Střední pedagogická a Střední zdravotnická škola
svaté Anežky České v Odrách
OSUDY ČESKO-NĚMECKÝCH RODIN NA
ODERSKU
Vedoucí práce: Mgr. Monika Badejová, Mgr. Ludmila Ondrová
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a
státním rozpočtem České republiky.
ODRY 2011/2012
Prohlášení
Prohlašujeme, že jsme projekt vypracovali kolektivně a použili jen uvedených
pramenů a literatury.
Poděkování
Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se nějakým způsobem zasloužili o úspěšné
dokončení tohoto projektu. Poděkování patří těmto lidem: Hertě Stachové, Milanu
Konrádovi, Zitě Petruskové, Elfrídě Říčánkové, Janu Jakubíkovi a Olze
Fojtíkové, kteří se nebáli svěřit se svou nelehkou minulostí. Dále Sr. Iris, Mgr.
Veronice Pavelkové za zprostředkování návštěv u výše jmenovaných. Děkujeme
také poskytovatelům cenných archivních dokumentů, v kterých jsme nalezli
mnoho nezbytných informací. Patří mezi ně Zdeněk Mateiciuc se svým
soukromým archivem v Odrách, PhDr. Zdeněk Orlita, Ph.D. z Oderského muzea
a pracovníci Státního okresního archivu Nový Jičín. V neposlední řadě děkujeme
otci Petru Fichnovi za ubytování a duchovní podporu na faře v Budišově nad
Budišovkou. Na závěr bychom chtěli poděkovat vedoucím našeho projektu Mgr. Monice Badejové a Mgr. Ludmile Ondrové, které se o nás obětavě staraly,
poskytovaly nám cenné rady.
Obsah
OBSAH............................................................................................................................................................................................ 3
ÚVOD .............................................................................................................................................................................................. 5
1 HISTORIE MĚSTA ODER ................................................................................................................................................ 6
1.1 ODERSKÝ ZÁMEK................................................................................................................................................... 7
1.2 OPTIMIT ................................................................................................................................................................. 8
1.3 BAŤA ....................................................................................................................................................................... 8
1.4 OSVOBOZENÍ ODER ............................................................................................................................................... 9
1.5 NĚMCI V ODRÁCH ROK 1945 .............................................................................................................................. 10
2 ODSUN NĚMECKÉHO OBYVATELSTVA ............................................................................................................ 11
2.1 OSIDLOVÁNÍ ......................................................................................................................................................... 11
2.2 ORGANIZOVANÝ TRANSFER (VYSÍDLENÍ) .......................................................................................................... 11
2.3 TRANSFER PRO ODRY.......................................................................................................................................... 12
2.4 INTERNAČNÍ TÁBORY .......................................................................................................................................... 14
2.5 INTERNAČNÍ TÁBOR ODRY 1945-1946................................................................................................................ 14
3 VÍTOVKA ................................................................................................................................................................................ 18
4 TOŠOVICE............................................................................................................................................................................ 200
5 SITUACE ČECHŮ A NĚMCŮ NA ODERSKU PO ROCE 1989 ................................................................... 233
6 PRAKTICKÁ ČÁST .......................................................................................................................................................... 244
ÚVOD DO PRAKTICKÉ ČÁSTI...................................................................................................................... 244
6.1 ZITA PETRUSKOVÁ ................................................................................................................................................... 255
6.2 ELFRÍDA ŘIČÁNKOVÁ............................................................................................................................................. 277
6.3 MILAN KONRÁD .......................................................................................................................................................... 300
6.4 OLGA FOJTÍKOVÁ. ............................................................................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.1
6.5 JAN JAKUBÍK ................................................................................................................................................................. 355
6.6 DOKUMENT: HERTA STACH – SEDLÁČKOVÁ, PAMĚTNICE ......................................................... 366
6.7 NÁVŠTĚVA STÁTNÍHO OKRESNÍHO ARCHÍVU V NOVÉM JIČÍNĚ .............................................. 38.
6.8. DOMOV DUCHODCU………………………………………………………………………………...40
6.9. SETKÁNÍ SE ŽÁKY NAŠÍ ŠKOLY …………………………………………………………………42
6.10. DIDAKTICKÁ LEKCE Č. 1 ………………………………………………………………………..43
6.11. DIDAKTICKÁ LEKCE Č. 2 ………………………………………………………………………..51
7. DOJMY STUDENTU……………………………………………………………………………………55
ZÁVĚR.......................................................................................................................................................................................... 57
PRAMENY A LITERATURA ............................................................................................................................................ 59
SEZNAM PŘÍLOH: ............................................................................................................................................. 61
Úvod
Naše práce Vám chce přiblížit problematiku českoněmeckých rodin na
Odersku, seznámit Vás s osudy rodin složených z odlišných národů. Není
záměrem posuzovat tuto tématiku, ale spíše se pokusit a objasnit již
pozapomenutá fakta českoněmecké otázky s přihlédnutím k českoněmeckým
rodinám na Odersku po roce 1945. Toto téma je pro všechny velice choulostivé, a
málokdo v něm vidí světlou stránku. Naše skupina se rozhodla objasnit historii,
kterou si již téměř nikdo nepamatuje. Už při prvních kontaktech s lidmi, se
kterými jsme se setkali, jsme zjistili, že to nebude jednoduchý úkol. Pamětníkům
není příjemné mluvit o své minulosti, a proto to nebyla snadná práce.
Tato práce se nezabývá pouze osudy českoněmeckých rodin při i po odsunu,
ale také událostmi související s odsunem v Odrách, historií Vítovky a Tošovicemi
- okolními vesnicemi Oder, dějinami a historii obyvatel. Naše práce nestaví
pouze na informacích získaných z příběhů rodin, ale také z historických knih a
prací. Dále jsme se zaměřili na obecné informace o odsunu, internačním táboře a
zajímavostí, které nás upoutaly v rámci historie Oder.
V rámci praktické části jsme náš projekt hlavně zaměřili na možnosti
využití tématu v oblasti občanské výchovy, práva, multikulturní výchovy, v rámci
realizace didaktických lekcí, které svou praktičností budou prospěšné v těchto
oblastech. Naší snahou bylo, aby práce neobsahovala jen historické nahlédnutí do
minulosti, ale také nahlédnutí do přítomnosti a budoucnosti.
5
1 Historie města Oder
Město Odry, dříve slovanská osada Vyhnanov, leží na obou březích řeky
Odry. První zmínka vychází již z 12. století. Odry dnes mají přibližně 7 500
obyvatel. Přibližně 2000 obyvatel žije v přilehlých obcích Dobešov, Kaménka,
Klokočůvek, Loučky, Pohoř, Tošovice, Veselí a Vítovka.1(Příloha č. 1 foto Oder
kdysi)
První páni Oder, dle zachovalých listin, byli pánové ze Šternberka. Dále
bylo panství v držení pánů z Lideřova a Fulštejnu, a pak pánů ze Zvole. 2
Původně byl kraj i město pouze české. Nejprve se všichni obyvatelé živili
zemědělstvím. Postupem času však začal převládat obchod a řemeslo. V Odrách
se sdružovaly cechy, o čemž svědčí zachované znaky a pečetě. Byl to cech
obuvnický, krejčovský, jirchářský, masařský, smíšené umění, tkalcovský,
pekařský a plátenický. 3
Prvními německými přistěhovalci byli hledači drahých kovů, které si
povolalo panstvo. V Odrách se hledalo zlato a stříbro. Panstvo přistěhovalce
podporovalo, neboť díky zalidňování získávali finanční příjmy. Po bitvě na Bílé
hoře bylo vypuzeno české panstvo, a většina protestantských obyvatel se
vystěhovala. Po třicetileté válce se v kraji začal využívat hlavně německý jazyk.
Germanizace Marie Terezie a Josefa II. dokončila téměř celé poněmčení Oder.
Zbytek českého obyvatelstva se takovému náporu těžko bránil.4
V 19. století byla založena dvoutřídní německá škola, později rozšířená na
čtyřtřídní a pětitřídní. V roce 1878 zde byla zřízená soukromá dívčí obecná a
měšťanská škola v místním klášteře. V roce 1922 již v Odrách existovalo 6
německých škol a jedna česká.
1-4
FOJTÍK, B.: Odry v minulosti a přítomnosti, s. 9 -18.
6
Obětavé jednání a zákroky dospěly k tomu, že se začala stavět nová
základní česká škola. Němcivyužili myšlenky stavby školy pro sebe. Chtěli
konkurovat, proto taky začali stavět novou školu. 5
V roce 1903 se za nemocnicí začala stavět budova okresního soudu i
s věznicí. Činnost okresního soudu byla pro nedostatek soudů pozastavena a
soudní okres byl přesunut k Vítkovu, který jednou týdně úřadoval v Odrách.
Město mělo svou vlastní četnickou stanici, městský úřad, notáře a advokáta.
Odry byly hospodářským a průmyslovým střediskem s tradiční textilní
výrobou a sídlem velkostatku. Ve městě dále byla továrna na sukno, hedvábnické
zboží, vatu, obuvnické svršky a strojní řemeny. Dále pak pivovar, sladovna,
lihovar, výrobna likéru a marmelád, mlýn, pekárna, výrobna sodové vody a
ovocných šťáv, mlýn s pilou, mlékárna, cihelna, výrobna cementu, hotely,
spořitelna, záložna, družstvo, konzum, pošta, železniční zastávku, nemocnice,
chorobinec, chudobinec, lékaři, zvěrolékaři.
1.1 Oderský zámek
Poprvé byly Odry označené jako město v roce 1357 za vlastnictví Alberta
ze Šternberka. Jemu, nebo synovci Petrovi, pozdějšímu vlastníkovi Oder, se
připisuje vybudování hradu, který byl později přestavěný na zámek.
Hrad se nacházel na pravém břehu řeky Odry nedaleko kostela. V letech
1405-1416 hrad náležel Lackovi z Kravař, poté dalším z jeho rodu. Hrad byl od
města oddělen příkopem a zůstal ve své stálé podobě až do doby, kdy jej dostal
rod Zvolenských. Ti jej přestavěli do podoby renesančního zámku.
Byla to čtyř křídlová stavba, uzavírající obdélníkový dvůr s arkádovým
ochozem. V roce 1612 vzešlo poprvé označení stavby jako zámku. Po Pražanech
z Bílova, kteří zámek zadlužili, padlo celé panství do dražby. V té jej odkoupil
Jan Wintz, jehož rodu zámek náležel, až do doby 1716, kdy je vystřídal František
Leopold Lichnovský z Voštic, a renesanční stavbu přestavěl do barokního stylu.
Při přestavbě vznikla dvoupatrová budova, ke které náležel čestný dvůr.
Nejcennější částí byla kaple Zvěstování Panny Marie.
5
Tamtéž, s. 21 -23.
7
Původní příkop byl upraven na francouzskou zahradu, která vedla až ke
straně náměstí. Zahradu od města oddělili zdí. V době 1809, kdy zámek patřil
Marii Terezii Schlabrendorfové se z něj stala vojenská nemocnice. Po převzetí
sestry Charloat a jejího muže byl zámek znovu upraven do podoby klasicismu.
Nejpodstatnější úpravou bylo odstranění příkopu i zdi obepínající zahradu. Celé
okolí zámku dostalo podobu anglického parku, později byl připojen k náměstí.
Dále se vybudovala chodba pojící zámek s farou i kostelem.
V roce 1945 byl zámek poškozen a následně hned opraven. Začal sloužit
kulturním potřebám města. Byla zde knihovna, hudební škola, městský archiv a
další. 17. 1. 1964 zámek vyhořel a následně byl odstřelen. V 70. a 80. létech 20st.
byl na místě zámku vybudován Obchodní dům, kolem kterého zůstaly zbytky
zámeckého parku.6(v přílohách č. 2 a 3 jsou snímky zámku)
1.2 Optimit
Stále výraznějším podnikem se stávala továrna na výrobu gumo-textilního
zboží Optimit.
Původně byl závod umístěn v pronajatém domě na bývalé Školní ulici.
V roce 1870 firma koupila pozemek na nynějším místě u cesty do Louček a
postavila tovární budovu v gotickém slohu. Vedení závodu převzal Arnold
Schafer, který výrobu gumového zboží zavedl na základě chemicko-technickém.
V roce 1917 byla továrna prohlášená za válečně důležitý podnik a využívaná
Němci pro válečné účely (v přílohách č, 4 – 6 jsou snímky Optimitu).
1.3 Baťa
Dalším významným podnikem se stala firma Baťa. Prodejna byla otevřena
1. 3. 1928 v domě Karla Walzka. Po dobu války přeměnil majitel prodejnu
v soukromou obuvnickou živnost. Část inventáře firmy Baťa byl v roce 1939
odvezen, část byla prodána Walzlovi. Po konci války byla prodejna znovu
otevřená. Veškerý inventář firmy musel být znovu obnoven. V roce 1945
pracovalo v dílně až 15 obuvníků, většinou Němci, kteří byli v roce 1946
odsunuti.
6
MUSIL F.: Zanikléhrady, zámky a tvrze, s. 115-120.
8
1.4 Osvobození Oder
Při úpadku německé moci v roce 1945 putovala německá vojska přes Odry
do Opavy, kde měla zastavit postupující Rudou armádu. Hnali za sebou
nakradený dobytek, protože byli hladoví a vyčerpaní. Bylo velmi zřejmé, že
Němci nechtějí opustit město bez boje, byla urychleně dodělávaná obrana města.
Někteří němečtí obyvatelé začali vyjednávat s veliteli, aby město bylo vydáno bez
boje. Hlavní velitel Schörner odmítl a nařídil evakuaci zbytku obyvatelstva.
Někteří neuposlechli rozkaz a ukryli se v okolních lesích a lomu.
V neděli dne 6. května 1945 odpoledne zahájili Rusové dělostřelbu a
odstřelovali město bez přestávky až do ranních hodin. Němci se museli stáhnout
do lesů a v pondělí 7. května 1945 obsadila Rudá armáda město bez větších bojů.
K ostřejšímu střetnutí došlo až za městem, ale i tam byli Němci brzo zahnáni. 30
hodin bojů zanechalo mnoho škod. Všechny mosty přes řeku byly zničeny při
ústupu Němců.
Po válce zde zbyly samé střepy, ruiny, všude se nacházely mrtvoly lidí a
zvířat. Lidé si uvědomili, že musí začít pracovat. Na náměstí se sešlo 15 občanů
Oder a rozdělili si práci. Každý se rozhodl pomoci v tom, čemu rozuměl. Byli
povolání němečtí komunisté a antifašisté, kteří utvořili pracovní čety. Začalo se
s odklizením mrtvol, sutin, s opravou elektrického vedení. Všichni pracovali bez
přestávky, bez ohledu na to je-li den nebo noc. Díky tomu byla 9. května na
nejdůležitějších místech voda a elektřina. Čtvrtého dne po osvobození přišla
pomoc ze Spálova, byly utvořeny milice, které ihned začaly pomáhat.
