Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA
8 / 2011, ročník III.
Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského
rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět
více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to
jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni
rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za
neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinných lázní k nám jezdí pacienti z celé
republiky. Tímto zveme i vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.
Vedení podniku přeje všem zaměstnancům, pacientům
a hostům Beskydského rehabilitačního centra
RADOSTNÉ VÁNOCE A V NOVÉM ROCE
HODNĚ ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ.
JSOU TADY
ANDĚLÉ
Až do konce ledna 2012
probíhá v Galerii LARA
výstava esoterických obrazů
SVĚTLO V SRDCI výtvarníka
IVO ŠEVČÍKA z nedalekých
Hukvald. Věříme, že barevná
pastva pro oči a meditativní
zaměření vystavovaných
obraz ů přivede do galerie ty
návštěvníky, kteří v období
Vánoc dávají přednost klidu,
pohodě a hlubší reflexi sebe sama i vztahů ke svým blízkým.
Výstava je
otevřena
denně
od 9.00
do 21.00.
K návštěvě
srdečně zve
archanděl
Rafael
( foto).
1
Redakce Čeladenské Fontány přeje všem
čtenářům v roce 2012 přinejmenším
tak jasné vyhlídky, jaké se naskýtají
při pohledu na Smrk z okolí našeho
nového léčebného domu Golf.
„Naprosto zásadní zjištění pro pacienty
s roztroušenou sklerózou! Kombinace
kryoterapie (chladové terapie při minus
120°C) s následným individuálním
cvičením u fyzioterapeuta má zcela
zásadní a pozitivní účinky na toto
onemocnění!“, napsal nám pacient,
který se nedávno léčil v BRC (str. 3).
H
HO
OD
DIIN
NO
OV
VÉ
ÉH
HO
OM
MA
AN
NŽ
ŽE
EL
LA
AB
BY
YC
CH
HZ
ZV
VL
LÁ
ÁD
DL
L
říká LIBOR KAŠPAR, nový šéf údržby BRC
Narodil se v porodnici v Čeladné (1968), bydlí s rodinou ve
Frenštátě pod Radhoštěm, je otcem čtyř dětí, než nastoupil do BRC,
pracoval pět let jako elektrikář na lanovce Ráztoka - Pustevny.
Informace o volném místě vedoucího údržby si našel na internetu a
přihlásil se - spolu s dalšími 24 uchazeči. Technický náměstek
Lubomír Machálka ho vybral mezi dva nejvhodnější kandidáty, ti
následně absolvovali testy u PhDr. Urbiše. Doporučení psychologa
vyznělo v jeho prospěch. A tak je tady a my jsme se ho zeptali:
Pokud jde o vaše osobní schopnosti a zručnost, jak
jste na tom? Mohl byste tak říkajíc od hodiny dělat
„hodinového manžela“? Práce všeho druhu zvládnu.
Dokonce jsem s myšlenkou, že budu nabízet různé
řemeslné práce v domácnosti, koketoval. To bylo v
době, kdy jsem pracoval na živnostenský list.
Rozhodlo ale to, že takové podnikání je dost náročné
na čas, musíte být k dispozici tehdy, když se to hodí
zákazníkovi. Dal jsem tedy přednost pravidelnějšímu
dennímu režimu kvůli rodině a dětem.
Co jste věděl o BRC, než jste se přihlásil do
výběrového řízení? O tom, jak to v rehabilitačním
centru chodí, jsem toho moc nevěděl, předpokládal
jsem, že práce v oblasti údržby se v podstatě nikde
moc neliší. Ale v tom jsem se mýlil - tady je údržba
hodně složitá, určitě náročnější než v nějaké továrně.
Skoro každý potřebuje problém řešit hned, nějaká
porucha v provozu většinou znamená, že by museli
čekat pacienti, a to samozřejmě nechceme. Když
začínal provoz Polaria, přijel jsem si ho vyzkoušet
vyloženě ze zvědavosti, mám rád nové věci. Ještě
jsem byl na vstupní prohlídce v LD Dr. Maye, v
Polariu potom pětkrát. Žádnou velkou euforii jsem
ale nezažil, jeden čas jsem se věnoval otužování,
koupal jsem se pravidelně v ledovém potoce, takže
jsem z ledového suchého vzduchu neměl strach. Při
mínus pětadvaceti je to daleko horší venku.
