7 2012 Informační příloha MO ČR a AČR
7 20
012
12
2012
Připraveno redakcí
Český podíl v programu NAEW&C
78
Starší střelci
nenahradí
odstřelovače
Odstřelovači jsou v současné Armádě České republiky poměrně novým
prvkem. Do nedávna byli zastoupeni pouze ve specifických jednotkách.
V samotné AČR funkce odstřelovače dlouhá léta neexistovala. V průběhu
šedesátých let minulého století totiž došlo k jejímu zrušení. V družstvech
převážně motostřeleckých a později mechanizovaných útvarů zůstal
tabulkově jen specialista. Takzvaný starší střelec byl vyzbrojen
samonabíjecí puškou SVD Dragunov.
Blýskání na lepší časy v této oblasti nastalo až v okamžiku, kdy tehdy ještě
plukovník Aleš Opata převzal velení 4. brigády rychlého nasazení. Využil zkušeností
získaných během stáží v USA a postupně
u každého praporu brigády vytvořil družstvo
odstřelovačů.
Dalším významným milníkem pro tuto
odbornost bylo schválení koncepce výcviku,
použití a materiálního vybavení armádních
odstřelovačů náčelníkem Generálního štábu
AČR armádním generálem Vlastimilem Pickem v říjnu loňského roku.
Tato koncepce řeší celkovou situaci
odstřelovačů, jejich strukturu, začlenění,
materiální zabezpečení, personální otázky,
hodnosti, kurzy, místo odstřelovačů v sestavě praporu i výcvik a výběr uchazečů.
V této koncepci je například stanoveno,
že skupina odstřelovačů plánuje, řídí, organizuje svůj výcvik samostatně, bez externích
zásahů nekompetentních osob.
„S takovýmito nedobrými jevy máme
z minulosti poměrně bohaté zkušenosti.
V současné době je dobrá spolupráce například u 74. lehkého motorizované praporu
s majorem Milošem Zrubcem, u 42. mechanizovaného praporu s podplukovníkem
Josefem Trojánkem, u 43. výsadkového
mechanizovaného praporu s podplukovníkem Ladislavem Švejdou a u 44. lehkého
motorizovaného praporu s podplukovníkem
Romanem Náhončíkem. Žatecký 41. mechanizovaný prapor má nové velení. Zástupce
velitele major Jaroslav Vítek se svým odstřelovačům snaží pomoci a věnuje jim pozornost. Věříme, že i nový velitel praporu bude
mít snahu o vytváření podmínek, efektivní
odborný růst skupiny odstřelovačů, kteří
budou nasazeni v další zahraniční misi praporu. Dále je nutné zmínit nezanedbatelnou
pomoc velitele 4. brigády rychlého nasazení
plukovníka Miroslava Hlaváče,“ říká velitel
skupiny odstřelovačů 41. mechanizovaného praporu rotmistr L. S. „Na vzniku této
koncepce má největší zásluhu především
generálmajor Aleš Opata, plukovník Petr
Procházka, zástupci jednotlivých skupin odstřelovačů ze 4. brigády rychlého nasazení,
7. mechanizované brigády a Vojenské policie. Všem, kdo se na vzniku tohoto materiálu podíleli, bychom chtěli moc poděkovat.“
Koncepce má skutečně průlomový charakter. V minulosti neexistoval jakýkoliv jiný
relevantní koncept zabývající se problematikou odstřelovačů v naší armádě.
Vyškovský kurz
„Víme o tom, že ve Vyškově organizuje
kurzy oddělení elektronického boje a průzkumu. Připravují se v něm starší střelci,
které, jak jsme se dočetli v A reportu, staví
na stejnou úroveň jako týmy odstřelovačů
bojových praporů. S tím však nemůžeme
souhlasit. Velmi si vážíme snahy vyškovských kolegů, ale mezi staršími střelci a odstřelovači je podstatný rozdíl,“ upozorňuje
rotmistr L. S. „Starší střelci nepracují ve dvojici, jsou spíš podpůrným prvkem mechanizovaných a průzkumných družstev. Neplní
také úkoly samostatně. Odstřelovači jsou
například schopni navádět dělostřelectvo,
sbírat pro velitele zpravodajské informace
a dělat další věci. Pro plnění těchto úkolů
mají samozřejmě odpovídající odborné
a jazykové kurzy, vyšší předepsané vzdělání
V posledních letech se příslušníci skupin
odstřelovačů zapojují do soutěží s mezinárodní
účastí, a to nejen odstřelovačských. Nejvýznamnější
úspěchy, kterých dosáhli, jsou tyto:
„
elká cena odstřelovačů Vsetín – 1. místo
V
„
J
arní cena odstřelovačů Holešov – 1. místo
„
Poříčanský odstřelovač – 1. místo
„
stecký pohár – týmy 3. místo
Ú
„
stecký pohár – jednotlivci 3. místo
Ú
„
elká cena Moravy – 5. místo
V
„
Pohár policejního prezidenta
– jednotlivci 3× 6. místo
„
Pohár policejního prezidenta dvojic
– 4× 5. místo
„
Pohár náčelníka Vojenské policie – 5. místo
„
Světový šampionát vojenských odstřelovačů
– 5. místo
7 2012
a také větší zkušenosti z dosavadní služby
v AČR. Většinou prošli všemi složkami útvaru
tak, aby byli schopni ovládat veškeré zbraně
a systém velení v těchto jednotkách. Právě
s nimi totiž později spolupracují.“
Úspěšné nasazení odstřelovačů se odvíjí zejména od zvládnutí jejich taktiky, schopností a spolupráce s jednotkami, do nichž
jsou začleněni při zahraničních operacích.
