SDRUŽENÍ KNIHOVEN
ČESKÉ REPUBLIKY
ROČENKA 2013
2013
2
3
sdružení
knihoven
České
republiky
v roce
2013
OBSAH
05
Zpráva o činnosti Sdružení knihoven ČR za rok 2013
08
Lea Prchalová
Logo08
Obálky a obsahy knih
08
Konference Knihovny současnosti 2013
10
Valná hromada a zasedání rady sdruk14
Studijní cesta do knihoven ve Slovinsku a Rakousku
15
Studijní cesta ředitelů krajských knihoven do Stockholmu
16
Publikační činnost
19
Hospodaření sdruk za rok 2013
Soutěž o logo Sdružení knihoven ČR
a logo konference Knihovny současnosti
20
© 2014 Ondřej Zámiš, Roman Černohous
Sekce pro akvizici
Aleš Brožek, Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem
Sekce pro bibliografii
Eva Svobodová, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
Sekce pro historické fondy
Jitka Holásková, Vědecká knihovna v Olomouci
Sekce pro informační vzdělávání uživatelů
Veronika Peslerová, Krajská knihovna Vysočiny
Sekce pro informační technologie (it)
Tomáš Gec, Moravská zemská knihovna v Brně
Sekce pro regionální funkce
Blanka Konvalinková, Krajská vědecká knihovna v Liberci
Sekce pro služby
Ivo Kareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
22
27
30
31
33
37
40
16. kolokvium slovenských, moravských
a českých bibliografů
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, 6—8 10 2013
Eva Svobodová, předsedkyně sekce sdruk pro bibliografii
Osobní fondy v knihovnách (pozůstalosti a speciální sbírky)
Sbírka exlibris v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích
ISBN 978-80-86249-70-4
45
Květa Cempírková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Fenomén dálkových pochodů. Osobní fond Jana Zajíčka
42
Jiřina Kádnerová, Státní oblastní archiv v Praze
49
06
OBSAH
07
57Manželia Horákovci a ich pôsobenie v Čechách a na Slovensku
Anna Kucianová, Slovenská národná knižnica Martin
66
Sukova studijní knihovna literatury pro mládež jako jeden ze
speciálních fondů pedagogické knihovny j. a. komenského
Alice Košková, Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského,
Sukova studijní knihovna literatury pro mládež
72Fragmenty šľachtických rodinných knižníc
v historickom fonde ŠVK Prešov1
Marcela Domenová, KAaPVH IH Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove
80František Bartoš (1837–1906) a jeho diela v prešovských knižniciach
Lucia Němcová, Štátna vedecká knižnica v Prešove
89
Výzkum proveniencí v Knihovně Národního muzea
Iva Bydžovská, Knihovna Národního muzea v Praze
Místa česko–slovenských setkání
99Místa československých setkávání 1918–1948
na moravsko slovenském pomezí
Jaromír Kubíček, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně
Bibliografie a digitalizace
105
Od bibliografie k digitalizaci aneb budování digitální
knihovny Moravskoslezského kraje
Monika Oravová, Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě
111
Projekt digitalizácie fondu starých a vzácnych tlačí švk
v Banskej Bystrici
Blanka Snopková a Mária Bôbová, Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici
Prezentace oborových bibliografií
121
Václava Horčáková, Historický ústav AV ČR Praha
128
Eva Filípková, Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně
Bibliografie dějin českých zemí (bdčz)
Baťovy závody – geniální myšlenka československého průmyslníka
139
Eva Wróblewská, Středočeská vědecká knihovna v Kladně
144
Gerda Lorenzová, Krajská knihovna Karlovy Vary
150
Dobrovický cukrovar v databázích Středočeské vědecké knihovny
v kladně
Podnikání v karlovarském regionu
Divadelné hry českých dramatikov na javisku
Ukrajinského národného divadla v prešove
Zuzana Džupinková, Štátna vedecká knižnica v Prešove (Slovensko)
161Poznámky
ČINNOST
SDRUŽENÍ
KNIHOVEN
08
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Zpráva o činnosti Sdružení
knihoven ČR za rok 2013
Lea Prchalová,
předsedkyně
SDRUK
LOGO
OBÁLKY
A OBSAHY
KNIH
K radosti členů i mé osobní lze konstatovat, že se činnost Sdružení
knihoven ČR rok od roku rozkošaťuje. Přibývá členů – do SDRUK loni
přistoupila jako 45. Knihovna Akademie věd. Přibývá také sekcí,
počtu organizovaných porad a seminářů a naštěstí též vyřešených
problémů. V roce 2013 začla pracovat nová sekce, a to sekce pro
služby, jejíž absenci cítili členové SDRUK již delší dobu, ale vzhledem k existenci pracovní skupiny při Národní knihovně ČR se založení sekce stále odkládalo. Potřeba nalézat konsensuální řešení
mezi zástupci různých typů knihoven pro úkoly objevující se se
změnami knihovnických služeb a zaváděním služeb zcela nových
vyústila právě v založení sekce, v níž jsou zahrnuti také vedoucí pracovníci služeb z NK ČR, a existuje též funkční propojení na pracovní
skupinu pro MVS a DDS při Centrálním portálu knihoven.
Dalším zajímavým počinem byla veřejná obchodní soutěž s názvem
„Logo Sdružení knihoven ČR a logo konference Knihovny současnosti“, která byla vyhlášena 1. 7. 2013. Celkem bylo doručeno 12
návrhů, z nichž byl 1 doručen po lhůtě a vyloučen. 16. září proběhla
kontrola formální správnosti podaných návrhů a autoři byli poptáni
o odstranění drobných nedostatků (doplnění duplicitních prohlášení pro alternativní návrhy apod.) V jednom případě k nápravě
nedošlo a návrh musel být z dalšího posuzování vyloučen. Hodnocení 10 návrhů, které prováděla sedmičlenná komise ve složení Mgr.
Daniel Bechný, ak. mal. Ditta Jiřičková, Mgr. Jiří Jůza, Mgr. Lenka
Hanzlíková, Ing. Lea Prchalová, Mgr. Eva Svobodová, doc. ak. mal.
František Steker, bylo uzavřeno ve druhém kole 30. září. Vítězi se
stali MgA. Ondřej Zámiš a MgA. Roman Černohous z Prahy. Ti
následně zpracovali manuál jednotného vizuálního stylu SDRUK
i KS. Nová loga jsou představena v navazujícím článku ročenky.
V dubnu 2013 převzal SDRUK od Moravské zemské knihovny
oprávnění k výkonu práv pořizovatele „databáze Obálka knih“
a získal také od MZK licenci k software „databáze Obálka knih“.
Tuto licenci i oprávnění pořizovatele „databáze Obálka knih“
dále poskytl podlicenční smlouvou Jihočeské vědecké knihovně.
Byly splněny cíle projektu Obálkyknih.cz, stanovené na rok 2013,
na jejichž řešení se podílely JVK a MZK, přičemž hlavním cílem
projektu v roce 2013 v Jihočeské vědecké knihovně (s podporou
programu VISK 3) bylo řešení extrémní zátěže na hardware
a občasných výpadků dostupnosti.
Nová aplikace obalkyknih.cz, nasazená do pilotního provozu nad
ostrým katalogem JVKCB, byla rozdělena na dvě části:
FrontEnd: „jen pro čtení“ - poskytující data knihovním katalogům;
BackEnd: „zápisová část“- zajišťující import nových obálek z jednotlivých zdrojů, udržující hlavní datový model pro deduplikaci,
provázání jednotlivých entit.
Zároveň bylo nutné vyřešit vzájemnou synchronizaci FrontEndu
a BackEndu. Cílem bylo zajistit:
– dostatečný výkon dotazovacího API,
– výběr a implementaci technologie k zajištění odolnosti
– proti výpadkům,
– budoucí možnost škálovatelnosti,
– přechod na 64bitovou platformu,
– jednoduší implementaci do knihovních systémů,
– zrychlení fungování a odezev webové služby.
V JVK bylo pořízeno nové diskové pole pro provoz služby s důrazem na rychlost a bezpečnost. Pracovníci MZK vyvinuli v roce 2013
skenovacího klienta na obálky a obsahy a poskytli službu OCR prostřednictvím ABBYY Recognition Serveru MZK, čímž nahradili klíčovou část nefunkčního projektu TOC Národní knihovny a zároveň
otevřeli možnost podílet se na skenování obálek a obsahů všem
knihovnám. Skenovací klient je z MZK poskytován bezplatně. Do
systému se postupně zapojují další knihovny, v současnosti celkem 150 knihoven.
09
10
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Připravená
medaile Z. V.
Tobolky pro paní
Děvanu
Pavlíkovou
KONFERENCE
KNIHOVNY
SOUČASNOSTI
2013
Nejdůležitější akcí organizovanou Sdružením knihoven (ve spolupráci s Ústřední knihovnickou radou) byla konference Knihovny
současnosti 2013, která se konala ve dnech 10.–12. září v Olomouci.
Ve třech nabitých dnech byla probírána témata od přípravy informačního zázemí k poskytování služeb, přes knihovnické vzdělávání a rozvoj dovedností potřebných k nabídce služeb různým
věkovým a sociálním skupinám včetně osob se zvláštními potřebami a národnostních menšin. Rovněž vývoj nosičů informací
a rozšiřující se digitalizace si na konferenci našly pravidelné posluchače. Hitem posledních ročníků se stalo vyhodnocování dopadu
služeb a jejich adresnost včetně potřeby trvalé propagace. Okrajově byl program zaměřen také na prostory knihoven, které přímo
ovlivňují šíři nabízených služeb. Na konferenci proběhly následující
programové bloky:
Trendy v knihovnictví. (Garanti: Mgr. Blanka Konvalinková, Ing.
Lea Prchalová, RNDr. Tomáš Řehák.)
Knihovna je služba. (Garanti: PhDr. Radka Římanová, Mgr. Štěpánka Žižková, Mgr. Tomáš Gec.)
Nepřizpůsobiví uživatelé knihoven. (Garant: Mgr. Adéla Dilhofová.)
Komunitní role knihoven. (Garant: Mgr. Gabriela Jarkulišová.)
Práce s dětmi a mládeží. (Garant: Mgr. Helena Selucká.)
Koncepce rozvoje knihoven. (Garant: PhDr. Vít Richter.)
Součástí programu se staly také dva workshopy:
The New Library. (Workshop vedla Maija Berndtson.)
Knihovna jako označení. (Workshop vedla Mgr. Lenka Hanzlíková.)
V prvním programovém bloku ke knihovnickým trendům jsme
vyslechli zajímavé prezentace zahraničních kolegů, a sice Judith
Gregor, manažerku oddělení informačních technologií z Městské
knihovny ve Stuttgartu, Simona Maye, manažera pro knihovní
služby městské rady ze Southend-on-Sea (Velká Británie), a Maiji
Medaili Z. V.
Tobolky si paní
Děvana Pavlíková
převzala osobně
11
12
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Záběr ze zahájení
konference
s hosty
a vyznamenanými
osobnostmi
Berndtson, emeritní ředitelky Městské knihovny v Helsinkách.
Celkem se konference zúčastnilo 290 osob, které měly možnost
zhodnotit úroveň prezentací. Z osmdesáti vyplněných anket vyplynulo, že za nejzajímavější byl považován konferenční příspěvek
Maiji Berndtson, Mgr. Aleny Matuszkové, Mgr. Pavlíny Lonské
a prof. PhDr. Jiřího Trávníčka, MBA.
Účastníci si pochvalovali Olomouc jako místo velmi vhodné pro
naši konferenci, jednak uspořádáním a kapacitou univerzitního
kampusu, jednak snadnou dopravní dostupností a zajímavostí
starobylé Olomouce s historickými památkami. Díky vstřícnému
přístupu Vědecké knihovny v Olomouci bude možno konat konferenci na stejném místě i letos.
Také v roce 2013 měla konference slavnostní část, v níž byly předány medaile Z. V. Tobolky. Za významný přínos k rozvoji českého
knihovnictví byly oceněny pí Sylva Šimsová a pí Děvana Pavlíková,
významné knihovnice, které dlouho pracovaly v britských knihovnách, a RNDr. Miroslav Bartošek z Ústavu výpočetní techniky
Masarykovy univerzity v Brně. Za celoživotní práci v českém knihovnictví obdržely medaile PhDr. Michaela Řeháková a Mgr. Ladislava Zemánková, obě z Národní knihovny ČR.
Za zdárný průběh konference je zapotřebí poděkovat programovému výboru, moderátorům a přednášejícím, kolektivu Vědecké
knihovny v Olomouci v čele s ředitelkou RNDr. Jitkou Holáskovou
a Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě za vedení agendy
konference a správu webových stránek.
13
14
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Zasedání valné
hromady v Ústavu
vědeckých
informací 1. LF UK
a VFN, Praha
VALNÁ
HROMADA
A ZASEDÁNÍ
RADY SDRUK
Valná hromada se konala 3. dubna v Ústavu vědeckých informací
1. LF UK a VFN v Praze. Zázemí pro konání akce zajistila PhDr. L. Ege­
mová a PhDr. H. Skálová. Kromě pravidelného programu zahrnujícího zprávy ze sekcí, zprávy o činnosti SDRUK a výsledku hospodaření a plánu činnosti SDRUK pro rok 2013 proběhly na valné
hromadě doplňkové volby do rady SDRUK, v nichž byli zvoleni
Mgr. Blanka Konvalinková, Ing. Jiří Mika a Mgr. Ivo Kreš. Noví
„radní“ nahradili ve funkci PhDr. K. Cempírkovou, PhDr. J. Kádne­
rovou a PhDr. E. Žákovou, které ukončily své působení ve funkci
ředite­lek krajských knihoven. Součástí valné hromady byla
exkurze po areálu Ústavu vědeckých informací.
Po ukončení valné hromady navštívili účastníci výstavu z cyklu
Monarchie v Národním muzeu se skvělým výkladem PhDr. M. Sekery
a Knihovnu Národního muzea.
Zasedání rady SDRUK se ujaly Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích (19. 2. 2013), Krajská vědecká knihovna v Liberci
(25. 6. 2013) a Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
(26. 11. 2013). Zápisy ze zasedání jsou k dispozici na adrese
http://www.sdruk.cz/sdruk/o-organizaci/zapisy-z-jednani-rady/.
15
Účastníci studijní
cesty.
Foto: PhDr.
Miroslav Bünter
Zdařilá cesta 30 knihovnic a knihovníků začala dramaticky, neboť
se odjíždělo z Prahy při povodních bezprostředně po kulminaci
Vltavy 4. 6. První knihovnickou zastávkou se stal Graz a Lékařská
univerzitní knihovna. Cesta pokračovala do Mariboru, kde byla na
následující dopoledne naplánována další univerzitní knihovna.
Jedná se o knihovnu s povinným výtiskem od roku 1918 a nově
otevřenou noční studovnou. Odpoledne si účastníci prohlédli
místní městskou knihovnu, která byla oceněna za nejlepší mobilní
knihovnu v Evropě. 6. června pokračoval zájezd do Lublaně se
zastávkou v knihovně historického města Celje se samoobslužným pultem pro větší objem vracených publikací. V Lublani byly na
programu tři knihovny, a sice historická Národní a univerzitní
knihovna s díly Joži Plečnika, Ústřední technická knihovna s oborově děleným fondem a specializovanými informačními pracovníky, jejichž hlavní náplní jsou konzultace pro studenty. Třetí
navštívenou byla Městská knihovna v Lublani, která nad rámec
knihovnických aktivit organizuje „koutky“, např. pro zdraví, horský, šachový, a její součástí je také Centrum pro nezaměstnané.
Studijní cestu připravila a vedla Mgr. Blanka Konvalinková.
STUDIJNÍ
CESTA DO
KNIHOVEN
VE SLOVINSKU
A RAKOUSKU
16
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Nově
rekonstruovaná
knihovna
v Sigtuně.
Foto: Ing. Lea
Prchalová
STUDIJNÍ CESTA
ŘEDITELŮ
KRAJSKÝCH
KNIHOVEN DO
STOCKHOLMU
Cestu v termínu 22.–26. 9. 2013 připravili Ing. A. Brožek a Ing. L. Prcha­lová. Výběr knihoven byl diskutován s paní Zuzanou Helinsky (konzultantkou pro švédské knihovny), s níž se účastníci studijní cesty
setkali ve Stockholmu po návštěvě českého velvyslanectví
a debatě s ředitelkou Českého centra Alenou Schagen. Paní Helinsky a dvě manažerky knihoven v Sigtuně – Monica Dahlgren
a Lena Gustafson Randau informovaly o trendech švédského knihovnictví a projektu nové knihovny v Sigtuně, nejstaršího města
Švédska u jezera Mälaren. Město prochází díky blízkosti stockholmského letiště Arlanda bouřlivým rozvojem, který se nevyhnul
ani poskytování kulturních a vzdělávacích služeb. Knihovna se
z nejhorších výkonnostních příček (do roku 2003) vyšplhala
k předním metám a díky prokazatelmnému zlepšení se též podařilo prosadit projekt nového uměleckého centra včetně prostor
pro knihovnu. Paní Gustafson nás po ukončení diskuse doprovodila do Sigtuny, kde jsme navštívili příjemnou nově rekonstruovanou pobočku knihovny, která poskytuje služby nejen ve švédštině,
ale pro četné imigranty též v jiných jazycích (z vlastních fondů, ale
i zprostředkovaně z Mezinárodní knihovny ve Stockholmu).
Dále jsme se podívali do zdejší „Nadační knihovny“, se kterou
knihovny v Sigtuna Kommun spolupracují, zejména při výměně
knih. Nadace v Sigtuně podporuje kromě knihovny i švédské spisovatele, kterým hradí stipendia a umožňuje pobyt na seminářích.
Finance získává z provozu restaurace a ubytovacího zařízení,
krásné prostory pronajímá hlavně za účelem konání konferencí
a seminářů.
Nejnavštěvovanější veřejnou knihovnu v hlavním městě Švédska
Městskou knihovnu v historické budově s plochou 14 000 m2 jsme
měli na programu další den. Knihovna je otevřena každý den (Po–Pá
9–21 hod., So–Ne 12–16 hod.). Počet čtenářů odpovídá cca 21 % obyvatel města. Knihovna umožňuje v pilotním projektu půjčování e-knih,
díky zakoupeným licencím od vydavatelství Ordfront. Jedna licence
stojí knihovnu 160 SEK, čtenáře 16 SEK. (Průměrná cena e-knihy je
300 SEK.) Jedná se o pilotní projekt, který se zatím týká pouze
stockholmských knihoven. Http://www.bibliotek.stockholm.se.
Velmi zajímavá byla též další návštěva v přilehlé Mezinárodní
knihovně, která shromažďuje literaturu v cca 80 jazycích a zapůjčuje ji přímo uživatelům nebo jiným knihovnám ve Švédsku.
Budovu platí město, na nákup literatury přispívá stát.
Následující vybranou knihovnou byla jedna z šesti knihoven v obci
Nacka (Dieselverkstadens bibliotek AB), která byla v roce 2002
umístěna do bývalé továrny a jejíž uspořádání odpovídá velkému
bytu s dětským pokojem, pracovnou, relaxačním zákoutím apod.
Http://dieselbibliotek.nacka.se/web/arena. Kolega Kalle nás informoval o unikátním způsobu řízení knihovny ve Švédsku. Knihovna
dostává převážnou část financí na provoz od obce na základě plánovaného počtu výpůjček a otevírací doby. Plán lze překročit
maximálně o 5 % (při větším překročení se musí vyjednávat
o změně podmínek). Pokud se plánovaných hodnot nedosáhne,
knihovna musí peníze obci vrátit. Součástí budovy, v níž je
knihovna umístěna, je také fitcentrum, prostor k výuce hry na
hudební nástroje a pro dramatický či výtvarný kroužek. Financemi
z těchto aktivit lze také částečně vylepšit rozpočet knihovny.
Současná otevírací doba: Po–Pá 10–19, So 10–17, Ne 12–17 hod.
17
18
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
V knihovně pracuje 6–7 pracovníků, kteří se zpočátku zaměřovali
jen na mladé uživatele, nyní na všechny věkové struktury. Ke čtenářům jsou tolerantní, dodržuje se rozumný limit hlasitosti tak,
aby se návštěvník cítil jako v obývacím pokoji, může si sem také
donášet jídlo z vedlejší kavárny. Knihovnu neustále přeskupují, vše
je ve volném výběru, pouze PC hry se půjčují na vyžádání. Veškeré
služby jsou zdarma kromě výpůjček DVD a zpozdného. Kapacita
prostoru je 20 tisíc knihovních jednotek. Nové knihy se nakupují ve
více exemplářích, ale rezervovat lze jen 1 exemplář, ostatní exempláře jsou ve volném výběru.
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Bibliotheca Antiqua 2013
Sborník z 22. konference 30.–31. října 2013 Olomouc. 1. vydání. Olomouc:
Vědecká knihovna v Olomouci, 2013. 199 s. ISBN 978-80-7053-301-7
(Vědecká knihovna v Olomouci), ISBN 978-80-86249-69-8 (Sdružení knihoven ČR).
19
PUBLIKAČNÍ
ČINNOST
Knihovny současnosti 2013
Sborník z 21. konference, konané ve dnech 10.–12. září 2013
v areálu Univerzity Palackého v Olomouci. 1. vydání.
Ostrava: Sdružení knihoven ČR, 2013. 244 s. ISBN 978-80-86249-68-1
Sdružení knihoven České republiky v roce 2012
Ročenka. Ostrava: Sdružení knihoven ČR, 2013. 150 s. ISBN 978-80-86249-67-4
V rámci studijní cesty byla dále navštívena Královská knihovna
(http://www.kb.se), a to jak historická budova, tak oddělení audiovizuálních médií v ulici Karlavägen 100. Zde nám byla průvodkyní
paní K. Unander. Zaměřila se především na problematiku digitalizace audio a audiovizuálních záznamů. Při prohlídce provozů jsme
pak viděli, jak v praxi probíhá digitalizace staršího televizního vysílání z analogových magnetických pásek a robota na digitalizaci
magnetofonových kazet. Denně je tu digitalizováno až 2 000
hodin záznamů.
Knihovna Švédské národní policejní akademie v obci Solna, kterou
řídí paní H. Nilsson, (http://www.polishogskolan.se/Polisprogrammet/Bibliotek/) byla zařazena do výběru knihoven na doporučení
paní Helinsky, jelikož se jedná o zrekonstruovanou knihovnu, jejíž
služby jsou velmi dobře hodnoceny.
Prioritním úkolem knihovny je naučit studenty efektivně získávat
informace. Kurzy pro studenty akademie jsou povinné a týkají se
např. vyhledávání v elektronických zdrojích s výsledky vědeckých
výzkumů o aktuálních tématech policejní práce, např. dopravních
kolapsech, dodržování lidských práv, domácím násilí, kriminalitě
mladistvých. Každý rok se knihovna účastní setkání WCJLN (World
Criminal Justice Library Network), v níž má též ČR své dva
zástupce.
Počáteční zůstatek
Výnosy
Semináře – RF, Bibliografie, Akvizice, IVU
Konference Knihovny současnosti
Zahraniční cesty
Členské příspěvky
Úroky – termínovaný účet, běžný účet
Státní dotace
Publikace – sborník, ročenka
Celkem
1 014 507,08
76 449,00
550 015,00
271 863,00
90 000,00
10 026,00
40 000,00
28 625,00
1 066 978,00
Náklady Semináře – RF, Bibliografie, Akvizice, IVU
99 700,00
Konference Knihovny současnosti
506 224,74
Zahraniční cesty
268 922,37
Bankovní poplatky
5 211,00
Vedení účetnictví
13 970,00
Výdej ze skladu + tisk publikací – ročenka, sborník 40 024,36
Státní dotace
40 000,00
Kooperativa
300,00
Režie – ostatní náklady
18 175,21
Celkem
Konečný zůstatek
992 527,68
1 088 957,40
HOSPODAŘENÍ
SDRUK ZA ROK
2013
20
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Soutěž
o logo
Sdružení
knihoven ČR
a logo
konference
Knihovny
současnosti
Při soutěžích o vytvoření CI platí jedna jednoduchá poučka, čím
lépe vyhlášená soutěž, tím lepší výsledek. Z vlastních zkušeností
víme, že dobře vyhlášených soutěží (tzn. s jasně specifikovaným
cílem, adekvátním ohodnocením a odbornou porotou) u nás příliš
není. A právě kvalitně specifikované zadání soutěže o loga SDRUK
a KS nás přesvědčilo, abychom se jí zúčastnili. Při tvorbě návrhu
jsme se snažili zadání maximálně respektovat, tzn. vytvořit logo
srozumitelné, minimalistické, nadčasové, které bude zároveň
respektovat aktuální trendy. V zadání sice bylo, že není nutné použít
knihu, zkusili jsme i návrhy, které ji neobsahovaly, nicméně jako
obecný znak byla nejsilnější. Kniha je pro nás symbol vztahu člověka k informacím – k vědění – který má člověk stále po ruce, jak
v klasické tištěné formě, tak v moderní elektronické. Je to symbol
spojení a porozumění mezi mezi lidmi, symbol hodnoty obsahu,
který přetrvá. Značka Sdružení knihoven České republiky se skládá
ze skratky SDRUK a stylizované otevřené knihy – spojovníku. Ke
značce vznikl rozsáhlý manuál, kde je vidět kolik času je věnováno
sebemenšímu detailu. Každý milimetr je důležitý. Vizitka, dopisní
papír, obálka, všechno má své místo. Logo činí jedinečným i neotřelá barevnost. Snažili jsme se vybrat barvu, která není nadužívána
a zároveň je moderní. A v neposlední řadě také použité písmo
Aktion – moderní verze jednoho z nejúspěšnějších písem historie
Akzidenz Grotesk (původní podoba se datuje až do roku 1898)
a jeho autory jsou pan profesor Rostislav Vaněk a spoluautor manuálu SDRUK a KS Roman Černohous. Kombinací loga a dalších grafických prvků vzniká vizuální styl, ze kterého je možné vytvořit jakoukoli hravou aplikaci. A je tu opět to spojení. SDRUK je také
pořadatelem každoroční konference Knihovny současnosti a tak se
rozhodl, že soutěž rozšíří o druhou značku. Propojení je jasné, ale
KS posouvá práci s grafickými prvky a vizuálním sdělením dále. Pracuje s výraznější barevností, s různými variacemi barev, s abstraktními obrazovými motivy atd. Snažili jsme se vytvořit škálu kombinací, kterou je možné v dalších ročnících rozvíjet. Jsme nadšeni, že
jsme v soutěži uspěli, těšíme se z aplikací, které nám rostou pod
rukama, a nemůžeme se dočkat, až bude manuál a aplikace hotové.
© 2014
Ondřej Zámiš,
Roman
Černohous
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
21
22
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
SEKCE PRO
AKVIZICI
Obdobně jako v předchozích letech uspořádala sekce pro akvizici
v r. 2013 akviziční seminář a poradu knihoven s povinným výtiskem a nabídkovou povinností. Akviziční seminář se po dvou letech
vrátil do Havlíčkova Brodu. Sekce pro akvizici totiž využila jak
nabídku organizátorů knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, aby se
21. celostátní akviziční seminář stal součástí odborného doprovodného programu veletrhu, tak i ochotu pracovnic Krajské
knihovny Vysočina poskytnout semináři prostory a servis. Díky
veletrhu byl akviziční seminář dvoudenní. První den (17. října) si
účastníci semináře vyslechli 12 referátů, večer se zúčastnili autorského čtení Michala Viewegha a Martina Reinera a poté Listování
Martina Hejlíka v knize Roberta Fulghuma. Druhý den navštívili
veletrh a kromě prohlídky stánků se zapojili do diskuse s nakladateli moderované předsedou sekce pro akvizici. Odborný program
neměl tentokrát jednotící téma, snahou bylo, aby vystoupení byla
co nejpestřejší. Po tradičních oficialitách vystoupila Mgr. Světlana
Knollová z Národní knihovny České republiky s příspěvkem o doplňování zahraničních publikací. Nazvala je Akvizice za časů krize –
rozhodující je obsah. Uvedla, jakými způsoby získávají dokumenty
i jaké metody elektronického publikování nabízejí uživatelům.
Z webové stránky NK ČR představila TOP 10 nejoblíbenějších
e-knih (ebrary) v r. 2012 a porovnala výši sazby DPH u e-knih
v evropských zemích.
Aleš Brožek,
Severočeská
vědecká knihovna
v Ústí nad Labem
Její kolegyně Jana Fojtíková pak přítomné seznámila s projektem
„Česká knihovna v Univerzitnej knižnici v Bratislavě“, který probíhá za výrazné podpory ministerstev kultury České a Slovenské
republiky už od r. 2005. Tento projekt navazuje na přerušenou tradici povinného výtisku navýšením prostředků pro akvizici dokumentů vydávaných na území partnerského státu. Díky němu NK
ČR a Univerzitná knižnica v Bratislavě obohacují své fondy o kvalitní informační zdroje. Jana Fojtíková v číslech shrnula tuto spolupráci za uplynulá léta. Naznačila počáteční problémy s financováním projektu, které spočívaly ve zpožďování přidělování financí od
MK ČR. Naštěstí v r. 2012 došlo k obratu. Projekt je přínosem pro
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
obě strany, za vše svědčí fakt, že dokumenty ve slovenštině jsou po
těch v angličtině nejvíce půjčovanými cizojazyčnými studijními
materiály. Následně PhDr. Libuše Machačová přednesla prezentaci
týkající se získávání povinného výtisku ve Vědecké knihovně v Olomouci. Knihovna se podobně jako další knihovny s právem povinného výtisku potýká s potížemi, kdy nedostává všechny povinné
výtisky od nakladatelů. Akvizitéři jsou nuceni sami zjišťovat, co a kde
bylo vydáno, a následně urgovat u vydavatelů. PhDr. L. Macha­čová
zúčastněné seznámila s jejich evidencí urgencí a představila
novinku, kterou ve VKOL používají pro výrazné ulehčení práce –
srovnávač záznamů (povinných výtisku) nedodaných do jedné
ze tří knihoven (NK, MZK, VKOL) v bázi Národní knihovny (NKC)
v rámci sdílené katalogizace (Cluster).
Co nového ve výměně publikací v Knihovně Národního muzea byl
název referátu PhDr. Jarmily Kučerové. V něm přiblížila, jak se projevily změny ve způsobu vydávání odborné literatury – vydávání
dokumentů v elektronické verzi, a uvedla způsoby výměny periodik s partnery. Sdělila, že vědci sice vítají online verze periodik,
ale zároveň nadále žádají tištěné verze. Na závěr prezentovala
Stručný průvodce pro muzejní knihovny obsahující praktické rady,
např. postup ohledně celní pošty.
Mgr. Daniela Nová z Ústřední knihovny Českého vysokého učení
technického v Praze poté popsala netradiční formu nákupu knih,
a to prodejní výstavu zahraničních tištěných knih, která proběhla
už pětkrát. Výstava je určená pro celou akademickou obec napříč
celou ČVUT, knihy přímo vybírají akademici, profesoři, ale i studenti.
Zkušenosti získané z akvizice tištěných knih využili na 1. výstavě
zahraničních elektronických knih. Může se jí zúčastnit každý identifikovaný uživatel, rozdíl je tedy v chráněném přístupu k výběru.
Odpolední blok zahájil Mgr. Martin Hanák z Akademické knihovny
Jihočeské univerzity s otázkou „Proč ještě nenakupujeme e-knihy
běžně jako rohlíky?“ a posléze přiblížil problematiku akvizice čes-
23
24
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
kých e-knih, uvedl problémy, s kterými se v rámci nákupu českých
e-knih potýkáme. Podle něj nebyla ještě překročena hranice zlomového finančního objemu nákupu knih, po kterém by nakladatelé nebo poskytovatelé přistoupili k větším investicím do obsahu
nabídky e-knih. Uvedl, jaké typy akvizice e-knih nabízí dva poskytovatelé e-knih, eReading (Albatros Media) a Flexibooks (Fraus),
a představil jejich nabídku knihovnám. Jeho přednáška vyvolala
bouřlivou diskusi.
Na předchozí přednášku tematicky navázal Ing. Mgr. Pavel
Synek z firmy EBSCO. Podrobně rozebral různý přístup k rozvoji
kolekce e-knih a na konkrétních ukázkách dokonale přiblížil, jak
uživatel může vyhledávat zahraniční tituly na intuitivní platformě EBSCOhost.
Příjemným zpestřením odborné debaty bylo vystoupení Jana
Seidla z Obce překladatelů, který přišel představit Překladatelské
anticeny Skřipec a Skřipeček. Nastínil jejich smysl, vysvětlil kritéria výběru nominací a účastníky pobavil četbou z ukázek těchto
„perel“ českých překladů. Závěrem sdělil, že by uvítal tipy od
knihovníků na nepovedené překlady knih.
Jana Lichtenbergová ze Severočeské vědecké knihovny nazvala
příspěvek Ohlédnutí za 40 lety práce v akvizici s podtitulem „Co
přinesl čas a sametová revoluce“. Ohlédla se v něm nad svou dlouhou kariérou v knihovně. Svou přednášku rozdělila do tří tematických okruhů ve dvou časových obdobích, do r. 1989 a po r. 1989,
tedy v éře socialismu a kapitalismu. První okruh nazvala Produkce,
distribuce, prodej – legislativa a organizace, druhý Plánování,
obsahové zaměření, cenzura a třetí Technika a nové technologie,
dokumenty. V epilogu své prezentace přiznala, že tištěným dokumentům a akvizici tištěných dokumentů stále, i přes pochopitelný
rozvoj nových směrů, dává přednost. Velmi zajímavé retrospektivní podání postřehů a poznatků si vysloužilo největší potlesk
obecenstva.
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Mgr. Gabriela Filipová z Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostra­vě hovořila o novince, se kterou začali v létě 2013. Rozhodli se
elektronicky zpřístupňovat obecní zpravodaje. Zažádali o souhlas
s jejich zveřejňováním a zahájili ukládání ve formátu pdf na server
knihovny s využitím modulu ADAM pro správu digitálních objektů.
(Toto technické řešení je dílem Studijní a vědecké knihovny
v Hradci Králové.)
Mirka Dvorová ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje
přečetla svůj příspěvek o regionální literatuře v této knihovně.
Zmínila se o průběhu a postupech v nákupu a získávání regionální
literatury a vyzdvihla její význam.
Na závěr položil Ing. Aleš Brožek do pléna otázku, která z přítomných městských veřejných knihoven nakupuje DVD filmy a půjčuje
je svým čtenářům. Knihovnám doporučil rozšířit služby tímto
směrem. V prezentaci nabídl zkušenosti s půjčováním filmů ve
„své“ Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem. Upozornil,
že v knihovnách se DVD musí nakupovat pouze přes distributory,
s nimiž uzavřou smlouvu o absenčním půjčování DVD. Uvedl konkrétní distributory (Bonton film, Magic box, JRK) a předvedl
ukázku smlouvy s distributorem. Knihovnu v Havlíčkově Brodě
pochválil, protože nabízí nejvíc DVD filmů, zhodnotil úroveň semináře a pozval účastníky na příští seminář, který zřejmě proběhne
v roce 2014 ve Zlíně.
Porada knihoven s povinným výtiskem a nabídkovou povinností se
tradičně uskutečnila v zasedací místnosti Národní knihovny ČR,
a to 20. listopadu 2013. Na ní Milan Šilhan informoval, že v bibliografii Knižních novinek k datu 19. 11. 2013 bylo otištěno 4 065
záznamů (knihovnám poskytnuto v elektronické formě celkem
4 993 záznamů), smlouvu o nabídkové povinnosti mělo podepsáno 203 nakladatelů, letos přibylo 5 nových smluv. V databázi
České knihy je 39 nových nakladatelů, celkem zaregistrovaných
nakladatelů je 904, z toho činných v letošním roce 227, počet
25
26
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
titulů k 19. 11. 2013 je 5 961, z toho e-knih 544, titulů i s obálkou je
4 020. Celkem je v databázi, která je významným nástrojem pro
nabídkovou povinnost, 63 200 titulů, z toho 1 875 e-knih, 23 120
titulů je i s obálkou.
Poté vystoupila PhDr. Libuše Machačová s aktualizovanou prezentací z Havlíčkova Brodu na téma získávání povinného výtisku ve
Vědecké knihovně v Olomouci, do níž doplnila několik nových údajů.
Zúčastněným ukázala, jak evidují evidence a jak pracují se srovnávačem záznamů. Také Mgr. Gabriela Filipová z Moravskoslezské
vědecké knihovny v Ostravě pohovořila na téma, které zaznělo už
na akvizičním semináři, a sdělila, že uvažují rozšířit elektronické
zpřístupňování o regionální monografie.
Zpracováno podle zápisů
a prezentací vystavených
na www.svkos.cz/sdruk/
odborne-sekce/sekcepro-akvizici/clanek/
sekce-pro-akvizici/
Mgr. Martin Žížala si pro přítomné připravil prezentaci týkající se
problematiky procesu zpracování e-publikací v NK ČR a představil
systém e-Deposit. Seznámil je s výsledky dotazníku, na který
překvapivě reagovalo velice málo producentů e-knih. Sdělil, že
v průběhu roku 2014 bude spuštěn pilotní provoz systému, který
nabídne producentům dat (nakladatelům, vydavatelům) možnost
snadno ohlásit a vložit vydané e-publikace. Účast v pilotním provozu
systému e-Deposit je dobrovolná a nabízí producentům řadu výhod.
Tou největší je zajištění dlouhodobé ochrany dodaných e-publikací,
což znamená nejen uchování dat v digitální podobě, ale také
automatickou konverzi v případě ukončení používání některého
z formátů. Systém e-Deposit rovněž umožní kontrolu e-publikací pro
účely hodnocení RIVu. Pro knihovny by tento systém mohl v budoucnu přinést výhodnou akvizici a katalogizaci e-publikací na jednom
místě. RSDr. Zdeněk Matušík z NK ČR v rámci tohoto tématu dodal
podrobnosti k chystané novelizaci zákona o síťových elektronických
publikacích a uvedl, že se chystá seminář k legislativě e-publikací.
Na závěr porady byli účastníci vyzváni, aby přemýšleli o tématech,
která by mohla zaznít na další poradě akvizitérů (např. zkušenosti
z urgování PV z dalších knihoven).
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Sekce SDRUK pro bibliografii pokračovala ve své činnosti již devatenáctým rokem. Členská základna se rozrostla o zástupce
z Divadelního ústavu v Praze a z Knihovny Akademie věd. Naopak
práci v sekci v říjnu ukončila dlouholetá členka PhDr. Věra Břeňová z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V některých pří­padech
došlo ke změně osob, které zúčastněné knihovny zastupovaly,
jinak zůstala členská základna stejná. Na konci roku 2012 byla
vytvořena pracovní skupina pro analytickou bibliografii (PSAB),
jejímž úkolem je řešit perspektivu analytické bibliografie v následujících letech. Pracovní skupina jednala většinou korespondenčně, sešla se dvakrát a vypracovala dvě doporučení pro
Národní knihovnu ČR:
www.sdruk.cz/data/xinha/sdruk/2013/
Doporuceni_PSAB_2013.pdf
www.sdruk.cz/data/xinha/sdruk/2013/
Stanovisko_PSAB_pro_analytickou_bibliografii.pdf.
Hlavním cílem PSAB je, aby Národní knihovna ČR opět převzala
péči o národní článkovou bibliografii, koordinovala ji a též zajišťovala její další rozvoj, případně transformaci v souvislosti s rozvojem informačních technologií.
Prvořadým úkolem sekce pro bibliografii bylo zajišťování kooperačního systému ANL+. Mgr. E. Svobodová se stala garantem podprogramu VISK 9/1, v rámci něhož byly realizovány kooperativní
projekty jednotlivých krajských knihoven, a v tomto roce
i Knihovny Akademie věd. Celkem se knihovny zavázaly zpracovat
17 728 záznamů článků z periodik vydaných v roce 2012 a 2013
(nebo starších, podle potřeb báze ANL). Rozdělení excerpční
základny, metodiku a koordinaci projektů měla na starosti pracovnice SVK HK Bc. I. Novotná. Záznamy článků byly zpracovávány
klasicky, protože k zpřístupnění zdigitalizovaných titulů periodik
pro práci zpracovatelů (projekt řešen v rámci v podprogramu
VISK 7 v roce 2012), v systému Kramerius NK ČR do konce roku
2013 nedošlo. Dle doporučení PSAB nebyly již v roce 2013 v NK ČR
27
SEKCE PRO
BIBLIOGRAFII
Eva Svobodová,
Studijní a vědecká
knihovna v Hradci
Králové
28
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
realizovány projekty na digitalizaci vybraných titulů periodik
(VISK 7) a zpřístupnění metadat článků v systému ANL+
(VISK 8/B). V roce 2014 budou kooperativní projekty pokračovat,
nově se zapojí Národní lékařská knihovna.
Velkým tématem roku 2013 bylo zapojení producentů oborových
databází do kooperačního systému ANL+ a dodávání záznamů
z těchto databází do báze ANL. Tomuto úkolu se věnovali především Bc. I. Novotná a Ing. J. Mika. Spolupráce vázla zejména na
smlouvách, protože Národní knihovna ČR je ochotna uzavírat
smlouvy pouze na dodávání záznamů do Souborného katalogu
CASLIN. Od roku 2014 přislíbily zasílat záznamy do báze ANL,
i když bez zapojení do kooperativních projektů ve VISK 9/1, tyto
instituce: Oddělení historické bibliografie Historického ústavu
AV ČR, Ústřední knihovna Právnické fakulty MU v Brně, Knihovna
Právnické fakulty UK v Praze, Knihovna Evangelické teologické
fakulty UK v Praze, Knihovna Umělecko-průmyslového muzea
v Praze, Knihovna Národního památkového ústavu v Praze,
Knihovna Židovského muzea v Praze. V přispívání do báze
ANL budou pokračovat: Ústav zemědělské ekonomiky a informací – Knihovna Antonína Švehly, NPMK JAK – Pedagogická knihovna J. A. Komenského, Národní technická knihovna,
Knihovna Divadelního ústavu, Moravská zemská knihovna v Brně,
Knihovna Archeologického ústavu AV ČR v Praze. S některými
z nich se podařilo dojednat rozšíření portfolia titulů, z nichž
záznamy článků posílají.
25. zasedání sekce SDRUK ČR pro bibliografii se konalo 16. a 17.
dubna 2013 v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Na tomto jednání se řešily otázky článkové bibliografie, slovníku českých knihovníků a byla připravena témata pro přednášky podzimního bibliografického kolokvia. V rámci programu se uskutečnily prohlídky
Kopschovy knihovny a barokního kostela Nalezení sv. Kříže, Krajské vědecké knihovny v Liberci a přilehlé synagogy a starých tisků
a pohlednic z fondu hostitelské knihovny.
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů se
konalo v nově otevřené Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně
ve dnech 6.–8. 10. 2013 v rámci Měsíce české a slovenské kulturní
vzájemnosti za významné finanční podpory Ministerstva kultury
ČR. Pro rok 2013 byla vyhlášena tato témata: osobní fondy v knihovnách (pozůstalosti, speciální sbírky apod.); bibliografie a digitalizace; prezentace oborových bibliografií; místa česko-slovenských
setkání; regionální průmyslové podniky a průmyslníci v literatuře.
Během příprav kolokvia došlo ke změně slovenského partnera. Slovenskou národní knihovnu v Martině nahradila Slovenská asociace
knihoven. Kolokviu je věnována druhá část ročenky.
Členové sekce pro bibliografii také průběžně řešili otázku dalšího
vývoje databáze Slovník českých knihovníků. Mgr. E. Svobodová
a Ing. J. Mika se dohodli s PhDr. V. Richterem, že tuto bázi převezme a bude ji spravovat Knihovnický institut NK ČR. Na konci
roku 2013 členové sekce pro bibliografii zpracovávali připomínky
ke kritériím výběru osobností do této databáze a k rozsahu
záznamu osobnosti. Práce budou pokračovat v roce 2014.
Veškeré dokumenty k činnosti sekce jsou vystaveny na adrese:
www.sdruk.cz/sdruk/odborne-sekce/sekce-pro-bibliografii/
clanek/sekce-pro-bibliografii/.
29
30
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
SEKCE PRO
HISTORICKÉ
FONDY
Sekce SDRUK pro historické fondy soustředila veškerou činnost
v roce 2013 na přípravu konference Bibliotheca Antiqua. Byl to již
22. ročník této akce a druhý pod inovovaným názvem. Konference
se konala ve dnech 30. a 31. října, již tradičně v sále Mozarteum
olomouckého Arcidiecézního muzea. Zúčastnilo se jí 58 odborníků
z různých institucí v České republice, ale přijeli na ni i zástupci
Slovenska, Polska nebo Maďarska. Ústředním tématem programu
byly historické vazby knih. O tom, že to byla dobrá volba, svědčí
i skutečnost, že ze dvou desítek příspěvků ve sborníku jsou dvě
třetiny opravdu věnované vazbám. Mezi nejzajímavější vystoupení
na konferenci patřila přednáška profesorky Hrabové Od knihy ke
knihtisku, velmi zaujala i dr. Kozáková z Městské knihovny v Praze
se Zajímavými knižními vazbami Františka Bílka, podobně Mgr. Jiří
Glonek s příspěvkem o Knihvazačské dílně olomouckých kartuziánů. Přímo na konferenci byl již druhý rok po sobě k dispozici
sborník, který vyšel tentokrát v nákladu 160 ks, což bylo o 40
méně než v předcházejícím roce. Bylo to způsobeno tím, že
Vědecká knihovna v Olomouci se snažila pokrýt maximální část
finančních nákladů na tisk z účastnických poplatků. Sborník navíc
obsahoval barevnou obrazovou přílohu, kterou si vynutilo právě
zvolené téma konference. Autorské honoráře byly stejně jako
v předcházejícím roce hrazeny SDRUK.
Jitka Holásková,
Vědecká knihovna
v Olomouci
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
V roce 2013 sekce IVU uspořádala, popř. se spolupodílela na několika akcích. Členská základna se opět rozšířila a to z 30 v roce 2012
na 33 členů, přizváni byli další knihovníci z městských knihoven.
V pořadí již pátý seminář Informační vzdělávání uživatelů veřejných knihoven se konal ve dnech 24.–25. dubna 2013 v Městské
knihovně v Prachaticích. Seminář byl tentokrát zaměřen více prakticky. Po dvou úvodních teoretických přednáškách následoval
dvoudenní maraton praktických workshopů. Každý z účastníků si
vždy mohl vybrat ze tří až čtyř paralelně probíhajících workshopů
ten, který mu tematicky nejvíce vyhovoval. Většina workshopů
vycházela z praxe knihoven, kde informační vzdělávání velmi
dobře funguje. Každý z workshopů měl 90 minut, byl tedy dostatek prostoru a času i na otázky, sdílení, praktické příklady apod.
