Strategické myšlení a psychologie
Milan Jermář
Často se v různých šetřeních, výzkumech či poradenských
aktivitách s manažery objevuje otázka typu: Kolik času věnujete
strategickému řízení a kolik operativnímu? Nebo: Za jak silnou
stránku své osobnosti považujete strategické myšlení?
1.Existuje ale vůbec jednotný názor, co to vlastně strategické
myšlení je?
2. Je psychologie, která má myšlení mezi svými hlavními
kategoriemi, kompetentní se ke strategickému myšlení
vyjadřovat? 3. A do jaké míry?
4. Mohly by být pro rozvoj psychologie jako vědy v konceptu
strategického myšlení obsaženy nějaké nové podněty?
Ne……Ano……. Záleží na přístupu…. Ano, ale…
Co to je strategické myšlení – několik definic
Dixit, Nalebuff (1991): umění překonávat protivníka s
vědomím, že protivník se snaží udělat to samé vůči vám.
Larson, Hansen (2005): odlišná forma pragmatického
uvažování.
Wilson (1994): strategické myšlení je myšlení o strategii.
Alsaaty (2006): strategické myšlení odkazuje na rozumné
nápady, přemýšlivou analýzu a přesvědčivá rozhodnutí.
Stacy (1992): strategické myšlení je užití analogií a
kvalitativních podobností ke kreativnímu rozvoji nových
idejí ..a formování akcí na bázi nového učení.
Tři kontexty zkoumání strategického myšlení:
1.
Strategický management jako proces, jehož je
strategické myšlení součástí.
2.
Individuální/ skupinový rámec: kvalita osobnosti
(případně skupiny), myšlenkové procesy, jednání
spojené se strategickým myšlením.
3.
Strategický potenciál – dynamická kapabilita
organizace. Zde narazíme na procesy učení, na
znalostní management, na tzv. dynamické
kapability.
Je možno provést syntézu?
Ad 1. Strategický management jako proces, jehož je
strategické myšlení součástí.
Vojenství, politika, vládnutí.
Strategické paradigma ovládá koncepce managementu
zhruba od 70. let 20. století.
Strategické plánování - komplexnější pohled ve smyslu
strategického managementu.
Od 90. let se objevuje zaměření na strategické myšlení.
Dichotomie mezi racionálněracionálně-analytickým myšlením a
myšlením intuitivním (napětí mezi východním a západním
stylem myšlení, rozdíl mezi myšlením, které se opírá o levou
mozkovou hemisféru, a myšlením, které se váže na pravou
hemisféru, „strategie jako umění“ versus „strategie jako
věda“.
Škola
strategického
myšlení
Charakteristika školy
Uplatnění
psychologie
Designová škola
Je založena na metafoře architektury. Jejím Částečně
–
nejvlastnějším nástrojem je SWOT analýza.
představivost,
analogie, metafory.
Plánovací škola
(Ansoff)
Orientovaná na formální detailní způsob práce. Částečně – myšlení,
Jejími klíčovými slovy jsou plány a rozpočty.
představivost.
Poziční škola
(Porterem)
Poháněna
ekonomickým
výzkumem
a Částečně – analytické
percepce
analytickými výběry. Nejdůležitějším záměrem je myšlení,
co nejvýhodnější umístění organizace s ohledem prostředí.
na konkurenci.
Environmentální Je považována za pasivní typ. Prostředí je zde Částečně – vnímání
škola
hlavním činitelem, který vtlačí či vtáhne prostředí, hodnoty.
organizaci do jistého strategického postavení.
Podnikatelská
škola
Zde dominuje vizionářské vedení podnikatele. Její Částečně – tvořivost,
strategie spočívá v hledání mezery na trhu.
představivost,
riskování.
Kognitivní
škola
Vychází z mentálních procesů. Strategie včetně Výrazně
–
vize je formována intelektuální kapacitou kognitivní procesy,
manažera.
rozhodování, chyby
myšlení.
