18. otázka_Filosofie VIII. _ AG 04/05
Empirismus 17. a 18. století
Thomas Hobbes (1588-1679)
John Locke (1632-1704)
Pocházel z puritánské rodiny,z drobné šlechty nedaleko Bristolu, studoval na elitních
školách pøírodní vìdy, lékaøství a svobodná umìní. Po studiích se sbližuje s Oxfordským
okruhem badatelù sdružených v Royal society, kteøí se zabývali experimentálními vìdami
(zejm. medicína). Pronikl do politiky pøes Shaftesburyho a to mu umožnilo získat na 4 roky
úøad ve Francii, po krátké návštìvì domova pobývá v Holandsku, kde vzniká esej O
lidském rozumu. Po návratu Viléma Oranžského k moci se vrací do Anglie, kde je opìt
v kontaktu se èleny Královské spoleènosti (napø. s Newtonem). Jedenáct let vykonával
úøad komisaøe pro obchod a kolonie. 1664 spoluzakládá dodnes existující The Bank of
England. Dále napsal pojednání o vládì, eseje O toleranci, listy O toleranci, esej Rozumnost
køes anství (proti deismu).
George Berkeley (1685-1753)
Narodil se v jižním Irsku, studoval theologii na Trinity College, pak chvíli pùsobí jako
uèitel na universitì v Dublinu. Jako ètyøiadvacetiletý vydává psychologickou studii Nová
teorie vidìní. O rok pozdìji vychází jeho hlavní dílo Pojednání o základech lidského
poznání, které je r. 1713 popularizováno v Dialozích mezi Hylesem a Filonousem.
Procestoval celou Evropu, pobýval v Novém svìtì, vážnì se zaobíral myšlenkou založení
kolonie na Bermudách. Pøítel Jonatana Swifta. Posledních 18 let života pùsobí jako biskup
v Clyone. Zemøel v Oxfordu.
David Hume (1711-1776)
Narodil se v Edinburghu. Vystudoval právo a klasickou filologii. Už v 26 letech napsal
Pojednání o lidské povaze (Stoerig: pøirozenosti), které však zùstalo nepovšimnuto. Vyšlo
o 8 let pozdìji pøepracované v 2 dílech (studie Zkoumání lidského rozumu a Zkoumání
zásad mravnosti). Mezitím cestoval ve službách britských státníkù po Evropì. Dvakrát se
neúspìšnì ucházel o akademickou katedru, pøijal tedy místo knihovníka v Edinburghu.
1754 napsal Dìjiny Anglie, které jej proslavily a uvrhly do hmotného blahobytu. 1757 vyšly
Pøirozené dìjiny náboženství a O vášních. Dále publikoval Eseje morální, politické,
literární. 1764 se stává tajemníkem velvyslanectví ve Francii, v Paøíži navštìvuje salony a
navazuje styky s pøedními mysliteli (zejm. Rosseau). Po návratu do Anglie prožívá
poslední roky života jako bohatý a nezávislý muž v ústraní ve spoleènosti pøátel (patøil
mezi nì napø. Adam Smith).
Thomas Hobbes
Nepøístupné myšlení je možno druhému zpøístupnit slovy (exteriorisovat
ho), protože slova nabývají významu reprezentací myšlení, slova jsou akty
myšlení. K urèení myšlení je tedy postaèující výpovìï. Tím Hobbes
pøipravil pùdu pro formální disciplíny. Obsah rozumových aktù pochází ze
smyslové zkušenosti, která se týká jednotlivin, slova tedy neoznaèují
universálie, ale jen neurèitì jednotlivé prvky tøídy. Rozlišuje primární a
sekundární kvality (formuloval Locke).