Někteří odstřelovači brigády rychlého nasazení mají za sebou díky misi v Afghánistánu
i tzv. ostré navedení dělostřelecké podpory
na pozice nepřítele. Již třetí ranou se jim
tehdy podařilo přejít na účinnou palbu a zabránit tak napadení zásobovacího vrtulníku
pro jednotky nasazené v distriktu Azra.
„Snahu o srovnávání, anebo dokonce
o sloučení těchto dvou naprosto rozdílných
funkcí bych přirovnal k člověku, který si
doma postaví malou vodní elektrárnu a domnívá se, že stejným způsobem si může pořídit i elektrárnu jadernou. Zarážející je už
to, že vyškovské oddělení produkuje kolem
sta odstřelovačů ročně. Přitom výcvik jednoho skutečného odstřelovače může trvat
roky. O mnohém vypovídá i to, že odstřelovače ve Vyškově cvičí instruktoři, kteří část
svých dovedností okoukali pouze jako pozorovatelé na těch nejprestižnějších soutěžích odstřelovačů, které se u nás pořádají,“
argumentuje rotmistr L. S. „Existuje mylná
představa, že odstřelovači jsou pouze výborní střelci. Odstřelovač přitom musí ovládat
i taktiku jednotek, se kterými spolupracuje.
To proto, aby mohl předvídat pravděpodobný
vývoj a co nejefektivněji podpořit jednotku,
s níž pracuje. Samozřejmě pokud nepůsobí
zcela samostatně. Měl by znát schopnosti zbraňových systémů, rychle reagovat
na změnu situace a současně, pokud to situace vyžaduje, se snažit jednotce s ohledem
na vývoj na reálném bojišti navrhnout efektivnější taktiku postupu. Často to jsou právě
odstřelovači se svým zajišťovacím týmem,
kteří mají ze svých pozic největší přehled
o prostoru operace a jsou schopni upozorňovat na to, co jednotka nemůže vidět, případně mohla přehlédnout. Mohou upoutat
část nepřátelských sil na sebe a tím odlehčit
ostatním vojákům. Odstřelovači jsou schopni provádět nejrůznější manévry a napadat
nepřátelskou jednotku tam, kde to vůbec
nemusí čekat. Takto je možné získat čas
pro narušení plánů protivníka a přeskupení
vlastních sil.“
Dokáží zaměstnat
protivníka
Podle odstřelovačů brigády rychlého
nasazení má protivníkova jednotka při takovémto napadání najednou nemálo práce
s ochranou sebe sama a její aktivita se místo
útoku soustředí z velké části právě na obranu. Pokud se velitelé naučí co nejefektivněji
využívat schopností odstřelovačů, získají
tím obrovskou nejen taktickou, ale i psychologickou výhodu, spočívající v přesném
vyřazení důležitého cíle a také zastrašení
efektivní střelbou.
Nejlepším řešením v tomto případě je
se s odstřelovači poradit o možnostech jejich nasazení. Většinou vědí nejlépe, co jsou
schopni zvládnout a co k tomu budou potřebovat. Jsou motivováni udělat maximum
pro to, aby pomohli ostatním.
„Náš cíl je přece společný: Zvládnout
co nejlépe a se ctí úkol a vrátit se zpět. Odstřelovači jsou tu především proto, aby k naplnění tohoto společného cíle napomohli.
Kdo působil někdy v týmu jako odstřelovač, ví, že je velmi těžké nahradit kolegu,
se kterým léta spolupracuje. I v tomto případě existují určité standardy, ve skupinách
musí fungovat zastupitelnost, ale rozhodně
se chybějící odstřelovač ve skupině nedá nahradit starším střelcem. Profesní schopnosti
jsou v tomto případě diametrálně odlišné.
Výcvik skupin odstřelovačů je mnohem náročnější než v případě starších střelců,“ zdůrazňuje rotmistr L. S. „Při výběru odstřelovačů bývá většinou největším kamenem úrazu
psychologický test, který představuje konečnou pro mnohé z uchazečů. Také z tohoto
důvodu není možné vzít člověka, kterému,
když to trochu zjednoduším, byla přidělena
samonabíjecí puška SVD Dragunov, a automaticky ho zařadit do skupiny odstřelovačů.
Takovýto omyl by mohl mít při plnění úkolu
v zahraničních operacích fatální následky.
Odstřelovače nedělá to, že má pušku, ale
především mozek. Teď mám na mysli nejen
jeho schopnosti, ale i umění improvizace,
emocionální stabilitu a vyrovnanou osobnost. Právě proto tak úzce spolupracujeme
s psychologickou službou AČR. I díky tomu
se v případě odstřelovačů zvyšuje odborné vědomí a schopnost řešení krizových
situací.