Druhý den semináře měl spíše pracovní ráz – byl věnován
workshopům, které byly tematicky zaměřeny na tři okruhy – Čtenářská gramotnost, Knihovny – zdroje informací a Informační
zdroje. Témata v podstatě kopírovala náměty tří pracovních skupin
sekce IVU. Každý účastník tedy mohl během semináře absolvovat
čtyři různé praktické workshopy a několik krátkých teoreticky
zaměřených přednášek k tématu informačního vzdělávání. Seminář byl ve zpětné vazbě účastníky hodnocen velmi kladně a stejná
forma semináře bude proto zachována i pro příští ročníky. Prezentace ze semináře jsou umístěny na webových stránkách SDRUK.
Celkově již šesté pracovní setkání sekce se uskutečnilo ve dne
3. prosince 2013 v Krajské knihovně v Pardubicích a předcházelo
mu dvoudenní setkání vedoucích jednotlivých pracovních skupin
a jejich nejbližších spolupracovníků nad přípravou metodického
materiálu v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě ve
dnech 11.-12. listopadu 2013. Na tomto setkání se pracovalo ve skupinách Čtenářská gramotnost (informační výchova nejmenších),
Knihovna nejen jako zdroj informací (práce s informacemi žáků
základních škol) a Elektronické informační zdroje (zaměření na
informační vzdělávání studentů středních škol).
31
SEKCE PRO
INFORMAČNÍ
VZDĚLÁVÁNÍ
UŽIVATELŮ
Veronika Peslerová,
Krajská knihovna
Vysočiny
32
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Seminář
Informační
vzdělávání
uživatelů
veřejných
knihoven
v Městské
knihovně
v Prachaticích.
Foto: Mgr. Jana
Leparová
V úvodu pardubického jednání byly shrnuty a kriticky zhodnoceny
všechny předchozí akce sekce. Na základě těchto poznatků byla
projednána příprava dalšího semináře, který bude zaměřen na
informační vzdělávání opět formou workshopů, protože tato
podoba semináře se velmi osvědčila a byla převážnou většinou
účastníků velmi kladně hodnocena. Seminář se bude konat
v Havířově 23. a 24. dubna 2014. Důvodem k putování seminářů je
snaha sekce dostat takto tematiku informačního vzdělávání více
do regionů.
Hlavním smyslem celého jednání však bylo dokončit návrhy materiálů tak, aby je jako celek bylo možné předložit odborné knihovnické veřejnosti k připomínkování. Na závěr setkání probíhala společná diskuse a samozřejmě stanovení dalších úkolů a termínů.
Připravované metodické podklady a vzorové lekce by měly knihovníkům pomoci realizovat a nabízet školám moderní, z rámcových
(RVP) a školních vzdělávacích programů (ŠVP) vycházející informační vzdělávání žáků a studentů. Informační výchova a vzdělávání jsou významnou součástí vzdělávací funkce, kterou jako
vzdělávací a kulturní instituce mají.
V roce 2013 byla prioritou činnosti sekce oblast digitalizace a přípravné práce na realizaci priority č. 6 v rámci Koncepce rozvoje
knihoven na léta 2011–2015 – Centrálního portálu českých knihoven
(více o projektu na www.knihovny.cz). V oblasti digitalizace byly zahájeny všechny financované projekty krajských digitalizací a u národního projektu NDK pak 1. 1. 2013 začal ostrý provoz digitalizační
linky, byly tedy diskutovány aktuální společné problémy. V rámci
CPK se členové SDRUK-IT zapojili do práce všech pracovních skupin
CPK (pro centrální portál, pro informační zdroje, pro sdílení identit
a on-line platby a pro MVS a DDS) s cílem realizovat RFP (Request
for Propsal), který byl v polovině roku vyhlášen a v listopadu 2013 vyhodnocen (více na www.knihovny.cz/nejblizsi-milniky-cpk). Jako
velmi aktuální téma se ukázala datová a softwareová připravenost
na straně účastnických knihoven CPK. V neposlední řadě byly realizovány semináře k aktuálnímu tématu nasazení open source
v knihovnách (SOLR hackathon, Koha workshop). V roce 2013 pak
bylo převedeno v rámci SDRUKu provozování serveru ObalkyKnih
z MZK v Brně na JVK České Budějovice a doplněno o funkci skenování obsahů knih, které oproti předcházejícímu řešení umožňuje zapojení všech knihoven v rámci SDRUKu i mimo něj. Aktuálně služby
rozhraní využívá 150 knihoven, na serveru je uloženo 766 tisíc obrázků obálek (jenom za poslední dva měsíce přibylo 7000 obálek
a 3000 obsahů). Nyní se řeší zvýšení odolnosti proti výpadkům (primární server běží v Českých Budějovicích, záložní v Brně). Skenovací klient je volně k dispozici. V budoucnu bude možné stahovat
obálky periodik (pomocí ISSN). Na knihovnách samotných je řešení
indexování fultextového obsahu z neskenovaných obsahů ve vlastním automatizovaném knihovním systému tak, aby podle něj bylo
možno vyhledávat v lokálních OPACích.
SDRUK-IT ve spolupráci s MZK zorganizoval již tradiční pracovní seminář k aktuálním problémům řešitelů digitalizačních projektů, tentokrát na jaře ve dnech 22.–23. 4. 2013, již tradičně v Brně. Na semináři byla představena nová verze metadatových formátů pro
monografie a periodika a jejich nové specifikace pro mapy, grafiky
33
SEKCE PRO
INFORMAČNÍ
TECHNOLOGIE
(IT)
Tomáš Gec,
Moravská zemská
knihovna v Brně
34
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
a hudebniny. Byly popsány připravované změny a účastníkům semináře dán prostor k připomínkování. Dále byl představen validátor dat
a metadat uvolněný pro potřeby krajských knihoven NK a popsány
plány Registru digitalizace na rok 2013 (snaha o zakonzervování určitých agend, které se již nepoužívají – typu mikrofilmy, nasazení nové
verze Reliefu IV, vydělení workflow z registru pod názvem RD Flow
s tím, že přístup do registru přes API bude řešen v budoucnu).
Byly prezentovány novinky v digitální knihovně Kramerius 4 (nové
statistiky, úpravy v zobrazování periodik a doplnění o zvukové dokumenty) a představeny plány vývoje další verze – Krameria 5.
Mgr. Vandasová představila možnosti replikace dat z Krameria 3
NK. Dále byl představen NAKI projekt Virtuální depozitní knihovny
(VDK) a SW pro archivaci dat a preservation Archievamatica. Případným zájemcům byla sdělena adresa testovací verze metadatového editoru pro K4 (editor-devel.mzk.cz; přihlášení přes google:
přihlašovací jméno: [email protected], heslo: editormzktest).
Dále se sekce SDRUK pro IT věnovala (v souladu s novou Koncepcí
rozvoje knihoven do roku 2015) problematice centralizovaných on-line služeb, především projektu CPK. Kromě výše popsaných aktivit
se jednalo především o zapojení MZK do oblasti připravenosti
knihoven. V rámci pracovní skupiny CPK pro sdílení identit a on-line
platby svolala MZK 6. 5. 2013 jednání s producenty knihovních systémů s cílem navrhnout rozhraní, kterým se knihovní systémy
budou zapojovat do CPK, diskutovat podobu harvestingu bibliografických záznamů a údajů o exemplářích doplněný návrhem specifikace pro přenos údajů o exemplářích, podobu autorit pro potřeby
CPK a API pro uživatelské konto, sjednocení identit a podobu plateb.
Průběžné diskuze s producenty AKS budou i nadále pokračovat.
Především z důvodu zlepšení připravenosti bylo v roce 2013 vyhlášeno 2. kolo podprogramu VISK 8B, v jehož rámci si mohly
knihovny zapojené do CPK podat projekty. Do této výzvy bylo nakonec podáno 11 projektů, přičemž cílem většiny z nich bylo doplnění
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
chybějících licencí a funkcionalit ve vlastním automatizovaném
knihovním systému. Toto se týkalo projektů Knihovny Jiřího Mahena v Brně, Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě, Městské knihovny v Praze, Knihovny Akademie věd ČR, Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, Studijní a vědecké knihovny
Plzeňského kraje, Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad
Labem. Dílčí část projektů přinese řešení použitelné na národní
úrovni nebo dalšími knihovnami používajícími stejný systém jako
řešitelská knihovna (Národní pedagogické muzeum a knihovna
J. A. Komenského se systémem Verbis, Národní lékařská knihovna
se systémem DAWINCI a MZK se systémem Aleph). Mimo tuto
výzvu dokončuje Národní technická knihovna rozšíření řešení Vir­
tuální polytechnické knihovny o podporu přijímání online plateb.
V Moravské zemské knihovně v Brně se ve dnech 11. 6. a 12. 6. 2013
konal SOLR hackathon. Akci zorganizoval a vedl Mgr. Václav Rosecký z organizující instituce a probíhala pod záštitou projektu
ERNIE financovaného OPVK. Program akce se věnoval obecně
tomu, co je SOLR (open source platforma SOLR pro vyhledávání
v textu – viz cs.wikipedia.org/wiki/Apache_Solr), porovnání
s ostatními indexovacími nástroji, NoSQL, základům SOLRu, tvorbě
schématu, specifikům pro český jazyk, optimalizaci a novinkám ve
verzi 4.x. Samozřejmě byl ponechán prostor pro diskuzi.
Druhá akce s názvem Koha workshop se konala 11. 12. 2013 v MZK.
Navazovala na seminář o elektronických službách knihoven, který
se uskutečnil ve dnech 24.–25. dubna v prostorách rekonstruované 23. budovy Baťových závodů ve Zlíně, a to ve spolupráci Krajské knihovny Františka Bartoše Zlín a Moravské zemské knihovny
v Brně. Akce, které se zúčastnilo cca 100 osob, byla podpořena
dotací z podprogramu VISK 2. Program semináře se týkal především problematiky open source v knihovnách v přednáškách
Ing. Jansy „Evergreen“, Mgr. Hanuše Karpíška z Městské knihovny
Turnov „Proč chceme Evergreen v turnovské knihovně“, Ing. Petra
Žabičky z MZK v Brně „Vufind pro další české knihovny“,
Mgr. Pavel Holík z UTB Zlín „XERXES – portál informačních zdrojů“.
35
36
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Koha workshop se skládal z prezentace SW Obecniknihovna.cz
(komerčního cloudového řešení na opensource bázi) – viz
www.obecniknihovna.cz. Tento AKS je postaven na SW SLiMS (původem z Indonésie) a nabízen formou webové služby za poplatek
v řádu tisíců Kč za rok.
Příspěvek „Koha: představení systému a základních funkcionalit“
představili Michal Denár a Josef Moravec. Rovněž se jedná o webovou aplikaci na bázi open source, zatím není nikde v ČR v ostrém
provozu (pracují na tom v městských knihovnách v Moravské
Třebové a Ústí nad Orlicí). Autoři nabídli testovací instalaci
– viz Koha.knihovna-uo.cz, přihl. jm. „test“, heslo „test“
koha.knihovna-uo.cz.
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Sekce SDRUK pro regionální funkce se sešla v loňském roce na
jednání 10. 5. 2013 v Praze v Klementinu a 21. 11. 2013 v Městské
knihovně. Kromě toho se uskutečnil celostátní dvoudenní seminář
Regionální funkce knihoven, a to 21. až 22. října v Pardubicích.
10 5 2013
Ladislava Zemánková zhodnotila RF z celostátního pohledu a ve
srovnání jednotlivých krajů. Výsledky roku 2012 byly porovnány
s rokem 2011 a nejúspěšnějším rokem RF – rokem 2009. Opět
došlo k poklesu v počtech knihoven obsloužených v rámci jednotlivých služeb a pokračoval i pokles finančního zajištění RF v některých krajích, zejména v Pardubickém a Královéhradeckém. Hana
Nová hovořila o prioritě č. 8 v Koncepci rozvoje knihoven ČR –
zpřístupnění EIZ, zkušební přístupy a podpora databází z programů VISK.
Dalším bodem programu byly informace krajských metodiků
o stavu krajských koncepcí. Ve většině krajů budou krajské koncepce RF do konce roku 2013 hotovy. Mgr. Hanzlíková a Mgr. Lonská přiblížily systém medializace Koncepce knihoven na léta 2011
až 2015 v knihovnách krajů tak, aby se knihovny pokud možno s cíli
koncepce ztotožnily. Představily tak Prioritu č. 19: Podpora marketingových aktivit centrálních i lokálních služeb systému knihoven.
Pilotní program priority č. 12, týkající se podpory doplňování literatury pro národnostní menšiny, představila Mgr. Kašpár­ková, která
hovořila o 5 centrech, kde bude tato literatura soustředěna a bylo
dohodnuto, že to budou kraje Zlínský a Jihomoravský za Moravu,
za Čechy Ústecký, Jihočeský a Královéhradecký. Ing. Jiří Mika
hovořil o důležitosti a větším rozšíření časopisu Čtenář, požádal
o pomoc při propagaci.
Velká pozornost byla věnována přípravě Celostátního semináře
Regionální funkce 2013, který byl plánován na říjen do Pardubic,
diskutovalo se o jeho programu, doporučení pozvat na zahájení
zástupce Pardubického kraje.
37
SEKCE PRO
REGIONÁLNÍ
FUNKCE
Blanka
Konvalinková,
Krajská vědecká
knihovna v Liberci
38
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Celostátní seminář Regionální funkce knihoven 2013 se konal ve
dnech 21.–22. 10. v krásných prostorách Domu hudby v Pardubicích. Zúčastnilo se jej 170 účastníků, metodici pověřených knihoven všech krajů, ředitelé krajských i pověřených knihoven. V úvodu
zazněly neveselé informace o situaci v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, kde jsou finance na RF dlouhodobě snižovány a krajské knihovny hledají východiska (sdružování prostředků obcí,
změny konceptů krajských systémů RF).
Příspěvky 2. odpoledního bloku se věnovaly specifickým a současným tématům – např. bezbariérová knihovna, podmínky pro dobrovolníky v knihovnách a praktický příklad SVKUL, celostátní průzkum čtení dětí, celoživotní vzdělávání knihovníků.
Knihovní systémy se svými novinkami se představily ve druhém
dni. Seznámili jsme se s open-source knihovním systémem KOHA
a poslechli si, co nového nabízejí firmy Cosmotron, LANius a KP-SYS. Jak plníme a využíváme Standardy VKIS hodnotil ve svém
příspěvku PhDr. Richter. Jak je možné definovat dobrou knihovnu
všem poradila E. Semrádová, SVK Hradec Králové. Metodu vyhodnocení návratnosti investic do knihoven (ROI) představil na závěr
semináře RNDr. Řehák.
21 11 2013
Na podzimním setkání sekce SDRUK v Praze jsme vyhodnotili průběh semináře v Pardubicích. Po finanční stránce skončila akce
v kladných číslech, celkový počet účastníků dosáhl čísla 170, program, prezentace a foto ze semináře jsou vystaveny na webu
SDRUK a KI NK. Organizace i průběh této velké akce byly hodnoceny kladně. Bylo doporučeno zachovat oba formáty, velká akce
jednou za dva roky jako zdroj informací a novinek vs. workshopy
pro menší skupinky, kde je možnost diskuse a interakce.
Mgr. Ladislava Zemánková hovořila o statistickém vykazování
výkonů knihoven za rok 2012 a o změnách ve vyplňování statistického výkazu Kult (MK).
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
Krajští metodici se navzájem informovali o financování RF v jednotlivých krajích. PhDr. Richter, Mgr. Kratochvílová upozornili na
nutnost oslovovat kraje a připomínat, že výkon RF je povinnost
uložená krajským knihovnám v knihovním zákonu, dotace na
výkon RF by měla být mandatorním výdajem krajů. Kraje by
neměly přesouvat svou odpovědnost za financování regionálních
funkcí na obce.
Měli bychom být připraveni na možnou novelu knihovního zákona
(k níž může dojít z jiných důvodů) a využít ji případně ke zpřesnění
parametrů RF a konkretizaci způsobu jejich financování kraji, případně také ke stanovení povinnosti obcí přijímajících služby.
Pracovní skupina (M. Kratochvílová, V. Pillerová, M. Šedá, D. Volencová) v současné době pracuje na podobě materiálu, který bude
srozumitelnou formou prezentovat problematiku regionálních
funkcí zřizovatelům knihoven. PhDr. V. Richter podal návrh na
vytvoření pracovní skupiny pro novelizaci standardů RF: změny
parametrů služeb v rámci RF, obsah další funkce metodiků, které
nyní musí plnit vyjádřený v náplních práce, seznamech činností,
popisu do Národní soustavy povolání. Dále informoval o dvou projektech určených dalšímu vzdělávání knihovníků ve spolupráci
s Unií zaměstnavatelských svazů. Zmínil též myšlenku vytvoření
centrálního adresáře knihoven v ČR, který by měl být součástí
Centrálního portálu knihoven. Tento by mohl být pak začleněn
do Seznamu.
Závěry a výsledky průzkumu dětského čtenářství budou zveřejněny v únoru 2014 a medializovány v rámci propagace knihoven
a čtenářství v rámci Března – měsíce čtenářů.
Práce sekce SDRUK pro RF byla v loňském roce aktivní a vyzdvihla
bych velmi dobrou spolupráci s Krajskou knihovnou v Pardubicích
při organizování celostátního semináře.
39
40
ČINNOST SDRUŽENÍ KNIHOVEN
SEKCE PRO
služby
Sekce SDRUK pro služby byla založena 19. 2. 2013. Záměrem bylo
vytvoření prostoru k výměně zkušeností při řešení problémů, se
kterými se setkávají pracovníci většiny knihoven. Zaměřena bude
na aktuální témata a situace. Ustavující jednání sekce se konalo
12. 11. v Jihočeské knihovně v Českých Budějovicích (21 knihoven
a institucí). Byly projednány problémové okruhy, kterým by se činnost sekce měla věnovat, a základní organizační záležitosti. Další
plánované jednání se uskuteční v dubnu 2014 v Praze. Hlavním
úkolem bude podíl na přípravě návrhu k řešení problematiky
poplatků a hrazení poštovného pro meziknihovní výpůjční službu.
Ivo Kareš,
Jihočeská vědecká
knihovna v Českých
Budějovicích
Problémové okruhy
Nepřizpůsobiví občané – možnosti vykázání z objektů, omezení
přístupu ke službám, využití ochranky, spolupráce s policií…
Přístup k internetu v knihovnách – omezení přístupu k některým
stránkám či službám, děti a internet, wi-fi v knihovnách…
Autorský zákon v praxi knihoven
Elektronické dodávání dokumentů
Meziknihovní výpůjční služba
Registrace čtenářů – ochrana osobních údajů, osobní doklady,
přístup k cizincům, on-line registrace a elektronický podpis, možnosti sdílení registrace a služeb s jinými knihovnami či institucemi
e-knihy
Vymáhání pohledávek
Platební systémy – on-line platby, platební karty, uživatelská
konta, virtuální peněženky, mobilní platby…
Správa a ochrana knihovního fondu – systémy zabezpečení, zkušenosti s RFID, samoobslužné výpůjčky, návratové boxy, volné
výběry a elektronické katalogy…
Zpřístupnění knihovních služeb handicapovaným uživatelům
Sekce SDRUK pro regionální funkce se sešla v loňském roce na
jednání 10. 5. 2013 v Praze v Klementinu a 21. 11. 2013 v Městské
knihovně. Kromě toho se uskutečnil celostátní dvoudenní seminář
Regionální funkce knihoven, a to 21. až 22. října v Pardubicích.
41
16. kolokvium
slovenských,
moravských
a českých
bibliografů
42
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně,
6—8 10 2013
Eva Svobodová,
předsedkyně
sekce sdruk
pro bibliografii
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů se
konalo v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně ve dnech
6.–8. října 2013 v rámci Měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti za významné finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
Dvoudennímu pracovnímu jednání předcházel nedělní kulturní
program. Účastníci kolokvia si prohlédli nově otevřenou budovu
Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a expozice Krajské
galerie výtvarného umění ve Zlíně a Muzea jihovýchodní Moravy
ve Zlíně, které získaly rovněž nové prostory a s krajskou knihovnou
tvoří Baťův institut.
V pondělí 7. 10. 2013 zahájila kolokvium PhDr. Zdeňka Friedlová,
ředitelka hostitelské knihovny. Ing. Lea Prchalová, předsedkyně
SDRUK ČR, představila jednotlivé sekce SDRUK a shrnula vývoj analytické bibliografie v minulých letech. Dále vystoupila PhDr. Blanka
Snopková, PhD., členka Správní rady SAK, a Mgr. Mária Fekar,
vedoucí oddělení kultury Krajského úřadu Zlínského kraje. Následoval odborný program, moderovaný po oba dny Mgr. Evou Svobodovou, předsedkyní sekce SDRUK ČR pro bibliografii. Tematické
okruhy bibliografického kolokvia stanovili členové Sekce SDRUK
pro bibliografii na svém 24. zasedání 16.-17. 4. 2013 v Liberci. Nejvíce příspěvků (7) odeznělo v části Osobní fondy v knihovnách
(pozůstalosti a speciální sbírky). K tématu Regionální průmyslové
podniky a průmyslníci v literatuře vystoupili tři přednášející,
v části Bibliografie a digitalizace byly přihlášeny dvě prezentace,
Oborové bibliografie byly zastoupeny jedním příspěvkem, stejně
jako téma Místa česko-slovenských setkání. Také odezněl jeden
příspěvek mimo stanovené tematické okruhy. Přednáška doc.
PhDr. Jaromíra Kubíčka, CSc. v bloku Místa česko-slovenských
setkání byla úvodem ke komentované prohlídce lázní Luhačovic,
na kterou se účastníci odebrali v pondělí po obědě. Erudovaně nás
provázela PhDr. Blanka Petráková, vedoucí Muzea luhačovického
Zálesí. Na společenský večer nás pozvala Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Knihovnice a knihovníci hostitelské
knihovny při něm s chutí zahráli scénky ze svého profesního
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Společné foto
účastníků setkání.
Foto: archiv
Krajské knihovny
Františka Bartoše
ve Zlíně
43
44
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
45
TÉMA
Osobní fondy v knihovnách
(pozůstalosti a speciální sbírky)
života. Druhý den dopoledne pokračoval odborný program.
Závěrečné slovo patřilo tradičně J. Kubíčkovi. Vyzdvihl zejména
téma exlibris, které bylo prezentováno nejen v úvodní přednášce
PhDr. Květy Cempírkové, ale i v několika dalších příspěvcích.
��������: Význam slova exlibris, používané grafické techniky
a náměty exlibris, stručný popis obsahu a zpracování sbírky
exlibris, kterou věnoval Jihočeské vědecké knihovně v Českých
Budějovicích Svatopluk Samek v polovině 20. stol.
Během příprav kolokvia došlo ke změně slovenského partnera.
Paní PhDr. Anna Kucianová, PhD., byla ve Slovenské národní
knihovně pověřena jinými úkoly, proto L. Prchalová, předsedkyně
SDRUK ČR požádala o pomoc při zajištění slovenské části programu PhDr. Danielu Džuganovou, předsedkyni Správní rady Slovenské asociace knihoven. Obě knihovnické organizace se domluvily na trvalé spolupráci při organizování bibliografických kolokvií.
I z tohoto důvodu se závěr semináře nesl ve znamení děkování.
Poděkování patřilo paní A. Kucianové, organizátorce bibliografických kolokvií na Slovensku již od prvních ročníků, také ovšem
dlouholeté předsedkyni sekce SDRUK pro bibliografii PhDr. Jiřině
Kádnerové, která totéž činila až do loňského roku v České republice. Také se s námi rozloučila paní PhDr. Věra Břeňová, dlouholetá
členka sekce SDRUK pro bibliografii.
Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích má ve svých
fondech i velmi slušně zastoupenou sbírku exlibris. Co je exlibris?
Přeložíme-li z latiny, pak to doslova znamená „z knih“. Tento pojem
je i tak pro nezasvěcence pojmem neznámým. Exlibris, česky
knižní značka, anglicky bookplate. Obvykle se jedná o grafické
dílko na rozměrově malém papíru, které se vlepuje (nyní již to není
časté) na přídeští (vnitřní strana desek) vlastní knihy a označuje
tak vlastníka, čili majitele konkrétní knihy. Obrázek, většinou dosti
hodnotné umělecké dílo, označuje svými motivy buď zájmy majitele, zaměstnání, povolání nebo rodové znaky, erby, úsloví a pak
obsahuje i slůvko exlibris a jméno majitele, nebo jenom jeho iniciály. Někdy i vhodnou a vtipnou formou nabádá toho, kdo si knihu
vypůjčí, aby ji vrátil zpět právoplatnému majiteli. Knižní značka je
velmi starou záležitostí, označení vlastníka bylo obvyklé zejména
v dobách, kdy rukopisy a posléze knihy byly velkým bohatstvím jak
duchovním, tak i materiálním. Své majetky si tak označovaly řády,
církev, šlechta, posléze měšťané a movitější část obyvatelstva. Na
knižní značce se mnohdy uvádělo i evidenční číslo určité knihy
a plnila tak i funkci katalogu. Pořízení knižní značky nebylo levnou
záležitostí a není jí konec konců ani dnes. Výroba knižní značky
byla a je vyhotovena na základě originálního návrhu umělce a to
různou grafickou technikou: tisk z hloubky (rytina zinková, ocelová, měděná či hliníková, lept, mezzotinta, měkký kryt neboli vernis mou, akvatinta); tisk z výšky (dřevořez, dřevoryt, linoryt) a tisk
z plochy (litografie). V modernějších značkách také grafik může
použít kombinaci uvedených technik na jedné destičce, nebo používá pro dosažení potřebného barevného efektu soutisk (zhotovení více destiček a následně jejich otisk obsahu na sebe vzájemně). Sběratelé používají k označení techniky, kterou je knižní
značka vyhotovena, mezinárodní symboly. V elektronickém kata-
Kromě Ministerstva kultury ČR kolokvium finančně podpořila
i Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Partnerem této akce
byla společnost Ceiba. Velké poděkování patří pracovníkům hostitelské knihovny, zajišťovali setkání bibliografů po organizační
stránce a měli na starosti veškerý společenský program.
17. kolokvium českých, moravských a slovenských bibliografů se
bude konat na Slovensku v Malokarpatské knižnici v Pezinku ve
dnech 5.–7. 10. 2014.
SBÍRKA
EXLIBRIS
V JIHOČESKÉ
VĚDECKÉ
KNIHOVNĚ
V ČESKÝCH
BUDĚJOVICÍCH
Květa Cempírková,
Jihočeská vědecká
knihovna v Českých
Budějovicích
46
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
logu Jihočeské vědecké knihovny vypisujeme techniku celým slovem. Knižní značka je pak označena celým, nebo zkráceným jménem majitele, někdy je to jenom iniciála. Námět grafického obrázku
si obvykle určuje výtvarník sám, někdy je téma dohodnuto
i s budoucím majitelem. Bývá to buď zobrazení povolání majitele
(lékař, právník, učitel, politik, spisovatel, hudebník, student, bibliofil,
továrník, grafik, malíř atd.) nebo záliba majitele (tenis, hudba,
zahrádkaření, skauting, turistika, příroda), nebo volné téma dle
úvahy výtvarníka. Ve starších dobách pak tématem knižní značky
bylo téma heraldické. Zajímavé jsou knižní značky vytvářené pro
různé korporace, jakými jsou knihovny, spolky, ústavy, školy, muzea
apod. Na zhotovení exlibris korporací se v řadě případů vypisovala
umělecká soutěž a účast v nich byla pro výtvarníka prestižní záležitostí. Také ve sbírce v Jihočeské vědecké knihovně je u několika
exlibris poznámka jaké místo v některé ze soutěží obsadily.
Sběratelem a katalogizátorem rozsáhlé sbírky exlibris, která je nyní
zpracovávána v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích, je rodák z Českého Krumlova Svatopluk Samek. Bližší informace o jeho dětství a délce pobytu v Českém Krumlově zatím
nemáme, víme, že se zde narodil 4. července1885. Jeho rodné
město v něm zůstalo hluboce zakořeněno. Když pak žil a pracoval
v bankovních úřadech v Praze, stal se organizátorem Kroužku
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
rodáků a přátel Českého Krumlova. Pro členy pořádal společná
setkání s kulturním programem i s tancem, posílal jim krásné novoročenky s motivy města a i mezi majiteli exlibris v jeho sbírce jsou
českokrumlovští rodáci. Sám pak byl v letech nacistické okupace
a pak v letech 1946–1955 i předsedou Spolku sběratelů a přátel
exlibris. Sbírka, kterou zřejmě Svatopluk Samek českobudějovické
instituci věnoval v padesátých letech, má kolem 7 000 exlibris vytvořených českými výtvarníky a kolem 4 000 zahraničních exlibris. Jde
jen o hrubý odhad, neboť sbírka se začala systematicky zpracovávat
do elektronického katalogu knihovny až v roce 2012. Součástí sbírky
jsou i abecední kartotéky majitelů exlibris a evidence sbírky v sešitech dle evidenčních čísel, která Svatopluk Samek vytvářel a používal
zřejmě i ke zpětnému vyhledávání. Samotná exlibris jsou uložena ve
složkách abecedně podle jmen výtvarníků a tvůrců exlibris. Každé
exlibris samostatně popisujeme dle platných katalogizačních pravidel. Majitele exlibris, který je pro sběratele velmi důležitý, vyhledáváme pro soubor autor ze všech dostupných zdrojů, případně vytváříme nový záznam, kde zdrojem informace je právě Samkova sbírka
v JVK a konkrétní exlibris. V několika případech nám pomáhají
vytvořit kvalitní a věcně správný bibliografický záznam i připomínky
současných sběratelů, kteří postupné zpracovávání sbírky sledují na
našich webových stránkách: http://katalog.cbvk.cz.
Svatopluk Samek byl i velkým regionálním sběratelem výstřižků
z novin, informací o kraji, sbíral jihočeské literární zajímavosti.
Toto vše je uloženo v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.
Sběratel a regionální znalec Svatopluk Samek zemřel 17. února
1957 v Praze. Samek byl sběratel exlibris jako celku. Sběratelství
knižních značek je sběratelství jako každé jiné a odborná specializace jednotlivých sbírek exlibris je nevyzpytatelná a nevyčerpatelná. Někteří sběratelé orientují své sbírky na exlibris určitého
majitele nebo výtvarníka, jiní pak na exlibris s konkrétním obsahem, např. exlibris sokolská, skautská, heraldická, vojenská atd.
Existují sbírky knižních značek s okultními motivy, regionálními
náměty aj. Vznikají i sbírky exlibris z různých časových období.
47
48
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Dnes jsou vyhledávané mezi sběrateli knižní značky s erotickými
náměty. Nová exlibris jsou v současnosti vyráběna na zakázku,
v malých sériích několika originálů, obrázky jsou označeny čísly
a podepsány autorem – výtvarníkem. Exlibris také nejsou již vlepována do knih k označení vlastníka knihy, ale jsou sběratelským předmětem. Vždy však platí, že každá sbírka, tedy i sbírka exlibris, je-li
vytvářena s pečlivostí, důsledností a je-li i dobře utříděna a jednotlivé
knižní značky odborně popsány, pak je její kulturní hodnota a význam
neocenitelný a bude stále stoupat. Sbírka Svatopluka Samka v Jihočeské vědecké knihovně jako univerzální a nijak nespecializovaná
sbírka obsahuje knižní značky vyrobené všemi dostupnými grafickými technikami. Máme v ní knižní značky několika stovek majitelů
různých národností (jednotlivců i korporací), taktéž knižní značky různých výtvarníků, knižní značky rozličných námětů. Časově jde o exlibris z období od konce 19. století do padesátých let 20. století.
Než všechen sníh z polí sleze,
na stovkaře neklid leze –
začne hledat v kalendáři,
oči mu radostí září.
Na první stránce tam stojí,
aby přišel v plné zbroji.
Proč si maže nohy lojem,
o tom nemá nikdo pojem,
on však velmi dobře ví:
do Mníšku se vypraví.
Aby jako každým rokem
vyšel rychlým, pevným krokem.
Je tam vždycky letos zas
dálkoplazů první sraz.
Sejdou se tam bez vší bázni
dálkoplazi či snad blázni?
Plahočí se nocí, k ránu
Stezkou brdských partyzánů.
Další akci najde snadno,
je to Domanského Kladno.1
Naši sbírku prezentujeme několikrát za rok ve výstavních prostorách Jihočeské vědecké knihovny, kde pořádáme výstavy exlibris
jednotlivých výtvarníků, nebo výstavy exlibris majitelů. Sbírka
exlibris (malé grafiky), jejímž základem je sbírka Svatopluka
Samka, se stala neoddělitelnou součástí speciálních sbírek Jihočeské vědecké knihovny, jako jsou historické fondy, sbírka grafických listů, knihy výtvarně pozoruhodné a soubor uměleckých
knižních vazeb od známých i méně známých uměleckých knihařů.
Sbírka exlibris v Jihočeské vědecké knihovně je sbírkou živou a je
průběžně doplňována novými exlibris soukromníků i korporací,
které získáváme darem od majitelů.
LITERATURA
_ BUCHLOVAN, Bedřich Beneš. Moderní česká exlibris: poznámky sběratelovy. Praha: Kroužek českých exlibristů
v Praze, 1926. 209 s.
_ HUMPLÍK, Milan. Osobnosti českého exlibris, sběratelé, organizátoři, publicisté, tiskaři. Praha: Spolek sběratelů
a přátel exlibris, 2005. 53 s. ISBN 80-239-5773-2
_ LANGHAMMER, Jan. (sest.). Současní tvůrci exlibris z okruhu SSPE. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris, 2008.
135 s. ISBN 978-80-254-2793-4
_ VENCL, Slavomil. České exlibris: historie a současnost. Praha: Hollar, 2000. 168 s. ISBN 80-902405-3-4
��������: Jan Zajíček (1926–2007) – zakladatel (na začátku
60. let 20. století), průkopník a organizátor dálkových pochodů
v ČR. Aktivní účastník 854 pochodů, pořadatel 82 jedno, vícedenních a etapových pochodů, 3× obešel bývalou Československou republiku. Nachodil celkem 132 000 km. Zasloužilý Mistr
turistiky, Zasloužilý člen Klubu českých turistů, nositel čestného
odznaku Vojty Náprstka. Patří do Síně slávy Klubu českých
turistů. Jeho cenný osobní archiv obsahující doklady o 270 jednodenních, 52 dvou a vícedenních pochodech a 154 dokumentů
o metodice, organizaci a statistik „dálkového hnutí“ je uložen ve
Středočeské vědecké knihovně v Kladně (22 archivních krabic).
49
FENOMÉN
DÁLKOVÝCH
POCHODů.
OSOBNÍ FOND
JANA ZAJÍČKA
Jiřina Kádnerová,
Státní oblastní
archiv v Praze
�
SKŘIVÁNEK, František. Čtyři stovkařské
balady o stu řádcích.
Úryvek z balady první
Kalendář. Rukopis. Uloženo ve fondu Jana
Zajíčka.
50
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
První veřejný dálkový pochod na 100 km zorganizovala skupina všestranných turistů „Tlupa“ z Prahy 1. června 1963. Za nepříznivého
počasí se akce zúčastnilo 63 turistů. K padesátiletému výročí prvního dálkového stokilometrového pochodu uspořádal konferenci
Klub českých turistů v Benešově. Sešli se na ní pořadatelé, kteří stáli
u zrodu pochodů (a většinou jako pořadatelé dálkových pochodů
stále působí; někteří již čtyřicet let; jsou pochody, které přecházejí
z otce na syna). Minutou ticha se vzpomnělo na ty, kteří u zrodu
pochodů stáli a již nenávratně odešli. Mezi ně patřil Jan Zajíček
z Mníšku pod Brdy a Ivo Domanský z Kladna, knihovník kladenské
knihovny. Právě absolvent knihovnické katedry Univerzity Karlovy
Ivo Domanský, se kterým jsem sedávala více než deset let v jedné
kanceláři a vyposlechla od něho mnoho zkazek o vzniku a rozvoji
tohoto dálkového hnutí, mě k dálkovým běhům a pochodům přivedl. Byl držitelem rekordu v chůzi na 50 km, byl „guru“ pražského
mezinárodního maratónu. Zemřel 6. listopadu 2012 na následky
mozkové mrtvice, která ho postihla v jeho kanceláři při práci na tzv.
Výsledovce, na kterou všichni běžci každoročně netrpělivě čekali.
Mezi běžci by legendou. V roce 1965 uspořádal v Kladně první ročník běhu a pochodu na 100 km Za Kladno štíhlejší. Když odcházel
z knihovny na dráhu sportovního redaktora, doslova jsem po něm
tento pochod a běh „zdědila“. Byla jsem jeho hlavním organizátorem dalších deset let, postupně jsme zařazovali kratší trasy na 50,
35 a 25 km a zůstal jen pochodem, nikoliv již během. Některých
ročníků se účastnilo více než 700 pochodníků, zpravidla se však
zúčastnilo na sto pochodníků z celé tehdejší Československé
republiky na trase nejdelší, tj. 100 km. Pochod byl ukončen 25. ročníkem v roce 1989. Nepatřila jsem zdaleka mezi nejlepší a nejvýkonnější pochodníky, ale díky Ivu Domanskému a jeho celoživotní
partnerce Ing. Alexandře Šolcové jsem chodila se skupinou doslova
elitních pochodníků nejzvučnějších jmen, těch, kteří absolvovali 100
km pochod téměř každou sobotu (Ing. Šolcová absolvovala dle „Sledování stovkařů“ zpracovávaného Janem Zajíčkem jako první osoba
jednoho sta 100 kilometrových pochodů – 10 000 km ušla za šest
let a šest měsíců). A do této elitní skupiny patřil Jan Zajíček.
Jan Zajíček se narodil 31. října 1926 v Sedlčanech, zemřel 19. února
2007 v Dobříši, kde je také pochován. Bydlil v Dobříši, pracoval
jako tavič v Kovohutích v Mníšku pod Brdy: v příspěvku Jak začalo
a proč skončilo Třídenní putování Sedlčanskem od autora Václava
Brože2 se dočítáme „…V padesátých letech podlehl omylu, že
může používat vlastní rozum a skončil u pece. Svoje nadšení přenesl do turistiky nejen jako výkonný turista, ale také jako její neúnavný propagátor, v sedmdesátých letech odtlačený i od vyšších
turistických funkcí. V pozdějších letech obešel třikrát republiku,
tam, kde to šlo podél hranic, tedy třikrát asi 2 400 km vždy za 100
dnů.“ Jídelna Kovohutí v Mníšku pod Brdy byla místem startu a cíle
mnoha desítek dálkových pochodů, kterých se účastnily tisíce lidí.
Slova uznání Janu Zajíčkovi jsou uvedena v nekrologu v časopise
Turista „Pro své zásadní a otevřené jednání prožil více než 40 let
v politické i společenské perzekuci, přesto se pro turistiku a společnost obětoval. Aktivně se účastnil 854 veřejných pochodů,
z toho bylo 82 dálkových etapových (tj. vícedenních) a 228 „stovek“. Zorganizoval 72 turistických pochodů. Třikrát obešel bývalou
Československou republiku nonstop a dvakrát šel nonstop
z Čierné nad Tisou do Hranic u Aše. Podílel se na metodické příručce Dálkové pochody, zasloužil se o metodiku dálkových jednodenních i etapových pochodů, které převzaly nejen okolní evropské státy. Nachodil doma i v zahraničí 138 618 km. Jako značkař
vyznačil 1 734 km turistických cest. Byl Mistrem turistiky, Zasloužilým mistrem turistiky. Držitelem čestného odznaku Vojty
Náprstka, patřil do Síně slávy české turistiky.“
Jídelna Kovohutí byla jakousi Mekkou dálkových pochodníků (nikoliv chodců), Jan Zajíček byl pojmem a pro mnohé polobohem.
Pochod Brdská stovka, pořádaný každoročně v dubnu, se chodí
jako jeho memoriál. Ke konci života už chodil jen kratší pochody
a intenzivně se věnoval především organizátorské práci. Tehdy se
také rozhodl, že uspořádá svůj bohatý archiv dálkového hnutí
a požádal mě o radu. Jeho žádostí jsem byla poctěna. Několik let
přijížděl 2–3× ročně za mnou do Středočeské vědecké knihovny
51
�
BROŽ, Václav. Jak
začalo a proč skončilo Třídenní putování Sedlčanskem. In: Podbrdsko, roč.
16. Příbram, Hornické
muzeum 2009,
s. 218–235.
52
�
ZAJÍČEK, Jan,
CALETKA, Jiří. Dálkové
pochody – naše láska.
Mníšek pod Brdy, Educo
2001. 65 s., 42 příl.
�
Pochod v délce 100
km smějí absolvovat jen
osoby plnoleté;
pořadatelé mají právo
vyžadovat předložení
občanského průkazu
a lékařského potvrzení.
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
v Kladně a výsledkem jeho několikaleté práce je archiv, uložený
t. č. ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně. Společně s uspořádáním archivu vznikala kniha Dálkové pochody – naše láska
(spoluautorem je Jiří Caletka, další z významných organizátorů
dálkových pochodů), v níž je osobní archiv zmíněn3. Tento typ
archivních dokumentů nepatří do knihovny (a žádný zájemce ho
tam pravděpodobně nebude hledat), Státní oblastní archiv v Praze
jej převezme. Jan Zajíček byl rodákem ze Sedlčan, je tedy regionální osobností Středočeského kraje.
Prestižní je pořádání „Posledního puchýře“ vždy na závěr hlavní
turistické sezóny, na kterém se setkává mnoho turistů nejen kvůli
několikadennímu putování a celkové atmosféře, ale také kvůli
zahájení prodeje Kalendáře dálkových pochodů. V úvodníku Kalendáře na rok 2013 uvádí předseda Klubu českých turistů PhDr. Jan
Stráský: „V tomto kalendáři najdete velké a tradiční akce, jichž se
účastní stovky i tisíce pochodníků, akce pořádané téměř bez
změny termínu i trasy již desítky let i nové náměty.“ Kalendář pro
rok 2013 obsahuje 798 jednodenních a vícedenních pochodů
a dalších akcí. Mimořádným oddílem jsou pochody k 125. výročí
Klubu českých turistů, těch je 142. Zvlášť jsou uvedeny také
některé pochody mnoho let trvající: po 50. se otevře Zimní táboření na Hvězdě v Broumovských stěnách, po 40. se koná 14
pochodů. (V den konání bibliografického kolokvia v říjnu 2013 ve
Zlíně pořádal Klub českých turistů Praha–Karlov již 3. ročník turistického pochodu Od knihovny ke knihovně s trasami 20 a 10 km.)
Dálkové pochody od svého vzniku do současnosti zaznamenaly
obrovský rozvoj, každoročně se pořádá téměř tisíc pochodů (ne
všechny jsou uvedeny v kalendáři) a účastní se jich kolem půl milionu účastníků. „Dálkové hnutí“ je tak mohutné, že si zasloužilo,
aby bylo zdokumentováno. A to učinil Jan Zajíček svým osobním
fondem. Fond obsahuje materiály a dokumenty od vzniku tohoto
hnutí v roce 1963 do roku 2000. Ve fondu je zdokumentováno 270
dálkových pochodů jednodenních, 52 pochodů dvou a vícedenních a etapových a 154 materiálů o řízení pochodů, metodických
návodů a různých statistik. Dokumenty jsou uloženy ve 20 archivních krabicích, součástí jsou 2 krabice medailí (pročíslovaných
stejně jako pochody) a dalších upomínkových předmětů a 3
pamětní knihy dokumentující etapové pochody kolem ČSR. Materiály každého pochodu jsou uloženy v samostatných papírových
deskách nebo obálce velikosti A4. Desky a obálky jsou očíslovány
podle abecedy názvů pochodů. Každý pochod má desky samostatné (i v případě, že dokumentů je jen několik), pokud je dokumentů více, má takový pochod desek více (je to jen v několika případech). Dokumenty uvnitř desek jsou očíslovány (číslo pochodu
Dálkové pochody patřily a patří k významné formě pěší turistiky
a dnes také k prezentaci Klubu českých turistů. Po roce 1989 díky
nabídce mnoha aktivit a především možnosti neomezeného cestování do zahraničí se změnila obliba délky tras. 100 km chodí
dnes již jen jednotlivci, klasické jsou padesátikilometrové
pochody, největší účast je ovšem na kratších trasách. Z některých
pochodů se stala společenská událost obce či města. Není to jen
pochod Praha – Prčice. Původem tohoto nejoblíbenějšího
pochodu byla skutečnost, že se pořadatelé rozhodli pořádat
pochod kratší než 100 km, aby byl i pro méně zdatné a byl poblíž
Prahy, aby se ho mohlo účastnit hodně lidí všech věkových kategorií. Hledaly se vhodné trasy a přitažlivý název, padalo mnoho
návrhů, až jedna z účastnic porady řekla „Je čas na oběd, jděte
s tím už do Prčic“. A pochod i s názvem byl na světě. 48. ročníku
pořádaného 18. května 2013 se na 21 trasách účastnilo 19 217
pochodníků. Nejvyšší účast byla v roce 1981 – 35 732. Po roce 1989
počet klesl na 8 000, číslo ale pomalu zase stoupá. V Prčici je na
náměstí Pomník pochodu Praha – Prčice ve tvaru známé prčické
botičky (autorem je kameník Josef Skalický).
Vyhlášený je pochod Líšenské pochody Českým rájem (43. ročník
se konal 2. června 2013 na trasách 11–50 km; na 50 km musila být
platná lékařská prohlídka a nebyl povolen mládeži pod 15 let4.
Líšeň je obec nedaleko Železného Brodu s 250 obyvateli, počet
účastníků 10× převyšuje v cíli počet obyvatel (!!!).
53
54
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
55
lomené pořadovým číslem dokumentu) a jejich počet je uveden
na vnitřní straně desek (způsobem xy dokumentů). Samozřejmě
nejvíce je dokumentů u těch, jichž byly Kovohutě Mníšek pod Brdy
pořadatelem (vždy 100 %) nebo pokud pořadatelé materiály Janu
Zajíčkovi poskytli. V takovém případě jsou kromě propozic, popisů
tras a diplomů také doklady o počtu účastníků (někdy i o jejich
věkovém složení; místa, odkud účastníci jsou, někteří pořadatelé
uváděli nejstarší a nejvzdálenější účastníky), dokumenty z průchozích kontrol nebo výstřižky z tisku, pokud o pochodu byly zprávy
v hromadných sdělovacích prostředcích. Výjimečně jsou uloženy
i fotografie. U každého pochodu je uvedeno, kolik procent dokumentů z pochodu je zachováno. Pokud je to méně než 25 %, je
uvedeno znaménkem -x-.
