Součást Komunity SOLACE
Modlitby matek
Zpravodaj pro ČR • prosinec 2011
Josef a Ježíšova matka Maria byli plni údivu
nad slovy, která o Něm slyšeli.
Lk 2, 33
61
5505555
Adventní zamyšlení
Milé sestry,
advent má své zvláštní, nezaměnitelné požehnání, probouzí v nás touhu ve skrytosti
nastoupit nový vztah k Bohu a k bližnímu (Průvodce adventem).
Gándhí jednou řekl: „Byl bych zajisté křesťanem, kdyby všichni
křesťané byli takoví, jací mají být.“ Naposledy, když jsem měla službu
v katedrále, prováděla jsem jeden manželský pár. Říkali o sobě, že jsou
nevěřící, ale při svých cestách velmi často navštěvují kostely. „Asi si je
Pán touto cestou k sobě přitahuje,“ pomyslela jsem si. Velmi živě jsme
probírali příběhy z Nového zákona, jak nám je živě připomíná výzdoba
katedrály. Když jsem upozorňovala na příběh o Zacheovi, řekla jsem, že
Bůh chce mít společenství s člověkem bez ohledu na jeho minulost. Souhlasně
odpověděli, že oni nemohou uvěřit, protože kolem nich je tolik lidí věřících, kteří se
chovají hrozně. „Jak ?“ ptám se. „Chovají se povýšeně a přitom si své povinnosti řádně
neplní,“ vychrlili toho ještě víc a nechyběla tam ani manželská bezohlednost.
Vím, že takoví všichni nejsme, ale pamatujme na své poslání: „Buďte mými
svědky!“ Známe základní přikázání, dokonce víme i to, že podhoubím všech ctností je
pokora a všech neřestí pýcha. Ale nějak na to zapomínáme. Drahé sestry, naše okolí o
nás jistě ví, že jsme věřící, že patříme Kristu. O to bedlivěji sleduje naše chování a má na
nás přísnější měřítka. Myslím, že právem. Ono v tom Písmu také stojí: „Běda tomu, z
koho pohoršení vzejde“. Tím pohoršením se nemyslí pouze hrubé trestuhodné činy, ale i
běžné každodenní neplnění svých stavovských i rodičovských povinností. Zamysleme se
každá sama nad sebou, jak nás asi vnímá naše okolí? Pokusme se povzbudit smutné, říct
něco milého, nabídnout pomoc. A pokud zvládneme ustát bez pohoršení, i když nám
někdo stoupne na nohu, bude to super. A začněme hned a už nikdy (s pomocí Boží)
nepřestaňme.
Vždyť advent je časem, v němž se mobilizuje dobro, které už bylo skoro zapomenuto,
probouzí se ochota myslet na druhé a dobro jim prokazovat.
(Benedikt XVI.: Boží světlo v naší duši).
Vaše Růžena
2
Slovo kněze
Pravý advent
Drazí v Kristu a Panně Marii,
v jedné adventní písni zpíváme: „Z nebe posel vychází, zdávna již žádaný, k Panně
čisté přichází, od Boha poslaný...“ Tato slova vyjadřují čtyřtisícileté čekání lidstva po
dědičném hříchu na splnění Božího příslibu v ráji, že přijde ten, kdo napraví bědný stav
člověka. Během adventu i my máme v nitru zakoušet touhu lidstva po Mesiáši.
Avšak příchod Božího Syna se neudál, jak Židé po celá staletí předpokládali. Od
doby, kdy Bůh skrze proroka Nátana dává králi Davidovi zaslíbení, že Mesiáš vzejde z
jeho rodu, vyvolený národ žil v představách, že na královském trůnu se budou
nepřetržitě střídat potomci davidovské dynastie, až jeden z nich bude Mesiášem. Ale
víme, že tomu tak nebylo. Jednak králové často byli Bohu nevěrní, ba ničemní, že se
národ v 8. stol. před Kristem rozdělil na severní izraelské království a jižní Judsko,
jednak ani v Judsku nevládli vždy Davidovci. V 6. stol. před Kristem i judský král byl
odvlečen do babylónského zajetí, ve 3. a 2. stol. před Kristem ovládli Palestinu pohanští
Řekové a v 1. stol. před Kristem obsadili Jeruzalém Římané a dosadili loutkového
židovského krále, který vůbec nepatřil k Davidově linii.
Když vyvolený národ ve svém očekávání Mesiáše byl už ve velkém zmatku, tu
najednou přichází Boží posel k nazaretské Panně a zvěstuje Jí radostnou novinu. Bůh
zasáhl a splnil své zaslíbení, tolikrát opakované. Ale stalo se to způsobem, který nikdo
nečekal, a v době, která sice byla velmi vypjatá, ale už nenesla předpokládané známky.
Panovala velká bezradnost, dokonce úzkost, nebyl tu prorok, který by promluvil Božím
jménem.
Tak tomu bývá i v našich životech dnes. Tolik potřebujeme, aby Bůh konečně zasáhl
do dění světového i našeho osobního, aby zlomil moc démonů a přemohl současné pány
světa, aby k sobě obrátil naše rodinné příslušníky, aby nám dopřál tělesné uzdravení a
udělil různé milosti, aby nastolil pořádek v Církvi a mezi národy. Avšak na nás je,
abychom s důvěrou očekávali Boží působení neboli abychom v Boha doufali. Tak Bohu
jakoby uvolňujeme ruce, aby jednal.
Naděje v Boha nás nikdy nezklame ani nezahanbí, jak říká sv. apoštol Pavel. Ale
Boží způsoby jednání jsou docela jiné než naše. Abrahám ale doufal proti veškeré naději,
že bude mít syna, a za tuto naději je chválen v listu Židům.
3
V jedné farnosti, kde jsem působil, se po každé mši svaté modlila jedna slečna
korunku k Božímu milosrdenství za svého těžce nemocného tatínka, bývalého vojáka z
povolání v době komunismu. Byl sice pokřtěný, ale vytrvale vzdoroval naléhání své
dcery, aby přijal svátosti. Až jednou zvoní v mém pokoji telefon. Ozve se ta slečna,
abych navštívil v nemocnici jejího tatínka, který je v kritickém stavu. Hned tam jedu a
na oddělení mi doktorka říká: „Ale mluvit už s ním nemůžete. Je v agónii.“ Přistoupil
jsem k lůžku, a místo abych se na asi šedesátiletého muže se zavřenýma očima jen
soucitně koukal, pěkně nahlas povídám: „Pozdrav Pán Bůh, pane Horák. Jsem katolický
kněz. Chtěl byste přijmout svátosti?“ A umírající téměř samozřejmě otevře oči: „Ano, už
to se mnou jde z kopce.“ Vyzpovídal jsem ho, podal Tělo Páně a udělil jsem mu
pomazání nemocných s plnomocnými odpustky. Pak se modlíme „Zdrávas, Královno,
Matko Milosrdenství, Živote, Sladkosti a Naděje naše...“ a najednou vidím, že pan
Horák už nedýchá.
Naše naděje musí být pevná,
pokorná a vytrvalá. Neposkvrněná
Panna Maria byla tak omilostněná, že
oplývala všemi ctnostmi, tedy i nadějí
na příchod Vykupitele. A přesto ani
Ona netušila, jak se to stane.
Archanděl Gabriel Jí zvěstuje, že Ona
je ta milostiplná, nade všechny
požehnaná Matka Božího Syna.
Panna Maria vyslovuje svou závislost
na Pánu a dává se k dispozici: „Jsem
služebnice (nevolnice) Páně. Ať se
mi stane podle Tvého slova.“
Obr.: Murillo Esteban Perez Immaculata (1665)
Ve zbývajících adventních dnech se také my staňme více mariánskými podle
slov sv. Ambrože: „Ať je v každém duch Mariin, duše Mariina.“ A tak Kristus více
přijde do světa.
Žehná P. Filip M. Antonín Stajner
4
Duchovní okénko
Císařovna Zita - vzor manželky i matky
Velkým příkladem vzorného křesťanského manželství a rodičovství a také mocnými
přímluvci za naše rodiny mohou nám být blahoslavený Karel Rakouský a jeho
manželka Zita. Tehdejší arcivévoda Karel Rakouský a princezna Zita BourbonskoParmská uzavřeli manželství před 100 lety, dne 21. 10. l911.
Počátky jejich vztahu jsou spjaty s naší zemí - ve Františkových Lázních se
seznámili, v Brandýse nad Labem strávili po svatbě několik měsíců. V roce l916 se stal
Karel císařem i českým králem a jeho manželka Zita císařovnou a královnou. Karel I.
Rakouský byl blahořečen 3. října 2004 Janem Pavlem II. (ten měl své křestní jméno
Karol na jeho památku). Proces blahořečení
Zity byl zahájen r. 2009 ve Francii a je ve fázi
diecézního šetření. Pokud bude úspěšně
završen, bude to další případ svatosti skrze
křesťanské
manželství,
tentokrát
u
panovnického
páru.
Právě
příkladné
manželské a rodičovské ctnosti byly a jsou
podstatnou součástí obou procesů.
Karel měl vždy ke své manželce velkou
úctu a její názory bral velmi vážně, ona jeho
rozhodnutí
respektovala
a
plně
ho
podporovala ve všech jeho náročných
povinnostech. Oba se s důvěrou svěřovali do
Božích rukou. Tuto víru předávali i svým
dětem. Pamatovali také s dobročinnou pomocí
na druhé a své těžké poslání brali jako
zodpovědnost před Bohem.
Manželství Karla I. a Zity lze ohraničit
dvěma citáty: „Teď si musíme vzájemně
pomáhat do nebe,“ řekl Karel Zitě po jejich
zasnoubení. „V Ježíšově Srdci se opět
sejdeme,“ zněla jeho slova k milované manželce, když v jejím náručí v r. l922 ve
vyhnanství na Madeiře umíral.
