to originální a velice prospěšné řešení. Třeba jsem
distributory této publikace překvapil, ţe jsme jich chtěli větší mnoţství, neţ asi bylo
obvyklé. Byly pak pro nás uloţeny na vrátnici Krajského vojenského velitelství
v Křiţíkově ulici, a také jsme je vlastnoručně ve svých starých letech odnesli do třetího patra tohoto zařízení po těch krásných schodech. Jen na okraj: Musím říci, ţe
v době zinscenovaného komunistického procesu a popravy Milady Horákové a dalších
jsem uţ měl za sebou půlroční práci v Polských textilních závodech v Lodţi, včetně
exkurzí v bývalých v nacistických koncentračních táborech v Osvětimi, které
v mnohém byly podobné zločinům komunistických soudů a věznic v letech padesátých. Kdyţ jsem se osobně seznámil s jedním z největších nacistických koncentráků
v Birkenau, uţ jsem tehdy věděl, proč půjdu slouţit do československé armády. Důstojníkem jsem se stal v roce 1955. Dopisy Milady Horákové jsme si se zájmem pročetli a přiloţili k dokumentům z doby našeho mládí, kdy jsme jako mládeţ v době
poválečné bídy zadarmo pracovali na brigádách, kde to bylo třeba, a měli jsme velikou úctu k lidem, kteří se vraceli z koncentráků, nebo bojovali na frontě proti nacistům. A musím říci, ţe jsem se také spolu s naším předsedou jedné praţské organizace VSR plk. Ing. Nedvídkem zúčastnil odhalení památníku Miladě Horákové v parčíku
nedaleko od místa její popravy na Pankráci. Dost jsem se styděl, ţe nás tam bylo tak
málo. Byli tam nejvíce poslanci a poslankyně ČSSD v čele s předsedou Paroubkem,
který měl krásný projev. Styděl jsem se, ţe jsem neměl ţádnou kytku. Odejel jsem
do středu Prahy a zakoupil jsem za své krásnou kytici růţí, kterou jsem tam s velkou
pokorou poloţil ještě vedle kytice od jedné paní, která přinesla kytici se stuhou Konfederace politických vězňů z jedné části Prahy.
7
Bohuţel paní ministryni obrany jsem při odhalování památníku Milady Horákové nikde neviděl. Po odchodu paní ministryně z obrany udělala politický přemet a je
z ní nečekaná místopředsedkyně Sněmovny PČR. Pak nastoupil pan ministr obrany
Barták, ve skutečnosti sehrál příkladnou hru zakončenou čekatelstvím, s obsahem:
„tak co se mnou uděláte?“ Obrana státu a světového míru se u nás stala tématem,
které nemá u nás daleko k mezinárodnímu vyčítání. Jsme rádi, ţe se našel nový
ministr obrany, pan doktor Vondra, který proţil normalizaci, ví, co znamenalo v době
vlády normalizátorů vybočit z řady. Jsme jako bývalí vojáci dle zákona o mimosoudní
rehabilitaci rehabilitováni. Poslední léta jsme s velikým vypětím sil proţívali poslaneckou svévoli zaloţenou na nesmyslném souboji názorů politických stran o nás bez nás.
Jako mimosoudně rehabilitovaní jsme na tom podstatně hůře, neţ komunističtí poslanci a senátoři v našem parlamentu. Oni mohou o nás argumentovat jak chtějí,
jejich předvoj nám zničil ţivoty po dobu dlouhých normalizačních let a dnes jsou nedotknutelní. Jak dlouho ještě bude trvat, aby byl náš Parlament sloţen pouze demokratických sil? Měl bych uzavřít předešlá slova jasným stanoviskem. Mnoho let jsme
byli soustem pro parlamentní souboj, aniţ bychom mohli vystoupit ve veřejném slyšení v Senátu a předloţit svoje argumenty.
Dodnes jsme nedosáhli spravedlivého odškodnění. Umíráme po desítkách a
všichni čekají náš úplný zánik, coţ nebude armádu stát nic.
Ještě jsou dle našeho názoru dva způsoby boje za naše odškodnění. Naše úsilí ještě má jedno řešení. A to, zda nový pan ministr obrany Vondra bude chtít splnit
naše odškodnění ve své pravomoci dle původních rozhodnutí M0 vyplacením jednorázového dohodnutého odškodnění ještě ţijícím našim členům a vdovám po našich členech. Domníváme se, ţe je to moţné bez ohledu na argumenty, které byly nesmyslně postaveny proti nám, kdyţ se začalo státními úředníky navrhovat odškodnění
všech rehabilitovaných profesí, čímţ částka dospěla k závratným číslům. Pokud
k tomuto řešení v nejbliţší době nedojde, navrhujeme postupovat cestou ţaloby na
stát. O tomto problému jsme uţ dle rezoluce 11. CK jako předsednictvo s jednou advokátní kanceláří jednali.
