Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 56/2013
DEUS * REX * PATRIA
Z obsahu volebního čísla: 2-3:
HLÍDKA / Politické cíle KČ
4-18:
Parlamentní volby
- seznamy
kandidátů
- vizitky kandidátů
- programy
a vyjádření
19-20:
OZNÁMENÍ A DĚNÍ V KČ /
předsednictvo, oslavy knížete Sv. Václava
21: AKCE / manifestace Za návrat králů
na Hrad.
22: MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ /
Moravský zemský sněm, začátek volební
kampaně.
23: CÍRKEV A MONARCHIE / pouť
k Panně
Marii Určické
24-33: MONARCHISTÉ V UNIFOR MÁCH Sdružení Radecký
vysloužilců a dalších KVH.
akce
Černošín
– 35. ppl. Plzeň.
34-39: HISTORIE / bitva u Chlumce, Te Josefínské slavnosti.
rezín,
40-41: LITERATURA / Jan Drnek, Josef
Pejřimovský,
Hans Adam z Lichtensteinu.
42: KONTAKTY
43 - 42: NÁZORY / články a úvahy:
V. Dittricha a Jana Drnka – připomínka 21.
srpna 1968
Jan Drnek – Václav a Boleslav
Jan Kubalčík – Karty na stole
Koruna Česká – stručné programové teze
Manifest Českých dětí
Dalibor Pták – O panovnických rolích
HLÍDKA – říjen 2013
Politické cíle Koruny České Co lze a nelze čekat od poslanců zvolených za KČ Prakticky jediným a nejvyšším politickým cílem Koruny České je prospěch českého státu. Českou státnost ovšem chápeme v její plné kontinuitě, počínaje od 10. století. Na základě historických i našich osobních
zkušeností tvrdíme, že státnost bez existence pa­
novníka jako skutečné hlavy státu zajistit nelze.
Tvrdíme, že ani demokracie není bez role panovníka
prakticky uskutečnitelným politickým i občanským
prostředím. Jakýkoliv (i státní) organismus vyžaduje působení ně‐
koho, kdo sám není součástí systému, kdo stojí mimo
systém a zároveň mu o fungování systému jde, asi tak,
jako zahradník není součástí stromu či zahrady a přece
je jejich prospěch i jeho prospěchem a jeho zájmem. Tvrdíme, že parlamentní systém k dobrému fungování státu nestačí. Bez nezávislé role nevoleného dědičného panovníka a arbitra, hlavy státu a symbolu státnosti se
parlamentní systém mění jen ve válečnou zónu, v arénu politických stran a různých zákulisních mocenských
skupin či klanů. Jejich boj společenské a občanské pro‐
středí devastuje, posvěcuje prostředky účelem a ničí
mravní i morální zásady. Tyto mocenské skupiny časem
dosáhnou takového vlivu, že mohou relativizovat, ohý‐
bat a přizpůsobit svým účelům jakékoliv zákonné man‐
tinely a pravidla politického boje. Jejich boj o moc se
stává totálním bojem, skupiny vytváří aliance a celý
proces směřuje k totální kumulaci moci do jedněch ru‐
kou. Proto považujeme panovníka přímo za podmínku
existence a dodržování pravidel, zákona a jím stanove‐
ných mezí. Proto jsme monarchisté a proto pouze kon‐
stituční monarchii můžeme považovat za fungující
státní systém. Stranické cíle Koruna Česká nemá. Pokud bude dosa‐
ženo politického cíle, totiž návratu panovníka na trůn
sv. Václava, její existence se stává zbytečnou a bude rozpuštěna či transformována v jinou politickou stranu.
Pokud členové KČ usilují o dosažení jakýchkoliv i po‐
slaneckých postů či funkcí, nechtějí tím dosáhnout žád‐
ného osobního prospěchu, chtějí se pouze přiblížit na‐
plnění výše uvedeného cíle. Koruna Česká má za to, že monarchie de iure nikdy
nezanikla, nebyla zrušena a nebyla v republiku trans‐
formována legitimním způsobem v souladu s tisícile‐
tým právem českého státu, tedy rozhodnutím a souhla‐
sem právoplatného panovníka. Republika byla nastole‐
na revolučním způsobem navzdory a s ignorací tisícile‐
tého českého státního práva. Během necelé stovky let
absolvovala několik pokusů o vytvoření právní legality.
Všechny tyto pokusy žalostně selhaly nebo vyústily v
nastolení totalitního systému. Současně probíhající po‐
kus se fungující stát ani nastolit nesnaží. Pokud se kdy
republice podařilo nastolit jakousi právní legalitu, byla
a je tato legalita nelegitimní. Pro nás tedy monarchie stále trvá a jde pouze o jediné, totiž uvést stav de facto
do souladu se stavem de iure. 2
Současné poměry v naší zemi v době interregna se, dle našeho názoru, kvapem přibližují poměrům charakte‐
ristickým pro monarchii, ovšem pro onu feudální, niko‐
liv konstituční. 1. daňové zatížení občana, zejména doba, po kterou občan v roce pracuje pro stát (50 %) výrazně převyšuje jakoukoliv pracovní či berní zátěž bývalého nevolníka.
2. politická a faktická moc je předávána mezi úzkou vrstvou elit navzdory jakémukoliv výsledku voleb. 3. pokud je pravděpodobnost zvolení přímo úměrná objemu financí vložených do předvolební kampaně, pak nelze hovořit o demokracii a možnost dosáhnout funkce je vyhrazena majetným elitám. 4. systém zvyšujících se poplatků a plateb prakticky vylučuje masy méně majetných obyvatel z možnosti dožadovat se u soudu spravedlnosti a absolvovat určitý stupeň vzdělání. Rozdíly v přístupu méně a více majet‐
ných vznikají i v oblasti služeb a lékařské péče. 5. lze sledovat déledobě působící mocenský záměr při‐
pravit co největší část populace o finanční a majetkové prostředky a zatížit je nesplatitelnými dluhy. Toto ma‐
sové zadlužování doprovázené nevídaným exekučním tažením má zřejmě za cíl vytvořit znovu třídu věčně zadlužených nevolníků bez práva cokoliv vlastnit a bez práva vydělat si legálně více než činí životní minimum.
6. banky již soustřeďují dluhy novodobých nevolníků i jejich zabavené nemovitosti do zvláštních majetkových fondů, z nichž jsou vytvářena portfolia, na kterých si movití lidé zakupují podíly, tedy trvalou rentu. Jde o novodobou obdobu nakupování duší a vytváření virtu‐
álních forem panství s právem pobírat jakékoliv zisky, které tito zadlužení lidé produkují nad své životní mi‐
nimum. Společnost se tak opět rychle dělí na vlastníky a vrstvu osob bez práva vlastnit. Dokonce se zřejmě již připravují zákony, které mají dluhové nevolnictví uči‐
nit dědičným. 7. počínání prezidenta, který vzešel ze všeobecných voleb, se zcela podobá možnému počínání panovníka. Rozpuštění parlamentu, jmenování vlastní vlády apod.
Domníváme se tedy, že doba směřuje k nastolení mo‐
narchie něbo nějaké její obdoby tak jako tak. Pojmeno‐
vání republika se stává čím dále, tím více matoucí ka‐
mufláží tohoto návratu. V takové monarchii se ti, které nazýváme kmotry či mafiány stanou novodobým pan‐
stvem a my ostatní pouhými dušemi, s nimiž se bude bez jejich vůle obchodovat. Protože se zřejmě nikdo konkrétní panovníkem neprohlásí, ale moc bude přesto koncentrována procesem kumulace do jedněch rukou, půjde o zcela nový model anonymní monarchie. Koruna Česká ovšem usiluje o obnovu takové mo­
narchie, jaká vznikla po roce 1848, tedy po zrušení nevolnictví, po obnovení možnosti něco vlastnit pro všechny obyvatele, po zrušení panství a jejich nahrazení regionálním teritoriálním systémem, ale před oslabením a odstraněním kontroly panovníka nad mocenskými silami v říši. Koruna Česká usiluje o to, aby definování panstva bylo spojeno se šlechtictvím, tedy s mravní a morální
ušlechtilostí, ctí a vybraným chováním, nikoliv pouze s mírou faktické a finanční moci. Co tedy budou dělat poslanci zvolení za Korunu Českou do parlamentu? Oč budou usilovat. 1. samozřejmě o uznání, že český stát je monarchií a nhikdy jí být nepřestal. 2. o uznání, že revoluční pokusy nahradit monarchii republikou byly nesmyslné a přinesly českému ná‐
rodu utrpení, nejistotu a zákonnou i morální de‐
vastaci, jaká je vyhrazena jen prokletým. 3. o povolání oprávněné a legitimní královské dy‐
nastie Habsbirg – Lothringen zpět na trůn svatého Václava. Takové cíle jsou však až kdesi na horizontu našeho snažení a nebude jich dosaženo pouhou politickou vůlí několika možná zvolených poslanců. Takové cíle nelze uskutečnit bez zásadního uvědomění, pro‐
hlédnutí a proměny veřejného mínění, které by vy‐
ústilo ve zlomové celonárodní referendum. Voliče zcela jistě zajímá, co budou naši poslanci v parla‐
mentu konat konkrétně nyní. To uvádíme dále v tomto listu. Výše a dále uvedené body jsou jen ukázkou a výbě‐
rem z celkového programu strany a jejich účelem je, aby si volič učinil představu, co může od poslanců KČ očekávat, pokud napomůže svým hlasem k jejich zvolení. Poslanci KČ se budou snažit o členství v poslaneckém klubu konzervativního charakteru, pokud v rámci sněmovny vznikne. Nelze od nich čekat, že by v rámci jakési hlasovací disciplíny hla‐
sovali spolu s nějakými politickými spojenci pro ná‐
vrhy, které jsou v rozporu s jejich přesvědčením a programem. Nelze od nich čekat, že by hráli politic‐
kou hru něco za něco, tedy: Vy nám pomůžete schvá‐
lit toto, my vám zase toto. Tváře kandidátů Koruny České jsou většině voličů málo známé, na rozdíl od tváří, které dnes a denně ukazuje mediokratická mašinérie na televizních ob‐
razovkách. Analytické týmy velkých stran sází na podvědomý instinkt jedince, který bude raději volit známé tváře a osoby, i když ví, že je jimi obelháván a okrádán, než neznámé tváře zatím neosvědčených kandidátů. Jistota korupčníků, tunelářů a skandalis‐
tů zde stojí proti nejistotě neznámých tváří a úmys‐
lů. Volba pro jistotu, jak ji hlásají tváře kariéristů z billboardů, zde bohužel zpravidla vítězí a omezuje tak možnost změny. Koruna Česká sází na voliče, kteří si změnu přejí a nebudou se proto bát vykročit do nejistoty a vy‐
zkoušet v praxi, co nabídnou nové tváře, jak se je‐
jich nositelé zachovají, pokud dostanou příležitost zacházet s mocí. (Red) Parlamentní VOLBY – říjen 2013
24 4
Kandidáti za Prahu
Titul
1
Jméno
Příjmení
Václav
Srb
2
Ing. Arch.
Jan
Bárta
3
Mgr. Bc.
Petr
Krátký
Věk Profese
55 průvodce, vinárník, tlumočník
71 architekt
BBS 38 právník, kontrolní expert
Politická příslušnost
Praha 3
člen Koruny České
Úholičky
člen Koruny České
Praha 4
člen Koruny České
4
Kateřina
Košová
33 poštovní úřednice
Praha 9
bez politické příslušnosti
5
Zdeněk
Bohdanecký
36 technický konzultant
Praha 5
člen Koruny České
6
7
BcA.
8
9
Mgr. Bc.
Milan
Kolář
57 technik
Praha 4
člen Koruny České
Michal
Lieberzeit
28 operní pěvec, režisér
Praha 5
člen Koruny České
Daniela
Kartáková
48 Akad. sochařka, překladatelka
Praha 3
bez politické příslušnosti
Ivan
Henn
59 překladatel, průvodce
Praha 8
bez politické příslušnosti
10
Romana
Ryšavá
50 fotografka, terapeutka
Praha 5
bez politické příslušnosti
11 JUDr.
Petr
Raschel
60 advokát
Praha 10
bez politické příslušnosti
12 PhDr.
Michal
Lutovský
52 archeolog
Praha 10
člen Koruny České
13
Matěj
Čadil
27 grafický designer
Praha 6
člen Koruny České
14 Mgr. Ing.
Josef
Pejřimovský
68 lesní inženýr, důchodce
Praha 6
člen Koruny České
15
Ferdinand
Šrámek
44 strojvedoucí metra
Praha 5
člen Koruny České
16 Mgr.
Jan
Procházka
27 úředník
Prostějov
bez politické příslušnosti
17
Zdeněk
Martínek
67 důchodce
Kostelní Lhota
člen Koruny České
18
Luboš
Fait
56 hudebník, pedagog, včelař
Praha 3
bez politické příslušnosti
19 MUDr.
Vladimír
Němec
57 lékař
Praha 1
člen Koruny České
20
Petr
Brant
62 překladatel
Praha 3
bez politické příslušnosti
21 MUDr.
Vilma
Ovčárová
67 lékařka
Praha 3
bez politické příslušnosti
22 RNDr.
Radovan
Gregor
CSc. 64 důchodce
Praha 5
bez politické příslušnosti
23
Jiří
Brabec
57 živnostník
Praha 3
bez politické příslušnosti
24 Ing.
Petr
Lukavec
76 důchodce
Praha 4
bez politické příslušnosti
25 PhDr.
Stanislav
Hošťálek
66 důchodce
Praha 2
bez politické příslušnosti
26
Ladislav
Thurzo
62 recepční
Praha 8
člen Koruny České
27 PhDr.
Irena
Bukačová
64 ředitelka muzea, historička umění
Praha 7
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
28
Karel
Březina
40 finanční poradce
Praha 9
29
Zdeněk
Nývlt
55 živnostník
Dvůr Králové n./L. bez politické příslušnosti
30
Jan
Krček
71 důchodce
Praha 8
člen Koruny České
31
Darius
Bernard
47 grafik
Praha 3
bez politické příslušnosti
32 Mgr.
Zuzana
Kaššovicová
55 tlumočnice, překladatelka
Praha 8
bez politické příslušnosti
33
Michal
Benčok
62 advokát
Praha 4
bez politické příslušnosti
34 Mgr.
Lukáš
Funk
Praha 2
bez politické příslušnosti
35
Jaroslav
Hodík
Dis. 31 archeolog
68 výtvarný fotograf
Praha 4
bez politické příslušnosti
36
Ivo
Kubečka
68 herec
Praha 2
bez politické příslušnosti
Kandidáti za Středočeský kraj
Jméno
Příjmení
1
Titul
Jaroslav
Konečný
44 živnostník
Čelákovice
člen Koruny České
2
Svatopluk
Novotný
37 podnikatel v oboru stavebnictví
Poříčany
člen Koruny České
3
Jaromír
Drvota
63 úředník samosprávy
Kladno
člen Koruny České
4
Jiří
Loučka
41 obchodník
Lysá nad Labem bez politické příslušnosti
5
JUDr.
6
7
8
MUDr.
9
Mgr.
Věk Profese
Politická příslušnost
Eva
Krátká
61 právník
Praha
bez politické příslušnosti
Miroslav
Vaněk
41 živnostník
Libošovice
člen Koruny České
Jaroslav
Kolbek
57 veřejná správa
Pletený Újezd
člen Koruny České
Petra
Zapadlová
52 stomatolog
Kosmonosy
bez politické příslušnosti
Petr
Nohel
35 univerzitní pracovník
Roztoky
člen Koruny České
Michal
Bašus
44 živnostník
Poříčany
člen Koruny České
11
Luděk
Dvorský
43 státní zaměstnanec
Zlosyň
člen Koruny České
12
Vít
Drnovec
44 číšník
Kladno
člen Koruny České
13 Mgr.
Slavomír
Mácha
44 středoškolský učitel
Dobříš
člen Koruny České
14
Lukáš
Pavlík
27 státní zaměstnanec
Benešov
bez politické příslušnosti
15
Jan
Kabíček
25 projektant
Sedlec-Prčice
bez politické příslušnosti
16
Pavel
Procházka
44 invalidní důchodce
Nymburk
bez politické příslušnosti
17 Mgr.
Jindřich
Lipecký
67 penzista
Rakovník
bez politické příslušnosti
Praha
člen Koruny České
10 Mgr.
18
Světlana
Rathuská
60 úřednice
19
Jiří
Šubrt
68 elektrikář
Benátky nad Jizerou
20
Milada
Nováková Klokočníková
36 živnostník
Poříčany
21
Monika
Šímová
34 bez zaměstnání
Uhlířská Lhota
bez politické příslušnosti
22
Petr
Žatečka
38 živnostník
Český Brod
bez politické příslušnosti
23
Petr
Smolík
36 projektant pozemních staveb
Chrást
bez politické příslušnosti
24
Stanislav
Rakouš
67 soukromý zemědělec
Velká Dobrá
bez politické příslušnosti
25
Patrik
Forman
46 řidič
Kostelní Lhota
bez politické příslušnosti
26
Jakub
Forman
23 vedoucí prodejny
Kostelní Lhota
bez politické příslušnosti
27
Libor
Staněk
39 instalatér
Kostelní Lhota
bez politické příslušnosti
28
Martin
Pelant
33 montážní dělník
Kovanice
bez politické příslušnosti
29
Miroslav
Lír
37 knihkupec
Mělník
člen Koruny České
člen Koruny České
bez politické příslušnosti
Kandidáti za Jihočeský kraj
1
Titul
Jméno
Příjmení
Věk Profese
RNDr.
Radim
Špaček
53 biolog
Praha
člen Koruny České
Politická příslušnost
2
Milan
Schelinger
61 hudebník
Vacov
bez politické příslušnosti
3
Vladimír
Krejčí
66 řídící letového provozu
Praha
člen Koruny České
Praha
bez politické příslušnosti
4
RNDr.
5
6
Bc.
Jan
Řezníček
Bedřich
Kalina
PhD. 68 pedagog
56 nezaměstnaný
Veselí nad Lužnicí bez politické příslušnosti
Eliška
Řezníčková
22 studentka
Praha
bez politické příslušnosti
Kandidáti za Plzeňský kraj
Titul
1
2
Ing. Arch.
3
4.
Jméno
Příjmení
Jan
Drnek
52 spisovatel
Plzeň
Oldřich
Kodeda
54 architekt
Plzeň
bez politické příslušnosti
Oto
Brachtel
56 informatik
Kozolupy
člen Koruny České
Vlastimil Johannes
5.
Jan
Věk Profese
Politická příslušnost
člen Koruny České
Ježík
43 učitel
Plzeň
člen Koruny České
Bureš
35 paleontolog
Mantov
bez politické příslušnosti.
bez politické příslušnosti.
6.
Karel
Drábeček
68 důchodce
Plzeň
7
Zdeněk
Štorek
66 důchodce
Plzeň
bez politické příslušnosti.
8.
František
Tichávek
66 důchodce
Nýřany
bez politické příslušnosti
9.
Iveta
Fišerová
38 hostinská
Plzeň
bez politické příslušnosti.
10. Mgr.
Ludvík
Krčmář
41 historik
Plzeň
bez politické příslušnosti.
11.
Milan
Novobilský
51 výtvarník
Plzeň
bez politické příslušnosti.
12
Božena
Donatiénová
65 důchodkyně
Plzeň
bez politické příslušnosti
13 Ing. Arch.
Robert
Martínek
35 architekt
Plzeň
bez politické příslušnosti.
14 Bc.
Lenka
Čížková
44 dětská sestra
Plzeň
bez politické příslušnosti
15
Libor
Švehla
55 truhlář
Vejprnice
bez politické příslušnosti
16
Václav
Vondrovský
50 muzejní konzervátor
Plzeň
bez politické příslušnosti
17
Petr
Ludvík
52 spolumajitel řekl. ag. a poj. expert
Plzeň
bez politické příslušnosti
18
Miloš
Wolf
56 letecký mechanik
Plzeň
bez politické příslušnosti
19
Stanislav
Smolík
37 muzejník
Stříbro
bez politické příslušnosti
20
Karel
Chára
60
Kandidáti za Karlovarský kraj
Titul
Jméno
Příjmení
Věk Profese
1
RNDr.
Marek
Stanzel
54 geolog
Žíteč
bez politické příslušnosti
2
Mgr.
Martin
Váňa
25 archeolog
Chyše
člen Koruny České
3
Mgr.
Pavel
Vaculík
41 etnolog
Stráž nad Ohří
bez politické příslušnosti
4
ing.
Alena
Čechová
65 projektant
Plzeň
bez politické příslušnosti
Ota
Dort
40 obchodník
Svatava
bez politické příslušnosti
5
Politická příslušnost
Kandidáti za Ústecký kraj
Titul
1
2
Bc.
3
4
Jméno
Příjmení
Věk Profese
Politická příslušnost
Jarmila
Štogrová
57 knihovnice
Tomáš
Řeháček
44 pedagog
Roudnice nad Labem
Hlinná
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
Robert
Vávra
45 finanční ředitel
Roudnice nad Labem
bez politické příslušnosti
Jan
Mrzílek
60 ředitel nadace
Jirkov
člen Koruny České
Ing.
Roman
Honzík
50 výzkumný a vývojový pracovník
Chomutov
bez politické příslušnosti
6
BcA.
Ivana
Bendová
24 studentka
Hronova Vesec
bez politické příslušnosti
7
Mgr.
Jitka
Krajčová
28 učitelka
Hronova Vesec
bez politické příslušnosti
8
Vojtěch
Jandač
24 student
Chotěšov
bez politické příslušnosti
9
Jiří
Dombrovský
28 prodejce
Most
člen Koruny České
bez politické příslušnosti
5
10
Dominik
Straňák
22 student
Praha 5
11
Kryštof
Tietz
23 student
Praha 3
bez politické příslušnosti
12
Kateřina
Mrzílková
24 OSVČ
Jirkov
členka Koruny České
13
Antonín
Štogr
28 IT specialista
Praha 6
bez politické příslušnosti
14
Josef
Štogr
56 konzultant
Hlinná
bez politické příslušnosti
15 MVDr.
Jutta
Kočková
52 veterinární lékařka
Most
bez politické příslušnosti
16
Miroslav
Neumaier
41 novinář a fotograf
Teplice
bez politické příslušnosti
17
Ludmila
Řeháčková
43 obchodní zástupce
Kladno
bez politické příslušnosti
18
Zdeněk
Ryneš
24 student
Studená
bez politické příslušnosti
19
František
Zýka
63 důchodce
Želkovice
bez politické příslušnosti
20
Dana
Zýková
54 obchodník v telekomunikacích
Praha 4
bez politické příslušnosti
21
Jiřina
Kraftová
72 důchodce
Vonoklasy
bez politické příslušnosti
22
Jan
Kiss
52 kominík
Libotenice
bez politické příslušnosti
Pardubice
člen Koruny České
Kandidáti za Pardubický kraj
Titul
1
Jméno
Příjmení
Petr
Fibich
Věk Profese
24 invalidní důchodce
Politická příslušnost
2
Ing.
Josefina
Koucká
67 sochařka
Semily
bez politické příslušnosti
3
Ing.
Petr
Tichý
63 OSVČ
Horní Újezd
člen Koruny České
4
Bc.
Tomáš
Thun
36 THP
Lanškroun
bez politické příslušnosti
5
PhDr.
Lukáš
Thun
31 státní zaměstnanec
Lanškroun
bez politické příslušnosti
6
Otakar
Ryšavý
51 živnostník
Praha 5
člen Koruny České
7
Eliška
Nováková
32 pedagog, učitel
Trutnov
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
8
Ing.
Libor
Novák
55 projektový manažer
Trutnov
9
Mgr.
Vítězslav
Dittrich
46 sociální pracovník
Pardubice
člen Koruny České
Vladimíra
Blažková
46 zootechnik
Damníkov
bez politické příslušnosti
Vnorovy
člen Koruny České
10
Kandidáti za Jihomoravský kraj
Titul
Jméno
Příjmení
1
MVDr.
Jiří
Čížek
2
Mgr.
3
4
Ing.
Věk Profese
Politická příslušnost
55 veterinární lékař
Petr
Šmacho
39 starožitník, soudní znalec
Brno
bez politické příslušnosti
Luboš
Velecký
52 fotograf
Valtice
člen Koruny České
Otakar
Nečas
61 technik
Vranov u Brna
bez politické příslušnosti
5
Martin
Bernáth
47 OSVČ
Brno - Veveří
člen Koruny České
6
Pavla
Velecká
51 dámská krejčová
7
Radko
Bohdálek
60 modelář
8
Terezie
Suchá
31 studentka
Valtice
Křenovice u Slavkova
Brno
Blatnice pod sv. Antonínem
člen Koruny České
bez politické příslušnosti
člen Koruny České
9
Antonín
Janás
70 technik
10 Bc.
Silvie
Nečasová
25 IT specialist
Brno
bez politické příslušnosti
11 MgA.
Patrik
Vlček
43 sochař
Brno
bez politické příslušnosti
12 Mgr.
Ludmila
Mrkvová
55 středoškolská učitelka
Kněždub
bez politické příslušnosti
13
Pavel
Fexa
63 restaurátor památek
14
Pavel
Vyskočil
55 dělník
Brno
Veselí nad Moravou
15
Věra
Sochorcová
69 úřednice
Hroznová Lhota
16
Vojtěch
Žďárek
27 obchodní manažer-OSVČ
Nevojice
17
Dušan
Formánek
44 umělecký kovář
Veselí nad Moravou
Brno
člen Koruny České
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
18
Tomáš
Müller
36 obchodní zástupce-OSVČ
19
Lenka
Navrátilová
40 prodavačka
20
Jaromír
Šmacho
73 OSVČ
Brno
bez politické příslušnosti
21
Jiří
Sommer
55 dělník
Bzenec
bez politické příslušnosti
22
Dalibor
Přikryl
55 obsluha LPG
Strážnice
bez politické příslušnosti
23
Eva
Konečná
51 prodavačka
24
Anežka
Vrabcová
54 prodavačka
Hrubá Vrbka
bez politické příslušnosti
25
Josef
Stehlík
58 údržbář
Strážnice
bez politické příslušnosti
26
Radek
Vojtek
37 klenotník
Nymburk
bez politické příslušnosti
Veselí nad Moravou
Veselí nad Moravou
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
27
Pavel
Horynka
53 dělník
Tasov
bez politické příslušnosti
28 Mgr.
Pavel
Šibor
67 učitel
Brno
bez politické příslušnosti
29 PaeDr.
Ludmila
Lešová
67 učitelka
Hroznová Lhota
bez politické příslušnosti
30
Eliška
Šmachová
70 administrativní pracovnice
Brno - Líšeň
bez politické příslušnosti
31
Jaroslav
Mráz
26 IT technik
Vyškov
bez politické příslušnosti
32
Marcel
Kořínek
47 hlídač
Veselí nad Moravou
bez politické příslušnosti
Čechy pod Kosířem
bez politické příslušnosti
Kandidáti za Olomoucký kraj
Titul
Jméno
Příjmení
1
Mgr.
Miroslav
Srostlík
2
Mgr.
Alena
Hlaváčová
48 učitelka
Hranice
bez politické příslušnosti
3
RNDr.
Miloš
Holzer
62 zoolog, ekolog
Olomouc
bez politické příslušnosti
4
Marie Klotilda Novotná
5
Václav
Obr
Věk Profese
Politická příslušnost
67 výtvarník
72 projektant
Jeseník
46 ředitel muzea
člen Koruny České
Čechy pod Kosířem
bez politické příslušnosti
6
Mgr.
Irena Marie Kubešová
44 historička umění
Hranice
bez politické příslušnosti
7
MUDr.
Pavel
49 odborný kožní lékař
Olomouc
člen Koruny České
8
Mgr.
Andrš
Pavla
Kellerová
52 kastelánka zámku
Branná
člen Koruny České
9
Pavel
Makový
49 majitel pohřební služby
Prostějov
bez politické příslušnosti
10 Mgr.
Eva
Světnická
28 právnička
Olomouc
bez politické příslušnosti
11 Doc. MUDr.
Jaroslav
Bačovský
CSc. 59 internista
Olomouc
bez politické příslušnosti
12
Roman
Prokeš
38 divadelní a výtvarná činnost
Hranice
člen Koruny České
13 Ing.
Zdeněk
Panský
63 zemědělský podnikatel
Staré Město
bez politické příslušnosti
14 Ing.
Tomáš
Rosa
37 dřevařský inženýr
15
Josef
Sýkora
54 výroba dřevěných hraček
Loučany
16 Mgr.
Petr
Skyva
39 učitel
Kostelec na Hané bez politické příslušnosti
17 MVDr.
Zdeněk
Králík
68 veterinární lékař
18
Jaroslav
Frgal
40 vedoucí prodejny
19 PaeDr.
Zdeněk
Jančík
53 obchodní činnost
20
Leo
Rec
35 správce počítačových sítí
21 Mgr.
Jitka
Krchňáková
45 lékárník
Hustopeče nad Bečvou člen Koruny České
Olomouc
Olšany u Prostějova
Olomouc
bez politické příslušnosti
bez politické příslušnosti
člen Koruny České
bez politické příslušnosti
Horka nad Moravou
bez politické příslušnosti
Mostkovice
bez politické příslušnosti
22 Mgr.
Karel
Měsíček
30 památkář
Křelov
bez politické příslušnosti
23 Ing.
Stanislav
Pišťák
35 soukromý zemědělec
Polomí
bez politické příslušnosti
Tlumačov
člen Koruny České
člen Koruny České
Kandidáti za Zlínský kraj
Titul
Jméno
Příjmení
1
Mgr.