Za památný den blahoslaveného Karla nebyl zvolen den úmrtí, ale 21. říjen, tj. den
jeho sňatku se Zitou.
5
Zita - manželka
„Více pro Tebe než pro sebe,“ napsala Zita Karlovi na fotografii po jejich
zasnoubení. Již před sňatkem jela pro požehnání ke Sv. otci. Na svatebních prstýncích si
dali zhotovit nápis: „Pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží rodičko!“ Brzy po svatbě
podnikli novomanželé pouť do Mariazell, aby se tady odevzdali pod ochranu Matky
Boží a vyprosili si požehnání pro své manželství. Zita byla oddaná manželka, pomáhala
Karlovi všemožně až do jeho smrti - povzbuzovala jej, v případě nutnosti jej i zastoupila
(přijetí členů vlády apod.). Podporovala ho i duchovně - společně se modlili. Povinnosti
manželky cítila jako přednější než povinnosti matky. Např. přes své těhotenství se
rozhodla podstoupit bez dětí s Karlem cestu při nebezpečné situaci v Maďarsku. V době
Karlovy smrtelné nemoci s nadlidským úsilím bděla u jeho lůžka a pečovala o něho.
Nabídla mu dokonce modlit se na jeho úmysly místo něho, aby si mohl trochu
odpočinout. Když císař Karel ve vyhnanství umíral, ptala se císařovna Zita - sotva
třicetiletá těhotná matka sedmi dětí bez prostředků, z nichž nejstaršímu ještě nebylo
deset: „Karle, co si tu počnu sama bez tebe?“ Ale hned se sama opravila: „Pane, buď
vůle tvá.“ Neochvějná důvěra v Boží prozřetelnost byla charakteristická nejen pro jejich
celé manželství, ale i pro chvíli rozloučení. Zachovala věrnost zemřelému manželovi a
už se nevdala (až do své smrti chodila v černém oblečení). Pamatovala na výročí smrti
Karla, den 50. výročí strávila v modlitbách u jeho hrobu na Madeiře. Když
v požehnaném věku 97 let dne 14. 3. 1989 v klášteře v Zizers ve Švýcarsku zemřela,
byla vdovou plných 67 let.
Zita – matka
Zita byla z rodiny s více
sourozenci, s mnohými postiženými,
ale byla vedena i k péči o nemocné a
chudé. Oba s Karlem přijali s velkou
láskou každé ze svých osmi dětí jako
dar od Boha, i když se posléze ocitli
ve vyhnanství bez prostředků. Nejmladší dcera Alžběta se narodila
měsíc po otcově smrti. Zita vychovala děti v úctě k odkazu jejich otce,
umožnila jim skvělé vzdělání a
předala víru.
Věnovala se dětem tělem i duší,
pokládala to za svoji prvořadou povinnost. Hlavním pilířem výchovy byla víra v Boha.
Vedla je k denní účasti na mši sv., chlapce k ministrování, sama je připravovala k
prvnímu sv. přijímání a čítávala jim životopisy svatých. Mluvívala s nimi také o různých
6
tématech z evangelia. Již v raném dětství přijaly děti biřmování. Základním úkolem,
který jejich výchova musela splnit, bylo vštípit jim vědomí povinnosti a zodpovědnosti.
Byla ke svým dětem přísná, musely vykonávat různé domácí práce a vychovávala je
skromně, bez luxusu. Děti chodily v prostém oblečení. Často jim po večerech hrála na
klavír, zpívala a vyprávěla své vzpomínky na vlast. Vychovávala děti také k tomu, aby
se vzájemně chovaly jako tým. I v jejich dospělém věku jim na požádání ráda pomáhala
a radila. I když s Ottovým rozhodnutím vzdát se koruny asi vnitřně nesouhlasila a mnozí
lidé ji žádali, aby ho od něho odradila, přesto prohlásila: „Má svoje důvody, je to na
něm. Já se za něj modlím.“
Byla i milující babičkou, vnoučatům byla vzorem ve vroucí modlitbě a láskyplné
pomoci.
Ačkoliv hlavou rodiny se stal Otto, zůstávala neotřesitelnou autoritou, kterou
uposlechli všichni, aniž to od nich žádala. Svým chováním a principy, kterými se řídila,
zvláště svou zbožností, ovlivňovala chování a postoje ostatních členů rodiny. V případě
potřeby se stala i utěšitelkou, např. při náhlém úmrtí manželky syna Rudolfa. Těžkou
ranou pro Zitu byla smrt její dcery Adelheid. Jejímu přání, aby se směla zúčastnit jejího
pohřbu v Rakousku, nebylo vládou vyhověno. V té době již žila v klášteře sv. Jana
v Zizers ve Švýcarsku. Dne 9. května l982 se dožila devadesáti let. Velká rodina
strávila tento den s ní a pro Zitu byla neobyčejně důležitá ta skutečnost, že současně
nejstarší vnuci přijali své první svaté přijímání.
7
Zita - matka národů
Již od malička byla vedena k dobročinnosti a starosti
o potřebné. Tato starost o ostatní zůstala Zitě po celý život.
Přes mnohé ústrky a nevděk se oba s Karlem snažili, aby si
děti zachovaly k národům bývalého císařství pozitivní postoj
a dovedly odpustit. Zita za 2. světové války pomáhala
dobročinnými sbírkami zuboženému Rakousku a i po všech
těžkých zkouškách díky veliké důvěře v Boha byla stále
otevřená a velkodušná. Ctila Pannu Marii Mariazellskou a
Pražské Jezulátko, její první starostí v každém domě, kde
bydlela, bylo zřízení kaple. Za své hlavní přikázání pokládala
věrné plnění Boží vůle. V době přemrštěného individualismu
žila pro druhé více než pro sebe.
Prosme v modlitbách za naše rodiny o přímluvu blahoslaveného Karla a jeho
manželku Zitu. Novénu k blahoslavenému Karlovi se modlíme také za náš národ (vydalo
Kartuziánské nakladatelství, v prosinci vyjde tamtéž i knížka o něm). Letos byla zřízena
česká a moravská sekce Modlitební ligy císaře Karla za mír mezi národy.
Stránky Sdružení pro blahořečení Zity: www.beatification-imperatrice-zita.org
Modlitba za blahořečení Boží služebnice Zity
Bože, náš nebeský Otče, skrze ponížení svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi
vykoupil svět. Ten, který byl Králem, se stal služebníkem všech a daroval svůj život
jako výkupné za mnohé, a proto jsi ho povýšil. Prosíme Tě, aby Tvá služebnice Zita,
císařovna a královna, byla pozvednuta ke cti oltáře Tvé Církve. V ní jsi nám dal
příklad neotřesitelné důvěry ve Tvou Božskou Prozřetelnost a příklad víry a naděje
tváří v tvář soužení. Snažně Tě prosíme, aby se po boku svého manžela,
blahoslaveného císaře Karla, stala Zita pro manžele příkladem lásky a věrnosti a pro
rodiny průvodkyní po cestách pravé křesťanské výchovy. Ať ta, která za všech
okolností otvírala své srdce potřebám druhých, zvláště chudých a potřebných, je pro
nás všechny příkladem lásky a služby bližnímu.
Dopřej nám na její přímluvu vyslyšení této naší prosby…. (zde vyslovte svou
prosbu o milosti, které od Boha žádáte). Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
1x Otče náš, 3x Zdrávas, 1x Sláva Otci
Imprimatur: 9. července 2009 † Mgr. Yves Le Saux
Připravila Jana Balharová
8
Ohlédnutí
…
za triduem
Ráda bych se s vámi podělila o radost a sdělila vám, že u nás v Havlíčkově Brodě byla
založena skupinka Modliteb otců. Bohu díky. Moc jsme se za ty tatínky, kteří cítili touhu
skupinku založit modlitby. Obrovskou radost a vděčnost Bohu jsme prožívaly, když
jsme se dověděly, že by se muži chtěli připojit k modlitebnímu Triduu. Sešli jsme se a
domlouvali, jak triduum uskutečníme.
Do tří dnů modliteb, které proběhly 24. - 26. června 2011 se nakonec poprvé aktivně
zapojili nejen tatínkové, ale i nejmladší skupinka Modliteb matek.
Modlitby matek a otců se prolínaly, každá skupinka přinášela své modlitby s velkou
pokorou, vírou a odevzdaností. Znovu jsem si uvědomovala, jak jsou modlitby, které se
modlíme z našich knížeček, úžasné. Jak vyjadřují přesně to, co matky i otcové cítí, co
prožívají, jak ve svém srdci s Bohem rozmlouvají.
Triduum 30. 9. - 2. 10. 2011 jsme pořádali také společně s tatínky. V pátek měla
jedna skupinka, v sobotu nejmladší maminky a v neděli tatínkové. Každý den byl krásný,
vždy se sešlo kolem 30 lidí. Začínáme v 17 hodin, tak do 17.45 hod, pak od 18 hod je
mše svatá. Stále se modlím, každý den, stejně jako za svoje děti, tak i za naše
společenství MM, teď i za společenství MO. Snažím se udržet mezi skupinkami spojení
a přátelskou atmosféru. Každá skupinka se schází jindy a každá má jiné věkové složení a
hlavně každá jsme jiná. Takže někdy je potřeba dost mírnosti a taktu, ale já mám
všechny moc ráda, mně to nedělá žádný problém. Mám radost, když se potkáme,
popovídáme, nebo na sebe alespoň mávneme. Těší mě, že mě ty mladé berou mezi sebe,
nedávno jsem s nimi byla na kursu, kde jsme se učily vyrábět Biblické postavičky. S
jednou maminkou z nich připravujeme každý týden novou scénku před oltářem, podle
evangelia, které se v neděli čte. Je to pro děti, ale chodí se dívat i dospělí.