Armáda České republiky patří počtem
svých vojáků k těm menším. Za této situace
je tedy otázkou, jak moc ekonomicky efektivní by byla centrálně řízená škola pro odstřelovače. Pokud nepočítám odstřelovače
speciálních sil, naše současná armáda jich
má tabulkově jen čtyřicet.“
Vladimír Marek „
ve spolupráci se skupinou odstřelovačů
41. mechanizovaného praporu
Foto: archiv 4. brigády rychlého nasazení
79
80
Český podíl
v programu NAEW&C
Česká republika zdolává v aliančním
programu vzdušného systému včasné
výstrahy a řízení (NAEW&C – NATO Airborne
Early Warning and Control) jednu metu za druhou. Vloni se stala jeho novým
signatářem, když završila bezmála dvouletý proces přistoupení a poté posílila
svůj kontingent příslušníků Armády ČR na hlavní operační letecké základně
NE-3A Component (MOB – Main Operating Base) v severoněmeckém
Geilenkirchenu. Letos v únoru uspořádala poprvé v Praze prestižní zasedání
vrcholného řídicího orgánu programu NAEW&C.
Výše uvedená fakta jsou natolik význačná, že si zaslouží krátký komentář. Na úvod
se patří říct, že Česká republika se stala
plnohodnotným účastníkem aliančního programu NAEW&C (známým u české veřejnosti spíše pod označením AWACS – Airborne
Warning and Control System) po ukončení
ratifikačního procesu všemi sedmnácti signatáři dne 14. prosince 2010. O pět měsíců později byla na geilenkirchenské MOB
při slavnostním ceremoniálu za vojenských
poct, a také za účasti náčelníka Generálního
štábu AČR, vztyčena státní vlajka České republiky. Již v průběhu přístupových jednání
v roce 2009 se pro příslušníky AČR otevřely
dveře do létajícího střediska NAEW&C.
Po vstupu České republiky do programu se během krátké doby, veslařským slangem řečeno, z české nepárové čtyřky stala
osma. Původní osádka lodi – „háček“ neboli
pilot major Milan Vojáček, „dvojka“ navigator kapitán Jindřich Sněhota, „trojka“ tactical director major Stanislav Hebr a „strok“
surveillance operator nadpraporčík David
Švagerka – se prvním srpnovým dnem 2011
rozrostla o další specialisty z 26. brigády velení, řízení a průzkumu a také z 53. brigády
průzkumu a elektronického boje. Konkrétně
k nim přibyli weapons controller / air battle
manager kapitán Milan Gajdoš, surveillance controller kapitán Michal Repka, passive
controller nadrotmistr Jiří Tichánek a radar
technician rotmistr Richard Vágner. Pozitivem je, že všechny výše uvedené pozice českých profesionálů reprezentují výhradně letové funkce, a to jak v kokpitu (flight crew),
tak na palubě letounu NE-3A (mission crew)
s nepřehlédnutelnou kruhovou rotační radarovou anténou umístěnou v diskovitém
radomu nad trupem stroje. Za zmínku stojí,
že major Milan Vojáček nedávno úspěšně
absolvoval kapitánské zkoušky na letoun
NE-3A. Další výzva? Instruktor!
Vedle výcviku a bojového nasazení
v zahraničních operacích, které geilenkirchenská složka zabezpečuje, česká strana
získává kladné body také na diplomatickém poli. Ukázkovým příkladem je nedávné
třídenní zasedání řídicí rady (NAPMO BoD
– NATO Airborne Early Warning & Control
Programme Management Organization
Board of Directors) programu NAEW&C
v Praze, které se vedle standardních administrativních a provozních záležitostí zabývalo otázkami rozvoje operačních schopností a financováním programu NAEW&C.
Zúčastnili se ho hlavní představitelé tohoto prestižního aliančního programu v čele
s předsedajícím NAPMO BoD panem Gilbertem W. Macem, dále generálním manažerem
agentury NAPMA (řídicí agentura programu
NAEW&C) brigádním generálem Ludwigem
Leinhosem a velitelem sil NAEW&C generálmajorem Stephenem D. Schmidtem.
Tyto nejvyšší představitele programu
přijal také ministr obrany Alexandr Vondra,
který při této příležitosti uvedl: „Přistoupením do programu NAEW&C se podílíme
na rozvoji unikátní schopnosti, která posiluje nejen celkovou obranyschopnost a akceschopnost NATO, ale také bezpečnost naší
země a její postavení jako odpovědného
a spolehlivého člena Aliance.“
Každý den nad Evropou
Program NAEW&C byl oficiálně zahájen v roce 1978 podpisem memoranda
(Multilateral Memorandum Of Understanding – MMOU) ministry obrany třinácti států NATO (Belgie, Kanada, Dánsko, Spolková
republika Německo, Řecko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Turecko,
USA a Velká Británie). Později Velká Británie
program opustila a vytvořila si vlastní letku
„awacsů“. V loňském roce ohlásila vystoupení z programu také Kanada. Naproti tomu
v uplynulém období přistoupili k programu
další spojenci – Španělsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Osmnáctým členem unikátního aliančního programu se stala Česká
republika (2010).
Velitelství sil NAEW&C se nachází
v belgickém Monsu a je podřízené vrchnímu veliteli sil NATO v Evropě. Operační
složku lze rozdělit na dva organizační celky. První zahrnuje sedmnáct letounů NE-3A
ve společném vlastnictví NATO, umístěných
na letišti v Geilenkirchenu. Tamní letecký
a pozemní personál je tvořen příslušníky
účastnických zemí programu. Druhý prvek
čítá sedm letounů E-3D ve vlastnictví Velké
Británie a s dislokací na základně Waddington, jejichž činnost zde zajišťují příslušníci
Royal Air Force.
