80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 1
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 2
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 3
Horská služba v roce 2014
Horská služba v roce 2014 je plně fungující záchranná organizace působící
v sedmi horských oblastech, která má své místo v rámci Integrovaného záchranného
systému ČR. Je to organizace, která má nejen technické a materiálové vybavení na
evropské úrovni, ale hlavně má velmi dobře vycvičené členy, kteří chtějí pomáhat
lidem, kteří se v našich horských oblastech dostanou do problémů. Horská služba
existuje již 80 let, pojďme se podívat, jak se změnila za posledních deset let.
Díky různorodosti činností, které Horská služba vykonává, jsme postupně spadali
pod školství, zdravotnictví a místní rozvoj. Několikrát se uvažovalo o začlenění pod
vnitro jako součást hasičů.
V roce 2005 došlo k nejvýznamnější události v historii Horské služby. Stát
prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj zakládá obecně prospěšnou společnost –
– Horská služba ČR, o.p.s. Tato organizace má za úkol zajistit veškerou činnost horské
služby v ČR. Na základě smlouvy mezi občanským sdružením – Horská služba České
republiky, (kde jsou sdruženi všichni dobrovolní členové) a nové OPS, přechází veškerý
majetek do nové organizace s tím, že OPS-ka bude do budoucna vybavovat a školit
dobrovolné záchranáře HS a spolu s nimi zajišťovat záchranu na českých horách. Dnes
můžeme konstatovat, že změna proběhla bez velkých problémů a veřejnost
nezaznamenala tuto organizační změnu. I nadále vystupujeme jednotně, máme všichni
stejné oblečení, výstroj a výzbroj, rozsah školení apod. Následně se podařilo ukotvit
Horskou službu i v zákoně – nyní je rozsah a působnost činnosti Horské služby
jednoznačně dán zákonem „o cestovním ruchu”.
Podařilo se nám přebudovat většinu našich stanic:
Na Šumavě jsme vybudovali celou novou síť stanic – Kramolín, Nová Pec, Kvilda
a Prášily, dále provedli velké rekonstrukce stanic Zadov, Špičák i služebny v areálu na
Špičáku.
V Krušných horách jsme několik nevyužívaných stanic odprodali a některé od
základu zrekonstruovali – Boží Dar, Klínovec, Bouřňák, Telnice, vybudovali novou
stanici v Tisé a letos započali s výstavbou stanice na Bublavě.
V Jizerských horách jsme vystavěli nové či rekonstruovali stanice – Ještěd,
Severák, Rejdice (to je naše „největší“ stanice) a Lázně Libverda. Několik let
připravovaná výstavba nové stanice na Bedřichově se zatím z důvodu problémů
s pozemky nepodařila.
V Krkonoších se podařilo vystavět či generálně zrekonstruovat stanice –
– Rokytnice nad Jizerou, Benecko, Špindlerův Mlýn, Strážné, Černý Důl. Bohužel
dlouho plánovaná nová stanice v Harrachově se nám doposud nepodařila.
V Orlických horách jsme vybudovali novou stanici v Deštném v Orlických
horách.
V Jeseníkách jsme provedli velké opravy stanic – Dolní Morava, Ramzová,
Červenohorské sedlo, Ovčárna a pořídili novou služebnu v Koutech nad Desnou
A v Beskydech máme za sebou generální rekonstrukci stanice na Pustevnách,
rozsáhlou rekonstrukci stanice ve Frýdlantě nad Ostavicí, ve které jsme poskytli zázemí
výjezdovému stanovišti ZZS, a opravy stanic Grúň, Lysá hora.
Daří se nám také pravidelná obměna veškeré techniky. Postupně větší místo
3
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 4
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 5
zaujímají terénní čtyřkolky, které díky možnosti nasazení speciálních pásů na zimní
sezónu nahrazují sněžné skútry.
Také nové technologie dorazily do Horské služby. Zatímco před 10 lety jsme
skoro netušili, co to je internet, dnes internet a komunikace po e-mailu je běžná
záležitost. Nové technologie využíváme i v mobilní aplikaci HS, díky které nám může
ztracený či zraněný turista předat přesné souřadnice místa.
Také jsme zavedli jednotné telefonní číslo na HS +420 1210, které zajistí spojení
s nejbližším dispečinkem HS.
Minulé desetileté období je také obdobím papírování a uzavírání smluv. Tak jak
postupují vztahy v celé naší společnosti, dnes už nestačí pouze vzájemná domluva, ale
na vše se tvoří a podepisuje spousta dohod a smluv. Jen namátkou – díky smlouvě
s ředitelstvím Hasičského záchranného sboru je Horská služba složkou na vyžádání
v Integrovaném záchranném systému. Dále máme smlouvy o spolupráci s Armádou
ČR, Policií ČR, Řízením letového provozu, zdravotnickými záchrannými službami
krajů, další smlouvy v rámci celé ČR, ale také s jednotlivými kraji atd., atd.
Vše popsané nám umožňuje zrychlit a zefektivnit naší činnost. Ale tak jako celých
80 let, se záchrana neobejde bez lidí, kteří bez ohledu na podmínky vyrazí do terénu
pomoc jinému. A je mi ctí být v čele takové organizace.
Jiří Brožek
náčelník HS ČR
5
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 6
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 7
Horská služba krkoNoŠe
Horská služba Krkonoše a Horská služba ČR si v letošním roce připomíná 80.
výročí založení. První záchranné oddíly začaly pracovat v roce 1934 v Krkonoších
a postupně byla Horská služba, od května 1948 do ledna 1955, založena i v dalších šesti
pohořích, kde působí dodnes.
Po celou dobu svého působení pomáhá lidem v nouzi a to nejen na horách, ale
v poslední době i v nepřístupných terénech, mimo horské oblasti. Všichni, kdo
v Horské službě působili a s její prací spojili svůj život, ať už to byli první záchranáři
v době před druhou světovou válkou, kteří se rekrutovali z řad hasičů, lyžařských
učitelů, nebo majitelů a nájemců horských bud, přes nadšence, kteří činnost HS oživili
v prvních letech po válce, až po současné záchranáře, zasluhují obdiv a úctu.