Těším se na všechny do Brna!!
Marie Topolovská
Bohu díky za nádherné společenství, které jsme prožili.
Bohu díky za Modlitby matek. Bohu díky za Modlitby otců.
9
Rády bychom se s Vámi podělily o průběh modlitebního tridua v naší farnosti. Modlili
jsme se v pátek, sobotu a neděli vždy ve stejnou dobu od 19 do 20 hod. K modlitbám se
scházela celá farnost. V pátek jsme se modlili křížovou cestu, v sobotu Modlitby matek a
Korunku k Božímu milosrdenství a v neděli nám P. Jiří Orság vystavil Nejsvětější
svátost oltářní a modlil se s námi adoraci. Moc si vážíme jeho podpory a spolupráce.
Zdůraznily jsme úmysly na jednotlivé dny, použily jsme doporučené prosby a texty,
ale hlavně jsme se všichni společně od srdce pomodlili. Triduum je příležitostí i pro
maminky, které se nemohou z nějakých důvodů setkávat v modlitbách ve skupinkách, a
já jsem moc ráda, že příležitosti využívají. Síla modliteb je opravdu velká. Škoda jen, že
některé maminky si to neuvědomují a zůstávají stranou.
Za maminky z Lukova Jana Pavlíčková
Chci vám oznámit, že u nás poprvé proběhlo triduum. Skupinku máme založenou
už asi tři nebo čtyři roky, ale do této doby jsme neměly sílu, odvahu či na to neuzrál čas.
Nevěděly jsme, že máme napsat, kdy se bude konat a že budete dělat seznam, jinak
bychom se ozvaly. Vše proběhlo v pořádku, měly jsme strach, nikdo z nás nechtěl moc
vystupovat před více lidmi na veřejnosti, ale Duch nás vedl a oslovil i ostatní lidi.
Někteří se nás už ptali, kdy bude další. Duchovní otec z naší nákelské farnosti nás také
podpořil a zúčastnil se některých modliteb (to nás povzbudilo).
Ohlédnutí za konferencí
Radujme se ze svého mateřství!
Ježíš nás vyzývá, abychom před něj předstoupily a modlily
se: „Pane, zde jsou mé děti. Miluješ je mnohem víc než já,
dokážeš změnit věci, které já změnit nemohu, a proto je
odevzdávám do tvé bezpečné milující péče a raduji se, protože
ti věřím.“
Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.
V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy,
pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni,
znovu a znovu vzdávejte díky. (Kol 2, 6-7)
Toto bylo Boží Slovo pro Celostátní konferenci Hnutí Modlitby matek v Kulturním
domě Rubín v Brně ve dnech 21. - 23. října 2011, kde mi bylo dáno spolu s asi 500
zástupci ponejvíce ženského pohlaví prožít dle stanoveného programu tři dny
neopakovatelných zážitků, které se zapsaly hluboce do mého nitra. Zúčastnit se této
10
konference již počtvrté vnímám jako nesmírný dar od Pána a jsem nesmírně vděčná za
všechno, co jsem zde mohla letos prožít. Všechno - od zahájení v pátek večer mší svatou
v katedrále sv. Petra a Pavla, přes celý bohatě nabitý sobotní program, kde měly svůj čas
a místo chvály, úvodní slovo, přednáška P. Karla Martina Satorii, mše svatá celebrovaná
br. Šebestiánem Smrčinou a dalšími knězi, kteří přijali
pozvání matek (byl mezi nimi mimo jiné i o. Lízna),
svědectví po skupinkách i jednotlivců, „vzorová hodina“
Modlitby matek s odevzdáváním dětí do košíčku, sliby do
komunity, agapé, modlitby za uzdravení pod vedením br.
Ignáce Majvalda OFM až po nedělní chvály se mší svatou,
reflexi ze setkání a samotné zakončení konference - to
všechno, co se dělo v sále i mimo něj, se přičinilo k tomu,
že jsme se stali v Duchu svatém jednou milující se rodinou
Božích dětí a naše srdce se rozhořela láskou k Bohu i
bližnímu a byli jsme ztotožnění s Boží vůlí, aby celý náš život byl věrným následování
života a pokory našeho Pána Ježíše Krista, kterému buď čest a chvála na věky věků.
Otec Satoria rozvinul Boží Slovo z listu Kolosanům a často pak opakoval stěžejní
větu kardinála Ratzingera: „Nežádejte od Boha méně, než chce dát.“ Podobná slova
použila v úvodním slovu Růženka, abychom očekávali mnoho: „Kdo hodně očekává,
hodně dostane.“
A ta slova se naplnila, troufnu si říct, na každém účastníku konference v Brně.
Tentokrát nebudu popisovat své osobní zážitky, to musíte zažít sami, a tak Vás, milé
maminky a otcové, chci vyzvat, abyste si pro příště vyprosili u Pána tu milost přijet do
Brna osobně alespoň na jeden den.
„Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý“.
Vděčná účastnice konference JM
P.S.: Na konferenci nám sestra Růženka doporučila, abychom si domů odnesli malou
brožurku sestry Jany Marie s názvem ŽIVOTNÍ STYL A VÍRA. Doma jsem se
s nadšením začetla do této malé knížečky, která je nahlédnutím do života dnešní
katolické ženy a rodiny. Knížečka chce dodat radost a naději pro život z víry, která
v dnešním světě dokáže být nosnou silou. Autorka je dcerou katolické církve, sestrou
v Kristu, manželkou, matkou a učitelkou. Na teologii vystudovala křesťanskou výchovu
a na filozofii historii.
Nežádejte od Boha méně, než chce dát…
Děkuji za přednášku o modlitbě o. Satoriovi. Než jsem odjela na konferenci do Brna,
hodně jsme se doma bavívali o modlitbě, cítili jsme společně s manželem i každý sám
její nutnost, a hledali jsme ji i odpovědi na naše hledání. Když jsem zaslechla na
11
konferenci motto úvodní přednášky, byla jsem překvapená. A zvědavá. Přednáška byla
docela náročná, ale okouzlující, krásná! Výstižná, povzbuzující, nabízející odpovědi,
ukazující směr…po jejím skončení jsme na sebe i s druhou maminkou mrkly, protože i
ona cítila ve svém srdci to samé…jakoby to byla přednáška pro ni. Nejenom já jsem
byla obdarovaná…
Při odevzdávání našich dětí do košíčku jsme si měly vzít úryvek z Písma…Boží slovo
pro mě…Jé, jak jsem byla zvadlá, verš mi připadal náročný, maminky kolem mě - ty
měly samá slova povzbuzení, ujištění o lásce, jen já měla tak náročný text. Nemohu
napsat „blbý“, ale bouřila jsem se a vůbec nechápala, co to mám…až v noci…najednou
cvak a už mi to došlo: Kejt, vždyť ty ses „chtěla“ modlit, tak to máš: „Modlete se, aby
Bůh otevřel dveře svému slovu.“
A pak stojím na chodbě u knížek…tolik krásy, peněz jen její název Možnosti a
melodie… Možnosti a melodie- jaký krásný zvuk ta slova mají, nedalo se do ní
nahlédnout, byla zabalená, ale mně to v hlavě šrotovalo. O. Jeronýma známe z textů a
stránek bratrů trapistů v Novém Dvoře. Manžel ho má rád - koupím mu tu knížku na
Vánoce…Hotovo…
Dojela jsem domů a manžel seděl, poslouchal, ptal se, a já najednou nedokázala čekat
až do Vánoc a knihu mu dala. A pak jsem ho jen vídávala, jak v ní leží - leže v posteli,
odkládaje brýle, přemýšleje…Nedalo mi to…a knihu otevřela také a pak bývala legrace,
protože jsme si ji předávali z ruky do ruky, protože on chtěl v četbě pokračovat a já též…
Článek zakončím slovy o. Satorii:
„MM je šance, která má být modlitbou vrcholovou… Vrcholová modlitba matek… to
je to, co je důležité, abychom si uvědomili, …chtíce porozumět a dorůst k tomuto
pohledu. MM je místo pro povzbuzení, dobití, pro naději, ale nemělo by v MM chybět
toto: modlitba o život, proste o to, aby přání lidí, těch, kteří jsou nám nejbližší, nebylo
malé, aby toužili žít…“ Kéž naše modlitba nezná malá přání…
A pak, že Bůh nevidí do našich srdcí.
Katka Kučerková
Dík za MM!
Začíná nový týden, je tu ráno a jede se do práce. Z našeho pracovního kolektivu jsem
odpočatá jen já. Proč? Byla jsem na konferenci MM v
Brně. Jsem odpočatá nejen na těle, ale hlavně na duši.
Prožívala jsem konferenci jako pokojný odpočinek v Boží
náruči. A já jsem si ten pokoj skutečně užívala. Znovu a
znovu mi přicházejí na mysl momenty či slova, která mě
oslovila.
Ze všeho nejdřív mě oslovilo čtení v páteční mši sv.:
,,Chci dělat dobro, ale konám zlo“. S takovým pocitem
stísněnosti jsem odjížděla do Brna. V průběhu mše ze mne
všechna tíseň spadla. Poučné bylo taky kázání o.
Šebestiána, s jakou pokorou nám přibližoval Boží lásku a
12
slovo. Zajímavá byla přednáška o. Martina Satorii, v které rozebral motto naší
konference. Mimochodem stejné jaké bylo na setkání mládeže v Madridu. To vše bylo
pro mne, jako živá voda.