Navrhujeme naší 12. CK k otázce odškodnění následující závěr:
Vzhledem k našemu jednání o moţnosti řešení našeho poţadavku odškodnění
za nezákonné ukončení sluţebního poměru z politických důvodů navrhujeme schválit
tento doplněk usnesení 12. Celostátní konference VSR:
12. Celostátní konference ukládá nově zvolenému předsednictvu ÚR neprodleně zahájit jednání s vybranou advokátní kanceláří o zahájení vymáhání odškodnění
pro členy VSR cestou soudní. Zároveň jednat o přípravě zákona o odškodnění. Při
podpisu plné moci členů VSR o právním zastoupení podmínit toto poplatkem 100 Kč
na úhradu palmáre a případných dalších výloh. Finanční prostředky uloţit na zvláštním účtu, kterým můţe disponovat předsednictvo Ústřední rady VSR. V případě úspěchu u soudu jsou tyto prostředky nevratné a mohou být pouţité ve prospěch VSR
rozhodnutím Ústřední rady VSR.
8
Zároveň dnešním dnem vyhlašuje 12. Celostátní konference stop stav na příjem nových členů VSR.
Tímto naším návrhem končíme hlavní problém, který pro nás před dvěma roky
vytýčila rezoluce 11. Celostátní konference.
Dalším úkolem našeho předsednictva byl poţadavek minulé CK aby byl pan
generálporučík Ing. Stanislav Procházka, bývalý velitel Západního vojenského okruhu
v roce 1968 byl povýšen na armádního generála. Celá záleţitost byla námi chápána
hodnost jako morální ocenění. Nedosáhli jsme ničeho, dopisem generálporučíka Hrabala, náčelníka vojenské kanceláře pana prezidenta nám bylo vysvětleno, ţe podle
rozkazu MO nemůţe být kandidát na povýšení realizován, protoţe není válečný veterán. Pan prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil nemá pravomoc k povýšení, protoţe to nařídil ministr obrany. Je to zvláštní logika nějakého absurdistánu.
Oznamuji konferenci, ţe jsem tento návrh pro pana generála předloţil 3x. Vţdy
neúspěšně. Pan generálporučík Ing. Stanislav Procházka, který měl být po roce 1968
dle návrhu zrádce ministra obrany Dzúra degradován na vojína, coţ nerespektoval
prezident Svoboda, který mu udělil milost a zastavil jeho trestní vyšetřování, kdy měl
být odsouzen na 8 roků vězení, coţ nebyl asi důvod k omluvě po pádu komunismu.
Pan generál Procházka zemřel jako oceněný svým městem Mladá Boleslav titulem
čestného občana města. Za působení našeho předsednictva mu byla udělena ministrem obrany Karlem Kühnlem pamětní medaile k 60. výročí ukončení 2. světové války, stejným ministrem byl oceněn Zásluţným kříţem 3. stupně, čestnou pamětní medailí ÚR VSR, čestnou pamětní medailí VSR „Čestní zůstali“ a Čestnou pamětní medailí 34.stíhací bombardovací divize Čáslav. Ústřední radou byl oceněn udělením Čestného členství VSR. Za VSR jsem se s ním rozloučil nad rakví za přítomnosti mnohých
členů ÚR. Byl to rozhodný vlastenec, voják kaţdým coulem, upřímný a velice citlivý
člověk, náš čestný velitel a kamarád. Chci poděkovat z tohoto místa náčelníkovi generálního štábu armádnímu generálovi Pickovi za osobní věnec a účast pana generála
Bečváře - zástupce NGŠ na rozloučení. Dále řediteli KVV Střední Čech, který přivezl
věnec ministerstva obrany. Byl to náš důsledný nekompromisní obhájce. Čest jeho
památce. Jsme přesvědčeni, ţe dílo, které za sebou zanechal, osobní svědectví bude
jednou významně zhodnoceno. To, ţe jeho práce nebyla vytištěna pro současníky je
váţnou ostudou Ministerstva obrany a Vojenského historického ústavu. Lidé, kteří
takto rozhodli, by se měli stydět před naší generací. To je vše, co můţeme říci k této
zlomyslnosti doby, kdy čest vojáka a významného velitele z doby vojenské okupace
v srpnu 1968 byla ovlivňována funkcionáři, kteří se řídili svým falešným svědomím a
ne svědomím československého vojáka. Pan generál Procházka jako důsledný pokračovatel svého otce, československého legionáře v Rusku slouţil v naší armádě od
roku 1945 do protiprávního propuštění z politických důvodů v době bolševické normalizace v roce 1971.
Naše slova jsou velice mírná v porovnání se slovy některých poslanců a senátorů, ale i ministrů obrany, jeţ na naši adresu zazněla při jednáních o zákonech a
návrzích proti našemu důslednému odškodnění.
9
Váţení delegáti, předsednictvo naší ústřední rady je sloţeno ze vnímavých lidí,
kteří dokáţí ocenit člověka za práci pro nás rehabilitované. Kdyţ si přečtu zprávy
z našich Krajských rad, musím zdůraznit, ţe většinou hodnotíme velice kladně přístup
současných ředitelů KVV v jednotlivých krajích, kteří jsou naši nejbliţší jakoby sluţebně nadřízení. Nebýt některých systémových nerozumných problémů okolo některých neuváţených rozhodnutí, která nám ztrpčují naši společenskou činnost a aktivitu, bylo by moţno konstatovat, ţe přes veliké sníţení počtu pracovníků na krajských
velitelstvích, jsou základní otázky vzájemné spolupráce s námi na dobré úrovni. Dovolte, abych Vám, přítomným ředitelům KVV za Vaši svědomitou práci upřímně poděkoval.