V počátcích záchranné činnosti v horách pracovali s minimem prostředků
a všechny technické nedostatky nahrazovali nesmírnou pílí, nadšením a obětavostí.
Díky tomu se mohla HS v dalších letech rozvíjet a získávat zkušenosti, které byly
předávány novým zájemcům a členům. Postupně se HS začala věnovat i dalším
činnostem, jako je například lavinová prevence, výcvik lavinových specialistů a psů,
letecká záchrana nebo výcvik celé členské základny HS na základě velmi dobře
propracované metodiky.
Tak, jak se postupně zdokonaluje výcvik, je nutné pořizovat moderní vybavení
a techniku, což se i přes některé dílčí problémy daří tak, aby HS mohla na profesionální
úrovni zajišťovat veškerou záchrannou a preventivní činnost v horách. Nejbližší
přeshraniční spolupráci realizujeme samozřejmě se svými sousedy v Polské republice,
v Německu a v Rakousku. Dnes jsme schopni zasáhnout během velmi krátké doby při
jakékoli nehodě ve všech sedmi horských oblastech, ale i mimo ně. V rámci preventivní
činnosti se snažíme informovat veřejnost o aktuální situaci na horách, o výstrahách
a nebezpečích. V neposlední řadě naši členové přednáší na mnoha prezentacích
a besedách o vybavení pro bezpečný pohyb v horském terénu a základních postupech
při poskytování první pomoci. I díky tomu se Horská služba stala neodmyslitelnou
součástí života na horách a v horských střediscích, má ve společnosti vysoký kredit
a její práce je vnímána velmi pozitivně.
Adolf Klepš
náčelník HS ČR, o. p. s., oblast Krkonoše
7
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 8
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:43
Stránka 9
každodeNNí život Horské služby
Pamětníci se shodují, že hlavním organizátorem Horské služby po druhé světové
válce byl v Krkonoších Bedřich Krátký. Například Otokar Štětka psal v souvislosti
s prvním vybavením záchranářů: „Vzpomínám na první látku na šponovky, kterou nám
Bedřich přiděloval. Byla to tmavomodrá chlupatá látka na námořnické oděvy. Měla
jednu «výhodu». Když se člověk pohyboval delší dobu na mrazu, vytvořil se na
každém chlupu ledový námrazek, a tak byl bezpečně poznán člen Horské služby,
poněvadž z dálky zvonil jako ojíněný kůň. Druhou věcí, kterou jsme již dostali zdarma,
byly celtové větrovky zelené barvy. Když provlhly, byly jako pancíř.“ Obdobné zážitky
po sobě zanechali i další členové Horské služby, ať to byli Zdeněk Civín, Miroslav
Hladík, Jaroslav Koldovský či Miloš Vrba.
Podobné to bylo i s materiálem a vybavením. Zprvu bylo využíváno vše, co zbylo
v Krkonoších po wehrmachtu, brzy se však technické vybavení připravovalo takříkajíc
na koleně: „První svozy raněných se prováděly na bílých vojenských loďkách. Později
si členové Horské záchranné služby sami zhotovovali různé improvizované transportní
prostředky. Kanadské saně se začaly používat až od sezóny 1949–50; jejich vzor přivezl
z mezinárodního kursu horské služby ve Švýcarsku Bedřich Krátký z Vrchlabí. Podle
něho vyrobil první naše kanadské saně vrchlabský kolář Albrecht a začal je
prostřednictvím Horské záchranné služby dodávat i do ostatních horských oblastí.
Svozy se nejprve prováděly pěšky, od roku 1951 již členové Horské záchranné služby
uměli dobře ovládat kanadské saně při sjezdu na lyžích i na těch nejprudších
sjezdovkách.“ Tolik Miroslav Hladík.
Zdeněk Civín zase na počátky Horské služby v Harrachově vzpomínal
následovně: „Pro zlomenou nohu na Voseckou boudu jsme jezdili se saněmi, jímž se
říkalo «vlk» (Rennwolf), pěšky, bez lyží. Prvním svozným prostředkem byl těžko
ovladatelný člun, na kterém jsme za větrné bouře v Rýžovišti svezli naléhavý porod, ale
pouze dolů k sanitě, kde jsme museli asistovat.“
Úsměvná je i historka Otokara Štětky: „Když vzpomínám na dopravní prostředky,
nesmím zapomenout ani na ten první, který jsem pro služební účely dostal. Bylo to
šlapací kolo, již takový dědeček, a mělo jednu zvláštnost: trubka kostry byla přeražená,
takže se při jízdě natahovalo nebo smršťovalo. Po tomto kole přišel motocykl Ogar.
Ten zase nesvítil a v zimě jsem na něm mrzl. Jednou jsem přijel po zledovatělé silnici
do Harrachova na schůzi a zjistil, že motocykl pro ztuhlost končetin neopustím.
