Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
Když se dva světy potkávají: role partnera v životě ženy
s akademickým povoláním
When Two Different Worlds Encouter: The Role of a Partner
in the Life of a Women Occupying Academic Professions
Veronika Očenášková1*, Irena Sobotková1
1
Katedra psychologie FF UP, Olomouc
_________________________________________________________________________________
Abstrakt
Článek se týká společensky aktuálního tématu partnerské spokojenosti žen pracujících
v akademických povoláních. Hlavním cílem prezentované části výzkumu bylo zmapovat
role partnera, které pozitivně či negativně souvisejí s úspěšným zvládáním akademické
profese ženy, jakož i se spokojeností v rodině a partnerství. Těžiště výzkumu bylo v
kvalitativní metodologii. Výzkumný soubor tvoří 32 žen ve věku 30-52 let, které se
věnují akademické profesní dráze tři a více let a žijí minimálně 3 roky v trvalém
partnerském vztahu. Dílčí výsledky výzkumu ukazují, že ačkoliv ženy kladou důraz na
svou rodinu a partnerský život, profesní povinnosti výrazně dominují a zasahují do jejich
osobního života. Postoj partnera a jeho role v tom, jak žena zvládá obě oblasti, jsou
zásadní. Partner většinou pomáhá ženě instrumentálně v domácnosti i při výchově dětí,
má výrazný podíl na materiálním zabezpečení rodiny, především však ženu podporuje
psychicky a podílí se na regulaci její pracovní činnosti. Vzhledem k aktuálnosti
zkoumané problematiky budou mít výsledky naší studie bezprostřední praktické využití
pro profesně vytížené ženy nejen z akademické sféry.
Klíčová slova: ženy pracující v akademickém povolání, gender, dvoukariérové
manželství, postoj partnera k profesní dráze ženy, role partnera
Abstract
The article deals with a socially current topic of partnership satisfaction of women
working in academic professions. The research project from 2013 focused on a deeper
examination of subjective experiences of women working at Czech state universities and
colleges. The presented part of the research provides an insight into women's perceptions
of their partners' attitudes to their profession and their partners' roles regarding the
harmony of their personal and professional life.
____________________
*Korespondenční autor: Katedra psychologie FF UP, Vodární 6, 771 80 Olomouc
e-mail: [email protected]
40
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
The core of the research is qualitative methodology which allowed us to analyze obtained
answers in more detail and obtain new and discovered research knowledge about
partnership relations of a specific category of women. The main method for data
collection was a semi-structured interview. Medical history questionnaires and
observation were also used. The research sample of the population consisted of 32
women in young and middle adulthood who have dedicated themselves to academic
careers at state universities (n=28) and at research institutes (n=4) in the Czech Republic
for at least three (3) years (at the positions of assistant and associate professor) and who
have been in a permanent partner relationship for at least three years. Teaching, research
and publishing is also a part of their active profession.
Most research female participants (n=28) assess their partners' attitude toward their
profession as a positive one; they mentioned such things as respect, mutual understanding
and friendship. In all cases (n=32), partners help to deal with their professional and
personal life requirements on several levels. The partner's role has a psychologically
supportive meaning for the participants, since the partner provides psychological support,
an opportunity to share and a sense of safety and security. He also boosts her confidence
and self-esteem in her professional life. For thirty (30) women, their partner is a natural
support. The mentally instrumental role of their partner can be interpreted as a sense of
security whereby their partners help at home, with the children, or in professional matters.
Partners help to manage the dual roles of women through material and instrumental
assistance. They provide financial support for the family, participate in the running of the
household and in taking care of children, although women still play the main role in
households. To a certain extent, partners can affect women's working activities in terms
of boosting or reducting them. Thus they also play a regulating role in women's lives.
Partners' social roles lie mainly in support, relaxation and maintaining mental health. A
partner provides for a woman and warns a woman when she is overworked and does not
rest enough, and he also encourages her to do free time activities and relax. According to
22 participants, the essential condition to a functional relationship, and at the same time
to effectively manage a dual role, is to attempt to consider and combine their time
limitations, to discuss them and meet each other half way. The partner of a woman in
academia is a mature, independent and understanding person. Four women feel
misunderstood by their partner in terms of their professional role, and one participant
stated her partner refuses to accept her success. Partners' negative attitudes contribute to
internal and external conflicts between job and family, and to excessive escaping to work
or to frustration from the need of self-realization.
The lack of psychological studies prevents comparisons among different type of research,
and since other studies have different focuses methods and research sample
characteristics. Previous research focused mainly on partners' participation in family
duties, households, and in raising children (Dancer, Gilbert, 1993; Hall, MacDermid,
2009; Hoschschild, Machung, 2012). Our findings show that the partners' role is much
wider. A functional partnership makes it easier for women not only to synchronize
professional, family and personal life, but also to manage the professional requirements
as such. In addition to frequently discussed instrumental help, participation in the
upbringing of children and financial security, the psychological and supportive role of a
partner were mentioned as subjectively important. Partners play an important role in
regulating the working hours and mental health of female participants, and thus contribute
to their overall life satisfaction.
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
Keywords: women in academia, gender, dual-career marriage, partner's attitude to
women's professional career, partner´s role
__________________________________________________________________________________
Úvod
Článek se týká společensky aktuálního tématu partnerské spokojenosti žen pracujících v
akademických povoláních. Ve výzkumném projektu realizovaném v roce 2013 jsme se
pokusili o hlubší sondu do prožívání a subjektivních zkušeností žen pracujících na českých
státních vysokých školách. Zvolit si akademické povolání pro ženu znamená i nutnost přenést
se přes mnohá úskalí i předsudky, které tato práce představuje, a překonat překážky, které si
člověk neznalý akademického povolání neuvědomuje. Představa neustálého teoretizování za
stolem bez praktických zkušeností prokládaného několikaměsíčním volnem a občasnou
přehlídkou v talárech však není reálná. Ve skutečnosti tyto ženy svádějí neustálý boj
se stereotypním chápáním akademického světa jako typicky mužského, věnují se různorodé a
nikdy nekončící činnosti od práce badatelské přes výuku až po administrativní a organizační
aktivity – to vše s minimálním finančním ohodnocením, a neustále se přizpůsobují změnám,
růstu nároků i nejistotě, které akademické prostředí každý den přináší.
Pro akademické pracovnice je však zcela zásadní skloubení specifických nároků
akademického povolání s osobním životem, kdy vlastní volný čas téměř chybí a veškerá
zbývající energie je věnována dětem. Ženy, které se na tuto cestu vydají, musí mít odhodlání a
neochvějnou vůli k seberealizaci a v neposlední řadě by měly mít po svém boku partnera,
který rozhodnutí své partnerky respektuje a podporuje ji v něm. Je tomu tak ale skutečně? A
jakým způsobem partner ženě pomáhá a kdy ji naopak brzdí? Prezentovaná část výzkumu
poskytuje odpovědi na tyto otázky a nabízí tak výsledky jedné z částí rozsáhlého výzkumného
projektu zabývajícího se partnerskou a profesní spokojeností žen v akademických povoláních.
Dosavadní výzkumy jsou především sociologické a zaměřují se na genderové otázky a
rodinnou politiku. Naším záměrem je přiblížit optikou žen akademiček jednotlivé aspekty na
straně jejich partnera, které pomáhají nebo naopak znesnadňují slaďování role akademické
pracovnice na jedné straně, partnerky a matky na straně druhé. Tímto způsobem reagujeme i
na absenci psychologických výzkumů na toto téma.
Nová role ženy
Psychologové se problematice rolového zatížení ženy věnují ze širší perspektivy ve smyslu
většího tematického důrazu na rodinu a partnerství. Aktuálním a poměrně frekventovaným
tématem jsou především dvoukariérová manželství (Gilbert, 1993; Rapaport & Rapaport,
1976). Dvoukariérová partnerství a manželství, v nichž oba partneři věnují svému zaměstnání
rozsáhlou přípravu, dlouhodobě se v něm angažují a realizují v něm obvykle svůj další
profesní postup, nejsou už v tzv. západní společnosti ničím neobvyklým (Benokraitis, 2012;
Hakim, 2000). Současná žena čerpá svou spokojenost nejenom z rodiny, z partnerství a
z funkční domácnosti, které pro ni stále představují vysokou hodnotu, ale také ze své profese,
41
42
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
v níž dosahuje pozitivních výsledků. Pepitone-Rockwell (1980) popisuje novou generaci žen
jako tzv. „new bread“ (nová rasa), tedy ženy, které chtějí menší rodinu, otevřené možnosti pro
rozvoj kariéry a liberálnější vymezení ženské role.
Genderové rozdíly se postupně stírají, mužské a ženské role v manželství jsou symetrické a
zastupitelné. Přesto se zdá, že tato skutečnost je v praxi výhodnější pro ženy, zatímco muži
preferují tradiční pojetí role ženy jako matky a hospodyně, jak to potvrzují i výzkumné závěry
Čermákové, Maříkové, Šanderové a Tučka (2000). Podle Dudové (2006) jsou ženy nuceny
zvládat současně staré i nové oblasti povinností, přičemž muži vnímají situaci jako
nespravedlivý útok na své pozice, pociťuji ztrátu toho, o čem jsou přesvědčeni, že patří jim a
jen s obtížemi se vzdávají svých výsad.
