BEZPEČNOST PRÁCE V
ELEKTROTECHNICE
(XB0)
Autor: Ing. Josef Pavlík, Ph.D.
Elektronické skriptum vytvořené v rámci projektu:
CZ.1.07/2.2.00/07.0406
Zavedení problémově orientovaného vzdělávání do studijních plánů
strojního inženýrství
Brno
2012
Toto elektronické skriptum vzniklo jako součást projektu
CZ.1.07/2.2.00/07.0406
„Zavedení problémově orientovaného vzdělávání do studijních
plánů strojního inženýrství“,
který je spolufinancován evropským sociálním fondem a státním
rozpočtem České republiky.
Poděkování:
Autor by rád poděkoval všem výše zmíněným institucím za poskytnutí podpory při
tvorbě tohoto elektronického skripta. Díky poskytnuté podpoře bylo možné vytvořit materiál,
jenž odpovídá součastné úrovni poznání v dané problematice.
Předmluva:
Toto elektronické skriptum bylo vytvořeno za účelem podpory výuky na Fakultě
strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně.
Autor si v žádném případě nebral za cíl obsáhnout všechny znalosti a aspekty
problematiky bezpečnosti práce v elektrotechnice, neboť na vysokoškolské skriptum je tato
problematiky příliš obsáhlá s přesahy do mnoha vědních oborů (elektrotechnika, medicína,
právo, ...). Autor se pouze pokusil sestavit do jednoho celku základní objem dat, která by
umožnila cílovým studentům získat dostatečné množství znalostí, aby se v technické praxi
dokázali vyhnout rizikovým situacím vzhledem k působní elektrické energie, aby dokázali
vzniku rizikových situací předcházet a v případě, že již k nežádoucím situacím dojde, aby je
dokázali, v rámci svých možností, řešit.
Skriptum by nemělo být chápáno jako neměnné, ale naopak by mělo být chápáno jako
živý materiál určený k dalšímu vývoji, který by měl probíhat v souladu s postupem vědeckého
poznání ve všech souvisejících oborech a zjištění učiněných v technické praxi. Autor hodlá
provádět pravidelné opravy a doplňování tohoto textu za účelem dosažení udržitelnosti jeho
použitelnosti pro výuku.
V případě, že by jste se v tomto elektronickém skriptu setkali s nějakými chybami nebo
v případě, že by jste měli důležité podměty nebo připomínky k obsahové stránce skripta,
kontaktujte autora.
Ing. Josef Pavlík, Ph.D.
3
1 ÚVOD
V dnešní moderní průmyslově vyspělé společnosti je již prakticky nemožné najít obor
lidské činnosti, který by přímo nebo zprostředkovaně nevyužíval elektrické energie. To je
dáno tím, že elektrická energie je nejušlechtilejší forma energie, kterou člověk běžně používá.
Vychází ze snadné přeměny na jiné, méně ušlechtilé formy energie, jako jsou teplo,
mechanická energie, ale i mnohé další. Masivní používání elektrické energie s sebou však
přináší jistá rizika, neboť elektrický energie (zvláště v případě větších výkonových toků)
může být nebezpečná (často i smrtelně nebezpečná). Z toho důvodu je třeba dbát při jejím
výrobě, rozvodu i užití zásad, které zajišťují bezpečnost osob, zvířat i majetku.
Je nutné si uvědomit, že elektrická energie může nepříznivě působit nejen přímo (průtok
proudu), ale i nepřímými účinky vyvolanými elektrickou energií (tepelné účinky, mechanické
účinky, účinky elektrického a nebo elektromagnetického pole, ....). Pro bezpečnost práce
v elektrotechnice je tedy třeba dbát i těchto jevů, které mohou vyvolat ohrožení.
Aby bylo možné zajistit bezpečnost, nebo alespoň na přijatelnou mez minimalizovat
rizika související s výrobou, přenosem a užitím elektrické energie, používá se celá řada
technických i netechnických řešení, jejichž úkolem je buď zamezit, nebo omezit (na
přijatelnou mez) působení elektrické energie na osoby, zvířata a majetek. Použitím těchto
technických a netechnických řešení je možné rizika, působící vlivem přítomnosti elektrické
energie, efektivně minimalizovat, nikoliv však zcela eliminovat.
4
2 ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDEM
Úrazem elektrickým proudem hovoříme proto, že absolutní většina případů kdy dojde ke
zranění osob v souvislosti s elektrickým proudem, je způsobena nežádoucími účinky
elektrického proudu (přímé i nepřímé účinky). Úrazy způsobené elektrickou energií jiným
způsobem se prakticky nevyskytují.
2.1 Přímé účinky elektrického proudu
V případě přímého působení elektrického proudu na tělo postižené osoby velmi záleží na
parametrech tohoto proudu. Od nich je totiž odvislé, jaké účinky bude elektrický proud mít.
Mezi tyto parametry patří:
-typ proudu (střídaví, stejnosměrný vyhlazený, tepaví, osamocený impulz ...)
-frekvence proudu (u periodických průběhů)
-velikost proudu protékajícího tělem
-délka trvání průchodu proudu tělem
-velikost napětí přivedeného na tělo postiženého
Dalším rozhodujícím faktorem, který určuje účinky elektrického proudu na zasaženého je
stav, ve kterém se nachází jeho tělo.
-impedance lidského těla
-fyziologický a psychologický stav postižené osoby
-dráha průchodu proudu tělem postiženého
2.1.1 Typ proudu
Ve většině případů můžeme říct, že průběh proudu během úrazu odpovídá průběhu
napětí, s kterým se dostane tělo postiženého do kontaktu. V technické praxi se můžeme setkat
nejčastěji s proudy střídavými sinusovými, dále s proudy stejnosměrnými s vyhlazeným
průběhem a tepavými. Výjimečně se můžeme setkat s úrazem osamoceným impulzem, což je
způsobeno vybíjením nahromaděného náboje. Ostatní typy proudů jsou z hlediska úrazu
elektrickým proudem neobvyklé a prakticky se nevyskytují. V případě, že by je bylo nutné
brát v potaz, je možné říci, že každý periodický signál je možné rozložit, pomocí harmonické
analýzy, na harmonické (sinusové) složky, přičemž výsledné působení celku (původního
signálu) je rovno superpozici působení jednotlivých složek.
Je nutné uvést, že všechny typy proudu mají na lidský organizmus tepelný účinek, byť
v závislosti na průběhu a velikosti proudu, ale i jiných faktorech se mění místo a intenzita
působení v lidském těle.
5
2.1.2 Frekvence proudu
Stejnosměrný vyhlazená proud:
Specifickým případem proudu z hlediska frekvence je stejnosměrný vyhlazený proud.
Ten frekvenci nemá. Nejzávažnějším účinkem tohoto typu proudu na lidský organizmus je
rozklad krve elektrolýzo.
Obecně je možné říct, že stejnosměrný proud má na lidský organizmus menší nepříznivý
vliv než proud střídaví o totožných parametrech (doba působení,napětí, ...). Avšak díky tomu,
že primárně působí rozklad krve může být v jistém smyslu zákeřnější. Bezprostředně po
zásahu si zasažený nemusí být vůbec vědom poškození svého zdraví, jelikož tělo pracuje
z kyslíkové rezervy. Až po nějakém čase se u zasaženého projeví únava (nedostatek kyslíku) a
není-li postižený včas dopraven k lékaři, může u něj dojít k upadnutí do bezvědomí a
v případě většího rozkladu krve i k úmrtí. Postižený se nemusí fyzicky cítit špatně a může
tedy nabít dojmu, že se mu nic závažného nestalo a zanedbat pravidla první pomoci při zásahu
elektrickým proudem.
Střídavý sinusový průběh:
Úraz tímto druhem proudu je nejběžnější, neboť je způsobován kontaktem se střídavým
sinusovým napětím, přičemž absolutní většina rozvodů elektrické energie je prováděna tímto
typem napětí (typicky 50Hz, v některých jiných částech světa 60Hz). I mnoho průmyslových
aplikací používá sinusové průběhy, obvykle však mají vyšší frekvenci.
Z hlediska frekvence je nejnebezpečnějším pásmem rozsah 10-100Hz, druhé nebezpečné
pásmo je v rozmezí 200-500Hz. Při frekvenci do 1kHz je nejzávažnějším účinkem působení
proudu na lidský organizmus narušování srdečního rytmu.
Dojde-li k dostatečně intenzivnímu (velikost a trvání) působení střídavého proudu na
srdce, dochází k tzv. fibrilaci srdečních komor, což v podstatě znamená, že srdeční svaly
nepracují synchronně, což znemožňuje správnou funkci srdce, tedy dodávání krve do
oběhového systému. Důsledkem je prudký pokles krevního tlaku, který může vést
k bezvědomí, nebo dokonce i k úmrtí postižené osoby.
6
Obr. 2-1 Vznik a důsledky fibrilace srdečních komor po zásahu střídavým elektrickým
proudem [1]
Jak je vidět na Obr. 2-1, na zásah elektrickým proudem je výrazně citlivý tzv.
vulnerabilní (zranitelné) fáze srdečního cyklu (T vlna). Dojde-li v této fázi srdečního cyklu
zároveň k součastnému průchodu proudu (jeho maxima), dojde k narušení srdečního cyklu.
Důsledkem je narušení normálního srdečního rytmu a již zmíněný pokles krevního tlaku. Při
poměrně velkých proudech (nad 500mA) stačí ke zásah v jedné fázi zranitelnosti, pro menší
proudy je potřebná zásah ve dvou, nebo i ve více fázích zranitelnosti.
Při růstu frekvence nad 1kHz nebezpečnost proudu klesá, nad 10kHz již klesá výrazně.
Pro proudy nad 1MHz se již účinek na srdeční činnost neuvádí. Pro vysokofrekvenční proudy
dochází k výraznému snížení elektrického odporu kůže a tedy i k tomu, že se proud pohybuje
po povrchu (kůži) těla zasažené osoby. Při velkých proudech dochází k popáleninám kůže.
Tepavý průběh:
Ač normy tento druh proudu nevymezují z hlediska úrazu elektrickým proudem jako
samostatný typ, je třeba brát na zřetel, že tento druh proudu může nebezpečný tím, že se
chovat částečně jako proud stejnosměrný (elektrolýza krve), částečně jako proud střídaví
(účinek na srdce).
7
Tento druh proudu obvykle vzniká jako důsledek použití usměrňovačů a je důležité
uvědomit si, že se změnou průběhu tepavého proudu (jedno-pulzní usměrnění, dvou-pulzní
usměrnění, více-pulzní usměrnění), se bude měnit i jeho působení na lidský organizmus.
2.1.3 Velikost proudu protékajícího tělem
Na účinek, který má elektrický proud na lidský organizmus, má poměrně zásadní vliv
jeho velikost.
Účinky střídavého proudu pro frekvenci 50Hz [1]:
0,5 až 1 mA
1 až 8 mA
6 až 15 mA
nad 25 mA
nad 60 mA
nad 80 mA
– práh vnímání el. proudu,
– podráždění v nervech, stoupání krevního tlaku,
– způsobuje tetanickou křeč, člověk se nemůže uvolnit,
– tetanická křeč dýchacího svalstva,
– chvění srdeční komory (fibrilace), přechodná zástava srdce,
– zpravidla trvalá zástava srdce
Účinky stejnosměrného proudu:
Rozklad krve elektrolýzou roste přibližně lineárně s růstem velikosti proudu protékajícího
krevním řečištěm.
Závislost tepelných účinků proudu na velikosti proudu:
Pro tepelné účinky vyvolané průchodem proudu (stejnosměrného i střídavého) platí, že
velikost tepelných ztrát v postižené osobě je dána ztrátami na elektrickém odporu zasaženého
těla podle vztahu:
Z předchozího vztahu je patrné, že s rostoucí velikostí proudu protékajícího tělo zasažení
osoby rostou tepelné ztráty v něm s kvadrátem tohoto proudu. Účinky uvolněného tepla na
postižený organizmus porostou přímo úměrně s množstvím uvolněného tepla.
Pro velké proudy (řádově Ampéry a výše) již není příliš významné, zda jde o proud
střídavý nebo stejnosměrný, neboť tepelný účinek na postižený organizmus je natolik
masivní, že vznikají rozsáhlé popáleniny (někdy i zuhelnatění) postižené tkáně. Taková
rozsáhlá zranění jsou často neslučitelná se životem.
8
2.1.4 Délka trvání průchodu proudu lidským tělem
Z hlediska závažnosti následků způsobených průchodem proudu lidským tělem platí, že
čím je kratší doba působení proudu, tím menší škody proud na zasažené osobě napáchá. Touto
oblastí se zabývá norma ČSN IEC 479-1 [1], která je již bohužel zrušená bez náhrady.
Pro střídavý proud platí:
Čím je kratší doba působení elektrického proudu na zasaženou osobu, tím je menší riziko,
že proud bude procházet srdečním svalem v době zranitelné části srdečního rytmu (T vlna) a
tedy, že dojde k tomu, že proud způsobí fibrilaci komor srdce (riziko smrti).
Obr. 2-2 Důsledky zásahu střídavým elektrickým proudem v závislosti na době jeho působení
podle ČSN IEC 479-1 [1]
Na Obr. 2-2 je vidět, jak se mění účinky střídavého (sinusového) proudu (15H až 100Hz)
se změnou jeho velikosti a doby jeho působení. V tomto konkrétním případě pro proud
protékající dráhou z levé ruky, do obou nohou.
Zóna 1 – nedochází k žádným účinkům
Zóna 2 – nedochází k žádným škodlivým fyziologickým účinkům
Zóna 3 – v této zóně může docházet k reakcím svalů (až křeče), potížím s dýcháním,
poruchy srdečního rytmu méně závažného charakteru se samovolným návratem
k normálu. Mezní křivka L byla stanovena (s patřičnou rezervou) jako
9
maximální dovolen doba působení proudu, aniž by došlo k nebezpečným
účinkům na organizmus. Tato křivka se používá při návrzích vypínacích
charakteristiky ochranných přístrojů (proudové chrániče, jističe, ....).
Zóna 4 – Zóna s nebezpečnými fibrilacemi komor – riziko úmrtí.
Při působení nad křivkou C1 – riziko fibrilace srdečních komor do 5%
Při působení nad křivkou C2 – riziko fibrilace srdečních komor do 50%
Při působení nad křivkou C3 – riziko fibrilace srdečních komor nad 50%
Pro stejnosměrný proud platí:
Čím je kratší doba působení elektrického proudu na zasaženou osobu, tím kratší dobu
probíhá rozklad krve elektrolýzou. Můžeme říci, že čím méně je krev elektrolýzou postižena,
tím více je v ní červených krvinek schopných nést krev a je tedy i menší riziko, že dojde ke
stavu, kdy tělo není schopno sebe samo zásobovat kyslíkem (riziko smrti).
Pro velké proudy platí:
Množství tepla uvolněného do organizmu postižené osoby je přímo úměrné času, po který
působí na postiženého proud. Můžeme tedy říci, že čím kratší dobu bude proud na postiženou
osobu působit, tím menší množství tepla se v těle této postižené osoby uvolní a tím menší
škody na organizmu budou způsobeny.
2.1.5 Velikost napětí přivedeného na tělo postiženého
Nepříznivé účinky působí průchod elektrického proudu, nikoliv napětí. Napětím
(rozdílem potenciálů) je však definována velikost proudu, který zasáhne postiženého. Člověk
má celkovou impedanci a velikost proudu je tedy dána z Ohmova zákona.
Dalším vlivem napětí je, že impedance lidského těla se mění s velikostí přiloženého
napětí. Čím je napětí vyšší, tím je impedance lidského těla menší.
2.1.6 Impedance lidského těla
Impedance lidského těla je dána mnoha faktory, například zdravotním stavem, duševním
stavem, věkem, pohlavím, ...
Obvykle má hodnotu mezi 1000 a 5000, může však být mezi 500 a 10 000. Průměrná
hodnota je zhruba 2000.
Na impedanci lidského těla působí i vnější vlivy, jako je teplota okolí, vlhkost a jiné.
S rostoucí teplotou a vlhkostí klesá přechodový odpor kůže a tedy i celková impedance
lidského těla.
10
2.1.7 Fyziologický a psychologický stav postižené osoby
Na impedanci lidského těla mají vliv i takové zdánlivě nesouvisející záležitosti, jako je
fyziologický a psychologický slav postižené osoby. Je však třeba si uvědomit, že jak
fyziologický stav, tak psychologický stav ovlivňují chemické pochody v člověku a mění tedy
i jeho elektrickou vodivost.
Elektrickou vodivost člověka mohou měnit:
-pohlaví
-věk
-některé nemoci
-užívání některých léků
-chemická nerovnováha způsobená nevhodnou stravou
-u žen těhotenství a menstruace
-stres
-zvýšená tělesná teplota
-a mnohé další …
Bylo například prokázáno, že osoby, které jsou v stresu mají menší impedanci těla.
Můžeme tedy říci, že přivedeme-li na ně napětí, bude jimi protékat vyšší proud a tedy budou
na jejich organizmu vznikat větší škody.
2.1.8 Dráha průchodu proudu tělem postiženého
Dráha průchodu proudu tělem postiženého je velmi významná především v případě
působení střídavého proudu. Je totiž zásadní rozdíl v tom, jestli proud protékající tělem
postiženého projde přes srdce (například po dráze ruka-obě nohy), nebo přes srdce neprojde
(například po dráze mezi dvěma prsty téže ruky). V prvním případě hrozí nebezpečí srdeční
zástavy, v druhém případě se působení proudu omezí především na tepelné účinky.
V případě stejnosměrného proudu není rozdíl v dráze průchodu proudu tak zásadní, stále
je však velmi důležitá. Je to dáno tím, že je důležitá nejen celková míra rozkladu krve, ale
v případě zasažení některých orgánů dochází k výraznému zhoršení situace. Jako zvláště
závažný je často uváděn případ, kdy dochází k elektrolytickému rozkladu v játrech.
I v případě velkých proudů, kdy dochází k výrazným tepelným účinkům, hraje důležitou
roli, neboť je zřejmé, že bude velký rozdíl mezi případem, kdy bude docházet k poškozování
teplem u svaloviny v ruce a případem, kdy bude ke stejnému poškozování docházet u
některého z životně důležitých orgánů.
11
2.2 Nepřímé účinky elektrického proudu
Nepřímé účinky elektrického proudu jsou takové, které nepůsobí přímí průchod proudu
lidským tělem, ale jde o případy, kdy na tělo působí jiné účinky, které jsou elektrickým
proudem vyvolány.
Mezi takovéto účinky můžeme zařadit:
-účinky elektrických polí
-účinky elektromagnetických polí
-tepelné účinky proudu (mimo lidské tělo)
-účinky proudem vyvolaných mechanických sil
-akustické účinky proudu
-účinky vyzařování elektromagnetického záření
-jiné nežádoucí účinky elektrického proudu
2.2.1 Účinky elektrických polí
Jedná se o pole, které je primárně tvořeno spádem potenciálů. Překlene-li tělo vzdálenost
mezi dvěma body s dostatečně velkým rozdílem potenciálů, napětí (napětí je rovno rozdílu
potenciálů), které se na něm vyskytne, bude dostatečně velké k vyvolání proudu dostatečně
velkého, aby způsobil v těle nežádoucí účinek.
Příkladem může být krokové napětí.
2.2.2 Účinky elektromagnetických polí
Největším nebezpečím elektromagnetického pole je, že umožňuje indukci proudu.
Vyvolá-li tedy průchod proudu v nějakém prostoru elektromagnetické pole, dojde při protnutí
tohoto pole vodičem k indukci proudu v něm. Takový indukovaný proud poté může působit
přímá zranění, nebo i nepřímo ohrozit osoby.
U velmi silných polí může dojít i k tomu, že se předmět, na kterém dochází k indukci
proudu, rozžhaví.
Velmi nebezpečný může být také elektromagnetický impulz. Ten obvykle vzniká při
výbojové činnost (např. při blesku). Tento impulz může ničit elektroniku, což může
v důsledku ohrozit lidské životy. Příklade může být například poškození kardiostimulátoru v
blízkosti úderu blesku.
2.2.3 Tepelné účinky proudu (mimo lidské tělo)
Při protékání proudu reálným materiálem vznikají ztráty, které jsou do protékaného
předmětu a jeho okolí předány jako teplo. Pro ztrátový výkon platí:
12
Ztráty tedy rostou s kvadrátem proudu, který objektem prochází. Jelikož ne všechno takto
vytvořené teplo je předáno do okolí, objekt, kterým proud prochází, se zahřívá. V takovém
případě hrozí popálení o daný objekt a to nejen v době průchodu proudu, ale i (vzhledem
k tepelné setrvačnosti) i určitou dobu po jeho odpojení.
Extrémním případem pak může být až úplné roztavení objektu, který je protékán
proudem.
Samostatnou kategorií je pak možnost požáru vyvolaného elektrickým proudem. I tento
případ však lze zařadit mezi nepřímé tepelné účinky elektrického proudu.
2.2.4 Účinky proudem vyvolaných mechanických sil
Proud dokáže vyvolávat i mechanické síly. K tomu obvykle dochází zprostředkovaně
prostřednictvím polí (elektrických a elektromagnetických), které jsou vyvolány elektrickým
proudem.
Může se jednat například o pohyb volně položených vodičů protékaných velkými proudy.
Můžeme se také setkat s tím, že malá síla způsobená průchodem proudu uvede do akce síly
mnohem mohutnější, které však již s proudem bezprostředně nesouvisejí. Příkladem může
být, když výboj při zkratu uvede v činnost některé z okolních zařízení.
V případě těchto mechanických sil hrozí přímé následky, dojde-li k jejich střetu nějakou
s osobou.
2.2.5 Akustické účinky proudu
Tyto účinky obvykle vznikají během výbojové činnosti, ale může tomu být i jinak.
V případě, že je takto vyprodukovaný hluk dostatečně silný, může jeho prostřednictvím proud
způsobit poškození zdraví nějaké osoby.
2.2.6 Účinky vyzařování elektromagnetického záření
Emitování elektromagnetického záření důsledkem průchodu proudu nastává při mnoha
příležitostech. Za všechny uveďme pouze výbojovou činnost (oblouk a podobně).
Podle druhu elektromagnetického záření můžeme působení rozdělit na:
-viditelné + infračervené
-ultrafialové
-neviditelné
-neviditelné ionizující
13
Viditelné + infračervené záření:
Způsobuje především oslnění, mohou však působit i popáleniny.
Ultrafialové záření:
Jeho hlavní nebezpečím je možnost popálení sítnice v oku. Při velkých objemech záření
může dojít i k popálení kůže.
Neviditelné záření:
Jedná se především o radiové vlny a mikrovlny. Přímé účinky obvykle nemívají, ale je
nutné uvědomit si, že i tak mohou být nebezpečná například narušováním komunikací
(rušení). To může ve svém důsledku vytvářet rizikové situace, s ohrožením osob.
Neviditelné ionizující záření:
Jedná se především o rentgenové záření a o paprsky gama. Vznikají především u
vysokonapěťových aplikací, především těch, které pracují ve vakuu (Rentgenova lampa).
Tento typ záření působí poškození na úrovni buněk.
14
3 PRVNÍ POMOC
První pomoc obvykle dělíme na první pomoc technickou a první pomoc zdravotní.
První pomoc technická spočívá především v zabezpečení úkonů vedoucích k odvrácení
bezprostředních nebezpečí ohrožujících postiženou osobu. Může se jednat například o
vyproštění zasažené osoby z vlivu elektrického proudu, nebo vynesení bezvědomé osoby
z hořícího domu.
Zdravotní první pomoc dále dělíme na první pomoc odbornou a první pomoc laickou.
Odbornou první pomoc poskytují osoby s patřičnou kvalifikací (lékař, zdravotní sestra, …).
Laickou první pomoc poskytuje každá jiná osoba s alespoň minimálními znalostmi
potřebnými pro daný účel. Zdravotní první pomoc spočívá v mírnění následků zranění a
částečně také v předcházení některých následků zranění.
Při každé první pomoci je třeba mít na paměti, že nikdy nesmí být postiženému působeny
další zranění. Je-li z nějakých důvodů nutné další zranění způsobit (například kvůli vyproštění
z oblasti, kde je bezprostředně ohrožen život postiženého) je nutné mít na pamětí, že
způsobená zranění musejí být vždy přiměřeně méně závažná, než následky, které postiženému
bezprostředně hrozí.
Je nutné si uvědomit, že povinnost poskytnout první pomoc je stanovena zákonem a
její neposkytnutí je trestné. Jediným případem, kdy neplatí nutnost poskytnout první pomoc
je případ, kdy by zachránce poskytnutím první pomoci závažně ohrozil sám sebe.