Jak se tedy po třech měsících cítíte? Už vám vlastně
skončila zkušební doba... Ještě stále mě spousta
věcí překvapuje a stále se učím zvládat nové situace.
V údržbě je nás i se mnou osm - Mirek a Honza
Zajacovi, Mirek Pavlásek, Mirek Mažár, Honza
Štefek, Radim Krhut a Franta Káňa, který už je v
důchodu. Každé ráno se sejdeme, to už vím, jaké
jsou akutní žádanky, ty hned mezi kluky rozdělím
podle potřeby. Dva zahradníci dělají většinou
pravidelné práce v
parku - ty byly teď na
podzim asi nejvíc
vidět. No, a pak
máme tři telefony a všechno je jinak. Někdy se práce
tak nahrne, že nejtěžší je pro mě rozhodnout, čemu
dát přednost a kam koho poslat. A ten, kdo volá,
navíc o těch ostatních závadách, které musíme řešit
taky hned, ani neví. Hodně nám teď dalo zabrat
stěhování, nejdřív Jurášek, pak Golf, do Vánoc
kanceláře ředitelství.
Máte nějaké pracovní plány, vize? Uslyšíme o nich,
nebo je dokonce uvidíme? Ze své předchozí praxe
jsem se naučil nic neplánovat. Většina věcí se řeší ze
dne na den. Důkladnou rekonstrukci by podle mě
zasluhoval vodovodní řad, především v budově
Lázní, i elektrorozvody nás občas hodně potrápí.
Budu spokojený, když se tyhle věci podaří vyřešit.
A co Vaše rodina, zájmy, koníčky? Rodině a dětem
se snažím věnovat nejvíc. Mám dceru a tři kluky,
nejmladšímu je šest let a je z nich asi největší živel.
Když mu byly dva roky a 14 dní, poprvé vyšel úplně
sám na Javorník. Baví ho něco kutit, v tom bude tedy
nejspíš po mně. Taky je členem oddílu skokanů na
lyžích a chodí na můstky nad Frenštátem. Dcera zas
od šesti let hraje na housle, teď i v souboru. Hlavně
dřív, po třicítce, jsem vyhledával větší adrenalin,
dvakrát jsem si skočil padákem, jednou bungeejumping na hlučínské štěrkovně, jednou jsem se
nechal vystřelit na gumě, třikrát jsem sjel Bystřičku
na raftu, zkusil jsem i zorbing. Dlouho jsem hrával
hokej, teď - hlavně kvůli času - chodíme společně s
rodinou na hory. V horách je krásně za každého
počasí, mám rád to ticho. Rádi chodíme na Kněhyni,
na Čerťák, samozřejmě na Javorník.
Za rozhovor poděkovala Andrea Adamová
BLÍŽÍ SE KONEC FOTOSOUTĚŽE LÁZEŇSKÁ STOPA 2011
NEZAPOMEŇTE POSLAT SVÉ ÚLOVKY VČAS!
Druhé kolo fotosoutěže s tématy SLUNCE, VODA,
DETAILY končí 31. 12. 2011. Příspěvky do soutěže
zasílejte na adresu [email protected] nebo
[email protected] Lze je doručit i osobně, na USB,
nebo CD do vily Běla. Tel. 558 616 292.
2
Pozdrav pro všechny „Hikláky“
Anžto jsem byl v životě poctěn tím, že jsem se před 19 lety seznámil
s kamarádkou RS (nikoliv Rajcovní Supergirl, ale zkratka diagnózy
roztroušená skleróza), ubírá se můj život poněkud jiným směrem.
Hodně lidí se na mne dívá divně, když jim řeknu, že mi kamarádka RS
přinesla více pozitivního, než negativního. Můj život se začal ubírat
jiným, lepším směrem v okamžiku, kdy jsem pochopil, že bych se měl
zamyslet nad svým dosavadním životem a začít si vážit jeho daru, který
sám o sobě je tak nádherný a jedinečný. Spousta z nás to pochopí až
v okamžiku, kdy je fyzicky a duševně ve stresu a obdrží RS, protože RS
je nemocí duše, kdy si člověk naloží na bedra kříž pocitu, že něco
dlouhodobě nezvládá a sám sebe obviní za něco, co nezpůsobil.