Podle Bierzové (2006) jsou ženy daleko diferencovanější v rámci svých životních voleb,
které jsou u nich určeny především přítomností dětí a vzděláním. Čím je žena vzdělanější, tím
více se orientuje i mimo rodinu a naopak. Genderová dělba rolí v rodině a stereotypy jsou
však hluboce zažité a mění se jen pomalu. Faktem také zůstává, že kariéra ženy byla v české
společnosti dlouhodobě spjata s nepříznivými obsahy a asociována s „kariéristkou“, se kterou
se ženy neztotožňují (Křížková & Helšusová, 2002). Křížková (2002) ve své případové studii
věnované ženám manažerkám také uvádí, že tyto ženy raději volí strategii nemluvit o svých
úspěších s manželem, a to proto, aby udržely partnerovu představu o nutnosti a přirozenosti
nastavení genderových vztahů.
Ženy akademického povolání v dvojí roli
Vohlídalová (2006) došla k závěru, že v rámci časově náročných profesí jsou to právě ženy
pracující na pozici vědeckých a odborných duševních pracovníků (36,6 %), které uvádějí jako
nejčastější důvod rozchodu z partnerem vlastní profesní život. Konflikt mezi nároky
vyplývajícími z pracovní a osobní, resp. rodinné oblasti je označován jako rolový či
interrolový konflikt. V literatuře se vyskytuje hlavně ve dvou podobách: jako konflikt práce –
rodina (work – family conflict, WFC), kdy zdrojem konfliktu jsou pracovní nároky zasahující
do rodinného soužití, a jako konflikt rodina – práce (family – work conflict, FWC), kdy
rodinné povinnosti znesnadňují plnění pracovních úkolů (Gareis, Barnett, Ertel, & Berkman,
2009; Netemeyer, Boles, & McMurrian, 1996; Voydanoff, 2005).
Tematicky velmi blízká problematika rovnováhy mezi prací a osobním životem, tzv. work
– life balance, byla u nás zkoumána především sociology v souvislosti s budováním kariéry v
profesích náročných časově i z hlediska pracovního nasazení, kam autoři řadí i akademická
povolání (Šaldová, 2007; Tupá, 2007; Vohlídalová, 2011). Z psychologů se rovnováhou
základních životních oblastí jako jeden z prvních zabýval slovenský psycholog žijící
v Německu, Peter Gröpel (Gröpel, 2006, 2007; Gröpel & Kuhl, 2009).
Akademická profese představuje výrazné časové, ale i psychické a rolové zatížení. Nároky
vyplývají především z té skutečnosti, že očekávání vztahující se k těmto kvalifikovaným
ženám jsou protikladná: měly by být oddány práci stejně jako muži a současně se od nich
požaduje, aby upřednostňovaly především rodinu (Coser & Rokoff, 1971). Práce
v akademické sféře obvykle přesahuje běžnou pracovní dobu a důraz na výkon a výsledky
vzhledem k narůstající konkurenceschopnosti a rostoucím požadavkům rok od roku sílí. Zcela
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
neodmyslitelnou nutností je zde, více než jinde, sledovat aktuální trendy v oboru a neustále se
vzdělávat. Socioložka Marcela Linková (2007) potvrzuje, že vědecký harmonogram je tak
„našlapaný“, že vlastně ani neexistuje vhodný čas, kdy mít například dítě, neboť pro ženu to
téměř vždy znamená omezení, zpomalení, výpadek. Akademická profesní dráha vzhledem
k časové náročnosti a různorodosti aktivit (od publikačních výstupů přes výuku až po
grantovou činnost) a taky například vzhledem k nutnosti sledovat obor a snaze nevypadnout
z rozjetého „akademického vlaku“ zasahuje do soukromého života (Červinková, 2007;
Linková, 2007; Šaldová, 2007). Proto je pro ženy akademičky velmi obtížné být úspěšné
v práci i v soukromí a zařídit se tak, aby ani jedna z těchto oblastí nestrádala.
K obtížnému zvládání dvojí role ženy pracující v akademickém povolání může přispívat i
nevole partnera akceptovat důsledky pracovního vytížení ženy, které se mohou v partnerském
a rodinném životě projevovat menším množstvím času a péče. Z hlediska genderových
stereotypů může muž negativně prožívat ohrožení stále hluboce zakořeněné tradiční role muže
a ženy v manželství, ztrátu moci a výsady muže jako živitele. Na druhou stranu partner pro
ženu obvykle znamená významnou oporu a pomoc, jak všechny nároky osobního i pracovního
života zvládat. Na úspěšnou akademickou dráhu ženy lze tedy pohlížet jako na významný
posun v možnostech její seberealizace, zároveň však také jako na možný zdroj vlastního
rolového konfliktu a konfliktu s partnerem.
Česká republika vykazuje zajímavý demografický trend: ačkoliv podíl vysokoškolaček za
posledních deset let převýšil podíl mužů vysokoškoláků (ze 47 % v roce 2001 vzrostl na 56 %
v roce 2011), pro akademickou dráhu se stále rozhoduje přibližně o polovinu méně žen než
mužů. V rámci Evropy máme 7. nejnižší podíl žen ve vědeckých pozicích (Český statistický
úřad, 2011). Již zmíněný neustálý důraz na výkon, soutěživost a maximální flexibilitu v rámci
akademické dráhy, rostoucí požadavky (nutnost zahraničních stáží, důraz na publikační
činnost), ale i touha po založení rodiny i pozdější nároky spojené se zkombinováním
profesního a rodinného života zřejmě odrazují ženy v mladší a střední dospělosti od této
volby. Jak uvádí Marta Vohlídalová (2011), ženy tak stojí mezi dvěma odlišnými systémy
hodnot.
Benokraitis (2012) zmiňuje, že především ženy akademičky mají tendenci vybírat si
partnera rovněž z akademické oblasti. Směřuje k tomu možnost seznámení se v akademické
profesi, sdílení podobných zájmů a stejný stupeň vzdělání.
Role partnera a slaďování domácích povinností s partnerem
Je nutné si uvědomit, že historický kontext má na ženskou roli a očekávání s ní spojená
stále vliv. V souvislosti s industrializací vzniká například dělba rolí v rodině podle pohlaví,
stereotypně nazývána jako tradiční, podle které je role ženy především v domácnosti a ve
výchově dětí, zatímco otec je téměř nepřítomný. V době komunismu ženy zase volily
„polovičatou kariéru“, v níž se zřekly vyššího postupu, aby nerezignovaly na rodinu, což
může u žen vzbuzovat přídavné vnitřní konflikty pramenící z jejího postavení (Havelková,
2007). Postoj k rozdělení domácích povinností mapují i výzkumy ve světě. Americká studie
zaměřená na dvoukariérová partnerství akademických pracovníků prokázala, že ačkoliv
naprostá většina párů považuje rozdělení zodpovědnosti mezi pracovní a rodinné povinnosti
43
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
44
za rovnocenné pro muže i ženu, pouze 9 % párů toto rozdělení ve skutečnosti respektuje. Ve
většině případů leží mnohem více tzv. „domácích povinností“ na bedrech ženy, především
těch, které se týkají péče o děti (Hall & MacDermid, 2009). Role muže je podle
Hochschildové (1997) i českých autorů (Červinková, 2007) konfrontována s postojem
společnosti, která ho oceňuje především za to, jak dokáže rodinu zabezpečit, tedy kolik
dokáže v práci vydělat. To, do jaké míry pomůže své partnerce s domácími povinnostmi, je
podle stereotypů méně významné. Uvědomují si to i ženy, proto na pomoci partnera nelpí.
Participace partnera na práci v domácnosti se odvíjí většinou od vnímání povinností ve
smyslu genderových přesvědčení, ale také od rozsahu a charakteru povolání partnera.
Hochschildová s Machungovou (2012) na základě hloubkových rozhovorů s padesáti páry,
ve kterých se ženy věnovaly časově náročnému zaměstnání, konstatují, že pouze 20 % mužů
má skutečný zájem se svými profesně vytíženými ženami sdílet domácí práce a taky tak činí.
Zbytek mužů buď účast na domácích povinnostech odmítá proto, že je neumí, nebo čeká a
účastní se až na požádání, nebo ženám namísto pomoci v domácnosti nabízí „náhradní“
pomoc například formou psychické podpory, pochvaly či zajištěním dopravy do práce.
Podobně i Červinková (2007) ve svém kvalitativním výzkumu zaměřeném na ženy vědkyně
popisuje, že jsou to spíše ženy, které se podřizují, a to také v důsledku toho, že muži zůstávají
rodinnými událostmi spíše nedotčeni, zatímco ženy vedou „podvojnou existenci“ utvářenou
rodinnými i institucionálními faktory, které jsou v rozporu. Dudová (2006) ve svém výzkumu
zjistila, že „moderní“ partneři především v dvoukariérových partnerstvích kladou důraz na
kvalitu společně tráveného času a společné zájmy, nikoliv na kvantitu. Tolerance a
přizpůsobení jsou vyžadovány od obou partnerů, a přestože je podíl domácí práce
rovnocenný, větší díl zodpovědnosti, zejména v koordinaci a organizaci aktivit, stále nese
žena.
Aktuální trend harmonizace profesního a osobního života však posunuje tuto otázku k
oběma partnerům a směřuje myšlenku společného slaďování ke sdílené zodpovědnosti, která
vede k radosti obou partnerů (Červinková, 2007). Kolektiv amerických autorů (Minnotte,
Minnotte, Pedersen, Mannon, & Kiger, 2010) svým kvantitativním výzkumem potvrdil
hypotézu, že pokud oba partneři zastávají rovnocenný postoj ve smyslu sdílení rolí
v domácnosti a tolerance k pracovnímu vytížení partnera, je partnerská spokojenost
signifikantně vyšší a oba partneři významně méně prožívají konflikt práce – rodina.