Chlapci mě sundali a v té poloze, jak jsem na motocyklu seděl, přenesli mě do tepla
hotelu Praha, kde jsem pomalinku roztál.“
František Kolář
z připravované knihy o historii Horské služby
9
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 10
NáČelNíci Horské služby
Náčelníci Horské služby ČR
Dr. Vladimír Vaina
MUDr. Miroslav Ždára
Otokar Štětka
Jiří Fryč
Petr Nehasil
Václav Marek
Jaroslav Koldovský
Rudolf Chlad
Jiří Dunka
Rudolf Chlad
Jiří Dunka
Mgr. Milan Gracias
Rudolf Chlad
Mgr. Jiří Brožek
1934–1938
1951–1952
1952–1967
1967–1980
1980–1986
1986–1990
1990–1991
1991–1994
1994–1997
1997–1999
1999–2000
2000–2001
2001–2002
od r. 2002
Předsedové republikové rady
František Stupka
Adolf Klepš
2005–2007
od r. 2007
Náčelníci Horské služby Krkonoše
Dr. Vladimír Vaina
MUDr. Miroslav Žďára – předseda oblasti
Otokar Štětka – náčelník
Jaroslav Koldovský – náčelník
Jiří Dunka – náčelník
Adolf Klepš – náčelník
1934–1938
1951–1952
1952–1975
1976–1993
1993–2001
od r. 2001
Náčelníci Horské služby Šumava
Antonín Říha
Antonín Kurz
František Stupka
Karel Láska
František Stupka
Michal Janďura
1948–1971
1971–1973
1973–1978
1978–2002
2002–2007
od r. 2007
10
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 11
Náčelníci Horské služby Krušné hory
Jaroslav Břach
Rudolf Chlad
Miroslav Güttner
1962–1989
1989–2009
od r. 2009
Náčelníci Horské služby Jizeské hory
Vladimír Vele
Miroslav Voborník
Miroslav Bíca
René Mašín
1954–1981
1981–1998
1998–2001
od r. 2001
Náčelníci Horské služby Orlické hory
Ivo Koštúr
Mirek Jindra
Josef Šifra
Mgr. Josef Hepnar
1965–1974
1974–1994
1994–2014
od r. 2014
Náčelníci Horské služby Jeseníky
Václav Myšák
Arnošt Klam
Zdenek Zerzáň
Ing. Ivan Bank
Mgr. Milan Gracias
Michal Klimeš
1948–1961
1961–1967
1967–1986
1986–1990
1990–2001
od r. 2001
Náčelníci Horské služby Beskydy
Uhlář Jaroslav
Košinář Josef
Mgr. Kozák Jaroslav
Ing. Pavlica Radim
1952–1964
1964–1989
1989–2001
od r. 2001
11
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 12
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 13
PoČet ČleNŮ Horské služby
rok
počet
1964
1969
1974
1978
1990
2000
2004
2014
1290
1474
1730
1935
1670
520
491
471
PoČet ProfesioNálNícH
zácHraNářŮ-zaměstNaNcŮ
rok
1954
1978
1990
2000
2004
2014
stálí
zaměstnanci
sezónní
zaměstnanci
5
55
56
60
55
67
42
41
13
administrativní
pracovníci
6
5
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 14
PřeHled zásaHŮ Horské služby
rok
celkem
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
3 113
3 844
3 305
2 880
3 605
3 449
3 866
4 245
3 194
3 978
3 854
2 981
3 097
3 422
3 604
3 225
3 382
3 061
2 977
2 770
2 310
1 898
2 078
2 934
2 971
3 304
3 930
4 846
3 339
2 975
5 351
5 252
4 789
5 743
6 144
6 824
7 876
8 504
4 862
7 506
7 770
7 320
7 769
7 339
8 147
5 836
z toho léto
567
566
713
657
870
973
1 052
1 014
1 203
1 403
1 496
1 004
14
hledačky
49
47
51
71
62
70
87
116
72
78
69
89
76
81
74
52
67
74
77
78
69
43
61
57
68
30
84
87
26
78
98
62
78
102
59
113
123
147
67
80
92
110
96
136
134
70
smrtelné případy
2
4
4
8
10
4
5
15
3
8
10
12
16
9
18
15
6
13
11
14
17
7
8
16
21
23
17
14
17
30
16
9
13
19
17
12
18
18
19
20
26
24
30
14
23
17
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 15
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 16
zásaHy Horské služby v roce 2013
Zásah
Horské služby
Beskydy
vyprošťování
22
2
4
10
9
hledačka
24
22
20
21
vrtulník
6
7
8
7
úraz
Jeseníky Jizerské Krkonoše
hory
Krušné Orlické
hory
hory
Šumava součet
20
1
68
12
7
28
134
0
0
0
28
605
926
860
2280
767
836
956
7230
nemoc
41
61
26
112
36
23
111
410
transport pouze
31
30
28
67
28
12
58
254
1
0
4
6
4
1
7
23
723
1059
978
2490
846
899
1152
8147
resuscitace – KPR
zásahů celkem
Zásah
Horské služby
Beskydy
pěší turistika
132
odvoz HS
Jeseníky Jizerské Krkonoše
hory
86
61
128
Krušné Orlické
hory
hory
33
32
Šumava součet
115
587
1
0
0
5
0
0
0
6
lyžování sjezdové 295
472
394
1377
438
391
340
3707
lyžování běžecké
27
74
69
90
27
61
34
382
snowboarding
95
204
180
524
187
218
167
1575
skialpinismus
3
4
0
5
0
0
0
12
přepravní zařízení
8
7
7
10
32
6
1
71
saně, boby
0
4
1
36
3
0
0
44
paragliding
10
1
2
2
1
0
0
16
horolezectví
1
0
2
1
4
0
0
8
85
112
81
234
108
169
273
1062
cyklistika
43
77
161
52
41
19
214
607
koloběžka
22
3
6
8
2
2
4
47
723
1059
978
2490
846
899
1152
8147
jiné
zásahů celkem
16
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
Zásah
Horské služby
břicho, pánev
Beskydy
9.9.2014
10:44
Jeseníky Jizerské Krkonoše
hory
Stránka 17
Krušné Orlické
hory
hory
Šumava součet
33
33
29
82
34
29
70
310
dolní končetina
313
536
476
1204
420
349
406
3704
hlava