A. Josef
Petr
Věk Profese
Politická příslušnost
2
Mgr.
Tomáš
Hamrlík
30 ředitel muzea
Rudice
3
Bc.
Tomáš
Zábojník
32 výtahový technik
Bílovice
člen Koruny České
4
Jiří
Válka
43 dělník
Rokytnice
člen Koruny České
5
Marie
Ešlerová
64 učitelka v.v.
Kvasice
člen Koruny České
6
Miroslav
Král
22 počítačový technik
Tlumačov
člen Koruny České
7
Vladimír
Vlček
57 strojní zámečník
8
Martin
Zábojník
39 zedník
9
Gustav
Matoška
31 geodet
Vsetín
bez politické příslušnosti
10
Petr
Hübel
65 světelný technik
Tlumačov
bez politické příslušnosti
43 akademický sochař a restaurátor
Otrokovice-Kvítkovice
Bílovice
člen Koruny České
člen Koruny České
11
Daniela
Králová
51 pracovnice ve školství
Tlumačov
člen Koruny České
12
Leoš
Thomayer
41 průvodce na zámku Holešov
Zlín
bez politické příslušnosti
13
Vratislav
Brázdil
37 pracovník měst. kultur. střediska
Holešov
bez politické příslušnosti
14
Lubomír
Tomanec
54 výtvarník
Břest
bez politické příslušnosti
15
Petr
Klapil
40 městský strážník
Kroměříž
bez politické příslušnosti
16
Lubomír
Vymětal
54 chemik - laborant
Holešov
bez politické příslušnosti
17
Roman
Oharek
51 podnikatel v kamenoprůmyslu
Otrkovice
bez politické příslušnosti
18
Oldřich
Přikryl
53 podnikatel v kamenoprůmyslu
Hulín
bez politické příslušnosti
19
Radomíra
Plaňavová
56 sociální asistentka
Kroměříž
bez politické příslušnosti
20
Eva
Mikešová
70 chemik
Bojkovice
bez politické příslušnosti
21
Zuzana
Čechová
25 sklářský designer
Kroměříž
bez politické příslušnosti
22
Květuše
Přikrylová
50 zootechnik
Hulín
bez politické příslušnosti
Kandidáti za Moravskoslezský kraj
Titul
Jméno
Příjmení
1
MgA.
Emil
Adamec
2
RNDr.
Eva
Sommerová
Věk Profese
Politická příslušnost
40 akademický sochař, krajinný architekt a urbanista Sedliště ve Slezsku bez pol. přísl.
65 programátor
Olomouc
člen Koruny České
3
Ing.
Vítězslav
Oram
51 obchodní zástupce
Lískovec
člen Koruny České
4
Mgr.
Dagmar
Molinová
48 finanční poradce
Frýdek-Místek
člen Koruny České
5
Mgr.
Vít
Gruner
25 IT specialsta
Opava
bez politické příslušnosti
6
Mgr.
Eva
Novotná
46 učitelka
Olomouc
bez politické příslušnosti
Filip
Racek
DiS. 36 režisér
Ostrava
bez politické příslušnosti
7
8
Kamila
Laufersweiler
40 OSVČ
Havířov
bez politické příslušnosti
Tomáš
Strouhal
34 informatik
Prostějov
bez politické příslušnosti
10 Ing.
Šárka
Štěpánková
48 ekonom
Frýdek-Místek
bez politické příslušnosti
11
Tomáš
Fraus
34 kameraman
Prostějov
bez politické příslušnosti
12
Vladimír
Pokuta
46 restaurátor - umělecký truhlář
Ostrava
bez politické příslušnosti
13 Mgr.
Pavla
Žůrková
48 marketingový pracovník
Sviadnov
bez politické příslušnosti
9
Bc.
14 Mgr.
Olga
Sztwiertniová
59 učitelka
Třinec
bez politické příslušnosti
15
Žaneta
Gál
33 operátor ve výrobě
Frýdek-Místek
bez politické příslušnosti
16
Roman
Gál
37 výtvarník
Frýdek-Místek
bez politické příslušnosti
17
Barbora
Imrichová
35 živnostník
Frýdek-Místek
bez politické příslušnosti
18
Daniel
Imrich
42 živnostník
Frýdek-Místek
bez politické příslušnosti
19 Mgr.
Marcela
Lutovská
52 učitelka
Frýdek-Místek
bez politické příslušnosti
20
Miloslav
Svoboda
62 stavební technik a kamenosochař
Prostějov
bez politické příslušnosti
21 Mgr.
Anna
Kašná
61 právník
Šumperk
člen Koruny České
22 Ing.
Stanislav
Kubač
28 elektroinženýr
Olomouc
bez politické příslušnosti
23 Mgr.
Eva
Žižková
28 učitelka
Chlebovice
bez politické příslušnosti
24
František
Novák
49 vinař
Velký Týnec
bez politické příslušnosti
25
Luděk
Nezhyba
42 technolog
Luběnice
bez politické příslušnosti
26
Rostislav
Glinz
50 řidič, strojník
Čkyně
bez politické příslušnosti
27
Petr
Hodač
40 strážný
Kopřivnice
bez politické příslušnosti
28
Eva
Suchánková
78 učitelka
Prostějov
bez politické příslušnosti
29
Monika
Veverková
23 student Ostravské univerzity
Frýdek-Místek
bez politické příslušnosti
30
Lenka
Rožnovská
50 invalidní důchodkyně
Rychaltice
bez politické příslušnosti
31
Patrik
Čech
39 hoteliér
Hranice
člen Koruny České
32
Ivo
Jirotka
79 obchodní příručí
Prostějov
bez politické příslušnosti
33
Ludmila
Horáková
76 učitelka
Vrablovec
bez politické příslušnosti
34
Josef
Šuler
61 podnikatel
Ostrava
bez politické příslušnosti
35 Mgr.
Lenka
Hradilová
39 učitelka
Lysůvky
bez politické příslušnosti
36
Milan
Syslo
62 správce kostelní expozice
Krnov
bez politické příslušnosti
Úvaha předsedy Koruny České (monarchistické strany Čech, Mo‐
ravy a Slezska) k svátku svatého knížete Václava Před lety sice naši zákonodárci zavedli svátek svatého Václava, který je tedy dnem pracovního klidu, ale oficiálně jej nazvali dnem české státnosti a tak je uveden i v kalendáři. To samo o sobě vůbec není špatné – naopak: Dějiny našeho státu přece nezačínají rokem 1918, jak je, žel, často tvrze‐
no, ale nejméně o tisíc let dříve a výše uvedený oficiální název tento ne‐
sporný fakt zřetelně vyjadřuje a podtrhuje. Nemohu se nicméně zbavit dojmu, že polistopadové zákonodárce k této formulaci vedla i jakási for‐
ma „politické korektnosti“, i když tato hloupost tehdy ještě nevládla tak
všeobecně: svátek sice uznáme, ale abychom nevypadali příliš „klerikál‐
ně“, nazveme jej jinak. Pokud se můj dojem blíží pravdě, pak se jedná jen
o další z řady důkazů, že vztah značné části veřejnosti ke sv. Václavu je
dvojznačný. Ano, je to náš svatý kníže, zemský patron, ale… Tuto dvoj‐
značnost prokázal více než výmluvně také ing. Miloš Zeman:"Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl
od ostatních Přemyslovců dospěl Václav k názoru, že ohnutá páteř je tím
nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem" – neváhal říci v roce 2000 při projednávání novely zákona o státních svátcích. Na dru‐
hou stranu, po svém zvolení prezidentem se rovněž tak neváhal sv. Vác‐
lavem zaštiťovat, jeho ostatkům se poklonit a snad dokonce se před nimi,
ač je dle vlastního vyjádření „tolerantním ateistou“, pomodlit. A není
sám: politici, kteří jsou na hony vzdáleni ideálu sv. Václava nejen svou
životní a politickou praxí, ale mnohdy dokonce i ideově, si neváhají, ob‐
zvláště pochopitelně tehdy, když se v časové blízkosti svátku ocitají volby
a volební kampaň, rezervovat přední řady a nejlepší místa ve Staré Bole‐
slavi a dokonce někteří neváhají ani zasahovat do průběhu bohoslužeb a pronášet během Národní pouti ke svatému Václavu svá politická „moud‐
ra“. My však víme, že ustanovení císaře a krále Karla IV. podle něhož je kníže
Václav REX PERPETUUS, tedy „věčný král“, jediný trvalý vládce české země, a každý panovník je jen jeho místodržitelem, stále platí. Na lebce
svatého Václava spočívá svatováclavská koruna a každý panovník ji má od svatého Václava jen zapůjčenu a musí ji vrátit. Po dobu svého panová‐
ní má ovšem zároveň od „věčného krále“ propůjčenu i legitimitu. To se ovšem pochopitelně netýká prezidentů – jimi je tradice a legitimita pře‐
rušena. Nemůže se to týkat, a to z podstaty věci, žádného z nich, bez ohledu na jeho osobní a politické kvality. Tedy ani toho případně nejlep‐
šího. O to méně se to může týkat prezidentů špatných, národ nikoliv spo‐
jujících, ale tragicky rozdělujících. My také víme, že prezident, i kdyby obešel, změnil, přepsal či nechal
přepsat všechny časné zákony, nemá pražádnou moc změnit zákony věč‐
né, které panují nade vším a nade všemi. A proto víme, že svatý Václav „
nedá zahynouti nám ni budoucím“, proto víme, že všechny prezidenty, dokonce i ty nejhorší, přežijeme. Proto víme, že návratu legitimního pa‐
novníka, jemuž svatý Václav opět propůjčí korunu, se dočkáme my mož‐
ná, „budoucí“ určitě! Václav Srb, předseda Koruny České Z předvolební korespondence Již podruhé se kategoricky ohrazuji proti skandální a nestoudné diskrimi­
naci Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska), spočí­
vající v jejím soustavném vynechávání ve vašich "anketách". Jsme stranou slušných lidí, řádně platících daně, jsme jednou z nejstarších demokratic­
kých stran, kandidátku jsme řádně registrovali a nemalou kauci zaplatili, nevidím tedy žádný racionální důvod pro Vaše jednání. Budeme se samo­
zřejmě proti tomuto nechutnému atentátu na demokracii bránit velmi ra­
dikálně. S projevem krajního rozhořčení Václav Srb, předseda Koruny České 25Hhttp://aktualne.centrum.cz/napiste‐nam.phtml?to=0 Vážený pane Srbe, děkujeme vám za váš dotaz a reakci. Volební test jsme se po důkladné interní úvaze rozhodli zveřejnit v podobě a rozsahu, který vidíte na našem webu. Provedli jsme vlastní, editoriální rozva­
hu, které strany oslovíme a do testu zařadíme. Považujeme za legitimní právo naší redakce takovou rozvahu provést, obdobně jako třeba televizní stanice rozhodují, kandidáty kterých stran pozvou do předvolebních diskusí. Naše rozhodnutí nebylo v žádném pří­
padě vedeno snahou někoho zvýhodnit, jiného znevýhodnit, nebo dokonce jak­
koli ovlivnit volební výsledek. S pozdravem a přáním hezkého dne, Jana Kupková Vážená paní Kupková, za to, že jste mi vůbec odpověděla, Vám samozřejmě velmi děkuji. Nedoufal jsem již ani v to, neboť přece, odpovídat někomu, kdo dle našeho rozhodnutí neexistuje, koho jsme ze své vůle odsou­
dili k nebytí, by se Vám, z hlediska Vaší logiky, jistě mohlo zdát být zbytečným. Vaše odpověď nicméně, bohužel, napl­
ňuje moje obavy měrou vskutku vrcho­
vatou: ­ strany, kterým jste poskytli prostor, jste ipso facto (tedy již samotným fak­
tem zveřejnění!) ZVÝHODNILI, a to do­
konce i v případě, že to nebylo Vaším záměrem (čemuž lze, s prominutím, uvěřit jen velmi těžko) ­ strany, které jste nepozvali, jste jedno­
značně ZNEVÝHODNILI a těžce PO­
ŠKODILI ­ volební výsledek jste OVLIVNILI, A TO ZPŮSOBEM ZCELA ZÁSADNÍM. Politika nejsou čísla a procenta… Včera jsem se byl podívat na schůzi jedné regionální politizující společ‐
nosti, jejíž členové občas kadidují v krajských či komunálních volbách. Jsou trošku zelení, environmentální, ale jejich snaha o čisté, zdravé a
vlídné město je upřímná. V minulých volbách umístili pár osamělých čle‐
nů do zastupitelstev obvodů. Nyní jsou zoufalí, protože jejich sbnahy válcují různé lobby betonářů a asfaltérů nebo těch, kdo prostě chtějí jen
prosadit jakoukoliv zakázku pro své známé a vyvést veřejné peníze do
soukromých kapes. Na schůzce oni aktivisté dlouho a marně hledali, jak na to, jak se prosa‐
dit. Nejprve zkoušeli, zda by se mohli spojit s někým z opozice, ale rychle se ukázalo, že jsou opozicí i vůči opozici, neboť ta chce totéž, co koalice, jen zatím není u mocenských pák. Poté si jeden z těch zvolených zastupi‐
telů postěžoval, že jeho sousedka po něm požadovala pokácet zbylé
stromy na parkovišti u supermarketu, neboť si pořídila větší auto a to se
jí nevejde na staré parkovací místo. Překáží strom. Asi po hodinové ar‐
gumentaci a hledání cest moji přátelé dospěli k závažnému zjištění, které se nebáli vyslovit a tím si mne získali. Toto zjištění mělo několik částí: 1. Ve funkcích nahoře nejsou ani odborníci, ani lidé, kterým by šlo o zlep‐
šení čehokoliv. Jsou tam jen sobci, kteří dělají pro sebe, a to i v opozici. 2. Dole téměř nejsou lidé, kterým by šlo o zlepšení životního prostředí a o vlídnější město. Jsou tam jen sobci, kteří dělají pro sebe, někdy kradou
a při tom obviňují ty nahoře, že kradou. 3. Nikdo, kromě několika jedinců nemá žádnou představu, co by bylo
lepší a co je k obecnému prospěchu. Naprosto se v tom neshodnou a vů‐
bec o tom nepřemýšlejí. Vzápětí logicky vyvstala otázka, jak napravit společnost, tedy, jak naho‐
ru do funkcí dostat kvalitní odborníky, kterým by šlo o obecný prospěch
města a všech jeho obyvatel. Bylo velmi jasně řečeno, že demokratickými
volbami to nejde, protože žáby na prameni, které ve funkcích sedí, tam
přece zvolili lidé a zvolí je tam kdykoliv znovu. Autor této repliky byl sám
překvapen tím, k čemu dospěl a vyslovil to s nemalým úžasem. Jiný řeč‐
ník poté navrhl, že by tam nahoru do funkcí měl někdo ony kvalitní lidi
prostě dosadit a najmenovat. Sborem mu odpověděli, že to by ale nebyla
demokracie, a tuto čáru nelze překročit, protože pak by nebyla svoboda a občanská společnost. Poté debatu ukončili, neboť její vývoj je začínal
děsit. Po celou dobu diskuse jsem mlčel a s potěšením sledoval onu logiku
příčiny a následku, která přítomné neomylně a nezadržitelně vedla
k závěrům, ze kterých neznali východisko. 1. Buďto bude demokracie, ale pak se bude přerozdělovat a rozkrádat, do funkcí budou neustále voleni špatní lidé, dravci a sobci, ti poctiví a dobří se neprosadí, budou likvidováni, nebo je voliči nezvolí, nerozpo‐
znají a možná, když je rozpoznají, je ani nebudou chtít. Voliči jsou jako
žena, která se stále tvrdohlavě zamilovává do lumpů. 2. Funkcionáři budou najmenováni podle své skutečné kvality a mravní
velikosti, ale pak už nebude demokracie, nebudou všeobecné volby a
nastane konec svobody. Nevíme, kdo by měl ty správné lidi najmenovat, a nemáme jistotu, zda by tam nenajmenoval ještě větší lumpy, kdyby mu
byla dána taková moc. Diskuse mne nadchla, neboť přesně postihovala otázky, které i mně
rezonovaly v hlavě. Především: Co bychom asi tak dělali v parlamentu, kdyby se z Boží milosti na­
šlo dost voličů, kteří by tam dva nebo tři monarchistické poslance zvolili? To, co se děje na obecní úrovni musí přece v parlamentu probíhat v mnohem větším měřítku a mnohem nemilosrdněji. My, na rozdíl od oné skupiny nějaké východisko vidíme, ale nenacházíme pro něj dostatečnou veřejnou podporu a proto ho nemůžeme prosadit. Právě proto je naším Vaše diskriminační jednání nemá legi­
timitu pražádnou, a to ani profesionál­
ní, ani věcnou, a už vůbec ne morální. ­ Samozřejmě, je legální, resp. není ne­
zákonné, a my a podobně postižení se nemůžeme bránit soudní cestou. To však nic nemění na tom, že jde o roz­
hodnutí HANEBNÉ a v příkrém rozpo­
ru se zásadami objektivity, nestrannos­
ti, spravedlnosti a obecně lidské i novi­
nářské etiky. Na závěr si dovoluji ocitovat jednu starou zásadu z doby disentu, kterou jsme se obraceli na tehdejší mocné, v situaci rovněž zdánlivě beznadějné: "Dnešek je váš, zítřek je náš". Ano, počínat si tak, jak to činíte, mů­
žete pravděpodobně ještě relativně dlouho, nikoli však donekonečna.
S trvajícím pocitem křivdy a v trvají­
cím rozhořčení Václav Srb, předseda KČ. Každé volby, ke kterým při­
jde méně než 50 % voličů,
jsou referendem proti všeo­
becnému volebnímu právu. Každá moc, která není záro­
veň službou je nelegitimní! Jan Drnek 52 let, spisovatel člen Koruny České a kandidát ve sněmovních volbách konaných 25. – 26. října 2013 Plzeňský kraj www.korunaceska.cz prvořadým zájmem, abychom byli víc vidět. Mohli bychom v parlamentu
řečnit a vnášet provokativní témata či úvahy do veřejného prostoru.
Trochu bychom tím prolomili mediální blokádu okolo nás. Učili bychom
se, jak se to v parlamentu dělá, a rozhodovali se, co akceptujeme a co podle zvyklostí dělat nebudeme, k čemu se dotlačit nedáme. Asi bychom
hned v prvním volebním období nic nepovalili a nic moc nezměnili, ale
určitě bychom se nezapleti ani nenamočili do žádných lumpáren. Trochu
bychom zkomplikovali argumentační úzus toho, o čem se nemluví, co je
přece jasné. Již to by stačilo. Bohužel žijeme v zemi, kde neudělat nic zlého je obrovským politickým ziskem. To vyžaduje zcela jiný druh od‐
bornosti a kompetentnosti, než na jaký se ptají komentátoři v televizních debatách. Pro začátek bychom asi spolupracovali s Lidovci a se všemi dobrými
křesťany. TOP 09 moc nerozumíme. Je to strana pokleslého šlechtictví nebo povyrostlého plebejství? Na druhé straně by se dalo asi hovořit s některými sociálními demokraty o monarchii. Proč ne? Docela určitě
bychom ale nevymýšleli nějakou chytráckou taktiku, že když tuhle ně‐
komu zvedneme ruku pro zákon, se kterým nesouhlasíme, tak on nám
pustí chlup a nějakou funkci a podobně. Nemáme taktiku a nevedeme
válku. Máme názory a jasný cíl. Asi bychom přes všechna lákadla moci a
profitu dokázali být zásadoví. Bez zahradníka každý strom zplaní. Bc. Vlastimil Johannes Ježík 35 let, středoškolský učitel člen Koruny České a kandidát ve sněmovních volbách konaných 25. – 26. října 2013 Plzeňský kraj www.korunaceska.cz Nu ano, ale jak bychom se vypořádali s prezidentem? Jsme monar­
chisté. Museli bychom s touto nelegitimní hlavou státu nějak jednat a nějak k ní zaujmout postoj. Mnozí liberálové mu vyčítají, že se chová jako monarcha. Jako monarcha určitě ne. Monarcha je mravní autoritou a jeho moc
pochází od Boha, ne od lidu. Ale dejme tomu, že tento prezident užívá jistý druh autority, která v mezích možností kašle na nabídky profitu a
jedné podle své vize či úsudku, mylného či správného. Nebojí se a ne‐
smlouvá. Pokud nezačne osvobozovat a amnestovat zločince jako pan
Klaus, může být pan prezident Zeman velkým přínosem pro příští mo‐
narchii. Někdo musí národ uvyknout na jednání autority. Kdyby s tím začal až panovník, byl by nepopulární. Takhle přijde panovník k připra‐
venému národu a to je dobře. Náš pobyt v parlamentu by přinejmenším pomohl prolomit onu vytrva‐
lou ignoraci a pohrdání, kterou vůči nám projevuje většina médií a prů‐
zkumů veřejného mínění. Průzkumy nás nemusí příliš děsit. Stejně jako
W. Churchill důvěřujme jen těm statistikám, které si zfalšujeme sami. Ovšem otázka, proč jsme ignorováni, je nanejvýš zajímavá. Jakkoliv jsme zatím malí a menšinoví, možná se nás někdo tak trochu bojí, a to je po‐
vzbudivé. Před listopadem 1989 jsme říkali: Dnešek je váš, ale zítřek je náš! A bylo nás také jen pár. Bolševická média tehdy udělala chybu a
informovala o nás, byť jako o zločincích. Poučili se a už vědí, že mlčení je lepší. Nejlepším způsobe, jak nás potopit, je klást nám konkrétní otázky, jako
zda má být daň o půl procenta menší nebo kolik má být zdravotních po‐
jišťoven, kolik miliard na výzkum, jak stavět laciné silnice a od kolika let do důchodu. Ve funkcích je samozřejmě nutné o těchto záležitostech
rozhodovat, ale každý úřad má dnes celý aparát skutečně zapracovaných odborníků, schopných podle zadání bleskově připravit několik variant‐
ních řešení a postupů. Úkolem politika je rozhodnout, mít vizi a vést tyto odborníky k tomu, aby ji pomohli naplnit. Vidíme přece, že ministr vnitra
je vzápětí jmenován do funkce ministra školství či zdravotnictví a po‐
dobně. Politici, kteří se navzájem potírají těmihle konkrétními čísly a argumenty jen dokazují, že jsou pouhými údržbáři již zavedeného sou‐
strojí, které nás drží v zajetí a které jsme si sami zkonstruovali. Tady
naolejovat, támhle přitáhnout šroubek, maximálně vyměnit pastorek. Já
se chci bavit o tom, co ten stroj dělá a jestli by neměl dělat a vyrábět ně‐
co jiného, jestli nepotřebujeme úplně jiný stroj. O tom je podle mne poli‐
tika. Bez pojiva nelze postavit dům, jen vršit hromadu kamení. Ing. Arch. Oldřich Kodeda 52 let, architekt kandidát za Korunu Českou ve sněmovních volbách konaných 25. – 26. října 2013 Plzeňský kraj www.korunaceska.cz Podpora prvovýrobců tak, aby ne‐
byli odíráni distribučními řetězci. Účinná kontrola bankovnictví a o obnovení přirozeného vztahu mezi bankou a drobným vkladatelem, na‐
příklad odstraněním banovních po‐
platků. Banky mají žít z podnikání s penězi, které jim vkladatelé půjčují a mají za to projevovat vděk, nikoliv si za to nechávat platit. Účinná kontrola výběrových řízení na velké, zejména státní zakázky. Jde o to, aby tato řízení probíhala nato‐
lik transparentně, aby je mohl kontro‐
lovat každý občan platící daně. Omezení nemravného obchodu s odpustky za znečišťování životního prostředí. Co to jsou vlastně zač, ti monarchisté? Vrtá hlavou voliči, který se o
nás náhodou doslechne. Pokud si neplete monarchii s anarchií a uvě‐
domí si, že jde o království a o krále, ihned ho vyděsí temný feudalis‐
mus, nevolnícvi v okovech bičovaní zvěrskými sadistickými dráby a
právo první noci uplatňované zhýralou a nudící se šlechtou. Nu, cpali to do nich dost dlouho. Od roku 1918 se všechny po sobě
jdoucí republiky snažily o tvrdou indoktrinaci mládeže heroickým zá‐
pasem českého národa o republiku a demokracii. Jen oni ‐ republikáni byli demokrati a bez nich demokracie nebyla. Jenže všechny republiky
skončily selháním a totalitou. Ta poslední republika je vedena tak so‐
becky, že už na indoktrinaci nezbyl čas a peníze. Mladí nejsou indoktri‐
novaní a to bude znamenat konec lži o demokracii. Jsou konfrontovaní s ubohostí, prodejností, divadelností a směšností toho, čemu dnes ří‐
káme demokracie. Není lepšího léku. Mládí je citlivé na pokrytectví.
Počkejte ještě deset let a uvidíte. Buďto tu bude diktatura nebo monar‐
chie a vyberte si, co je lepší. Monarchistická strana je anomálie a v monarchii by nikdy nevznikla.
Stejným nesmyslem je vznik demokratických stran v demokracii. Proč si dávat do názvu demokratická, když je demokracie takovou samo‐
zřejmostí, jak to vypadá? Demokratické strany vznikaly tam, kde bylo
třeba demokracie dosáhnout, ale tady? Leda by ta demokracie zas ta‐
kovou samozřejmostí nebyla. Leda by to byl diktát, že nesmíme pochy‐
bovat o demokracii. Ale to by už vůbec nebyla demokracie. A co může nabídnout monarchie? Především, jakkoliv to zní paradox‐
ně, jedině monarchie může zajistit skutečnou státnost a demokracii.
Stejné a společné měřítko hodnot, stejně a pro každého platné, neohnu‐
telné, nepodplatitelné a neprodejné zákonodárství, justici a podobně.
Ukazatel směru, cíle, cesty a smyslu všeho, co děláme každičký den. A
především autoritu. Monarchie, na rozdíl od toho, co mylně nazýváme demokracií, má totiž arbitra, nabízí dozor a hlídače demokracie. Nabízí
autoritu mimo systém, nevolitelnou a nezávislou, formální hlavu a ma‐
jitele státu, který má vše a kradením by nic nezískal, takže mu zbývá jen
kultivace. Dnešní pseudodemokracie nám jasně ukázala, co se stane,
když se parlament větví, listů a kořenů bude dohadovat o tom, co je to
prospěch stromu. Konstituční monarchie neznamená neexistenci tako‐
vého parlamentu, takové demokracie, ale znamená přítomnost zahrad‐
níka, který si tento parlament poslechne, ale pak sem tam řízne a stříh‐
ne a nechá diskutovat jen ty větve, které mají pupeny a ponesou plody.
Protože zahradníkovi na stromu záleží a nemusí složitě dohledávat, co
je to prospěch stromu. Má to od Boha. Proto je zahradník. Jenže, a to právě rezonovalo v hlavách a v ústech lidí, jejichž diskusi jsem včera poslouchal, je zapotřebí překročit hranici nemyslitelného a
přijmout fakt, že něco nebudeme volit, něco nebude podle našeho chtě‐
ní, něco se stane mimo naší vůli, něco je předem jasně dáno dávnou
tisíciletou legitimitou moci. A to se nám nebude chtít. Cítíme, že se vše jakoby rozpadá, že si přestáváme rozumět, že jakoby
hovoříme každý jiným jazykem, že už se nedohodneme a všechno je
možné. Problémem v pozadí je devastace evropské kultury jako takové.