Metodologie
Cíle výzkumu
Hlavním cílem celého výzkumného projektu bylo zmapovat subjektivně důležité aspekty
partnerské a profesní spokojenosti žen v akademických povoláních. Zjišťovali jsme, zda ženy
hodnotí stávající rozvržení času mezi osobní život (partnerství, rodinu a volný čas) a
zaměstnání jako uspokojivé. Zajímalo nás také, jak ženy vnímají postoj partnera k jejich
profesi a jeho roli vzhledem k harmonizaci obou oblastí. Tento článek odpovídá pouze na
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
jednu ze čtyř výzkumných otázek: Jak ženy reflektují partnerův postoj k jejich profesi a roli
partnera ve zvládání nároků rodinného a profesního života?
Metody
Výzkum měl explorativní charakter. Šlo o výzkum s těžištěm v kvalitativní metodologii,
která se jeví jako nejvhodnější ke zkoumání různých aspektů partnerského života a
akademického povolání participantek. Šlo o hlubší sondu do prožívání a subjektivních
zkušeností žen. Kvalitativní varianta výzkumu nám umožnila detailnější analýzu získaných
odpovědí a získání nových a objevných vědeckých poznatků o partnerském životě specifické
kategorie žen.
Z hlediska metod použitých v celém výzkumu šlo o smíšený typ výzkumu. Výzkumným
designem je podle Cresswella (2003) tzv. souběžná vnořená (zakotvená) strategie, což
znamená, že data jsou sbírána z hlediska kvalitativního a kvantitativního přístupu souběžně,
při jejich analýze jsou ale data získaná jednou metodou ve výzkumu dominantní (v našem
případě data získaná hloubkovým rozhovorem), zatímco zbylá data mají menší prioritu, jsou
významově „vnořená“ a mají spíše doplňující a obohacující charakter. Zodpovězení
výzkumné otázky zpracované v tomto článku bylo ovšem z metodologického hlediska pojato
jako ryze kvalitativní.
Hlavní metodou sběru dat v prezentované části výzkumu byl polostrukturovaný rozhovor,
který nám umožnil získat cenné informace o názorech cílové skupiny a způsobech pochopení
toho, co se děje; proč ženy jednají určitým způsobem a podle čeho organizují své každodenní
aktivity a interakce (viz Hendl, 2008; Miovský; 2006). Dále bylo využito také
anamnestických dotazníků a pozorování. Rozhovory byly realizovány na pracovišti
participantek (25 rozhovorů), v kavárně (4 rozhovory) a v domácnosti žen (3 rozhovory).
Průměrná délka rozhovoru byla 55 minut. Účast ve výzkumu byla dobrovolná. Participantky
byly ubezpečeny o anonymitě výzkumu a informovány o jeho účelu.
Jednotlivé otázky rozhovoru, které se týkaly postojů partnera a jeho role v tom, jak ženy
zvládají skloubení osobního života a akademické profese, byly:
 Co myslíte, že je pro vašeho partnera ve vztahu nejdůležitější?
 Cítíte, že je vám partner ve vztahu oporou? A v čem?
 Jaké máte rozdělení rolí ve vaší domácnosti (můžete uvést konkrétní situaci)? Jak se
podílí partner na domácích povinnostech?
 V čem spatřujete největší dopad vaší práce na vztah? Prožila jste s partnerem nějakou
těžkou situaci, konflikty nebo nedorozumění kvůli náročnosti vaší profese? Jednalo
se o jednorázovou záležitost nebo dlouhotrvající konflikt? Co vám pomohlo situaci
vyjasnit a zlepšit?
 Ustupuje vám partner někdy kvůli vaší náročné práci (kvůli pracovním povinnostem,
nedostatku volného času)? Jak posuzujete míru jeho tolerance vůči vám? Ustupujete
v něčem vy? A v čem?
 Jak trávíte váš společný volný čas? Co si o vašem pracovním nasazení myslí váš
partner? Je váš partner spokojen s množstvím společně tráveného času? Jak se staví
45
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
46
k nedostatku času a dalším dopadům náročné profese na váš osobní život? Máte
někdy pocit, že by vám partner něco vyčítal? Cítíte někdy ze strany partnera
nepochopení?
Rozhovory byly po souhlasu dotazované zaznamenány na diktafon. Aby byla data
podrobná, použili jsme pro převedení zvukového materiálu do textové podoby doslovnou
transkripci. V zájmu zachování etiky výzkumu a ochrany osobních údajů byl zvukový záznam
ihned po přepsání smazán. Jména účastnic výzkumu byla nahrazena kódem, ze kterého bylo
možné odvodit pouze širší odborné zaměření (např. JAZ1 je participantka z oboru
zabývajícího se filologií – v našem výzkumném souboru buď anglickou, českou či
německou). Získaná data byla zpracována na základě kvalitativní obsahové analýzy, tedy
prostřednictvím kódování. Kód (neboli symbol) je přiřazen k úseku dat tak, že ho kategorizuje
vzhledem k tématu a výzkumným otázkám. Vzniklé subkategorie byly dále dávány do
vzájemných vztahů, čímž jsme docílili systému kategorií a subkategorií popisujících
zkoumanou roli partnera v profesním a osobním životě žen (viz Hendl, 2008). Průměrná délka
jednoho analyzovaného rozhovoru byla 14 stran, celkový objem textu tedy činil přibližně 450
stran.
Výběrový soubor
Základní populací pro výběr účastnic výzkumu byly ženy pracující na univerzitách a
výzkumných pracovištích v České republice. Výběrový soubor tvoří 32 žen v období mladé a
střední dospělosti, které se věnují akademické profesní dráze na státních vysokých školách
(n=28) a ve výzkumných ústavech (n=4) v České republice nejméně 3 roky (na pozici
odborná asistentka a docentka1) a žijí minimálně 3 roky v trvalém partnerském vztahu. Ve své
profesi se aktivně realizují v pedagogické, vědecké a publikační činnosti. Průměrný věk byl
39,2 let (rozpětí 30-52 let). Participantky pocházejí z Olomouckého, Jihomoravského,
Středočeského, Zlínského a Pardubického kraje. Zastoupení z hlediska oboru bylo různorodé:
7 participantek se věnuje přírodním vědám (fyzika, chemie), 7 participantek se věnuje
filologii (anglistika, bohemistika, germanistika), 6 participantek pracuje v sociálních oborech
(psychologie, sociální práce), 6 participantek působí v oblasti pedagogiky (andragogika,
didaktika, hudební výchova, pedagogika, zdravověda), 2 participantky se zabývají vědami o
kultuře a umění (hudební věda, kulturní antropologie), 1 participantka pracuje v oblasti
historických věd (muzeologie), 1 participantka se zaměřuje na právo, 1 participantka na
filozofii a 1 participantka se věnuje lékařství. Z hlediska akademické hierarchie se jednalo o 5
docentek a 27 odborných asistentek (7 z nich však aktuálně bylo v habilitačním řízení).
Participantky byly dotazovány na vzdělání a odborné zaměření partnera. Pouze 9 partnerů
mělo akademický titul Ph.D. a 8 z nich nadále pracuje ve vědě. Patnáct partnerů mělo podle
sdělení participantek magisterské vysokoškolské vzdělání, z toho 3 muži byli lékaři. Tři
partneři mají vysokoškolské vzdělání úrovně bakalář a 5 žen uvádí u svého partnera
středoškolské odborné zaměření (obchodní akademie, vojenská akademie, automechanik).
1
Pozice profesorky nebyla ve výběrovém souboru zastoupena.
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
Vzdělanostní profil partnerů žen zapojených do výzkumu napovídá, že se v našem výzkumu
jedná o páry akademické jen v několika málo případech (8). Průměrná délka partnerského
vztahu byla 15 let. Většina žen (28) uzavřela s partnerem manželství, 4 ženy žijí s partnerem
v nesezdaném soužití ve společné domácnosti. Ve 30 případech se jednalo o první manželství
či nesezdané soužití, ve kterém mají participantky s partnerem děti, u zbylých 2 žen je
současné manželství či nesezdané soužití druhé v pořadí. Co se týká počtu dětí, bezdětná
partnerství uvádí 7 žen, jedno dítě má s partnerem 11 žen, dvě děti 13 žen a tři děti jedna
participantka.
Počáteční výběr vzorku byl založen na osobních kontaktech s ženami z akademického
prostředí, které byly osloveny prostřednictvím informačního dopisu (16 žen), tedy metodou
prostého záměrného výběru. Dalších 16 participantek jsme postupně získali metodou sněhové
koule, tedy na základě doporučení již zapojených participantek. Intenzivní sběr dat probíhal
od února do května 2013, za zkoumanými osobami jsme dojížděli.
Výsledky2
Výzkumná zjištění, které na tomto místě uvádíme, jsou doplněna ilustrativními výroky
participantek. Záměrně vynecháváme jména, věk i příslušné obory participantek, aby byla
zachována anonymita.
Prvním okruhem analýzy, která se týkala role partnera v otázce participantčina úspěšného
zvládnutí profesní dráhy a osobního života, byl postoj partnera k její profesi. Od postoje
partnera k ženině profesi se odvíjí i další analyzovaný okruh, kterým je jeho role ve zvládání
nároků profese a úspěšného skloubení práce a rodiny.