V archivu je kniha o sledování stovkařů, časopis Klub Dálkoplaz
(časopis o stovkařích a pro stovkaře). Připojen je i soubor novinových článků, většinou s přesnou citací. V časopise Naše řeč byl zveřejněn příspěvek od Jany Jiřičkové Dálkové pochody a jazyková tvořivost5. Autorka si všímá novotvarů v souvislosti s dálkovými
pochody – pochodník, punktovník (osoba obsluhující kontrolu na
trati), prčičení (účast na pochodu Praha – Prčice). Velmi frekventovaným je hezké slovo nábližka. Nejvíce se autorka věnuje názvům
pochodů. Zastavuje se u názvů po jazykové stránce obzvlášť nápadných a vynalézavých, využívajících stylových prostředků, poetismů,
slovních hříček, jako Vandr skrz Maló Hanó nebo k Budějicím cesta,
Toulky ve spadaném listí, Noční pochod Luna 77, Pochod mládeže
do Okoře bez oře, Krušné hory nejsou krušné, Hec pochod, Hup šup
přes vrchy, nebo reklamních sloganů Za Kladno štíhlejší nebo Není
jen Praha – Prčice, ale také Náměšť – Čučice. Od doby uveřejnění
tohoto příspěvku vzniklo mnoho nových pochodů, samozřejmě
s mnoha dalšími velmi vynalézavými názvy. Nejčastěji jsou používané názvy se zeměpisným určením – Brdské toulky, Hanácká
padesátka, Přes sedm vodopádů Českého Středohoří, Jarní Vysočinou, Pardubická podkova, Předjaří v Poohří, K prameni Jenišovky,
Májovým Chebskem, Porta Bohemica; osobností – Cestami Jaroslava Haška, Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic, Janáčkovy chodníčky,
Krakonošova stovka, O Žižkův štít, Rozkvetlým Středohořím za Přemyslem Oráčem, Pochod Karla Klíče, Putování za mistrem Janem
(na Krakovec), často se chodí krajem – Krajem kamenů (Petrovice
u Sedlčan), Krajem malířů Vysočiny (Hlinsko), Krajem nezbedného
bakaláře (Rakovník), Krajem pramenů Dyje (Třešť), Krajem Švandy
dudáka (Strakonice), Krajem českých sklářů (Alšovice u Jablonce
nad Nisou), Krajem rybníků (Veselí nad Lužnicí), Krajem Tří grácií
(Hustopeče). Do roku 1989 se chodilo také Krajem prvního památníku V. I. Lenina (Podbořany). Také bývaly užívány názvy související
s protifašistickým odbojem nebo druhou světovou válkou – Po stopách protifašistického odboje (Mladá Boleslav), Pochod přerovského povstání (Přerov), Pochod míru Ležáky – Pardubice (Pardubice), Stezkou Brdských partyzánů (Mníšek pod Brdy).
�
JIŘIČKOVÁ, Jana.
Dálkové pochody a jazyková tvořivost. Naše řeč,
1977, č. 5, s. 243–246
Velmi cenný a zcela unikátní je rozsáhlý oddíl Řízení, metodika, statistiky. Jsou v něm doklady o zakladateli dálkových pochodů Tlupě
Praha (včetně novinového článku, který o historicky prvním dálkovém pochodu na 100 km byl zveřejněn v časopise Mladý svět).
Nechybějí metodické materiály (např. Pravidla dálkových pochodů
přejatá později některými evropskými státy). Mezi nimi je „základní
desatero“: pochod není závod, vítězí každý, kdo dojde v limitu do 24
hodin; pořadatelé nesmějí měřit čas; pořadatelé mají právo vyžádat
si lékařské potvrzení o zdravotním stavu; nejnižší věk pro absolvování pochodu v délce 100 km je 18 let (pořadatelé mají právo si
vyžádat předložení občanského průkazu, horní hranice věku není
stanovena); v polovině trasy má pořadatel zajistit možnost teplého
občerstvení a možnost odpočinku; v cíli pochodu má být k dispozici
zdravotní služba a také sprchy. Uloženy jsou všechny zápisy
z komisí pěší turistiky Československého svazu tělesné výchovy (od
roku 1972), zápisy z aktivů a porad pořadatelů dálkových pochodů
(včetně prezenčních listin), všechny kalendáře dálkových pochodů
do roku 2000: vydávané agenturou Sportpropag (kde byl zaměstnán Ivo Domanský), časopisem Mladý svět (léta 1966–1968) a od
roku 1969 samostatně (od roku 1990 se stal vydavatelem Klub českých turistů s celkovým nákladem 10 000 kusů).
56
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Novoročních výstupů bylo v kalendáři na rok 2013 uvedeno více
než 50 (na Radobýl, Ještěd, Štěpánku, Oblík, Kozákov, Andělskou
horu, Stražiště, Tanečnici a další). V archivu Jana Zajíčka jsou uloženy dokumenty dvou pochodů: Novoroční pochod Prahou a nejstaršího Novoroční výstup na Třemšín, pořádaného v Rožmitále
pod Třemšínem dodnes.
��������: Príspevok je venovaný Múzeu kultúry Čechov na Slovensku – jeho špeciálnej expozícii o živote, diele a pozostalosti
manželov PhDr. Anny Horákovej-Gašparíkovej a akademika
Jiřího Horáka, významných osobností dokumentujúcich tradície
vzťahov Čechov a Slovákov.
Při důkladném prostudování fondu a zpracování tohoto příspěvku
jsem si opakovaně uvědomovala, jak je fond cenný. A autorovi za
něj děkuji. Zpracování tohoto příspěvku je moje dodatečná
poklona Janu Zajíčkovi.
PhDr. Anna Horáková-Gašparíková
*28. 10. 1896 Martin, †23. 2. 1987 Martin
Jozef Gašparík-Leštinský si otvoril v roku 1895 kníhkupectvo v Turčianskom Sv. Martine. Rodák z Leštín hľadal a našiel uplatnenie
v tomto kultúrnom a spoločenskom centre slovenskej inteligencie.
Tu sa mu narodila 28. októbra 1896 najstaršia z jeho štyroch dcér
Anna, ktorá dostala meno po svojej matke, martinskej rodáčke Anne
Jankovičovej. Zo sestier, Katarína Stodolová sa presťahovala do USA,
kde žila s rodinou, sestra Želmíra Gašparíková vyštudovala tiež filológiu na Karlovej univerzite v Prahe a pôsobila v Martine, v Lánoch,
v Bratislave a v Prahe. Sestra Oľga Šikurová jediná ostala trvalo
v Martine a viedla ich obchod. Ich jediný brat Ján zomrel ako
štvorročný. Celé svoje detstvo bola Anna obklopená knihami a umením, keďže jej otec sa venoval aj ochotníckemu divadlu, rôznej kultúrnej, spolkovej a osvetovej činnosti a do týchto oblastí činnosti sa
zapájali aj jeho dcéry. Rodičia mali záujem na tom, aby ich najstaršia dcéra prebrala po nich ich prosperujúci podnik, keďže sa knihy
z Gašparíkovho kníhkupectva rozosielali po celom Slovensku, ale aj
krajanom do Ameriky a Ruska. Táto práca Annu tešila, ale bola si
vedomá svojich nedostatkov vo vzdelaní a chcela si ho doplniť. Po
maturite na Učiteľskom ústave v Turčianskych Tepliciach, si dorobila
ešte maturitu na Martinskom gymnáziu. Po vojne v Martine prijali
s veľkým nadšením Martinskú deklaráciu a vznik Československej
republiky. Začala sa rozvíjať nová zaujímavá práca, uskutočňovali sa
mnohé aktivity, literárno-dejepisné prednášky, na ktorých sa
podieľali mnohí významní dejatelia a osobnosti slovenskej kultúry –
napr. Jozef Škultéty, Štefan Krčméry, Svetozár Hurban Vajanský,
Pavol Mudroň, Andrej Halaša, Andrej Kmeť a nechýbala medzi nimi
57
Manželia
Horákovci
a ich
pôsobenie
v Čechách
a na
Slovensku
Anna Kucianová,
Slovenská národná
knižnica Martin
58
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
ani Anna Gašparíková. Anna sa zapojila aj do činnosti spolku Živena
v rámci jeho jednotlivých odborov, všetky tieto aktivity ju formovali
a podporovali jej snahy po poznaní dejín vlastného národa. Doma
u Gašparíkovcov sa stretávalo množstvo národovcov a zaujímavých
slovenských a českých osobností, ku ktorým patrili aj literárny historik Jaroslav Vlček a mnohí ďalší pražskí univerzitní profesori. Stretla
tam prvýkrát aj docenta slovanskej filológie Jiřího Horáka, ktorý
v roku 1920 prišiel do Martina zbierať materiál k dejinách slovenského národopisu. Tieto stretnutia, rodičovský dom a sila martinských tradícií formovali jej osobnosť budúcej historičky aj počas
vysokoškolských štúdií histórie na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe v rokoch 1924–1928, kde bola poslucháčkou Josefa
Šustu, Josefa Pekařa, Jaroslava Bidlu, ale poznala sa aj s ďalšími profesormi Jaroslavom Vlčkom, Františkom Pastrnkom, Karolom Plickom. Štúdium zavŕšila rigoróznou prácou v roku 1929 na tému F.
Rákoczi a jeho vzťah k Slovanom. Kritika označila jej prácu za kvalitnú a vyslovila nádej, že do slovenskej historiografie vstupuje osobnosť, ktorá bude históriu prezentovať ako literárny prejav prenikajúci
do podstaty minulosti. Predpoklady sa splnili, hoci jej dodnes roztrúsená bibliografia historických a literárno-historických prác obsahuje len 3 samostatné tituly, okrem publikovanej doktorskej práce je
to publikácia Tisícročné Slovensko, vydaná v Bratislave v roku 1947
s farebnými drevorezmi Karola Viku a v spolupráci s tým istým ilustrátorom vydala útlu knižočku Údolie Turca v Prahe v roku 1947.
zamestnania však boli dôvodom na to, že jej meno sa nemohlo
dostať do povedomia kultúrnej verejnosti a jej meno bolo dlhé roky
tabuizované. Do povedomia kultúrnej verejnosti sa dostávala skôr
ako manželka univerzitného profesora Jiřího Horáka, za ktorého sa
vydala v roku 1936 a to bol dôvod jej odchodu zo služieb T. G. Masaryka. Na dlhé roky musela nechať zozbieraný materiál ležať, zaoberala sa inými otázkami a problémami a až v 70.–80. rokoch dokončila svoje zápisy a dala pripomienkovať a čítať uvedený materiál
svojim priateľkám a českým historikom. Keďže 23. februára 1987 vo
veku 91 rokov v Martine zomrela, čakala posledná verzia jej rukopisu na svoj osud. Bolo to možné až po novembri 1989 a po získaní
súhlasov majiteľov autorských práv sa prác ujal širší kolektív autorov zo SAV v Bratislave, z Martina a aj českí kolegovia. V knihe Anny
Horákovej-Gašparíkovej dostávajú čitatelia do rúk zasvätený pohľad
do vnútra Masarykovho filozofického, politického a prosto ľudského
ducha. Denník, ktorý si písala, sa zachoval a nachádza sa v Literárnom archíve Slovenskej národnej knižnice v Martine. Kniha spomienok sa zachovala vo viacerých variantoch a verziách, bolo potrebné
kvôli obsiahlosti ju aj skrátiť a upraviť aj jazykovo, pretože bolo na
nej vidno dlhé obdobie, počas ktorého vznikala. Publikácia vyšla na
Slovensku v roku 1995 pod názvom U Masarykovcov – spomienky
osobnej archivárky T. G. Masaryka, a v roku 1997 v Čechách pod
názvom Z lánského deníku. V roku 1992 na sklonku Československej
republiky bol Anne Horákovej-Gašparíkovej prepožičaný za celoživotnú propagáciu česko-slovenskej vzájomnosti Rad T. G. Masaryka
in memoriam. Významným medzníkom jej života bolo stretnutie
s profesorom Jiřím Horákom, s ktorým sa prvýkrát stretla v roku
1920 v Martine a 12. októbra 1936 sa za neho vydala na Staromestskej radnici v Prahe, kde ich sobášil primátor Prahy a svedkami im
boli bratranec Jiřího Horáka Ladislav Šourek a A. G. Masaryková.
V modlitebni na Žižkove ich oddával kazateľ Urbánek. Na svadobnú
cestu sa vybrali do juhoslovanskej Adrie a potom sa vrátili a nasťahovali do svojho bytu na Ořechovke v Prahe. Už ako manželka ho
sprevádzala na jeho študijných cestách po Francúzsku, Bulharsku,
Sovietskom zväze, kde pôsobil v rokoch 1945–1948 ako veľvyslanec,
Tak ako Martin, učarovala jej aj Praha a stala sa jej aj po ukončení
štúdií druhým domovom. Na konci marca 1929 sa stala správkyňou
osobného archívu prvého prezidenta ČSR Tomáša G. Masaryka a až
do roku 1936 bola takmer členkou ich rodiny. Žila s nimi v Lánoch,
na pražskom Hrade, v Židlochoviciach, v Topoľčiankach, ale aj
v Turci na Bystričke. Prezident ju prijal na návrh svojej dcéry Alice,
ktorá ju poznala z Turčianskeho Sv. Martina, z pobytov na Bystričke
a z práce v ženskom spolku Živena. Prijatie však podmienili aj
nesmierna šikovnosť a študijné výsledky mladej Martinčanky na
Karlovej univerzite a prijatie jej rigoróznej práce. Práve prvé roky jej
59
60
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Nemecku, Anglicku a USA. Keďže ovládala ruštinu, nemčinu, francúzštinu, angličtinu, bola aktívnou účastníčkou týchto ciest, zbierala
a zhromažďovala všetky dokumenty pre svoju prácu. Po návrate
z Moskvy v roku 1948 začala zase vedecky pracovať a zverejňovala
svoje články v časopisoch Živena, Slovenské pohľady, Český časopis historický, Slovenská literatúra, Kultúrny život, ako aj v zborníkoch. Približovala a hodnotila mnohé významné osobnosti literatúry, literárna tvorba ju lákala nielen ako autorku, ale aj ako
editorku a prekladateľku. Jej srdcovou záležitosťou boli aj rozprávky,
keď upravila a do tlače pripravila Dobšinského Slovenské ľudové
rozprávky a ďalšie rozprávky. Vďaka svojim jazykovým znalostiam
sa uplatnila aj ako prekladateľka a preložila napr. Puškinovu Pikovú
dámu a Traversovej Mary Poppins. Manželstvo Horákovcov bolo
manželstvom dvoch vzdelaných, kultivovaných ľudí, milujúcich
svoju profesiu, s túžbou poznávať a poznané rozdávať ďalej, bolo to
stretnutie dvoch významných navzájom blízkych osobností, ktoré
boli spojené na celý život.
šovu rukopisnú zbierku Slovenských ľudových piesní. Pre štúdium si
vybral češtinu a nemčinu, ktoré mu mohli perspektívne zaistiť budúce povolanie – stredoškolský učiteľ. V rokoch 1902–1906 absolvoval štúdium slavistiky a germanistiky na Filozofickej fakulte pražskej
univerzity, kde bol žiakom a neskôr kolegom Jiřího Polívky.
V r. 1906–1919 pôsobil ako stredoškolský pedagóg na novomestskej
reálke a neskôr na vinohradskom gymnáziu v Prahe. Habilitoval sa
v roku 1919 na svojej alma mater v odbore porovnávacích dejín slovanských literatúr a ľudového podania slovanského na základe
spisu Ukrajinské látky v literatuře české do roku 1874. V rokoch
1922–1926 pôsobil ako mimoriadny profesor na Filozofickej fakulte
Masarykovej univerzity v Brne a od r. 1927 pôsobil už ako riadny
profesor na Karlovej univerzite v Prahe v uvedenom odbore. Keďže
bola aj zdatným organizátorom, tak v r. 1932–1933 pôsobil aj vo
funkcii dekana Filozofickej fakulty Karlovej univerzity v Prahe, v r.
1933–1934 pôsobil vo funkcii prodekana fakulty a zároveň bol aj riaditeľom Slovanského seminára. Patril k členom a funkcionárom
mnohých vedeckých spoločností, od r. 1924 bol členom Českej akadémie vied a umení, od r. 1925 bol členom Kráľovskej českej spoločnosti náuk, od r. 1935 Československej národnej rady bádateľskej,
od r. 1927 Slovanského ústavu, v r. 1928–1932 bol predsedom Národopisné společnosti českoslovanské a pôsobil aj v Učenej spoločnosti Šafárikovej. V r. 1934 bol spoluzakladateľom Literárnohistorickej spoločnosti. V roku 1956 bol menovaný akademikom
novozaloženej Československé akademie věd. Bol členom mnohých
zahraničných spoločností, napr. Srbskej akadémie v Belehrade,
Warszawskieho Towarzystwa naukoweho, ale aj Royal Anthropological Institute of Great Britain a ďalších. Pod vplyvom svojich učiteľov študoval ľudovú slovesnosť, najväčšiu pozornosť venoval českému a slovenskému materiálu. Tento záujem sa netýkal len ľudovej
slovesnosti, ale aj ľudových obyčají a slávností, liečiteľstvu a vzťahu
spisovateľov k tomuto fenoménu. Vo svojej vedeckej práci sa spočiatku venoval hlavne porovnávaciemu štúdiu slovanských literatúr,
prevažne obdobia národného obrodenia, tvorbou romantikov a realistov, osobitne v ruskej, ukrajinskej a českej literatúre. Z literatúry
Akademik Jiří Horák
*4. 12. 1884 Benešov, †14. 8. 1975 Martin
Jiří Horák sa narodil 4. decembra 1884 v Benešove v rodine právnika. Obaja jeho rodičia boli vzdelaní a uvedomelí Česi, matka bola
vychovávaná dcérou Ladislava Čelakovského Ľudmilou. Obaja rodičia ho vzali v roku 1895 do Prahy na Národopisnú výstavu česko-slovanskú, ktorá veľmi silno zapôsobila na 11ročného študenta. Táto
návšteva bola spojená aj s nezabudnuteľným zážitkom, keď ho otec
musel vziať do náručia, aby ho uchránil pred panikou na Karlovom
moste, ktorý sa rozkýval pod vplyvom preplnenosti ľuďmi, ktorí sa
vracali z tejto výstavy. Dojmy z národopisu pretrvali dlho a Jiří si
objednal Škultétyho publikáciu Veniec slovenských národných
piesní od kníhkupca Jozefa Gašparíka z Turčianskeho Sv. Martina,
čo bolo prvé jeho stretnutie s menom rodiny svojej budúcej manželky Anny. Aj ich prvé osobné stretnutie sa viaže k ľudovej piesni,
keď sa stretli v Turčianskom Sv. Martine, kde prišiel študovať Hala-
61
62
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
vychádzal aj pri štúdiu folklóru, ktorému sa nakoniec venoval úplne
a stal sa jedným z najvýznamnejších predstaviteľov československej folkloristiky. Jeho vzťahy s pražskou Filozofickou fakultou
s niektorými časovými prestávkami (pôsobenie v Brne, roky okupácie, väzenie v r. 1944–1945, diplomatická misia v Moskve v r.
1945–1948) trvali 50 rokov. V tomto období dosiahol všestranné slavistické vzdelanie, potrebné vedecké a vedeckopedagogické hodnosti, vychoval niekoľko generácií mladých literárne a folkloristicky
zameraných slavistov. Významné bolo aj jeho pôsobenie v Československej akadémii vied, kde pôsobil v r. 1952–1954 vo funkcii vedúceho Kabinetu pre ľudovú pieseň, v r. 1954–1957 bol vedúcim
folkloristického oddelenia Kabinetu pre etnografiu a folkloristiku
ČSAV v Prahe a v r. 1957–1963 bol riaditeľom Ústavu pre etnografiu
a folkloristiku ČSAV v Prahe, od r. 1964 vedúcim vedeckým pracovníkom tohto ústavu. Už pred prvou svetovou vojnou sa zapojil do
veľkého projektu, ktorého cieľom bolo komplexne zachytiť český
folklórny piesňový materiál. Vo svojom diele monograficky zhodnotil mnohých predstaviteľov slovanských literatúr a slavistiky. V rámci
dejín národopisu vyzdvihol mnohých významných autorov – J. Dobrovského, F. L. Čelakovského, K. J. Erbena, B. Němcovú, J. Kollára.
P. J. Šafárika, Ľ. Štúra, P. Dobšinského, J. L. Holubyho, A. Halašu a i.
Ako folklorista sa zaoberal hlavne rozprávkami a českými a slovenskými ľudovými piesňami, ale venoval sa predovšetkým porovnávacím dejinám slovanských literatúr, slovanskej folkloristike a histórii
národopisu. Je autorom množstva monografií a editorom rôznych
výberov z českého, slovenského a slovanského folklóru. K jeho najvýznamnejším dielam patria napr.: Naše písně (1940), Český Honza
(1940), České pohádky (1944), Naše lidová píseň (1946), Slovenské
lidové balady (1956), Pohádky a písně Lužických Srbů (1959), Folk
and Fairy Tales from Bohemia (1973). Pre Československú vlastivedu
II (1955) spracoval dejiny českého a slovenského národopisu. Bol
spoluautorom aj ďalších encyklopedických diel, Ottovho slovníka
náučného nové doby, Masarykovho slovníka náučného a ďalších.
Publikoval vyše 200 štúdií v domácich a zahraničných odborných
časopisoch, popularizačných článkov v časopisoch a novinách, statí
v encyklopédiách a zborníkoch. Prehľad jeho prác je uvedený v diele
Bibliografický soupis prací akad. J. Horáka s přehledem jeho činnosti, ktorý vyšiel ako 7. zväzok edície Monografie význačných slavistů – učitelů Univerzity Karlovy v Prahe v roku 1979 pod autorstvom Antonína Robeka, Jana Petra a Zdeňka Urbana. Akademik
Horák sa výrazne zaslúžil o popularizáciu ľudovej tvorby prostredníctvom programov pre rozhlas, prípravou podkladov pre gramofónové platne a pre prednáškovú činnosť. Všetci kolegovia a pamätníci vysoko hodnotili jeho vybrúsený sloh a rečnícke umenie, ako aj
široké jazykové znalosti. Popri Horákovi národopiscovi a folkloristovi
neslobodno zabudnúť na Horáka literárneho historika a slavistu. Ku
štúdiu českej ľudovej slovesnosti ho priviedlo práve porovnávacie
štúdium slovanských literatúr, ktoré mu poskytlo znalosti pre komparáciu a hľadanie spoločných koreňov, čo využil v diele Z dějin literatur slovanských (1948). Systematickú pozornosť venoval aj dielam
klasickej ruskej a poľskej literatúry, pričom publikoval nielen
odborné štúdie, ale v jeho bibliografii je možné nájsť aj množstvo
prekladov. Je zaujímavé sledovať, ako sa menilo v jednotlivých
časových horizontoch, v ktorých obdobiach, aké oblasti jeho činnosti boli preferované ďalšími autormi. Záviselo to predovšetkým od
jednotlivých autorov, ale aj od toho, čo si vyžadovala doba v príslušnom období. Horákovo videnie témy slovanstva a slovanských
porovnávacích výskumov sa viazalo na hodnoty slovanského sveta
– na jazyk, na ľudovú slovesnosť, na etnickú individualizáciu v kultúrnom prostredí európskeho duchovného priestoru, na ideu bratstva a mieru odvíjanú od postojov Jána Amosa Komenského a na
prekročenie záverov využívaných v diele Pavla Jozefa Šafárika, do
jeho výzvy na racionálne vzájomné poznávanie sa, na výskum
a organizovanie vzdelávania vo vedách, ale hlavne na genézu slavistického výskumu, ktorý ďalej rozvíjali jeho nasledovníci. Literárna
komparatistika vo svojej teórii a metodológii historického výskumu
sa záverom Jiřího Horáka samozrejme vývinovo vzdialila, ale treba
jeho metódy seriózneho rekonštruovania šírky spoločenského kontextu pre slovanské etnikum, pre jeho kultúrne prejavy a spôsob
vedeckého riešenia problémov znova využívať a oživovať.
63
64
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Múzeum kultúry Čechov na Slovensku, Martin
tohto pracoviska. Je venovaná tým záujemcom, ktorí sa zaujímajú
o českú kultúru na Slovensku. Spoločný život týchto dvoch
významných osobností vyjadruje myšlienku spolupráce českého
a slovenského národa v podmienkach spoločného Československého štátu. Expozícia dokumentuje nielen ich život a dielo, ale
aj tradície vzťahov Čechov a Slovákov a je budovaná tak, aby na
návštevníkov dýchala atmosférou staromartinskej buditeľskej
domácnosti z konca 19. storočia, čo sa podarilo vďaka pomerne
zachovalej časti pôvodného mobiliára, vrátane knižnice a osobných predmetov, ako aj výtvarnými dielami a rodinnými pamiatkami. Pracovníkom Slovenského národného múzea – Etnografického múzea v Martine bola PhDr. Horáková-Gašparíková blízka
najmä počas ich pobytu v Martine, keď sa koncom 60. a začiatkom
70. rokov natrvalo usadili s manželom v Martine po návrate z ich
ciest. Spolu s akademikom Horákom vytvorili zo svojho domu
miesto, kde bolo možné prísť požiadať o radu, informáciu, požičať
si knihu zo vzácnej knižnice. Bolo to miesto, kde bolo príjemné
a srdečné ovzdušie, aj po smrti akademika Horáka. Spoločne manželom a sestrou Oľgou Šikurovou navštevovali mnohé kultúrne
a spoločenské podujatia, boli účastníkmi vernisáží, premiér v divadle. Boli súčasťou kultúrnej society mesta Martina, patrili k posledným symbolom jeho umelecko-literárneho a vedeckého života.
Svoj vzťah vyjadrila PhDr. Horáková-Gašparíková aj vo svojej
poslednej vôli, keď venovala svoj dom Slovenskému národnému
múzeu – Etnografickému múzeu v Martine, aby zachovávali tieto
tradície naďalej. Po smrti PhDr. Horákovej SNM–EM zdedilo dom
na Moyzesovej ulici, bohatú knižnicu, ktorá obsahuje aj vzácne
tlače z vydavateľstva jej otca Jozefa Gašparíka-Leštinského, ale aj
množstvo predmetov dennej potreby, napr. je tam kávová súprava,
servisy, bytový textil, fotografie, množstvo predmetov, ktoré majú
vysokú umeleckú hodnotu, obrazy od M. Strettiho, zachycujúce
portréty manželov Horákovcov, časť korešpondencie vo vzťahu ku
Anne Horákovej-Gašparíkovej a Jozefovi Gašparíkovi-Leštinskému.
V pozostalosti sa nachádza okolo 1 000 predmetov. Predmety sú
druhostupňovo spracované, sú zaradené do fondu kultúrnej histó-
V roku 1999 vzniklo v Martine Dokumentačné centrum kultúry
Čechov na Slovensku pri Slovenskom národnom múzeu–Etnografickom múzeu na základe projektu Analýza podielu Čechov na hospodárskom, kultúrnom a spoločenskom vývoji Slovenska. Založenie centra bolo reakciou na rozdelenie ČSFR, keď sa Česi stali
národnostnou menšinou na Slovensku a potrebovali inštitúciu,
ktorá by zbierala, uchovávala a dokumentovala ich život a vývoj.
Samostatným subjektom sa centrum stalo v roku 2004, odkedy je
Múzeom kultúry Čechov na Slovensku a sídli v Martine na Moyzesovej ulici č. 11. Základným cieľom Múzea je špecifickými múzejnými metódami dokumentovať duchovné a hmotné dedičstvo českej národnostnej menšiny na Slovensku, zbierať, vytvárať a dopĺňať
zbierkový fond rôznych predmetov hmotnej kultúry, ale aj publikácií, písomností, výtvarných a iných prejavov tejto menšiny. Popri
týchto aktivitách sa buduje aj fond obrazových a zvukových nahrávok. Hlavnými úlohami je aj iniciovanie a realizovanie rôznych
výskumov, týkajúcich sa prítomnosti českého etnika na Slovensku.
Stála expozícia Česi na Slovensku je umiestnená v rodinnom dome
manželov Horákovcov na Moyzesovej ulici v Martine, ktorí patrili
k významným osobnostiam vedeckej a spoločenskej society na
začiatku 20. storočia a zosobňovali myšlienku česko-slovenskej
spolupráce. Stála expozícia je venovaná týmto dvom významným
osobnostiam, pôvodným majiteľom objektu múzea, PhDr. Anna
Horákovej-Gašparíkovej a akademikovi Jiřímu Horákovi. Anna Horáková-Gašparíková bola jednou z prvých slovenských historičiek
a predovšetkým bola známa ako správkyňa osobného archívu
prvého prezidenta spoločného štátu Čechov a Slovákov T. G. Masaryka. Akademik Jiří Horák patril k najvýznamnejším predstaviteľom
československej folkloristiky v druhej polovici 20. storočia. Autorkou expozície je PhDr. Eva Králiková, autorom výtvarno-priestorového riešenia je akademický maliar Pavol Choma. Stála expozícia
bola sprístupnená v novembri roka 1999. Práve týmto dvom osobnostiam, ich manželstvu, ale i životu a dielu je zasvätená expozícia
65
66
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
rie. Knižnica má spracovaný len evidenčný súpis, ktorý obsahuje
cca 4 600 zväzkov, nespracované sú archiválie. Knižná pozostalosť
je súčasťou knižnice. Literárna pozostalosť je v Literárnom archíve
SNK, kde sa nachádzajú aj vzácne denníky PhDr. Anny Horákovej-Gašparíkovej z rokov 1929–1937, ktoré obsahujú záznamy z pobytu
autorky v rodine T. G. Masaryka. Fond Gašparíkovcov tu obsahuje
rukopisné pozostalosti Jozefa Gašparíka-Leštinského a jeho dcér
Anny Horákovej-Gašparíkovej a Želmíry Gašparíkovej. Uložený je
v 66 škatuliach a obsahuje 5 856 jednotiek. Vo fonde sa nachádza
korešpondencia adresovaná PhDr. Anne Horákovej-Gašparíkovej –
od jednotlivcov je to cca 236 listov, od inštitúcií 8 listov, ňou posielaná korešpondencia – 27 listov, je tam 103 jej prác, 3 preklady,
poznámky a výpisky 15, denníky, dokumentárny materiál – osobný
6, pracovný 2, tlače 6 kusov. Všetky materiály sú spracované
v Inventári rukopisov Archívu literatúry a umenia Slovenskej národnej knižnice v Martine, vyšli aj v knižnej podobe, Gašparíkovský
fond je uložený pod signatúrou 174. Zámerom Múzea kultúry
Čechov na Slovensku je prostredníctvom výstav prezentovať českú
kultúru na Slovensku, priblíženie života a diela osobností českého
pôvodu, ktoré sú spojené so Slovenskom a v neposlednom rade
predstavenie súčasnej podoby života českej menšiny na Slovensku.
Významná je aj vedecko-organizačná činnosť múzea, v rámci ktorej
sa uskutočňujú konferencie venované českým osobnostiam, ktoré
sa podieľajú na záchrane kultúrneho dedičstva na Slovensku.
Manželia Horákovci patria k osobnostiam, ktoré zanechali po sebe
nezabudnuteľnú stopu v našich dejinách. Zanechali po sebe nielen
množstvo vecných darov, ale významný je predovšetkým ich
duchovný odkaz, to sú trvalé hodnoty, ktoré nás všetkých zaväzujú
pokračovať v ich snaženiach ďalej.
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
67
LITERATURA
_ DARULOVÁ, Jolana a Katarína Koštialová, 2010. Multikultúrnosť a multietnicita: kontexty kultúry národnostných
menšín na Slovensku. Banská bystrica: Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela,
s. 190–192. ISBN 978-80-557-0018-2.
_ ĎURIŠKA, Zdenko, 1998. Z minulosti rodu Gašparíkovcov. In: Biografické štúdie 25. Martin: Slovenská národná
knižnica, s. 120–128. ISSN 1338-0354.
_ FRKÁŇOVÁ, Zora, 2004. Niekoľko poznámok k referátom o Gašparíkovcoch v slovenskej literatúre a kultúre. In:
Literárny archív 38/03. Martin: Slovenská národná knižnica, s. 137–138. ISBN 80-89023-36-3.
_ GAŠPARÍKOVÁ-HORÁKOVÁ, Anna, 1995. U Masarykovcov: spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka. Bratislava:
Academic Electronic Press. 304 s., obr. príl. ISBN 80-967366-4-7.
_ GRÁFOVÁ, Jarmila, 2001. Gašparíkovci. In: Inventár rukopisov Archívu literatúry a umenia Slovenskej národnej
knižnice XXV/Fondy 169–175. Martin: Slovenská národná knižnica, s. 109–195. ISBN 80-89023-03-7.
_ HLÔŠKOVÁ, Hana, Ivo POSPÍŠIL a Anna ZELENKOVÁ, ed., 2012. Slavista Jiří Horák v kontexte literatúry a folklóru I-II.
Brno: Tribun EU. 267+90 s. ISBN 978-80-263-0317-6.
_ HORÁKOVÁ-GAŠPARÍKOVÁ, Anna, 1997. Z lánského deníku 1929–1937. Praha: Radioservis. 216 s. ISBN 80-902198-2-9.
_ CHODĚJOVSKÝ, Jan, 2009. Jiří Horák (1884–1975). In: Akademický bulletin: oficiální časopis Akademie věd ČR
[online], roč. 11, č. 1 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: abicko.avcr.cz/2009/01/11/index.html
_ KRÁLIKOVÁ, Eva, 1993. „Zabudnutá“ Martinčanka: spomienka na Annu Horákovú-Gašparíkovú. In: Historická revue.
Roč. 4, č. 5, s. 20–21. ISSN 1335-6550.
_ KRÁLIKOVÁ, Eva, 1996. Spomienka na PhDr. Annu Horákovú-Gašparíkovú, 28. 10. 1896 až 23. 2. 1987. In: Zborník
Slovenského národného múzea XC, Etnografia 37. Martin: Slovenské národné múzeum, s. 138–139. ISBN 80-85753-71-5.
_ KRÁLIKOVÁ, Eva, 2004. Osobnosť Anny Horákovej-Gašparíkovej. In: Literárny archív 38/03. Martin: Slovenská
národná knižnica, s. 116-119. ISBN 80-89023-36-3.
_ PARENIČKA, Pavol, 2004. Vklad Anny Horákovej-Gašparíkovej do slovenskej historiografie a literárnej histórie. In:
Literárny archív 38/03. Martin: Slovenská národná knižnica, s. 111-115. ISBN 80-89023-36-3.
_ ROBEK, Antonín, Jan PETR a Zdeněk URBAN, 1979. Bibliografický soupis prací akad. J. Horáka s přehledem jeho
činnosti. Praha: Univerzita Karlova. 216 s.
_ SOJKOVÁ, Zdenka, 2002. U Horáků v Praze a Martine. In: Slovenské rozhľady: revue pre vedu a umenie.
Praha: Zväz Slovákov v Českej republike. Roč. 6, č. 11, s. 307-314. ISSN 1211-0116.
_ ZELINOVÁ, Hana (1955-), 2007. Akademik Horák byl celý život slavistou a etnografem. In: Česká beseda [online],
č. 7 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: www.cesi.sk/bes/07/7x/7xho.htm
_ ŽEMBEROVÁ, Viera, 2011. Rozpomienka na slavistu Jiřího Horáka. In: Slavica slovaca. Roč. 46, č. 1,
s. 75-76. ISSN 0037-6787.
68
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
sukova
studijní
knihovna
literatury
pro mládež
jako jeden ze
speciálních
fondů
pedagogické
knihovny j. a. komenského
��������: Stručná historie Sukovy knihovny, osobnost zakladatele sbírky profesora Václava Františka Suka, hlavní zásady
budování Knihovny českých spisů pro mládež. Zajímavosti z historického fondu literatury pro děti a mládež. Současný stav
a rozsah fondu a služby uživatelům Sukovy knihovny. Informace
o dalších speciálních fondech pedagogické knihovny: konzervačním fondu učebnic a skript a komeniologické literatuře.
v roce 1946 získala Sukova knihovna na krátkou dobu osmi let právo
tzv. oborového povinného výtisku. Dnes má Sukova knihovna více
než 61 000 svazků, které tvoří knihy pro mládež vydané na našem
území od konce 18. století po současnost. Fond obsahuje i staré tisky:
6 knih do roku 1800 a zhruba 300 knih z let 1801–1850. Knihovní fond
je průběžně doplňován, značnou část akvizice představují dary od
českých nakladatelství. Téměř celý fond Sukovy knihovny je přístupný
prostřednictvím on-line katalogu, díky tomu knihovna může poskytovat knihovnicko-bibliografické služby i vzdáleným uživatelům.
Knihovna poskytuje prezenční výpůjčky, rešeršní, konzultační
a reprografické služby, které využívají především studenti, redaktoři,
literární badatelé a tvůrci knih pro děti a mládež. Jedenkrát měsíčně
je na webu vystavován výběr z novinek dětské literatury, který je členěn na: první čtení, pro 1. stupeň ZŠ, pro 2. stupeň ZŠ, naučná literatura, přečtěte si s dětmi. Sukova knihovna je kolektivním členem
Společnosti přátel literatury pro mládež, České sekce IBBY (Intenational Board of Book for Young People). S Českou sekcí IBBY a Obcí spisovatelů spolupracuje na organizaci soutěže Zlatá stuha, která každoročně oceňuje nové knihy pro děti. Významná je také spolupráce
se Svazem knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), především
s Klubem dětských knihoven a Klubem školních knihoven. Od r. 1993
pořádá knihovna každoročně akci SUK – Čteme všichni. Jedná se
o celorepublikovou anketu, v níž děti, učitelé a knihovníci hodnotí
knižní produkci uplynulého roku a hlasují pro nejoblíbenější dětskou
knihu vydanou v příslušném roce. Soutěž je pravidelně vyhlašována
koncem kalendářního roku a děti i knihovníci mají zhruba tři měsíce
na hlasování. Z došlých hlasovacích lístků je každý rok vylosováno 50
dětí, které získávají dárek v podobě knížky. Knihy pro dětské výherce
získáváme zdarma od významných českých nakladatelství Albatros,
Mladá fronta, Knižní klub, Edice ČT a dalších, kterým za tuto podporu
děkujeme. V rámci akce jsou udělovány následující ceny:
Cena dětí
Cena knihovníků
Cena učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství
Cena Noci s Andersenem
Alice Košková,
Národní
pedagogické
muzeum a knihovna
J. A. Komenského,
Sukova studijní
knihovna literatury
pro mládež
Sukova studijní knihovna literatury pro mládež je nedílnou součástí
Pedagogické knihovny (dnes Národního pedagogického muzea
a knihovny J. A. Komenského) již od roku 1946. Fond představuje
v současné době největší sbírku literatury pro děti a mládež v České
republice. Sukova knihovna byla založena v roce 1919 jako Knihovna
českých spisů pro mládež, jejíž vznik iniciovali zakládající členové
Společnosti přátel literatury pro mládež v čele s Václavem Františkem
Sukem, středoškolským profesorem češtiny a francouzštiny na pražském gymnáziu v Křemencově ulici. Profesor Suk vymezil hned na
počátku hlavní zásady budování knihovny a cíle její činnosti:
knihovna má sloužit odborné veřejnosti, nikoli k „zábavnému čtení“,
zařazovat se mají všechny knihy pro mládež vydané v češtině a slovenštině. Základ Knihovny spisů pro mládež tvořilo několik stovek
knih pro mládež, které byly vyčleněny z knihovny Pedagogického
muzea Komenského. Jednalo se především o knihy vydané do roku
1914. Výnos ministerstva školství z roku 1921 stanovil, aby duplikáty
knih vyřazovaných ze školních knihoven byly povinně nabízeny
Knihovně spisů pro mládež, novinky získávala knihovna především
jako dary od nakladatelů. Roku 1924 měla knihovna již 16 000 svazků
a sídlila na Vinohradech u Riegrových sadů ve vile Saračinka. Roku
1929 se knihovna s tehdy již více než 20 000 svazky přestěhovala do
budovy nově vybudované Městské knihovny na Mariánském náměstí.
V roce 1935, po úmrtí profesora Suka, byla knihovna přejmenována
na Sukovu studijní knihovnu literatury pro mládež. Válečná léta přečkala v budově Městské knihovny. Nedlouho po válce, v roce 1946,
byla knihovna rozhodnutím ministerstva školství a kultury včleněna
do Státní pedagogické knihovny Komenského. Současně s tím
69
70
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
První dvě ceny jsou anketní a hodnotí se knihy pro děti a mládež
českých i zahraničních autorů vydané v České republice v roce
předcházejícím roku, v němž je cena udělována. Ceny dětí a ceny
knihovníků se udělují vždy třem titulům s nejvyšším počtem získaných hlasů. O ceně Noci s Andersenem rozhodují hlasováním děti,
které nocují v knihovnách po celé republice v rámci dnes již tradiční akce Noc s Andersenem. Cena učitelů za přínos k rozvoji
dětského čtenářství je udělována na základě rozhodnutí poroty
složené z učitelů českého jazyka a je udělována maximálně pěti
českým novinkám bez určení pořadí. Tuto cenu může získat pouze
kniha českého autora, která vyšla v příslušném kalendářním roce
v prvním vydání. Ocenění získávají autor díla (v případě překladu
překladatel), ilustrátor a nakladatel. Cenu tvoří diplom s emblémem stromu (grafika výtvarnice Naděždy Potůčkové), na kterém
je uvedena kategorie, v níž je cena udělována, pořadí a jména
všech oceněných. Na základě hlasování dětí je kromě toho každoročně sestavován žebříček dvaceti nejčtenějších knížek vydaných
v uplynulém roce. Z hlediska vypovídající hodnoty ankety je třeba
přihlédnout k tomu, že ankety se zúčastní především děti, které
navštěvují veřejnou knihovnu, tedy děti, které více méně pravidelně čtou. Výsledky předchozích ročníků ankety SUK–Čteme
všichni jsou zveřejněny na webu Národního pedagogického
muzea a knihovny J. A. Komenského www.npmk.cz konkrétně
na webu Sukovy studijní knihovny literatury pro mládež:
www.npmk.cz/node/24.
fondu. Zahraniční učebnice jsou ve sbírce učebnic zastoupeny
pouze okrajově, v souvislosti s historickým vývojem územního
celku, případně s menšinovým národnostním školstvím. Součástí
fondu je také rozsáhlá sbírka slabikářů. V současné době je většina fondu přístupná prostřednictvím elektronického katalogu.
Avšak čtenářům jsou stále k dispozici také historické lístkové katalogy, jejichž doplňování bylo v 90. letech ukončeno. Jedním z nich
je unikátní lístkový katalog učebnic, v němž jsou jednotlivé vyučovací předměty rozděleny podle typu a stupně škol v chronologicky
utříděném pořadí. Takto vedený katalog ukazuje na vývoj a změny
školské soustavy, zobrazuje jisté podstatné zvraty v pojímání
organizace a vývoje našich škol. Průběžně doplňovaný fond obsahuje především učebnice z oblasti pedagogiky a humanitních věd
Jako další bych zmínila komeniologickou literaturu ve fondu Pedagogické knihovny. V tomto případě se nejedná o klasicky vyčleněný speciální fond, nicméně vzhledem k historii a zaměření
knihovny je komeniologická literatura nezanedbatelnou součástí
fondu knihovny. V souvislosti s nástupem digitalizace bylo digitalizováno 11 komeniologických starých tisků. Tyto tisky byly vyčištěny, uloženy do speciálních ochranných obalů a umístěny v trezoru v klimatizovaném prostoru. Kromě monografií o Komenském
a různých vydání děl J. A. Komenského byla zde od roku 1993
budována komeniologická databáze (KOM). Tato bibliografická
databáze obsahuje anotované záznamy českých i zahraničních
časopiseckých článků, statí ze sborníků a knih. S vývojem knihovnických systémů byla databáze včleněna do článkové pedagogické bibliografické databáze.
Druhým významným speciálním fondem Pedagogické knihovny je
konzervační fond učebnic a vysokoškolských skript, který slouží ke
studijním účelům, a učebnice z tohoto fondu jsou určeny výhradně
k prezenčnímu studiu. Fond tvoří učebnice, skripta a metodické
příručky vydané na našem území od konce 18. století až do současnosti. Sledujeme veškerou současnou produkci, kterou doplňujeme v rámci možností. Studijní materiály s doložkou ministerstva
školství získává knihovna prostřednictvím darů přímo z ministerstva školství a tím je více méně zabezpečena úplnost této oblasti
LITERATURA
_ HUTAŘOVÁ, Ivana. O Sukově studijní knihovně literatury pro mládež. In: Grand biblio. Roč. 1, č. 3 (2007),
s. 8–9. ISSN 1802-3320
_ HUTAŘOVÁ, Ivana. Anketa SUK, aneb, Jsou u nás i děti, které čtou. In: Bulletin SKIP. Roč. 20, č. 2 (2011),
s. 17. ISSN 1210-0927
71
72
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Fragmenty
šľachtických
rodinných
knižníc
v historickom
fonde ŠVK
Prešov1
��������: Fond Štátnej vedeckej knižnice v Prešove (ŠVK Prešov)
bol budovaný priebežne od 50. rokov 20. storočia, kedy sa do
knižnice dostali aj fragmenty rodových, cirkevných, školských či
súkromných knižníc, dominantne z územia východného Slovenska, ktoré dnes tvoria základ historického knižného fondu. V rámci
špecifického mapovania a rekonštruovania bývalých šľachtických
knižníc dnes upozorňujeme na vybranú pramennú bázu, fragmenty knižníc alebo dobové katalógy šľachtických knižníc, ktoré
sa viažu na rodinu Berzevici z Brezovice, Zamojský zo Starej
Ľubovne, či na Štefana Esterháziho z Galanty. Pre obšírnosť získaného materiálu sa príspevok venuje ďalej len parciálne ukážkam
nateraz doložených vlastníckych poznámok – exlibrisov a supralibrosov, na základe ktorých sa nám podarilo identifikovať a priradiť jednotlivé dokumenty k ich pôvodným vlastníkom, napr.
Andráši (Andrássy) zo Zemplína; Alexander a Jozef Kecer (Keczer)
z Lipovca; Banó (Bánóa); Ghillány, Sirmai (Szirmay); Bujanovič
z Uzoviec a Gregoroviec či Piller z Ruských Pekľan.
dov iných inštitúcií a ich nástupcov.3 Napokon časť dokumentov
z nich bola v dôsledku reštitučných konaní vrátená pôvodným
vlastníkom či ich právnym nástupcom.
Marcela Domenová,
KAaPVH IH
Filozofická fakulta
Prešovskej
univerzity v Prešove
�
Príspevok je výstupom z projektu VEGA č.
1/0278/12: Šľachtické
knižnice na východnom
Slovensku.
�
Výber unikátnych/
vzácnych jednotlivín,
fyzická likvidácia, predaj/
vývoz, vytvorenie zvozových miest, ich prevoz
a uloženie vo vybraných
inštitúciách a pod.
O mapovaní a stave spracovania historických knižníc pozri napr. Sprievodca
po historických knižniciach na Slovensku I .–III. Ed.
Peter Sabov. Martin: SNK,
2001 až 2009. Ochranu
a vývoz dokumentov upravuje v súčasnosti platná
legislatíva. Pozri napr.
Zákon č. 1783/2000 Z. z.
a vyhlášku.