My jsme se jako kluci bavili o systémech, principech, o pravdě, cti, po‐
rovnávali jsme myšlenky a myslitele, hádali jsme se pro to a prali. Dnes
se staří i mladí baví jen o pocitech. Už je přestává zajímat, co je správné
a špatné, co je rovné a křivé. Velká část populace přijala pokleslé měřít‐
ko co je příjemné a nepříjemné. Pletou si to s tím, co je dobré a špatné. A podle toho měřítka i volí, z čehož právě profitují všichni ti pseudo‐
demokraté. Muži už nedělají věci proto, že je to správné, ale rozhodují
se jen podle toho, jestli se mi chce nebo nechce. V tom vězí úpadek civi‐
lizace, že muži už nejsou muži, ale v lepším případě samečkové. Panovník si nemůže dovolit dělat to, co se mu chce. Dělá a říká to, co
se udělat musí, protože je to správné. A všichni to slyší a vidí. Panovník je transparentní osoba a netahá za nitky anonymně odkudsi z pozadí. On je odpovědný. Odbourání státních dotací pro foto­
voltaické podnikatele, neboť dle naše‐
ho názoru jde jen o tunelování soukro‐
mých rozpočtů občanů a firem závislých na odběru elektrické energie. Vlastenectví. Národ je důležitá spole‐
čenská forma, ale ne ta nejdůležitější. Češi byli v uplynulých 150 letech vycho‐
váváni jako nacionalisté, ačkoliv si to neradi přiznávají. Jde ale o vliv holistic‐
kých ideologií z oblasti Francie a Ně‐
mecka, podle kterých je celek více než jedinec a zájem jedince má být zájmu celku beze zbytku obětován. Kolektivis‐
mus proti individualismu. U Čechů navíc tak trochu působí staré a velmi silné kmenové rovnostářské cítění, které v sofistikovaných formách vyplouvá do popředí poté, kdy jsme setřeli tenkou vrstvičku státnosti a křesťanské kultury. Něco jiného je ale vědomí, že jsme pří‐
slušníci kultury státotvorných zeměděl‐
ců, kteří dobře rozumí pojmu vlastnictví a pro které je krádež zločinem (nebo by měla být). To na rozdíl od kulturních matric lovců a sběračů, pro které je co‐
koliv pouhou legitimní kořistí a pojem majetek nebo krádež vůbec nechápou. Kulturně jsou to nekompatibilní pro‐
gramy a humanisté vyvíjejí naprosto neuvěřitelné úsilí na to, aby se věřilo, že jsme všichni stejní. Pro mládež to není vyčpělé téma, pro‐
tože mládež moc tématům nehoví. Myš‐
lení je totiž nepříjemné, někdy bolí, una‐
vuje a jim se to nechce. Je to nebaví. Hrozí to konfliktem a oni chtějí mít svět hladký, měkký, příjemný, voňavý a čistý. Samozřejmě ne všichni, abych nepauša‐
lizoval. A samozřejmě se úplně stejně degradují i starší generace. Když vlaste‐
nectví, tak anonymní, davové, které slouží k vybití zloby a frustrace, jako kdysi složily pogromy. Dobrého vlastence poznáte snadno. Ožení se, má deset dětí a vychová z nich dobré Čechy. Co víc můžete udělat pro národ? Můj děda to věděl. Tihle to vědět nechtějí, není to příjemné a nebavilo by je to. Přátelé monarchisti, je to dobré, republikánská volební komi­
se nám vylosovala volební číslo až na dně, to znamená, že se už jako první odrážíme ode dna, ostatní strany ten pád na dno teprve čeká! VIVAT KČ VIRIBUS UNITIS Trlica Josef Jak to vypadá (i z historického hlediska), je to, čemu dnes říkáme de‐
mokracie, pouze přechodnou formou v období střídání elit. Proto nás
zajímá, jaké budou ty příští elity, a snažíme se o to, aby byly kultivované a kulturně i civilizačně uvědomělé, nikoliv darwinisticky dravé a bezo‐
hledné. Proto jsme monarchisté. Když začátkem našeho letopočtu Augustus Oktavián nastolil césarství, Římané si stále ještě mysleli, že žijí v republice. Nikdo jim to nevymlou‐
val, ale další generace už vyrostly pod vládou nových elit a nepřišlo jim to divné. Nikdo už nevyžadoval zpátky republiku. Ti, kdo dnes třímají moc, se nevzdají lehce. Vysvlékli se z těch zprofa‐
novaných a odvařených stran jako had z kůže a už zase vytvářejí nové nadějné formace a hnutí. Úsvit, Ano, Hlavu vzůru a kdo ví, co ještě… Budou to skvělé vycpávky příští vládní koalice. Loutkáři v pozadí vždy před důležitými volbami založí několik takových nových spravedlivých a nadějných uskupení. Za prvé proto, aby na ně stáhli hlasy, které by jinak dostal nepřítel, za druhé pro to, aby měl vítěz voleb kde brát dopl‐
něk k dosažení převahy ve sněmovně. V minulosti stejným způsobem zafungovali Zelení, pak Věci veřejné a mnozí další. Lidé na to udivujícím způsobem vždy znovu naletí. Je to brnkání na strunu naděje a touhy po změně. Tyhle formace ale nepřinesou změnu, to je iluze. Změna musí být zásadní, strukturální a principiální. Musí se odvíjet od úplně jiného chápání politiky a poslání politika. Musí být znovu promyšlen poměr obecného a soukromého, legitimity nerovnosti a z toho vycházející ne‐
zastupitelnosti autority. Musí být pochopeno, odkud se bere moc, co je jejím zdrojem, co způsobuje klanění se a uctívání zdrojů moci. Na to, co společnost opravdu potřebuje, nemusí politik znát procenta, ani čísla. Až budeme zvoleni, dostaneme čísla i procenta na stůl. Na tom nic není. Jde o to, abychom všichni stejně rozuměli slovu vlastnictví, aby krádež byla zločinem proto, že je hříchem. Jinak budou stále nějací chytráci ten pojem relativizovat, aby se z něho mohli šikovně vyzout, kdyby byli přistiženi při kradení. Totéž se týká spravedlnosti a pravdy. Potřebujeme společná a jednoznačná měřítka věcí. Volič se může sice dohadovat o to, kdo mu přidá na platu a ubere na daních, ale mnohem důležitější je pro voliče to, aby něco platilo a aby to platilo jasně a jistě, aby se o to vždy mohl opřít. Musíme začít mluvit o dobru a zlu, ne jen o dovozních kvótách. A být konkrétní? To přece není těžké. I slepý to vidí: 1. Vláda musí zajistit, aby mezi lidmi zůstával dostatek peněz, aby mohli investovat, zakládat firmy a podnikat. Tak vznikne významné množství pracovních míst a zmizí nezaměstnanost. Střední a drobný stav je nutno posílit a zakázat těm velkým, aby jej udusili. 2. Vláda musí zajistit, aby peníze a prostředky, které přitékají do státu, kraje, obce apod., neodtékaly, ale kolovaly uvnitř. Žádné finanční me­
liorace. Lepší stovka malých krámků s tisícem zaměstnanců, než jeden supermarket, z něhož zisky odtékají do zahraničí. Více zaměstnanců jsou sice menší zisky, ale více výplat, které jsou utraceny v místě a obí‐
hají, zavlažují, oživují. 3. Konec přerozdělování všude, kde to jen jde. Daně nechť jsou vybí‐
rány v obcích a státu odváděno jen povinné, dobře vyúčtované procen‐
to. Nechť obyvatelé každé vsi zakusí následky vlastního hospodaření a následky vlastní volby svých zastupitelů. V dobrém i ve zlém. Nechť jsou vidět rozdíly a to, jací lidé kde žijí, zda je tam společenství nebo jen díra s vlčí smečkou. 4. Milosrdenství ano, parazitismus ne! Ať je pomoženo každému, kdo za svůj stav bezmoci nemůže, ale každý, kdo se do stavu nemohoucnosti uvádí cílevědomě sám, nechť je z pomoci vyloučen a nechť je pod dozo‐
rem. A kdo stav nemohoucnosti předstírá, aby získal zadarmo podporu, nechť je potrestán jako veřejný škůdce. 5. Konec zadlužování obyvatelstva. Nechť nikdo nesmí poskytovat půjčky, které by dlužník nemohl splatit. Ať jsou dlužníci povinni zaplatit jen to, co si půjčili nebo to, co původně nezaplatili, s malým a únosným poplatkerm za administraci jejich dluhu. V žádnéím případě nesmí být dluhy dědičné. Rozdělení obyvatel‐
stva na svobodné vlastníky a na ty, kdo již nikdy nebudou smět pro ast‐
ronomické dluhy nic vlastnit, to je neofeudalismus, které se bojí i mo‐
narchisté. 6. Právo pro všechny stejně. Ať ma­
jetnost není u soudu výhodou. Ať nelze právo ohnout na stranu toho, kdo si zaplatí lepšího advokáta. Ať má nemajetný naprosto stejnou šanci a nehozí mu, že přijde na mizinu, když se bude domáhat spravedlnosti. Ať je spravedlnost tím, co určuje právo a ne naopak. 7. Lékařské a jiné služby ať jsou v jis‐
tém, standardu zajištěny pro každého plátce daně stejně a klidně ať si pak majetní mohou kupovat luxus. 8. Stát nechť poskytne zákonnou jisto‐
tu, že s penězi naspořenými obyvateli na důchod se nebude podnikat nic jiného. Jeden důchodový pilíř, jedno spoření a jedna důchodová daň, ale nedotknutelná kasa. 9. Nechť je vlastnictví nedotknutelné a nechť má vlastník neomezené právo svůj majetek hájit a bránit. 10. Ať každý úředník, který záměrnou či neúmyslnou chybou způsobí veřej‐
nou škodu je souzen a nucen škodu nahradit, jako každý jiný občan. Samozřejmě by takto bylo možno pokračovat i dále. Chtěl jsem jen uká‐
zat, že politik nemusí znát konkrétní čísla a ohánět se procenty. Musí jen vědět, co je dobré a správné. Jan Drnek Doporučuji všem navštívit nový web 33Hhttp://www.ceskamonarchie.cz/, z něhož vyplývá, že monarchistické prin­
cipy vyznávají Tomáš Hanák, Sváťa karásek i Ondřej Neff (viz jeho Poslední slovo v Lidovkách 23.9.). Zdravím, Radim Špaček. Vážení, po shlédnutí kandidátních listin jsem doslova nadšen, že se poda­
řilo sestavit takové kandidátky pro volby. V našem ústeckém kraji dva zá­
stupci našeho města Roudnice nad La­
bem, to je skvělé!!! Držím palce, aby hlasů bylo dost. Já jsem minulý týden na vlastní ná­
klady nechal vtisknout 600 letáků s volebním programem Koruny České a během tohoto týdne je roznesu po měs­
tě. Ještě jednou díky, Filip Uzel. Školství a vzdělávání Kvalita vzdělávání. V dlouhodobém horizontu je měřítkem kvality vzdělávání míra ne‐
zaměstnanosti (čím je nižší, tím je kvalita vzdělání vyšší a tím lepší je
koncepce školství). Ve střednědobém horizontu ne mírou kvality
jednotlivých vzdělávacích ústavů úspěšnost jejich absolventů na dal‐
ších stupních – u základních škol úspěšnost postupu na střední stu‐
peň, u středních škol úspěšnost postupu na vysoké školy, u VŠ pak
uplatnění v praxi. Vzhledem k tomu, že střední i vysoké školy mnoh‐
dy přijímají bez zkoušek, je nutno postup na další stupeň vážit repu‐
tací příslušné školy. Plošné testování v 5. a 9. ročníku? Z krátkodobého hlediska je zcela v pořádku, má‐li stát přehled o výsledcích klíčových ročníků. Testování kompetencí v přechodových ročnících je významné i pro školy samé, jako zpětná vazba, v kterých oblastech se jim daří více a kde méně. Největší slabina českého vzdělávacího systému. Zásadní slabinou českého vzdělávacího systému je slabá schopnost
naučit žáky vyhledávat a zpracovávat informace. K tomuto cíli je však nutné vybavit vzdělávací systém učiteli, kteří budou kompetentní,
motivovaní a zároveň budou všeobecně respektovanými osobnostmi. Pro zlepšení sociálního statutu a všeobecného respektu učitelů
v zásadě není jiná cesta, než „zatnout zuby“ na nejbližších cca 15 let, a
zvýšit platy učitelů tak, aby se toto povolání stalo atraktivním už pro
absolventy středních škol – aby si pedagogické fakulty, podobně jako
ve Finsku, mohly z uchazečů vybírat. Neméně důležité je, aby vzdělá‐
vací systém měl v učitele základní důvěru a nenutil je obhajovat po‐
stupy, které jsou v jiných zemích zcela běžné. Úloha zřizovatele škol v regionálním školství. Zřizovatel je zodpovědný za finanční, materiální, technický a právní
chod škol, které zřizuje. Pro výkon odborných kompetencí nemají
zejména malé obce podmínky. Změny ve vztahu zřizovatel­škola­rodiče. Podle našeho názoru je vztah mezi zřizovatelem, školou a rodičem,
promítnutý do složení Rady školy, nastaven principiálně správně.
V současné situaci je zcela na rodičích, zastupitelstvu obce a pedago‐
gickém sboru, zda se jim podaří najít funkční model spolupráce mezi
všemi složkami. Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) kandiduje v Ústeckém kraji tisková zpráva Proč volit Korunu českou Voleb se účastní jen o něco víc než polovina oprávněných osob a
většina z nich volí mezi dvěma zly – hledá, která ze špatných voleb je
méně špatná. To nechceme. Nabízíme něco jiného, z dnešních pro‐
blémů „politiky bez důvěry“ je třeba udělat krok stranou. Volba pro
Korunu Českou je volba demonstrativní. Demokratické principy mo‐
hou dobře fungovat jen tam, kde mají obecnější rámec – a proto Ko‐
runa Česká má za svůj cíl zavedení konstituční monarchie. Jde o odkaz na principy, o kterých se nedá hlasovat. Volit Korunu
Českou je v jistém smyslu radikální rozhodnutí, je to výraz přesvěd‐
čení, že by vláda neměla být jen věcí aktuální dohody mocenských
skupin, že by neměla vznikat v závislosti na mediálních kauzách a
uměle vytvořené voličské náladě. Celý volební program Koruny České pak vyplývá z tohoto základu. Politické problémy se nedají řešit, pokud nemáme dostatečný odstup,
pokud nevěříme ve spravedlnost, pokud je vše jen otázkou ceny a
aktuálních komplotů mocných. Jde o řád věcí, kde něco se nesmí a něco se musí. Proč v Ústeckém kraji Pro Ústecký kraj je příznačné, že má komunistického hejtmana – to obráží celkový stav resignace většiny obyvatel, odmítnutí současné‐
ho pojetí politiky. Ukazuje to celkovou společenskou nestabilitu, kte‐
rá se v tomto kraji projevuje více než kde jinde. Značná část lidí ztra‐
tila důvěru v řád věcí, ve spravedlnost – a to má ničivé společenské
dopady. Informace a ohlasy v médiích:
11Hhttp://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/monarc
histe-z-koruny-ceske-zakryji-benese-hadrem/
12Hhttp://wiki.aktualne.centrum.cz/koruna-ceskavolby-do-poslanecke-snemovny-2013/
informace o podobě volebních lístků:
13Hhttp://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/hlavuvzhuru-podal-ostrou-stiznost-kvuli-hlasovacimlistkum/
Zdravím !
Jarmila Štogrová
Co je smysl volby Koruna Česká neláká voliče na to, aby poslali jejího zástupce do par‐
lamentu, jakákoli menšina tam nemůže nic podstatného změnit.
Smysl volby pro Korunu Českou je jiný. Je to vzkaz veřejnosti, že je tu Začala fungovat facebooková stránka
i jiné řešení současných problémů politiky než jen neustálé střídání Ústeckého kraje:
politických reprezentací. Je to cesta i pro ty, kdo jinak nevidí smysl, 14Hhttproč dnes k volbám chodit. ps://www.facebook.com/korunaceska.ustecky
kraj
Problémy politiky Problémy politiky nevyřeší žádná politická strana, žádné protiko‐
rupční opatření, lze to ukázat na nesmyslné byrokratické zátěži sys‐
tému veřejných zakázek, který se stejně všichni podvodníci naučili
obcházet. Politika by měla dostat vnější rámec, je třeba si připustit, že
nejde hlasovat o pravdě a spravedlnosti. Pokud budou jasné limity
moci, vrátí se postupně většina z nás k normálnímu životu, ve kterém
politika nemá hrát nijak významnou roli. Závěr Celá naše aktivita se týká pouze jedné věci – aby politika dostala vnější rámec, aby získala znovu to postavení, které má mít. Politika je dnes předváděna jako otevřené pole chtění – politik vzkazuje voli‐ čům: „Řekněte mi, co chcete, a já to pro vás prosadím“. Přitom všichni ví, že lže, nemůže to fungovat. Předpokladem správné politiky je po‐ rozumění tomu, co je společné, a politika je hledání forem, jak prosa‐ zovat společné dobro – nikoli jen vlastní chtění. Koruna Česká nabízí zásadní změnu. Není to program proti‐ demokratický. Je možné si představit, že jednotlivé „otázky položené voličům“ mohou mít takovou podobu, která nebude útočit na nejnižší pudy, ale budou se konkrétně týkat toho, jak spolu dobře žít. A bude je klást ten, kdo mandát pro svoje rozhodování nemusí získávat z lidských rukou – král se nezodpovídá voličům, ale Bohu. Jarmila Štogrová DOVOLTE, ABYCHOM SE VÁM PŘEDSTAVILI Byť o nás možná slyšíte poprvé, jsme politickou stranou vycházející z tradice ČESKÝCH DĚTÍ, které vyhlásily obnovu království zemí Ko‐
runy české již v r. 1988 a jejich provolání otisklo tehdy komunistické Rudé právo za účelem zesměšnění tohoto hnutí. Mezi čtenáři však soudruzi dosáhli spíše opaku. Od té doby se toto hnutí přerodilo v jedinou monarchistickou stranu v zemích střední a východní Evropy, nejspíše všech zemí, které na‐
hradily monarchii republikánským zřízením. Rádi bychom stavěli na křesťanskožidovských základech, na kterých je naše evropská civili‐
sace založena. Chceme obnovit tradiční zemské zřízení. Chceme, aby všichni občané tohoto státu měli nejen stejná práva, ale i povinnosti. Nechceme žád‐
nou diskriminaci, ani tu tzv. positivní. Práva menšin nesmí být na úkor většiny. Kdo chce v této zemi žít, musí se naučit náš jazyk a re‐
spektovat naše tradice a životní zvyklosti. To oni se musí přizpůsobit. Ne my! Je neúnosné, aby politici, úředníci, soudci, státní zástupci, ředitelé a další pracovníci státních podniků beztrestně škodili místo toho, že mají svým obyvatelům sloužit. Voláme po trestní a hmotné zodpo‐
vědnosti těchto osob. Není např. možné, aby ředitel státních drah bral statisícové výplaty a milionové odměny, když podnik je ve ztrátě. Myslíme si, že republikánský systém se zejména u nás zcela zdiskre‐
ditoval včetně jeho přední funkce prezidenta republiky. Zvláště přímá volba ukázala, že není řešením a vyvolává u nás obavy, že na tuto funkci mohou dosáhnout i daleko horší postavy, než se doposud sta‐
lo. Kdysi náš král a císař František Josef I. prohlásil, že jeho předním úkolem je chránit občany před jejich politiky. Nyní více než kdy jindy vnímáme jeho slova za více než prorocká. Na závěr bychom snad jen chtěli podotknout, že mezi 20 nejvyspě‐
lejšími státy světa je 12 monarchií. Více se můžete dočíst na 0Hwww.korunaceska.cz 27. 6. 2013 se konala další ze schůzí Rady sdružení Radecký 1766 ‐ 2016. Při této příležitosti jsem mezi našimi vzácnými patrony s úctou přivítal pana hraběte Hugo Mensdorffa‐Pouilly, vyjádřil mu přání dobré a plodné spolupráce a popřál mu jménem našich členů a příz‐
nivců hodně zdraví a životního elánu. Za náš hlavní podzimní podnik považujeme samozřejmě setkání v Lapidáriu Národního muzea, jehož or‐
ganizaci jsme v loňském roce na sebe převzali od Rakouského kulturního fóra. Koná se v den výročí odhalení
pomníku za účasti císařského páru dne 13. listopadu 1858 téhož dne roku 2013. Prosíme členy a hosty, aby si
tento podvečer od šestnácté hodiny ponechali ve svých časových plánech volný. FACTA NON VERBA Ing. arch. Jan E. Bárta, předseda Občanského sdružení Radecký 1766 ‐ 2016 Informace o rozhlasových hovorech pro monarchii 1Hhttp://prehravac.rozhlas.cz/audio/2935 2Hhttp://prehravac.rozhlas.cz/audio/2935 3Hhttp://hledani.rozhlas.cz/?query=Libor+Dvo%C5%99%C3%A1k&offset=0&zdroj=audia&porad=%5e%22
101020x 4Hhttp://hledani.rozhlas.cz/?query=Libor+Dvo%C5%99%C3%A1k&offset=0&zdroj=audia&porad=^"101020
x Týden ve světě 28. ‐ 33. minuta 5Hhttp://prehravac.rozhlas.cz/audio/2931400 6Hhttp://prehravac.rozhlas.cz/audio/2931400 7Hhttp://hledani.rozhlas.cz/?query=Libor+Dvo%C5%99%C3%A1k&sort=docdatetime&offset=10 8Hhttp://hledani.rozhlas.cz/?query=Libor+Dvo%C5%99%C3%A1k&sort=docdatetime&offset=10 30. ‐ 40. minuta 9Hhttp://hledani.rozhlas.cz/?query=Libor+Dvo%C5%99%C3%A1k&offset=0&zdroj=audia&porad=%5e%22
101020x_Týden 10Hhttp://hledani.rozhlas.cz/?query=Libor+Dvo%C5%99%C3%A1k&offset=0&zdroj=audia&porad=^"10102
0x Týden ve světě 28 33 Minuta
Předvolební vizitka pro Rozhlas Brno 1. Teď máte přesně jednu minutu na představení programu… Vážení posluchači, Koruna Česká je monarchistickou stranou. Pro‐
sazujeme změnu státu na konstituční monarchii po vzoru Lichten‐
štejnska a naším kandidátem na trůn je vnuk posledního krále, Karel
Habsbursko‐Lotrinský. V sociální oblasti obnovíme institut domovské obce a zavedeme též
poskytování sociální podpory pro nepřizpůsobivé spoluobčany podle
zásady apoštola sv. Pavla, tj.: „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ Prosadíme zavedení hmotné odpovědnosti politiků, úředníků a
soudců za jejich rozhodování. Jejich platy budou odvozeny od hospo‐
dářského výsledku země, aby se konečně naučili chovat jako dobří
hospodáři. 2. Co je podle Vás největším problémem kraje, ve kterém kandidujete? Za největší problém na Jižní Moravě považuji nezaměstnanost, která zde bohužel přesahuje celorepublikový průměr a také nedokončenou
dopravní infrastrukturu, která podle mého názoru s nezaměstnaností
přímo souvisí. "Tam, kam nevede dobrá silnice, tam prostě chcípnul
pes!" 3. Jak byste z pozice poslance/poslankyně chtěl/a pomoci tento problém řešit? Nejlepší prostředek v boji s nezaměstnaností je podle mého názoru
zlepšení dopravní obslužnosti, vybudování a opravy dopravní
infrastruktury, zejména dálnic a rychlostních komunikací a též
pokračování ve stavbě průplavu Dunaj Odra Labe, což přinese tisíce
pracovních míst. 4. Považujete protikorupční opatření u nás za dostatečná? Pokud ne, jaká budete podporovat? Vždy je v této oblasti co zlepšovat. Osobně budu prosazovat
zadávání veřejných zakázek systémem veřejných elektronických
aukcí. Je to nejlepší způsob jak zamezit rozkrádání. Princip je
jednoduchý, zadavatel nabídne výchozí cenu a uchazeči o zakázku ji
budou do určitého termínu tlačit směrem dolů a vyhraje ten, kdo
bude schopen splnit zadání za nejnižší cenu. 5. Bude Vaše strana navrhovat nějaká konkrétní opatření pro oživení ekonomiky a snížení nezaměstnanosti? Pokud ano, jaká? Ne, co já chci, ale co je správné! Lidem a firmám dochází peníze, protože současná daňová a pojistná
zátěž je procentuálně větší než za toho nejhoršího feudalismu. To se musí změnit! Zdravotní a sociální pojištění by mělo být pro dnešní
mladou generaci již individuální a dobrovolné. Zavedeme jednotnou
daň z příjmů ve výši 15 % a jednotné DPH ve výši 15 %. 6. Jste spokojen/a s prestiží, jakou má politika mezi lidmi? Po­
kud ne, co chcete dělat pro její zvýšení? Já jsem spíše znechucen a mám za to, že politici jsou veřejností po‐
suzováni podle těch nejvýše postavených. A co si pak má myslet
běžný občan, když jeho prezidenti kradou tužky, amnestují tuneláře nebo jsou opilí na veřejnosti? A jak pravil císař František Josef první:
"Povinností panovníka je ochraňovat občany před volenými politi‐
ky"! Je čas na radikální změnu. AŤ ŽIJE KRÁL!!! Svatopluk Novotný 37 let, podnikatel kandidát za Korunu Českou ve sněmovních volbách konaných 25. – 26. října 2013 Středočeský kraj www.korunaceska.cz Oznámení a dění v KČ – říjen 2013
Předsednictvo KČ opakuje výzvu, aby se hlásili zájemci o práci
GENERÁLNÍHO
SEKRETÁŘE KČ. Dle stanov je GS KČ členem
Předsednictva,
ale bez hlasovacího práva. Potřebujeme člověka
obětavého,
důsledného (až pedantického), pečlivého, samozřejmě
- minimálně v běžném uživatelském standardu práce s PC
znalého
internet atd.).
(e-maily,
*
Předsednictvo
KČ zasedalo dne 15. 8. 2013 v Praze ve vinárně U
Posledního
soudu v počtu 4 členů. Po kontrole plnění úkolů projed návalo:
1. Žádost
MZH o revokaci usnesení o vyloučení předsedů MS Hranice p.
Romana Prokeše a MS Uherské Hradiště Mgr. Tomáše
Hamrlíka.
Předsednictvo již vyslovilo souhlas s revokací svého
usnesení
při elektronickém hlasování.
2. Informovace
MZH o přípravě Moravského zemského sněmu na
21. září
v Tlumačově v přípravě je zajištění bohoslužby, ubytování.
Je počítáno
s programem již v předvečer sněmu v pátek 20. 9.
Předsednictvo
bere na vědomí zprávu MZH o uspořádání MZS, tuto
aktivitu
velmi
vítá
a poskytne MZH potřebnou podporu.
3. Informace
S. Novotného o vydání blahopřejného inzerátu k naro zeninám
hraběnky Salmové uveřejněném dne 16. 8. v 6 regionálních jihomoravských
denících.
4. Schválení
6 nových členů a příznivců KČ – per rollam.
5. Volby
do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Předsednictvo
Koruny České podporuje aktivity MZH při přípravě
kandidátních
listin
na Moravě a ve Slezsku a vnímá potřebu a aktivi tu členské
základny
se těchto voleb zúčastnit.
6. Předsednictvo
jmenovalo:
JUDr. Petra Krátkého celostranickým
volebním
koordinátorem
p.
Jaroslava
Konečného Českým zemským
volebním
koordinátorem
MUDr.
Pavla
Andrše Moravským a Slez ským volebním koordinátorem.
7. Předsednictvo vzalo na vědomí rozhodnutí členů KČ sestavit
kandidátky v následujících volebních krajích:
Hlavní město Praha – lídr kandidátky p. Václav Srb
Jihočeský kraj – lídr kandidátky RNDr. Radim Špaček
Jihomoravský kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj – lídr kan didátky MUDr. Pavel Andrš
Plzeňský kraj – lídr kandidátky – Jan Drnek
Středočeský
kraj – lídr kandidátky p. Jaroslav Konečný
kraj – lídr kandidátky pí. Jarmila Štogrová
Ústecký
kraj
Zlínský
3
19
Předsednictvo vyzývá členy, kteří ještě nezaplatili
členské příspěvky na rok 2013, aby tak neprodleně
učinili.
*
Koho novináři nemohou sehnat, toho se na nic neptají. Koho se novináři na nic neptají, ten není v médiích. Kdo není v médiích, o tom veřejnost neví. To je neúprosná logika. Takže Vám pro vedení důstojné předvolební kampaně doporučuji: 1) Vypracujte tiskovou zprávu o tom, kdo je lídr kan‐
didátky ve Vašem kraji a pošlete ji všem regionálním novinovým redakcím, rozhlasovým a televizním stani‐
cím. Tato zpráva musí obsahovat lídrův telefonický a mailový kontakt a odkaz na regionální korunní web a facebook. Ta zpráva nemusí být nijak okázalá. Je to jen kontaktní informace. Stačí mail typu: "Dobrý den. Oznamujeme, že lídrem Koruny České, Monarchistické strany Čech Moravy a Slezska v regionu XY je pan/paní XY. Své případné dotazy, prosím směřujte na telefon XY a na e‐mail XY. Děkujeme." 2) Buďte připravení a k dispozici. Druhou šanci k ve‐
řejnému vystoupení už nemusíte dostat. 3) Připravte si v elektronické formě fotografii, průkaz‐
kový formát. Je možné, že Vás o ni někdo požádá. 4) Vyžádejte si od předsednictva elektronickou verzi korunního loga v tiskové kvalitě. Je možné, že ho také budete potřebovat. 5) Mějte u sebe vypracované odpovědi na předpoklá‐
dané novinářské dotazy a nestyďte se do nich nahlížet. Být připravený je profesionální. Vítězslav Dittrich, novinář v záloze *
Tento víkend se v Čechách i na Moravě konaly nejrůznější
oslavy svátku sv. Václava. Hlavním místem slavnosti je
ovšem Stará Boleslav, s následujícím programem:
V pátek dne 28. 9. duchovní zamyšlení v přítomnosti relikvie lebky - sv. Václava. Začátek v 19,30 v chrámu sv. Václava.