Největší
problém
byl
se
sháněním
potravy.
Veškeré
jídlo
se
shromažďovalo do obchodu, který byl majetkem Národního výboru. Byly
natištěny jednoduché potravinové lístky, na které se měly vydávat potraviny. Ale
potraviny nebylo z čeho vydávat, neboť nebyly žádné zásoby a to ani v Novém
Jičíně, ani v Opavě. První příděl dostaly Odry začátkem července. Zásobování se
zlepšilo až v srpnu.
Stavební práce stále probíhaly. Pomalu se začal zlepšovat vzhled města. Celkem
bylo zjištěno, že ze 778 budov bylo 757 poškozených a jen 21 neporušených.
Celkový odhad škod činil 12 milionůKčs.Mimořádné výdaje spojené s koncem
války po roce 1945:Oderská spořitelna vydala 107,995,95 Kčs, za opravy
válečných škod 379,261,65 Kč, za výplaty pro internační tábor 557185,10 Kč aza
výplaty z národního majetku 312,604,80 Kč.
9
1.5 Němci v Odrách rok 1945
V květnu roku 1945 obsadila město Odry Rudá armáda. V letních
měsících tohoto roku se začalo uskutečňovat násilné vyhánění německého
obyvatelstva bez jakéhokoliv podkladu. Na podzim komunistétoto vyhánění
představovali jako dobrovolné odchody a urychlování vystěhování německých
občanů, kterým bylo vyhověno. S sebou si směli vzít jídlo na 7 dní a zavazadla o
hmotnosti 30 kg. Na tomto vyhánění se podíleli hlavně nově přistěhovaní
obyvatelé silně protiněmeckého charakteru.
Všem Němcům(kromě těch, kteří se v roce 1938 hlásili k československé
příslušnosti) bylo odebráno československého občanství. Kvůli zásobování pak
vznikla kategorie „Němců“,která dostávala zásoby na příděl. Později se snížila
možnost sňatku s německými osobami. Platy Němců bylo možno vést jen
bezhotovostně. Neměli právo volit, čí být zvoleni a byli vyjmuti z veřejných
služeb. Učit německy bylo zakázáno, děti německé příslušnosti mohly chodit do
školy české, alepouze v případě ověření žádosti rodičů. Němci, kteří pobývali na
svobodě,byli označení bílou páskou na rukávě s písmenem „N“. Nemohli cestovat
přes hranice a nesměli navštěvovat veřejné prostory. Slovo Němec se začalo psát
s malým písmenem n. Byly stanoveny podmínky určující přidělování práce pro
Němce. Pracovní povinnosti se vztahovaly na ty, kteří přišli očeskoslovenské
státní občanství ve věkových kategoriích: muži od 14 - 60 let, ženy od 15 - 50 let.
Po zřízení soupisu obyvatel přichystaných k vysídlení začalNárodní výbor
Odry předávat soudu osoby, které se provinily proti republice. Výbor dále
pokračoval konfiskacemi majetku, který poté spadal pod státní správu. Na
seznamu osob k 25. 9. 1945, kterým byl majetek zabavován, bylo v Odrách 730
osob. Konfiskoval se veškerý majetek, kromě potřeb nutných k běžnému životu či
majetek užívaný k zaměstnání. Majetek se nezabavoval pouze prokázaným
antifašistům a občanům československé národnosti, kteří byli manžely či dětmi
Němců. Cennosti převzal Národní výbor.Německé evangelické a starokatolické
církvi byl zabaven veškerý majetek. Těmto církvím byla také činnost ukončena.
Církvi římskokatolické mohl majetek zůstat, kromě věcí německých kněží. Jim
byly ponechané pouze potřeby jako knihy, nádoby a roucha.
10
2 Odsun německého obyvatelstva
Odsun je nucené vysídlení Němců z ČSR, Polska a Maďarska na základě
zákonného rozhodnutí Postupimské konference z 2. 8. 1945. Pro oblast Moravy a
Slezska se to týkalo hlavně německé národnosti. V českém prostředí se to
potvrdilo dekretem prezidenta Edvarda Beneše. V rámci odsunu proběhly dvě
fáze- spontánní a připravená. První fáze je nazývána v odborných publikacích a
dokumentech jako divoký odsun, ten bývá odsuzován pro uplatňování principu
kolektivní viny, přesto je všeobecně považován za nezvratitelný historický fakt.
Druhá fáze již byla organizována státními orgány.
V českém Slezsku a na přilehlém územíMoravy žilo podle sčítání lidu
z roku 1930 přes 320 000 Němců. Většina z nich (přes 250 000) byla v letech
1946-1947 vystěhována do pozdější Spolkové republiky Německa. Násilně při
odsunu zahynulo asi 5600 osob a na jeho následky více než 13 000 Němců (tyto
čísla nejsou plně spolehlivé, z důvodu neúplnosti v archivních materiálech o
divokém odsunu. Dokumenty z tohoto období byly skartovány mezi lety 19461948).
2.1 Osidlování
Roku 1945 začalo osidlování Oder. Mnoho občanů poslechlo výzvy
z rozhlasu a odešlo do pohraničí. Lidé začali chodit po stovkách, aby pomohli
vybudovat nové město. Koncem roku byly Odry už skoro celé osídlené. Část
nových
občanů
pracovala v Optimitu,
zbytek
pracoval
v
zemědělství,
živnostnictví a ve státní správě.
2.2 Organizovaný transfer (vysídlení)
Organizovaný transfer zahrnoval podmínky, kterými se museli řídit němečtí
občané a občané, kteří se hlásili k německé národnosti. Podmínky pro vysídlení se
nevztahovaly na:
1) Příslušníky čs. vojenských jednotek německé národnosti, pokud
nebylo úředně dáno, že se jim československé státní občanství
nezachovává
2) Osoby, které prokázaly, že si podaly do 10. 2 1946 žádost o
zachování čs. státního občanství, pokud bylo schváleno
11
3) Manželky i nezletilé děti čs. státních občanů, pokud požádaly o
vrácení čs. Státního občanství
4) Němce, kteří ve v době ohrožení republiky přihlásili v úředním
hlášení za Čechy nebo Slováky
5) Děti do 14 let úplně osiřelé
6) Osoby přes 55 let, které se po dobu okupace chovaly slušně,
nezávadně
7) Prokazatelné antifašisty.7
Nejdříve měly být odsunuty osoby, které představovaly nebezpečí, a také
osoby z míst, ve kterých byl zaznamenán průbojný charakter. Dále měly
následovat osoby z oblastí osídlené převahou slovanského obyvatelstva a ze
zemědělských a průmyslových zón. Zaměstnanci německé národnosti,tzv.
nepostradatelní specialisté a odborníci byli zařazeni k odsunu až později.
2.3 Transfer pro Odry
Transfer pro Odry byl z důvodu velkého počtu německých obyvatel
proveden urychleně.V únoru Okresní národní výbor vOpavě,sdělil Němcům
datum transferu. Z Oder mělo být 25. 2. 1946 odsunuto 3288 osob, z toho 216
zůstalo, aby byli postavení před soud. Sedm dní před vysídlením byli Němci
umístěni do sběrného střediska. Zde se také prováděly poslední kontroly
německého obyvatelstva (vážení zavazadel, které mohly mít hmotnost jen 30 kg).
Němcům bylo na základě přepravního listu přiděleno místo, kam odejdou
(americká nebo sovětská zóna v Německu). Transfer trval od dubna do října 1946.
Z Oder bylo vypraveno 11 transportů.(Přílohy – tabulka č. 16 čísla transportů a
počet vysídlených)
Pokud se stalo, že měl být někdo vysídlen a zároveň trestněstíhán, řešilo se
přednostně stíhání a odsun až později.V těchto dobách se začíná objevovat
problém
nedostatku
pracovních
sil,
který
vysídlování
komplikoval
a
pozastavoval. Někteří Němci proto byli posílání na různá pracovní místa.
Němci (antifašisté), kteří veřejně vystupovali proti nacismu, měli být
z vysídlovacích opatření vyjmuti. Za antifašisty se považovali ti, kterým bylo
uděleno české státní občanství a dále ti, kteří:
7
CIBULKA, J.: Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. s. 50.
12
1) byli vězněni z politických či rasových důvodů, nebo byli pro věrnost
republice pronásledováni
2) vedli během okupace a před ní boj proti nacismu a za ČSR
3) byli příslušníky čs. nebo spojeneckých vojsk, partyzánských oddílů,
nebo byli v jejich službách
4) nebyli členy nacistických organizací, přesto, že k tomu byli nuceni.8
Tito antifašisté se směli rozhodnout,zda se chtějí do Německa odstěhovat.
Nebyli dáni na nucené práce a zásobování potravin probíhalo jako u Čechů.Podle
vlády však i antifašistéměli opustit republiku.: Prohlášení komunisty Bárty „
z hlediska bezpečnosti státu je lepší vyvézt deset nevinných, než si ponechat
jednoho zarytého nepřítele“. Tak i přes dobrovolnost o rozhodnutí vystěhování,
někteří museli ze země odejít. Antifašisté si mohli odvést aspoň částečný majetek,
ale musely zde zůstat:
1) Cenné předměty (kovy, šperky předměty uměleckého, kulturními
charakteru, sbírky známek …)
2) Lékařské přístroje, léky motorová vozidla
3) Počítací a rozmnožovací stroje
4) Domácí a užitkové zvířectvo
5) Potraviny (s sebou pro vlastní potřebu na 14 dní)
6) Zbraně, střelivo, listiny historického významu
Přeprava se od převozu běžných Němců také lišila. Nakonec se uskutečnily 3
transporty.
Na Odersku se vyskytoval velký počet smíšených manželství. Podle dekretu
se vdané ženy a nezletilé děti smíšených rodin hodnotily zvlášť a neplatily pro ně
vysídlovací podmínky. Německé manželky mohly žádat o státní občanství ČSR,
kterým se vyjmuly z opatření proti Němcům. Pokud se o občanství přihlásily do
10. 2 1946, bylo jim vyhověno.
České manželky Němců se situovaly jinak. Bylo s nimi zacházeno jako
s Němkami. Situace se hodnotila podle toho, zda zůstala za okupace Češkou, nebo
se hlásila k německé národnosti.
8
Tamtéž, s. 52.
13
Vláda, protože nechtěla umísťovat Čechy do transportů, navrhovala, aby se
smíšené rodiny rozváděly. I tak, ale kvůli okolnostem, některé manželky Češky
musely zemi opouštět.(Příloha – tabulky č. 17 Smíšená manželství v okolí Oder)
2.4 Internační tábory
Internační tábor neboli později Internační a pracovní středisko bylo
zařízení pro osoby šetřené z trestných přestupků. Později tento tábor účinkoval,
jako sběrné či pracovní střediskopro soustřeďování Němců a kolaborantů, kteří
byli později přichystáni na odsun. Protože věznice byly přeplněny zajištěnými
nacisty a kolaboranty, byli často i vyšetřovanci mimořádných lidových soudů
umisťováni
v internačních
táborech,
postupně
pak
předáváni
věznicím.
Internovaní pracovali buď uvnitř tábora, nebo na pracích veřejně prospěšných za
odměnu, z níž si platili pobyt a stravu. Kolem celého tábora vedl ostnatý, drátěný
plot a u vchodu byla strážnice. Počet internovaných se každý měsíc
evidoval.Správu tábora vedl velitel, který podléhal zemskému veliteli. Velitelé
střediska byli později souzeni, z důvodu přestupků a zločinů, které byly páchány a
zjištěny na lidech umístěných v tomto zařízení.Koncem roku 1946 byla internační
střediska likvidována, chovanci předáni do věznic nebo do sběrných středisek pro
odsun.9
2.5 Internační tábor Odry 1945-1946
Po osvobození z nacistické okupace byly na Opavsku zřizovány internační
tábory v sídle sousedních okresů v Opavě, Odrách a ve Vítkově. Dozor nad
táborem převzali příslušníci SNB, tím byl vyřešen kompetenční spor mezi Státní
národní bezpečností a Okresním národním výborem o správu a dozor nad tábory.
Vybavení tábora bylo při nejmenším nevyhovující. Dalším nedostatkem
střediska byla nekvalitní strava. Vše napovídalo špatnému zdravotnímu stavu
internovaných. Zprávy z nemocnice v Odrách také zaznamenávají případy, které
dokazují násilnosti praktikované na Němcích (např. průstřel lebky z 26. 9. 1945),
ale ve zprávě z tábora, nebyly o střelbě na obyvatele žádné zmínky.10
Internovaní Němci byli rozděleni do sedmi tříd:
9-10
fond Internační tábor Odry, archiv Nový Jičín
14
1) Odkomandovaní
2) Internovaní, kteří se mimo tábor stravují a mimo něj i nocují
3) Internovaní, kteří se mimo tábor stravují, ale nocují v něm
4) Internovaní, kteří pracují mimo tábor, stravují se v táboře
5) Internovaní pobývající v nemocnici
6) Internovaní nemocní, kteří jsou v táboře a stravují se v něm
7) Internovaní pracující v táboře a stravující se také v táboře.11
Mnozí byli posíláni na práci na různá místa (Jakubčovice, Spálov,
Hynčice). Pracovali v zemědělství, kamenolomech, železárnách, ženy měly na
starost práce v lese, draní peří, umývání oken, a práci ve firmách.
Všichni měli průkazy, do kterých se vpisovala pracovní doba. Na základě
těchto průkazů je zjištěno, že pracovní předpisy byly porušovány a to hlavně
v rozsahu délky pracovních dob. Neschopným práce pak byla udělena svoboda a
byli převáženi do Německa. Internovaní muži posílali své rodině na svobodě
vydělané peníze.
K 24. 11.1945 žilo v táboře přes 900 Němců. Internační tábor si vedl
přesnou dvojjazyčnou evidenci osob, jejich práci, seznam jejich majetku a osobní
listy. Nejzajímavějším příkladem je seznam internovaných s uvedeným
povoláním, popřípadě i členstvím v německé organizaci NSDAP a dalších
německých organizací - 535 jmen žen a z toho 170 v NSDAP, 391 jmen mužů a z
toho 200 v NSDAP.
Byl také vypracován pracovní řád a evidence strážných. Finanční
ohodnocení strážných se pohybovalo v rozmezí od 250 do 3000 Kčs. Tábor si
vedl i pravidelné hlášení strážných.
Denní hlášení strážných obsahovala strohá vyjádření k popisu dne a
opakující se informace o dozoru nad vězni při různých pracích vně i uvnitř města.
Příklady denních hlášení12
1. hlášení 6. 6. 1945 vše v pořádku.