Ke svému operačnímu i výcvikovému
nasazení NAEW&C využívá také předsunuté
operační základny (FOB – Forward Operating Base) v Itálii (Trapani), Turecku (Konya)
a Řecku (Aktion) a záložní operační základnu (FOL – Forward Operating Location)
v Norsku (Orland). Není tajemstvím, že k výcviku posádek rovněž slouží vzdušný prostor České republiky a také letecké základny
vzdušných sil Armády ČR.
Systém NAEW&C je jednou ze strategických aliančních schopností určených
na podporu operací. „Z pohledu operačního využití velmi účinně doplňuje nepřetržitý přehled o situaci v zájmovém vzdušném prostoru získaný pozemními senzory
a umožňuje řízení vzdušných operací v případě nepřítomnosti pozemního místa velení
vzdušných sil NATO. Zvláštní výhody poskytuje zejména při působení nad územím
protivníka, kde není možné získat informace z pozemních senzorů. Palubní systémy
NAEW&C umožňují komunikaci s bojovými
prostředky vzdušných sil a jejich místy velení a řízení. Za specifických podmínek je
7 2012
schopen detekovat i některé druhy pozemních cílů. Letouny NE-3A mohou operovat
také v námořním módu, při kterém lokalizují
cíle na moři. V posledních letech je celá flotila letounů systému NAEW&C v extrémně
vysokém operačním tempu,“ říká Dušan
Mackanič z odboru strategického rozvoje
SOPS MO.
Kromě nasazení ve vojenských misích bývá systém NAEW&C často používán
při zajištění bezpečnosti během významných
událostí, počínaje vrcholnými schůzkami
státníků a konče olympijskými hrami nebo
mistrovstvími světa. Podílel se mimo jiné
i na posílení bezpečnosti summitu NATO
v Praze v roce 2002.
Na plných stavech
Stávající počet příslušníků Armády ČR,
jakož i jejich profesní pozice v alianční jednotce NATO E-3A Component v německém
Geilenkirchenu lze považovat za optimální.
„Už v rámci přístupových jednání byl českou
stranou deklarován počet do desíti příslušníků AČR. Požadavku řídicí agentury programu NAEW&C jsme vyšli vstříc tím, že k výcviku byl jako první vyslán pilot, což je také
pozice, o kterou je u komponenty společně
s navigátorem největší zájem. Následným
obsazováním funkcí do operační směny
na palubu letounu NE-3A nahrazujeme téměř identické profese, jež Česká republika
zastávala na již bývalém Spojeném středisku řízení vzdušných operací neboli CAOC
(Combined Air Operations Centre) v německém Messtetenu. Obecně lze říci, že například operátoři palubních průzkumných
systémů či technici radarů se pouze přemístili z aliančního podzemního do létajícího
pracoviště včasné výstrahy a řízení NATO,“
říká plukovník Vladimír Vyklický z oddělení
zabezpečení a řízení činnosti ve vzdušném
prostoru na odboru vzdušných sil sekce rozvoje druhů sil – operační sekce Ministerstva
obrany a dodává, že AČR bude spokojena,
když se stávající počet českých profesionálů podaří u komponenty pro nadcházející
roky udržet. „Pro další rozvoj bychom dali
přednost českému zastoupení (staff officer)
na velitelství sil NAEW&C v Monsu,“ konstatuje plk. Vyklický.
V této souvislosti nelze nevzpomenout
slova generálmajora Stephena D. Schmidta,
velitele NATO Airborne Early Warning and
Control Force Command. „Velice oceňuji
to, že Česká republika svými příslušníky ozbrojených sil stoprocentně obsadila pozice,
které jí byly v organizační struktuře NE-3A
Component předurčeny,“ řekl americký generál exkluzivně pro A report.
Operační nasazení českých profesionálů v programu NAEW&C s sebou nepochybně přinese zpětný benefit do AČR. Po jejich
předpokládané pětileté misi v zahraničí
k nám „dodají“ progresivní know-how. „Jejich zkušenosti budou velmi cenné i pro systém velení a řízení vzdušných sil AČR. Mají
jedinečnou možnost poznat tuto specifickou
problematiku z jiného úhlu než z pozice
střediska řízení a uvědomování, takzvaného
CRC – Control and Reporting Centre,“ argumentuje plukovník Vyklický.
Zahlédnout „sedmsetsedmičku s talířem“ v tuzemsku už není nic výjimečného. Pomineme-li statické ukázky, například
na královéhradecké letecké show CIAF nebo
na Dnech NATO v Mošnově, lze hřmot čtyř
proudových motorů Pratt&Whitney zaslechnout v blízkosti leteckých základen vzdušných sil AČR takřka pravidelně! „Na leteckých základnách českých vzdušných sil
může letoun AWACS cvičit s podmínkou,
že den předem o svém záměru informuje
příslušné velitelské stanoviště. Kompetentní
orgány základny následně rozhodnou, zda
je u nich možné požadovaný výcvik v daných hodinách realizovat, či ne. Výcvik posádek NE-3A bude určitě intenzivnější po implementaci příslušného datového spojení
na tuzemském pracovišti řízení a uvědomování,“ vysvětluje plk. Vladimír Vyklický.