- Leviatan (1651)
- stát jako umìlý èlovìk
- proticírkevní zamìøení
- Behemoth (1640-1660; = Hroch)
- revoluci považuje za netvora- za hrocha
- monistická filosofie
- tìlo( tìleso, corpus) – De Corpore
- je nezávislé na lidských pøedstavách
- jediná vlastnost: rozprostranìnost
- duch je jen velmi jemné tìlo
noetika
- veškeré poznání má svùj pùvod ve smyslové zkušenosti; smyslovì není
dána
žádná jiná vìc než právì tìleso
- „rozumuje-li nìkdo, poèítá“; závìry geometrie jsou nesporné
etika
- apetit a averze; vnìjší stránka vnímání dobra- rozkoš neboli libost
vnìjší stránka vnímání zla- nelibost
- pøedmìtem touhy je to, co èlovìk pokládá za dobro
- nic nemùže být proti rozumu, co je nutné, a vše, co není proti rozumu, je
spravedlivé a oprávnìné: tedy PRÁVO( =svoboda využívat svých
schopností)
- nejvìtší dobro: sebezáchova; použít pro ni všech prostøedkùXnejvìtší zlo:
smrt
- èlovìka ovládají tytéž pøirozenosti jako pøírodu
- touha po životním pohodlí, èlovìk je od pøírody egoistou
- pøirozený stav: lidé si byli rovni; pøíèiny sporù-soutìžení, nedùvìra,
touha po slávì?lidé nad sebou nemají moc; válka všech proti všem; èlovìk
èlovìku vlkem
- smlouva: v zájmu egoismu omezit egoismus? stát a stav spoleèenský
- výmìnou získává obèan ochranu; svìtská moc má být absolutistická
John Locke
Ústøedním termínem jeho úvah je pojem idea – to je vše, co je objektem
rozumu (pojem, pøedstava). Ne nìco vnìjšího, nýbrž ideje jsou
bezprostøedním pøedmìtem našeho poznání. Locke se ptá, jak se ideje do
vìdomí dostávají. Jsou možné 3 odpovìdi, a to, že 1) pocházejí z vnìjšího
1
18. otázka_Filosofie VIII. _ AG 04/05
Empirismus 17. a 18. století
svìta, 2) vytvoøilo je naše vìdomí z pøedstav, 3) jsou vrozené. Celá první
èást Eseje o lidském rozumu je vìnována dùkazu, že vrozené ideje
neexistují. Veškerý obsah vìdomí pochází tedy buï z vnìjší nebo vnitøní
zkušenosti, vnitøní zkušenost pak odvozuje z vnìjší („Nic není v rozumu,
co by døíve nebylo ve smyslech.“). Leibniz pozdìji namítá: „kromì rozumu
samého.“ Locke mluví o bílém nepopsaném listu, který je ve vìdomí pøed
zkušeností (Platón: „nepopsaná tabulka“). Pøi dùkazu toho, že všechny
ideje skuteènì pocházejí ze zkušenosti, dochází k jejich dìlení na:
jednoduché – pøímá smyslová zkušenost vstupující v akty rozumu)
sensace (vnìjší zkušenost), skrze kterou identifikuji ne-já.