V sobotu dne 29. 9. slavnost pod širým nebem u chrámu sv.
Předsednictvo
KČ stanovilo úkoly volebního lídra:
a) zodpovědnost
za kandidátní listinu, podpis prohlášení kandidáta Václava, začátek v 10,00.
Organizátorem oslav, byl mimo jiné PhDr. Milan Novák z Branb) jmenování
volebního zmocněnce
c) sbírku tzv. kandidátních příspěvků na úhradu volební kauce dýsa nad Labem.
Jan E. Bárta, předseda o. s. Radecký 1766 - 2016
15.000,-Kč a zdrojů na propagaci
*
8. p. Srb informoval předsednictvo o nabídce p. Petra Placáka k
jeho archivu Koruny České. Předsednictvo pověřilo pana Milí přátelé,
převzetí
předsedu
Děkuji za informaci a fotky. Jak jsem psal, jsem stále v Rusku a
Srba převzetím archivu KČ od p. Petra Placáka.
9. p. Srb
informoval
předsednictvo
o
umístění
pamětní
desky
FerdiHongkongu.
Ale jak jsem slíbil, přiletím do ČR 26. 9. a na druhý
nandovi Dobrotivému na románské rotundě v Praze 6 s odhalením den, po představení naší kandidátky v Moravskoslezském kraji
9. 11. P.Srb informuje o možnosti uvedení textu „za přispění Koruny zahájím kampaň v moravskoslezských městech a obcích na
České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska“. Předsed- podporu obnovy Monarchie.
nictvo tento bod odložilo k projednání na své další zasedání.
V příštím emailu Vám pošlu pozvánku a budu Vás průběžně
10. Předseda p. Srb převzal úkol vypracovat text blahopřání k naro- informovat o naší kampani z tohoto emailu a z emailu 24Hin zeninám hraběte Zdeňka Sternberga.
[email protected]
Viribus Unitis Emil Adamec Penza, Ruská Federace.
*
Upřesnění ohledně platby členských a jiných příspěvků Koruně České: Členský příspěvek kmenového člena strany je za každý kalendářní rok 500 Kč. V případě důchodců (invalidních i starobních) a studentů je to 200 Kč. Nově od rozhodnutí Předsednictva KČ 2/2013 je to 50
Kč, resp. 20 Kč (důchodci, studenti) za každý započatý měsíc členství u nově přijatých členů, maximálně 500 Kč/200 Kč. To proto, aby nově přijatí členové nebyli dis‐
kriminováni tím, že když např. vstoupí v září, nemuseli za ten kalendářní rok hradit celých 500 Kč, resp. 200 Kč u důchodců/studentů, ale pouze poměrnou část odvíjející se od data jejich vstupu do KČ. Stanovy KČ doposud tuto nuanci neřešili a docházelo k nejednoznačnému výkladu. Nově je také zaveden (2/2013) institut tzv. registrova‐
ných příznivců KČ, tedy lidí, kteří se chtějí na práci v KČ oficiálně podílet, být adresáty oběžníků, pozvánek apod., a platit členské příspěvky, ale z nějakého důvodu nechtějí či nemohou být členy politické strany. Ti nově jsou povinni také hradit členské příspěvky, ovšem ve výši snížené čás‐
ti, tedy 200 Kč za rok, resp. 20 Kč za každý započatý měsíc členství u nově přijatých, max. 200 Kč za rok. Při platbě je důležité uvést variabilní symbol, a to buď Vaše rodné číslo či číslo členské legitimace, je‐li Vám známé a dále specifický symbol, který je v případě člen‐
ských příplatků na rok 2013: 1112013. Např. spec. symb. začínající trojčíslím 222 je pro sponzorské dary. Konečné čtyřčíslí je pak rokem, za který příspěvek poukazujete. Co si budeme povídat, mnoho lidí platí dost pozadu. Dále je třeba vědět, že členské příspěvky jsou na ten kte‐
rý rok splatné do 31. 3. každého roku, jinak by takovému "neplatiči" je automaticky v Databázi členů KČ "pozasta‐
veno" členství ve straně, a to již dle závazného Usnesení Generálního sněmu KČ 2009. Upozorňuji totiž, že KČ "žije a pracuje" pouze ze členských příspěvků a drobných sponzorských darů členů a příznivců, nemáme žádné "ge‐
nerální" sponzory. V případě hmotné nouze, těžké životní situace a podob‐
ně, existuje možnost požádat Předsednictvo o mimořádné prominutí členského příspěvku na daný rok, s doložením důvodu proč. Předsednictvo na nejbližší schůzi žádost projedná a vyrozumí žadatele). Této možnosti však dopo‐
sud nikdo nevyužil. Číslo účtu KČ je: 1928428359/0800 a je každý měsíc uváděno např. v elektronickém měsíčníku KČ, tzv. Monar‐
chistickém zpravodaji KČ, který je odesílán všem členům a registrovaným příznivcům, je‐li známa jejich funkční e‐
adresa (divila byste se, kolik je v Databázi KČ adres neak‐
tualizovaných jejich majiteli). Za členský příspěvek, příspěvek registrovaného sympa‐
tizanta, zejména za drobný finanční sponzorský dar, za který v případě, že přesáhne 1 000,‐Kč obdržíte potvrzení pro účely daň. odpočtů. Česká zemský hejtman Jaroslav Konečný Veřejný dluh České republiky
K
aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
Některé aktivity: O víkendu jsem se zúčastnil na pozvání společenské akce vojenských historických jednotek s názvem Svě‐
cení svazového praporu v Novém Strašecí u Rakovní‐
ka. Akce se zůčastnili příslušníci několika jednotek z celého království, ať již to byl Svaz c. k. voj. vysloužil‐
ců zemí Koruny české, ostrostřelci z Rakovníka, dělo‐
střelci z Jindřichova Hradce, pětatřicátníci z Plzně apod... Celkem bylo hned několik desítek osob a také představitelé místní samosprávy (starosta města apod.), hosté atd. Například byl účasten i patron pra‐
poru JM hrabě Lažanský, majitel zámku a pivovaru Chyše na Karlovarsku. V odpoledním, méně formálním pokračování setkání v kulturním domě mi byl dán prostor se trošku pre‐
sentovat, což byl můj cíl, zejména v souvislosti s blíží‐
cími se volbami. Bylo mi totiž veřejně představeným svazu poděkováno za podporu těchto O. S. i sponzo‐
ring a uděleno mi čestné členství. Samozřejmě, neb v kulturním domě to bylo již méně formální, na náměs‐
tí to nešlo, jsem se zmínil o volbách a byl mnohými
přítomnými ujištěn, že pokud v jejich krajích kandi‐
dujeme (informace jsem podal), můžeme počítat s jejich hlasy. Ostatně sám pan Lipecký, dlouholetý člen rakovnických ostrostřelců a dnes představený Svazu c. k. voj. vysloužilců pro Rakovník a okolí je naším kandidátem ve Středních Čechách. Bral jsem to tedy tak trochu jako osobní kontaktní volební kampaň ve společenství nám názorově blízkých lidí, kteří mají opravdu dost členů. Vyřizujeme také právě žádost o zastoupení KČ ve volební komisi v Mladé Boleslavi našemu bývalému dlouholetému členu KČ panu Martinu Dědkovi a plá‐
nujeme tvorbu a tisk letáků v počtu cca několika desí‐
tek tisíc kusů na osobní roznos do poštovních schrá‐
nek v místech bydliště jednotlivých středočeských kandidátů, někteří již sami projevili zájem, letáky chceme zadat tisknout najednou, kvůli příznivější ceně, pravděpodobně v několika modifikacích na jednotlivá přání kandidátů. Nezanedbatelnou úlohu bude mít p. Novotný pro svou schopnost leták grafic‐
ky upravit. Plánujeme sezvat co nejvíce našich příz‐
nivců z Kraje na plánovanou demonstraci KČ, až bude definitivní termín, abych si neučinil faux pass. Vedu v tomto ohledu již rozsáhlejší komunikaci. Stále je co dělat, pracujeme na společném díle! S pozdravem Jaroslav Konečný Akce – říjen 2013
ZA NÁVRAT KRÁLŮ NA HRAD! Společná akce Koruny České (monarchistické strany
Čech, Moravy a Slezska), spisovatele, historika a disi‐
denta Petra Placáka a všech organizovaných i neorgani‐
zovaných monarchistů a příznivců. Datum: 10. 10. 2013, v 17.00 hod. Místo: pomník Edvarda Beneše na Loretánském náměs‐
tí. Doprava: tram č. 22, zastávka Pohořelec. Program: Zahájení – krátký projev předsedy Koruny
České před pomníkem dr. E. Beneše. Slavnostní zahale‐
ní sochy E. B. Hudební vložka. Pochod Loretánskou ulicí
na Hradčanské náměstí. Projev Petra Placáka u sochy
TGM, před vchodem na I. nádvoří Pražského Hradu.
Slavnostní ukončení. Rex numquam montur! Král nikdy neumírá! 21
Spoty z různých minulých voleb – pro připomenutí. Jen tak na okraj: a pak že jsme nic nikdy neudělali, ne‐ měli program. Pak že nejsme konzervativci. A toto je jen nepatrný zlomek. Obzvláště ty první dva by dle mého názoru šly využít v plném rozsahu. 15Hhttp://www.youtube.com/watch?v=5KSDzo_9aAU 16Hhttp://www.youtube.com/watch?v=p8qISmg6HSc 17Hhttp://www.youtube.com/watch?v=SD73IxezGN0 18Hhttp://www.youtube.com/watch?v=KDydDa68ILg
&feature=endscreen 19Hhttp://www.youtube.com/watch?v=nyM9j24ccYE 20Hhttp://www.youtube.com/watch?v=tiCI2YaP9PQ MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ – říjen 2013
MORAVSKÝ ZEMSKÝ SNĚM Na předvolební Moravský zemský sněm jsme tento‐
krát zavítali do Tlumačova. Předsednictvo Koruny Čes‐
ké na jednání zastupoval Svatopluk Novotný, který je generálním sekretářem. Přítomni byli lídři Olo‐
také mouckého kraje – Mgr. Miroslav Srostlík, Jihomorav‐
ského kraje – MVDr. Jiří Čížek a Zlínského kraje –
MgA. Josef Petr, autor památníku Hrdinů 1866 v Tlumačově. Po bohoslužbě v kostele sv. Martina proběhlo vlastní jednání v budově informačního centra. Zhodnotili jsme činnost v Markrabství moravském, aktivity jednotli‐
místních společností a naplánovali naše prezen‐
vých aktivity v předčasných volbách do PS. Všechny tační kandidátní listiny byly bez výhrad zaregistrovány, včetně nejpočetnější 36‐ členné ve Slezském vévodství. Vážení přátelé, kolegyně, kolegové, monarchisté. Do‐
voluji si Vám poslat pár fotek z pátečního odpoledně ze Sedliště, kde zahájil volební kampaň náš přítel, MgA. Emil Adamec. Vivat rex Carolus, Jirka. 22
CÍRKEV A MONARCHIE – říjen 2013
23
Pouť k Panně Marii Určické 8. září 2013 byla v Určicích obnovena poutní tradice. Určické poutě sahají až
do poloviny 17. století, kdy zde byl vy‐
staven zázračný obraz Panny Marie,
který uzdravoval. Lidé do Určic konali
pravidelné poutě v následujících třech staletích. Intenzita poutí byla nejsilnější od poloviny 18. století a po celé 19. sto‐
letí. V předvečer první světové války poutě ustaly. Po skončení války již ne‐
byly poutě obnoveny. Na pouti vystoupila dechová kapela Vřesovanka, v kostele zpíval mužský sbor Orlice a sólistka Mgr. Lenka Vaře‐
ková. V kostele byli přítomni členové
Řádu sv. Lazara a vojenská jednotka
rakouských granátníků. Současní organizátoři věří, že obnova
poutí přinese obnovení úcty k Panně
Marii Určické a oživení duchovního místa Určic, které je k tomu předurčeno nejen svoji polohou na svazích drahan‐
ské vrchoviny, ale také překrásným barokním kostelem sv. Jana Křtitele a bývalou barokní děkanskou farou. Vážení monarchisté,
Dovolte, abych Vás touto cestou informoval o plánované demon‐
straci pod názvem ZA NÁVRAT KRÁLŮ NA HRAD, konanou společ‐
nými silami Koruny České a PhDr Petra Placáka dne 10. 10. 2013 v
Praze na Loretánském náměstí od 17:00. Tímto bych Vás velice rád požádal nejen o šíření pozvánky Vašimi emaily, facebookem, atd. a samozřejmě o Vaší velmi důležitou, podstatnou fyzickou účast. Ať
žije král! Svatopluk Novotný Vážení přátelé, dovoluji si Vás pozvat na akci Klubu Za starou Prahu "Hovory o Praze", konané dne 21. 10. 2013 v přednáškovém sále Ná‐
rodního technického muzea od 18,00 hodin. Tématem přednášky je Blahoslavený Karel I. Rakouský v Praze, v Brandýse nad Labem a na Madeiře. Přednášejí PhDr. Milan Novák a ing. arch. Jan E. Bárta. Vstup volný. Srdečně zve Jan E. Bárta. POUTNÍ MŠE SVATÁ
U BLAHOSLAVENÉHO KARLA
RAKOUSKÉHO
NAD BRANIŠOVEM
se konala u příležitosti výročí posvěcení kaple.
Mše svatá v tradičním římském ritu byla sloužena
v sobotu 20. 7. 2013 od 14.00 hodin. MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – říjen 2013
Radecký 1766 - 2016,
občanské sdružení
Cílem je obnova pomníku Jana Václava Josefa, hrabě­
te Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze u příležitosti 250. výročí jeho narození. Naším webmasterem je Matěj Čadil, adresa pro emaily je [email protected] Za Radu o. s. Radecký 1766 – 2016 Jan Bárta, Jarmila Štogrová 28Hwww.radecky.org 29HNaše sdružení na výstavě Památky 2013 Úterý, 1. říjen 2013 Naše občanské sdružení Radecký 1766‐2016, o. s., se po‐
dobně jako v loňském roce bude ve dnech 3. až 5. října prezentovat samostatným stánkem na veletrhu 30HPamátky 2013. Náš stánek budete moci navštívit ve čtvrtek a v pátek od 9 do 17 hodin a v sobotu od 9 do 15 hodin. Na stánku si budete moci prohlédnout naše výstavní panely a nové materiály se studií umístění obnoveného pomníku na Ma‐
lostranském náměstí, případně podpořit činnost sdruže‐
ním zakoupením pamětní pohlednice s motivem pomníku.
V pátek od 15:00 se rovněž v rámci výstavy uskuteční přednáška přdsedy našeho sdružení, Ing. arch. Jana Bárty o pomníku maršála Radeckého. 31HPetice za Malostranské náměstí B Nová petice usiluje o celkovou proměnu Malostranské‐
ho náměstí a nahrazení nedůstojného parkoviště živým městským prostorem. Dali byste si do vzácné barokní truhly brambory? Šli byste v plesových šatech rýt zahradu? A co parkoviště aut na jed­
nom z nejkrásnějších míst Prahy? Nechat na Malostranském náměstí parkovat auta je podobné, jako bychom ze staro­
žitné vitríny udělali botník. Že je to nekulturní a barbarské?
Ano, tak pojďme společně nádherné místo v centru města vrátit lidem! Protože naše cíle jsou blízké (obnova pomníku maršála Radeckého by měla proběhnout v rámci celkové proměny náměstí), dovolujeme si vyzvat naše příznivce k podpisu petice, ať už online na adrese: 32Hwww.malostranskenamesti.cz nebo na papír v Mlýn‐
ské kavárně. Ve videocyklu Národ sobě, který na internetu uvádí his‐
torik PhDr. Jiří Rak (náš vážený patron), vyšel dne 11. června díl pojednávající o maršálu Radeckém a jeho po‐
mníku na Malostranském náměstí. 24
2. LISTOPADU 2016 OSLAVÍME 250. VÝROČÍ NAROZENÍ MARŠÁLA RADECKÉHO Výročí je nám podnětem k zahájení přípravy, a snad brzy i ke konkrétním činům. Budeme tomu napomáhat ze všech svých sil. Občanské sdružení jsme založili proto, aby­
chom navázali na všechny, kteří již na toto téma řadu let vedou odborný a společenský diskurs, a rádi bychom přispěli k udržení této debaty živé a tvůrčí; některé z osobností, zabývajících se tímto tématem, vyslyšely naše prosby a jsou na­
šimi vzácnými patrony. Zvláště oceňujeme i záštitu, kterou nad naším snažením převzal Jeho Eminence Dominik kardinál Duka. Prosíme naše spoluobčany a úřady a instituce, zejména pak radnici Prahy 1, Magistrát hl. města Prahy, Ministerstvo obrany a Ministerstvo kultury a Národní muzeum, aby pomohli navrátit toto umě‐
lecké dílo do historického prostoru, kam nepochyb‐
ně náleží. Zamysleme se rovněž i nad smyslem na‐
šich národních novověkých dějin a zvažme, zda při‐
pomínku českých velikánů nejsme dlužni především sami sobě. Nabízíme na těchto webových stránkách prostor všem, kteří chtějí a mohou připojit své akti‐
vity ke společnému dílu, i kritikům a odpůrcům, s nimiž jsme připraveni diskutovat. Samozřejmě nás všechny čeká nejen technické, ale i finanční řešení našeho cíle. Doufáme, že se v rozhodující chvíli na‐
jdou uměnímilovní a bohatí donátoři, jako to svého času učinili členové Krasoumné jednoty. A pomůže‐
me prací i penězi určitě i my, lidé nebohatí. Na našich webových stránkách naleznete řadu rubrik, přinášejících informace o maršálovi a jeho pomníku, aktuální informace o akcích, dis­
kusi s odpůrci a další zvěsti. Uvítáme Vaši kore­
spondenci i názory na naší emailové adrese [email protected] . Těšíme se na Vás! Rada Občanského sdružení Radecký 1766 ­ 2016 Schůze Rady občanského sdružení Radecký 1766 – 2016 o. s. se konala dne 27. 6. v restauraci u Zívalů v Praze 6 v 16,30 hod. Přítomni byli: Bárta, Čadil, Martínek, Štogro‐
vá, omluven: Drvota (na mořské výpravě). Projednané body, závěry: 1 ‐ Patronům bude zaslána zpráva o připravovaném se‐
tkání v Lapidáriu a byl přivítán nový patron hrabě Men‐
sdorff‐Pouilly. 2 – Nejbližší akce: 28. 9. Národní svatováclavská pouť Stará Boleslav 21. 10. Přednáška o Blahoslaveném Karlu I. v Národním technickém muzeu (Hovory o Praze, akce Klubu Za starou
Prahu), 28. 10. pochod monarchistů Prahou v den vyhlášení sa‐
mostatnosti tzv. 1. republiky (akce strany Koruna česká), 13. 11. setkání v Lapidáriu NM. Účast členů a podporovatelů O. S. Radecký je v pod­
statě POVINNÁ na setkání v Lapidáriu 13. 11. 2013 ve výroční den odhalení maršálova pomníku na Ma­
lostranském náměstí v roce 1858, ostatních akcí dopo‐
ručujeme rovněž se zúčastnit a podpořit tak své společné
ideály. K jednotlivým shromážděním budou včas rozesílá‐
ny podrobné pozvánky. 3 – Zpráva o členské základně: Z nových členských přihlá‐
šek Rada schválila za člena pana Nathaniela Filipa, u
ostatních se čeká na jejich vlastní krátké písemné před‐
stavení se. 4 ‐ Různé: Projednán apel strany Koruna česká, tlumoče‐
ný jejím místopředsedou dr. Špačkem s prosbou o po‐
moc při personálním zajištění kandidátky pro blížící se
(možná i předčasné) parlamentní volby. Rada sdružení
Radecký 1766 – 2016 toto téma projednala a obrací se na
své členy a podporovatele s doporučením zvážit svoji pří‐
padnou kandidaturu na kandidátních listinách strany Ko‐
runa česká. Zapsal: Jan Bárta, předseda Radecký 1766 – 2016 o. s. Pan hrabě Lažanský stužkuje prapor 35. pěšího pluku z
Plzně. 21HVýzva před volbami Vážení přátelé, dámy a pánové, členové a podporo‐
vatelé O. S. Radecký 1766 ‐ 2016, tak máme zase před volbami. Dovoluji si oslovit Vás jako příznivce a podporovate‐
le možného řešení současného rozkladu českého stá‐
tu jeho přeměnou v moderní konstituční monarchii. My, příznivci myšlenky monarchie budeme volit Korunu Českou, monarchistickou stranu Čech, Mora‐
vy a Slezka a vyzýváme Vás k témuž. Svojí volbou se:
• Hodláme vyjádřit k současnému politickému a společenskému marasmu v Čechách, Moravě a Slez‐
sku, a ke zneužití Hradu Českých králů snad nejhorší figurou od smrti T. G. Masaryka (kterému oprávněně vyčítáme destrukci monarchie, ale jako rakouský pro‐
fesor a poslanec říšského parlamentu ve Vídni se ale‐
spoň uměl chovat) • Chceme pokusit současné úpadkové garnituře politiků, zejména tzv. levicových v čele s oním vy‐
chytralým starcem na Hradě nahnat trochu strachu Koruna Česká nabízí program zejména všem, kteří jsou znechuceni, cítí se zrazování stranami a jejich papaláši, nechtějí mít již nic společného s politikou, tedy nechtějí jít k volbám. Kdo k volbám nejde, zba‐
vuje se osobní možnosti a práva vyjádřit se ke stavu společnosti a ovlivnit další vývoj. V poslední době i média šíří představy o monar­
chii jako řešení marasmu v Čechách, ta představa již přestává být jen žertem či nostalgickým snem. Volbou Koruny České můžeme připomenout poli­
tikům republikánských partají, že nás nevlastní, že je i jiná politická kultura než jen zlodějna k financování partají, nebo politické podnikatel­
ství. Koruna Česká je jediná strana, která nic neslibu­
je, protože jsouc zatím malá, nemohla by za své sliby nést odpovědnost. Je ale jediná nabízející skutečnou politickou alternativu; myslí při tom na fungující demokratické monarchie Evropy, Británii, Norsko, Švédsko, Dánsko a další. Doporučujeme k přečtení 22Hvelmi stručný výběr z programových bodů, představující Korunu Českou a její celkové směřování. Na stránkách 23Hwww.korunaceska.cz naleznete celý program a další informace. Je možno naši kampaň podpořit i finančně jakouko‐
liv částkou na účet č. 1928428359 / 0800, variabilní symbol je datum narození, specifický symbol je 777, do zprávy pro příjemce prosím uvést Vaše jméno a kraj, pro nějž má být příspěvek užit. Dary nad 1 000 Kč je možno odečíst od daně z příjmu, bude uzavřena darovací smlouva. "Velké" strany vymyslely několik triků, jak vyloučit menší strany z politického zápasu, mimo jiné i úhradu kauce ve výši Kč 15 000 ‐, na tuto kauci tedy můžete přispět. Jan E. Bárta Vysloužilci – Ostrostřelci – KVH
Dne 17. 8. 2013 proběhlo na Křížovém vrchu ve Šluknově vysazení Císařského dubu a zároveň i slavnostní odhalení původního památníku, připomínajícího 60. leté výročí vlády císaře Františka Josefa I. Tento pomník ve Šluknově vybudovali vojenští vysloužilci, avšak zřejmě po převratu v roce 1918 byl odstraněn. Členové našeho Svazu jej nalezli v závěru roku 2011 zabudovaný v hrázi rybníka, kde byl použit jako levný stavební materiál a odsouzen k zapomnění. Jen shodou okolností se jej podařilo zachránit a za pomoci města Šluknova pro něj nalézt důstojné místo, kde by mohl být opět vztyčen. Akce se mimo členů našeho Svazu účastnili i další uniformované jednotky klubů vojenské historie, zástupci vedení města Šluknov, zahraniční hosté a samo‐
zřejmě i široká veřejnost. Foto ze společné výpravy KVH, rakovnických vysloužilců a ostrostřelců na Chlum 1866. Akce se velice vydařila, i když naše zbraně zase nevyhrály. Vážení kolegové monarchisté, dámy a pánové, přátelé, dovolte mi, abych vás stručně informoval o výsledku mimořádně významné akce, kterou jsem se snažil avi‐
zovat dle dostupných emailových adres. Ve dnech 30. 8. ‐ 1. 9. 2013 proběhly oslavy 200. výročí krvavé bitvy u Chlumce a Přestanova nedaleko Ústí nad Labem, ve které drtivě zvítězila koaliční Velká Česká armáda, složené v Rakouských sborech v rámci koa‐
lice především z českých vojáků, nad vynikajícím neporazitelným válečným géniem, kterým Napoleon nepo‐
chybně byl, u Chlumce a Přestanova nedaleko Ústí nad Labem. Hned v úvodu musím však říci, že mne zarmoutil nezájem monarchistů o tuto zcela mimořádnou akci, která byla vynikající příležitostí, po které volá mnoho členů KČ, totiž jak zviditelnit KČ a důstojně věřejnosti představit monar‐
chistické hnutí v Čechách. Jednalo se především o pietní akt u památníků jednotlivých armád a u nej‐
většího vojenského hromadného hrobu na území Českých zemí, kde leží více než 10 tisíc padlých v těchto bojích. Zejména pak byl významný pietní akt u Jubilejního pomníku v Chlumci, jehož odhalení se zúčastnil JCKV Karel I. v r. 1913. Nyní se tohoto slavnostního aktu zúčastnili významné politické osobnosti českého státu i regionu, ale i významní zahraniční politici a diplomaté evropských zemí a Spojených států. Množství věnců za dárce kladli příslušníci armády ČR, vojenskou hudbu zajištovala Hradní posádková kapela, čestnou stráž stáli na přístupovém schodišti členové evropských vojenských klubů, před vstupem do památ‐
níku pak členové českých klubů v historických rakouských uniformách. Na stuhách jednotlivých položených věnců jsme mohli namátkou číst věnování od velvyslanců Rakouska, Německa, Francie, Ruska, Běloruska, EU, Spojených států amerických, dále státních úřadů, parlamentu ČR, Krajského úřadu, měst a obcí. Po slavnostním ceremoniálu následovala svkělá impozantní hlavní ukázka klíčových bitevních událostí pří‐
mo v centrálním prostoru tehdejšího bitevního pole, které se účastnili příslušníci evropských vojenských klu‐
bů v dobové výstroji i výzbroji v celkovém počtu cca 1000 mužů. Návštěvnost a zájem předčila veškerá očekávání. Na Bojišti bylo více než 20 tisíc diváků, na ostatních mís‐
tech oslav dalších asi 6 tisíc osob. Ke škodě organizace těchto oslav bylo, že hejtman Ústeckého kraje (KSČM) a jeho levicový tým snížil už tak osekaný rozpočet oslav na přibližně třetinu, naprosto nepochopil a nedocenil význam akce a obrovskou účast hostů a zřejmě dílem z osobních ideových důvodů, dílem tradiční neschopností, nezajistil účinnou propagaci v mediích a současně odpovídající péči a servis hostům a návštěvníkům. Doprovodné akce a programy tak byly až na drobné výjimky poměrně ubohé. Včetně nabídky upomínkových předmětů. Ty nabízely pouze infor‐
mační stánky městského muzea. Největším problém způsobovalo s ohledem na poměrně rozsáhlé území, zau‐
jímající několik oslavujících obcí a měst to, že nebylo dostatečně vyřešeno vhodné parkování a tak parkovala auta na kilometry se táhnoucích krajnicích silnic s prakticky ochromenou dopravou. Naprostá většina hostů se tak musela z jednoho kilometry vzdáleného místa programů na druhé přesouvat pěšky. Zajištěná doprava dvěma zvláštími dvouvagonkovými vláčky s několika místy téměř nic neřešila. Navzdory tomu však celé oslavy byly i proti zjevným sabotérským snahám levice skutečnou oslavou české monarchistické historie na poli cti a slávy a oslavou tradičních evropských monarchií vůbec. Přítomní monar‐
chisté, většinou z ústeckého kraje, v malé skupince pak členové KČ, se poklonili padlým hrdinům a uctili jejich památku. Je poněkud smutné poznání, že levicové zmanipulované hanebné volby, případně houbové nadělení jsou zřejmě pro mnohé monarchisty důležitější, avšak máme dost času. Být mezi tisíci nadšených sympatizujících spoluobčanů na místě cti a slávy Zemí Koruny České budeme mít další příležitost zas už za pouhých sto let. Pokud se toho dožijeme. S přátelským pozdravem Jan Mrzílek, předseda RS Ústeckého kraje – Teplice Zveme Vás na výstavu věnovanou osobě
JCKV Františka Josefa I.
Výstava přibližující více než 60leté období
panování rakouského císaře prostřednictvím
dobových mobílií, tiskovin, obrazů, pohlednic a
trojrozměrných předmětů.