Důležité také je, že čím více osob se na záchranných pracích podílí, tím více práce mohou
konat v jeden okamžik, což při dobré organizaci značně zefektivňuje záchranné práce a může
významně přispět k záchraně lidských životů. Proto je vhodné dát, v případě zranění nebo
požáru, zřetelně vědět, že došlo k závažné události (například voláním o pomoc, nebo
voláním „Hoří!“ v případě požáru). Je-li to technicky a časově jen trochu možné (v součastné
době mobilních telefonů tomu tak obvykle je), je důležité přivolat odbornou pomoc, a to jak
lékařskou, tak i jinou (např. hasiče).
3.1 Technická první pomoc
Technickou první pomoc je vždy nutné provádět tak, aby nedošlo k ohrožení osoby
(popřípadě osob), která technickou první pomoc provádí, ani k ohrožení jiných
nezúčastněných osob.
Technická první pomoc obvykle spočívá ve vyproštění postižené osoby z nebezpečí,
které jí hrozí způsobit závažnou zdravotní újmu (nebo i smrt).
Obvykle se jedná o vyproštění z prostor ohrožených požárem, vyproštění osoby z vlivu
elektrického proudu, odtažení osoby z kolejiště, po kterém se blíží vlak a podobně.
I technická první pomoc má svá pravidla, jejichž účelem je zabránit, aby zachránce
ohrozil sám sebe (nebo ještě více ohrozil zachraňovaného).
V případě, že je třeba provést vyproštění postiženého, postupujeme podle následujících
pravidel:
15
1)
2)
3)
4)
5)
Vyprostíme postiženého z vlivu elektrického proudu (nebo oblasti jiného nebezpečí)
Je-li to nutné, postiženého uhasíme
Vyprostíme postiženého z oblasti ohrožené požárem
Poskytneme postiženému první pomoc
Uhasíme požár
V případě, že je k dispozici více zachránců, mohou si jednotlivé úkoly mezi sebe rozdělit.
Je třeba vždy pamatovat, že záchrana životů má přednost před záchranou majetku. Je také
třeba mít na zřetely, že se vždy snažíme zachránit co nejvíce lidských životů a proto je možné,
že v některých specifických případech je nutné dát přednost řešení technických problémů
zařízení, které ohrožuje velké množství osob (např. hrozící výbuch v chemické továrně) před
záchranou jednotlivce.
3.1.1 Vyproštění postiženého z vlivu elektrického proudu
Vyproštění osoby, která je zasažena elektrickým proudem, je třeba vždy provádět tak, aby
nedošlo k ohrožení toho, kdo vyproštění provádí (ani jiných osob), ale zároveň co možná
nejrychleji, aby se minimalizovalo působení elektrického proudu na zasaženou osobu.
Vyproštění zasažené osoby je možné provést:
a)
b)
c)
d)
Odpojením přívodu elektrického proudu
Odsunutím zdroje elektrického proudu
Vyproštěním postižené osoby z elektrického obvodu
Násilným přerušením přívodu elektrického přívodu
3.1.1.1 Odpojení přívodu elektrické energie
Je-li to možné, je výhodné provést vyproštění osoby zasažené elektrickým proudem
z vlivu tohoto proudu prostý m odpojením přívodu elektrické energie. Toho lze dosáhnout
například vypnutím vypínače (dojde-li k úrazu elektrickým proudem ze světelného okruhu),
vytažením napájecího přívodu spotřebiče (je-li zdrojem úrazu spotřebič zapojený do zásuvky),
popřípadě vypnutím jističe (příslušného k danému obvodu). Mohou být použity i jiné
obdobné způsoby.
Je třeba varovat, že ne vždy je možné takovou akci provést, neboť elektrické rozvody i
přístroje (vypínač, přívodní šňůra, jistič, ...) mohou být působením elektrické energie (např.
při zkratu) nebo i jiných vlivů (např. ohně) značně poškozen, byť takové poškození nemusí
být na první pohled zřetelné. Je proto třeba dbát zvýšené opatrnosti a nevystavit sebe sama
riziku úrazu elektrickým proudem.
U některých typů zařízení je nutno počítat s tím, že mají funkci opětovného
automatického zapnutí. To bývá typické například u vedení vysokého napětí. V takovém
případě je třeba postupovat tak, jako bychom zařízení nevypnuli a to až do doby, než je
16
zařízení zcela odpojeno od přívodu elektrické energie. To vše i v případě, že se neprojevují
známky přítomnosti elektrické energie.
3.1.1.2 Odsunutí zdroje elektrického proudu
Tento druh vyproštění postižené osoby bývá obvykle volen v případě, kdy vzniká riziko
krokového napětí. To bývají obvykle případy pádů vodičů.
Při přístupu k postiženému je třeba brát v potaz případné krokové napětí a podle místních
podmínek a okamžité situace používáme byť i improvizované ochranné pomůcky (elektricky
izolující gumové přezůvky, elektricky izolující podklad např. suché dřevěné palety, suché
prkno, pneumatika, bedna ze suchého dřeva, gumové koberce nebo pásy, desky z umělé
hmoty atd.).
Samotné odsunutí zdroje elektrického proudu je nutné provést pomocí vhodného
elektricky izolujícího nástroje (opět může jít o nástroj improvizovaný). Může se jednat
například o suchou dřevěnou tyč, suchou nevodivou násadu od nářadí (lopaty), elektricky
nevodivé lano a podobně.
I v případě provádění odsunutí zdroje elektrického proudu je třeba brát v potaz možnost
přítomnosti automatik opětovného zapnutí (zejména u vedení vysokého napětí).
3.1.1.3 Vyproštěním postižené osoby z elektrického obvodu
Tento způsob vyproštění se provádí v případech, kdy není možné ověřit, že k vypnutí
zdroje elektrického proudu skutečně došlo, v případech kdy vypnutí zdroje je obtížné nebo
časově náročné, nebo v případech, kdy by při vypínání zdroje došlo k ohrožení zachránce
nebo jiných osob. Tento způsob se také používá v případech, kdy by hrozil vznik druhotných
úrazů následkem odpojení zdroje elektrického proudu (např. pád břemene zavěšeného na
elektromagnetu na postiženého, přerušení ventilačních systémů s následným ohrožením osob
a podobně).
V první řadě je třeba si uvědomit, že zachraňující se sám nikdy nesmí připojit do
obvodu elektrického proudu a to stykem s částmi zařízení, ve kterých je přítomna elektrická
energie, dotykem s postiženou osobou, ale i krokovým napětím nebo jiným způsobem.
Postiženého je možné chytit za část oděvu, která zajišťuje dostatečnou izolační
schopnost, to je například za suchou část oděvu, která je z přírodního rostlinného vlákna
(bavlna, len, ..., např. blůza montérek). Tento postup lze však doporučit pouze v případech
krajní nouze, kdy nejsou k dispozici jiné způsob vyproštění, neboť vodivé části oděvu nemusí
být na první pohled patrné. V žádném případě nesmí dojít ke kontaktu s částmi oděvu, které
jsou kovové, mokré nebo znečištěné elektricky vodivou nečistotou (šmír, kovový prach, saze
a podobně).
Vyproštění zasažené osoby je vhodné provést pomocí vhodného (i improvizovaného)
nástroje, která musí mít dostatečnou elektrickou izolační schopnost. Opět se může jednat
například o suchou dřevěnou tyč, suchou nevodivou násadu od nářadí (lopaty), elektricky
nevodivé lano, ale v tomto případě je možné použít i suchou nevodivou látku (blůzu od
montérek, suchý ručník) suchá opasek z pravé kůže a podobně. Jsou li k dispozici další
17
prostředky, které mohou zvýšit izolační odpor mezi zachráncem a postiženou osobou, je
vhodné je použít (může se jednat např. o rukavice a podobně).
Je vhodné použít prostředky, které maximalizují izolační odpor mezi zachráncem a zemí.
Jedná se v podstatě o tytéž prostředky, které zabraňují působení krokového napětí (elektricky
izolující gumové přezůvky, elektricky izolující podklad např. suché dřevěné palety, suché
prkno, pneumatika, bedna ze suchého dřeva, gumové koberce nebo pásy, desky z umělé
hmoty atd.).
Provádí-li se vyprošťování vytažením za oděv (ale i v ostatních případech je-li to alespoň
trochu možné), provádí se vytažení postiženého z elektrického obvodu nejlépe jednou rukou.
Tím se snižuje riziko úrazu elektrickým proudem.
Je-li postižený ve stavu, kdy se u něj dojde následkem působení elektrického proudu ke
křečovitému stahu svalstva a tudíž se pevně drží, je obvykle nutné použít jistou míru násilí
k tomu, aby byl takový postižené vyproštěn. Je však třeba používat pouze minimální potřebné
množství síly tak, aby byly postiženému způsobeny pokud možno co nejmenší zranění.
3.1.1.4 Násilným přerušením přívodu elektrického přívodu
Tento způsob vyproštění postižené osoby by neměli používat osoby, které nemají
dostatek znalostí v oblasti elektrotechniky (laici), neboť k správnému a bezpečnému použití
této metody je třeba odborných znalostí z elektrotechnicky (fyzikální podstata dějů, fungování
elektrických rozvodů a sítí, a podobně). Metodu by tedy měli používat pouze osoby
s dostatečnou odbornou průpravou. U osob bez dostatečné odborné průpravy by mohlo dojít
k tomu, že by nebyli schopny určit, jestli k přerušení přívodu elektrické energie skutečně
došlo.
Mezi způsoby násilného přerušení přívodu elektrického proudu patří:
1) Přeseknutí (popřípadě jiné přerušení) přívodního vodiče, nebo kabelu. V tomto
případě je nutné použít nástroj (i improvizovaný), který má dostatečnou izolační
schopnost a nepřivede tedy proud na osobu provádějící záchranné práce. Může se
tedy jednat o sekeru, ostrou motyku, rýč a podobně, ovšem pouze za předpokladu, že
mají násadu z izolačního materiálu (suché dřevo, ...). Použitelné jsou i různé kleště
vybavené na rukojetích izolací. Tento druh přerušení není vhodný pro vodiče
vysokého napětí, nebo pro prostory s vysokou vlhkostí, protože pak hrozí vznik
krokového napětí. K přeseknutí vodičů může dojít i v zemi, nebo ve zdi, jestliže víme,
kudy prochází vedení a je možné se k vodičům dostatečně rychle prokopat.
2) Vyražení jističů (pojistek, chráničů, ochran, ...). Tento způsob přerušení přívodu
elektrického proudu spočívá v tom, že se vyvolá situace, při níž dojde k zapůsobení
některého z mechanizmů samočinného odpojení od zdroje. Vzhledem k tomu, že
chrániče a podobná zařízení nebývají instalovány ve všech rozvodech, používá se
obvykle umělé vyvolání zkratu, což vyvolá působení jističe (pojistky) a tím dojde
k odpojení přívodu elektrického proudu do těla postiženého. Při používání této
metody je však třeba mít na paměti, že všechny jistící a ochranné prvky mohou být
následkem působení zkratových nadproudů nebo např. požáru již funkčně poškozeny
a k odpojení nemusí vždy dojít. K provedení tohoto způsobu odpojení se používá
18
mnoho druhů nástrojů, obvykle improvizovaných. Je možné provést například
propojení zdířek v zásuvce pomocí kusu drátu dostatečného průřezu, drát však je
třeba držet v kleštích vybavených elektricky izolujícími rukojeťmi. U venkovních
neizolovaných vedení se relativně osvědčil postup, kdy se na dráty vedení hodí řetěz.
Ten musí být relativně krátký, aby nedosahoval na zem ani na přítomné osoby (i
s přihlédnutím k přeskokové vzdálenosti napětí), zároveň musí být tak dlouhý, aby se
mohl omotat kolem všech tří fázových vodičů. To způsobí zafungování ochran
v rozvodně, ze které je vedení napájeno. Výsledkem je odpojení vedení od
elektrického proudu. Je třeba brát v potaz možnost přítomnosti automatik opětovného
zapnutí.
3.1.2 Hašení postiženého
Je-li to nutné, postiženého uhasíme. K hašení osoby se používá speciální hasící deka. Ta
má za účel zabránit přístupu vzduchu k hořícím částem osoby, čímž dojde k uhašení požáru.
Není-li tato deka k dispozici, je nutné použít jiných, ekvivalentních prostředků. K tomuto
účelu lze použít látku nebo oděv vyrobený z přírodního rostlinného vlákna (nejlépe bavlny),
který není nadměrně znečištěn, nebo potřísněn hořlavými látkami (oleje, laky, ...). Podobně
jako u hasící deky se snažíme na postiženém oheň udusit. Lze například použít blůzu od
montérek nebo kabát typu „vaťák“.
Obr. 3-1 Hasící deka [7]
19
K hašení osob vodou přistupujeme pouze v případě, že je to bezpodmínečně nutné,
zvláště pak v případech, nejedná-li se o vodu pitnou. I zdánlivě čistá voda (např. z potoka)
může obsahovat značné množství choroboplodných zárodků, které by se tak mohli dostat
přímo do otevřených ran. I sama voda je v popáleninách nežádoucí, protože narušuje vrstvy,
které se při popálení vytvářejí (např. strupy), čímž se zpomaluje následné hojení.
Použití hasicích přístrojů k hašení osob je pak vesměs zcela nevhodné. Vysloveně
nebezpečné se jeví například pěnové hasicí přístroje, nebo přístroje tetrachlorové. Za jistých
okolností lze připustit pouze použití hasicích přístrojů na bázi CO2, i zde je však třeba
dodržovat přísná pravidla. Proud hasiva nepoužíváme z bezprostřední blízkosti, neboť by
vzhledem k velmi nízké teplotě (prudké rozpínání plynu) mohlo dojít k způsobení omrzlin.
CO2 sice není jedovatý, ale je nedýchatelný a těžší než vzduch (drží se u země). To ve spojení
s faktem, že hořící osoba má tendenci padnout na zem a začít se válet (snaží se tak uhasit)
vede k tomu, že v špatně větraných prostorech by použití tohoto typu hasicího přístroje mohlo
vést k udušení postiženého. Je-li hašení prováděné tímto způsobem bezpodmínečně nutné pro
záchranu života postiženého, provedeme hašení a neprodleně postiženého vyzvedneme
z dosahu vrstvy nahromaděného CO2.
3.1.3 Vyproštění osoby z oblastí ohrožené požárem
Osobu postiženého vyprošťujeme z oblasti ohrožené požárem s maximální rychlostí,
zároveň však tak, abychom mu nezpůsobili žádná další zranění. Rychlost je důležitá
především v případech, kdy je nutná následná resuscitace. V takovém případě je každá vteřina
důležitá.
3.1.4 Poskytnutí první pomoci postiženému
Postiženému je třeba poskytnout první pomoc a to bezodkladně po jeho vyproštění
z vlivu přímých nebezpečí (elektrický proud, požár, ...) a pokud možno v rozsahu, který
umožní záchranu života a zdraví postiženého.
Více v kapitole Zdravotní první pomoc.
3.1.5 Hašení požáru zařízení pod napětím
Hašení požáru, zvláště v případě, že existuje riziko přítomnosti elektrického napětí ať už
přímo na hašeném zařízení, nebo v jeho blízkém okolí, má svá přísná pravidla. Ta je nutné
dodržovat v zájmu bezpečnosti nejen osoby, která provádí samotný hasební zásah, ale i
v zájmu jiných osob, které se v dané oblasti vyskytují. V případě požáru většího rozsahu je
žádoucí přivolat Hasičský záchranný sbor ČR.
20
3.1.5.1 Základní pravidla pro hašení pod napětím
Hašení požáru, to jest záchrana majetku, je méně důležitá než záchrana životů, a proto se
provádí až po poskytnutí první pomoci všem zraněným. Toto pravidlo neplatí ve dvou
případech:
1) Slouží-li hašení k záchraně osob (osoby uvězněné požárem, ...)
2) Je-li k dispozici tolik osob podílejících se na záchranných pracích, že si mohou úkoly
rozdělit tak, aby byl dostatek osob pro poskytování první pomoci i hašení požáru
zároveň.
Před požárem je třeba varovat co nejvíce osob, které by mohl požár ohrozit. K tomuto
účelu lze s výhodou použít požární hlásiče (poplachová požární tlačítka, ...) je-li jimi objekt
vybaven. Není-li jimi objekt vybaven, snažíme se okolí upozornit alespoň hlasitým voláním
„Hoří!“.
Každý objekt či zařízení je třeba považovat za zařízení pod napětím, a to kromě případů,
kdy je bezpečně prokázán opak (například bezpečným odpojení přívodu elektrické energie a
podobně).
K hašení zařízení pod napětím nikdy nesmíme použít prostředky, jejichž použitím
bychom způsobili ohrožení sebe, nebo jiných osob (rozebráno v samostatné kapitole).
Při hašení zařízení, kde se může vyskytovat vysoké napětí, je třeba dbát zvláště velké
opatrnosti, neboť zde vážně hrozí přeskok elektrického proudu prostřednictvím plamene a
zplodin hoření. Plamen je značně tepelně ionizovaný plyn, tudíž je elektricky vodivý.
Zplodiny hoření jsou sice méně tepelně ionizovány, ale na druhou stranu obsahují značné
množství vodivých částic (např. saze). V případě vysokého napětí je také třeba výrazně dbát
na použité hasivo a hasící prostředky (hasící přístroje, ...) neboť zde může dojít k situaci, kdy
je překročena izolační schopnost hasícího systému, který je například na nízkém napětí možné
považovat za bezpečný.
3.1.5.2 Odpojení přívodu elektrické energie do hašeného zařízení (objektu)
Je-li to technicky možné, provedeme před začátkem hašení odpojení přívodu elektrické
energie od hašeného zařízení. Dá-li se předpokládat (vzhledem k rozsahu požáru), že
elektroinstalace nebyla ještě zasažena, můžeme použít vypínače, jističe a podobně. V případě,
kdy už je požár v pokročilém stádiu a nelze tedy zaručit funkci elektroinstalace, provedeme
taktéž odpojení (pomocí vypínačů, ...), ale k zařízení se i nadále musíme chovat, jako by bylo
pod napětím.
Je-li zařízení napájeno pomocí pohyblivého přívodu s vidlicí, je možné provést odpojení
zařízení prostým vytažením přívodu ze zásuvky. V takovém případě je však třeba dbát na to,
aby byl přívod nepoškozený, protože v opačném případě by hrozilo, že při styku s ním dojde
k úrazu elektrickým proudem.
21
V odůvodněných případech lze přistoupit i k násilnému přerušení přívodu elektrické
energie vyražením pojistek a podobně. Sekání kabelů v tomto případě není vhodné, neboť
kabela muže zůstat ze strany elektrické sítě pod napětím, což může být při hašení nebezpečné.
I zde je však třeba počítat možnost přítomnosti automatik opětovného zapnutí (zvláště
v rozvodnách a průmyslových objektech).
U menších objektů typu rodinného domu je možné provést odpojení celého objektu od
elektrické energie z veřejné rozvodné sítě vyjmutím hlavních domovních pojistek. To často
provádí při svých zásazích např. Hasičský záchranný sbor. Takovou činnost by však měl
provádět pouze odborník, protože je značně nebezpečná.
Je třeba také vyřadit z provozu nezávislé zdroje elektrické energie, které se v objektech
nacházejí. Může se jednat například o záložní dieselagregáty, malé domovní větrné elektrárny
a podobně. Zcela specifická je problematika přítomnosti domovních fotovoltaických
elektráren. Zatímco například i malé větrné elektrárny bývají obvykle vybaveny systémem
pro zabrzdění rotoru (v elektrárně nevzniká elektrická energie), fotovoltaické panely nelze
z hlediska jejich fyzikálního principu vyřadit z provozu jinak, než úplným zamezením
přístupu světla k nim. To je v praxi obvykle zcela nemožné. V případě, že na fotovoltaické
panely dopadá světlo, nepřestávají vyvíjet elektrickou energii ani ve chvíli, kdy jsou odpojeny
od sítě. Je na nich stále napětí, které je díky obvyklému sestavení panelů nebezpečné. Tato
situace se nezmění ani ve chvíli, kdy odpojíme panely od měniče, přes který za normálních
okolností dodávají energii do sítě (domovní instalace). Dojde pouze k tomu, že odpojíme
střídavou část jejich rozvodu. Stejnosměrná část domovní fotovoltaické elektrárny (tedy
především samotné panely) zůstane plně funkční, tudíž nebezpečná. Hašení v objektu, kde se
vyskytují fotovoltaické zdroje, je tedy nutné provádět stejně, jako u objektů, kde nebylo
provedeno odpojení od elektrické sítě. Nelze tedy provádět hašení vodou ani pěnou. Podle
některých informací jsou již ne vývoji speciální nástřiky, které mají umožnit rychle a
bezpečně pokrýt fotovoltaické panely vrstvou, která zabrání přístupu světla k nim a umožní
tedy bezpečné hašení, ale konec vývoje těchto prostředků je v součastné době zatím
v nedohlednu.
Obr. 3-2 Domovní fotovoltaická elektrárna [8]
22
3.1.5.3 Hasicí prostředky, které se nesmějí používat při hašení pod napětím
K hašení pod napětím se nesmějí používat hasící prostředky, při jejichž použití vytváří
hasivo vodivou cestu o dostatečně nízkém odporu, aby vzhledem k napětí, které se na
hašeném zařízení může vyskytovat, mohlo dojít k průchodu proudu o velikosti, která může
způsobit úraz elektrickým proudem.
Mezi hasící prostředky, které se nesmějí používat na hašení zařízení pod napětím, patří:
1)
2)
3)
4)
Voda
Vodní hasicí přístroje
Pěna
Pěnové hasicí přístroje
Obr. 3-3 Hasící přístroj vodní [9]
23
3.1.5.4 Hasicí prostředky, které se smějí používat při hašení pod napětím
K hašení pod napětím se smějí používat hasící prostředky, při jejichž použití zajišťuje
použité hasivo, vzhledem k napětí, které se na hašeném zařízení může vyskytovat,
dostatečnou elektrickou izolační schopnost. Na každém hasicím přístroji, který je možné
použít k hašení zařízení pod napětím je tato informace vyznačena společně s podmínkami, za
kterých je takové hašení možné (maximální napěťová hladina, vzdálenost, ze které je třeba
hašení provádět a podobně).
Mezi hasící prostředky, které se smějí používat na hašení zařízení pod napětím, patří:
1)
2)
3)
4)
Hasicí přístroje na bázi CO2
Práškové hasicí přístroje
Hasicí přístroje na bázi halonů (např. tetrachlór)
Písek
Obr. 3-4 Hasící přístroje práškové [9]
24
3.2 Zdravotní první pomoc
V tomto materiálu je rozebírána pouze první pomoc laická, jelikož se jedná o skriptum
určené pro studenty technické vysoké školy. První pomoc odborná (lékařská) je nad rámec
tohoto textu i kurzu, pro který je určen.
3.2.1 Postup první pomoci
Předpokládá se, že před zahájením zdravotní první pomoci je již provedena veškerá nutná
první pomoc technická, to jest, postižený je již vyproštěn, a to jak z vlivu napětí, tak z vlivu
požáru a podobně. I nadále je však nutné dbát na to, aby se osoby, které provádějí záchranu
života, sami nedostali do situace, kdy by jejich životy byly ohroženy.
Při první pomoci je nutné postupovat co možná nejrychleji, neboť s prodlužujícím se
časem, kdy je postižený vystaven následkům úrazu (zástava dechu a srdeční činnost, tepenné
krvácení, ...) roste pravděpodobnost, že u něj dojde závažnému, popřípadě i nevratnému
poškození zdraví nebo v krajním případě, že se postiženého již nepodaří resuscitovat vůbec
(dojde ke smrti postiženého). Z toho důvodu by měl záchrance vždy dobře vědět, jakým
způsobem má první pomoc poskytovat, aby během záchrany zbytečně neztrácel čas
zjišťováním, co má dělat.
Postup záchranných prací by měl probíhat v tomto pořadí:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
Zjištění stavu postiženého a rozsahu jeho zranění
Přivolání odborné (lékařské) pomoci
Zahájení resuscitace, nebo jiné neodkladné pomoci
Následná péče po úspěšné záchraně života
Předání postiženého odborné pomoci
Provedení následný (administrativních) úkonů
Také platí, že by měli být dodrženy jisté zásady poskytování první pomoci. Mezi ně patří:
1) Postiženého nenecháváme bez dozoru (až do předání postiženého odborné pomoci), a
to ani v případech, kdy je při vědomí a komunikuje. To je zvláště důležité při úrazech
elektrickým proudem, kdy reálně hrozí výskyt zpožděného efektu.