Ve velké míře mě oslovily a posílily modlitby za uzdravení o. Ignáce Majvalda. Jsem
človíček, který se uzdravuje ze zranění pomalu. Tak jak to vnímám, tak to píšu. Dnes už
z toho nejsem smutná a netrpělivá, jen v tichosti žasnu, jak to funguje. A tak pomalu
začínám věřit v uzdravující modlitbu. Takže se vlastně všechno děje v míře mé víry a je
to úžasné. Vždyť jsem tolikrát slyšela v Ježíšových podobenstvích: „Tvá víra tě
uzdravila"! Mé uši jsou hluché, mé oči slepé.
Velmi cenné bylo pro mne sdílení a předání zkušeností ohledně ,,Tridua“ i samotných
MM. No prostě, takový víkend bych ze srdce přála všem maminkám. Nesmím
zapomenout na velké díky organizátorům konference. Raději nikoho nejmenuji, protože
ani netuším, kdo všechno se na organizaci podílel. Díky všem za obětavost a úsilí, za
čas, věnovaný přípravě této konference.
Spojená s Vámi v modlitbě srdečně zdraví
Lidka
Drahé sestry,
chtěla bych vám tímto poděkovat za zorganizování
konference MM v Brně. Přivezla jsem spoustu dojmů a
zážitků, se kterými jsem se podělila na naší skupince.
Ještě vám chci napsat o tom, že této konference jsem se
účastnila i před rokem. Tak jako loni i letos jsem jela z naší
farnosti jen já. Vloni jsem byla ubytovaná s Aničkou, která je
z Vysočiny, já zase z Moravského Slovácka. Sice telefonní
kontakt jsme si na sebe daly, ale ta dálka je velká, takže
kromě pozdravu k svátkům jsme spolu nějak moc
nekomunikovaly. Až týden před konferencí mi přišla od
Aničky SMS, jestli jedu a jestli zase sama. Odpověděla jsem, že ano. Tak jsme se
domluvily, neboť jsme zjistily, že i vlaky nám přijedou ve stejném čase, že na sebe
počkáme již na nádraží. Teď vznikla otázka, poznáme se po roku? Vyšlo to, poznaly
jsme se (ale díky tomu, že každá jsme měla krabici s buchtami!) a užily si úžasné dva
dny ve společenství. Moc děkuji.
Marie ze Strážnice
Milé maminky!
Velmi ráda bych chtěla povzbudit zejména všechny ty maminky, které se ještě nikdy
nemohly zúčastnit celostátního setkání MM, aby si vyprošovaly tuto milost, aby se
mohly alespoň jednou této konference MM zúčastnit. Proč? Bohatství Církve nabízí
spoustu spiritualit a my maminky jsme nastoupily do lodičky připravené pro nás
Duchem Svatým.
13
A když už jsme toto pozvání přijaly, což je pro nás obrovská milost, rozvíjejme touhu
se nechat obohatit svědectvím i zkušenostmi ostatních maminek.
Já jsem v MM 15 let a stále víc a víc žasnu nad Boží láskou k nám. Jak Pán kreativně
tvoří v mé rodině situace a možnosti, jak by mě co nejvíce obdařil a zároveň získal mou
lásku. Touží po jediném: Abychom se mu s důvěrou odevzdaly a skrze nás i ty, kteří
jsou nám svěření – manžele, děti, naše starosti, pády a prosby.
Odevzdejme se proto, maminky, s důvěrou našemu Pánu, který nás skrze Ducha sv.
pozvat do lodičky MM, ať plně můžeme rozvinout plachty svého mateřství a spolu s naší
maminkou P. Marií říci své ANO právě na tu situaci, ve které se zrovna teď nacházím.
Jana
Dodatek k svědectví z konference
Dcera se rozešla s chlapcem, který vyznával hinduismus, nejenom pro to jídlo, ale
především proto, že v jejím srdci bylo pevně zakotveno, že jedině Ježíš je Pán. Teď
očekáváme dobu, kdy si připomínáme Jeho narození, a tak Vám všem přeji Jeho
znovunarození a pevné zakotvení v našich srdcích.
Marie
Více foto na ww.modlitbymatek.cz/fotogalerie


Nebojte se… aneb adventní rekolekce v Hájku u Prahy
Ve dnech 9. až 11. prosince 2011 se konala adventní
rekolekce pro maminky našeho hnutí na poutním místě
ve františkánském klášteře Hájek (nedaleko Jenče u
Prahy) pod vedením našeho duchovního otce P.
Šebestiána. Téma rekolekcí bylo až do poslední chvíle
utajované. Rekolekci jsme zahájili mší svatou s mým
oblíbeným úryvkem evangelia: „Pojďte ke mně všichni,
kdo se lopotíte a já Vás občerstvím …“, kterou jsme
slavili v nejstarší loretánské kapli v Čechách, a to
společně s P. Janem Marií Vianneyem, který má jako
správce objekt kláštera na starosti. Druhý den po
příjezdu všech, které se nemohly dostavit už v pátek a
těch, co odložily vánoční přípravy a shon, se nás sešlo
celkem 25 (Moravská Třebová 6 účastnic, z Prahy 3,
Tuchlovice u Kladna - 6 účastnic, Plzeň 3, Brno 3, Lysá
nad Labem 2, Jesenice u Rakovníka 1 a ze Strakonic jedna hledající nepokřtěná
maminka).
Téma a celé vedení těchto rekolekcí bylo skutečně úžasné a jen co budu mít více
14
času, pokusím se poznámky z přednášek sepsat pro Vás, kteří jste nemohli přijet, tak, jak
je P. Šebestián pronesl: tj. Nebojte se….
Nyní se v rychlosti, v jaké musím napsat tento příspěvek, podělím jen o to, co mi
zůstalo v paměti bez nahlížení do poznámek.
Pro dnešní dobu je jedním z typických fenoménů STRACH. Strach – obava z toho,
zda budu mít práci, zdraví, z násilí, arogance, ze sebe sama, zda všechno stihnu, jak
obstojím, strach o práci atd. a pro mnohé i strach z Pána Boha. Strach a bázeň před
Hospodinem není totéž. Bázeň je spravedlivé uznání, že Bůh je Bůh a já jenom člověk,
přiznání svého postavení a vyjádření respektu a úcty. První člověk Adam, když zhřešil,
schoval se před Hospodinem a ten ho volal: „Adame, kde jsi?“ A Adam mu říká
„Schoval jsem se, protože jsem nahý…“ A když ho Bůh usvědčil ze hříchu, že jedl
zakázané ovoce, Adam to svádí na Evu a říká – „To ne já, to žena, kterou jsi mi dal…“
Schoval se, protože věděl, že zhřešil, měl strach a ještě svou vinu sváděl na Evu. Ale
strach je ovocem toho Zlého. Strach není od Pána Boha. Tam, kde je zcela
bezpodmínečná láska, tam není strach. Bezpodmínečná láska sebou přináší důvěru a
odevzdanost. Strach je důsledkem našeho hříchu, a ten Zlý nás v našich obavách a
nejrůznějších druzích strachu jen podporuje, aby nás tím nutil schovávat se před Pánem.
Ale Bůh nás miluje takové, jací jsme, i s našimi nedostatky, a má stále otevřenou svou
otcovskou náruč, aby nás chytil za ruku a my jako dítě o svého rodiče abychom se o
něho mohli opřít a s důvěrou se jím nechali vést. Nebojme se znovu a znovu vkládat
důvěru v Hospodina!
Hned na začátku však P. Šebestián připomněl, že je důležité zříkat se ZLA, stále
zříkat, ale nebojovat s ním, protože na to jsme my jako lidé krátcí. Musíme uznat, že ten
„Rohatý“, jak řekl, je daleko rafinovanější a mocnější než my a že boj se Zlem nepřísluší
nám, ale Bohu. Pochopit tuto myšlenku je i není složité. Musíme rozlišit, co je zřeknout
se Zla a co znamená s ním bojovat. Jde o to, abychom vůbec postřehli i v zájmu
ušlechtilé a spravedlivé věci či zápalu, kdy se Zla zříkáme a kdy už s ním bojujeme a zda
se v tomto boji nedostaneme do područí a kliček toho Zlého…a on naše snažení neobrátí
proti nám.
Při zahájení nedělní mše svaté řekl P. Šebestián větu, která se mě osobně velmi dotkla
a snad jsem si ji zapamatovala správně: „Někdy musíme s bolestným uvědoměním
přijmout, že jsme zlí (tedy hříšní), že je v nás
zlo přítomno a bude až do okamžiku naší
smrti zde, ale my se musíme vědomě tohoto
zla (hříchu) zříkat“. Některé z našich třeba i
stále se opakujících hříchů, když budeme
bolestně přijímat jejich existenci a v postoji
skutečného kajícníka odevzdávat v důvěře
Pánu Bohu, Bůh jednoho dne promění a ve
své všemohoucnosti použije ke své slávě.
Důležitý je však náš upřímný postoj kajícníka
(vzpomeňme si na Joba) a odevzdanost
vedoucí k pokoře. Je pro nás daleko
15
nebezpečnější postoj farizejský, postoj neupřímnosti, falešného pokrytectví než když
upřímně, bez přetvářky a v pravdě Pánu Bohu vyznáme: „Pane odpusť, jsem hrozná, už
jsem zase pomlouvala, nestačím na to, neumím jim říkat pravdu a nekritizovat je…“,
než když si budeme hledat ospravedlnění a omluvu pro to, že jsem např. zase někoho
pomlouvala.
Poslušnost, pravda, upřímné přijetí a odevzdání sebe sama jako hříšného jedince nás
povedou ke svobodě Božích dětí a radosti…. (Sirachovec 39, 12 až 27) . … Poslouchejte
mě, zbožní synové, a rozkvetete jako růže, která roste u tekoucí vody….