Místo konání: Zámek Bžeznice u Příbrami
Období: 3. 5. – 31. 10. 2013. Více informací na:
http://www.zamek-breznice.cz
Ve videocyklu „Národ sobě“, který na internetu uvádí historik PhDr. Jiří Rak, přibylo několik dílů, z nichž ten poslední z 11. 6. pojednává o maršálu Radeckém a jeho pomníku. Odkaz na cyklus: http://www.stream.cz/narodsobe
Přímý odkaz na díl o Radeckém: http://www.stream.cz/narodsobe/818763-narod-sobe-marsal-radecky
Spolek vojenských vysloužilců arcivévody Rainera pro Rakovník a okolí Spolky vojenských vysloužilců vznikaly postupně v každém městě či větší obci zemí Koruny české. Bylo to hlavně po nešťastné prusko‐rakouské válce 1866, zejména však v 70. ‐ 80. létech 19. stol. Tyto spolky patřily k dobovému koloritu v místě působnosti, podobně jako hasiči či ostrostřelci (ale ti byli pouze ve velkých měs‐
tech). Byli neodmyslitelnou součástí spolkového života. Hlavním úkolem spolků kromě vlastního sdružování a vyrukování na veřejnosti byla charitativní činnost, např. podpora chudých členů spolku, pomoc v nemoci, ve stáří, péče o vdovy a sirotky z fondu ve spolkové pokladně. Příjmy spolku byly členské příspěvky, příspěvky města‐obce, dary. Každý spolek měl svého patrona a byl významně podporován městy a obcemi. Také proto se vysloužilci účastnili z vlastního popudu či na po‐
žádání slavností města či obce, oslav významných výročí státních i církevních. Členové měli krásné uniformy vojenského střihu, bubeníka, trubače a hlavně reprezentativní prapor se symboly příslušnosti ke státu a označením místa působnosti spolku. V čele spolku byl předseda (představený) a činnost řídil výbor spolku, jmenovaný valnou hromadou vždy na 1 rok. V Rakovníku byl spolek založen dne 10. září 1883 v hostinci „U Zlaté štiky“(dnes Tylův dům). Prvním před‐
sedou byl zvolen Josef Jaške. Od roku 1883 až do roku 1933 se vystřídalo ve vedení celkem 8 předsedů, tuto funkci zastával dokonce i tehdejší starosta města Otomar Zákon v letech1885 ‐ 1905. Patronát, jak se tehdy říkalo: protektorát spolku převzal polní zbrojmistr arcivévoda Rainer v roce 1885. Za 1. republiky byl spolek nucen se přejmenovat na občanské sdružení (spolek) Palacký. S radikálními společensko‐politickými a demo‐
grafickými změnami po ukončení 2. sv. války nebylo již možné tento spolek obnovit. Po roce 1990 se začal aktivně rozvíjet i spolkový život v našem státě a občané se začali sdružovat, resp. zača‐
li zakládat takové spolky, jejichž existence v období mezi rokem 1948 – 1989 by vůbec nebyla možná. Mám teď na mysli především vojensko‐historické uniformované spolky, kterénavozovaly atmosféru nejenom 1. republiky (četnictvo, armáda, policie), ale i habsburské monarchie, jejíž součástí jsme byli až do roku 1918. Ano, jsou to různé historické pluky armádní především ze zemí Koruny české, ale i setniny ostrostřelecké (Rakovník, Loket, Chomutov, Stříbro, Police nad Metují, Brno), dokonce u nás vznikla i Garda městyse Seno‐
maty. Ale na spolky c. k. vysloužilců se stále nějak pozapomínalo. Proto v roce 2010 jsem na památném místě rekonstrukce bitvy 1866 na Chlumu oslovil touto myšlenkou svého kamaráda c. k. dělostřelce Jiřího Šubrta, následně i další spřízněné duše hlavně z oblasti severních i středních Čech (Hynek Domalíp, Pavel Nejedlo a další) a dne 5. 3. 2011 se konala v restauracii „U Hymrů“ v Mladé Boleslavi díky vstřícnosti majitele Josefa Křeliny (rovněž vedoucího představitele pluku c. k. zeměbra‐
ny č. 10) schůze, kde byl ustaven „Svaz c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české. Zde jsem aktivně pů‐
sobil asi 1 rok, pak jsem bohužel hlavně z časových důvodů byl nucen rezignovat na funkci i členství ve Svazu. Kamarády ale dále zůstáváme a spolupracujeme. V současné době vede Svaz Milan Vašíček s Hynkem Doma‐
lípem a Radkem Andonovem. Sídlem tohoto občanského sdružení je Císařský u Šluknova v Ústeckém kraji. Existenci Spolku arcivévody Rainera pro Rakovník a okolí zjistil pan Zdeněk Eichinger (můj předchůdce ve funkci předsedy Muzejního spolku královského města Rakovníka). Díky ochotě a vstřícnosti pracovníků archivu v čele s Mgr. Renatou Mayerovou se několik nadšenců se zájmem o vojenskou historii i historii města a okolí sešlo v roce 2012 s cílem obnovit a oživit tento spolek, ve kterém působili naši dědové a pradědové. Toto občanské sdružení bylo plně obnoveno pod hlavičkou Klubu vojenské historie v Rakovníku (předseda ing. Jiří Svoboda). Prvními členy jsou J. Lipecký, V. Kochánek, O. Nový, J. Bouma, Karel Kolář, Josef Pánek, Karel Filip, Michal Kolář, Martin Klouček. Kronikáře nám dělá Filip Celba, rovněž člen KVH Rakovník. V dobových kostýmech začaly působit a jezdit s námi na akce i dámy‐manželky či přítelkyně našich členů Karin Kochánková, Lenka Glogovská a Lucka Kolářová. Patronát převzal Vladimír hr. Lažanský z Bukové, který je současně naším čestným členem. Rakovničtí vysloužilci u svého patrona hraběte Lažanského na zámku Chyše. Právě letos, v době 130. výročí vzniku spolku, chceme důstojně toto výročí nejen připomenout, ale i vysvětit nový spolkový prapor jako symbol dalšího nově obnoveného vojensko historického spolku v Rakovníku a okolí. Lt. i. R Jindřich L i p e c k ý, představený spolku Svěcení spolkového praporu rakovnických vysloužilců – Nové Strašecí Milé kolegyně, kolegové ve zbrani, přátelé. Přeposílám Vám fotografie ze svěcení našeho spolkového praporu. Velice si vážím Vaší aktivní účasti a jsem za sebe a samozřejmě i za nás všechny rád, že se Vám akce líbila. Zatím tedy poděkuji všem takto všeobecně, některým ještě zvláště. Buďte shovívaví k některým drobnějším nedostatkům (velké snad ani nebyly ‐ podle Vašich ohlasů). Všechno je někdy poprvé a chybičky se vloudí. Napište mi prosím také, o kolik medailí byste za sebe či za jednotku (spolek) měli zájem a podle toho bychom je nechali dorazit a dodali bychom je poštou na velitele. Stejně tak i brožury, kdybyste ještě někdo měl zájem, není problém nechat dotisk‐
nout. Ještě přepošlu další pěkné fotografie od kolegů z LIR Praha. VIRIBUS UNITIS. Těším se, že se s Vámi zase někde brzy uvidíme (Třemošná ‐ Isonzo 1917 atd.). Srdečně Vás zdraví Lt.i.TR Jindra Lipecký za rakovnické vysloužil‐
ce. Tady je odkaz na fotky: http://donattela.rajce.idnes.cz/Sveceni_spolkoveho_praporu_N.Straseci_21.9.2013/
Na stráži feldvébl Karel Drábeček
Vlevo hrabě Lažanský při zatloukání hřebů do žerdi praporu
Mše svatá, praporečníci zastoupených KVH jednotek.
Slavnostní nástup.
Ahoj Honzo, moc prosím i o uveřejnění vzpomínky na našeho dlouholetého kole‐
gu Vaška Pelce, kterého jsi rovněž znal osobně. Václav byl nejenom zakládající člen KVH Rakovník, ale m. j. i jeden z 5 zakládajících členů Sboru Rakovnických ostrostřelců (Povolný, Lipecký, Pelc, Srpová, Mikeska) v roce 1995 a rovněž jeden z prvních členů Musejního spolku královského města Rakovníka (který se obnovil rovněž v této době). Ahoj Jindra. První zleva zesn npor.. V. Pelc, zesn. vikář J. Petrovič, npor. F. Povolný, por. J. Lipecký Dne 13. 7. 2013 náš Svaz c. k. vojenských vysloužilců obdržel dopis od členů Koruny České ‐ monarchistické strany Čech, Moravy a Slezka, pánů Josefa Trlici a Zdenka Svobody. Obsah dopisu nás velmi potěšil a po‐
tvrdil nám, že naše konání má i v dnešní pohnuté době svůj smysl. Podpory našich kamarádů z Koruny České si nesmírně ceníme a jejich přítomnost na našich akcích je vždy nesporným přínosem. Vzhledem k našemu monarchistickému smýšlení ctíme stejné hodnoty, jako naši kamarádi a naše aktivity se v určitých směrech prolínají. A právě při těchto příležitostech, jednáme v duchu hesla císaře Františka Josefa I. VIRIBUS UNITIS a snažíme se společnými silami ukázat, že i navzdory všeobecnému úpadku společnosti, je možné současný stav alespoň částečně vylepšit. Daří se to jen díky lidem, jako jsou naši kamarádi z Koruny České a je na snadě, že bez nich si již naše akce nedokážeme představit. HD V sobotu 15. 6. 2013 podnikli členové 35. ppl. z Plzně a Ostrostřeleckého sboru Stříbro tradiční pietní akt u pomníků oběten světové války v Černošíně. Slovo Boží pronesl otec Jaroslav Šašek z Plané. Po aktu násle‐
dovala ukázka palných zbraní pro veřejnost a shoz paradesantního výsadku Aeroklubu Plzeň. K. und k. Infanterie Regiment No. 35 - 2. kompanie • ČS 35. pluk střelecký
25. protiletadlová raketová brigáda Strakonice • KVV Plzeň • Město Třemošná
pořádají Isonzo 1917 aneb 35. pěší pluk za světové války 12. října 2013 MÍSTO KONÁNÍ
Pole u nádraží ČD v Třemošné
PROGRAM
13:00 Ukázka polního opevnění a přednáška o 1. sv. válce
15:00 Isonzo 1917
rekonstrukce bitvy ze světové války
16:00 Švejk šraml
17:00 Tremolo |Třemošenský laskavý orchestr
18:00 Strašlivá podívaná |koncert hudební skupiny
18:30 Isonzo 1917
v šeru noci
NAŠI SPONZOŘI: Třemošenská a.s. • Město Třemošná • ČSOL • AUTO HELUS s.r.o.
truhlářství Česká Lípa • Vokna Veverka
Po celou dobu akce budou promítány
dokumenty o životě vojáků v zákopech
1. světové války ve stanech AČR, kde bude
také výstava historických zbraní a artefaktů
nalezených na bojištích
1. světové války.
Po celý den je na bojišti
zajištěno občerstvení. HISTORIE – říjen 2013
34
7
Bitva u Chlumce a Přestanova Rakousko (a s ním i české země) se od vypuknutí francouzské revoluce účastnilo pěti koaličních válek proti Francii. Postupně v nich ztrácelo državy v Itálii a v Nizozemí (Belgii). Nakonec bylo nuceno bránit v čele říš‐
ských jednotek rýnskou hranici. Skutečná pohroma přišla v roce 1805, kdy Napoleon Bonaparte synchonizo‐
vaným postupem mnoha kolon a sborů jedním rázem obsadil německé území, pak koncentroval síly v Bavorsku, u Ulmu obklíčil generála Macka s většinou rakouské armády a rychlými pochody předešel sou‐
středění pomocným ruských armád. Obsadil Vídeň, Brno a v prosincové bitvě u Austerlitz (Slavkova) Rusy i zbytek Rakušanů rozdrtil. Roku 1806 samostatně rozprášil proské armády v několika bitvách a donutil rus‐
kého cara podepsat mír v Tylži. V té době zanikla více než tisíciletá Římská říše (národa Německého) a Napoleon ji nahradil Rýnským spol‐
kem vazalských německých států. Císař František II. Byl připraven a již roku 1804 tajně reorganizoval habsburské državy do nové Rakouské říše. Nyní si namísto římské císařské koruny nasadil rakouskou císař‐
skou korunu. Roku 1809 se nově vybudovaná rakouská armáda pustila do boje s Napoleonem téměř sama. Napoleon opět rychle pronikl do Vídně, ale vzápětí byl vévodou Lotrinským tvrdě poražen při přechodu Dunaje u Aspern a Esslingu. Zvítězil o něco později u Wagramu a Rakušané se mu znovu postavili u Znojma, kde bylo uprostřed bitvy podepsáno příměří. Rakousko bylo potrestáno a okleštěno o různá území, zaplatilo i finančním státním bankrotem roku 1911. Jeho armáda však doznala značných kvalitativních změn. Změnila složení, taktiku, vý‐
zbroj i výcvik. Rychle v ní vyrůstali noví úspěšní velitelé na všech stupních velení. I když zatím dokázala Fran‐
couze porazit jen výjimečně, i to byl pokrok a rozhodně přestávala být pro Francouze snadným soustem. Po mnoha letech bojů to byla armáda zkušená a jaksepatří otrkaná na válečném poli. V červnu roku 1812 překročila ruskou hranici na Němenu největší armáda, jakou doposud Evropa spatřila. Napoleon dokázal vrhnout na východ 600 000 mužů ve zbrani, téměř milión i s doprovodnými sbory a jed‐
notkami. Rakouskému generálnímu štábu jistě zatrnulo při myšlence, že by monarchie musela někdy sama čelit takové síle. Jako důkaz loajality táhl s velikým Korsičanem i pomocný sbor vyslance Karla knížete Sch‐
warzenberga v počtu 30 000 mužů, který se v létě toho roku dostal až k řece Styru. Schwarzenberg 12. srpna porazil ruský sbor generála Tormasova u Poddubna, ale na podzim zastavil Rakušany ve Volyni a v říjnu nikterak nebránil ruským silám z Valašska projít na sever k hlavním bojištím. Rakušané de facto jako pravé křídlo Napoíleonova tažení přestali fungovat. Po debaklu v Moskvě se kníže Schwarzenberg rychle stáhl a v prosinci již stál zpět v Haliči. Francouzský ge‐
nerál de Ségaur označil jednání Rakušanů za zradu a nebyl daleko od pravdy, alespoň v tom smyslu, že Sch‐
warzenbergovo jednání bylo nepochybně záměrné. Z velké francouzské armády se do Varšavy vrátilo pou‐
hých 20 000 mužů. Statisíce Francouzů umrzly na zasněžených pláních, zeslábly hladem nebo se ocitly v zajetí. Již 5. prosince 1812 opustil Napoleon armádu, kterou musel pokládat za ztracenou a vrátil se do Paří‐
že, aby vyškrábal ze země poslední muže pro novou armádu. Většinu veteránů v Rusku ztratil a nyní musel stavět vojsko z čerstvých, nevycvičených rekrutů, neboť bylo zřejmé, že vzápětí se na něho vrhnou všichni, které v minulosti dokázal pokořit. Samotná Francie byla na dně a národ si začínal uvědomovat, že jeho císař je pro něho větším nebezpečím, než případná porážka a okupace. Zrazovali jej nyní i jeho nejvěrnější maršálové. Bernadotte se nechal od spojenců koupit nabídkou švédského trůnu, na kterém jeho rod sedí dodnes. 30. ledna 1813 uzavřel císař s ruským carem příměří na neomezenou dobu. Tím začalo formování šesté pro‐
tifrancouzské koalice. 28. února 1813 byla v Kališi uzavřena prusko‐ruská spojenecká smlouva, k níž se oka‐
mžitě připojila Anglie a Švédsko, jemuž bylo slíbeno připojení Norska. V Hamburku vypuklo protifrancouzské povstání a meklenburský vévoda vystoupil z Rýnského spolku. 27. června se ke koalici připojilo tajnou smlouvu v Reichenbachu i Rakousko. Koalici z větší části financovala Británie. Armády, které se proti Francii formovaly nyní, byly již zcela jinými armádami než ty z roku 1792. Nové síly se cítily být silami národními. Nacionalismus vnesený do Evropy Napoleonem bujel zejména v Prusku a v německých oblastech. Také ovšem ve Španělsku a v Itálii. 21. června porazil Wellington maršála Jourdana u Viktorie a nyní stál u hradby Pyrenejí. Ruská Kutuzovova vojska se v odvetném tažení vydala do Evropy. Kníže Schwarzenberg urychleně soustře‐
ďoval na sever Čech a Moravy novou, tzv. Českou armádu Ruská vojska obsadila 8. února Varšavu, v lednu Královec a Gdaňsk. Saský král ustoupil s vojskem do Čech a 24. – 25. dubna jeho vojsko protáhlo Plzní. Wittgensteinův ruský a Blücherův pruský sbor vtrhly do Saska a obsadily Drážďany. Napoleon hájící operační linii ve Slezsku se pohnul k východu a porazil spojence 2. května na levém břehu u Lützenu, přičemž znovu obsadil Drážďany. Saský král, doposud Napoleonův spojenec vtrhl do Lužice a spo‐
jenci byli u Budyšína 21. května poraženi podruhé. Maršál Davout mezitím obsadil a vydrancoval Hamburk. Spojenci ustoupili a koaliční vojska i Napoleon přisouvali posily. Metternich vyjednal příměří do 10. 8. a zor‐
ganizoval kongres v Praze. Zde ale jednání s Napoleonem povzbuzeným novými úspěchy selhalo. Poté vstou‐
pilo na straně koalice do války i Rakousko. V severním Německu se formovala Bernadottova švédská armáda o 130 000 mužích. 23. srpna se Bülovovi u Berlína u Grossbeerenu podařilo porazit Davouta, ale Bernadotte zůstal nečinný a Francouzi udrželi Berlín. V postupu na jih se spojence pokoušel brzdit Oudinotův sbor o 70 000 mužích. V téže době již stála pruská Blücherova armáda o 110 000 mužích u Vratislavi proti Neyově francouzské armádě o 120 000 mužích. Celé Prusko se ocitlo uprostřed povstání. Koaliční tažení roku 1813. Davout
Bernadotte
York
120 000
RÝNSKÝ
Berlín
23.8.1813
Oudinot
70 000
Napoleon
150 000
Lutzen
2.5.1813
FRANCIE
Ney
120 000
Budyšín
21.5.1813
Chlumec
30.8.1813
Drážďany
27.8.1813
Wahlstatt
26.8.1813
Blücher
110 000
Schwarzenberg
250 000
RAKOUSKO
Napoleonovi se podařilo zverbovat 150 000 mužů, se kterými se v květnu pohnul od Erfurtu na východ a opatrně manévroval na středové pozici k Labi. Schwarzenbergova česká armáda dosáhla počtu 250 000 mužů (po příchodu cara Alexandra a Fridricha Viléma III. dokonce 350 000 mužů), ale v srpnu se teprve shromaž‐
ďovala a vysouvala své sbory k Drážďanům, čímž obcházela z jihu Napoleonovo pravé křídlo. Musel jednat co nejrychleji, aby odvrátil tuto hrozbu. Nejprve zaútočil na Blüchera, který před ním ustoupil za Katzbach. Pak se pokusil o výpad na Liberec, aby spojence rozdělil, ale Schwarzenberg jeho plán zhatil vpádem do Saska. Proti Blücherovi nechal Napoleon Macdonaldův sbor. Blücherovi se 26. srpna u Wahlstattu podařilo Macdo‐
nalda porazit. Do 22. srpna se u Litoměřic a Loun připojila k rakouským silám stotisícová rusko‐pruská armá‐
da. Spojenecké síly tak dosáhly počtu 236 000 mužů a 398 děl. Byla to největší armáda shromážděná na úze‐
mí Čech do roku 1938. Kdyby se Rakušanům podařilo obsadit Drážďany, získali by možnost podnikat z tohoto opěrného bodu vý‐
pady při Labi k severu a odříznout francouzské zásobovací i ústupové komunikace. Napoleon, který 19. srpna přijel do Žitavy, se proto rychle pohnul k městu doposud hájenému francouzskou posádkou. Rakušané pře‐
kročili hranice Saska 23. srpna. 27. srpna dorazil k Drážďanům Napoleon. Generál Radecký doporučil Schwarzenbergovi, aby se prozatím stáhl a zformoval. Car Alexandr však trval na svedení bitvy. Rakušané byli nuceni se stáhnout zpět do Čech poté, kdy spojenci ztratili v bitvě téměř 40 000 mužů. Napoleon zde promarnil příležitost, kdy mohl zničit podstatnou část Schwarzenbergovy armády a pronásledoval ji jen I. Vandamovým sborem. Česká armáda ustupovala přes Mohelnici a Krupku. Poté se obrátila proti Vandamovým 42 000 Francouzů, kteří Rakušany předhonili přes Petrovice a odřízli jim ústupovou cestu. V noci z 28. na 29. srpna 1813 se bojovalo v Petrovicích a ráno 29. srpna se boje posunuly k Nakléřovu a k Zadní Telnici. Další ústup spojenců přes Chlumec a Přestanov by znamenal riziko ohrožení zbytku České armády, jejíž většina ustupovala přes Kyšperk. S touto armádou současně ustupovali i ruský car Alexander I. a pruský král Fridrich Vilém III.. Jejich bezpečnost zajišťoval spojenecký generál Osterman‐Tolstoj. Ten jed‐
notkám nařídil zaujmout pozici napříč teplickou silnicí, zhruba na čáře Unčín, Přestanov, Chabařovice s předsunutým postavením u Stradova. Protože se obával odtržení svého levého křídla, nařídil toto postavení hájit 1. gardové divizi generálporučíka Alexeje Petroviče Jermolova. Pro pravé křídlo se nedostávalo pěchoty ani dělostřelectva, a proto bylo vesměs tvořeno jezdectvem. První střety nastaly kolem desáté hodiny u chlumeckého hřbitova, kdy po prudkých srážkách Francouzi po‐
stupně obsadili celou obec a zejména strategický vrch Horka, na který pak umístili svůj hlavní stan. Střetly se přední francouzské voje se zadním vojem Rusů. Ti se zoufale bránili. Vandamme, jistý si svým vítězstvím, ani nečekal na soustředění všech svých sil, které postupně přicházely z hor, a vyslal generála Creuzera, aby obsadil nedaleké Ústí. Druhý útok zahájili Francouzi kolem jedné hodiny, směřoval na Stradov a postupně se jim během dne podařilo vytlačit spojence až na pomezí obcí Stradov a Přestanov. V prudkých bojích padlo mnoho mužů na obou stranách, byl mezi nimi i generál Rouse. Kolem 16. hodiny se pokusila část francouzského jezdectva obejít pravé křídlo spojenců, ale tento útok byl u Chabařovic odražen dobře mířenou palbou ruských baterií, a pomocí kyrysníků, kteří dorazili na bojiště teprve v průběhu bitvy. Zhruba v 17 hodin podnikli Francouzi ve dvou silných kolonách poslední útok na postavení protivníka. Ruské zálohy se ztenčily na pouhých několik set mužů. Ztráty toho dne činily zhruba 12 000 vojáků (cca po 6 000 na obou stra‐
nách). Po další dva dny docházely rakouské posily, až do‐
sáhly síly 50 000 mužů. Kdyby byl Napoleon Schwar‐
zenberga důsledně pronásledoval, byla by jeho armá‐
da nyní ztracena a uzavřena v pasti údolí. Generál Osterman‐Tolstoj utrpěl těžké zranění, a pro‐
to se vedení dalších bojů ujal generál Barclay de Tolly. K večeru toho dne dorazily k Chlumci zbytky fran‐
couzského sboru a tak se francouzský generál netajil optimismem a svým podřízeným důstojníkům sdělil, že ve čtvrtek 2. září, již budou společně obědvat v Praze. Počítal totiž s příchodem dalších posil v čele s Napoleonem. Napoleona však silně znepokojil po‐
stup spojeneckých vojsk v Braniborsku a Lužici a po‐
važoval přesun hlavních sil do Čech za riskantní. Po‐
nechal tedy Vandammův sbor vlastnímu osudu. Bě‐
hem noci začala z Krušných hor vycházet Česká armá‐
da, která tak posílila oslabené sbory a mohla se zapojit do dalších bojů. Sám ruský car Alexander I. a pruský král Vilém I. poté sledovali další průběh bitvy z bezpečné vzdálenosti Doubravské hory u nedalekých Teplic. Rakouský císař František I. byl ještě opatrnější a zastavil se až v Lounech, kam mu zprávy o probíhají‐
cí bitvě donášel posel. 30. srpna časně ráno se rozpoutaly prudké boje mezi obránci a útočníky. Zatímco pravé křídlo Francouzů vytlačilo Rusy ze Stradova a útočilo na Klöckerův mlýn, situace na levém křídle se již od začátku vyvíjela ve francouzský neprospěch. Údolí mezi Chabařovicemi a Českým Újezdem se zaplnilo ruským lehkým jezdec‐
tvem. Jízda vedená ruským generálem Knorringem začala obchvacovat levé francouzské křídlo. Abelova brigáda (35. a 42. pluk) ji následovala jako záloha z linie Chabařovice – Česká Nová Ves. Rakouská pěší divize generála Colloredo‐Mansfelda sestoupila z výšin „Na Běhání“ a postupem přes Hrbovice se rych‐
le zmocnila Střížovického vrchu. Knorring byl odražen a pronásledován, ale Abelova brigáda zachránila situa‐
ci a dorazila k pozici francouzské jízdní baterie. Dělostřelectvo připravilo útok a plzeňští Pětatřicátníci ztečí na bodák baterii dobyli, přičemž ukořistili 11 děl. Brigáda postupovala a vytáhla děla na západní homoli, od‐
kud střílela na chlumecký zámecký park, do boku francouzských pozic. Aby zabránil obchvatu svého levého křídla, musel generál Vandamme oslabit střed svého postavení u Chlumce. Kolem poledne panoval na francouzské straně relativní klid. Vandamme stále ještě doufal v příchod Napoleonovy hlavní armády. Namísto ní se však v Nakléřovském průsmyku objevili Prusové pod velením generála Kleista. II. pruský sbor spěchal pod Kleistovým velením od Streckenwaldu, ráno 29. srpna prošel nakléřovským průsmykem a 30. vpadl Francouzům u Varvažova do týla silou 30 000 mužů. Nyní byl v pasti lapen Vandam, pro kterého by zcela jistě již samotný obchvat levého křídla znamenal porážku, ale nyní nemohl ani ustoupit. Francouzi se velmi rychle vzpamatovali z překvapení. Vandamme se rozhodl ponechat na místě veškeré vozatajstvo a dělostřelectvo, které mělo pozdržet postup Rusů a Rakušanů, a zbytek pěchoty a jezdectva provedl v prostoru mezi Chlumcem a Žandovem obrat čelem vzad, aby se probil liniemi pruských jednotek. Jejich postavení se táhlo napříč teplickou silnicí mezi Horním Varvažovem a úpatím Krušných hor u osady Ždírnice. Francouzskému jezdectvu se podařilo probít pruskými voji do hor, přičemž jim málem padl do zajetí sám generál Kleist. Takové štěstí však již neměl francouzský velitel Vandamme, který byl společně s dalšími čtyřmi generály zajat na Asmanově louce ve Ždírnickém údolí nad Žandovem. Obklíčená francouzská vojska poté propadla panice a dala se na neorganizovaný úprk. Během této bitvy byly zcela zničeny obce Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov, Roudné a Dolní Varvažov. Zemřelo na 9 300 spojenců, převážně Rusů, a 11 000 Francouzů, další tisíce vojáků pak byly zraněny. Pruský generál Kleist zasáhl do bitvy u Chlumce na přímý rozkaz knížete Schwarzenberga, jehož štábu veleli nadějní generálové Radecký a Langenau. V době bitvy byl Schwarzenberg v saském Altenburgu, odkud řídil i odražení dalšího a pozdního Napoleonova pokusu o vpád do Čech 17. září u Kninic.