Štátna vedecká knižnica v Prešove (ŠVK Prešov) bola zriadená
v roku 1952. Počas svojej existencie prešla viacerými organizačnými zmenami. Svoj fond budovala priebežne od 50. rokov 20.
storočia, kedy sa do knižnice dostali aj historické dokumenty –
staré tlače i rukopisy, viaceré fragmenty, zbierky i jednotliviny
rodových, cirkevných, školských či súkromných knižníc, dominantne z územia východného Slovenska.
Hoci sme sa v našom príspevku počas kolokvia venovali aj dejinným udalostiam, spoločensko-politickým pomerom (1918 – 50.
až 80. rokov 20. stor.) a negatívnym faktorom, ktoré boli spojené
s vývozom vzácnych celkov, resp. ich častí do cudziny, či poštátnením majetkov cirkvi a šľachty, nateraz sa im bližšie v textovej
časti príspevku pre vymedzenie prezentovanej problematiky venovať už nebudeme. Uvedené okolnosti spôsobili rozbitie knižných
celkov, narušenie ich kompaktnosti a obsahu.2 Viaceré samostatné celky, zbierky či jednotliviny sa stali cielene súčasťou fon-
73
Starostlivosť o historické dokumenty, resp. požiadavka na ich
priebežné – základné spracovanie sa v ŠVK Prešov odrazila už
v 2. polovici 20. storočia. Odborné spracovanie, zostavovanie katalógov či iných odborných publikácii ako aj vyčlenenie a pasportizácia historického fondu ŠVK Prešov do samostatných skladových
priestorov – depozitu je však ale otázkou súčasnosti,4 obe úlohy
nie sú ešte uzavreté.
K výskumu stanovenej problematiky môžu byť pre bádateľov základnými orientačnými pomôckami kartotéky – klasické knižničné lístkovnice (lístkové katalógy) s katalogizačným popisom dokumentov,
no na nich sa neevidujú informácie o pôvodnom vlastníctve dokumentov. V tlačou vydaných katalógoch nás navigovali posesorské
registre, v aktuálnych elektronických databázach sú iba niektoré
bibliografické záznamy analytické a hoci evidujú pôvodných vlastníkov v tzv. poznámkových poliach, nemožno v nich realizovať vyhľadávanie a vyvodiť sumarizovanie. Medzi interné materiály, ku ktorým
sa však bádateľ bežne nedostane patria prírastkové zoznamy. Hoci
predstavujú relevantný prameň, obsahujú zmienky o forme získania
dokumentov – ich akvizície či ceny, nie sú vždy dôsledne vedené,
t. j. nenachádzame v nich vždy evidovanie pôvodného vlastníka. Na
základe veľkosti historického fondu knižnice (vyše 15 000 zv.) nateraz venujeme pozornosť len vybranej problematike, snahou ktorej je
prezentovať parciálny výskum a potrebu systematického spracovania dokumentov, bez ktorej výskum nie je možný.
Zamojský – Zámok Ľubovňa
Na základe sondy – nahliadnutia do najstarších prírastkových
zoznamov knižnice, možno spomenúť jednu z veľmi zaujímavých
skutočností. Zoštátnením, uvedením formou “Zábor.5 A. Zamoyski.
�
T. j. viazalo sa na
ne zaradenie a spracovanie ako tzv. „zvozov,
garážových fondov,
rezervných fondov a i.“
do fondov knižníc, archívov, múzeí; resp. boli
odložené na „3.“ miesto.
�
K r. 1999–2001
bolo do hist. fondu
vyčlenených 10 499 titulov, t. j. 16 771 zv. Štátna
vedecká knižnica v Prešove 1952–2002. Zost.
Anna Hudáková. Prešov:
ŠVK PO, 2002. ISBN
80-85734-45-1, s. 23.
Súčasný odhad je cca
20 000 zv. Prvá vlna
pasportizácie do samostatnej budovy – depozitu prebiehala cca v r.
2006 – 2007, druha je
plánovaná na r. 2013–
2014.
�Predtlačená
kolónka „Získané“ obsahuje pokyny k uvedeniu:
d – dar; k – kúpa; v –
výmena a od koho.
74
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
St. Ľubovňa.“ získala prešovská vedecká knižnica v roku 1953 cca
438 titulov.6 Datujú sa spravidla do 19. a 20. storočia. Z jazykového
hľadiska dominuje francúzština, zastúpená je španielčina, angličtina,
nemčina, poľština a i. Záznamy sú evidované priebežne. Pomôcku
sme porovnali s fyzickým zachovaním dokumentov. Dokumenty
(až na niekoľko výnimiek) tvoria dodnes základ fondu knižnice.7
�
Prírastkový soznam
(1925–1953), s. 45 a n.
�
Poznáme aj niekoľko
ďalších jednotlivín zaevidovaných s odstupom
rokov.
�PAVELČÍKOVÁ,
Monika. Rod Zamoyských
(1882–1945). In: Šľachtické
rody na hrade Ľubovňa.
Stará Ľubovňa: Ľubovnianske múzeum–hrad v Starej Ľubovni, 2012. ISBN
978-80-971032-1-7, s.
89-91, 93.
�
V roku 1819 na inzerát o predaji hradu
Ľubovňa s priľahlým
majetkom reagoval Juraj
Félix Raisz. Hradné panstvo sa spája s rodinou
v rokoch 1825–1880. V r.
1882 sa ich majiteľom
stala poľská šľachtická
rodina Zámojských. Bližšie
MIKULÍK, Dalibor. Rod
Raiszovcov (1825–1880).
In: Šľachtické rody na
hrade Ľubovňa. Stará
Ľubovňa: Ľubovnianske
múzeum–hrad v Starej
Ľubovni, 2012. ISBN 97880-971032-1-7, s. 73.
��
Interný materiál.
„Soznam kníh prevzatých
od Krajského múzea v Prešove. Knihy s pečaťou
„Zamek Lubowla“ strojopis, 4 s.
A., t. j. Andrej Przemysław Zamojský (Zamoyski, 1852–1927) – aristokrat poľského pôvodu, odkúpil hrad a panstvo v roku 1882. Jeho
manželkou bola Mária Karolína de Borbón (1856–1941), princezná
Dvoch Sicílií (vtedajší názov Neapolského kráľovstva).8 Posledným
majiteľom hradu Ľubovňa, kúpeľov Vyšné Ružbachy, od 1944 žijúcim v emigrácii, bol Ján Kanty Zamoysky (1900–1961) – syn
Andreja a Márie Karolíny, manžel španielskej princeznej Izabely
Alfonzy de Borbón. Na starých tlačiach evidujeme niekoľko typov
posesorských poznámok, ktoré nás spájajú s rodinou Zámojských
alebo hradom. I de o rukopisnú poznámku typu: „A Zamojsky“ –
alebo „Andrzej Zamojsky Lubovla,“ (obr. 1) a jeho manželky „Carolina Zamojsky Lubowla“ (obr. 2); niekoľko typov pečiatok, ako
napr. okrúhla pečiatka s textom: „Lubowelski Zamek“ v strede
s aliančným erbom rodiny Zamoyských a rodiny Borbón (obr. 3),
pečiatka „Zamek Lubowla“, ktorá je zložená z erbu rodiny Zamoyských, resp. iná okrúhla pečiatka s rovnakým erbom a textom
„Z[...] Lubowelskiego Zamku W Lubowli.“ Viaceré dokumenty
spajá aj podobný supralibros – papierové štítky spravidla na chrbte väzby, medzi ktorými nateraz vyvodiť presný súvis pri rekonštrukcii dobovej knižnice nevieme. Medzitým sme počas výskumu
našli aj tituly spojené s menom „Raisz“, 9 resp. s rukopisným
exlibrisom.
V 50. rokoch 20. storočia sa časť dokumentov zo Starej Ľubovne
ocitla aj v Krajskom múzeu v Prešove, dokladá to nesignovaný
a nedatovaný strojopis.10 Obsahuje 178 záznamov (titulov, s vročením do rokov 1629–1936, s. a. Po osude daných dokumentov je
potrebné pátrať. Fyzicky dodnes evidujeme niekoľko z nich aj
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
75
�
�
�
v ŠVK Prešov.11 K nemu možno pripojiť iný nesignovaný a nedatovaný dokument – strojopis, ktorým nateraz niekto (totožnosť
nepoznáme) prevzal dokumenty od Krajského múzea.12 Obsahuje
ďalších 68 záznamov (titulov), z rokov 1594–1932, s. a. Tu okrem
zvozového materiálu od Zámojských však dedukujeme ako
pôvodných vlastníkov iné inštitúcie, či šľachtické rodiny (ako napr.
Andráši). Napokon sa tituly uvedené na zoznamoch nemuseli stať
súčasťou fondu ŠVK Prešov, no boli v Prešove len „dočasne
umiestnené“. Iné sa z Prešova vrátili. Dokumentuje to Zoznam
kníh odovzdaných OM v Starej Ľubovni. Išlo o knihy, ktoré sa našli
v depozitári Eparchie a neboli zaradené do Eparchiálnej knižnice.
Boli označené „pečiatkou SL.“ Dokument bol spísaný 13. 11. 1990
(vtedajším vedením ŠVK Prešov), dokumenty prevzali v Ľubovni
22. 11. 1990. Celkovo ide o 124 záznamov dokumentov z rokov 1573
– 1936. Parciálny výskum (2013) v zbierkovom fonde Ľubovnianskeho múzea–Hrad poukázal na fakt, že uvedené dokumenty,
resp. pozostatky knižníc rodiny Zamojských, ale aj Raisz sa dnes
naozaj fyzicky nachádzajú v múzeu,13 no do zbierok múzea sa
reálne zaevidovali až v roku 1996. Kde boli uložené (uskladnené)
medzitým, nevieme. Ako vidno, knihy spojené s hradom Ľubovňa
či menom Zamojský a Raisz mali svoje pohnuté osudy. Nie všetky
sa zachovali, časť sa dostala späť na hrad, no predpokladá sa, že
časť tejto hradnej či zámockej knižnice sa dodnes nachádza
��
Napr. strojopis
č. 36.: Articuli diaetales
anni 1723.; dnes ŠVK PO,
sign. HD 30 a prív. 1.
��
Interný materiál
„Soznam ostatných kníh
prevzatých od Krajského
múzea v Prešove,“ strojopis, 2 s.
��
Podľa odborných
pracovníkov múzea sa
v zbierkovom fonde
Ľubovnianskeho
múzea–hrad v depozitári Kníh a archívneho
materiál predpokladá
148 kníh z ŠVK Prešov.
76
��
Žofia Berzevici, rod.
Kuzmíková.
��
Bližšie Slovenský
biografický slovník. I zv.
Martin : Matica slovenská,
1986, s. 233-234.
��
ŠVK PO, sign. HA
142. Katalóg – rozmery:
19,5 x 13 cm; kolácia: [2],
73 listov (61-73 vakant).
Naše číslovanie 149 s.
��
Menovite: A) Vállasi,
erkölcsi és tankönyvek; B)
Természeti tudományok
és mathesin és Philosophia; C) Gazdasági munkák s házikézi könyvek; D)
Törvénytudomány, politikai munkák; E) Történettan; F) Geographia és statistika; G) Encyklopedicus
munkák a H) Phylologia
s litteratura.
��
MV SR, ŠA PO, fond
Rodina Berzeviczy 1209–
1567–1943. Bližšie aj
PELLOVÁ, Daniela. Archívy
šľachtických rodín a fragmenty ich knižníc vo fondoch Štátneho archívu
v Prešove. In Z dejín šľachtických knižníc na Slovensku I. Prešov : Prešovská
univerzita. 2013, s. 10.
��
V ŠVK Prešov evidujeme pomerne vysoký
počet titulov (najmä
z konca 19. storočia)
s exlibrisom Berzeviciovcov, no aj tejto problematike je potrebné venovať
sa samostatne.
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
v zbierkovom fonde Múzea na Červenom Kameni. Uvedenej problematike preto plánujeme venovať hlbšiu pozornosť s dôrazom
na analýzu zachovaných tlačí v Prešove. Problémom, ktorý evidujeme nielen při knihách zo Starej Ľubobvne je fakt, že nie všetky
dokumenty sú opatrené posesorskou poznámkou, čím sa nám
obraz o podobe rekonštruovaných knižníc skresľuje. Medzi ďalšie
unikáty, ktoré si zasluhujú pozornosť patria napríklad dobové
katalógy a súpisy kníh. Tie nám naopak presne vymenúvajú jednotlivé tituly, ktoré patrili do dnes už nezachovaných knižných
fondov či zbierok.
Berzevici a Esterházi – katalógy
V roku 2012 boli nájdené dva rukopisné katalógy, ktoré sa vzťahujú
na šľachtu. Prvý bol označený ako tzv. Katalóg kníh z pozostalosti
Žofie Berzevici,14 t. j. vdovy po politikovi, historikovi a šľachticovi
Albertovi Berzevicim (Berzeviczy, 1853–1936),15 a to podľa pečiatky, ktorú obsahoval, keďže šlo o poslednú signovanú majiteľku
dokumentu. Pečiatka „Knihovňa vd. Žófie Berzewiczy“ (obr. 4) nie
je jediná. Na dokumente sa eviduje ešte posesorský údaj – pečiatka, ktorá katalóg spája s knižnicou jej manžela Alberta: „Berzeviczy Albert Könyvtáraból“ (obr. 5). Katalóg je zviazaný v knižnej
podobe (svojím vzhľadom evokuje blok či diár) obsahuje 804
vyznačených záznamov – titulov (reálne spolu zaevidovaných
803).16 Záznamy sú radené chronologickým – numerickým princípom, až na viacero výnimiek do 8 tematických skupín (A–H).17
Dokumenty pochádzajú z rokov 1611–1857, resp. sú bez uvedenia
datovania (s. a.). Z jazykového hľadiska prevláda maďarčina, nemčina a latinčina. Hoci dominujú záznamy titulov z 19. storočia,
práve roky vročenia nás priviedli k otázke, či naozaj daný katalóg
bude vôbec katalógom dobovej knižnice, ktorá by mala patriť Žofii
alebo Alberta Berzeviciho, či nebude mať starší pôvod. Ďalšou
otázkou boli pri záznamoch rukopisné číselné odkazy na zaradenie titulov do knižnice k Albertovi (alb./Albert), resp. len číslice
radené v stĺpcoch. Na základe archívneho výskumu sa táto dedukcia potvrdila (2013).
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
�
77
�
�
Archívny materiál poukázal nielen na existenciu ďalšieho fragmentu rodinnej šľachtickej knižnice uloženej v Štátnom archíve
v Prešove, ale aj na existenciu viacerých katalógov či súpisov kníh,
a to Alberta Berzeviciho (1818), Jozefa Rikolfa Berzeviciho (1820)
a napokon Teodora Berzeviciho (1861, 1896). Na základe ich komparácie možno konštatovať, že katalóg z pozostalosti Žofie, uložený v ŠVK Prešov, nie je katalógom Žofie, ale katalógom knižnice
advokáta, hlavného notára Šarišskej župy, poslanca a statkára
Teodora Berzeviciho (1817–1899), t. j. otca už vyššie spomenutého
Alberta Berzeviciho a možno ho datovať cca do konca 50. rokov
19. storočia.19
18
Druhým katalógom, ktorý chceme spomenúť, je tzv. Index Librorum,20 ktorý možno spojiť s menom Štefana Esterháziho (Eszterházy) z Galanty a jeho zvolenskou knižnicou (1767).21 Ide o poškodený a defektne zachovaný rukopis, zviazaný sekundárne (kartón,
sivý mramor. papier). Štruktúra záhlavia obsahuje rubriky: č.
knihy, skupina, kniha – (gradus, formát, zväzky). Dokumenty
(v počte vyše 250) sú zaradené do 4 tematických skupín,22 medzi
ktorými dominuje náboženská spisba. V rámci skupiny sú zasa
záznamy radené abecedne, resp. ako dodatky, na margách. Katalóg zachytáva v knižnici Esterháziho tituly vydané v rokoch 1603 až
1760, resp. bez vročenia. Dominuje však 18. storočie. Z jazykovej
�� „Interim alis Index
Librorum: Illustrissimi
Domini Comitis Domini
Stephani Eszterházy De
G[alantt]ha etc. In Arcis
[...] Zolyom Bibliotheca
reperibilium Anno
a Christo Nato. Hodie
incarnato M. DCC. LXVII.
con[..]natus. 20. Junii .“
��
ŠVK PO, sign. 949.
[18] s., 38 × 24 cm.
�� T. j.: 1. Sacra;
2. Scholastici; 3. Militarae;
4. Oeconomici ad rem
domesticam concernentes etc. Medici.
�� Či sa evidujú tituly
z katalógu dnes v ŠVK
Prešov, je potrebné overiť.
�� Palma, Karol František. Heraldicae Regni
Hungariae Specimen:
Regia, Provinciarum,
Nobiliumque Scuta Complectens / Conscriptum
a Francisco Carolo Palma
Societatis Jesu Sacerdote. Vindobonae: Typis
Joannis Thomae De Trattnern, Caes. Reg. Aulae
Typographi Et Bibliopolae
, MDCCLXVI. [= 1766]. SVK
PO, sign. B 24977.
78
�� ŠVK PO, sign. A
2034. Pozri aj Tlače 16.
storočia vo fonde ŠVK Prešov. Ed. Marcela Domenová. Prešov : ŠVK, 2007.
ISBN 978-80-85734-68-3,
s. 26-27.
�� Napr. pečiatky: Knihovňa Bujanovičová
Uzovce–Bujanovics Gyula
Uszfalu u. p. Gergelylaka.
Rukopis: Bujanovics Gyula.
�� Nap. rkp. pozn.:
Pillerpekléni könyvtár
tulajdona.
�� V MV SR ŠA Prešov,
kde sa zachovali samostatné archívne fondy.
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
stránky prevláda latinčina, nemčina, menej maďarčina.23 Sondou
do fondu ŠVK Prešov sme našli aj iné tituly, ktorých pôvodným
vlastníkom bol rovnako Štefan Esterházi a obsahujú aj čitateľnú
posesorskú poznámku. Príkladom je práca z heraldiky od Karola
Františka Palmu (1735 – 1787) Heraldicae Regni Hungariae Spe­
cimen... Viedeň 1766 (obr. 6).24 Pre kvantitatívne množstvo historického materiálu, ktoré je potrebné prácne (s dokumentom
v ruke) preskúmať, sa komplexnejším záverom pre vyvodenie
počtu jednotiek alebo ich obsahu a podoby zachovaných fragmentov tejto šľachtickej knižnice, resp. iných knižníc nateraz
venovať nemôžeme.
Medzi ďalšie tlače, fragmenty rodových či rodinných šľachtických
knižníc, kde je potrebný ďalší výskum, možno zaradiť tie, ktoré sú
spojené s rodom Andráši (Andrássy) zo Zemplína, možno aj
z Gemera (iná vetva rodu). Posesorské údaje, ktoré nás vedú
k tomuto rodu predstavujú: prsteňová pečať s monogramom
a korunkou (spravidla na titulnom liste tlačí), viacero supralibrósov
na chrbte väzby dokumentov – ako zlátená slepotlač, podobne
ich predstavuje korunka a iniciály „VA“ alebo „A.A.“
Aj na základe týchto zistení možno konštatovať, že ŠVK Prešov
vlastní zaujímavé a vzácne historické dokumenty. Veríme, že ich
postupné spracovanie vnesie svetlo nielen do dejín knižnice (spôsoby budovania jej fondov), ale pomôže nám aj rekonštruovať
zachované celky či torzá niekdajších (nielen) šľachtických knižníc.
Podobne pre pestrosť získaného materiálu naznačujeme len exkurzom ukážky nateraz doložených vlastníckych poznámok – exlibrisov
a supralibrosov, na základe ktorých sa nám podarilo identifikovať
a priradiť jednotlivé dokumenty k ich pôvodným vlastníkom. Ide
napr. Kecer (Keczer) z Lipovca – rukopisný exlibris, pri ktorom vieme
doložiť vlastníctvo tlače zo 16. storočia, ktorá sa dodnes aj fyzicky
zachovala. Ide o Justiniánove Corpus Juris Civilis... Lyon 1589.25
Možno uviesť aj členov rodiny Bánó (Banó, Bánóa) – rkp. exlibris;
Sirmai (Szirmay) zo Zemplína – rkp. exlibris; Bujanovič z Uzoviec
a Gregoroviec – viacero typov pečiatok ale aj rukopisný exlibris,26
alebo Ghillány a Piller z Ruských Pekľan,27 pri ktorých je pre doplnenie potrebný obrazu ešte archívny výskum.28 Okrem nich však evidujeme aj fragmenty iných knižníc osobností ako Peter (Pierre) Szápary, či (Martin) Heinzely – a to aj v podobe heraldického exlibrisu.
79
LITERATURA
_ MIKULÍK, Dalibor. Rod Raiszovcov (1825–1880). In: Šľachtické rody na hrade Ľubovňa. Stará Ľubovňa: Ľubovnianske
múzeum–hrad v Starej Ľubovni, 2012. ISBN 978-80-971032-1-7, s. 73.
_ PAVELČÍKOVÁ, Monika. Rod Zamoyských (1882–1945). In: Šľachtické rody na hrade Ľubovňa. Stará Ľubovňa:
Ľubovnianske múzeum–hrad v Starej Ľubovni, 2012. ISBN 978-80-971032-1-7, s. 89-91, 93.
_ PELLOVÁ, Daniela. Archívy šľachtických rodín a fragmenty ich knižníc vo fondoch Štátneho archívu v Prešove.
In: Z dejín šľachtických knižníc na Slovensku I. Prešov: Prešovská univerzita. 2013, s. 10.
_ Slovenský biografický slovník. I zv. Martin: Matica slovenská, 1986, s. 233–234.
_ Sprievodca po historických knižniciach na Slovensku I .–III. Ed. Peter Sabov. Martin: SNK, 2001–2009.
_ Štátna vedecká knižnica v Prešove 1952–2002. Zost. Anna Hudáková. Prešov: ŠVK PO, 2002. ISBN 80-85734-45-1, s. 23.
_ Tlače 16. storočia vo fonde ŠVK Prešov. Ed. Marcela Domenová. Prešov: ŠVK, 2007. ISBN 978-80-85734-68-3,
s. 26-27.
80
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
FRantišek
Bartoš
(1837–1906)
a jeho diela
v prešovských
knižniciach
��������: Predmetom štúdie je po krátkom predstavení knižníc,
ktoré pôsobia na území mesta Prešov a osobnosti českého stredoškolského profesora, dialektológa, národopisca a zostavovateľa učebníc Františka Bartoša, analýza zachovaných knižných
jednotiek, ktorých autorom je, v prešovských knižniciach. Až na
jednu výnimku ide o historické knižné jednotky (s vročením 1878
– 1906), ktoré sa v súčasnosti nachádzajú vo fondoch Štátnej
vedeckej knižnice v Prešove a Univerzitnej knižnice Prešovskej
univerzity v Prešove. Autorka hodnotí nielen stav fyzického
zachovania, ale aj obsahovú stránku jednotlivých publikácií, či
cesty, ktorými sa jednotlivé publikácie dostali do fondu ŠVK PO.
fesionálny záujem sústredil na kultiváciu českého jazyka (napr.
dielo Nová rukověť správné češtiny), pozdvihnutie úrovne vyučovania českej literatúry na gymnáziách (zostavovateľ viacerých čítaniek a učebníc literatúry), dialektológiu (spätú predovšetkým s rodným krajom, za najvýznamnejšie diela z tejto oblasti môžeme
považovať publikácie Dialektologie moravská I a II a Dialektický
slovník moravský), ale aj široko vnímaný národopis (túto oblasť
jeho tvorby pars pro toto reprezentujú diela Anthologie z národních
písní československých a Lid a národ). Počas svojho života bola
aktívnym členom viacerých kultúrnych a osvetových inštitúcií (spomeňme aspoň Ústřední Matici školskou, Matici moravskou, či
Sokol). V rámci svojich aktivít podporoval finančne aj študentov
z nesolventných rodín. V súčasnom období pôsobia v meste Prešov tri knižnice, v ktorých sme robili výskum. Ide o tieto ustanovizne: Knižnicu Pavla Országha Hviezdoslava v Prešove, Univerzitnú knižnicu PU v Prešove (ďalej ako UK PU) a Štátnu vedeckú
knižnicu v Prešove (ďalej ako ŠVK PO).
Lucia Němcová,
Štátna vedecká
knižnica v Prešove
�� V prípade bližšieho
záujmu o túto osobnosť
odkazujeme čitateľa na
nasledujúce informačné
zdroje: Malá československá encyklopedie. I. svazek A–Č. Praha: ACADEMIA, 1984. 880 s.; Ze
života a díla Františka Bartoše. Sborník studií. J.
Kovářů (Odpovědný redaktor). Gottwaldov: Krajské
muzeum v Gottwaldově,
1957. 95 s., 16 s. obr. príloha; Životopis Františka
Bartoše. Dostupné na
www.frantisekbartos.cz/
pages/biografie.html [cit.
2013-11-24]; František Bartoš. Dostupné na http://
cs.wikipedia.org/wiki/
Franti%C5%A1ek_Barto%C5%A1_(etnograf)
[cit. 2013-11-24]
Vzhľadom na to, že túto štúdiu pripravenú na Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografov, ktoré sa koná 6.–8. 10.
2013, prezentujeme na pôde Krajské knihovny Františka Bartoše ve
Zlíně, ktorá sa hrdí nielen tým, že vo svojich fondoch uchováva
pozostalosť Františka Bartoša, ale ktorá v uplynulých rokoch vydala
aj kompletnú reedíciu jeho diel, budeme samotnej osobnosti Františka Bartoša venovať v rámci tejto štúdie malý priestor a zameriame sa v nej predovšetkým na jeho diela zachované v prešovských
knižniciach, pričom dôraz budeme klásť na posesorské údaje
zachované v jednotlivých publikáciách.
František Bartoš (1837–1906)29
Český filológ, etnograf, gymnaziálny profesor latinčiny, gréčtiny
a češtiny sa narodil i umrel v Zlíne-Mladcovej. Vysokoškolské štúdiá
absolvoval vo Viedni, kde ho ako budúceho filológa ovplyvnil predovšetkým slovinský slavista Fran Miklošič (Franz Miklosich).
K jeho vplyvu sa hlásil aj v učebniciach, ktoré zostavoval. Po úspešnom absolvovaní štúdií sa vrátil na Moravu. Jeho profesionálnu
dráhu môžeme rozdeliť na dve veľké skupiny. Prvou z nich bola
aktívna činnosť pedagóga, ktorú vykonával na rozličných stredných
školách (Strážnice, Olomouc, Těšín, Brno). Druhou bola vedecko-publikačná činnosť, ktorú rozvíjal v rámci svojho odboru. Svoj pro-
Knižnica Pavla Országha Hviezdoslava v Prešove
Je najstaršou knižnicou v Prešove, pretože je priamou pokračovateľkou prvej obecnej knižnice, ktorá bola v meste Prešov slávnostne
otvorená 28. októbra 1925 a jej prvým knihovníkom sa stal Belo
Klein-Tesnoskalský30. V uvedenej knižnici sa však podľa on-line katalógu v súčasnej chvíli nenachádza žiadne dielo Františka Bartoša.
Štátna vedecká knižnica v Prešove
ŠVK PO datuje svoju existenciu od 1. septembra 1952, kedy vznikla
na základe nariadenia Povereníctva školstva, vied a umení v Bratislave a fungovala pod názvom Štátna študijná knižnica.
V súčasnosti evidujeme vo fondoch ŠVK PO sedem titulov
v ôsmich zväzkoch, ktorých autorom či spoluautorom je František
Bartoš (predmetom nášho záujmu v tejto chvíli nie je sekundárna
literatúra venovaná jeho osobe). Ide o publikácie s vročením 1874
81
�� Viac o osudoch
a začiatkoch knižnice
porovnaj v Domenová,
Marcela. Slovenská
obecná knižnica mesta
Prešov v roku 1933 a jej
knižničný poriadok. In:
Z dejín knižnej kultúry
východného Slovenska
II. Ed. Marcela Domenová. Prešov: Štátna
vedecká knižnica v Prešove, 2013, s. 136-153.
ISBN 978-80-85734-90-4.
a Domenová, Marcela
a Patrik Derfiňák.
K životu a dielu Bela Kleina-Tesnoskalského
(1853-1941). In: Klein-Tesnoskalský, Belo.
Pamätná kniha mesta
Prešova. Diel II. (1701–
1919). Ed. Marcela
Domenová. Prešov :
Štátna vedecká knižnica
v Prešove, 2012, s. XIII–
XXXIII. ISBN 978-8085734-97-3.
82
��
Titulný list: Anthologie z národních písní československých, kterou ze
sbírek K. J. Erbena, F.
Sušila, J. Kollára a J. V.
Kamarýta učinil František
Bartoš. V Praze. Nakladatel Fr. A. Urbánek, kněhkupec. 1874; sign. B 32186.
�� František Augustin
Urbánek (1842–1919) bol
český hudobný nakladateľ
a kníhkupec.
�� Pražskú tlačiarenská
firmu založil Bedřich
Rohlíček v r. 1849, Leopold
Sievers sa k nej pripojil v r.
1859.
�� Jindřich Bačkovský
pôsobil ako nakladateľ
v rokoch 1918–1948.
�� Rozšírený titulný list
hlavného diela (Moravská
bibliotéka, Vydává: Fr.
Bayer. Dílo V. Lid a národ.
Sebrané rozpravy národopisné a literární Františka
Bartoše.)
�� Jan František Šašek
(1836–1889) zakladateľ
významnej rodiny kníhkupcov, kníhtlačiarov
a vydavateľov, od r. 1869
pôsobil ve Velkém Meziříčí.
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
až 1953. Až na jednu reedíciu zbierky ľudových piesní ide o historický knižný fond. Z tematického hľadiska je v historickom knižnom
fonde zastúpený národopis, gramatika, dialektológia a folkloristika.
Najstaršou publikáciou evidovanou v ŠVK PO je Anthologie
z národních písní československých31, ktorá vyšla v Prahe v roku
1874 a jej vydavateľom bol F. A. Urbánek,32 tlač mali na starosti
Rohlíček a Sievers33 v Prahe. Za úvodom nasleduje slovník menej
známych výrazov a za ním už samotná textová časť publikácie.
Jednotlivé piesne sú radené tematicky, a síce piesne: I. Dějepravné, II. Posvátné, II. Zpěv a jeho význam, IV. Milostné, V. Z přírody, VI. Hospodné a pijácké, VII: Žertovné, satyrické, naivné, VIII.
Různé a na konci je radený Přídavek (detské hádanky). Z formálneho hľadiska kladne hodnotíme uvádzanie zdroja takmer pri každej publikovanej piesni. Z posesorského hľadiska je pre nás zaujímavé meno Jindř. Bačkovský34 zachované na pečiatke z obálky
knihy. Vedie nás to k domnienke, že skôr, ako sa k nám kniha
dostala, bola súčasťou knižného obchodu, aj keď tieto dva údaje
prvoplánovo nespájame. Vnútornú časť prednej obálky ako aj celú
zadnú obálku vypĺňa ponukový list nakladateľstva F. A. Urbánka,
v prednej časti je však znehodnotený nalepeným čiarovým kódom
ŠVK PO. Kniha sa do ŠVK PO dostala kúpou z antikvariátu.
Z hľadiska časovej postupnosti je druhou v poradí publikácií F. Bartoša nachádzajúcich sa v historickom fonde publikácia s názvom
Lid a národ. Sebrané rozpravy národopisné a literární Františka
Bartoše,35 vydaná v roku 1883 ve Velkém Meziříčí, vydavateľom bol
J. F. Šašek.36 Táto publikácia je zložená z hlavného diela a príväzku.
Hlavné dielo je dielo Lid a národ – prvý diel, vydaný v roku 1883
a príväzok predstavuje druhý diel vydaný v roku 1885. Autorka tejto
štúdie považuje tento titul za najunikátnejší zo všetkých predstavovaných titulov. Dôvodom je na jednej strane „znehodnotenie“
diela a na druhej strane jeho vylepšenie, ktoré možno pripísať niektorému z vlastníkov. Na ľavú stranu niekto vlepil farebný obrázok,
ktorý nebol súčasťou publikácie. Znehodnotenie je tematické
(národopisné), na obrázku je stavba ľudovej architektúry v lone prírody obklopená domácimi zvieratami. Dielo sa venuje národo-
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
83
Ukážka tematicky
motivovaného
„znehodnotenia“
rozšíreného
titulného listu
v diele Lid
a národ.
pisnej problematike (opis južnej Moravy), obrázok je teda logicky
prispôsobený obsahu knihy. Vďaka jemnému papieru sa údaje prelepené ilustráciou dajú prečítať na lícnej strane listu, na ktorý presvitajú. Z hľadiska posesorských údajov sa nám na pravej strane
rozšíreného titulného listu hlavného diela zachovala pečiatka, na
ktorej je čitateľné Frant. Čech. Tento vlastník-čitateľ zjavne nemal
k dispozícii úplný výtlačok diela, ktoré končí stranou 336. Ďalšie
strany sú dopísané ručne na sekundárne vloženej a spolu s oboma
dielmi v jednom čase zviazanej zložke. Čo nás však očarilo najviac,
je rubrika „Chyby tiskové“, ktorú vlastník-čitateľ zaradil za obsah
a okrem signovania ho aj datoval. V diele sa nachádzajú aj rukopisné zásahy červeným atramentom písané tou istou rukou, ktoré
označujeme ako korektorské. Viažu sa na štylistickú rovinu textu.
Takýto druh zásahov si vyžaduje hlbšie intelektuálne nasadenie
a väčšiu mieru vnútornej komunikácie s textom. Práve pre toto
intelektuálne nasadenie a vnútornú polemiku s textom obdivujeme
majiteľa-čitateľa Františka Čecha. Publikácia sa do ŠVK PO dostala
v roku 1973 a je evidovaná ako kúpa z antikvariátu.
V poradí treťou a štvrtou publikáciou z hľadiska vročenia je dielo
reprezentujúce dialektologickú časť osobnosti Františka Bartoša.
Ide o publikáciu Dialektologie moravská,37 prvý a druhý diel, ktoré
vyšli v Brne v roku 1886 a 1895 nákladom Matice moravské38
a vytlačila ich Moravská akc. knihtiskárna.39 Z jazykovedného hľadiska ide nepochybne o dodnes zaujímavé a cenné dielo. K štruktúre diela možno povedať, že ako prvá tematická kapitola je radený
dialektologický opis nárečí (fonetika a fonológia, morfológia), po
ňom nasleduje abecedne radený nárečový slovník a vecný slovník
�� Titulné listy: Dialektologie moravská.
První díl. Nářečí slovenské, dolské, valašské
a lašské. Sepsal František Bartoš. Tiskem Mor.
akc. knihtiskárny. –
Nákladem Matice
moravské., sign. B 17821/
I. a Dialektologie moravská. Druhý díl. Nářečí
hanácké a české. Sepsal
František Bartoš. V Brně
1895. Tiskem mor. akc.
knihtiskárny. – Nákladem Matice moravské.,
sign. B 17821/ II.
�� Kultúrna ustanovizeň, ktorá pod názvom
Národná jednota vznikla
v roku 1849.
��Vydavateľstvo,
ktoré vzniklo v roku 1872
z iniciatívy Konráda
(Kuneša) Kunza (1846 až
1890), JUDr. Jana Jiřího
Lachnita (1818–1895)
a JUDr. Aloisa Pražáka
(1820–1901).
84
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
(vysvetlenie lexiky podľa tematických okruhov, pole, hospodárske
zvieratá, prezývky...). V druhom diele sa nachádzajú aj textové
ukážky/prepisy nárečových prehovorov. Z posesorského hľadiska
ide o najmenej zaujímavú knihu vo fonde ŠVK PO. Oba diely boli do
fondu ŠVK PO zaradené ako kúpa z antikvariátu.
�� Titulný list: Nová
rukověť správné češtiny.
Sepsal František Bartoš.
V Telči. Nákladem Emila
Šolce, knihkupce. 1901
��
Emil Šolc (nakladatelství a knihkupectví),
firma, ktorá pôsobila najskôr v Telči v rokoch 1884–
1911 a v rokoch 1911–1931
v Prahe-Karlíne.
�� Karel Šolc (1836–
1889) nakladateľ, vydavateľ, tlačiar, otec E. Šolca.
�� Titulný list: Deset
rozprav lidopisných sepsal
F. Bartoš. Ve prospěch
Nár. jednoty pro východní
Moravu. 1906. Nákladem
R. Prombergra knihkupce
v Olomouci; sign. B 8179
�� Romuald Promberger (1856–1932) olomoucký nakladateľ.
�� Titulný list: Kytice
z národních písní moravských, slovenských i českých, kterouž uvili František Bartoš a Lev Janáček
Revidovali Al. Gregor (text)
a Boh. Štědroň (nápěv)
Čtvrté vydání Státní
hudební nakladatelství
Praha 1953
František Bartoš bol aj profesorom českého jazyka. Túto časť jeho
profesionálneho záujmu vo fonde ŠVK PO reprezentuje dielo Nová
rukověť správné češtiny40 vydané v Telči v roku 1901 nákladom
Emila Šolca41 a tlačou K. Šolca42 v Kutnej Hore. V publikácii sa nenachádzajú nijaké špecifické posesorské údaje. Z tematického hľadiska ide nielen o normatívnu gramatiku, ale aj príručku „kultúry
reči“. Zaujímavosťou je opätovne používanie jazykovednej terminológie. V kapitole s názvom skladba (dnešné synonymum pre termín
syntax) je okrem problematiky syntaxe zaradená aj problematika,
ktorá sa dnes v rámci jazykovedných príručiek zaraďuje do oblasti
morfológie (tvaroslovie; podstatné mená, prídavné mená, číslovky,
zámená (o náměstkách), predložkové a bezpredložkové pády, slovesá, príslovky, spojky). Kniha bola zaevidovaná ako dar Štátnej
vedeckej knižnice v Hradci Králové. Ďalšou z prezentovaných publikácií je Deset rozprav lidopisných,43 ktoré boli vydané v roku 1906
nákladom R. Prombergra44 v Olomouci. Obsahuje reprinty už uverejnených Bartošových príspevkov predovšetkým z periodík. Ide
o národopisné dielo, v ktorom majú čitatelia možnosť zoznámiť sa
s charakteristikou moravských kmeňov, ľudu, povier, zvykov,
povestí, či so životom národno-výchovných pracovníkov Z posesorského hľadiska sa na titulnom liste nachádza pečiatka s textom
„Slovanský seminář filosofické fakulty Palackého university v Olomouci“. Kniha je darom Univerzitnej knižnice v Olomouci. Poslednou publikáciou, ktorej spoluautorom je František Bartoš a nachádza sa vo fonde ŠVK PO, je Kytice z národních písní moravských,
slovenských i českých.45 Ide o reprint tretieho vydania tejto publikácie, je z roku 1953 a vyšiel v Prahe. Z posesorského hľadiska je
pre nás zaujímavý list pred titulným listom, na ktorom sa nachádza
obdĺžniková pečiatka s menom PhDr. Václava Dvořáka, profesora
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
pražského konzervatória. Ide o dar, ktorý ŠVK PO poskytla z jeho
osobnej pozostalosti jeho manželka a naša kolegyňa na BO ŠVK
PO, PhDr. Mária Ňachajová. Oproti pôvodnému vydaniu došlo
k zmenám v obsahovej časti a síce boli odstránené Bartošove
moralizátorské a iné zásahy do textovej podoby piesní a bol zjednodušený notový zápis, čím sa texty viac priblížili originálu. Zmeny
vykonali Al. Gregor46 (text) a Boh. Štědroň47 (nápev).
Univerzitná knižnica Prešovskej univerzity v Prešove
Pod týmto názvom funguje knižnica Prešovskej univerzity od roku
1997. Začiatky jej fungovania však spadajú do roku 1949. Knižnica
opakovane menila názov, všetky jej reorganizačné zmeny kopírovali
zmeny a vývoj prebiehajúci v rámci prešovského univerzitného pracoviska.48 Tieto zmeny vyústili do v súčasnosti platnej organizačnej
štruktúry i názvu. V UK PU sa momentálne nachádza šesť titulov,49
ktorých autorom alebo spoluautorom je František Bartoš. Ide o publikácie z rokov 1878–1894, čiže o historický knižný fond. Vo fonde UK
PU sa nachádza päť čítaniek pre stredné školy a jedna zbierka piesní
– teda dve kategórie publikácií. Najstaršou tlačou vo fonde UK PU,
ktorej spoluautorom je František Bartoš je Malá Slovesnosť,50 ktorá
vyšla v roku 1878 v Brne tlačou a nákladom Karla Winikera.51 Spoluautorom publikácie je Jan Kosina.52 Ide o učebnicu literatúry spolu
s čítankou pre stredné školy. Z hľadiska štruktúry je na začiatku
radená literárna teória, ktorá je od samotnej textovej časti príručky
oddelená aj graficky menšou veľkosťou písma. Texty čerpali predovšetkým z novšej literatúry, ba dokonca prosia o upozornenia na
nedostatky učebnice/čítanky. Kniha je zaujímavá aj z posesorského
hľadiska. Na prednom prídoští sa nachádza zelený papierový štítok
s „Učitelská okresní knihovna v Kralupech n. Vlt. 89 1034“. Na titulnom liste sa nachádzajú pečiatky a rukopisné poznámky, vyberáme
z nich pečiatku s textom „Učitelská Okresní Knihovna v Kralupech n./
Vlt.“ a meno jedného z vlastníkov – Františka Vodičku. Z hľadiska vročenia je druhou v poradí Bartošova Česká čítanka pro čtvrtou třídu
škol středních,53 ktorá vyšla v Brne v roku 1881 tlačou a nákladom
85
�� Alois Gregor,
(1888–1971) filológ bohemista a slovakista. Pôsobil v Brne na Fil. fak. University J. E. Purkyně.
�� Bohumír Štědroň
(1905–1982) pianista,
muzikológ, dirigent, univerzitní profesor, špecializoval sa na hudbu 18.
storočia a Leoša
Janáčka.
�� Viac o histórii UK
PU v Po porovnaj www.
pulib.sk/web/kniznica/
strana/nazov/kniznica-historia.
�� Na tomto mieste
autorka štúdie ďakuje
riaditeľovi UK PU v Prešove, Ing. Petrovi Haľkovi, ThLic. Michalovi
Glevaňákovi a pracovníčkam Požičovne FZO
PU a FBF PU za sprístupnenie materiálu na
štúdium.
�� Titulný list: Malá
Slovesnosť, kterou za
knihu učebnou a čítací
pro vyšší třídy škol
středních sestavil Jan
Kosina, c. k. zemský
inspektor školní a František Bartoš, professor c.
k. slov. gymnasia brněnského. V Brně, 1878.
��
Karel Winiker tlačiar, kníhkupec a nakladateľ, ktorý pôsobil
v Brne v rokoch 1846 až
1918. Autorita overená
podľa databáz Národní
knihovny České republiky.
�� Jan Evangelista
Kosina (1827–1899)
pedagóg, filológ, publicista a spisovateľ
�� Titulný list: Česká
čítanka pro čtvrtou třídu
škol středních. Složil
František Bartoš. V Brně.
sign. F 37.104
86
�� Titulný list: Česká
čítanka pro první třídu škol
středních. Sestavil František Bartoš, profesor c. k.
slovanského gymnasia
brněnského. Vydání třetí,
nezměněné. V Praze 1883.
Nakladatel Fr. A. Urbánek,
Knihkupec pro literaturu
paedag. i hudební
a pomůcky učebné,
F 37.106.
�� František Augustin
Urbánek (1842–1919) praktikant vo firme Ignáca Leopolda Kobera. V roku 1872
si otvoril vlastné nakladateľstvo a kníhkupectvo
v Prahe (fungovalo do
1949). Na začiatku sa
zameriaval na pedagogickú literatúru, no
postupne sa firma vyprofilovala na hudobné vydavateľstvo.
�� Titulný list: Česká
čítanka pro druhou třídu
škol středních. Složil František Bartoš. Druhé, poopravené vydání. V Brně, 1886.
Tiskem a nákladem Karla
Winikera, c. k. dvorního
knihkupce; sign. F 37. 116
�� Titulný list: Slovanstvo ve svých spěvech.
Sborník národních a znárodnělých (významných)
písní všech slovanských
národů. Pořádal, harmonisoval a vydal Ludvík Kuba
v Poděbradech. Kniha II.
písně moravské. Odchylné
výrazy vysvětloval František Bartoš. 1884–1888.
nákladem vydavatelovým
v komissi F. Hoblíka v Pardubicích., sign. F 30.035
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Karla Winikera. Z tematického hľadiska sa v nej striedajú piesne,
básne, vecné texty, nárečové texty a kniha obsahuje aj medailóny
českých vedcov. Z posesorských záznamov za zmienku stojí štítok
s textom „Ze sbírky školních kněh cís. král. českých vyšších realních
škol Pražských“ a pečiatka so zle čitateľným textom „Knihovna Cís.
Král. Vyšš. Realních Škol V Praze“. Ďalšou publikáciou je kniha Česká
čítanka pro první třídu,54 ktorá bola vydaná v Prahe v roku 1883
u Fr. A. Urbánka.55 Táto čítanka neobsahuje nijaké metodologické
poznámky, úvod, sprievodné slovo, či literárnovedné state. Ide
výlučne o súbor textov. ukážky literárnych diel, básne i prózu, anekdoty, bájky, ktoré však nie sú delené do tematických skupín (vyskytujú sa v nej texty o zvieratách, české, moravské, ukrajinské ľudové
piesne, vecná literatúra – Eskimáci, Indiáni, hrady, zámky), ale aj
poznámky. Z posesorského hľadiska sa na prednom prídoští nachádza štítok s textom „C. k. české gymnasium v Plzni č. 21/4“ a na titulnom liste oválna pečiatka, na ktorej je v kruhopise ťažko čitateľný
text: „Bibliotheka c. k. státního vyššího reálného gymnasia v Plzni“.
viacero hudobných nástrojov – klavír, husle). Publikácia pôvodne
vychádzala v zošitoch, o čom svedčia pôvodné papierové obálky,
ktoré sa stali súčasťou väzby na konci knihy spolu so sprievodnými
informáciami. Na titulnom liste sa nachádzajú pečiatky a rukopisné poznámky, vyberáme z nich obdĺžnikovú pečiatku s textom
„Knižnica pri Vyššej ped. škole Prešov“ a podpis Lud. Srvitková
(?najpravdepodobnejšie). Na pôvodných titulných listoch jednotlivých zviazaných zošitov pečiatka „Ing. K. Černý řídící učitel“.
Do kategórie čítaniek patrí aj Česká čítanka pro druhou třídu škol
středních,56 ktorej druhé vydanie vyšlo v Brne v roku 1886 nákladom
Karla Winikera. Z posesorských záznamov spomenieme iba niektoré.
Na prednom prídoští sa nachádza papierový štítok s textom „Ex libris
Společnosti českého musea pedagogického v Praze“ a z rukopisných
poznámok možno v knihe spomenúť podpis „Prof. Frant. Fischer“
a na titulnom liste sa nachádzajú dve pečiatky, jednou z nich je obdĺžniková peč. s textom „Pedagogické museum Komenského v Praze“.