144
160
187
418
132
172
220
1433
horní končetina
259
353
366
723
310
293
456
2760
67
64
87
190
42
78
104
632
hrudník
záda
zásahů celkem
33
51
53
128
49
65
52
431
723
1059
978
2490
846
899
1152
8147
Zásah
Horské služby
Beskydy
zlomenina
Jeseníky Jizerské Krkonoše
hory
Krušné Orlické
hory
hory
Šumava součet
145
230
264
643
195
239
223
1939
poranění kloubu 263
401
265
1027
269
228
282
2735
rána
134
151
204
267
145
172
297
1370
22
56
37
84
43
14
44
300
bezvědomí
mrtvý
jiné poranění
4
1
2
8
7
4
4
30
124
150
172
319
98
105
233
1201
zhmoždění
257
185
260
491
221
341
206
1961
zásahů celkem
723
1059
978
2490
846
899
1152
8147
17
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
Horská služba
v České rePublice
10:44
Stránka 18
Jizerské hory
Krušné hory
Krkonoše
Špindlerův Mlýn
Boží Dar
Špičák
Šumava
18
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 19
Červenohorské sedlo
Bedřichov
Jeseníky
Orlické hory
Deštné v Orlických horách
Beskydy
Frýdlant nad Ostravicí
19
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 20
tecHNické vybaveNí Horské služby
1978
2004
2014
34
56
54
17
25
9
39
44
sněžných skútrů
41
94
86
terénní čtyřkolky
–
13
42
36
0
0
4
3
1
196
349
410
budovy-stanice
služebny
vozidel
motocyklů
sněžných pásových vozidel
radiostanic různých typů
20
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
21
10:44
Stránka 21
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
22
10:44
Stránka 22
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 23
krkoNoŠe
přehled členů v jednotlivých okrscích
Harrachov
Zaměstnanec
Boštík Jan
Hakl Petr
Dobrovolný člen Palán Zdeněk, vedoucí
Brichta Pavel
Fejkl Vlastimil
Goč Milan
Harcuba Roman
Hynek Karel
Chmelař David
Jeschke Vratislav
Kmoníček Martin
Kneř Pavel
Kohoutek Jan
Kubičina Roman
Čekatel
Lukeš Roman
Michálek Miroslav
Schmoranz Martin
Schwarz Vladimír
Zavřel Leoš
Lékař okrsku
Ježek Jiří
Veverka Marek
Edlman Jaroslav
Rokytnice nad Jizerou
Zaměstnanec
Doubek Jan
Nedvěd Jiří ml.
Dobrovolný člen Brož Pavel, vedoucí
Břeský Pavel
Dostál Radoslav
Holubec Michal
Javůrek Milan
Kobr Drahoslav
Kučera Vladimír
Molnár Lubomír
Nedvěd Jiří
Novotný Václav
Pacák Jan
Patočka Bronislav
Čekatel
Riedl Martin
Stránský Petr
Šlégr Jan
Šmíd Petr
Štěpánek Petr
Tošovský Lukáš
Udatný Petr
Novák Pavel
Klacek Filip
23
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 24
Benecko
Dobrovolný člen Kubina Jiří, vedoucí
Brožek Adam
Brožek Dominik
Bušta Daniel
Hilpert Martin
Holubec Milan
Janata Leoš
Jindříšek Jan
Kraus Ivo
Kubinová Hana
Smejkal Ondřej
Čekatel
Spilka Petr
Vokřínek Jan
–
Špindlerův Mlýn
Zaměstnanec
Cingr Pavel
Dunka Štěpán
Fryš Marek
Jirsa Pavel
Klepš Adolf
Strejček Ludvík
Dobrovolný člen Erban Jiří, vedoucí
Dlouhý Robert
Doubravský Jaroslav
Frána Jan
Galandák Michal
Groh Radek
Holeček Jiří
Janata Petr
Král Jan
Křišťan Josef
Kyrián Tomáš
Novák Petr
Palátka Jan
Paulíček Marek
Čekatel
Petrlík Jiří
Plecháč Luboš
Růžička Petr
Řáda Martin
Spusta Valerián
Suk Jiří
Strejček Luděk ml.
Ševčík Jiří
Štantejský Michal
Švec Milan
Turek Ondřej
Valenta Marek
Votava Vladimír
Uriga Michal
Steklý Aleš
24
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 25
Strážné
Zaměstnanec
Smejkal Pavel
Dobrovolný člen Ouhrabka Josef, vedoucí
Bánský Jaroslav
Dostál Miloš
Dvořák Petr
Dvořák Radek
Grohman Josef
Jirka Jiří
Kincl Zbyněk
Kosina Petr
Kotrč Miroslav
Kovář Jiří
Kubát Miroslav
Matějec Josef
Matouš Vojta
Matoušek Michal
Messner Martin
Moučka Jan
Čekatel
Nedoma Petr
Rychtr Luděk
Sajkršmíd Jindřich
Skalický Roman
Soukup Tomáš
Suchomel Milan
Šimek Luboš
Tomášek Marek
Volf Petr
Nosek Ondřej
Černý Důl
Zaměstnanec
–
Dobrovolný člen Čepelka Jan, vedoucí
Buďárek David
Jiras Štěpán
Kafka Karel
Němec Michal
Skbek David
Světlík Josef
Waněk Hubert
Zlámal Jaroslav
Hlávko Roman
Čekatel
25
Nováček Cyril
Dvořák Jan
Heglas Štěpán
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 26
Janské Lázně
Zaměstnanec
–
Dobrovolný člen Novák Jakub, vedoucí
Bejdák Filip
Boukal Jiří
Hradecký Jiří
Hradecký Jan
Kudlej Luboš
Mašek Kamil
Nekvinda Alexandr
Nekvinda Alexandr ml.
Němec Tomáš
Pleskač Jiří
Runkas Ladislav
Čekatel
Schubert Erwin
Štancl Martin
Šustr Marek
Tuček Marek
Vojtěch Tomáš
Suchánek Pavel
Pec pod Sněžkou
Zaměstnanec
Berger Wolfgang
Burian Vladimír
Hais Petr
Klečka Miloš
Kovářík Přemysl ml.
Dobrovolný člen Klečka Miloš, vedoucí
Berger Michal
Čermák Radek
Ferkl Richard
John Stanislav
Kobr Petr
Kořízek Viktor
Libřický Petr
Novák Tomáš
Čekatel
Pradáč Petr
Seidl Roman
Šritr Jiří
Vašíček Bedřich
Vít Zdeněk
Zmatlík Stanislav
Znamenáček Jan
Dlouhý Petr
Šritr Jiří ml.