Miliony, které se nám vrátí
Procentuální podíl České republiky
na financování programu vzdušného systému včasné výstrahy a řízení NATO je
1,224 %. „Pro Českou republiku to v reálu představuje zhruba 90 milionů korun
ročně na financování provozu, včetně technické údržby letadlového parku a nákupu pohonných hmot, a 65 milionů korun
ročně na modernizační projekty systému
NAEW&C,“ hovoří o finančním podílu ČR,
který byl vyjednán v rámci přístupových
rozhovorů, zástupce ředitele sekce obranné
politiky a strategie – ředitel odboru strategického rozvoje Josef Múčka a dodává,
že jde o údaje, kdy ještě byla členem programu NAEW&C Kanada. „Po odstoupení
Kanady se její procentuální podíl rozdělí
mezi ostatní signatáře aliančního programu. Naše finanční příspěvky by však vzrůst
neměly, protože dojde k odpovídajícímu
snížení provozního rozpočtu NAEW&C
na cirka 250 milionů euro. U modernizačního programu probíhá jednání o finančním
vypořádání s Kanadou.“
Nabíledni je otázka, jak se budou investované peníze České republice remitovat. „Program NAEW&C má podstatnou
průmyslovou dimenzi, kdy je účastnickým
zemím garantována téměř stoprocentní
návratnost vloženého národního finančního
podílu formou průmyslové účasti na programu. Vyjednávání formy a rozsahu participace
českého průmyslu bylo již zahájeno. K zapojení českých firem do programu průmyslové spolupráce by mělo dojít brzo. Podpisy
konkrétních kontraktů se totiž dají očekávat
již v průběhu letošního, nejpozději příštího
roku,“ říká ředitel odboru strategického rozvoje SOPS MO a konkretizuje, že české firmy
budou mít možnost získat zakázky od americké společnosti Boeing a mezinárodního
konsorcia IAMCO, které realizují programy
modernizace a údržby systémů NAEW&C.
Ne vše lze přepočítávat na peníze.
Plnohodnotným zapojením do programu
vzdušného systému včasné výstrahy a řízení NATO Česká republika deklarovala svým
aliančním partnerům vůli plnit kolektivní
závazky a přispívat ke schopnostem NATO.
„Program NAEW&C je jedním ze symbolů
Aliance. Je to velice potřebná schopnost,
která je využívána v aliančních operacích.
Česká republika se přistoupením do tohoto
programu podílí na rozvoji unikátní alianční
schopnosti, která posiluje celkovou obranyschopnost a akceschopnost Severoatlantické aliance,“ zdůrazňuje Josef Múčka.
Foto: Radko Janata
Pavel Lang „
81
82
Pomocná ruka
veteránům
V loňském roce jsme v A reportu informovali o tom, že Ministerstvo
obrany se snaží získat peníze z evropských strukturálních fondů, jež by
využilo v programu začleňování válečných veteránů do civilního života.
Vedla ho k tomu i poměrně alarmující čísla sociologického průzkumu,
který si se zaměřením na novodobé veterány nechalo udělat.
V této souvislosti by asi bylo dobré připomenout pár údajů. Z více než patnácti tisíc
novodobých veteránů jich již pět tisíc není
ve služebním poměru. Z nich zhruba třetina
byla v době konání průzkumu bez práce. Pomoc s uplatněním na trhu práce by uvítalo
rovných šedesát osm procent. „Z uvedeného důvodu jsme požádali Ministerstvo práce
a sociálních věcí o rozšíření pomoci z Evropských sociálních fondů pro válečné veterány.
Podařilo se nám tak získat 30 milionů korun,
které využijeme na hledání lepšího pracovního uplatnění válečných veteránů,“ uvedla
ředitelka odboru pro válečné veterány Iveta
Hlásecká. „Tato částka se z pětaosmdesáti
procent hradí z operačního programu Lidské
zdroje a zaměstnanost a z patnácti procent
ze státního rozpočtu.“
Vyhrál CEPAC Morava
Ve výběrovém řízení na dodavatele
služeb spojených se začleňováním válečných veteránů do civilního života zvítězilo
sdružení CEPAC Morava. To vzniklo v roce
1993 z iniciativy českého a francouzského
ministerstva práce a sociálních věcí. Zaměřuje se na vzdělávání, poradenství, softwarovou podporu, podporu projektů EU a další
služby. Má za sebou již více než desítku obdobně rozsáhlých projektů.
„Máme především zkušenosti s cílovou skupinou z úřadů práce a z komerčního
sektoru. V minulosti jsme spolupracovali
například s klienty, kteří skončili službu
v armádě a ocitli se na úřadech práce. Jsme
přesvědčeni, že s našimi zkušenostmi projekt začleněování válečných veteránů do civilního života bez problémů zvládneme,“
ujišťuje nás výkonný ředitel CEPAC Morava
Josef Drdla.
Pro potřeby projektu bylo navrženo zřídit sedm poradních center. Ta budou působit
při krajských vojenských velitelstvích Praha,
Brno, Olomouc, Ostrava, České Budějovice,
Plzeň a Pardubice.
„V současné době probíhá přípravná
fáze projektu, během které jsou jmenováni
koordinátoři středisek. Vytvořili jsme veškeré metodické materiály pro realizaci jednotlivých aktivit. V regionech se nám rovněž
podařilo rozjet mediální a propagační akci.
V tomto okamžiku již začínáme ve spolupráci s úřady práce oslovovat možné klienty.
Předpokládáme, že počátkem března bychom mohli rozjet celý projekt již naplno,“
říká Josef Drdla.