Sebevzdělávací Zdůrazňuje učení skrze praxi. Tento způsob práce Výrazně – učení,
je spontánní proces s individuálními i kolektivními kognitivní procesy,
škola
výsledky.
motivace,
skupinové procesy.
Politická škola
Založena na zájmech skupin, které jsou spojeny Výrazně – zájmy,
s organizací zvenčí nebo zevnitř. Strategie je vyjednávání, moc,
výsledkem vyjednávání všech stran.
pozice.
Kulturní škola
Je řízena kolektivní stupnicí hodnot. Tento vnitřní Výrazně – hodnoty,
normativní způsob myšlení a jednání vychází ze percepce,
strategie určené posláním a zaměřené na vnější skupinové vlivy.
svět.
Konfigurační
škola
Představuje kombinaci všech předchozích typů. Výrazně – intuice,
Protože každá organizace má svou vlastní historii, zvládání
změny,
strukturu, a prostředí, v němž funguje, podléhá její vnímání.
strategie jedinečným okolnostem času a místa –
tzv. strategii změny.
Z přehledu je patrno, že:
Strategické řízení je v centru pozornosti teorie a praxe
managementu.
Přístupy ke strategickému managementu jsou velmi
různorodé.
Některé z přístupů jsou zaměřeny spíše na celkové
souvislosti působení organizací (makropřístup), jiné se více
věnují konkrétním dílčím činnostem a procesům
(mikropřístup).
Psychologie je přinejmenším částečně součástí všech
uvedených škol strategického řízení a strategického myšlení.
Whittingtonova koncepce strategie jako sociální praxe
Klade důraz na mikroaktivity, na to, co se skutečně děje.
Strategie není něco vzdáleného životu, je to dění v organizaci, které má
vždy nějaké strategické výstupy.
Proto je nutno pozorovat a studovat chování lidí (etnografický přístup,
případové studie, interaktivní diskuse apod.)
Whittington také ukazuje, že v reálné tvorbě strategie nevystupují jen
představitelé managementu firmy.
Osm skupin aktérů: guruové, školy managementu a podnikání,
konzultační a poradenské firmy, finanční instituce, týmy vrcholového
vedení, odborná média, státní orgány a instituce, nátlakové skupiny.
Uplatnění psychologie v této koncepci je velmi výrazné.
Behaviorální strategie
V posledních několika letech se stále více ve zkoumání
procesů strategického managementu objevuje pojem
behaviorální strategie (behavioral strategy).
Tento směr pravděpodobně aspiruje na zařazení mezi hlavní
koncepce strategického myšlení, kde možná nahradí hlavně
kognitivistickou a sebevzdělávací školu, do určité míry i
politickou a kulturní (v terminologii Mintzberga).
Zajímavé bude sledovat vývoj vztahů mezi koncepcí
behaviorální strategie, koncepcí strategie jako sociální praxe a
koncepcí na zdrojích založeného pohledu na firmu.
Behaviorální strategie
Spojení kognitivní a sociální psychologie, realistické
předpoklady o kognici, emocích, sociálním chování do
strategického řízení, snaha obohatit teorii strategie, empirický
výzkum a reálnou praxi.
Individuální kognice a kolektivní chování – pozor na
simplifikace, agregace , groupthink, , behaviorální teorie
firmy, koalice – jak integrovat individuální a kolektivní
psychologii v organizacích.
Problematika rozhodování a usuzování o problémech –
logické x usuzovací rozhodování, intuice.
Překonáváním bariér - chyb v rozhodování tvořit novou
architekturu organizací.
Ad 2. Individuální /skupinový kontext
strategického myšlení.
Manažerský přístup
Psychologické pojetí strategického myšlení
Kompetence pro strategické myšlení
Specifický výzkum obsahu strategického
myšlení
Manažerský přístup
Kvadrant A (nízká intenzita prostředí, vysoká nejistota)
– „rozvoj strategie“ – je třeba rozvíjet strategii pro
dlouhodobou perspektivu. Myšlení by mělo být holistické,
syntetizující, předpovídající, induktivně usuzující, postihující
politické obsahy.