26
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
Malá Úpa
Zaměstnanec
–
Dobrovolný člen Kopecký Tomáš, vedoucí
Dufek Lukáš
Hýča Robert
Tureček Jiří
Vrtala Zdeněk
Čekatel
Sittek Pavel
Žacléř
Zaměstnanec
–
Dobrovolný člen Petira Petr, vedoucí
Buchvaldek Miloslav
Dobiáš Oldřich
Háva Robert
Pech David
Rousek Miloslav ml.
Sedláček Jaroslav
Vlček Radovan
Čekatel
–
27
10:44
Stránka 27
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 28
zácHraNa Na HorácH
Zrádnost vysokých hor v prstenci kolem české kotliny poznali už první lidé, kteří
se odvážili do jejich nitra. Počáteční osadníci museli spoléhat především na sebe či na
pomoc svých druhů. Aby nezabloudili při nečekaných změnách počasí, zejména při
sněhových vánicích a bouřích bičujících horské svahy, začali značit cesty ke svým obydlím vysokými tyčemi zapíchnutými do sněhu. Jejich výhodou bylo, že se podle nich dalo
orientovat i při vysoké sněhové pokrývce.
S rozvojem turistiky v 19. století se záchrana lidí v nesnázích stala stálou součástí
života horalů. Nejprve se o jejich bezpečnost v horském terénu starali sami boudaři
a provozovatelé horských hostinců a chat, kteří poskytovali pomoc nejen svým hostům,
ale všem zbloudilým a zraněným. Znalost terénu s sebou nesla i potřebu znalosti základních prvků první pomoci. V roce 1850 vznikla v Krkonoších koncesovaná služba průvodců a nosičů, kteří museli prokázat své schopnosti poskytnout dostatečnou pomoc
a kteří mohli své služby nabízet za úplatu.
Na konci 19. století dostala turistika i lyžování pevnější organizační obrysy. V červnu
1988 byl v Praze založen Klub českých turistů, který se brzy stal jednou z největších turistických organizací v Rakousku-Uhersku. O patnáct let později zase Svaz lyžařů v Království českém a rovněž i Krkonošský lyžařský svaz (Schneeshuhläufverband
Riesengebirge), který si pod vedením Guido Rottera ustavili němečtí lyžaři z Krkonoš
a který si rychle vydobyl významnou pozici v celém Předlitavsku. Díky těmto svazům
a jejich spolkům se turistika a zejména lyžování dostávalo v českých zemích na vysokou
úroveň. Byly pořádány nejen lyžařské závody, ale i výukové kurzy pro adepty lyžování.
V roce 1910 vyšel první český zimní průvodce po Krkonoších – Obrazy horské zimní
krásy – jehož autorem byl znamenitý znalec Krkonoš Josef Aleš, který si ke svému jménu
připojoval přídomek Lyžec. Turistická a lyžařská ústředí vyvíjely i další záslužnou činnost,
kterou do hor přivážely další obdivovatele. Zřizovala chaty a útulky s výhodnými cenami za stravování a ubytování svých členů, zakládala staniční knihy, které pomáhaly
zjišťovat nedostatky jejich služeb a zároveň byly i jistou statistikou návštěvnosti, na státních železničních drahách vydobyla značné slevy.
S otevíráním se hor návštěvníkům neznalých jejich nástrah však zároveň bylo třeba
se starat o jejich bezpečnost. Přitom do potíží se dostávali i zkušenější lyžaři a turistů.
Vždyť o první větší záchranné akci v českých horách podal svědectví jeden z průkopníků
lyžování v českých zemích Josef Rössler–Ořovský! Stalo se v zimě 1900…
Pod jeho vedením se tehdy v jeden zimní podvečer vydali čtyři lyžaři z Martinovky
přes Vysoké kolo na chatu u Sněžných jam. Foukalo sice, ale zdálo se, že takový kousek
cesty zvládnou za chviličku… Výstup na hřeben se ovšem protahoval a tmy přibývalo.
Na vrcholové pláni se konečně objevila světla toužebně vyhlížené boudy. Naděje na občerstvení a odpočinek zrychlovala pohyb lyžařů a poslední ze skupiny začal ztrácet s ostatními kontakt. Při povlovném sjezdu k chatě se rozhodl zkrátit si cestu a zahnul jen
lehounce doprava. A tu to přišlo. Lyžař najel na mohutnou sněhovou převěj, která se
pod ním zlomila a on se řítil do hloubky jam. Jeho kolegové zatím dojeli k cíli a netrpělivě čekali na posledního člena výpravy. On ale nikde! Proto znova nazuli lyže a vydali
se na pátrací výpravu. Spolu s nimi i personál chaty u Sněžných jam. Po zmizelém ale
nikde ani stopa, a tak se jeden z nich vypravil do Špindlerova Mlýna pro pomoc. Do
zimní noci se ozýval hlas rohu, který svolával místní dobrovolné hasiče. Jejich skupina
28
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
29
10:44
Stránka 29
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 30
za tmy vyrazila znova na hřebeny pátrat po pohřešovaném lyžaři. Celou noc prohledávali stráně pod Vysokým kolem mezi Martinovkou a Labskou boudou, ani oni však nenarazili na žádnou stopu.
Přesto historie „zmizelého“ skončila dobře. Lyžař přestál pád ve sněhové kouli do
údolí sice s zatajeným dechem, ale bez vážnějšího zranění. Když se po přistání na slezské straně Krkonoš vyhrabal ze sněhové hroudy, mohl pohybovat všemi údy. A protože
cesta zpátky nahoru byla nemožná, sjel do údolí k první chalupě. Hostitel – prý i se
psem – ho srdečně přivítal, nakrmil a napojil. Ráno zapřáhl saně za koně a nečekaného
hosta odvezl na Petrovku. Tam došlo k radostnému shledání lyžařů se svým druhem.
Vedle mohutných oslav došlo i k vyjádření velikých díků špindlerovským hasičům, kteří
bez zaváhání obětovali celou noc a všechny své síly záchraně „zmizelého“. Pro Josefa
Rösslera-Ořovského rovněž i prvním impulsem, že záchranářství musí jít ruku v ruce
s dobýváním hor.