11
12
CIBULKA, J.: Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. s. 33.,
Fond internační tábor Odry, zápisy hlášení
15
2. hlášení 7. 6. 1945 ve 2 hodiny ráno byli zadrženi dva civilisté (Polské
národnosti), poněvadž znásilnili 16tiletou dívku a byli předáni ruskému velitelství.
4. hlášení 9. 3. 1945 hlavní hlídka byla upozorněna civilistou na dělový granát na
koupališti. Byl zneškodněn odstřelením.
5. hlášení 10. 6. 1945 – v 15. hodin hlásil Ruský důstojník, že jim byla cestou
z Fulneku do Oder prostřílena benzinová cisterna a žádal o hledání pachatele.
Jelikož jeho údaje byly značně nejasné, nebylo možné po pachateli pátrat.
8. a 9. hlášení 13-14. 6. 1945 – Rudá armáda prochází městem, zesíleny hlídky ve
dne i v noci.
11. hlášení z 16. 6. 1945 – Za továrnou Optimit byl zakopán jeden pošlý kůň. Dva
ze tří ukradených koní v Jakubčovicích byli zabaveni v Dobešově a vráceni
majiteli v Jakubčovicích.
12. hlášení ze 17. 6. 1945 – Hlášeno plenění Ruských vojáku, na místo vyslána
ruská hlídka, která nahlásila, že vojáci utekli s ukradenými věcmi.
14. hlášení t 19. 6. 1945 – Strážník Žitník František potrestán 1 týdnem
kasárenského vězení. Při pochůzce městem seděl a bavil se s civilními osobami.
23. hlášení z 28. 6. 1945 – Zneškodnění většího množství min a dělových nábojů.
Hlášení většího počtu dělových nábojů na lesní cestě, vedle statku v Odrách.
Začátkem roku 1946 se režimtábora upravil podle nových pravidel.
Úprava obnášela:
1) Vykání Němcům
2) Výplaty za jeden den činily 2 Kč.
3) Pracovní doba měla 8 hodin denně s poledními pauzami.
Při začátcích odsunu se pracovní středisko stalo sběrným střediskem. Někteří
internování byli přesunuti do střediska v Opavě, jiní do Vítkova a ostatní byli
propuštěni, nebo odsunuti.13
13
Tamtéž, s. 29-37, fond Internační Tábor Odry, archiv Nový Jičín
16
2.6 Statistické údaje o počtu obyvatel na Odersku
Statistické údaje o počtu obyvatel na Odersku jsme čerpali z údajů
místního kronikáře Grygara a jeho poznámek (Poznámky kronikáře). Tabulky
(přílohy č. 20 – 23)obsahují počty obyvatel z let 1869 - 1948. Není to přehled
pouze českého, ale také německého, rakouského a jiného obyvatelstva.
V příloze číslo 20 je zapsán počet domů a celkový počet obyvatelv roce
1869 a 1950.
Příloha č. 21 zahrnuje statistiky počtu obyvatel, ve kterých byly uvedeny
také děti do 14 let, z čehož vyplývá, že osoba starší 14ti let byla považována za
dospělou. Roku 1948 se v Odrách nacházeli také Rakušané. Zajímavostí bylo, že
sčítání probíhalo každý měsíc.
V příloze číslo 22 nás zaujalo, že v roce 1947 počet českého obyvatelstva
rychle stoupal, zatím co počet německého a rakouského obyvatelstva zůstal
téměřnezměněn. Je to důsledek odsunu německého obyvatelstva a přísunu nových
obyvatel českého a slovenského původu.
Příloha číslo 23 obsahuje sčítání obyvatel. Je zde patrné, že české
obyvatelstvo stoupalo, zatím co německé obyvatelstvo klesalo, což bylo
způsobeno odsunem.
V roce 1948 se Odry staly plně komunistickým městem a německá otázka
se přestala řešit. Obyvatelstvo bylo povětšinou českého původu.
17
3Vítovka
Vítovka je ves v sousedství Oder s plochou 188ha. Do roku 1949 se
nazývala Vitberk, poté Vítovka, německy Werdenberg. Vítovka má ve znaku
koně, který skáče přes potok.
Byla založena hrabětem Gottliebem Lichnovským v roce 1773. Původně
bylo postaveno 24 domů a hostinec. Ten měl nakázáno podávat pouze místní
pálenky a produkty.
Koncem 18. století si osadníci začali stěžovat u Krajského úřadu. Chtěli
prodávat pivo z okolních pivnic, ale bylo povoleno prodávat pouze vlastní. Soud
tedy rozhodl: bude-li do vsi přivezeno pivo, musí se zaplatit odškodné 25 dukátů
pod hrozbou exekuce.
Vítovka původně spadala pod Tošovice, osamostatnila se v roce 1867.
Roku 1912 byla dostavěna jednotřídka, která spolupracovala se školou
v Loučkách a následně se roku 1914 osamostatnila. Po roce 1918 se ve vsi také
nacházela česká menšina, do té doby byla obec zcela německá. V roce 1930 byla
obec připojena k Odrám.
Obec byla osvobozena dne 6. 5. 1945 Rudou armádou v 11 hodin
dopoledne.V závěrečných bojích nebyly způsobené větší škody. Do obce dopadlo
celkem 14 dělostřeleckých granátů. Ihned po osvobození se ujala vedení obce
správní komise a řídila všechny záležitosti obce do konce roku 1945.
Německé obyvatelstvo bylo vysídleno. První noví obyvatelé se nastěhovali
v červenci 1945 ze Slovácka, Valašska, částečně ze Spálova a několik ze
Slovenska. Soukromí zemědělci měli v 50. letech 20. století jen 31 ha orné půdy,
zbytek patřil JZD.
Místní národní výbor byl ustanoven v únoru 1946. Do roku 1954 se zde
vystřídalo 5 předsedů. Všichni se snažili pracovat podle svých sil a schopností pro
obnovu a zvelebení obce. Rada MNV měla pouze tři členy, protože počet
obyvatel byl menší než 200. Byla opravena škola, zbrojnice i cesty. Bylo zřízeno
hřiště a koupaliště. Od 1. ledna 1963 byla obec Vítovka sloučena jako osada
s obcí Odry v jeden katastrální celek s označením „Odry-osada Vítovka“.
18
Archivní materiál z obce Vítovka byl většinou zničen v roce 1946.
Zachovaly se jen trosky. Obecné informace o obyvatelích z let 1880-1950 se
nacházejí v přílozeč. 18.14
14
Fond Místní národní výbor Vítovka 1945-1962, archiv Nový Jičín
19
4Tošovice
Tošovice jsou malou, původně německou vesnicí v sousedství Oder,
s plochou 772ha. Jsouvzpomínkou na šlechtice Tase. Německy se Tošovice
nazývaly Taschendorf. V roce 1374 Albert ze Šternberka osvobodil vesnice, které
patřily Oderskému panství od práva úmrtí, což znamenalo, že oderští měšťané
mohli odkazovat majetek příbuzným (rychtářů se to netýkalo).
V roce 1548 byl v Tošovicích rychtářem Hans Schuster.V roce 1571 se
v Odrách projednávaly stížnosti vesnic, které patřily k Oderskému panství.
Tošovice si stěžovaly na robotu ve dvoře, v Loučkách a na nových pozemcích.
Nejvýznamnější a zároveň nejstarší památkou v Tošovicích je kostel.
Další významnou památkou je tošovický mlýn, který ležel na Kamenném potoku
a patřil rychtě.Před rokem 1806 se vyučovalo v dřevěné pastýřské chatě. V témž
roce byla postavena školní budova a pak v roce 1910 nová škola.
V 17. století došlo k nepokojům zemědělců, kvůli robotám. Spory
ukončeny dohodou. Robota vyměněna za plat. Koncem 19. století byli starosty
obce Herzmanští. Jeden ze starostů kandidoval do říšské rady, za Opavský a
Krnovský okres.
Obec byla osvobozena Rudou armádou dne 5. května 1945. Při bojích
padlo 17 vojáků: 8rudoarmějců a 9 Němců. Rudoarmějci byli pochováni na
různých místech v Tošovicích (hřbitov, zahrady, statky). Všechny ostatkybyly
podějiodvezeny na ústřední hřbitov do Opavy. Němci byli pochováni na
velkostatku za stájemi. Škody na majetcích a budovách byly poměrně malé.
Několik budov bylo poškozeno dělovými granáty, střechy byly poškozeny téměř
všechny. Noví osídlenci byli Valaši a obyvatelé zLipníka nad Bečvou. Většina
pracovala v zemědělství a část v průmyslovém podniku Optimit a Romo.
Místní národní výbor byl ustanoven 10. února 1946. Předsedou se stal
Ladislav Hrček ze strany KSČ. Nové zbytky archivního materiálu se našly na
půdě hasičského skladiště.
Tabulka počtu obyvatel a domů v těchto letech obsahuje příloha č. 19.
20
4.1 Kronika obce Tošovic
Tato kniha obsahuje 290 stran. Byla založena Jiřím Řehou v roce 1945. Je
zde záznam všeho, co se autor dozvěděl od současných německých obyvatel a
německých příruček. Z pohraničí ČSR bylo odsunuto přes 3 mil. lidí do Říše.
Přišli sem většinou lidé sociálně slabí, kteří zabrali majetky, zkrachovali a zase
odešli. Proto je pohraničí v pohybu ještě dnes.
Březina, pokračující autor, byl komunista. Před válkou měly Tošovice 261
obyvatel, hlásily se k SüdetenDeutschePartai a členy NSDAP. Při mobilizaci se
skrývali v lesích. Nadšeně vítali německé vojáky, kteří celé Odersko obsadili.
Původní kostel z 9. století, byl zbourán v roce 1908. V následujícím roce
byl vystavěn nový kostel. Po osvobození Rudou armádou nebyla obec příliš
poškozena, jen jeden dům byl zasažen granátem. Poté byly jmenovány správní
komise. Všichni padlí vojáci Rudé armády byli v lednu 1946 vykopáni a odvezeni
do společného hrobu v Opavě. Vykopávky prováděli Němci a převoz se prováděl
za silných mrazů, protože těla byla již v rozkladu. První obyvatel v obci byl Jan
Zubek. Pak přišlo dalších třináct. Obec byla postižena válečnými událostmi,
hlavně na hospodářském zvířectvu. Zemědělství bylo zanedbané a opuštěné. Nově
příchozí museli začít od začátku, chybělytaké zemědělské stroje. Dne 9.9.1945 se
v Tošovicích slavily první české dožínky.
5. dubna roku 1946 se uskutečnil první odsun. Lidé určeni k odsunu si
s sebou mohli vzít 60 kg, a každý z nich dostal 1000 říšských marek. Při prvním
odsunu došlo k neštěstí, byl založen nevysvětlený požár stodoly. Nejspíš za tím
stáli Němci při odsunu.
26.května 1946 proběhly volby, ve kterých zvítězili komunisté. Podle
výsledků voleb byly upraveny výbory.V tomto roce přichází další obyvatelé.
Obec je již zcela osídlena Čechy.
21
V roce 1947 vláda Klementa Gottwalda slibuje obnovu budování
republiky. V zimě přichází tuhé mrazy až do -30 stupňů pod nulou, přesto se
podařilo splnit hospodářský plán na 100%. Iniciativu přebírá KSČ. V obci jsou
pouze dvě politické strany: komunisti a strana lidová. 15
15
fond Tošovice, oddíl Obecní úřad Tošovice, Státní okresní archiv Nový Jičín,
pracoviště v Odrách 1945, ROLLEDER, A.: Dějiny města a soudního okresu
Odry.
22
5Situace Čechů a Němců na Odersku po roce 1989
Po roce 1989 žili němci na Odersku jen v malém procentu. Po odsunu
německého obyvatelstva, tzn. po roce 1946, zde zůstali občané jen díky
českoněmeckým smíšeným rodinám, nebo když prokázali, že byli antifašisté nebo
komunisté. Tito občané obdrželi československé státní občanství a mohli zůstat
v Československu, pokud chtěli. Rodiny se po čase velmi sžily s nově příchozími
obyvateli z Valašska, Slovácka, Hané.
Mezi lety 1945-1989 byly návštěvy německých starousedlíků skoro
nemožné. Po roce 1989 se tato situace změnila. Dnes probíhají za přispění
mnohých nadšenců pro historii a některých občanů Oder českoněmecká setkání.
Mezi Němci ze smíšených rodin a Němci po odsunu probíhala bohatá
korespondence. Na své návraty nepomýšlejí, pouze si chtějí připomenout své
mládí a život před odsunem.
Vztahy mezi Němci a Čechy, již nejsou vyhrocené. Obě strany se snaží
distancovat od nacismu a souhlasí, že odsun Němců byl těžký a problematický.
Českoněmecké i české rodiny chápou návraty německých potomků starousedlíků,
kteří hledají své kořeny a historii. Pozůstatky této historie můžeme najít nejen
v archivech, ale také na hřbitovech, budovách, fotografiích a ve vzpomínkách lidí,
kteří pamatují tuto část svého života.
Někteří Němci i Češi sdílejí stejný názor, že odsun měl postihnout pouze
fašisty. Všichni dnes jednoznačně odsuzují napáchané krutosti. Každý souhlasí
s tím, že takovou část života by už nechtěl zažít.16
16
WAGNEROVÁ, A.: Neodsunuté vzpomínky, česká zkušenost pohraničí.
23
6 Praktická část
Úvod do praktické části
Naše praktická část spočívala zpočátku především v tom, že jsme
navštěvovali pamětníky z Oder a okolí, kteří zažili válečnou a poválečnou dobu
na Odersku. Tato část práce nebyla tolik obtížná jako teoretická, protože lidé byli
velmi vstřícní, ochotně se svěřovali a zapůjčili nám své osobní materiály. Dalším
úkolem bylo objasnit důležité informace a v neposlední řadě seznámit veřejnost s
problémem, který zde vznikl. Zjistili jsme, že odsunutí Němci, měli také
v Německu velké problémy, protože nikoho neznali a německým obyvatelstvem
nebyli přijati. Velice dlouho bylo toto téma tabuizované, jelikož tato část života
nebyla pro nikoho příjemná. Dalším bodem naší praktické části byla návštěva
archívu, kde jsme zjistili a ujasnili si další potřebné informace.
Velkým úkolem pro nás se stalo vypracování didaktických lekcí, které
byly inspirovány předešlou již odvedenou prací. Vyzkoušení těchto lekcí bylo
také důležité zhodnocení pro nás, zda jsou lekce proveditelné. Zážitkem pro nás
bylo i setkání s klienty Domova důchodců.