Kvadrant B (vysoká intenzita prostředí, vysoká
nejistota) – „strategie v plném proudu“ – potřeba strategie je
podněcována dynamikou rozvoje firmy. Myšlení více
konvergující, pokus a omyl, flexibilní, oceňující.
Kvadrant C (vysoká intenzita prostředí, nízká nejistota)
–„předpověditelná výkonnost“ – důraz na plánovanou
efektivitu, výkonnost. Myšlení analytické, orientované k trhu.
Kvadrant D (nízká intenzita prostředí, nízká nejistota)
– „omezené tlaky“ – stačí administrativní řízení. Konkrétní a
instrumentální myšlení.
Psychologické pojetí strategického myšlení
1. Porozumění, hodnocení:
hodnocení: percepce, poznávání smyslu dění, intuice,
analogické uvažování, emoční inteligence, systémové myšlení, fluidní
inteligence, konceptuální myšlení, myšlení s dlouhodobou perspektivou,
flexibilita, úsudek, zdůvodňování a usuzování, interpretace, odolnost vůči
chybám myšlení, přerámování problému, pokládání otázek.
2. Plánování, rozhodování: dedukce, usuzování, analýza, designování, logika.
3. Implementace, jednání, řízení: analýza, koordinace, emoční inteligence.
4. Radění: znalosti, usuzování, subjektivní vhled, objektivita, úsudek, interpretace,
kreativity a tvorba alternativ, dedukce, oddělování mohlo byby-mělo byby-musí, emoční
inteligence.
5. Kontrola, učení: stejné jako u porozumění, dále výzvy, schopnost restrukturovat,
referenční rámce, introspekce, reflexe.
Skupina a strategické myšlení – myšlení
ve skupině je ovlivněno:
Cíli - jasnost cílů, ochota realizovat cíle.
Schopnostmi soustředěnými v týmu - adekvátní dovednosti,
kompetence, výběr členů týmu, různorodost.
Úkoly - složitost úkolu, participace na tvorbě úkolů a cílů, provázanost
úkolů.
Skupinovými procesy - zajišťování spolupráce, vedení lidí v týmu, řešení
problémů, zvládání konfliktů, zajištění efektivní komunikace.
Interpersonálními vztahy - posilování důvěry, sociální integrovanost.
Důrazem na posilováním týmové výkonnosti - propojení cílů, zpětné
vazby, posilování motivace a výkonnosti, rozvoj kompetencí.
Kulturou týmu a organizace - rysy kultury týmu, vliv kultury na
výkonnost týmu.
Kompetence pro strategické myšlení rozvoj strategického vedení
Konceptuální dovednosti a Pozitivní atributy
schopnosti
Negativní atributy
Profesionální kompetence
Interpersonální kompetence
Technická nekompetence
Konceptuální flexibilita
Zmocňování podřízených
Vypočítavý/neetické jednání
Vize budoucnosti
Týmová výkonnost
Mikromanažer
Konceptuální kompetence
Objektivita
Explosivní/urážlivý
Politická senzitivita
Iniciativa/zapojení
Arogantní
Nepřístupnost
Specifický výzkum obsahu strategického myšlení
Mintzberg, Ahlstrand and Lampel - strategické myšlení jako dovednost vidět
a vědět (seeing), jako kombinace různých perspektiv, jak je možné vidět
problém z různých stran:
Vidět dopředu – vidět budoucnost firmy,
Dívat se dozadu – rozumět, jak přítomnost vyrostla z minulosti,
Dívat se dolů – vidět velký obraz problému,
Vidět pod povrch – vysuzovat i ze skrytých stránek,
Vidět vedle – laterální myšlení, nekonvenční pohledy,
Vidět za hranice – vymyslet nový svět zasazením idejí do nového
kontextu,
Vidět dovnitř – hlouběji, než jak je prezentováno.
Liedtka – kvality strategického myšlení
Podává systémový pohled (system perspective).
Je řízeno strategickým záměrem (strategic intent).
Je zasazeno v konkrétní čase (think in time).
Je poháněno hypotézami (hypothesis driven).