Napoleon se však nehodlal s porážkou smířit, a proto se již ve dnech 17. a 18. září toho roku znovu pokusil o průnik do Čech, opět přes Chlumec. Usídlil se v Nakléřově, odkud z místního kostela sv. Josefa pozoroval pokus svých sborů o proniknutí horským průsmykem. Poslední boje na českém území probíhaly u Telnice a Varvažova. Ovšem díky odporu spojeneckých vojsk vedených generálem Karlem Schwarzenbergem, a kvůli rozbláceným horským cestám se mu nepodařilo sejít do údolí a rozvinout vojenské šiky. Proto vydal již 18. září 1813 rozkaz k ústupu. Tento den je tak i posledním, kdy noha slavného císaře spočinula na území Čech. Obrovská armáda musela řešit nikdy před tím nepoznané logistické problémy. Mezi 1. a 20. zářím vysílali spojenci denně 1 500 vozů s raněnými a materiálem, které do zázemí dopravily celkem 40 000 raněných a nemocných. Za tuto dobu bylo vydáno dva milióny porcí chleba. Napoleon viděl, že celou frontu již neudrží a stahoval své síly k Lipsku. Zde se pak odehrála klíčová „bitva národů“, kterou naplánoval český generál, náčelník Schwarzenbergova hlavního štábu, Josef Václav Radecký z Radče. Napoleon měl k dispozici 176 000 mužů, ovšem z valné části spojenců z Rýnského spolku, zejména ze Saska a Württemberska (Bavorsko již přecházelo ke koalici). Bitva začala 16. října a první den disponoval Napoleon na místě početní převahou. Jeho záměrem bylo pora‐
zit nejprve Českou armádu Rakušanů, než dorazí další spojenecké síly ze Slezska a ze severu. Spojenecké síly, které byly napadeny u Vachavy jižně od Lipska, se spíše bránily. Schwarzenberg i Napoleon měli na místě první den bitvy asi po 150 000 mužích. Po celý 17. říjen docházelo jen ke sporadickým střetům a obě strany stahovaly posily. Rakušané čekali na záložní ruskou Bennigsenovu armádu. Během tohoto dne začali Napole‐
onovi němečtí spojenci přecházet na stranu koaličních sil. Přesto se Korsičan odmítl včas stáhnout za Rýn, kde by své síly v obraně využil efektivněji. Blücher porazil Marmonta u Möckernu (severně od Lipska) a rych‐
le se přiblížil. 18. října vypukla bitva naplno a k francouzské armádě u Lipska se stahovaly čtyři proudy spojeneckých ar‐
mád, Česká armáda, slezská, severní a ruská záložní. Francouzi se stále více dostávali do defenzívy a poté i do kleští u Probsthaydy. Neyovo křídlo bylo odříznuto, protože Sasové a Württemberští stojící mezi Neyem a hlavními silami přešli ke spojencům. Po 16. hodině odpoledne byli již Francouzi jasně poraženi. Jejich zbytky prchaly nocí na 19. října k průsmyku Lindenau. Po vyhození lipského mostu přes Esteru zůstala část armády odříznuta na pravém břehu a mnoho Francouzů se utopilo při pokusech uniknout z pasti. Sám Macdonald řeku přeplaval a maršálek Poniatowski se utopil. Saský král padl do zajetí. Francouzi u Lipska ztratili 40 000 mužů na mrtvých a raněných, dalších 100 000 bylo zčásti zajato, zčásti přeběhlo k vítězům, kteří však zazna‐
menali 52 000 mrtvých a raněných. I s žalostnými zbytky svých sil na útěku dokázal ještě Napoleon 30. října porazit u Hanau Wredeho Bavory, kteří změnili stranu a pokoušeli se mu zablokovat ústupovou cestu přes Rýn. Celkovému koordinovanému postupu do Francie však již zabránit nedokázal. Za ústupu Francií předváděl Napoleon pravé divy svého tak‐
tického a operačního génia, ale stál nyní proti přesile zkušených mnohaletých veteránů všechn armád i válek, které s nimi sám vedl. Byl to právě maršál Radecký spolu s knížetem Schwarzenbergem, kdo přesvědčili pa‐
novníky vítězné koalice, aby neuzavírali s Francií mír a dovedli tažení do úplného konce. Bülow
Bernadotte
130 000
Lipsko
16.-19.10
Sev. arm.
30 000
Maison
Napoleon
Ney
FRANCIE
Napoleon
150 000
Slez. arm.
90 000
Blücher
110 000
Schwarzenberg
250 000
Hanau
30. 10.
Blücher
Mortier
Ausereau
Hlavní armáda
200 000
Schwarzenberg
Wrede
30 000
RAKOUSKO
Koaliční tažení roku 1813 ­ 1814, od bitvy u Lipska. Zdroje: http://www.napoleonskebitvy1813.cz/index.php?page=rs&lang=cz&top=top&rubric=5&clanek=16&archive
=0 http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Chlumce_(1813) Jan Drnek, Václav Vondrovský – Hoši jako květ (Street 2010). TEREZÍN – JOSEFÍNSKÉ SLAVNOSTI Vážení a drazí, Jak již asi všichni víte, vzhledem k následkům letošní povodně jsme byli nuceni zcela změnit místo letošních Josefínských slavností, včetně bojiště i ubytování. Letos budeme nakonec bivakovat na objektu kavalíru II, kde jsme loni světili nový kanón. Pro stany je určen suchý příkop kolem kavalíru, nicméně rádi bychom, kdyby maximum vojáků bydlelo přímo v budově. Proto kdo s sebou přesto chcete brát stany, dejte mi prosím krát‐
kou zprávu, abychom věděli, s jakým místem pro stany musíme počítat. Místo dobového tábora bychom letos rádi ukazovali dobová kasárna a oživili tak celou budovu. Místnosti jsou sice prázdné, bez vybavení, ale jistě máte dostatek nábytku a vybavení, jak si místnosti na víkend zútulnit. Místa je dost. Asi 20 místností 5x20m a několik menších, takže se určitě vejdeme. Cílem je tentokrát pro diváky plně vybavit historická kasárna. Ani o oheň nepřijdete, jelikož téměř každá místnost má východ ven, takže si můžete rozdělat oheň a vařit hned před místností. Tudíž vyhlašujeme neoficiální soutěž o nejlépe vystrojenou a zaplněnou cimru. Jen nedobové věci prosím skryjte, jak žádáme i v registračním listu. Věříme, že budete mít pro náš záměr pochopení a uká‐
žeme lidem něco nového. PS: letos bude opět přítomna dobová hospůdka spolku s Bíliny. Budou mít s sebou několik druhů piv a samo‐
zřejmě přes den nealko, ale apelují, ať si všichni vezmeme dobové korbely a nějaké sezení, kdo bude chtít po‐
sedět „u zdroje“. Díky a budu se těšit v Terezíně. Zdeněk Kadlec, mobil: 604 417 768, email: [email protected] LITERATURA – říjen 2013
40
7
Jan Drnek vydal další ze svých detektivek s poetickým názvem ZLATÉ HOVNO. Nakladatelství Naše vojsko si tentokrát dalo záležet jak na obálce, tak i na jazykové korektuře. Příběh je nejen pátráním po zločincích, ale tak tro‐
chu i pátráním po monarchistech, respektive po tom, co znamená být monarchistou v této době a v Če‐
chách. To, jak současné monarchisty vnímá veřej‐
nost, odráží v příběhu sama hlavní postava detektiva a vypravěče, kterým je mírně střelený stařík považu‐
sám sebe za dvorního vyšetřovatele současného jící českého krále JCKV Karla Habsbursko‐Lotrinského. Svému panovníkovi posílá detektiv téměř denně souhrnná hlášení a pozorování o situaci ve svém okolí, v Zemích koruny české v době interregna. De‐
tektivem je bývalý náčelník plzeňské mordparty, který byl před léty poslán do důchodu, zřejmě právě kvůli tomu, že jeho monarchistické smýšlení překro‐
čilo hranici oficiálně schválené společenské normy pro mentální zdraví. Nicméně detektivovy postřehy jsou poměrně přes‐
né a výstižné, pod zdáním pomatenosti dřímá nena‐
rušená schopnost logického uvažováíní, analýzy a zdravého selského vhledu do situace. Jakkoliv je za‐
níceným monarchistou, nechybí mu kritické postoje k současným českým monarchistům, ke šlechtě i k samému národu. Jedinou nekritizovatelnou jistotou a oporou ve zmateném světě je pro něho idylická postava panovníka. Autor se pohybuje na hraně humorného bláznovství a vážného úsilí o nápravu poměrů v Zemích koruny české, přičemž obě polohy se nekompromisně mísí v typicky českém světě, v němž jsme možná blázny tak trochu i my všichni. Náhodný banální případ únosu vesnického starosty přivede detektiva i jeho přátele a spojence na stopu převratného objevu, který má potenciál v krátké době dramaticky změnit pohled veřejnosti na českou šlechtu a na myšlenku monarchie jako takové. Příběh se navíc odehrává ve vypjaté atmosféře prvních všeobecných prezidentských voleb v roce 2012, což autorovi umožňuje ukázat běžnou mo‐
narchistickou problematiku ve vyhraněných a k absurditě dotažených polohách. Všem monarchistům se tento příběh zcela určitě líbit nebude, ale je možné, že ve skutečnosti učiní myšlenku monarchie v očích české veřejnosti mnohem pochopitelnější, lidštější a přijatelnější, než by ji učinily celé stohy oficiálních propagačních materiálů. DĚJINY ČESKÉ STÁTNOSTI
Pro konzervativce a legitimisty
Monarchisté a čtenáři Zpravodaje znají původní verzi textu, který vyšel jako příloha v Monarchistic‐
kém kalendáři pro rok 2010. V této knize je text značně rozšířen a doplněn. Ukázky z textu byly již ve Zpravodaji zveřejněny. Studie zabývající se vývojem vztahu Čechů k vlastnímu státnímu zřízení pojednává tento problém z nezvyklého úhlu pohledu konzervativního myšlení. Kniha je psána přehlednou didaktickou formou, se záměrem sloužit jako pomůcka učitelům dějepisu. K dostání je v bežných knihkupectvích, na internetu nebo u nakladatele. Vydalo Nakl. AKCENT Třebíč. Kniha Josefa Pejřimovského: Blahoslavený český král ­ císař Karel I. z Domu Rakouského Můžete získat knihu Josefa Pejřimovského: Blahoslavený český král ‐ císař Karel I. z Domu Rakous‐
kého. 119 stran. 6 barevných příloh, cena 150,­ Kč Kniha se zabývá nejen životem posledního vládnoucího českého krále, bl. Karla z Domu Rakouského, císaře a krále, ale také obecně otázkami monarchismu a dynastického následnictví, zejméne českého, ale i slovenského a tím i uherského. Dále původem bl. Karla z rodu Přemyslovců, vztahem Habsburků k českému národu a státu, zvláště Habsburkům vytýkanou rekatolizací a germanizací. V této souvis‐
losti bylo také nutné dotknout se vztahu katolictví, husitství, protestantismu a germanizace. Autor se zamýšlí také nad otázkou, kdo by mohl v současnosti být českým králem a zda by monarchie byla pro český stát přínosem. V přílohách, zpracovaných Mgr. Petrem Nohelem jsou přehledy následnictví pa‐
novníků českých, rakouských, uherských, polských a haličských, které ukazují, že ve všech těchto stá‐
tech by mohla Habsbursko‐Lotrinská dynastie uplatňovat svá legitimní práva, V příloze je rovněž pořadí současných následníků českého trůnu. Objednávky zasílejte na adresy: [email protected], [email protected]
Stát ve třetím tisíciletí Počátkem letošního roku se na knižních pultech objevila kniha Stát ve třetím tisíciletí, jejímž autorem je Hans­Adam II., vládnoucí kní­
že z Liechtensteinu, ale také vévoda opavský a krnovský. Úspěšný monarcha a podnikatel, hlava státu s nejvyšší životní úrov‐
ní na světě, se v této ojedinělé a velmi inspirující knize dělí o své ná‐
zory a zkušenosti se správou věcí veřejných. Kniha je určena všem zájemcům o veřejné dění, politikům, politologům, ekonomům, stu‐
dentům politologie, ekonomie apod. http://www.grada.cz/stat‐ve‐tretim‐tisicileti_6507/kniha/katalog/
Název: Stát ve třetím tisíciletí. Autor: Hans – Adam II. z Liechtenstei‐
nu Formát / stran: 17×24 cm, 208 stran. Datum vydání: 15. 02. 2011 KONTAKTY – říjen 2013
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí
specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel
vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112014*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222014*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
42
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha
e–mail [email protected]
internet www.korunaceska.cz
IČ 44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
zastupující Svatopluk Novotný
http://www.primaplana.net/
Monarchistický zpravodaj KČ
Periocidita: Měsíčník
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Redakční rada:
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
Jan Drnek (šéfredaktor)
http://www.franz-josef.cz/
[email protected]
Stránky František Ferdinand d´Este:
Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika)
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
[email protected]
Stránky Habsburkové a jejich země:
Monarchistický zpravodaj je stranickým
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
myšlenek a informací pro členy a příznivce
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemi strany. V žádném případě není prostorem
pro spory a polemiku.
d=1
O zveřejnění příspěvků rozhoduje předPetici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
sednictvo Koruny České.
www.zrusmeprezidenty.cz
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních
z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o
2000,- méně.
Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní
výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.
Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.
Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800
Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte
dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1.
Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.
Nahlédněte do publikačních počinů Josefa Štogra: http://revuetrivium.cz/ (srovnávací studie a úvahy na křesťanská témata) http://www.moznost.wz.cz/cisla.html (filosofie všedního dne, hravost, radost z prožívání světa) NÁZORY
Články a příspěvky v této rubrice nemusí být v souladu s oficiální linií KČ.
43
Vážení a milí čtenáři Zpravodaje, jak je již obecně známo, republikánsky a nacionálně smýšlející kruhy chystají na roky 2014 – 2018 mohutnou a státem dotovanou kampaň věnovanou legiím a stoletému vý‐
ročí jejich založení i působení. Můžeme tuto kampaň vnímat jako agónii toho, co odchází a samo se rozpadá před očima, jako zoufalství, jímž vrcholí krize české identity, historic‐
ké kontinuity a české otázky vůbec, nebo jen jako dobrý kšeft (pro někoho) za peníze daňových poplatníků. Nemusíme však trpně čekat a pouze se dívat. Radakce zpravodaje vyzývá ke spolupráci historiky i zástupce tradičních vojensko‐
historických jednotek. Jde o to, abychom alespoň zde ve Zpravodaji podrobně zdoku‐
mentovali období první světové války, prozatím alespoň rok 1914. Budeme shromažďo‐
vat články a úvahy na toto téma. Budeme uveřejňovat vzpomínky a zápisky bývalých cí‐
sařských vojáků a důstojníků. Rádi bychom získali představu o tom, jak mobilizaci a za‐
čátek války procházely jednotlivé historické pluky a jednotky, jejichž historie již jsou zpracovány. Pokud se najde dost materiálu ještě do září tohoto roku, mohl by být sesta‐
ven Kalendář na rok 2014 s touto přílohou. Redakce Vítězslav Dittrich ­ připomínka 21. 8. 1968 Letos uplynulo pětačtyřicet let od noci, kdy vojska Sovětského svazu, Východního Německa, Ma‐
ďarska, Bulharska a Polska vtrhla do tehdejší Československé socialistické republiky. Stalo se tak navzdory ujištění, které sovětští vůdci dali tehdejšímu československému komunistickému vedení, že jeho reformy jsou vnitřní záležitostí, do které východní blok nebude zasahovat. Můžeme jen hádat, jakým směrem by se Alexandr Dubček a jeho reformní komunisté bez vpádu spřátelených vojsk ubírali. Zda by dotáhli do konce svůj projekt socialismu s lidskou tváří, nebo zda by nakonec sami museli demokratizační hnutí potlačit, protože by ohrožovalo výsostné postavení komunistické strany v politickém systému Československé socialistické republiky. Já osobně se kloním k té druhé možnosti. Dubček a jeho tým byli komunisté, a v přirozenosti ko‐
munistické ideologie je princip diktatury. Pásy tanků vojsk Varšavské smlouvy rachotící po dlažbě ulic českých a slovenských měst je zbavily nutnosti rozehnat davy požadující svobodu a demokracii. Můj nebožtík dědeček, vyvlastněný živnostník měl podle rodinné tradice 21. srpna 1968 říci mému otci, který chtěl jít stavět v Pardubicích barikády: „Vykašli se na odboj a jdi pro jistotu koupit nějaké konzervy a sušenky. Tohle si vyřídí komouši mezi sebou.“ K smutné bilanci necelého století Československé a České republiky mimo jiné patří skutečnost, že byla více než osmadvacet let okupovaná – přes šest let vojsky hitlerovského Německa a dalších dvaadvacet let u nás dočasně pobývaly sovětské divize. Vítězslav Dittrich Divadlo o divadle (O co šlo doopravdy?) Roku 1961 proběhla sovětská blokáda západního Berlína. Pravděpodobně šlo o jistý druh sondo‐
vání reakce NATO na ohrožení poválečné rovnováhy. Roku 1962 proběhla karibská raketová krize a Moskva se začala se vší vážností chystat na válku. 12. – 14. května 1964 byl na generálním štábu ozbrojených sil SSSR specifikován Plán použití ČSLA ve válce. V rámci tohoto plánu měl samostatný Československý front tvořený 85 % mobilizované ČSLA útočit ve směru na Mnichov a Norimberk, sále na horní Rýn a dále do Francie do oblasti Lyo‐
nu. Plán předpokládal ve směru útoku Čsl. frontu provedení 131 jaderných úderů. Nejednalo se jen o bomby či rakety. V této době již existovaly i dělostřelecké granáty s menší jadernou municí. Plán vyděsil jak nejvyšší velení ČSLA, tak i tehdejší komunistické představitele státu v čele s Antonínem Novotným. De facto znamenal úplné zničení území republiky, počítal se záhubou většiny populace a s téměř jistým vyhlazením prvních sledů sovětského útoku, tedy celé ČSLA. Plán očividně nadhodnocoval počet nepřátelských divizí, které by v první fázi války stály proti Čsl. Frontu. Evidentě šlo o to, donutit štáb ČSLA k přiznání, že na splnění úkolů vlastními silami nestačí a vytvořit tak předpoklad k přímému vstupu posilových sovětských vojsk na území republiky a k jejich trvalé dislokaci zde. Jistě šlo také o zkoušku loajality současného politického vedení socialis‐
tické republiky Moskvě. Náčelník generálního štábu ČSLA generál Rytíř podporován většinou nejvyššího velení odmítl dis‐
lokaci sovětských jednotek na území ČSSR, dokonce prozatím i jen spojovacích útvarů. V tom s ním byl zajedno ministr národní obrany generál Lomský i prezident a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný. Sovětským požadavkům se tito muži snažili čelit zvýšením početního stavu ČSLA na úkor hospodářství. Nějakou dobu to moskevské požadavky zadrželo. Novotný, aby odvrátil hrozbu dislo‐
kace sovětských vojsk, ustoupil v otázce uskladnění jaderné munice přímo na území ČSSR, aby v případě války nevznikla prodleva způsobená jejich dovozem k frontě. V roce 1965 již na československém území působila skupina sovětských expertů typujících vhodné prostory pro vybudování skladišť jaderné munice u Písku a Jinců i v podzemních pevnostních ob‐
jektech na severovýchodě Čech. Jednání zástupců armád Varšavské smlouvy o rozmístění jaderných zbraní proběhlo 16. – 21. března v Legnici ve Slezsku. V prosinci byla podepsána smlouva o opatře‐
ních ke zvýšení pohotovosti raketových vojsk ČSLA, která předpokládala v případě války předání jaderných hlavic do 18 – 22 hodin. Československé vedení i velení ČSLA se uchýlilo k dalšímu obrannému, ale defenzívnímu kroku vůči Moskvě a od 1. ledna 1966 byly převelením pohraniční a vnitřní stráže od ministerstva vnitra pod MNO vytvořeny jednotné ozbrojené síly ČSSR. Byl tak uměle navýšen jejich počet o 2 – 3 divize, což mělo splňovat požadavky Moskvy. V dubnu byla zahájena výstavba objektů pro uložení jaderné munice na území ČSSR, kterou se domácí vedení také snažilo zpožďovat. V tomto roce vystoupil ná‐
čelník operační správy GŠ ČSLA generál Vitanovský při jednání v Moskvě s námitkami proti plánu, který předpokládal zničení československého státu i národa ve válce. Byl označen za revizionistu. Moskva oprávněně předpokládala, že ani zločinné komunistické vedení ČSSR nebude chtít obětovat svůj stát i národ mocenským zájmům Kremlu. Právě proto měly být na našem území a v zádech ČSLA rozmístěny sovětské ozbrojené síly, aby k takové oběti Čechoslováky donutily. Mezi tím, v roce 1964 došlo v Moskvě k mocenskému převratu a silného prvního muže Nikitu Chruščova vystřídal nevýrazný Leonid Brežněv. Byl považován za kompromisní a prozatímní po‐
stavu, než se rozhodne mocenský zápas několika politických skupin. Brežněv ovšem ovládal kádro‐
vý aparát (jako kdysi Stalin) a rozmístil do rozhodujících funkcí své příznivce. Antonín Novotný v Praze byl stoupencem Chruščova a Brežněva zcela podcenil. Sázel spíše na Kosygina, který pak v mocenském zápase prohrál. V klíčovém okamžiku odmítl náš Tonda podpořit Brežněva, který jej o to žádal a tím se dostal do nemilosti dlouholetého sovětského diktátora. Spolu s vojenskými pro‐
blémy měla nyní Moskva dostatečný důvod pomalu, ale v dohledné době se Novotného zbavit. Roku 1967 se odehrály strategické hry Varšavské smlouvy v Legnici. Podle jejich výsledků došlo ke změnám v útočném plánu. Bylo zúženo operačně‐taktické pásmo Čsl. Frontu. Při tom vznikla v plá‐
nu 800 km široká mezera, aniž bylo specifikováno, kdo tuto trhlinu v prvním sledu útoku vyplní. Velení ČSLA bylo od první informace jasné, že nyní se již najisto počítá s přítomností sovětských vojsk na území republiky, a to za každou cenu. Novotný se v tomto okamžiku zachoval statečně a opet odmítl. Vztahy mezi Prahou a Moskvou znatelně ochladly. Sovětské vedení hledalo způsob, jak odstranit Novotného domácími silami. Z mnoha důvodů bylo vsazeno na slovenského komunistu Alexandra Dubčeka. Prvním důvodem bylo to, že je Slovák a Novotný byl se Slováky na kordy. V roce 1960 omezil pravomoci Slovenské národní rady a zrušil sbor pověřenců, národní orgán vládní a výkonné moci Slováků na Slovensku. Druhým důvodem by‐
lo Dubčekovo reformistické myšlení, které mělo posloužit později k dalším krokům Moskvy. Zatím dostaly reformy i Dubček plnou podporu Moskvy. Spory v politickém vedení ČSSR vypukly v září 1967, většinou kvůli reformním tlakům v kultuře a mezi studenty. V říjnu již na ÚV zazněla ostrá kritika Novotného. Spor skončil kompromisem a sou‐
hlasem Novotného s rozdělením nejvyšších funkcí v pozdější době. Dubček napadl kumulaci funkcí a v poslední říjnový den roku 1967 se odehrálo brutální rozehnání studentské demonstrace na Strahově. Novotný ovšem nezahálel a začal organizovat vnitrostátní puč. Stála za ním velká většina Stb a vo‐
jenské rozvědky. Byl spojencem také pro velení armády, které si nepřálo dislokaci sovětských vojsk a vědělo, oč se zde hraje. Byl připraven plán převratu a sestaven seznam asi tisíce osob, od politiků až po spisovatele, které měly být zatčeny a odstraněny. Generálem Rytířem byla mobilizována 13. tanková divize v Mladé. O puč se zajímal zejména generálo Šejna, jemuž hrozilo obvinění z defrau‐
dací. Doslova v předvečer puče prý zastavil akci jediný telefonát Leonida Brežněva, kterého kdosi ze spiklenců včas informoval. To znamenalo konec Antonína Novotného a jeho kliky. 19. – 21. prosince na ÚV KSČ byl Novotný vystaven takovému tlaku, že se rozhodl dát k dispozici nejvyšší stranickou funkci. V lednu 1968 byl prvním tajemníkem ÚV KSČ zvolen Alexandr Dubček a zahájil proces Pražského jara, během něhož bylo z funkcí odstraněno mnoho zatvrzelých stalinistů, ale také lidé, kteří dlou‐
hodobě a vytrvale oponovali snahám Moskvy rozmístit na území ČSSR vlastní vojenské jednotky. Ve stejné době zahájila kontrarozvědka ochranu jaderných úložišť, jejichž dokončení se blížilo do finále. Není bez zajímavosti, že tato úložiště a budování sil pro starty raketových nosičů byly dokon‐
čeny právě okolo srpna 1968. Již v lednu vedení KSČ připouštělo, že v případě zhoršení mezinárod‐
ní situace převezmou tato zařízení přímo sovětské jednotky. Na konci února, v období Brežněvovy návštěvy v Praze na oslavách dvacetiletého výročí vítězného února náhle přestalo platit: Éto vaše dělo a sovětští představitelé vyjádřili znepokojení nad příliš liberálními projevy některých novin. Na oslavách vítězného února zaplnily Staroměstské náměstí Lidové milice a otevřeně podporovaly Novotného, kterému nebylo dovoleno ani přednést projev, ačkoliv byl ještě prezidentem republiky. O pouhý den později, celých půl roku před invazí informoval velitele 24. Samarsko‐Uljanovské mo‐
tostřelecké divize gen. G. P. Jaškina velitel Prikarpatského vojenského okruhu (PRIKVO) gen. V. Z. Bisjarin, že svou divizi musí tajně připravit na zásah v zahraničí. V ČSSR se nová reformistická garnitura KSČ rozhodla definitivně odbourat přízrak Novotného a jeho mužů. 14. března se z nikdy nevysvětlených důvodů zastřelil náměstek ministra obrany gene‐
rál Janko. Generál Šejna těsně před svým zatčením emigroval. 22. března rezignoval Novotný na funkci prezidenta republiky. Na jednu stranu byly otevírány dveře liberálním reformám, na druhou stranu bylo fakticky likvi‐
dováno velení ČSLA a celá garnitura osob, které po dlouhá léta bránily v dislokaci sovětských vojsk na území státu. 30. března byl prezidentem ČSSR jmenován na návrh Alexandra Dubčeka oblíbený lidový hrdina generál Ludvík Svoboda, jinak ovšem člověk KGB a ochotný lokaj Moskvy. Zatímco se hrozba ozbro‐
jeného zásahu ze strany vojsk Varšavské smlouvy stávala stále zřetelnější, dubčekovské vedení za‐
rputile pokračovalo v liberalizaci, čímž vytvářelo tu nejvěrohodnější záminku pro tuto invazi. Za‐
tímco začátkem dubna byl ÚV KSČ přijat Akční program vyhlašující socialismus s lidskou tváří, o čtyři dny později vydal ministr obrany SSSR maršál A. A. Grečko direktivu GOU/1/87657 pro Jižní skupinu sovětských vojsk dislokovanou na území Maďarska a Severní skupinu sovětských vojsk, trvale umístěnou v Polsku. Do příprav byla zapojena i sovětská výsadková vojska pod velením gen. V. F. Margelova a 2. polská armáda, které velel genplk. F. Siwicki. Těmto vojskům bylo uloženo, aby začala s rozpracováním „operace Dunaj“. Na konci dubna bylo z funkcí odvoláno celé nejvyšší velení ČSLA počínaje ministrem obrany gene‐
rálem Lomským přes náčelníka GŠ generála Rytíře, a generála Širůčka. Rytíře nahradil generál Ru‐
sov, doposud generální inspektor ČSLA a Lomského generál Dzúr, doposud náčelník Hlavního týlu MNO. Armáda zůstala bez hlavy a prvotřídní velitele nahradili generálové druhé a třetí garnitury. Jaký k tomu byl důvod? Že podporovali před tím Novotného? Těžko. Stále populárnější nové vedení státu a strany již tito generálové ohrozit nemohli. Právě v těchto dnech přiletěl do ČSSR nový vrchní velitel vojsk Varšavské smlouvy generál Jakubovskij a přesunul vojenské cvičení ŠUMAVA z pláno‐
vaného zářijového termínu na konec května. Dubčekovské vedení tento požadavek odmítlo, ale Dzúr na pokyn s Moskvy začal cvičení stejně připravovat. Za Novotného by se něco takového stát nemohlo. Začátkem května byla provedena čistka v celém velení ČSLA. Na nejvyšších postech byly vyměněny desítky generálů včetně nejlepšího tehdejšího operativce a stratéga generála Vitanovského. 5. ‐ 8. května se Železná divize gen. Jaškina přesunula do Polska. KGB v rámci operace PROGRES vyslalo do ČSSR několik desítek tzv. nelegálů, kteří se vydávali za zahraniční turisty a novináře. Jaškinova divize zaujala postavení u Těšína 9. května. Podle rozkazu maršála I. I. Jakubovského mě‐