24
6.1 Zita Petrusková
Paní Petrusková se narodila v roce 1923 a dnes má 88 let. Pochází z 6
sourozenců. Se svou rodinou žila v Polsku v Gliwicích, a poté se v roce 1946
přistěhovala do Oder. Rodina žila v Ratiboři, otec byl správce zámku a lihovaru u
hraběte Obersdorfa. Otec brzy zemřel po těžkém zápalu plic.
Jedna ze sester žije v Německu, kde působila jako hlasatelka rozhlasu,
jeden bratr vystudoval univerzitu v Krakově, další bratr se také přestěhoval
do Oder a třetí měl hospodářství u Gliwic.
Paní Petrusková jezdívala již ze začátku války do Oder za svou sestrou,
která zde působila jako řádová sestra. Studovala církevní školu, zde se naučila
vařit v lázních, dostala povolení studovat na zdravotnické škole v Rybníku.
V březnu 1945 do Slezska přitáhly ruské jednotky a škola byla uzavřená. Vdala se
v roce 1947, byla uspořádaná malá svatební oslava, která byla pro všechny
zúčastněné výjimečná, protože jídlo v té době bylo na příděl. Vzala si za manžela
Josefa Petruska, hudebníka, který hrál na lesní roh. Studoval na německé škole.
Poznali se v Odrách v nemocniční kapli, když docházela do nemocnice za svou
nemocnou sestrou. Za války byl vojákem německé armády, dostal se z ní do
Francie, kde byl zajat. Z Francie putoval do Belgie, odkud byl v roce 1946 ze
zajetí propuštěn. Vrátil se do již osvobozeného Československa a byl internován
jako bývalý německý voják v Plzni. V táboře zjistili, že umí pracovat se dřevem
(vystudoval dřevařskou školu), proto využili jeho um pro stolařské práce, ale za
půl roku byl propuštěn a vrátil se zpět do Oder.
V roce 1948 se Zitě Petruskové narodil syn. Několikrát rodina Petruskova
musela bojovat o svůj dům. V jedné chvíli existoval i plán, jak naložit
s pozemkem domu, plánovalo se zbourání domu a vystavění garáží. Zita
Petrusková chtěla odejít do Německa, ale manžel nesouhlasil, protože byl
rodákem z Oder, měl zde své rodinné kořeny a dům po rodičích. Nakonec jim byl
rodinný dům odebrán, jeho peněžní odhad byl nízký. Noví majitelé jej postupně
spláceli. Ti, kteří byli zasloužilí veteráni z války, například partyzáni, dostávali
domy nebo byty zadarmo. V domě jejího manžela žili do konce války němečtí
nájemníci, kteří byli nuceni odejít v rámci odsunu. Dodnes dům rodině
25
Petruskové nebyl vrácen, protože podle zákona na něj nemají nárok. Syn koupil
ve stejné ulici jiný dům, ve kterém teď bydlí.
Při odsunu Němců v Odrách, se všichni němečtí obyvatelé museli
shromáždit u pivovaru a mohli si vzít pouze 30kg na jednu osobu. Poté se všichni
dostavili na nádraží, kde je naložili do nákladních vagónů a odvezli do Suchdola
nad Odrou a tam čekali na vlak do Německa. Když přijeli do Německa, byli
zaregistrováni, pak museli čekat a spát na ulicích, protože si je nikdo z Němců
nechtěl vzít do domu. Němci si jich vůbec nevšímali, říkali, že přijeli cigáni, byli
špinaví a zanedbaní protože byli čtyři dny bez vody. Když přišel příkaz z úřadu,
němečtí obyvatelé byli nuceni vzít je do svých domovů.
V Odrách zůstali jen antifašisté – komunisté například paní Herta
Sedláčková. Odsun se paní Petruskové netýkal, protože byla přihlášena jako
Polka a má české občanství.
V poslední době se sem vracejí Němci, kteří hledají své odebrané domy a
povětšinou jsou zklamání z toho, že tyto domy byly od jejich odchodu velice
poškozené a znehodnocené.
Fotografie najdete v přílohách číslo: 31– 34
26
6.2 Elfrída Říčánková
Pocházela z chudé rodiny, z pěti dětí. Tatínek Antonín byl český zedník
původem z Brna, maminka Anna byla oderská Němka. Její otec v Brně vyrůstal a
před první světovou válkou začal pracovat u jednoho sedláka. Během 1. světové
války se přestěhoval s rodinou do Vítovky, kde se setkal se svou budoucí
ženou, maminkou paní Říčánkové. Tatínek zemřel v roce 1957. Maminka, jako
Němka, nikdy s nikým neměla žádný problém. Její rodina vlastnila malé
hospodářství, na kterém se žilo pěkně. Ve 30. letech 20. století přišla hospodářská
krize, která ovlivnila i její rodinu. Na Vítovce se začala stavět nová silnice, která
zaměstnala zdejší muže, v době krize to byla pro obyvatelé Vítovky záchrana.
Lidé ve vesnici si snažili pomáhat.Na Vítovce bylo veškeré obyvatelstvo německé
národnosti, ale dole v údolí žily čtyři české rodiny.Tehdejší učitel Čechům
pomáhal s překládáním dopisů a jiných dokumentů.
V době prvních bojů na Vítovce byla paní Říčánková ještě malá a
nevěděla nic o válce ani o jejích nebezpečích.Prvními vojenskými akcemi v roce
1945 byly přesuny armádních jednotek. Němci byli na Veselí a Rusové přišli
z Tošovic. Německá vojska prošla kolem domuŘíčánkových a pokračovali
směrem do Oder. V jejich okolí dopadaly granáty z odstřelovacích děl. Přímo
kolem jejich domu dopadlo 13 granátů. Jeden z nich proletěl střechou statku a
nevybouchl. Nikdo naštěstí nebyl zraněn. Příbuzný tento granát údajně zakopal na
poli ve Vítovce, ale i po prohledání pole moderní technikou se dodnes nic
nenašlo. V oblasti Vítovky před koncem války bylo hodně ruských jednotek. Po
válce byla celá dědina zničená, pole byly rozkopány a proměněny
v zákopy.Nejvíce zničeným městem byl Fulnek, kde probíhaly největší boje. I
Opava byla celý měsíc bombardovaná, a tedy v hrozném stavu.
Po 2. světové válce přišel komunismus. Celá rodina byla přemístěná na
statek a byla rozdělena do různých pracovních míst. V té době byla paní
Řičánková ještě mladá a tak musela zůstat na statku, kde v letech 1945 a 1946
pracovala zadarmo. Jelikož její maminka byla Němka i ona se řadila k Němcům.
To znamenalo mnohá omezení, z nichž jedno stanovovalo, že nesměla chodit po
chodníku ale jen po silnici.Otec Elfrídy Říčánkové, i přesto že byl Čech, musel
tento zákaz dodržovat, ale nedělo se tak, protože měl zdravotní problémy s
nohama. Za tento přestupek byl zatčen a odvezen do arestu. Odsud byl převezen
k Opavskému soudu, kde ho soudili, za hlášení se k německé straně, což ale
nebyla pravda. Dopadlo to dobře a Opavský soud dokonce zabránil zabavení
27
jejich domu a zůstali tedy ve Vítovce. Její sestry bohužel neměli takové štěstí,
jelikož se za války provdaly za Němce, čekal je tedyodchod do Německa.Když
otce zavřeli, přešly nelegálně hranice do Rakouska.
Směrem na Opavu bylo více českých dědin, ale i zde bylo pár Němců. Žili
pohromadě a bez problémů. Po válce se hodně změnilo a lidé na sebe nebyli
zrovna nejhodnější. Populace se rozdělila na Němce a Čechy. Mladí muži
sekýrovali ty, co byli v arestu a neměli je rádi. Ve Vítovce to bylo celkem
v pořádku. Majetek zůstal a s vyžitím nebyl problém. Zato po odsunu v Německu
měli odsunutí velice těžké podmínky, sestry paní Říčánkové se měly dost špatně.
Potom se do Vítovky nastěhovali noví obyvatelé, někteří dělali problémy, ale
nebylo to nic vážného nebo nebezpečného.
Po nějaké době byli všichni Němci pryč a pracovalo se za peníze. Jeden
z Čechů, který se přistěhoval po válce, byl manžel paní Říčankové. Byl to vdovec,
kterého si později Elfrída vzala a měla s ním 3 děti. Měl ale úraz na motorce,
srazil se s nákladním automobilem. Bylo to na jaře, když byl ještě na ulicích sníh.
Ještě přes rok potom žil. S výchovou dětí jí pomáhali rodiče, poté si pomáhali
navzájem. Elfrída má tři syny, dva jsou zde v Česku a jeden je u švýcarských
hranic u její sestry, nedávno prodělal těžkou operaci a byla mu odoperována
ledvina.
Poslední rok chodila Elfrída na církevní školu do Oder, tehdy to byl ještě
klášter. Bylo zde 9 ročníku a rodinná škola. Na internátu bylo mnoho děvčat.
Tehdy se učilo opravdu hodně a škola byla těžká. Učilo se tady jen německy, ale
byli tam i sestry, které vyučovaly angličtinu a francouzštinu. Studentky byly
většinou Němky. Výuka probíhala jako kdekoli jinde, ale místo učebny se učilo
v kapli. Vyučovalo se zde řeči, muzice, hře na hudební nástroj, vyšívání. Jednou
za rok zde probíhala výstava ručních prací studentek. Poslední rok Elfrídy na
škole se začala stavět nová tělocvična a děvčata si ušila své vlastní cvičební
úbory. Modré tričko a skládanou sukýnku.
Po škole pracovala, jako většina lidí z Oder ve zdejší továrně. Tehdy se jí
říkalo „Optimitka“. V létě si také přivydělávala pěstováním stromků. Zde
pracovala, až do důchodu. Vydělala si dost peněz, pracovní prostředí a pracovníci
byli příjemní. Jedna z méně příjemných prací bylo nanášení laku na míče.
Jeden její syn zůstal po válce ve Švýcarsku, to ale Elfrídu netrápilo.
Komunisté to ale brali jinak, služba Veřejné bezpečnosti zjišťovala, jak se učí a
jestli nemá problémy se zákonem. Syn byl veselý, měl spoustu přátel a neměl
s nikým problémy. Policistům musela předložit dopisy, které jí její syn posílal.
28
Chtěli vidět první i poslední. Elfrída říkala jen pravdu a ta byla také na papírech. I
přesto nikam nemohla jezdit, ani ho navštěvovat či s ním byt jinak v kontaktu.
Důchod paní Říčánková dostala v 54 letech a poté už za svým synem směla jezdit
a i on mohl za ní. V kontaktu byla také s ostatními přáteli a kamarády. Mnoho se
jich vracelo z Ruska a paní Říčánková měla kontakty a tak je rozdělovala
k rodinám. Někteří z nich v Rusku zůstali, někteří přijeli brzo a někteří až za deset
let. Jezdily také autobusy, ve kterých paní Říčánková působila jako překladatelka,
protože skoro nikdo neuměl česky.
V té době doma mluvili jen německy a tak s dětmi musela dělat domácí
úlohy a učit je česky. Vždy pro ni bylo snazší mluvit německy. Rodina se dodnes
cítí spíše německého původu.
Situace zbytku rodiny v Německu byla ze začátku zlá. Vše bylo zničené a
kromě 50kg osobních věcí nic neměli. Ale i přesto se usadili. Sourozenci se už
nechtěli vrátit a nikdy se na toto téma s paní Říčánkovou nebavili. Čím byli starší,
tím víc je to táhlo domů, ale nikdy nepřišli. A po roce 1989 se už nikdo z rodiny
do Česka nevrátil. Ještě v minulosti zde jezdily autobusy s lidmi, kteří tu za války,
nebo před ní bydleli a probíhaly výměnné pobyty. Tyto výměnné pobyty probíhají
někdy i dnes. V Německu dokonce vznikl časopis, který vydávají tamější Češi.
Dnes je paní Říčánková se svým životem spokojená. Nepřipadá jí, že by se
v Německu měla lépe. Za svůj život byla sice párkrát odsuzována za svůj původ,
ale bere to tak, že mnoho ostatních Němců se mělo mnohem hůř.
Fotografie najdete v přílohách číslo: 35– 39
29
6.3 Milan Konrád
Milan Konrád se narodil ve třicátých letech ve Vítovce. Rodiče pocházeli
z Kyjova, kde pracovali na statku, který jim ale nepatřil. Hledali něco svého. Ve
Vítovce byl volný statek, proto se tam nastěhovali. Na tomto statku se pan Konrád
narodil. Statek se musel celý vystavět, protože to byly jen čtyři holé zdi. Statek
patřil jeho otci a bratru. Byli jedinou českou rodinou, zbytek Vítovky byl
německý. Česky se domluvil pouze na statku. Češi se od Němců izolovali a
neměli s nimi žádné kontakty. Otec byl jediný, kdo uměl německy, a proto se jen
on bavil s Němci. Na statku občas pracovali sezonní dělníci, kteří pocházeli
z Čech aze Slovenska.
Pan Konrád navštěvoval školu, která byla vystavěna v letech 1911-1912,
vystřídalo se zde šest učitelů. Do školy začal chodit v roce 1944, později do
měšťanky – dnešní Základní školy J. A. Komenského v Odrách. Tam dochodil
pětitřídku. Ve škole postupně zapomínal česká slova, učil se vše v němčině, česky
se začalo mluvit až po převratu, roku 1948.
Když šli Rusové v roce 1944 od Tošovic z lesů (tehdy chodil M. Konrád
do školy), začaly v 10hodin houkat sirény a děti musely opustit školu a schovat se
do lesa před náletem amerických letadel, nařídila to tak Třetí říše. Ruské jednotky
zůstaly v Odrách, v okolí Dělnického domu.
Po konci války byl v Odrách zřízen lágr, kde byli odsunuti Němci. Němce
tam hlídali Češi, kteří byli přísní. V Jakubčovicích bylo v roce 1948 zřízeno
komunistické vězení, zatčení vězni museli pracovat v lomu.Němci museli odejít a
mohli si vzít s sebou jen 5 kg věcí.
V roce 1948 přišla konfiskace statku Konrádových. Rodina si proto
koupila dům po Němcích, stál jen 100 000 Kčs i s vybavením, které tam původní
obyvatelé ponechali. Novými obyvateli Vítovky se stali Slováci a Valaši.Mezi
obyvateli po válce nebyly spory. Později Milan Konrád začal pracovat
v Optimitce, jezdil s vozíkem a převážel chemikálie.
Po roce 1989 začali bývalí němečtí usedlíci navštěvovat svá rodná místa,
např. nechali na hřbitově opravit pomník. Milan Konrád usuzuje, že to není
špatné, ale dnešní situace v obci je dobrá a tak má také zůstat (viz Benešovy
dekrety). Rodině byl v restituci vrácen statek, ale ne celý.Statek nakonec rodina
prodala a je z něj dnes pila. Vítovka má dnes 300 obyvatel a z bývalé školy je
nyní hospoda „Na konci světa“.