- Esej o lidském rozumu( 1687)
noetika
- vymezil pøedmìt noetických studií ( zkoumat pùvod, jistotu a rozsah
lidského vìdomí)
- idea= oznaèení všeho toho, co je objektem rozumu, když èlovìk myslí
- neuznává vrozené ideje; výchova zmùže vše
- mysl je bílý nepopsaný list; od stoikù: „tabula rassa“
- systém genetického empirismu: nic není v rozumu. co pøedtím nebylo ve
smyslech
- ideje: a) jednoduché( dané, rozum pasivní)
b) složené( vytváøí je rozum)- rozlišování, rozeznávání,
srovnávání, skládání abstrahování
c) všeobecné( získané abstrahováním)
- vyèlenìním èasu, místa a konkrétních prvkù z jednotlivin
- umírnìný nominalista?konceptualista
- pojmy jakožto ideje E jen v našem duchu, ne jako reálná jsoucna
= conceptus
- kritika substance: pro nejistý pøedpoklad( pod-loží, pod-stata, standing
under)
- nedokážeme si pøedstavit jejich neE
- zkušenost: a) vnìjší neboli senzace- smyslové vnímání( poèitky, vjemy)
b) vnitøní neboli reflexe- vnitøní smysl, introspekce
- všechny pojmy pøichází ze senzace nebo z reflexe
- preference intuitivního poznání
- senzualisté= ztotožòují smyslové a rozumové vnímání( stoikové,
epikurejci)
- empirik= opírá svùj význam o zkušenost( Newton)
- empirista= opírá se ve vìdì o zkušenost; vytváøí teorii, že je zapotøebí
vìdu o zkušenost
opírat; eventuelnì zakládá vìdìní výluènì na zkušenosti
( Bacon, Locke)
- idejní kvality: a) prvotní kvality: ~kvality objektivní
- tuhost, tvar, rozlehlost, pohyb, èíslo, klid…
b) druhotné kvality:~kvality subjektivní
- v samotných vìcech neE , jsou dispozicemi pro naše
vnímání
- barva, chu , zvuk,….
- primární kvality E nezávisle na tom, zda je vnímáme, anebo ne, kdežto
sekundární kvality
jsou na našem vnímání existenènì závislé
etika
- polarita slasti a strasti;pocit nepohody
- štìstí= š. ve svém plném rozsahu je nejkrásnìjší radost jíž jsme schopni a
neštìstí je krajní strastí
- morální pravidla nejsou zøejmá sama o sobì; vyžadují dùkaz a nejsou
vrozená
- lidé mají protichùdné praktické principy
- ctnost je výhodná( základy utilitarismu)
- pojem pøirozeného zákona založeném na zákonu Božím, èlovìk nezná
jinak než ze zkušenosti
- zákon mùže být vrozen, jeho znalost však nikoliv
- svoboda: svoboda naší vùle je možností jednat v souladu s naší volbou
- svoboda není souèástí vùle, ale jednotlivých lidí
státovìda a teorie politiky
- zásady moderního liberalismu
- První pojednání o vládì
- pøirozená svoboda je v tom, nebýt pod žádným omezením, než pod
omezením
pøirozeného zákona
- silný individualismus( „èlovìk je vlastníkem své osoby“)
- Eseje o toleranci
- Listy o toleranci
- netýká se soukromého pøesvìdèení, ale veøejného šíøení
náboženství
2
18. otázka_Filosofie VIII. _ AG 04/05
Empirismus 17. a 18. století
- Rozumnost køes anství
- Esej o lidském rozumu
- rozum a víra nejsou v protikladu; rozum je posledním rozhodèím a
vodítkem
- inspiroval pozdìjší deisty
George Berkeley
Vypouští Lockovu nezbytnost všeobecných idejí. Popírá pojem hmoty,
hmota = synonymum pro nic. Dále škrtá pojem bytí, protože ho není
možno tvrdit, pokud zároveò netvrdíme vnímání. Berkeley øíká, že není
rozdíl mezi aktem poznání a poznávaným – nepøipouští, že vztah
poznávajícího a poznávaného by byl vnìjší („barva musí být v mysli.“).
- Nové teorie vidìní (1709)
- prostor je pouze urèitým uspoøádáním subjektivních pøedstav
- Pojednání o základech lidského poznání(1710)
- Tøi dialogy mezi Hylasem a Filonousem(1713)
- H: milovník rozumu( Berkeley)
- F: „hmotaø“, obrana materialismu
- Common Place Book (= Zápisník; 1871)
- žádna substance neE
- prvotní kvality jsou stejnì subjektivní jako druhotné, nemohou být od
sebe oddìleny
- „Býti jest býti vnímán.“
námitky:a) intermitovaná E: co se stane, zavøu-li oèi?
b) integrita vìcí: vnímá-li 10 lidí 1 pøedmìt, vnímají tedy 10
pøedmìtù?