Většina participantek výzkumu (n=28) hodnotí partnerův postoj k jejich profesi jako
převážně pozitivní, hovoří o respektu a pochopení. Tolerance je vztahována jednak ke
specifikům akademické profese celkově, ale i k nárokům, které nejvíce zasahují do
partnerského, rodinného i osobního života, například k výjezdům na stáže, k nedostatku
volného času i k udržování domácnosti: „Partner je tolerantní neustále. Nemáme doma
naklizeno, nemá navařeno (...) jako snažím se, ale občas nezvládám, tak jo, to on ustupuje,
nebo třeba řeknu v sobotu a o víkendu, potřebuju do práce, tak to bere jako fakt. Přijdu zítra
o půlnoci nebo nepřijdu přes noc vůbec, potřebuju něco udělat…“ Tolerance partnera je
popisovaná jako přirozená a autentická. Někdy je pozitivní postoj partnera vnímán jako
samozřejmý, což si ženy uvědomují až při rozhovoru. Dodávají, že by to tak být nemělo a
vyjadřují partnerovi vděk za jeho vstřícný postoj: „Myslím si, že by byl strašně rád, kdybych
se mu věnovala víc, ale nikdy mi to nevyčítal tvrdě. Vždycky si vytvořil vlastní program… Já
si to uvědomuju až při tom rozhovoru, že vlastně je hodně tolerantní. Já nevím, jestli bych
sama byla tak tolerantní vůči partnerovi, kdyby to bylo obráceně…“ V případech velkých
profesních nároků u obou partnerů byla tolerance považována za vzájemnou.
2
Výsledky analýzy jsou uspořádány v systému od nejobecnější úrovně výzkumného okruhu, přes úroveň
kategorií až po nejkonkrétnější subkategorie. Názvy výzkumných okruhů jsou v textu zvýrazněny tučným
písmem, názvy kategorií jsou podtrženy a jednotlivé subkategorie jsou odděleny odstavcem.
47
48
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
U čtyř participantek je celkový postoj partnera vnímán spíše negativně a z něho vyplývá i
negativní role ve zvládání nároků rodiny a profesního života.
Jedna participantka pociťuje nepřijetí svého profesního úspěchu partnerem, což ji vede k
tendenci nemluvit o vlastních profesních úspěších a o své práci před partnerem: „Pro něho asi
není tak jednouché si zvyknout, že ono je to společensky hodnocené výš. Tak já nevím, jak to
z pohledu muže pociťuje. Někdy jsem měla pocit, že mu to i vadí, že to třeba neříká, nedává
najevo, ale viděla jsem, že mu to vadí, že s tím třeba bojuje. Vždycky jsem se snažila trošku se
upozaďovat, nemluvit o tom tolik, to je pravda, že jsem se tohle naučila. Jako moc to
neukazovat, že pracuju v akademické sféře. Jak se tím muži někde chlubí, tak já jsem opak.“
Profese pro tuto ženu představuje únik před nepříjemnými situacemi v partnerství.
Tři ženy pociťují nepochopení své profesní role ze strany partnera, z toho jedna žena se
v důsledku partnerova upřednostňování vlastní profesní dráhy cítí upozaďovaná a její potřeba
seberealizace je frustrovaná. Častá nemocnost dítěte navíc této ženě nedovoluje věnovat se
práci na plný úvazek, naopak participantce hrozí, že kvůli dvěma zmíněným aspektům bude
muset akademickou dráhu zcela opustit. Partneři těchto tří žen o jejich profesi nejeví příliš
velký zájem, nesdílejí s nimi pracovní problémy a jejich představa o ženině povolání je
zkreslená: „Tak to je dlouhotrvající konflikt. Já si myslím, že on má zkreslené představy o
tom, co my tady děláme, že on jako to úplně neví, co já tady jako dělám, co je náplní. Protože
on se na to neptal, takže on si myslí, že tady odučím, musím napsat nějaké články, možná tady
něco dělám…“ Participantky například trápí, že partner jejich profesi nebere dostatečně vážně
a žena je ta, která se musí ve vztahu přizpůsobovat, protože ona „si to vždycky může nějak
zařídit!“
I partneři s převážně pozitivním a tolerantním postojem k profesi partnerky mohou za
určitých podmínek participantčino pracovní nasazení odmítat. Negativní postoj k ženině
profesi není vždy motivován pouze nesouhlasem s partnerčinou profesí kvůli vlastním
potřebám na straně muže. Většina nesouhlasných postojů partnera (celkem u 15 participantek)
je naopak způsobena tendencí ženu chránit. Muž tedy funguje jako vnější usměrňující „brzda“
proti přepracování, která koriguje ženinu nadměrnou aktivitu, jak bude popsáno v dalších
výsledcích věnujících se roli partnera ve zvládání dvojí role ženy. Znamená to, že nesouhlas
partnera s přepínáním se, s prací po večerech, víkendech a dovolených může nabývat i
pozitivního efektu na ženinu spokojenost v partnerství a profesi, také na její zdraví a duševní
hygienu. Forma projevení nesouhlasu partnerem je různá. Může jít o prosté komentování
situace, udělované rady a doporučení, např. „Běž spát!“ V krajních případech jsou muži
nuceni nutkavé tendence ženy zahlcovat se prací (např. i v době společných dovolených)
kritizovat a řešit je i velmi radikálním způsobem: „Pokud to nezměníš, tak se rozejdeme“,
který je však ženami reflektován jako přiměřený a potřebný pro vymezení hranic osobního a
pracovního života. Partneři těchto patnácti žen tedy projevují toleranci, ale jen do určité míry.
V obdobích spojených s většími nároky profese (psaní posudků k diplomovým pracím, vlastní
tvůrčí činnost na publikačních výstupech a kvalifikačních pracích, grantová činnost aj.) je
činnost žen ze strany partnerů více omezována a kritizována, obzvláště je-li situace
dlouhotrvající, a pokud výrazným způsobem zasahuje do osobního života rodiny:
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
„Co už mu pak třeba vadilo, tak to bylo to období, kdy jsem musela opravdu pracovat od
rána, že to bylo takové pracovně náročnější období, že pak už jsem nestíhala nic dalšího,
jenom jsem byla unavená. A to už se mu nelíbilo samozřejmě.“
V druhém analyzovaném okruhu byly zachyceny role, které partner zastává a kterými
ženě pomáhá zvládat a regulovat pracovní činnost a skloubit ji s osobním životem. Pro
všechny participantky má jejich partner zásadní roli v tom, aby dokázaly úspěšně zvládnout
různorodou a časově náročnou práci ve vědě a na univerzitách. Přispění partnera a jeho
tolerantní postoj je takřka nezbytností zejména tam, kde jsou v rodině malé děti, děti často
nebo chronicky nemocné, dále také v případech, kdy rodina nedisponuje dostatečnou
podpůrnou sítí (např. babičky pomáhající s hlídáním dětí), i tehdy, když žena zastává více
funkcí a její práce obsahuje vědeckou, manažerskou, administrativní i výukovou činnost.
Přístup partnera k ženě, k její práci i k rodině je téměř tak důležitý, jako vlastní strategie ženy.
Role partnera vychází z jeho postoje k profesnímu životu své partnerky.
Partner přispívá ke zvládnutí nároků profese a rodinného života ve všech případech (N=32)
na více rovinách. Například poskytuje nadhled a usměrňuje ženiny myšlenky a emoce svým
flegmatičtějším postojem, současně ženu upozorňuje, pokud se přepíná a nemá dostatek
odpočinku, přispívá ke zvýšení životní spokojenosti a kvality ženina života, zejména motivací
k volnočasovým aktivitám a relaxaci. Podílí se také aktivně na chodu domácnosti a na péči o
děti.
„To je tak milion věcí, co mi v partnerství pomáhá. Nejvíc taková ta možnost si popovídat,
protože tím, že on je chemik, tak ví, o čem mluví ten druhej a případně mu může dát nějakou
radu. Člověk se pak podívá na ten problém z trochu jiného směru. Určitě je mi oporou, a ve
všem. Já si s ním můžu popovídat o všem, o soukromém i o pracovním, no a vím, že se na něj
můžu stoprocentně spolehnout.“
Některé subkategorie popisující role partnera mají pro participantku význam psychicky
podpůrný (partner jako přítel a důvěrník), kdy partner ženě poskytuje psychickou podporu,
možnost sdílení, dává jí pocit bezpečí a jistoty a zvyšuje její pocit vlastní hodnoty v profesním
životě. Psychicky instrumentální roli partnera lze interpretovat jako pocit jistoty, že partner
pomůže v domácnosti, s dětmi či v odborných záležitostech. Partner přispívá ke zvládnutí
dvojí role ženy také materiální (partner jako živitel rodiny) a instrumentální (partner jako
pomocník v domácnosti) pomocí. Zjistili jsme, že partner do jisté míry ovlivňuje ženinu
pracovní činnost ve smyslu povzbuzení či mírnění. Má tedy pro profesní roli ženy rovněž
význam usměrňující (partner jako regulátor činnosti, partner jako motivátor). Sociální role
partnera spočívá především v podpoře v relaxaci a v udržování psychohygieny participantky.
Některé role obsahují více významů, z nichž jeden je vždy dominantní. Dominantní
význam role partnera pak určuje její zařazení v našem schématu (viz obrázek 1). Partner jako
pomocník v odborných věcech pro participantku například představuje zdroj psychické
podpory, neboť se podílí na profesních rozhodnutích ženy, usnadňuje a urychluje pracovní
činnost a současně se svou partnerkou tráví čas. Prioritní význam této role je však
instrumentálně materiální pomoc tak, jak je zaznačeno v obrázku.
Všechny dosud uvedené subkategorie mají pozitivní psychický dopad. Role partnera
znesnadňující harmonizaci osobního a profesního života souvisejí s jeho negativním postojem
49
50
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
k profesi participantky, či s nepochopením, které ženy pociťují ze strany partnera
(upozaďující partner). Přiřazení subkategorií k jednotlivým kategoriím a konkrétní aspekty,
které subkategorie blíže vysvětlují, shrnujeme pro přehlednost v obrázku 1.
Subkategorie lze také uvést do souvislosti buď s oblastí práce (partner jako pomocník
v odborných a profesních záležitostech), nebo rodiny (partner jako rodič). Jednotlivé role
partnera se vzájemně doplňují a významově se překrývají.