Charakterizuje jej inteligentní oportunismus
(inteligent opportunism).
Shrnutí – specifický výzkum
Strategické myšlení jako kombinace umění a vědy (s mírnou
převahou umění)
Využívání poznatkové základny psychologie s tendencí volit
nové „manažerské“ formulace
Malá pozornost diagnostice
Málo poznatků o „skupinovém“ strategickém myšlení
Slabý důraz na promítnutí do personálního a znalostního
managementu
Ad 3. Strategický potenciál – dynamická kapabilita
organizace.
Pojem „dynamická kapabilita“ je definován jako “schopnost
firmy integrovat, budovat a rekonfigurovat vnitřní a vnější
kompetence s důrazem na rychle se měnící prostředí“.
(Teece, Pisano, Shuen, 1997)
Pohled na firmu založený na zdrojích (resource(resourcebased view of the firm – RBV) - podle něho je
dlouhodobý úspěch firmy závislý na jeho vnitřních zdrojích,
které ovšem musí vykazovat specifické kvality.
Barney: „zdroje firmy zahrnují všechna aktiva,
schopnosti, organizační procesy, vlastnosti a
atributy firmy, informace, znalosti apod., které
jsou kontrolované firmou a které umožní firmě,
aby pochopila a implementovala strategie, které
zvýší její výkonnost.“ (Barney, 1991)
Podle Barneye by zdroje tvořící trvalou
konkurenční výhodu měly být VRIN (Valuable,
Rare, Imperfectly imitable, NonNon-substitutable),
měly by vytvářet hodnotu, být ojedinělé, obtížně
napodobitelné a nesnadno nahraditelné.
Dynamické kapability mění a přetvářejí zdroje
firmy.
Využívají k tomu učení, adaptaci, integrování, tedy
takové procesy, které nejsou plně pod kontrolou
řízení, ale které moudré řízení dokáže
zakomponovat do svých plánů a postupů.
Dynamické kapability se proměňují a je třeba je
stále kultivovat a rozvíjet.
S budováním dynamických kapabilit je plně
propojeno usilování o získání konkurenčních
výhod.
Závěry
Psychologický výzkum v oblasti strategického
myšlení by měl do budoucna akcentovat pojetí
strategického myšlení jako dynamické kapability
organizace.
V tomto směru je možné kvalitně zhodnotit
poznatky psychologie o kognitivních, vztahových i
emocionálních stránkách působení lidí v
organizačním kontextu – viz koncepce behaviorální
strategie.
Zároveň je možné nově koncipovat zkoumání
strategického myšlení – jako formování této
specifické dynamické kapability.
Dynamický model formování strategického myšlení –
pokus o syntézu
Změna - management
Změna - management
Potřeby,
požadavky
z prostředí,
stakeholders,
vnímání a
hodnocení těchto
požadavků…
Znalostní a
personální
management
– tvorba a
sdílení
znalostí,
talent
Organizační
vlivy, kultura,
strategie,
organizační
archetyp…
Dynamické
kapability,
organizační
učení ,
leadership...
Osobnost
(obsah,
struktura,
procesy) zkušenost, role,
motivace,
kognitivní
styl…
Skupina
(obsah,
forma,
procesy)
Strategické
myšlení jako
individuální i
skupinová
charakteristi
ka, je
dynamické,
celostní, spíše
intuitivní apod.
Strate
gické
procesy
organi
zace
Výběr z literatury
Carr, K., Sparks, E.: Thinking skills for strategic
capability: a psychological perspective, 2011
Powell, T.C., Lovallo, D., Fox, C.R.: Behavioral
strategy, 2011
Goldman, E.F., Casey, A.: Building a culture that
encourages strategic thinking, 2010
Teece, D.J., Pisano, G., Shuen, A.: Dynamic
capabilities and strategic management, 1997
Heracleous, L.: Strategic thinking or strategic
planning? 1998
O'Shannasy,T.: Strategic thinking: A continuum of
views and conceptualization, 1999
Download

Strategické myšlení a psychologie