la překročit hranice do Československa v 11.00 hodin „a uskutečnit pochod po jedné trase přes Ost­
ravu do Brna a z oblasti Brna po dvou trasách: 1. na České Budějovice, 2. na Tábor a soustředit se na sklonku 10. května devadesát kilometrů západně od Slaného a v součinnosti s vojsky československého západního okruhu uzavřít západní hranici ČSSR“. Akce byla koordinována s konáním českosloven‐
sko‐polské manifestace v Ostravě, kterou připravil tamní KV KSČ. Jako hlavní řečníci zde vystoupili člen ÚV KSČ A. Indra, vedoucí tajemník PSDS katovického vojvodství E. Gierek a člen ÚV KSSS a prv‐
ní tajemník oblastního výboru ve Volgogradu L. S. Kuličenko. Krátce po 10.00 se však gen. Jaškin dozvěděl, že v okolí Českého Těšína jsou rozmístěny československé tanky (šlo zřejmě o 10 tanků z 5. tankové základny v Opavě, které zde prováděly taktické cvičení), a akci zastavil s tím, že jde jen o přípravy k polsko‐sovětskému cvičení. 8. ‐ 14. května se uskutečnila návštěva maršála I. S. Koněva a jeho generálů u různých vojenských jednotek a především průmyslových závodů měla za cíl seznámit se s názory tradičně nejsilnější opory komunistického režimu ‐ dělnické třídy. Koněvova delegace se skládala ze tří skupin sovět‐
ských generálů. 1. skupinu (Praha) vedl maršál I. S. Koněv (celkem 12 členů). V čele 2. skupiny (Bra‐
tislava) stál maršál K. S. Moskalenko (celkem 11 členů). 3. skupina (Ostrava) pak podléhala genpor. M. I. Zaporoščenkovi (celkem 5 členů). 17. ‐ 23. května byl na návštěvě v Praze ministr obrany SSSR maršál A. A. Grečko. Údajně šlo o se‐
známení se s postoji politických a armádních špiček a o zajištění velitelskoštábního cvičení ŠUMA‐
VA. Jeho následné požadavky na zapojení celé řady dalších jednotek československé, sovětské a polské armády musel ministr Dzúr vyřizovat i po samém začátku cvičení. 30. května dorazily z NDR, PLR a SSSR první sovětské spojovací útvary. Týž den sovětská strana oznámila, že námětem cvičení bude „Vedení boje armádami spojeneckých vojsk v počátečním ob‐
dobí války“. V následujících týdnech byla sovětská, maďarská a polská vojska postupně rozmístěna ve výcvikových prostorech Hradiště (Doupov), Libavá, Mimoň, Dědice (Vyškov) a Mladá (Milovice), kde bylo i velitelství cvičení a na letištích Čáslav, Pardubice, Mladá a Hradčany. Celkem se cvičení na území ČSSR zúčastnilo 23 721 vojáků (z toho 17 693 spojeneckých), 6 344 vozidel všeho druhu (z toho spojeneckých 4 845), 79 tanků (spojeneckých 68) a 87 letadel a vrtulníků (z toho 66 spojenec‐
kých). Celkový počet vojáků cvičících na území NDR, Polska, SSSR a Maďarska se odhadoval na 30 ‐ 40 000. 20. – 30. června proběhlo na československém území vojenské cvičení Šumava. Odchod vojsk po cvičení byl oddalován (sovětské jednotky odešly až 3. srpna). 1. července nedošlo k plánovanému vyhodnocení cvičení ŠUMAVA. Na zásah A. Dubčeka byl rozbor dohodnut na 2. července 1968, ale sovětská vojska stejně zůstala. Maršál Jakubovskij si nejprve vy‐
myslel, že potřebuje opravárenské jednotky pro poškozenou vojenskou techniku, ale když mu gen. Rusov nabízel kapacity ČSLA, obvinil ho Jakubovskij, že je kontrarevolucionář, a na žádosti česko‐
slovenských představitelů, aby sdělil datum odchodu, v podstatě přestal reagovat. 3. července se československé a maďarské jednotky stáhly do svých kasáren. 13. červance odešla polská armáda a poté byl zahájen pomalý odchod sovětské armády. 19. července odletěl z ČSSR maršál Jakubovskij. 23. července bylo na západní Ukrajině zahájeno týlové cvičení NĚMEN, jehož bylo využito k přesu‐
nům válečného materiálu a zásob pro operaci DUNAJ do Polska a NDR. Ministr obrany SSSR maršál Grečko svolal velitele vojsk určených k provedení operace DUNAJ a instruoval je. Pohotovost k in‐
vazi stanovena na 29. července. 25. července bylo zahájeno cvičení PVO ‐ NEBESKÝ ŠTÍT, které rozmístilo letecké složky zajišťující pak operaci DUNAJ, tedy invazi vojsk. 29. července zaujaly své nástupní prostory v příhraničních oblastech s ČSSR všechny jednotky ar‐
mád pěti států Varšavské smlouvy (Národní lidová armáda NDR, Polská lidová armáda, Maďarská lidová armáda, Bulharská lidová armáda a Sovětská armáda), které se měly zúčastnit invaze do ČSSR, a očekávaly rozkaz k překročení hranic. Invaze do Československa mohla začít, byla však od‐
ložena kvůli jednání v Čierné. 13. ‐ 15. srpna skupina generálů vedená A. A. Grečkem opakovaně navštívila NDR a Polsko a pro‐
jednala další postup. 17. srpna dospělo urychleně svolané zasedání politbyra ÚV KSSS, k jednoznačnému závěru: „...ze strany KSSS a dalších bratrských stran jsou vyčerpány všechny politické prostředky působení na vede­
ní KSČ k jeho usměrnění k odporu proti pravicovým antisocialistickým silám, politbyro ÚV KSSS došlo k závěru, že nastal moment k přijetí aktivních opatření k záchraně socialismu v ČSSR, a jednomyslně rozhodlo: poskytnout KSČ a národům Československa pomoc a podporu ozbrojeným silám...“ Velitelem intervenčních vojsk byl jmenován gen. I. G. Pavlovskij. 18. srpna byla do Moskvy svolána schůzka představitelů „pětky“, kteří rozhodnutí politbyra ÚV KSSS potvrdili. Byl stanoven pevný datum invaze do ČSSR. 19. a 20. srpna prováděla vojska poslední přeskupení sil, nižší stupně velení byly konečně sezná‐
meny s cíly operace a se způsobem jejího provedení. V pozdním odpoledni a během večera 20. 8. 1968 se v závislosti na vzdálenosti od hranic daly do pohybu kolony tanků, obrněných transportérů a vojenských automobilů. 19. srpna přiletěl do Prahy náč. operačního odd. polského GŠ plk. Baraňski a navštívil gen. Voštěru a pravděpodobně mu sdělil informace o chystané invazi. Ihned nato odletěl, gen. Voštěra ale mlčel. Okamžik zahájení invaze byl zřejmě již dříve stanoven na 02.00 hodin 21. 8. 1968 moskevského času, tzn. na 24.00 hodin 20. 8. 1968 času středoevropského. Z vojenského pohledu tak snad mohlo být vzato v úvahu, že 21. 8. 1968 dopoledne měla pod vedením velitele Západního vojenského okruhu gen. S. Procházky začít hlavní část ukázkového divizního taktického cvičení KOLONA, že právě probíhalo každoroční cvičení spojovacích jednotek PROTOKOL a že další část českosloven‐
ských důstojníků si v ČSSR a v zahraničí užívala dovolené nebo se z ní právě vracela. Kolony směřo‐
valy na přechody u Vejprt, Černý Potok, Boží Dar a v Hranice, Nejdek, Luby, Kraslice, Vojtanov. Do severních a částečně do východních Čech měly pronikat divize sovětské 20. a 11. gardové armády. Ve východních Čechách a na severní Moravě polská 2. armáda. Sovětská 38. armáda spolu s 12. mo‐
tostřeleckým plukem BLA měla obsazovat zbytek severní Moravy, severní, střední a východní část Slovenska. Převážnou část jižního Slovenska měla okupovat 8. motostřelecká divize MLA. Oblast Bratislavy, část jižní Moravy a jižních Čech měla odříznout sovětská Armádní skupina Jih. V prosto‐
ru Klatovy ‐ Sušice se setkat s 1. gardovou tankovou armádou a společně tak zabránit tomu, aby by‐
ly do ČSSR vpuštěny jednotky Bundeswehru. Ve velmi časných ranních hodinách 21. 8. 1968 měla na letišti v Praze ‐ Ruzyni postupně přistát sovětská 7. gardová výsadková divize, jejíž příslušníci by bleskově obsadili všechny letištní objekty a pak za pomoci návodčích z řad sovětského velvyslanec‐
tví i budovu Generálního štábu, Ministerstva národní obrany, Ministerstva vnitra, ÚV KSČ a další důležitá místa. Ve stejné době 103. gardová výsadková divize měla ovládnout letiště v Brně ‐ Tuřa‐
nech (i Náměšť nad Oslavou aj.) a s obdobnými úkoly vyrazit do samotného Brna. Zřejmě by ne‐
dlouho po rozednění přijely do Prahy i první předsunuté pozemní jednotky Sovětské armády. Cel‐
kem by v první fázi invaze proniklo na území ČSSR asi 22 tankových a motostřeleckých divizí (z to‐
ho dvě polské a jedna maďarská divize a dva pluky BLA) podporovaných nejméně 3 leteckými ar‐
mádami. Náměstek pro StB plk. V. Šalgovič (agent KGB), byl hlavní organizátor praktického provedení inva‐
ze v ČSSR), s představitelem Varšavské smlouvy gen. A. M. Jamščikovem a sovětským velvyslancem Červoněnkem. Okolo 23.30 přijel na generální štáb generál Dzúr. Zde již zhruba hodinu „oficiálně“ působila skupina sovětských generálů dohlížejících na invazi, či spíše na své československé kolegy. Sovětská vojska přijela a na území ČSSR jich zůstalo asi 75 000. Sovětské divize vytvořily druhý sled rozmístěný v severních a východních Čechách, v zádech Čsl. frontu. Do právě dokončených sil a skladišť byly zapuštěny rakety a hlavice. Počty aktivních vojsk ČSLA mohly být rázem radikálně sníženy. Z armády bylo vyhozeno 6 200 vojáků z povolání, většinou důstojníků. ČSLA přestala být silou k obraně vlastní země a stala se jakousi převýchovnou institucí režimu pro mladé dospívající muže. Jen tomu, že válka skutečně nevypukla, vděčíme za to, že se dnes poslední tlupa několika zmutovaných Čechů nepotuluje po radioaktivní poušti. Základní mocenský triumvirát Pražského jara tvořili Dubček, Černík a Kolder. Z Novotného vedení zůstali Lenárt, Kapek a Vaculík. Bohumil Šimon byl Kolderův spolupracovník z aparátu ÚV. Vasil Bilak Bilak byl osobní Dubčekův přítel. Oldřich Švestka, šéfredaktor Rudého práva byl osvědčený Dubčekův spojenec. Alois Indra byl blízkým přítelem Černíkoa a Koldera. Sádovský byl Dubčekův osobní přítel. Čestmír Císař byl vzdělaný stalinista, pracoval dlouho na ideologickém úseku ÚV, kdy‐
si byl svržen pochvalou Rudolfa Slánského, vyšplhal se znovu chválou Novotného vlády. Mlynář byl tajemníkem právní komise ÚV, patřil ke Kouckému a Hedrychovi, kteří v dubnu padli. Pavlovský byl vyzdvižen Aloisem Indrou. Šalgovič byl vyzdvižen Dubčekem, byl agentem KGB. Podivně propletené bylo toto reformní vedení KSČ. Lidé, kteří do svých výchozích funkcí dospěli právě za Novotného režimu a rozhodně neměli nikterak čisté ruce. Aparát mnoha tváří, který záro‐
veň organizoval liberální reformy a zároveň zval do republiky bratrskou pomoc. Když přišla, tento aparát kapituloval a přizpůsobil se, částečně se rozpustil a smířil se až příliš ochotně s „dočasným pobytem vojsk“. Je vůbec možné, aby lidé, kteří vedli tuto zemi a stát vůbec netušili a neuvědomovali si, o co Moskvě a Sovětům doopravdy a v prvé řadě jde? Aby zcela ignorovali to, co si poplivaný a opovrho‐
vaný Antonín Novotný připomínal každý den k snídani? Aby docela klidně a bezelstně zlikvidovali vrchní velení vlastní armády, právě to velení, které po nejméně čtyři roky před tím úspěšně vzdoro‐
valo sovětským snahám vojensky obsadit republiku? Český národ miluje divadlo a jeho hrdiny jsou většinou herci. Alexandr Dubček a jeho reformistic‐
ký tým jim sehráli nádherný kus a jsou za to dodnes národem milováni. Nádherná tragická role na‐
ivního, slepého, ale vášnivě přesvědčeného a ve svou věc věřícího, pak zklamaného a zrazeného re‐
formisty dokázala až dodnes zakrýt zřejmý a zřetelný nesmysl, totiž to, že by Saša Dubček v zápalu reformování nic netušil a nic nevěděl. To, co se děje doopravdy, co není hra a role, Češi obvykle ne‐
vnímají nebo to nechtějí vědět. Jejich dějiny jsou proto více méně dějinami divadelních výstupů a představení plné slavných či tragických postav, a jsou v rozporu s tím, jak stejné dějiny vidí a vní‐
mají sousední národy. Také Pražské jaro bylo bezpochyby napsáno dávno před tím, než bylo sehrá‐
no. Milióny Čechů a Slováků v něm hráli kompars a ani jim za to nikdo nezaplatil. Jakmile pochopili, že divadlo skončilo a je to zas doopravdy, odešli domů žít své ponuré životy v ponuré době, kličko‐
vali a přežívali, jak se dalo a dodnes s nostalgií vzpomínají na to nádherné představení. Tondu No‐
votného pořád nemáme rádi. Nenapsal pro nás žádné takové představení. Nedojímal nás z jeviště. Dokonce ani dnes, kdy se již smí říkat téměř cokoliv, kdy se o Pražském jaru točí dokumenty a filmy nám nikdo neřekne, o co tehdy doopravdy šlo. Nevíme o tom. Nevšimli jsme si. Byli jsme tehdy v divadle, a i ony dnešní dokumenty točíme jen o tom nádherném představení na ošlapaných prk‐
nech. Ne o tom, co se skutečně dělo. Zkrátka divadlo o divadle. Jan Drnek Václav a Boleslav – spor o koncepci Knížecí bratři Václav a Boleslav jsou někdy vnímáni jako český Ábel a Kain. Tato alegorie ale po‐
chopitelně kulhá na obě nohy. Především Kain zabil Ábela ze žárlivosti pro Boží přízeň. Boleslav Václava vůbec osobně nezabil, ale pokusil se o to, a to pro světskou moc. Ábel a Kain jsou základem sporu uvnitř lidské povahy. Svár Boleslava a Václava stojí v samotném základu české státnosti a v různých podobách se táhne celými dějinami českého státu. Jako by oba byli ztělesněním dvou po‐
dob české duše a rubu i líce české otázky. Jde tu ale o víc, než o dvě krajní polohy duše či genia loci národa. Václav a Boleslav reprezentují zásadní spor o správnou koncepci přežití a prosperity Čechů v měnící se Evropě, v měnícím se svě‐
tě. Ani jeden z nich nikdy nemohl uvažovat pouze v osobní rovině. Freud by ostrouhal, kdyby se snažil interpretovat vraždu jako výbuch Boleslavova traumatu z dětství, kdy tatínek Vratislav častě‐
ji hladil po zlatovlasé hlavičce Václava než jeho. Oba bratři se narodili jako možní nástupci nejdůle‐
žitější funkce státu. Ano, státu. Přemyslovský ministát existoval již od časů jejich dědečka Bořivoje a dobudoval ho strýček Spytihněv. Oba bratři vyrůstali v samotném centru dění, v největší aglomeraci tehdejších Čech, v kultuře křesťanů, v místě, které bylo o dvě, tři třídy výše, než okolní pohanské enklávy upadajících kmenových vladyků. Přemyslovci se vůbec nemuseli s ostatními vladyky prát o to, kdo bude Čechům vládnout. Vlady‐
kové nebyli pro Přemyslovce nebezpečím a nebyli jejich konkurencí, byli jen překážkou oběma konkurenčním koncepcím české státnosti. Funkce knížete byla odvozena od staroslovanského kňjadz, a tento termín označoval sakrálního vládce, v jehož osobě se spojovala světská i duchovní náboženská moc. Jistý kmenový soudce – přemýšlející – přemysl, se kdysi dávno (asi kolem roku 808) v nábožen‐
ském obřadu pohlavně spojil s kněžkou – bogyní svatyně Žiži na pražské ostrožně, které se od té doby říkalo Libá – Luboša, a stal se oborávačem posvátné magické brázky. Stal se soudcem a záro‐
veň obřadníkem i prvním obětníkem. Tím ale odebral kmenovým kněžkám jejich moc nad kmene‐
nem a ty se pokusily vzít si ji zpět. Po této, možná krvavé události zbyla ústavní pověst o dívčí válce. Ve skutečnosti šlo o soustředění veškeré moci v rukou vždy jen jednoho muže, který se kromě soudce – přemysla stal i vyjednavačem s duchovními silami, tedy kňjadzem – knížetem. Události spojené s Bořivojovým křtem jasně ukázaly, že v mysli celého kmene vůbec neexistovala možnost, že by se moci ujal někdo jiný, než příslušníci Přemyslova rodu. Když část kmene (zřejmě podporovaná Bavory) podnikla zoufalý pokus zvrátit Bořivojovu snahu o přeměnu kmene na stát s pomocí moravských Mojmarovců a křesťanství, postavili vzbouřenci do svého čela také přemys‐
lovce – Strojmíra. Jenže Bořivoj zvítězil a Češi po deset let zakoušeli, co to znamená stát. Byli pod moravským vojenským dohledem a byli zpoplatněni. Nikdo je nenutil k přijetí křesťanství, ale Boři‐
voj se stal skutečným vládcem, i když ne nejvyšším. Z vladyků různých kmenových enkláv a správ‐
ních hradišť se stali Bořivojovi guvernéři a mnohým z nich se to bezpochyby zalíbilo. I když byli Moravané nakonec vyhnáni, Pražsko zůstalo státním útvarem a Přemyslovci knížecím rodem. Díky nové kupecké stezce a trhu s otroky tím nejbohatším rodem, který disponoval stále se zvětšující armádou profesionálních těžce vyzbrojených válečníků. Ani pohanská reakce soustředě‐
ná okolo Vratislavovy manželky a matky obou bratrů Dragomiry na tom nic nezměnila. Dragomira se spojila s pohanskými vladyky jen proto, že hodlala síly Čechů využít k záchraně svého rodného kmene Havolanů a hradu Braniboru (Berlína). Lučtí vladykové, kteří již byli pravděpodobně také křesťany, však zřejmě podpořili mladého Václava a vrátili pražský kamenný stolec právoplatnému rodu Přemyslovců. Sám Václav si o pár let později vyřídil účty se zlickým Vladykou Radslavem, kte‐
rému vypálil Kuřim a pravděpodobně jej zabil. Václav i Boleslav velmi silně vnímali dva základní úběžníky přežití svého rodu a kmene. 1. Neexistoval ve vzduchoprázdnu a vždy musel být součástí něčeho většího. V této chvíli byla zni‐
čena křesťanská Morava, takže zbývala křesťanská říše na západě. 2. Mohl mít značnou autonomii a samostatnost, pokud by byl dostatečně silný jak kulturně, tak vo‐
jensky. To ale znamenalo podřídit si zbytek kmene a ustavit velký stát, který by koncentroval všechny kmenové síly pod jedno centrum a vedení bez podmínek a bez dohadování. Dokud se Přemyslovci opírali o silné spojenecké Bavorsko krále Arnulfa, mohli si dovolit dát vě‐
cem volný průběh a na čas tolerovat soužití pražského státu s roztříštěnými kmenovými enklávami. V době nástupu Václava na trůn byl ale Arnulf poražen Jindřichem Ptáčníkem a Bavorsko se stalo součástí velké západní říše, která náhle přes noc vyrostla za českou hranicí jako mocný a sjednoce‐
ný útvar s mocenskými zájmy na východě. Václav nebyl žádným modlícím se chudinkou, jako se ho snaží líčit legendisté ve snaze zdůraznit jeho mučednickou bezmoc. Byl zřejmě potomkem starého sarmatského rodu, o hlavu převyšoval i největší muže ve svém okolí a několikrát dokázal, že je schopen a ochoten bojovat i zabít, když se jedná o mocenskou nevyhnutelnost. V roce 929 se oba bratři společně a v čele českého vojska bili s říšským vetřelcem a zřejmě s Jindřichem Ptáčníkem a jeho přesilou uhráli remízu, jinak by s nimi Jindřich nevyjednával. Václav tedy rozhodně nebyl tím, kdo by raději ohnul hřbet, aby se vyhnul konfliktu, jak se nám snaží namluvit nepřátelé naší státnosti. Václav musel po válce v roce 929 platit Ptáčníkovi tribut, tedy výkupné za mír, ale ten museli platit již před ním mnozí Přemyslovci, počínaje legendárním Oráčem. Bořivoj platil Moravanům určitě mnohem větší dávky na Svatoplukovu obrovskou armádu. Téměř o všech Václavových předchůd‐
cích by se dalo tvrdit, že ohnuli hřbet a platili, aby měli klid. Legendární poplatek uváděný Kosma‐
sem a Jiráskem by byl navíc na dobové poměry doslova pakatelem a je dosti pravděpodobné, že Václavův poplatek byl skutečně pouze symbolickým vyjádřením přijetí lenní autority říšského krále a znamenal pro Přemyslovce podporu i ochranu ozbrojených sil říše. Alternativou bylo zničení kmene a zvítězit nebylo možné. Někdy v této době vznikala v Boleslavově hlavě koncepce úplné samostatnosti českého státu. Ta ovšem vyžadovala velkou profesionální armádu, takovou, jakou měli kdysi Moravané. Kmenová domobranecká hotovost nebyla již schopna konkurovat říšskému vojsku. Družina takových rozmě‐
rů znamenala nesmírné náklady a Boleslav se začal radit s důstojníky přemyslovské družiny, jak toho dosáhnout. Pochopitelně zpoplatněním co největšího množství obyvatel. Dále kontrolou co největšího úseku hlavní kupecké stezky vedoucí z Řezna přes Plzeňsko a Prahu ke Krakovu a dále na Kyjev. Vybudováním základen pro kupecké karavany, vybudováním tržišť a vybíráním poplatků za ochranu kupců. Za třetí masovým lovem a prodejem otroků z rozvrácené Moravy, Slezska a Hali‐
če. Od Přemyslovce, který doposud stěží ovládal maličké, Pražsko to byly smělé plány, uskutečnitel‐
né jen podmíněně a vy výjimečné konstelaci událostí. Zisky by musely být dosaženy rychle a rychle by musela být vybudována armáda, tak rychle, aby Ptáčník nestihl reagovat. Boleslav musel pro svoji koncepci získat nejméně deset let času, deset let, kdy říše nebude schopna zasáhnout a růst moci Prahy překazit. Taková konstelace se zdála být v nedohlednu. Václav, který byl Ptáčníkem po roce 929 zván často do říše a byl považován za říšského vévodu, rozvíjel zcela odlišnou koncepci. Václav viděl, jak je mocenská pyramida postavena v říši. Viděl vel‐
ká kamenná města, viděl kláštery, které měly know‐how na zvyšování zemědělských výnosů. Nevi‐
děl otroky, ale viděl nevolníky, kteří pracovali na panství a každé panství živilo určitý počet vojáků, dohromady velkou armádu. Byla to koncepce trvale udržitelné moci a velké armády. Boleslav chtěl velkou armádu ihned a nárazově. Václav věděl, že časem budou všechny země na severu i na východě křesťanské a bude v nich zakázán lov otroků. Pak by se Boleslavova koncepce závislá na okamžitých ziscích z prodeje otroků zhroutila a bublina by splaskla (což se také kolem roku 1000 stalo). Václav věděl, že je potřeba kolonizovat, kácet lesy, rozšiřovat pole, těžit rudy, za‐
kládat vesnice, zvyšovat počty pracujícího obyvatelstva, pozvat do země církevní řády a zakládat kláštery. Vykupoval otroky a usazoval je na půdě. Spolupracoval s církví. Václav předpokládal, že Čechy se k větší samostatnosti musí postupně vypracovat. Jeho koncepce byla evoluční. Oběma bratrům v uskutečnění jejich vizí začalo brzy překážet rozdělení českého území na enklávy kolem správních hradišť relativně samostatných vladyků. Vladykové představovali starou kmeno‐
vou aristokracii, která se vyvinula přirozeně a byla uznávána lidem. Formálně si byli všichni svo‐
bodní muži kmene rovní, jen kníže byl první z rovných. Vladykové nemohli nutit svobodné muže k práci, ale válčili občas mezi sebou a navzájem si kořistili. Byli jako současní zbohatlíci, vytvářeli mocenské klany, jejich boje terorizovaly obyvatelstvo a soutěž o budoucí dominanci se přiostřovala. Václav i Boleslav dobře věděli, že právě taková kmenová aristokracie zničila sílu Velké Moravy. Tamní kmenová šlechta se cítila být rovná Mojmarovcům a dělala příliš samostatnou politiku, osnovala intriky, zrazovala a oslabovala stát. Mojmarovci s nimi museli smlouvat a uplácet je. Vác‐
lav i Boleslav dobře věděli, že kmenová aristokracie bude muset pryč, a to znamenalo, že bude vy‐
vražděna s celými rodinami. Do budoucna musí zůstat jen jediný původní rod, který vzešel z kme‐
nové historie, totiž Přemyslovci, kterým pak nebude již nikdo nikdy roven původem a právem na vládu. Boleslav zřejmě na uskutečnění své koncepce příliš netlačil, protože pro ni stejně nebyla příleži‐
tost. Říše byla příliš silná a bdělá. Kdyby Přemyslovci začali vyvražďovat kmenové vladyky před‐
časně, Ptáčník by zpozorněl a zasáhl by vojskem. Potřeboval mít Čechy nejednotné. Boleslav byl ale podporován a podněcován dvorskými jestřáby, důstojníky knížecí družiny, kteří žili ze zisků knížecí politiky, a velká část jejich příjmů pocházela z obchodu s otroky. Václavova koncepce kolonizace vyžadovala, aby se jestřábi uskrovnili a otroci byli proměňováni v kolonisty, aby byly Čechy hustěji zabydleny odvedenci ulovenými na Moravě či v Polsku. Václavově koncepci vladykové bránili tím, že odmítali usazování kolonistů na svém území, Bole‐
slavově koncepci překáželi tím, že existovali a rozmělňovali tok prostředků, zatímco budoucí abso‐
lutní vládce velkého státu bude potřebovat veškeré prostředky kumulovat ve svých rukou. Dobová forma jmen Václav a Boleslav byla Vieceslav a Boljeslav, obojí ve významu Více slávy. Vác‐
lav nebyl svatoušek. Pravděpodobně se i oženil a mnozí historikové se domnívají, že mu Ptáčník zprostředkoval sňatek s Odorikou Bavorskou z boční větve Babenberků, příbuzných samotného Ptáčníkova královského rodu. Dokládá to i jedna zmínka v Kristiánově legendě. Odorika však zřej‐
mě brzy zemřela a manželství bylo bezdětné. S neznámou konkubínou prý zplodil Václav i syna Zbraslava (Braslav – Bratr slávy). A pak přišel den sv. Jimrama, 22. září roku 935. Přemyslovská rodina se sešla v Praze ke slavnosti vysvěcení nového chrámu sv. Víta. V tento den, nebo těsně před ním dorazila pravděpodobně z říše zpráva, že Jindřich Ptáčník byl ochrnut mrtvicí a očekává se jeho blízký skon. Boleslav okamžitě po‐
chopil, že nyní se otevírají všechny možnosti k uskutečnění jeho vize. Ptáčník nemohl rozhodovat a po jeho smrti nastane delší, několikaleté období nástupnických bojů v říši, kde byl trůn obsazován volbou domácího panstva. Nyní nebo nikdy. Pravděpodobně se v tomto duchu konala porada obou bratrů a Václav trval na své kolonizační koncepci. Boleslav tlačený jestřáby se již nenechal zastavit. Pozval bratra na křtiny svého syna (jménem jistě Václava, když měl být Václav kmotrem) do Bole‐
slavi. Václav vlezl do pasti a ráno 28. září byl zavražděn. Boleslav se jej pokusil zabít osobně, ale Václav jeho útok lehce zvládl. Družiníci již nemohli váhat a zabili knížete sami, načež pobili i jeho věrné. Boleslav se ničím nezdržoval. Nyní musel zabránit občanské válce. Věděl, že velká část vojenské družiny, dvorští vyvolenci, diplomaté apod., jeho vládu neuznají. Věděl, že by se proti němu postavi‐
ly i spojené síly kmenových vladyků, kteří v něm viděli nebezpečí, zejména Lučtí Vitislavci, které k Václavovi vázalo pouto vzájemné loajality a věrnosti. Bez varování se jeho menší vojsko vřítilo do Prahy a v děsivém krvavém dni vyvraždilo veškerou Václavovu dvorskou administrativu i s rodi‐
nami. Mnozí uprchli a založili první exilový odboj. Boleslav se s nikým nebavil a prohlásil se kníže‐
tem, jenže knížetem celých Čech a všech Čechů, knížetem každého, na koho dosáhne jeho moc. Viti‐
slavci také neváhali a spojili se s příhraničními saskými vévody, kteří následujícího roku 936 vpadli do Čech. Boleslav mobilizoval, koho mohl a dvě saské výpravy porazil jednu po druhé. Poté zničil lucké hradiště Drahúš a vyvraždil Vitislavce. Dva nejmocnější kmenové rody, Zličané a Lučané byli zničeni. Zbytek zvládli Boleslavovi vojáci rychle. Prý přežili jen jacísi Těptici a Munici, ale o jejich sídlech není nic bližšího známo a možná šlo o přemyslovské levobočky. Ptáčníkův syn Ota I. se k akci proti Boleslavovi vzchopil až v roce 950. Za 15 let však Boleslav do‐
kázal mnoho. Český stát nyní sahal až na Moravu a ke Krakovu, zahrnoval několikanásobně více zpoplatněných obyvatel a lov na otroky pokračoval neztenčenou měrou, naopak, v mnohem větším teritoriu, než dříve. Boleslav ve skutečnosti nebudoval stát (kromě samotných Čech), ale velký lo‐