Jinou, obdobnou historku zaznamenali v Jizerských horách o devět let později.
V únoru 1909 se z Liberce vydala na výlet trojice pánů se záměrem dojít povlovným
stoupáním do sedla pod Holubníkem a odtud Štolpišskou silnicí sjet na saních do Ferdinadova údolí (dnešní Ferdinandov). Na Holubníku je však překvapila vánice a oni
v náhlé bílé tmě začali zmatkovat. Bílá tma se měnila v černou a při hledání směru cesty
se obtloustlý hostinský Arzböck z libereckého Radničního sklepa zranil. Jeho společníci
ho zabalili do přikrývek a vydali se hledat pomoc. Naštěstí ji našli brzy u hostinského Josefa Linkeho z Ferdinandova u Hejnic. Ten neváhal, spolu se synem se vydali s koněm
do kopců a v pozdních večerních hodinách promrzlého zraněného kolegu z Liberce
svezli do tepla svého příbytku a přivolali lékařskou pomoc. Je zajímavé, že ke svozu
použili cosi, co bychom mohli nazvat předchůdcem kanadských saní. Použili přitom
prkna a lana, kterými upravili v tamním kraji obvyklý saňový povoz.
I tato – nakonec šťastná – nehoda měla své důsledky. Německý horský spolek pro
Ještědské a Jizerské hory (Der deutsche Gebirgsverein für das Jeschken und Isergebirge) se na jejím základě rozhodl zavést ve své oblasti tyčové značení cest, které by
umožnilo orientaci i v zimním či letním nečase. Obě novinky – kanadské saně a tyčové
značení – se odtud brzy dostalo i do ostatních českých hor.
Ještě dříve však došlo k nehodě, jejíž vyústění nebylo vůbec šťastné a jež znova vyvolalo potřebu zřízení záchranné horské služby. Byla jím tragédie lyžaře Bohumila
Hanče a jeho přítele Václava Vrbaty o Velikonocích 1913.
František Kolář
z připravované knihy o historii Horské služby
30
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 31
cesta k Horské službě
Nicméně šlechetný čin Václava Vrbaty i pomoc ostatních lyžařů kamarádům v březnu 1913 se staly zárodkem budoucího horského záchranářství v českých horách. Ne
nadarmo byl v naší zemi 24. březen zvolen Dnem Horské služby. Cesta k jejímu vzniku
však byla ještě klopotná.
Po vzniku Československa se postupně dařilo otevírat hory dalším návštěvníkům. Počet
zájemců o túry po horských hřebenech s dalekými výhledy či o lyžařské výlety a ojediněle
o lyžařské sjezdy strání začal stoupat. Staral se o ně Svaz lyžařů, teď už Republiky československé, staral se o ně Klub československých turistů, Československá obec sokolská a v neposlední řadě i Hauptverband der deutschen Wintersportvereine (Hlavní svaz německých
zimních sportovních spolků). A v nich spousta spolků, klubů nebo jiných organizací. Hlavní
tíha pobytu v horách ale stále spočívala na místních horalech. Nezáleželo zda na Šumavě,
v Krušných horách, Jizerkách, Krkonoších, Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech či na
Českomoravské vrchovině. Byli to oni, kdo návštěvníky ubytovával, stravoval a svážel ze stanic státní železnice. Na stálých obyvatelích hor ležela i péče o bezpečnost svých hostů.
Počet letních a zimních návštěvníků hor se zvyšoval a s ním rostl – hlavně v zimní sezóně – i počet úrazů a tragických nehod. Mnozí z nich se mnohdy poprvé setkávali s náhlými změnami počasí, s vichřicemi, bouřemi, lavinami. Navíc spousta začátečníků s lyžemi
a jejich ovládáním spíše zápasila, než aby je využívala ke své potěše. V důsledku velkého
náporu na hory přibývalo zranění, ale i bloudění. Místní lékaři školili v horských centrech
příslušníky hasičských sborů v poskytování první pomoci. K hasičům se přidávali i místní
obyvatelé, lesníci, dřevaři, listonoši, tkalci, hlavně ale členové sportovních klubů. To, že
dokonale znali „své“ hory a že výborně lyžovali, bylo považováno za samozřejmost.
V Krkonoších, které stály v popředí zájmu českých a českoněmeckých turistů a lyžařů, se už počátkem dvacátých let rozvinuly debaty o tom, jak zlepšit orientaci v horách
v případě náhlého zhoršení počasí. Aby se Češi a Němci nehádali, podal jim pomocnou
ruku malíř a vášnivý lyžař Kamil Vladislav Muttich, zakladatel lyžařského spolku Himalaja v Mladé Boleslavi. I on byl úzce spojen s tragédií Hanče a Vrbaty o Velikonocích v roce
1913, byl kontrolorem na nejvzdálenějším místě tehdejší trati, na Novoslezské boudě.
V roce 1923 přišel s nápadem doplnit rozvíjející se tyčové značení zimních cest systémem tzv. němých značek, symbolů, které by graficky charakterizovaly nejvýznamnější
objekty v Krkonoších. Jeho původní kolekce obsahovala 25 červených značek – později
jejich počet stoupnul na třicet – které dodnes usnadňují orientaci v zasněžených horách. Muttich byl i autorem první lyžařské mapy nejvyššího českého pohoří.
V polovině dvacátých let převzal vedení Svazu lyžařů Republiky československé Josef
Scheiner, přezdívaný Južík, další z účastníků onoho velikonočního závodu v roce 1913. Po
kontroverzním Janu Synáčkovi přinesl do československého lyžování uklidnění. Už v roce
1926 uzavřel dohodu s českoněmeckým Hauptverband der deutschen Wintersportvereine,
v níž byly vymezeny nejen oblasti zájmů obou organizací, ale i principy jejich spolupráce.
O tři roky později, v listopadu 1929 se mu podařilo totéž s konkurenčními organizacemi
českého lyžování, s lyžařskými odbory Československé obce sokolské, Klubu československých turistů, Svazu československých skautů a Svazu československého důstojnictva.