Naše Územní organizace VSR a krajské rady za poslední léta učinily veliký krok
v potřebné spolupráci s orgány měst a obcí a s krajskými hejtmany. Často získáváme
finanční dotace nebo dary od těchto orgánů. Většina je také výsledkem společné
činnosti a spolupráce s různými sdruţeními a spolky, s mnohými podnikateli, kteří
vyuţívají našich zkušeností a schopností pomoci při organizací společenských akcí
v obcích a městech. Stejně je tomu v místech, kde sídlí současné vojenské útvary
profesionální armády. Jsou organizovány společné kulturní pořady, různé soutěţe,
jako např. střelecké a podobné akce při propagaci vojenské techniky v posádkách a
vojenských zařízeních, ve větších městech dochází k účinné spolupráci našich územních organizací se Sokolem, s Junákem, s Českým svazem bojovníků za svobodu,
s organizací Čsl. Obce Legionářské, s Konfederací politických vězňů, svazem PTP.
akce společné s domovy důchodců a podobně. Řekl bych, ţe tato spolupráce je více
upřímná v místech bydlišť, neţ na ústřední úrovni, zvláště kdyţ si některé ústřední
vedení domnívá, ţe jediná pravda je ta jejich a ţe jejich názor je závazný pro všechny ostatní. Je to důsledek názorové netolerance, která se můţe objevit i v průběhu
dnešního jednání a kdyţ ne teď, tak co nejdříve v našem politickém systému naší
společnou diskusí. Zde na naší konferenci i po ní, protoţe není moţné dále trpět, ţe
jsou porušovány zásady, které při budování našeho státu prosazoval prezident Tomáš Garrigue Masaryk a jejichţ opomíjení brání rozvoji demokracie v našem ţivotě.
Váţení delegáti, naše práce není a nemůţe být uzavřená hranicí. Jsem strašně
rád, ţe je mezi námi předseda Sdruţení vojenské obrody Slovenské republiky bratr
plk. Ing. Alojz Mikušiak, CSc. Naše přátelství a spolupráce probíhá na ústřední úrovni
vzájemným navštěvováním našich konferencí, ale i spoluprací, zvláště příhraniční při
různých výročích nebo soutěţích. Naše pevná a důstojná spolupráce s Vojenskou obrodou Slovenska je pravidelná a zcela upřímná. Dokonce si s Alojzem posíláme maily
o řešených problémech a o jejich výsledcích.
Důleţité jsou i zkušenosti o řešeních v našich parlamentech. Určitě budeme
slyšet o zkušenostech ze Slovenska, stejně jako my na jejich jednáních informujeme
o našich hlavních problémech.
Věřím, ţe naše bratrská a upřímná spolupráce bude pokračovat i v dalším období. Zároveň povaţuji za správné připomenout a ocenit rozbíhající se spolupráci mezi naší organizací VSR pod vedením plk. Bohumila Brázdy v Chebu s organizací vy-
10
slouţilých vojáků sousedního Bundeswehru. Za poslední 3 roky jsem se jiţ dvakrát v
Chebu setkal s předsedou tohoto německého sdruţení, panem Fuchsem. Je zajímavé
poslouchat vzájemnou výměnu zkušeností. Myslím, ţe na naši příští 13. Celostátní
konferenci pozveme tyto přátele ze Spolkové republiky Německo.
Rozmanitá práce naší Ústřední rady zasahuje do mnohých oblastí našeho ţivota. Za poslední dva roky jsme vyzkoušeli poţádat o vyhlášenou finanční dotaci ministerstva obrany, která je preferovaná s důrazem na péči o vojenské památky a zvýraznění ţivota a smrti válečných veteránů. Musím vyslovit dík za upřímnou iniciativu
při sjednávání dotace a její rozdělování a vyhodnocování jejího vyuţití tajemníkovi ÚR
plk. Ing. Vladimírovi Horákovi a za svědomité účetnické výkony našemu ústřednímu
hospodáři plk. Jiřímu Králíkovi. Třeba to ani všichni členové našeho sdruţení nevědí,
ţe z kaţdé kytice a věnce na hrob nebo památník musíme zaplatit 3O% z účtované
částky z našich vlastních peněz. Pro válečné veterány, kteří mají řadu příplatků a
finančních výhod to neplatí. Pro naše organizace je to zničující veliká překáţka. Také
jsme letos absolvovali státní kontrolu na hospodaření se státními dotacemi. Díky péči
uvedených našich kolegů byla kontrola bez problémů. Zaslouţí si potlesk jako kaţdý,
kdo dělá něco pro náš veliký kolektiv.