2) Lékařskou pomoc je nutné přivolat vždy při úrazech elektrickým proudem, i
v případech, kdy osoby, která byla zasažena, nejeví následky zásahu proudem.
Obdobně platí totéž při pádech z výšky a při velkých úderech do hlavy a podobně.
3) Postiženého nenecháváme vstát, chodit, kouřit a podobně. Při zraněních břicha je také
třeba zabránit, aby postižený jedl nebo pil. Popíjení alkoholických nápojů je vždy
třeba zabránit.
4) Je třeba pravidelně kontrolovat, zda se stav postiženého nezměnil.V případě, že ke
změně dojde, je třeba adekvátně změnit i postup záchranných prací.
25
5) Podle možností se snažíme postiženého chránit před chladem, horkem, deštěm a
jinými nepříznivými vlivy.
6) Je-li to možné (je-li na to čas) uvolníme postiženému oděv v oblasti krku a hrudníku,
což usnadní dýchání.
7) Postiženého přemisťujeme jen v případě, kdy je to nutné pro jeho záchranu (na tvrdou
podložku v případě nepřímé masáže srdce), nebo vyžaduje-li to místní situace
(odstranění postiženého z frekventované vozovky.
8) Snažíme se využít všech dostupných prostředků, které by zvýšily pravděpodobnost
postiženého na přežití.
3.2.2 Zjištění stavu postiženého a rozsahu jeho zranění
Vzhledem k časové tísni, která souvisí s klesající pravděpodobností úsměšného oživení
postižené osoby při rostoucím čase do zahájení resuscitace, je žádoucí aby prohlídky
postiženého nezabrala více než 30 vteřin. Při prohlídce se zaměřujeme pouze na zranění a
skutečnosti, které ohrožují život postiženého, nebo ovlivňují průběh resuscitace.
Je nutné zjistit, zda postižený nemá zranění, nebo není ve stavu, který není na první
pohled slučitelný se životem (rozdrcená hlava, známky posmrtné ztuhlosti, ...). Není-li tomu
tak, přistoupíme hodnocení životních funkcí a závažných zranění.
Za nejdůležitější lze považovat zjištění, zda postižený má v pořádku základní životní
funkce, tedy na to zda postižený dýchá a zda má pravidelnou srdeční činnost.
Dále je nutné zjistit, zda postižený neutrpěl rány, které působí prudké tepenné krvácení
(riziko vykrvácení).
Součástí prohlídky je také kontrola průchodnosti dýchacích cest (cizí předměty, napuchlý
jazyk, ...).
3.2.3 Přivolání odborné (lékařské) pomoci
Po zjištění stavu postiženého přivoláme odbornou pomoc. V dnešní době je to otázka
vteřin (mobilní telefon). Není-li možné odbornou pomoc přivolat, přistoupíme rovnou
k resuscitaci. V případě, že záchranu provádí více osob současně, lze zároveň přivolávat
odbornou pomoc a zahájit resuscitaci.
Pro přivolání odborné pomoci používáme čísla tísňového volání:
112 – Evropské číslo tísňového volání (platí ve všech členských státech EU ale i
některých dalších státech)
150 – Hasičský záchranný sbor ČR
155 – Zdravotní záchranná služba ČR
158 – Policie ČR
26
Na tísňové linky je možné volat z veřejných telefonních automatu zdarma. Z mobilního
telefonu lze volat taktéž zdarma a dokonce i z mobilu bez sim karty.
Pří volání na tísňovou linku by volající měl:
1) Představit se – v případě, že se volající nepředstaví, může vyvolat dojem, že se jedná
falešné hlášení nouzové události
2) Stručně popsat, co se stalo – například, že došlo k úrazu následkem elektrického
proudu, nebo že došlo k požáru se zraněním osob a podobně
3) Sdělit počet postižených osob – počet osob, pro které je třeba zajistit odbornou pomoc
a popřípadě i počet mrtvých
4) Sdělit místo události – informace by měla zajistit jednoznačnou identifikaci prostoru
události. Sděluje se obvykle adresa (město, ulice, číslo popisné), nebo je možné
použít významné orientační body, které jsou obecně známé (např. poblíž mostu, nebo
poblíž kostela a podobně).
Následuje rozhovor s operátorem tísňové linky. Tento rozhovor je již řízen operátorem a
během tohoto rozhovoru obvykle operátor:
1) Požádá o upřesnění zdravotního stavu postižené osoby (postižených osob) – podle
jejich stavu zvolí druh výjezdové skupiny, kterou vyšle.
2) Radí s prováděním první pomoci
3) Požádá o sdělení telefonního čísla volajícího pro opětovné navázání komunikace
4) Požádá o upřesnění příjezdové trasy k místu, kde se nachází postižená osoba
(postižené osoby
Operátor může, již po sdělení základních údajů o postižené osobě, přistoupit
k okamžitému vyslání záchranného týmu. V takovém případě může na krátký čas hovor
přerušit. Proto je důležité sdělit mu na požádání telefonní číslo volajícího. Operátor jej pak
znovu sám kontaktuje.
Hovor je ukončován vždy ze strany operátora, volající by nikdy neměl sám zavěšovat.
Pro zdárný průběh záchranných prací je nutné, aby přivolaná odborná pomoc bez potíží
dorazila k postiženému. V tom jí mohou bránit některé překážky, z nichž nejobvyklejší jsou:
1) Nejednoznačné udání místa, kde se postižený nachází – například jsou-li v oblasti
místa, nebo obce se stejnými názvy
2) Místo, kde se postižený nachází, není volně přístupné – v takovém případě je nutné
zajistit jeho zpřístupnění. To se může týkat například i panelových a bytových domů
se společným vchodem. Ten obvykle bývá uzamčen.
3) V případě panelových a bytových domů není označen zvonek (posádka výjezdového
vozidla neví, na který zvonek má zvonit), nebo je zvonek nefunkční.
4) Objekt není řádně označen číslem popisným, nebo objekt nemá číslo popisné vůbec
přiděleno (velký nešvar poslední doby – bydlení v nezkolaudovaných domech).
5) Při zásazích v terénu (zvláště pak v nepřehledném terénu) není k dispozici osoba,
která by posádku dovedla od nejbližší komunikace k postiženému.
27
3.2.4 Zahájení resuscitace, nebo jiné neodkladné pomoci
Resuscitace se zahajuje v případě, kdy dojde k alespoň k jednomu z následujících dějů:
1) Dojde k zástavě srdeční činnost
2) Dojde k zástavě dýchání
Platí, že dojde-li k zástavě srdeční činnost, dojde obvykle i k zástavě dýchání, nebo
k takzvanému „lapání po dechu“. Vymizen dechu při zástavě srdeční činnosti však může být
pozvolné (během jedné až dvou minut).
Jiná neodkladná péče se provádí obvykle až po resuscitaci postiženého (je-li nutná).
Výjimkou jsou případy, kdy by resuscitace výrazně zhoršila pravděpodobnost přežití
neošetřené osoby, nebo když poskytnutí jiné neodkladné péče výrazně zlepší
pravděpodobnost úsměchu záchrany postiženého.
V praxi se to obvykle týká zranění s přítomností otevřených velkých tepen (typicky při
úrazové amputaci končetin), kdy by při nepřímé masáži srdce hrozilo riziko, že z postiženého
takovou otevřenou tepnou v podstatě „vypumpujeme“ všechnu krev. V takovém případě
provedeme rychlé opatření proti vykrvácení. To však nesmí zabrat příliš mnoho času (řádově
do 20 vteřin, neboť s každou vteřinou, o kterou se zpozdí začátek resuscitace, klesá
pravděpodobnost přežití postiženého. V takovém případě není nutné, aby byla rána zcela
uzavřena, ale postačí, aby ztráta krve poklesla natolik, aby únik krve bezprostředně
neohrožoval život postiženého.
Druhým případem, kdy přistupujeme k neodkladné péči před resuscitací, je podání život
zachraňujících léků předem k tomu účelu určených lékařem (záchranný balíček). Může se
jednat například o léky potlačující alergickou reakci, o inzulin u diabetika, nebo o léky na
srdce u kardiaka.
3.2.4.1 Resuscitace postiženého
Resuscitaci se obvykle myslí:
1) Poskytnutí nepřímé srdeční masáže v případě zástavě srdeční činnost. Dnes již
můžeme do této kategorie počítat i použití defibrilátorů pro laickou obsluhu často
označované jako automatizované externí defibrilátory (AED).
2) Poskytnutí dýchání z plic do plic v případě, kdy dojde k zástavě dechu.
28
3.2.4.1.1 Postižený diostatečně dýchá, má hmatný tep a je při vědomí
V takovém případě přecházíme rovnou k jiné neodkladné péči (stavění krvácení, ...).
Postiženého však pravidelně kontrolujeme a snažíme se s ním komunikovat a udržovat ho při
vědomí.
Postiženého uložíme do polohy, která mu nejvíce vyhovuje a nepůsobí mu bolest.
3.2.4.1.2 Postižený dostatečně dýchá, má hmatný tep, ale je v bezvědomí
V takovém případě se snažíme jej dostat do polohy na zádech, neboť ta umožňuje
jednoduše sledovat dýchání (činnost hrudníku) a zároveň umožňuje okamžité zahájení
resuscitace v případě, kdy by se stav postiženého zhoršil.
Přesun do stabilizované polohy se dnes již v tomto případě nedoporučuje. To je změna
oproti dřívějšku.
3.2.4.1.3 Postižený je v bezvědomí a nedýchá, nebo dýchá nedostatečně
V takovém případě se dá předpokládat, že postižený trpí i zástavou srdeční činnost.
Zjišťování tepu se proto neprovádí a přistupuje se rovnou k resuscitaci, jako v případě, že
postižený nemá hmatný tep.
3.2.4.1.4 Postižený nemá tep
V tomto případě je nutné neodkladně zahájit opatření k obnovení srdeční činnost
(nepřímá masáž srdce, použití AED). Zároveň je třeba zahájit umělé dýchání.
V některých případech se dnes uvádí, že umělé dýchání není alespoň v počátcích
resuscitace nutné provádět, protože v krvi je dostatek kyslíku. Při úrazech elektrickým
proudem (ale například i při dušení, tonutí a podobně) to není obvykle pravda a je nutné
umělé dýchání ihned. Zvlášť nepříznivé jsou případy, kdy krev není schopná dostatečně
přenášet kyslík. To je například dojde-li k zásahu stejnosměrným elektrickým proudem
(elektrolytický rozklad krve), nebo při otravě oxidem uhelnatým.
3.2.4.1.5 Zjištění dechové činnosti
Před zahájením zjišťování dechové činnosti je nejvhodnější uložit postiženého do polohy
leže na zádech.
Zjištění, zda postižený dýchá, provádíme tak, že přiložíme ucho do vzdálenosti asi 3cm
od úst postiženého a to tak, abychom zároveň mohli pozorovat hrudník postiženého, zda se
pravidelně zvedá a klesá (známky dýchání). To je zobrazeno na Obr. 3-5
29
Obr. 3-5 Zjišťování dechové činnosti u postiženého [10]
Pokud má postižený zmodralé rty, nebo dokonce i zmodralou kůži, můžeme žíci, že se
okysličuje nedostatečně a to bez dalšího zkoumání.
3.2.4.1.6 Zjištění srdeční činnosti
Postiženého ponecháme v poloze, ve které byl při zjišťování dechové činnost (v leže na
zádech).
Obvykle nemáme k dispozici přístroje, které by určili, zda u postiženého probíhá
pravidelná srdeční činnost. Proto je nutné určit její přítomnost nebo nepřítomnost hmatem n
tepnách. K tomuto účelu jsou nejvhodnější tepny na krku (krkavice), nebo radiální tepny na
zápěstí.
Měření provádíme buď dvěma prsty (ukazovák a prostředník), nebo třemi prsty
(ukazovák, prostředník a prsteník). Nikdy k měření pulzu nepoužíváme palec, neboť ten
obsahuje poměrně velkou tepnu. V případě, že bychom palce použili k měření tepu, s velkou
pravděpodobností by došlo k tomu, že bychom měřili buď svůj tep, nebo směs obou tepových
frekvencí.
Při měření na krkavici je důležité vědět kudy tato důležitá tepa probíhá. To je znázorněno
na Obr. 3-6
30
Obr. 3-6 Průběh krkavice na lidském krku [11]
I při určování pulzu na zápěstí je třeba vědět, kde na zápěstí je možné jej nahmatat. Jako
nejvhodnější možnost se jeví tepna, která prochází asi v polovině vzdálenosti mezi středem
ruky a jejím okrajem a to na straně palce. To je znázorněno na Obr. 3-7.
Obr. 3-7 Správné místo pro měření pulzu na zápěstí [12]
31
Toto místo se dá najít poměrně snadno, neboť se jedná o místo, kde začíná svazek šlach a
žil a tepen, který probíhá středem ruky.
Obvykle se doporučuje měřit tep spíše na krkavici. To je dáno tím, že v případě
nedostatečného prokrvování se tělo snaží zásobovat krví především mozek a ten je zásobován
právě krkavicemi. Proto v případě, že je tep velmi slabí, nemusí být zachytitelný na tepně
probíhající zápěstím. Zkušenost ale ukazuje, že nalezení správného místa pro měření tepu na
krkavici je pro laika podstatně hůře nalezitelné.
Ať již hodláme měřit tep na krkavici, nebo na zápěstí, je bezpodmínečně nutné si tuto
činnost v klidu předem vyzkoušet. V lepším případě důkladně nacvičit (klidně i na sobě). Ve
stresu při záchraně zrněné osoby by v opačném případě mohlo dojít k tomu, že bychom nebyli
schopni nalézt tep ani u osoby, která má srdeční činnost v pořádku.
3.2.4.1.7 Nepřímá masáž srdce
Jelikož ve většině případů, kdy dochází k zástavě srdeční činnosti, není k dispozici
defibrilátor, provádí se u postiženého nepřímá masáž srdce.
Abychom mohli provádět nepřímou masáž srdce, musí být dodrženy určité základní
podmínky:
1) Postižený je uložen do polohy rovně na zádech
2) Postižený je uložen na pevné (tvrdé) podložce
3) Postižený nemá zranění, které by znemožňovalo nepřímou masáž srdce (jedná se
především o otevřené rány do dutiny hrudní skrz žebra)
Co se týká pevné podložky, ta je nutná z důvodu, že nepřímá masáž srdce využívá
v podstatě stlačování přední strany hrudníku oproti zádům. Kdybychom postiženého uložili na
podložku měkkou nebo pružnou, postižený by se při pokusech o nepřímou masáž srdce pouze
prohýbal, což by nevedlo k požadovanému efektu stlačování srdce. Proto je nevhodné
provádět nepřímou masáž srdce například na posteli, ale je třeba postiženého přemístit na
pevnou podlahu. Obdobně není možné provádět nepřímou masáž srdce, je-li postižený
podložen větší vrstvou sena, ale je možné provádět ji, leží-li postižený na balíku slámy.
Co se týká provedení první pomoci u dospělého, ta se prování oběma rukama. Jednu ruku
položíme hřbetem (malíkovou stranou) asi jeden až dva prsty od konce hrudní kosti tak, aby
tlak ruky směřoval na hrudní kost. Druhou rukou podpoříme ruku první ruku první tím, že
ruku druhou zaklesneme do ruky první stejně, jak je tomu na Obr. 3-8.
32
Obr. 3-8 Správná poloha rukou při nepřímé masáží srdce a oblast, na kterou je třeba
směřovat během masáže tlak [13]
Nepřímou masáž srdce provádíme s napjatými pažemi, a to tak, že celou vahou těla
střídavě stlačujeme a uvolňujeme hrudní koš postiženého asi o 5 až 7cm. Tím dochází
k stlačování srdce, jak je vyobrazeno na Obr. 3-9.
Obr. 3-9 Stlačování a uvolňování srdce během nepřímé srdeční masáže [13]
33
U novorozenců provádíme nepřímou masáž srdce pouze dvěma prsty a stlačujeme při ní
hrudník o 1, maximálně 2cm.
Frekvence s jakou by měla bát nepřímá masáž srdce prováděna je mezi 60 a 120
stlačeními za minutu. Platí, že 120 stlačení za minutu se provádí u kojenců, 100 stlačení za
minutu je doporučená hodnota u dospělého člověka a 60 stlačení za minutu je minimum, pod
které by neměla frekvence nepřímé masáže srdce nikdy poklesnout.
Je nutné nezapomenout během provádění nepřímé masáže srdce pravidelně kontrolovat,
zda se u postiženého neobnovila přirozená srdeční činnost.
3.2.4.1.8 Použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED)
Velkým pomocníkem při záchraně postiženého, jemuž selhal krevní oběh, může být
automatizovaný externí defibrilátor. Toto zařízení umožňuje pomocí elektrického výboje
správnou srdeční činnost v případě, že se srdce nachází ve stavu tzv. fibrilace komor.
Obr. 3-10 Automatizovaný externí defibrilátor [14]
34
Fibrilace komor je závažná srdeční arytmie, při které srdce přestává pracovat jako pumpa
a dochází tedy k zástavě oběhu krve v těle. Tento děj nastává ve většině případů pře úplnou
zástavou srdce. Jedná se děj typický pro zástavy krevního oběhu způsobené zásahem
střídavým elektrickým proudem, infarktem myokardu, ale i v jiných případech.
V případě, že dojde k úplné zástavě srdce je šance na úspěšné použití defibrilátoru
poměrně malá. Budeme-li však provádět nepřímou masáž srdce, je zde relativně slušná šance,
že se podaří srdce přimět k činnosti alespoň na úrovni fibrilace komor, pak je již použití
defibrilátoru opět vhodné.
Přístroje AED jsou jednotky, které jsou vybaveny nejen samotným defibrilátorem, ale i
systém pro monitorování činnost srdce (EKG) a řídící jednotku (rozhoduje, zda použít výboj,
kdy a o jaké intenzitě). Moderní typy těchto přístrojů jsou také vybaveny jednotkou, která
hlasovými pokyny navádí osobu, která provádí záchranu, ke správnému postupu resuscitace a
použití přístroje.
I u přístrojů AED platí, že čím dříve k jejich nasazení k záchraně postiženého dojde, tím
je větší šance, že resuscitace bude úspěšná.
Použití přístrojů AED probíhá podle návodu výrobce, přičemž moderní přístroje jsou
vybaveny hlasovým výstupem, který zachránce instruuje, jak mají během záchrany a použití
přístroje postupovat.
3.2.4.1.9 Umělé dýchání
Hovoříme-li o umělém dýchání, máme na mysli proces, jehož účelem je zajistit výměnu
vzduchu v plicích. K tomuto účelu je možné použít vícero způsobů, ale v praxi má laik bez
vybavení k dispozici v podstatě pouze dva způsoby:
1) Dýchání z plic do plic
2) Silvestr-Broschova metoda
Za normálních okolností si vystačíme s dýcháním z plic do plic, neboť se jedná o metodu
jednoznačně nejúčinnější. V některých případech ji však použít nelze a v takovém případě
přistupujeme k použití metody Silvester-Brosch.
Metodu Silvester-Brosch používáme v jednom z následujících případů:
1) Zachránci hrozí akutní nebezpeční nákazy nebezpečnou chorobou od postiženého při
použití metody dýchání z plic do plic (tuberkulóza, žloutenka, ...).
2) Dýchání z plic do plic nelze použít z ´důvodu devastujícího zranění obličeje
postiženého.
3) Dýchání z plic do plic nelze použít z jiného závažného důvodu (např. obličej a ústa
postiženého jsou potřísněny žíravinou, nebo toxickou chemikálií).
Umělé dýchání provádíme v poměru 30:2, tj. po třiceti stlačeních hrudníku při nepřímé
masáži srdce provedeme dva vdechy. Tento poměr platí u všech osob vyjma nejmenších dětí
do 1 roku věku, kdy platí poměr 3:1.
35
3.2.4.1.10 Příprava na umělé dýchání
Ať již použijeme metodu dýchání z plic do plic, nebo metodu Silvester-Brosch, v obou
případech platí, že je třeba:
1) Uložit postiženého rovně na záda
2) Zajistit průchodnost dýchacích cest (odstranění cizích předmětů, vytažení zapadlého
jazyka, ...)
3) Zakloníme hlavu postiženému tak, aby dýchací cesty zůstali snadno průchodné
3.2.4.1.11 Dýchání z plic do plic
Po provedení přípravy přistoupíme k samotnému dýchání z plic do plic. Za normálních
okolností se provádí vdechováním vzduchu z úst do úst. Nejsou-li ústa z nějakého důvodu
průchodná pro vzduch, je možné provádět i vdechování z úst do nosu. U malých dětí se
provádí vdechování z úst do nosu i úst zároveň.
Při vdechování z úst do úst stisknutím chřípí uzavřeme pro průchod vzduchu nos, svými
ústy obemkneme ústa postiženého a vdechneme do něj vzduch. U dospělého asi 500 až 600ml
vzduchu, u osob menšího vzrůstu (především dětí) zmenšujeme objem vzduchu vzhledem
k jejich tělesné velikost až na 200ml u novorozenců. Vdech by měl trvat asi 1 vteřinu. Poté
necháme vzduch volně z postiženého unikat (je-li to nutné, přidržíme mu otevřená ústa). Celý
proces opakujeme tolikrát, kolikrát je pro průběhu resuscitace třeba.
Obr. 3-11 Dýchání z plic do plic [10]
36
3.2.4.1.12 Umělé dýchání metodou Silvestr-Brosch
Tuto metodu užíváme pouze v případech, které již byli vy\jmenovány dříve, neboť je již
ze svého principu významně méně účinná, než metoda dýcháním z plic do plic.
Příprava k této metodě umělého dýchání probíhá stejným způsobem, jak již bylo
uvedeno. Nutné pro tuto metodu je také podložení lopatek postiženého složenou přikrývkou,
kabátem (čím víc, tím líp), nebo předmětem podobných vlastností (v nouzi ale i kusem
dřevy).
Uchopíme postiženého za předloktí blízko loketních kloubů, ruce mírně přitiskneme na
hrudník. Poté rukama postiženého opíšeme oblouk po stranách těla a to až nad hlavu
postiženého (v podstatě tak aby postižený nejprve rozpažil a pak vzpažil). V horní poloze
rukou následuje chvilková výdrž. Poté následuje přesně opačný postup, kdy vracíme ruce
postiženého na jeho hrudník. Každý ze tří kroků (zvedání rukou, výdrž, spouštění rukou) by
měl trvat přibližně jednu vteřinu.
Obr. 3-12 Dýchání metodou Silvestr-Brosch [15]
3.2.4.2 Jiná neodkladná péče
Jinou neodkladnou péčí se obvykle myslí již zmíněné zastavení tepenných krvácení a
podání život zachraňujících léků.
37
3.2.4.2.1 Zastavení tepenných krvácení
Tepenná krvácení je nutné poměrně rychle zastavit, jinak by mohlo dojít k vykrvácení
postiženého.
U krvácení po amputačních zraněních a v případech kdy jiné způsoby nezabírají,
použijeme zaškrcovadlo. To je však až poslední možnost.
Pro okamžité zastavení krvácení se obvykle používání vložení prstů přímo do ran, kdy
prsty tlačíme na porušenou tepnu.
Jako standardní postup se používá tlakový obvaz. Ten může být buď předem připravený
(hotový), nebo improvizovaný.
Je vhodnější, když je obvazový materiál sterilní, v případě, že krvácení ohrožuje život
postiženého lze použít i materiál nesterilní. Ani prsty, které vkládáme do rány k okamžitému
zastavení krvácení, nejsou sterilní. Platí, že případnou infekci z nesterilního materiálu jsou
lékaři schopni vyléčit (je na to dost času později), ale mrtvého, který vykrvácel, už nikdo
k životu nevzkřísí. Z toho vyplívá, že nemáme-li k dispozici vybavenou lékárničku, můžeme
u prudkých život ohrožujících poranění použit jako obvazového materiálu i materiál, kde se
dá předpokládat, že choroboplodné zárodky obsahuje.
Platí pravidlo, že čím akutněji hrozí nebezpečí smrti postiženého, tím drastičtější
prostředky můžeme k jeho záchraně použít.
3.2.4.2.2 Podání život zachraňujících léků
V případě, že víme, že postižený trpí chorobou (rodinný příslušník, příbuzný, blízký
přítel, ...), které má pravděpodobně za následek jeho stav, můžeme mu podat léky, které za
tímto účelem sebou postižený nosí. To však můžeme provést pouze v případě, že jsme si jistí,
že mu léky pomohou a víme jaké množství a jakým způsobem mu máme podat. V opačném
případě je nutné poradit se o daném problému s operátorem tísňové linky, se kterým jsme již
v kontaktu (nouzová linka se volá ještě před zahájením resuscitace a neodkladné péče). Nikdy
nepodáváme postiženému léky, o jejichž účinku (i vzhledem k jeho stavu) si nejsme jistí.
