DANĚ A DAŇOVÁ PROBLEMATIKA
v rámci projektu
Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost
CZ.1.07/3.2.07/03.0020
Systém celoživotního učení
pro podporu efektivní veřejné správy
Doc. Ing. Petr Tománek, CSc.
2013
[Zadejte text.]
Obsah vzdělávacího modulu
Úvodem
1. Role daní v ekonomice
1.1 Financování veřejných statků a veřejné rozpočty
1.2 Daně jako součást příjmů veřejných rozpočtů
2. Daňové teorie
2.1 Členění daní
2.2 Daňová spravedlnost
2.3 Typy daní
2.3.1 Důchodové daně
2.3.2 Spotřební daně
2.3.3 Majetkové daně
2.4 Dopady daní
2.4.1 Úloha cenové elasticity při zdaňování
2.4.2 Rozložení daňového břemene
2.4.3 Nadměrné daňové břemeno
2.4.4 Dopad daní na domácnosti
3. Daně ve fiskálním federalizmu
4. Daňový systém ČR
4.1 Daň z příjmů
4.1.1 Daň z příjmů fyzických osob
4.1.2 Daň z příjmů právnických osob
4.2 Daň z nemovitostí
4.2.1 Daň z pozemků
4.2.2 Daň ze staveb
4.3 Spotřební daně
4.3.1 Daň z minerálních olejů
4.3.2 Daň z lihu
4.3.3 Daň z piva
4.3.4 Daň z vína a meziproduktů
4.3.5 Daň z tabákových výrobků
4.4. Energetické daně
4.4.1 Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů
2
[Zadejte text.]
4.4.2 Daň z pevných paliv
4.4.3 Daň z elektřiny
4.5 Silniční daň
4.6 Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí
4.6.1 Daň dědická
4.6.2 Daň darovací
4.6.3 Daň z převodu nemovitostí
4.7 Daň z přidané hodnoty
4.8 Cla
5. Rozpočtová soustava ČR a daně
5.1 Příjmy z daní ve veřejných rozpočtech ČR
5.2 Státní rozpočet
5.3 Veřejné fondy
5.4 Územní rozpočty
5.4.1 Rozpočty obcí
5.4.2 Rozpočty krajů
5.4.3 Rozpočty dobrovolných svazků obcí
5.4.4 Rozpočty regionálních rad regionů soudržnosti
6. Správa daní, poplatků a dalších zdrojů veřejných rozpočtů
6.1 Finanční správa ČR
6.2 Celní správa ČR
6.3 Správa poplatků, odvodů a dalších příjmů veřejných rozpočtů ČR
6.4 Jednotné inkasní místo
Použité zdroje a literatura
3
[Zadejte text.]
Obsah
ÚVODEM .......................................................................................................................................................... 6
1
ROLE DANÍ V EKONOMICE ....................................................................................................................... 7
1.1
1.2
2
FINANCOVÁNÍ VEŘEJNÝCH STATKŮ A VEŘEJNÉ ROZPOČTY ........................................................................................ 7
DANĚ JAKO SOUČÁST PŘÍJMŮ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ ............................................................................................. 9
DAŇOVÉ TEORIE .................................................................................................................................... 11
2.1 ČLENĚNÍ DANÍ ............................................................................................................................................. 11
2.2 DAŇOVÁ SPRAVEDLNOST ............................................................................................................................... 12
2.3 TYPY DANÍ .................................................................................................................................................. 17
2.3.1
Důchodové daně ............................................................................................................................ 17
2.3.2
Spotřební daně .............................................................................................................................. 19
2.3.3
Majetkové daně............................................................................................................................. 22
2.4 DOPADY DANÍ ............................................................................................................................................. 22
2.4.1
Úloha cenové elasticity při zdaňování ........................................................................................... 23
2.4.2
Rozložení daňového břemene........................................................................................................ 24
2.4.3
Dopad daní na domácnosti ........................................................................................................... 28
3
DANĚ VE FISKÁLNÍM FEDERALIZMU ...................................................................................................... 30
4
DAŇOVÝ SYSTÉM ČR ............................................................................................................................. 34
4.1 DAŇ Z PŘÍJMŮ ............................................................................................................................................. 34
4.1.1
Daň z příjmů fyzických osob .......................................................................................................... 34
4.1.2
Daň z příjmů právnických osob ...................................................................................................... 36
4.2 DAŇ Z NEMOVITOSTÍ .................................................................................................................................... 37
4.2.1
Daň z pozemků .............................................................................................................................. 37
4.2.2
Daň ze staveb ................................................................................................................................ 38
4.3 SPOTŘEBNÍ DANĚ ......................................................................................................................................... 40
4.3.1
Daň z minerálních olejů ................................................................................................................. 40
4.3.2
Daň z lihu ....................................................................................................................................... 41
4.3.3
Daň z piva ...................................................................................................................................... 41
4.3.4
Daň z vína a meziproduktů ............................................................................................................ 41
4.3.5
Daň z tabákových výrobků ............................................................................................................ 41
4.4 ENERGETICKÉ (EKOLOGICKÉ) DANĚ .................................................................................................................. 42
4.4.1
Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů .......................................................................... 42
4.4.2
Daň z pevných paliv ....................................................................................................................... 42
4.4.3
Daň z elektřiny ............................................................................................................................... 43
4.5 SILNIČNÍ DAŇ .............................................................................................................................................. 43
4.6 DAŇ DĚDICKÁ, DAROVACÍ A Z PŘEVODU NEMOVITOSTÍ......................................................................................... 44
4.6.1
Daň dědická ................................................................................................................................... 44
4.6.2
Daň darovací ................................................................................................................................. 45
4.6.3
Daň z převodu nemovitostí ............................................................................................................ 45
4.7 DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY ............................................................................................................................. 46
4.8 CLA ........................................................................................................................................................... 47
4
[Zadejte text.]
5
ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA ČR A DANĚ ................................................................................................... 48
5.1 PŘÍJMY Z DANÍ VE VEŘEJNÝCH ROZPOČTECH ČR.................................................................................................. 50
5.2 STÁTNÍ ROZPOČET ........................................................................................................................................ 51
5.3 VEŘEJNÉ FONDY........................................................................................................................................... 53
5.4 ÚZEMNÍ ROZPOČTY ...................................................................................................................................... 55
5.4.1
Rozpočty obcí ................................................................................................................................ 55
5.4.2
Rozpočty krajů ............................................................................................................................... 61
5.4.3
Rozpočty dobrovolných svazků obcí .............................................................................................. 63
5.4.4
Rozpočty regionálních rad regionů soudržnosti ............................................................................ 63
6
SPRÁVA DANÍ, POPLATKŮ A DALŠÍCH ZDROJŮ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ ................................................. 63
6.1
6.2
6.3
6.4
FINANČNÍ SPRÁVA ČR ................................................................................................................................... 64
CELNÍ SPRÁVA ČR ........................................................................................................................................ 65
SPRÁVA POPLATKŮ, ODVODŮ A DALŠÍCH PŘÍJMŮ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ ČR ............................................................. 65
JEDNOTNÉ INKASNÍ MÍSTO ............................................................................................................................. 67
POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA ..................................................................................................................... 67
5
[Zadejte text.]
Úvodem
Daně a vůbec daňová problematika v ekonomice má řadu aspektů a souvisí s rolí daní
v ekonomice. Vlastní potřeba vybírání daní je spojena s existencí veřejné ekonomiky, která
souvisí s existencí určitých typů statků (veřejných), jejichž poskytování a hrazení nemůže
zajistit tržní mechanismus. Proto ekonomiky států představují smíšené ekonomiky, kde určitá
část funguje na principu tržním a druhou část pak tvoří ekonomika veřejná.
V souvislosti s existencí veřejné ekonomiky, kdy poskytování statků nefunguje na tržním
principu, je potřebné pro poskytování těchto statků získat zdroje. Nemusí se jednat jen
o zdroje na financování veřejných statků, ale tyto zdroje mohou plnit i jiné funkce např. ve
smyslu zmírňování rozdílů v důchodech ve společnosti či jsou využity jako nástroj podpory
ekonomického růstu. Tyto zdroje jsou získávány zejména formou daní, ale i poplatků, cel
apod.
Potřeba vybírat daně je pak spojena s rozsáhlými otázkami jako je to, které daně vybírat, jak
daně konstruovat, jak by měl vypadat spravedlivý daňový systém, na koho dopadá daňové
břemeno, jaké jsou náklady na správu daní, jaké další dopady vyvolávají daně v ekonomice
apod. Těmto a řadě dalších otázek v souvislosti s existencí různých druhů daní se věnuje
daňová teorie.
Zdroje vybrané prostřednictvím daní jsou použity na poskytování veřejných statků. Vlastní
financování veřejných statků se provádí prostřednictvím veřejných rozpočtů. Obvykle jde
o soustavu veřejných rozpočtů, jejímiž teoretickými principy uspořádání se zabývá fiskální
federalismus, který v návaznosti na existenci daňového systému formuluje i doporučení pro
rozdělování daní a dalších zdrojů mezi rozpočty.
V podmínkách ČR je daňový systém vymezen daňovými zákony, které určují předmět daně,
sazby daně, daňové poplatníky apod. a tedy tento daňový systém je základem zdrojů pro
veřejné rozpočty.
Výnos daní je pak rozdělován v rámci rozpočtové soustavy ČR příslušným rozpočtům. Na
výnosech se podílí státní rozpočet, státní fond, rozpočty obcí a rozpočty krajů. Pravidla
rozdělování daní mezi rozpočty určuje rozpočtové určení daní.
V souvislosti s existencí daní v praxi je potřebné tyto daně vybrat, tj. vytvořit systém, kterým
se zajistí, aby zákonem stanové povinnosti v daňové oblasti byly zabezpečeny. To se odráží
v problematice správy daní, poplatků apod., kterou postihuje daňový řád.
Uvedené vybrané základní otázky daní resp. daňové problematiky jsou obsahem tohoto
modulu.
6
[Zadejte text.]
1
Role daní v ekonomice
1.1 Financování veřejných statků a veřejné rozpočty
V ekonomice každého státu působí soukromý i veřejný sektor a lze ji proto označit jako
smíšený systém. Vedle soukromého (tržního) sektoru tak zde existuje i veřejný sektor, jehož
velikost je v různých zemích různá a jeho podíl na tvorbě hrubého domácího produktu se
pohybuje od cca 30 % a v některých zemích dosahuje až 60 %. Existence veřejného sektoru je
spojena s existencí veřejných statků. Veřejné statky mohou být čisté (v podstatě nemůžeme
zjistit podíl jednotlivce na jejich užití), mohou to být smíšené kolektivní statky (podíl
jednotlivce na jejich užití lze měřit) apod. Veřejný sektor tedy poskytuje tyto veřejné statky,
které mohou být obyvatelům poskytovány bezplatně nebo za částečnou úhradu a tedy jejich
poskytování je spojeno s náklady a na ně musí být někde získány prostředky. Financování
veřejných statků se uskutečňuje prostřednictvím veřejných rozpočtů. Veřejné rozpočty plní
i další funkce než jen financování veřejných statků a jejich role se dá rozdělit do tří funkcí.
Jsou to:
-
alokační funkce,
-
redistribuční funkce,
-
stabilizační funkce.
Alokační funkce vychází z rozložení spotřeby v ekonomice státu mezi veřejné a soukromé
statky a zabývá se tím, co je financováno z veřejných rozpočtů.
Zatímco tržní mechanismus je vhodný pro zajištění soukromých statků, u nichž je spotřeba
v rivalitním vztahu, což znamená to, že jeden a tentýž statek může spotřebovat pouze jeden
spotřebitel a žádný jiný, právě u veřejných statků dochází k selhání trhu. U veřejných statků
obvykle nejsou spotřebitelé v rivalitním vztahu, neboť jeden a tentýž statek zde může
spotřebovat jedna či více osob, aniž by došlo k omezení možnosti spotřeby stejného veřejného
statku. Spotřeba jedním spotřebitelem nesnižuje možnost spotřeby jiným spotřebitelem.
Příkladem mohou být různé typy veřejných statků, jako je obrana státu, správa státu, veřejné
osvětlení apod.
Existence takovýchto veřejných statků je spojena s potřebou uhradit náklady na tyto statky.
U tržních statků je jejich cena dána trhem a každý spotřebitel pak zaplatí tolik, kolik statků
spotřeboval. U veřejného statku je však jeho spotřeba určena v podstatě neomezenému počtu
spotřebitelů, které přesně neznáme a zejména neznáme to, kolik který spotřebitel veřejného
statku spotřeboval (jaký užitek mu přinesl a tedy jaký díl nákladů by na něho měl připadnout),
tj. spotřebu nedovedeme změřit.
Tedy u většiny veřejných statků (zejména u tzv. čistých veřejných statků) nedokážeme určit
podíl jednotlivce na jejich spotřebě, ale otázku úhrady tohoto statku je nutno vyřešit.
7
[Zadejte text.]
Určitou formou úhrady veřejného statku by mohl být způsob hrazení na základě
dobrovolnosti, kdy uživatel veřejného statku by uhradil částku, odpovídající užitku, jež mu
veřejný statek přinesl. Zásada dobrovolnosti by ale zřejmě nepřinesla potřebné zdroje
a většina lidí by používala veřejné statky bez placení (jako černý pasažér).
Proto pro úhradu těchto veřejných statků, u nichž nemůžeme určit velikost užitku jednotlivce
(nebo by to bylo velmi složité), je zvolen způsob jejich úhrady formou politického rozhodnutí,
jež představuje placení daní; daně jsou povinnou dávkou a jejich výše nijak nesouvisí
s velikostí veřejných statků, které poplatník užívá.
U některých veřejných statků se velikost spotřeby dá měřit. Takovouto formou je např. mýtné
vybírané na silnicích, jízdné v městské hromadné dopravě apod., kde za použití příslušného
veřejného statků (silnice) se platí určitý ekvivalent nákladů. V tomto případě jsou pak
částečně náklady na úhradu veřejného statku hrazeny z poplatků za použití veřejného statku.
Redistribuční funkce je funkcí veřejných rozpočtů spojenou s přerozdělování důchodů ve
společnosti v souladu s tím, co společnost považuje za spravedlivé.
Rozdělování důchodů či bohatství ve společnosti v tržních podmínkách závisí na rozložení
výrobních faktorů ve státě, na výdělkových schopnostech jednotlivců, na rozložení
naakumulovaného a zděděného bohatství apod. Takovéto rozložení může, ale i nemusí být
v souladu s tím, co společnost považuje za spravedlivé, neboť takovéto rozdělení důchodů
nemusí zabezpečit všem lidem podmínky pro život (kdy např. negarantovaná nízká úroveň
mezd může být spojena s neschopností reprodukce pracovní síly, se vznikem bezdomovců,
růstem nezaměstnanosti, s růstem kriminality a obdobnými jevy). V těchto případech pak stát
zasahuje poskytováním transférů (v podobě např. různých sociálních dávek). Na vyplácení
těchto sociálních dávek státem z veřejného rozpočtu je nutno získat prostředky, které plynou
vesměs z daní. Prostřednictvím veřejného rozpočtu tak dochází formou vybírání daní na jedné
straně a vyplácení transferů na straně druhé k redistribuci prostředků ve společnosti.
Redistribuční funkce veřejných rozpočtů je jakousi nadstavbou rozdělování důchodů ve
společnosti, kterou realizuje tržní proces.
Přitom při poskytování sociálních dávek (např. k dosažení minimální úrovně důchodů
jednotlivců) je pak nutno sledovat další otázky, které jsou např. spojeny s tím, jak příslušný
způsob poskytování sociálních dávek působí na pracovní úsilí – snahou je vždy taková
konstrukce poskytování sociálních dávek, která by pracovní úsilí podporovala.
Způsob přerozdělování důchodů (např. poskytováním sociálních dávek) ve společnosti je
odrazem názorů na spravedlivé rozdělování. Otázka spravedlnosti rozdělování důchodů však
není jednoznačným kritériem a pohled na tuto spravedlnost se liší. Mohou být různé přístupy,
nicméně obecným (společným) pro většinu přístupů je garantování prahového (minimálního)
příjmu. Spravedlnost v daném státě je pak prakticky vyjádřena sociálním systémem a její
podoba obecně vychází z tradic země, z uplatňovaného politického směru, z bohatství
společnosti a z dalších faktorů. Spravedlnost tedy nemá obecně dán svůj obsah, ale závisí na
8
[Zadejte text.]
řadě vlivů a je odrazem konkrétní podmínek. Řešení otázek spravedlnosti je pak spojeno
jednak s vyplácením sociálních transferů, ale i se způsobem vybírání daní.
Stabilizační funkce je spojena s použitím rozpočtové politiky jako nástroje pro dosažení:
vysoké zaměstnanosti, cenové stability, ekonomického růstu a ve vazbě na dosažení vhodné
platební a obchodní bilance.
K realizaci této funkce jsou potřebné zdroje, na financování výdajů, které jsou součástí
nástrojů stabilizační politiky státu (fiskální nástroje stabilizační politiky). Jde o ty výdaje
z veřejného rozpočtu, které mají podporovat ekonomický růst, nízkou inflaci, nízkou
nezaměstnanost, žádoucí zahraniční platební bilanci apod. V praktické podobě se tato funkce
ve výdajích veřejných rozpočtů projevuje formou diskréčních opatření např. v podobě podpor
malého a středního podnikání, dotací vybraným subjektům, úlevami na daních, podporou
vědy a výzkumu apod.
Uplatňované nástroje stabilizační funkce závisí na typu hospodářské politiky. Zatímco
liberální směry tuto funkci veřejných rozpočtů omezují, jiné druhy hospodářské politiky na ni
mohou věnovat podstatnější část výdajů veřejných rozpočtů.
1.2 Daně jako součást příjmů veřejných rozpočtů
Hlavní typy zdrojů veřejných rozpočtů tvoří daně, poplatky případně půjčky. Rozdílnosti
těchto tři typů zdrojů jsou charakterizovány na základě vlastností: dobrovolnost,
ekvivalentnost a návratnost při jejich placení do veřejných rozpočtů.
„Dobrovolnost“ jako vlastnost zdrojů veřejných rozpočtů vyjadřuje, zda subjekt, např.
obyvatel, poskytuje příslušné finanční prostředky do veřejného rozpočtu nedobrovolně
(povinně) nebo dobrovolně, tzn., že se nemůže rozhodnout, zda je poskytne nebo ne a musí je
zaplatit (nedobrovolné placení), anebo zda závisí na jeho rozhodnutí, že prostředky do
veřejného rozpočtu zaplatí či nezaplatí, což je ale spojeno s vazbou na využívání veřejných
služeb, kdy chce použít nějakou veřejnou službu, jejíž poskytnutí je spojeno s nutností úhrady
(dobrovolné placení).
„Ekvivalentnost“ jako vlastnost zdrojů veřejných rozpočtů představuje vyjádření vazby mezi
zaplacením prostředků do veřejného rozpočtu a získáním nějaké protihodnoty, tj. veřejného
statku, související s touto platbou. Ekvivalentnost tak zde reprezentuje platbu subjektem do
veřejného rozpočtu „za něco“.
Poznámka: Při této platbě zde existuje úzká vazba mezi platbou a poskytnutou protihodnotou
ale nemyslí se zde obecné využívání veřejných statků poplatníkem.
„Návratnost“ plateb do veřejných rozpočtů představuje tu vlastnost, že zaplacená platba
subjektem do veřejného rozpočtu se tomuto subjektu v budoucnu v této peněžní hodnotě vrátí
zpět. Návratné platby jsou reprezentovány různými půjčkami.
9
[Zadejte text.]
Na základě uvedených vlastností lze charakterizovat zdroje veřejných rozpočtů, resp.
uvedenými vlastnostmi lze i tyto zdroje odlišit:
Daň je platba do veřejného rozpočtu, která je:
o nedobrovolná - daně musí každý subjekt povinně platit podle stanovených
pravidel,
o neekvivalentní - zaplacením daně nevzniká plátci daně nárok na získání žádné
konkrétní protihodnoty veřejných statků,
o nenávratná - zaplacená daň se jejímu plátci již nikdy ve finanční podobě nevrátí.
Poplatek je platba do veřejného rozpočtu, která je:
o dobrovolná - neboť plátce poplatku se může rozhodnout, zda poplatek zaplatí, tj.
rozhoduje se, zda určitou veřejnou službu využije nebo ne. Získání příslušné
veřejné služby je tak podmíněno zaplacením poplatku,
o ekvivalentní - neboť zaplacením poplatku jeho plátce získá určitou konkrétní
protihodnotu (ekvivalent) v podobě veřejného statku,
o nenávratná - neboť zaplacený poplatek se jejímu plátci již nikdy ve finanční
podobě nevrátí.
Půjčka je platba do veřejného rozpočtu, která je:
o dobrovolná - protože subjekt se může rozhodnout, zda zapůjčí na určitou dobu své
zdroje veřejnému rozpočtu, což slouží např. k pokrytí rozpočtového deficitu.
Smyslem poskytování půjček veřejnému rozpočtu různými subjekty je aspekt
zhodnocení jejich prostředků, kdy při výpůjčkách veřejným rozpočtům je zajištěna
vyšší spolehlivost jejich vrácení,
o neekvivalentní - protože poskytnutím půjčky nevzniká poskytovateli půjčky nárok
na získání žádné konkrétní protihodnoty veřejných statků z veřejného rozpočtu
(samozřejmě kromě úroku, které za poskytnutí půjčky dostane, což však není
veřejný statek),
o návratná - protože půjčka poskytnutá veřejnému rozpočtu se poskytovateli za
předem sjednaných podmínek vrátí.
Z uvedených typů zdrojů jsou daně hlavními zdroji veřejných rozpočtů, s nimiž se pak pojí
otázky druhů daní, které se mají vybírat, teoretického pojetí vymezení a vzniku daní, způsob
zdanění, problematika dopadů daní na poplatníky, rozdělování daňových výnosů mezi veřejné
rozpočty, ale i potřeba jejich praktického výběru apod.
10
[Zadejte text.]
2
Daňové teorie
2.1 Členění daní
Na daně jako zdroje veřejných rozpočtů lze pohlížet z různých stránek. Lze tak například
členit daně z těchto hledisek:
-
podle místa dopadu, kdy mohou být daně uvalovány:
o na trh produktů (např. spotřební daně) nebo na trh faktorů (např. daně související
s pracovní silou),
o prodávajícím nebo kupujícím na trhu,
o domácnostem nebo firmám,
o mohou vstupovat do účtu daňového poplatníka na straně zdrojů (musí je zaplatit ve
stanovené výši) nebo na straně užití (může si např. zaplacenou daň odečíst jako
náklad při placení jiné daně),
-
podle zdaňování bohatství mohou být daně uvalovány:
o na držbu bohatství,
o na převod bohatství,
-
podle objektu mohou být daně:
o osobní,
o na věci,
-
podle toho zda jsou uvaleny přímo na poplatníka (na jeho důchod či majetek) nebo v např.
při nákupu zboží:
o daně přímé,
o nepřímé daně,
-
podle směru finančního toku:
o pozitivní daň (klasická platba daně do veřejného rozpočtu),
o negativní daň (daňový poplatník v případě negativní daně daň neplatí, ale
naopak z veřejného rozpočtu získává finanční prostředky),
-
podle způsobu daňové úhrady:
o daně vybírané srážkou,
o daně placené na základě daňového přiznání,
-
podle subjektu, který stanovuje daň:
11
[Zadejte text.]
o daně státní,
o daně místní,
-
podle rozdělení daňového výnosu:
o daně svěřené (výnos je určen jednomu typu rozpočtu),
o daně sdílení (na výnosu se podílí více rozpočtů).
2.2 Daňová spravedlnost
Spravedlnost bývá obvykle základním kritériem daňového systému (i když nemusí být vždy
rozhodujícím). Spravedlnost zde vyjadřuje princip, podle něhož by se mělo přistupovat ke