30
6.4Olga Fojtíková
Během druhé světové války bydlela u tety ve Vídni. Odjížděla tam, když jí
bylo 11 let, bylo to v den, kdy začala válka v Polsku. Ve Vídni žila až do svých
16 let. Ve Vídni v desátém okrsku tehdy žilo hodně Čechů. Bylo to začátkem
října, proto hned nastoupila do školy. Musela opakovat první třídu. Po Vánocích,
ale přestoupila do druhé třídy. Do 14 let byla na základní škole a pak dva roky
dělala obchodní školu, která jí byla k ničemu. Z Vídně se vracela s tetou domu na
prázdniny. Přijeli kolem poledne a do večera teta obdržela vzkaz, že se musí vrátit
domu, že její byt bombardovali. Tetin byt trefili nešťastnou náhodou. Původně
chtěli trefit garáže s auty naproti. Tady měla dva měsíce prázdnin, ale pak musela
jít pracovat někde do rodiny. Šla do Heřmanic, kde byly dvě malé děti. Více
musela pracovat na poli, než se starat o děti. Jednou za 14 dní v neděli mohla
chodit domů. Musela chodit pešky. Chodila kolem Heiparku až do Heřmanic.
Když šla fronta, chtěla jít domů k mamince, protože tatínek nebyl doma.
Musel narukovat za Tošovského starostu a octnul se až ve Francii, kde se dostal
do zajetí a kde zůstal až do konce války. Když ho pustili, šel do Čech, kde ho zase
zavřeli. Jelikož byl zedník, měl hodně práce, a dostával se i mezi lidi, kteří mu
někdy dávali jídlo a pití. Asi rok byl věznění v Čechách. Vrátil se domu na Petra a
Pavla v roce 1946. Na druhý den byla neděle a probíhal transport, kterým měli b
také odvezeni, ale tatínek neměl žádné oblečení, protože jim všechno vzali, a
proto neodjeli.
Bydleli v Tošovicích. Jednoho dne, když tam Němci hnali všechen
dobytek a začali se stahovat vojáci, tak se maminka musela schovat, protože byla
Češka. Měla další dva sourozence.Maminka se s tatínkem seznámila, když
pracovala u jedné rodiny. Tatínek pocházel z Tošovic a maminka pocházela ze
Spálova a asi týden tam bydleli. Sestra tam zůstala dělat služebnou a paní Olga s
bratrem a maminkou se vrátili.V Tošovicích z vrchního baráku k nim do vesnice
vždycky běhaljeden kluk, který jim vždy oznámil, co se děje. Když už Rusi
přicházeli tak se děvčata utíkaly rychle schovat. Schovávaly se pod postel. Bylo
jich 7 děvčat. Když je nemohli najít, tak zase odešli. S takovým strachem žily dost
dlouho.
V Tošovicích byli všichni Němci, až na její a ještě jednu rodinu.
Jelochovice byly taky Německé. V Odrách to bylo trochu promíchané a ve
31
Vítovce taky. Paní Olga 5 let vůbec nežila v Tošovicích, to bylo, když bydlela u
tety ve Vídni.
Její tatínek všude jezdil na kole, a maminka chodila pomáhat sedlákům,
aby měli co jíst. Většinou tady žili bohatí Němci, ale našli se i chudí sedláci.
Pamatuje si jednu příhodu z dětství. Měla 5 let. Psal se 1931 rok a maminka byla
v prádelně. Musela hlídat bratra, který měl 3 roky. Bratr byl maminčin ocásek a
ona ho musela hlídat. V Tošovicích byl kamenný schod a chtěla mu ukázat, jak
skáče zajíc. Spadla a do teď má na čele jizvu.
Když se vrátila z Vídně, tak jí bylo 16 let. Teta byla taková, že se nikdy
nechtěla schovávat do sklepa, když byly nálety. Po tom náletu, kdy jí
zbombardovali byt, tak dostala náhradou jiný v úplně jiném okrese.
Paní Olga se dostala do Optimitky v 1947 roce a dostala jí tam jedna
známá paní. Tehdy neuměla ani slovo Česky. Necítila se tam moc dobře.
Pracovala tam u stroje.
PAMATUJETE SI, JAK BYLI ODSUNUTÍ NĚMCI Z TOŠOVIC?
Bylo to asi na třikrát. Moc si toho už ale nepamatuje. Shromáždili se na
nádraží a pak byli odvážení vlaky do Německa, kde je taky, ale moc dobře
nepřijímali. Němci ještě nebyli pryč a noví Češi už tady byli nastěhovaní. Hodně
lidí se nastěhovalo z Valašska. Nejdřív přišly asi dvě rodiny Fojtíkových z
Valašska. Němci museli u nich pracovat a pak odejít jim tady nechat místo své
vlastní místo. Někteří počítali s tím, že tady zůstanou a budou Čechům sloužit, ale
nemohli kvůli odsunu. Její rodina měla taky jít na odsun, ale tatínek opravdu
neměl žádné oblečení. Rusi zase vzali její oblečení, které viselo na šnůře. Doma
mluvili jenom německy. Její maminka se musela učit německy, když šla sloužit a
paní Olga když šla sloužit, tak se musela naučit česky. V některých rodinách
sloužili i někteří ze Spálova a tak se muselo vždycky učit druhý jazyk. Ty časy
byly velmi těžké. Smíšené manželství jsou úplně špatné. Nedej Bože, aby se stalo
něco podobného jako za druhé světové války. Smíšené rodiny se pak musely
rozhodovat, co pro ne bude lepší. Jestli zůstatnebo jít na odsun.
Otec mel 8 sourozenců. Jedna sestra se přestěhovala do Vídně. Dva bratři padli za
první světové války v Rusku. Další se oženil v Opavě. Jedna sestra bývala tady ve
Fulneku pod kapličkou. O dalších nám není známo.
32
Chtěli jim vzít jejich dům a z toho postavit obchod. Je chtěli vystehovat.
Rodina Fojtíků nechtěla, a proto si musela vzít navíc dva hektary pole, aby mohli
zůstat. Měli jen kozy a ještě museli dávat komunistům nějaké výrobky z toho
pole. Jak šla fronta, tak jim střelili bombu do domu. Tatínek, když se vrátil, tak to
všechno rychle opravoval. Musela odejít s Optimitky, aby se mohla starat o
maminku. Když odešla s Optimitky tak pak pracovala v Retexu až do důchodu.
Přehazovali si jí tam z místa na místo a ona jim musela ve všem vyhovět, protože
jí pustili na dovolenou na týden k tetě. Chtěli ji dokonce zabavit i valašské
papuče, které mela pro tetu.
Vdala se po roce 1947 a to jí bylo 19 let. S manželem se pak přestěhovali
do baráku, kde bydlela její sestra, a její bratr bydlel v Tošovicích, kde se učil
krejčím. Když ale přišel převrat tak skončil a už se pak nemohl doučit. Šel pak
sloužit. Sestra zůstala sloužit na Spálově.
KDE SE VÁM ŽILO LÉPE, V TOŠOVICÍCH NEBO VE FULNEKU?
Její muž zemřel v 69 roce, takže velmi brzo. Musela si všechno obstarat
sama. Vychovávala sama dvě děti. V 70 roce se děti odstěhovaly a ona zůstala na
chalupě sama. Musela si tam všechno opravovat sama, a ještě k tomu musela
chodit do práce. Mela ten život všelijaký, plný práce.
Její švagrová bydlela na východním Slovensku. Mela ještě další tři
sourozence. Nejstaršího syna nechali doma, ale jí a její další dva sourozence
odvezli do Palkovic, kde musela pracovat. Její sestřenice se dostala do Tošovic,
kde pracovala a dostala tady pak i švagrovou paní Olgy. Tak se poznala její
švagrová s jejím bratrem. Jej sestra poznala svého manžela na Spálově. Byl to
pekař a na Spálově se vzali.
DOŠLO V TOŠOVICÍCH K NĚJAKÉ POTYČCE MEZI RUSY A NĚMCI?
Došlo. Rusové proháněli děvčata.
Její bratranec hlídal v lágru v Tošovicích, ale proto, že nechtěl byt tak
přísný, dostal se do uranových dolů do Jáchymova, kde onemocněl a brzo zemřel.
BYLO TADY VIDĚT, KDO BYL PRO ADOLFA HITLERA?
To paní Olga tak moc neví. Nežila tady v těch letech. V Heřmanicích to
bylo všechno proněmecké. Bývaly i nálety.
33
KUDY SE NĚMCI STAHOVALI?
Od Fulneku na Odry. Brali sebou i dobytek. Ani jí moc nedávali najevo,
že je se smíšené rodiny. Pracovala totiž u jedné rodiny jako služka a neměla
žádný problém. Ani tatínek ne. Bylo jich 15, co je dali k sedlákům do vesnice
Kladíky. Museli u nich pracovat a neuměli ani slovo německy. Ti sedláci je často
zkoušeli, jestli opravdu neumí německy, nebo jestli to jen hrají. Na jaře je vzali
zpátky do Tošovic.
LÍBIL SE VÁM ŽIVOT VE VÍDNI?
Kdyby nebylo té války, tak by se tam měla úplně královsky. Mohla pracovat
někde v bance, nebo někde na nějakém vysokém místě. Kdyby uměla česky, tak
by mohla pracovat v Optimitce někde v kanceláři. S maminkou a manželem pak
musela mluvit česky.
Fotky najdete v přílohách číslo: 41 - 46
34
6.5 JAN JAKUBÍK
Rodina Jakubíků se do obce Tošovic přistěhovala. Přišli tady z Valašska a
měla v této době pět dětí. Nejsou tedy původními obyvateli, ale již z dřívějška zde
mají kořeny. K dnešku má pan Jakubíkdevět sourozenců, je na důchodě, zajímá se
o historii Tošovic a stará se zde o místní kostel. Co se týče obce, v dnešní době
registruje 210 obyvatel.
Podle výkladu pana Jakubíka byli původní obyvatelé vesnice ryze
německé národnosti. Ale nepodporovali Hitlera a žili v klidu s ostatními. Co se
týče škod a ztrát, Tošovice nezaznamenávají velké škodyani ztráty na životech.
Jak nám bylo řečeno,v malých obcích neprobíhalo velké bombardování ani žádné
„hrůzy“.Ovšem co se týče tošovickéhokostela nebyl na tom vůbec dobře. Kostelu
bylaponičena fasáda i věž, a byl ukraden zvon. V devadesátých letech 20. století
se zde konaly různé sbírky. Dnes má kostel nový zvon, který nese jméno Martin.
Později kostel zabrali Rusové, kteří si z něj udělali ubytovnu a poráželi zde
dobytek. Naštěstí se vše opravilo. O to, že kostel stojí, se zasadil Richard
Hercmanský, zástupce v říšském sněmu. V roce 1913 začaly opravy a stavba
nového kostela, byla roku 1916 dokončena. Věci z původního kostela byly
uloženy v Zemském muzeu v Opavě, ale muzeum bylo zasaženo granátem, takže
dnes už tam můžeme nalézt pouze zbytky. Za zmínku také patří hřbitov, který se
váže ke kostelu a na kterém jsou pohřbeny některé staré německé rodiny. Tudíž je
to česko-německý hřbitov.
V roce 1945 proběhl odsun místních německých obyvatel. Češi měli
velkou zlost na Němce,a tak si ji vybíjeli i na bezbranných. Na odsun si s sebou
mohli vzít jen nejnutnější věci. Vše se odvíjelo od principu, že zde nemůže zůstat
jediný Němec. Výjimkou byla rodina Mechlových, kteří žili ve smíšeném
manželství. V této rodině byla žena Češka a pan Mechl Němec, nemluvícíČesky.
A rodina Heinových, která měla původ z Německa. Zde byl muž Němec a žena
Češka, pocházející ze Spálova. Jinak všichni žijící Němci byli vyhnáni.
Co se týče kontaktů s německou stranou v devadesátých letech, byly velmi
kamarádské, obyvatelé Tošovic o ně měli zájem, a setkávali se v dobrém. Němci
by se sem rádi vraceli, ale dnes už jich ubývá. V místním, již tolikrát zmíněném
kostele můžeme dokonce spatřit sochu sv. Martina, kterou Němci Čechům
darovali.Fotografie najdete v přílohách číslo: 47 - 50
35
6.6 Dokument: Herta Stach – Sedláčková, Pamětnice
Tento dokument jsme dostali při návštěvě Oderského muzea. Paní Herta se
narodila v Odrách. Její otec se jmenoval Herman Stach a její matka se jmenovala
Elza Stach. Oba rodiče byli Němci. Její otec i dědeček byli spoluzakladatelé
levicové komunistické strany. Otec byl předseda závodní rady Optimit. Matka
Elza neboli Alžběta byla vyslána do SSSR jako první delegátka z Oder.
Alžběta Stachová ve 41letech byla tovární dělnice v Optimitu. Její manžel
byl u vojska. Byla to Němka, která se hlásila k radikálním komunistům. Pomáhala
rusům k útěku a dávala jim zbraně. Obstarávala jim cigarety a chléb. Ve vězení
zemřela 13.1. 1945.
Když začala válka, bylo paní Hertě 10 let. 10.10. 1938 do Oder vjížděly
první německé tanky. Celé Odry jásaly, pekly koláčky, čekaly Němce na náměstí,
ale rodina paní Herty po předzvěstech, které měly, tak věděly, že příjezd Němců
nehlásá nic dobrého. V Odrách žilo 95% Němců a zbylých 5 % byly české rodiny,
které pomáhaly různým zajatcům. Paní Herta taky pomáhala. Popisuje, jak jezdila
do Oderského lesa na kole a vozila jídlo, oblečení a v krabici od vložek ruční
granáty.
V roce 1944 pomáhala paní Herta ještě s celou svou rodinou čtyřem
sovětským zajatcům při útěku. Dávali jim jídlo, šaty, ruční granáty, mapy, střelné
zbraně. Nakonec při přestřelce tři sovětské zajatce zastřelili a jeden, který přežil,
Dimitrij Novikov se vrátil, jelikož nevěděl, co má dělat. 1.7.1944 jako obvykle
babička napekla koláče a paní Herta jela na kole na smluvené místo. Když tam
Dimitrije nenašla, vložila jídlo do vydlabané vrby. Všimla si, že jí pozorují dva
muži. Večer k nim domů přišli Němci se zatykačem. Vzali její matku i jí. Později
její babičku i švagrovou. Jí a její matku odvezli do Nového Jičína, kde bylo
vězení. V zatykači stálo, že je zavřená proto, že pomáhala sovětským zajatcům, a
že jednomu z nich obvázala ránu. Všechny prozradil Dimitrij Novikov, se kterým
nevíme, co se stalo. Její matku dvakrát zmlátili až do mdlob, nezvládala německé
mučení, a proto se oběsila na řemenu od šicího stroje, který tam měla její
spoluvězenkyně. 13.1.1945 Elza Stach umírá. Herta měla jet do Berlína na soud,
aby si vyslechla rozsudek. Soud byl ale odložen, jelikož se chýlil konec války a
všechno šlo velmi pomalu. 2.5.1945 byla podmínečně propuštěna a řízení bylo
zatím přerušeno.