3.2.5 Následná péče po úspěšné záchraně života
Podaří-li se nám postiženého přivést zpět k životu před tím, než dorazí tým odborné
pomoci, je žádoucí poskytnout postiženému následnou péči, která zmírní nepříznivé účinky
zranění (která utrpěl) na jeho organizmus. Po celou dobu poskytování následné péče je však
nutné pravidelně kontrolovat stavu postiženého. V případě, že dojde opět k výpadku životně
důležitých funkcí, opět přistoupíme k resuscitaci.
38
Následná péče obvykle spočívá v provádění následujících úkonů:
1)
2)
3)
4)
Protišoková opatření
Ošetření krvácení
Fixace zlomenin
Krytí popálenin
3.2.5.1 Protišoková opatření
Poúrazový šok může nastat u postiženého, který je při vědomí. Tento šok může být životu
nebezpečný, a proto provádíme opatření, která mají jeho účinky omezit.
Existuje 5 základních protišokových opatření (tzv. pravidlo 5T):
1) Teplo – Zajistíme, aby postižený nepodchladl, nebo se nepřehříval. V případě
podchlazení odložíme pod postiženého karimatku nebo kabát a je-li to možné, tak ho
přikryjeme. V případě přehřívání zajistíme stín a popřípadě mírný průtok chladného
vzduchu (silný průvan však není obvykle vhodný).
2) Tekutiny – Podávání tekutin postiženému je zakázáno. Zvláště v případě zranění
břicha či hrudníku (i vnitřní zranění, která nejsou vidět) by to mohlo být pro
postiženého nebezpečné. Pocit žízně tlumíme vlhčením rtů postiženého.
3) Ticho – Je-li to možné, zajistíme v opolí klid a uklidníme postiženého.
4) Tišení bolestí – Bolest se tiší ošetřením ran a znehybněním zraněných částí těla
(obvykle končetin). Podávání tišících léků je nevhodné, neboť může ztížit následnou
lékařskou péči (stanovení diagnózy, ...).
5) Transport – Transport postiženého provádíme pouze v případě, že není možné
přenechat to na odbornou pomoc. Je-li transport nutný, provádíme ho tak, aby
postiženému nepůsobil další zranění a zbytečnou bolest, tedy co nejšetrněji.
3.2.5.2 Ošetření krvácení
Ošetření menších ran, která neohrožují život, provádíme překrytím obvazovým
materiálem, máme-li ho k dispozici. V opačném případě je lepší můžeme použít
improvizovaných obvazů, ale pouze v případě, že budou svým charakterem ekvivalentní
obvazům (čisté, materiálově vhodné, ...).
3.2.5.3 Fixace zlomenin
Fixaci zlomenin provádíme v poloze, ve které se právě nacházejí. V žádném případě se
nesnažíme zlomené končetiny, nebo jiné části těla (žebra, ...) narovnávat a podobně. Tím
bychom mohli způsobit závažná vnitřní zranění (přervané tepny, žíly a šlachy, ...).
39
U otevřených zlomenin se nikdy nesnažíme vpravit kosti zpět do těla. Tím bychom
způsobili další zranění téměř jistě. Otevřené zlomeniny pouze překryjeme obvazem kvůli
krvácení a zabránění znečištění.
Účelem fixace je zabránit pohybu zlomených částí těla a tedy vzniku dalších zranění a
bolesti.
Není-li nutné s postiženým hýbat (např. odklidit ho z rušné vozovky), je v mnoha
případech lepší ponechat ošetření zlomenin na odbornou pomoc. To platí zvláště v případech,
kdy je postižený v bezvědomí a nehrozí, že by se sám hýbal.
3.2.5.4 Krytí popálenin
Utrpí-li postižený popáleniny, je vhodné tyto popáleniny překrýt popáleninovou rouškou,
nebo použít improvizovanou roušku obdobného charakteru (bavlněná látka bez chlupů, nesmí
být plstnatá).
3.2.6 Předání postiženého odborné pomoci
Při předání postiženého odborné pomoci je nutné záchrannému týmu sdělit všechny
relevantní informace, které jsou důležité pro další průběh ošetření a uzdravování postiženého.
Především tedy co se postiženému stalo, co s nim zachránce prováděl a podobně.
3.2.7 Provedení následný (administrativních) úkonů
Po předání postiženého odborné pomoci je nutné provést související úkony. Jedná-li se o
úraz, pravděpodobně jej bude vyšetřovat policie.
Jde-li o pracovní úraz, je nutné provést záznam do evidence zranění a oznámit pracovní
úraz nadřízenému.
Je důležité podílet se na následném vyšetřování příčin a umožnit řádné vyšetření události
včetně určení příčin.
Nejčastější příčiny úrazu jsou:
1) Selhání pracovníka (porušení pracovní kázně) – nutno řešit s pracovníkem kázeňsky
2) Chyba organizace pracovní činnost - je třeba sjednat nápravu
3) Technická závada na zařízení – závadu je třeba odstranit a provést opatření
k minimalizaci pravděpodobnosti opakování události
40
4 LEGISLATIVA A TECHNICKÉ NORMY
Základním účelem legislativy v oblasti bezpečnosti práce je zajistit bezpečnost osob a
majetku a to především tím, že zajistí:
1) Bezpečnost osob provádějících práci na elektrických zařízeních
2) Bezpečnost výrobků (i instalace je výrobek)
3) V zájmu bezpečnosti sjednotí některé postupy a pravidla
K tomuto účelu slouží několik druhů legislativních předpisů:
1) Zákony
2) Obecně závazné podzákonné předpisy (vyhlášky, nařízení, ...)
3) Další předpisy (normy, ...)
4.1 Zákony se vztahem k bezpečnosti práce v elektrotechnice
Zákony jsou obecně závazné právní předpisy, které byly přijaty zákonodárcem
(Parlament ČR). Jedná se o právní předpisy nejvyššího řádu (ústava, ústavní zákony, zákony).
K bezpečnosti v elektrotechnice mají největší vztah:
1) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů
2) Zákonu č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků
3) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky
4.2 Obecně závazné podzákonné předpisy
Do této kategorie spadají vyhlášky, nařízení vlády a podobně. Jedná se o prováděcí
právní předpisy k zákonům. Tyto předpisy vydávají obvykle ministerstva, mohou tak však
činit i jiné orgány, zmocní-li je k tomu zákon. Jsou vždy vydávány na základě zákona a nikdy
nesmějí překračovat jeho rámec, tj. zákon pouze provádějí, nesmějí ukládat povinnosti, které
nejsou zákonem stanoveny a podobně.
K bezpečnosti v elektrotechnice má největší vztah Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti
práce a Českého báňského úřadu ze dne 19. května 1978 o odborné způsobilosti
v elektrotechnice (ve znění vyhlášky č. 98/1982 Sb.).
41
4.3 Technické normy
Norma (myšleno technická norma) je technicko-právní předpis. V ČR nejsou technické
normy obecně závazné, obecně závaznými se však mohou stát, stanoví-li tak právní předpis
(zákon, vyhláška, ...). Právní předpis může odkazovat na normu dvěma způsoby:
1) Výlučný odkaz – Zavozuje k dodržování normy všechny subjekty, kterých se daná
norma týká.
2) Indikativní odkaz – Dodržení normy se považuje za jeden ze způsobů (nikoliv však
jediný) jak naplnit požadavky právního předpisu.
Povinnost dodržovat technické normy může také stanovit správní orgán
Povinnost dodržovat technické normy, nikoliv však obecnou závaznost muže stanovit:
1) Smluvně uzavřená dohoda – například dohoda zákazník-dodavatel
2) Nadřízený podřízenému – například zaměstnavatel zaměstnanci
4.3.1 Hierarchie norem
Technické normy na sebe hierarchicky navazují (tvoří soubor) v rámci soustavy
technických norem. Existuje několik kategorií norem:
1)
2)
3)
4)
Mezinárodní normy – např. ISO
Evropské normy – EN
Národní normy – ČSN, DIN, ANSI a podobně
Normy nižšího řádu – například podnikové normy (dříve také oborové normy)
Obr. 4-1 Logo International Organization for Standardization [16]
4.3.2 Mezinárodní normy
Tyto normy vytvářejí mezinárodní organizace, které se zabývají normalizací. Obvykle
tyto normy přejímají země, jež jsou (obvykle prostřednictvím vlastních normalizačních
institucí) jejich členy. Nejznámější mezinárodní normalizační institucí je International
Organization for Standardization (zkratka norem ISO), ve které je ČR zastoupena
42
prostřednictvím Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (zkratka
ÚNMZ).
4.3.3 Evropské normy
K technické normalizaci v souladu s EU jsme vázáni prostřednictvím Směrnice
Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování
informací v oblasti norem a technických předpisů
Tato směrnice platí na základě Smlouvy o založení Evropského společenství, a zejména
na články 100a, 213 a 43 této smlouvy
Na základě těchto předpisů, které ČR ratifikovala, jsme se zavázali provádět harmonizaci
norem s normami evropskými.
4.3.4 Normy ČSN
Normy ČSN jsou národní normy platné v České republice.
Historie norem ČSN se začíná psát dne 28.12.1928, kdy dochází k založení
Československá normalisační společnost (se zkratkou ČSN).
Ke změně došlo roku 1948, kdy se z nich stává Československá státní norma, později
Československá norma
Dnes nemá zkratka ČSN závazný právní výklad (Zákon č. 22/1997 Sb. jej neobsahuje)
nejčastěji se používá výklad Česká soustava norem.
Slovní spojení „Česká technická norma“ je zákonem chráněné výlučné slovní označení,
které se nesmí používat pro jiné účely.
V současnosti je tvůrcem a vydavatelem norem ČSN Úřad pro technickou normalizaci,
metrologii a státní zkušebnictví (zkratka ÚNMZ). K této činnosti byl pověřen Ministerstvem
průmyslu a obchodu. Dřívější vydavatel Český normalizační institut (zkratka ČNI) byl zrušen
k 31.12.2008.
I přesto, že normy ČSN nejsou, jakožto dílo úřední, chráněny autorským zákonem, není
možné je volně kopírovat ani jinak rozmnožovat. Jejich ochranu zajišťuje zvláštní ustanovení
zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a související předpisy,
konkrétně v §5 odstavec 8. Zde je uvedeno, že je uvedeno, že je zakázáno rozmnožovat, nebo
rozšiřovat normy ČSN nebo jejich části bez souhlasu pověřené právnické osoby nebo úřadu
(tím se rozumí ÚNMZ). Nedovolené rozmnožování nebo rozšiřování je tudíž trestné.
Obr. 4-2 Logo Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví [17]
43
Distribuce norem je zpoplatněna a provádí se buď v tištěné (papírové) formě, nebo
elektronicky (přes internet).
Opravy norem ČSN jsou zveřejňovány v případě, že se v normě nachází faktická chyba a
jsou k dispozici na internetových stránkách UNMZ zcela zdarma v elektronické podobě.
Změna neslouží k opravě chyb, ale k menším změnám v normách. Větší změny v
normách bývají obvykle řešeny buď normou zcela novou, nebo další edicí normy stávající.
Změny norem jsou zpoplatněny.
Normy ČSN se značí ve formátu ČSN XXYYZZ-AA-BB (např. ČSN 33 2000-4-41 ed.2)
Kde:
-XX označuje třídu normy
-YY označuje skupinu a podskupinu normy
-ZZ označuje pořadové číslo normy
-AA označuje část
-BB označuje oddíl
Norma může také obsahovat číslo edice (např. ed. 2).
Harmonizované (převzaté) normy jsou obvykle označovány původními názvy mimo
systém třídění s tím, že se před jejich původní název přidává zkratka ČSN např.
(ČSN EN ISO 9001).
Rozdělení norem ČSN je provedeno do tříd. Třídy norem ČSN jsou od 01 do 99, přičemž
všechny číselné kombinace nejsou obsazeny
Z hlediska elektrotechniky jsou nejzajímavější normy v třídách:
33 - elektrotechnika - elektrotechnické předpisy
34, 35, 36 - elektrotechnika
37 - elektrotechnika – energetika
44
5 ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ
Definici jednotlivých pojmů a rozdělení elektrických zařízení definuje norma
ČSN 33 0010.
5.1 Vybrané pojmy
Elektrické zařízení (zkratka EZ) - je zařízení, které ke své činnosti nebo působení využívá
účinků elektrických nebo elektromagnetických jevů. Jedná se o všechna zařízení určená k
výrobě, rozvodu a spotřebě elektrické energie.
Živá část elektrického zařízení - je ta část, která je za normálního provozu elektrického
zařízení určena k vedení elektrického proudu, nebo je pod napětím.
Neživá část elektrického zařízení -je ta vodivá část, která není za normálního provozu
elektrického zařízení určena k vedení elektrického proudu ani není pod napětím.
Elektrický obvod - je uspořádání zařízení nebo prostředí, kterým může protékat
elektrický proud.
Elektrický předmět - je konstrukční část, sestava nebo celek, která se připojuje do
elektrického obvodu.
Elektrická instalace - je sestava vzájemně spojených elektrických předmětů a částí
zařízení v daném prostoru nebo místě.
Elektrický spotřebič - je elektrické zařízení určené k přeměně elektrické energie v jinou
formu energie – světlo, teplo, mechanickou energii apod.
5.2 Rozdělení elektrických zařízení podle účelu
Silová zařízení - jsou elektrická zařízení sloužící k výrobě, přeměně, přenosu a rozvodu
elektrické energie a k její přeměně v práci nebo jiný druh energie. Účelem silových zařízení je
využití elektřiny jako formy energie.
Sdělovací zařízení - jsou elektrická zařízení sloužící k přenosu, zpracování, záznamu a
reprodukci informací v jakékoliv formě. Účelem sdělovacích zařízení je využití elektřiny k
přenosu nebo zpracování informací.
45
Řídicí zařízení - jsou elektrická zařízení, která slouží k ovládání, měření, řízení, ochraně,
sledování a kontrole ostatních elektrických a neelektrických zařízení.
Zvláštní zařízení - jsou elektrická zařízení, která slouží zvláštním účelům, jiným než
zařízení silová, sdělovací nebo řídicí - např. zdravotnická nebo laboratorní elektrická zařízení.
5.3 Rozdělení elektrických zařízení podle napětí
Tab. 5-1 Rozdělení elektrických zařízení do kategorií podle napětí (střídavých)
Jmenovitá napětí U
Kategorie Označení
Název napětí
napětí
napětí
v uzemněné soustavě
mezi vodiči a zemí
mezi vodiči
v izolované
soustavě
mezi vodiči
I
mn
malé
U ≤ 50V
U ≤ 50V
U ≤ 50V
II
nn
nízké
50V < U ≤ 600V
50 V < U ≤
1000V
50V < U ≤
1000V
A
vn
vysoké
0,6kV < U < 30kV
1 kV < U <
52kV
1kV < U <
52kV
B
vvn
velmi vysoké
30kV ≤ U < 171kV
52kV ≤ U <
300kV
52kV ≤ U <
300kV
C
zvn
zvláště
vysoké
-
300kV ≤ U ≤
800kV
-
D
uvn
ultra vysoké
-
nad 800kV
-
Zvláštními případy jsou zařízení sdělovací. Zde platí, že:
1) Sdělovací zařízení s napětím mezi vodiči v izolované soustavě do 85 V~ včetně se pokládají
za zařízení mn.
2) Sdělovací zařízení se jmenovitým napětím 60 V~ proti zemi a vyzváněcí obvody s napětím
do 150 V~ se budují podle předpisů pro EZ mn a ověřují se při zkoušce elektrické odolnosti
napětím 500 V~.
Tab. 5-2 Rozdělení stejnosměrných elektrických zařízení podle napětí
Označení
napětí
Název napětí
Jmenovitá napětí U
mn
malé
U ≤ 120V
nn
nízké
120V < U ≤ 1500V
vn
vysoké
1500V < U
46
5.4 Rozdělení elektrických zařízení podle druhu proudu
Střídavá zařízení - jsou elektrická zařízení na stejnosměrný proud
Stejnosměrná zařízení - jsou elektrická zařízení na střídavý proud
5.5 Rozdělení elektrických zařízení podle nebezpečí úrazu
Silnoproudá zařízení - jsou elektrická zařízení, v nichž při obvyklém užívání mohou
vzniknout proudy nebezpečné osobám, užitkovým zvířatům, majetku a věcem.
Slaboproudá zařízení - jsou elektrická zařízení, v nichž při obvyklém užívání nemohou
vzniknout proudy nebezpečné osobám, užitkovým zvířatům, majetku a věcem.
5.6 Rozdělení elektrických zařízení podle spolehlivosti
Zařízení se zvýšenou provozní spolehlivostí - jsou zařízení, jejichž výhradním nebo
hlavním účelem je zabezpečení lidských životů, zajištění chodu důležitých zařízení nebo
objektů. Musí být postavena a provozována tak, aby se vyloučila jejich selhání, pokud je to
technicky možné, popř. nejde-li o zabezpečení lidských životů, pokud je to hospodárné.
Zařízení s obvyklou provozní spolehlivostí - jsou zařízení, jejichž selhání může způsobit
podstatné ohrožení a zastavení výroby, aniž přitom nastane ohrožení osob.
Jednoduchá zařízení - jsou zařízení, jejichž selhání nemůže způsobit ohrožení lidských
životů ani výroby.
5.7 Připojování elektrických zařízení
Připojování elektrických zařízení k elektrickým instalacím se provádí buď přívody
pevnými, přívody poddajnými nebo přívody pohyblivými.
V případě přívodů pevných platí pro tyto přívody stejná pravidla jako pro elektrické
instalace.
V případě přívodů poddajných je přívod sice připojen pevně na obou koncích, ale je
prováděn kabely pro pohyblivé přívody a umožňuje jistý (obvykle malý) pohyb elektrickým
zařízením.
Přívody pohyblivé jsou obvykle vybaveny vidlicí, přičemž samotné připojení se provádí
zastrčením vidlice do zásuvky, která je součástí elektrické instalace.
47
5.7.1 Pohyblivé přívody elektrických zařízení
Z hlediska způsobu připojení dělíme pohyblivé elektrické přívody na:
1) Pevně připojené – jedna strana přívodu je pevně připojena k zařízení a na druhém
konci přívodu je připojena vidlice
2) Oddělitelné – na jedné straně je přívod opatřen vidlicí a na druhé stravě je opatřen
nástrčkou (nebo podobně), která umožňuje spojení s elektrickým předmětem.
Nástrčka však není určena k běžnému používání jako vidlice.
3) Prodlužovací – přívod je na jedné straně vybaven vidlicí a na druhé straně je vybaven
pohyblivou zásuvkou (nebo zásuvkami)
Pohyblivé přívody jsou vždy prováděny z kabelů s licnovými (lankovými) vodiči.
Všechny pohyblivé přívody musejí být provedeny tak, aby byly vodiče odlehčeny od
namáhání na mechanický tah (tah přenáší vnější izolace kabelu, nikoliv vodiče nebo jejich
pracovní izolace).
Pohyblivé přívody musejí být provedeny tak, aby v případě, kdy dojde k překročení
mechanické pevnosti přívodu v tahu (vytržení kabelu z vidlice nebo nástrčky), došlo
k vytržení, nebo přetržení ochranného vodiče až jako posledního. To se obvykle zajišťuje tím,
že ochranný vodič je ponechán vždy o něco delší.
Pohyblivé přívody bez ochranného vodiče je povoleno vytvářet pouze v provedení, kdy je
vidlice neoddělitelně spojená s přívodem (např. jednolitý plastoví výlisek) a na druhé straně je
buď pevně spojen se zařízením, nebo je vybaven nezáměnnou zástrčkou bez ochranných
kontaktů.
V případě oddělitelných přívodů musí mít vidlice i zástrčka stejný počet pólů.
Je zakázán zhotovovat přívody s vidlicí na obou koncích.
V České republice se pro běžný jednofázový rozvod elektrické energie (230V/50Hz)
používají zásuvky a vidlice typu E s ochranným kolíkem v zásuvce a ochrannou zdířkou na
vidlici. Jedná se o tzv. Francouzko-Belgický typ.
48
Obr. 5-1 Vidlice typu E používaná v ČR [26]
5.7.2 Připojování zásuvek
Připojování zásuvek se řídí normou ČSN 33 2130 ed.2
V české republice platí, že zásuvky se zapojují tak, aby měli ochranný kolík nahoře (tím
nejsou dotčeny vícenásobné zásuvky s rozdílnou orientací ochranných kolíků). Při pohledu
z čela platí, že je-li ochranná kolík nahoře, pak v pevných zásuvkách vždy platí, že fázový
vodič se připojuje na levou zdířku a střední vodič na pravou zdířku (běžné sítě TN-S).
U starších instalací se sítěmi TN-C seje taktéž ochranný kolík nahoře, fáze se přivádí na
levou zdířku, ale ochranný vodič s funkcí středního (PEN) se přivádí nejprve na ochranný
kolík a až poté je propojen na pravou zdířku.
Obdobně se pak zapojují i zásuvky třífázové.
Platí, že běžné jednofázové zásuvky v domovních instalacích, se používají pro napětí
fázové tedy 230V a proud maximálně 16A (Zásuvky mají jmenovité hodnoty 250V/16A).
49
Obr. 5-2 Zásuvka typu E používaná v ČR [25]
Správné připojování zásuvek v sítích TN-S je na následujícím obrázku
Obr. 5-3 Správné zapojení zásuvek v sítích TN-S [1]
50
Správné připojování zásuvek v sítích TN-C je na následujícím obrázku
Obr. 5-4 Správné zapojení zásuvek v sítích TN-C [1]
Platí, že spotřebiče s výkonem 2000W a vyšším musí mít vlastní přívod s vlastním
jištěním.
Na jeden obvod (jeden jistič) se nesmí připojit více než 10 zásuvek nebo dvojzásuvek.
5.7.3 Rozbočky (rozdvojky)
Specifickým druhem elektrického zařízení jsou rozbočky (lidově nazývané rozdvojky,
nebo roztrojky). Jejich účelem je umožnit na jednu zásuvku připojit více elektrických
zařízení. Jedná se o zařízení na pomezí zásuvky a pohyblivého přívodu.
Nikdy nesmí být překročeny nominální hodnoty rozbočky – zásuvky má napětí 230V a
umožňuje proud 16A (to odpovídá 3680W), ale mnoho rozboček má omezený výkon na
2000W).
Nikdy se nesmí zapojovat více rozboček za sebe.
Někdy se na trhu objevují rozbočky v provedení odporujícím normám. Na jedné straně
mají prohozenou zdířku fáze a středního vodiče (fáze vpravo). To bylo typické pro staré
výrobky tohoto typu. Opět se nám ale začali objevovat na trhu od nekvalitních výrobců.
51
Obr. 5-5 Rozbočka(rozdvojka) [28]
5.8 Krytí elektrických zařízení
Mluvíme-li o krytí elektrických zařízení, máme na mysli ochranu elektrického zařízení,
která je provedená konstrukčně a jejímž účelem je zabránit vniknutí pevných částic a vniknutí
vody. Schopnost ochrany, kterou dané zařízení má, je vyjádřen takzvaným IP kódem. Ten je
rozebrán v normě ČSN EN 60529.
IP kód má podobu písmen IP, která jsou následována dvěma čísly a mohou být doplněna
ještě dvěma písmeny. IP kód tak může například mít podobu IP 34CM
Tab. 5-3 Systém rozklíčování IP kódu
Rozklíčování IP kódu
IP
Označení
3
4
C
M
První číslo
Druhé číslo
Přídavné
písmeno
(nepovinné)
Doplňkové
písmeno
(nepovinné)
Stupeň ochrany
proti pevným
částicím (cizí
předměty,
nebezpečný
dotyk, ...)
Stupeň ochrany
proti vniknutí
vody
Vyjadřuje
ochranu proti
nebezpečnému
dotyku
Vyjadřuje
doplňkovou
informaci
52
Tab. 5-4 Stupně ochrany krytí - IP kód
Je-li elektrické zařízení přístroj, musí být IP kód uveden na jeho štítku, nebo krytu.
53
5.9 Třídy ochrany elektrických zařízení
Aby bylo dosaženo vysoké úrovně ochrany před úrazem elektrickým proudem, provádí se
tzv. „Koordinace konstrukce elektrických zařízení a ochranných prostředků v elektrické
instalaci“. Touto problematikou se zabývá norma ČSN EN 61140 ed.2. Zvyšující se číslo
třídy ochrany nemusí znamenat vyšší bezpečnost elektrického zařízení. Znamená pouze jiný
druh použité ochrany, tedy to, že ochrana byla provedena jiným způsobem.