zdanění. Jde o stanovení podílu každého daňového poplatníka na placení daní. Existují dva
hlavní přístupy (zásady), které se uplatňují v rámci daňové spravedlnosti. Jde o zásadu užitku
a zásadu schopnosti daňové úhrady.
Zásada užitku při placení daní předpokládá, že daň je placena poplatníkem podle toho, jaký
má daňový poplatník užitek z veřejných statků. Toto kritérium zde spojuje daňovou
problematiku s výdajovou oblastí veřejných rozpočtů.
Uplatnění zásady užitku z hlediska teorie naráží na řadu problémů, neboť při uplatnění této
zásady by nemohl existovat jeden daňový předpis, protože preference lidí se liší a člověk má
užitek z veřejných statků podle svých preferencí. Užitek se pak může u člověka lišit i podle
zdrojů, které má k dispozici; pokud má např. více zdrojů je ochoten zaplatit za veřejný statek
více. Souvisí to s elasticitou poptávky apod. Užitek je v řadě případů obtížné zjistit.
Proto se tato zásada uplatňuje pouze ve specifických případech, kdy se veřejný statek
poskytuje podle potřebnosti – uplatnění této zásady se pak uskutečňuje formou poplatků.
Tento způsob placení se používá např. ve formě mýtného, mostného a v řadě dalších případů
a to tam, kde veřejné statky mají povahu soukromého zboží, a užitek lze vztáhnout ke
konkrétnímu uživateli.
V některých případech, by byly poplatky žádoucí, ale jejich vybírání by bylo příliš drahé.
Např. při využívání silnic v závislosti na nákladech na tyto silnice, kdy cílem by bylo placení
poplatku uživatelem silnice (automobilem) podle toho, kolik kilometrů po silnici ujede.
Vzhledem k tomu, že každá silnice představuje různé náklady, bylo by nutno sledovat
jednotlivé ujeté vzdálenosti – což by bylo vysoce náročné. Proto v některých případech
takovéto potřeby zdaňování se uplatňuje zdanění formou zdanění tzv. komplementárního
výrobku. V případě použití silnice automobily bývá tímto komplementárním výrobkem
benzín, jehož spotřeba zhruba odpovídá ujeté vzdálenosti. Tento způsob není přesný
a spravedlivý a pouze aproximuje užitek ze silnice spotřebou množství benzínu.
Poznámka: S vývojem techniky se mohou měnit a zpřesňovat způsoby zpoplatnění takovéhoto
veřejného statku – např. formou sledování vozidel prostřednictvím satelitního systému.
12
[Zadejte text.]
Celkově se však ukazuje, že možnost uplatnění zásady užitku při řešení spravedlnosti plateb
za veřejné statky je omezena. Rozsah veřejných statků je takový, že by systém byl složitý
a rozsáhlý a proto je tento způsob uplatnění zásady spravedlnosti využíván pouze omezeně
(např. tento princip vůbec nelze uplatnit ve vztahu k výdajům veřejných rozpočtů, které plní
redistribuční funkci) a proto je nutno uplatnit i jiný přístup k daňové spravedlnosti.
Schopnost daňové úhrady řeší uplatnění daňové spravedlnosti na základě placení daní bez
vazby na rozhodování o výdajích. Uplatnění principu schopnosti daňové úhrady předpokládá
kvantifikaci schopnosti daňové úhrady. Jako schopnost daňové úhrady se používá:
-
důchod,
-
spotřeba,
-
bohatství.
Tato měřítka schopnosti daňové úhrady jsou pak spojena s existencí důchodových,
spotřebních a majetkových daní. Platební kapacita jako kvantifikace schopnosti daňové
úhrady pak vyjadřuje konkrétní hodnotu použitého ukazatele schopnosti daňové úhrady.
Důchod (příjem) se používá jako schopnost daňové úhrady nejčastěji. Důchod je základem
zdanění u důchodových daní; v podmínkách ČR je to daň z příjmů. Pro vymezení velikosti
důchodu poplatníka by z hlediska spravedlnosti bylo účelné stanovit důchod (příjem) co
nejúplněji a ve všech formách: mzdy, úroky, dividendy a v ideálním případě i imputovanou
rentu (vznikající např. tím, že člověk využívává svůj dům).
Spotřeba může být rovněž použita jako schopnost daňové úhrady a měla by odrážet všechny
formy spotřeby, vč. spotřeby realizované imputovanou formou (obdobně jako u důchodu).
Varianta zdanění podle schopnosti daňové úhrady na základě spotřeby pak klade stejné
daňové břemeno na lidi se stejnou spotřebou.
Srovnáním použití schopnosti daňové úhrady založené na důchodu a spotřebě lze konstatovat,
že při stejném způsobu zdanění lze tyto formy schopnosti daňové úhrady použít alternativně.
To znamená, že při stejné daňové sazbě se dá vybrat stejný objem daní, buď použitím zdanění
důchodu, nebo použitím zdanění spotřeby. Nicméně oba způsoby se budou lišit v tom, že
výnos ze zdanění spotřeby bude nižší o část, která je představována úsporami.
Bohatství (majetek) lze použít jako schopnost daňové úhrady, obdobně jako důchod
a spotřebu.
Zdanění podle schopnosti daňové úhrady je založeno na tom, že:
-
subjekty se stejnou platební kapacitou platí stejné daně, což vyjadřuje tzv. horizontální
spravedlnost,
-
subjekty s větší platební kapacitou platí větší daně, což vyjadřuje tzv. vertikální
spravedlnost.
13
[Zadejte text.]
Horizontální spravedlnost při placení daní vyžaduje, aby se s daňovými poplatníky se
stejnou platební kapacitou zacházelo stejně. Horizontální spravedlnost tak vyjadřuje pravidlo,
kdy všichni daňoví poplatníci se stejnou platební kapacitou (např. se stejným příjmem), platí
stejnou daň.
Vertikální spravedlnost při placení daní pak formuluje požadavek, aby poplatník s vyšší
platební kapacitou platil vyšší daň. Nicméně problémem tohoto pravidla je to, jak se má
stanovit, o kolik má platit větší daň poplatník s vyšší platební kapacitou.
Teoretické řešení vertikální spravedlnosti lze postihnout modelovými přístupy. Tyto přístupy
vycházejí z toho, že zaplacení daně je pro plátce daně oběť, jíž se vzdává části svého užitku
z důchodu. Oběť v tomto pojetí tedy nepředstavuje zaplacení daně, ale ztrátu užitku daňového
poplatníka v důsledku zaplacení daně.
Přístupy založené na pojetí „oběti“ při placení důchodové daně mají alternativy ve formě:
-
stejné absolutní oběti (všichni poplatníci zdaněním ztratí stejný užitek ze svého
důchodu),
-
stejné proporcionální oběti (pro všechny poplatníky platí, že je u nich stejný podíl
ztráty užitku k celkovému užitku před zdaněním),
-
stejné marginální oběti (všichni poplatníci mají stejný (mezní) užitek ze své poslední
jednotky důchodu po zdanění).
Graf 2.1 Stejná absolutní oběť
Mezní užitek z důchodu
E1
E2
D1
C1
D2 C2
Přístup
oběti vyjadřuje,
že všichni
v důsledku zaplacení
O1 stejně
A1 B1velké absolutní
Důchod
O2
A2poplatníci
B2
daně ztratí stejnou část užitku ze svého důchodu. Vztahy realizované v uvedeném přístupu lze
znázornit grafem (viz graf 2.1 pro dva poplatníky daně). V grafech je na vodorovné ose
14
[Zadejte text.]
zachycena velikost důchodu, na svislé ose pak je uveden marginální (mezní) užitek
z důchodu. Vztah mezi důchodem a mezním užitkem je pak charakterizován křivkou
klesajícího mezního užitku. Plocha pod křivkou pak reprezentuje celkový užitek z důchodu
daného poplatníka.
V důsledku zdanění ztratí každý poplatník stejnou část svého užitku z důchodu (což lze
označit jako oběť). Plocha oběti (ztráta užitku) spojená se zaplacením daně je vymezená pro
prvního poplatníka body A1, B1, C1, D1 a pro druhého poplatníka body A2, B2, C2, D2
a obě tyto plochy jsou stejné (resp. jsou stejné pro všechny poplatníky). Zaplacená daň pak
představuje úsečku A1, B1 (resp. A2, B2) na ose znázorňující v grafu důchod.
Na základě znázornění provedeného v grafu 2.1 se ukazuje, že při uplatnění stejné absolutní
oběti poplatník s vyššími příjmy zaplatí vyšší daň. Rozšířením uvedeného přístupu na více
poplatníků a promítnutím výsledku do vztahu mezi velikosti důchodu a velikosti zaplacené
daně lze vyvodit, že uvedený přístup vytváří progresivní vztah mezi důchodem a daní, tj.
s výškou důchodu roste sazba daně (což představuje progresivní daňovou sazbu).
Přístup stejné proporcionální oběti je založen na tom, že všichni poplatníci v důsledku
zdanění ztratí stejný podíl svého užitku z důchodu (před zdaněním), viz graf 2.2. Plocha oběti
(ztráta užitku) spojená se zaplacením daně je vymezená pro prvního poplatníka body A1, B1,
C1, D1 a pro druhého poplatníka body A2, B2, C2, D2. Zaplacená daň pak představuje
úsečku A1, B1 (resp. A2, B2) na ose znázorňující v grafu důchod.
Graf 2.2 Stejná proporcionální oběť
Mezní užitek z důchodu
E1
E2
D1
C1
D2 C2
O1 A1 B1
Důchod
O2
A2
B2
Pro daňové poplatníky lze stejný podíl ztráty užitku k celkovému užitku před zdaněním
(znázorněný v grafu 2.2) vyjádřit vztahem 2.1, kde „k“ je konstantní pro všechny daňové
poplatníky.
15
[Zadejte text.]
Plocha (A1, B1, C1, D1)
------------------------------
Plocha (A2, B2, C2, D2)
= ------------------------------- = k
Plocha (O1, B1, C1, E1)
(2.1)
Plocha (O2, B2, C2, E2)
Obdobně jako u stejné absolutní oběti i zde výsledek vede k progresivitě sazby daně, která je
však mírně vyšší oproti přístupu stejné absolutní oběti.
Přístup založený na stejné mezní oběti zdaňuje jednotlivé poplatníky tak, aby všichni
poplatníci po zdanění dosahovali stejného mezního užitku ze své poslední jednotky důchodu,
tj. v grafu 2.3 platí že A1, D1 = A2, D2 (stejné pro všechny poplatníky). Zaplacená daň je pak
A1, B1 resp. A2, B2.
Graf 2.3 Stejná mezní oběť
Mezní užitek z důchodu
E1
E2
D
1
D2
C1
O1
A1
B1
C
2
Důchod
O2
A2
B2
16
[Zadejte text.]
2.3 Typy daní
Vymezená měřítka schopnosti daňové úhrady se promítají do konstrukce daní důchodových,
spotřebních a majetkových. Jejich parametry se v jednotlivých zemích liší, nicméně
z teoretického hlediska lze společné hlavní prvky těchto daní obecně charakterizovat.
2.3.1 Důchodové daně
Důchodové daně se obvykle člení podle subjektu daně, kterým mohou být fyzické osoby
(jednotlivci) nebo právnické osoby (společnosti). Obecně tak můžeme hovořit o daních
z důchodů jednotlivců a o daních z důchodů společností (korporací).
Daň z důchodů jednotlivců 1 je dnes nejvíce rozšířenou daní v rámci rozpočtových soustav
a rovněž patří mezi daně nejvýnosnější. Tato daň nahradila daně typu „z hlavy“ (daň placenou
všemi poplatníky ve stejné výši).
Základem pro stanovení daně je tzv. upravený hrubý příjem poplatníka, což je vlastně z jeho
pohledu příjem již redukovaný o výši výdajů na jeho dosažení. Od upraveného hrubého
příjmu se obvykle umožňuje odečíst odpočitatelné položky, které mohou být osobní nebo
věcné (mohou být ve formě slevy na dani).
Osobní odpočitatelné položky se váží k daňovému subjektu a snižují daňový základ tím, že se
např. zohledňují osoby závislé na výživě poplatníka (manželka, děti).
Věcné odpočitatelné položky pak zahrnují další možnosti snižování daňového základu, což
mohou být např.: sociální výdaje, výdaje na vzdělání, výdaje na zdravotní péči, úroky
z některých druhů úvěrů, dary charitativního charakteru, některé daně, které poplatník zaplatil
(např. daně místního charakteru), apod. Vedle toho mohou být uplatněny i položky vůbec
nepodléhající zdanění – v některých případech jsou to např. výnosy z obligací. Pro výpočet
daně se pak může uplatnit i daněprosté minimum (částka, jež není zdaňována). Kromě toho se
pak může jako forma podpory nízkých příjmů uplatnit záporná daň z příjmů, kdy poplatník
daň neplatí, ale naopak prostředky získává.
Výpočet daně se provádí na základě upraveného hrubého příjmu, sníženého o odpočitatelné
položky, vynásobením daňovou sazbou. Daňové sazby mohou mít různý charakter:
1
-
progresivní daňová sazba je taková, kdy sazba daně se s velikosti zdanitelného příjmu
zvyšuje2,
-
proporcionální daňová sazba pak představuje případ, kdy je uplatněna jedna sazba bez
V podmínkách ČR je reprezentovaná daní z příjmů fyzických osob.
2
V ČR do roku 2007 byla uplatněná progresivní sazba daně v závislosti na výšce příjmu
v podobě čtyř daňových pásem ve velikosti 12%, 19%, 25%, a 32 %.
17
[Zadejte text.]
ohledu na velikost příjmů3,
-
degresivní daňová sazba pak je taková, kdy s růstem základu daně se daňová sazba
snižuje (může být např. vyjádřena i stropem příjmů, z něhož se daň platí).
V případě uplatňování různých daňových sazeb, např. u progresivní sazby daně, se pak může
uplatnit přístup stupňovité progrese nebo klouzavé progrese. U stupňovité progrese se podle
stanovené výšky důchodu a příslušného pásma celý důchod zdaňuje stanovenou jednou
sazbou. Tímto způsobem zdanění ale může docházet k tomu, že u poplatníků blízko hranic
pásem příjmů poplatník s vyššími příjmy před zdaněním má naopak po zdanění příjmy nižší
než druhý poplatník. Tato situace se dá odstranit klouzavou progresí zdanění, kdy sazba daně
v určitém pásmu příjmu je stejná pro všechny poplatníky bez ohledu na výšku příjmů,
a vyššími sazbami se pak vždy zdaňují pouze příjmy nad hranici předcházejícího daňového
pásma.
Subjektem daně z důchodů jednotlivců je obvykle fyzická osoba tj. osoba s vlastním příjmem
anebo se uplatňují přístupy, které za subjekt daně považují rodinu resp. domácnost. Takovéto
rodinné zdanění má např. formu:
-
zdanění manželských dvojic, která se svým výhodnějším způsobem zdanění např.
v USA používá pro stimulaci manželského soužití, neboť je výhodnější oproti
nemanželské alternativě domácností,
-
splitting je vyšší forma rodinného zdanění, kde příjmy domácnosti jsou rozpočítány
podle členů domácnosti, podle členů výdělečně a nevýdělečně činných apod. (tato
forma je rozvinuta zejména ve Francii).
Klasickým způsobem výběru daně z důchodů jednotlivců je daňové přiznání. Jedná se
o formu nenáročnou na administrativu výběru daně, ale extrémní nároky jsou kladeny na
kontrolu správnosti obsahu daňového přiznání.
Při výběru daně pak může vznikat zde i problém nerovnoměrného rozložení daňové
povinnosti. Pokud by daň byla vybírána až po skončení roku, veřejné rozpočty by neměly
dostatečné příjmy a proto se uplatňuje zálohový způsob placení v průběhu roku.
U některých příjmů je problémem tyto příjmy zjistit a to u obtížně prokazatelných příjmů jako
jsou příjmy z výher, z úroků, z kapitálových výnosů. Proto se tato nevýhoda eliminuje
srážkovým způsobem zdanění, což představuje zdanění u zdroje; např. v případě zdanění
úroků z vkladů, kdy tyto úroky přímo zdaňuje banka, která je vyplácí.
Daň z důchodů společností je daň, jíž jsou zatěžovány společnosti, jejímiž vlastníky je
několik osob současně. Tyto společnosti platí daně, ale následně jsou zdaněny i osoby, které
3
V ČR byla v roce 2008 uplatněna proporcionální sazba ve výši 15 % a od roku 2013 je
doplněna o sazbu solidární daně.
18
[Zadejte text.]
tyto společnosti vlastní4.
Objektem daně je obecně rozdíl mezi hrubým příjmem a náklady společnosti. Problematika
zahrnování výdajů do nákladů pro daňové účely je složitější. Jde o položky, které je obvykle
třeba regulovat. Jsou to např. dary, jejichž prostřednictvím lze spekulativně snižovat daňový
základ, další oblastí jsou výdaje na reprezentaci, na reklamu či na provoz motorových vozidel.
Samostatným problémem je pak rozložení investičních výdajů v čase – což je představováno
odepisováním. Umožnění rychlého odepisování představuje významnou daňovou úlevu
a umožňuje dříve akumulovat vložené prostředky.
Při zdaňování je obvykle možné snížit daňový základ o dary neziskovým organizacím,
o výdaje v sociální oblasti (např. při zaměstnávání invalidního občana, na výstavbu a provoz
sociálního vybavení pro zaměstnance, na jejich dopravu do zaměstnání) odpočitatelnou
položkou jsou pak i zaměstnavatelem hrazené příspěvky na sociální pojištění apod.
Výpočet daně se provádí vynásobením rozdílu mezi hrubým příjmem a náklady společnosti
(sníženými o odpočitatelné apod. položky) daňovou sazbou. Daňová sazba má obvykle
proporcionální charakter.
Existují různé názory na existence daně z důchodů společností. Někteří teoretikové
zpochybňují nutnost její existence. Vycházejí z toho, že zisk se později přemění v příjmy
jednotlivců, které lze mnohem jednodušeji zdaňovat i vzhledem ke kritériím daňové
spravedlnosti. Dalším problémem je to, zda zohledňovat zaplacenou daň např. akciových
společností v daňové povinnosti jednotlivých akcionářů. Kritérium spravedlnosti hovoří
„pro“, avšak tento zápočet je poměrně složitý a znepřehledňoval by daňový zákon.
„Integralistické“ pojetí tak vidí v této dani zdanění příjmů, které lze realizovat zdaněním
fyzických osob, a tedy hodnotí ho jako dvojí zdanění a proto požaduje uplatnit pouze jedno
zdanění (integrovat ho do daně z příjmů fyzických osob). Naopak „absolutistické“ pojetí toto
zdanění naopak nehodnotí jako dvojí zdanění, ale zdůvodňuje existenci samostatné formy
zdanění např. existencí samostatné právnické osoby nebo tím, že veškerý zisk není včlenitelný
do příjmů fyzické osoby apod.
2.3.2 Spotřební daně
Spotřební (nepřímé) daně patří mezi nejstarší formy zdanění. Jde o daně, které zatěžují
spotřebitele, který je platí v ceně nakupovaného zboží. V případě, že spotřební daň je uvalena
na zboží, závisí to, zda tato daň dopadne na spotřebitele na elasticitě poptávky a nabídky, na
monopolizaci trhu, zda se jedná o všeobecnou nebo specifickou daň apod. Růst zdanění
vytváří tlak na růst cenové hladiny, vytváří podmínky pro inflaci a to zejména v případech
4
V podmínkách ČR odpovídají tyto daně z příjmů společností dani z příjmů právnických
osob.
19
[Zadejte text.]
málo elastické poptávky ze strany spotřebitele a monopolního postavení výrobců.
Větší obliba těchto daní (oproti důchodovým daním) souvisí s menší viditelností pro
poplatníka a tím s menší psychologickou zátěží při výběru daně. Jde o možnost
„samozdanění“ ze strany spotřebitele kdy tím, že si poplatník vybírá zboží, které nakupuje,
tím si „vybírá“ i formu zdanění. U těchto daní je pak nižší možnost daňových úniků a ve
vztahu k příjmům veřejných rozpočtů se zdůrazňuje relativní stabilita a vydatnost výnosu,
protože spotřeba na rozdíl od zisku (důchodů) se příliš nemění.
Tyto daně však opomíjení vazbu zdanění na důchodové poměry poplatníka, což obvykle vede
k relativně vyššímu zdanění poplatníka s nižším celkovým příjmem.
Sazby spotřebních daní mohou být:
-
procentní sazba z hodnoty (ceny) zboží či služeb, kdy sazba vytváří pevnou vazbu
mezí výrobcem a spotřebitelem, neboť zvýšení výrobní ceny vede automaticky k růstu
daně a ceny pro spotřebitele a může ovlivnit velikost spotřeby,
-
rozdílová sazba daně, kdy daň je rozdílem mezi prodejní a výrobní cenou, sníženou
o obchodní přirážku; tato sazba umožňuje samostatný a v případě potřeby i odlišný
pohyb cen5,
-
pevná sazba na jednotku množství je v praxi aplikovaná u málo početných druhů
výrobků; výše tohoto zdanění nereaguje na pohyb cen a v případě růstu ceny má tato
daň regresivní charakter (její podíl v ceně výrobku se snižuje). Tyto sazby jsou
uplatňovány u zdanění vybraných výrobků (např. akcízy)6.
Spotřební daně lze rozdělit na univerzální a selektivní.
Univerzální (všeobecné) spotřební daně mohou být:
-
jednostupňové, které se vybírají z každého výrobku finální spotřeby pouze jednou, bez
ohledu na počet stupňů zpracování a oběhu; například je jí daň z obratu používaná v ČR
do roku 1992 a dodnes se používá v USA,
-
vícestupňové, kdy daň je vybírána v každém stupni zpracování. Může jít o kaskádovitou
(lavinovou) daň, kdy jde o daň, která se vybírá z celého obratu; tato daň zvyšuje počet
plátců daně i celkové daňové zatížení a velikost výběru daně závisí na počtu stupňů
zpracování a na nákladech zpracovatelů; praktický význam této daně je dnes omezený.
Nebo může jít o daň z přidané hodnoty.
Daň z přidané hodnoty je typem všeobecné vícestupňové univerzální spotřební daně. Tato
daň odstraňuje nedostatky kaskádovité daně. Poprvé byla uplatněna ve Francii v roce 1954
5
V podmínkách ČR byla tato sazba používaná u daně z obratu, dodnes se uplatňuje v USA.
6
V ČR jsou tyto sazby uplatňovány u spotřebních daní a u energetických (ekologických) daní.
20
[Zadejte text.]
v souvislosti s prohlubováním teorie národních účtů a s indikativním plánováním. Definice
přidané hodnoty není zcela čistá a souvisí s metodikou meziodvětvových vztahů. „Přidaná
hodnota“ představuje rozdíl mezi součtem cen prodaných výrobků a služeb a součtem cen
nakoupeného zboží a služeb, vcházejících do výrobku. Z obsahového hlediska tvoří přidanou
hodnotu: zisk, vyplacené mzdy, renty, úroky, náklady na balení, na přepravu, pojistné,
spotřební daně a další položky. Jsou – li zahrnuty i odpisy hovoříme o brutto vyjádření
přidané hodnoty.
Daň z přidané hodnoty je náročná na konstrukci i realizaci samotného mechanizmu placení
a refundaci daně. Klade zvýšené požadavky na účetnictví, vysoké nároky na zaškolení, na
kontrolní aparát, předpokládá kvalitní technické vybavení,
Prostřednictvím daně z přidané hodnoty se nedá přímo reagovat na důchodové podmínky
poplatníků, protože všichni bez rozdílu výšky důchodů platí stejnou sazbu daně. Nicméně
částečně se dá na důchodové podmínky poplatníků reagovat tím, že se na určitou část výrobků
uvalí nižší sazba a to na výrobky, které obvykle nakupují lidé s menšími příjmy.
Selektivní spotřební daně jsou uplatňovány u vybraných druhů výrobků; označují se jako
akcízy7. Zaváděním selektivních spotřební daní sledují státy různé záměry, jimiž mohou např.
být:
-
zajištění fiskálního efektu (zajištění zdrojů pro veřejný rozpočet),
-
omezení či znevýhodnění spotřeby zdravotně nevhodných výrobků (tabák, alkohol),
-
zdanění přepychového zboží (zlato, kožešiny),
-
záměr intenzivnějšího využívání některých výrobků (benzín),
-
zajištění fiskálního monopolu státu (zdanění lihu),
-
ekologické aspekty (např. se zvýhodněním spotřeby bezolovnatého benzínu apod.).
Výhodou akcízů je poměrně jednoduchá aplikace i možnost pružně prosazovat záměry státu;
nevýhodou je možný vznik „křížové elasticity“ v poptávce. Jako příklady vzniku křížové
elasticity lze uvést případ, kdy růst daně na alkohol se záměrem omezit spotřebu alkoholu
nevyvolá snížení jeho spotřeby, ale domácnosti v důsledku vyšší daně vynakládají více
prostředků na alkohol a mají méně zdrojů např. na zdravou výživu.
7
Akcízy jsou uplatňovány v ČR v podobě „spotřebních daní“, kterými jsou zdaněny:
minerální oleje, líh, pivo, víno, tabákové výrobky a od roku 2008 u energetických
(ekologických) daní, jež zdaňují elektrickou energii, zemní plyn, pevná paliva.
21
[Zadejte text.]
2.3.3 Majetkové daně
Důvodem zdaňování majetku (bohatství)8 bývá jak uplatnění principu užitku tak uplatnění
principu schopnosti daňové úhrady. Princip užitku při zdaňování bohatství obecně vychází
z toho, že veřejné služby zvyšují hodnotu nemovitostí, jejichž vlastníci by měli tudíž za tyto
služby platit. Rozdílná hodnota daně v různých obcích pak může být zdůvodněna různým
rozsahem služeb v obcích. Princip schopnosti daňové úhrady odráží přístup, kdy dříve byl
majetek ukazatelem ekonomické síly poplatníka. Poplatníci získávali značnou část majetku
v podobě naturálií, a proto byl ukazatel peněžního důchodu zavádějící. V současné době se
však důchod získává převážně penězi a měří se tak snadněji než majetek. Je tedy otázkou
existence takovéto daně (na principu schopnosti daňové úhrady, neboť zdanění lze realizovat
zdaněním důchodu).
Pro zdaňování majetku se jako vhodnější jeví báze „hrubého majetku“ (hodnota majetku bez
odpočtu nákladů na jeho správu), než báze „čistého majetku“, která může umožňovat
spekulativní snižování hodnoty majetku. Zdaňování půdy se doporučuje pro rozvojové země,
protože půda má charakter ekonomické renty a její zdanění vytváří příznivé stimuly pro její
využívání (aby vlastníci půdu jen neskupovali, ale v důsledku placení daně byli nuceni půdu
i využívat).
Při zdaňování majetku se může uplatňovat zdanění na základě tržní hodnoty majetku
(uplatňuje se nejčastěji) nebo může jít o rentní způsob zdanění. Základem daně při zdanění
majetku retním způsobem není hodnota majetku, ale renta (důchod, výnos např. z pronájmu),
který majetek jeho vlastníkovi přináší. Nevýhodou tohoto zdanění je to, že pokud není
majetek plně využíván, je tak vlastně podhodnocena jeho hodnota pro zdaňování.
2.4 Dopady daní
V souvislosti se zdaňováním je nutno sledovat i dopady daní. Pokud se uloží nějaká daň, pak
tato daň může působit na rozdělování důchodů ve společnosti, na efektivnost využívání zdrojů
v ekonomice, na ekonomický růst, na zaměstnanost, na ceny a atd. Tyto dopady mohou být
mikroekonomické i makroekonomické a působí různými směry. Problematika daňových
dopadů je v teorii spojována s pojmem daňová incidence. V podstatě uvalení jakékoli daně
způsobuje zkreslení (distorzi) tržního mechanismu a s uvalením každé daně (kromě daně
uvalované jednotnou částkou, tj. daně z hlavy) pak může vznikat důchodový a substituční
efekt. Důchodový efekt představuje to, že subjekt, který je zdaněn má méně finančních
8
V podmínkách ČR majetkové daně reprezentují daň z nemovitostí, silniční daň, a daň
dědická, darovací a z převodu nemovitostí.
22
[Zadejte text.]
prostředků a snaží se proto více pracovat, aby nahradil své snížené příjmy v důsledku placení
daně, ale může to u něj vyvolávat i jiné dopady (jeho poptávka se např. přesune na výrobky
s nižší důchodovou elasticitou poptávky). Efekt substituční pak u daňového poplatníka
vyvolává změnu chování s cílem minimalizovat daňovou zátěž. Příkladem zde může být to, že
poplatník, nebude v důsledku uvalení důchodové daně více pracovat, ale dá přednost volnému
času. Některé daně mají pouze důchodový efekt, některé mají důchodový i substituční efekt.
V souvislosti s řešením daňové spravedlnosti lze daně z hlediska dopadu na poplatníky
rozdělit podle způsobu daňové progrese na daně:



progresivní daně – jde o takové daně, kdy s růstem důchodu daňového poplatníka
dochází k růstu míry zdanění jeho důchodu, tj. s růstem důchodu se zvyšuje podíl,
který zaplatí daňový poplatník ze svého příjmu ve formě daně,
proporcionální daně – jde o daně, kdy se s růstem důchodu nemění míra zdanění
důchodu poplatníka, tj. při libovolné výšce důchodu zaplatí poplatník stejný podíl ze
svého důchodu jako daň,
degresivní daně – jsou daně, kdy míra daňové zátěže s velikostí důchodu daňového
poplatníka klesá, tj. s růstem důchodu se snižuje podíl, který zaplatí daňový poplatník
ve formě daně.
Druh daňové progrese pak nelze ztotožňovat s pojem progresivity sazeb daní. Progresivita
sazeb daní ukazuje na způsob výpočtu daně ze základu daně, přičemž způsob daňové progrese
z hlediska dopadu na poplatníky se pak může lišit od progresivity sazeb daně. Například v ČR
byla v roce 2012 u daně z příjmů fyzických osob uplatňována jednotná sazba 15 % (tj.
proporcionální sazba daně) nicméně z hlediska dopadu daně na poplatníky je tato daň
progresivní a to vzhledem k tomu, že při zdanění důchodů je u všech poplatníků uplatněna
stejná sleva na dani, která u poplatníků s nižšími důchody představuje relativné větší část
jejich důchodů a tedy u těchto poplatníků je jejich daň vypočítávána z relativně menší části
jejich důchodů, než u poplatníků s vyššími důchody; to se pak projevuje progresivním
dopadem této daně.
2.4.1 Úloha cenové elasticity při zdaňování
To, na koho daň dopadne méně či více (na producenta či spotřebitele), je dáno cenovou
elasticitou nabídky a poptávky na konkurenčním trhu. Pro postižení této problematiky lze
zvolit příklad existence a působení jednotkové spotřební daně.
23
[Zadejte text.]
Graf 2.4 Vliv cenové elasticity při uvalení jednotkové daně
S1b
P
P
D
S0b
Jd
S1a
Jd
a
S0a
Pb
P0
E
0
Qa
Qb Q0
Q
V grafu 2.4 nabídky a poptávky je vyznačena křivka poptávky (D) a dva případy (a, b) křivky
nabídky (S0a a S0b). V případě nabídkové křivky S0a jde o případ s vyšší elasticitou nabídky
než křivka S0b. Původní rovnováha nabídky a poptávky je v bodu E0. Posun nabídkových
křivek při uvalení jednotkové daně Jd je znázorněn šipkou do polohy S1a resp. S1b.
Při uvalení daně na výrobek s vyšší elasticitou nabídky dojde k posunu nabídkové křivky
z polohy S0a do polohy S1a a původní produkce výrobku množství Q0 se změní na Qa při ceně
Pa. V druhém případě u výrobku s nižší elasticitou nabídky dojde při uvalení jednotkové daně
k posunu nabídkové křivky S0b do polohy S1b, přičemž dojde ke změně objemu produkce
z Q0 na Qb při ceně Pb.
Srovnání těchto dvou případů ukazuje, že při uvalení jednotkové spotřební daně u výrobku
s vyšší elasticitou nabídky se projeví větším snížením produkovaného množství výrobku, kdy
výrobek se bude prodávat za vyšší cenu (Pa), než u výrobku (Pb). Vyšší elasticita nabídky
v případě (a) dovoluje producentovi se přizpůsobit změnou výše produkce, a tedy zvýšit cenu
výrobku pro spotřebitele.
2.4.2 Rozložení daňového břemene
Uvalení daně představuje břemeno, které musí někdo uhradit. V případě konkurenčního trhu
je jedno, zda daň je uvalena na straně poptávky nebo nabídky. V grafu 2.5 je znázorněna
situace, kdy je uvalena jednotková daň (Jd). Uvalením daně dojde k posunu původní křivky
nabídky z polohy S0 do polohy S1. Původní rovnovážný bod se přesunu z polohy E0 do
polohy E1. Původní cena výrobku, odpovídající původní rovnováze je P0.
Daň, která musí být uhrazena je na ose P vyjádřena vzdáleností Ps – Pv (což odpovídá i Jd),
kde Ps je cena výrobku, kterou po zdanění uhradí spotřebitel a Pv je cena kterou získá
24
[Zadejte text.]
výrobce. V daném případě se tak daňové břemeno rozdělilo mezi výrobce a spotřebitele.
V návaznosti na to lze uvažovat i další souvislosti dopadu daně.
Graf 2.5 Rozložení daňového břemene při uvalení jednotkové daně
P
D
S1
Jd
E1
1
Ps
P0
Pv
S0
E
0
Q1
Q0
Q
V případě, že by nabídka měla nulovou elasticitu (graf 2.6), pak při uvalení daně by celé
daňové břemeno dopadlo na producenta, tj. cena výrobku pro spotřebitele by se nezměnila
(takovýmto případem by mohla být např. výroba železa ve vysokých pecích) neboť toto
výrobní zařízení je jednoúčelové a pokles množství výroby v souvislosti s růstem ceny by
znamenal nevyužití výrobních kapacit.
Graf 2.6 Rozložení daňového břemene při uvalení jednotkové daně a nulové elasticitě
nabídky
D
S0=S1
P
s
P =P
0
E1
1
Pv
Q0=Q1
Q
Graf 2.7 Rozložení daňového břemene při uvalení jednotkové daně a vysoké elasticitě
25
[Zadejte text.]
nabídky
D
P
E
11
S1
Ps
Jd
P0=Pv
E0
Q1
Q0
S0
Q
Naopak jako příklad produkce s vysokou elasticitou nabídky (graf 2.7) lze uvést produkci
v oblasti lehkého průmyslu, kde se dá předpokládat, že při uvalení daně na jeden určitý
výrobek, u něhož se sníží poptávka v důsledku růstu ceny v návaznosti na uvalenou daň, se
může výroba přesunout do jiné oblasti výroby, čímž nedojde k ohrožení celkového objemu
produkce producenta. Cena pro spotřebitele se zde zvýší o celou daň.
Obdobně lze sledovat dopady uvalení daně na straně poptávky. V případě neelastické
poptávky dojde k přenesení daně plně na spotřebitele, neboť jde o výrobky (např. pečivo)
které spotřebitel nemůže substituovat a tedy se musí přizpůsobit ceně (která zde vzroste
v důsledku uvalení jednotkové spotřební daně). Naopak se dá očekávat, že v případě, že by
jednotková spotřební daň byla uvalena na výrobky s vysokou elasticitou poptávky (luxusní
výrobky) pak bude dopad daňového břemene nést producent.
2.4.3 Nadměrné daňové břemeno
V souvislosti s uvalením daní vznikají náklady. Jsou to jednak náklady spojené s vlastním
výběrem daní, které můžeme označit jako administrativní náklady, a které vznikají na straně
správce daní, tj. státu (správní náklady) či na straně daňového poplatníka (vyvolané náklady,
tj. např. na úhradu daňového poradce apod.). Vedle toho pak v souvislosti s uvalením daně
dochází ke změnám v tržní ekonomice.
26
[Zadejte text.]
Graf 2.8 Nadměrné daňové břemeno
P
D
S1
Jd
E1
1
Ps
P0
Pv
S0
E
0
E
Q1
X
Q0
Q
Daňová incidence zkoumá, jak daň ovlivňuje tržní mechanismus a do jaké míry daně naruší
volby ekonomických subjektů na trhu. Výsledkem analýzy je pohled na náklady zavedení
daně. Ty jsou dány tím, že pod vlivem zavedené daně dochází k ekonomické ztrátě účastníků
trhu, která není kompenzována ziskem jiných ekonomických subjektů. Tato ztráta se nazývá
nadměrné daňové břemeno (mrtvá ztráta). Jde tedy o vliv na výrobce a spotřebitele, spojený
s existencí daní, který na rozdíl od daně samotné není ziskem veřejného rozpočtu (do něhož
plyne výnos daně) a je ztracen uvnitř tržní ekonomiky. Vznik nadměrného daňového břemene
lze znázornit grafem (viz graf 2.8).
Daňové břemeno je definováno jako plocha Ps,Pv,E,Eo,E1 a bylo rozděleno mezi výrobce
(plocha P0,Pv,E,Eo) a spotřebitele (plocha Ps,P0,Eo,E1). Toto daňové břemeno vzniklo
uvalením jednotkové daně Jd. Došlo ke snížení objemu zboží na trhu z množství Q0 na Q1.
Výnos daně představuje součin jednotek zboží a jednotkové daně (plocha Ps,Pv,E,E1). Tento
daňový výnos však není totožný s daňovým břemenem. Rozdíl obou hodnot je na obrázku
plocha Eo,E1,E. Tato plocha vznikla tím, že část spotřebitelského přebytku ve výši E1,X,E0
a část přebytku výrobce, ve výši X,E,Eo, není využita pro výnos daní. Vzniká tím situace, kdy
část ztráty, kterou při uvalení daně utrpěli kupující i výrobci, není kompenzována tím, že by ji
získala vláda ve formě daní. Změnou poměrů na trhu v důsledku uvalení daně je tak část
potenciálních příjmů tvořených plochou Eo,E1,E nenávratně ztracena. Z hlediska fungování
trhu tak vzniká zdaněním narušení jeho efektivnosti a nerealizovaný výnos představuje
nadměrné daňové břemeno. Nadměrné daňové břemeno je tak rozdílem mezi daňovým
břemenem a výnosem daně.
Příčina vzniku nadměrného daňového břemene je způsobena tím, že v část spotřebitelů, kteří
byli ochotni koupit výrobek za původní cenu, není již ochotna koupit výrobek za cenu vyšší,
která vznikla v souvislosti s uvalením jednotkové daně. Obdobná situace pak vznikne
27
[Zadejte text.]
u výrobců. Takže zavedením daně se v ekonomice snížilo množství výrobků, což se odráží
např. ve vývoji makroekonomických veličin v důsledku nerealizovaných obratů. Obecnou
snahou je tedy, aby při uvalení daní takovéto břemeno nevznikalo.
Graf 2.9 Nadměrné daňové břemeno při uvalení dvojnásobné daně
P
D
E2
S1
Jd
E1
1
S0
E
0
E
E3
Q1
Q0
Q
Velikost nadměrného daňového břemene ovlivňuje výše daně, na jejímž základě nadměrné
daňové břemeno vzniká. Na obrázku 2.9 je znázorněno nadměrné daňové břemeno při uvalení
jednotkové daně a nadměrné daňové břemeno v případě dvojnásobné jednotkové daně.
Nadměrné daňové břemeno se zvýšilo na plochu Eo,E2,E3. Z uvedeného grafu je patrné, že při
zvýšení jednotkové daně dvojnásobně se nadměrné daňové břemeno zvýšilo čtyřnásobně.
Velikost nadměrného daňového břemene tak roste rychleji, než velikost daně a lze dokázat, že
při zvýšení daně o n - násobek se zvýší nadměrné daňové břemeno o n2 - násobek. Z tohoto
poznatku lze pak vyvozovat závěr pro daňový systém v tom smyslu, že je vhodné, aby byl
daňový systém realizován raději prostřednictvím většího počtu menších daní, než menším
počtem větších daní. V tomto případě pak na druhé straně rostou náklady na správu daní.
2.4.3 Dopad daní na domácnosti
V souvislosti s uvalením daní lze sledovat, jak tyto daně působí na domácnosti. Všechny
daně, které jsou placeny a uloženy různým subjektům, vždy dopadnou na jednotlivce resp.
domácnost. Rozdělení důchodů ve společnosti se obvykle znázorňuje Lorenzovou křivkou.
Prostřednictvím této křivky lze pak i sledovat změny, které vyvolává zdanění u domácností.
Lorencova křivka vyjadřuje vztah mezi poměrem počtu domácností k celkovému důchodu,
který tyto domácnosti získávají. Lorenzova křivka se konstruuje tak, že na svislou osu se
nanáší kumulativně součet důchodů jako podíl na celkovém důchodu společnosti a na
vodorovné ose se nanáší podíl obyvatelstva resp. domácností. Při kumulativním nanášení
28
[Zadejte text.]
podílu důchodů je potřebné důchody uspořádat podle velikosti a postupně kumulativně
nanášet důchody od nejmenších důchodů. Za situace, kdy by všechny domácnosti měly stejné
důchody, pak by podíl důchodů a podíl obyvatelstva byl roven jedné, Lorenzova křivka by
měla podobu přímky a vyjadřovala by tak absolutně rovnoměrné rozdělení důchodů ve
společnosti (přímka R v grafu 2.10). Naopak při absolutně nerovnoměrném rozložení důchodů
by Lorenzova křivka kopírovala vodorovnou osu a 100 % důchodů by pak měla jedna
domácnost (absolutně nerovnoměrné rozdělení důchodů).
Graf. 2.10 Lorenzova křivka - změna rozdělení důchodů ve společnosti v souvislosti
s uvalením daně
100 %
důchod
y
0%
100%
R
Rs
Rp
Rd
kumulativně procento domácností
Rovnoměrné rozložení důchodů ve společnosti či absolutně nerovnoměrné jsou pouze
teoretickými možnostmi. Reálná podoba Lorencovy křivky má prohnutý tvar (křivka Rs
v grafu 2.10) a závisí na struktuře důchodů ve společnosti. Pokud pak na důchody uvalíme
daně, můžeme sledovat změny, které daně vyvolají. Pokud jsou daně progresívní, pak se
poloha křivky změní tak, že se křivka přiblíží k rovnoměrnému rozložení důchodů (křivka
Rp). Naopak při degresivní dani se posune křivka dále od rovnoměrného rozložení (křivka
Rd).
Rozdělení důchodů znázorněné Lorencovou křivkou lze pak vyjádřit i Giniho koeficientem,
který měří podíl ploch v grafu mezi křivkou rovnoměrného rozložení důchodů a mezi
skutečnou křivkou rozložení důchodů k celkové ploše pod křivkou rovnoměrného rozložení
důchodů. Giniho koeficient u rovnoměrného rozložení je 0 a v případě absolutně
nerovnoměrného rozložení by byl 1. Takže skutečná hodnota Giniho koeficientu se pohybuje
od 0 do 1 a menší hodnota pak vyjadřuje menší nerovnoměrnost rozložení důchodů ve
společnosti. Opačný postup při znalosti hodnoty Giniho koeficientu však neumožňuje
konstrukci Lorenzovy křivky, vzhledem k různým možnostem její polohy v grafu.
29
[Zadejte text.]
3
Daně ve fiskálním federalizmu
O fiskálním federalismu můžeme hovořit v rámci rozpočtových soustav všude tam, kde
existují alespoň dvě úrovně rozhodování. Fiskální federalismus nemusí být spojen jen
s případy federativního uspořádání států, ale o fiskálním federalizmu můžeme hovořit
i v jiných zemích, kde kromě hospodaření státu samostatně např. hospodaří municipality
(obce). Fiskální federalismus tak odráží státoprávní uspořádání státu, kde rozdělení politické
pravomoci a odpovědnosti je spojeno i s rozdělením pravomocí v oblasti hospodaření
s veřejnými prostředky. Vytváří se tak příslušné úrovně veřejných rozpočtů. Vytvořením více
úrovní veřejných rozpočtů je spojeno s pravomocí na každé úrovni hospodařit podle vlastního
rozpočtu. S tím pak souvisí i problematika zdrojů těchto rozpočtů a zejména otázka daní.
Fiskální federalismus postihuje problematiku uspořádání rozpočtových soustav (tj. jejich
vertikální a horizontální strukturu), zabývá se rozdělením fiskálních funkcí mezi jednotlivé
úrovně rozpočtové soustavy (tj. funkce alokační, redistribuční a stabilizační), řeší vhodné
přiřazení zdrojů jednotlivým úrovním rozpočtové soustavy (přidělením finančních zdrojů daní, dotací apod.) a celkově optimalizuje vztahy v rámci rozpočtové soustavy.
Víceúrovňový fiskální systém se vytvořil jako výsledek historického formování národů,
zeměpisných, ekonomických a jiných faktorů vývoje. Ve vytvořeném fiskálním systému se
projevuje historický a specifický vývoj území, procesy spojování a rozpadu územních celků,
což je pak obrazem konkrétní podoby fiskálního systému v příslušné zemi a naopak
i odlišností mezi zeměmi. Do tohoto procesu se pak prosazovaly i potřeby vyvolané např.
vedením válek (potřebou velkých zdrojů v centrálním rozpočtu a tím omezením zdrojů pro
nižší úrovně rozpočtů) nebo naopak snaha o umožnění samostatnosti menších celků. Od 60.
let 20. století dochází ve většině států k decentralizačním tendencím; tento proces je pak
někdy omezován nevhodným chováním nižších úrovní, např. růstem jejich zadluženosti, což
naopak bývá spojováno s omezováním jejich samostatnosti ze strany centra.
Ve vztazích mezi úrovněmi veřejných rozpočtů v rámci fiskálního federalismu se mohou
uplatňovat silné finanční vazby, vyjádřené formou poskytování dotací, nebo naopak příslušné
úrovně jsou finančně nezávislé, kdy zdroje jsou tvořeny převážně vlastními příjmy z daní, což
vyjadřuje míra soběstačnosti rozpočtu. Míru samostatnosti lze vyjádřit pomocí vztahu (3.1).
vlastní rozpočtové příjmy
Míra soběstačnosti
= ________________________
(3.1)
celkové příjmy
V závislosti na velikosti a směru vazeb mezi úrovněmi veřejných rozpočtů existují i základní
typy uspořádání rozpočtových soustav. První modelový typ uspořádání víceúrovňové
30
[Zadejte text.]
rozpočtové soustavy vyjadřuje víceúrovňovou rozpočtovou soustavu, v rámci níž se
uplatňují vertikální vztahy, které jsou odrazem vysoké centralizace finančních zdrojů. Tento
plně centralizovaný model, všechny zdroje veřejných rozpočtů, to je zejména daně,
koncentruje do centrálního rozpočtu a zdroje pro další, nižší úrovně rozpočtů jsou vytvářeny
poskytováním dotací z rozpočtu vyšší úrovně. Atributy tohoto modelu tvoří zejména
jednotná daňová politika na celém území státu a potlačení iniciativy nižších úrovní řízení při
získávání zdrojů, nízká pružnost reakce na jejich potřeby a možnost zajištění stejných
podmínek veřejné ekonomiky v různě rozvinutých regionech (viz obr. 3.1).
Obr. 3.1 Daně v centralizovaném modelu rozpočtové soustavy
daně
Státní rozpočet
dotace
dotace
Místní rozpočet
Místní rozpočet
Plně decentralizovaný model (obr. 3.2) rozpočtové soustavy pak naopak všechny zdroje
přímo poskytuje jednotlivým veřejným rozpočtům bez jakýchkoli finančních vazeb mezi
těmito rozpočty. Předností tohoto modelu může být vytvoření prostoru pro nezávislou
daňovou politiku jednotlivých správních úrovní, posílení odpovědnosti jednotlivých úrovní
a velmi úzké propojení mezi příjmovou a výdajovou stránkou rozpočtů. Při výrazně odlišné
daňové politice jednotlivých místních samosprávných úrovní může být negativem vznik
nežádoucí migrace obyvatel a kapitálu, administrativní náročnost správy daní, možný vznik
výrazných regionálních nerovností apod.
31
[Zadejte text.]
Obr. 3.2 Daně v decentralizovaném modelu rozpočtové soustavy
daně
Státní rozpočet
daně
daně
Místní rozpočet
Místní rozpočet
V praxi se obvykle uplatňuje model kombinovaný zahrnující prvky centralizovaného
i decentralizovaného modelu kombinované v různé míře, tj. model, kdy nižší úrovně mají
jednak určité své vlastní příjmy a jednak získávají zdroje z přerozdělovacích procesů
z vyšších úrovní rozpočtů. Někdy zde mohou převažovat prvky centralizované (vyšší podíl
přerozdělovaných zdrojů, než vlastních příjmů) či mohou převažovat prvky
decentralizovaného modelu (vyšší podíl vlastních zdrojů, než zdrojů přerozdělovaných).
Plná ekonomická soběstačnost municipálních rozpočtů je obvykle nereálná z důvodů povahy
a nepružnosti místních daní, nemožností dotovat centrem vymezené výdajové programy
zejména sociální, vzdělanostní, dálniční sítě apod., nemožností přerozdělovat daňové příjmy
mezi jednotlivými municipalitami s cílem vyrovnávat životní úroveň v nich dosaženou,
průmyslovou strukturu či síť infrastruktury apod.
Proto obvykle systém financování decentralizovaných jednotek je založen na existenci určité
části vlastních příjmů (zejména z vlastních daní, kdy lze ale očekávat i výrazné rozdíly
daňových výnosů mezi decentralizovanými jednotkami), který je pak doplněn
přerozdělovacími procesy, které se mohou uskutečňovat formami, jako jsou:
-
poskytnutí všeobecné dotace bez bližšího vymezení účelu dotace na doplnění chybějících
zdrojů, např. podle kritérií počtu obyvatel, počtu budov či jejich výšky, rozlohy území,
délky silniční sítě, počtu dětí navštěvujících základní školy, apod.,
-
poskytnutí specifické účelové dotace, na předem určené programy, v souvislosti
s realizací státní politiky, např. v oblasti vzdělávání, bydlení, životního prostředí, údržby
komunikací apod.,
-
prostřednictvím podílu na výnosu celostátních daní.
32
[Zadejte text.]
O daňovém určení se vedou v daňové teorii i praxi rozsáhlé diskuse. Správné vymezení
příslušných daní určených pro místní rozpočty by mělo napomáhat jednak k naplňování
daňových principů, jednak k financování místních rozpočtů, ale i uplatňovat odpovědnost
místních samospráv za svůj rozvoj. V zásadě platí, že ústřední vláda má nejvýhodnější pozici
k použití progresivních daní z důchodů, které plní redistribuční funkci, zatímco nejnižším
úrovním rozpočtů by měly být přiřazeny daně s imobilním daňovým základem a místní daně
a poplatky.
V literatuře nejčastěji uváděnými principy daňového určení ve fiskálním federalizmu jsou
následující:

výnosy z nepřímých daní by měly být centralizovány v ústředním rozpočtu, zejména pro
jejich vydatnost,

příjmy z progresivních daní by měly být většinou rovněž centralizovány, v opačném
případě by mohlo dojít k nežádoucí migraci obyvatel a byla by narušena jejich funkce
vestavěného stabilizátoru,

výnosy daní z pevného základu (z půdy, pozemků, staveb) by měly jako zdroj příjmů
využívat územní rozpočty, neboť se jedná o daně se stabilitou daňové základny a tudíž
přinášejí pro potřeby lokální veřejné ekonomiky stabilní daňový výnos,

inkaso ze zdanění přírodních zdrojů by mělo být centralizováno, neboť suroviny jsou
většinou ve státě alokovány nerovnoměrně a spravedlnost vyžaduje, aby jejich využití
bylo přínosem pro všechny obyvatele,

výnosy z místních daní a poplatků by měly být decentralizovány; argumentem pro toto
tvrzení je možnost snadné kontroly ze strany místních samospráv a zamezení daňovým
únikům. I ze strany občanů zde existuje kontrola využívání výnosu z těchto daní
a poplatků.
Obecně by tedy příjmy decentralizovaných rozpočtů měly splňovat tato kritéria: stabilita
výnosů, jednoduchost systému výběru a odvodů daní a poplatků, snadnost stanovení jejich
daňové povinnosti pro poplatníky a nepříliš složitou kontrolu. Systém by měl být co
nejefektivnější, tzn. co nejjednodušší, měl by být proto založen jen na několika málo daních
a poplatcích, které budou významnými a výnosnými příjmovými zdroji těchto rozpočtů.
Zatímco ve vertikálních modelech fiskálního federalizmu je řešena otázka poskytování
a zajištění určitého standardu zdrojů pro decentralizovanou úroveň rozpočtů prostřednictvím
transferů z vyšší úrovně veřejného rozpočtu nebo sdílením výnosů z celostátních daní,
existuje i možnost zabezpečení standardu zdrojů pro jednotlivé typy rozpočtů
přerozdělováním mezi rozpočty na jedné úrovni. Tento model uspořádání rozpočtové
soustavy lze označit jako model horizontální (resp. model kooperativního federalizmu), což
je uplatňováno v Německu. Základem fiskálního systému jsou rozpočty jednotlivých
spolkových zemí, kdy každá země vybírá daně, které jsou stanoveny jednotně pro všechny
33
[Zadejte text.]
země. Kromě stejné daňové politiky zde existuje další konsenzus v tom, že každá země bude
poskytovat na jednoho obyvatele stejné množství prostředků z veřejného rozpočtu. Nicméně
je patrné, že každá země vybere na obyvatele různé množství daní. Takže, aby mohlo být
dosaženo uvedeného cíle, je nutné provést přerozdělení výnosů daní. Toto přerozdělení
daňových výnosů se uskutečňuje horizontálními transfery, což představuje to, že země, které
vyberou na obyvatele více daní, než je průměr, tento přebytek převedou jiné zemi s nižšími
daňovými příjmy, čímž dojde k vyrovnání zdrojů mezi zeměmi.
4
Daňový systém ČR
Daňový systém v ČR tvoří tyto daně:







daň z příjmů,
daň z nemovitostí,
daně spotřební,
energetické daně,
daň silniční,
daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí,
daň z přidané hodnoty.
4.1 Daň z příjmů
Daň z příjmů9 je tvořena dani z příjmů fyzických osob a daní z příjmů právnických osob.
4.1.1 Daň z příjmů fyzických osob
Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby. Poplatníci, kteří mají na území
České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují, mají daňovou povinnost, která se
vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí
ze zdrojů v zahraničí. Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou tyto druhy příjmů:





9
příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky,
příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti,
příjmy z kapitálového majetku,
příjmy z pronájmu,
ostatní příjmy.
Zákon o dani z příjmů 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
34
[Zadejte text.]
Od daně jsou osvobozeny např. příjmy z prodeje nemovitostí, bytů nebo nebytových prostor,
příjmy z prodeje movitých věcí, přijatá náhrada škody, cena z veřejné soutěže, z reklamní
soutěže nebo z reklamního slosování, náhrady přijaté v souvislosti s nápravou některých
majetkových křivd, příjem získaný ve formě dávek a služeb z nemocenského pojištění,
důchodového pojištění, dále dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, sociální
služby, dávky státní sociální podpory, dotace ze státního rozpočtu, příjmy z prodeje cenných
papírů,
Příjmy ze závislé činnosti jsou příjmy z pracovněprávního, služebního nebo členského
poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen
dbát příkazů plátce. Funkčními požitky jsou funkční platy a plnění poskytovaná v souvislosti
s výkonem funkce, jejichž výše se stanoví podle zákona upravujícího platy a další náležitosti
spojené s výkonem funkce představitelů státní moci, některých státních orgánů.
Příjmy z podnikání jsou příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
příjmy ze živnosti, příjmy z jiného podnikání, podíly společníků veřejné obchodní společnosti
a komplementářů komanditní společnosti na zisku. Příjmy z jiné samostatné výdělečné
činnosti jsou např. příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního
vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, příjmy z výkonu
nezávislého povolání, příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů.
Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmy, které se snižují o výdaje vynaložené na
jejich dosažení, zajištění a udržení. Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na
dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje (paušální výdaje), např. až ve výši
80 % z příjmů ze živností řemeslných. Daň stanovenou paušální částkou může poplatník
uplatnit, pokud provozuje podnikatelskou činnost bez zaměstnanců nebo spolupracujících
osob, u něhož roční výše těchto příjmů v bezprostředně předcházejících třech zdaňovacích
obdobích nepřesáhla 5 mil. Kč.
Příjmy z kapitálového majetku jsou podíly na zisku (dividendy) z majetkového podílu na
akciové společnosti, na společnosti s ručením omezeným a komanditní společnosti, podíly na
zisku z členství v družstvu apod.
Příjmy z pronájmu jsou příjmy z pronájmu nemovitostí (jejich částí) nebo bytů (jejich částí),
příjmy z pronájmu movitých věcí. Poplatníci mající příjmy z pronájmu mohou uplatnit
u těchto příjmů skutečné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.
Ostatní příjmy představují příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, tj. např. příjmy
z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, příjmy z převodu
vlastní nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru nebo spoluvlastnického podílu, příjmy
z převodu účasti na společnosti s ručením omezeným, komanditisty na komanditní společnosti
nebo z převodu členských práv.
Od daně jsou osvobozeny příjmy, pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím
35
[Zadejte text.]
období 20 tis. Kč a výhry z loterií, sázek a podobných her.
Nezdanitelné části základu daně - od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých
obcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území České
republiky, jakož i právnickým osobám, které jsou pořadateli veřejných sbírek na vymezené
účely, úroky zaplacené ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření, úroky
z hypotečního úvěru, příspěvek v celkovém úhrnu nejvýše 12 tis. Kč, zaplacený poplatníkem
na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem, zaplacené pojistné na soukromé životní
pojištění, zaplacené členské příspěvky členem odborové organizace odborové organizaci,
úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání apod.
Slevy na dani - poplatníkům se daň snižuje o částku 18 tis. Kč za každého zaměstnance se
zdravotním postižením a o částku 60 tis. Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním
postižením. Poplatníkům se daň snižuje o částku 24 840 Kč na poplatníka, 24 840 Kč na
manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti, 2 520 Kč pobírá-li poplatník invalidní
důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně z důchodového pojištění, 5 040 Kč
pobírá-li poplatník invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo jiný důchod
z důchodového pojištění, 16 140 Kč je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P, 4 020 Kč
u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo
předepsaným výcvikem.
Sazba daně - daň ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část základu daně
a o odčitatelné položky od základu daně činí 15 %. Od roku 2013 je dále uplatněno nad
stanovenou úroveň příjmů solidární zvýšení daně 7 %.
4.1.2 Daň z příjmů právnických osob
Poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami,
organizační složky státu, podílové fondy, fondy obhospodařované penzijní společností.
Poplatníci, kteří mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se
rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen, mají daňovou povinnost, která se vztahuje
jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů
v zahraničí.
Předmětem daně jsou příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým
majetkem. Předmětem daně nejsou např. příjmy získané nabytím akcií, zděděním nebo
darováním nemovitosti; u poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání,
jsou předmětem daně vždy příjmy z reklam, z členských příspěvků a příjmy z nájemného.
Od daně jsou osvobozeny např. členské příspěvky podle stanov, statutu, zřizovacích nebo
zakladatelských listin, výnosy kostelních sbírek, příjmy z nájemného z bytů a garáží
v domech ve vlastnictví a spoluvlastnictví bytových družstev, příjmy státních fondů apod.
Základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně,
36
[Zadejte text.]
a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady).
Poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, mohou základ daně snížit
až o 30 %, maximálně však o 1 mil. Kč, použijí-li prostředky získané takto dosaženou
úsporou daňové povinnosti ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž
získané příjmy nejsou předmětem daně. Od základu daně lze odečíst hodnotu darů
poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na
území České republiky, jakož i právnickým osobám, které jsou pořadateli veřejných sbírek
podle zvláštního zákona a to na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových
účelů, kultury, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na
ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární,
charitativní, náboženské pro registrované církve apod.
Sleva na dani - poplatníkům se daň snižuje o částku 18 tis Kč za každého zaměstnance se
zdravotním postižením, o částku 60 tis Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním
Sazba daně činí 19 %. Sazba daně činí 5 % ze základu daně investičního, podílového,
penzijního fondu, fondu penzijní společnosti.
4.2 Daň z nemovitostí
Daň z nemovitostí10, zahrnuje daň z pozemků a daň ze staveb.
4.2.1 Daň z pozemků
Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky vedené v katastru
nemovitostí. Předmětem daně z pozemků nejsou: pozemky zastavěné stavbami, lesní
pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení, vodní plochy
s výjimkou rybníků sloužících k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb, pozemky určené
pro obranu státu.
Poplatníkem daně z pozemku je vlastník pozemku. U pozemku ve vlastnictví České
republiky je poplatníkem daně např. organizační složka státu nebo státní organizace zřízená
podle zvláštních právních předpisů apod.
Od daně z pozemků jsou osvobozeny např. pozemky ve vlastnictví státu, pozemky ve
vlastnictví té obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí, pozemky užívané
diplomatickými zástupci pověřenými v České republice, pozemky tvořící jeden funkční celek
se stavbou ve vlastnictví sdružení občanů a obecně prospěšných společností, pozemky tvořící
jeden funkční celek se stavbou sloužící školám a školským zařízením, pozemky tvořící jeden
funkční celek se stavbami sloužícími výlučně k účelu zlepšení stavu životního prostředí,
10
Dle zákona 338/1992 Sb. o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
37
[Zadejte text.]
pozemky, na nichž jsou zřízeny hřbitovy apod.
Základem daně u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých
travních porostů je cena půdy zjištěná násobením skutečné výměry pozemku v m2 průměrnou
cenou půdy stanovenou na 1 m2 příslušnou vyhláškou. Základem daně u pozemků
hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je cena pozemku
zjištěná podle platných cenových předpisů k 1. lednu zdaňovacího období nebo součin
skutečné výměry pozemku v m2 a částky 3,80 Kč. Základem daně u ostatních pozemků je
skutečná výměra pozemku v m2.
Sazba daně činí u pozemků:
a) orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů 0,75 %,
b) trvalých travních porostů, hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým
chovem ryb 0,25 %,
c) u ostatních pozemků činí za každý 1 m2 u:
- zpevněných ploch pozemků, užívaných k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní
sloužících pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství 1,00 Kč,
- průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku, ostatní zemědělskou výrobu a ostatní
podnikatelskou činnost 5,00 Kč,
- stavebních pozemků 2,00 Kč,
- ostatních ploch a zastavěných ploch a nádvoří 0,20 Kč.
Základní sazba daně se násobí koeficientem 1 až 4,5 podle velikosti obce (dle počtu obyvatel
obce). Pro jednotlivé části obce u stavebních pozemků může obec obecně závaznou vyhláškou
koeficient, který je pro ni stanoven zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie
podle členění koeficientů (koeficient 4,5 lze zvýšit na koeficient 5,0).
4.2.2 Daň ze staveb
Předmětem daně ze staveb jsou na území České republiky stavby, pro které byl vydán
kolaudační souhlas nebo stavby užívané před vydáním kolaudačního souhlasu, stavby, které
nevyžadují stavební povolení ani ohlášení a užívané, byty včetně podílu na společných
částech stavby, které jsou evidovány v katastru nemovitostí, nebytové prostory.
Předmětem daně ze staveb nejsou stavby přehrad, stavby, jimiž se upravuje vodní tok, stavby
vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok
a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby určené k předchozímu
čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací, stavby na ochranu před povodněmi, stavby
k zavlažování a odvodňování pozemků, stavby rozvodů energií a stavby sloužící veřejné
dopravě, stavby zpevněných ploch pozemků.
38
[Zadejte text.]
Poplatníkem daně je vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru. Jde-li
o stavbu, byt nebo samostatný nebytový prostor ve vlastnictví státu, je poplatníkem daně
organizační složka státu nebo státní organizace.
Od daně ze staveb jsou osvobozeny stavby ve vlastnictví státu, stavby ve vlastnictví té obce,
na jejímž katastrálním území se nacházejí, stavby ve vlastnictví jiného státu užívané
diplomatickými zástupci pověřenými v České republice, stavby ve vlastnictví církví
a náboženských společností státem uznaných, sloužící k vykonávání náboženských obřadů
a k výkonu duchovní správy těchto církví a náboženských společností, stavby ve vlastnictví
sdružení občanů a obecně prospěšných společností, stavby památkových veřejně přístupných
objektů stanovených vyhláškou Ministerstva financí České republiky a Ministerstva kultury
České republiky, a dále stavby sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím,
státním archivům, knihovnám, zdravotnickým zařízením, zařízením sociální péče, nadacím,
občanským sdružením zdravotně postižených občanů, stavby sloužící k zajištění hromadné
osobní přepravy, stavby sloužící výlučně k účelům zlepšení stavu životního prostředí a další.
Základem daně ze stavby je výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2 podle stavu
k 1. lednu zdaňovacího období. Základem daně z bytu nebo ze samostatného nebytového
prostoru je výměra podlahové plochy bytu v m2 nebo výměra podlahové plochy samostatného
nebytového prostoru v m2.
Základní sazba daně činí:
a) u obytných domů 2 Kč za 1 m2 zastavěné plochy; u ostatních staveb tvořících příslušenství
k obytným domům z výměry přesahující 16 m2 zastavěné plochy 2 Kč za 1 m2 zastavěné
plochy,
b) u staveb pro individuální rekreaci a rodinných domů využívaných pro rodinnou rekreaci
6 Kč za 1 m2 zastavěné plochy a u staveb, které plní doplňkovou funkci k těmto stavbám,
s výjimkou garáží, 2 Kč za 1 m2 zastavěné plochy,
c) u garáží vystavěných odděleně od obytných domů a u samostatných nebytových prostorů
užívaných jako garáže 8 Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy,
d) u staveb užívaných pro podnikatelskou činnost a u samostatných nebytových prostorů
užívaných pro podnikatelskou činnost,
- sloužících pro zemědělskou prvovýrobu, pro lesní a vodní hospodářství 2 Kč za 1 m2
zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy,
- sloužících pro průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku a ostatní zemědělskou výrobu 10
Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy,
- sloužících pro ostatní podnikatelskou činnost 10 Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené
podlahové plochy,
- u ostatních staveb 6 Kč za 1 m2 zastavěné plochy,
39
[Zadejte text.]
- u bytů a u ostatních samostatných nebytových prostorů 2 Kč za 1 m2 upravené podlahové
plochy.
Základní sazby daně za 1 m2 zastavěné plochy stavby zjištěné podle se zvyšují o 0,75 Kč za
každé další nadzemní podlaží. U staveb pro podnikatelskou činnost se základní sazba daně za
1 m2 zastavěné plochy zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží.
Základní sazba daně u obytných domů a nebytových prostorů se násobí koeficientem
přiřazeným k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel od 1 do 4,5, přičemž pro jednotlivé
části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven, zvýšit
o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie v členění koeficientů; koeficient 4,5 lze
zvýšit na koeficient 5,0,
Základní sazba u staveb pro individuální rekreaci, garáží a staveb pro podnikatelskou činnost
se v celé obci násobí koeficientem 1,5, který může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou.
Základní sazba se u staveb pro rodinnou rekreaci a rodinných domů určených k rekreaci
násobí koeficientem 2,0, pokud jsou tyto stavby umístěny v národních parcích a v zónách
I. chráněných krajinných oblastí.
Místní koeficient - obec může obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území
celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. S výjimkou pozemků orné
půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů.
4.3 Spotřební daně
Spotřebními daněmi11 jsou: daň z minerálních olejů, daň z lihu, daň z piva, daň z vína
a meziproduktů a daň z tabákových výrobků.
Plátcem daně je právnická nebo fyzická osoba, která je provozovatelem daňového skladu,
oprávněným příjemcem, oprávněným odesílatelem nebo výrobcem apod.
Předmětem daně jsou vybrané výrobky na daňovém území Evropského společenství
vyrobené nebo na daňové území Evropského společenství dovezené. Daňová povinnost
vzniká výrobou vybraných výrobků na daňovém území Evropského společenství nebo
dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropského společenství.
4.3.1 Daň z minerálních olejů
Předmětem daně jsou minerální oleje jako: motorové, střední oleje a těžké plynové oleje,
těžké topné oleje, zkapalněné ropné plyny a zkapalněný bioplyn, směsi minerálních olejů
obsahující benzin nebo směsi benzinů s minerálními oleji.
11
Dle zákona 353/2003 Sb. o spotřebních daních, ve znění pozdějších přepisů.
40
[Zadejte text.]
Základem daně je množství minerálních olejů vyjádřené v 1 000 litrech při teplotě 15 st. C.
Sazby daně se pohybují podle druhu minerálního oleje až do 13 710 Kč/1000 l.
4.3.2 Daň z lihu
Předmětem daně je líh (etanol) včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený
v jakýchkoli výrobcích, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než 1,2 %
objemových etanolu.
Základem daně je množství lihu vyjádřené v hektolitrech etanolu při teplotě 20 st. C.
Sazby daně jsou až do 28 500 Kč/hl. etanolu dle druhu výrobků s obsahem lihu.
4.3.3 Daň z piva
Základem daně je množství piva vyjádřené v hektolitrech.
Základní sazby daně z piva za hektolitr a každé celé hmotnostní procento extraktu původní
mladiny jsou stanoveny do maximální výše 28,80 Kč za hl. a jsou odstupňovány podle
velikosti výroby piva v pivovarech.
4.3.4 Daň z vína a meziproduktů
Předmětem daně jsou vína a fermentované nápoje a meziprodukty, které obsahují více než 1,2
% objemových alkoholu, nejvýše však 22 % objemových alkoholu.
Základem daně je množství vína a meziproduktů vyjádřené v hektolitrech.
Sazby daně jsou stanoveny pro šumivá vína a meziprodukty ve výši 2 340 Kč/hl., pro tichá
vína 0 Kč/hl.
4.3.5 Daň z tabákových výrobků
Předmětem daně jsou tabákové výrobky, kterými se rozumí cigarety, doutníky, cigarillos
a tabák ke kouření.
Základem daně pro procentní část daně u cigaret je cena pro konečného spotřebitele.
Základem daně pro pevnou část daně u cigaret je množství vyjádřené v kusech. Základem
daně u doutníků a cigarillos je množství vyjádřené v kusech a u tabáku ke kouření množství
vyjádřené v kilogramech.
Sazby daně jsou stanoveny u cigaret takto: procentní část 27 %, pevná část 1,16 Kč/kus
(minimálně 2,18 Kč/kus). Pro doutníky 1,30 Kč/kus a pro tabák ke kouření 1 635,00 Kč/ kg.
41
[Zadejte text.]
4.4 Energetické (ekologické) daně
Tuto skupinu daní12 tvoří daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných
paliv a daň z elektřiny.
4.4.1 Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů
Plátcem daně je dodavatel, který na daňovém území dodal plyn konečnému spotřebiteli,
provozovatel distribuční soustavy, provozovatel přepravní soustavy a provozovatel
podzemního zásobníku plynu, fyzická nebo právnická osoba, která použila plyn zdaněný nižší
sazbou daně k účelu, kterému odpovídá vyšší sazba daně apod.
Předmětem daně je plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro pohon
motorů nebo pro jiné účely, s výjimkou plynu určeného k použití, nabízený k prodeji nebo
používaný pro výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla nebo určený k použití,
nabízený k prodeji nebo používaný pro stacionární motory.
Základem daně je množství plynu v MWh spalného tepla. Výše daně se vypočítá
vynásobením základu daně sazbou daně.
Sazby daně jsou stanoveny pro vymezené typy plynů dle nomenklatury a pohybují se až do
částky 264,80 Kč/MWh spalného tepla.
4.4.2 Daň z pevných paliv
Plátcem daně je dodavatel, který na daňovém území dodal pevná paliva konečnému
spotřebiteli, fyzická nebo právnická osoba, která použila pevná paliva osvobozená od daně
k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo fyzická nebo právnická
osoba, která spotřebovala nezdaněná pevná paliva, s výjimkou pevných paliv osvobozených
od daně.
Předmětem daně jsou tato pevná paliva:
a) černé uhlí, brikety, bulety a podobná pevná paliva vyrobená z černého uhlí,
b) hnědé uhlí, hnědouhelné brikety, též aglomerované hnědé uhlí kromě gagátu (černého
jantaru),
c) koks a polokoks z černého uhlí, hnědého uhlí nebo rašeliny, též aglomerovaný, retortové
uhlí,
d) ostatní uhlovodíky, pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro
výrobu tepla.
Základem daně je množství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla v původním vzorku.
12
Dle zákona 261/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
42
[Zadejte text.]
Sazba daně činí 8,50 Kč/GJ spalného tepla v původním vzorku.
4.4.3 Daň z elektřiny
Plátcem daně je dodavatel, který na daňovém území dodal elektřinu konečnému spotřebiteli,
provozovatel distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy, fyzická nebo právnická
osoba, která použila elektřinu osvobozenou od daně, fyzická nebo právnická osoba, která
spotřebovala nezdaněnou elektřinu, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně.
Předmětem daně je elektřina. Základem daně je množství elektřiny v MWh. Výše daně se
vypočítá vynásobením základu daně sazbou daně.
Sazba daně činí 28,30 Kč/MWh. Od daně je osvobozena elektřina ekologicky šetrná,
vyrobená v dopravních prostředcích, pokud je tam spotřebována,
4.5 Silniční daň
Předmětem daně silniční13 jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla
registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání anebo k jiné
samostatné výdělečné činnosti nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním. Bez
ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největší
povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České
republice. Předmětem daně nejsou speciální pásové automobily, zemědělské a lesnické
traktory a jejich přípojná vozidla a další zvláštní vozidla.
Od daně jsou osvobozena vozidla zpravidla s méně než čtyřmi koly, vozidla diplomatických
misí a konzulárních úřadů, vozidla zabezpečující linkovou osobní vnitrostátní přepravu,
vozidla provozovaná ozbrojenými silami, vozidla civilní obrany, vozidla bezpečnostních
sborů, obecní policie, sboru dobrovolných hasičů, vozidla poskytovatele zdravotních služeb,
vozidla důlní a horské záchranné služby a poruchové služby plynárenských a energetických
zařízení, vozidla speciální samosběrová (zametací), speciální jednoúčelová vozidla značkovače silnic a vozidla správců komunikací nebo osob pověřených správcem
komunikací, která jsou používána výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti pozemních
komunikací, vozidla pro dopravu osob nebo vozidla pro dopravu nákladů s největší povolenou
hmotností méně než 12 tun, která mají elektrický pohon, mají hybridní pohon, používají jako
palivo zkapalněný ropný plyn nebo stlačený zemní plyn nebo jsou vybavena motorem
určeným jeho výrobcem ke spalování automobilového benzínu a ethanolu 85.
Poplatníkem daně je fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem vozidla
registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu, užívá
vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, rovněž i např.
13
Dle zákona 16/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
43
[Zadejte text.]
zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního
automobilu.
Základem daně je zdvihový objem motoru v cm3 u osobních automobilů s výjimkou
osobních automobilů na elektrický pohon, součet největších povolených hmotností na nápravy
v tunách a počet náprav u návěsů, největší povolená hmotnost v tunách a počet náprav
u ostatních vozidel.
Sazba daně např. ze základu daně v cm3 činí 4 200 Kč za rok při zdvihovém objemu motoru
nad 3000 cm3, nebo maximální sazba daně je pak u 3 náprav hmotnosti nad 36 t a to ve výši
50 400 Kč.
4.6 Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí
Tato daň zahrnuje daň dědickou, daň darovací a daň z převodu nemovitostí14.
4.6.1 Daň dědická
Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona
nebo z obou těchto právních důvodů.
Předmětem daně dědické je nabytí majetku děděním. Majetkem pro účely daně dědické jsou
věci nemovité, byty a nebytové prostory, věci movité, cenné papíry, peněžní prostředky
v české a cizí měně, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty.
Základem daně je cena majetku nabytého jednotlivým dědicem snížená o prokázané dluhy
zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí, cenu majetku osvobozeného podle
tohoto zákona od daně dědické, přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele apod.
Cenou je cena majetku určená v dědickém řízení.
Pro účely výpočtu daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí jsou osoby
zařazeny do tří skupin vyjadřujících vztah poplatníka k zůstaviteli, dárci (obdarovanému)
nebo nabyvateli (převodci). Příbuzenským vztahům vzniklým narozením jsou na roveň
postaveny vztahy založené osvojením. Do I. skupiny patří příbuzní v řadě přímé a manželé.
Do II. skupiny patří příbuzní v řadě pobočné, a to sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety,
apod. Do III. skupiny patří ostatní fyzické osoby a právnické osoby.
Sazby daně jsou stanoveny podle skupin a podle velikosti základu daně. U I. skupiny
a základu daně do 1 mil. Kč je daň 1,0 % ze základu daně. U základu daně přes 50 mil Kč je
sazba 5 %. U II. skupiny a základu daně do 1 mil. Kč je daň 3,0 % ze základu daně. U základu
daně přes 50 mil Kč je sazba 12 %. U III. skupiny a základu daně do 1 mil. Kč je daň 4,0 % ze
14
Dle zákona 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
44
[Zadejte text.]
základu daně. U základu daně přes 50 mil Kč je sazba 40 %.
4.6.2 Daň darovací
Poplatníkem daně je nabyvatel při bezúplatném poskytnutí majetku fyzickou osobou, která
má trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnickou osobou, která má sídlo v tuzemsku, fyzické
osobě, která nemá trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnické osobě, která nemá sídlo
v tuzemsku, je poplatníkem daně darovací vždy dárce.
Předmětem daně je bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu nebo v souvislosti
s právním úkonem. Majetkem pro účely daně darovací jsou nemovitosti a movitý majetek,
jiný majetkový prospěch.
Základem daně darovací je cena majetku, který je předmětem této daně, snížená o prokázané
dluhy a cenu jiných povinností, které se váží k předmětu daně, cenu majetku osvobozeného
podle tohoto zákona od daně darovací, clo a daň placené při dovozu v případě, že se jedná
o movité věci darované nebo dovezené z ciziny. Cenou je cena zjištěná podle zvláštního
předpisu ke dni nabytí majetku.
Sazby daně jsou stanoveny podle skupin a podle velikosti základu daně. U I. skupiny
a základu daně do 1 mil. Kč je daň 1,0 % ze základu daně. U základu daně přes 50 mil Kč je
sazba 5 %. U II. skupiny a základu daně do 1 mil. Kč je daň 3,0 % ze základu daně. U základu
daně přes 50 mil Kč je sazba 12 %. U III. skupiny a základu daně do 1 mil. Kč je daň 4,0 % ze
základu daně. U základu daně přes 50 mil Kč je sazba 40 %.
4.6.3 Daň z převodu nemovitostí
Poplatníkem daně z převodu nemovitostí je převodce (prodávající); nabyvatel je v tomto
případě ručitelem, nabyvatel, jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí nebo exekuci
podle zvláštního právního předpisu, vyvlastnění, vydržení, v insolvenčním řízení, převodce
i nabyvatel, jde-li o výměnu nemovitostí; převodce i nabyvatel jsou v tomto případě povinni
platit daň společně a nerozdílně.
Předmětem daně z převodu nemovitostí je úplatný převod nebo přechod vlastnictví
k nemovitostem.
Základem daně z převodu nemovitostí je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu,
platná v den nabytí nemovitosti. Je-li však cena sjednaná vyšší než cena zjištěná, je základem
daně cena sjednaná,
Sazba daně u osob zařazených do I. skupiny, II. skupiny a III. skupiny činí 3 % ze základu
daně.
45
[Zadejte text.]
4.7 Daň z přidané hodnoty
Předmětem daně15 je dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti
v dražbě za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti,
s místem plnění v tuzemsku, poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci
uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, pořízení zboží z jiného
členského státu Evropské unie za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani
v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla založena
nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného
členského státu za úplatu osobou nepovinnou k dani, dovoz zboží s místem plnění
v tuzemsku.
Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje
ekonomické činnosti, osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena
nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Ekonomickou
činností se rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby,
nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé
činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců, využití hmotného
a nehmotného majetku za účelem získání příjmů apod. Stát, kraje, obce, organizační složky
státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části
a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě
zvláštního právního předpisu se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za
osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu. Neplatí
to, pokud dochází k výraznému narušení hospodářské soutěže resp. v případech, kdy
vykonávají určité činnosti jako dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny apod.
Osoba je osvobozena od uplatňování daně v případě, pokud její obrat nepřesáhne částku
1 mil. Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících měsíců. Obratem se rozumí souhrn
úplat bez daně, včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná
plnění, kterými jsou dodání zboží, převod nemovitosti a poskytnutí služby.
Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné
zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné
plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. Základ daně také
zahrnuje jiné daně, cla, dávky nebo poplatky, spotřební daň energetické daně, dotace k ceně
apod.
Sazby daně - od roku 2013 se uplatňuje základní sazba daně ve výši 21% nebo snížená sazba
daně ve výši 15%.
Plnění osvobozená od daně tvoří např. poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání,
15
Zákon 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
46
[Zadejte text.]
finanční činnosti, pojišťovací činnosti, převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových
prostor, nájem dalších zařízení, výchova a vzdělávání, zdravotní služby a dodání zdravotního
zboží, sociální pomoc, provozování loterií a jiných podobných her apod.
Plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci
svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání
zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku apod.
4.8 Cla
Daňový charakter mají i cla. Clo, resp. celní poplatek, je dávka vybíraná státem při přechodu
zboží přes celní hranici. Stát, nebo skupina států je používá jako ochranářský prostředek, aby
ochránil svůj vnitřní trh před zbožím z okolních zemí, jako prostředek ekonomické formy
politického boje a v neposlední řadě jako prostředek, jak získat peníze. Vybírání cla
kontroluje celní správa té dané země a upravuje ho celní zákon16. Cla lze členit z různých
hledisek:
Obchodně politické dělení cel:

autonomní - clo je stanoveno rozhodnutím státu nezávisle na mezinárodní smlouvě,

smluvní - clo je určeno podle mezinárodní smlouvy (bilaterální i multilaterální).
Dělení cel z hlediska pohybu zboží:

vývozní - platí se za vyvezené zboží. Není příliš běžné, týká se např. vývozu
strategických komodit (ropa) a často je uvaleno za fiskálním účelem,

dovozní - platí se za dovezené zboží,

tranzitní - platí se za zboží, procházející územím státu.
Dělení cel z hlediska účelu:

fiskální - účelem je příjem státního rozpočtu. Jedná se o původní účel použití cel,
v současnosti však slouží cla pro fiskální účely pouze okrajově,

ochranná (protekcionistická) - chrání domácí výrobce před konkurencí ze zahraničí.
Tato cla lze dále dělit na prohibitivní, skleníková, antidumpingová, preferenční,

odvetná (retorzní) - jsou cla uvalená na zboží z jiného státu za jeho obchodní politiku,

vyrovnávající (kompenzační) - tato cla mají za účel vyrovnat sníženou cenu
dováženého zboží, které je zahraniční vládou subvencováno (například zemědělská
produkce a podobně),

vyjednávací (negociační) - slouží jako vyjednávací prostředek při obchodněpolitických jednáních.
Dělení cel z hlediska výpočtu:
16
V podmínkách ČR jde o zákon 13/1993Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
47
[Zadejte text.]

specifická - jsou stanovena pevnou částkou za určitou fyzickou jednotku (např. za tunu
nebo za kus),

valorická - stanoví se jako procentuální částka z hodnoty zboží,

diferencovaná (kombinovaná) - hodnota cla se počítá jako kombinace předešlých
forem.
5
Rozpočtová soustava ČR a daně
Rozpočtová soustava v ČR je založena na vertikálním kombinovaném modelu fiskálního
federalizmu. Je tvořena rozpočty na centrální úrovni (státní rozpočet a veřejné fondy)
a územní rozpočty) a lze ji rozdělit do těchto segmentů:




státní rozpočet,
veřejné fondy,
územní rozpočty,
rozpočty organizačních složek a příspěvkových organizací.
Rozpočtová soustava ČR má pak vnější vazby na rozpočet Evropské unie, případně na jiné
nadnárodní veřejné rozpočty (rozpočet OSN, NATO apod.). Daňová vazba ČR na rozpočet
EU je dána jednotnou celní politikou EU, kdy do rozpočtu EU jsou odváděna cla vybraná
v rámci ČR a do státního rozpočtu ČR plyne pouze podíl z těchto cel, určený na úhradu
nákladů na jejich správu.
Soustava veřejných rozpočtů v ČR je tak tvořena čtyřmi hlavními segmenty, kde státní
rozpočet je základním a největším nástrojem financování veřejné ekonomiky na centrální
úrovni; kromě toho stát používá, resp. ovlivňuje další veřejné rozpočty v podobě veřejných
fondů. Pro hospodaření územních jednotek je vytvořen segment územních rozpočtů.
Celou soustavu veřejných rozpočtů doplňují rozpočty organizačních složek a příspěvkových
organizací, které představují relativně samostatné prvky, které jsou buď součástí jiného
rozpočtu (organizační složky) nebo jsou napojeny na jiný rozpočet formou příspěvku
(příspěvkové organizace). Zdroje těchto organizací nemají daňový charakter a jsou získávány
z rozpočtu jejich zřizovatele.
Každý rozpočet představuje relativně samostatný nástroj veřejné ekonomiky, ale mezi
rozpočty existuje řada vazeb, které jsou představovány transfery mezi rozpočty (vytváří se tak
rozpočtová soustava). Státní rozpočet kromě vlastních zdrojů je např. příjemcem transferů
z rozpočtu EU a poskytuje transfery veřejným fondům, územním rozpočtům a organizačním
složkám a příspěvkovým organizacím.
Zdrojem hospodaření těchto rozpočtů jsou převážně daně, poplatky (ale i jiné formy zdrojů,
48
[Zadejte text.]
např. pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti). Z těchto
zdrojů se pak realizují i transfery mezi rozpočty.
Rozpočtová skladba
Rozpočtová skladba17 umožňuje v rámci veřejných rozpočtů sledovat jednotlivé typy
finančních operací. Jde o jednotné závazné a dlouhodobě platné hledisko třídění finančních
operací ve veřejných rozpočtech. Prostřednictvím rozpočtové skladby lze sledovat jednotlivé
druhy příjmů, výdajů i dalších finančních operací uskutečněných ve veřejných rozpočtech.
Rozpočtová skladba uplatňuje pro finanční operace veřejných rozpočtů čtyři základní hlediska
třídění (celkem pak 10 třídících hledisek) a to hlediska:

odpovědnostní,

druhové,

odvětvové,

konsolidační.
Odpovědnostní hledisko třídí příjmy a výdaje státního rozpočtu podle správců kapitol. Státní
rozpočet v roce 2013 obsahuje 42 kapitol, kterými jsou například jednotlivá ministerstva,
Poslanecká sněmovna, Akademie věd ČR, všeobecná pokladní správa apod. Každá kapitola
představuje ve státním rozpočtu vymezený okruh výdajů i příjmů. Hlavní část příjmů státního
rozpočtu je součástí kapitoly všeobecná pokladní správa (daně) a dále kapitoly Ministerstvo
práce a sociálních věcí (pojistné na sociální zabezpečení a příspěvky na státní politiku
zaměstnanosti).
Druhové hledisko třídí finanční operace rozpočtu na příjmy, výdaje a financování. Příjmy
představují veškeré nenávratně inkasované prostředky a nezahrnují ty přijaté finanční
prostředky, kdy si rozpočet vypůjčuje peníze ke krytí svých výdajů (příjmy představují třídy:
1, 2, 3, 4). Výdaje představují veškeré nenávratně poskytnuté prostředky a nezahrnují
prostředky (výdaje představují třídy: 5, 6). Financování zahrnuje operace související s reálnou
vyrovnaností rozpočtu, tj. např. vypůjčení prostředků (třída: 8). Pro hodnocení rozpočtu pak
platí základní rovnice rozpočtové skladby (5.1).
Příjmy – Výdaje = Přebytek (+) / schodek (-) = (-) / (+) financování
(5.1)
Druhové třídění používá tyto třídy:
Třída 1. Daňové příjmy (obsahuje jednak daně, ale zahrnují se zde i další platby jako jsou
poplatky, pojistné na sociální zabezpečení apod.).
Třída 2. Nedaňové příjmy (zahrnuje např. příjmy z pronájmů majetku a odvody organizací
napojených na rozpočet).
17
Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů.
49
[Zadejte text.]
Třída 3. Kapitálové příjmy (zahrnuje příjmy z prodeje dlouhodobého majetku).
Třída 4. Přijaté transfery (představuje transfery resp. dotace z jiného veřejného rozpočtu).
Třída 5. Běžné výdaje (výdaje např. na mzdy a platy, povinné pojistné, energie apod.).
Třída 6. Kapitálové výdaje (investiční výdaje).
Třída 8. Financování (jde o zapojení prostředků jako je úvěr, půjčka, emise obligací apod.).
Další podrobnější úrovně druhového třídění představují: seskupení položek, podseskupení
položek a položky. Druhové hledisko třídění používá čtyřmístný kód. Nejpodrobnější třídící
hledisko v rámci druhového třídění rozpočtové skladby je položka.
Odvětvové hledisko rozpočtové skladby používá třídění na šest skupin:
1. Skupina: Zemědělství a lesní hospodářství.
2. Skupina: Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství.
3. Skupina: Služby pro obyvatelstvo.
4. Skupina: Sociální věci a politika zaměstnanosti.
5. Skupina: Bezpečnost státu a právní ochrana.
6. Skupina: Všeobecná veřejná správa a služby.
Odvětvové hledisko třídění používá čtyřmístný kód. Další podrobnější úroveň jednotlivé
skupiny na oddíly, pododdíly a paragrafy. Nejpodrobnější třídící hledisko v rámci druhového
třídění rozpočtové skladby je paragraf.
Konsolidační hledisko představuje provedení konsolidace rozpočtů, která souvisí s otázkou
existence vztahů mezi jednotlivými veřejnými rozpočty, kdy chceme souhrnně vyhodnotit
objem více veřejných rozpočtů, ale chceme eliminovat vzniklé vztahy mezi těmito rozpočty;
konsolidací se tak vylučují tyto dvojnásobně či více násobně prováděné operace s jedněmi
prostředky v rámci soustavy veřejných rozpočtů.
5.1 Příjmy z daní ve veřejných rozpočtech ČR
Daňová soustava ČR je vymezena v sedmi zákonech. Výnosy těchto daní jsou pak buď
určeny jednomu z veřejných rozpočtů, nebo jsou sdíleny více veřejnými rozpočty. Vývoj
výnosů všech daní daňové soustavy (viz tab. 5.1) ukazuje, že z hlediska výnosů je
nejvydatnější daň z přidané hodnoty, dále pak daně z příjmů (zahrnující daň z příjmů
fyzických i právnických osob) a spotřební daně. Vývoj příjmů veřejných rozpočtů z daní
ovlivňuje jednak vývoj ekonomiky a jednak případné změny daňových zákonů.
V období let 2007 až 2011 se tak ve vývoji daňových příjmů projevila ekonomická krize
50
[Zadejte text.]
poklesem výběru většiny daní (v roce 2009), ale i např. zavedení rovné sazby daně u daně
z příjmů fyzických osob (v roce 2008), či změny zákonné úpravy daně z nemovitostí (od roku
2009). Výnos spotřebních daní je tvořen zdaněním minerálních olejů, tabáku, luhu, piva
a vína, přičemž největší část příjmů ze spotřebních daní je z daně z minerálních olejů (59 %)
a z daně z tabáku (32 %) z celkového objemu vybraných spotřebních daní. Od roku 2008 jsou
do daňové soustavy ČR zařazeny energetické (ekologické) daně, jejichž výnos je však
relativně malý.
Výnosy daní jsou rozdělovány mezi veřejné rozpočty; na výnosech daní se podílí státní
rozpočet, Státní fond dopravní infrastruktury a rozpočty obcí a krajů.
Tab. 5.1 Vývoj výnosů daní daňové soustavy ČR (mld. Kč)
2007
2008
2009
2010
2011
Daň z příjmů fyzických osob
164,2
157,4
142,2
147,9
150,7
Daň z příjmů právnických os.
155,7
173,6
110,5
114,7
109,3
Daň z přidané hodnoty
236,4
255,2
253,6
269,5
275,4
Daň dědická, dar. a z p. nem.
10,5
10,4
8,0
7,7
11,7
Daň silniční
5,9
6,0
4,8
5,1
5,2
Daň z nemovitostí
5,1
5,2
6,4
8,7
8,6
138,9
130,6
127,9
135,1
137,5
0
2,4
3,2
3,2
3,2
Spotřební daně
Energetické daně
Pramen: ČSÚ. Statistické ročenky ČR.
5.2 Státní rozpočet
Státní rozpočet tvoří nejdůležitější součást soustavy veřejných rozpočtů, i když se jeho role
vzhledem k procesu decentralizace z hlediska velikosti příjmů a výdajů snižuje. Státní
rozpočet představuje centralizovaný peněžní fond, který hospodaří především na principech
nedobrovolnosti, neekvivalence a nenávratnosti (vzhledem ke způsobu tvorby jeho zdrojů,
jimiž jsou převážně daně).
Jeho význam je dán tím, že prostřednictvím tohoto veřejného rozpočtu je většinou
přerozdělována podstatná část veřejných prostředků. Role státního rozpočtu však obecně
souvisí s uspořádáním soustavy veřejných rozpočtů a jeho role se tak může měnit. Jde
o rozpočet zajišťující financování zejména čistých veřejných statků pro celé území státu, ale
51
[Zadejte text.]
zajišťuje i redistribuci důchodů ve společnosti (důchodové pojištění, sociální transfery apod.).
Jedním z významných aspektů státního rozpočtu je vztah mezi velikosti jeho příjmů a výdajů.
Jde zde tedy o bilanci příjmů a výdajů. S touto bilancí je spojena řada dílčích otázek, zejména
v případech, kdy tato bilance je záporná (příjmy jsou nižší než výdaje) – vzniká rozpočtový
deficit a tuto situaci je potřebné řešit.
Ve struktuře příjmů státního rozpočtu představují daňové příjmy jejich rozhodující část (blíže
tab. 5.2). Rozhodující role daňových příjmů ve struktuře státního rozpočtu je dána i zařazením
pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti apod. Daňové
příjmy tak např. v roce 2011 představovaly 88 % celkových příjmů státního rozpočtu.
Tab. 5.2 Struktura příjmů státního rozpočtu (mld. Kč)
2007
2008
2009
2010
2011
Daňové příjmy
900,7
930,0
833,2
863,9
890,3
Nedaňové příjmy
23,3
27,1
29,2
30,0
26,0
Kapitálové příjmy
1,2
1,1
2,4
2,7
2,3
Přijaté transfery
100,7
105,7
109,8
103,8
94,2
Příjmy celkem
1025,9
1063,9
974,6
1000,4
1012,8
Pramen: ČSÚ. Statistické ročenky ČR.
V ČR z uplatňovaných sedmi daní (daňových zákonů) jsou však do státního rozpočtu
zařazeny jen příjmy z pěti daní; není zde zařazena silniční daň a daň z nemovitostí, jejichž
výnosy jsou plně určeny do jiných veřejných rozpočtů. Příjmem státního rozpočtu jsou tyto
daně (viz tab. 5.3):