Od semináře
až po evidenci
Mezi hlavní aktivity projektu patří
úvodní seminář, individuální a skupinová
poradenství, pracovní a bilanční diagnostika, zprostředkování psychologického poradenství a rekvalifikačních kurzů, tvorba
a obnovování databáze potencionálních
zaměstnavatelů a vedení personální evidence válečných veteránů hledajících pracovní
uplatnění.
Během úvodního semináře by měli
zájemci získat nejen informace o projektu
a kde a jak hledat zaměstnání, ale zároveň
by jim měly být doporučeny určité postupy
a strategie při přijímacích pohovorech. Měli
by rovněž obdržet návod, jak například sepsat životopis. Během individuálního poradenství má projekt poskytnout každému
účastníkovi konkrétní možnosti uplatnění
na trhu práce v daném regionu, případně v celé České republice a vytipovat pro
něho vhodné zaměstnavatele. Kromě toho
mu sdružení pomůže vytvořit osobní plán
a zprostředkovat další odborné poradenství
či rekvalifikaci.
Informace získané v této fázi jsou
využity následně během skupinového
poradenství. Tento dvoudenní kurz v rozsahu šestnácti hodin je určen maximálně
7 2012
83
pro deset účastníků. Uchazeči se během
něho seznámí s vhodnými strategiemi
při přijímacích řízeních, včetně nácviku
modelových situací, s využitím datové sítě
a personální aplikací vytvořenou v rámci
projektu při hledání vhodných pracovních
příležitostí.
Pomocí pracovní diagnostiky dodavatel zjistí reálné předpoklady účastníka k začlenění se na trhu práce. S využitím toho,
co získal během vojenské služby, analyzuje
jeho profesní potenciál a identifikuje jeho
možnosti uplatnění na trhu práce.
„Počítáme rovněž s využitím armádních psychologů. A to pro účastníky projektu
trpící psychickými či jinými obdobnými problémy,“ vysvětluje Iveta Hlásecká. „Potřeba takovéto pomoci vyplyne z předchozích
zjištění během kontaktu s účastníkem projektu, například v průběhu individuálního
poradenství.“
Rekvalifikace a databáze
Další možností je zprostředkování
rekvalifikačních kurzů. Ty budou nabízeny
vybraným účastníkům projektu. Výběr tohoto kurzu bude zohledňovat nabídku práce
v dané lokalitě, dosavadní vzdělání a zkušenosti účastníka projektu a jeho osobní předpoklady pro rekvalifikovanou pozici.
Účastníci projektu budou mít na jeho
webových stránkách nepřetržitý přístup
k aktualizované databázi potencionálních
zaměstnavatelů. Kromě toho bude v každém z poradenských center vedena personální evidence účastníků projektu. Ta bude
Začleňování
válečných
veteránů
do civilního
života s důraze
m na
obsahovat mimo jiné popis dovedností získaných v armádě.
„V současné době se snažíme
budovat databázi zájemců na třech
úrovních. Jednak je to formou spolupráce s krajskými vojenskými
velitelstvími. Dále v součinnosti s úřady práce, které spadají
do působnosti jednotlivých našich
středisek. Významnou roli v tomto směru sehrávají i kontakty
se sdruženími veteránů,“ vysvětluje Josef Drdla.
Projekt je zatím plánován
do konce června 2014. Už nyní
se ale, pokud se podaří získat
další prostředky, počítá s jeho
prodloužením i na další léta.
uplatněn
ní na
Projekt Minis
terstva obran
y je spolufi
prostřednictví
financován
m Operačního
z prostředků
programu Lid
ES
SF
ské zdroje a
zaměstnano
osst
Vladimír Marek „
Foto: Vladimír Marek
Propagační ilustrace: Jiří Král
ttrhu práce
Více informací je možné získat
na www.army.cz/veterani
84
Česká pomoc Afgháncům
Exkluzivní nahlédnutí do zákulisí expertních skupin pro vrtulníky Mi-17
a Mi-24 v 5. jednotce Air Adviser Team na kábulském letišti
V pořadí pátá jednotka AAT (Air Adviser Team) pod vedením podplukovníka Petra
Kratochvíla převzala operační úkol 4. prosince 2011. Pro většinu příslušníků je to již několikátá mise v zahraniční operaci. Jednotku,
která je nasazena na kábulském mezinárodním letišti KAIA, tvoří dvě expertní skupiny.
První je zaměřena na výcvik na dopravních
vrtulnících Mi-17 a je složená ze dvou pilotůinstruktorů, palubního technika-instruktora,
palubního střelce a třech pozemních techniků-specialistů. Všichni, až na palubního
střelce z přerovské vrtulníkové základny, jsou
příslušníky 24. základny dopravního letectva
Praha-Kbely.
Druhý tým tvoří skupina pro výcvik
na bitevních vrtulnících Mi-24/35. Také
zde jsou dva piloti-instruktoři, dva palubní technici a sedm pozemních technikůspecialistů. V AAT je dále zastoupen starší
důstojník-asistent velitele. Mateřskou základnou skupiny Mi-24/35 je 22. základna letectva Sedlec, Vícenice u Náměště
nad Oslavou.
Létání za nestandardních
podmínek
V kábulské misi je každý den jiný
a specifický zároveň. Samozřejmě že se také
v jednotce AAT zpracovávají plány na měsíc, respektive na týden. Letka však reaguje
na okamžité požadavky Afghánské národní
armády (ANA) nebo na potřeby koaličních
sil. V praxi to znamená, že když nelze zásobovat jednotky na předsunutých operačních
základnách (FOB) ve vysokohorských oblastech jiným způsobem než letecky, výcvik je
buď přeložen na jiný termín, nebo zrušen.