5.9.1 Zařízení třídy ochrany 0
Jedná se o zařízení, která jsou vybavena pouze základní izolací. Jejich ochrana v případě
poruchy této základní izolace (základní ochrany) není nijak zajištěna.
V ČR je použití těchto zařízení zakázáno (vyhl. č. 48/1982 Sb. ČÚBP), jelikož
v případě už jedné poruchy se stávají zařízení nebezpečnými.
V zemích, kde je použití těchto zařízení povoleno se obvykle provozují v kombinaci
s nevodivým okolím.
5.9.2 Zařízení třídy ochrany I
Jedná se o zařízení, která jsou vybavena kromě základní izolace také prostředky, které
umožňují připojit neživé části elektrického zařízení k ochrannému vodiči pevného rozvodu.
Toto připojení neživých částí k ochrannému vodiči musí bát provedeno tak, aby v případě
poruchy základní izolace nemohlo dojít k tomu, že přístupné vodivé části se stanou živými.
Tento typ ochrany je kombinován s ochranami zajišťujícími samočinné odpojení od
zdroje v případě poruchy, které se nacházejícími v instalaci pevného rozvodu.
Obr. 5-6 Značka používaná pro zařízení třídy ochrany I
54
5.9.3 Zařízení třídy ochrany II
Jedná se o zařízení, která nejsou vybavena prostředky pro připojení ochranného vodiče,
ale ochrana (před úrazem elektrickým proudem) je zabezpečena použitím dvojité nebo
zesílené izolace. Ochrana je v tomto případě zajištěna bez ohledu na podmínky v instalaci.
Tato elektrická zařízení se smějí připojovat pouze přívody bez ochranného vodiče a v případě
pohyblivých přívodů i bez ochranného kontaktu.
Obr. 5-7 Značka používaná pro zařízení třídy ochrany II
5.9.4 Zařízení třídy ochrany III
Jedná se o zařízení, jejichž ochrana je zajištěna na základě toho, že jsou napájena malým
bezpečným napětím. Napájecím zdrojem musí být zdroj SELV nebo PELV a zařízení nesmí
být vybaveno prostředky pro připojení ochranného vodiče. V případě že je zařízení napájeno
zdrojem PELV může být vybaveno prostředky k připojení pracovního (nikoliv ochranného)
uzemnění. Zařízení nesmí být vybaveno prostředky umožňujícími připojení živých částí
k zemi. Zařízení musí být vybaveno nezáměnnou vidlicí (nebo zástrčkou), která umožňuje
připojit pouze patřičné napájení (zdroje SELV nebo PELV).
Obr. 5-8 Značka používaná pro zařízení třídy ochrany III
55
5.10 Bezpečný výrobek
Bezpečný výrobek je definován v Zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti
výrobků.
Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných
podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé
použitelnosti nebezpečí, nebo jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti
a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí při užívání výrobku
Z hlediska bezpečnosti výrobku se sledují následující kritéria
a) vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho
montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah a srozumitelnost návodu, způsob
užívání včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení
a označení výstrah, návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších
údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje a informace musí být vždy
uvedeny v českém jazyce,
b) vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s dalším výrobkem,
c) způsob předvádění výrobku,
d) rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti
a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.
Za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního
předpisu, který přejímá právo Evropských společenství a kterým se stanoví požadavky na
bezpečnost výrobku nebo na omezení rizik, která jsou s výrobkem při jeho užívání spojena.
Jestliže však takovýto právní předpis stanoví pouze některá hlediska bezpečnosti, ostatní
hlediska se posuzují podle tohoto zákona.
5.11 Elektrické ruční nářadí
Elektrickým ručním nářadím rozumíme zařízení držená v ruce, které pro svoji funkci
používá napájení elektrickým proudem a vykonávají funkci nářadí.
Příkladem elektrického ručního nářadí mohou být:
-ruční elektrické vrtačky
-ruční elektrické hoblíky
-ruční elektrické sponkovače
-a mnohá další
Elektrické ruční nářadí je specifickým druhem elektrických zařízení. Tím že je drženo
v ruce, zvyšuje se pravděpodobnost úrazu elektrickým proudem v případě porušení izolace.
Z toho důvodu je třeba dbát zvýšené péče o stav elektrického ručního nářadí.
56
6 ČINNOSTI NA ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍCH
Činnost na elektrických zařízeních se dělí na obsluhu elektrických zařízení a na práci na
elektrických zařízeních. Nejvýznamnější normou v této oblasti (a v podstatě i základním
předpisem) je ČSN EN 50110-1 ed.2. Ta je doplněna dalšími dílčími normami.
6.1 Vybrané pojmy
Práce – práce na elektrickém zařízení a v jeho blízkosti, při které se vyskytuje elektrické
riziko
Práce na elektrickém zařízení – práce na elektrickém zařízení a v jeho blízkosti jako je
zkoušení a měření, oprava, výměna, úprava, rozšíření, montáž a prohlídka
Práce pod napětím – veškeré práce, při které se osoba dostane do styku s živými částmi
nebo zasahuje do ochranného prostoru buď částmi těla, nářadím, zařízením nebo předměty,
kterých se dotýká
Práce v blízkosti živých částí – veškeré pracovní činnosti, při kterých osoba částmi těla,
nářadím nebo jiným předmětem zasahuje do zóny přiblížení, aniž by zasáhla do ochranného
prostoru.
Pracoviště - je prostor vymezený pro práce
Vedoucí práce - osoba pověřená přímou odpovědností za pracovní činnost
Prokazatelně – je druh činnosti, při kterém organizace musí prokázat (předložit) záznam,
který musí být podepsán oběma stranami. Obvykle se vztahuje na školení, instruktáže a
zácviky. V tokovém případě musí záznam podepsat školitel i školený. Ze záznamu nutně musí
vyplívat, že proběhlo řádné školení v dané věci. Předání listin, norem, předpisů a podobně
není považováno za prokazatelné poučení, byť by i byly materiály předány proti podpisu. Ze
záznamu musí bát patrné co bylo obsahem poučení.
Práce podle pokynů – Jde o práci, kdy nadřízený vydá pouze nejnutnější pokyny k jejímu
provádění. Osobou odpovědnou je v takovém případě osoba, která práci provádí.
Práce pod dohledem - Jde o práci, kdy nadřízený (osoba dohlížející) vydá pouze
podrobnější pokyny k jejímu provádění a přesvědčí se, že jsou provedena nutná bezpečnostní
opatření. Dohlížející poté vykonává občasnou kontrolu, zda jsou dodržovány bezpečnostní
předpisy. Osobou odpovědnou je v takovém případě osoba, která práci provádí.
57
Práce pod dozorem - Jde o práci, kdy nadřízený (osoba dozorující) je trvale přítomna
během práce. Dozorující vykonává trvalou kontrolu, zda jsou dodržovány bezpečnostní
předpisy. Osobou odpovědnou je v takovém případě osoba, která práci dozor.
6.2 Zakázané práce
Je zakázáno provádět práce:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
8)
pod napětím v provozech těsných a horkých
pod napětím venku za tmy
pod napětím venku za deště
pod napětím venku za mlhy
pod napětím venku za sněžení
pod napětím venku za bouřky
pod napětím venku za silného větru
v blízkosti neohrazených živých částí pod napětím, nacházejí-li se po obou stranách
pracovníka, za jeho zády, pod ním, nebo nad ním, v případě kdy pracuje sehnutý a po
vzpřímení by se jim nebezpečně přiblížil
Zároveň platí, že pro veškeré práce mohou provádět pouze osoby s platnou
elektrotechnickou kvalifikací (vyhláška 50/1978 Sb.). Osobám bez platné kvalifikace
jsou zakázány všechny práce na elektrických zařízeních.
6.3 Bezpečná práce na elektrických zařízeních
K dosažení toho, aby byla práce na elektrických zařízeních bezpečná, se používá hned
několik metod. Jedná se především o použití:
1) Bezpečnostních sdělení
2) Ochranných a pracovních pomůcek
3) Technických a organizačních opatření
Bezpečnostními sděleními se zabývá norma ČSN ISO 3864, kdežto ochrannými a
pracovními pomůckami stejně jako technickými a organizačními opatřeními se zabývá norma
ČSN EN 50110-1 ed.2.
58
6.3.1 Bezpečnostní sdělení
Jedná se o sdělení, která upozorňují na stav elektrických zařízení a na ohrožení od nich
plynoucí .
Mohou být prováděna:
1) Graficky
2) Světelně
3) Akusticky
Mohou vyjadřovat:
1)
2)
3)
4)
Zákaz
Příkaz
Výstrahu
Informaci
Z toho plyne, že pro bezpečnostní sdělení je možné použít:
1) Bezpečnostní tabulky nápisy
2) Bezpečnostní barevná označení
3) Barevná světelná návěstidla
Je zakázáno, aby byly bezpečnostní tabulky umístněny na živých částech elektrických
zařízení.
Tab. 6-1 Barvy bezpečnostních tabulek a jejich tvary
Význam
Tvar značky
Červená
zákaz
Kruh
Modrá
příkaz
Kruh
Žlutá
výstraha
Trojúhelník
Zelená
informace
Čtverec (obdélník)
Bezpečnostní barva
59
Tab. 6-2 Bezpečnostních barvy ovladačů a sdělovačů
Bezpečnostní barva
Význam
Červená
Nebezpečí
Modrá
Zvláštní význam
Žlutá
Mimořádný stav
Zelená
Bezpečí
Bílá, šedá, černá
Bez zvláštního významu
6.3.2 Ochranné a pracovní pomůcky
Ochranné pomůcky jsou předměty, jejichž účelem je poskytnout osobě pracující na
elektrickém zařízení ochranu před úrazem elektrickým proudem
Může se jednat například o:
- -ochrannou izolační přilbu
- -izolační ochranné rukavice
- -izolační koberce
- -zábrany
Pracovní pomůcky jsou takové předměty, které mají práci na elektrických zařízeních.
Může se jednat například o:
-izolované nářadí
-měřicí přístroje
-žebříky
Ochranné i pracovní pomůcky je zaměstnavatel povinen poskytovat v rozsahu, který
odpovídá činnosti, kterou zaměstnanec vykonává. Kontrola (řádného stavu) se provádí před
každým použitím. Ochranné a pracovní pomůcky musejí být pravidelně zkoušeny.
6.3.3 Technická a organizační opatření
U složitých prací, nebo v případě složitých bezpečnostních podmínek se opatření
vydávají písemně.
60
Základní pravidla pro bezpečnou práci na elektrických zařízeních:
Odpojit elektrické zařízení od napájení (elektrické sítě)
Zabezpečit elektrické zařízení proti opětovnému připojení (zapnutí)
Ověřit, že elektrické zařízení je ve stavu bez napětí
Uzemnit, zkratovat (nebo obojí) části elektrického zařízení, na kterém se bude
pracovat
5) Oddělení pracujících od zařízení pod napětím, která jsou v blízkosti místa práce
pomocí krytů nebo zábran
1)
2)
3)
4)
6.4 Předpisy pro práci obsluhu a práci na elektrických zařízeních
Činnost na elektrických zařízeních můžeme rozdělit na obsluhu a práci.
Platí, že při práci a obsluze elektrických zařízení je třeba s řídit:
-zákony (především zákoník práce, ale i jiné)
-vyhláškami (například vyhl. 50/1978 Sb.)
-normami (jsou-li závazné, nebo bylo-li nařízeno podle nich postupovat)
-místními předpisy
-příkazem B
-bezpečnostními tabulkami
-návody k obsluze
-zdravím rozumem
6.4.1 Obsluha elektrických zařízení
Obsluha je taková činnost na elektrickém zařízení, ke které nejsou zapotřebí nástroje a
zároveň při ní obsluha nepřichází do styku s živými částmi elektrických zařízení (spínání,
regulace,...).
Obsluhu dělíme na:
1) jednoduchou – v případě chyby pracovníka nehrozí škody na životě, zdraví a majetku
2) složitá - v případě chyby pracovníka hrozí škody na životě, zdraví a majetku
6.4.2 Práce na elektrických zařízeních
Práce je taková činnost na elektrickém zařízení, ke které jsou zapotřebí nástroje, nebo při
ní obsluha přichází do styku s živými částmi elektrických zařízení.
61
Obvykle dělíme podle:
1) přítomnosti napětí:
-pod napětím
-v blízkosti napětí
-bez napětí
2) podle míry samostatnosti práce:
-podle pokynů
-pod dohledem
-pod dozorem
6.5 Orgán odborného dozoru nad bezpečností práce
V současné době existuje několik orgánů státního odborného dozoru. Nejdůležitější
z pohledu bezpečnosti práce v elektrotechnice jsou:
1) Státní úřad inspekce práce (SÚIP)
2) Inspektoráty práce (IP)
3) Technická inspekce České republiky (TIČR)
6.5.1 Státní úřad inspekce práce
Řídí činnost inspektorátů práce a organizací státního dozoru, tedy Technické inspekce
České republiky.
Provádí také výzkum v oblasti bezpečnosti práce a technických zařízení.
Je v jeho kompetenci rozhodovat o odvoláních proti opatřením vydaným inspektoráty
práce.
6.5.2 Inspektoráty práce
Dozorují dodržování předpisů zajišťujících bezpečnost práce.
Podílejí se na vyšetřování příčin pracovních úrazů, havárií technických provozů,
průmyslových otrav, ...
Poskytují bezplatné poradenství zaměstnavatelům i pracovníkům za účelem vyhovění
předpisům zajišťujících bezpečnost práce.
Rozhodují o odnětí nebo omezení oprávnění provádět revize, zkoušky, montáže, opravy a
výrobu vyhrazených technických zařízení.
Rozhodují o odnětí nebo omezení osvědčení provádět revize, zkoušky, montáže, opravy a
obsluze vyhrazených technických zařízení.
62
6.5.3 Technická inspekce České republiky
Dříve Institut technické inspekce (ITI).
Vykonává státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení.
Provádí zkoušky a přezkušování revizních techniků
6.6 Prohlídky a revize
Prohlídkou rozumíme zjištění, zda je prováděna péče o technický stav zařízení. Může ji
provádět jakýkoliv odborník (osoba znalá) v oboru, na který je prohlídka zaměřena.
Revizí rozumíme pravidelné zjištění stavu elektrického zařízení a to za účelem zjistit, zda
je zařízení bezpečné. Může ji provádět pouze revizní technik. Revize se provádí vždy nejméně
jednou za časový úsek stanovený právními předpisy (normami). Revizní technik však může,
na základě stavu zařízení, tuto lhůtu zkrátit. Každé elektrické zařízení musí mít výchozí
revizi, pravidelné revize a v případě že je prováděna oprava, tak i revizi po opravě. Elektrické
zařízení bez platné revize nesmí být provozováno.
Revize běžných elektrických zařízení se řídí normami:
- ČSN 33 1500
- ČSN 33 1600 ed. 2
- ČSN 33 2000-6
Podle zvláštních norem probíhají revize
- Zdravotnické el. přístroje
- El. zařízení pro prostory s nebezpečím výbuchu
- Svářečky a svařovací zařízení
- El. zařízení pro hornickou činnost
ale i jiných elektrických zařízení
63
7 KVALIFIKACE V ELEKTROTECHNICE PODLE
VYHLÁŠKY 50/1978 SB.
Rozdělení kvalifikačních stupňů, které jsou nutné pro činnost osoby vykonávajících práci
na v elektrotechnice, stanový Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského
úřadu ze dne 19. května 1978 o odborné způsobilosti v elektrotechnice (ve znění vyhlášky č.
98/1982 Sb.).
Tato vyhláška také stanoví, jaké jsou podmínky získání jednotlivých kvalifikačních
stupňů.
„Za elektrická zařízení se pro účely této vyhlášky považují zařízení, u nichž může dojít k
ohrožení života, zdraví nebo majetku elektrickým proudem, a zařízení určená k ochraně před
účinky atmosférické nebo statické elektřiny.“ [18]
To, jaké práce smějí osoby s jednotlivými kvalifikačními stupni provádět je stanoveno
v normě ČSN EN 50110-1 ed.2 a částečně i v normě ČSN 33 1310 ed.2. Vyhláška sama se
odvolává na normu ČSN 34 3100, která je však již neplatná a v současné době ji nahrazuje
právě norma ČSN EN 50110-1 ed.2.
Vyhláška stanoví, že kromě osob bez elektrotechnické kvalifikace existují i:
Pracovníci seznámení (§3)
Pracovníci poučení (§4)
Pracovníci znalí (§5)
Pracovníci pro samostatnou činnost (§6)
Pracovníci pro řízení činnosti (§7)
Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovníci pro
řízení provozu (§8)
7) Pracovníci pro provádění revizí (§9)
8) Pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování (§10)
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7.1 Osoby bez elektrotechnické kvalifikace
Osoby bez elektrotechnické kvalifikace jsou všechny osoby s výjimkou osob, které mají
kvalifikaci podle §3 až §10.
Mohou provádět jednoduchou obsluhu Elektrických zařízení mn a nn, nesmí se však
jednat o zařízení, u kterých by mohli přijít do styku s živými částmi nebo nebezpečným
napětím.
Mohou provádět údržbu elektrických zařízení, nesmějí však k jejich rozebírání používat
nástroje.
Pracují-li, nebo pohybují-li se v blízkosti elektrických zařízení pod napětím, nesmějí se
přiblížit k nekrytým živým částem blíže, než je uvedeno v tabulce
64
Tab. 7-1 Minimální vzdálenosti od částí pod napětím pro osoby bez elektrotechnické
kvalifikace
nad
1
Jmenovité napětí (kV)
do (včetně)
1
35
Vzdálenost (cm)
100
200
35
110
300
110
220
400
220
400
500
7.2 Pracovníci seznámení (§3)
„Pracovníci seznámení jsou ti, kteří byli organizací v rozsahu své činnosti seznámeni s
předpisy o zacházení s elektrickými zařízeními a upozorněni na možné ohrožení těmito
zařízeními.“ [18]
Seznámení musí být prokazatelné.
Mohou provádět tytéž činnosti jako osoby bez elektrotechnické kvalifikace.
7.3 Pracovníci poučení (§4)
„Pracovníci poučení jsou ti, kteří byli organizací v rozsahu své činnosti seznámeni s
předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, školeni v této činnosti, upozorněni na možné
ohrožení elektrickými zařízeními a seznámeni s poskytováním první pomoci při úrazech
elektrickým proudem.“ [18]
Pracovníci poučení mohou:
- samostatně obsluhovat jednoduchá elektrická zařízení všech napětí.
- pracovat na částech elektrického zařízení nn bez napětí.
- pracovat v blízkosti nekrytých částí nn pod napětím ve vzdálenosti větší než 20 cm
s dohledem
- provádět jednoduché práce, které jsou určeny pracovním návodem schváleným
orgánem dozoru, jinak na částech pod napětím pracovat nesmějí
- měřit zkoušecím zařízením (např. informativní zkoušky výrobků na výstupní
kontrole)
- pracovat na vypnutých zařízeních vn a vvn s dohledem.
- pracovat v blízkosti částí pod napětím pod dozorem (minimální vzdálenosti viz
Tab.7-2)
65
Tab. 7-2 Minimální vzdálenosti od částí pod napětím pro pracovníky poučené
nad
10
Jmenovité napětí (kV)
do (včetně)
10
35
Vzdálenost (cm)
50
90
35
110
170
110
220
250
220
400
450
7.4 Pracovníci znalí (§5)
„Pracovníci znalí jsou ti, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze 2
vyhlášky a po zaškolení složili zkoušku v rozsahu stanoveném ve vyhlášce.“ [18]
Pracovníci znalí mohou:
- samostatně obsluhovat jednoduchá i složitá elektrická zařízení všech napětí.
- samostatně pracovat na částech elektrického zařízení nn bez napětí, v blízkosti napětí
i pod napětím. Za nepříznivých podmínek (vlhko, mokro, horko, venkovní prostředí)
smějí pracovat na elektrických zařízeních nn pod napětím pouze s dozorem
pracovníka znalého s vyšší kvalifikací a to při použití předepsaných ochranných a
pracovních pomůcek.
- samostatně pracovat na částech elektrického zařízení vn a vvn bez napětí
- pracovat v blízkosti elektrického zařízení vn a vvn pod napětím s dohledem nebo s
dozorem
7.5 Pracovníci znalí s vyšší kvalifikací (§6 až §10)
Smějí provádět veškerou obsluhu a práci na elektrických zařízeních, kromě prací
zakázaných.
Jedná se o pracovníky:
1) Pracovníci pro samostatnou činnost (§6)
2) Pracovníci pro řízení činnosti (§7)
3) Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovníci pro
řízení provozu (§8)
4) Pracovníci pro provádění revizí (§9)
Pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování (§10)
66
7.5.1 Pracovníci pro samostatnou činnost (§6)
„Pracovníci pro samostatnou činnost jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří
a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v §5,
b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze vyhlášky,
c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném ve vyhlášce znalosti potřebné
pro samostatnou činnost.“ [18]
7.5.2 Pracovníci pro řízení činnosti (§7)
„Pracovníci pro řízení činnosti jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří
a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v §6 nebo v §5,
b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou ve vyhlášce,
c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném vyhláškou znalosti potřebné
pro řízení činnosti.“ [18]
7.5.3 Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a
pracovníci pro řízení provozu (§8)
„Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem jsou pracovníci znalí
s vyšší kvalifikací, kteří splňují požadavky pro pracovníky uvedené v §7 nebo v §6
b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou ve vyhlášce,
c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném vyhláškou znalosti potřebné
pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem.
Pracovníci pro řízení provozu jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří
a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v §7 nebo v §6,
b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou ve vyhlášce,
c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném ve vyhlášce znalosti potřebné
pro řízení provozu.“ [18]
7.5.4 Pracovníci pro provádění revizí (§9)
„Pracovníci pro provádění revizí elektrických zařízení (dále jen "revizní technici") jsou
pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené ve
vyhlášce, praxi uvedenou ve vyhlášce a na žádost organizace složili zkoušku před některým z
příslušných orgánů dozoru.“ [18]
67
7.5.5 Pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení
projektování (§10)
„Pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování jsou ti,
kteří mají odborné vzdělání a praxi určené zvláštními předpisy a složili zkoušku ze znalosti
předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a z předpisů souvisejících
s projektováním.“ [18]
7.6 Kvalifikace ve zvláštních případech
„Absolventi vysoké školy elektrotechnické a absolventi přírodovědecké fakulty oboru
fyziky, kteří pracují jako asistenti v laboratořích škol všech stupňů, se považují na svých
pracovištích za pracovníky pro řízení činnosti, pokud složili zkoušku v rozsahu stanoveném
vyhláškou. Jejich znalosti musí být ověřovány přezkoušením nejméně jednou za tři roky.“ [18]
„Pracovníci vědeckých, výzkumných a vývojových ústavů, kteří mají vysokoškolské
vzdělání, v rámci výuky složili zkoušky z elektrotechniky, elektroniky nebo fyziky, nebo složili
závěrečnou zkoušku z elektrotechniky nebo jaderné fyziky na střední odborné škole a kteří
vykonávají experimentální práci na vymezených vědeckých, výzkumných nebo vývojových
pracovištích, se považují za pracovníky pro samostatnou činnost, pokud složili po zaškolení
zkoušku v rozsahu stanoveném Vyhláškou. Jejich znalosti musí být ověřovány nejméně jednou
za tři roky.“ [18]
„Učitelé, kteří používají při výuce na školách elektrická zařízení pod napětím, se považují
pro tuto činnost za pracovníky pro samostatnou činnost, musí však být v používání zařízení
prokazatelně zaškoleni a jejich znalosti bezpečnostních předpisů souvisejících s jejich činností
musí být ověřovány přezkoušením nejméně jednou za tři roky.“ [18]
7.7 Zkoušky a přezkušování pracovníků
Zkoušku nebo přezkoušení provádí:
U pracovníků §5 provádí pracovník pověřený organizací s některou z kvalifikací
uvedených v §6 až 9.
U pracovníků §6 provádí alespoň tříčlenná komise pověřená organizací, přičemž alespoň
jeden její člen musí mít některou z kvalifikací uvedených v §7 až 9.
U pracovníků §7 provádí alespoň tříčlenná komise pověřená organizací, přičemž alespoň
jeden její člen musí mít některou z kvalifikací uvedených v §8 až 9. O termínu a místě konání
68
zkoušek nebo přezkoušení prokazatelně uvědomí organizace příslušný orgán dozoru alespoň
čtyři týdny před jejich konáním.