V naší kaţdodenní práci došlo za poslední léta k významným kvalitativním
změnám. Především v důslednější informovanosti, aktuálnosti a rychlosti předávání
vzájemných informací. Rozhodujícím prostředkem vzájemné informovanosti je náš
ZPRAVODAJ ÚR, který rediguje a vydává plk. RNDr. Miloš Ondrák ze Svobody nad
Úpou. Přiznám se, ţe psaní mých Zpráv od pramene do Zpravodaje je někdy velice
sloţitá práce. Někdy musím vyslechnout i nelichotivá slova od některých čtenářů,
zvláště kdyţ se kriticky vyjádřím k některé osobě, kterou kritik právě miluje. Kaţdý
jsme jiný. Já také nejsem někdy nadšený, kdyţ čtu kategorické soudy o našem ţivotě od nějakého neználka, který právě získal ţivotní terno dané křeslem v Senátu nebo
ve Sněmovně, ještě nehrábnul prstem a má uţ za to 100 tisíc měsíčně. Vedle Zpravodaje je současným důleţitým prostředkem Internetový zázrak, webové stránky, jeţ
také rediguje plk. Ondrák, technicky jako administrátor zpracovává trutnovský člen
mjr. Jiří Russ a o jehoţ rozvoj a vyuţití v našich řadách jiţ dlouhodobě pečuje Ing.
Rudolf Kunzmann, CSc. z Brna. Někdy ve své snaze dokazovat, ţe internetový svět je
úţasný zázrak k poznávání světa, nám zaplní celý počítač obrázky, ale to pozadí je
dobré, uţ je nás na internetu v našem sdruţení díky Rudolfově vytrvalosti přes stovku. Sám mám s počítačem někdy problém, je to velký ţrout našeho času. A někdy uţ
si říkám, nepůjdu k němu. Ale za chvíli jsem u něho opět a rád.
Kdyţ vzpomínám významného poslání našeho Zpravodaje, mám tu čest oznámit delegátům, ţe jsem před dvěma léty obdrţel od paní ředitelky Národní knihovny
v Praze dopis s nabídkou, která nás mile překvapila. Bylo nám sděleno, ţe náš Zpravodaj, který je k dispozici také na internetu, byl na uvedeném pracovišti Národní knihovny velice kladně posouzen jeho obsah jako důleţitý dokument kulturního dědictví,
dokládající významnou činnost našeho Vojenského sdruţení rehabilitovaných v České
republice. Bylo vysloveno přání Národní knihovny o souhlas ke stahování našeho
11
Zpravodaje a jeho ukládání do archivu Národní knihovny pro výborné svědectví o
naší době a pouţití našeho Zpravodaje pro významnou badatelskou činnost a našem
ţivotě. Po projednání a schválení v Ústřední radě jsem podepsal s uvedeným archivem smlouvu o moţném vyuţití našeho významného dokumentu.
Váţení delegáti, váţení a vzácní hosté, naše zpráva o činnosti VSR a naší
Ústřední rady za poslední dva roky byla zpracována s cílem zlepšení naší vlastní činnosti. Náš ţivot se velice rychle krátí, a kdyţ si otevřeně říkáme, ţe po dvaceti letech
se nám z hlediska skutečného odškodnění nedostalo kladné odpovědi a na druhé
straně vidíme, ţe všechny finanční poţadavky, které za dvacet let nebyly doceněny
pro nás, kteří jsme velkou část našeho aktivního ţivota v podmínkách velikého bezpráví museli proţít a stále jen čekat a čekat, aţ se někdo uráčí říci pravdu o naší perzekuci a o našem právu na spravedlnost a konečně spravedlnost prosadit.
Jako předseda ÚR chci v závěru poděkovat členům předsednictva a ústřední
rady za svědomitou a nezištnou práci. Před ústřední radou stojí významný úkol, zvolit
nové vedení pro další funkční období. Děkuji našim přítomným kolegům z dalších odbojových organizacím pochopení, ţe jsem musel trochu silnějším slovem reagovat na
minulé nebo současné problémy.
V poslední době denní tisk věnoval velkou pozornost problematice zrychleného
projednávání návrhu zákona o 3. protikomunistickém odboji. Pouţiji citaci z článku
„Zákon o třetím odboji jde do Sněmovny“: Kontroverzní senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji jde do Sněmovny: Návrh zákona vzbuzuje od začátku spory.
To přiznal i jeden z jeho autorů, místopředseda Senátu Jiří Liška. Senátorům ODS prý
šlo jen o ocenění lidí, kteří se nějak postavili proti komunistickému reţimu. Autoři
podle něho nemají ambice uzákonit výklad dějin, coţ říkají především historici, kteří
hájí svobodu bádání o minulosti. K nim se přiřadil i lidovecký místopředseda Senátu
Petr Pithart. Připomněl výzvu evropských historiků: „Ve svobodném státě ţádná politická autorita nemá právo definovat formou zákona pravdu o minulosti. Podle Pitharta nesmí být minulost zajatcem současné politiky. Konec citace! A právě proto máme
jako VSR váţné výhrady k zákonu, který byl vnucen k projednání bez důsledné moţnosti vyjádřit se k jeho nezákonnosti. Poţadujeme, aby další práce na tomto zákonu
byla zabezpečena za účasti všech organizací, zainteresovaných na naší minulosti
včetně zákazu nutit poslance a senátory jak mají hlasovat. T. G. Masaryk zdůrazňoval
mnohokrát, ţe stranickost v zákonodárném sboru nemá co dělat. To, co se odehrálo
ve Sněmovně pod vlivem vystupování bývalého poslance Kafky z Hradce Králové a
jeho soukmenovců byl názorným příkladem porušování demokracie ve Sněmovně.