Obr. 1: Role partnera ve zvládání skloubení osobního a pracovního života ženy a jejich aspekty
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
Pozitivní role partnera (prvních pět kategorií na obr. 1) úzce souvisejí s jeho kladným
postojem k profesi ženy. Shodně se proto 28 participantek vyjadřuje především k podpůrným
rolím partnera popsaným podrobněji v rámci subkategorií níže.
Celkem 25 participantek se o svém partnerovi explicitně vyjadřuje jako o nejbližším příteli
a důvěrníkovi. Hlavní společnou hodnotou je pro partnery tedy důvěra. Pro participantky je
partner důležitý, protože s ním mohou vést otevřený rozhovor, mohou společně nést, sdílet a
svěřovat se s těžkostmi i radostmi, protože pro ně má partner pochopení a jejich starostem
rozumí.
„Postrádala bych toho nejbližšího člověka, protože je spousta věcí, které nelze říct dětem,
nejde říct kolegyním, rodičům, nebo já už mám jenom maminku, kamarádkám možná ano, ale
je fakt, že manželovi říkám úplně všechno a často si říkám, že ho to i může zatěžovat, ty moje
pracovní problémy. Já mu to vždycky všechno vyklopím a naučil se to poslouchat.“
Dvanáct žen ve svém partnerství nachází klid, pochopení, zázemí a pocit bezpečí.
Partnerství představuje pevný a stabilní středobod života těchto žen, kam přicházejí unavené a
vypjaté z práce a nacházejí jistotu v podobě člověka, který s nimi jejich těžkosti sdílí,
umožňuje je odreagovat a zmírňuje psychické napětí. Vědomí jistého zázemí, které je pro
většinu žen prioritou, jim umožňuje překonat náročnější profesní období, pracovní těžkosti a
nejistoty.
„Je to takový ten pocit toho domova… Samozřejmě můžeš mít psa, který tě bude vítat
vždycky. Ale jako takové to, že když přijdu domů, tak je tam někdo, kdo na mě čeká a kdo si se
mnou dá tu večeři a je rád, že mě uvidí.“
Pozitivní role partnera je 30 participantkami pozorována v aktivní podpoře partnera, která
je autentická a přirozená a vychází z partnerova pochopení a pocitu zázemí v partnerském
vztahu.
„Můžu přijít s jakýmkoliv problémem, nemusím se obávat, že se setkám s nepochopením a
nějakým způsobem vždycky dojdeme k nějakému konsenzu, že vlastně si můžu nechat poradit a
nemám pocit, že bych udělala špatně.“
Některé participantky (n=9) hovoří o podpoře v náročných, krizových a kritických
obdobích rodinného i profesního života, například při dopisování kvalifikačních prací,
publikací, při narození dětí a v péči o malé a nemocné děti, v případě vlastní nemoci apod.,
většina se však shoduje na podpoře v každodenních záležitostech (n=21). Dvě participantky
vnímají podporu partnera jako částečnou, neúplnou, či projevovanou pouze v náročnějších
obdobích života, nikoliv však běžně a přirozeně. Jedna participantka doslova uvádí: „Stál za
mnou, bylo-li to potřeba. Běžně však nikoliv.“ Jiná participantka zase postrádá jeho podporu
v oblasti naslouchání a sdílení podobných názorů.
Čtrnáct participantek sděluje, že pozitivní postoj partnera je projevován jako obdiv,
fandění, úcta či hrdost partnera při úspěších své partnerky. Partner oceňuje také prestiž
akademického povolání, což ženám umožňuje potvrzení jejich hodnoty jako schopné a
úspěšné pracovnice. Participantkám tento postoj partnera umožňuje svěřit se se svými
úspěchy bez obavy z nepochopení. Základem tohoto pro ženu důležitého aspektu je schopnost
muže vážit si inteligence a vzdělání ženy, jak výstižně popisuje jedna z participantek: „Je pro
mě důležité, že si partner dovede vážit i mé inteligence a vzdělání, to pro mě byl největší
51
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
52
problém v minulosti, a proto jsem si dlouho nemohla najít partnera. Jsem pro něj ženou, která
se mu líbí a se kterou může i o určitých věcech mluvit.“
Velmi důležitou roli hraje partner při udržování hranic mezi profesní a osobní oblastí
v rámci regulace pracovní činnosti a odpočinku u 10 participantek. Pokud se žena přepíná,
pracuje po večerech a o víkendech a podléhá pracovnímu stresu, partner ji upozorňuje a od
dalšího přepínání zrazuje, čímž žena získává zpětnou vazbu a je schopna dosáhnout náhledu
na své nezdravé chování. U většiny žen zapojených do výzkumu se objevuje větší či menší
tendence k zahlcování. Partner působí jako regulátor činnosti, a přispívá tak k dodržování
psychohygieny ženy a nepřímo i k udržování její psychické stability, harmonie a životní
spokojenosti.
„Občas se na mě kouká, jako bych byla z Marsu v tomhle směru, ale občas řekne: ´hele
nejseš tam už moc dlouho?´, ´vykašli se na to´, ´sekni s tím´ a ´je vidět že už toho máš dost,
koukáš jen do zdi.´ Protože někdy toho člověk má dost…“ – „Dává mi svobodu… ale byl to
taky on, který mě upozorňoval, ať si to dělám, jak chci, ale že by bylo dobré, kdybych si nějak
začala upravovat ten poměr pracovního a osobního života.“
Omezování pracovní činnosti partnerem je přijímáno lépe, pokud žena cítí, že je
motivováno potřebou chránit její zdraví či zájmy rodiny3. Pokud se žena domnívá, že partner
ji odrazuje od pracovní činnosti kvůli sobě (například proto, že je ohrožena jeho priorita u ní a
že mu vadí nedostatek společného volného času), jeho chování sice chápe, ale nepovažuje jej
za přínosné.
Role regulátora pracovní činnosti je podle participantek pro udržení harmonie pracovní i
partnerské spokojenosti nezbytná především právě pro ženy v akademické profesi, kde je
práce vysoce specifická. Podmínkou však je otevřená komunikace mezi partnery.
„Myslím si, že dávat ženě zpětnou vazbu je velmi důležité. Byť je to pro ni třeba stresující,
protože má pocit, že jí to ten partner vyčítá. Může ji tak ale zároveň i přimět k tomu, aby s tím
něco dělala, protože si myslím, že to je o zcvoknutí, když je to taková bezbřehá práce. Musí
s ní proto komunikovat zavčasu, dávat tu zpětnou vazbu zavčas, ne až ve chvíli, kdy je to pro
ni neúnosný… Snažit se ji přimět udělat si konkrétní plán, že konkrétně tady ty dny jsme spolu
nebo o víkendech nepracuješ nebo takhle…“
Participantky (n=3) oceňují partnerovu přímočarost, upřímnost a smysl pro oprávněnou
kritiku, která, podobně jako subkategorie předchozí, je pro ně zpětnou vazbou, reguluje a
usměrňuje jejich profesní činnost.
„Velmi kriticky řekne, když mi něco nejde, jakože tohle prostě fakt jako nedělej, do toho se
nepouštěj. Nebojím se za ním jít a říct mu, a on dokáže být někdy velice upřímný, ale to je pro
mě velice důležité, dává mi to zrcadlo, zpětnou vazbu.“
Kromě toho, že partner ženu podporuje a sdílí s ní její profesní starosti i úspěchy, jak bylo
popsáno výše, poskytuje ženě také jiný úhel pohledu na problematiku, která ženu aktuálně
zatěžuje, pomáhá jí zorientovat se tímto způsobem v dané situaci a zaujmout stanovisko na
cestě k řešení. Participantky (n=9) zmiňují, že partner je „nohama na zemi“, „kliďas“, má
větší nadhled, střízlivý a racionální názor, ale také flegmatičtější přístup a poskytuje ženě tzv.
3
V prvních momentech žena reaguje na partnerovo zrazování od pracovní činnosti obvykle nelibě, teprve
později je pochopena motivace partnerova chování ve smyslu ochrany jejího zdraví.
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
mužský pohled na problém. Ve svých vlastnostech se tedy od ženy liší, ale doplňuje ji. Aby
partner fungoval jako usměrňovatel v názorech a stanoviscích, musí být současně ženiným
důvěrníkem a podporovatelem. Současně s kognitivním usměrněním myšlenek partner
koriguje emoční stav ve vypjatých profesních situacích.
„No, on je totiž ten, kdo nedělá unáhlená vyjádření a má takový ten nadhled. Ví, že ty moje
problémy jsou spíš pseudoproblémy, z hlediska toho, o co v životě potom jde, když právě třeba
to zdraví vám začne chybět a tak… takže v tom bych řekla, že on mě tak jako stabilizuje a
vyrovnává.“
Tři participantky uvádějí významné propojení partnera s jejich profesním životem. Byl to
právě on, kdo ženu motivoval k akademické dráze, k přijetí zásadních pracovních nabídek a
klíčových rozhodnutí, kdo ji povzbuzoval během náročných období kariéry v dalším snažení a
vytrvání v profesi i přes časové a psychické nároky.
„Říkala jsem, že na tuto významnou pozici nemám, že jsem na to moc mladá a že by to měl
dělat nějaký docent. A ba naopak on mě přesvědčil o tom, ať to zkusím. Že si myslí, že bych to
měla zkusit, když mám tu hozenou rukavici, a že na to mám. A zatím to vypadá, že měl
pravdu.“
Prevencí zatěžujícího dopadu nároků profese na partnerský vztah je pro participantky
(n=9) společně trávený volný čas, společné zájmové aktivity a projekty4 partnerů, které
působí jako zdroj a zásobárna energie po dobu pracovního vytížení. Posílení vztahu se děje
prostřednictvím sdílení určité aktivity. Touto činností může být i společná obliba vaření,
zahradničení, rekonstrukce domu a další aktivity spojené s udržováním domácnosti, ale také s
různorodými volnočasovými činnostmi a zájmy od kultury až po nejrůznější sporty.