daně z příjmů (část výnosů daně; dále se na výnosech podílí obce a kraje),
daň z přidané hodnoty (část výnosu daně; dále se na výnosech podílí obce a kraje),
spotřební daně (část výnosu daně; dále se na výnosech podílí Státní fond dopravní
infrastruktury),
daň dědická darovací a z převodu nemovitostí (celý výnos daně),
energetické daně (celý výnos daně).
52
[Zadejte text.]
Tab. 5.3 Daňové příjmy státního rozpočtu (mld. Kč)
2007
2008
2009
2010
2011
900,7
930,0
833,2
863,9
890,3
Daň z příjmů fyzických osob
102,1
95,0
85,7
87,5
90,6
Daň z příjmů právnických os.
114,8
127,2
83,3
86,3
82,3
Daň z přidané hodnoty
166,6
177,8
176,7
187,8
191,9
Daň dědická darovací a z p. n.
10,6
10,4
8,1
7,7
11,7
Spotřební a energetické daně
131,6
125,5
123,8
130,9
139,2
Pojistné na soc. zabezpečení
367,1
385,5
347,8
355,8
366,8
Daňové příjmy celkem
v tom:
Pramen: ČSÚ. Statistické ročenky ČR.
Velikost příjmů státního rozpočtu je tedy odvozována zejména od daní daňové soustavy. Daně
se vyvíjejí podle růstu ekonomiky a na velikost daňových příjmů státního rozpočtu pak působí
další faktory, jako jsou změny v sazbách daní, daňové úlevy, daňové nedoplatky, změny
v rozpočtovém určení daní mezi státní rozpočet a jiné rozpočty apod. Příjmem státního
rozpočtu je i podíl výnosu na clech, přičemž hlavní část výnosu z cel je příjmem rozpočtu EU.
5.3 Veřejné fondy
Pro financování veřejných statků na centrální úrovni jsou vedle státního rozpočtu používány
veřejné fondy. Tyto veřejné fondy tvoří samostatné rozpočty a v podmínkách ČR lze veřejné
fondy rozdělit do čtyř skupin. Každá z těchto skupin fondů plní určitou roli v rámci veřejné
ekonomiky; využívají určitou část veřejných zdrojů (např. výnosy z daní apod.). Každý
z veřejných fondů pro své hospodaření má určeny specifické zdroje a stanoveny okruhy
výdajů, na které jsou tyto zdroje používány.
Státní účelové fondy představují skupinu šesti fondů. Každý z těchto fondů je zřízen
u nějakého ministerstva a plní specifickou funkci státu. Jsou zaměřeny na financování určité
části veřejného sektoru:

Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie18,

Státní fond kultury ČR19,
18
19
Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie je zřízen dle zákona č. 241/1992 Sb.
Státní fond kultury ČR je zřízen podle zákona č. 239/1992 Sb.
53
[Zadejte text.]

Státní fond životního prostředí ČR20,

Státní zemědělský intervenční fond21,

Státní fond dopravní infrastruktury22,

Státní fond rozvoje bydlení23.
Zdroje pro financování uvedených státních fondů jsou specificky přiřazeny jednotlivým
fondům. Pouze jeden ze státních fondů, Státní fond dopravní infrastruktury, má mezi svými
příjmy daně a podílí se na výnosech daňové soustavy ČR tím, že do jeho rozpočtu je určen
celý výnos daně silniční a 9,1 % výnosu spotřební daně z minerálních olejů. Dále jsou jeho
příjmem výnosy z poplatků za použití vybraných druhů dálnic a rychlostních komunikací,
mýtné apod. Příjmy ostatních státních fondů jsou částečně z jejich vlastních zdrojů anebo
formou transferů ze státního rozpočtu.
Majetkové a privatizační fondy byly zřízeny především s cílem privatizace státního
majetku, resp. k jeho využívání. Zdroje z privatizace majetku nejsou používány jako příjmy
státního rozpočtu, ale slouží k jiným účelům. Z původní skupiny tří fondů (Fond národního
majetku, Fond dětí a mládeže a Pozemkový fond) byl od roku 2013 zrušen i poslední z těchto
samostatných fondů - Pozemkový fond.
Fondy typu vládních agentur plní roli podpory podnikatelských subjektů např. při rozvoji
drobného podnikání, při podpoře exportní výkonnosti ekonomiky apod. Patří zde např. fondy:
Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s., Podpůrný a garanční rolnický a lesnický
fond, a.s., Exportní a pojišťovací společnost, a.s. Česká exportní banka, a.s. Činnost těchto
fondů je financována zejména transfery ze státního rozpočtu.
Svěřenecké fondy jsou fondy, které v ČR mají charakter zdravotního pojištění. Jedná se
o oblast zdravotních pojišťoven, kdy každá zdravotní pojišťovna představuje tím, že
hospodaří s prostředky z pojistného na zdravotní pojištění, veřejný fond. Skupinu zdravotních
pojišťoven tvoří jednak Všeobecná zdravotní pojišťovna a jednak skupina zaměstnaneckých
pojišťoven. Kromě těchto fondů je u Všeobecné zdravotní pojišťovny zřízen zvláštní účet
všeobecného zdravotního pojištění, prostřednictvím kterého se uskutečňuje přerozdělování
vybraného zdravotního pojištění mezi zdravotními pojišťovnami.
Státní fond životního prostředí ČR byl založen dle zákona č. 388/1991 Sb.
Státní zemědělský intervenční fond byl zřízen zákonem č. 256/2000 Sb.
22
Státní fond dopravní infrastruktury je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 104/2000 Sb.
23
Státní fond rozvoje bydlení je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 211/2000 Sb.
20
21
54
[Zadejte text.]
5.4 Územní rozpočty
Územní rozpočty představují decentralizované veřejné rozpočty, jejichž hospodaření je
založeno jednak na vlastních příjmech zejména z daní a dále na zdrojích z přerozdělovacího
procesu, tj. z transferů z jiných veřejných rozpočtů. Územní rozpočty v ČR tvoří:
-
rozpočty obcí (celkem cca 6,2 tis. obcí),
rozpočty krajů (14 samosprávných krajů),
rozpočty dobrovolných svazků obcí (cca 800 svazků obcí),
rozpočty regionálních rad regionů soudržnosti.
Tab. 5.4 Struktura příjmů územních rozpočtů ČR (mld. Kč)
2007
2008
2009
2010
2011
Daňové příjmy
187,4
204,2
180,3
188,0
187,2
Nedaňové příjmy
27,4
29,5
30,4
32,2
33,3
Kapitálové příjmy
13,1
16,3
14,4
14,0
9,3
Přijaté transfery
143,6
146,9
171,5
190,5
174,3
Příjmy celkem
371,5
396,9
396,6
424,7
404,1
Pramen: ČSÚ. Statistické ročenky ČR (konsolidováno).
Příjmy územních rozpočtů jsou tvořeny jednak daňovými a dalšími vlastními příjmy
a přijatými transfery z jiných veřejných rozpočtů (tab. 5.4). Druhy příjmů se liší podle druhů
územních rozpočtů; u příjmů obcí jsou hlavními druhy příjmy daňové příjmy, u ostatních
územních rozpočtů jsou to transfery z jiných veřejných rozpočtů.
5.4.1 Rozpočty obcí
Rozpočty obcí představují nejnižší územní úroveň veřejných rozpočtů v ČR. Každá obec
hospodaří podle svého rozpočtu, přičemž jsou obcím stanovena jak pravidla hospodaření 24 tak
např. daňové příjmy, dotace apod.
24
Zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů č. 250/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
55
[Zadejte text.]
Tab. 5. 5 Příjmy rozpočtů obcí (mld. Kč)
2007
Daňové příjmy
2008
2009
2010
2011
141,4
154,4
136,6
142,9
141,9
Nedaňové příjmy
24,0
25,8
26,6
27,2
28,6
Kapitálové příjmy
12,0
15,5
13,9
12,7
8,5
Přijaté transfery
72,8
74,0
84,6
100,8
89,6
Příjmy celkem
250,2
269,7
261,7
283,6
268,6
Pramen: Prezentační systém finančních a účetních informací státu, MF ČR, 2012.
Daňové příjmy obcí tvoří rozhodující zdroje hospodaření obcí. V ČR dosahují průměrný podíl
53 % (2011) na celkových příjmech obcí (viz tab. 5.5). Daňové příjmy zahrnují jednak příjmy
z daní a jednak příjmy z poplatků. V podmínkách ČR došlo od roku 1990 k několika
modelům daňových příjmů obcí:
-
v období 1993 – 1995 daňové příjmy obcí tvořily: daň z nemovitostí (100 %), daň
z příjmů fyzických osob z podnikání (100%), daň z příjmů právnických osob, kdy
právnickou osobou byla obec (100%), podíl na dani z příjmů fyzických osob ze závislé
činnosti,
-
v období 1996 – 2000 daňové příjmy obcí tvořily: daň z nemovitostí (100 %), daň
z příjmů fyzických osob z podnikání (100%), daň z příjmů právnických osob, kdy
právnickou osobou byla obec (100%), podíl na dani z příjmů právnických osob,
-
od roku 2001: daň z nemovitostí (100 %), daň z příjmů právnických osob, kdy právnickou
osobou je obec (100%), daň z příjmů fyzických osob z podnikání (30%), daň z příjmů
fyzických osob ze závislé činnosti (1,5 %) a podíly na daních podle stanovených kritérií
a to z těchto daní: daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob
z podnikání, daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, daň z příjmů fyzických osob
srážková a daň z přidané hodnoty. Tato změna daňových příjmů pro obce od roku 2001
odstranila vysoké rozdíly v daňových příjmech mezi obdobně velikými obcemi a vyřešila
např. otázku migrace subjektů plátců daně z příjmů fyzických osob z podnikání apod.
o Od roku 2001 změna daňových příjmů pro obce znamenala, že větší část daňových
příjmů byla poskytována obcím bez vazby na území příslušné obce. Jako
rozhodující kritérium pro rozdělování daňových příjmů obcím bylo zde použito
hledisko velikosti obce a od roku 2001 bylo nejprve vytvořeno 14 velikostních
kategorií obcí.
o Od roku 2008 do roku 2012 byla mezi kritéria sdílení daní obcemi zařazena
kritéria: velikost obce (6 velikostních kategorií), prostý počet obyvatel a katastrální
56
[Zadejte text.]
výměra obce.
Z hlediska daňových příjmů obcí tvoří největší podíl výnos daně z přidané hodnoty a dále pak
daně z příjmů; výnos daně z nemohovitostí pro rozpočty obcí je relativně malý (viz tab. 5.6).
Tab. 5.6 Struktura daňových příjmů obcí (mld. Kč)
2007
Daňové příjmy
2008
2009
2010
2011
141,4
154,4
136,6
142,9
141,9
Daň z příjmů FO ze závislé č.
27,9
26,5
24,8
25,7
26,7
Daň z příjmů FO z podnikání
7,3
8,0
4,1
4,8
2,7
Daň z příjmů FO srážková
1,7
2,2
2,1
2,2
2,4
Daň z příjmů právnických osob
31,9
38,5
26.9
26,8
25,0
Daň z přidané hodnoty
48,3
54,8
54,2
57,6
58,8
5,0
5,1
6,3
8,7
8,6
v tom:
Daň z nemovitostí
Pramen: Prezentační systém finančních a účetních informací státu, MF ČR, 2012.
Daňové příjmy obcí (od roku 2013)
V daňových příjmech rozpočtů obcí od roku 2013 je zahrnuto celkem devět druhů (částí) daní
a další poplatky resp. obdobné druhy příjmů. Jedná se o:

daně svěřené (daň z nemovitostí a daň z příjmů právnické osoby, pokud touto
právnickou osobou je obec), kdy státem stanovená daň je plně svým výnosem určena
do rozpočtu příslušné obce,

daně sdílené, kdy státem stanovená daň je určitým podílem rozdělena mezi rozpočet
obce, kraje a státní rozpočet.
a) Daň z nemovitostí je daní, kdy celý výnos je svěřen obci, kde se příslušná nemovitost
nachází. Tato daň se skládá z daně z pozemků a z daně ze staveb. U této daně (pouze
u této daně) má sama obec možnost zasáhnout do konstrukce daně změnou stanovených
koeficientů. Tyto úpravy provádí zastupitelstvo obce přijetím obecně závazné vyhlášky,
kterou může provést úpravy v rámci mezí stanovených zákonem o dani z nemovitostí.
Výnos této daně je však pro obce poměrně malý (kolem 4 % celkových příjmů obcí).
b) Daň z příjmů právnických osob, kdy právnickou osobou je obec je daň, kterou platí
obec jako právnická osoba z činností, které jsou zdaňovány (např. obce mohou podnikat
a z této činnosti v případě zisku platí daň). Celý výnos této daně je určen do rozpočtu té
57
[Zadejte text.]
obce, která ji platí, takže výnos této daně je zpět určen příslušné obci; tato obec svou
daňovou povinnost pouze vykáže uvedením ve svém rozpočtu na straně výdajů (zaplacení
daně) a na straně příjmů (příjmem z této daně).
c) Daň z příjmů fyzických osob z podnikání. Do rozpočtu obce je určeno 30 % od
podnikatelů (fyzických osob), kteří mají bydliště na území obce. Prostřednictvím této daně
se mohou např. projevit výsledky podpory drobného podnikání obcí. Zbylá část vybrané
daně je dále rozdělována obcím (viz e), krajům a státnímu rozpočtu.
d) Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti je jednotlivé obci poskytována podle
toho, kolik pracovních míst se nachází na území obce. Všem obcím v ČR je rozdělováno
1,5 % celostátního výnosu této daně tak, že jednotlivá obec získává z těchto 1,5 % takový
podíl, který odpovídá podílu počtu zaměstnaných v obci na celkovém počtu zaměstnaných
ve státě.
e) Obcím v ČR je rozdělováno 23,58 % z 60 % celostátního výnosu daně z příjmů
fyzických osob z podnikání; jednotlivá obec získává podíl z této daně podle velikostní
skupiny, do níž náleží, podle skutečného počtu obyvatel, podle velikosti svého
katastrálního území a podle počtu dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí.
f) Obcím v ČR je rozdělováno 23,58 % celostátního výnosu daně z příjmů fyzických osob
vybírané srážkou; jednotlivá obec získává podíl z této daně podle velikostní skupiny, do
níž náleží, podle skutečného počtu obyvatel, podle velikosti svého katastrálního území
a podle počtu dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí.
g) Obcím v ČR je rozdělováno 23,58 % celostátního výnosu daně z příjmů právnických
osob; jednotlivá obec získává podíl z této daně podle velikostní skupiny, do níž náleží,
podle skutečného počtu obyvatel, podle velikosti svého katastrálního území a podle počtu
dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí.
h) Obcím v ČR je rozdělováno 22,87 % daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
jednotlivá obec získává podíl z této daně podle velikostní skupiny, do níž náleží, podle
skutečného počtu obyvatel, podle velikosti svého katastrálního území a podle počtu dětí
a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí.
i) Obcím v ČR je rozdělováno 20,83 % celostátního výnosu daně z přidané hodnoty
jednotlivá obec získává podíl z této daně podle velikostní skupiny, do níž náleží, podle
skutečného počtu obyvatel, podle velikosti svého katastrálního území a podle počtu dětí
a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí.
U sdílených daní e) až i) pro obce se pro rozdělování daní podle kritérií: počet obyvatel,
velikostní skupina, území a počet dětí a žáků uplatňují tyto váhy:
-
velikostní skupina, do níž obec náleží – váha 80 %,
skutečný počet obyvatel obce – váha 10 %,
58
[Zadejte text.]
-
velikost katastrálního území obce (maximální započtená výměra je 10 ha na jednoho
obyvatele) – váha 3 %,
počet dětí a žáků navštěvujících školu zřizovanou obcí – váha 7 %.
Obce mohou uplatnit 8 druhů místních poplatků, kterými jsou:

poplatek ze psů,

poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt,

poplatek za užívání veřejného prostranství,

poplatek ze vstupného,

poplatek z ubytovací kapacity,

poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst,

poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů,

poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu
vodovodu nebo kanalizace.
Uplatnění místních poplatků je v pravomoci obcí. Zákon o místních poplatcích25 vymezuje
druhy poplatků, sazby a možnosti uplatnění apod. V rámci možnosti daného zákona se pak
obce mohou rozhodnout, které místní poplatky uplatní. O zavedení místních poplatků
rozhoduje zastupitelstvo obce svou vyhláškou. Podle názvu by tyto místní poplatky měly
reprezentovat platbu za poskytnutí určité služby. Nicméně místní poplatky mají vesměs
charakter daňový, neboť jsou povinnými platbami ve prospěch obecního rozpočtu, bez
poskytnutí určité protihodnoty (viz např. poplatek ze psů, ze vstupného, z ubytovací
kapacity).
Bližší charakteristika jednotlivých místních poplatků:
25

Poplatek ze psů platí držitel psa podle místa trvalého pobytu, výjimky mají osoby
nevidomé bezmocné, sazba poplatku činí až 1500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa,
u dalšího psa může být zvýšen až o 50 %.