Tolik „trochu filozofie“ na úvod a nyní k hlavnímu tématu, kterým je
BRC. Mnoho let jsem jezdil na zdravotní týdenní pobyty k léčiteli, které mne vždy po zdravotní fyzické a
psychické stránce vrátily zpět na lepší úroveň kondice, takže v lázních jsem 10 let nebyl. Tyto pobyty mi vždy
velmi pomohly a já jsem velmi vděčen léčiteli panu Karlu Maixnerovi za to, že mne psychicky a fyzicky
postavil na nohy. Když jsem díky němu po 10 letech s RS vylezl a slezl po svých Sněžku - cca 21 km, cítil jsem
se jako Hillary po dobytí Mount Everestu, nicméně naše cesty se po 8 letech rozešly a já šel hledat náhradu.
Jak jsem zjistil díky vymoženosti znějící „hyperaktivní neurogenní močový měchýř“, rozloučil se posudkový
lékař se mnou se slovy „Vážený pane, bla, bla, bla…“ NE! Pochopil jsem, že úkolem tohoto lékaře mi není
pomoci, ale nějak se mě, bla, bla, zbavit. (Pozn.: měl jsem klienta jménem Blabla, ale s tím se mi
komunikovalo lépe.) Myslel jsem, že úkolem lékaře je pacientovi poradit, a ne se jej, blabla, zbavit. Ale to
jsem se blablamýlil.
Jaké bylo pro mě překvapení, když jsem se - po doporučení MUDr. Sládkové, mé ošetřující lékařky s RS centra
v Olomouci - dozvěděl po telefonátu s paní Rygolovou, vrchní sestrou léčebny Polárka, že i s mým
handicapem mne přijmou. Dozvěděl jsem se dokonce, že nemusím žádat o schválení posudkového lékaře mé
velké pojišťovny! BRC si to vyřídí sám. No, a pak jsem strávil 3 nádherné týdny, proložené procedurami,
výlety do krásné přírody, večery s cimbálovkou, nebo vlastními muzikoterapiemi s kytarou v restauraci Na
Kopečku nebo Na Skalce. Naprosto zásadní zjištění pro pacienty s Roztroušenou sklerózou! Kombinace
kryoterapie (chladové terapie při minus 120°C) s následným individuálním cvičením u fyzioterapeuta má
zcela zásadní a pozitivní účinky na toto onemocnění!
Tady musím říci přímo Bc. Neuwirthovi: S-K-V-Ě-L-É !!! Moc Vám za vše děkuji, pane, i za cviky, které jste mne
naučil! Po 14 dnech a 12 kryoterapiích jsem sám bez pomoci vylezl po schodech vedle zvoničky z Pusteven
k soše Radegasta a zpět. Jsou to 4 km, cestou zpátky jsem úspěšně rehabilitoval na kamenitém terénu. Před
pobytem bych to nedokázal, po 19 letech s RS mám částečně ochrnuté všechny svaly na těle, včetně svěračů,
a stupeň EDSS 6,7 je vozík. Mám jediné výtky: v kryokomoře mi nechtěli povolit pobyt na 4 minuty, nikdo
nechtěl se mnou uvnitř zpívat Vánoce a sníh, jedem na saních... A za další je tu mužská diskriminace: ženy
dostávají do komory tričko, muži ne. Když nahoře bez, tak ale všichni!
Chtěl bych poděkovat veškerému personálu za empatický a ochotný přístup a za vcelku přívětivé strávení mé
osoby, což není pro okolí vždy jednoduché. V rámci léčby v BRC je možné řešit i psychoterapii a okolí přímo
vybízí k severské chůzi. V místě samém je spousta pozitivní energie, koncentrující se v areálu BRC, může to
potvrdit spousta senzibilů a lidí, kteří tuto energii vnímají. Jediné, co mne po odjezdu z BRC zajímalo, bylo, jak
se vrátím co nejdříve zpět. Na závěr jsem se totiž uzurpoval jako šéf komise MISS Sympatie Polárka 2011 a
úspěšně jsme provedli s kolegy porotci soutěž i vyhodnocení v restauraci Na Kopečku. Příští rok tedy
vyhlásím MISS Sympatie BRC 2012, protože kam jinam bych měl se svojí kamarádkou RS příští rok vyrazit?