vecký revír zajištěný hradišti a pevnostmi. Vzrostly jeho prostředky i jeho armáda a v roce 950 byl zřejmě schopen proti velkému říšskému vojsku opět uhrát remízu, protože výsledkem bylo vyjed‐
návání. Boleslav musel nakonec také uznat, že český stát je na říši závislý, ale byl nyní závislý pouze formálně a namísto platby tributu přijal Boleslav povinnost leníka dodávat Otovi vojsko, když bude potřeba. Na svém území vládl jako suverén. S jedinou výjimkou, a tou byla knížecí družina a dvorští jestřábi. Na nich byla Boleslavova moc závislá a Boleslav nikdy nemohl naplnit bratrovu vizi a při‐
kročit ke kolonizaci, i kdyby chtěl. Vždycky již musel získávat prostředky kořistěním, protože si nemohl dovolit omezit jestřáby své družiny v jejich okamžitých ziscích. Václavova koncepce byla poražena jen zdánlivě. Z dlouhodobého hlediska byla Boleslavova kon‐
cepce státu a moci neudržitelná. Byla to právě církev, která vedla v Evropě kolonizační tažení, a proto nemohla Boleslavovu moc akceptovat, což dala najevo odepřením zřízení biskupství v Praze. Církev hledala prostředky, jak tuto koncepci rozbít. Brzy si to začali uvědomovat mnozí jiní a pokusy vnímat Václava jako světce vzešly za vlády Bole‐
slava II. z prostředí rodiny Slavníka, jenž byl pravděpodobně synem Boleslavova pražského správce (commese) Voka (Vojtěcha). Vok byl zřejmě přemyslovským levobočkem a Slavníkovci dostali na starost správu východní části kupecké stezky. Vokův vnuk Vojtěch se stal druhým pražským bisku‐
pem a téměř ihned se dostal do konfliktu s boleslavskými pražskými jestřáby a družiníky. Hříchem Slavníkovců bylo zřejmě právě to, že na spravovaném území začali uplatňovat Václavovu koncepci kolonizace, rychle dosáhli hospodářské prosperity a tím vzkřísili starý spor dvou protichůdných koncepcí. Proto se jejich ikonou stal právě svatý Václav. Proto se Slavníkovci tak úzce spojili s církví a také s polskou polopřemyslovskou dynastií Boleslava Chrabrého, syna Mečislava a Doubravky České. Pražští jestřábi se cítili být ve stále větší izolaci, a když také kníže Boleslav II. ochrnul, roz‐
hodli se rozbít tuto izolaci vyvražděním Slavníkova rodu. Thdy bylo původní spojení světského a sakrálního vládce spatřované v Přemyslu Oborávači ‐ kňja‐
dzi přeneseno na dvě osoby, duchovního věčného vládce svatého Václava a dočasného světského vládce, úřadujícího panovníka. To se již ale hroutila boleslavské koncepce státu vlivem okolností, které zřejmě předvídal kdysi Václav. Přemyslovští následníci se vraždili navzájem, zbytnělá a zpanštělá družina se rozpadala do vzájemně soupeřících frakcí, Polsko, Morava, dokonce i Uhry se staly křesťanskými státy, lov otroků ustal a příjmy prostředků vyschly. Přemyslovská armáda se ztenčila a rozpadla, nebyla schopna udržet území a tím se opět tenčily přijmy. Nakonec Poláci dočasně obsadili i Prahu i Moravu a Pře‐
myslovci se celá léta museli dorošovat pomoci od následníků Jindřicha Ptáčníka a zavazovat se jim loajalitou. To, čemu chtěl Boleslav I Ukrutný zabránit, se stalo tak jako tak a země stále nebyla kolo‐
nizována tak, aby uživila vlastní vojsko a administrativu. Českému státu – nestátu byla v tak zoufa‐
lém stavu odepřena královská koruna, kterou bez problémů dostal od církve a říšského císaře pol‐
ský a uherský panovnický rod. Václavova koncepce nakonec zvítězila v osobě Bořivoje I., který roku 1039 vpadl do Polska, dobyl Hnězdno a nechal do Prahy převézt ostatky sv. Vojtěcha Slavníkovce. Pak přinutil všechny své jes‐
třáby pokleknout před světcem a přijmout politiku kolonizace země. Vyhlásil Břetislavská dekreta, první zemský zákoník. Roku 1040 porazil říšské vojsko u Brůdku na Domažlicku, a i když roku 1041 prohrál, s říšským císařem se dohodl. Vrátil českému knížectví státní samostatnost a zahájil koloni‐
zaci země. Dovezl polské osadníky, zvýšil počet obyvatelstva a zakládal poddanské hradské obce. Tento koncepční spor se v základech českého státu zakořenil tak hluboce a zásadně, že spoluurčuje politiku státu dodnes. Právě dnes řešíme tento spor koncepcí s nebývalou aktualitou a bezpro‐
středností. Také dnes vedou zápas o moc v této zemi klany jestřábů, kterým jde o rychlý osobní zisk jakoukoliv metodou a za jakoukoliv cenu. Masové rozkrádání země vidíme denně v přímém televiz‐
ním přenosu, stejně jako beztrestnost těchto lidí, které s nebývalou arogancí dokonce amnestuje prezident, údajná hlava státu. Také dnes se lidé vyzývající k hospodaření a budování ekonomického základu země v moderní podobě ocitají v defenzívě, protože tato koncepce by vyžadovala společné nasazení, jednotu obyvatel a omezení okamžitých osobních zisků. Nevíme, zda někde v pozadí ne‐
zbrojí nějaký dnešní Boleslav. Nevidíme však žádného dnešního vysoce postaveného Václava, který by se za koncepci budování hospodářské základny postavil celým svým bytím a životem. Tato ko‐
řistnická koncepce se pochopitelně a zákonitě v budoucnu opět zhroutí a s ní se bohužel zhroutí opět i česká státnost. Již samo odstranění monarchie jako českého státního zřízení znamenalo totéž, co by bylo v 10. století znamenalo zavraždění Václava, ale i Boleslava a nastolení kolektivní vlády jestřábů. Znamenalo, že se české státnosti nebude zastávat nikdo a země bude rozparcelována neu‐
rozenými kořistníky. Odkaz svatého Václava je v tomto srovnání zřejmý. Václav je duchovním věčným knížetem české země, ale pokud se k němu neobracíme v modlitbách a s pokornou prosbou o pomoc, není nám to, ani zemi nic platné. Prospěch českého státu byl vždy určován oním vztahem mezi duchovním věč‐
ným vládcem a světským dočasným vládcem. My nemáme ani světského krále, respektive máme, ale neuznáváme. Chceme si vládnout sami a kupodivu to neumíme, divíme se, že nás dravci a jes‐
třábi vždy oklamou, oberou o vše a prodají do otroctví. Bodejť by to nedělali, když je nikdo nedrží na uzdě, když je samé nikdo neovládá, když mohou řádit, jak se jim zlíbí. Prezident to zřejmě neudě‐
lá. Chybí tu král. Sami se dravcům nepostavíme, musel by nás někdo vést a zorganizovat. Chybí nám král. Česká země se pravděpodobně rozplyne v nějaké nové evropské říši. Nemá kdo ji zastupovat vůči takové říši. Chybí nám koncepce, chybí nám král. Jan Drnek Karty na stole Mrtvola rozpuštěné Poslanecké sněmovny ještě nestačila ani začít chládnout, volby ještě nejsou vypsané, ale soudruh Filip je už podstatně explicitnější, než býval. V rozhovoru pro iDnes.cz (Josef Kopecký, „Šéf KSČM Filip: O vydávání majetku církvím budeme chtít referendum“, 21. 8. 2013) říká zcela jasně, že komunisté budou požadovat referendum o zákoně o vyrovnání státu s církvemi, v důsledku o jednostranném vypovězení smlouvy, kterou stát a církve podepsali – o vypovězení ze strany státu, to se rozumí. Jak jinak takový krok interpretovat, než jako opětovné znárodnění ma‐
jetku církví? Co na tom, že by to bylo posvěceno nějakým referendem. Čí majetek bude předmětem dalšího referenda? Na koho soudruzi ukážou prstem? Ne dosti na tom. Poslední otázku a odpověď stojí za to ocitovat v celku, aby si to každý „vychutnal“. Otázka: „Pokud by se KSČM domluvila na spolupráci, toleranci vlády ČSSD, trvali byste na tom, že by Česká republika neměla být ve vojenské části NATO, nebo na tom, že čeští vojáci nemají být v zahra­
ničních misích? Budete mít takovou podmínku?“ Odpověď: „Žádnou takovou podmínku nestanovíme. My trváme na svém volebním programu. A v něm je jasně obsaženo, že bezpečnostní architektura České republiky nemůže být založena na paktu, který pochází z doby studené války. Myslíme si, že je potřeba ji nově stavět. Proto se také stavíme za společ­
nou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie. Ale neznamená to, že KSČM bude stanovovat nějakou takovouto podmínku vůči vládě, ve které by nebyla.“ Co si z toho vybrat? Pokud budou komunisté „jen“ tolerovat jednobarevnou vládu ČSSD, vnucovat jim naše vystoupení z NATO otevřeně nebudou. Ale v programu to mají a hodlají se toho držet. Po‐
chopitelně. Nikde také není napsáno, že k takovému kroku nebudou ČSSD motivovat skrytě. Ostat‐
ně, taková motivace jistě nebude muset být nějak zvlášť silná – vzpomeňme na Jana Kavana a jeho otázku, zda se dá z NATO vystoupit... Obávám se, že takových tazatelů je ČSSD plná. Jak jinak takový krok interpretovat, než jako vyhovění těm nejsladším tužbám Kremlu. Vždyť v Rusku nás stále po‐
važují pro vstup do NATO za zrádce: jak jsme jim to jenom mohli udělat, když přece tak přirozeně patříme k nim, že? No a liberální demokracie? Ta pochopitelně patří na smetiště dějin. Dříve se, soudruhu, říkalo bur‐
žoazní demokracie... a třeba se zase bude říkat. Co třeba lidová demokracie? To by bylo lepší? Libe‐
rální demokracie znamená v první řadě vládu zákona a umírněnost těch, kteří jsou u moci, vůči obyvatelům země. Ono „liberální“ znamená, že občan požívá základních občanských svobod: víry a svědomí, projevu a shromažďování... a stát jej má nechat při konzumaci těchto práv pěkně na poko‐
ji. Že se takové svobody komunistům nelíbí, to se není co divit, historia magistra vitae. Ústava k to‐
mu jinými slovy říká v článku 1: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ A v článku 9: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.“ Proto demontáž liberální demokracie, byť sebevětší aktuální ústavní většinou v Parlamentu, nelze interpretovat jinak, než jako puč. Puč oné aktuální většiny, rusky bolšinstvo... Bolševici ale zbyteč‐
ným ostychem většinou netrpí a nebudou jím trpět ani ti v KSČ(M) ani ti v ČSSD – pravda je relativ‐
ní, rozhodují o ní ti, kteří jsou ve většině a historii píší vítězové, viďte... Ostatně, jak říkal Ronald Re‐
agan: jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií? Stej ný jako mezi kazajkou a svěrací ka‐
zajkou... Mrtvola rozpuštěné Poslanecké sněmovny ještě nestačila ani začít chládnout, volby ještě nejsou vypsané, ale soudruh Filip je už podstatně explicitnější, než býval. Zbývá doufat, že se mu jeho pří‐
kladná upřímnost vymstí a občané u volebních uren jeho plány odmítnou. Ve vlastním zájmu. Jak známo, kdo upřednostní materiální výhody před svobodou, nebude mít nakonec ani svobodu, ani materiální dostatek. Jan Kubalčík místopředseda Konzervativní strany. www.konzervativnistrana.cz Koruna česká ­ monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska Celý politický program strany naleznete na www.korunaceska.cz
Stručné programové these pro volby 2013 ­ republikánské státní uspořádaní v zemích Koruny české s blížícím se výročím svého vzniku na troskách Rakouska­Uherska prochází obdobím katastrofálního politického rozkladu. ‐ myšlenka na záchranu země změnou uspořádání na království náhle přestává být jen romantickou předsta‐
vou; stává se reálnou alternativou nápravy věcí, s oporou ve zkušenostech moderních evropských monarchií dneška. ­ většina velkých politických stran prochází zjevnou vnitřní krizí a rozkladem. Příčinou je jejich pre­
ferování držby moci i bez programu a zásad, sobectví jednotlivců a přisvojování si zásadního podílu hospodářského výsledku země s pomocí neblahých spojenců – „politických podnikatelů“. ‐ jsme přesvědčeni, že právě nyní nastává čas výměny celých politických garnitur cestou skutečných idejí a nových programů, čas odmítnout tvrzení o nenahraditelnosti „zkušených“ politiků a k zahubení hydry korup‐
ce a nemorálnosti včetně potrestání a odeslání jejich nositelů do trvalého zapomnění. Koruna česká je konservativní křesťanská strana s ekumenickým přístupem ke všem křes­
ťanským církvím, odmítající vyprázdněný republikánský politický systém. ­ V politice považujeme za hlavní dodržování konservativního principu měnit v zákonech postupně a uvážlivě jen to, co skutečně nefunguje. Odmítáme revoluční způsoby změn, vytváření záplavy stále nových, po výtce nekvalitních zákonů a preferujeme zásadu stability. Požadujeme tak vytváření jisto­
ty občanů a podnikatelů. Vítáme a podporujeme současně vznik občanských společností a jejich oprávnění korigovat zákonnými způsoby např. korupční jednání úředníků i volených politiků. ‐ Stát má být silný a důsledný, zejména důsledně a tvrdě dohlížet na dodržování zákonů a dalších pravidel, pocházejících z demokratické diskuse. Současně má co nejméně zasahovat do každodenního života občanů, neobtěžovat nesmyslnými požadavky a neustálými změnami pravidel. Smyslem státní administrativy není vytvářet neproduktivní pracovní místa, ale sloužit svým voličům a svým zaměstnavatelům – občanům. Stát je rovněž povinen pečovat o po předcích zděděné hodnoty, především půdu, přírodu, nerostné bohatství a kul‐
turní památky a statky a udržovat je v zájmu budoucích generací. ­ Panovník a politický systém. Panovník je nejvyšší úředník státu, samozřejmě nevolený, dohlížející na kontrolní mechanismy státu a reprezentující český stát navenek. Předpokládáme osobnost z linie potomků Přemyslova rodu, nástupnictví na trůnu podle zásad primogenitury. Panovníku je pracovně podřízena korunní rada a nejvyšší kontrolní úřady království. Panovník jmenuje soudce, profesory a další vysoké hodnostáře státu podle ústavy. Zákonodárný sbor má dvě komory, poslaneckou sněmov­
nu volenou podle volebního zákona a virilní senát. ‐ V zahraniční politice se hlásíme ke svému členství v EU, byť s některými kritickými výhradami, k nimž patří náš odpor k současné levicově liberální orientaci EU. Považujeme i tak EU za účinnou hráz proti Východu. Domníváme se, že trvalou a koncepční účastí na rozhodování může v budoucnu České království mnohé ovlivnit či změnit. Uvítali bychom posilování nadstandardních vztahů mezi zeměmi kdysi sdruženými v podunajské monarchii, které tvoří i dnes přirozený kulturní celek. Nesouhlasíme s přijímáním zemí ne ‐ křesťanské orientace a chceme trvale ostražitou politiku vůči Rusku. ­ V oblasti práva a bezpečnosti důsledně trváme na principech právního státu, kde zákony mají dlou­
hodobě trvalou platnost a jejich dodržování je vymáháno cestou co nejpřísnějších a spravedlivých soudních rozsudků. Rovněž podporujeme válku s terorismem a souhlasíme s využitím všech i tvrdých metod jeho potírání, včetně dočasně potřebného omezení některých svobod jednotlivce. S ohledem na existující ohrožení západní euroatlantické civilisace navrhujeme vložit do školních osnov brannou výchovu, pro muže i ženy pak výchovu k obraně formou týdenních cvičení jedenkrát za 2 roky. ‐ V ekonomické oblasti trváme na principech kapitalistického systému a volného obchodu. Nesouhlasíme s tezí o neviditelné ruce trhu a jsme přesvědčeni, že úkolem státu je vytvořit pevná a neměnná pravidla ob‐
chodního chování a důsledně vyžadovat jejich dodržování. ­ V sociální oblasti požadujeme poskytování dostatečné státní pomoci jednotlivcům, kteří se starají o své postižené příbuzné či sousedy a těm, kteří ne vlastní vinou nemohou pracovat a rovněž organiza­
cím, poskytujícím pomoc a péči postiženým, nemohoucím nebo starým spoluobčanům. Současně uvážlivě korigovat sociální podporu všem ostatním v duchu teze sv. Pavla „Kdo nechce pracovat, ať nejí“. ‐ V oblasti lidských práv trváme na absolutní rovnosti příležitostí, práv i povinností všech občanů země a od‐
mítáme jakékoli skupinové preference. Nesouhlasíme s liberalistickými manipulacemi s lidskými bytostmi, jako jsou zcela neregulované potraty, eutanazie, či současným státem ekonomicky podporovaný úpadek rodi‐
ny. Na základě programu Koruny české zpracoval a upravil pro své přátele a kolegy Jan E. Bárta v září 2013. Manifest českých dětí My, české děti, vyhlašujeme, že Svatováclavská koruna, České království, trvá. Připravujeme se na příchod nového krále, což je náš nejvyšší cíl.
Král z boží milosti je Bohu odpovědný za svou zemi a za svůj lid!
Král je záštitou slabých proti mocným a bohatým!
Král je záruka, ochraňuje lesy, zvěř, přírodu proti vládnoucím kriminálním živlům, bez nejmenšího pozastavení loupícím a ničícím poklady země, aniž by zemi, to co jí vzaly, nahradily!
Král je zákon, před kterým jsou si člověk, strom, zvíře, půda, les rovni a jakékoliv jednání jednoho na úkor druhého je zločin!
Král pronajímá svému lidu zemské statky nebo je dává v dědičné držení a má radost, když se jeho
lid s úctou stará o dědictví země a s láskou obhospodařuje půdu, matku, z které on sám před tisíci lety
vzešel.
Království je posvátné dědictví a posvátné dědictví je ta největší úcta ke všemu - ke každému
stromu, potůčku, hoře, mravenci v lese, k lidem a jejich dílu, k důstojnosti každého jednotlivého člověka!
Království není vláda menšiny na úkor většiny či vláda většiny na úkor menšiny!
Království není vláda několika tisíc hrabivců, samozvanců, darmožroutů a parazitů země a národa!
Království je posvátné.
Několik předběžných návrhů Českých dětí pro uspořádání věcí v království:
- Církevní majetek budiž vrácen do rukou církve s tím, že umělecká díla patřící církvi, která jsou
nyní v galeriích a muzeích, by tam, propůjčena církví, zůstala; všechna ostatní v kostelech, klášterech
apod. by také zůstala na svých místech; církvi budou vráceny veškeré budovy a panství.
- Panským rodům budiž jejich majetek vrácen s tím, že některá sídla a panství by byla králem vykoupena, z některých by se stala muzea v držení majitelů sídla a ostnatí by zůstala jako sídla šlechtická.
- Kláštery a řeholní řády, základové kameny evropské civilizace, budiž v plné šíři a doufáme i
slávě obnoveny.
- Zeměpanské hrady a královská města budiž zachována; poddanská města se buď vrátí pod správu šlechtickou (samozřejmě s veškerou odpovědností, které toto vlastnictví sebou přináší) nebo se budou
moci vykoupit na města svobodná (ovšem s vyššími daněmi).
- Země Koruny, Slezsko, Horní a Dolní Lužice by byly vítány ve starém státoprávním celku, který denně vídáme znázorněný na erbech středověkých staveb (nešlo by zde o moderní problém národnostní, ale jen a jen o otázku, co obyvatelstvo těchto zemí považuje dnes, po mnoha letech odtržení od Koruny české, za své dědictví).
- Královská vláda budiž taková, jakou si zvolí lid. Jestliže si zvolí komunistickou, bude komunistická; my
jsme však přesvědčeni, že vláda nemusí mít, ba nemá mít žádný politický program - buď je dobrá, nebo
špatná. Jestli se někdo sám o sobě cítí komunistou či demokratem, je to jeho věc. Navrhujeme přechod
politických stran do oblastí kulturně zábavných či mezi charitativní sdružení apod.
- Budeme mnohem intenzívněji jednat se Švédskem, s Vídní a s jinými státy o navrácení nebo
výměnu některých rukopisů, listin, uměleckých děl etc., které sehrály v dějinách českého království významnou roli a mají pro nás zásadní význam.
- Chceme přenést zpět do vlasti ostatky Jana Ámose Komenského a vzdát tomuto velikánu úctu,
jež mu náleží.
- Provedeme totální přestavbu ekonomické základny země. Učiníme odklon od těžkého průmyslu,
předválečného anachronismu produkujícího výrobky hodící se do technických muzeí a děsivým způsobme ničícího přírodu a životní prostředí, k zcela jiným výrobním sférám, ekonomicky výhodným a přitom
nepoškozujícím své okolí.
- Zrušíme dnešní podobu zločinně řízeného zemědělství, které v honbě za co nejvyššími výnosy,
neúměrným zatížením, těžkou technikou, nezodpovědnou meliorací, vysoušením mokřin, chemickým
hnojením plundruje půdu, otravuje ji jedy (tím i rostliny a zvířata) a přeměňuje půdu v poušť plnou kamenů.
- Energie: Necháme na vůli lidu, zda dále pokračovat ve výstavbě a provozu jaderných elektráren,
které mají proti tepelným tu výhodu, že nejsou spojeny s emisemi splodin. Hrozba radioaktivního zamoření je zase jiná věc. Rozhodně okamžitě, bez prodlení, instalujeme odlučovací zařízení ve všech tepelných elektrárnách, ať to stojí co to stojí.
- Zaměříme se na čím dál efektivnější získávání energie pomocí bezodpadových technologií - ze
slunečního záření, větru apod. a na její co nejhospodárnější využití. Nakonec, bez energie se obejdeme,
bez dědictví ne.
Prohlašujeme, že těchto několik bodů není žádný politický program, což se nám hnusí, ale ty nejzákladnější a proto nám po posvátné normy života, uchování, úcta a rozvíjení dědictví naší země a našich
otců.
Petr Placák, dělník; Jáchym Topol redaktor; Ladislav Leština, výtahář; Josef Janíček, údržbář (hudebník); Jan Macháček, noční hlídač; Jiří Zavadil, chemik; Jan Brabec, hudebník; Luděk Marks, kulturní
referent; Andrej Stankovič, domovník; Ivan M. Jirous, historik umění; Juliana Jirousová, malířka; Olga
Hochmanová, zaměstnankyně Židovského muzea; Anna Hradilková, žena v domácnosti; Terezie Hradilková, žena v domácnosti; Evelína Malíková, žena v domácnosti; Barbara Veselá, písařka; Ma Hundke,
sinolog; Martin Grůša, zahradník; Ivana Košnerová, programátorka; František Hochman, teolog; Martin
Choura, hudebník; Alena Daňková, zpěvačka; Vít Kremlička, spisovatel; Lucie Váchová, zdravotní sestra; Martin Hradilek, student; Kamil Vaněk, pasák krav; Taťána Lutovská, studentka; Bohumír Hájek,
topič; Jaroslav Ondrák, zámečník
Za správnost podpisů Petr Placák, Chelčického 6, 130 00 Praha 3
V Praze 28. května 1988
O panovnických rolích Od panovníka se tradičně očekává, že bude ve své působnosti dbát zájmů země, s níž je panovnic‐
kým titulem spojen. Plnit toto očekávání je důležitou součástí jeho panovnické role. Odedávna také platí, že k zájmům každé země patří na jedno z předních míst zájmy jejího postavení vůči jiným ze­
mím. Přirozený respekt ve své zemi a její loyalitu panovník získává či ztrácí svými činy a postoji. Země cítící se být svým panovníkem poškozena vnímá takovou situaci přinejmenším jako jeho selhání v panovnické roli. Na této praxi nic nezměnila ani absolutistická doktrína prohlašující, že panovník je odpovědný pouze Bohu. Tato ochrana před světskou odpovědností měla spíše závažné dopady ne‐
gativní: její zneužívání některými méně odpovědnými panovníky diskreditovalo monarchii jako státní formu, stavění Boha do jakési oposice vůči zemím majícím se svými panovníky spory (a pří‐
padů těch nebylo málo) působilo škody křesťanské víře, uvažujeme‐li o monarchiích křesťanských. Společný panovník několika zemí je nositelem několika panovnických rolí. Tyto dílčí panovnické role jsou spolu obecně konfliktní úměrně tomu, jak si příslušné země v některých bodech svých zá‐
jmů konkurují. Proto společný panovník nemůže podporovat zájmy všech svých zemí v plné míře, nemá‐li se ocitnout v rozporu sám se sebou. Těmito ústupky ve svých dílčích rolích se však svým zemím odcizuje, neboť v nich bezděčně podporuje dojem, že samy by si dovedly zabezpečit své zá‐
jmy lépe. A pokud některá země je panovníkem krácena na svých zájmech nad určitou mez nebo více než země jiná, může se tím cítit přímo poškozena. Obvyklým zdrojem podobných potíží bývá volba politického centra celku. Země, na niž taková volba padne, získává totiž tímto aktem důležité výhody, například lepší postavení a větší vliv v říši, lepší předpoklady pro vlastní hospodářský, kul‐
turní a společenský růst, větší mezinárodní renomé, zatímco ostatní země unie jsou o tyto výhody ochuzeny. Vzniklé rozdíly v postavení zemí se dále promítají do rozdílů v postavení národností, kte‐
ré v nich žijí, a vytváří se tak živná půda pro nacionální řevnivost. Takovým scénářům neunikla ani středoevropská habsburská monarchie. Vztahy české společnosti k Habsburkům byly dlouhodobě formovány vzájemnými neshodami v představách, jak plnit roli českého krále. Dle těch českých by zájmy českého království měly zaujímat v zorném poli českých králů významnější místo, než jaké jim přiznávali panovníci této dynastie, za jejíhož panování byla země poškozena na svém postavení austrocentrismem a později i rakousko‐uherským dualismem. Nynější rozložení politických sil neumožňuje obnovit české království jinak než v souladu s vůlí vět‐
šiny občanů státu. Dosavadní vývoj ovšem nenaznačuje, že by celostátní referendum na takové té‐
ma už ťukalo na dveře. Přesvědčit české občany, že monarchie jako státní forma není zpozdilost, by nemuselo být těžké. Příklady současných evropských monarchií mohou v tom významně pomoci, navíc dědicové českého trůnu působí na fotografiích sympatickým dojmem. To však nestačí. Zodpo‐
vědného českého občana by též zajímalo, v jaké míře jsou dotyční princové ochotni a připraveni sžít se s rolí českého krále a tedy i s českými zájmy, zda by tomu nebránily některé cizí vlivy, například historické vazby dynastie na jiné země a podobně. Zde, pokud je mi známo, prozatím není o co se opřít, protože positivních zpráv ani signálů o tom se od panovnické rodiny nedostává. České představy o správném plnění role českého krále nikdy nebyly přehnané. Nevím o nikom, kdo by blouznil o českém království, nad nímž by Slunce nezapadalo, nebo o českém císařství saha‐
jícím přes Alpy do Itálie, přes Tatry do Haliče a přes Panonii na Balkán, ač historické příklady, jimiž by podobné ambice mohly být inspirovány, jsou široce známy (ovšem pod jinými názvy, s jinými politickými centry a přednostně uspokojující politické aspirace jiných zemí a jiných národů). Ne‐
znám ani mnoho těch spoluobčanů, jimž by nevadil či by dokonce byl cílem opačný extrém – český stát v posici provincie nějaké podobné říše a role českého krále jen formálním vedlejšákem k nějaké roli „hlavní“. Avšak domnívám se, že zcela elementární řešení – české království jako suverénní ev‐
ropský stát v postavení nynějšího Norska, Dánska, Švédska či Nizozemí – by mohlo většině české společnosti imponovat, pokud by i působení českých králů bylo v souladu s touto jejich rolí. Až pa‐
novnická rodina nebo některý její člen takový program nabídne či přijme za svůj a bude přesvědči‐
vě vystupovat v jeho duchu (což by i odpovídalo normálnímu postoji panovníka ke své zemi a roli), potom obnova českého království na legitimistickém základě by snad ještě mohla mít naději. Král se stává stmelujícím symbolem své země hlavně tím, jak se mu daří resonovat s její hrdostí. Proto je principiálně nemožné, aby uvedené poslání naplňoval panovník, který hrdost své země na‐
opak zraňuje třebas i necíleně – například když upřednostňuje své jiné panovnické role, jak to ve vztahu k českému království zavedli panující Habsburkové. Dalibor Pták 
Download

MZ 56 - Koruna Česká