Váţení delegáti, váţení a vzácní hosté, přeji Vám všem hodně zdraví a spokojenosti a dostatek sil do dalšího boje za skutečnou demokracii. Věřím, ţe současný
pan ministr obrany Vondra najde cestu, jak nás mimosoudně rehabilitované podpoří
v našem nekonečném očekávání.
Děkuji za pozornost.
12
13
Zdravice předsedy ZVO Slovenska,
plk. Ing. Mikušiaka, CSc:
Váţený pane předsedo, váţené delegátky, delegáti a hosté!
Nechci hovořit, ţe jsme polevili v úsilí o jednorázové odškodnění, které by se týkalo i těch našich
členů, kteří ještě nedovršili důchodový věk. Opět jsme
navázali kontakty s poslanci Národní rady SR za SDKU DS a o problematice je informována i premiérka Iveta Radičová, která předběţně vyjádřila souhlas a podporu
k dokončení procesu o odškodnění. Ale poţaduje, aby ten nový zákon se týkal všech
kategorií osob, které byly rehabilitovány podle zákona 87 o mimosoudních rehabilitacích a které dosud nebyly odškodněny.
Aktivně se podílíme na přípravě podkladů na přijetí takového zákona a chci vyjádřit přesvědčení, ţe se nám tento problém podaří vyřešit, zvlášť kdyţ průměrný věk
u našeho sdruţení podobně jako u vás je uţ více jak 75 let. Samozřejmě kaţdým rokem je nás méně a méně. Doufám a očekávám, ţe současný ministr obrany bude
vstřícnější a nápomocnější k řešení našich problémů. Závěrem bych popřál úspěch
vaší CK, popřál, aby se vám v dalším období podařilo uvést do ţivota všechny její
závěry. Současně bych chtěl pozvat delegaci vašeho sdruţení na naši výroční konferenci, která se bude konat v květnu příštího roku v Bratislavě.
Děkuji za pozornost a současně děkuji za udělenou medaili cti VSR.
Dovolím si ještě předat dárek Slovenské obrody panu předsedovi, knihu „Vojenské
dějiny Slovenska v roce 1945 – 1968“, jsou tam podrobně popsané události z roku
1968. Děkuji.
jinak.
Zdravice předsedy PTP Vladimíra Lopaťuka:
Váţený pane předsedo, váţený pane generále,
váţené dámy, váţení pánové!
Dovolte mi v prvé řadě poděkovat za pozvání,
neboť vím, ţe jsem přišel mezi ty, kteří stejným komunistickým reţimem byli pronásledováni jako my,
ovšem kaţdý jiným způsobem, v jiné době, moţná i
Vyřizuji vám také pozdrav od našich členů a také od mezinárodní konfederace
vojenských táborů nucených prací střední a východní Evropy, kam patří mimo ČR
také Slovensko, Polsko, Maďarsko a Rumunsko. V těchto státech byly tábory nucených prací zřízeny. Mezinárodní organizace s tím, abychom mladé generaci předali
informace o tom, jak se tu skutečně v padesátých letech a později, tedy za vlády
komunistů ţilo, jak vše mezi občany vypadalo.
My máme velice podobný osud. Odpor vůči komunistickému reţimu či praktikám, vůči ideologii. Komunistický reţim se však obrátil vůči nám, kaţdé skupině jinak.
Nás jako civilisty povolali na vojnu nikoliv k výcviku ve zbrani k obraně vlasti, ale jako
trest za svůj rodinný původ, za svůj odpor vůči praktikám tehdejšího reţimu a vás,
důstojníky, lidi vzdělané, lidi, kteří svou odbornost měli v sobě zase z armády vyloučili
proto, ţe jste jim vadili také. Ta naše sluţba, která netrvala 24 měsíců jako u bojových útvarů, ale byla tehdejším ministrem obrany prodlouţena na nekonečno. V 17
letech aţ 60 letech věku bez ohledu na branný poměr. Takţe mnoho věcí nás spojuje. Současně spolupracujeme s vaším vedením a ukazuje se, ţe máme k sobě velice
blízko a máme si co říci. Přeji vám k dnešnímu vašemu jednání hodně zdaru, aby mělo dobré výsledky, které ponesete dál a aby se vám i nám, kteří máme přes osmdesát
let, zdraví nezhoršovalo a naopak, abychom vydrţeli a předali mladé generaci to, co
14
je třeba, aby věděli, ţe komunisté jsou stále na svých místech a slibují a slibují, tak
jako slibovali za našich časů. Proto vydrţme a vytrvejme. Děkuji za pozvání.