Do kategórie folkloristiky/hudobnej vedy možno zaradiť titul Slovanstvo ve svých spěvech. Sborník národních a znárodnělých
(významných) písní všech slovanských národů, ktorá vyšla nákladom vydavateľovým u Ludvíka Kubu v Poděbradech,57 v ktorom
František Bartoš vysvetľoval neznáme výrazy. Jednotlivé piesne sú
prebrané z viacerých publikácii, pri každej je uvedený zdroj. Pri
piesňach (nie všetkých) je uvedená aj lokalita pôvodu. Jednotlivé
piesne sú uvádzané vo viacerých úpravách (jeden hlas, viachlas,
Poslednou publikáciou, ktorá sa nachádza vo fonde UK PU je Česká
čítanka pro čtvrtou třídu škol středních,58 konkrétne jej 3. vydanie,
ktoré vyšlo v roku 1894 v Brne nákladom Karla Winikera. Na prednom
prídoští sa nachádza rkp. pozn. ceruzkou „Voložil/Vološil“. Na titulnom liste sa nachádzajú rukopisná poznámka a pečiatka s textom:
„Ředitelství c. k. českého gymnasia v Plzni“. Táto čítanka tiež patrí do
kategórie tých, ktoré nemajú žiadny úvod, metodologické poznámky,
či neobsahujú literárnu teóriu. Publikácia neobsahuje úvod, ani
komentár zostavovateľa, ale sú v nej zaradené poznámky, „zprávy
životopisné“ (medailóny o autoroch) a kapitola „Přídavek, Látka na
úlohy“, čím zahŕňa aj úlohu cvičebnice. Bohemistickej vedeckej obci
je známy fakt, že František Bartoš do zbieraných textov (máme teraz
na mysli jeho národopisné výskumy) zasahoval predovšetkým
z moralizátorských dôvodov. Napriek tomu podľa nás predstavujú
(po kritickej analýze) neoceniteľný prameň pre jazykovedcov zaoberajúcich sa historickou gramatikou a dialektológiou. Zachytávajú stav
nárečí, od ktorého nás v súčasnej chvíli delí viac ako sto rokov. Jeho
zberateľská činnosť si vyžadovala povestnú mravčiu prácu, ktorú
dokáže oceniť len málokto. Autorku tejto štúdie mimoriadne oslovila
zostavovateľská práca, ktorú František Bartoš vykonal pri publikovaných dielach. Výrazným spôsobom na nich totiž vidno, že ich zostavoval pedagóg z praxe. Na jednotlivých ukážkach, či už prozaických
alebo poetických sa dajú ľahko demonštrovať hlavné znaky toho-ktorého žánru alebo sa dá (v oblasti poézie) vysvetliť rytmická štruktúra
na pravidelných príkladoch. Mená českých spisovateľov uverejnených v čítanke patria nielen k staršej generácii spisovateľov, či v his-
87
�� Titulný list: Schválena vynesením vysokého c. k. ministerstva
kultu a vyučování ze dne
18. června 1894, čís.
12142. Česká čítanka pro
čtvrtou třídu škol středních. Složil František
Bartoš. Třetí, přepracované vydaní. Cena 96
kr., váz. 1 zl. 16 kr.
V Brně, 1894. Tiskem
a nákladem c. a k. dvorního kněhkupectví Karla
Winikera, sign. F 37.117
88
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
torickom procese preverených textov (Daniel Adam z Veleslavína, Jan
Amos Komenský, Pavol Jozef Šafárik, či Karel Jaromír Erben), ale aj
k relatívne mladšej generácii, ktorá začala publikovať na rozhraní 50.
a 60. rokov 19. storočia i neskôr (čítanky začali vychádzať začiatkom
80. rokov; uveďme ako príklady mená ako Svatopluk Čech, Adolf Heyduk, Jaroslav Vrchlický, Eliška Krásnohorská, Primus Sobotka). Ani
v dnešných časoch nie je pravidlom, aby sa do čítaniek dostali
„mladí“ autori. Výrazné mená českej duchovnej kultúry sa podieľali
aj na prekladoch z cudzojazyčných literatúr.
��������: Článek informuje o probíhajícím grantovém projektu
Ministerstva kultury České republiky NAKI 12DF023: PROVENIO:
Metodika výzkumu knižních proveniencí, který je věnován
výzkumu proveniencí ve fondech Knihovny Národního muzea
a výsledné internetové databázi Provenio, která by se z dlouhodobého hlediska měla stát hlavním zdrojem informací o proveniencích ve fondech českých kulturních institucí.
Projekt Provenio
Iva Bydžovská,
Knihovna Národního
muzea v Praze
Namiesto záveru
Projekt Metodika výzkumu knižních proveniencí PROVENIO je financován Ministerstvem kultury v programu NAKI. Probíhá od roku 2012
a bude ukončen roku 2015. V současné době je zprovozněna a doplňována databáze Provenio.59 Zároveň byly vytvořeny metodické
materiály, které budou publikovány v Časopise Národního muzea
(Řada C – Literární historie), katalogizační pokyny a základní metodické materiály jsou již k nahlédnutí na stránkách projektu. Databáze je založena na knihovnickém formátu MARC21. Je koncipována
tak, aby byla kompatibilní s knihovním katalogizačním a prezentačním systémem, který Knihovna Národního muzea již využívá. Jako
rozhraní pro katalogizaci slouží upravený program Verbis firmy KP-SYS. Firma KP-SYS zajišťuje i funkčnost databáze. V pilotní fázi projektu jsou zpracovávány provenience v historických i moderních
fondech Knihovny Národního muzea ve spolupráci s Archivem
Národního muzea, Literárním archivem, Knihovnou Památníku
národního písemnictví, Ústavem informačních studií a knihovnictví
FF UK a externími spolupracovníky z řad literárních historiků, aby
bylo možno podchytit důležité informace o knižních celcích i z dalších pramenů. V počáteční fázi je kladen důraz na zpracování autoritní báze dřívějších majitelů knižních celků, méně již na jednotlivé
knihovní položky. Účelem je poskytnout přehled informací zásadních pro podchycení problematiky knižních proveniencí s pokud
možno komplexním údajem o osobě vlastníka, šlechtického rodu
či instituce, jimž v minulosti knižní celky patřily se známými údaji
o jejich obsahu, historii a současném uložení a také o typických pro-
�� Databázi je možno
prohlížet na adrese
www.provenio.net, kde
lze nalézt i základní
metodické dokumenty.
Na základe prehľadu publikácií Františka Bartoša v prešovských knižniciach možno konštatovať, že potenciálny záujemca o jeho tvorbu
má možnosť zoznámiť sa so všetkými aspektmi jeho profesionálnej
kariéry, má možnosť vidieť ho ako dialektológa, zostavovateľa jazykových i literárnych učebníc, či etnografa. Štúdiu by som rada ukončila
slovami Františka Bartoša, ktoré síce povedal v súvislosti so zostavovaním čítaniek, ale možno ich vnímať ako hodnotenie vedeckého úsilia en bloc. Citát pochádza z Českej čítanky pro čtvrtou třídu škol
středních vydanej v roku 1880: „Pravím s nelíčenou skromností, že
jsem se o to jak moha nejlépe snažil, pokud jsem k vytčenému cíli se
přiblížil, o tom ať rozhodnou soudcové spravedliví, znající netoliko
vlastnosti dobré čítanky, nýbrž i nemalé obtíže, s nimiž prácem takovým u nás více než jinde zápasiti jest. Viděl-li by se komu ten neb
onen článek nevhodným, prosím, aby nepřestával na pouhé výtce,
nýbrž i laskavě poradil, co by se na jeho místo lépe hodilo.“
LITERATURA
_ Malá československá encyklopedie. I. svazek A–Č. Praha: ACADEMIA, 880 s.
_ Ze života a díla Františka Bartoše. Sborník studií. J. Kovářů (Odpovědný redaktor). Gottwaldov: Krajské muzeum
v Gottwaldově, 1957. 95 s. + 16 s. obr. príloha
_ Domenová, Marcela. Slovenská obecná knižnica mesta Prešov v roku 1933 a jej knižničný poriadok. In: Z dejín
knižnej kultúry východného Slovenska II. Ed. Marcela Domenová. Prešov: Štátna vedecká knižnica v Prešove, 2013,
s. 136-153. ISBN 978-80-85734-90-4.
_ Domenová, Marcela a Patrik Derfiňák. K životu a dielu Bela Kleina-Tesnoskalského (1853–1941). In: Klein_ Tesnoskalský, Belo. Pamätná kniha mesta Prešova. Diel II. (1701–1919). Prešov: Štátna vedecká knižnica v Prešove,
2012, s. XIII-XXXIII. ISBN 978-80-85734-97-3.
89
Výzkum
proveniencí
v Knihovně
Národního
muzea
90
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Ukázka vpisů do
vzácných knih
�� Vyhledávání
proveniencí na stránkách
CERL (Consortium of
European Research
Libraries): http://www.
cerl.org/resources/
provenance/main.
�� Aktuální podrobné
pokyny ke katalogizaci
včetně popisu využití
MARCovských polí lze
najít na stránkách
projektu: ŠÍPEK, Richard
a Jaroslava KAŠPAROVÁ.
Pravidla pro katalogizaci.
In: PROVENIO [online].
Praha: Knihovna
Národního muzea, 2012
[cit. 2013-11-21]. Dostupné
z: http://www.provenio.
net/index.php/cz/
pravidla-pro-katalogizaci
http://www.provenio.net/
index.php/cz/pravidlapro-katalogizaci
venienčních znacích, které součásti celku pomáhají identifikovat.
Tyto znaky jsou nejen popsány, ale pokud možno prezentovány
i v podobě obrazové dokumentace. Přestože je projekt zaměřen na
knižní sbírky Národního muzea, může databáze již v současné době
sloužit jako využitelný zdroj informací pro identifikaci původu dalších případných částí zpracovaných celků rozptýlených ve fondech
českých institucí, ať již jde o rozptýlené historické knihovny, tak
o moderní knižní celky z druhé poloviny devatenáctého století a ze
století dvacátého. Z dlouhodobého hlediska má projekt ambice spojit obdobné informace o knižních proveniencích z českých knihoven,
ale též archivů a muzeí, kde se nezřídka nacházejí klíčové informace
ke sbírkám knižní povahy, archivní či hmotné památky, které
s knihovnami samými a jejich vlastníky úzce souvisí a jsou hodnotným pramenem pro poznání v historickém a knihovědném bádání.
Cílem je poskytnout ucelený pohled na vývoj české knižní kultury
z hlediska dějin knih a knihoven. Projekt byl konzultován s prestižními zahraničními institucemi a s konsorciem evropských vědeckých knihoven CERL,60 které zaštiťuje projekty na mezinárodní
úrovni, kde se setkal s velmi kladným přijetím.
Jaké typy provenienčních záznamů
se v projektu zaznamenávají?
Jak již bylo zmíněno, v první řadě jde o zpracování rozšířených autoritních záznamů původních vlastníků knih, obsahující známá životní
data vlastníka a obor jeho působnosti, charakteristiku knižního
fondu a souvisejících fondů archivních a muzejních, pokud existují,
současné uložení fondů, různé typy provenienčních záznamů, které
vlastníci používali k identifikaci svých knih. Popisy ve formátu
MARC21 jsou doplněny o obrazovou dokumentaci (pokud to umožňuje autorský zákon) a o seznam použitých pramenů a literatury
včetně odkazů na elektronické zdroje.61 V rámci projektu se tedy
zároveň se zpracováním záznamů pořizuje obrazová dokumentace
různých druhů užitých grafických i rukopisných exlibris, supralibros,
vlastnických razítek, podpisů, dedikací a osobních poznámek, vzta-
hujících se k provenienci knihy, či jinak zajímavých obsahem. Známé
knižní celky se zpracovávají i v případech, kdy nemají žádný z těchto
znaků nebo jsou vlastnické značky využity pouze sporadicky. Vedle
těchto hlavních provenienčních záznamů je cílem postupně mapovat i další provenienční znaky, které nejsou původní součástí tisku:
cenzurní záznamy, nakladatelská razítka, knihařské štítky, specifické
knižní vazby a pro moderní dobu i související exlibris v podobě volné
grafiky. Mimoto lze takto zachytit i vývoj vlastnických exlibris a razítek či vpisků současného vlastníka, který je v případě Národního
muzea mimořádně bohatý. Kromě štítků a razítek s různými podobami znaku Národního muzea a Knihovny Národního muzea a jejích
součástí jde i o rukopisné poznámky. Například ředitel Knihovny
Národního muzea Čeněk Zíbrt s oblibou vpisoval do vzácných exemplářů knih speciální pokyny pro jejich půjčování.
Všechny tyto údaje, vztahující se ke knize jako hmotné jednotce,
nikoli obsahovému celku, jsou zajímavým pramenem pro studium
různých aspektů dějin knižní kultury, knihoven, dějin čtení, literární
historie, lze je použít jako pramen při historickém bádání a při
doplňování životopisných dat vlastníků původních knižních celků.
Byly samozřejmě uznávány a zpracovávány v rámci dílčích prací již
v minulosti, ale dosud je nebylo možno využít v obecnějším
měřítku, což bude dalším z přínosů databáze v plánovaném rozsahu. Zvláštní význam má zpracování proveniencí pro starší literaturu (doplnění údajů o dnes rozptýlených cenných historických
knižních celcích zámeckých knihoven, knihoven církevních institucí či osobních knihoven významných osobností a jejich putování
v prostoru i čase), je ale i zdrojem informací pro moderní dějiny.
91
92
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Jak historické, tak novodobé fondy je vhodné z hlediska proveniencí
zpracovávat jednotně, už proto, že i velmi staré knižní památky
mohou mít zajímavé moderní provenience, které nemá smysl ze
zpracování vydělovat. V případě dedikací a darů lze sledovat vztahy
mezi známými osobnostmi politiky či kultury, dozvědět se více
o jejich osobních zájmech a v případě, že v knihách zanechali
poznámky, studovat také jejich komentáře k zastoupeným dílům.
Podle stavu knih je někdy možné zjistit, zda knihu skutečně četli
a jak s ní zacházeli. Jinými slovy je zachycena i osobní rovina vztahu
ke knize. Systematický výzkum proveniencí je také důležitým pramenem i pro dějiny knihoven. V jejich počátcích často stály donace
a odkazy různých mecenášů a vlivných regionálních osobností,
jejichž stopy lze tímto způsobem poodhalit. Tyto počátky často
nejsou na první pohled patrné, neboť běžnou praxí knihoven bylo
knižní celky rozpouštět ve fondu a vybírat tituly podle užitné hodnoty, nikoli možného historického významu. Knihovna Národního
muzea má v tomto ohledu zvláštní postavení, neboť vznikala přispěním mnoha vlivných osobností a od svého založení byla knihovnou muzejní. Plnila dvojí funkci – byla knihovnou vědeckou (pro
podporu vlastní vědecké činnosti) a zároveň sbírkovou. Na skladbě
knižního fondu Knihovny Národního muzea se tak odráží i jeho dvojí
koncepce – jako primárně vědecké platformy s důrazem na přírodní vědy a jako instituce, která by měla stát v čele českého (či
dokonce slovanského) národního hnutí a dokumentovat národní
dějiny, kulturu a literaturu. Úkolem Knihovny Národního muzea bylo
mimo jiné dokumentovat veškerou bohemikální literární produkci.
Plnila tak dočasně de facto funkci knihovny národní. Před vydělením
Památníku národního písemnictví v roce 1953 byl její významnou
součástí Literární archiv, který programově shromažďoval materiály
k literární historii českých zemí. K tomu patřilo i přijímání knižních
celků, z nichž některé byly považovány za natolik významné, že byly
zachovány ve své (pokud možno) původní podobě. Čestné místo
v historickém depozitáři Knihovny Národního muzea zaujímají celky
dvou významných osobností spojených s počátky Národního
muzea – knihovny Františka Palackého a Josefa Šafaříka.
Osobní a historické fondy v Knihovně Národního muzea
Ve fondech KNM v oddělení základní knihovny, oddělení knižní kultury
a oddělení rukopisů a starých tisků v současné době evidujeme cca 150
osobních knižních celků, které budou v databázi Provenio zahrnuty.
Zpracovávají se také provenience zámeckých knihoven, které Knihovna
Národního muzea spravuje.62 Lze předpokládat, že se v průběhu
výzkumu proveniencí objeví zatím nezachycené osobní knihovny, které
byly po akvizici rozptýleny ve fondu. Některé byly uchovány jako celek
alespoň pořadím signatur, mnoho dalších ale bylo zpracováváno souběžně s dalšími přírůstky a je nyní velmi těžké je dohledat. Knihovny,
které nebyly cíleně zpracovány jako knižní celek, je možno v některých
případech dohledat podle výročních zpráv ve starších číslech Časopisu
Národního muzea, případně přírůstkových a lokačních seznamů
knihovny. V některých případech je nutné využít archivních materiálů
uložených v Archivu Národního muzea nebo v Památníku Národního
písemnictví. Další zajímavé provenience je v podstatě možno odhalit
pouze s knihou v ruce, provádí se proto také excerpce proveniencí při
povinné inventarizaci fondu. Dále se pro tvorbu autoritních záznamů
využívá databáze národních autorit, on-line databáze, z nichž je na
místě jmenovat Knihovny významných českých osobností 63 a sekundární literatura. Pokud je to pro danou problematiku možné, doplňují se
informace o dalších relevantních sbírkách či významných jednotlivinách, které do zpracovávaného celku původně patřily, jsou ale v současnosti uložených v jiných institucích nebo nezvěstné.
Základní fond knihovny
Kromě již zmíněných knihoven Šafaříkovy a Palackého jsou knižních
fondech KNM zastoupeny knihovny vědců, spisovatelů, nakladatelů
a umělců, jako byli Gelasius Dobner, přírodovědci Otokar a František
Antonín Nickerlové, nakladatel Jan Otto, Jan Neruda, Jakub Arbes
nebo Julius Zeyer, Marie Hübnerová, Karel Čapek či Karel Teige. Velmi
zajímavé je i torzo knihovny operní pěvkyně Emy Destinnové, která
byla významnou bibliofilkou. Rozsáhlá knihovna byla po její smrti
93
�� Podrobné
informace
o spravovaných
knihovnách lze najít na
stránkách Národního
muzea: http://www.
nm.cz/Knihovna-NM/
Oddeleni-KNM/
Oddeleni-zameckychknihoven/Literaturazamecke-knihovny/.
�� Knihovny
významných českých
osobností. [online]. [cit.
2013-11-20]. Dostupné z:
http://www.
osobniknihovny.cz/
Databáze je výsledkem
tříletého projektu
s názvem „Informační
systémy zpřístupňující
knihovní celky osobností
kultury jako součást
národního kulturního
dědictví“ (2007-2009),
řešeného na půdě
Ústavu informačních
studií a knihovnictví
Filozofické fakulty
Univerzity
Karlovy v Praze a je
mimo jiné založena na
nepublikované
magisterské práci
zesnulé ředitelky KNM
paní Marie Šírové.
94
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
95
rozprodána v aukci, nicméně i její torzo, které se v Národním muzeu
nachází, svědčí o její osobitosti a výjimečnosti. Knihovna Destinnové
se vyznačovala luxusními brokátovými vazbami a uměleckými exlibris, rozlišujícími sbírku podle literárního žánru.
svazků. Jeho hlavním účelem měla být dokumentace českého
obrození a uchování vzácných exemplářů knih devatenáctého století, sloužil tedy původně jako konzervační fond. Knihy byly často
vybírány právě pro rukopisné dedikace a vlastnické značky
významných osobností českého a částečně i slovenského obrození (část slovenských tisků byla později věnována slovenské
národní knihovně).65 Z hlediska zpracování pro databázi tedy
nejde o organický knižní celek, ale o soubor významných jednotlivin, které se do fondu Knihovny Národního muzea dostaly různým
způsobem. Při zpracování nelze tedy postupovat po jednotlivých
knižních celcích, ale je třeba zpracovat jednotlivé provenience.
Knihy fondu Obrození proto pro databázi zpracovávány právě
z tohoto hlediska jako exemplářové popisy. Takto lze zachytit
i knihy, které nebyly součástí knižního celku, nesou ale zajímavou
informaci. Tak je možné například sledovat jednotlivé knižní dary
osobností 19. století, věnované Knihovně Národního muzea. Jedním z dárců byl slovenský obrozenec, knihkupec a zakladatel první
slovenské veřejné knihovny66, Gašpar Fejérpataky-Belopotocký
(1794–1874). Knihovně Národního muzea do Prahy posílal knihy
a kalendáře, které sám vydával. Mimo to ve svém okolí získával na
začátku třicátých let odběratele Časopisu Národního museum. Ve
sbírce Obrození najdeme knihu 365 propovědí z učení o mravích,
povinnostech, ctnosti a náboženství; dále z historie a z učení přírody … vydanou 1835 v Liptovském Svatém Mikuláši, kde Fejérpataky působil, s typickou dedikací: Národnímu Českému museum
obětuje Kašpar Fejérpataky. O tom, jak důležitou úlohu českému
Národnímu muzeu přikládal, svědčí i fakt, že mu věnoval i rukopis
vlastního životopisu. Dar byl uveden v Muzejníku k roku 1846 jako
rukopisní Návrh životopisu Kašpara Fejérpatakyho z Klačan.67 Jeho
blízký vztah k osobnostem kolen Národního muzea byl dán i obavami nad směřováním slovenského obrozenského hnutí, které se
odklánělo od myšlenky společného českého a slovenského pravopisu, jehož byl Fejérpataky zastáncem. Stopu zanechaly také jeho
neúspěšné snahy o založení tiskárny v Liptovském Mikuláši. Na
těžkosti si kolegům v Praze stěžoval právě i ve vpiscích do věnova-
�� Provenience ve
sbírce obrození byly již
částečně zpracovány
a publikovány na
internetové adrese:
http://www.nm.cz/
download/knm/
obrozeni_tab.html.
�� SALAJOVÁ, Ivonka.
Budovanie regionálnej
databázy v Liptovskej
Knižnici Gašpara
Fejérpataky Belopotockého
v Liptovskom Mikuláši.
In KUBÍČEK, Jaromír
(ed.); PRCHALOVÁ, Lea
(ed.). Sdružení knihoven
České republiky v roce
2010: Ročenka. Ostrava:
Sdružení knihoven ČR,
2011. s. 19-25. ISBN 97880-86249-60-5.
�� Časopis českého
Museum. Praha:
Nákladem Českého
Museum, 1846, XX, sv. 1.
S. 135. Dar uveden: „Pro
sbírku rukopisů, listin
a rytin: p. Kašpar
Fejérpataky z Klačan:
rukopisní Návrh
životopisu Kašpara
Fejérpatakyho z Klačan.“
Oddělení rukopisů a starých tisků a oddělení zámeckých knihoven
Ukázka umělecké
exlibris
z knihovny Emy
Destinnové
U rukopisů (historických i novodobých) a starých tisků jsou údaje
o provenienci a pohybu knih v průběhu jejich existence důležitou
součástí jejich zkoumání, historické knihy a případně celé knihovny
byly do Knihovny Národního muzea začleňovány od počátku jeho
sbírkotvorné činnosti. Přicházely coby dary české šlechty především
v době po založení muzea a později ve větší míře v podobě konfiskací v roce a po roce 1945. Přicházely i jako knižní dary od příznivců
muzea z církevního prostředí. Významné byly v první polovině devatenáctého století například příspěvky pražského arcibiskupa Václava
Leopolda Chlumčanského z Přestavlk a Chlumčan (za všechny jmenujme Liber Viaticus pražského arcibiskupa Jana ze Středy). Neméně
významná z hlediska výzkumu proveniencí a dějin knižní kultury jsou
rovněž torza raně novověkých měšťanských knihoven, knihovny klášterní a farní. Prostřednictvím oddělení zámeckých knihoven spravuje
Knihovna Národního muzea od roku 1954 zámecké knihovny a další
historické knižní celky, některé v majetku Národního muzea či jiných
státních institucí, jiné v současnosti v soukromých rukou.64 Systematické databázové zpracování proveniencí se zde může stát neocenitelným zdrojem informací pro pohyb jednotlivých knih i celých knihoven (nejen) na našem území a platformou, díky níž bude možno
v budoucnu alespoň virtuálně propojit jejich rozptýlené části v rámci
českých zemí i v širším mezinárodním kontextu.
Fond Obrození
�� Celkově představují
zámecké knihovny soubor
341 jednotlivých knihoven,
které dohromady obsahují
1 672 000 svazků.
Další knižní sbírkou, zajímavou z hlediska proveniencí, je fond
Obrození, který byl od padesátých let vydělován z hlavního fondu
knihovny. Jde o umělý celek, čítající v současnosti necelé 3 000
96
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
97
Ukázka ze
Špalíčku písní
světských
a nábožných
ných knih. „Zmáhající se co den větší zápal pro Slovenčinu
v Uhřích, nám vždy větší překážky v cestu klade ve vydávání“,
postěžoval si například ve vpisku do Nového i starého vlastenského kalendáře na rok 1846 a 1847, kam také zaznamenal svou
přítomnost v Praze, kterou navštívil roku 1847: „16. brezna roku
1847 osobně v Českém Museum byvší měl toto v rukách Kašpar
Fejérpataky.“68 Na místě si tedy osobně ověřil, zda bylo s jeho dary
náležitě zacházeno.
Knižní kultura, umění a zvláštní fondy v KNM
�� KHEL, Richard.
Gašpar Fejérpataky Belopotocký a Národní
muzeum. Časopis
Národního muzea:
Historické muzeum. 1967,
CXXXVI, č. 1, s. 18-20.
�� PhDr. Eva Ryšavá
z dochovaných pramenů
vyvozuje, že soubor
kramářských tisků patřil
původně Alšově matce,
viz“ RYŠAVÁ, Eva. Špalíček
matky Mikoláše Alše? In:
Obrazy ženy v kramářské
produkci / Praha:
Akademie věd České
republiky, Etnologický
ústav v.v.i., 2008 s. 205209.
Zvláštní součástí problematiky knižních proveniencí je zpracování
uměleckých exlibris. Přestože jsou do současnosti v určité míře
užívána k identifikaci knih, jedná se v dnešní době v první řadě
o druh volné grafiky, vytvořený pro určitou osobu a předmět sběratelského zájmu. Přesto i umělecké exlibris neoddělitelně patří
ke knižní kultuře a v určité míře je dodnes užíváno k identifikaci
a zároveň výzdobě a individualizaci knih ve vlastnictví majitele
exlibris. Sbírka exlibris v oddělení knižní kultury Národního muzea
čítá několik desítek tisíc exemplářů, které samozřejmě není
možno všechny v rámci databáze individuálně prezentovat (jejich
katalogizace probíhá nezávisle na projektu Provenio), proto se
databáze zaměřuje na exlibris relevantní pro zpracování knižních
celků, tedy těch, která se týkají osobností, jejichž knižní celky jsou
v KNM uloženy. Najdeme zde například sbírku exlibris bibliofila
a sběratele erotické literatury Karla Jaroslava Obrátila, jehož knižní
fond je uložen v oddělení základní knihovny. Vlastnické značky
různého typu se ale neomezují jen na klasické knižní sbírky, zajímavé provenience nalezneme také i ve sbírce kramářských tisků
knihovny Národního muzea. Některé z nich navazují na již známé
knižní celky. Od roku 1989 spravuje oddělení knižní kultury fond
kramářských tisků z pozůstalosti semilského sběratele Rudolfa
Hlavy o rozsahu několika desítek tisíc drobných tisků, knihařských
papírů, rukopisů písní a novinových výstřižků. Uloženo je zde
i torzo jeho knihovny s hudební tematikou. Jedním z nejvzácněj-
ších sbírkových předmětů je špalíček signovaný KNM KP R. Hlava
Špal. 25. Pochází z vlastnictví výtvarníka Josefa Váchala, který
tisky převážně z devatenáctého století restauroval, svázal a konvolut opatřil vlastním podpisem, přesnou datací i grafickým exlibris.
Osobní vpisek Rudolfa Hlavy svědčí o významu, který svému
„úlovku“ přikládal. Na přídeští si poznamenal: Tento špalíček získal
jsem 24. 4. 1963 za 200 Kčs od Mistra Josefa Váchala. Ten písně
dostal darem od svého strýce Mikuláše Alše, opravil je a svázal.69
Je známo, že oba umělci se inspirovali uměleckým výrazem kramářských písní jak ve své výtvarné, tak literární tvorbě. V jednom
drobném svazku se tak spojuje hned několik proveniencí, které jej
činí jejich pravděpodobným inspiračním zdrojem.
V související sbírce modliteb a devočních tisků vyniká unikátní
celek sbírky Bedřicha Přibila.70 Tento kolínský rodák patří mezi
méně známé osobnosti, které zanechaly Národnímu muzeu
významné odkazy. Povoláním úředník pražského magistrátu se
od roku 1910 věnoval numismatice a publikoval průkopnické práce
o studiu náboženských medailí.71 Před svou smrtí věnoval svou
numismatickou sbírku Národnímu muzeu. Méně známo je, že se
zajímal i o další druhy devocionálií, které s jeho oborem zájmu
souvisely. Sbíral svaté obrázky, křestní psaníčka, modlitby, škapulíře, náboženské i pověrečné tisky a další druhy nábožensky orientované tiskárenské produkce. Přinejmenším část této sbírky
je společně s Přibilovým vlastnoručním soupisem uložena
v Knihovně Národního muzea. Z dobového hlediska šlo o méně
hodnotnou část daru a zůstala s výjimkou svatých obrázků
dodnes z větší části nezpracována, tvoří ale unikátní a sběratelem
�� LUKAS, Jiří.
Bedřich Přibil (25. 8.
1876 - 11. 10. 1940). In:
Posel z Budče.
Almanach poutníků na
staroslavnou Budeč.
Kladno : Sládečkovo
vlastivědné muzeum
v Kladně, 2006, 56 s. č.
23, (2006,) s. 51.
�� Přibil, Bedřich.
Úvod do studia
náboženské medaile.
Praha: [nákladem
vlastním], 1926. 30 - [II]
s.; Přibil, Bedřich. Soupis
československých
svatostek, katolických
medailí a jetonů.
V Praze: Numismatická
společnost
československá, 1931.
83-6 s.; Přibil, Bedřich.
Soupis česko­
slovenských svatostek,
katolických medailí
a jetonů. Díl II, ČechyPraha. Praha:
[Numismatická
společnost], 1938. 98 s.
98
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
99
TÉMA
Místa česko-slovenských setkání
pečlivě roztříděný a adjustovaný celek, v němž nalezneme především jazykově české i německé tisky z našeho území, v menší
míře potom cizojazyčné tisky pocházející ze vzdálenějších náboženských center.
Oddělení knižní kultury sleduje i souvislosti mezi hmotnými
památkami z muzejních sbírek a knižními fondy. Součástí nejen
fondu Knihovny Národního muzea jsou knižní celky stále uložené
v původním nábytku, vypovídající o knižní kultuře své doby, vybavení ateliérů umělců a ilustrátorů, kteří se zabývali s knihami související tvorbou, či uměleckých knihařských dílen. Národní
muzeum má ve sbírkách mimo jiné i nábytek Josefa Váchala, kasy
jeho autorských písem, vybavení ateliéru malířky a ilustrátorky
Ludmily Jiřincové či knihovny Jana Otty nebo Julia Zeyera.72
�� Článek byl napsán
s podporou projektu pro
aplikovaný výzkum
Ministerstva kultury NAKI
12DF023: PROVENIO:
Metodika výzkumu
knižních proveniencí.
��������: Vzájemné vztahy mezi Čechy a Slováky po utvoření
Československé republiky v roce 1918 a radikalizace protičeských nálad na Slovensku. Činnpost Štefánikovy společnosti od
roku 1931. Pořádání česko-slovenských konferencí v Luhačovicích v letech 1936, 1938 a 1947. Působení Moravsko-slovenské
společnosti v letech 1936–1939. Nová etapa česko-slovenských
vztahů po roce 1989.
MÍSTA ČESKO-SLOVENSKÝCH
SETKÁVÁNÍ
1918–1948
NA MORAVSKO-SLOVENSKÉM
POMEZÍ
Vznikem společného státu Čechů a Slováků v roce 1918 se naplnilo
úsilí našich slovanských národů o samostatnost, o vymanění
z mocenských centralistických snah Vídně a Budapešti. Československé vztahy ovšem pokazilo vysílání českých veřejných zaměstnanců na Slovensko. Na jedné straně šlo o nezbytné opatření.
Např. z asi pěti set soudců byl do převratu jen jeden Slovák,
a málo z těch ostatních znalo slovensky. Jistě nebylo možné, aby
v Československé republice probíhaly soudy v maďarštině. Vždyť
teprve po roce 1918 byly zakládány slovenské národní a střední
školy a jako první slovenská vysoká škola, Komenského univerzita
v Bratislavě, vznikla až v roce 1919. Známé byly také poměry na
železnici, její zaměstnanci na příkaz z Budapešti zahájili generální
stávku. To bylo v době, kdy československé vojsko řízené francouzskými důstojníky obsazovalo Slovensko opuštěné maďarskou
armádou a v roce 1919 probíhaly boje. Maďarská republika rad
obsadila svými vojsky celé jižní Slovensko a státy Dohody stanovily definitivní demarkační čáru mezi Maďarskem a Československem. Valná většina Čechů plnila své úkoly na slovenských školách
nebo úřadech jistě obětavě. Chod nové univerzity zajišťovali
zejména čeští profesoři, kteří se podíleli také na činnosti odborných společností. Např. prvním ředitelem Univerzitní knihovny
v Bratislavě byl jmenován odborník z pražské Národní knihovny
PhDr. Jan Emler, který přijal místo na deset let a po této lhůtě se
opět vrátil do Prahy, pracoval také v Učené společnosti Šafaříkově.
Bohužel se mezi Čechy našli i takoví, kteří nebyli hodni svého
poslání. Je také pravdou, že Češi byli vysíláni na Slovensko ještě ve
třicátých letech, kdy již toho nebylo zapotřebí. Nelze se proto divit,
Jaromír Kubíček,
Muzejní
a vlastivědná
společnost v Brně
100
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
že docházelo k protestům. Své nepřátele měli Češi v těch maďaronech, kteří hlásali po převratu slovenské vlastenectví, prosazovali
slovenštinu, ve skutečnosti ovšem zůstávali přívrženci jednotného
maďarského státu a toužili po návratu Uherska. Štvali slovem i písmem, cenzura byla k takovým projevům shovívá, i když docházelo
k podrývání základů státu. Zatímco do roku 1918 představitelé
inteligence měli v česko-slovenských vztazích společné zájmy
a Slováci přicházeli v letech 1909 až 1913 vždy v srpnu do Luhačovic na společné porady o kultuře a hospodářství, které mívaly vždy
tajnou část jen pro účastníky porad ze Slovenska, po převratu se
takové akce objevovaly již nepravidelně. Přesto Luhačovice zůstaly
tím místem, kde se česko-slovenská jednota připomínala.
Zlom ve vývoji vztahů mezi Čechy a Slováky nastal v roce 1927, kdy
se Slovenská ľudová strana vzdala opozice a vstoupila do vlády.
Zasadila se o uzákonění zemského zřízení se zemským prezidentem a zemským sněmem a tak byl dán podklad pro zdravou autonomii a klidný vývoj republiky. Zdaleka ovšem neprobíhal vývoj
takovým směrem. Na předsedu ľudové strany Andreje Hlinku měli
velký vliv poslanci František Jehlička a Vojtech Tuka. Podíleli se na
přípravě zákona o autonomii, ale usilovali o připojení Slovenska
k Polsku nebo k Maďarsku a pro své cíle hledali pomoc v zahraničí.
Osudným se stal pro Tuku článek V desiatom roku Martinskej
Deklarácie (Slovák, 10, 1. 1. 1928), v němž tvrdil, že tato deklarace
z roku 1918 má tajnou klausuli, podle níž státoprávní poměr Slováků a Čechů má platnost jen na deset let a poté by se mělo o dalším společném vývoji znovu rozhodovat. Docházelo tak ke zpochybňování trvalého státoprávního postavení. Tuka byl odsouzen
na základě trestního podání představitele slovenských sociálních
demokratů Ivana Dérera, dostal 15 let pro úklady proti republice
a za špionáž, což ovšem k uklidnění situace příliš neprospělo.
Docházelo k radikalizaci protičeských nálad, které se projevily také
na oslavách 1100. výročí od založení prvního křesťanského chrámu
na území Československa slovenským knížetem Pribinou, které
byly uspořádány v Nitře roku 1933. Příslušníci ľudové strany
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
101
�Týdeník
Štefánikovy
společnosti
Československá
vzájomnosť
vycházel od r. 1933.
�Program
obnovených
luhačovických
porad z r. 1936
organizovaných
Československou
jednotou.
�
�
nechtěli připustit, aby tato státní a církevní slavnost vyzněla pro
účastníky i pro cizinu v kladný postoj k Československé republice.
Andrej Hlinka, jako představitel ľudové strany přednesl na oslavách rezoluci, v níž byla proklamována suverenita slovenského
národa. Milan Hodža, člen vlády za slovenské agrárníky a od roku
1935 ministerský předseda, však věřil ve zmoudření ľudáků
a uklidňoval tak českou vládu. V takovém politickém ovzduší
vznikly na moravsko-slovenském pomezí ve třicátých letech společnosti, které si daly do programu upevňování česko-slovenských
vztahů. V roce 1931 byla ustavena Štefánikova společnost se sídlem v Trenčíně, která začala vydávat 12. července 1933 týdeník
Československá vzájomnosť. Časopis začal vycházet v Bratislavě,
v roce 1934 krátce ve Valašských Kloboukách, poté převážně již
v Trenčíně. Jejich redaktor Vladimír Drobný poukazoval na bratrské duchovní i materiální sjednocování Slováků a Čechů a viděl
rozdíly v jejich hospodářském postavení.1 Jiné články apelovaly na
vyrovnání nacionalistické ideologie, připomínala se zásluha T. G.
Masaryka o společný stát.2 Štefánikova společnost pořádala také
slavnostní veřejná setkání. Např. v červnu 1935 byla odhalena
pamětní deska Jozefu Miloslavu Hurbanovi (1817–1888) ve Filipovském údolí na Javorníku, kde hlavní projev přednesl Dr. Vavro
Šrobár a sešly se tam tisíce lidí ze Slovenska a z Moravy.
Československá jednota v Praze ke svému 40. výročí trvání připravila
velkolepé oslavy, které se konaly ve dnech 11. a 12. července 1936.
Byla to ona, která v letech 1909 až 1913 pořádala v Luhačovicích
porady Slováků a tak opět se Luhačovice staly místem jubilejních
akcí. Projevy předsedy Československé jednoty Josefa Rotnágla,
�
DROBNÝ, Vladimír.
Štefánikove ideály do
praxe. Československá
vzájomnosť, 3, 1. 2. 1935,
č. 5, s. 1.
�
ŠTEFÁNEK, Anton.
O vyrovnanie
nacionalistickej
ideologie Slovenska.
Československá
vzájomnosť, 3, 4. 1. 1935,
č. 1, s. 1. ŠROBÁR, Vavro.
Masaryk v mojich
spomienkach.
Československá
vzájomnosť, 3, 8. 3.
1935, č. 10, s. 1.
102
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Za redakce Jána
Čaploviča vycházel
od května 1937 do
září 1938 týdeník
Jednota, vydávaný
Štefánikovou
spoločností
v Bratislavě
a Československou
jednotou v Praze.
�
Podrobný průběh
jednání ve dnech 11. a 12.
7. 1936 viz Heslo
luhačovských porad:
„Napred sa isť musí!“
Lázeňský zpravodaj
luhačovský, 9, 18. 7. 1936,
č. 15, s. 1–7.
�
Srov. MORAVEC,
F. Kolem luhačovických
porad. Obnova, 2, 16. 7.
1938, č. 29, s. 3.
�
Dohoda mezi
českými a slovenskými
krajanskými spolky v USA
byla podepsaná 31. 5. 1918
a formuloval ji T. G.
Masaryk. Podporovala
vznik československého
státu jako demokratické
republiky, ve které
Slovensku přisuzovala
autonomii s vlastní
administrativou
a legislativou.
předsedy vlády Milana Hodži, pozdravné telegramy prezidentů
Masaryka a Beneše naplnily očekávání účastníků.3 Jedním ze
závěrů tohoto jednání bylo každoroční obnovení československých
porad v Luhačovicích, ale konala se již jen jedna v roce 1938.
V roce 1937 se totiž česko-slovenské společnosti podílely na oslavách Pavola Blahu (1867–1927), organizátora porad v Luhačovicích,
kde byl před první světovou válkou lázeňským lékařem. Oslavy
probíhaly v jeho rodném městě Skalici a v Luhačovicích byl otevřen v lázních Blahův park. Ve dnech 8.–10. července 1938 se
konaly v rámci jubilejních oslav 20. výročí trvání republiky československé porady opět v Luhačovicích. Tisk chápal tyto oslavy jako
obnovení předválečných schůzí české a slovenské inteligence.4
Důvodem k jednání bylo jednak odmítnutí Hlinkovy ľudové strany
v účasti na vládě, jednak příjezd americké delegace Slováků s originálem Pittsburské dohody.5 Za slovenskou stranu se jednání
v Luhačovicích zúčastnili představitelé politického života mj. Vavro
Šrobár, Anton Štefánek nebo Ivan Dérer. Hlavním dnem byla
sobota 9. července, kdy projev měl předseda vlády Dr. Milan
Hodža a po něm následovaly projevy tří generací: spisovatele
Jozefa Gregora Tajovského (1874–1940), střední generaci zastupoval redaktor týdeníku Jednota Ján Čaplovič (1904–1976) a za nejmladší generaci promluvili student medicíny František Šťastný
a Dr. Jozef Šoltész. O tom se nejvíce dozvíme z nového časopisu
Jednota, který byl týdeníkem Štefánikovy společnosti v Bratislavě
a Československé jednoty v Praze a vycházel od května 1937 do
září 1938 za redakce Jána Čaploviče. Úvodník Jednoty komentoval
vznik časopisu a mj. uvedl, že časy jsou příliš vážné na to, aby bylo
možné se nečinně dívat na události u nás a okolo nás a očekávat
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
103
jen trpně, jak si naše pravda prorazí sama cestu.6 Zahraničně politická situace důrazně žádá, abychom, Slováci a Češi, tvořili pevný
jednotný celek a abychom celý svůj veřejný život uspořádali podle
této zásady. Články Jána Čaploviča byly zaměřeny proti politice
Hlinkovy ľudové strany a tak není divu, že musel roku 1939 emigrovat; v zahraničí redigoval časopisy Čs. boj (1939–1940) v Paříži
a následně v Londýně týdeník Čechoslovák (1940–1945).7 Kromě
jednání v plénu probíhaly na luhačovické poradě také zasedání
pracovních komisí: kulturní, národohospodářské a mladých.
Pozvání přijal i anglický slavista a spolupracovník T. G. Masaryka
R. W. Seton Watson (1860–1946), jeho a dalších čtrnáct projevů
přinesla Jednota.8 Na závěr jednání byl zvolen Stálý výbor luhačovických porad československých, válečné události ovšem k její
činnosti už nedaly prostor.
Pozornost si zaslouží také Moravskoslovenská společnost, která
se ustavila 16. února 1936 v Dubňanech na Hodonínsku a jejím
předsedou se stal armádní generál Josef Šnejdárek.9 Její program
byl zaměřen na lidovou kulturu a společnost pořádala výstavy,
národopisné slavnosti a v tom rozvíjela vzájemné vztahy mezi
Čechy, Slováky a Moravany. Z politických akcí byla významná
manifestace 13. prosince 1936 ve Skalici proti zahraničním akcím
zaměřeným na celistvost státu Malé dohody. V květnu 1937 zorganizovala Moravskoslovenská společnost oslavy třicátého výročí
příchodu Scota Viatora do Hodonína, které vyzněly v celonárodní
manifestaci za československou jednotu. Společnost vydávala
v letech 1936–1939 měsíčník Moravskoslovenské pomezí. Převážně šlo o regionálně a národopisně zaměřená tematická čísla
(např. Blatnické, Hlucké, Podlužácké). K dvacátému výročí republiky pořádala slavnost o Velké Moravě na Velehradě, v Hodoníně
slavnost Masarykovy československé státní jednoty, slavnost
k příchodu první slovenské vlády do Skalice apod. V roce 1939
vyšlo v červnu jediné číslo jen o čtyřech stranách, ve kterém společnost propagovala hnutí Národopisná Morava, které usilovalo
o podřízení Slovácka suverenitě Slovenského státu.
�
ČAPLOVIČ, Ján. Na
cestu. Jednota, 1, 1. 5.
1937, č. 1, s. 1–2.
�
Po válce se věnoval
literární historii
a bibliografii starých
tisků. Ján Čaplovič byl
v letech 1948–1952
ředitelem Univerzitní
knihovny v Bratislavě
a stal se známým
bibliografem svým dílem
Bibliografia tlačí
vydaných na Slovensku
do roku 1700. Martin
1972. 555 s.
�
Jednota, 2, 16. 7.
1938, č. 28, s. 329–343,
30. 7. 1938, č. 29, s.
346–356.
�
Srov. JUNEK,
Marek. Moravskoslovenská společnost.
Slovácko, 43, 2001,
s. 211–220.
104
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
105
TÉMA
Bibliografie a digitalizace
��
B. H. [=B. Haluzický].
Československé porady
v Luhačovicích. Lázně
Luhačovice, 1, 1947, č. 8,
s. 1–2.
Po válce se uskutečnil pokus o obnovení luhačovických porad,
když Československá společnost, kterou řídil předseda Slovenské
národní rady Dr. Jozef Lettrich, uspořádala ve dnech 1.–3. srpna
1947 porady s hlavním tématem: Duchovní a státní jednota Československa.10 Na jednání promluvil místopředseda Zemského
národního výboru v Brně František Loubal, předseda Slovenské
národní rady Jozef Lettrich, předseda studijního odboru Československé společnosti Ján Garaj. Jednání mělo početné složení, na
400 účastníků ze strany české i slovenské, a druhý den probíhalo
v komisích. Literární komisi řídili Jan Blahoslav Čapek a Milan
Pišút, právní komisi řídila poslankyně Milada Horáková, dále jednaly komise osvětová, školská, národohospodářská. V komisích se
jednalo o aktuálních problémech, které byly formulovány do rezolucí. S rezolucemi byli seznámeni účastníci na manifestační schůzi
poslední den jednání, které předsedala Milada Horáková a projevy
přednesli ministr techniky Jan Kopecký a povereník školství Laco
Novomeský. Zde byl také přečten pozdrav poradám od prezidenta
Edvarda Beneše. Luhačovské porady opět ukázaly svou životnost,
ale v roce 1947 byly poslední. Po únoru 1948 brzy vyšel zákon
zakazující spolky a tak se vytratila základna, která by tuto činnost
organizovala.