„Někteří lidi se hádají a rozvádějí, když spolu pracují, a my naopak, když pracujeme
společně, když malujeme byt nebo stavíme skleník, tak tam to je naopak absolutní souhra.“
Hlavní role v organizaci domácích prací ve všech případech příslušela ženám. Ve většině
partnerství je ale rozdělení domácích prací aspoň do jisté míry zastupitelné. Dá se tedy říct, že
přispění partnera v udržování domácnosti, ve vaření a v zajišťování zázemí je pro ženino
zvládání profese i domácnosti nezbytné. Explicitně byl významný podíl na domácích
povinnostech jako aspekt zvládání dvojí role ženy vyjádřen u 22 participantek, výpomoc
partnera pouze v době zvýšených nároků se týkala tří participantek.
„Já musím říct naprosto upřímně, že partner nejenom pomáhá, ale partner se podílí a
někdy velmi významně tím, že je pořádkumilovný a zjistil v posledních letech, že já vůbec
nestíhám ten úklid. A naprosto automaticky, já ho nemusím žádat. Takže v tom je úžasný. Na
to, že je muž, dělá v té domácnosti hodně.“
Významným aspektem podpory partnera při zvládání jejich dvojí role byl pro 15
participantek podíl partnera na péči o děti a jejich výchově, který souvisí s prioritou dětí
v životě těchto žen5. Partner se v péči o děti střídá se ženou a časově se jí přizpůsobuje,
například vyzvedává děti ze školky či ze školy. Dokonce plně zastupuje ženu, pokud je delší
dobu mimo domov6, či v případě nemoci, v době výuky a v období zvýšených profesních
4
Objevovalo se například sestavování rodokmenu a sběratelství knih.
Hodnotu dětí potvrdily i pozorované nonverbální emoční reakce participantek v průběhu rozhovoru (dojetí,
úsměv, důraz v hlase aj.).
6
V případě stáží, zahraničních konferencí, výzkumných cest apod.
5
53
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
54
nároků7, a to v běžné péči, v přípravě dětí do školy, v zajišťování jídla. Děti vychovává a
věnuje se jim ve volném čase. Ženy nejvíce oceňují pomoc partnera s dětmi v období po
rodičovské dovolené, kdy dochází k nakupení povinností a žena se musí adaptovat na
pracovní prostředí a případné změny na pracovišti. Samotná separace od dítěte je pro ženy
velmi psychicky náročná, sdílení starosti o dítě je proto pro ženu velkou podporou.
Participantky dále oceňují jednotný názor na výchovu dětí.
„Já musím říct, že kdyby mně bejval nepomohl, tak bych to asi nemohla dělat. Takže celý
víkend jezdil s kočárkem a já jsem se pořád učila a jen jsem dítě nakrmila.“
Další instrumentální formou pomoci je pro participantky (n=16) pomoc partnera v
odborných věcech, pracovních záležitostech a možnost konzultace profesních rozhodnutí
s partnerem, jež má pro participantku význam spíše podpůrně psychický. Přímá pomoc se
týká jak mužů ze stejné profesní oblasti, u nichž se zakládá na znalosti oboru a profesní
zkušenosti, tak i partnerů se zcela odlišnou odborností, kteří se orientují v technické,
ekonomické, manažerské sféře a v oblasti informačních technologií, nebo pomáhají partnerce
s jazykovými korekturami. U partnerů ze stejné profesní oblasti je výhodou vhled do
profesních nároků akademického prostředí, které vede k většímu pochopení ze strany partnera
a přesnějším očekáváním od participantky.
„Vzhledem k tomu, že jsem ze Slovenska, tak samozřejmě v začátcích jsem měla problémy
s češtinou, takže já bych postrádala mého partnera, protože mi hodně pomáhal při
korekturách českého textu. I vůbec odborného, protože on je takový všestranný, takže jako
umí mi říct svůj názor na to, jestli to je dobré nebo není.“
Osm participantek považuje partnerův finanční příjem za nosný pro rodinný rozpočet, a to
dokonce do té míry, že je pro její setrvání v akademické profesi nezbytný. Partnerův finanční
příjem doslova umožňuje to, že žena může dělat práci, která ji baví a naplňuje, a přitom
nemusí mít starost, že by rodina strádala po finanční stránce. Důvodem je nízké finanční
ohodnocení akademické práce i přes velký objem práce, kvůli němuž není prakticky možný
přivýdělek v jiném zaměstnání. Mzda z grantové činnosti je pro ženy s rodinami zase časově
omezenou variantou. I přes velké profesní vytížení žen je partnerův finanční příjem vždy až
na výjimky (n=3) pro rodinu hlavní a tedy existenční.
„Vzhledem k tomu, že musím řešit jinou otázku, a tou je pro všechny otázka financí, a tady
jako vysokoškolskej pracovník bych si nemohla hrát na vědu a vědeckýho pracovníka,
kdybych neměla manžela, a ten mě finančně zásobuje, ten mě živí a všechno tohle táhne, tak si
myslím, že by to bylo jiný. Kdyby mě ten manžel nezásoboval, tak bych v té práci musela dělat
mnohem víc, ale na úkor té spokojenosti v osobním životě. Toho jsem si rozhodně vědoma.“
Subkategorie týkající se rolí partnera, které ženě znesnadňují harmonizaci osobního a
profesního života a dosažení profesního uspokojení, zmiňují celkem 4 ženy (poslední
kategorie na obr. 1). Přítomnost těchto subkategorií v chování partnera zvyšuje profesní i
partnerskou nespokojenost participantek.
V jednom případě je partner ženy nepodporující v důsledku nezvládnutí jejího úspěchu,
což participantce brání v úplném partnerském sdílení. Pocity nepochopení z jeho strany u této
ženy zapříčiňují diskomfort v partnerském životě a úniky do světa práce.
7
Např. při finalizaci kvalifikačních prací.
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
Jiná participantka vnímá partnera tak, že upozaďuje její profesní dráhu a preferuje vlastní.
Nedobrovolné ústupky před kariérou partnera ženě nedovolují, aby se naplno věnovala své
profesi, způsobují frustraci potřeby seberealizace a vznik konfliktu rodina – práce.
Dvě participantky vnímají limity v opoře partnera. Partner problémy těchto žen buď
nechápe, nebo je bere s příliš velkým optimistickým nadhledem, zlehčuje tak situaci a
banalizuje problémy, které participantky vnímají jako subjektivně důležité. Ženy se proto na
partnera obracejí jen v některých situacích, nikoliv vždy.
V rámci další analýzy rozhovorů jsme si povšimli skutečnosti, že ženám často pomáhá už
jen osobnostní nastavení partnera a jeho vlastní strategie, s nimiž se s časovou náročností
ženiny profese vyrovnává. Třetí analyzovaný okruh popisuje role partnera, které ženám ve
zvládání dvojí role pomáhají. Oproti kategoriím druhého analyzovaného okruhu se liší tím, že
efektivnímu skloubení profese a rodiny přispívají sekundárně a nepřímo.
První kategorií je osobnostní nastavení partnera přispívající ke kvalitě partnerského vztahu.
Doslova základní podmínkou funkčního vztahu a současně efektivního zvládání dvojí role
je podle 22 participantek snaha obou partnerů zvážit a skloubit své časové možnosti,
diskutovat o nich a vyjít si vzájemně vstříc. Pokud by však nebyla tato snaha i na straně
partnera, nebylo by možné stávající práci vykonávat: „Ono je to potřeba fakt vzájemně.
Vždycky se to musí nějak kompenzovat. Já to vidím třeba na sobě, že oni skutečně moc doma
hoši neremcají, tak zase já jim vyjdu ve spoustě věcí vstříc… ta reciprocita tam musí nějakým
způsobem fungovat, ale musí chtít i partner, i když prostě primárně se uhýbá kvůli mým
věcem…“
Sedmnáct žen uvádí, že jak pro partnerskou spokojenost, tak i pro zvládnutí požadavků
profese je důležité stejné osobnostní a hodnotové nastavení partnera, které přispívá
k pochopení participantčina profesního nasazení a samozřejmě i k aktivní podpoře a pomoci
partnera popsané v subkategoriích druhého analyzovaného okruhu.
„Máme se furt hodně rádi a máme takový svůj svět jako děti, máme podobný hodnoty a
pohled na život… trochu mi to tak přijde, že se podporujeme v nějakých našich snech a
plánech, a dovedeme si tak jako společně užívat ten čas, kdy jsme spolu.“
Druhou kategorií tohoto výzkumného okruhu jsou osobnostní strategie partnera zaměřené
na vlastní zvládání, kam řadíme rovněž dvě subkategorie popsané v následujících odstavcích.
Devět participantek popisuje svého partnera jako zralou a chápající osobnost a
„samostatnou jednotku.“ To se projevuje především v již dříve popsaných pozitivních
postojích k ženině profesi, současně však také v soběstačnosti a samostatnosti v rámci trávení
volného času i v přístupu k domácím povinnostem. Ženy sdělují pocit úlevy, neboť nemusí
brát zvláštní ohledy na mimořádné potřeby a časové nároky partnera. V důsledku tolerance a
samostatnosti se společná domluva odvíjí od vzájemných kompromisů, nikoliv však od
ústupků, které by byly výraznější na straně jednoho z partnerů.
„On je naštěstí hodně silná osobnost, takže má svoje zájmy a má svoji práci. Má koníček,
v kterém je ojediněle dobrý. Takže on není závislý na tom, jestli já se mu budu věnovat a
zaplním ten náš volný čas. On je hodně svérázný a soběstačný.“ – „Tím, že má v pořádku
pocit vlastní hodnoty, tak mu absolutně nevadí říct nahlas, že bez problému nakupuje, a když
jsem týden pryč, tak je schopný vyprat, uklidit, vyžehlit, uvařit si a nemá s tím jediný problém.