36
V květnu roku 1944 byl povolán její otec (bylo mu 50 let) na frontu
k námořnictvu. Z fronty byl převezen do britského vězení. Po válce jim Němci
chtěli zabavit dům. Na jaře v roce 1947 se otec vrátil ze zajetí v německé
uniformě. V roce 1947 získala zpátky své státní občanství a byl jí vrácen dům.
Herta se nikdy nehlásila ke komunistům, dle jejího názoru byli nejhorší. Na
základní škole měla samé jedničky, a proto chtěla po válce dále studovat, ale
nebylo ji to umožněno. Dostala zaměstnání v továrně jako účetní.
Na konec dokumentu paní Herta Stach prohlásila: „PROŽILA JSEM
NÁDHERNÉ DĚTSTVÍ“
Paní Herta žije do dnes v Odrách. Má sestřenici Hermínu Balerovou, která
ale neměla po našem kontaktování zájem o rozhovor.
Fotografie najdete v přílohách číslo: 51 – 52
37
6.7 Návštěva Státního okresního archívu v Novém Jičíně
Navštívili jsme Státní okresní archiv v Novém Jičíně. Pracovali jsme v
badatelně, ve které jsme strávili následujících 5 hodin. Mohli jsme využívat
notebooky, zápisníky, fotoaparát (bez blesku - kvůli ozáření archiválii = možné
poškození). Prve jsme si museli vybrat, jaké dokumenty si chceme prohlédnout.
Následně vyplnit registrační lístek s přesnými katalogovými čísly jednotlivých
dokumentů, které byly během 30 min obstarány. Byly nám zapůjčovány pouze po
jednom dokumentu a po jeho navráceni jsme si mohli zapůjčit další. Nad
dokumenty jsme se párkrát i docela zakašlali a zhrozili nad stavem dokumentů.
Mnohé byly z části pozřeny myšmi a moly.
Dokumenty jsme pročítali,
přepisovali, fotili, skenovali a díky nim jsme získali velkou část informací, o
přilehlých vesnicích Oder.
Také jsme se snažili vyhledat jména příbuzných osob, se kterými jsme se
setkali. To se nám většinou nedařilo, jelikož dokumenty byly opravdu rozsáhlé, a
proto bylo snadné některá jména přehlédnout. Některé dokumenty byly také i
sporadické, z důvodu skartace dokumentů z let 39-45, které byly považovaný za
nevyhovující z hlediska německých informací. Většinu dokumentů jsme museli
parafrázovat a ručně přepisovat buď do sešitu, nebo elektronicky a některé
grafické úpravy dokumentů jsme zachytili digitálně. Pracovníci archívu byli
příjemní a ochotní. Sehnali vše, co jsme potřebovali a poradili, jaké dokumenty
by nám ještě mohly být užitečné. Díky nim jsme se dostali i k dokumentům, které
ještě nejsou veřejnosti přístupné, protože archív je nestačil zkatalogizovat. Práce
ubíhala velice rychle a šla dobře od ruky. Bylo velice zajímavé si tyto staré
záznamy prohlížet. Některé informace byly pro nás zbytečné, ale jiné byly velice
užitečné.
Nejvíce nás zaujaly tyto dokumenty:
•
Ohlašovací knihy (knihy, které sloužily pro registraci občanů, kteří byli
zapisováni jako obyvatelé Oder)
•
Spis Úřední soud v Odrách(obsahuje informace o trestech, přečinech,
přestupcích a působnosti soudu v Odrách)
•
Trestní listiny(obsahující přečiny a přestupky občanů)
- Oznámení o zamítnutí státního občanství
- Potvrzení o dočasném a trvalém pobytu v Odrách
- Potvrzení domovské příslušnosti, zachovalosti stálého bydliště
38
•
Seznam příslušníků bývalé německé branné moci (v rámci spisu internační
tábor jsme prošli tyto seznamy)
Obsahuje:
-
seznamy lidí, kteří byli integrování
-
seznamy lidí, kteří nebyli integrování
-
seznamy lidí, kteří pracovali v kamenolomu v Jakubčovicích
-
seznamy lidí, kteří byli dodáni do vojenského, zajateckého tábora
-
seznamy lidí, kteří se převáděli do Hranic a Vítovské železárny
-
seznam internovaných válečných zajatců
Obecně obsahuje jméno, rodné jméno otce a matky, členství rodiny, adresa, kde
byl zajat, matriční číslo (většinou chybí), druh zajištění (chybí), státní občanství
v roce 1938, hodnost, poslední vojenský útvar, národnost, povolání, schopnost
práce, působiště
Seznam internovaných s uvedeným povoláním, popřípadě i členstvím
v německé organizaci NSDAP, SA, HJ apod.Obsahujejméno a příjmení, datum
narození, povolání, poslední bydliště, jméno otce, matky, poznámka (NSDAP,…)
Tento seznam obsahuje535 jmen žen a z toho 170 bylo v NSDAP, 391 jmen mužů
a z toho 200 v NSDAP.
39
6.8. DOMOV DUCHODCU
V červnu 2012 jsme navštívili Domov důchodců v Odrách s plánem představit
náš projekt a provést dotazníkové šetření. Představení projektu trvalo přibližně 20
minut. Na počátku jsme položili obecnější dotazy do pléna klientů, jako např.: Co
je to odsun?, Víte, jakým způsobem bylo zacházeno s Němci při odsunu?, Je
z Vás někdo německého původu? Na první dvě otázky většina klientů odpověděla
správně. Na třetí otázku odpověděla kladně jedna klientka.
Po přednášce následovalo dotazníkové šetření. V rámci něj byly položeny
klientům tyto otázky:
1. Byla Vaše rodina nějakým způsobem ovlivněna druhou světovou
válkou?
2. Rozdělila druhá světová válka vaši rodinu?
3. Setkal jste se už někdy s nějakým pamětníkem tady v Odrách?
4. Byl někdo z Vaší rodiny odsunut?
5. Myslíte si, že by se takové dění mohlo opakovat v dnešní době?
6. Jak hodnotíte náš projekt?
Odpovědi většiny klientů zněly:
Ad 1) jen z 15 lidí 3 odpověděli, že byli ovlivněni druhou světovou válkou.
Jednomu klientovi zavřeli strýce do vězení a rodina byla pracovně nasazena
v Německu. Matka klientky byla nucena šít pro německou firmu oděvy.
Ad 2) Jen dva lidé odpověděli ano. Samotná jedna klientka byla poslána na
převýchovu, byla dostatečným árijským dítětem. Jejím otcem byl Němec a
matka byla českého původu.
Ad 3) Jen jeden člověk odpověděl kladně.
Ad 4) nikdo neodpověděl kladně.
Ad 5) Odpovědi byly různé. Někteří odpovídali ano, možná, ne.
Ad 6) Projekt byl hodnocen slovy pěkný, zajímavý, nic mi to neříká, dobrý,
profesionální – „člověk si připomene tehdejší dobu a obnoví si vzpomínky.“
Návštěva Domova důchodců, setkání s klienty, byla velmi příjemná. Obávaly
jsme se prve, jak lidé zareagují na dané téma, ale setkaly jsme se se zájmem,
40
ochotou. Někteří klienti nakonec přiznali, že není lehké pro ně vzpomínat na
danou minulost, ale pochopili, že je důležité o těchto, ještě teď někdy
tabuizovaných tématech, mluvit.
Dalším krokem v rámci projektu bylo vypracovat didaktické lekce, které
budou využitelné v rámci výuky různých vyučovacích předmětů, jako např.
občanské výchovy, pedagogiky, multikulturní výchovy, sociální pedagogiky,
psychologie.
41
6. 9. SETKÁNÍ S ŽÁKY NAŠÍ ŠKOLY
V průběhu 2. pololetí 2012 jsme odprezentovali projekt a vyzkoušeli lekce
s žáky naší školy. Na počátku jsme položili zase obecnější dotazy žákům, stejně
jako tomu bylo u klientů v Domově důchodců.
Po prezentaci opět následovalo dotazníkové šetření. V rámci něj byly
položeny žákům tyto otázky:
1. Dozvěděli jste se z vyprávění svých rodičů či prarodičů zda byla Vaše
rodina nějakým způsobem ovlivněna druhou světovou válkou?
2. Pokud ano, zmínili se i o tom, zda se někteří příbuzní museli
z Československa vystěhovat z důvodu odsunu Němců?
3.
Setkali jste se už někdy s nějakým pamětníkem tady v Odrách?
4. Myslíte si, že by se takové dění mohlo opakovat v dnešní době?
5. Jak hodnotíte náš projekt?
Většina žáků s tématem odsunu nepřišla do styku, jen ti, jejichž prarodiče
popřípadě rodiče byli německého nebo poloněmeckého původu. Hodně žáků na
druhou stranu přiznalo, že jejich rodiny, které bydlí v oblasti okresu Nového
Jičína a Opavy, mají některé z nich rodinné domy po Němcích. Většina
odpověděla na 3. otázku záporně. Podle některých válečné konflikty a nesoulady
ve společnosti mezi lidmi vždy existovaly a budou existovat, ale právě takové
projekty jsou tady od toho, aby se lidé poučili a nečinili stejné chyby jako jiní
v minulosti. Projekt byl hodnocen povětšinou slovy bezva, pěkný, zajímavý a
senzační.
42
6. 10. DIDAKTICKÁ LEKCE 1 - BOJ ZA PRAVDU
Název lekce: BOJ ZA PRAVDU
Téma: DOBRO A ZLO
Klíčové kategorie: politika, historie, svoboda slova, společnost, média, válka
Předmět: Občanský výchova, Dějepis, Právo, Rodinná výchova, Psychologie
Obtížnost: 2
Předpokládaný čas: 90 min.
Pomůcky: příběh, papíry, tužky, symboly, plakáty, pracovní listy, lepidlo a
nůžky, filmový dokument
Cíle:
-
Studenti pochopí a vysvětlí pojmy: vlastenectví, odboj
-
Studenti porovnají rozdíly DOBRA a ZLA
-
Spolupráce studentů v rámci skupin
Postup:
Evokace:
1. Rozdělíme studenty do skupin po 4. Vyzveme studenty, aby na základě předložených obrázků
(symbolů), které dostanou nastříhané v obálce, tyto znaky rozdělili do dvou skupin tak, aby skupinu
symbolů spojovala společná charakteristika jedním slovem. (příloha č. 1 – vytisknout 2x)
2. Poté studenti budou přiřazovat z druhé obálky jednotlivá slova, která budou opět rozstřihaná a
promíchaná k již roztříděným symbolům tak, jak jim nejvíce dle jejich představ evokuji s daným
obrázkem. (příloha č.2)
3. Nakonec poslední dva termíny - DOBRO a ZLO, přiřadí k danému sloupci
4. Symboly společně se slovy lepí studenti na plakáty, aby mohli po skupinové práci své roztřídění
prezentovat před ostatními
5. Učitel se dotazuje při prezentaci skupin u jednotlivých plakátů, proč rozdělili symboly a slova tak,
jak je mají nalepené na plakátu a jaké pocity a dojmy ve studentech jednotlivé symboly vyvolaly
Uvědomění si významu informací:
43
Nejprve si přečteme příběh paní Herty Stach.
PŘÍBĚH
Paní Herta se narodila v Odrách v roce 1928. Její otec se jmenoval Herman
Stach a její matka se jmenovala Elza Stach. Oba rodiče byli Němci. Její otec i
dědeček byli spoluzakladatelé levicové komunistické strany. Alžběta Stachová,
matka paní Herty pracovala jako tovární dělnice, manžel byl u vojska. Byla to
Němka, která se hlásila k radikálním komunistům.
Když začala válka, bylo paní Hertě 10 let. 10. 10. 1938 do Oder vjížděly
první německé tanky. Celé Odry jásaly, pekly koláčky, čekaly Němce na náměstí,
ale rodina paní Herty po předzvěstech, které měly, tak věděly, že příjezd Němců
nehlásá nic dobrého. V Odrách žilo 95% Němců a zbylých 5 % byly české rodiny,
které pomáhaly různým zajatcům. Matka paní Herty za války pomáhala Rusům
k útěku, obstarávala jim cigarety, jídlo a zbraně. Herta se také podílela na pomoci.
Ruští zajatci se skrývali v okolí Oder, Herta jezdila do oderského lesa na
kole, vozila jídlo, oblečení a v krabici od vložek ruční granáty.
V roce 1944 rodina Stachova pomáhala čtyřem sovětským zajatcům, kteří
utekli z nacistického vězení. Do úkrytu jim nosili jídlo, šaty, ruční granáty, mapy,
střelné zbraně. Po prozrazení, Němci tři sovětské zajatce zastřelili a Dimitrij
Novikov, který jako jediný přežil, se vrátil, jelikož nevěděl, co má dělat.
1. 7. 1944 jako obvykle babička napekla koláče a paní Herta jela na kole na
smluvené místo. Když tam Dimitrije nenašla, vložila jídlo do vydlabané vrby.
Všimla si, že jí pozorují dva muži. Večer k nim domů přišli Němci se zatykačem.
Vzali její matku i jí. Později její babičku i švagrovou. Jí a její matku odvezli do
Nového Jičína, kde bylo vězení. V zatykači stálo, že byly uvězněny pro velezradu
a za pomoc nepříteli - sovětským zajatcům. Všechny prozradil Dimitrij Novikov,
jeho další osud není znám.
Ve věznici v Novém Jičíně její matku dvakrát zmlátili až do mdlob,
nezvládla německé mučení, a proto se oběsila na řemenu od šicího stroje, který
tam měla její spoluvězenkyně.
13. 1. 1945 Elza Stach umírá. Herta měla být souzena v Berlíně. Soud byl
ale odložen, jelikož se chýlil konec války. 2. 5. 1945 byla podmínečně propuštěna
a řízení bylo zatím přerušeno.
V roce 1947 získala zpátky své státní občanství a byl jí vrácen dům. Herta
se nikdy nehlásila ke komunistům, dle jejího názoru byli nejhorší. Na základní
44
škole měla samé jedničky, a proto chtěla po válce dále studovat, ale nebylo ji to
umožněno. Dostala zaměstnání v továrně jako účetní.