PROGRAMOVÉ PROHLÁŠENÍ 12. CK VSR AČR
KONANÉ DNE 15. LISTPADU 2010
Přednesené zprávy a diskuse na 12. CK potvrdily, ţe v nastávajícím období je
programově nutné plnit tyto hlavní úkoly:
Usilovat o výrazné zlepšení vztahu a spolupráce nejvyššího vedení MO ČR s
naším sdruţením, udrţovat a prohlubovat spolupráci se všemi sloţkami MO ČR, GŠ
KVV a v konkrétních podmínkách také s vojenskými útvary a jinými zařízeními.
Nadále usilovat o důsledné naplnění zákonných norem o prosazení našich
oprávněných poţadavků rehabilitovaných vojáků a občanských zaměstnanců vojenské správy, postiţených za svoje statečné postoje, projevené v souvislosti
s politickými událostmi počínaje únorem 1948 aţ do roku 1989a dle potřeby volit
alternativní řešení pro jejich spravedlivé odškodnění.
Trvale udrţovat a nadále prohlubovat a rozšiřovat spolupráci se všemi odbojovými organizacemi – Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí
legionářskou, Pomocnými technickými prapory, Svazem důstojníků a praporčíků AČR
a s dalšími neasociovanými organizacemi. S Konfederací politických vězňů rozvinovat
účinnější spolupráci soustavným a důsledným posilováním vzájemné důvěry na principu naprosté rovnoprávnosti našich organizací.
Pokračovat v aktivitách k oţivování paměti na události let 1948, 1968 a následnou normalizaci se všemi důsledky, jeţ tyto události měly na celou společnost. Ve
spolupráci s vedením měst a obcí se aktivně podílet na objasňování významných dat
našich dějin (8. květen, 30. červen, 2. červenec, 28. říjen, 11. a 17. listopad). Pomáhat s těmito orgány vytvářet podmínky pro zlepšování kulturního a společenského
ovzduší co nejširší moţnou spoluprací s institucemi podle konkrétních místních podmínek.
Obnovit činnost historické skupiny – termín: do konce 1/Q. 2011.
Na celostátní konference zvát jako hosty bývalé předsedy a tajemníky ÚR, popřípadě vdovy po nich.
Praha dne 15. listopadu 2010
15
USNESENÍ 12. CK VSR AČR KONANÉ DNE 15. LISTOPADU 2010
Delegáti 12. Celostátní konference berou na vědomí a schvalují:
1)
Zprávu o činnosti
2)
Zprávu o hospodaření a Zprávu revizní komise
3)
Činnost mandátové a návrhové komise
4)
Programové prohlášení 12. Celostátní konference.
5)
Znění Stanov sdruţení po provedené úpravě.
6)
Odcházejícím členům z ÚR VSR AČR děkuje za vykonanou práci pro naše sdruţení.
12. CK VSR AČR ukládá:
1)
Radám všech stupňů:
Náleţitě prezentovat VSR AČR při všech jednáních se státními orgány (MO ČR,
GŠ) a volenými územními orgány všech stupňů na veřejnosti. Se svými poţadavky se
obracet na ÚR nebo na PÚR.
2)
Ústřední radě:
Nadále pokračovat ve spolupráci s ministerstvem obrany ČR v jednání o přijetí
zákona o finanční kompenzaci rehabilitovaných občanů podle zákona č. 87/1991 Sb.,
kterým byl protiprávně a nezákonně ukončen pracovní nebo sluţební poměr z politických důvodů. V případě neprůchodnosti návrhu připravovaného zákona v opakovaně
poslanecké sněmovně podávaném návrhu, či neochotou ministerstva obrany poskytnout tuto kompenzaci ve své gesci, připravit neprodleně podmínky pro řešení této
problematiky pro registrované členy VSR AČR soudní cestou. Konference v tomto případě ukládá nově zvolenému předsednictvu zahájit neprodleně jednání s vybraným
právním zástupcem – advokátní kanceláří, o zahájení řízení k vymáhání odškodnění
pro členy VSR AČR. Při podpisu plné moci členů VSR AČR o právním zastoupení podmínit toto poplatkem 100,-Kč od kaţdého člena na úhradu palmáre a případných dalších výloh. Tyto finanční prostředky uloţit na zvláštním účtu, jímţ můţe disponovat
PÚR. V případě úspěšného soudního řízení jsou tyto prostředky nevratné a mohou
být pouţity ve prospěch VSR AČR podle rozhodnutí ÚR VSR AČR výlučně k tomuto
účelu. Je také vyhlášen „stop stav“ pro příjem nových členů.
Schválené závěreční dokumenty 12. CK (programové prohlášení a usnesení)
neprodleně uveřejnit na našich webových stránkách a ve Zpravodaji VSR č. 4/2010
spolu s nejdůleţitějšími materiály 12. CK, další materiály z 12. CK pak po zpracování
do Zpravodaje č. 1/2011.
Toto usnesení bylo konferencí přijato jednomyslně.