Skutečností je, že lety vrtulníků jsou
prováděny nad nepřátelským územím. K jejich přímému postřelování dochází velice
často, neboť vrtulník je pro svoji rychlost
a výšku letu snadnějším cílem, než stíhací
nebo dopravní letouny, které létají mnohem
výše a rychleji. Toto nebezpečí si uvědomují
všichni členové posádek vrtulníků, a proto
taktiku letu přizpůsobují úkolu a prostoru, kterým prolétávají, eventuálně lokalitě,
ve které bude vrtulník přistávat. „Strach
z postřelování musí zůstat mimo kabinu. Pilot a další členové posádky veškeré své úsilí
a myšlenky věnují pouze provedení letu.
Strach do kokpitu nepatří,“ říkají shodně
čeští vrtulníkaři.
Okolností, které přímo ovlivňují způsob
letu, je mnoho. Například velká nadmořská
výška, maximální vzletová hmotnost, prudké
změny počasí, nevyzpytatelné turbulentní
proudy za hřebeny hor, zvířený prach nebo
sníh v místě přistání.
Současné schéma výcviku tvoří celky
v délce trvání čtyř až šesti dnů, kdy skupina
dvou vrtulníků se dvěma advisory a čtyřmi
„studenty“ plní výcvik i přepravní úkoly
mimo základnu KAIA. Při letech do oblastí, kde by se dala očekávat nepřátelská
činnost, je dvojice vrtulníků Mi-17 doprovázena dvojicí plně vyzbrojených bitevníků
Mi-35. Posádku těchto vrtulníků tvoří český advisor-pilot, cvičící se afghánský pilot
a český palubní technik. Při jedné z těchto
společných misí, kdy byla zásobovaná předsunutá základna ANA v Ajristánu, musela
skupina vrtulníků překonat hřebeny pohoří
vysoké zhruba 3 900 metrů. „V těchto výškách je pilotáž již značně náročná. Rozmezí
maximální a minimální rychlosti je malé.
Maximální rychlost letu se snižuje vzhledem
k výšce, hustotě vzduchu a množství přepravovaného nákladu. To klade velký důraz
na výpočet maximální vzletové hmotnosti,“
konstatuje palubní technik praporčík Vlastimil K. V této souvislosti lze vzpomenout,
že tým českých advisorů Mi-35 takto doprovázel afghánské stroje Mi-17 i při zásobovací misi do kunarského údolí, které je
považováno za jedno z nejnebezpečnějších
míst v celém Afghánistánu.
Češi se podílejí na výcviku afghánských pilotů od pozemní přípravy (ground
training), včetně leteckého simulátoru, kam
je americké velení letky nominovalo na základě velmi dobrých výsledků s příslušníky
vzdušných sil Afghánské národní armády,
až po praktický letecký výcvik. Ten lze rozdělit
na výcvik v technice pilotáže a kontrolní lety
na přepravu nákladu a osob do míst, která
jsou takřka nepřístupná po zemi a kde jsou
velmi omezené rozměry ploch na přistání
ve vysokohorském terénu. Další činností příslušníků 5. AAT je pomoc v naplánování misí,
jakož i v poletových rozborech. „Co se týká
hodnocení Afghánců, jsou to piloti, kteří mají
7 2012
velmi dobré zkušenosti. Někteří z nich létali
ještě v době, kdy tady působila sovětská vojska. Drtivá většina z nich byla v hodnostech
podplukovníků a plukovníků. V naší letce je
bezmála osmdesát pilotů sedmnáctek a čtyřiadvacet pilotů vrtulníku Mi-24/35,“ říkají čeští instruktoři a dodávají: „Co se týče profesní
zdatnosti, tak ta je velice rozdílná. Jedni mají
za sebou vysoký nálet hodin, druzí zkušenosti teprve sbírají. Vztahy mezi českým týmem
a afghánskými protějšky jsou velice přátelské.
Afghánští piloti i pozemní technický personál
oceňují přístup vojáků Armády ČR k plnění
úkolů ve společném týmu a obzvláště si cení
společně tráveného času, kdy se při pití čaje
úspěšně vyřeší spousty problémů v přátelském prostředí.“
Nasazení „pětky“ v Afghánistánu je
částečně ovlivněno počasím. Letošní zima
byla extrémní, co se týče teplot, množství
sněhu i délky trvání. Podle dostupných zdrojů takováto zima zde nebyla posledních patnáct let!
Za dva a půl měsíce trvání mise čeští
piloti-advisoři na vrtulnících Mi-17 odlétali během 17 letových dní 48 letových
hodin, přičemž přepravili 8,6 tun různého
materiálu a 123 vojáků Afghánské národní armády při rotacích na předsunutých
stanovištích FOB. Za zmínku stojí, že osm
letových dnů muselo být zrušeno z důvodu
nevyhovujících povětrnostních podmínek.
Dále odlétali patnáct hodin na letovém simulátoru k procvičení letu po okruhu, nouzových postupů (vysazení motorů, porucha
hydraulického systému) a přiblížení podle
přístrojů. Ve stejném období tým Mi-24/35
při deseti letových dnech odlétal devětatřicet letových hodin.
Několikadenní mise
po FOB
V první polovině února plnili příslušníci
5. AAT s afghánskými vrtulníky Mi-17 úkol
při přepravě materiálu a osob ve prospěch
203. sboru Afghánské národní armády.