Paní Herta žije dodnes v Odrách, a i přesto, co všechno prožila,
prohlašuje: „PROŽILA JSEM NÁDHERNÉ DĚTSTVÍ“
Po příběhu rozdělíme studenty do skupin po 4. Po přečtení příběhu rozdáme
každé skupině tištěný text příběhu paní Herty. S příběhem budou studenti dále
pracovat tak, že na plakát nadepíši velkými písmeny - NÁZOROVÝ STŘET.
Skupina určí mluvčího, který výsledek jejich práce za pomoci ostatních členů
bude prezentovat dalším skupinám. Jednotlivé skupiny odpovídají na tyto otázky:
1. Co podle vašich představ bylo v příběhu pozitivního a co negativního?
2. Myslíte si, že podobný příběh lze najít i v dnešní době? Pokud si myslíte, že ano, pokuste se uvést
příklad.
3. Proč si myslíte, že někteří lidé se v tehdejší situaci přidali na stranu fašistů či zůstali na straně
komunistů? A co toto rozhodnutí pro ně znamenalo?
4. Jak vy sami byste reagovali, kdyby se měnil politický systém ve vašem okolí? (Například demokracie x totalita)
5. Jak si myslíte, že v příběhu dopadl Dimitrij Novikov, o kterém se dodnes nic neví?
6. Jak byste se vy sami zachovali v jeho roli (Dimitrie Novikova)?
7. Myslíte si, že matka v příběhu zvolila způsob sebevraždy jako správné řešení dané situace? Jestliže si
myslíte, že bylo její řešení správné, pak tento názor zdůvodněte.
Poté mluvčí skupiny názory prezentuje před ostatními a skupiny na jejich
odpovědi nereagují. Závěrem shrneme nejdůležitější a nejzajímavější názory a
odpovědi.
Reflexe:
Rozdáme studentům do skupin velké archy papírů. Každý student si vybere jeden
obrázek ze skupiny dobra a jeden ze skupiny zla. Každý si nalepí na velký arch
svoje obrázky a budou vypracovávat mentální mapu. Do myšlenkové mapy budou
psát další slova, které se jim s daným slovem pojí ve spojitosti s dnešní dobou.
Necháme jim 10 minut na vypracování úkolů a poté každý předvede svůj plakát.
45
Na konci lekce studenti vyjádří své pocity z práce na jednotlivých úkolech a
zároveň se vyjádří, co jim lekce dala.
Na závěr hodiny můžeme promítnout filmový dokument, ve které vystupuje paní
Herta Stach, a tím se studenti přesvědčí o opravdivosti tohoto životního příběhu.
Filmový dokument se jmenuje Neznámí hrdinové, vysílaný na ČT 24
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznamihrdinove/210452801390029-neznami-hrdinove-pohnute-osudy/
Příloha č. 1 didaktické lekce - Zlo
46
Dobro
47
Příloha č 2
VÁLKA
MÍR
MUČENÍ
ČISTOTA
POHROMA
NADĚJE
SMRT
POHODA
48
OTROCTVÍ
ROVNOVÁHA
MANIPULACE
LÁSKA
DOBRO
ZLO
Příloha 3
PŘÍBĚH
Paní Herta se narodila v Odrách v roce 1928. Její otec se jmenoval Herman
Stach a její matka se jmenovala Elza Stach. Oba rodiče byli Němci. Její otec i
dědeček byli spoluzakladatelé levicové komunistické strany. Alžběta Stachová,
matka paní Herty pracovala jako tovární dělnice, manžel byl u vojska. Byla to
Němka, která se hlásila k radikálním komunistům.
Když začala válka, bylo paní Hertě 10 let. 10. 10. 1938 do Oder vjížděly
první německé tanky. Celé Odry jásaly, pekly koláčky, čekaly Němce na náměstí,
ale rodina paní Herty po předzvěstech, které měly, tak věděly, že příjezd Němců
nehlásá nic dobrého. V Odrách žilo 95% Němců a zbylých 5 % byly české rodiny,
které pomáhaly různým zajatcům. Matka paní Herty za války pomáhala Rusům
k útěku, obstarávala jim cigarety, jídlo a zbraně. Herta se také podílela na pomoci.
49
Ruští zajatci se skrývali v okolí Oder, Herta jezdila do oderského lesa na
kole, vozila jídlo, oblečení a v krabici od vložek ruční granáty.
V roce 1944 rodina Stachova pomáhala čtyřem sovětským zajatcům, kteří
utekli z nacistického vězení. Do úkrytu jim nosili jídlo, šaty, ruční granáty, mapy,
střelné zbraně. Po prozrazení, Němci tři sovětské zajatce zastřelili a Dimitrij
Novikov, který jako jediný přežil, se vrátil, jelikož nevěděl, co má dělat.
1. 7. 1944 jako obvykle babička napekla koláče a paní Herta jela na kole na
smluvené místo. Když tam Dimitrije nenašla, vložila jídlo do vydlabané vrby.
Všimla si, že jí pozorují dva muži. Večer k nim domů přišli Němci se zatykačem.
Vzali její matku i jí. Později její babičku i švagrovou. Jí a její matku odvezli do
Nového Jičína, kde bylo vězení. V zatykači stálo,že byly uvězněny pro velezradu
a za pomoc nepříteli - sovětským zajatcům. Všechny prozradil Dimitrij Novikov,
jeho další osud není znám.
Ve věznici v Novém Jičíně její matku dvakrát zmlátili až do mdlob,
nezvládla německé mučení, a proto se oběsila na řemenu od šicího stroje, který
tam měla její spoluvězenkyně. 13. 1. 1945 Elza Stach umírá. Herta měla být
souzena v Berlíně. Soud byl ale odložen, jelikož se chýlil konec války. 2. 5. 1945
byla podmínečně propuštěna a řízení bylo zatím přerušeno.
V roce 1947 získala zpátky své státní občanství a byl jí vrácen dům. Herta
se nikdy nehlásila ke komunistům, dle jejího názoru byli nejhorší. Na základní
škole měla samé jedničky, a proto chtěla po válce dále studovat, ale nebylo ji to
umožněno. Dostala zaměstnání v továrně jako účetní.
Paní Herta žije dodnes v Odrách, a i přesto, co všechno prožila,
prohlašuje: „PROŽILA JSEM NÁDHERNÉ DĚTSTVÍ“
50
6.11. DIDAKTICKÁ LEKCE 2- Rozdíly společnosti
Téma: Společnost
Klíčové kategorie: společnost, občanská zodpovědnost, lidsko-právní vztahy,
lidská práva
Předmět: občanská výchova, multikulturní výchova, pedagogika, psychologie
Obtížnost: 2-3
Předpokládaný čas: 60-90 minut
Pomůcky: tabule, fixy, papíry
Cíle:
-
Žáci si uvědomí odlišnosti kultur, způsobu myšlení, tradic, zvyků.
-
Žáci budou umět vysvětlit jemné rozdíly mezi danými pojmy.
-
Žáci budou umět zhodnotit situaci ve svém regionu z hlediska rozdílů ve
společnosti.
Postup:
Evokace – Vstupní otázkou pro studenty se stane: Co je podle vás společnost? Jak
se dělí? Jak ji dělíte vy sami? Studenti své dělení společnosti sepíší na papíry.
Mezitím si připravíte klíčové pojmy na tabuli:
1. Ghetto – část města vyhrazená pro určitou skupinu lidí, která byla
odmítnuta většinovou společností.
2. Předsudek – předpojatost, nepříznivý postoj k jevu, člověku.
3. Stereotyp – ustálený, navyklý typ, způsob reagování na něco.
4. Sociální vyloučení – vyloučení člověka na okraj společnosti.
5. Imigrace – přistěhovalectví, přistěhování.
6. Emigrace
- dobrovolné nebo vynucené vystěhování do ciziny
z politických, hospodářských důvodů.
7. Segregace - oddělování, vylučování, způsob rasové diskriminace.
8. Izolace - osamocení, odloučenost, oddělení, oddělování.
9. Azyl – pobyt, který poskytuje daný stát cizímu státnímu příslušníku, aby jej
chránil před zásahem státu jeho příslušnosti.
51
Studenti již rozděleni do několika skupin po 4-5 lidech doplní a sepíší na
skupinový papír vlastní definice pojmů (s předpokladem, že pojmy jsou již pro ně
známy). Nebo jinou možností je v rámci skupin rozdat dvě obálky – 1. obálka
bude obsahovat dané pojmy a 2. obálka vysvětlení pojmů. Úkolem studentů při
této možnosti bude přiřadit vysvětlení k pojmům. Viz příloha č. 1
Uvědomění si:
Na základě těchto pojmů - Azylant, emigrant, imigrant, uprchlík - vytvoří
každá skupina komiksový příběh, který se bude odehrávat v jednom městě.
V příběhu musí postupně vystoupit všechny 4 postavy. Tuto fázi této lekce
můžete i zadat popřípadě jako domácí úkol na příští hodinu, protože jde o časově
náročnější fázi.
Skupiny představí své příběhy ostatním. Poté dostane každá skupina kartičky
s těmito otázkami (viz příloha č. 2):
•
Jak se zachovají k nově příchozím obyvatelům starousedlíci města?
•
Jak se zachovají k nim úřady?
•
Jak by se zachovali k těmto postavám vaši sousedi z vašeho místa bydliště?
•
Jak byste se vy sami zachovali k nim?
Reflexe může být učiněna následujícími způsoby:
a) Každý student sepíše za sebe krátkou úvahu na téma: Společnost v mém místě
bydliště se soustředěním na danou probíranou problematiku azylantů,
imigrantů, emigrantů, ghett…
b) Studenti sami za sebe sepíší báseň téma: Společnost dneška
c) Proběhne diskuse na téma: CO si myslíte o dnešní společnosti ve Vašem místě
bydliště?
52
Příloha č. 1 k didaktické lekci
část
ghetto
města
vyhrazená
pro
určitou
skupinu lidí, která byla odmítnuta
většinovou společností
předpojatost, nepříznivý postoj k jevu,
předsudek
člověku
ustálený, navyklý typ, způsob reagování
stereotyp
na něco
vyloučení člověka na okraj společnosti
sociální vyloučení
imigrace
přistěhovalectví, přistěhování
emigrace
dobrovolné nebo vynucené vystěhování
do ciziny z politických, hospodářských
důvodu…
oddělování, vylučování, způsob rasové
segregace
diskriminace
osamocení,
izolace
odloučenost,
oddělení,
oddělování
pobyt, který poskytuje daný stát cizímu
azyl
státnímu příslušníku, aby jej chránil
před zásahem státu jeho příslušnosti
53
Příloha č. 2 – otázky na kartičkách:
Jak se zachovají k nově příchozím obyvatelům starousedlíci města?
Jak se zachovají k nim úřady?
Jak by se zachovali k těmto postavám vaši sousedi z vašeho místa
bydliště?
Jak byste se vy sami zachovali k nim?
54
7 Dojmy studentů
… První pocit z projektu a jeho tématu - strach. Jelikož jsem si vůbec
nedokázal představit, jak by bylo možné obsáhnout takový kus období do jedné
práce. A po zjištění obsahu praktické části, se mi taky neudělalo zrovna nejlíp.
Má představivost, byla silnější než já, myslel jsem jen na ty hodiny strávené
ve starých knihách a na lidi, kterým nepůjde rozumět, protože budou mluvit
německo-česky. Ale pak se ukázalo, že všechny tyto mé pocity byly zbytečně
přehnané. Vše probíhalo velmi dobře, až překvapivě dobře…
….Ze začátku jsem si neuměla moc dobře představit, jaké to bude chodit
po starých lidech a ptát se jich, na ne zrovna moc příjemné období jejich života.
Měla jsem strach a nevěděla, na co se ještě můžeme zeptat a na co už raději ne.
Po návštěvách, které jsem absolvovala, se na hodně věcí začínám jinak dívat,
hodně věcí začínám jinak chápat. Každý člověk, se kterým jsem mluvila nebo jsem
se setkala, vidí stejnou a přesto jinou událost.
… Pro mne bylo velkou zkušeností navštívit Státní okresní archív v Novém
Jičíně. S takovým zařízením jsem se nikdy do té doby nesetkal. Celkově mi projekt
přinesl spoustu zkušeností s kolektivní spoluprácí a práci s dokumenty. Překvapilo
mne, jak mnoho informací se dá v dnešní době zjistit, když se člověk trochu snaží.
Celková myšlenka projektů mi přijde jako velice dobrý způsob, jak žáky zapojit do
získávání informací a také jako slušná příprava pro práci na vysoké škole. Naučí
člověka také samostatnosti, tvůrčí práci.
… Asi nejnáročnější částí projektu bylo soustředění, postupně se ukázalo, že
projektová práce se stala povedenou akcí, kdy jsme se naučili týmově
spolupracovat.
… Když mám shrnout, co mají všechny návštěvy, návštěva Domova
důchodců, projekce daného tématu společného, je to, že někteří lidé o určitých
záležitostech nechtějí hovořit, a poznala jsem, že je to pro ně stále velmi citlivé
téma. Všimla jsem si, že všichni lidé, kteří přežili nebo prošli podobným osudem,
mají něco společného - těžký život.
55
… Jsem ráda za tuto praktickou část. Alespoň si myslím, že můžeme ukázat
ostatním a pomoc ostatním nahlédnout na základě minulého osudu jiných lidí i do
budoucnosti a poučit se z něj.
… Celkovou práci projektu a spolupráci s mými spolužáky hodnotím velice
kladně. Dozvěděli jsme se mnoho informací, díky kterým jsme dnes o něco
chytřejší, naučili jsme se lépe pracovat s technikou, pochopit důležitost propojení
minulostí s přítomností.
… Hodně jsem se obávala návštěvy Domova důchodců, protože jsem
netušila, jak klienti tohoto zařízení přijmou téma projektu, ale byla jsem mile
překvapena. Měli zájem o dané téma a následné dotazníkové šetření proběhlo
velmi dobře.
… Díky tomuto projektu jsme si uvědomili důležité věci. Veřejnost je seznámená
s tím, že válka byla strašná věc a pro všechny to byla negativní zkušenost na celý
život. To, co už tak známé není, je to, že v pohraničí, po odsunu Němců nastala
hrůzná situace. Národy, které žily po staletí spolu, byly násilně odtrženy. Češi
ztratili své známé, kamarády, spolužáky, přátelé i sousedy. Němci byli vyhoštěni
ze svých domovů a museli začínat znova v Německu, kde to taky nebylo snadné.
Neměli nic. Z našich návštěv jsme se dozvěděli, že někteří jsou stále s Němci
v kontaktu. Jiní s lítostí v hlase říkali, že Němci na Česko zanevřeli a snaží se
zapomenout. Před válkou, po válce ani během války to lidé neměli snadné.
Doufám, že lidé jsou natolik rozumní, že žádný celosvětový válečný konflikt již
nenastane.