��������: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě digitalizuje od roku 2005 vzácné dokumenty vztahující se k Moravskoslezskému kraji. Touto činností navazuje na svou tradiční tvorbu
retrospektivních regionálních bibliografií, kterým dodává nový
rozměr. V roce 2013 je digitalizace významně posílena díky zapojení knihovny do krajského projektu Digitalizace a ukládání dat
(součást multiprojektu E-Government Moravskoslezského kraje).
Nová etapa vztahů našich národů se datuje od roku 1990. V tom
roce byl na Velké Javořině (970 m n. m. je nejvyšším místem Bílých
Karpat, pod kterým prochází česko-slovenská hranice) odhalen
vládami obou republik památník česko-moravsko-slovenské vzájemnosti od akademického sochaře Otmara Olivy. Roku 1992 se
pak prosadila myšlenka společného setkávání a poslední neděli
v červenci se na Velké Javořině od té doby konají každoročně
manifestace přátelství obou národů. Jejich poslední ročník se
konal 28. července 2013 pod záštitou hejtmana Zlínského kraje
Stanislava Mišáka a předsedy Trenčianského samosprávného
kraja Pavola Sedláčka. Mají folklorní kulturní ráz.
Delší tradici má v Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě
zpracovávání retrospektivní regionální bibliografie, jehož počátky
sahají až do poloviny 90. let 20. století. Tato činnost nabyla na
intenzitě po roce 2000, kdy se knihovna stala organizací krajskou.
Retrospektivní tvorba bibliografických záznamů knih i článků,
které pojednávají o jednotlivých okresech Moravskoslezského
kraje, je od té doby integrální součástí aktivit knihovny a je pro ni
vyčleněn zhruba jeden pracovní úvazek. Moravskoslezský kraj se
skládá z 6 okresů, přičemž bibliografii Opavska již dříve zpracovala Vědecká knihovna v Olomouci. Zbývajících pět oblastí (okresy
Bruntál, FrýdekMístek, Karviná, Nový Jičín a Ostrava-město) tak
představovalo pro knihovnu velkou výzvu. Postupem doby se
pochopitelně měnil jak způsob práce (přechod od lístkové karto-
Jednou ze základních funkcí krajských knihoven je zprostředkovávání přístupu k regionální literatuře. Pro Moravskoslezskou vědeckou knihovnu v Ostravě je pilířem těchto aktivit trvalé uchovávání,
bibliografické zpracovávání a zpřístupňování dokumentů publikovaných v Moravskoslezském kraji. Děje se tak především na základě
regionálního povinného výtisku, nicméně aktivity nekončí pouze
u zájmu o současnou produkci. Knihovna se dlouhodobě snaží také
o mapování a zpřístupňování starší produkce, a to prostřednictvím
své retrospektivní bibliografické a digitalizační činnosti. Jde o aktivity s mnoha podobnými rysy, které si vzájemně nijak nekonkurují,
ale naopak se doplňují a mohou být pro sebe navzájem přínosem.
Retrospektivní regionální bibliografie
OD BIBLIOGRAFIE
K DIGITALIZACI
ANEB BUDOVÁNÍ
DIGITÁLNÍ
KNIHOVNY
MORAVSKOSLEZSKÉHO
KRAJE
Monika Oravová,
Moravskoslezská
vědecká knihovna
v Ostravě
106
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
téky k automatizovanému zpracovávání), tak prezentace výsledků.
Výstupy bibliografické činnosti jsou nyní badatelům i dalším uživatelům zpřístupňovány dvěma způsoby. Průběžně jsou záznamy
ukládány v elektronické podobě s okamžitou aktualizací, a to do
samostatných logických bází v rámci automatizovaného knihovního
systému Aleph (odděleně od online katalogu knihovny). Pro každý
okres je vytvořena zvláštní subbáze, vyhledávat je poté možno
v každé zvlášť i ve všech dohromady. U každého záznamu je k dispozici informace o instituci, v níž byl dokument nalezen.
Digitální knihovna Moravskoslezského kraje
Druhým způsobem publikování bibliografických záznamů je pak tištěná podoba. Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě dosud
vydala dva tituly: Bibliografii okresu Karviná (vydáno společně
s Muzejní a vlastivědnou společností) a Bibliografii okresu Ostrava-město (vzhledem k velkému počtu záznamů vydáno ve 2 svazcích).
Obě knihy vyšly v edici Bibliografie a prameny k vývoji Moravy
a Slezska. Aktuální stav zpracování jednotlivých okresů a formu zpřístupnění bibliografických záznamů ukazuje následující tabulka.
Přehled stavu zpracování retrospektivních regionálních bibliografií
jednotlivých okresů Moravskoslezského kraje
(stav k 1. 11. 2013)
Ostrava-město
v tištěné i elektronické podobě, 16 000 záznamů
(systematicky zpracováno do roku 2008, novější zdroje postupně doplňovány)
Karviná
v tištěné i elektronické podobě, 9 000 záznamů
(systematicky zpracováno do roku 2000, novější zdroje postupně doplňovány)
Frýdek-Místek
nyní zpracováváno, 7 000 záznamů
(předpokládané ukončení v roce 2014)
Nový Jičín
zahájeno
Bruntál
zahájeno
Opava
zpracováno Vědeckou knihovnou v Olomouci
(vydáno v tištěné podobě v roce 1999)
Postupem doby však v knihovně sílila myšlenka, že by se ve zpřístupňování regionální literatury mělo postoupit o krok dál, a to
z několika důvodů.
Při bibliografické činnosti jsme se často setkávali s rozpadajícími
se dokumenty.
Spoustu zajímavých dokumentů jsme neměli ve svém fondu
a nemohli je nabídnout svým čtenářům, přitom šlo v mnoha případech o díla z hlediska autorského zákona volná.
Navázali jsme úzkou spolupráci s mnoha paměťovými institucemi
regionu.
Uvědomovali jsme si, že do budoucna bude přibývat e-born dokumentů, které jsme do té doby nijak podchyceny neměli.
Výsledkem všech těchto úvah bylo rozhodnutí začít budovat Digitální knihovnu Moravskoslezského kraje. Hned od počátku bylo
jasné, že bude pojata šířeji, než bylo dosud v jiných knihovnách
běžné, a zahrne dokumenty důležité pro kulturní, společenské,
ekonomické, politické a náboženské dějiny obcí a měst v Moravskoslezském kraji bez ohledu na místo uložení fyzických předloh.
Digitalizace byla zahájena v roce 2005, kdy bylo zakoupeno
základní vybavení (planetární skener Atlas, program Sirius pro
popis metadaty). Pro pracoviště, které zajišťuje vše od výběru
dokumentů přes skenování a popis metadaty až po zpřístupňování a propagaci, byl vyčleněn 1 pracovní úvazek (od roku 2009
pak 1,5 úvazku). Digitální knihovna Moravskoslezského kraje se
zaměřila především na monografie a periodika z 19. a 1. poloviny
20. století. Jde tedy o dokumenty, které jsou nejvíce ohroženy
degradací kyselého papíru. Digitalizovány jsou různé typy pramenů – adresáře, noviny, vlastivědné publikace, výroční zprávy,
beletristická díla atd. Při výběru dokumentů se pracovníci řídí především třemi kritérii – jejich obsahem, fyzickým stavem a četností
výpůjček. Do krajské digitální knihovny byly dosud zahrnuty
vybrané dokumenty těchto institucí: Archiv města Ostravy,
107
108
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Knihovna města Ostravy, Moravskoslezská vědecká knihovna
v Ostravě, Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku, Muzeum Novojičínska, Muzeum Těšínska, Muzeum v Bruntále, Ostravské muzeum
a Slezské zemské muzeum v Opavě. Digitalizované dokumenty
jsou zpřístupňovány v systému Kramerius. V souladu s autorským
zákonem jsou na internetu vystavena buď celá díla, nebo alespoň
metadata k nim (plné texty jsou u děl podléhajících ochranné
lhůtě autorského zákona k dispozici ve studovnách Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě a institucí, které poskytly dokumenty k digitalizaci). V letech 2005–2013 se Digitální knihovna
Moravskoslezského kraje rozvíjela poměrně kontinuálním způsobem. Její vývoj byl financován zejména z vlastních zdrojů
knihovny, několikrát bylo také využito podpory programu VISK 7
Národní program mikrofilmování a digitálního zpřístupňování
dokumentů ohrožených degradací kyselého papíru – Kramerius.
K 1. 10. 2013 bylo v digitální podobě zpřístupněno 38 periodik
a 796 monografií (dohromady téměř 205 000 stran). 2. polovina
roku 2013 však přinesla skokovou změnu, a to jak po stránce kvantitativní, tak i kvalitativní. Díky partnerství v projektu Digitalizace
a ukládání dat (součást multiprojektu EGovernment Moravskoslezského kraje) získala knihovna nové technické vybavení a více
než zdvojnásobila počet dosud zdigitalizovaných dokumentů.
Projekt Digitalizace a ukládání dat (tzv. krajský digitalizační projekt) byl financován Evropským fondem pro regionální rozvoj prostřednictvím Integrovaného operačního programu a Moravskoslezského kraje, knihovna v něm figurovala jako partner MSK.
Projekt se skládal ze dvou částí – digitalizace službou a krajská
digitalizační jednotka. Digitalizace službou probíhala od 1. října
2012 a trvala přesně jeden rok. Jejím výstupem je dodávka
306 000 stran digitalizovaných dokumentů kompletně zpracovaných do balíčků dle nových standardů Národní digitální knihovny.
Služba byla zajišťována externí firmou, role Moravskoslezské
vědecké knihovny v Ostravě v celém procesu však vůbec nebyla
zanedbatelná. Knihovna vybírala fondy k digitalizaci, zajišťovala
komunikaci s paměťovými institucemi (do projektu byl zahrnut
ostravský archiv i všechna muzea zmíněná výše), posuzovala vzorek dodaných dat, vytvářela záznamy v elektronickém katalogu
(50 % dokumentů), podávala žádosti o přidělení čísla ČNB (90 %
dokumentů), dohledávala chybějící čísla a ročníky periodik v institucích mimo region atd. Po této realizační části projektu pak pracovníky knihovny čeká ještě import všech balíčků do nové verze
Krameria a jejich kontrola.
V druhé části projektu (krajská digitalizační jednotka) získala
Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě nový server, počítač, skener a software pro popis metadaty. Součástí dodávky byla
také instalace systému Kramerius verze 4 a následná konverze
záznamů z K3 do K4. Knihovna tak výrazným způsobem inovovala
své digitalizační pracoviště, připravila ho na digitalizaci dle nových
standardů a v neposlední řadě zmodernizovala zpřístupňování
digitálních dokumentů uživatelům.
Od bibliografie k digitalizaci ... a zase zpět
Jak již bylo uvedeno výše, bibliografické i digitalizační práce mají
mnoho společných rysů a styčných bodů. Podobný je už samotný
cíl a smysl obou aktivit – oba výstupy by měly především zviditelnit a znovuobjevit literaturu o regionu a zprostředkovat lepší přístup k ní. Jak retrospektivní regionální bibliografie, tak i Digitální
knihovna Moravskoslezského kraje se tematicky zaměřují na
dokumenty týkající se území Moravskoslezského kraje. Překryv
samozřejmě není stoprocentní (bibliografie zahrnují i novodobější
materiály, pro digitalizaci je zase zajímavá i beletrie významných
regionálních autorů apod.), ale umožňuje vzájemné předávání
tipů. Při bibliografické práci jsou totiž často nacházena díla, jež by
bylo vhodné zařadit do digitální knihovny, a naopak. Při excerpci
a výběru zdrojů jsou navštěvovány a využívány stejné instituce
(archivy, muzea, knihovny), podobné jsou tedy i zkušenosti bibliografů a digitalizátorů s ochotou a zaujetím partnerských organizací. Společné rysy má také zpřístupňování výsledků. Výstupy
109
110
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
obou činností jsou dostupné přes webové stránky knihovny –
retrospektivní regionální bibliografie prostřednictvím samostatné
logické báze v online katalogu knihovny, digitální knihovna v rámci
systému Kramerius (odkaz na Digitální knihovnu MSK je hned na
úvodní obrazovce). Postupně jsou navíc tyto dva systémy propojovány vkládáním odkazů.
��������: Cieľom príspevku je prezentácia projektu digitalizácie
fondu starých a vzácnych tlačí Štátnej vedeckej knižnice v Banskej Bystrici, ktorý bol rozpracovaný v súlade s celosvetovým
trendom digitalizovať knižničné zbierky, ako aj v súlade s požiadavkami novej generácie používateľov knižnično-informačných
služieb a so zvyšujúcim sa dopytom po infomáciách a dokumentoch sprístupňovaných online. Autorky sa zamerali na priblíženie
jednotlivých krokov, postupov a všeobecných odporúčaní, ktoré
knižnica v rámci realizácie projektu aplikovala a ktoré jej umožnili poskytnúť čitateľom online prístup k najvzácnejším dokumentom z jej fondu.
A kam dál?
V roce 2012 přikročila knihovna k další úrovni práce s regionální
literaturou – vybrané tituly, jež jsou součástí Digitální knihovny
Moravskoslezského kraje, převádí do formy elektronických knih
vhodných pro různá čtecí zařízení. Tímto způsobem jsou zpracovávána autorsky volná díla, jež mají potenciál zaujmout širší okruh
uživatelů (především vlastivědné publikace, doboví průvodci,
pověsti a beletristická díla). E-knihy jsou vydávány ve 4 formátech
(epub, mobi, pdf, pdf pro čtečky), přičemž bylo dosud publikováno
11 titulů. Všechny regionální eknihy jsou k dispozici k bezplatnému
stažení na webových stránkách knihovny (www.svkos.cz) a jsou
rovněž využívány při vzdělávacích akcích (propagace regionální
literatury ve spojení s novými technologiemi). Ani tím ovšem aktivity týkající se práce s regionální literaturou v Moravskoslezské
vědecké knihovně v Ostravě nekončí. Na rok 2014 je kupříkladu
naplánováno vydání první regionální audioknihy...
Digitalizácia v EÚ 73
Stratégie v oblasti ochrany a sprístupňovania národného kultúrneho dedičstva sa v súčasnosti vo väčšine európskych štátov,
USA, ale aj v ďalších krajinách moderného informačného sveta
plne realizujú najmä prostredníctvom projektov v oblasti digitalizácie.Už v roku 2001 boli v rámci iniciatívy eEurope vypracované
Lundské zásady, ako významný koordinačný mechanizmus
pre programy digitalizácie v členských krajinách EÚ, ktoré boli
ďalej rozpracované v Lundskom akčnom pláne. Pre koordináciu
programov bola vytvorená Skupina národných zástupcov (NRG)
krajín EÚ a iných krajín. Jej projekty MINERVA a MINERVA Plus,
viedli k vytvoreniu špecializovaných pracovných skupín, vydávaniu
publikácií, dokonca aj politického dokumentu s názvom Parmská
charta. V rámci Dynamického akčného plánu, ktorý bol pokračovaním Lundského akčného plánu, boli identifikované hlavné bariéry
rozvoja digitalizácie: nevyspelosť kľúčových technológií a štandardov, fragmentácia národných politických prístupov a inštitucionálneho prístupu, nedostatočná integrácia digitalizačných akcií
v európskej znalostnej ekonomike. V rámcových programoch
výskumu a vývoja technológií sa digitalizácii a digitálnemu obsahu
venujú projekty: MINERVA, CALIMERA, ERPANET, TEL-ME-MOR,
DELOS, BRICKS, PRESTOSPACE, DigiCULT a ďalšie. V roku 2003
111
PROJEKT
DIGITALIZÁCIE
FONDU
STARÝCH
A VZÁCNYCH
TLAČÍ ŠVK
V BANSKEJ
BYSTRICI
Blanka Snopková
a Mária Bôbová,
Štátna vedecká
knižnica v Banskej
Bystrici
��Východiská
digitalizácie v rámci EÚ
[online]. [cit. 15. 11. 2013].
Dostupné na internete:
www.infolib.sk/sk/
trendy-oblastiach/
digitalizacia-kniznic/
vychodiska-digitalizacie.
html
112
�� Rok 2014 bude
rokom spúšťania
elektronických služieb.
[online]. [cit. 20.11.2013].
Dostupné na internete:
www.opis.gov.sk/rok2014-bude-rokomspustania-elektronickychsluzieb/
�� KATUŠČÁK, Dušan.
Situačná správa
o národnom projekte SNK
Digitálna knižnica
a digitálny archív. In: ITLib,
2012, roč. 16, č. 2 [online].
[cit. 20.11.2013]. Dostupné
na internete: itlib.cvtisr.
sk/archiv/2012/2/
situacna-sprava-onarodnom-projekte-snkdigitalna-kniznica-adigitalny-archiv.
html?page_id=665
��Digitalizácia
v Slovenskej národnej
knižnici napreduje [online].
[cit. 20.11.2013]. Dostupné
na internete: www.zive.sk/
digitalizacia-v-narodnejkniznici-rychlo-napreduje/
sc-4-a-307036/default.
aspx
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
bola schválená ako reakcia na potrebu dlhodobého uchovávania
digitálne vytvoreného a digitálneho obsahu Charta UNESCO
o zachovaní digitálneho dedičstva. Expertná skupina pre digitalizáciu pri Európskej Komisii a Expertná skupina členských štátov
pre digitalizáciu a digitálne uchovávanie, vypracovávajú odporúčania pre oblasť digitalizácie (napr. Odporúčania EK č 2007/320/
ES z 24. augusta 2006 a Závery Rady EÚ č. 2006/C 297/01 z 13.
novembra 2006 o digitalizácii, on-line sprístupnení a digitálnom
uchovávaní kultúrneho dedičstva určené členským štátom EÚ.)
Známa je iniciatíva Európskej komisie, ktorej cieľom je vybudovať
spoločnú Európsku digitálnu knižnicu (Europeana), ktorá by mala
byť postavená na koncepcii už prevádzkovanej Európskej knižnice, združujúcej takmer všetky národné knižnice Európy. Zahŕňať
by mala výsledky činnosti archívov, knižníc, múzeí a audiovizuálneho sektora. Digitalizácia knižničných fondov na Slovensku
dením, či odcudzením, viedli k spracovaniu a realizácii digitalizačných projektov najmä v nasledovných knižniciach:
Univerzitná knižnica v Bratislave (ďalej len UKB) vlastní najrozsiahlejší fond starých a vzácnych tlačí na Slovensku a preto je
pochopiteľné, že aj v oblasti ich digitalizácie urobila najväčší kus
práce – postupne digitalizovala niekoľko vzácnych zbierok. Jednou z nich je Bibliotheca clarissearum–digitalizovaná zbierka
Kabinetu rukopisov a starých a vzácnych tlačí, obsahujúca inkunábuly – prvotlače z rokov 1450–1500, tlače 16. storočia a i. do roku
1900.77 Ďalším výnimočným digitalizovaným fondom je súbor
islamských pamiatok knižnej kultúry – Bašagićova zbierka, ktorú
získala Univerzitná knižnica do svojich fondov v roku 1924 kúpou
od známeho bosnianskeho literáta, vedca a zberateľa Dr. Safveta
bega Bašagića, po ktorom dostala zbierka aj názov. Fond obsahuje 598 rukopisných diel v 284 zväzkoch. Z toho je 393 arabských, 117 tureckých a 88 perzských prác. Tlačených kníh je 365
zväzkov a tie obsahujú 496 diel: 145 arabských, 338 tureckých a 8
perzských. Fond tematicky obsahuje najmä náboženské diela,
diela z oblasti filozofie, metafyziky, logiky, psychológie, astronómie, matematiky, politiky, dejín, práva, administratívy, lexikografie, gramatiky, metriky, rétoriky a poetiky. Krásna literatúra je
zastúpená umeleckou poéziou a prózou, ale aj dielami ľudovej
tvorivosti. Medzi rukopismi sú aj rôzne súpisy, poznámky, komentáre a glosy.78
Ústredná knižnica Slovenskej akadémie vied v Bratislave digitalizuje rukopisy, staré a vzácne tlače z Lyceálnej knižnice v Bratislave, ktorá je v jej správe. Na jej stránke sú zverejnené aj zdigitalizované mikrofilmy.79
Knižnica Katolíckej univerzity v Ružomberku.
Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici okrem digitalizácie
zvukových dokumentov, ktorú realizuje už od roku 2008 (do konca
roku 2012 bolo zdigitalizovaných spolu 799 CD/9 657 skladieb, čo
predstavuje približne jednu tretinu zvukových nosičov – CD
v hudobnom archíve ŠVK) postupne digitalizuje aj iné typy dokumentov, najmä staré a vzácne tlače.
Aj na Slovensku sa už desať rokov snažíme o naštartovanie a realizáciu procesu digitalizácie v rámci národného digitalizačného projektu.74 Úloha zabezpečiť udržateľnosť procesu digitalizácie,
ochranu a rozširovanie zbierkových a informačných fondov knižníc sa stala súčasťou Programového vyhlásenia vlády SR na roky
2012–2016. V oblasti digitalizácie knižničných a archívnych fondov
sa jedná o projekt Digitálna knižnica a digitálny archív.75 Vzhľadom
na technické, technologické, organizačné, personálne, priestorové
a samozrejme aj finančné problémy sa štart realizácie projektu,
ktorého nositeľkou je Slovenská národná knižnica v Martine (ďalej
SNK), stále odkladal a neskôr rozbiehal veľmi pomaly. Hoci
v súčasnosti podľa informácií z SNK projekt rýchlo napreduje,76
viaceré slovenské knižnice s bohatými zbierkami starých a vzácnych tlačí, s cieľom urýchliť celý proces digitalizácie, postupne
začali budovať vlastné digitalizačné pracoviská. Snahy sprístupniť
knižničné dokumenty čo najširšiemu okruhu čitateľov a zároveň
ich ochrániť v procese sprístupňovania pred mechanickým poško-
113
��
Staré a vzácne tlače.
[online]. [cit. 20.11.2013].
Dostupné na internete:
http://digitalna.kniznica.
info/cgi-bin/library?site
=localhost&a =p&p=
about&c=staravzc&l=
sk&w=utf-8
�� Bašagić. [online].
[cit. 20.11.2013]. Dostupné
na internete: digitalna.
kniznica. info/cgi-bin/
library?site= localhost&a
=p&p= about&c=
basagic&l= sk&w=utf-8
��Digitalizované
dokumenty ÚK SAV.
[online]. [cit. 20.11.2013].
Dostupné na internete:
oldbooks.savba.sk/digi/
114
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Digitalizačné
pracovisko a knižný
skener Bookeye 4
Prvý krok k digitalizácii tlačí v ŠVK v Banskej Bystrici
Štátna vedecká knižnica v Banskej Bystrici (ďalej len ŠVK), ktorá
patrí veľkosťou a zložením svojho knižničného fondu k najvýznamnejším knižniciam na Slovensku, sa v roku 2013 tiež rozhodla realizovať svoj digitalizačný projekt. Nepôjde pritom o masovú digitalizáciu, ktorou je na Slovensku poverená Slovenská národná
knižnica v Martine, ale o digitalizáciu jedinečných, vzácnych a historicky cenných tlačí z fondu ŠVK. Cieľom je postupne digitalizovať všetky edičné tituly, ktoré knižnica počas svojej 85ročnej existencie vydala, ako aj dokumenty z fondu starých a vzácnych tlačí,
ktoré je z hľadiska autorského práva možné zverejniť. Jedná sa
približne o 11 000 tlačí, v objeme 4,5 milióna strán.
Prvým krokom vedúcim k realizácii projektu bolo vybudovanie digitalizačného pracoviska a spracovanie internej smernice upravujúcej
proces digitalizácie knižničného fondu ŠVK. Jej cieľom bolo dosiahnuť čo najvyššiu efektívnosť a zabezpečiť výkonnosť aj v pomerne
skromných podmienkach. Smernica stanovila postupy a konkretizovala pravidlá v procese digitalizácie dokumentov v týchto oblastiach: technické parametre, technologické parametre a archivácia,
sprístupňovanie digitálnych kópií, workflow–logistika výberu a odovzdávania dokumentov medzi jednotlivými pracoviskami ŠVK. Pri
digitalizácii starých a vzácnych je nevyhnutné zamedziť nepriaznivým dopadom na zdrojové materiály, či už z hľadiska poškodenia,
straty, alebo iných negatívnych vplyvov na spracovávaný materiál.
Dôležité je najmä zabezpečiť vyhovujúce prostredie, spĺňajúce osobitné požiadavky z hľadiska svetla, vlhkosti apod. Dôležité postavenie v rámci digitalizačného procesu má aj dôsledná dokumentácia
všetkých krokov: od vyskladnenia dokumentu z depozitu, jeho čistenia a prípravy, skenovania, spracovania, až po ukladanie digitálnych
súborov, vytváranie verzií z veľkých súborov na dodanie on-line
a tvorbu metadát. Register (evidenciu) digitalizovaných dokumentov vedú zamestnanci jednotlivých pracovísk, podieľajúci sa na procese digitalizácie, formou zápisu do formulára sprístupneného
v lokálnej sieti. Register obsahuje názov digitalizovaného dokumentu, autorské údaje, vydavateľské údaje, rozsah dokumentu, signatúru, resp. prírastkové číslo, počet zdigitalizovaných strán, dátum
digitalizácie dokumentu, technické metaúdaje (meno autora digitálnej kópie, názov zariadenia, na ktorom bola kópia vyhotovená,
nastavenie skenera, príp. ďalšie podrobnosti), meno osoby zodpovednej za post-processing, dátum sprístupnenia digitálnej kópie
čitateľskej verejnosti a meno zodpovedného pracovníka, dátum
spracovania metadát a meno zodpovedného pracovníka.
Technické a technologické zabezpečenie
Koncom roku 2012 ŠVK zakúpila prístroj, ktorý umožňuje transformáciu klasického dokumentu na dokument elektronický–knižný
skener Bookeye 4, ktorý disponuje knižnou kolískou tvaru V, chrániacou knižnú väzbu v procese digitalizácie pred poškodením. Skener ďalej obsahuje náhľadový monitor s plochou obrazovkou a skenovaciu hlavu, na ktorej je umiestnený fotoaparát, červený svetelný
laser (horizontálny a vertikálny) a dve lampy. Na čelnom paneli sa
nachádzajú dva USB porty, tlačidlo na zapnutie / vypnutie a plnodotykový panel. Dotykový panel zobrazuje všetky ponuky a slúži na
nastavenie a ovládanie prístroja. Softvér sa ovláda dvoma spôsobmi. Cez integrovaný dotykový panel a prostredníctvom internetového prehliadača cez softvérové rozhranie Scan2Net. Proces
digitalizácie sa začína nasnímaním analógového materiálu –
knihy, resp. časopisu, mapy, pohľadnice atď. na knižničnom skeneri, na ktorom vznikajú prvotné skeny jednotlivých strán kníh. Tie
sú následne odosielané do počítača. Pre tzv. postprocessing sú
115
116
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
využívané tri softvérové programy. Prvým je voľne dostupný (freeware) program ScanTailor, slúžiaci k úprave jednotlivých skenov
(oprava orientácie, natočenie a orezanie strán, určenie okrajov strán,
kontrola zoradenia strán, výber obsahu a nastavenie podkladu). Pre
zachovanie autentickosti materiálu a kvôli následnému OCR spracovaniu sa v programe ScanTailor nastavuje farebné pozadie, resp.
pozadie v stupňoch šedej a nie bitonálne. Jedná sa o časopisy, historický materiál, alebo knihy s farebným obrazovým materiálom. Pri
nastavení farebného pozadia sú možné priesvity, ktoré je možné
odstrániť prostredníctvom špeciálneho grafického programu. Druhým programom je ABBYY Fine Reader 11, softvérová súčasť skenera,
ktorý slúži na úpravu textu (zarovnanie skosenia strán, vyrovnanie
riadkov). Následne, taktiež pomocou tohto programu, vzniká finálna
verzia. V programe Acrobat Profesional sa následne vytvorí štruktúra
vo výslednom dokumente PDF. V tomto formáte sú knihy a dokumenty katalogizované a sprístupňované. Digitálne kópie prejdú procesom OCR (Optical Character Recognition, tj. optické rozpoznávanie
znakov). OCR používa inteligentné algoritmy, ktoré konvertujú
obrázky na editovateľný text, pričom zachovávajú rozloženie a formátovanie pôvodného dokumentu. To čitateľom umožňuje vyhľadať si
relevantné dokumenty a informácie prostredníctvom zadania kľúčových slov z plného textu. Digitalizát – digitálna kópia dokumentu
vzniká v rozlíšení 600 dpi, čo sa týka časovej náročnosti jednoltivých
úkonov post-processingu, sú nastavené nasledovne: skenovanie jednej dvojstrany – 25 s, odoslanie naskenovaného obrázku do PC – 10
s, ScanTailor – maximálne 15 s/strana, FineReader – maximálne 15
s/strana, Acrobat Professional – 15 s/strana.
Vlastný fond starých a vzácnych tlačí zo 16.–19. storočia, obsahuje fondy Mestskej verejnej knižnice a Krajskej ľudovej knižnice,
ako aj torzá ďalších banskobystrických knižníc (školských, obecných a osobných). Najstaršou tlačou je dielo z roku 1545 – Thomae
Linacri Britanni De Emendata Strvctvra Latini Sermonis Libri VI.,
ktorej autorom je anglický humanista Thomas Linacre. Uvedená
knižná zbierka má úzky vzťah s mestom Banská Bystrica, ktorý je
zdokumentovaný nielen prostredníctvom miesta vydania, ale aj
prostredníctvom provenienčných, čiže vlastníckych záznamov,
čo ešte zvyšuje hodnotu týchto zachovaných zbierok. Vzácne sú
i z toho dôvodu, že z kedysi bohatých knižných fondov významných inštitúcií sa dnes zachovalo iba torzo. Najväčší fragment
bývalej knižnice evanjelického gymnázia sa v súčasnosti nachádza práve v ŠVK (186 titulov). Z jazykového hľadiska v rámci tejto
zbierky prevládajú tlače v jazyku nemeckom, maďarskom a latinskom. Ojedinelé sú tlače v iných jazykoch, vrátane slovenčiny.
Z hľadiska obsahového sa jedná najmä o diela antických klasikov
v origináli, učebnice rôzneho zamerania, knihy beletristického
obsahu, odborné historické práce atď. Rozsah fondu: 2 000 tlačí;
približne 140 000 strán.
Seminárnu knižnicu (Knižnicu prvého banskobystrického Kňazského seminára sv. Karola Boromejského v Banskej Bystrici), ktorá
je majetkom Rímskokatolíckeho biskupského úradu v Banskej Bystrici a je v správe ŠVK. Seminárna knižnica vznikla ako súčasť
Kňazského seminára sv. Karola Boromejského v 19. storočí. Celú
knižnicu možno označiť za cennú zbierku, pretože predstavuje so
svojimi približne 8 600 zväzkami kníh jednu z najväčších historických cirkevných knižníc na území mesta Banská Bystrica. Z tohto
počtu možno viaceré označiť za „vzácne dokumenty“. Z časového
hľadiska sú najstaršie a zároveň najvzácnejšie tlače vydané v 16.
storočí. Vo fonde Seminárnej knižnice sú tieto tlače zastúpené
počtom 146 kníh. Najstaršou spomedzi nich je kniha vydaná
v Taliansku v roku 1506 – Calepinus. Ad Librum. Autorom je taliansky humanista a lexikograf Ambrogio Calepino. Za cenné možno
pokladať aj tlače, ktoré sú zriedkavé a v určitej krajine sa zachovali
Digitalizačný plán ŠVK predpokladá digitalizovať tri zbierky:
Edičné tituly vydané ŠVK, ako aj dokumenty vydané knižnicami,
ktorých je pokračovatelkou – Mestskej verejnej knižnice a Krajskej
ľudovej knižnice v Banskej Bystrici (knihovnícke periodiká, katalógy, bibliografie, konferenčné zborníky, biografické slovníky,
monografie, obrazové publikácie apod.). Rozsah fondu: 400 tlačí;
približne 40 000 strán.
117
118
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
len v malom počte, napr. dielo nemeckého reformátora Wolfganga
Muscula (1497–1563) pod názvom In Evangelistam Matthaeum
Commentarii Tribus Tomis Digesti, čiže komentáre k evanjeliu sv.
Matúša. Tlačou bolo vydané vo švajčiarskom Bazileji u Johanna
Herwagena v roku 1551. V slovenských knižniciach, ktoré majú
spracované tlače 16. storočia sa toto dielo nenachádza. Zároveň je
táto tlač vzácna aj z iného dôvodu. Nachádzajú sa v nej rozsiahle
rukopisné záznamy životopisného charakteru, cenné najmä z hľadiska historiografie. No nielen najstaršie knihy možno pokladať za
najvzácnejšie. Viacero kníh je cenných aj z hľadiska miesta ich
vydania. V Seminárnej knižnici sa nachádza dvadsaťtri tlačí vydaných v Banskej Bystrici. Tvoria významnú súčasť dejín Banskej
Bystrice tým, že predstavujú tvorbu miestnych tlačiarov, autorov
a približujú dejiny mesta a okolia. Jazykom týchto diel je maďarčina (Beszterczebányán), latinčina (Neosolii) a nemčina (Neusohl).
Z domácich banskobystrických tlačiarov sú svojou prácou
zastúpené: tlačiareň Jána Štefániho (1770–1820), tlačiareň rodiny
Macholdovcov (19.–20. stor.) a tlačiareň Hungária (1897–1919),
ktorá patrila Móricovi Sonnenfeldovi. Tiež väčšina autorov spomínaných banskobystrických tlačí mala blízky vzťah k mestu Banská
Bystrica. Po obsahovej stránke prevládajú diela náboženského charakteru (kázne, apologetika, cirkevné obrady, úcta k Panne Márii),
nachádzajú sa tu však aj diela z oblasti dejín, literatúry, školstva
a práva. Rozsah fondu: 8 600 tlačí; približne 4 300 000 strán.
Sprístupňovanie digitálnych kópií dokumentov zo svojho knižničného fondu zabezpečuje ŠVK prostredníctvom virtuálnej knižnice.
V súčasnosti ju tvorí licencovaná databáza elektronických kníh
ebrary (obsahujúca okolo 24 000 elektronických kníh), ktorej
súčasťou je funkcia DASH. Tá umožňuje ŠVK vkladanie vlastných
elektronických dokumentov do databázy a ich sprístupňovanie
čitateľom prostredníctvom vzdialeného prístupu. Uvedené, hoci
zatiaľ provizórne a dočasné riešenie sprístupňovania digitálnej
knižnice online, umožňuje používateľom ŠVK vytvárať si vlastné
súbory obľúbených kníh, písať do elektronických kníh poznámky
a odkazy a tiež využívať na štúdium dokumentov z virtuálnej kniž-
nice všetky prenosné médiá – notebook, tablet, smartfón, iPad
atď., na ktoré si môžu elektronické dokumenty stiahnuť a pracovať
s nimi. Virtuálna knižnica je sprístupnená na www stránke ŠVK,
príp. do nej možno vojsť po zadaní odkazu http://site.ebrary.com
/lib/svkbb vo webovom prehliadači a zadaní prístupového hesla,
ktoré čitateľ získa spolu s čitateľským preukazom. Krátke inštruktáže a školenia o vyhľadávacom prostredí poskytuje čitateľom
Databázové centrum ŠVK. Používateľ si pri prvej návšteve virtuálnej knižnice môže vytvoriť osobný používateľský účet [Personal
Bookshelf], aby si mohol ukladať vlastné poznámky a záložky
v knihách. Zvolí si spôsob vyhľadávania–[Simple] vyhľadávanie
podľa kľúčových slov, [Advanced] vyhľadávanie podľa kľúčových
slov vo zvolenom poli (v úplných textoch, názvoch vydavateľstiev,
autoroch), [Browse] prezeranie kníh podľa odborov. Výsledky
vyhľadávania si môže zoradiť podľa relevantnosti, resp. názvu,
mena autora alebo dátumu vydania. Virtuálna knižnica umožňuje
aj ďalšie využitie – tlač záznamov, ich odosielanie e-mailom, uloženie do súboru, v osobnej knižnici „Personal Bookshelf“ označenie textu zvýrazňovačom [Highlight], vytvorenie záložky v knihe
[Bookmark] alebo poznámky [Annotating, Notes]. Pomôcky na
vyhľadávanie sa zobrazia po kliknutí na [Help] alebo [Search tips].
V súčasnosti si už môžu registrovaní čitatelia prostredníctvom virtuálnej knižnice prečítať prvých tristo digitalizovaných dokumentov z fondu ŠVK. Z edičných titulov ŠVK sú to najmä tie, ktoré už
nie sú dostupné v tlačenej forme – rôzne zborníky zamerané na
dejiny knižnej kultúry, dejiny mesta Banská Bystrica a dejiny Slovenska, personálne, retrospektívne a výberové bibliografie, biografické slovníky a pod. Napr. retrospektívna bibliografia Bibliothecae Slovacae Neosolienses saeculi XVIII. et XIX.=Slovacikálne
tlače 18. a 19. storočia na území mesta Banská Bystrica od autora
Imricha Nagya, biografický slovník Kto bol kto v histórii Banskej
Bystrice 1255–2000, výber publikovaných diel významného historika Banskej Bystrice Emila Jurkovicha pod názvom Príbehy
z minulosti Banskej Bystrice 1, 2, či zborníky literárneho klubu
Litera 2. Do databázy každý deň pribúdajú ďalšie digitalizované
119
120
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
121
TÉMA
Prezentace oborových bibliografií
tituly zo 16. až 19. storočia, čím knižnica vytvorila pre čitateľov jedinečnú príležitosť dostať sa z pohodlia domova ku skutočne cenným
dokumentom, v súčasnosti prístupným len pre bádateľov. Proces
digitalizácie v ŠVK v Banskej Bystrici sa začal a je v permanentnom
vývoji na základe praktických skúseností a priebežne získavaných
nových odborných vedomostí. Tvorba digitálnych zbierok je po
všetkých stránkach (odbornej, finančnej, časovej a pod.) veľmi
náročná a okrem iných požiadaviek si vyžaduje veľké pracovné
nasadenie všetkých zainteresovaných. Nadčasový význam digitalizácie vyžaduje nevyhnutnosť orientovať sa v štruktúre vznikajúcich
dát, vo využívaní konvencií pre vytváranie kópií digitálnych dokumentov s následným ukladaním dát nezávisle od akýchkoľvek
firemných SW, pre zabezpečenie kompatibility a využiteľnosti aj
v budúcnosti. Digitalizácia tlačí z fondu ŠVK vytvorí podmienky pre
využívanie nových možností sprístupňovania unikátnych knižničných fondov prostredníctvom moderných informačno-komunikačných technológií, ako aj pre budovanie znalostných portálov a databáz a ďalšie skvalitňovanie knižnično-informačných služieb. ŠVK
v Banskej Bystrici má ambície poskytovať svojim čitateľom stále
kvalitnejšie a komplexné informačné a vzdelávacie služby. Veríme,
že táto novinka v knižnično-informačných službách poskytne čitateľom komfort, aký v minulých rokoch poznali len zo zahraničných
knižníc, uľahčí štúdium študentom a bude cennou pomôckou aj pre
vedecko-výskumných pracovníkov.
LITERATURA
_ Bašagić. [online]. [cit. 20.11.2013]. http://digitalna.kniznica.info
_ Digitalizácia v Slovenskej národnej knižnici napreduje [online]. [cit. 20.11.2013]. www.zive.sk/digitalizacia-v-narodnejkniznici-rychlo-napreduje/sc-4-a-307036/default.aspx
_ Digitalizované dokumenty ÚK SAV. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: oldbooks.savba.sk/digi/
_ KATUŠČÁK, Dušan. Situačná správa o národnom projekte SNK Digitálna knižnica a digitálny archív. In: ITLib, 2012, roč.
16, č. 2 [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: itlib.cvtisr.sk/archiv/2012/2/situacna-sprava-o-narodnomprojekte-snk-digitalna-kniznica-a-digitalny-archiv.html?page_id=665
_ Rok 2014 bude rokom spúšťania elektronických služieb. [online]. [cit. 20.11.2013].
Dostupné na internete: www.opis.gov.sk/rok-2014-bude-rokom-spustania-elektronickych-sluzieb/
_ Staré a vzácne tlače. [online]. [cit. 20.11.2013]. Dostupné na internete: http://digitalna.kniznica.info/cgi-bin/
library?site=localhost&a=p&p=about&c=staravzc&l=sk&w=utf-8
_ Východiská digitalizácie v rámci EÚ [online]. [cit. 15. 11. 2013]. Dostupné na internete: www.infolib.sk/sk/trendyoblastiach/digitalizacia-kniznic/vychodiska-digitalizacie.html
��������: Bibliografie dějin Českých zemí (BDČZ) je dlouhodobý
program tvorby veřejně přístupných elektronických databází
bohemikální literatury z oboru historie a příbuzných věd a analytických a rešeršních služeb. BDČZ si klade za cíl zachytit veškeré
odborné práce (knihy, studie a články, recenze a zprávy o literatuře) vydané k českým dějinám doma i v zahraničí. Součástí
práce je soustavný monitoring zahraničních bibliografických
databází a dalších informačních zdrojů.
Projekt Bibliografie dějin Českých zemí je pokračováním projektu
oborové (historické) bibliografie, který trval díky podpoře české
historické obce již od počátku 20. století. Název projektu se
s postupem času měnil, změny názvu však odrážely více proměny
české státnosti a společenské proměny, než zásadní proměny
konceptu průběžné periodické bibliografie (v ideálním případě
vydávané v ročních intervalech), který až na některé dílčí úpravy
zůstával podobný. V roce 1905 vyšel první útlý svazek Bibliografie
české historie,80 vydávané nepřetržitě až do počátku druhé světové války, na něj navázala po roce 1948 Bibliografie československé historie,81 společný projekt českých a slovenských bibliografů,
přejmenovaná počátkem sedmdesátých let v souvislosti s vytvořením federativního uspořádáním československého státu na Bibliografii dějin Československa.82 Rozdělení Československa znamenalo i rozdělení české a slovenské bibliografické práce a další
změnu názvu. Na území českého státu pokračovalo vydávání Bibliografie dějin Českých zemí 83 s roční periodicitou, na Slovensku
byla zvolena cesta vydávání pětiletých výběrových bibliografií pod
názvem Slovenská historiografia.84
Bibliografie dějin Českých zemí po roce 1992 vycházela i nadále ve
formě tištěných ročenek i výběrových soupisů, které vydával Historický ústav Akademie věd ČR. Interní bibliografické databáze
byly po roce 2000 zpřístupněny široké veřejnosti na síti internet.
Od roku 2006 byl součástí bibliografických ročenek CD-ROM
s kompletní bibliografickou databází literatury od roku 1990.
BIBLIOGRAFIE
DĚJIN ČESKÝCH
ZEMÍ (BDČZ)
Václava Horčáková,
Historický ústav AV
ČR Praha
�� Bibliografie české
historie za rok 1904.
Úvod Josef Pekař; spo­
lupracovali Lubor Niederle, Bohuslav Matějka,
Zdeněk Nejedlý, Hugo
Traub, Tomáš Kalina;
excerpoval František
Kořínek. Praha: Historický klub, 1905. 48 s.
(Český časopis historický. Roč. 11. 1905.
Příloha.)
��
Bibliografie československé historie
vycházela v Praze
v Nakladatelství Československé akademie věd
od roku 1957 (literatura
za rok 1955) do roku
1972, kdy vyšel svazek
obsahující záznamy
o literatuře vydané
v roce 1965. Bibliografii
sestavovali čeští bibliografové Věroslav Myška
a Lumír Nesvadbík,
slovenskou stranu zastupovala Anna Škorupová.
122
�� Pod tímto názvem
vycházely bibliografické
soupisy od roku 1979 (literatura za rok 1971) do roku
1992 (literatura za rok
1998).
�� Bibliografie dějin
Českých zemí za rok ... =
The bibliography of the
Czech Lands for the year
... Praha, Historický ústav
1999–. Dále jen BDČZ.
�� Slovenská historiografia. Výberová bibliografia = Slovak historiography. Selected
bibliography. Bratislava,
Veda 2000–.
�� Cestovní mapa ČR
velkých infrastruktur.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
[online]. Praha, 2013 [cit.
2013-10-12]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/
vyzkum-a-vyvoj/ceska-roadmap?lang=1
�� ESFRI Roadmap.
European Comission
[online]. [cit. 2013-10-12].
Dostupné z: http://ec.
europa.eu/research/infrastructures/index_en.
cfm?pg=esfri-roadmap
�� Identifikační kód
projektu BDČZ: LM2011018.
�� European Historical
Bibliographies [online]. [cit.
2013-10-12]. Dostupné z:
http://www.histbib.eu/
��Bibliographieportal
zur Geschichte Ostmitteleuropas. Herder-Institut
für historische Ostmitteleuropaforschung [online].
2013 [cit. 2013-10-12].
Dostupné z: http://www.
litdok.de/cgi-bin/litdok
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
123
V roce 2010 byla BDČZ zařazena jako prioritní projekt v rámci společenských a humanitních věd v Cestovní mapě ČR velkých infrastruktur pro výzkum, experimentální vývoj a inovace.85 Tento strategický dokument vznikl v reakci na evropskou cestovní mapu
(ESFRI Roadmap)86 a odráží v sobě zapojení českých velkých
infrastruktur do Evropského výzkumného prostoru. Historický
ústav AV ČR je příjemcem projektu Ministerstva školství mládeže
a tělovýchovy s názvem Bibliografie dějin Českých zemí, který je
rozvržen na léta 2012–2016.87 Cílem projektu s názvem Bibliografie dějin Českých zemí je další vývoj online přístupné databáze
české historické bibliografie jako bibliografie průběžné i retrospektivní a pokračování ve vydávání dílčích výstupů tiskem i na
datových nosičích. Dalším důležitým úkolem je integrace BDČZ do
systému národních historických bibliografií Evropy v rámci mezinárodních projektů. Kromě tradiční česko-slovenské spolupráce je
to především projekt Evropských historických bibliografií pod
záštitou Berlínsko-braniborské akademie věd88 a databanky pro
dokumentaci literatury k dějinám středovýchodní Evropy, kterou
koordinuje Herderův institut v Marburgu.89 Pro úspěšnost projektu BDČZ je však nezbytné též navázání nových kontaktů se
zahraničními partnery a hledání nových forem spolupráce. Mezi
partnerskými pracovišti je možno provádět nejen výměnu dat, ale
spolupracovat i na rešeršních službách nebo kooperovat při zpracování výběrových bibliografických soupisů věnovaných tématům, která řeší více národních historiografií a umožnit tak větší
vzájemnou informovanost.