S příchodem třetího desetiletí, kdy Scheiner ze své funkce odstupoval, mohl Svaz lyžařů
Republiky československé oprávněně prohlašovat, že se stal vůdčí silou ve svém oboru
v celém Československu.
31
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 32
S prioritním postavením Svazu lyžařů však rostly i jeho úkoly a jeho povinnosti.
Vedle pořádání lyžařského výcviku a lyžařských závodů upínal velkou pozornost na zajištění bezpečnosti lyžařů na horských svazích a na případnou pomoc při jejich zraněních. Poslední nehody zejména v Krkonoších ukazovaly, že dosavadní využívání
boudařů či dobrovolných hasičů není dostačující, že je třeba záchrannou horskou
službu organizovat mnohem precizněji.
Už v lednu 1930 se proto Svaz lyžařů obrátil na okresní úřad ve Vrchlabí s žádostí,
zda by mohl utvořit „korporaci, která by mohla vyslat záchrannou expedici do hor, když
se za nepohody někdo ztratí anebo když je třeba jakékoliv jiné první pomoci“. V dopise
odkazoval na zkušenosti z jiných zemí, kde obdobné organizace fungují (od roku 1912
v Sasku a od roku 1920 v Bavorsku).
Okresní úřad vypsal anketu na toto téma v obvodu své působnosti a v polovině
února 1930 obdržel odpověď od obvodního lékaře ve Špindlerově Mlýně Viléma Picka,
jenž oznamoval, že „již mnohá léta drží pravidelně se sanitní kolonou dobrovolného
hasičstva v obci teoretické a praktické vyučování, při kterém jsou probírány nejdůležitější náhlé případy onemocnění a nejčastěji v horách přicházející úrazy s obzvláštní pozorností vyskytujícím se zlomeninám a vymknutím, dále doprava nemocných
a zraněných v létě a obzvláště v zimě jak s normálními i improvizovanými dopravními
prostředky“. Navrhl přitom, aby obdobné záchranné čety byly zřízeny i v dalších krkonošských obcích, výslovně jmenoval Vrchlabí, Jánské Lázně, Velkou Úpu a Harrachov.
Z Pickovy zprávy vycházela i odpověď okresního hejtmana dr. Vladimíra Vainy,
onoho muže, který byl kontrolorem na Violíku při tragickém velikonočním závodě v březnu 1913. Svazu lyžařů v ní nejen oznamoval existenci hasičské sanitní kolony, ale podával i návrhy, co dělat pro vylepšení případných záchranných prací v Krkonoších. Za
nejdůležitější považoval zakoupení sanitky pro dopravu zraněných do nemocnice, na níž
však okresní úřad neměl dostel finančních prostředků. Dále „aby ve větších horských
boudách byly umístěny skříně s obvazovým materiálem a kromě toho s některými nezávadně použitelnými prostředky medikamentosními“, které by byly k dispozici nejen
poučeným správcům chat, ale i náhodným lékařům, kteří v té době stále častěji využívali horské stráně Krkonoš ke sportovnímu vyžití. Nemalý význam přikládal i zřízení telefonního spojení obecního úřadu ve Špindlerově Mlýně s jednotlivými boudami, které
by značně urychlilo případný zásah. Svou odpověď pro jistotu poslal i svým kolegům do
Jilemnice a Trutnova, protože masív Krkonoš spadal i do jejich rajónů.
Další zprávy o organizaci horské záchranné služby pocházejí z roku 1933. Před
zimní sezónou požádal Wilhelm Möhwald místní obecní úřad ve Špindlerově Mlýně
o udělení licence pro provozování lyžařské školy, kterou nazval Slalom. Ve svůj prospěch nabídl, že v případě „nějakých neštěstí v horách“ budou její učitelé připraveni zúčastnit se záchranných prací. K prvnímu, v Prager Tagblattu mediálně propagovanému
případu došlo v únoru 1934, kdy právě členové lyžařské školy Slalom se v mrazivé noci
zasloužili v Labském dole o záchranu ztraceného lyžaře Harryho Schönfeldera ze Žitavy.
Ve stejné zimní sezóně sestavil v Rokytnici nad Jizerou desetičlennou záchrannou
skupinu Alois Wenzel, který sem přišel z rakouských Alp. Skládala se takřka výhradně
z dřevařů z Hořeních Domků.
Případů, kdy do hor museli vyjíždět různí zachránci, na počátku roku 1934 přibývalo. Zároveň se ale ukazovaly slabiny dosavadní organizace první pomoci. Okresní
hejtman Vladimír Vaina se svým spolupracovníkem Bedřichem Krátkým proto promýšleli další postup. Prvním krokem bylo oficiální cvičení horských záchranářů, které se ko-
32
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 33
nalo 5. května 1934 ve Špindlerově Mlýně. Jeho účastníci – bylo jich více než čtyřicet –
se učili nejen zásadám lékařské první pomoci, hlavně ošetření úrazů končetin a zlomenin, ale i dopravou zraněných z horských hřebenů do údolí, kde už mohli využít moderních dopravních prostředků. Využívány byly hlavně svépomocí vyrobené rohačky, na
které byla upevněna nosítka.
Na počátku zimní sezóny byl ve Špindlerově Mlýně zřízen „zvláštní ochranný sbor, jenž
má za účel ochrannou službu v horách nyní soustavně a odborně upraviti“ – oznamoval
vrchlabský okresní hejtman Vaina Svazu lyžařů Republiky československé v dopisu z 27. prosince 1934. Byli v něm soustředěni místní dobrovolní hasiči, členové spolku Wintersportverein, kteří současně působili v lyžařské škole Slalom, a místní četníci. Právě četnická stanice
hrála úlohu koordinátora, protože právě tam se soustřeďovala hlášení o případných nehodách a právě odtud se vycházel impuls k případné záchranné akci. Telefonní spojení četnické stanice a všech významnějších horských bud byl zatím nejdůležitější počin, který se
v průběhu roku 1934 podařilo pro organizaci stálého záchranného sboru v Krkonoších uskutečnit. Počátkem následujícího roku 1935 informoval Vaina o existenci již šesti záchranných oddílů v oblasti Špindlerova Mlýna. Tři oddíly utvořil spolek Wintersportverien, další
tři hasiči ze Špindlerova Mlýna, Svatého Petra a ze Špindlerovy boudy. Svaz lyžařů v téže
době oznamoval zemské správě, že v Praze pořádá kursy první pomoci a že totéž hodlá
v nejbližších týdnech uskutečnit i pro nájemce a personál horských bud v Krkonoších.