56
Závěr
Hlavním úkolem projektu bylo navštívit pamětníky z Oderska a zjistit, jak
kdysi vnímali českoněmeckou otázku a jak ji vnímají dnes. Z počátku, našich
návštěv týkajících se zjišťování údajů pro náš projekt, byly naše pocity rozpačité,
protože jsme neměli potřebné znalosti a nevěděli jsme, do jaké hloubky se v jejich
osobním životě můžeme ponořit. Rozpaky brzy díky vstřícnosti navštěvovaných
opadly a setkání s nimi se staly nejen přínosnými, ale také příjemnými. Návštěvy
byly časově náročné, ale užitečné. Osobní kontakt nám pomohl udělat si obrázek
o těžkých časech, které museli naši pamětníci prožívat dennodenně.
V rámci projektu jsme strávili den v Státním okresním archivu v Novém
Jičíně, kde jsme se dozvěděli spoustu důležitých faktů. Mohli jsme si taky
prohlédnout a nafotit dobové materiály, díky kterým jsme si připadali jako
bychom se vrátili v čase. Práce to byla zajímavá, ale náročná. Museli jsme
prostudovat mnoho knih, brožurek, map, encyklopedií a materiálů, který se nám
doslova rozpadal pod rukama. Byla to cenná zkušenost, která byla v rámci
projektu velmi užitečná.
V Odrách jsme navštívili Muzeum Oderska, kde se nás ochotně ujal pan
Orlita. Provedl nás muzeem a zapůjčil nám dokument, který doplňoval naši
praktickou část.
V rámci projektu proběhly prezentace projektu v Domově důchodců
v Odrách a přednášky a vyzkoušení didaktických lekcí před žáky naší školy. Co
se nepovedlo zdárně dokončit, byla možná spolupráce se Střední průmyslovou
školou ze Zlína. Důvodem bylo vážné onemocnění kontaktní osoby za tuto školu.
Projekt byl náročný na časovou kontinuitu. Ke konci školního roku
proběhlo víkendové soustředění na faře v Budišově nad Budišovkou. Zde jsme
soustavně pracovali na sjednocování a dokončování projektu včetně vytváření
didaktických lekcí. Stálo nás to mnoho práce a námahy, ale zažili jsme taky
spoustu veselých chvílí.
Ve skupině se nám i přes pár těžkostí a neshod pracovalo dobře, všichni se
snažili pracovat stejným dílem a dodělat práci úspěšně do konce. Doufáme, že
tato práce nám bude zkušeností k dalšímu studiu a získané vědomosti uplatníme i
57
v budoucnu a lidé, kteří budou mít zájem si pročíst tento projekt, tak se stane pro
ně inspirací.
58
Prameny a literatura
1. ARCHIVNÍ PRAMENY
Státní okresní archiv Nový Jičín
- fond Internační tábor Odry, karton 1-9
- fond Tošovice (sestavil Bohumil Fojtík, Odry 1963)
- fond Obecní úřad Tošovice (sestavil Bohumil Fojtík, Odry 1960) – oddíly:
Odsun Němců
o Přihlášky k soupisu nepřátelského majetku 1945
o Místní obec Tošovice – seznam osob německé národnosti
o Kronika obce Tošovice
- fond Obecní úřad Vítovka (sestavil Bohumil Fojtík, Odry 1960) oddíly:
o
Místní národní výbor Vítovka v letech 1945-1962
o
Přihlášky k soupisu nepřátelského majetku 1945
o
Soupis předmětů v bytech po Němcích 1945
o
Zajištění nepřátelského majetku evidence předmětu 1945
o
Zápisy trestní komise při MNV 1952.
Soukromý archiv p. Zdenka Mateiciuca v Odrách
- Optimit Odry
- Poznámky kronikáře, Odry 1945-1948, p. Grygar
- CIBULKA, J.:Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. 1. cyd. Odry:
2003. 68 s.
- FOJTÍK, B.: Odry v minulosti a přítomnosti. 1. vyd. Odry, 1948. 40 stran
Muzeum Oderska
o
Neznámí hrdinové, pohnuté osudy - Herta Sedláčková (Česká televize, 2010)
2. ÚSTNÍ PRAMENY
rozhovory s pamětníky:
o
Paní Elfrída Říčánková z Vítovky
o
Paní Zita Petrusková z Oder
o
Pan Milan Konrád z Vítovky
o
Pan Jan Jakubík z Tošovic
59
o
Paní Olga Fojtíková
3. LITERATURA
- BAUER, F.: Tisíc let česko-německých vztahů. 1. vyd. Praha: Institut pro středoevropskou
kulturu a politiku, 1991. 231 s.ISBN 80-85241-08-0.
- HAHNOVÁ, E.: Sudetoněmecký problém: obtížné loučení s minulostí. 2. vyd. Ústí nad
Labem: Albisinternational, 1999. 377 s. ISBN 80-86067-38-6.
- STANĚK, T.:Odsun Němců z Československa 1945-1947. 1. vyd. Praha: Akademie, 1991.
536 s. ISBN 80-200-0328-2.
- ROLLEDER, A.: Dějiny města a sousedního okresu Odry. 1. vyd. Odry: Městský úřad,
2002,590 s.
- WAGNEROVÁ, A.:Neodsunuté vzpomínky, česká zkušenost pohraničí. 1. vyd. .Praha:
Prostor, r. 2000. 241 s. ISBN 80-7260-045-1.
- TRAPL MILOŠ a spol.:Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. 2. vyd.
Olomouc: Univerzita Palackého, 2011. 192 stran.
- FOJTÍK, B.: Odry v minulosti a přítomnosti, Odry: 1948. 40 stran
- CIBULKA, J.:Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. 1. vyd. Olomouc:
Univerzita Palackého, 2003. 68 s.
- MUSIL, F.: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 243
s. ISBN 80-7277-154-X.
60
Seznam příloh:
Příloha č. 1 – pohled na Odry
Příloha č. 2. – foto Oderského zámku
Příloha č. 3 - foto demolice dobového Oderského Zámku
Příloha č. 4 - společné foto pracovnic, které pracovaly v závodu Optimit
Příloha č. 5 - slavnostní průvod pracovníku závodu Optimit
Příloha č. 6 - foto předsedy správní rady
Příloha č. 7 – foto internačního tábora
Příloha č. 8 - foto transportu
Příloha č. 9 – foto transportního vlaku
Příloha č. 10 - foto transportního vlaku
Příloha č. 11 – foto dokumentu seznamu integrovaných
Příloha č. 12 - foto dokumentu o vydání zajatců
Příloha č. 13 - foto dokumentu denního řádu
Příloha č. 14 - foto dokumentu Legitimace
Příloha č. 15 – foto dokumentu o předání německých zajatců
Příloha č. 16 – tabulka transportů z Oder
Příloha č. 17 – tabulka smíšených manželství na Odersku
Příloha č. 18 - tabulka obyvatel Vítovky
Příloha č. 19 – tabulka obyvatel Tošovice
Příloha č. 20 - tabulka počtu obyvatel v Odrách v různých letech
Příloha č. 21 - tabulku počtu obyvatel z roku 1946
Příloha č. 22 - tabulka počtu obyvatel z roku 1947.
Příloha č. 23 – tabulka počtu obyvatel z roku 1948, I. a II. část
61
Příloha č. 24 - foto dokumentu přihlášky k soupisu nepřátelského majetku.
Příloha č. 25 - foto dokumentu seznamu zabaveného majetku.
Příloha č. 26 - foto dokumentu soupisu předmětů.
Příloha č. 27 - foto dokumentu správní školní rady.
Příloha č. 28 - foto dokumentu převzatého školního majetku.
Příloha č. 29 - foto dokumentu VÝNOS
Příloha č. 30 - foto dokumentu ministerského prohlášení o Vítovce
Příloha č. 31 - foto paní Zity Petruskové
Příloha č. 32 – foto paní ElfrídkyŘíčánkové u konfirmace
Příloha č. 33 - foto paní Elfrídy Říčánkové v dospívajícím věku
Příloha č. 34 – foto paní Elfrídy Říčánkové ve starším věku
Příloha č. 35 – foto paní Olgy Fojtíkové s jejími rodiči
Příloha č. 36 - foto paní Olgy Fojtíkové v dospívajícím věku
Příloha č. 37 - foto celé rodiny paní Olgy Fojtíkové
Příloha č. 38 - foto paní Olgy Fojtíkové pří konfirmaci
Příloha č. 39 – foto paní Olgy Fojtíkové v mladém věku
Příloha č. 40 - foto náhrobku na hřbitově v Tošovicích
Příloha č. 41 - foto kostela v Tošovicích
Příloha č. 42 – foto paní Alžběty Stachové v mladém věku
Příloha č. 43 – foto prezentace v Domově důchodců
Příloha č. 44 – foto z Domova důchodců
62
Příloha č. 1
Příloha č. 2
63
Příloha č. 3
Příloha č. 4
64
Příloha č. 5
Příloha č. 6
65
Příloha č. 7
Příloha č. 8
66
Příloha č. 9
Příloha č. 10
67
Příloha č. 11
68
Příloha č. 12
69
Příloha č. 13
70
Příloha č. 14
71
Příloha č. 15
72
Příloha č. 16) Transporty z Oderského okresu17
Pořadí v rámci polit. okresu
datum
Číslo transportu
Celkem vysídleno
2.
16. dubna
68037
1200 Němců
5.
10. června
68101
1200
7.
27. června
68132
1200
9.
9. července
68157
1206
11.
23. července
68187
1199
13.
3. srpna
68211
239*
14.
7. srpna
68261
107**
15.
14. srpna
-
***
17.
21. srpna
68247
339****
20.
4. září
68266
191*****
23.
26. září
68314
190******
17
*Zbylých 962 vysídlenců pocházelo z politického okresu Bílovec.
**Transport antifašistů – komunistů do sovětské okupační zóny v Německu.
***Transport ze 14. Srpna obsahoval převážně obyvatele soudních okresů Vítkov
a Opava. Z Oder bylo vysídleno 150 (SoA Opava, fond ONV Opava, kart 356.)
nebo 306 Němců (soukromý archiv Odry, kart. Vysídlení).
****Transport č. 17 obsahoval 339 obyvatel s. o. Odry, 551 obyvatel Vítkovska,
117 antifašistů z Vítkova a 17 osob z jiného okresu.
*****Transport antifašistů – komunistů do východní zóny.
73
Příloha č. 17) Smíšená manželství na Odersku v listopadu 194718
Obec
Smíšená manželství
Zbývá vysídlit
rodin
osob
Němců
rodin
osob
Dobešov
7
25
9
-
-
Heřmanice
-
-
-
1
1
Heřmánky
9
30
9
1
1
Horní Vražné
1
2
1
1
1
Hynčice
1
2
1
1
1
Jakubčovice
1
2
1
1
3
Kaménka
3
8
3
1
3
Loučky
3
13
3
-
-
Mankovice
3
10
3
1
1
Odry
51
152
67
30
51
Tošovice
1
5
1
-
-
Veselí
2
6
4
1
4
Vítberk
-
-
-
1
3
Celkem
82
255
102
39
69
Příloha č. 18) Vítovka19
Rok
Domy
Obyvatelstvo
české
německé
jiné
1880
37
183
0
183
0
1900
25
171
0
171
0
1921
26
157
1
154
2
1930
27
179
42
137
0
1950
27
140
-
-
-
18-20
Staněk, T.: Odsun Němců z Československa 1945-1947,35s.
Cibulka, J.:Bakalářsképráce,Situace Německých obyvatel Oderska v letech 19451948, 33-50 s.
74
Příloha č. 19) Tošovice20
Rok
Domy
obyvatelstvo
české
německé
jiné
1880
55
345
0
345
0
1900
55
353
0
353
0
1921
56
335
3
330
2
1930
56
327
12
313
2
1950
57
264
-
-
-
20
Staněk, T.: Odsun Němců z Československa 1945-1947,35s.
Cibulka, J.:Bakalářské práce, Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948,
33-50 s.
75
Příloha č. 20) Počet obyvatel v Odrách v různých letech21
domy obyvatelstvo České Německé jiné
Rok
1869 481
4221
-
-
-
1880 478
3706
3
3660
43
1900 495
4191
11
4098
82
1910 529
4315
59
4153
103
1921 544
3646
213
3266
167
1930 694
4000
342
3461
197
1950 756
3765
-
-
-
Příloha č. 21) 1946
Ostatní
Němci
Češi
Datum
Součet celkem
-
2842
145
3095
148
3172
331
přechodný pobyt
341
65
25
147
65
165
35
celkem
22
172
104
35
děti do 14
79
104
2636
cizinci
ženy
46
2549
774
32
muži
2368
752
947
25
Celkem
686
915
36
děti do 14
864
915
Rakušané
ženy
882
21.12
818
21.11
muži
15.10.
21
Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960
76
Příloha č. 22) 1947 obyvatelstvo v Odrách
Cizinci
přechodný pobyt
celkem všech
25
148
3208
25
148
3220
25
150
3251
25
120
3310
25
120
3344
65
32
65
166
32
65
166
101
32
65
166
101
2930
32
65
165
102
2801
814
32
děti do 14 let
165
102
2711
814
1018
Rakušané
ženy
101
2683
790
1003
998
332
muži
2672
786
972
984
15.6
332
Celkem
786
961
949
15.5
333
děti do 14 let
959
936
15.4
332
ženy
927
14.3
celkem
muži
15. 2.
331
Němci
Češi
Datum
77
Příloha č. 23) 1948 - 1. část
Němci
Češi
198
193
79
198
82
13
celkem
82
13
3266
90
muži od 15
13
3194
1178
92
muži do 15
3157
1155
511
92
Celkem
1152
491
1037
ženy od 15
ženy od 15
481
1023
540
11
ženy do 15
1013
525
1.6
11
Muži od 15
511
1.3
11
Muži do 15
1. 1.
ženy do 15
Datum
78
1948 22 2. část
Cizinci
Češi bez státního občanství
celkem
muži
ženy
celkem
Přechodný pobyt
Celkem
55
28
63
91
124
3625
55
28
63
91
124
3662
28
55
-
-
94
130
3738
27
28
27
28
27
ženy
muži
Poznámky kronikáře, Odry 1945 - 1948
22
79
Příloha č. 24
80
Příloha č. 25
81
Příloha č. 26
82
Příloha č. 27
Příloha č. 28
83
Příloha č. 29
84
Příloha č. 30
85
Příloha č. 31
86
Příloha č. 32
Příloha č. 33
Příloha č. 34
87
Příloha č. 35
Příloha č. 36
Příloha č. 37
88
Příloha č. 38
89
Příloha č. 39
90
Příloha č. 40
Příloha č. 41
Příloha č. 42
91
Příloha č. 43
Příloha č. 44
92
93
Download

osudy česko-německých rodin na odersku