55
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
56
A vím, že ta domácnost tam neshoří a nebudu to tam dávat měsíc dohromady.“– „On se umí
zabavit, on si ten program udělat umí a nebere to jako ohrožující, nesoupeří s tou mojí
prací.“
Sedm participantek popisuje, že partner zvládá situaci profesního vytížení s humorem.
Partnerův smysl pro humor hodnotí pozitivně, neboť dopady profesních nároků na vztah i
rodinu zmírňuje. Smysl pro humor je společným osobnostním znakem, který umožňuje oběma
partnerům odreagování, často se jedná o velmi významný faktor společného života.
Diskuze
V České republice se jedná o první výzkum zabývající se psychologickými aspekty
zvládání a úspěšného skloubení akademické profese ženy a jejího osobního života, ačkoliv
genderová znevýhodnění a nároky akademického povolání jsou českými sociology zkoumány
a diskutovány poměrně často (Červinková, 2007; Havelková, 2007; Linková, 2007; Šaldová,
2007; Tupá, 2007; Vohlídalová, 2011). V zahraniční odborné literatuře lze najít
psychologické studie jen zřídka. V úvahu je třeba brát odlišný historický kontext a
společenské podmínky. Srovnatelnost výzkumů je obtížná také proto, že studie se liší
zaměřením, metodami, charakteristikami výzkumného souboru. Většinou se jedná o
kvantitativní studie zaměřené na dílčí osobnostní charakteristiky žen vědkyň, jejich
spokojenost v partnerství (Minnotte et al., 2010), genderovou nerovnost akademického
prostředí a genderovou politiku (Jacobs & Winslow, 2004) a zvládání stresu z rolového
konfliktu (Clark, 2001; Fox, Fonseca, & Bao, 2011; Wyss & Tai, 2010; Zhao, Settles, &
Sheng, 2011). Naše kvalitativní výsledky mohou převládající výzkumná zjištění kvantitativní
povahy spíše doplňovat, nežli je potvrzovat či vyvracet. Kvalitativní výzkumy se zase
orientují obecněji na dvoukariérová partnerství různých profesí. Role partnera ve zvládání
skloubení profesního a osobního života žen zkoumají a diskutují již zmíněné studie
sociologické, a to u nás (Červinková, 2007; Dudová, 2006), i ve světě (Hall & MacDermid,
2009; Hoschschild & Machung, 2012). Tyto ojedinělé studie však pojímají problematiku ze
své sociologické podstaty spíše makroskopicky. Zaměřují se především na participaci partnera
na rodinných povinnostech, v domácnosti a při výchově dětí (Dancer & Gilbert, 1993; Hall &
MacDermid, 2009; Hoschschild & Machung, 2012). Jak ukázala naše zjištění, jeho role je
však mnohem širší, a kromě instrumentální pomoci, jak jsme pomoc v domácnosti v našem
výzkumu nazvali, je partner především zdrojem psychologické podpory a zastává i další role,
kterými ženě pomáhá.
Partner a rodina představují i přes velké tendence k seberealizaci prioritu u většiny žen
zapojených do výzkumu. Své profesi však věnují většinu času, a to i v období volna či
dovolené. Orientace vysoce vzdělaných žen i mimo rodinu je tedy zcela jasně prokazatelná,
jak uvádí Bierzová (2006). Postoj muže k profesi partnerky a jeho role ve slaďování profese a
rodiny jsou proto pro všechny ženy zásadní. U 28 participantek se jedná o role převážně
pozitivní. Ačkoliv nemáme k dispozici kvantitativní data, lze na tomto místě odkázat na výše
zmíněný výzkum Minnotteové et al. (2010), ve kterém se autoři zabývali rovnocenným
postojem partnerů k zapojení žen do práce a do rodinných povinností a potvrdili jeho
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
pozitivní korelaci s nižším prožitkem rolového konfliktu a vyšší partnerskou spokojeností.
Pozitivní role partnera, jejichž součástí je i rovnocenný postoj partnera ke své i
partnerčině profesi, byly v našem výzkumu identifikovány právě u 28 žen. Podporující partner
je v těchto případech k práci své ženy po většinu času tolerantní. Má pro profesní ambice své
ženy a potřebu seberealizace pochopení. Mívá podobné osobnostní vlastnosti, hodnoty,
postoje a zkušenosti. Dokáže ženu ocenit, dosáhne-li úspěchů, a umí ji povzbudit a motivovat,
pokud si nevěří. Při nakupení profesních nároků nebo v náročných životních obdobích,
především při finalizaci doktorské či habilitační práce, nebo v době nástupu do práce po
rodičovské dovolené, je ženě oporou a útočištěm, ve kterém ona nachází klid a jistotu.
Pomáhá jí odborně i v profesních rozhodnutích, a při jejich realizaci pak stojí po jejím boku.
Pokud však pracovní aktivita ženy překračuje určitou podle něj vhodnou hranici a pracovní
nároky po dlouhou dobu zasahují do života partnerů a rodiny, muž nastavuje ženě zrcadlo,
reguluje její pracovní činnost a pomáhá jí tak vymezovat hranice pracovního a osobního
života. Umí být také konstruktivním kritikem, který ženu upozorní na její chyby.
Kromě regulujících a podpůrných rolí jsme identifikovali i instrumentálně materiální
pomoc partnera. Vzhledem k nízkým finančním příjmům vysokoškolských pedagogů je pro
ženu partner důležitý i existenčně. Finanční příjmy partnera umožňují rodinám do výzkumu
zapojených participantek vést poměrně kvalitní život a především jim dovolují, aby se mohly
realizovat v akademické činnosti takovým způsobem, aby zvládaly své role matky, partnerky
a akademické pracovnice. I když je participantka jako akademická pracovnice výrazně časově
vytížená, nebyla žádná z participantek primární živitelkou rodiny. Buď byly finanční příjmy
obou partnerů přibližně rovnocenné (n=3), vždy u akademických párů, nebo byl primárním
živitelem a nositelem finanční jistoty partner (n=29). Můžeme tedy konstatovat, že se v našem
výběrovém souboru potvrzuje stereotyp muže jako živitele rodiny (srov. Červinková, 2007;
Hochschild, 1997).
Partner, který pomáhá, je popisován jako osobnostně vyzrálý, soběstačný a samostatný,
schopný postarat se nejen sám o sebe, ale i o celou domácnost a o děti v případě absence
ženy, která není u žen akademické profese výjimkou vzhledem k nutnosti stáží, zahraničních
výzkumných cest a účastí na konferencích. Participantky vědí, že se mohou na partnera
spolehnout, což jim poskytuje klid pro práci, a nemusí se obávat toho, že se po návratu
z práce setkají s výčitkami. V našem výběrovém souboru partneři ve většině (n=22) pomáhají
svým ženám významně i v činnostech, které jsou stereotypně přisuzovány ženám (úklid
domácnosti, vaření aj.), ačkoliv ženy jsou ve shodě se závěry Dudové (2006) vždy pomyslnou
hlavou domácnosti. Ve srovnání s jinými výše zmíněnými výzkumy zabývajícími se
participací mužů na domácích povinnostech (Hall & MacDermid, 2009; Hochschild, 1997),
jsou partneři participantek v našem výzkumu vnímaní jako angažovanější, ochotnější a více
nápomocní, navíc tak činí zcela přirozeně. Zde však mohlo dojít k určitému zkreslení, neboť
v našem výzkumu byly zapojeny pouze ženy, nikoliv oba partneři.
Ochota ke kompromisům a smysl pro humor je další velmi frekventovanou
charakteristikou, kterou ženy mající oporu v partnerovi popisují. Ta se projevuje jednak
v oboustranné snaze respektovat pracovní nasazení partnera, ale také ve vyjití si vstříc v rámci
trávení volného času. Participantky mají ponejvíce zdravý a fungující vztah (n=28), na
partnera se po práci těší a ve volném čase s ním čerpají energii do další práce. Stejně jako ve
57
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
58
výzkumu socioložky Dudové (2006) i z našich rozhovorů vyplývá, že pro účastnice výzkumu
je prioritní spíše způsob a kvalita trávení volného času s rodinou a s partnerem tak, aby byl
naplňující pro všechny zúčastněné, nežli jeho množství, které je omezeno náročností profese.
Limity na straně partnera jsou zapříčiněny především nepřijetím ženina profesního úspěchu
a neuznáním jejího oboru, které žena cítí i v jeho širší rodině. Upozorňování na nedostatky,
nízká úroveň podpory a přesvědčení ženy, že své profesní úspěchy musí před partnerem
skrývat, jsou aspekty přispívající k partnerské nespokojenosti, ale také k potřebě utíkat před
tímto partnerovým nepochopením do práce a upínat se na ni. Ačkoliv naprostá většina žen
uvádí jako nejdůležitější hodnotu rodinu a partnerství, nutnost přizpůsobit a omezit svou
profesní dráhu kvůli prioritní kariéře partnera frustruje potřebu seberealizace, která má dopad
i na celkovou životní spokojenost participantky, což opět doplňuje zjištění Minnotteové et al.
(2010).
Benokraitis (2012) konstatuje, že ženy akademičky mají tendenci vybírat si partnera ze
stejné profesní oblasti, což je pro ně výhodnější. V našem výzkumu se jednalo o jednu
čtvrtinu žen (n=8) uvádějících partnera akademika. Výhodou těchto párů je větší schopnost
vcítit se do partnera a chápat jej, nevýhodou v některých případech nutnost upozaďovat
vlastní profesní dráhu před kariérou partnera. Tuto nevýhodu vnímají 3 z těchto 8 žen.