Poplatek za lázeňský a rekreační pobyt platí fyzické osoby, které přechodně a za
úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za
účelem léčení nebo rekreace. Poplatek vybírá pro obec ten, kdo poskytuje ubytování.
Sazba poplatku činí až 15 Kč na každý den pobytu.

Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá např. při provádění výkopových
prací, umístění dočasných staveb pro prodej, umístění reklamních zařízení cirkusů
Zákon o místních poplatcích č. 565/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
59
[Zadejte text.]
apod. Sazba poplatku činí až 10 Kč za každý metr čtvereční užívaného veřejného
prostranství. U prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků apod. může být
poplatek zvýšen až na desetinásobek.

Poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní prodejní apod.
akce (snížené o DPH). Poplatek platí osoby, které akci pořádají. Sazba poplatku může
být až 20 % z vybraného vstupného.

Poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v obcích a městech v zařízeních určených
k přechodnému ubytování za úplatu. Poplatek platí ubytovatel, kterým je fyzická nebo
právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. Sazba poplatku z ubytovací
kapacity činí až 6 Kč za každé využité lůžko a den.

Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst
platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu s motorovým
vozidlem do vybraných míst. Sazba poplatku činí až 20 Kč za den.

Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění a odstraňování
komunálních odpadů se platí podle trvalého pobytu fyzické osoby nebo fyzické osoby,
která má ve vlastnictví stavbu pro rekreaci. Sazbu poplatku tvoří částka až 250 Kč za
osobu a rok a částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího
kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až 750 Kč za
osobu a rok; obec v obecně závazné vyhlášce stanoví rozúčtování nákladů na sběr
a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu.

Poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu
vodovodu nebo kanalizace. Platí vlastník stavebního pozemku zhodnoceného
možností připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace. Sazba
nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možností napojení a s touto
možností
Správní poplatky26 vybírají obce při výkonu přenesené působnosti. Příklady správních
poplatků, vybíraných obcemi: ověření podpisu nebo otisku razítka na listině, vydání
stavebního povolení ke stavbě rodinného domu, poplatek za vydání živnostenského oprávnění
apod.
Poplatky za znečisťování životního prostředí jsou z větší části příjmem Státního fondu
životního prostředí. Avšak určitá část s vazbou na území konkrétní obce je příjmem rozpočtů
obcí. Jedná se o např. tyto poplatky: poplatky za povolené vypouštění odpadních vod do vod
podzemních, poplatky za znečistění ovzduší (malé zdroje znečistění), poplatky za uložení
odpadů (základní složka).
Odvody z loterií a jiných podobných her se uplatňují v příjmech obcí od roku 2012 (do této
26
Podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
60
[Zadejte text.]
doby mohly obce uplatňovat místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj)
a představují tak určitý způsob zdanění této oblasti. Část odvodů je příjmem státního rozpočtu
a rozpočty obcí získávají výnos v rozsahu:

ve výši dílčího odvodu z výherních hracích přístrojů aj. technických zařízení, kdy z 80
% jsou příjmem rozpočtů obcí; procento, kterým se obec podílí na odvodu, se stanoví
v závislosti na poměru počtu hracích zařízení na území obce k celkovému počtu
výherních hracích přístrojů,

odvod z loterií a jiných podobných her (s výjimkou výše uvedeného) je z 30 %
příjmem rozpočtů obcí; podíl obce se stanoví obdobně jako procento, kterým se obce
podílejí na výnosu daně z příjmů právnických osob.
Mezi příjmy obcí, mající daňový charakter lze zařadit i úhrady z vydobytých nerostů.
5.4.2 Rozpočty krajů
V příjmech rozpočtů krajů představují hlavní podíl přijaté transfery (viz tab. 5.7) ze státního
rozpočtu, rozpočtu státních fondů a EU. Daňové příjmy krajů tvoří v rozpočtech krajů asi
třetinový podíl.
Tab. 5.7 Příjmy rozpočtů krajů (mld. Kč)
2007
Daňové příjmy
2008
2009
2010
2011
46,1
49,8
43,8
45,1
45,3
Nedaňové příjmy
3,5
3,9
4,0
4,9
4,8
Kapitálové příjmy
0,8
0,6
0,4
1,1
0,5
Přijaté transfery
75,0
77,4
88,7
89,5
85,8
Příjmy celkem
125,4
131,7
136,9
140,6
136,4
Pramen: Prezentační systém finančních a účetních informací státu, MF ČR, 2011
Daňové příjmy krajů (od roku 2013) zahrnují jednu svěřenou daň (daň z příjmů právnických
osob, kdy touto právnickou osobou je kraj) a dále sdílené daně a poplatky. Jde o tyto daně
a poplatky:
a) Daň z příjmů právnických osob, pokud je touto právnickou osobou kraj (100 %).
b) Krajům je rozdělováno 8,92 % celostátního výnosu daně z příjmů právnických osob
(mimo právnické osoby, kterými jsou obce a kraje); příslušný kraj se podílí na výnosu
stanoveným procentem.
c) Krajům je rozdělováno 8,92 % celostátního výnosu daně z příjmů fyzických osob
61
[Zadejte text.]
vybírané srážkou, příslušný kraj se podílí na výnosu stanoveným procentem.
d) Krajům je rozdělováno 8,92 % z 60 % celostátního výnosu daně z příjmů fyzických osob
ze samostatně výdělečné činnosti, příslušný kraj se podílí na výnosu stanoveným procentem.
e) Krajům je rozdělováno 8,65% z celostátního výnosu daně z příjmů fyzických osob ze
závislé činnosti, příslušný kraj se podílí na výnosu stanoveným procentem.
f) Krajům je rozdělováno 7,86% z celostátního výnosu daně z přidané hodnoty, příslušný
kraj se podílí na výnosu stanoveným procentem.
Uvedených pět částí daní b) až f) je určeno všem krajům v ČR. Tento objem daňových výnosů
(100 %) je pak rozdělen jednotlivým krajům na základě stanoveného procentního podílu.
Procentní podíly z celostátního výnosu daní, stanovené pro jednotlivé kraje, zachycuje tabulka
5.8.
Tab. 5.8 Procentní podíl jednotlivých krajů na celostátním výnosu daní
Kraj
Procentní podíl
Praha
3,18
Středočeský
13,77
Jihočeský
8,61
Plzeňský
7,25
Karlovarský
3,77
Ústecký
8,24
Liberecký
4,68
Královéhradecký
6,44
Pardubický
5,56
Vysočina
7,34
Jihomoravský
9,52
Olomoucký
6,75
Zlínský
5,25
Moravskoslezský
9,62
ČR celkem
100
Pramen: Zákon o rozpočtovém určení daní 243/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poplatky, které vybírají kraje, při své správní činnosti jsou zejména poplatky správní. Jde
o ty, které poskytují na požádání kraje např. v oblasti fungování krajů jako dopravních úřadů
apod. Dále kraje vybírají poplatek za odebrané množství podzemní vody.
62
[Zadejte text.]
5.4.3 Rozpočty dobrovolných svazků obcí
Dobrovolné svazky obcí vznikají vzájemnou dohodou obcí na principu sdílení společného
území (mikroregionu) či na principu prosazování společných zájmů apod. Vznikem
dobrovolného svazku obcí vzniká nový veřejný rozpočet, který nemá z hlediska daňového
svěřeny žádné daňové příjmy (daně ani poplatky). Zdroje hospodaření tak pro tyto dobrovolné
svazky obcí vznikají společnou činností (nedaňové příjmy) či do rozpočtu jsou poskytovány
transfery (dotace od členských obcí nebo z jiných veřejných rozpočtů).
5.4.4 Rozpočty regionálních rad regionů soudržnosti
Regiony soudržnosti byly vytvořeny za účelem realizace regionální politiky EU. Na základě
této politiky a na principu regionálních operačních programů jsou těmto rozpočtům
poskytovány prostředky, které tyto územní veřejné rozpočty rozdělují žadatelům na území
regionu soudržnosti. Zdroje rozpočtů regionální rad nejsou žádné daně či poplatky, ale
v podstatě všechny příjmy jsou tvořeny transfery (dotacemi), jejichž zdrojem je zejména
rozpočet EU (resp. jeho část poskytnutá státnímu rozpočtu ČR, tj. Národní fond).
6
Správa daní, poplatků a dalších zdrojů veřejných
rozpočtů
V souvislosti s existencí daní, poplatků a jiných zdrojů veřejných rozpočtů, je potřebné tyto
zdroje (dále jen daně) vybrat. Tuto činnost lze označit jako správu daní. Tato činnost
vzhledem ke svým nákladům pak snižuje výnos daní. Správa daně je postup, jehož cílem je
správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. 27 Upravuje se tak postup
správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při
správě daní.
Předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížení
příjmu veřejného rozpočtu. Veřejným rozpočtem se rozumí zejména:
-
státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu,
rozpočet územního samosprávného celku,
rozpočet státního fondu nebo Národní fond,
rozpočet Evropské unie.
27
Pro tuto oblast existoval zákon o správě daní a poplatků, který je od roku 2011 nahrazen
„Daňovým řádem“; zákon č. 280/2009 Sb.
63
[Zadejte text.]
Správcem daně je správní orgán nebo jiný státní orgán v rozsahu, v jakém mu je zákonem
svěřena působnost v oblasti správy daní.
Místní příslušnost správce daně a poplatků se řídí:
-
-
-
u fyzické osoby jejím místem pobytu; pro účely správy daní se místem pobytu fyzické
osoby rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České republiky, nebo adresa
hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto místo pobytu fyzické osoby určit,
rozumí se jím místo na území České republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje,
u právnické osoby jejím sídlem; pro účely správy daní se sídlem právnické osoby
rozumí adresa, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo
obdobném veřejném rejstříku, nebo adresa, kde právnická osoba sídlí skutečně, pokud
se tato osoba do těchto rejstříků nezapisuje.
je-li předmětem daně nemovitost, je ke správě daní místně příslušný správce daně,
v jehož obvodu územní působnosti se nemovitost nachází.
u poplatků, jejichž předmětem je zpoplatnění úkonu, je místně příslušným správcem
daně orgán veřejné moci, který je příslušný k provedení tohoto úkonu.
6.1 Finanční správa ČR
Orgány finanční správy České republiky tvoří Generální finanční ředitelství, Odvolací
finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami
státu. Finanční úřad vykonává působnost na území vyššího územního samosprávného celku.
Specializovaný finanční úřad vykonává působnost na celém území ČR.
Generální finanční ředitelství vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného
Odvolacímu finančnímu ředitelství, provádí řízení o správních deliktech, vede centrální
evidence a registry nezbytné pro výkon působnosti orgánů finanční správy a podílí se na
dalších činnostech.
Odvolací finanční ředitelství vykonává působnost pro celé území České republiky, jeho
sídlem je hlavní město Praha. Vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného
finančním úřadům, provádí řízení o správních deliktech, vede evidence a registry nezbytné
pro výkon působnosti orgánů finanční správy.
Finanční úřad vykonává činnosti jako správu daní, řízení o správních deliktech, převádí
výnosy daní, které vybírá a vymáhá a které nejsou příjmem státního rozpočtu, přijímá
a eviduje splátky návratných finančních výpomocí, vykonává dozor nad loteriemi a jinými
podobnými hrami, vybírá a vymáhá peněžitá plnění, která uložily orgány finanční správy,
finanční kontrolu, cenovou kontrolu a ukládá pokuty podle právních předpisů upravujících
ceny, kontrolu dodržování povinností stanovených právními předpisy upravujícími účetnictví
a ukládá účetním jednotkám pokuty podle těchto právních předpisů, kontrolu výkonu správy
poplatků, které jsou příjmem státního rozpočtu, jsou-li k jejich správě věcně příslušné jiné
64
[Zadejte text.]
orgány, u spotřebních daních, kontrolu značkování a barvení značení tabákových výrobků. Od
roku 2013 existuje 14 finančních úřadů, které mají dále svá územní pracoviště.
Specializovaný finanční úřad je příslušným pro vybrané subjekty, kdy vybraným subjektem
se rozumí: právnická osoba založená za účelem podnikání, která dosáhla obratu více než
2 mld. Kč, banka, spořitelní a úvěrní družstvo, pojišťovna, zajišťovna, dále příslušník Policie
ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů,
zpravodajské služby ČR, voják z povolání apod.
Finanční správa ČR vykonávaná správu těchto daní:
-
daně z příjmů,
-
daň z přidané hodnoty,
-
daň z nemovitostí,
-
daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí,
-
silniční daň.
6.2 Celní správa ČR
Celní správa28 zahrnuje Generální ředitelství cel se sídlem v Praze jako správní úřad pro
oblast celnictví s celostátní územní působností a 15 celních úřadů (s územní působností na
území 14 samosprávných krajů a Celní úřad Praha Ruzyně).
Celní úřad vykonává činnosti jako: spravuje cla a daně, provádí dohled a kontrolu, rozhoduje
o podmínkách dočasného uskladnění zboží a schvaluje dočasný sklad, rozhoduje o zničení
nebo znehodnocení zboží, které by mohlo ohrozit život nebo zdraví osob, rozhoduje o určení
celní hodnoty, kontroluje doklady potřebné k vývozu, dovozu nebo tranzitu zboží, vydává
osvědčení o způsobilosti dopravních prostředků pro dopravu zboží pod celní závěrou,
kontroluje nejvyšší povolenou hmotnost vozidla apod.
Celní správa ČR vykonávaná správu těchto daní:
-
spotřební daně,
-
energetické daně.
6.3 Správa poplatků, odvodů a dalších příjmů veřejných rozpočtů ČR
Kromě finanční správy a celní správy se na správě poplatků, odvodů, úhrad apod. ve prospěch
veřejných rozpočtů podílejí i další orgány.
28
Zákon o celní správě ČR č. 17/2012 Sb.
65
[Zadejte text.]

Správa místních poplatků - vykonávají obecní úřady.

Správa správních poplatků - poplatky vyměřuje, vybírá a vymáhá správní úřad příslušný
k provedení úkonu:
o obecní úřady u správních poplatků, z úkonů, které provádějí,
o krajské úřady u správních poplatků, které jsou příjmem rozpočtu kraje.
o ústřední orány (finanční orgány kontrolují u správních úřadů, zda poplatky, které
jsou příjmem státního rozpočtu, jsou včas a ve výši odpovídající tomuto zákonu
vyměřovány, vybírány, placeny, popřípadě vraceny. Místní příslušnost územních
finančních orgánů se řídí sídlem správního úřadu, u něhož se kontrola provádí).

Soudní poplatky spravují soudy. Soudy mají své účty u pobočky ČNB, kde jsou soudní
poplatky převáděny.

Úhrady z vydobytých nerostů - správu úhrad provádí příslušný obvodní báňský úřad,
v jehož obvodu působnosti se nachází dobývací prostor nebo výhradní ložisko.
Organizace je povinna zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu roční
úhradu z dobývacího prostoru za každý hektar plochy dobývacího prostoru ve vymezení
na povrchu. Výši úhrady z dobývacího prostoru v rozmezí 100 Kč až 1 000 Kč na hektar.
Tuto úhradu převede obvodní báňský úřad obci, na jejímž území se dobývací prostor
nachází. Organizace je povinna zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu
roční úhradu z vydobytých nerostů na výhradních ložiskách nebo vyhrazených nerostů po
jejich úpravě a zušlechtění, provedeném v souvislosti s jejich dobýváním. Z výnosu
úhrady převede obvodní báňský úřad 25 % do státního rozpočtu České republiky, ze
kterého budou tyto prostředky účelově použity k nápravě škod na životním prostředí
způsobených dobýváním výhradních i nevyhrazených ložisek a zbývajících 75 % převede
obvodní báňský úřad do rozpočtu obce.

Poplatky za znečišťování ovzduší - o výši poplatku provozovatelů zvláště velkých
a velkých stacionárních zdrojů rozhoduje krajský úřad a poplatek vybírá a vymáhá
správce daně příslušný podle místa stacionárního zdroje. Poplatky jsou příjmem Státního
fondu životního prostředí České republiky. O výši poplatku provozovatelů středních
stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Poplatky vybírá
a vymáhá správce daně příslušný podle místa stacionárního zdroje. Tyto poplatky jsou
příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. O výši poplatku
provozovatelů malých stacionárních zdrojů rozhoduje a poplatek vybírá a vymáhá obecní
úřad. Výnosy poplatků jsou příjmem obce a musí být použity k ochraně životního
prostředí.

Poplatek za odebrané množství podzemní vody - vybírání a vymáhání poplatku vykonává
správce daně příslušný podle sídla nebo místa pobytu jednotlivých odběratelů. Část
poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území
66
[Zadejte text.]
se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního
prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu
výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž
území se odběr podzemní vody uskutečňuje.

Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Správu
vykonává – Česká správa sociálního zabezpečení

Správu v oblasti plateb zdravotního pojištění vykonávají jednotlivé zdravotní pojišťovny.

Provoz systému elektronického mýtného a výběr mýtného zajišťuje Ministerstvo dopravy.
6.4 Jednotné inkasní místo
Jednotné inkasní místo představuje záměr sloučení orgánů daňové a celní správy a pojistného
na veřejnoprávní pojištění (sociální a zdravotní). Bude tak vytvořeno Jednotné inkasní místo
pro příjmy veřejných rozpočtů29.
Na straně státu vytvoří usnadnění správy daní a poplatků, zkvalitnění a vyšší specializaci
vymáhání, lepší kontrolu údajů, snížení nákladů na výběr a vymáhání a na správu a množství
informací.
Na straně poplatníků bude znamenat menší pracnost a složitost, vyšší ochotu plátců plnit své
závazky, jednodušší systém, menší pravděpodobnost chyb, snížení nákladů na komunikaci
s orgány správy.
Použité zdroje a literatura
PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 4. aktualiz. a rozš. vyd. 579 s.
Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-358-4.
ŠIROKÝ, Jan, Martin MACHÁČEK, Petr TOMÁNEK a Michaela TICHÁ. Daňové teorie
s praktickou aplikací. 2. vyd. 301 s. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-005-8.
VANČUROVÁ, Alena a Lenka LÁCHOVÁ. Daňový systém ČR 2012. 368 s. 11. aktualiz.
vyd. Praha: VOX, 2012, ISBN 978-80-87480-2.
Vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů.
29
Zákon č. 458/2011 Sb., účinnost od roku 2015.
67
[Zadejte text.]
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české
kinematografie, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění pozdějších přepisů.
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů, související se zřízením jednotného inkasního místa,
ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
*
*
68
*
Download

Daně a daňová problematika_FIN.pdf