Předmětem zkoušek a přezkoušení jsou:
a)předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které souvisí s činností na
elektrickém zařízení příslušného druhu a napětí, kterou má zkoušený pracovník vykonávat,
popřípadě řídit,
b) místní pracovní a technologické postupy, provozní a bezpečnostní pokyny, příkazy,
směrnice a návody k obsluze, které souvisí s činností na elektrickém zařízení příslušného
druhu a napětí, kterou má zkoušený pracovník vykonávat, popřípadě řídit,
c) teoretické a praktické znalosti o poskytování první pomoci, zejména při úrazech
elektrickým proudem.
Tab. 7-3 Požadavky pro kvalifikaci podle vyhl. 50/1978 Sb.
§
3
Kvalifikace pracovníků
Pro činnost na elektrických
Označení
zařízeních
Pracovníci
mn, nn
seznámení
Požadavky
Nutné odborné
Požadovaná
vzdělání
odborná praxe
není třeba
není třeba
4
Pracovníci
poučení
mn, nn, vn, vvn
není třeba
není třeba
5
Pracovníci
znalí
mn, nn, vn, vvn
V, SO, ÚSO, VŠ
není třeba
6
Pracovníci pro
samostatnou
činnost
do 1000V
nad 1000V
V, SO, ÚSO, VŠ
V, SO, ÚSO, VŠ
zaškolení
V, SO, ÚSO, VŠ
V
SO, ÚSO, VŠ
V
SO, ÚSO, VŠ
zaškolení
V, SO, ÚSO, VŠ
V, SO
ÚSO
VŠ
V, SO
ÚSO
VŠ
V
SO, ÚSO, VŠ
1 rok
2 roky
6 měsíců
3 měsíce
2 roky
1 rok
3 roky
2 roky
1 rok
6 měsíců
6 roků
4 roky
2 roky
7 roků
5roků
3 roky
2 roky
6 měsíců
hromosvody
do 1000V
7
Pracovníci pro
řízení činnosti
nad 1000V
hromosvody
8
Pracovníci pro
řízení činnosti
prováděné
dodavatelským
způsobem a
pro řízení
provozu
do 1000V
nad 1000V
hromosvody
69
na elektrická zařízeních
strojů, přístrojů a rozvaděčů
9
9
Pracovníci pro
provádění
revizí
na elektrická zařízeních do
1000V včetně hromosvodů
na elektrická zařízeních nad
1000V včetně hromosvodů
na hromosvodech
10
11
V objektech třídy
V, SO
ÚSO
VŠ
V, SO
ÚSO
VŠ
V, SO
ÚSO
VŠ
V, SO
ÚSO, VŠ
Pracovníci pro
samostatné
projektování a
pro řízení
projektování
nad 1000V
SO, ÚSO, VŠ
Kvalifikace ve
zvláštních
případech
Podle pracovního zařazení,
druhu činnosti a vzdělání
Podle pracovního
zařazení, druhu
činnosti
A
4
3
2
7
5
3
8
6
4
3
1
B
7
5
3
9
7
5
9
7
5
5
2
B
5
3
7
5
7
5
5
2
SO, ÚSO, VŠ
do 1000V
Podle zvláštního
předpisu
není třeba
V – vyučení, SO – střední odborné, ÚSO – úplné stření odborné, VŠ - vysokoškolské
Tab. 7-4 Požadavky na prověření kvylifikace kvalifikaci podle vyhl. 50/1978 Sb.
§
3
4
5
6
7
Kvalifikace pracovníků
Pro činnost na
Označení
elektrických
zařízeních
Pracovníci
mn, nn
seznámení
Pracovníci
poučení
Pracovníci
znalí
Pracovníci pro
samostatnou
činnost
Pracovníci pro
řízení činnosti
Požadavky
Maximální
doba mezi
přezkoušeními
určí
zaměstnavatel
Zkušební
komise
Oznamovací
povinnost
není třeba
není třeba
mn, nn, vn, vvn
není třeba
není třeba
určí
zaměstnavatel
mn, nn, vn, vvn
není třeba
není třeba
3 roky
ANO
není třeba
3 roky
ANO
orgán dozoru
(v současnosti
TIČR)
3 roky
do 1000V
nad 1000V
hromosvody
do 1000V
nad 1000V
hromosvody
70
8
Pracovníci pro
řízení činnosti
prováděné
dodavatelským
způsobem a
pro řízení
provozu
Pracovníci pro
9 provádění
9
revizí
10
11
Pracovníci pro
samostatné
projektování a
pro řízení
projektování
Kvalifikace ve
zvláštních
případech
orgán dozoru
(v současnosti
TIČR) +
v předepsaných
případech i
rozvodný
podnik
3 roky
Zkoušku
provádí
výhradně
orgán dozoru
(v současnosti
TIČR)
není třeba
Stanoví
zvláštní
předpis (v
současné době
5 roků)
Stanoví
zvláštní
předpis
orgán dozoru
(v současnosti
TIČR) +
v předepsaných
případech i
rozvodný
podnik
3 roky
ANO
není třeba
3 roky
do 1000V
nad 1000V
ANO
hromosvody
na elektrická
zařízeních strojů,
přístrojů a
rozvaděčů
na elektrická
zařízeních do
1000V včetně
hromosvodů
na elektrická
zařízeních nad
1000V včetně
hromosvodů
na hromosvodech
do 1000V
nad 1000V
Podle pracovního
zařazení, druhu
činnosti a vzdělání
71
8 ELEKTRICKÉ SÍTĚ
Elektrické sítě jsou specifickým typem elektrických zařízení. Jejich rozdělení řeší norma
ČSN 33 2000-1 ed.2 (dříve platná ČSN 33 2000-3 jí byla nahrazena). Toto rozdělení platí pro
sítě střídavé i stejnosměrné.
8.1 Rozdělení sítí a jejich značení
Základní rozdělení elektrických sítí určuje vztah sítě a uzemnění (označuje se prvním
písmenem kódu sítě):
1) Sítě v jednom bodě spojené se zemí – první písmeno znační sítě je písmeno T
2) Sítě oddělené od země nebo spojené se zemí v jednom bodě prostřednictvím velké
impedance - první písmeno znační sítě je písmeno I
Další rozdělení elektrických sítí určuje vztah neživých částí rozvodu a uzemnění
(označuje se druhým písmenem kódu sítě):
1) Neživé části nepřímo spojené se zemí - druhé písmeno znační sítě je písmeno T
2) Neživé části přímo spojené s uzemněným bodem sítě- druhé písmeno znační sítě je
písmeno N (Obvykle je uzemněným bodem sítě střed zdroje, může to však být
například i fázový vodič)
Další rozdělení se týká uspořádání (vztahu) středního a ochranného vodiče (obvykle je
prováděno pouze u sítí TN). Označuje se dalším písmenem nebo písmeny v kódu značení sítě:
1) Ochranný vodič je veden odděleně od vodiče středního - písmeno v znační sítě je
písmeno S (u sítí střídavých se může jednat o oddělené vedení ochranného vodiče od
uzemněného fázového vodiče, u sítí stejnosměrných se může jednat o oddělené
vedení ochranného vodiče od uzemněného krajního vodiče)
2) Ochranný vodič má zároveň funkci vodiče středního (oba vodiče jsou sloučeny
v jeden) - písmeno v znační sítě je písmeno C
8.2 Sítě TN
V ČR se nejčastěji můžeme setkat se sítěmi TN, tj. se sítěmi s jedním bodem sítě
spojeným ze zemí a přímím spojením neživých částí elektrických zařízení s uzemněným
bodem sítě.
72
Sítě TN můžeme dále rozdělit na sítě:
1) TN-S – v celé síti je odděleně veden ochranný a střední vodič
2) TN-C-S – v části (blíže ke zdroji) je ochranný vodič sloučen s vodičem středním,
v další části sítě jsou však ochranný a střední vodič rozděleny a vedeny každý
odděleně (již se znovu nesmějí propojovat)
3) TN-C - ochranný vodič je sloučen s vodičem středním do jednoho vodiče
Obr. 8-1 Příklad sítě TN-S [24]
73
Obr. 8-2 Příklad stejnosměrné sítě TN-S [24]
Obr. 8-3 Příklad sítě TN-C-S [24]
74
Obr. 8-4 Příklad sítě TN-C [24]
8.3 Sítě TT
V sítích TT je, kromě jednoho přímo uzemněného bodu sítě, užíváno k uzemnění
neživých částí nezávislých zemničů.
Obr. 8-5 Příklad sítě TT [24]
75
8.4 Sítě IT
Síť IT je buď zcela izolovaná od země, nebo je se zemí spojena přes velkou impedanci.
Neživé části jsou se zemí spojeny jednotlivě, popřípadě po skupinách, nebo společně spojeny
s uzemněním sítě.
Obr. 8-6 Příklad sítě IT [24]
76
9 ELEKTRICKÉ INSTALACE
Elektrická instalace mají za účel přivést elektrickou energie od vstupu do objektu do
místa jejího užití. Tyto instalace je možné rozdělit na instalace:
1) Domovní a bytové
2) Průmyslové
Tyto instalace jsou z větší části stejné, v mnoha ohledech se však liší. Instalace, ať již
domovní nebo průmyslová, by však měla být především bezpečná.
9.1 Elektrická instalace domovní a bytová
Domovní a bytová elektrická instalace by v ČR měla být vždy v provedení
odpovídajícímu síti TN-S. Je povinnost tak provádět všechny nové a nově rekonstruované
instalace. Tam, kde existují domovní instalace staré, ještě v provedení TN-C, smějí pouze
dožít.
K domu bývá obvykle (od transformátoru) proveden přívod sítě TN-C. V skříni s hlavním
jističem a elektroměrem bývá oddělen samostatný ochranný vodič, čímž vzniká síť TN-C-S.
Bod, kde jsou vodiče rozděleny, bývá přizemněn. V samotném objektu domu je však již
pouze síť TN-S.
Domovní a bytové prostory jsou obvykle (kromě koupelen) z hlediska elektrické
bezpečnosti prostory normální. Zcela výjimečně se může jednat o prostory nebezpečné, nebo
zvlášť nebezpečné (sauny, ...).
Obvykle se předpokládá, že instalace bude vedena buď pod omítkou, nebo v lištách. Ve
sklepních prostorách domů to však nemusí být pravda.
Domovní instalace by měla (nikoliv musejí) obsahovat následující prvky:
1) Nadproudovou ochranu (jističe, pojistky), hlavní i podružné
2) Přepěťové ochrany, hlavní i podružné
3) Proudový chránič (v koupelně, sauně, v prostorech s bazénem může být podružný
citlivější), v případě staré instalace TN-C napěťový chránič
4) Bleskojistky na anténních přívodech a sdělovacích přívodech vedených do domu
vzduchem
Domovní instalace musí být vždy navržena tak, aby její běžnou obsluhu mohli provádět
laici.
Domovní instalace by měla být vždy maximálně přehledná a jednoduchá.
Vždy by měly být striktně odděleny obvody pro napájení osvětlení a obvody pro napájení
zásuvek.
77
Prakticky veškeré domovní rozvody jsou na napěťové hladině 230/400V. to neplatí
prakticky pouze u rozvodu sdělovacích (popř. ovládacích).
9.2 Elektrická instalace v průmyslových rozvodech
V průmyslových rozvodech již neplatí omezení pouze na síť TN-S. Můžeme se zde setkat
se sítí TN-C, ale i IT a TT. Konkrétní typ sítě je volen podle potřeby konkrétního provozu a
s ohledem na bezpečnost.
I zde platí, že síť by měla být bezpečná.
Instalace se v průmyslových rozvodech často vede v žlabech, lištách, ale i po povrchu
omítky v úchytkách.
Instalace již nemusí být zcela jednoduchá a může ke své obsluze předpokládat osoby
s elektrotechnickou kvalifikací.
Předpokládá se, že v průmyslových objektech bude instalace přenášet větší výkony
(proudy), tomu pak odpovídají i větší průřezy vodičů.
Můžeme se setkat i s odlišnými hodnotami napětí. Muže se například jednat o napětí
vysoké, nebo naopak o napětí malé bezpečné (vyžaduje-li to druh provozu).
Vodiče, které se používají, nemusí být vždy pouze izolované. Můžeme se setkat i s vodiči
holými (například na rozvodnách vysokého napětí).
V průmyslových rozvodech se již poměrně často setkáváme s odlišnými prostředími než
v občanské a bytové výstavbě. Může se například jednat o prostředí s nebezpečím výbuchu,
agresivním prostředím, a podobně.
Je-li to jen trochu možné, měli by být instalace v administrativních částech průmyslových
budov prováděny jako sítě TN, nejlépe pak v provedení TN-S.
9.3 Společná pravidla pro domovní a průmyslové instalace
Instalace musí bát v první řadě bezpečná, až poté funkční.
Platí, že propojování vodičů se smí provádět pouze v rozvaděčích, nebo v instalačních
krabičkách.
Vodiče z hliníku jsou povoleny pouze pro průřezy nad 16mm2. Pod tuto hodnotu je
používání hliníkových vodičů pro instalace zakázáno. To prakticky vylučuje jejich použití
v občanské a bytové výstavbě.
Všechny vodiče musejí být řádně značeny (barevně, ...).
V běžných případech by mala být instalace prováděna pomocí kabelů. Provádění
instalace formou jednotlivých vodičů by se mělo provádět pouze v případech, kdy je k tomu
závažný důvod.
Pevné (nepohyblivé) instalace se provádějí z vodičů s plným průřezem. Instalace
pohyblivé se provádějí licnovými vodiči (splétané lankové vodiče).
78
9.4 Problematika instalací s vodiči z hliníku
U starých dožívajících instalace provedených hliníkovými vodiči je povolena náhrada
stávajících hliníkových vodičů opět hliníkem, ale s minimálním průřezem 2,5mm2.
Při výměně zařízení (především jističů) je možné použít pouze takové, které byly
testovány na provoz s hliníkovými přívody.
Hliník a měď vytvářejí na styku elektrický článek – koroze.
Hliník pod tlakem značně teče!!!!!!! Při silném utažení pod šroub, z pod šroubu, vyteče
do stran.
Hliník má nízkou mez cyklické únavy (při opakovaném ohýbání snadno praská).
Hliník na povrchu vytváří tenkou vrstvičku Al2O3. Jedná se v podstatě o keramiku
(elektrický izolant). To je zvláště nepříjemné v případě, že dojde vlivem elektrochemické
koroze, k zesílení teto vrstvy.
Vlivem velkých přechodových odporů u instalace, která je ve špatném stavu může
docházet k požárům.
Hliníkové vodiče a kabely malých průřezů umí takzvaně hořet ve zdech. Jedná se o
proces, kdy dojde k proražení izolace mezi fázovým vodičem a středním vodičem, nebo mezi
dvěma fázovými vodiči. Za jistých okolností může být procházející proud omezen fyzikálními
vlastnostmi hliníku (nevodivá povrchová vrstvička, nižší elektrická vodivost, ...) a nedojde tak
k překročení vypínacích hodnot nadproudových ochran (jističe, pojistky). V takovém případě
začne hořet v místě poruchy elektrický oblouk, který postupně upaluje izolaci i samotné
vodiče směrem ke zdroji. To může vyvolat požár. Pouhé vypnutí a znovu zapnutí přívodu do
instalace obvykle nezpůsobí přerušení tohoto jevu. Obvykle dojde k znovu vytvoření oblouku.
Takovou část instalace je třeba fyzicky odpojit a provést opravu. Dojde-li k takovémuto jevu
je na výměnu „zralá“ celá instalace.
Podobné nešvary se u rozvodů z měděných vodičů nevyskytují.
9.5 Barevné značení vodičů
Pro snadnou identifikaci vodičů, která umožňuje bezpečnou práci na elektrických
zařízeních, se v běžných případech používá barevné značení vodičů. To platí o vodičích
holých (neizolovaných) i vodičích izolovaných. Barevné znační vodičů se řídí normami
ČSN 60445 ed.4 a ČSN 33 0165.
79
9.5.1 Barevné značení izolovaných vodičů střídavých soustav
Tab. 9-1 Barevné značení izolovaných vodičů střídavých soustav
Vodič nebo žíla kabelu
funkce
Písemné značení
Fázový nebo
L (L1, L2, L3)
krajní
Slovně
Barevné značení
Barva
černá, hnědá, šedá
Střední
N
světle modrá
Ochranný
PE
žlutá/zelená1
Ochranný
s funkcí středního
PEN
žlutá/zelená1
(+světle modrá2)
1
Poměr by měl být 50% na 50%
V případě, že je možné v instalaci zaměnit vodiče PE a PEN, provádí se doznačení
vodiče PEN na konci Světle modrou (nasazení bužírky).
2
9.5.2 Barevné značení izolovaných vodičů stejnosměrných soustav
Tab. 9-2 Barevné značení izolovaných vodičů stejnosměrných soustav
Vodič nebo žíla kabelu
funkce
Písemné značení
Slovně
Barevné značení
Barva
Kladný pól
L+
tmavě červená
Záporný pól
L-
tmavě modrá
Vodič ve středu
M
světle modrá
Ochranný
PE nebo PEM
žlutá/zelená1
1
Poměr by měl být 50% na 50%
80
9.5.3 Barevné značení holých vodičů střídavých soustav
Tab. 9-3 Barevné značení holých vodičů střídavých soustav
Vodič nebo žíla kabelu
funkce
Písemné značení
Fázový nebo
L (L1, L2, L3)
krajní
Střední
N
Slovně
Barevné značení
Barva
oranžová1
světle modrá
Ochranný nebo
ochranný s funkcí
PE nebo PEN
žlutá/zelená2
středního
1
V případech, kdy je nutné rozlišovat vodiče jednotlivých fázi, provádí se to doplněním
oranžové barvy vodičů o černé pruhy, přičemž platí, že počet pruhů odpovídá pořadí fáze.
2
Poměr by měl být 50% na 50%, barvy by se měli pravidelně střídat.
9.6 Značení vodičů a svorek elektrických předmětů písmeny
Značení vodičů a svorek elektrických předmětů písmeny se zabývá norma
ČSN EN 60445 ed.4.
Značení se provádí velkými písmeny latinské abecedy s výjimkou písmen I a O (hrozí
zaměnitelnost) a arabskými číslicemi.
Je také přípustné použít znaky + a-.
Může se jednat o jednotlivá písmena (čísla, znaky), často však jde o jejich skupiny.
V takovém případě je přípustné používat v rámci lepší orientace i oddělení tečkou například
L1.3 (třetí vodič první fáze).
Je li třeba pro značení vodič nebo svorek použít jiná písmena než standardní, volí se pro
stejnosměrné prvky písmena z první polovina abeceda, kdežto pro střídavé prvky písmena
z druhé poloviny abecedy.
81
Tab. 9-4 Značení vodičů a svorek elektrických předmětů písmeny
Název
Fáze (libovolná)
1. fáze
2. fáze
3. fáze
Střední vodič
Kladný pól
Záporný pól
Vodič ve středu
Ochranný vodič
Ochranný vodič s funkcí
vodiče středního
Ochranný vodič s funkcí
vodiče ve středu
Ochranný vodič s funkcí
vodiče vedení (obvykle fáze)
Vodič pracovního uzemnění
Vodič pracovního
pospojování
Označení
Vodič
Střídavá elektrické předměty
L
L1
L2
L3
N
Stejnosměrné elektrické předměty
L+
LM
Zvláštní druhy vodičů a svorek
PE
Svorka
U
U
V
W
N
+ nebo C
- nebo D
M
PE
PEN
PEN
PEM
PEM
PEL
PEL
FE
FE
FB
FB
V případě, že má elektrický předmět vstupní i výstupní svorky, značí se vstupní svorky
číslicí 1 (např. U1, V1, W1) a výstupní svorky číslicí 2 (např. U2, V2, W2).
9.7 Požární bezpečnost elektrických instalací
Požární bezpečností elektrických instalací se rozumí jejich schopnost požáru odolávat,
dále jej nešířit, při požáru nepůsobit další nebezpečí a podobně.
Elektrické instalace i elektrická zařízení:
1) musejí být navržena a vyrobena tak, aby odolávali alespoň po předepsanou dobu všem
rizikům, jejichž výskyt se předpokládá, a to s alespoň minimální rezervou bezpečnosti
2) by se po tuto dobu neměli stát nebezpečnými
3) i po uplynutí této doby by měla být rizika jimi způsobovaná pokud možno minimální
82
Požadavky na požární bezpečnost se odvíjejí od:
1) účelu použití zařízení, nebo instalace
2) prostředí, ve kterém má zařízení, nebo instalace pracovat
-normální
-s nebezpečím požáru
-v prostorách pro shromažďování většího počtu osob
-......
3) dalších požadavků podle zvláštních předpisů, pro specifická zařízení nebo instalace
-požární hlásiče
-nouzové osvětlení
-nouzové výtahy
-......
Elektrické instalace dělíme z hlediska požární bezpečnosti na:
1) instalace běžné – žádná zvýšená ochran, pouze běžné kabely
2) instalace ve vybraných prostorech – požadavky podle konkrétních prostor
3) instalace se zabezpečením funkce – protipožární, evakuační a podobná zařízení,
požadavky na dlouhodobou bezpečnost a funkčnost v případě požáru (i přímé
působení plamene
9.7.1 Typy kabelů z hlediska požární bezpečnosti:
Samozhášivé kabely – Sami o sobě nehoří, je potřeby vnější zdroj plamene, po
ukončení působení plamene sami zhasnou. Dnes již standardní požadavek téměř u všech
kabelů.
-Bezhalogenidové kabely – K jejich výrobě nesmějí být použity žádné materiály,
které obsahují halogenidy. V případě požáru uvolňují méně kouře a podstatně méně
jedovatých zplodin.
-Oheň redukující kabely – Mají zvýšenou odolnost proti působení plamene při hoření
ve svazku.
-Kabel s izolační integritou (ohniodolné) - Mají zvýšenou odolnost proti působení
plamene.
-Kabely se zajištěnou funkčností – Testují se společně s úložným systémem. Po
definovanou dobu musejí zaručovat funkčnost i v případě, že na ně působí přímo plamen.
83
9.7.2 Instalace se zabezpečením funkce
Tyto instalace se provádějí se kabely a prvky se zajištěním funkce (u kabelů je obvykle
požadavek 180 minut výdrž při působení plamene)
Pro případ přerušení dodávky elektrické energie bývají vybaveny záložními zdroji
schopnými zajistit provoz napájených zařízení po stanovenou dobu
Musejí se provádět tak, aby se minimalizovalo riziko jejich poškození (přerušení funkce)
nejen při požáru (mechanické poškození, ...). Instalace te obvykle musí uložit hluboko pod
omítku, nebo do speciálních žlabů.
Provádí se vždy samostatným vedením instalací pro zabezpečení funkce (musí být i
samostatně uloženy, tj. nesmí být uloženy společně s běžnou instalací).
Na tato instalace bývají obvykle připojeny:
1) nouzové osvětlení
2) posilová čerpadla požárních vodovodů
3) požární rozhlas
4) ovládání požárních uzávěrů
5) elektrická ovládání u dveří únikových cest
6) pevná hasicí zařízení obecně
7) elektrická požární signalizace
Mohou se připojovat i jiná zařízení, vyžaduje-li to místní situace v případě
předpokládaného požáru.
9.7.3 Záložní zdroje pro zabezpečení funkce
Pro zařízení a instalace se zabezpečením funkce se jako záložní zdroje mohou použít:
1) akumulátory a akumulátorové baterie
2) generátory se spalovacími motory (obvykle diesel-generátory)
3) za předpokladu splnění specifických podmínek i nezávislé napájení z rozvodné sítě
(nezávislí přívod z jiné rozvodny,...)
4) dříve se používali i systémy se speciálními motorgenerátory s mechanickou
akumulací energie (setrvačník)
Ve všech případech musí být zdroj schopen dodávat výkon potřebný pro chod všech
zařízení se zabezpečením funkce po předepsanou dobu, proto se často provádějí kombinace
zdrojů (obvykle akumulátory a diesel-generátor).
84
9.8 Bezpečná instalace
Bezpečná instalace je taková instalace, která byla vyprojektována a zřízena tak, aby
splňovala požadavky na ochranu osob, majetku a životního prostředí. Takovou instalaci lze
sestavit pouze z bezpečných výrobků propojených vodiči
U bezpečné instalace musí být provedeny revize (výchozí i pravidelné), a musí platit, že:
1) je v souladu s projektovou dokumentací a s bezpečnostními požadavky předpisů a
norem,
2) zkoušením prokázána funkčnost ochranných a signálních zařízení,
3) měřením zjištěny hodnoty nutné pro posouzení účinnosti ochranných zařízení, které se
nedají ověřit zkoušením.