Vzhledem k tomu že MUDr. Milan Bajgar, ředitel BRC, pronajal další lázeňský dům v areálu golfového hřiště,
jehož kapacitu chce využít také pro pacienty s RS, nemohu, než doporučit na základě osobní zkušenosti:
kdo má při RS trochu funkční ruce a nohy, hurá do BRC!!! Moje hodnocení na závěr: VÝTEČNÉ! Ing. Jiří K.
(Foto nahoře: Kromě účinků fyzických má Polarium pozitivní vliv i na psychiku)
3
PŘED OSMDESÁTI LETY ODEŠEL LÉKAŘ LIDUMIL
Petr Andrle
V roce 2012 si připomeneme, že uplynulo již sto let
od doby, kdy se na místě dnešního Beskydského
rehabilitačního centra začalo mohutně stavět a
přestavovat. Začalo zde totiž vznikat „sanatorium
pro horníky“, jak se všeobecně
uvádělo. Za tím vším stál mladý
dvaatřicetiletý lékař Jan May (Na
snímku vpravo je málo známá podoba
Jana Maye na fotografii v „Legitimaci
řádného posluchače c. k. české
univerzity v Praze“). Po promoci
nastoupil jako lékař revírní bratrské
pokladny v Ostravě a o zdravotním
stavu horníků věděl již svoje. Jan May
byl nejen snílek a lidumil, jak ho později nazývali, ale
také vzdělaný a moudrý muž. Četl v latinském
překladu Hippokratův spis Peri aeron, hydaton,
topon (O vzduchu, vodách a místech), v němž
legendární řecký lékař poukazuje na souvislosti
zdravotního stavu a psychiky lidí s přírodním
prostředím. A rozhodl se onoho vynikajícího
prostředí v údolí Ondřejníku využít maximálně. A tak
začala v roce 1902 vznikat první podoba lázní Skalka.
Nevěřili byste, že je tomu již sto let. Pamatuje to
dnešní léčebný dům Kněhyně, který vznikl jako první
z původního hotelu Skalka. Objekt bývalého statku,
v němž byla restaurace „Pod
lipkami“, doktor May nechal
přestavět, zvýšit o jedno patro a
dnes je z něj léčebný dům nesoucí
jeho jméno. Mimo jiné v roce
1908 přistavěl v severském stylu
lázeňský
dům
Ondřejka
z hrázděného zdiva. A tak to tady
před sto lety začalo a od té doby
platí, že každý slušný lékař, který
do tohoto zařízení přijde, musí
něco přestavět, či dokonce něco
postavit. Jinak, že nemá šanci.
Proto tedy po stu letech
původním
lázním
Skalka,
několikrát
transformovaným až do dnešního Beskydského
rehabilitačního centra, velí doktor Milan Bajgar,
který zde mnohé přestavěl a dokonce postavil i
Apartmánový dům Lara. A ten původní doktorův
záměr? Ten je zcela naplňován. Kde jinde by si lidé
měli napravovat tělo i duši, než v tomto
neuvěřitelně rozmanitém a stále svěžím koutu
Beskyd.
V letošním roce si také připomínáme, že uplynulo
osmdesát let od doby, kdy dr. Jan May odešel
z tohoto světa. Tato místa nerad opustil v roce 1909.
MUDr. Jan May byl také činný v řadě spolků. Již za
univerzitních
studií
v Praze
byl
předsedou podpůrného spolku Purkyně,
později se stal starostou Spolku českých
mediků, místostarostou spolku Slávie, v
Mariánských Horách 1904 - 1908 byl
členem výboru Sokolské jednoty,
předsedal výboru pro postavení kostela
Panny Marie Královny, vedl i místní
školskou radu.