A závěrem jen dodám, že když jsem dnes ráno otevřela před odchodem do práce
Písmo sv. a prosila Pána o slovo pro svůj den, padl mně do očí text o Petrově trojím
zapření Pána Ježíše (Mt 26, 69 až 75) a nějak více jsem po této duchovní obnově prožila
a vnímala to závěrečné: „Vyšel ven a hořce zaplakal.“ Když Pána zapřeme, dokážeme
jako Petr vyjít ven, neskrývat se jako Adam a nesvádět vinu, to ne já, to žena (to ti
druzí), kterou jsi mi dal, nepřenášet odpovědnost za svůj hřích na druhé, a dokážeme
hořce zaplakat? Když svou důvěru vložíme v Pána, naučí nás a dá nám milost i tohoto
hořkého zaplakání, které promění ke své slávě, jako proměnil Petra. Buďme tedy v
postoji kajícného Petra, abychom mohli žít skutečný ŽIVOT a měly pravou a
opravdovou radost.
Klára
Svědectví
„Buď vůle Tvá …“ aneb u Pána není nic nemožného (pokračování)
Do loňského roku jsem kromě Katolické charismatické konference neměla žádnou
jinou zkušenost s duchovními cvičeními a obnovou. Nadšení z charismatických obnov
v podobě déle trvajících modliteb a pravidelného čtení Písma vždy trvalo několik týdnů
a pak jsem se vrátila ke starému způsobu života, tj. rychle odbýt ranní modlitbu, pak celý
den pracovat, sem tam nějaké střelná modlitba, večer přiběhnout upracovaná a unavená
domů, svalit se k „odpočinku k televizi“ a večer zase Pána odbýt nějakou rychlou
modlitbou. O loňské velikonoční neděli, když jsem si zpřetrhala vazy na kotníku a
musela několik týdnů chodit s berlemi, jsem při mši svaté u televize prožila, jak
nekonečně mě Bůh i přes všechna moje stále se opakující selhání miluje, a dostala jsem
sílu učinit rozhodnutí Ho bezpodmínečně následovat. Začala jsem několikrát v týdnu
chodit na mše svaté. Požádala jsem několik kněží, aby sloužili mše svaté za jednotlivé
16
rody jak ze strany mé, tak manžela. Pozvala jsem své nevěřící a rozvedené rodiče, aby
se mnou jeli na konci května do Hejnic na duchovní cvičení s P. Anthonym – indickým
misionářem působícím v Ugandě. Co následovalo na těchto duchovních cvičeních, by
vydalo na další samostatné svědectví, výsledkem Boží milosti je, že se při těchto
cvičeních maminka obrátila, odpustila otci, že ji po 30 letech manželství opustil a našel
si jinou ženu, poprvé v životě si došla ke zpovědi právě na těchto cvičeních a v letošním
roce jsem se stala při jejím biřmování její kmotrou. Můj táta, který byl pokřtěn
v husitské církvi, se v době mé konverze Pánu Bohu vysmíval, rouhal a víru mně
zakazoval všemi možnými způsoby, si v Hejnicích poprvé v kostele poklekl, naučil se
při vstupu do kostela se přežehnat, modlil se s námi růženec a přečetl celý Nový zákon.
Sice ještě nevyznal, že by uvěřil, ale je na cestě… Odjížděla jsem z duchovních cvičení
jako největší dlužník, kterého Pán nesmírně obdaroval.
Když moje dcery viděly, co „udělala“ tato duchovní cvičení s babičkou a dědou, tak
obě dvě přijaly pozvání a jely po mnoha letech mého přemlouvání se mnou na KCHO do
Brna. Tady se ukázalo, jak rozdílný přístup a přijetí věcí má vliv na náš duchovní život.
Mladší dcera jela jako účastník KCHO a starší jela pomáhat do týmu vedoucích pro
dětskou konferenci. Mladší dcera měla se mnou velký problém a vnímala jsem její
nevraživost vůči mně za to, že jsem několik let nebyla pořádně doma a ona mě suplovala
v roli naslouchající matky a prožívala všechny deprese své sestry a zachraňovala ji před
pokusy sebevraždy atd. A za to mě opravdu nesnášela. Než se mnou vyjela na KCHO
do Brna, tak mi svým svérázným způsobem jasně oznámila, že tedy obětuje několik dní
prázdnin na této konferenci, ale ať laskavě nepočítám, že se mnou pojede ještě do
Koclířova na duchovní cvičení s O. Jamesem Manjackalem, kam jsem nás v záchvatu
velké zbožnosti a touze rychle napravit věci, které jsem pokazila, přihlásila. Od začátku
konference však mladší. dcera pozorně naslouchala všem přednášejícím, byla nadšená
z toho, jak každý z přednášejících se k jednomu tématu o milosrdném samaritánovi
dokáže vyjádřit a pojmout toto téma různým způsobem a zejména úžasně prožívala
modlitby chval. Pak mi řekla, že je jí jasno, kdo je Bůh Otec i Syn, ale s Duchem svatým
a jak se projevuje, že má problém. V sobotu večer, když byly večerní modlitby za
uzdravení apod., tak mě i moji mamku, která za námi také dorazila, najednou chytila za
ruku a já jsem věděla, že prožila odpouštění vůči mně. Plakaly jsme v té chvíli všechny
tři. Pláču i teď, když píši toto svědectví, protože není nic více uzdravujícího, než
odpustit a přijmout odpuštění. Když jsme jely v neděli domů, zeptala se mě, zda vím,
proč mě chytila za ruku. Řekla jsem jí, že vím, že mi odpustila a že jí za to děkuji. Starší
dcera seděla za námi v autě a byla smutná, protože ona si svou konverzi a osobní setkání
s Pánem jako ta mladší neprožila. Byla vyčerpaná ze služby hlídání dětí a vůči Božímu
Slovu uzavřená. Než jsme přijely domů, míjely jsme na dálnici v autě dopravní nehodu,
při které právě ve chvíli, kdy jsme projížděly, přikrývali mrtvého řidiče. Byl kousek od
nás, viděly jsme krev i vrak vozidla. Silně to na nás všechny tři v autě zapůsobilo. Hned
jsme se za něj začaly modlit, ale já jsme pro slzy a dojetí nemohla nic říkat. Tak se
mladší dcera ujala modlitby a nic krásnějšího jsem do té doby z jejích úst neslyšela.
Pamatuji si tato její slova: „Panno Maria, svěřujeme ti tohoto člověka. Má někde rodinu
a ta bude teď velmi smutná z jeho ztráty. Ty, maminko naše, jsi jako matka prožila u
17
kříže ty nejtěžší chvíle a víš, jaké to je. Prosím Tě, potěš jeho příbuzné a dej jim naději,
že se u Tebe jednou setkají. Bože, smiluj se nad jeho duší a odpusť mu. …“ Když
skončila po chvíli modlitbu, chvíli jsme se starší dcerou nemohly popadnout dech, jak
jsme byly v té chvíli silou její modlitby zaskočeny a dojaty. Starší dcera jí jenom řekla:
„Kde se to v tobě vzalo?“ Mladší jí odpověděla: „Já nevím, prostě to tak přišlo….“ A já
jsem jen tiše dodala, „tak máš právě zkušenost s Duchem svatým.“ A tak mladší dcera
pochopila a prožila osobní a živé setkání s celou Trojicí Boží. Cestou jsme si uvědomily,
že jedeme nadšené domů, kde ale bude naštvaný manžel a otec, že jsme se někde
„flákaly“, a bude to pro nás zatěžkávací zkouška, abychom nepřišly o radost a pokoj,
kterým jsme jely naplněné. A tak jsme se s děvčaty po mnoha letech společně modlily za
manžela, aby nás přijal v lásce a pokoji. Bůh nás vyslyšel a manžel, když slyšel
svědectví o dceřině modlitbě a co prožila na KCHO, měl slzy v očích. Závěrem našeho
příjezdu domů bylo, že mě pozvala moje nevěřící sestra, která spoustu let trpí epilepsií a
bydlí kousek od nás, ať ji přijdeme s mladší dcerou navštívit. Řekly jsme si, že jí
nebudeme o KCHO vyprávět, abychom nedaly příležitost ke sváru. Jenomže první, co
se nás zeptala, co jsme si přivezly z těchto cvičení. Dcera jí na to řekla, co říkal náš p.
biskup na závěr konference, ale moje sestra chtěla vědět, čím jsme naplněné a co pro
nás tato obnova znamená. Ona samozřejmě postřehla změnu v chování a postojích mých
rodičů po duchovních cvičeních v květnu. A tak po 25 letech si vyslechla má vlastní
sestra, která byla svědkem, jak mi táta vyháněl i fyzicky náboženství z hlavy, a která
vždy odmítala slyšet mé svědectví o tom, jak jsem uvěřila, tak si poprvé vyslechla,
jak si mě Bůh k sobě přivedl. Sestra je už také na cestě hledání… Faktem zatím je, že
více než rok neměla ani jeden epileptický záchvat, a to poté, kdy jsme nechali sloužit
mše svaté za jednotlivé rody i za naše nenarozené sourozence, které mamka potratila.
Těchto mší svatých se zúčastnila celá rodina. (pokračování)
Klára
Z vašich dopisů
Studený vítr
Byla jsem nedávno v Prostějově na vlakovém nádraží. Všimla jsem si tam jednoho
staršího člověka, pravděpodobně bezdomovce, který měl na sobě sice zimní kabát, ale
bylo vidět, že pod ním již asi nemá košili. Protože venku foukal studený vítr a já měla
asi tři čtvrtě hodiny čas, chodila jsem sem a tam po nádražní hale a po očku sledovala
tohoto bezdomovce. Bylo vidět, jak je neklidný, pravděpodobně i nemocný. Nepůsobil
dojmem člověka se zkušenostmi v bezdomoví, asi se v této situaci nenacházel příliš
dlouhou dobu. Všimla jsem si, jak stojí před pekařstvím a zpovzdálí hledí na pečivo.