Díky odborným znalostem, zkušenostem a péči programátorů této
firmy byla data BDČZ převedena v první polovině roku 2013 do
nového systému v mezinárodní formátu MARC21, aniž by došlo
k jakékoli ztrátě dat. Celkem se jednalo o zhruba 300 000 záznamů
o knihách, článcích, seriálech, recenzních a zprávách o literatuře
vydané k českým dějinám doma i v zahraničí. Tyto databáze vznikaly zpracováním literatury z fondu knihovny Historického ústavu
AV ČR i dalších knihoven a jsou výsledkem více než dvaceti let činnosti bibliografického pracoviště, dnes Oddělení historické bibliografie tohoto ústavu.92 Jedná se o soubor dat, který je obsahově
jedinečný, především co se týká článků, recenzí a zpráv o literatuře, které nezachycuje v tomto rozsahu žádná jiná dostupná oborová databáze. Data byla nově rozdělena do několika fondů,
z nichž nejrozsáhlejší jsou fondy článků od data vydání prvního
čísla nejvýznamnějšího českého vědeckého periodika Českého
časopisu historického (více než 160 000 záznamů) a již jmenované recenze (přes 70 000 záznamů). Databáze ještě čeká mnoho
kontrol a oprav, než budou data zcela odpovídat standardům,
důležité však je, že pro běžného uživatele jsou tyto informace
opět dostupné a bylo plynule navázat na starší záznamy v databázích nově zpracovanými záznamy, které už by měly být zapisovány zcela vyhovujícím způsobem. Jedinou výjimkou je opět jmenovaný fond recenzí, kde jsme byli postaveni před rozhodnutí buď
narušit koncepci databáze, přesněji řečeno vazby mezi recenzovaným dokumentem a recenzí, nebo řešit zápis tohoto typu dokumentu poněkud méně standardní formou. Rozhodli jsme se pro
druhé řešení, aby byla zachována hodnota a kontinuita informací
v databázích. V letních měsících proběhla první fáze oprav, především na rejstřících a implementace jmenných autorit, které byly
doplněny k převážné části záznamů. Opět se rozběhla průběžná
excerpce do databáze – nezpracované sborníky bohužel nyní
počítáme na metry, ale doufáme, že do konce roku 2013 díky posílení našeho týmu o velmi schopné studenty oboru historie financované z projektu, naše zpoždění dohoníme a bibliografická databáze bude zcela aktuální.
�� KP-SYS spol. s r.o.
[online]. [cit. 2013-10-12].
Dostupné z: http://
www.kpsys.cz/verbis/
index.php/cs/
��
Integrovaný knihovní systém Verbis byl
vytvořen v roce 2010
jako nástupce starších
systémů. Díky němu má
česká historická bibliografie poprvé k dispozici
systém podporující knihovnické standardy.
�� Oddělení historické bibliografie bylo
vytvořeno z pracovní
skupiny pro historickou
bibliografii při knihovně
Historického ústavu rozhodnutím vedení této
instituce od 1. 1. 2013.
V roce 2012, který byl prvním rokem řešení projektu BDČZ, byla na
základě veřejné soutěže uzavřena smlouva o dílo na komplexní
softwarové zabezpečení bibliografie s firmou KP-SYS90 na dobu
trvání projektu. Předmětem plnění této smlouvy je podpora knihovnického softwaru Verbis91 a elektronického katalogu Portaro
s integrovanými prvky WEB 2.0. Na základě zatím poměrně krátké,
ale velmi intenzivní a úspěšné spolupráce je možno říci, že to byla
volba velmi dobrá.
124
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Průběžně probíhá příprava bibliografického pracoviště na spolupráci s Národní knihovnou. BDČZ může být prospěšná při doplňování databáze Souborného katalogu, která zachycuje články
vydané v českých novinách a časopisech (ANL) a chtěli bychom
též spolupracovat na doplňování databáze jmenných autorit, kde
podle našeho názoru mohou být naše znalosti velmi užitečné.
Není zcela jednoduché proniknout do tohoto systému kooperace
– první překážkou se ukázala skutečnost, že BDČZ nemá vlastní
lokační značku – siglu instituce. Tento problém byl ve spolupráci
s Národní knihovnou vyřešen,93 dalším krokem bude odeslání již
připraveného vzorku dat do Národní knihovny a úprava dat podle
jejích připomínek.
řečeno s Komenským, jako „kompas v moři knih“. Přesné citování
dokumentu však umožňuje vyhledat knihu i článek přímo odkazem z webu BDČZ ve fondech knihoven prostřednictvím domácích i zahraničních souborných katalogů, portálů jako je Jednotná
informační brána nebo Souborný katalog ČR.94 Web BDČZ proto
nabízí velmi důležitou možnost vyhledávat v těchto zdrojích přímo
ze stránky s vyhledaným záznamem. Zatím je ovšem vytvoření
těchto služeb BDČZ ve fázi testování.
Webová stránka projektu BDČZ byla zpřístupněna veřejnosti 27.
srpna 2013. Podařilo se zachovat původní adresu (http://biblio.
hiu.cas.cz/), na kterou jsou uživatelé zvyklí. Databáze i web mají
samostatnou českou i anglickou verzi, dokončuje se německá.
Web BDČZ nabízí mimo přístupu do databází též informace o projektu a nabídku rešeršních služeb, samozřejmostí jsou aktuální
zprávy o průběhu řešení projektu a kontaktní informace. Žádost
o rešeršní služby je možné odeslat přímo z webových stránek
pomocí online dostupného formuláře. Vybrané rešerše, které mají
informační hodnotu i pro širší veřejnost, jsou zpřístupňovány
veřejnosti v rámci této sekce. Webový katalog nabízí uživatelům
i možnost ukládat záznamy do schránky a vytvářet vlastní
rešerše, pro využití této služby je už však nutná registrace na rozdíl od vyhledávání, které je zcela volně dostupné. Systém vytváření vlastních rešerší bude ještě vyžadovat řadu zdokonalení, především co se týká bibliografických citací, na kterých nyní
intenzivně pracujeme.
�� Historický ústav AV
ČR, v. v. i. - Oddělení
historické bibliografie,
byla přidělena lokační
značka ABB115
Správnost a přesnost citací je pro uživatele historické bibliografie
velmi důležitá, neboť bibliografie nenabízí uživateli žádný knihovní
fond, smyslem databáze je nalezení informace o tom, jaká literatura nejvíce odpovídá aktuálním potřebám uživatele, má sloužit,
Nové moderní prostředí umožňuje uskutečňovat v databázi historické bibliografie i přímé navedení uživatele k plnému textu dokumentu uloženému v digitální knihovně, pokud jsou tyto texty
veřejně přístupné. Zatím bylo vloženo do databáze několik set
odkazů na domácí i zahraniční digitální knihovny, jako je např.
Gallica,95 kterou provozuje francouzská Národní knihovna, nebo
český Kramerius. Většinou se však tyto odkazy týkají starší literatury, neboť zveřejnění nových prací brání ustanovení autorského
zákona. Pro historické bádání je však i přístup k této starší literatuře užitečný a vyplatí se jej do oborové bibliografie zapracovat,
ať už se jedná o studie ve francouzské Revue Historique96 nebo
popularizační články Josefa Pekaře a dalších historiků v Národních listech,97 které byly recenzovány v Českém časopise historickém. Jedním z cílů projektu BDČZ je monitorování rychle se rozvíjejících nových informačních zdrojů a to nejen databází, ale
i digitálních knihoven. Bibliografické záznamy obohacované
o odkazy na plné texty usnadní vědeckým pracovníkům i studentům časově náročné vyhledávání v digitálních knihovnách
a navede je k plnému textu, který je někdy těžké v rámci digitální
knihovny vyhledat, pokud neznáme přesnou citaci dokumentu.
Bibliografický popis u většiny dokumentů v digitálních knihovnách chybí, není tu možnost vyhledávat podle lokalit, biografických hesel nebo klíčových slov. Většinou je třeba spokojit se s fulltextovým vyhledáváním. Role bibliografie je zůstává v tomto
ohledu nenahraditelná, neboť lepší cesta k výběru těch informací,
které právě potřebujeme, dosud nalezena nebyla.
125
�� Knihy jsou
vyhledávány na prvním
místě na základě
přiděleného ISBN, ve
druhé řadě podle názvů.
Vyhledávání článků je
zatím ve fázi testování.
�� Gallica: Bibliothéque numérique
[online]. [cit. 2013-10-12].
Dostupné z:
http://gallica.bnf.fr/
�� Revue historique.
Paris, Presses Universitaires de France, 1876–.
�� Národní listy.
Praha, Julius Grégr,
1861–1941.
126
�� Digitální knihovna
Filozofické fakulty
Masarykovy univerzity:
beta verze [online]. [cit.
2013-10-12]. Dostupné z:
http://digilib.phil.muni.cz/
�� Věra HANELOVÁ,
Václava HORČÁKOVÁ,
Kristina REXOVÁ, Český
časopis historický.
Databáze rejstříků 110
ročníků Českého časopis
historického za léta 1895
až 2012. Na databázovém
zpracování spolupracovaly:
Jana Jelínková, Kristýna
Kosinová, Lenka
Procházková a Olga
Laniarová. Praha,
Historický ústav Akademie
věd České republiky [2013].
ISBN 978-80-7286-212-2.
– 1 elektronický optický
disk (CD-ROM).
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
V položkách milionů stran narůstá obsah stávajících digitálních
knihoven a zároveň vznikají i nová úložiště, především v regionech.
Stává se obtížným problémem zvládat jen informace o tom, jaké
nové zdroje informací jsou k dispozici. Řada z těchto úložišť, mezi
nimi především depozitáře univerzit, navíc zpřístupňuje volně se
svolením autorů stále novější odbornou literaturu. Tento trend je na
území České republiky v oblasti vědecké a odborné literatury
patrný zvláště v posledních několika letech. Můžeme předpokládat, že stojíme teprve na počátku dalšího obrovského přívalu informací, se kterým bude třeba se vyrovnat. I zde je důležitá role bibliografie, která navede uživatele nejen k plným textům, ale též
prostřednictvím těchto odkazů upozorní na nově vytvořené a zpřístupněné digitální knihovny. Příkladem může být brněnská Masarykova univerzita, která poskytuje od roku 2013 otevřený přístup
k plným textům akademických prací (časopisů, monografií, sborníků) vydaných na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a to
včetně převážné části literatury vydané v posledních dvaceti
letech.98 Projekt BDČZ má v současnosti všechny technické předpoklady, aby tento nový trend mohl sledovat, odkazy na plné texty
obohacovat záznamy v databázi a zároveň tak navést uživatele
k novým zdrojům informací na území České republiky i v zahraničí.
tečnou pomůckou, neboť umožňuje tvorbu vlastních rešerší
a export citací v rozsahu, který je z databází dostupných na www
v rámci internetu těžko uskutečnitelný.
Dalším nezbytným krokem po převedení dat BDČZ do nového systému je obnovení vydávání tištěných bibliografií a dalších
výstupů, což do ukončení této fáze projektu nebylo technicky
možné. Prvním výsledkem práce bibliografů Historického ústavu
je databáze databázi rejstříků 110 ročníků Českého časopisu historického za léta 1895–2012 na CD-ROM.99 Jedná se o zpracování
dat ještě v rámci starého systému, který vznikal v době přípravy
převedení databází do nového prostředí katalogu Verbis. Data
během této práce prošla kompletní revizí a jsou prezentována
v mezinárodním formátu MARC21. Celkem se jedná o 44 300
záznamů o studiích, recenzích i zprávách z vědeckého života
vydaných v Českém časopise historickém v tomto období. Databáze na CD-ROM bude, jak doufáme, pro vědecké pracovníky uži-
127
Obnovení vydávání tištěných bibliografií je v současné době nejvyšší prioritou projektu BDČZ. I zde se vynořuje řada koncepčních
a metodických otázek, které nebude snadné vyřešit. Přepokládáme však, že provedení nejobtížnější části projektu, převedení
dat do nového systému a jejich zpřístupnění veřejnosti, dává
dobrý předpoklad k tomu, aby česká historická bibliografie mohla
úspěšně pokračovat a plnit své tradiční úkoly. Základní úlohou historické bibliografie není jen evidovat a pořádat informace, ale na
prvním místě ukazovat cestu k těm informačním zdrojům, které
jsou nejzávažnější a nejvíce odpovídají potřebám uživatele bibliografie, ať už je to vědecký pracovník, student nebo běžný občan,
který se zajímá o výsledky historického bádání.
Dnešní uživatel bibliografie již nerozlišuje kvalitu a věrohodnost
informace podle toho, zda se mu jí dostane v tištěné nebo digitální
formě. Do společenských věd proniká stále širší využití digitálních
knihoven, které zpřístupňují převážně původně tištěné texty. Digitální repozitáře už neslouží jen k uchování starších, původně jen
tištěných dokumentů, ale stále více péče je věnováno i uchování
výsledků vědecké práce, které už v digitální formě vznikly, ať už
jsou to knihy, vědecké časopisy, postery, výukové i jiné prezentace
(tzv. šedá literatura) a řada dalších.100 Úlohou odborné bibliografie,
včetně bibliografie historické, je sloužit jako poučený průvodce,
který usnadňuje cestu v této složité narůstající změti informací.
Tento úkol je velmi obtížný a těžko zvládnutelný bez vzájemné spolupráce mezi bibliografy na domácí i mezinárodní úrovni. Stejně
nezbytná je pak i větší spolupráce historiků s bibliografy, vytvoření
zpětné vazby, pojmenování požadavků a potřeb historické vědy na
obor historické bibliografie v současném rychle se měnícím světě.
��� Příkladem může
být Digitální knihovna
Akademie věd ČR, která
uchovává kromě starší
literatury vydané v 19.
a 20. století i novou
produkci periodik ústavů
AV ČR a dalších
vědeckých institucí.
Plné texty však nejsou
veřejně dostupné.
Digitální knihovna AV ČR
– nové články [online].
2013 [cit. 2013-10-12].
Dostupné z:
http://dlib.lib.cas.cz/
128
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
TÉMA
Regionální průmyslové podniky
a průmyslníci v literatuře
Baťovy závody
– geniální
myšlenka
československého
průmyslníka
Eva Filípková,
Krajská knihovna
Františka Bartoše
ve Zlíně
��������: Tomáš Baťa již v útlém mládí dokázal rozdmýchat dřímající talent, který ukázal celému světu geniálního průmyslníka,
jehož nápady předešly svou dobu a inspirovaly následovníky po
celém světě. Jeho fascinující systém řízení však nespočíval jen
v organizaci výroby, ale také v dalších nápadech, které v rámci
Baťových závodů a Zlína jako takového realizoval. Jedním z jeho
zajímavých nápadů bylo i zřízení novin, které poskytovaly
zaměstnancům rozličné informace. V době jejich vzniku měl
autorský tým jen jednoho člena, ale s postupem času se rozrůstal a sdružoval zajímavé osobnosti, jejichž osudy by si mnohdy
nezadaly s románovými hrdiny.
Ačkoliv se téma tohoto okruhu nazývá Regionální průmyslové podniky a průmyslníci v literatuře, pojďme se na jednu geniální průmyslnickou myšlenku - Baťovy závody - podívat z jiné strany.
O Baťových závodech byla vydána celá řada publikací a nezměrně
víc článků, zaměřujících se tu na systém řízení, tu na školství, či
sociální oblast, nebo architekturu atd. Stejně tak byl zmapován
život Tomáše Bati, i jeho následovníka Jana Antonína a nejen jejich
myšlenky a činy, ale i jejich spolupracovníci. Zkusme se tedy na
Baťovy závody podívat z druhé strany – ne, co bylo vydáno o nich,
ale co vydaly ony. Tomáš Baťa byl sám náruživým čtenářem a usiloval o to, aby tuto možnost dostali i jeho podřízení a stejně tak si
uvědomoval, že je důležité, aby zaměstnanci byli informováni. Dal
tedy popud ke vzniku Tisku Zlín, který se podílel na vydávání novin
a časopisů, ale i knih.
Začněme ale od začátku, krátkým shrnutím hospodářské historie
Zlína. Již v roce 1509 udělil Zlínu král Vladislav právo ke konání trhů
a v letech 1516, 1571 a 1592 k němu přibyly i další hospodářské
výsady. Díky tomu ve Zlíně zavládla doba prosperity obchodu
a řemesel. Nejčastějšími řemesly zde v té době bylo hrnčířství,
ševcovina a soukenictví. V roce 1605 však městu zasadil krutou
ránu vpád uherských povstalců, kdy bylo pleněno a sužováno
požáry. Třicetiletá válka pak zkázu dokonala. Trvalo dalších sto let,
než se Zlín znovu vzpamatoval. Až v 18. století opět povstala
řemesla i obchod. Již v letech 1779-1780 byl učiněn ve Zlíně první
pokus o velkovýrobu zavedením plátenické manufaktury. Větší
průmyslové podniky se pak začaly objevovat až v 19. století, kdy
vznikla továrna na zápalky barona Brettona a továrna na boty
R. Florimonta, které ale obě brzy zanikly. Na počátku obuvnictví ve
Zlíně tedy nestála živnost sourozenců Baťových – Antonína, Anny
a Tomáše, založená v roce 1894, ale ševci zde sídlili již o celá staletí dříve. Ani samotný rod Baťů se výrobou bot nezačal zabývat až
v době tří sourozenců – zakladatelů světoznámého průmyslového
impéria. Tomuto řemeslu se věnovalo již sedm předešlých generací od 16. století. Až do počátku 18. století však rodové jméno
znělo Batia. Antonín Baťa, otec zakladatelů firmy Baťa, se narodil
13. srpna 1844 a i on byl věrný rodinné tradici ševcovské. V roce
1870 se oženil s vdovou po jiném zlínském ševci Bartošovi, Annou.
Získal tím velkou, ale zejména zavedenou dílnu, kterou spojil se
svou vlastní. Anně a Antonínovi se narodily tři děti – Anna, Antonín
a Tomáš. V roce 1886 však matka umírá a otec se i s dětmi stěhuje
do Uherského Hradiště, kde se oženil s vdovou po tkalci Koláříkovi
z Osvětiman, Ludmilou a Antonínovi, Anně a Tomášovi postupně
přibylo dalších pět sourozenců.
Tomáš Baťa se o výrobu bot zajímal již od útlého dětství, kdy se
ještě jako batolící dítko pohyboval po otcově dílně a všem při práci
nahlížel pod ruce. Však také již v 6 letech dokázal „vyrobit“ své
první boty – byly vyřezány ze dřeva. Pouhé vyřezávání ho však po
nějaké době přestalo bavit, a tak z odpadků kůží v dílně vyrobil své
první opravdové boty (ač zatím jen pro panenky). Přestěhování
rodiny do Uherského Hradiště se ukázalo jako prospěšné pro Tomášovu práci, naučil se zde nové postupy a činnosti, které ještě do
Zlína nedorazily. Zaujala ho i jedna pozoruhodná novinka, v Prostějově k výrobě bot začali využívat strojů. V roce 1894 Antonín Baťa
podal žádost o živnostenský list na výrobu obuvnického zboží. Bylo
mu vyhověno a tak spolu se svými sourozenci Annou a Tomášem
založil obuvnickou dílnu. I když byla vedena pod Antonínovým jmé-
129
130
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
nem, vlastnili ji všichni tři sourozenci dohromady. Nejvíc iniciativy
však projevoval nejmladší Tomáš. V roce 1900 dílnu změnili na
veřejnou společnost T. & A. Baťa a měla již 50 zaměstnanců. O šest
let později pak již stála první z továrních budov. O dva roky později
Antonín zemřel a Tomáš se tak stal jediným vlastníkem firmy. Anna
pak z výnosů firmy žila až do své smrti ve 30. letech. Již v roce 1914
měla firma 400 zaměstnanců a v době 1. světové války, kdy pracovala na vojenských zakázkách, pak jejich počet vzrostl až na 5 000.
Název T. & A. Baťa firma nesla až do roku 1931, kdy byla přetvořena
na akciovou společnost s názvem a. s. Baťa.
V letech 1931–1932 v Baťových závodech přibylo devět továrních
budov, dvě skladiště, plynárna, byl také postaven obchodní dům
a Velké kino, šest internátů či 500 rodinných domů. Rok 1932 se
však ukázal jako krizový a export poklesl o 70 %. Firma se tedy
zaměřila i na jiné výrobky a začala vyrábět například pneumatiky,
různé gumové zboží, hračky, umělá vlákna, ale také třeba letadla.
12. 7. 1932 přišla pro všechny zdrcující zpráva. Při letecké havárii
zahynul Tomáš Baťa. Vedení podniku se ujal jeho nevlastní bratr
Jan Antonín Baťa. Už v roce 1935 se Československo stalo ve
vývozu celokožené obuvi prvním na světě a třetím v obuvi
gumové. V tomto roce Baťovy závody založily své známé filmové
ateliéry. O pouhé dva roky později už Baťovy závody působily ve
33 státech na třech kontinentech, v roce 1938 měla firma 42 tisíc
zaměstnanců v Československu a dalších 25 tisíc v zahraničí.
V roce 1939 byla založena Baťa Shoes Corporation Canada a část
výroby byla, kvůli počínající válce, převedena do zahraničí. 20. 11.
1944 byly Baťovy závody americkým letectvem vybombardovány.
Jejich zánik však přišel až o necelý rok později v říjnu 1945, kdy
byly prezidentským dekretem znárodněny.
lou žádost: Dejte mi tři redaktory a dva sázecí stroje. Budeme ve
Zlíně dělat časopis. Odvezu si je hned.“ Stroje ani redaktory si sice
neodvezl, ale i tak na jaře 1918 opravdu začal vycházet ve Zlíně
první čtyřstránkový týdeník pod názvem Sdělení zaměstnanců
firmy T. a A. Baťa ve Zlíně. První číslo vyšlo 25. 5. 1918 a úvodní článek napsal sám Tomáš Baťa o situaci v podniku. Sdělení bylo prvním podnikovým časopisem vůbec a vlastně se stalo jakýmsi
základem pro vznik desítky dalších. Pro Sdělení, jak se nakonec
ukázalo, nemusel Tomáš Baťa tiskárnu vůbec zařizovat. Jeho
potřebám zcela postačila již zařízená malá podniková tiskárna,
kde se tiskly úkolové lístky, štítky na krabice a běžné tiskopisy.
Sdělení ve svých počátcích bylo zaměřeno ponejvíc na ryze praktické informace. Protože byl v důsledku války všeobecný nedostatek jídla, oblečení, práce i třeba bydlení, zřídil Tomáš Baťa v závodech jídelny i potravinový konzum. Sdělení pak informovalo
o dodávkách, ale i cenách mouky, masa, oděvů, či topiva. Na první
straně pak, namísto úvodních článků, byl zveřejněn jídelní lístek
závodní jídelny. Zabydlel se tam dokonce na dlouhých devět let.
Pravidelně se ve Sdělení objevovaly i zprávy ze života zaměstnanců, jako oznámení a blahopřání k sňatkům, výročím, narození
dětí, ale také zprávy o činnosti různých spolků, oznámení o představení ochotnických divadel a jiných zábavných akcích ve Zlíně.
Rozsah zpráv se postupně rozšířil i o pracovní výsledky dílen
s podíly zaměstnanců zúčastněných na zisku, ale i o informace
o rozvoji města. Nechyběly ani zajímavosti z obuvnictví jako takového, novinky v pracovní a zdravotní bezpečnosti. Mnohdy se zde
objevily i překlady amerických autorů, jako Mardena či Emersona,
ale také Baťu tolik inspirujících Forda a Taylora. Stále se rozšiřující
sportovní aktivity se taktéž staly součástí týdeníku, ale měly ještě
jeden, a to podstatnější, vliv.
Jednou ze zajímavých součástí Baťových závodů byl tisk. Redaktor
Lidových novin Bedřich Golombek ve svých vzpomínkách popsal
situaci, která předcházela vzniku zlínského tisku. „...kteréhosi
večera r. 1918 přišel do redakce Lidovek Tomáš Baťa. Měl neobvyk-
Poptávka po pravidelném sportovním zpravodajství dala popud ke
vzniku pondělníku. Vzhledem k rozvržení pracovního týdne byla
neděle jediným dnem, kdy bylo možno pořádat pravidelné sportovní akce. Obyvatelé Zlína bažili po výsledcích různých zápasů,
131
132
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
a tak se právě díky této potřebě zrodil pondělník, který přinášel
informace nejen o celostátním sportu, ale zejména o tom oblastním. Čtenáře lákaly informace kupříkladu o zlínském fotbalu, atletice, házené, boxu či cyklistice. Obrovským plusem kromě výsledků
oblastních týmů bylo i to, že se ke čtenářům dostal již v pondělí
ráno při jejich cestě do práce, a ne až v odpoledních hodinách, jako
pražské či brněnské pondělníky. Po roce 1928 se list přejmenoval
na Časopis zaměstnanců firmy Baťa, ale i přes tento název začal
přesahovat hranice podniku a stával se důležitým zdrojem informací pro samotné město i celý kraj. V této době začala poptávka
po časopisu silně přesahovat nabídku, a proto byly pořízeny nové,
rychlejší a výkonnější sázecí stroje. Už v roce 1930 se změnil název
Sdělení na Zlín, který vycházel v pátek a přibyl i Zlín – pondělní
vydání. Jen o rok později začal vycházet i Zlín – středeční vydání.
Zanedlouho se tiskárna rozšířila o rotačku na tříbarevný tisk,
vlastní štočkárnu a další dva sázecí stroje. Každý z listů si však
zachovával své zaměření – pondělník se ponejvíce věnoval sportu
a zprávy doplňovaly informace z kraje, středeční vydání se věnovalo stavu a vyhlídkám československé ekonomiky a průmyslu,
páteční vydání v podstatě zůstalo zejména podnikovým týdeníkem
a časopisem pro město. Protože Československá republika v době
předválečné měla silnou německou menšinu, přizpůsobila se
redakce i jí. Pro oblasti, v nichž českoslovenští Němci žili, vydávala
týdeník Der Pionier, což vlastně bylo v němčině tištěné vydání středečního Zlína. Sdělení, které se přeměnilo ve Zlín, však nebylo jediným titulem, které Baťovy závody vydávaly. Potřeba odborných
informací pro zaměstnance vedla k zahájení vydávání interního
týdeníku pro zaměstnance prodejen Zpravodaj prodavačů. Ačkoliv
byl určen pouze pro interní potřebu, byl vydáván v nákladu osmi
tisíc výtisků a stal se důležitým informačním zdrojem pro obuvníky, ale i kožaře a gumaře v celé zemi. V roce 1934 byl založen
měsíčník Výběr, který byl jakousi obdobou Readers Digest, tedy
magazínu přinášejícím výběr zajímavých článků z celého světa. Již
třetí rok své existence se Výběr stal nejrozšířenějším magazínem
v celém Československu. Výběr vycházel od roku 1936 i v německé
verzi pod názvem Weltblick. Zajímavostí je, že Výběr nevycházel
pouze česky a v německém překladu, ale vydávala ho i redakce filiálky v Jugoslávii v srbochorvatském překladu. Dalším velmi úspěšným měsíčníkem byl KOV neboli Kursy osobní výkonnosti. Ten se
zaměřoval spíše výchovným směrem. Čtenář si v něm mohl najít
výběr článků z psychologie výchovy a sebevýchovy, které mu měly
pomoci k maximálnímu pracovnímu výkonu. KOV vycházel
v nákladu až 2 500 výtisků. Další součástí rozrůstající se rodiny
tisku byl nedlouho po vzniku Výběru i Průkopník, který se ponejvíc
zaměřoval na Mladé muže z Baťovy školy práce. Věnoval se
zejména podnikání ve výrobě i obchodu. Vznikly i dva odborné
časopisy. Prvním z nich byl Technický rádce, který v sobě soustředil informace zejména pro pracovníky strojíren. A časopis OKG
(Obuv, kůže, guma) se pak, jak již název naznačuje, stal nepostradatelným pro pracovníky obuvnické a gumárenské výroby. Baťovy
závody vydávaly týdeníky i pro většinu svých zahraničních filiálek
po celém světě: Anglie (Baťa Record), Francie (Bataville), Indie
(Batanagar News), Jugoslávie (Borovo), Kanada (Bata Bugle),
Německo (Baťa Bericht), Nizozemí (Baťa Koerier), Polsko (Echo
Chelmka), Slovensko (Budovatel), Švýcarsko (Anzeiger), či USA
(Baťa News). Souhrnný náklad všech periodik vydávaných Tiskem
Zlín byl v roce 1938 přes 600 tisíc výtisků měsíčně.
V tomto vrcholném období v redakci pracovalo až třicet pracovníků, z nichž bylo dvacet jedna redaktorů. Byli to například Antonín Cekota, Josef Vaňhara, František Hliněnský, Josef Kojecký,
Jaroslav Pelíšek, Otto Ondráček, Josef Šmíd, Petr Cink, Božena
Hauserová, Karel Šuba, Antonín Mencl, Karel Slezák, Josef Spáčil,
překladatelé B. Z. Nekovařík a Stanislav Janderka, či kreslíři František Přikryl a František Bezděk. Pojďme se však na obsazení
redakce podívat popořádku.
V prvních letech života Sdělení se redakce skládala z jediného
redaktora Františka Kesslera, který zde působil až do roku 1923,
kdy ho vystřídal Jaroslav Pagáč. Jaroslav Pagáč působil v Baťových
133
134
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
závodech již od roku 1914, na pozici skladníka. I on však byl po příchodu do redakce ještě další dva roky jediným redaktorem. V roce
1925 k němu přibyl ani ne devatenáctiletý Josef Vaňhara. V tomto
složení fungovala redakce pouhé tři roky, na jaře 1928 odešel Jaroslav Pagáč. Naopak přibyl Antonín Cekota, ale ten se věnoval nově
založenému čtrnáctideníku Baťova služba veřejnosti. Vyšlo však
jen několik čísel. Antonín Cekota se nevěnoval pouze čtrnáctideníku, ale také shrnutí Baťových podnikatelských a organizačních
myšlenek, které byly vydány knižně.
pagace a podpory nacistického hnutí pomocí tisku, jemuž na
pozici šéfredaktora velel, ale také rozhlasem a díky veřejným shromážděním. Byl obviněn i z vydírání a nebezpečného vyhrožování
podřízeným redaktorům. Již 23. 4. téhož roku byl vynesen rozsudek, kterým byl Jaroslav Pelíšek nepodmíněně odsouzen k tříletému těžkému žaláři, jež byl čtvrtletně zostřen tvrdým lůžkem,
dále ke tříleté ztrátě občanské cti a k propadnutí poloviny majetku.
Již v roce 1928 na Pagáčovo uvolněné místo šéfredaktora přišel
Berty Ženatý, který se právě kvůli tomu vrátil po desetiletém
pobytu v Clevelandu v USA, kde napsal s nadšením přijímaný bestseller Země pruhů a hvězd. Berty Ženatý v redakci vydržel tři roky,
během nichž se vyvinul o časopis celorepublikový zájem. Už v roce
1930 Berty Ženatý z redakce odešel a jejím vedoucím se stal Antonín Cekota. Josef Vaňhara se stal zástupcem šéfredaktora a také
redakčním fotografem. Antonín Cekota na pozici šéfredaktora
vydržel až do dob protektorátu. Již pár týdnů po okupaci byl
i s Josefem Vaňharou vyslýchám gestapem kvůli protinacistickým
článkům a karikaturám ve Výběru. Po dvoudenním výslechu byl
propuštěn a na další výslech již raději nečekal. Pod záminkou
návštěvy Světové výstavy odjel v červenci 1939 do USA a posléze
do Kanady, odkud se již nevrátil. I nadále však pracoval pro Baťovy
závody, které v té době již byly rozšířeny po celém světě.
Cekotu zastoupil na šéfredaktorském postu Josef Vaňhara, který
byl ale pro okupanty nepohodlný a proto byl odejit na méně
veřejné místo, jako organizátor historických sbírek. Na Vaňharovo
místo byl dosazen, podle jedné z verzí na popud německých tiskových úřadů, Jaroslav Pelíšek, který zde setrval až do konce války.
Pod jeho vedením redakce i jednotlivé listy doznaly velkých změn
– ať již v názvech a obsahu jednotlivých časopisů, či v počtu
redaktorů, kteří byli u budování věhlasu baťovského tisku. 11. 5.
1945 byl Jaroslav Pelíšek zatčen a předveden na policejní ředitelství a 9. 4. 1947 začal soudní proces, v němž byl obžalován z pro-
Redakci a jejího ducha, který se projevoval ve vydávaných novinách a časopisech, ale netvořili jen šéfredaktoři. Svůj čitelný podpis tam zanechávali i samotní redaktoři. I jejich osudy byly
neméně zajímavé. Protože časopis Výběr přinášel soubor článků
ze světového tisku, bylo v redakci potřeba i překladatelů. Stálými
členy se tak stali Bohumil Zdeněk Nekovařík a Stanislav Janderka.
B. Z. Nekovaříka přivedla jeho znalost angličtiny hned po první
světové válce do YMCY, jejímž prostřednictvím se mu dostalo
šance pracovat po nějakou dobu v Americe. Po svém návratu do
Československa se věnoval překladům Jacka Londona, Zana
Greye, či Breata Harta. V roce 1932 pak přišel do Zlína, kde překládal literaturu týkající se průmyslu a podnikání. Byl známý nejen
svou komunikativností, ale zejména smyslem pro humor, který
„ochutnal“ nejeden z redakčních nováčků. Druhým překladatelem
byl Stanislav Janderka, který byl vystudovaným filologem a všestrannou osobností. Při nástupu do redakce ovládal francouzštinu,
němčinu, angličtinu, ruštinu a španělštinu. Zároveň však byl
i sportovně nadaný, byl vysokoškolským mistrem v trojskoku. Do
tří let, kdy byl členem redakce, rozšířil výčet jazyků, jež ovládal, na
dvojnásobek. Stal se velmi důležitým zejména pro časopis Výběr.
Většina článků ve Výběru totiž prošla Janderkovýma rukama.
První redaktorkou ženských stran týdeníků byla Hana Šklíbová, po
níž tuto činnost převzala Božena Hauserová, které však kolegové
neřekli jinak, než Zuzka. Božena – Zuzka byla dcerou administrativního ředitele Lidových novin a členkou redakce zůstala až do
okupace, kdy se pro ni nastalá situace stala nebezpečnější, než
pro většinu jejích redakčních kolegů, a to z prostého důvodu –
135
136
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
byla Židovka. Bez zaváhání se tedy s jedním z mladých Američanů, kteří byli v Baťových závodech na praxi, rozjeli do Prahy na
americký konzulát, odkud vyšli již jako manželé. O pouhé dva dny
později spolu odjeli do jedné z poboček Baťových závodů
v severní Africe.
ská Němka i s jejich malým dítětem rozhodli odjet za jeho matkou
do Reichenhallu. I nadále ale se svými zlínskými přáteli udržovali
alespoň písemný styk. Kolem roku 1960 přišel dopis, který už však
psala jen manželka sama. Oznamovala v něm, že Benno Stefan se
zabil na horolezecké túře v Alpách. Třetím Němcem v redakci byl
Karel Klaudy, pražský Němec, který se věnoval zejména překladům
do němčiny. Karel Klaudy měl vždy velký úspěch u žen, přičemž
mu nikdy nebránilo, že šlo o cizinky jako Francouzky, Španělky,
Angličanky a Italky a on uměl jen česky a německy. To se mu stalo
osudným. Seznámil se s reprezentantkou Schichtovy kosmetické
firmy, a jak podotýkali jeho kolegové – neoženil se, ale byl oženěn.
Z jeho manželky se po okupaci stala výbojná nacistka a na tuhle
cestu vtáhla i samotného Klaudyho. Ten i v době války zůstal ve
Zlíně a pracoval i nadále v závodech, jednou z velmi patrných
změn bylo to, že začal nosit na klopě odznak s hákovým křížem.
Druhý den po osvobození Zlína ho u Obchodního domu poznali
někteří z chodců a uspořádali na něj honičku. Byl odsunut do
Rakouska, kde živořil jako houslista v jednom z vídeňských lokálů,
a kde ještě poměrně mladý i zemřel.
V bezpečí ale nebyli ani ostatní redaktoři, což dokazuje osud
Josefa Kojeckého, který byl hospodářským redaktorem. Již na podzim roku 1939 se zapojil do odboje, ale byl prozrazen a gestapo ho
odvedlo přímo z redakce. Celou válku přežil v koncentračních
táborech společně s Josefem Čapkem. A s ním ho pravděpodobně
pojil i stejný osud na konci války. Konce války se nedožil ani sportovní redaktor Antonín Mencl. I on opustil redakci pouhých několik
týdnů po Mnichovu a rozhodl se přesídlit do nového působiště
v Egyptě, kde chtěl spojit své hobby se zaměstnáním a svou vášeň
pro letadla aplikovat na jejich prodej. Do Egypta však již neodjel.
Zahynul pouhý jeden den před odjezdem.
V redakci nepracovali pouze Češi, ale byli zde i tři redaktoři
německé národnosti – Bruno Wolf, Benno Stefan a Karel Klaudy.
Ti se věnovali týdeníku Der Pionier a také Weltblicku. Bruno Wolf
původně působil jako hospodářský novinář ve Frankfurter Zeitung.
Po nástupu nacismu k moci však emigroval do Československa,
kde získal azyl ve Zlíně, přičemž zde se mohl i nadále věnovat své
profesi novináře. Po Mnichovské dohodě pochopil, že bezpečno již
není ani v Československu a varoval ostatní, že Mnichovem to
neskončilo. Nakonec ještě v listopadu i s manželkou odjel ze Zlína
do západní Evropy, kde se jeho stopa ztratila. Druhým Němcem
v redakci byl Benno Stefan, strojní inženýr, kterého ale zlákalo
povolání kreslíře a novináře, přičemž obojího se mu bohatě
dostalo v Pionieru. Ve Zlíně se mu natolik zalíbilo, že zde založil
rodinu i nový domov. Již dvě hodiny po vyhlášení mobilizace odjel
ke svému útvaru u československého jezdectva a po demobilizaci
záložníků se vrátil do Zlína. Najednou však zde měl pocit izolovanosti. Proto se i se svou manželkou, která byla také českosloven-
První republika měla několik výrazných osobností v celém spektru
lidských činností. Na poli průmyslu se jí stal zlínský podnikatel
Tomáš Baťa, který uvedl v život své ideje. Jak se ukázalo, jeho vize
byly vpravdě geniální a dokázaly by obstát i o sto let později. Po
zaměstnancích vyžadoval vysoké pracovní výkony, ale dokázal je
za to i dostatečně odměnit. Věděl, jak důležité je zaměstnance
motivovat a k tomu sloužila právě finanční odměna, která mnohdy
až několikanásobně převyšovala platy v ostatních podnicích v celé
republice. Plat ani prémie však pro Tomáše Baťu nebyly všechno.
Chápal, že pokud zaměstnanci vidí, že nejsou jen pouhými
nástroji pro dosažení cílů, ale jsou pro své nadřízené lidmi, na
jejichž názoru záleží, budou brát podnik za svůj vlastní a podávat
co nejlepší pracovní výkony. Zpočátku také Tomáš Baťa znal každého zaměstnance jménem a průběžně se snažil s každým prohodit alespoň několik slov. S nárůstem zaměstnanců se toto však
137
138
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
ukazovalo jako nemožné, a tak to Tomáš Baťa vyřešil po svém –
založil noviny, v nichž své zaměstnance mohl informovat o krocích, které je třeba udělat, i o tom, co k nim vedlo. Zaměstnanci se
tak i nadále cítili součástí dění v podniku a dokázali pochopit, proč
nastávají některé, byť i nepříjemné změny. Tisk Zlín se tak ukázal
jako plnohodnotná součást geniální myšlenky zlínského podnikatele Tomáše Bati – Baťových závodů.
��������: Historie a současnost cukrovaru v Dobrovici, malém
městečku ve středních Čechách, zachycená v regionálních databázích Středočeské vědecké knihovny v Kladně. Ukázka
záznamu industriální památky a dalších vazeb na regionální
osobnosti, památky, místopis, články a dokumenty.
Na příkladu industriální památky, tj. dobrovického cukrovaru, jsou
představeny regionální databáze vytvářené ve Středočeské
vědecké knihovně v Kladně. S jednou regionální památkou se
každý měsíc můžeme setkat již na vstupní webové stránce
knihovny (www.svkkl.cz), kde je umístěna pod názvem Památka
měsíce její zmenšená fotografie. Po jejím rozkliknutí se dostáváme do vlastního záznamu ze souboru autorit, regionálních
osobností, památek a místopisu, který je součástí elektronického
katalogu (IPAC). Příklad
LITERATURA
_ Baťova redakce a redaktoři. Www.zlin.estranky.cz [online]. 2006 [cit. 2013-10-24]. Dostupné z: http://www.zlin.
estranky.cz/clanky/spolupracovnici/redakce-a-redaktori-tisk-s_-s-r_o_.html
_ BROŽ, Ivan. Sága rodu Baťovcov: životné príbehy Tomáša Baťu–zakladateľa firmy. 1. vyd. Bratislava: Práca, 1990. 143 s.
Ozveny. ISBN 80-709-4207-X.
_ MAŠEK, Miroslav. Zlínský novinářský aktivista Jaroslav Pelíšek před národním soudem. Brno, 2009. Diplomová práce.
Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mediálních studií a žurnalistiky.
_ Město řemeslníků a obchodníků – Informační server statutárního města Zlín. Informační server statutárního města
Zlín [online]. 2008 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z: http://www.zlin.eu/page/24363.mesto-remeslniku-a-obchodniku/
_ NÁDVORNÍK, Josef, Jindřich JAHŮDKA, Inocenc KRUTIL, Josef MAYZLÍK, Vilém MRLINA, Jiří PAULUS, František
_ ŠANTAVÝ, František ŠUMPELA a Vladislav ŽŮREK. Baťův systém řízení do roku 1939. Praha: Impuls, divize Chemos,
1990. 152 s.
_ VALACH, František. Fenomén Baťa. Praha: Práce, 1990. ISBN 80-208-0025-5.
_ VALŮŠEK, David. Baťovské noviny. Zvuk Zlínského kraje. 2006, zima, s. 41–46.
_ VAŇHARA, Josef. Pohledy do včerejšků Zlína. In: Zlínsko od minulosti k současnosti. Zlín: Státní okresní archiv ve Zlíně,
1992, s. 41–172.
Památkou měsíce je záznam regionální památky Dobrovice
(zámek). Jedná se o záznam autority – korporace, která se
nachází ve Středočeském kraji, proto je obohacen o řadu dalších
interních polí (místo, události, osobnosti, popis, klíčová slova,
citace a související odkazy). Záznam je také doplněn dvěma fotografiemi, z minulosti a současnosti dané památky.
Ze stručného popisu památky se dovídáme, že renesanční zámek
pochází z 2. poloviny 16. století. Původně byl čtyřkřídlý s nárožními
bastiony a s arkádami okolo obdélníkového dvora. R. 1809 přešel
do majetku Thurn-Taxisů, německého knížecího rodu, který
pocházel ze severní Itálie. Thurn-Taxisové stejně jako již jejich
předchůdci Fürstenberkové si zvolili za své sídlo zámek v Loučeni.
Nevyužitý dobrovický zámek nechal Karel Anselm Thurn-Taxis r.
1831 přebudovat na cukrovar. Jeho zakladatel, německý cukrovarnický odborník Karel Weinrich použil západní část zámku na průmyslové zpracování cukrové řepy, využil zámecké sklepy a také
139
DOBROVICKÝ
CUKROVAR
V DATABÁZÍCH
STŘEDOČESKÉ
VĚDECKÉ
KNIHOVNY
V KLADNĚ
Eva Wróblewská,
Středočeská
vědecká knihovna
v Kladně
140
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
další zámecké budovy. V l. 1832–1833 byla zbořena barokní kaple,
v následujících letech severní křídlo, část západního a východního
křídla a byly zazděny arkády a přistavěny další budovy a zařízení.
Tyto úpravy nenávratně narušily zámecký areál a zcela zničily
původní interiéry a nástěnné malby. Z bývalého renesančního
zámeckého areálu dodnes zůstaly zachovány jen části. Celistvé
zůstalo jen jižní křídlo a část křídla východního a západního.
Dochována je jedna z věží s cibulovou bání. Současným vlastníkem objektu je společnost Tereos TTD, která zámek spolu s hospodářským dvorem nechala nedávno zrekonstruovat. V zámku sídlí
management společnosti.
Hübner, dále pak dobrovický stavitel Josef Ferkl (autor budov
skladu cukru z r. 1940). Původního majitele dodnes připomínají
rodové erby na štítech historických budov. Další významné stavební změny byly realizovány až při generální přestavbě cukrovaru
v l. 1992–1999 a na poč. 21. stol. Cukrovar provozovali Thurn-Taxisové 92 let do r. 1923, kdy ho prodali Ústecké rafinerii cukru. Alexander Thurn-Taxis byl později zvolen místopředsedou správní
rady společnosti. Poté byl 24 let v majetku akciové společnosti,
od r. 1941 pod názvem Spojené cukrovary Dobrovické rafinerie,
a.s. Dalších 45 let patřil cukrovar státu (v l. 1960–1989 součástí
podniku Kolínské cukrovary, n. p.; r. 1991 založen státní podnik Cukrovar a rafinerie cukru Dobrovice, k názvu později přidána
ještě zkratka TTD). Od r. 1992 je majetkem soukromé akciové společnosti – dnes koncernu Tereos. – Symbolem dobrovického cukrovaru je známá ochranná značka – erb s korunkou a písmeny TTD
(Thurn-Taxis Dobrovice), kterou nesou výrobky cukrovaru dodnes.
Mezi výrobky jsou historicky nejúspěšnější kubesy, speciálně vyráběné kostky s výrazným leskem a třpytem. – K nejvýznamnějším
osobnostem patří vedle zakladatele a prvního ředitele Karla Weinricha, Ing. Heřman Cron a Ing. Oldřich Reinbergr.
Odkazem na související záznam se dostáváme do záznamu regionální památky
–
Cukrovar (Dobrovice, Česko)
Nejstarší, největší a nejmodernější cukrovar v České republice,
zároveň je nejstarším cukrovarem na zpracování cukrové řepy
v Evropě. Přes 180 let pracuje bez přerušení nebo přestěhování na
jiné místo. Pro majitele dobrovického panství Karla Anselma
Thurn-Taxise ho založil v r. 1831 německý cukrovarník Karel Weinrich. Vybral nejlevnější variantu, umístil ho do nevyužitých prostor
dobrovického zámku. První kampaň proběhla v r. 1831 a zpracovalo se při ní 616 tun řepy. Již během tří let od vybudování se podnik stal ziskovým. Až do r. 1857 byl cukrovar jen v prostorách
zámku, v r. 1857 nechal kníže Hugo Thurn-Taxis postavit na
východní straně zámku budovu surovárny, která je jedinou zachovanou velkou průmyslovou stavbou z počátku cukrovaru.
Areál cukrovaru byl v r. 1870 spojen vlečkou s nádražím nově vybudované železnice Severozápadní dráhy Nymburk-Mladá Boleslav
(nejprve byla vlečka na koňský pohon a od r. 1880 parostrojní). V l.
1911–1913 došlo k celkové přestavbě staré továrny v moderně
vybavený provoz. Byly postaveny nové budovy rafinerie, kotelny,
kruhový komín s výměníkem a byla rozšířena filtrační věž. Cukrovar měl svého vlastního stavitele, v l. 1890–1923 to byl František
Přímo v záznamu této regionální památky – korporace jsou odkazy
na některé další podoby názvu korporace a regionální osobnosti
spojené s historií a současností cukrovaru. Po jejich otevření se
můžeme např. seznámit se stručnou charakteristikou zakladatele
cukrovaru.