Praha Na Valech dne 15. listopadu 2010
16
28. říjen 2010 - Plk. v.v. Jan PLOVAJKO
vyznamenán
Pan prezident republiky vyznamenal na náš
návrh válečného veterána bojovníka od Buzuluku
přes Duklu aţ do Prahy člena naší Územní organizace Trutnov nejvyšším státním vyznamenáním – Řádem Bílého Lva. Je to obrovská pocta tomuto hrdinovi, který si před vstupem do naší bojové jednotky
v Buzuluku uţil nepředstavitelné třiapůlleté utrpení
v gulagu - v Norilsku za polárním kruhem. Je to ale
také vysoké uznání pro naše sdruţení, jak vyznělo
z komentáře pana Weigela při slavnostním aktu na
Praţském Hradě.
Plk. RNDr. Miloš Ondrák, ÚzO Trutnov
Dokaţme, ţe zpoţdění spravedlivosti nemůţe znamenat její znemoţnění
V roce 2004 VSR vystupuje s vlastním návrhem protikomunistického odboje a
snaţí se jej prosadit v parlamentu jako občanskou zákonnou iniciativu. Pro podporu
tohoto návrhu, který zahrnoval období let 1948-1989, získává příslib KPV a organizace PTP jednotného postupu při jeho prosazování zaangaţováním zastupitelů –
poslanců za jednotlivé regiony. Tato iniciativa se v dané době jevila jako odpovídající
počin na spravedlivé uznání postojů občanů ČR vůči totalitnímu reţimu. Musela však
uběhnout nemalá doba, neţ se dospělo k poznání, ţe návrh zákona v původní verzi
není průchodný poslaneckou sněmovnou ani senátem a to nejen z důvodu, ţe pro
přijetí chybí politická vůle. Kromě známých problémů, souvisejících s ne vţdy správnou volbou podnikaných kroků, s jednostrannou orientací na mediálně známé osobnosti, změnou postoje KPV, jakoţ i nešťastným personálním obsazením rezortu zpívající osobou se dospělo k poznání, ţe pro protikomunistický odboj historikové dosud
neposkytli objektivní definici, kterou by bylo moţné aplikovat při tvorbě zákona. Proto
uţ v roce 2007 ÚR volí schůdnější cestu s vyšší pravděpodobností dosaţení základního smyslu spravedlivé nápravy politických perzekucí a ve spolupráci s politickými
představiteli přeformulovává původní záměr do podoby nového návrhu tzv.„zákona o
kompenzaci“. Po půldruhém roce se podařilo ÚR a jejímu předsednictvu s plným nasazením tento návrh zákon dostat na program schůze poslanecké sněmovny a bylo o
něm moţné hlasovat, coţ vzbuzovalo velkou naději na jeho přijetí. Výsledek je všeobecně znám. S poukazem na zmatečné hlasování při jeho opakování nebyl návrh pro
nedostatek hlasů přijat.
I v tomto případě, ne poprvé a ne naposled se projevil známý fenomén –
přeběhlíci. Ale ani tento smutný fakt neznamenal rezignaci PÚR VSR. Naopak,
s novým elánem, s nově nabytými zkušenostmi práce pokračovala s plným soustře-
17
děním a tlakem na hlavní špičky politických stran. Nový modifikovaný návrh nesl autorskou značku mocenských představitelů s garancí neproblémového průchodu stávající sněmovnou. Tato skutečnost znovu oţivila oprávněné naděje na konečný úspěch.
Protoţe v tom čase ještě nikdo nemohl předpokládat další politický vývoj v souvislosti
s odkladem mimořádných parlamentních voleb. Volební kampaně a samotné volební
výsledky navodily zcela novou situaci. Z poslaneckých i vládních lavic se ozývají tóny
uţ jiné ouvertury. Vítězové voleb, vědomi si své síly, se nemusí ohlíţet a brát ohledy
na jakékoliv pardony, nebo definice. Co dřív bylo nemoţné z určitých důvodů, je dnes
moţné. Tak mohlo dojít k velkému překvapení v senátu k prohlasování protikomunistického zákona o 3.odboji, který je mnohými teoretiky a politology označován jako
pokus o kodifikaci virtuálních dějin, jinými slovy jako zdařilý pokus o přepisování dějin
v důsledku lobbingu KPV. Ţe se jedná o skutečnou raritu, vyplývá uţ z toho, ţe
v důvodové zprávě k návrhu zákona se praví, převedeno do normálního jazyka, ţe
zákon je určený politickým vězňům, kteří dosud byli povaţováni za oběti nezákonnosti ve vykonstruovaných procesech (coţ odpovídá i jejich niternému přesvědčení a
proto mohli být i soudně rehabilitováni) a podle nového pojetí vládní garnitury jsou
označovány za aktivní odpůrce a bojovníky za svrţení reţimu, tedy dle dobového práva za spravedlivě odsouzené a vězněné. V tomto smyslu je pojem protikomunistického zákona neudrţitelnou konstrukcí. Stačí si poloţit otázku, kdo a v jaké míře byl pro
komunistickou stranu nebezpečný a nepřijatelný a z vnitřního zákona státostrany
prohlášen za protistranický a antisocialistický ţivel se zákazem práv při vykonávání
angaţmá v běţných občanských povoláních. A to nejen pro nositele tohoto označení,
ale i pro generaci potomků bez časového omezení. Tisíce nezákonně vězněných a
popravených na základě inscenovaných procesů, jsou oběťmi komunistického reţimu
a vydávat je za hrdinné odpůrce komunismu neodpovídá pravdě, stejně jako jimi
nemohou být pachatelé kriminálních činů. To vše zavání snahou vštípit národu ságu o
hrdinném lidu českém v boji s komunismem. Ano to je nová situace, ze které je nutno vyvodit nezbytné závěry. Nebude to snadné pro novou ÚR VSR, ale vzdát se základního poţadavku v zájmu dosaţení spravedlivé nápravy věcí, coţ je v zájmu všech
členů sdruţení, by bylo neodpustitelnou chybou. Jakoţe ţijeme v právním státu, musí
existovat moţnost nápravy cestou zákonodárnou nebo cestou soudní. Prosazovat
spravedlnost nikdy nemůţe být pozdě! Nepochybuji, ţe by k tomu chyběla odvaha.