18
Napadlo mě jít za ním a zaplatit mu, co si vybere, ale než jsem se rozhodla, odešel z
vestibulu na perón a já už neměla čas čekat, až se vrátí, nebo ho vyhledat. Mrzí mě, že
jsem pro něho neudělala ani tu maličkost - dát mu kousek chleba. Byl starý, opuštěny,
nemocný.. Tak strašně slabý a sám. Mám pocit, že naše společnost pro tyhle lidi neděla
nic a naopak připouští, aby jích stále více a více přibývalo.
A tak bych ráda poprosila nás všechny, abychom si jich více všímali a pomohli v
jejích nesnázích. Vždyť tihle staří a opuštění lidé jsou bezmocní jako děti...
Prosím všechny skupinky Modliteb matek při každém setkání o modlitbu za ně.
Hana, Kralice na Hané
Jste nádherné královské děti…
Včera jsem byla splnit své mladší dospělé dceři její nesplněný dětský sen a byli jsme
ve třech (i s manželem) na dětské lední revue DISNEY ON ICE - s názvem Princezny a
hrdinové (to jsou ty krásně namalované pohádkové postavičky WALTEM
DISNEYEM). Mickey Mouse, který revue moderoval, říkal všem těm malým klukům a
holčičkám (2-5 let – to jsme se tam fakt jako rodiče s 20-ti letou dcerou vyjímali!) větu,
která mě přivedla k slzám a dojetí, řekl jim totiž: „Vidím tady tolik princů a princezen,
všichni jste krásní, všechny jste královské děti a všem se Vám mohou splnit Vaše přání“.
A ty děti tomu Mickey Mouseovi v tu chvíli věřily a radostně tleskaly, že to vědí a chtějí
tomu věřit, a když některé z nich pak posadili do překrásného kočáru a vozili po ledě
spolu s dalšími nádherně provedenými kostýmy pohádkových bytostí, nadšení malých
diváků nemělo konce...
A já jsem si při této větě, hudbě a celé atmosféře nádherné výpravy a představení
znovu uvědomila, jak je ta věta pravdivá a jak bychom ji denně měli žít, protože si nás
Bůh, který je Králem králů, jako Boží děti skrze svého Syna vyvolil. A my jsme Boží
královské děti, tedy ti malí princové a princezny, kteří mohou hrdě (nikoli pyšně) nosit
hlavy, protože také díky veliké důvěře Panny Marie, která přijala svůj úděl a poslání a
řekla: „Ať se mi stane podle Tvého slova“ ... máme každý u našeho nebeského Otce
Krále své nezastupitelné místo, a to největší splněné přání je štěstí, že máme dar víry a
můžeme se v důvěře odevzdat Pánu Bohu. Chytit se ho jako dítě za ruku a nechat se vést
jedinou bezpečnou cestou skrze Pána Ježíše. Tak v tom předvánočním shonu na to
mysleme a nenechme se svézt z jediné bezpečné cesty lákadly a pokušeními tohoto světa
...A protože tyto nadcházející svátky nejsou o nákupech, úklidu a jiném nahánění, ale
především o ztišení a díkůvzdání za přijetí daru mateřství a radosti, že k nám Bůh
sestoupil ... Tak o to jsem se s Vámi chtěla podělit.... Jste nádherné královské děti..
Klára
19
Skončil Rok křtu
Křest v kruhu rodinném
V sobotu 12. září 2009 jsme si s Michalem před Bohem řekli své ano a zároveň
slíbili, že naše děti povedeme k Bohu. Už za dva roky a 6 dní jsme prožívali další
slavnostní chvíli … křest našeho prvorozeného syna.
Na Robina Jana jsme se nejen já s Michalem, ale všichni příbuzní a kamarádi jak
jinak než těšili. Mé první setkání s naším chlapečkem byl nádherný zážitek a byl to jeden
z těch okamžiků, na který se nezapomíná. Narození nového člověka je opravdu zázrak a
děkuji Bohu, že i nám s Michalem se dostalo toho požehnání a byli jsme obdařeni
miminkem.
Když bylo Robinkovi deset dní, „uvedla“ jsem ho do chrámu Páně. Měla jsem obavy,
jak to napoprvé zvládne, ale byl moc šikovný. Co po mši následovalo, jsem vůbec
nečekala, a o to víc mě to dojalo a upřímně vzalo za srdce. Robinkovi se dostalo opravdu
vřelého přijetí od Vás všech a moc vám za to děkuji. Dalo mi to jistotu, že se v kostele
nescházíme jen proto, abychom se všichni pomodlili a prožili mši svatou a potom se
rozešli domů, abychom se zase v neděli znovu setkali, ale že jsme opravdovou rodinou a
máme zájem jeden o druhého. Děkuji Vám všem za krásná slova, protože ta mě ujistila
v tom, že křest chceme prožít nejen s těmi nejbližšími v kruhu rodinném, ale s Vámi
všemi.
18. září 2011 jsem měla s Michalem možnost dát našemu synovi dar největší, a to
přivést ho před Pána a požádat o křest. Neboť Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke
mně; neboť takovým patří království nebeské. (Mt 19,14). Křest je veliký Boží dar, který
vtiskl do duše nesmazatelný znak našeho Pána Ježíše Krista! Podmínkou křtu malých
dětí je slib rodičů, že své dítě povedou k Bohu. Tento slib jsme mysleli upřímně a
budeme se snažit z našeho Robina Jana vychovat dobrého křesťana. Každé dítě je zcela
nový začátek, je nadějí a budoucností. Pane dej nám sílu, abychom našeho slibu dostáli a
mohli tvůj dar v Robinkovi dále rozvíjet.
Marta
Začal Rok biřmování
Drazí bratři a sestry,
dnes zahajujeme Rok biřmování. Většina dospělých tuto svátost přijala, i když i
mezi staršími je řada věřících, kteří v mládí neměli možnost biřmování přijmout. Teprve
biřmováním se však dovršuje naše přijetí do církve. Každý, kdo přijal nebo chce
přijmout svátost manželství nebo být kmotrem, má být biřmovaný. Proto vyzývám
všechny dospělé věřící, kteří nejsou biřmovaní, aby se přihlásili k přípravě na přijetí této
svátosti. Starým a nemocným i v domovech důchodců mohou po krátké přípravě udělit
biřmování kněží třeba společně s pomazáním nemocných.
20
Proč je biřmování důležité? Vzpomeňte na apoštoly. Měli nejlepšího učitele, sám
Ježíš je naučil modlit se, viděli jeho zázraky a přece ve zkoušce neobstáli. Jidáš zradil,
Petr zapřel, ostatní utekli, jen Jan stál pod křížem. Když na ně však sestoupil Duch
Svatý, stali se odvážnými svědky zmrtvýchvstalého Krista. Předávali víru a zapalovali v
lidech lásku k Ježíši. Přes všechny překážky církev rychle rostla. Duch Svatý skrze ně
budoval Boží království ve světě. Že my nehoříme takovou vírou, abychom zapalovali
všechny kolem nás? Obnovme své rozhodnutí pro Boha a otevřme se působení Ducha
Svatého! On může změnit i dnešní svět!
Co znamená mít Svatého Ducha? Znamená to podobat se Kristu, který je plný
Ducha. Znamená to myslet a jednat podobně jako Ježíš. Proto se budeme v tomto roce
často dívat na Ježíše skrze evangelia, jako se rádi díváme na obrázky těch, které máme
rádi. Každému doporučuji přečíst si denně malý kousek evangelia, abychom se jaksi přes
ten úryvek podívali na Ježíše, s nímž máme stejného Ducha. Často se ptejme: Jak by to
teď na místě dělal Ježíš? Pokusme se jednat jako on a modleme se o Ducha Svatého, aby
nám připomínal Ježíšova slova a jeho příklad, aby nám dával sílu jednat podle jeho
vzoru.
Kdy můžeme počítat s pomocí Ducha Svatého? Duch Svatý je Láska mezi Otcem a
Synem. Chceme-li, aby v nás působil, začněme milovat. Kdo miluje, zachovává
přikázání, říká Pán Ježíš a hledá dobro druhého. Jednejme podle Božích přikázání a
dělejme skutky lásky k bližnímu. Pak poznáme, že Duch Svatý je v nás a působí v nás. O
to se můžeme snažit každý den a časem poznáme, jak v nás roste Boží království.
Dospělí křesťané jsou spoluzodpovědní za farnost i křesťanský život v obci a v
celé společnosti. Prvotní církev byla hned od Seslání Ducha Svatého misionářská.
Všichni vydávali svědectví o Kristu a jeho vítězství a přiváděli do společenství církve
nové lidi. Kdo si nechává poklad víry jen pro sebe, je ošklivý sobec. I o víře oplatí, že
ten dar jsme dostali proto, abychom mohli být užiteční. Snažme se dělit o svou víru s
těmi, kteří ji ještě nepoznali, nebo se od ní vzdálili. Ale dříve, než někoho oslovíme, se
modleme za něj, aby naše svědectví dobře přijal, a taky za sebe, abychom to dovedli
správně říct. Především ale usilujme o to, aby lidé mohli poznat Boží lásku z našeho
jednání.
Vrcholem tohoto roku bude společná novéna před Slavností Seslání Ducha
Svatého a o slavnosti prožijeme obnovu této svátosti ….