Německý cukrovarnický odborník Bedřich Justus Karel Weinrich
(1800–1860). Pocházel z rodiny německého evangelického pastora. Vystudoval gymnázium ve Wiesbadenu (1818) a učil se na
knihkupce. Nakonec však studoval přírodní vědy a tzv. silozpyt na
univerzitě v Göttingenu. V první pol. 20. let 19. stol. začal pracovat
a dělat pokusy s výrobou cukru na statku svého otce. Absolvoval
studijní cesty po francouzských cukrovarech a psal o tom odborné
studie. V r. 1830 přijal nabídku knížete Karla Anselma Thurn-Taxise
141
142
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
vybudovat cukrovar na jeho panství v Čechách, na zámku v Dobrovici. Současně pro knížete Oettingen-Wallersteina vedl stavbu
menšího cukrovaru v Malé Chuchli u Prahy. Oba zahájily činnost
na podzim 1831. V l. 1831–1837 vybudoval v Dobrovici účelně sestavený průmyslový provoz na zpracování řepy a výrobu cukru.
V Čechách založil a dozoroval další cukrovary: Jirny, Pečky I., Sadská I., Slaný, Svinaře a Syrovátka. Od r. 1846 žil ve Frankfurtu nad
Mohanem, kde rovněž založil cukrovar. S přítelem Bedřichem
Kodweissem zformuloval postup výroby cukru, resp. čištění šťáv,
který se rozšířil pod pojmem „česká práce“. Vyučil řadu chemiků
a technologů v cukrovarnickém průmyslu.
Opava, Litovel, Prosenice a Vrbátky). Součástí společnosti Tereos
TTD jsou dnes podniky: Cukrovar Dobrovice, Cukrovar České Meziříčí, Lihovar Dobrovice (výroba bioethanolu), Lihovar Chrudim
a Kojetín (výroba jemného a technického lihu) a Balící závod Mělník.
V záznamu o dobrovickém cukrovaru nalezneme další odkazy na
30 záznamů článků z regionální databáze článků a také odkaz na
záznam knihy ze souborné databáze obsahově regionálních dokumentů z různých knihoven Středočeského kraje. Dozvíme se tak,
že knihu Dobrovické bílé zlato v proměnách času najdeme ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně, ale také v Knihovně Města
Mladá Boleslav.
Se současností cukrovaru nás seznámí záznam další korporace,
kterou je firma Tereos TTD. Společnost Tereos TTD, a.s. je vedoucí
skupinou v oblasti zpracování cukrové řepy v České republice, zároveň patří mezi deset největších českých potravinářských firem. Je
součástí francouzského koncernu Tereos, jednoho z největších světových výrobců cukru, lihu a škrobu. Dobrovický cukrovar byl v r.
1992 privatizován a změněn na akciovou společnost Cukrovar a rafinerie cukru. Jejím zahraničním investorem se stala francouzská
cukrovarnická společnost Union SDA, dnešní Tereos se sídlem
v Lille. Druhým významným akcionářem byla německá cukrovarnická společnost Nordzucker. V r. 1996 společnost skupovala akcie
Pražské cukerní společnosti, české cukrovary byly v následujících
letech postupně uzavírány, až v r. 2002 zbyl v Čechách jen cukrovar
v Dobrovici, Českém Meziříčí a Mělníce (zde byla výroba cukru
ukončena r. 2004). Na Moravě zůstalo 5 cukrovarů (Hrušovany,
143
Společnost Tereos TTD je spolu s městem Dobrovice také zřizovatelem tzv. Dobrovických muzeí, která byla v historickém areálu
zámeckého dvora otevřena v r. 2010. Souvisejícím odkazem se
dostaneme na záznam regionální korporace Dobrovická muzea –
Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice. Vznik muzea inicioval nejprve ing. Daniel Froněk, cukrovarnický odborník a historik. Na jeho snahy v l. 2007–2010 navázala
obecně prospěšná společnost Dobrovická muzea. S pomocí
vedení cukrovaru, města a za přispění evropských peněz se jí
v květnu 2010 podařilo otevřít v nově zrekonstruovaném areálu
čtyři samostatné expozice. V soutěži Stavba roku Středočeského
kraje 2012 získala Dobrovická muzea cenu za nejlepší rekonstrukci
památkového objektu.
Všechny předcházející regionální památky a osobnosti spojuje
jedno místo a tím je městečko Dobrovice. Jeho stručný popis
najdeme v záznamu Dobrovice (Česko), který je součástí souboru
geografických jmen – regionálního místopisu. Zpětnou vazbou se
tak opět můžeme dostat na záznamy dalších regionálních osobností, památek, místopisu, regionální literatury – článků, knih
a dokumentů v katalogu SVK Kladno.
Do našich regionálních databází se mohou uživatelé internetu
snadno dostat také přímo přes webový prohlížeč www.google.cz.
LITERATURA
_ ANDĚL, Rudolf et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 93.
Dobrovické cukrovary změnily název. Boleslavský deník, 4. 5. 2011, č. 104, s. 1 a 3.
_ FRONĚK, Daniel. Dobrovické bílé zlato v proměnách času. Dobrovice: Tereos TTD, 2011, s. 5–92.
_ HERČÍK, Karel. Dobrovice 450 let městem, 1558-2008. Dobrovice: Město Dobrovice, 2008. 159 s.
144
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
PODNIKÁNÍ
��������: Přehled nové odborné literatury o podnikání v KarloV KARLOVARSKÉM varském kraji, zejména o lázeňství, chemickém průmyslu, sklářREGIONU
ství, textilní výrobě. Jde o knižní a článkovou literaturu vydanou
po roce 1989.
Gerda Lorenzová,
Krajská knihovna
Karlovy Vary
Když jsem začala prozkoumávat fond karlovarské krajské knihovny
k dané problematice, zjistila jsem, že ještě Okresní knihovna Karlovy Vary v roce 1984 zpracovala výběrovou bibliografii z dějin
významných závodů v okrese Karlovy Vary, ve které jsou podchyceny knižní publikace a články ze závodních časopisů a západočeské Pravdy (bibliografie SVK Plzeň: Průmysl Západočeského
kraje v letech 1945–1975).
Rozhodla jsem se ve svém příspěvku představit knižní produkci po
roce 1989, jak ji máme v našem fondu a přidat statě z tří velkých
regionálních sborníků: Historický sborník Karlovarska (dále jen
HSK, vydávaného Státním okresním archívem Karlovy Vary), Historického semináře Karla Nejdla (dále jen HSKN, vydávaného Klubem přátel Karlových Varů a Muzeem Karlovy Vary) a Sborník
Chebského muzea, který se nyní jmenuje Sborník muzeí Karlovarského kraje (dále jen SCHM, vydávaného Chebským muzeem).
Když jsem si prohlížela znak Karlovarského kraje, věděla jsem,
že nejvíce titulů bude o lázeňství ve spojitosti s minerálními prameny. Dále uhelné a rudné hornictví a následovat bude porcelán,
sklo, textil a další oblasti.
Než začnu s konkrétními oblastmi, chtěla bych upozornit na vydavatelský počin nakladatelství a vydavatelství Městské knihy ze
Žehušic, které v ediční řadě Historie a podnikání zmapovaly celou
republiku. V první části knihy je vždy historie. Podchycení dějinných událostí, jež přispívaly k utváření podnikatelského prostředí
v příslušné lokalitě, o společnostech, firmách a drobných živnostnících. Nápomocni jim v tom byli regionální historici, vlastivědní
badatelé. Druhou část tvoří profily současných podnikatelských
subjektů. Našeho kraje se týkají tři tituly: …na Mariánskolázeňsku,
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Tachovsku a Stříbrsku (z roku 2003), …na Karlovarsku (z roku
2004) a …na Chebsku a Ašsku (z roku 2006). Na dokreslení bych
k tomuto bloku přidala stať Stanislava Burachoviče Zaniklé domácí
výroby v Krušných horách (HSK 1997).
Lázeňství
Lázeňství v Karlovarském kraji se nazývá publikace zpracovaná
Bruno Fischerem a představující souhrnnou nabídku lázeňských
léčebných a relaxačních služeb v regionu. Je připojen seznam jejich
poskytovatelů. Najdeme ji v německé, anglické, ruské, arabské, španělské mutaci. Lázeňské procedury jsou i obsahem Karlovarské
lázeňské léčby od Pavla Šolce, vydané ve Fornice 2011. Z podnikatelského pohledu jsou zajímavé již neexistující lázeňská zařízení, která
ve své době měla zvuk a byla vyhledávaná. Prameny : Bad Sangerberg – ztracené lázně západních Čech od Luďka Jaši představují
lázně, kde se prováděla léčba různých chorob, ale nejvíce se doporučovala léčba chudokrevnosti, veškerá onemocnění respiračních
orgánů, poruch nervových systémů. Zajímavá byla léčba poruch
spánku a usínání. Ve stati Jiřího Jáska Zaniklé lázničky v Hluboké
u Ostrova (HSK 2001) se dozvíme, jak majitelka Anna Leinsbachová
zde vodou a zeminou lidem ulevovala od bolesti.
K loňskému stoletému výročí vydaná kniha Diany Řeháčkové
Jáchymovské radiové lázně v minulosti a přítomnosti seznamuje
s dějinami radonové léčby v regionu. Se zajímavými osobnostmi
balneologického oboru se můžete seznámit v publikaci Evy Hanykové Karlovarští lázeňští lékaři, v díle Antonína Somola Lékařství
v Mariánských Lázních či ve společné práci manželů Jany a Otakara Boříkových Josef Löschner. Tento vynikající lékař se stal hlavním spolupracovníkem Heinricha Mattoniho a vedoucím balneologem lázní Kyselka. A Heinrich Mattoni je osobnost, která spojila
podnikatelského ducha a dala rozkvést jednomu lázeňskému
místu. Začal expedovat léčivou vodu. Brzy vybudoval rozvětvený
systém odbytu. Z peněz utržených za prodej minerálních vod byla
145
146
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
financována výstavba městských lázní Kyselka. Více informací
najdete v knižních titulech – Bohuslav Machek a Marie Dolejší
Dravec Mattoni, aneb, Živá voda, Stanislav Burachovič Mattoni
a lázně Kyselka, který stejné téma zpracoval i ve stati Heinrich
Mattoni (HSKN 2008).
sku a Karlovarsku (1993), Z historie uhelných lomů na Sokolovsku
(1997), Z historie hornictví v obci Dolní a Horní Rychnov 1793–1993
(2000), Svatava – z historie význačné hornické a průmyslové obce
(2005), Těžba stříbrných rud v Jáchymově v 16. století (2008),
Velká kniha hornictví Karlovarského kraje (2010).
Lázeňské ubytovací služby jsou v současnosti rozšiřovány i o balneoprovozy a wellness centra. Dlouhou historii vykazují dva nejznámější hotely. Bohumír Mráz Karlovy Vary a Grandhotel Pupp
(1991), Zdeněk Šmíd 300 let Grandhotelu Pupp 1701–2001 (2001),
Stanislav Burachovič Příběh Grandhotelu Pupp (2010), který je
i v německé a anglické mutaci, Jiří Linhart Malý příspěvek ke stoleté tradici hotelu Imperiál (HSKN 2013).
Autorem stati, která se zabývá hornictvím je Dolování hnědého uhlí
na Karlovarsku (HSK 1994). O těžbě dalších surovin napsali Petr
Rojík Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří (2000),
Rudolf Tomíček Těžba uranu v Horním Slavkově (2000), Květoslav
Kroča Poválečná těžba uranu v Krušnohoří (HSKN 2003) a Antonín
Mařík O těžbě kaolínu na farních pozemcích v Sedleci (HSK 1994).
Chemický průmysl
Zajímavé jsou i dějiny lázeňského zařízení, jehož obrázek zlaté
vany je dobře znám. Jedná se o objekt karlovarských Císařských
lázní. Vědomosti načerpáte ze stejnojmenné knihy Lubomíra
Zemana a stejný název mají i obě stati, jedna od Libora Humla
a druhá od Bohuslava Peroutky. Do tohoto oddílu patří rozhodně
stati týkající se produktů města nabízených jako lázeňské suvenýry. Oplatky – Milan Augustin Počátky karlovarských oplatek (HSK
1996), vřídlovec, ze kterého se dělaly kazety, cigaretové špičky,
těžítka apod. – Ludwig Weigert Karlovarský vřídlovec a jeho zpracování (HSK 1995), zřídelní sůl – Libor Huml Vzpomínka na solivárnu a zasilatelství karlovarských zřídelních produktů (HSKN
2010), Becherovka – Petra Víšková Becherovka: tajemství třináctého pramene (2007), které je rovněž v anglické a německé mutaci.
Osobností, která se podílela na rozvoji hornictví a průmyslu
v západních a severozápadních Čechách na konci 18. a na začátku
19. století je Johann David Edler von Starck. Stejnojmennou knihu
vydalo Sokolovské muzeum (2005) a autorem je Jaroslav Jiskra.
Tím průmyslem se rozumí hlavně chemická výroba. O dějinách
chemické výroby po celé jedno století v Sokolově pojednává publikace Pavla Kočího Hexion Speciality Chemicals (2010). Stať Petra
Berana O výrobě dýmavé kyseliny sírové na Sokolovsku najdeme
ve Sborníku chebského muzea 1997. O více jak stoleté jedinečné
výrobě důlních svítidel pojednává ve své rozsáhlé publikaci Jaroslav Richtermoc.
Porcelánky
Hornictví
Oblast hornictví představuje ve svých dílech báňský odborník
a zaměstnanec Sokolovské uhelné. Za svou publikační činnost byl
několikrát oceněn nejen v rámci regionu, ale i na rezortní a celostátní úrovni. Z děl Jaroslava Jiskry v daném časovém období to
jsou tyto tituly: Z historie uhelného hornictví na Sokolovsku, Cheb-
Výstavním průmyslovým odvětvím našeho regionu byla výroba
porcelánu. Bohužel privatizace přinesla finanční problémy, které
vedly k ukončení výroby a většinou i k zániku firem. Dnes v regionu existují jen čtyři firmy – porcelánky, z nichž čtvrtá se nyní
potýká s velkými problémy. K dějinám tohoto oboru existuje
početná publikační činnost. Rozpad velkého zastřešujícího pod-
147
148
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
niku karlovarských porcelánek je zachycen ve stati Anny Raiskupové Privatizace státního podniku Karlovarský porcelán. O dvou
nejstarších manufakturách, které už bohužel také neexistují, jsou
tyto publikace Pirkenhammer z roku 1990 a stať Březová–Pirkenhammer od Lenky Merglové Pánkové. O firmě Haas a Czjzek
napsali Dagmar Hejdová a Jan Mergl v roce 2002 knihu Slavkovský porcelán 1792–2002. O dějinách porcelánek existuje publikace Porcelánová tradice od Dagmar Braunové z roku 1992. Dále
jsou to stati z Historického semináře Karla Nejdla od Zdeny Čepelákové K historii ostrovské porcelánky Pfeiffer a Löwenstein (HSKN
1997 a 1998), Zaniklé porcelánky v Rybářích od Libora Humla
(HSKN 2009). Patří sem i příspěvek Miluše Kobesové Porcelánka
Loučky (SCHM 1995).
Další obory
Sklářství
Další výrobní artikl, který dosáhl světové proslulosti. Především
díky firmě Moser. Přední znalci skla a porcelánu manželé Lenka
Pánková Merglová a Jan Mergl sestavili publikaci Moser 1857–
1997, která je k dostání i v německé a anglické verzi. Napsali i příspěvky do nejdlovského semináře Z Karlových Varů do světa.
Moserovské sklo na světových výstavách (HSKN 1998). Ve Sborníku Chebského muzea najdeme článek Petra Berana Sklárny na
Sokolovsku (1995).
Textil
Západní cíp kraje byl znám i díky své výrobě textilu. V roce 2008
byla vydána kniha Vlasty Bergmanové Textilana v obrazech
a datech. Doplnit ji můžeme statěmi Jaroslava Víta Ašské závody
n. p. Ohara Aš po fúzi s národním podnikem Textilana Liberec
v roce 1965 (SCHM 2003) a Jana Vaňaty Vývoj textilního průmyslu
v Plesné v první polovině 20. století na příkladu veřejné obchodní
společnosti Johann Lehrmann a synové, továrna na stávkové
zboží, Plesná (SCHM 2010).
Mnoho měst i obcí v dřívějších dobách mělo své vlastní pivovary.
Po roce 1989 došlo k obnovení výroby v mnoho malých pivovarech. Nakladatelství Fornica v roce 2008 vydalo zajímavý titul od
Jiřího Johna Vaření piva v Českých zemích a zaniklé pivovary na
Sokolovsku.
Když se dříve vyslovilo jméno Kraslic či Lubů, přišla lidem na mysl
především výroba hudebních nástroj. Dějiny výroby hudebních
nástrojů na Kraslicku a Lubsku v datech zpracoval Jaroslav Fiala.
Velkým přinosem stati je i seznam houslařů, obchodníků s hudebními nástroji, harmonikářů a dalších řemeslníků.
O výrobě papíru si přečteme ve statích Karla Hally Papírenská
výroba na Chebsku (SCHM 2003) a Jaroslava Víta Papírnictví na
Ašsku (SCHM 2000).
Využitím nadložních jílů ze sokolovských dolů vznikla firma Lias
Vintířov, která vyrábí lehké stavební hmoty. Informace se dozvíme
z příspěvků Petra Kuneše Historie keramzitu na Karlovarsku (HSKN
2011) a Evy Hanykové 10 let společnosti Lias Vintířov (HSKN 2003).
Doufám, že až někdy v budoucnu někdo opět bude hledat informace o podnikání v našem regionu, že bude objevovat zajímavou
výrobní činnost. Ale podmínkou je, aby o tom někdo nejprve
napsal či se zmínil. Tak z tisku například vím, že služeb ostrovské
společnosti Vertical Images využila pro své spoty i americká společnost CNN. Jedná se o unikátní pořizování leteckých fotografii
a videí pomocí dálkově řízeným létajícím přístrojům. Motorsport
Simulátor Kraslice vyvinul simulační program pro špičkové i amatérské řidiče. Na testech zde byly dokonce závodníci Formule 1 ze
stáje Ferrari. Přejme podnikatelům mnoha vynikajících nápadů,
které se dají převést do praxe, kde budou užitečné i rentabilní.
149
150
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
��������: Príspevok prináša informácie o Ukrajinskom národnom divadle v Prešove ako o jedinom profesionálnom ukrajinskom divadle v Československu v rokoch 1945–1990. Hlavným
obsahom príspevku sú divadelné hry českých dramatikov uvedené na javisku tohto divadla v rokoch 1958–1990. Prezentovaných je dvanásť hier: Karla Čapka (tri hry), Františka Pavlíčka,
Vojtěcha Cacha, Vratislava Blažeka, Jaroslava Dietla, Václava
Káňu, Boženy Fixovej, Gabriely Preissovej, Aloisa Mrštíka
a Viléma Mrštíka. Pri každej hre sú uvedené aj zdroje, v ktorých
sa nachádzajú ohlasy a recenzie na jednotlivé inscenácie.
úcemu vlastníkovi. Divadlu boli ponechané malá a veľká scéna
a menšie administratívne priestory. V priebehu hodnoteného
obdobia divadlo uviedlo okolo 340 premiér. Divadlo Alexanra
Duchnoviča sídli na Jarkovej ulici v Prešove.
TÉMA
Ostatní
DIVADELNÉ
HRY ČESKÝCH
DRAMATIKOV
NA JAVISKU
UKRAJINSKÉHO
NÁRODNÉHO
DIVADLA
V PREŠOVE
Zuzana Džupinková,
Štátna vedecká
knižnica v Prešove
(Slovensko)
Ukrajinské národné divadlo [Ukrajins’kyj nacional’nyj teatr] v Prešove ako prvé profesionálne národné divadlo Rusínov-Ukrajincov
v Československu v dejinách, vzniklo 25. 11. 1945. Iniciátorom jeho
založenia bol ukrajinský spisovateľ a dramatik Ivan Hryc-Duda,
ktorý bol aj prvým riaditeľom divadla. Po roku 1948 sa divadlo stalo
súčasťou divadiel Československej republiky. Divadelné predstavenia sa hrali na javisku slovenského divadla. Vo svojich začiatkoch
boli divadelné incsenácie hrané po rusky, čomu zodpovedal aj dramaturgický repertoár, prevažne ruská klasika. Až od roku 1955 sa
už v divadle hralo iba v ukrajinskom jazyku. Už v roku 1954 sa
vytvorili dva samostatné kolektívy – činoherný a operetný a v roku
1956 bolo založené spevácko-tanečno-hudobné teleso Poddukelský ukrajinský ľudový súbor, ktorý sa stal taktiež súčasťou divadla.
V priebehu 60.–80. rokov minulého storočia UND okrem ruských
a ukrajinských autorov postupne uvádza aj hry českých, slovenských a svetových dramatikov. Koncom 90. rokov v divadle nastávajú reorganizačné zmeny, postupne sa preorientovalo na rusínsky jazyk, v ktorom sa nacvičovali jednotlivé divadelné hry.
V ukrajinskom jazyku sa uvádza iba jedna hra v roku. Postupne sa
zmenil aj názov divadla na Divadlo Alexandra Duchnoviča. Bolo to
15. októbra 1990 rozhodnutím ministra kultúry SR. Obmedzené
boli aj priestorové možnosti divadla z dôvodu, že časť budovy,
v ktorej divadlo sídlilo, bola v rámci reštitúcií vrátená predchádzaj-
Ako už bolo spomenuté, UND v Prešove počas svojej 45-ročnej
esistencie uviedlo na domovskej scéne hry rôznych domácich,
ale aj svetových dramatikov. Značnú časť tvorili hry ukrajinských
a ruských, ale aj slovenských a českých dramatikov. A práve divadelným hrám českých dramatikov je venovaný tento príspevok,
ktorý nie je písaný/koncipovaný z pohľadu divadelného kritika,
ale ako bibliografický prehľad.
ČAPEK, Karel (1890–1938): MATKA [MATY] (1938) – dráma
v troch dejstvách, uvedená v sezóne 1958/1959. Preklad do ukrajinčiny: Barbora Popovičová. Réžia: Jozef Feľbaba. Asistenti réžie:
Viktor Hajný a Jozef Korba. Výtvarníčka: Zora Nováková-Mathonová. Inšpicienti: Jaroslav Sisák a Ondrej Leško. Rečový poradca:
Vasil Subota. Premiéra: 16. augusta 1958 sa uskutočnila v Divadle
Jonáša Záborského v Prešove.
Osoby a obsadenie: Matka (Barbora Popovičová a Alena Fabiánová). Otec (Mikuláš Simko a Ivan Hryc-Duda). Ondrej (Jozef
Korba). Juraj (Juraj Jakub a Ivan Petruška). Kornel (Mikuláš Ľaš).
Peter (Viktor Hajný. Toni (Andrej Lucík). Starý pán (Ivan Hryc-Duda
a Ondrej Leško).
PAVLÍČEK, František (1923–2004): LABYRINT SRDCE [LABIRYNT
SERCJA] (1958) – protiemigračná tendenčná hra, dráma v dvoch
dejstvách. Táto hra bola na javisku UND uvedená v divadelnej
sezóne 1960/61. Preklad: Peter Bunganič. Réžia: Mikuláš Štefan
Gojda. Scénická hudba: Rudolf Šulák. Scénické návrhy: František
Perger ako hosť. Premiéra: 23. februára 1961.
Osoby a obsadenie: Pani Kocianová (B. Popovičová a Alena Fabiánová). Viliam Just (Mikuláš Simko a Viktor Hajný). Štefan Probošt
(Jozef Korba). Tomáš Stach (Andrej Lucík). Jana Vávrová (Anna
Zabavská a Mária Šeptáková). Kavalírová, slečna (Mária Korbová).
Staršina ŠVB (V. Chocholouš).
151
152
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
CACH, Vojtěch (1914–1980): DUCHCOVSKÝ VIADUKT
[DUCHCOVS’KYJ VIADUK] (1950) – hra v štyroch dejstvách, pripravená bola v divadelnej sezóne 1960/1961. Preklad do ukrajinčiny: Michal Popovič. Réžia: Vladimír Petruška a. h. Scénicke
návrhy: Ladislav Šestina a. h. Návrh kostýmov: Magda Radvániová
a. h. Jazykový poradca: Vasiľ Subota. Premiéra: 8. mája 1961 sa
uskutočnila v Divadle Jonáša Záborského v Prešove.
Osoby a obsadenie: Leopold Sucharda, baník (Jozef Korba). Žofia,
jeho žena (Tamara Simková). Pravoslav a František ich synovia
(Mikuláš Ľaš a Viktor Hajný). Emília, Františkova žena (Anna Zabavská). Fikulda (Mikuláš Ladižinský). Bobeš Šolín a Otík Mimra, nezamestnaní (Juraj Jakub a Andrej Lucík). Vlasta Olivová (Anna Simková a B. Čičáková). Bohdan Suk, komunistický senátor (Pavol
Simko). Hašpera, reštaurátor (Mikuláš Simko). Fencl, Starosta
(Michal Popovič) a ďalší.
BLAŽEK, Vratislav (1925–1973): PŘÍLIŠ ŠTĚDRÝ VEČER [DUŽE
ŠČEDRYJ VEČIR] (1960) – komédia v troch dejstvách s prológom
a epilógom, bola súčasťou sezóny 1961/62. Preklad: Irina Subotová. Réžia: Pavel Simko. Scéna: Ladislav Šestina. Kostýmy: Oľga
Dimitrovová. Scénická hudba: Josef Smetana. Jazykový poradca:
Vasiľ Subota. Premiéra: 10. februára 1962.
Osoby a obsadenie: Otec (Mikuláš Ladižinský). Babička (Mária
Procházková). Hanka (Mária Šeptáková). Karol (Andrej Lucík a Ivan
Demjanovič). Dvadsaťročný (Vladimír Chocholouš). Madlenka
(Anna Zabavská). Advokát (Michal Popovič). Ruženka (Alena Fabiánová) a ďalší.
DIETL, Jaroslav (1929–1985): SENOHRABSKÉ GRÁCIE [SINOHRABS’KI HRACIJI] (1961) – komédia vyslovene pre ženy. Inscenácia bola naštudovaná v sezóne 1963/64. Preklad: Michal Popovič.
Réžia: Mikuláš Štefan Gojda. Scéna: Martin Brezina. Kostýmy:
O. Dimitrovová. Premiéra: 6. júna 1964.
Osoby a obsadenie: Andulka Poupětová (Mária Korbová). Zdeněk
Poupě, jej muž (Jaroslav Sisák). Andulčina matka (Helena Rózgiewiczová). Zdeňkova matka (Barbora Popovičová). Bohuna (Alena
Fabiánová). Komtesa (Tamara Simková). Kňoura (Mária Šeptá-
ková). Madla (Mária Procházková). Šéfová (E. Macinská). Houfec
(V. Chocholouš). Houfcová (Anna Bittnerová) a ďalší.
ČAPEK, Karel (1890–1938): BÍLÁ NEMOC [BILA CHVOROBA]
(1937) – dráma v troch dejstvách. Prvá premiéra sezóny
1968/1969, bola venovaná 50. výročiu vzniku Československej
republiky. Preložila: Mária Rudlovčáková. Réžia: Jozef Feľbaba.
Scéna: Ladislav Šestina a. h. Kostýmy: Milica Linhartová. Scénická
hudba: Viliam Šechný a. h. Premiéra: 5. októbra 1968.
Osoby a obsadenie: Dvorný radca prof. Dr. Sigelius (Mikuláš
Simko). Doktor Galén (Jozef Korba). Prvý asistent kliniky (Andrej
Lucík). Druhý asistent kliniky (Mária Korbová). Maršal (Pavol
Simko). Barón Krüg a Mladý Krüg (Viktor Hajný). Anetta, dcéra
maršala (Tamara Simková-Pazderníková). Otec (Michal Popovič).
Matka (Barbora Popovičová). Dcéra (Anna Tomková). Syn (Ivan Hricák a Igor Latta). Minister (Štefan Kruško). Generál, pobočník Maršala (Juraj Jakub). Novinár (Mikuláš Ľaš). Druhý novinár (Oľga
Popovičová). Malomocní: (Ivan Košut-Maturkanič, Alena Fabiánová
a Anastázia Juhásová). Profesori: (Anna Simková, Anna Bittnerová
a Alexander Tomín). Sestra (Helena Micajová).
SKOPEČEK, Jan (1925): CANTERVILLSKÉ TRAŠIDLO [KENTERVILS’KE STRACHITTJA]. Strašidelná crazy komédia v 3 dejstvách,
voľne spracovaná podľa motívov poviedky Oscara Wilda. Táto hra
bola druhou českou inscenáciou v sezóne 1968/1969, uvedená
v UND Prešov. Preklad: Michal Popovič a Viktor Hajný. Réžia:
Dušan Karás a. h. Scénické a kostýmové návrhy: Milica Linhartová.
Premiéra: 29. mája 1969.
KÁŇA, Václav (1905–1985): PARTA BRUSIČE KARHANA (1949)
– na motívy spracovania tejto hry bola v UND uvedená inscenácia
pod názvom VYBRAŤ SI SVOJU CESTU [VYBRATY SOBI SVOJU
DOROHU]. Komédia bola naštudovaná v rámci divadelnej sezóny
1980/1981. Preklad, úprava a réžia: Jaroslav Sisák. Scénické
návrhy: Ladislav Šestina a. h. Scénická hudba: Vladimír Ljubimov.
Návrhy kostýmov: Elena Feďkovičová a. h.. Premiéra: 21. marca
1981. Táto inscenácia si odniesla cenu za dramaturgiu z Májovej
divadelnej Nitry 1981.
153
154
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
PREISSOVÁ, Gabriela (1862–1946): GAZDINÁ ROBA [HAZDYNJA
ROBA] (1889). Hrou českej dramatičky a spisovateľky, predstaviteľky realizmu a dramaturgičky Národného divadla v Prahe, bola
otvorená 37. sezóna UND v rokoch 1982/1983. Táto inscenácia bola
venovaná 100. výročiu českého divadla. Preklad: Juraj Dacko.
Réžia: Ivan Ivančo. Scénická hudba: Vladimír Ljubimov. Choreografia: Juraj Goga a. h. Kostýmové a scénické návrhy: Štefan Bunta
a. h. Premiéra: 25. septembra 1982.
Osoby a obsadenie: Eva (Mária Sisáková). Evina tetka (Anna Simková). Mešianovka (Tamara Simková). Kotlibová (Mária Korbová
a Anna Bitnerová). Eman (Štefan Semanco). Mariša (Mária Kunicová). Huspeka (Viktor Hajný). Daňo (Ivan Stropkovský). Jožko
(Jozef Tkáč). Samko (Andrej Lucík a Pavel Maskalík) a iní.
FIXOVÁ, Božena (1932–1993): KRAJNICE BÁJEČNÝCH CEST [OBOČYNY ČUDOVYCH DORIH] – hra v piatich obrazoch a štyroch medzihrách, sezóna: 1984/1985. Preklad: Vasiľ Varchola. Réžia a výber
hudby: Natália Mihaľová. Scéna: Ladislav Šestina a. h. Kostýmy: Anna
Simková. Dramaturgická spolupráca: Andrej Červeňák. Jazykový
poradca: Michal Novák. Premiéra: 20. októbra 1984.
Osoby a obsadenie: Láďa (Igor Latta). Karolína (Mária Korbová). Ada
(Anna Bittnerová). Darina (Táňa Kučerenková). Anežka (Anastázia Juhásová). Mirek (Jozef Tkač). Táňa (Tamara Simková). Dievča (Jana Liptáková).
ČAPEK, Karel (1890–1938): VĚC MAKROPULOS [SPRAVA MAKROPULOS] (1922) – hra v troch dejstvách , sezóna 1983/1984. Preklad: Viktor Hajný. Réžia: Ivan Ivančo. Výtvarník: Miroslav Matejka
a. h.. Hudobná spolupráca: Dr. Vladimír Ljubimov. Jazykový
poradca: Michal Novák. Choreografia: Juraj Goga a. h.. Asistent
réžie: Pavel Maskalík. Premiéra: 3. marca 1984.
Osoby a obsadenie: Emília Marthy (Mária Kunicová). Prus (Alexander Kučerenko a Vasiľ Rusiňák). Jano, syn Prusa (Ivan Stropkovský). Albert Gregor (Andrej Lucík). Hauk-Šendorf (Mikuláš Ľaš). Dr.
Kolenatý (Viktor Hajný). Vitek (Pavel Maskalík). Kristína, jeho dcéra
(Mária Sisáková) a ďalší.
MRŠTÍK, Alois (1861–1925) – MRŠTÍK, Vilém (1863–1912):
MARYŠA (1894) – dramatická divadelná hra-tragédia, uvedená
v sezóne 1990/1991. Preklad: Jaroslav Sisák. Réžia: Jaroslav Sisák.
Výtvarník: V. N. Kozmenko-Delinde. Kostýmy: Anna Simková. Dramaturgia: Vasiľ Turok. Premiéra: 19. decembra 1990 v Historickej
budove Divadla Jonáša Záborského v Prešove.
Osoby a obsadenie: Lízal (Ivan Stropkovský). Lízalka (Anna Bittnerová).
Maryša (Ľuba Lukáčiková). Vávra (Alexander Kučerenko). Francek (Štefan Hij). Rozára (Tatiana Kučerenková). Horáčka (Anastázia Juhásová).
Strouhalka (Anna Simková). Babka Tamara Simková. Krčmár (Igor Latta).
Cieľom uvedeného príspevku bolo zmapovanie divadelných hier
českých dramatikov uvedených na javisku Ukrajinského národného
divadla v priebehu jeho existencie v rokoch 1945–1990, od jeho
vzniku až po ukončenie činnosti ako ukrajinského divadla. Predmetom nebolo hodnotenie z pohľadu divadelného kritika, ale išlo
o hodnotenie z pohľadu bibliografa – predmetom príspevku boli
diela českých dramatikov, ktoré boli uvedené, kto sa podieľal na
realizáciách inscenácií, herci, ktorí učinkovali v týchto hrách
a ohlasy a recenzie, ktoré boli o jednotlivých predstaveniach uverejnené v rôzných periodikách, bulletinoch a publikáciách. Pri spracovaní tohto príspevku boli využité rôzne pramene a materiály.
Najhodnotnejšie informácie boli získané z archívu Ukrajinského
národného divadla a Divadla Alexandra Duchnoviča v Prešove.
K dispozicii boli programy, bulletiny a fotografie, ktoré poskytli
základné a bohaté informácie na spracovenie danej témy. Ku všetkým z uvedených hier bol dostatok informácií, okrem hier Václava
Káňu Vybrať si svoju cestu a Jana Skopečka Cantrvillské strašidlo,
ku ktorým boli dostupné informácie iba z monografií a článkov. Na
konci príspevku sú uvedené ohlasy a recenzie na jednotlivé hry.
Ohlasy a recenzie na jednotlivé predstavenia v tlači
ČAPEK, Karel: MATKA: 1. (er). Čapkova „Matka“ na scéne UND. In:
Prešovské noviny, 1958, roč. (6) I., č. 27, s. 1; 2. /ER/. Dve premiéry
UND. In: Východoslovenské noviny. 1958, č. 15; 3. POPOVYČ,
Varvara. [Moja „Maty“]. In: REŠOVSKÝ, Jozef ed. Bulletin k hre Karla
155
156
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
Čapka: Matka. Prešov: Ukrajinské národné divadlo, 1958, s. 7-8];
4. REŠOVSKA, Jeva. „Maty“ Karla Čapeka na sceni UNT. In: Nove
žyttja, 1958, roč. 8, č. 33, s. 4; 5. /VK/: Čapkova „Matka“ na scéne
UND v Prešove. In: Východoslovenské noviny, 1958, č. 34, s. 5.
PAVLÍČEK, František: LABYRINT SRDCE: 1. HOJDA, Š. M. Ščob
kožnyj vyjšov na rivnyj šljach. In: Bjuleten’ UNT do p`jesy F.
Pavlyčka «Labirynt sercja». Prjašiv: Ukrajins’kyj nacional’nyj teatr,
1961, s. [4-5]; 2. CHOMA, Branislav. O troch predstaveniach II. Festivalu východoslovenských divadiel. In: Východoslovenské noviny,
1961 (24. júna), s. 5. 3. Ju. B. [Bača, Jurij]. Nova prem`jera na sceni
UNT. In: Nove žyttja, 1961, roč. 11, č. 9, s. 3; 4. Program východoslovenských divadiel. In: Sloboda, 1961 (12. februára); 5. SLIVKO, Ján.
Východné Slovensko v znamení festivalov. In: Film a divadlo, 1961
(22. júla); 6. SLIVKO, Ján. Z festivalového zápisníka. In: Kultúrny
život, 1961, č. 25, s. 9; 7. ŠESTÁK, Peter. Dve úspešné hry UND.
In: Východoslovenské noviny, 1961 (25. marca).
CACH, Vojtěch: DUCHCOVSKÝ VIADUKT: 1. (ČTK). A szlovákiai
színházak a CPKP megalapításának 40. (negyven) évfordul. In: Uj
szo, 1961 (11. januára); 2. (ČTK). Májové premiéry. In: Pravda, 1961
(5. mája); 3. Duchcovs’kyj viaduk. In: Družno vpered, 1961, roč. 11,
č. 6, s. 22; 4. DVORS’KYJ, Mikulaš. «Duchcovs’kyj viaduk» v postanovci UNT. In: Nove žyttja,1961. Roč. 11, č. 22, s. 4; 5. Májové premiéry v divadlách. In: Ľud, 1961 (6. mája); 6. ŠKAMLOVÁ, Nina. K slávnemu výročiu. In: Roľnícke noviny, 1961 (16. februára); 7. (tf).
Pozdrav KSČ v prednese kultúry. In: Východoslovenské noviny,
1961 (10. januára); 8. ZABLOUDIL, Vlastimil. Na záver divadelnej
sezóny. In: Pravda, 1961 (2. júla).
BLAŽEK, Vratislav: PŘÍLIŠ ŠTĚDRÝ VEČER: 1. /A. B./. Dvi hodyny
v rodyni dyrektora. In: Nove žyttja, 1962, roč. 12, č. 7, s. 2; 2. /-nko/.
Za teatral’nym planom. In: Nove žyttja, 1962, roč. 12, č. 3, s. 2;
3. REŠOVSKÁ, E[va]. „Príliš štedrý večer“ na scéne UND. In: Východoslovenské noviny, 1962 (21. februára, s. 3.)
DIETL, Jaroslav: SENOHRABSKÉ GRÁCIE: 1. Divadelné premiéry.
In: Rudé právo, 1964 (7. júna); 2. (mś). Komedija na sceni UNT.
In: Nove žyttja, 1964, roč. 14, č. 24, s. 5; 3. SABOL, Mojmír. Dve
komédie v Prešove. In: Východoslovenské noviny, 1964, (20. júna),
s. 4; 4. V Ukrajinskom národnom divadle v Prešove bola celoslovenská premiéra komédie Jaroslava Dietla Senohrabské grácie.
In: Pravda, 1964 (7. júna).
ČAPEK, Karel: BÍLÁ NEMOC: 1. –gm– . Prešovský dlh Čapkovej
dráme. In: Východoslovenské noviny, 1968 (25. októbra), s. 7;
2. MUŠYNKA, Mykola. Čapek postijno aktual’nyj. In: Nove žyttja,
1968, roč. 18, č. 47, s. 4; 3. Nova prem`jera UNT „Bila chvoroba“
na sceni. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, č. 47, s. 1; 4. LAZORYK, Fedir
a Marija RUDLOVČAK. „Bila chvoroba“ ozdorovljaje. In: Družno
vpered,1968, roč. 18, č. 10, s. 11; 5. (R). Prehliadka na doskách.
In: Východoslovenské noviny, 1968 (22. októbra); 6. (-R-). Biela
nemoc v UND. In: Východoslovenské noviny, 1968 (5. októbra);
7. RUDLOVČAK, Marija. Juvilejna prem`jera. In: Nove žyttja, 1968,
roč. 18, č. 46, s. 5; 8. Trudovyj perehljad teatriv. In: Nove žyttja,
1968, roč. 18, č. 49, s. 3; 9. TUROK, Vasyl’. Ohljad teatriv v Košycjach. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, č. 50, s. 2; 10. TUROK, Vasyl’.
Šče do prem`jery UNT. In: Nove žyttja, 1968, roč. 18, (19. októbra).
SKOPEČEK, Jan: CANTERVILLSKÉ TRAŠIDLO: 1. Kentervill’s’ke
strachittja. In: Nove žyttja, 1969, roč. 19, č. 13 (1969), s. 7; 2. TUROK,
V. Kentervills’ke strachittja. In: Nove žyttja, 1969, roč. 19, č. 14
(1969), s. 1 a 8.
PREISSOVÁ, Gabriela: GAZDINÁ ROBA: 1. GALAJDA, E. Gazdina
roba: premiéra k Roku Českého divadla. In: Východoslovenské
noviny, 1982 (17. novembra); 2. HALAJDA, Illja. Novyj sezon UNT. In:
Nove žyttja, 1982, roč. 22, č. 43, s. 7–8; 3. JABORNÍK, Ján. Sľubný
štart prešovských divadel: v Ukrajinskom národnom divadle. In:
Pravda, 1982 (6. októra); 4. -ll-. Krátko z kultúry: před niekoľkými
dňami … činohra Ukrajinského národného divadla naštudovala hru
G. Preissovej – Gazdiná roba. In: Ľud, (9. októbra); 5. PARASKOVÁ,
Mária. K roku českého divadla: Gabriela Preissová na ukrajinské
scéně v Prešově. In: Rudé právo, 1982 (12. listopadu), s. 5; 6. Premiérou dramatu Gazdina roba od Gabriely Preissové … In: Rudé
právo, 1982 (27. novembra); 7. Premiérou drámy „Gazdina roba“ od
Gabriely Preissovej… In: Práca, 1982 (27. novembra); 8. Premiéry
157
158
16. kolokvium slovenských, moravských a českých bibliografů
v divadlách. In: Nové slovo, 1982 (3. júna); 9. (ŠOŠ): Roba na
javisku. In: Práca, 1982 (5. októbra); 10. (tb). Gazdiná Roba v UND.
In: Východoslovenské noviny, (25. novembra); 11. ŽIŽKA, A. [Fotografia]. In: Pravda, (1. októbra).
FIXOVÁ, Božena: KRAJNICE BÁJEČNÝCH CEST: 1. JABORNIK, Jan.
Dramaturhične zbahačennja, nadijnyj debjut: sučasna čes’ka p`jesa
na sceni UNT. In: Nove žyttja, 1984, roč. 24, č. 46, s. 5; 2. (jr). Štyrikrát úspech: divadelný list z Prešova. In: Východoslovenské noviny,
1984, č. 290, s. 4; 3. REŠOVS’KYJ, J. Vid klasyky do sučasnosti: dvi
prem`jery v UNT. In. Družno vpered, 1984, roč. 24, č. 12, s. 23-24.
ČAPEK, Karel: VĚC MAKROPULOS: 1. (jr) [Jozef Rešovský]: Správa
o Veci Makropulos. In: Východoslovenské noviny, 1984 (22. júna);
2. PARASKA, Marija. Žyttja – v rukach ljudyny. In: Nove žyttja, 1984
(30. marca), roč. 24; 3. REŠOVS’KYJ, Jozef. Pryčynoju sporu – Karel
Čapek. In: Družno vpered, 1984, roč. 24, č. 4, s. 8.
MRŠTÍK, Alois – MRŠTÍK, Vilém: MARYŠA: 1. KÁŠA, Peter. Opodstatnenosť klasiky: k hre bratov Mrštíkovcov Maryša na scéne DAD
v Prešove. In: Slovenský východ, 1991, č. 28, s. 4; 2. MUŠYNKA,
Mykola. «Maryša» zavitala do Prješeva. In: Nove žyttja, 1991, roč.
31, č. 4, s. 3; 3. SYSAK, Myron. „Anachronizm“ na sceni Teatru im.
A. Duchnoviča? In: Nove žyttja, 1991, č. 4, s. 3.
LITERATURA
_ FEĽBABA, Josyf. Prjašivs’kyj ukrajins’kyj narodnyj teatr. In: Vedecký zborník Múzea ukrajinskej kultúry vo Svidník.
3.=Naukovyj zbirnyk Muzeju ukrajins’koji kul’tury u Svydnyku. 3. Svidník; Bratislava; Prešov: Múzeum ukrajinskej
kultúry; Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1967, s. 428–433.
_ PAŽUR, Olena (ed). Ukrajins’kyj narodnyj teatr v Prjaševi (1945–1965): bibliohrafija. Prjašiv: Deržavna naukova
biblioteka, 1968. 67 s.
_ FEĽBABA, Josyf. Dvadcjat’p`jat’ UNT. Bratislava; Prjašiv: Slovac’ke pedahohične vydavnyctvo; Viddil ukrajins’koji
literatury, 1971. 172 s.
_ DACKO, Jurij (ed.). UNT na službi narodu. Bratislava; Prešov: Slovenské pedagogické nakladateľstvo,1976. 65 s.
_ DACKO, Jurij (ed.). Sorok rokiv UNT. Prjašiv: Central’nyj Komitet Kul’turnoho sojuzu
ukrajins’kych trudjaščych, 1985. 101 s.
_ FEĽBABA, Josyf. Prjašivs’kyj ukrajins’kyj narodnyj teatr. In: Vedecký zborník Múzea ukrajinskej kultúry vo Svidník. 4.
Kniha prvá.=Naukovyj zbirnyk Muzeju ukrajins’koji kul’tury u Svydnyku. 3. Knyha perša. Svidník; Bratislava; Prešov:
Múzeum ukrajinskej kultúry; Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1989, s. 473–478.
_ KOVAČ, Fedir. Ukrajins’kyj nacional’nyj teatr (UNT). In: KOVAČ, Fedir ed. Vlastivedný slovník Rusínov-Ukrajincov:
Prešovsko=Krajeznavčyj slovnyk rusyniv-ukrajinciv: Prjašivščyna. Prjašiv: Sojuz rusyniv-ukrajinciv Slovac’koji
Respubliky, 1999, s. 351.
_ PUKAN, Miron. V premenách času: Ukrajinské národné divadlo / Divadlo Alexandra Duchnoviča Prešov. Bratislava:
Divadelný ústav; Prešov: Divadlo Alexandra Duchnoviča, 2007. 179 s. ISBN 978-80-88987-80-2.
159
POZNÁMKY
Sdružení knihoven
České republiky
v roce 2013:
ročenka
Odpovědný redaktor první části Lea Prchalová
Odpovědný redaktor druhé části Jaromír Kubíček
Jazyková korektura Eva Štěpánová
Grafická úprava Roman Černohous
Tisk Art-D Praha
Vydavatel Sdružení knihoven ČR
Vyšlo v Ostravě v roce 2014
ISBN 978-80-86249-70-4
162
163
www.sdruk.cz
Download

pdf 5,57 MB