Plk. Ing. K. Nedvídek, předseda ÚzO Praha – střed
Proč záleţí na ekonomické gramotnosti
Gramotní lidé byli před několika staletími výjimeční. Drtivá většina populace
neuměla číst ani psát. S nástupem průmyslové revoluce se situace změnila. Dnes
jsou výjimkou lidé negramotní. Bez všeobecně rozšířené znalosti čtení a psaní by byl
chod moderní společnosti stěţí představitelný. Obdobně není nijak překvapivé, jak
rychle se šíří počítačová gramotnost. V průběhu několika desetiletí se neznalost práce
s počítačem stane stejně velkým handicapem, jakým je dnes běţná negramotnost.
Existují také další formy nevzdělanosti, které jsou společensky stejně nebezpečné.
18
Naneštěstí velká část občanů trpí ekonomickou negramotností. Převáţná většina lidí
nerozumí tomu, jak v základu funguje trh, bankovní systém; neznají podstatu peněz,
jejich proměny v historii a jejich současnou podobu; nerozlišují, co je spotřeba a co
investice. To se zvláště projevuje neschopností správně reagovat na změny ekonomického prostředí. Nemohou odolávat různým podvodným nabídkám a nejsou
schopni správně posoudit dopady svých rozhodnutí. Většině lidí chybí zcela základní
pochopení ekonomie. Nesouhlasí ani s těmito základními zákonitostmi: umělé udrţování pracovních míst v zastaralých provozech přinese dlouhodobě pokles produkce;
změní-li se ceny na trhu, jsou standardním vysvětlením vágní konspirační teorie
„zlých podnikatelů" a nikoliv nabídka a poptávka; inflace je způsobena zvyšováním
cen a ne dodáváním nových peněz na trh. Lidé, kteří jsou ekonomicky nevzdělaní,
jsou snadno manipulovatelní; neví, jak se mají chovat při hospodářských krizích; nemohou předvídat blíţící se problémy.
Pplk. V. v. Radek Bílý
19
Zpravodaj č. 1/2010 vyšel díky finanční podpoře a přízni
ZLÍNSKÉHO KRAJSKÉHO ÚŘADU A OSOBNĚ PANA HEJTMANA
Zpravodaj č. 2/2010 vyšel díky finanční podpoře a přízni
JIHOČESKÉHO KRAJSKÉHO ÚŘADU A OSOBNĚ PANA HEJTMANA
Zpravodaj č. 3/2010 vyšel díky finanční podpoře a přízni
JIHOMORAVSKÉHO KRAJSKÉHO ÚŘADU A OSOBNĚ PANA HEJTMANA
Zpravodaj č. 4/2010 vyšel díky finanční podpoře a přízni
KRAJSKÉHO ÚŘADU OLOMOUC A OSOBNĚ PANA HEJTMANA
Redakční kolektiv ţádá všechny přispěvatele, aby své příspěvky do ZPRAVODAJE zasílali
pokud moţno e-mailem na adresu: [email protected]
nebo poštou na adresu:
Plk. RNDr. Miloš Ondrák, Rýchorské sídliště č. 122, 542 24 Svoboda nad Úpou.
Zpravodaj najdete také s řadou dalších informací na našich webových stránkách:
http://rehabilitovani-vojaci.cz
Zpravodaj vydává ÚR VSR, vedoucí redakčního kolektivu Miloš Ondrák
Otisknuté příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem ÚR VSR
ani redakčního kolektivu.
Za obsahovou stránku příspěvku ručí autor.
Redakční kolektiv si vyhrazuje právo na případné krácení a na jazykovou úpravu.
Zpravodaj č. 4/2010 vychází nákladem 540 výtisků
Redakční uzávěrka Zpravodaje VSR č. 1/2011 se předpokládá ke dni 10. ledna 2011
Download

Klikněte pro stažení, nebo zobrazení zpravodaje