Ke společnému úsilí každému z Vás ze srdce žehná
arcibiskup Jan
Z pastýřského listu arcibiskupa olomouckého Mons. Jana Graubnera z 1. neděle
adventní 4. 12. 2011; zdroj: www.ado.cz

21
Prosba o modlitbu
























Za Sv. otce, biskupy a kněze
za ochranu a vedení Duchem sv. pro sestru Veroniku
za Boží požehnání a hojnost darů Ducha sv. pro naši koordinátorku Růženku
k jejímu životnímu jubileu
za mezinárodní setkání koordinátorek MM příští rok v říjnu v naší republice
za politiky, právníky, pracovníky sdělovacích prostředků, vychovatele
za dar zdraví pro Janu Pajanovou
za jedno rozpadající se křesťanské manželství, kde není odpuštění, láska,
pochopení, ale nenávist a velký strach ze strany manžela, bázlivost, sobeckost a
neschopnost přijmout děti
prosíme za maminku Lenku (29) a syna Daniela (7), aby mohli byt spolu v klidu
a beze strachu z útoků a porušování soudních rozhodnutí od Danečkova otce a
jeho matky
za dceru, za její studium, ubytování, brigádu
za zázrak uzdravení maminky s rakovinou mozku
za rozvázání pout dcery s nevhodným společenstvím
za dar víry a sílu unést nemoc pro pana Stanislava a pana Radka, oba mají
rakovinu v pokročilém stádiu
za paní Annu, která v lednu čeká miminko, a má rizikové těhotenství
za paní Věru, matku 3 dětí, která má problém s bydlením a financemi
za Petra a klid v jeho rodině
za sestru Marii, která se odklonila z katolické církve a je v depresích
za uzdravení vztahu mezi manželem a synem maminky Bohunky a nalezení
vhodného zaměstnání
dále za vyřešení velkých problémů v rodině maminky Jitky, o poznání Boží vůle
a její naplnění
za vyřešení tíživé situace v rodině Evy a odpuštění dcery otci
za uzdravení vztahů maminky Lenky s dcerami Pavlou a Lucií
za vyřešení finančních problémů v rodině dcery Heleny a poznání a přijetí Boží
vůle v dalším životě
za obnovení lásky mezi dcerami a za uzdravení vztahů mezi matkou Alenou a
rodinou jejího syna
za duchovní i tělesné uzdravení pro Helenu
za Boží ochranu, světlo Ducha sv., pokoj a návrat k živé víře pro Martina a
Lenku
22








za Boží pomoc a ochranu pro Hanu
za úspěšné dokončení přípravy na křest a dar křtu pro Zuzanu
za obrácení Lucie a Tomáše
za nalezení pravé životní cesty pro Josefa a Jana
za křest pro Karlíka a za výchovu dětí ve víře
za dar víry pro Danu a Radka
za křest pro Jana a za křesťanskou výchovu
za nemocného Tomáška a celou rodinu.
Díky
Před asi rokem a půl jsem žádala o modlitbu za narození zdravého dítěte (mého). Bůh
si přál, aby se narodilo dítě nemocné. Narodil se nám syn Štěpán s dědičnou
metabolickou poruchou, která se jmenuje glutarová acidurie 1. typu. Je to naše 4. dítě.
Touto chorobou už trpí naše druhorozená dcera Alžbětka. Bohužel u ní se na nemoc
přišlo pozdě, a proto je nyní těžce fyzicky i mentálně postižená. Opravdu těžce - musíme
se o ni ve všem postarat, neumí se ani slovně nijak vyjádřit. Když jsme viděli její těžké
postižení a dostali jsme další takové dítě, bylo to hrozné a vedli jsme těžký boj. Bůh nás
však pevně držel a drží ve své ruce. Za naši dobrou vůli přijmout jakékoli dítě nás nyní
odměňuje tím, že náš syn se vyvíjí i přes svou těžkou nemoc výborně. Na první pohled
nikdo nepozná, že trpí vážnou poruchou. Sice musíme často pobývat v nemocnici a
podrobovat se různým vyšetřením a máme toho kolikrát plné zuby, ale jsme šťastní, když
vidíme, že náš syn chodí a snaží se komunikovat (zatím nemluví - je ještě malý).
Děkujeme za všechny přímluvné modlitby. Píši až teď, ani nevím, proč tak pozdě, ale
chci, abyste věděli, jak to s námi dopadlo. Ta nemoc se samozřejmě vyvíjí a nikdo kromě
Boha neví, co bude dál. Ale zatím vše probíhá příznivě. Ještě jednou děkujme.
Blanka
Vítáme nové skupinky
Vítáme nové skupinky v Praze-Vysočanech, v Lysé nad Labem, Tlumačově,
Bernarticích, dvě skupinky v Luhačovicích, v Hrochově Týnci, Buchlovicích,
Kopřivnici, ve Vlašimi, dvě skupinky v Novém Městě nad Metují, v Praze 8, ve
Křtinách, Polešovicích a v Předhradí, Brně-Soběšicích, České Vsi a Veřovicích,
v Třebovici, v Uničově, v Lukavci.
Prosíme vedoucí nových skupinek, aby upřesnily počet zpravodajů, které chtějí
zasílat.
23
Aktuálně
Důležité oznámení o změně banky!!!
Milé sestry, bylo rozhodnuto, že změníme banku. Odcházíme od ČSOB a
přecházíme k malé bance FIO. Je to rozhodnutí koordinátory z důvodů úspory poplatků.
Proto se obracíme na Vás, milé dárkyně a dárci, kteří nás podporujete svými dary
převodem, abyste od 1. ledna 2012 již nepoužívali číslo našeho účtu 170498518/0300,
ale všechny své platby zasílali na číslo účtu 2000168590/2010.
Děkujeme Vám za pochopení a doufáme, že nám zůstanete i nadále příznivě
nakloněny. Nové číslo konta bude uváděno opět na poslední straně našeho zpravodaje.
Prosba
Milé sestry v Kristu,
dovolujeme se na Vás obrátit s prosbou. Stává se, že v době konání celostátní
konference našeho hnutí v Brně (tradičně v říjnu daného roku) si skupinky maminek
organizují svá místní setkání pro větší skupinu, která by měla nahrazovat příležitost
setkání pro ty maminky, které z mnoha důvodů nemohou jet do Brna. Pro některé
maminky se tím vytváří dilema, na které ze setkání jet. Jedním z podstatných kamenů
našeho mezinárodního hnutí je jednota. Než proběhne konference nebo jakékoli jiné
větší setkání modlitebních skupinek hnutí, pravidelně se jeho organizátoři i ostatní matky
modlí novénu k Duchu svatému, a to nejen za ochranu přede Zlým. Zakladatelka hnutí
Veronica při setkáních zdůrazňuje, že zachovat a dodržovat jednoduchost a strukturu
spirituality, která je vyjádřena v brožurce Modlitby matek, je jedním z poslání národní
koordinátorky, která je jakousi „strážkyní“ této spirituality. Je proto důležité, aby o
setkáních, která probíhají nad rámec pravidelných modliteb ve skupinkách nebo tridua,
byla národní koordinátorka informována a dále aby se taková setkání nekonala v době
celostátní konference. Aby byla informována jednak proto, aby se též před takovým
setkáním společně modlila novéna k Duchu sv., neboť je velmi důležité nepodceňovat,
jak se jej místo kladného přínosu setkání může zmocnit ten Zlý, a také proto, že je
vhodné, aby se takových setkání kvůli jednotě i poslušnosti naší spirituality účastnila
národní koordinátorka nebo jí pověřená oblastní koordinátorka. Je to podobné jako ve
všech ostatních hnutích a komunitách či řádech, kdy je za tento řád a dodržování jeho
zásad odpovědný jeho představený. Děkujeme Vám proto za pochopení a respektování
této prosby, která není výrazem toho, že bychom Vás chtěly omezovat ve Vašich
aktivitách, ale je vedena opatrností, aby podstata hnutí Modliteb matek zůstala
zachována v jednotě.
Růžena, Věra, Oldřiška, Klára
24
Do vašeho diáře:
Modlitební triduum:
27. – 29. 1. 2012; 30. 3. - 1. 4. 2012
Doporučené texty na triduum v lednu:
Pátek: Žalm 50, 51 Stvoř mi čisté srdce, Bože;
Sobota: Jan 7, 37 – 38; Neděle: Jan 4, 34 – 38.
 Hromniční pouť matek ve Šternberku: 4. 2. 2012
Jednodenní duchovní obnova v Plzni: 11. 2. 2012
Postní rekolekce v Kroměříži pro otce i matky: 9. 3. – 11. 3. 2012
Konference MM ve slovenském Svitě: 16. – 18. 3. 2012
Rekolekce v klášteře v Moravské Třebové: 27. - 29. 4. 2012
Pouť MM do Medjugorje v termínu: 17. – 23. 6. 2012
Pozvánky:

Hromniční pouť matek ve Šternberku 4. 2. 2012 – pozvánka
od P. Antonína Pechala v plném znění na webu MM.
Program: 9. 30 modlitba radostného růžence
10.00 mše sv. v kostele Zvěstování Panny Marie
12.30 společný oběd, po něm přednáška, adorace, odevzdání jmen dětí v KD
15.30 závěrečné požehnání
Duchovní obnova
pro modlitební skupinky hnutí Modlitby matek Plzeň a
hosty - s o. Šebestiánem Smrčinou a dalšími přednášejícími po obědě (bude
překvapením).
Dovolujeme si pozvat maminky především z Plzeňské diecéze (hosté vítáni ubytování zajistíme): Dne 11. 2. 2012 od 8.00 (zahájení v 9.00 hod.), ukončení mezi
17.00 -19.00 hod. (Odjezd dle potřeby) - v budově arciděkanství v Plzni, Františkánská
ul. (u nám. Republiky). Uzávěrka přihlášek: do 5. 2. 2012 na adresách: [email protected] a v kopii prosím: [email protected] Do přihlášek uvádějte
kontaktní telefon a e-mailovou nebo jinou adresu. Případné bližší informace:
Klára Hrušovská tel. 604 213 187 (pište nejprve sms).