c) solipsisticky: všechny vìci jsou kombinací mých poèitkù,
tedy celý svìt je mou
pøedstavou, tedy reálnì E pouze já?
ad a) mùže být jiný duch, který je vnímá( Bùh)
ad b) týká se všech myslí vùbec
?? spiritualizace jsoucna, teocentrický fenomenalismus( nav. na Eriugena)
- smyslové vìci E reálnì
- spiritualismus= imaterialismus: oproti hmotì, indukce není závislá na
hmotì
námitky proti jeho psychologismu: není rozlišení mezi poznávacími
procesy a jejich obsahem
David Hume
Snaží se domýšlet Locka a Berkeleyho, lidského ducha omezuje jen na
operace s materiálem zkušenosti. Rozlišuje 2 druhy zkušenosti: dojmy
(impressions, pøímé živé vjemy) a ideje (myšlenky, vybledlé imprese).
Hume chce ke každé ideji najít její impresi – tak se formuluje její obsah.
Popírá pojem kauzality a chce ho nahradit zvykem. V oblasti jevù pro nìj
existuje jen pøíèinnost a následnost, imprese žádnou pøíèinnost
neobsahují.
Argumentuje proti pojmu substance jako nositeli pøípadkù: jak ze
soubìžnosti pøípadkù poznám, že jsou na jedné substanci? Analogicky se
vyslovuje i proti duši (jak mohu ze souboru mentálních obsahù usuzovat
na jejich nositele?).
- Pojednání o lidské povaze (1738)
dílèí studie Zkoumání lidského rozumu (1751)
Zkoumání lidské mravnosti (1751)
- Pøirozené dìjiny náboženství (1757)
- Rozmluvy o pøirozeném náboženství
- Eseje
- vjemy: 1. dojmy- intenzivní, bezprostøední
- produkt chtìní, lásky, nenávisti…
2. ideje (myšlenky)- uvìdomujeme si je , když vzpomínáme na
dojmy,= pamì ové kopie
- otec moderního positivismu (již Occam)
- oproti obèasnému používání pojmù bez ideje èi významu
1. proti dosavadnímu založení vìdy na pøedstavì kauzality jako nutného a
objektivního vztahu
2. proti dosavadnímu založení metafyziky na pøedstavì substance a
pøedpokladu objektivní E svìta
3. proti rùzným formám pozitivního náboženství opírajícím se o empiricky
neprùkazné pøedstavy
Ad 1. kritika pojmu pøíèinnosti
- poznání rozumové- a priori X poznání empirické- a posteriori
- lze prokázat pouze èasovou následnost, na kauzalitu
3
18. otázka_Filosofie VIII. _ AG 04/05
Empirismus 17. a 18. století
- toto je pøenášení antropomorfních pøedstav na neživé vìci: E „síly“,
„moci“, „energie“
- pøenášení zkušenosti z minulosti na budoucnost?zvyk ( akt víry ne
vìdìní)
- „Hlavním vodítkem života je zvyk.“
- viz. Occam: „ Každé post hoc (potom) není ještì propter hoc (proto).“
Ad 2. Kritika substance
- poèátek tzv. psychologie bez duše
- substance (duchovní) je pouze soubor vjemù?øetìzce asociací
Ad 3. kritika náboženství
- pøedpokládá E „rozumového pùvodce“
- podrobil náboženství historickému a psychologickému rozboru( poè.
religionostiky)
- nábož. pøedstavy mají svùj antropomorfní pùvod, jsou založeny v citu a
ne v rozumu
- nelze je dokázat ani racionálnì ani empiricky
etika
- emocionalismus= morálka je záležitostí citù
- utilitaristická: ve všech mravních rozhodnutích vyniká zvláštì okolnost
všeobecné
prospìšnosti
- je proti etickému egoismu ( Hobbes)
- základním citem: cit sympatie
4
Download

Thomas Hobbes (1588-1679) John Locke (1632