85
10 OCHRANA PŘED ÚRAZEM ELEKTRICKÝM PROUDEM
Tato ochrana spočívá především v:
1) zamezení dotyku živých i naživých částí o napětí vyšším než malém bezpečném
2) včasné odpojení od zdroje při dotyku živých i naživých částí o napětí vyšším než
malém bezpečném (např. proudový chránič)
3) omezením napětí zdroje, nebo maximálního proudu zdroje
Ochrana před úrazem elektrickým proudem je řešena především v normách
ČSN EN 61140 ed.2, ČSN 33 2000-1-41 ed.2 a v bez náhrady zrušené ČSN IEC 479-1.
Ač se nejedná v pravém slova o ochranu, je důležitá i prevenci rizika zásahu proudem
(vyhledávání rizik). Ta nám může poskytnout důležité údaje k nasazení, výměně, opravě či
doplnění výše zmíněných způsobů ochrany.
10.1 Ochrana zamezením dotyku
Principem ochran, které pracují na principu zamezení dotyku ať již živých, nebo neživých
částí je zabránit spojení dvou potenciálů, mezi nimiž je nebezpečné napětí (obvykle fázový
vodič – zem nebo dvou fázových vodič) prostřednictvím těla osoby, která s elektrickým
zařízením pracuje, nebo je v jeho blízkosti.
Pro tento účel se nejčastěji používá:
1)
2)
3)
4)
5)
6)
7)
Izolace – základní, zesílená, dvojitá, ...
Kryty
Přepážky
Zábrany
Ochrana polohou
Ochrana elektrickým oddělením
Ochranné pospojování
Mohou být i jiné způsoby
10.2 Ochrana včasným odpojením od zdroje
Jedná se o zařízení, která provedou automatické odpojení elektrického zařízení od zdroje
a to buď při vzniku poruchy, nebo při nebezpečném dotyku.
86
Nejčastěji se můžeme setkat s těmito druhy ochran pro včasné odpojení:
1)
2)
3)
4)
Pojistky
Jističe
Proudový chránič
Napěťový chránič
Mohou být i jiné způsoby
10.3 Ochrana omezením napětí nebo proudu
Jedná se o ochrany, jejichž principem činnosti je zamezit, v případě nebezpečného
dotyku, průchodu proudu, který by mohl způsobit úraz elektrickým proudem.
Do této kategorie patří především:
1) Omezením napětí
2) Omezením ustáleného proudu a náboje
10.4 Základní pravidla užití ochran před úrazem elektrickým
proudem
Existuje několik základních pravidel, která by měla být dodržována, při výběru použití
ochran proti úrazu elektrickým proudem:
1) Za normálních podmínek nesmí dojít k tomu, aby byly nebezpečné živé části
přístupné.
2) Přístupné vodivé části se za normálních pravidel nesmějí stát nebezpečně živými.
3) Pravidla 1) a 2) musí platit i za předpokladu vzniku jedné poruchy.
10.5 Vymezení některých pojmů
Živá část – je ta část, která je za normálního provozu elektrického zařízení určena k
vedení elektrického proudu, nebo je pod napětím
Nebezpečná živá část – je taková živá část elektrického zařízení, která v daném
(bezporuchovém nebo poruchovém) stavu elektrického zařízení může způsobit úraz
elektrickým proudem (např. při dotyku, a podobně).
Dotykové napětí – je napětí, které na sebe může osoba přivést při dotyku s částí pod
napětím (obvykle napětí mezi místem dotyku a místem na kterém osoba stoj).
87
Přímí dotyk – jde o dotyk s takovou částí elektrického zařízení, kterou je možné
považovat za část živou
Nepřímí dotyk – jde o dotyk s takovou částí elektrického zařízení, která je za
bezporuchového stavu částí živou, ale v důsledku poruchy se stala nebezpečnou živou částí
Části současně přístupné dotykem – jde o takové dvě části (jednoho nebo více zařízení),
kterých je možné se současně dotknout rukama. Obvykle se uvažují části vzdálené od sebe
méně než 2,5m.
Ochrana základní – jedná se o ochranu před úrazem elektrickým proudem, která účinkuje
při normálním (bezporuchovém stavu elektrického zařízení)
Ochrana při poruše - jedná se o ochranu před úrazem elektrickým proudem, která
účinkuje poruše elektrického zařízení. Uvažuje se jedna porucha elektrického zařízení.
Ochrana, která by fungovala při libovolném počtu poruch elektrického zařízení, neexistuje.
10.6 Druhy izolací
Tab. 10-1 Druhy izolací a jejich použití [1]
88
10.7 Jističe a jištění
Jističe a pojistky představují jednu z ochran samočinným odpojením od zdroje. Tento
druh ochrany však není schopen zachránit přímo lidský život v případě, kdy dojde
k nebezpečnému dotyku bez předchozí poruchy na elektrickém zařízení. Jističe a pojistky
mají obvykle vybavovací proud v řádech jednotek nebo desítek ampér a proud, který je
člověka schopen usmrtit je přibližně již 100mA. Z toho plyne, že mechanizmus, kterým tento
způsob ochrany funguje, je jiný.
Jističe a pojistky chrání proti nadproudu. Ten může být provozní, nebo poruchový.
Kromě toho, že jsou schopny reagovat při zkratu mezi fázemi, jsou v případě, že je
vhodně konstruovaná rozvodná síť reagovat i na zemní zkrat a zkrat na naživé části
elektrického zařízení. Podmínkou ale je, že:
1) Všechny neživé části instalace (popřípadě elektrických zařízení třídy ochrany I) jsou
spojeny s uzemněným bodem sítě. Obvykle se provádí pomocí vodiče PE nebo PEN.
2) Vodiče v instalaci musejí být dimenzovány tak, aby neomezili svou impedancí
poruchový proud a aby došlo k odpojení.
Z předchozího je vidět, že tento typ ochrany je vhodný především pro sítě TN a ochrana
funguje na principu odpojení zařízení už v okamžiku vzniku poruchy, které by jinak přivedla
na neživé části zařízení nebezpečné dotykové napětí.
Princip spočívá v tom, že se při poruše, která přivede nebezpečné napětí, uzavře
prostřednictvím ochranného vodiče (případně částečně i prostřednictvím země a uzemněného
středu sítě) zkratová smyčka, začne protékat velký zkratový proud a dojde k vybavení jističe
nebo pojistky.
Obr. 10-1 Působení automatického odpojení od zdroje prostřednictvím pojistky v síti TN-S [1]
89
Aby tento způsob ochrany spolehlivě fungoval, je nutné, aby byla splněna i následující
pravidla:
1) Vodič PE ani PEN se nesmí jistit
2) Vodič PE, nebo PEN musejí být navrženy tak, aby zvládli i nejvyšší možný zkratový
proud
3) Zemní odpor uzemnění nesmí být vyšší než 5 (za výjimečných podmínek 15)
4) S uzemněním musejí být spojeny zvláště dobrá uzemnění (kovové konstrukce budov,
kovová vodovodní potrubí, ...)
10.7.1 Princip činnosti jističe
Jistič je elektromechanické zařízení, u kterého dojde při překročení definovaného proudu
k vybavení některé ze spouští (může mít jen jednu, ale může jich mít i několik).
Jistič má obvykle spoušť:
1) elektromagnetickou – cívka vtahující jádro. Při překonání vybavovací hodnoty proud
je již síla tak velká, že jádro překoná síly ve zvratném mechanizmu, na který tlačí a
dojde k vybavení (odpojení).
2) tepelnou – Jedná se o bimetal, ne kterém je (přes izolaci) navinuto jisté množství
odporového (topného) drátu. Do něj vstupuje přesně definovaný podíl proudu, který
jističem prochází. Odporový drát ohřívá bimetal, který se následkem toho ohýbá.
V případě, že proud překročí vybavovací hodnotu je již natolik ohnutý, že překoná
síly ve zvratném mechanizmu, na který tlačí a dojde k vybavení (odpojení).
Obr. 10-2 Vnitřní konstrukce jističe a jeho charakteristika [43]
90
10.7.2 Princip pojistky
Mluvíme-li o pojistce, máme na mysli klasickou tavnou pojistku.
Pojistka je ve své vnitřní části vybavena tavným vodičem (drátem nebo plechem) přesně
definovaného průřezu. Ten je schopen unést jen určité zatížení. Je-li tato hodnota proudu
překonána, dojde k přetavení vodiče a tím i k automatickému odpojení obvodu.
Obr. 10-3 Vnitřní konstrukce pojistky a její charakteristika [43]
10.8 Proudový chránič
Jde o ochranu automatického odpojení od zdroje. Je založena na principu sledování
rozdílu proudů, které do elektrického zařízení vtékají po pracovních vodičích a proudů, které
po těchto vodičích zase vytékají. Jinými slovy zařízení vyhodnocuje velikost rozdílového
(unikajícího) proudu.
Fyzicky je zařízení provedeno jako součtový transformátor. Tím procházení všechny
pracovní vodiče, nesmí jím však procházet vodič ochranný. Z toho je vidět, že proudový
chránič je vhodný pro sítě TN-S, ale v síti TN-C nefunguje. Všechny pracovní vodiče, které
součtovým transformátorem procházejí, mají na jeho jádře navinutý stejný počet závitů. Při
stejném proudu tedy vyvolají v jádře stejný magnetický tok. Za bezporuchového stavu platí,
že magnetický tok vyvolaný proudy, které do obvodu chráněného proudovým chráničem
vtékají je stejně velký jako magnetický tok vyvolaný proudy, které z obvodu vytékají. Tyto
toky však mají opačný směr a navzájem se vyruší. V magnetickém obvodu tak není žádný
magnetický tok. V případě, kdy dojde k poruše, začne část proudu téct ochranným vodičem
nebo přes zem. Tím nastane situace, kdy již se proudy vstupující a vystupující s obvodu (tím
pádem ani magnetické toky jimi vyvolané) nebudou rovnat a v magnetickém jádře součtového
transformátoru se objeví magnetický tok. Jelikož je na tomto jádře navinuto ještě jedno
91
pomocné vinutí (mnohem víc závitů než pracovní vodiče), bude se v něm indukovat napětí.
Toto napětí je přivedeno na cívku elektromagnetu, jejíž jádro tlačí na zvratný mechanizmus.
Je-li hodnota rozdílového proudu větší než hodnota vybavovací, jádro překoná síly ve
zvratném mechanizmu, na který tlačí a dojde k vybavení (odpojení).
Vybavovací proudy proudových chráničů používaných v domovních instalacích bývají
malé (obvykle 30mA) a odpojovací časy velmi rychlé ( obvykle kolem 20ms). Díky tomu je
proudová chránič schopen zachránit lidský život.
Obr. 10-4 Schéma proudového chrániče [44]
92
11 OCHRANA PŘED BLESKEM A PŘEPĚTÍM
Ochrana před bleskem je nedílnou součástí v podstatě každého objektu trvale spojeného
se zemí, provádí se však i u některých mobilních objektů (nutnost uzemnit zemničem po
dopravení objektu na místo).
Ochrana před přepětím je dosud považována za ochranu doplňkovou, v nově zřizovaných
objektech by však již neměla chybět.
11.1 Ochran před bleskem
V současné době se pro ochranu před účinky blesku používají převážně bleskosvody
(hromosvody) a to obvykle Frenklinova typu (tyčové).
Ochranou před bleskem se zabývá celá řada norem ČSN EN 62305:
- ČSN EN 62305-1 ed.2
- ČSN EN 62305-2
- ČSN EN 62305-3 ed.2
- ČSN EN 62305-4 ed.2
Pro instalaci bleskosvodů platí:
1) Vzhledem k nebezpečí průchodu extrémních proudů a tedy i vzniku vysokých teplot
by měl být bleskosvod upevněn na dostatečně dlouhých segmentech tak, aby se při
zásahu blesku nestel zdrojem požáru.
2) Pro správnou funkci je třeba, aby měl bleskosvod dostatečně nízkou hodnotu
izolačního odporu.
3) Je-li bleskosvod rozsáhlejší a obsahuje-li více zemničů (zemnících desek), je nutné,
aby byli aby byli pospojované (na jednom potenciálu).
V ČR se jímač, svody a podobně nejčastěji používají v provedení z žárově zinkované
oceli. Jiné materiály jsou vzácnost (měď, slitiny hliníku, nerezavějící ocel.
Ochrany před bleskem mají za účel zamezit přímému působení blesku na elektrická
zařízení (obvykle kombinováno s ochranou objektů) a minimalizovat následky přepětí
bleskem vyvolaných.
Běžné ochrany nejsou schopny zabránit účinkům elektromagnetického pulzu (dále jen
EMP) vyvolaného bleskem (poškození polovodivých přechodů, indukce napětí,...). Ochrana
proti EMP je možná pouze úplným elektromagnetickým stíněním objektu, který chceme
chránit.
Bleskosvod chrání před požárem.
Bleskosvody mohou být hřebenové, mřížové, ...
93
Bleskosvody můžeme rozdělit na:
-pasivní: běžné soustavy s jímači z kovů
-aktivní:
1) s radioaktivním zářičem (problematické použití vzhledem k ochraně zdraví
a
životního prostředí
2) s včasnou emisí vstřícného výboje (jejich funkčnost je však
diskutabilní i pro
odborníky)
Jímací soustava by měla:
- pokrývat obvod i plochu objektu
- být nejvyšším bodem objektu (včetně komínu, antén a podobně)
Velkým nešvarem poslední doby jsou bleskosvody uložené přímo v polystyrenové
tepelné izolaci budov (nedojde k přestavbě hromosvodu při zateplování). Je to v rozporu s
bezpečností.
Vedení pod omítkou je možné, nesmí však jít o vodivý nebo hořlaví materiál.
V případě ukládání pod pláštěm budovy (fasádní systémy) se svod ukládá do nevodivé,
nehořlavé a netříštivé trubky, nebo kanálu.
Součástí svodu je i zkušební svorka.
Na svod bleskosvodu by měli být připojeny všechny vodivé části přítomné na střeše
(vyjma těch, u kterých by to přímo bránilo jejich funkci)
Uzemnění se provádí pomocí zemničů uložených v zemi. Zemniče mohou být:
-páskové
-deskové
-tyčové
-náhodné
11.2 Ochrana před přepětím
Problematikou se zabývá například norma ČSN EN 60099-1.
Používají se především k svedení přepětí, které se šíří z elektrizační sítě ke spotřebičům
Přepěťové ochrany obvykle pracují na jednom z následujících principů:
- polovodičová ochrana – varistor
- přepěťová ochrana na bázi napěťově závislého odporu (především rozvod vn)
- jiskřiště
Přepěťové ochrany by měli být řazeny selektivně podle napětí a energie, před kterou jsou
schopny ochránit
Na vstupu do objektu by měli být jiskřiště, ty mívají největší ochrannou schopnost.
94
Přepěťové ochrany se řadí do kategorií:
- zařízení kategorie IV - pro začátky elektrické instalace budov, např. u elektroměru a
vstupního jištění. Pro soustavu 3x400/230V by nemělo na přívodu do budovy (pokud
jde o začátek instalace), přepětí překročit 6kV.
- zařízení kategorie III - pro součástí pevných elektrických instalací a pro případy se
zvláštními požadavky na spolehlivost a použitelnost zařízení. Přepětí by nemělo
překročit 4kV.
- zařízení kategorie II - pro spotřebiče připojované k pevné elektrické instalaci. Přepětí
by nemělo překročit 2,5kV.
- zařízení kategorie I - pro zařízení připojovaná k obvodům s opatřeními pro snížení
přechodných přepětí na náležitě nízkou hladinu. Přepětí by nemělo překročit 1,5kV.
11.3 Bleskojistky
Jedná se o speciální kategorii zařízení.
Jejich účelem je svést bleskový proud z chráněného vodiče na zem.
Obvykle se jimi chrání sdělovací vodiče (anténní přívody,...).
Účelem je zabránit zavlečení blesku do objektu.
Bleskojistky chrání proti bleskovému proudu (nebezpečí vzniku požáru), nikoliv proti
přepětí. Mají tedy primárně zabránit vzniku požáru.
95
12 ELEKTRICKÉ ZAŘÍZENÍ STROJŮ
Danou problematikou se zabývá například norma ČSN EN 60204-1 ed.2
Jediným opravdu bezpečným stavem je stroj vypnutý a odpojený od napájení
Elektrickým zařízením strojů rozumíme veškeré komponenty, jež obsahuje stroj, které
slouží k výrobě, přenosu, rozvodu, akumulaci nebo užití elektrické energie. Elektrické
zařízení ve stroji může mít mnoho funkcí:
-pohonnou
-řídící
-ochrannou
-zabezpečovací
-rozváděcí
-akumulační
-ale i další funkce dle potřeby
Elektrickým zařízením strojů musí být vždy navržena tak, aby bylo dosaženo maximální
míry bezpečnosti. Proto by měli být stroje vybavovány všemi dostupnými bezpečnostními
prvky, nikoli pouze těmi základními.
Je-li to možné, tak by měli být bezpečnostní prvky propojeny a v případě neoprávněného
zásahu do jejich stavu by se měl stroj uvést do bezpečného stavu (inteligentní ochrany).
Vedení kabelů a vodičů uvnitř stroje je možné jen v k tomu určených úchytkách, žlabech,
lištách, nebo v trubkách. Nelze je ve stroji nechat jen tak ležet, nebo vyset.
Vedení by měla být prováděna tak, aby se eliminovalo nebezpečí poškození vodičů, nebo
jejich izolací. Je tedy třeba vyhýbat se místům, kde může snadno dojít k zachycení jiným
předmětem, zdrojům vysokých teplot,...
Všechny neživé vodivé části stroje, které nejsou nerozebiratelně spojeny s kostrou stroje
s ní musí být spojeny ochranným pospojováním provedeným dle příslušných norem.
Konce vodiče žlutozelené barvy (nebo ekvivalentní označení podle norem) musejí být
zakončeny kabelovými oky.
Mezi kabelové oko a připojovanou část se musí vložit vějířová podložka
Je-li připojovanou část opatřena silnějším nátěrem (nebo jinou vrstvou), u které je možné,
že by ji vějířová podložka neprořízla, je takovou vrstvu potřeba odstranit.
Tento druh spoje je možné nahradit pouze nerozebiratelným dokonale vodivým spojem
(svarem).
Uzemňovací vodiče se musí dimenzovat na maximální proud, který jimi může protékat a
to i v případě poruchy dalších bezpečnostních členů (jističe,...). Hlavní uzemňovací vodiče se
tedy mají dimenzovat podle maximální výkon, který je schopen vstoupit do stroje přívodními
vodiči.
96
Není-li zřejmé, že nějaká část stroje (např. kryty, ....) obsahuje elektrické přístroje je
nutné ji označit příslušnou výstražnou značkou.
Obr. 12-1 Výstražná značka upozorňující na nebezpečí úrazu elektrickým proudem
Každý stroj obsahující elektrické části musí být označen výrobním štítkem (se všemi jeho
náležitostmi) a značkou shod CE.
Každý stoj obsahující elektrické části by měl mít průvodní dokumentaci, která by měla
obsahovat:
-úplný popis zařízení včetně schémat (alespoň blokové, nejlépe obvodové)
-popis instalace, montážních prací a způsobu připojení na elektrický zdroj
-požadavky na elektrický zdroj
-informace nutné k provozu stroje: způsob ovládání, programování, seřizování, oprav a
údržby,...
-bezpečnostní informace: popis rizik, četnost kontrol, prohlídek a zkoušek, metody a
prostředky k zajištění bezpečnosti
-základní pravidla, jejichž dodržování zajistí, že používání zařízení bude v daných
podmínkách bezpečné
-informace o pracovním prostředí: osvětlení, hluk, ....
Instalace (přístroje i vodiče) ve stroji musí být umisťována tak, aby:
-byla bezpečná !!!
-byla přehledná
-bezproblémově plnila svoji funkci
-nehrozilo její poškození při provozu
-minimalizovalo se riziko jejího poškození vnějšími vlivy (nárazy, ....)
-minimalizovalo se namáhání provozními vlivy (teplo generované strojem, ...)
97
13 ZKUŠEBNÍ ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ
Problematikou zřizování a provozu zkušebních elektrických zařízení se zabývá norma
ČSN EN 50191 ed.2.
Zkušebním elektrickým zařízením rozumíme zařízení které slouží ke zkoušení (provádění
zkoušek) jiných elektrických zařízení, materiálů a podobně.
Existuje mnoho norem, které popisují konkrétní zkušební zařízení pro potřeby
jednotlivých zkoušek, například:
-ČSN EN 61180
-ČSN EN 50267-1
-ČSN EN 60332-1-1
a řada dalších nejen pro elektrotechniku.
Zkušební elektrická zařízení obvykle dělíme na:
1) zkušební pracoviště
2) zkušebny
3) pokusná (laboratorní) pracoviště
4) dočasná zkušební pracoviště
Obr. 13-1 Zkušební zařízení pro zkoušku krytí proti vodě [42]
98
Společné aspekty zkušebních elektrických zařízení:
-musejí být vybaveny systémem pro okamžité nouzové odpojení všech zdrojů a přívodů
elektrické energie (dostatečný počet nouzových ovládacích prvků, např. vypínačů) s výjimkou
těch, jejichž odpojení by mohlo způsobit nebezpečí (osvětlení,...)
- musejí být jasně ohraničeny, zvláště pak nebezpeční zóny
- řídící přístroje musejí být zřetelně označeny
- zkušební obvody musejí být zřetelně označeny
- musejí být instalovány indikátory provozu (např. indikační světla)
- v případě, že se očekává přítomnost i jiných nebezpečí, než je dotyk nebezpečným
napětím (vibrace, hluk, vysoké teploty), je bezpodmínečně nutné zajistit ochranné
prostředky ekvivalentní daným nebezpečím
- musejí být zabezpečeny proti náhodnému, nebo neoprávněnému zapnutí zkušebních
obvodů (např. uzamykatelné spínací prvky)
- nesmějí být navrženy a postaveny tak, aby se, v případě ztrátě napájení ze sítě, po
obnovení napájení automaticky obnovilo napájení zkušebních obvodů
Zřizování zkušebních elektrických zařízení:
-musejí být ohraničeny tak, aby u nezúčastněné osob nemohlo dojít k dotyku živých částí
(úmyslnému i neúmyslnému)
-únikové východy nesmějí být delší než 35m (do venkovních prostor)a musejí být
provedeny jako požárně bezpečné).
-musejí bát k dispozici hasící prostředky schopné účinně uhasit požár předpokládaného
rozsahu (podle zkoušených předmětů,....), přičemž tyto prostředky musejí být vhodné pro
hašení zařízení pod napětím
-u pokusných pracovišť, kde nelze některé požadavky splnit je nutné zajistit bezpečnost
jinými prostředky, míra rizika však musí bít při nejhorším ekvivalentní k míře rizika v
případě, že by požadavky splněny byly
Provoz zkušebních elektrických zařízení:
-každé zkušební zařízení musí mít vypracovány provozní pokyny, které musejí obsahovat
nejen pokyny k obsluze, údržbě a podobně, ale i pokyny a údaje nezbytné k zajištění
bezpečnosti
-před každým použitím musí být zkušební zařízení (včetně příslušenství) podrobeno
prohlídce za účelem zjištění vad a poškození
-všechny vady a poškození musejí být neprodleně opraven, nebo nahlášeny osobě za
opravy zodpovědné
-zařízení vykazující vady nebo poškození nesmí být do nápravy používáno
99
14 TŘÍDĚNÍ VNĚJŠÍCH VLIVŮ
Vnější vlivy označujeme zkratkou skládající se z dvou písmen a číslice:
První písmeno označuje všeobecnou kategorii vnějšího vlivu:
A - vnější činitel prostředí
B - využití
C - konstrukce budov
Druhé písmeno označuje povahu vnějšího vlivu:
A - teplota okolí
B - atmosférické podmínky okolí
C - nadmořská výška
D - výskyt vody
a podobně až po písmeno R
Číslice označuje třídu vlivu, přičemž s rostoucí třídou vlivu (nebezpečí) roste.
Na základě vyhodnocení vnějších vlivů se provádí zařazení prostor do kategorií podle
rizika úrazu elektrickým proudem.
Přítomnost vnějších vlivů může mít také vliv na některé další technické a právní
skutečnosti, například na lhůty pro provádění revizí.
100
15 PROSTORY Z HLEDISKA ÚRAZU ELEKTRICKÝM
PROUDEM
Z hlediska úrazu elektrickým proudem dělíme prostory na:
1) Normální
2) Nebezpečné
3) Zvlášť nebezpečné
Tato problematika je řešena v normě ČSN 33 2000-1 ed.2.
15.1 Prostory normální
Jsou to takové prostory, ve kterých nehrozí zvýšené riziko úrazu elektrickým proudem
vlivem vnějších vlivů. Používání elektrických zařízení je v nich možné považovat za
bezpečné.