Pouť MM do Medjugorje s o. Šebestiánem v termínu 17. – 23. 6. 2012
Další info na letáčku na www.modlitbymatek.cz. Přihlášky: Katka Kučerková
(tel. 604 919 709, e-mail: [email protected])
25
Naše hnutí má nové oficiální stránky: www.modlitbymatek.cz, které zvou všechny
k návštěvě, sdílení informací i komunikaci.
Záložky: Aktuality, Historie, Spiritualita, Komunita Solace,
Modlitební setkání, Brožurka, Kalendář, Zpravodaj, Nabídka
pro vás, Fotogalerie, Skupinky, Kontakty, Pozvánky, Mše za
kněze, Návštěvní kniha
V letošním a příštím roce chceme pokračovat v zesílených modlitbách za kněze,
řeholníky a nová kněžská a duchovní povolání, a to mj. také prostřednictvím
obětování mší sv. na tento úmysl pokud možno každý čtvrtek (eucharistický den).
Uvítáme Vaši iniciativu, když necháte odsloužit podle Vašich možností ve volném
termínu mši sv. na tento úmysl a dáte nám to předem vědět prostřednictvím formuláře na
těchto stránkách, popř. na mail. adresu [email protected] Naším záměrem je,
aby bylo pokryto co nejvíce – pokud možno všechny – čtvrteční termíny. Samozřejmě se
nevylučuje, aby se v jednom termínu na různých místech slavilo více mší sv. na tento
úmysl. Děkujeme!

Po velkém úspěchu knihy Síla manželčiny modlitby přichází do
prodeje další kniha od Stormie Omartianové Síla rodičovské
modlitby. Paulínky 2011. Cena 199,- . Brož., 208 str.
Tentokrát povzbuzuje k vytrvalé a usilovné modlitbě rodiče. „Boj
o životy našich dětí se odehrává na kolenou. Nemodlit se je jako
sedět a zpovzdálí se dívat, jak na naše děti ve válečném poli
dopadají střely ze všech stran. Když se však modlíme, jsme v bitvě
po jejich boku a užíváme Boží moc v jejich prospěch.“
Ukázka:
Pane, ukaž mi, jak se mám nyní za své dítě konkrétně modlit, když už s ním nejsem tak
často. Mé poznání závisí na Tobě. Ukaž mi, co potřebuji vidět a jak se mám modlit.
Pomoz mi projevit mu/jí mou lásku a říct mu/jí o mém závazku neustále se za něj/ni
modlit tak, aby ho/ji to povzbudilo. Ať má touhu požádat mě o modlitbu za své potřeby s
vědomím, že mi může důvěřovat a že budu s danou informací zacházet s úctou a
diskrétně.
26
Vánoční pohádka
Jste rádi, že jsou Vánoce?
Já moc. A chtěl bych Vám říct jednu pohádku,
kterou jsem před několika lety slyšel. Bude o zlém
vlkovi.
Představte si noc, kdy se narodil Pán Ježíš.
A podívejme se o kousek dál, do jiné země.
K pastýřům. Pastýři měli své ovečky, starali se o ně, ale v jejich blízkosti žil také zlý
vlk, který byl nejen zlý, ale i úskočný, a vždycky, když pastýři trochu nedávali pozor, tak
některou z nich chytil a roztrhal. Pastýři se ho báli a neměli ho vůbec rádi. Vždycky po
něm házeli kamení a snažili se ho zahnat.
Až se jednou stalo něco zvláštního. Pastýři slyšeli, že se narodil Pán Ježíš a řekli si, že
se tam půjdou podívat. Vlk se zaradoval - nikdo nehlídá stádo, nikdo mě nebude zahánět,
to si naloupím a roztrhám ovcí! Ale najednou ho přemohla zvědavost. Řekl si: To je
zvláštní. To pastýři ještě nikdy neudělali, aby takhle odešli pryč. To se musím jít podívat,
kde jsou a co dělají...
A tak se za nimi plížil, schovával se za keři, aby ho neviděli, až se dostal ke stáji, kde
byla jeskyňka a v ní Panna Maria, svatý Josef a v jesličkách byl položený Ježíšek. Vlk
tiše stál a díval se, co se bude dít. Viděl, jak se pastýři radují, a pomyslel si, že počká, až
odejdou a podívá se víc zblízka, aby mu nic neuteklo.
Pastýři po chvíli opravdu odešli a kolem se rozhostil klid. Tak velký klid, že se Panně
Marii i svatému Josefovi začaly zavírat oči. Teď je ta správná chvíle, řekl si vlk. Teď je
všechny sežeru. A začnu od toho nejmenšího...
Vlk se krok za krokem plížil k jesličkám. Opatrně a tiše, aby nezpůsobil nějaký
šramot. A už byl kousek od jesliček. Chystal se skočit a ... vtom se na něj Pán Ježíš
podíval a usmál se. To se vlkovi ještě nikdy nestalo, že by se na něho někdo usmál. A co
víc - Ježíš jej pohladil! To se mu teprve nikdy nestalo, protože všichni na něj vždycky
jen nadávali nebo po něm házeli kamení.
Ale pak se stalo ještě něco: když se na něj Ježíš usmál a
když ho pohladil, praskla vlkovi kůže a z té vlčí kůže vylezl
člověk. Takový, jakého Bůh chtěl mít. A člověk začal chválit
Boha a děkovat mu za to, že ho takovým způsobem proměnil.
No, a to je konec pohádky.
Kdo jí porozuměl, ten ví, o čem jsou Vánoce.
Z knihy brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho …aby mohlo vyrůst něco
krásnějšího. Brno, Cesta 1999.
27
Co popřát na závěr? Abychom uměly přijmout narozeného Ježíše jako svůj
nejcennější dar a naplněny tímto obdarováním dokázaly dále zvěstovat
Jeho LÁSKU, se kterou sestoupil mezi nás.
Požehnané Vánoce přejí Vám i všem Vašim drahým
Růžena, Věra, Oldřiška, Klára, Marcela
Pohotovostní skupinka:
Jana Bartáková, Brno, tel. 774 706 626; Marie Hamříková, Brno 16, mobil 731 208 537; Božena
Orlovská, Uherský Brod, tel. 606 466 763; Václava Smejová, Frýdlant n. Ostr., tel. 558 678 917,
mobil 777 610 919; Anděla Suchá, Batelov, tel. 737 915 277, 724 743 883; Jitka Kořenková,
Moravany, tel. 547 244 315; Marie Kotvrdová, Slavkov, tel. 544 227 227; Ludmila Štěpánková,
Holubice 242; Mirka Prokopová, Jaroměřice n. Rok., tel. 724 510 727; Bohumila Vendů, Lipník n.
Beč., tel. 581 771 555; Josefka Doležalová, Lovčičky 192, tel. 544 240 306; Růžena Fialová, Brno
16, mobil 608 618 822; Terezie Šimonova, Velešovice u Slavkova, tel. 737 083 661; Helena
Štěpánková, Brno 12, tel. 549 247 622; Leona Řezaninová, Ostrovačice, tel. 546 427 255; Jana
Pláteníková, Kroměříž, tel. 774 838 824; Barbora Králíková, Brno, mobil 775 642 385; Marie
Ventová, Plzeň, tel. 377 531 488, mobil 736 779 178; Lucie Růžičková, Praha 9, tel. 281 971 261;
Marcela Krejčí, Opava 5, tel. 553 730 530; Věra Krejčí, Zlín-Štípa, tel.: 577 915 220; Noela
Frolková, Zlín, tel. 577 212 041, mobil 605 131 548; Marie Berková, tel. 381 233 474; Věra
Papežová 691 65 Křepice 133, tel. 775 062 460; Jana Strašáková, Partyzánská 338, 570 01
Litomyšl, tel. 461 615 099, [email protected]; Františka Dvořáková, mobil 737 875 974;
Markéta Netušilová, Pardubice, tel. 466 511 560; L. Králová, [email protected]; Kamila
Varmusová, mobil 724 784 096; [email protected]; Marcela Macháčková, tel.
465 324 893, mob. 776 559 793, Janka Pecherová, tel. 381 233 034, mob. 723 331 951; Marie
Pietrasová, Náchod, mariepietrasová@seznam.cz; Marie Stehlíková, Strážnice, 723490967
Prosíme, obracejte se na pohotovostní skupinku pouze s prosbami v urgentních
případech. Dlouhodobé prosby o modlitbu patří do rubriky Prosba o modlitbu.
Pokud potřebujete modlitby v tíživé životní situaci, můžete zavolat na telefon 545
243 952 - Modlitba SOS, komunita Emanuel, každé pondělí od 19 do 21 h.
Kontaktní adresa: Modlitby matek, P. O. BOX 2, nám. Svornosti 6, 616 00 Brno 16
Pro osobní setkání: Brno, Jakubská 11
Koordinátorka: Růžena Fialová, mobil 774 618 822 (T-mobile), 608 618 822 (Vodafone)
E-mail: [email protected]; http://www.modlitbymatek.cz
Číslo účtu: 2000168590/2010 Fio Banka
Zapsán do evidence periodického tisku pod evid. č. MK ČR E 13146; vychází čtvrtletně
Redakce: Marcela Macháčková
Fotografie použité ve zpravodaji, archiv MM, internet
Tisk: LITERA BRNO, Tábor 43a, Brno
Náklad: 3 600 výtisků
28
29
Download

Hnutí Modlitby matek