Kromě
čestného
občanství Mariánských Hor mu stejné
ocenění udělily i Hranice a Hrabůvka. V květnu 1906
mu zemřel na následky spály jeho nejstarší syn,
desetiletý Oldřich. Mimořádně nadaný chlapec. Na
podzim 1906 byla dr. Mayovi dána důvěra a byl
zvolen prvním starostou města Mariánské Hory,
když původní obec Čertova Lhotka byla k 1. dubnu
1907 povýšena na město Mariánské Hory. 18. října
1908 dr. May dosáhl dalšího úspěchu - byl vysvěcen
chrám Panny Marie, díky intenzivní práci spolku pro
postavení tohoto kostela, v jehož čela stál. Jenže co
platno, kam Jan May přišel, všude viděl svého syna.
A manželka se nechtěla z Prahy vrátit vůbec. Navíc
poměry obecní byly rozhádané a
tak Jan May ke dni 16. října 1909
na funkci starosty resignoval, když
předtím již předal všechny
pravomoci
v lázních
svému
švagrovi dr. Müllerovi. (Na snímku
vlevo dr. May se syny Oldříškem a
Janem.)
Odešel do Prahy a i zde dostál své
pověsti „Lékaře lidumila“. A tak
snad jen úryvek z knihy Lékař
lidumil, který popisuje poslední
okamžiky života dr. Maye.
„Lékaři zpravidla o svých potížích
nehovoří. Zdá se jim to neprofesionální. Proto také
doktor Jan May nechtěl rodině sdělit, že by se rád
dožil vnuka. On sám překypoval energií a vitalitou a
nikoho by nenapadlo, že již od konce války skrývá
těžkou nemoc svého těla. Bodavé bolesti v oblasti za
hrudní kosti pocítil již během války, kdy dva dny
nepřetržitě operoval nebo asistoval při operacích v
jednom lazaretu. Když bolesti pominuly, přičítal je
vypětí. Jenže ony se ozvaly
(Pokračování na str. 5)
4
(Pokračování ze str. 4)
znovu a od roku 1918 byly
stále častější. MUDr. May věděl, že mu začíná
selhávat srdíčko, které postrádajíc kyslíku,
nepumpuje tak, jak by mělo. Jan May o angíně
pectoris nikomu neřekl a potřebné nitroglycerinové
tabletky se v položkách laboratorních nákupů zcela
schovaly. Po necelých pěti letech se
dočkal. 18. dubna 1930 se Janu a Jiřině
Mayovým narodil syn, který dostal
jméno po tatínkovi, po dědečkovi a také
po pradědečkovi. Nebylo šťastnějšího
doktora a dědečka v Praze.
V úterý 15. září 1931 krátce před
desátou hodnou večerní zazvonil v
Mikulandské 10 zvonek. Jan May otevřel
těžké masivní dveře domu. Na chodníku
stála paní Bradáčová. Doktor ji znal. Bydlela se
synem v mansardě jednoho vinohradského činžáku a
tiše pozorovala, jak její dítě umírá na tuberkolózu. V
době, kdy ho přivedla do ordinace dr. Maye, mu již
nebylo pomoci. Pane doktore, syn. Jan May vzal
lékařskou brašnu a tak, jak tomu byl zvyklý činit od
roku 1895, vydal se pěšky s maminkou za jejím
synem. Že mu pomůžete, pane doktore, synovi je zle,
vy jste takový náš doktor, drmolila ta žena a sotva
stačila tempu, které lékař nasadil. MUDr. Jan May
věděl, že v případě jejího syna již nepomůže. Ale ctil
zásadu, že úkolem lékaře není meditovat, ale konat.
Neboť co kdyby, jak již mnohokrát, matka příroda a
Bůh všemohoucí pomohli.
Pokud by se tak nestalo, byl Petr Bradáč stejně
ztracen. V jeho stádiu tuberkulózy neměl šanci. Pro
doktora Maye byl osud toho muže jakousi výzvou.
Jako kluk začal fárat na dole Ignat, asi v době, kdy
tam on sám jako lékař působil. Jak se ukázalo, onen
byt byl až v podkroví šestého patra. Nahoru, vyšetřit,
dát uklidňující injekci, pár dobrých slov, cesta zpět.