Přišly však pololetní prázdniny na počátku února 1935. Horské boudy byly plné zájemců o zimní pobyt a lyžařské radovánky. Počasí se však proti nim spiklo. Bylo zamračeno a mlhavo a 2. února vpodvečer se v celých Krkonoších rozpoutala mohutná
sněhová bouře. Při ní došlo k tragédii, která znovu vyvolala diskusi o tom, jak organizovat na horách záchrannou službu.
Nejznámějším se stala nehoda dvou důstojníků z pěchotního učiliště v Milovicích,
majora Jaroslava Pazdírka a štábního kapitána Jana Přikryla. Oba měli být dobrými ly-
33
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 34
žaři a Krkonoše údajně dobře znali. Uvedený únorový den vyrazili ze Špindlerova Mlýna
na Labskou boudu, kde měli rezervováno ubytování. Na Martinovku došli už večer a po
občerstvení se chystali na poslední úsek cesty. Navzdory varování chataře a personálu
se vydali ve 21 hodin o fučivé tmy. Na Labskou ohlásili svůj záměr s tím, že v případě
špatného počasí se vrátí. Ovšem na Labské boudě je očekávali marně. Uspořádali proto
výpravu z personálu a ochotných hostů, totéž učinili i na Martinovce. V jednu hodinu
v noci, když obě skupiny prošly cestu mezi oběma boudami tam a zpět, ohlásili nehodu
dvou turistů na stanici ve Špindlerově Mlýně. Za chvíli odtud vyjel záchranný oddíl,
který prohledával hlavně skály a les v Labském dolu. Teprve s pomocí vojenského oddílu se je podařilo druhý den najít. Bohužel, oba byli mrtví.
Onu bouřlivou noc zahynulo v Krkonoších šest lyžařů. Za celou zimní sezónu si
tamní hory vyžádaly osmnáct lidských životů. Téma horské záchranné služby leželo
znovu na stole.
Po únorové „černé noci“ se vložil do celé záležitosti i zemský prezident Josef Sobotka.
Jednak pověřil Vladimíra Vainu, aby poskytování pomoci záchranné služby organizoval
v celé oblasti Krkonoš, jednak si vyžádal informace, co již bylo v této věci učiněno a co by
mělo být uděláno v nejbližší době. Tím, kdo mu je poskytl, byl městský tajemník z Jilemnice
a jednatel Krkonošské župy Klubu československých turistů, Jindřich Ambrož.
Ve svém elaborátu se zabýval nejprve organizací záchranné služby. Za podmínku
sine qua non stanovil: „Nejdříve musí býti ve všech hlavních místech Krkonoš dostatečný počet zdatných, silných a krajiny znalých výborných lyžařů k dispozici, vycvičených a informovaných, jakož i opatřených všemi potřebnými prostředky záchranné
služby.“ K existujícímu záchrannému sboru ve Špindlerově Mlýně navrhoval zřídit obdobné skupiny v Harrachově, Rokytnici nad Jizerou a Benecku na západní straně hor
a v Jánských Lázních a Peci pod Sněžkou na východní straně Krkonoš. „To však samo
osobě nestačí,“ psal dále, „protože jejich sídlo je v údolí a nežli za prudké vichřice, mlhy,
vánice a ve vysokém sněhu dostanou se k místu nehody, uplyne i několik hodin podle
vzdálenosti a zatím je již pozdě. Jen rychlá pomoc může zabrániti neštěstí.“
Ambrož pečlivě vypsal všechny úseky na hřebenech Krkonoš, kde lze nejspíše očekávat případné nehody a které si zasluhovaly pozornost záchranářů. Kromě fungující telefonní sítě, dostatku pomůcek pro pátrací akce, pro vlastní ošetření a pro přepravu
zraněných do údolí a následně do nemocnice, navrhoval držení pravidelných hlídek ve
dnech, kdy návštěvnost hor prudce narůstá, tj. zejména o Vánocích, pololetních prázdninách a Velikonocích.
Novinkou v jeho zprávě bylo, že se důkladně zabýval financováním záchranných prací:
„Při výběru členů záchranných sborů přicházejí v úvahu pouze výborní a tělesně zdatní
a otužilí lyžaři, znalí poměrů místních a také oblasti, ve které mají službu konati. Zpravidla
jsou to dřevaři, zvyklí námaze ze svého povolání, nebo závodníci, jichž je v horách dostatek. Tací lidé rekrutují se z řady chudých a nelze od nich žádati, aby si hradili náklady osobní,
opatřovali si lyže, oděv apod., sami se stravovali. Proto služba hlídek v činnosti musí býti honorována, případně vypsány odměny za úspěšný zákrok zvlášť, zejména za záchranu živého člověka. Také zachránění měli by míti povinnost k odměně.“ Navrhl zpoplatnit příjezd
do zimních Krkonoš ve spolupráci s dopravci a ubytovateli. S nimi počítal i při prevenci,
každý cestující do hor měl dostávat k jízdence leták – podobně každý ubytovaný – v němž
by byl upozorňován na nebezpečí, která je na horách mohou potkat.
František Kolář
z připravované knihy o historii Horské služby
34
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
35
10:44
Stránka 35
80LETHOSKE?SLUZ?BY0914.qxp:Sestava 1
9.9.2014
10:44
Stránka 36
Download

Publikace k 80.výročí založení HS