Naše závěry se týkají žen pracujících v akademickém prostředí, které jsou minimálně tři
roky v partnerském vztahu a jejichž účast na výzkumu byla zcela dobrovolná, což představuje
určitý limit výzkumu. Dá se předpokládat, že s větší frekvencí vstupovaly do výzkumu ženy,
jejichž partnerství je funkční a které vykazují vyšší míru partnerské spokojenosti. Nabízí se
nám proto možnosti dalšího směřování výzkumu, například na cílovou skupinu žen, kterým se
partnerský vztah rozpadl, nebo jsou v něm nespokojeny. Tato zajímavá varianta by mimo jiné
představovala větší nároky na získání výzkumného souboru. Druhou alternativou, která by
nám umožnila rozšíření výzkumných závěrů, je zapojení partnerů do výzkumu. Výhledově o
tom uvažujeme, ale při nedostatku psychologických výzkumů dané problematiky jsme
považovali za logické nejdříve ji podrobně prozkoumat pohledem žen.
Závěr
Výsledky našeho výzkumu nelze zevšeobecňovat už kvůli jeho kvalitativní podstatě. Naše
zjištění spíše doplňují dosavadní kvantitativní výzkumy a prohlubují sociologické poznatky.
Ukázalo se, že funkční partnerský vztah usnadňuje ženám nejen slaďování profesního,
rodinného a osobního života, ale i samotné zvládnutí požadavků profese, a to v mnoha
aspektech. Kromě nejčastěji diskutované instrumentální pomoci v domácnosti, s podílem
na výchově a péči o děti a finančním zajištění, byly jako subjektivně důležité zmiňovány
především psychologické a podpůrné role partnera. Partneři hrají důležitou úlohu i při
regulaci pracovní činnosti a dodržování psychohygieny participantek, čímž významně
přispívají k jejich životní spokojenosti. Naše závěry naznačují, že pokud chce být žena
úspěšná v profesní oblasti i jako matka a partnerka, je pro ni fungující partnerský vztah
doslova alfou a omegou. Většina žen hovoří převážně o pozitivních rolích partnera, které
shrnuje obrázek 2. Negativní postoj a role partnera přispívají k rozvoji vnitřního i vnějšího
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
konfliktu práce – rodina a konfliktu rodina – práce, k nadměrnému unikání do práce a upínání
se na ni na jedné straně a ke studu za profesní úspěchy na straně druhé, či k frustraci vlastní
potřeby seberealizace. Všechny uvedené aspekty mohou mít negativní dopad na psychické i
fyzické zdraví žen v akademických i jiných časově náročných povoláních, v nichž podobně
dochází k růstu profesních nároků8.
Zmapovaný význam jednotlivých rolí partnera má bezprostřední praktické využití pro
profesně vytížené ženy nejen z akademické sféry, a to v rámci partnerského i rodinného
poradenství, či ve formě osvěty na vědeckých pracovištích a univerzitách. Uvedené závěry
budou základem pro zformulování doporučení, která by podobně vytíženým ženám pomáhala
v efektivním skloubení obou oblastí a v dodržování zásad zdravého způsobu života.
Obr. 2: Pozitivní role partnera ve zvládání skloubení akademického povolání a osobního života
Literatura
Benokraitis, N. J. (2012). Marriages and families. Changes, choices and constraints (7th Ed.). Prentice
Hall: Pearson Education.
Bierzová, J. (2006). Rozdělení domácích prací a péče o děti. In A. Křížková, H. Maříková, H.
Hašková, & J. Bierzová (Eds.), Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých
rodičů: plány versus realita (s. 19-26). Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Clark, S. C. (2001). Work cultures and work/family balance. Journal of Vocational Behavior, 58(3),
348-365.
Coser, R. L., & Rokoff, G. (1971). Women in the occupational world: Social disruption and conflict.
Social Problems, 18(4), 535-554.
Cresswell, J. W. (2003). Research design. Qualitative, quantitative, and mixed method approaches.
Thousand Oaks: Sage Publications.
8
Subjektivně vnímané nároky akademického povolání u žen budou předmětem dalších publikačních výstupů.
59
60
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
Čermáková, M., Maříková, H., Šanderová, J., & Tuček, M. (2000). Proměny současné české rodiny.
Praha: Sociologické nakladatelství.
Červinková, A. (2007). Na vědecké dráze: příští zastávka „rodičovství“. In K. Šaldová, Cesty
labyrintem: o vědecké profesi, soukromém životě a jejich propojování (s. 26-35). Praha:
Sociologický ústav AV ČR.
Český statistický úřad (2011). Zaostřeno na ženy a muže 2011. Získáno z
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/1413-11-r_2011.
Dancer, L. S., & Gilbert, L. A. (1993). Spouses´ family work participation and its relation to wives´
occupational level. Sex Roles, 28 (3/4), 127-145.
Dudová, R. (2006). Partnerský život a slaďování práce a rodiny v páru u žen a mužů v manažerských
pozicích. Gender, rovné příležitosti, výzkum, 7(2), 58-62.
Fox, M. F., Fonseca, C., & Bao, J. (2011). Work and family conflict in academic science: Patterns and
predictors among women and men in research universities. Social Studies of Science, 41(5), 715735.
Gareis, K. C., Barnett, R. Ch., Ertel, K. A., & Berkman, L. F. (2009): Work-family enrichment and
conflict: Additive effects, buffering, or balance? Journal of Marriage and Family, 71, 696-707.
Gilbert, L. A. (1993). Two careers/one family: The promise of gender equality. Newbury Park: Sage
Publications.
Gröpel, P. (2006): Rovnováha životných oblastí vo vzťahu k naplnenosti potrieb a spokojnosti so
životom. Československá psychologie, 50, 71-83.
Gröpel, P. (2007). On the theory of life balance. Saarbrücken: VDM Verlag.
Gröpel, P., & Kuhl, J. (2009): Work-life balance and subjective well-being: The mediating role of
need fulfilment. British Journal of Psychology, 100, 365-375.
Hakim, C. (2000). Work – lifestyle choices in the 21stcentury. Preference theory. Oxford: University
Press.
Hall, S. S., & MacDermid, S. M. (2009). A quantitative typology of dual-earner couples: Unanswered
questions about circumstance, motivations, and outcomes. Journal of Family and Economic Issues,
30, 215-225.
Havelková, H. (2007). Problém takzvané harmonizace: náprava nezamýšlených důsledků moderní
společnosti. In K. Šaldová, Cesty labyrintem: o vědecké profesi, soukromém životě a jejich
propojování (s. 10-17). Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Hendl, J. (2008). Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál.
Hochschild, A. (1997). The time bind: When work becomes home and home becomes work. New
York: Metropolitan Books.
Hochschild, A., & Machung, A. (2012). The second shift. Working families and the revolution at
home. New York: Penguin Books.
Jacobs, J. A., & Winslow, S. E. (2004). The academic life course, time pressures and gender
inequality. Community, Work & Family, 7(2), 143-161.
Křížková, A. (2002). Životní strategie manažerek: případová studie. Praha: Sociologický ústav AV
ČR.
Křížková, A., & Helšusová, L. (2002). Sociální kontext žen pracujících v řídících pozicích:analýza
odlišnosti životních postojů a názorů mužů a žen v české společnosti v závislosti na jejich
pracovním postavení. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Linková, M. (2007). Instituce, vědní politiky a gender, aneb jak se z jasně narýsované cesty stává
labyrint. In K. Šaldová (Ed.), Cesty labyrintem: o vědecké profesi, soukromém životě a jejich
propojování (s. 18-25). Praha: Sociologický ústav AV ČR.
V. Očenášková, I. Sobotková / Psychologie a její kontexty 5 (1), 2014, 39-61
Minnotte, K., Minnotte, M., Pedersen, D., Mannon, S., & Kiger, G. (2010). His and her perspectives:
Gender ideology, work-to-family conflict, and marital satisfaction. Sex Roles, 63(5/6), 425-438.
Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada
Publishing.
Netemeyer, R. G., Boles, J. S., & McMurrian, R. (1996). Development and validation of work-family
conflict and family-work conflict scales. Journal of Applied Psychology, 81, 400-410.
Pepitone-Rockwell, F. (1980). Dual career couples. Beverly Hills: Sage Publications.
Rapaport, R., & Rapaport, R. N. (1976). Dual-career families re-examined. London: Martin Robertson
& Company Ltd.
Šaldová, K. (Ed.). (2007). Cesty labyrintem: O vědecké profesi, soukromém životě a jejich
propojování. Praha: Sociologický ústav AV ČR.
Tupá, B. (Ed.). (2007). Dámský gambit: Zahájení akademické dráhy. Praha: Sociologický ústav AV
ČR.
Vohlídalová, M. (2006). Pracovní život a partnerské rozchody. Socioweb, 12, 5-7. Získáno z
http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=238&lst=120.
Vohlídalová, M. (2011). „Není možné přerušit práci a říct, že tady 4 roky nebudu“: o strategiích
kombinace práce a rodičovství ve vědecké profesi. Socioweb, 9, 3-4. Získáno z
http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=383&lst=118.
Voydanoff, P. (2005). Toward a conceptualization of perceived work-family fit and balance: A
demands and resources approach. Journal of Marriage and Family, 67, 822-836.
Wyss, V. L., & Tai, R. H. (2010). Conflicts between graduate study in science and family life. College
Student Journal, 44(2), 475-491.
Zhao, J., Settles, B. H., & Sheng, X. (2011). Family-to-work conflict: Gender, equity and workplace
policies. Journal of Comparative Family Studies, 42(5), 723-738.
61
Download

Když se dva světy potkávají: role partnera v životě ženy s