Petr Bradáč ale umíral. Mamince to říci nemohl, syn
již nevnímal.
Zpět šel Jan May sám. Mohl si vzít drožku, ale cítil
jakousi slabost a domníval se, že mu mírná
procházka pomůže. Před domem v Mikulandské
pochopil, že jde o záchvat. Ty u něj trvaly vždy asi
tak deset minut. Byl čas dojít do ordinace
a vzít si tabletku, kterou si v té noční
hodině opomněl vzít s sebou. Bylo to
jednoduché. Otevřít vrata, jít ke dveřím
vlevo, za nimiž byla ordinace i s
tabletkami. Baryk již štěkal, protože cítil
pána. Nahoře se rozsvítilo světlo. Jan
May vstoupil do chodby svého domu a
náhle zavrávoral. Ruka zůstala na klice a
Baryk se ještě více rozštěkal. Duše
doktorova stoupala nahoru a posléze se spojila s
duší Petra Bradáče.
A obě předstoupily před soud Boží ještě dříve, než
Božena Mayová stačila sejít z prvního patra. Muž,
který byl jistotou mnohých, ale především její, tento
muž tiše zesnul. Barykovo laskání již ničehož
neznamenalo, jen oddanost psí, která je někdy
srovnatelná s oddaností naší. Osmapadesátiletá
žena klesla vedle svého muže. Netušila, že jí osud
vyměřil ještě těžkých dvacet dva let života ve
vzpomínkách na lékaře lidumila. Paní Božena Anna
Müllerová - Mayová odešla z tohoto světa 26. října
1953. Deska, která je dodnes na jejich domě
v Mikulandské: „Zde žil, působil a zemřel MUDr. Jan
May LÉKAŘ LIDUMIL. Vzpomínají vděční pacienti“, ji
snad uchránila od toho, aby zemřela v chudobinci
tehdejšího systému. Zemřela doma. V domě, v němž
žil a pracoval její muž, LÉKAŘ LIDUMIL. MUDr. Jan
Antonín Nepomuk May z Turnova, Prahy,
Michálkovic, Moravské Ostravy, Velkých Kunčic pod
Radhoštěm, Čeladné a Mariánských Hor.“
KURZ VÝUKY HRY NA AFRICKÝ BUBÍNEK DJEMBE
BRC nabízí svým zaměstnancům účast ve víkendovém kurzu bubnování na africký
buben DJEMBE. Kurz je naplánován na 21. až 22. ledna 2012 a proběhne při počtu
účastníků vyšším než 10. Nyní zjišťujeme zájem o účast v kurzu - přihlásit se můžete
do 7. ledna 2012 ve vile Běla u pí Adamové nebo Jančurové (vnitřní linka 292).
Organizace kurzu: Povede ho Ivo Batoušek, profesionální bubeník a umělecký vedoucí skupiny
Jumping Drums, charismatický muzikoterapeut s mnohaletou zkušeností výuky hry na různé
druhy bicích nástrojů. Výuka bude probíhat v BRC v sobotu i v neděli od 9.00 do 12.00 a od
14.00 do 17.00 hod. (včetně kratších přestávek). Každý účastník kurzu bude mít k dispozici
bubínek a dostane výukový materiál. V průběhu celkem 12 vyučovacích hodin si účastníci
osvojí základy bubnování s prvky muzikoterapie. Cena: Účastnický poplatek 500 Kč / osobu, ostatní náklady hradí BRC.
Zajímá vás bubnování? Využijte příležitosti a přihlaste se! Vedení podniku má v plánu doplnit léčbu pacientů o
muzikoterapii (bubnování na djembe), a proto k účasti v kurzu zveme především fyzioterapeuty, kteří by měli zájem se
muzikoterapii s africkými bubínky dále věnovat. K účasti v kurzu jsou ale zváni všichni zájemci s rytmem v srdci!
5
ADVENT - duchovní příprava
na Vánoce
které se zpíval úvodní latinský zpěv „Rorate coeli
desuper et nubes pluant justum“, v češtině „Rosu
dejte nebesa shůry a oblakové spravedlivého deště“.