První den přelétla dvojice sedmnáctek
s česko-afghánskou posádkou do města
Ghazní ve stejnojmenné provincii ve středním Afghánistánu. České zastoupení tvořili
dva piloti, palubní technik, tři pozemní technici a palubní střelec. Z afghánské strany to
byli dva piloti, palubní technik, tři palubní
střelci, pět pozemních techniků a nezbytný
překladatel, jehož služeb nejvíce využíval
chorvatský pozemní koordinátor pro upřesňování požadavků přepravy do jednotlivých
destinací. „V Ghazní jsme naložili na základně Afghánské národní armády Camp
Vulcano dvě tuny různorodého materiálu,
včetně potravin, elektrocentrál nebo palivového dřeva, a také jedenáct vojáků ANA,
které bylo třeba dopravit na další afghánskou základnu Giro ležící na náhorní planině v nadmořské výšce 2 200 metrů zhruba
padesát kilometrů jižně od Ghazní,“ říká
velitel týmu podplukovník Petr Kratochvíl
a dodává, že toto místo je takřka nedostupné i v letních podmínkách, natož v zimě.
Po splnění úkolu vrtulníky přelétly
do osmdesát kilometrů vzdáleného města
Gardez, kde přečkaly noc. Ještě předtím
však následovala nezbytná technická údržba strojů.
K úkolům druhého dne patřila opět
přeprava materiálu a osob na předsunuté
základny ANA, jež jsou po zemi nepřístupné. Na seřadišti již čekalo třicet afghánských
vojáků na přesun do lokality nacházející
se šest kilometrů od hranic s Pákistánem
v nadmořské výšce 2 300 metrů. „Přeprava
vojáků byla bez problémů. Počasí nám zatím přálo,“ konstatuje velitel skupiny Mi-17
major Peter S. Na základně FOB Barmal vrtulníky naložily potraviny pro další základnu
FOB Curry ležící v údolí Gowmel uprostřed
vysokých hor asi čtyřicet kilometrů směrem
do vnitrozemí, kde jsou všechny přístupové
cesty v zimním období zapadané sněhem.
„Při přeletu na FOB Curry, která nese
jméno po americkém vojákovi, jenž v tomto
údolí v roce 2007 padl, překonávaly vrtulníky v silném větru a turbulencích pohoří
ve výšce tři tisíce metrů,“ popisuje náročnost úkolu podplukovník Kratochvíl. Po vyložení třinácti vojáků a dvou tun nákladu
stroje pokračovaly s dalšími příslušníky ANA
zpět na základnu Camp Lightning ve městě
Gardez. „Tím však naše práce pro ten den
rozhodně neskončila,“ doplňuje velitel.
„Až do noci technici pokračovali v údržbě
vrtulníků, aby udrželi stroje v provozu a spolehlivém stavu,“ oceňuje svůj tým podplukovník Kratochvíl.
Následující den se počasí podstatně
zhoršilo. Foukal silný vítr, který způsoboval
turbulence. Nicméně mise českých vrtulníkářů pokračovala. Z Gardezu přepravily vrtulníky dalších dvacet afghánských vojáků
na základnu do města Orgun a odtud se přesunuly na FOB Zirok a Lwara vzdálenou pouze tři kilometry od hranic s Pákistánem. Zde
se sedmnáctky zapojily do výcviku afghánských vojáků v eskortování zajatců dopadených při nelegálním překročení mezistátní
hranice. Po návratu do Orgunu pokračovaly
vrtulníky do Barmalu, kde naložily další dvě
tuny materiálu a odtud přes základnu Gowmel letěly do Gardezu. Zde naši naložili zraněného amerického vojáka s komplikovanou
zlomeninou nohy a transportovali ho na základnu KAIA v Kábulu, kde se neprodleně
podrobil operačnímu zákroku.
Během uvedených tří dnů tak kbelští
vrtulníkáři nalétali jedenáct hodin letového času a přepravili značné množství vojáků i materiálu. Poradní tým českých pilotů
po splnění této mise udělil dva certifikáty
pilotům afgánských vzdušných sil. Jeden
z nich nyní může samostatně vést přípravu
skupiny a plnit úkoly přepravy osob a materiálu jako velitel skupiny vrtulníků. Druhý
byl certifikován jako kapitán vrtulníku pro
plnění úkolů v pozici vedeného.
Po návratu na mateřskou základnu přivítal české piloty americký velitel 438. letky poradních leteckých týmů podplukovník
John P. Conmy, který jim poděkoval za dobře odvedenou práci při plnění různorodých
úkolů mise. Český tým tak uskutečnil další
krok ve zvyšování schopností Afghánské národní armády plnit samostatně úkoly letecké
přepravy a přispěl ke zvýšení úrovně schopností a vycvičenosti afghánských pilotů.
Pavel Lang
z podkladů tiskového a informačního důstojníka
4. ÚU AČR ISAF kpt. Jiřího Zedníčka a příslušníků
5. jednotky AAT pplk. Petra Kratochvíla a mjr. P. S.
Ilustrační foto: archiv jednotky AAT
Připravila redakce časopisu A report – měsíčník Ministerstva obrany ČR „ Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 „ Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553,
724 033 407, e-mail: [email protected], www.army.cz „ Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786
85
Download

7 2012 Informační příloha MO ČR a AČR Český podíl v