Může se jednat například o:
-kanceláře
-běžné bytové prostory
a podobně
15.2 Prostory nebezpečné
Jsou to takové prostory, ve kterých hrozí riziko úrazu elektrickým proudem vlivem
stálého nebo přechodného působení vnějších vlivů.
Může se jednat například o:
-průmyslové výrobní prostory
-nemocnice
-nekrytá sportoviště
a podobně
101
15.3 Prostory zvlášť nebezpečné
Jsou to takové prostory, ve kterých hrozí zvýšené riziko úrazu elektrickým proudem
vlivem působení vnějších vlivů nebo zvláštních okolností, popřípadě jejich kombinací.
Může se jednat například o:
-sauny (kondenzace vody)
-pily (nebezpečí požáru)
-mlýny (nebezpečí výbuchu)
a podobně
102
16 VYHLEDÁVÁNÍ, HODNOCENÍ A PREVENCE RIZIK PŘI
PROVOZU ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ
Z hlediska bezpečnosti v elektrotechnice jsou podstatná rizika:
- Riziko úrazu elektrickým proudem (přímé i nepřímé působení el. proudu)
- Riziko požáru nebo výbuchu
- Riziko úrazu způsobené nesprávnou funkcí elektrického zařízení
- Riziko vzniklé nesprávnou instalací, údržbou, obsluhou nebo užitím elektrického
zařízení (chyby lidského faktoru)
Z hlediska bezpečnosti není nefunkčnost elektrického zařízení rizikem, pokud toto
zařízení neplní důležitou bezpečnostní funkci (jistič, nouzové osvětlení, požární čerpadla, ....).
Všechna rizika se podstatně zvýší, není-li již návrh el. zařízení (nebo jeho užití)
zpracován správně.
16.1 Riziko úraz elektrickým proudem
Vzniká obvykle při poruše izolačního systému, nebo při porušení důležité povinnosti
osobou (zakázané přiblížení k živým částem, nenainstalované kryty,....).
Minimalizace rizik úrazu elektrickým proudem vzniklých zanedbáním je obtížná a dá se
rozdělit na dva směry:
1) připomínání povinností (výstražné tabulky, školením, ....)
2) technická minimalizace možnost zanedbání (znemožnění práce stroje bez krytů,
pohybové senzory odpojující napájení, ....)
16.2 Riziko vzniku požáru nebo výbuchu
Může jít o následek přímého i nepřímého působení elektrické energie
Přímé působení:
1) následkem výbojové činnosti – obvykle následek zkratu (oblouk), statické elektřiny
(jiskření), provozní jiskření (nesprávně utěsněný stroj s komutátorem v prostředí s
nebezpečím výbuchu), ale i jiné příčiny
2) následkem tepelného působení elektrického proudu – přetížení vodičů nebo součástek,
poruchové proudy ohřívající součástí, které na průchod proudu nabyli dimenzovány,
nežádoucí dielektrický ohřev
103
Nepřímé působení:
1) následkem nežádoucího indukčního elektromagnetických ohřevů
2) následky jiných poruch při nesprávné činnosti ochran (např. při poruše ložisek
elektromotoru, nedojde-li k odstavení)
3) odlétající žhavé části (např. po explozi výbojky)
Minimalizací instalace elektrických zařízení do prostor s nebezpečím požáru nebo
výbuchu na nezbytné minimum, používání pouze speciálně do těchto prostor určených
zařízení
V prostorách normálních pokud možno odstranit z rizikových oblastí všechny hořlavé a
výbušné předměty (v praxi často obtížné, nebo nemožné)
Provést jištění, dimenzování a ochrany se zvýšenými nároky u všech rizikových částí
16.3 Riziko úrazu způsobené nesprávnou funkcí elektrického
zařízení
Jedná se o rizika vzniklá v případech, kdy zařízení pracuje když nemá, nebo když
zařízení vykonává jinou činnost, než na jakou bylo projektováno.
V obou případech jsou možnou příčinou:
1) poruchy řídícího systému (včetně poruch softwaru)
2) poruchy spínacích prvků
3) následky jiných nežádoucích vlivů (např. rušení u systémů řízených dálkově)
Je jen málo způsobů, jak se proti nesprávné funkci zařízení bránit, nejčastěji se používá
zpětná vazba, kdy se kontroluje, jestli funkce zařízení (včetně řídícího systému) odpovídá
předpokladům. Takovíto kontrolní systém by měl být nezávislí, aby nebyl vyřazen při poruše
řídícího systému.
V případě, že porucha je takového charakteru, že by mohla způsobit nebezpečí (ohrožení
osob, ....), musí mít kontrolní systém možnost zařízení bezpečně zcela odstavit
16.4 Riziko vzniklé chyby lidského faktoru
Rizika vzniklá chybou lidského faktoru můžeme rozdělit na:
1) rizika vzniklá nedbalostí - např. opomenutí použít ochranné pomůcky, neprovádění
bezpečnostních prohlídek zařízení před jeho použitím, ....
2) rizika vzniklá úmyslným porušením pravidel (bezpečnostních i jiných) – vyřazení
bezpečnostních prvků zařízení (jističe, čidla otevření krytů, ...)
Snižování rizik vzniklých chybou lidského faktoru patří k těm nejobtížnějším, neboť
každý jedinec myslí jinak a tudíž může vytvářet jiné nebezpečné situace.
104
Obvykle se provádí redukce těch rizik, které jsou nejpravděpodobnější, popřípadě těch,
které hrozí nejhoršími následky.
Minimalizace rizik vznikajících nedbalostí se také provádí připomínáním povinností a
varováním před nebezpečími – např. výstražnými tabulkami, opakovaným školením
personálu, ....
Minimalizace rizik vznikajících úmyslným porušováním pravidel se také provádí
implementací systémů, které při pokusu o porušení pravidel (např. obcházení bezpečnostních
senzorů), provedou opatření (odstaví zařízení, vyhlásí poplach, ....)
16.5 Hodnocení rizik
Hodnocení rizik je vždy prováděno na základě identifikace nebezpečí.
Výsledkem hodnocení rizik je určení, zda je riziko přijatelné, či nikoliv (nutné odstranění
rizika)
Při hodnocení rizik se primárně vychází ze stanovení rizik, které určí:
1) pravděpodobnost vzniku nebezpečného jevu
2) závažnosti následků, které nebezpečný jev vyvolá
Je důležité rizika posuzovat i v souvislostech (vzájemná interakce jevů s přijatelným
rizikem může vyvolat jev s nepřijatelným rizikem).
Hodnocení rizik se provádí na základě:
-zkušenosti
-provedených zkoušek
-modelování (obvykle matematického)
-statistických dat
-předpisů (norem, ....)
105
1 ÚVOD ............................................................................................................................................................ 4
2 ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDEM ..................................................................................................................... 5
2.1 PŘÍMÉ ÚČINKY ELEKTRICKÉHO PROUDU................................................................................................................... 5
2.1.1 Typ proudu ............................................................................................................................................ 5
2.1.2 Frekvence proudu ................................................................................................................................. 6
2.1.3 Velikost proudu protékajícího tělem ..................................................................................................... 8
2.1.4 Délka trvání průchodu proudu lidským tělem ....................................................................................... 9
2.1.5 Velikost napětí přivedeného na tělo postiženého ............................................................................... 10
2.1.6 Impedance lidského těla ..................................................................................................................... 10
2.1.7 Fyziologický a psychologický stav postižené osoby ............................................................................. 11
2.1.8 Dráha průchodu proudu tělem postiženého ....................................................................................... 11
2.2 NEPŘÍMÉ ÚČINKY ELEKTRICKÉHO PROUDU ............................................................................................................. 12
2.2.1 Účinky elektrických polí....................................................................................................................... 12
2.2.2 Účinky elektromagnetických polí ........................................................................................................ 12
2.2.3 Tepelné účinky proudu (mimo lidské tělo) .......................................................................................... 12
2.2.4 Účinky proudem vyvolaných mechanických sil ................................................................................... 13
2.2.5 Akustické účinky proudu ..................................................................................................................... 13
2.2.6 Účinky vyzařování elektromagnetického záření ................................................................................. 13
3 PRVNÍ POMOC ............................................................................................................................................. 15
3.1 TECHNICKÁ PRVNÍ POMOC ................................................................................................................................. 15
3.1.1 Vyproštění postiženého z vlivu elektrického proudu ........................................................................... 16
3.1.1.1 Odpojení přívodu elektrické energie ............................................................................................................ 16
3.1.1.2 Odsunutí zdroje elektrického proudu ........................................................................................................... 17
3.1.1.3 Vyproštěním postižené osoby z elektrického obvodu .................................................................................. 17
3.1.1.4 Násilným přerušením přívodu elektrického přívodu .................................................................................... 18
3.1.2 Hašení postiženého ............................................................................................................................. 19
3.1.3 Vyproštění osoby z oblastí ohrožené požárem.................................................................................... 20
3.1.4 Poskytnutí první pomoci postiženému ................................................................................................ 20
3.1.5 Hašení požáru zařízení pod napětím................................................................................................... 20
3.1.5.1 Základní pravidla pro hašení pod napětím ................................................................................................... 21
3.1.5.2 Odpojení přívodu elektrické energie do hašeného zařízení (objektu) .......................................................... 21
3.1.5.3 Hasicí prostředky, které se nesmějí používat při hašení pod napětím ......................................................... 23
3.1.5.4 Hasicí prostředky, které se smějí používat při hašení pod napětím ............................................................. 24
3.2 ZDRAVOTNÍ PRVNÍ POMOC................................................................................................................................. 25
3.2.1 Postup první pomoci ........................................................................................................................... 25
3.2.2 Zjištění stavu postiženého a rozsahu jeho zranění .............................................................................. 26
3.2.3 Přivolání odborné (lékařské) pomoci .................................................................................................. 26
3.2.4 Zahájení resuscitace, nebo jiné neodkladné pomoci .......................................................................... 28
3.2.4.1 Resuscitace postiženého............................................................................................................................... 28
3.2.4.1.1 Postižený diostatečně dýchá, má hmatný tep a je při vědomí .................................................................. 29
3.2.4.1.2 Postižený dostatečně dýchá, má hmatný tep, ale je v bezvědomí ............................................................ 29
3.2.4.1.3 Postižený je v bezvědomí a nedýchá, nebo dýchá nedostatečně .............................................................. 29
3.2.4.1.4 Postižený nemá tep ................................................................................................................................... 29
3.2.4.1.5 Zjištění dechové činnosti ........................................................................................................................... 29
3.2.4.1.6 Zjištění srdeční činnosti ............................................................................................................................. 30
106
3.2.4.1.7 Nepřímá masáž srdce ................................................................................................................................ 32
3.2.4.1.8 Použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED).......................................................................... 34
3.2.4.1.9 Umělé dýchání ........................................................................................................................................... 35
3.2.4.1.10 Příprava na umělé dýchání ...................................................................................................................... 36
3.2.4.1.11 Dýchání z plic do plic ................................................................................................................................ 36
3.2.4.1.12 Umělé dýchání metodou Silvestr-Brosch ................................................................................................. 37
3.2.4.2 Jiná neodkladná péče ................................................................................................................................... 37
3.2.4.2.1 Zastavení tepenných krvácení ................................................................................................................... 38
3.2.4.2.2 Podání život zachraňujících léků ................................................................................................................ 38
3.2.5 Následná péče po úspěšné záchraně života........................................................................................ 38
3.2.5.1 Protišoková opatření .................................................................................................................................... 39
3.2.5.2 Ošetření krvácení .......................................................................................................................................... 39
3.2.5.3 Fixace zlomenin ............................................................................................................................................ 39
3.2.5.4 Krytí popálenin ............................................................................................................................................. 40
3.2.6 Předání postiženého odborné pomoci ................................................................................................ 40
3.2.7 Provedení následný (administrativních) úkonů ................................................................................... 40
4 LEGISLATIVA A TECHNICKÉ NORMY ............................................................................................................. 41
4.1 ZÁKONY SE VZTAHEM K BEZPEČNOSTI PRÁCE V ELEKTROTECHNICE .............................................................................. 41
4.2 OBECNĚ ZÁVAZNÉ PODZÁKONNÉ PŘEDPISY ............................................................................................................ 41
4.3 TECHNICKÉ NORMY .......................................................................................................................................... 42
4.3.1 Hierarchie norem ................................................................................................................................ 42
4.3.2 Mezinárodní normy ............................................................................................................................ 42
4.3.3 Evropské normy .................................................................................................................................. 43
4.3.4 Normy ČSN .......................................................................................................................................... 43
5 ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ .................................................................................................................................. 45
5.1 VYBRANÉ POJMY.............................................................................................................................................. 45
5.2 ROZDĚLENÍ ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ PODLE ÚČELU .................................................................................................. 45
5.3 ROZDĚLENÍ ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ PODLE NAPĚTÍ.................................................................................................. 46
5.4 ROZDĚLENÍ ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ PODLE DRUHU PROUDU ..................................................................................... 47
5.5 ROZDĚLENÍ ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ PODLE NEBEZPEČÍ ÚRAZU ................................................................................... 47
5.6 ROZDĚLENÍ ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ PODLE SPOLEHLIVOSTI ....................................................................................... 47
5.7 PŘIPOJOVÁNÍ ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ .................................................................................................................. 47
5.7.1 Pohyblivé přívody elektrických zařízení ............................................................................................... 48
5.7.2 Připojování zásuvek ............................................................................................................................ 49
5.7.3 Rozbočky (rozdvojky) .......................................................................................................................... 51
5.8 KRYTÍ ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ ............................................................................................................................ 52
5.9 TŘÍDY OCHRANY ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ .............................................................................................................. 54
5.9.1 Zařízení třídy ochrany 0 ...................................................................................................................... 54
5.9.2 Zařízení třídy ochrany I ....................................................................................................................... 54
5.9.3 Zařízení třídy ochrany II ...................................................................................................................... 55
5.9.4 Zařízení třídy ochrany III ..................................................................................................................... 55
5.10 BEZPEČNÝ VÝROBEK ....................................................................................................................................... 56
5.11 ELEKTRICKÉ RUČNÍ NÁŘADÍ............................................................................................................................... 56
6 ČINNOSTI NA ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍCH .................................................................................................... 57
6.1 VYBRANÉ POJMY.............................................................................................................................................. 57
6.2 ZAKÁZANÉ PRÁCE ............................................................................................................................................. 58
107
6.3 BEZPEČNÁ PRÁCE NA ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍCH ..................................................................................................... 58
6.3.1 Bezpečnostní sdělení ........................................................................................................................... 59
6.3.2 Ochranné a pracovní pomůcky ........................................................................................................... 60
6.3.3 Technická a organizační opatření ....................................................................................................... 60
6.4 PŘEDPISY PRO PRÁCI OBSLUHU A PRÁCI NA ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍCH ........................................................................ 61
6.4.1 Obsluha elektrických zařízení .............................................................................................................. 61
6.4.2 Práce na elektrických zařízeních ......................................................................................................... 61
6.5 ORGÁN ODBORNÉHO DOZORU NAD BEZPEČNOSTÍ PRÁCE.......................................................................................... 62
6.5.1 Státní úřad inspekce práce .................................................................................................................. 62
6.5.2 Inspektoráty práce .............................................................................................................................. 62
6.5.3 Technická inspekce České republiky.................................................................................................... 63
6.6 PROHLÍDKY A REVIZE......................................................................................................................................... 63
7 KVALIFIKACE V ELEKTROTECHNICE PODLE VYHLÁŠKY 50/1978 SB. .............................................................. 64
7.1 OSOBY BEZ ELEKTROTECHNICKÉ KVALIFIKACE ......................................................................................................... 64
7.2 PRACOVNÍCI SEZNÁMENÍ (§3) ............................................................................................................................ 65
7.3 PRACOVNÍCI POUČENÍ (§4) ................................................................................................................................ 65
7.4 PRACOVNÍCI ZNALÍ (§5) .................................................................................................................................... 66
7.5 PRACOVNÍCI ZNALÍ S VYŠŠÍ KVALIFIKACÍ (§6 AŽ §10) ............................................................................................... 66
7.5.1 Pracovníci pro samostatnou činnost (§6) ........................................................................................... 67
7.5.2 Pracovníci pro řízení činnosti (§7) ....................................................................................................... 67
7.5.3 Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovníci pro řízení provozu
(§8)............................................................................................................................................................... 67
7.5.4 Pracovníci pro provádění revizí (§9) .................................................................................................... 67
7.5.5 Pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování (§10) .......................... 68
7.6 KVALIFIKACE VE ZVLÁŠTNÍCH PŘÍPADECH ............................................................................................................... 68
7.7 ZKOUŠKY A PŘEZKUŠOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ .............................................................................................................. 68
8 ELEKTRICKÉ SÍTĚ .......................................................................................................................................... 72
8.1 ROZDĚLENÍ SÍTÍ A JEJICH ZNAČENÍ ........................................................................................................................ 72
8.2 SÍTĚ TN ......................................................................................................................................................... 72
8.3 SÍTĚ TT .......................................................................................................................................................... 75
8.4 SÍTĚ IT........................................................................................................................................................... 76
9 ELEKTRICKÉ INSTALACE................................................................................................................................ 77
9.1 ELEKTRICKÁ INSTALACE DOMOVNÍ A BYTOVÁ ......................................................................................................... 77
9.2 ELEKTRICKÁ INSTALACE V PRŮMYSLOVÝCH ROZVODECH ........................................................................................... 78
9.3 SPOLEČNÁ PRAVIDLA PRO DOMOVNÍ A PRŮMYSLOVÉ INSTALACE ................................................................................ 78
9.4 PROBLEMATIKA INSTALACÍ S VODIČI Z HLINÍKU ....................................................................................................... 79
9.5 BAREVNÉ ZNAČENÍ VODIČŮ ................................................................................................................................ 79
9.5.1 Barevné značení izolovaných vodičů střídavých soustav .................................................................... 80
9.5.2 Barevné značení izolovaných vodičů stejnosměrných soustav ........................................................... 80
9.5.3 Barevné značení holých vodičů střídavých soustav............................................................................. 81
9.6 ZNAČENÍ VODIČŮ A SVOREK ELEKTRICKÝCH PŘEDMĚTŮ PÍSMENY ................................................................................ 81
9.7 POŽÁRNÍ BEZPEČNOST ELEKTRICKÝCH INSTALACÍ ..................................................................................................... 82
9.7.1 Typy kabelů z hlediska požární bezpečnosti: ...................................................................................... 83
9.7.2 Instalace se zabezpečením funkce ...................................................................................................... 84
108
9.7.3 Záložní zdroje pro zabezpečení funkce................................................................................................ 84
9.8 BEZPEČNÁ INSTALACE ....................................................................................................................................... 85
10 OCHRANA PŘED ÚRAZEM ELEKTRICKÝM PROUDEM .................................................................................. 86
10.1 OCHRANA ZAMEZENÍM DOTYKU ........................................................................................................................ 86
10.2 OCHRANA VČASNÝM ODPOJENÍM OD ZDROJE ...................................................................................................... 86
10.3 OCHRANA OMEZENÍM NAPĚTÍ NEBO PROUDU ...................................................................................................... 87
10.4 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA UŽITÍ OCHRAN PŘED ÚRAZEM ELEKTRICKÝM PROUDEM ............................................................... 87
10.5 VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ .......................................................................................................................... 87
10.6 DRUHY IZOLACÍ ............................................................................................................................................. 88
10.7 JISTIČE A JIŠTĚNÍ ............................................................................................................................................ 89
10.7.1 Princip činnosti jističe........................................................................................................................ 90
10.7.2 Princip pojistky .................................................................................................................................. 91
10.8 PROUDOVÝ CHRÁNIČ ...................................................................................................................................... 91
11 OCHRANA PŘED BLESKEM A PŘEPĚTÍM ..................................................................................................... 93
11.1 OCHRAN PŘED BLESKEM .................................................................................................................................. 93
11.2 OCHRANA PŘED PŘEPĚTÍM ............................................................................................................................... 94
11.3 BLESKOJISTKY ................................................................................................................................................ 95
12 ELEKTRICKÉ ZAŘÍZENÍ STROJŮ ................................................................................................................... 96
13 ZKUŠEBNÍ ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ ............................................................................................................... 98
14 TŘÍDĚNÍ VNĚJŠÍCH VLIVŮ ......................................................................................................................... 100
15 PROSTORY Z HLEDISKA ÚRAZU ELEKTRICKÝM PROUDEM ........................................................................ 101
15.1 PROSTORY NORMÁLNÍ .................................................................................................................................. 101
15.2 PROSTORY NEBEZPEČNÉ ................................................................................................................................ 101
15.3 PROSTORY ZVLÁŠŤ NEBEZPEČNÉ ...................................................................................................................... 102
16 VYHLEDÁVÁNÍ, HODNOCENÍ A PREVENCE RIZIK PŘI PROVOZU ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ ......................... 103
16.1 RIZIKO ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDEM .............................................................................................................. 103
16.2 RIZIKO VZNIKU POŽÁRU NEBO VÝBUCHU ........................................................................................................... 103
16.3 RIZIKO ÚRAZU ZPŮSOBENÉ NESPRÁVNOU FUNKCÍ ELEKTRICKÉHO ZAŘÍZENÍ ............................................................... 104
16.4 RIZIKO VZNIKLÉ CHYBY LIDSKÉHO FAKTORU ........................................................................................................ 104
16.5 HODNOCENÍ RIZIK ........................................................................................................................................ 105
POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................................................. 110
109
POUŽITÁ LITERATURA
[1]
KALÁB, P., STEINBAUER, M., Bezpečnost v elektrotechnice, elektronické skriptum,
Brno, 2011
[2]
MEDUNA, V.; Účinky elektrického proudu na lidský organizmus, elektronické
skriptum, Ostrava, 2006
[3]
ČSN 33 2000-4-41 ed. 2
[4]
ČSN EN 61140 ed. 2
[5]
ČSN EN 60204-1 ed. 2
[6]
ČSN IEC 479-1 (již zrušená, bez náhrady)
[7]
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hasic%C3%AD_deka
[8]
http://www.svitak.cz/lang/cz/solarni-energie/solarni-energie-reference/solarnielektrarna-v-ceskych-budejovicich/ 1.2.2012
[9]
http://sluzbypo.com/index.php?id_stranky=8
2.2.2012
[10] http://www.hradeckralove.org/urad/prvni-pomoc
[11] http://cs.wikipedia.org/wiki/Krkavice
[12] http://en.wikipedia.org/wiki/Pulse
28.10.2011
5.2.2012
6.2.2012
6.2.2012
[13] http://www.zzsvysocina.cz/index.php?page=1pomoc
6.2.2012
[14] http://www.physio-control.cz/nabidka-pro-laiky/co-je-laicky-defibrilator-aed/co-je-aed
7.2.2012
[15] http://www.konstrukce.webz.cz/sups/1too1.html
[16] http://www.iso.org/iso/home.htm
7.2.2012
8.2.2012
[17] www.unmz.cz 8.2.2012
[18] Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu ze dne 19.
května 1978 o odborné způsobilosti v elektrotechnice (ve znění vyhlášky č. 98/1982
Sb.).
[19] ČSN 33 0010
[20] ČSN EN 50110-1 ed.2
[21] ČSN 33 1310 ed.2
[22] ČSN 34 3100
[23] ČSN 33 2000-1 ed.2
[24] ČSN 33 2000-3 (již zrušena)
[25] http://da.wikipedia.org/wiki/230_volt-stik
13.2.2012
[26] http://www.globallux.cz/zastrcka-zs-eanGXOS063-skup601.php
110
13.2.2012
[27] ČSN 33 2130 ed.2
[28] http://kancelarskykatalog.cz/29775-rozdvojka5-a.html
13.2.2012
[29] ČSN EN 60529
[30]
BASTIAN, P. a kol.: Praktická elektrotechnika. EUROPA-SOBOTÁLES, Praha 2004
[31] Vyhláška č. 48/1982 Sb. Českého úřadu bezpečnosti práce ze dne 15. dubna 1982,
kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických
zařízení
[32] ČSN ISO 3864
[33] ČSN 33 1500
[34] ČSN 33 1600 ed. 2
[35] ČSN 33 2000-6
[36] ČSN EN 62305-1 ed.2
[37] ČSN EN 62305-2
[38] ČSN EN 62305-3 ed.2
[39] ČSN EN 62305-4 ed.2
[40] ČSN EN 60099-1
[41] ČSN EN 50191 ed.2
[42] http://www.zebep.cz/fotogalerie.html
13.2.2012
[43] http://www.elektro.fme.vutbr.cz/studopory/elektrot/lab_10_cv.htm
13.2.2012
[44] http://elektrika.cz/data/clanky/proudovy-chranic-bez-nadproudove-ochrany
13.2.2012
111
Download

Bezpečnost práce v elektrotechnice