Jaký je význam adventu v dnešní době? Advent je
velmi potřebný pro každého člověka, ať věřícího či
ateistu - pro ztišení v dnešním uspěchaném světě a
pro dobrou přípravu na slavení vánočních svátků.
Tato doba poskytuje člověku příležitost, aby se
zamyslel sám nad sebou, nad svým vztahem k Bohu
a věcem, které přesahují naše pozemské možnosti, i
nad mezilidskými vztahy. Advent nás učí trpělivě
snášet věci, které nemůžeme změnit nebo uspěchat.
Jen když je necháme dozrát, pak přinesou své
ovoce.
Jaroslav Kozel
Milí spoluobčané, spolupracovníci, milí hosté.
V neděli 27. listopadu 2011 skončil starý církevní rok
a ten nový začal adventním obdobím, které trvá až
do Vánoc. Slovo advent znají skoro všichni, ale jaký
je vlastně jeho význam a jak vznikla tradice, jejíž
různé zvyky přejímají i ti, kteří nejsou věřící?
Proč se období před Vánoci říká advent a proč jej
slavíme? Latinské slovo adventus znamená příchod.
V době adventní se tedy křesťané (a nejen oni)
připravují na příchod Pána Ježíše na tento svět, a to
právě prožíváme o Vánocích.
Jak advent vznikl? V prvních staletích našeho
letopočtu, když se utvářel církevní kalendář se
základními svátky a slavnostmi, vždy byly a jsou
považovány Velikonoce za hlavní svátek církevního
roku. Bez oslav Kristovy smrti a vzkříšení by
křesťanství ztratilo svůj význam a smysl. Po krátké
době, v prvních staletích, si začali křesťané
uvědomovat, že i narození Krista je důležitým
svátkem, a sice v tom, že Bůh posílá svého Syna na
tento svět, aby jej vykoupil a osvobodil od hříchů.
Jak dlouho advent trvá? V počátcích doba adventu
nebyla vždy stejná a pohybovala se v rozmezí tří až
šesti týdnů. Od roku 1570 se v západní církvi ustálil
advent na čtyři týdny a 25. prosincem začíná doba
vánoční. Letos budeme mít adventní dobu
výjimečně pět týdnů, protože Slavnost Narození
Páně připadne na neděli.
Jak probíhá příprava na advent? Adventní období
se dělí na dvě části. První část je do 16. prosince a
jejím smyslem je duchovní obnova člověka.
Uvědomujeme si svou smrtelnost a omezenost,
uvažujeme nad darem času, který je nám dán,
abychom jej smysluplně využili pro dobro a službu
druhým i pro modlitbu - rozhovor s Bohem. Druhá
část, tj. týden před Kristovým narozením, je
věnována přípravě na jeho slavení o Vánocích.
Jaké jsou symboly adventu? Všem je dobře znám
adventní věnec, který vznikl v protestantském
prostředí. V katolické církvi se věnec začal používat
až ve 30. letech 20. století. Zelená barva větviček je
symbolem naděje a zároveň trpělivého očekávání
narození Ježíše. Každou neděli zapálíme jednu
svíčku. Jsou celkem čtyři na znamení, že adventní
doba trvá čtyři týdny. Starší generace bude znát tzv.
roráty, o nichž lze zmínky najít i ve starých filmech či
v literatuře. Na roráty se chodilo časně zrána, někde
na pátou nebo šestou hodinu na bohoslužbu, při
VÁNOČNÍ ČAS NASTÁVÁ...
Vyvrcholením adventní doby jsou Vánoce. „Vánoční
čas nastává, zvony chrámu zvoní, zaslíbení pradávná
Pán Bůh věrně plní. V Betlémě se zrodil a má s námi
podíl v našem putování.“ Tolik stará koleda, která se
běžně o Vánocích zpívá v našich kostelích,
chrámech, basilikách i v naší malé kapličce
v Beskydském rehabilitačním centru.
Jaký je původ a smysl Vánoc? Podle 1. církevního
kalendáře z roku 336 je uveden den Kristova
narození. V Římě se před rokem 313, ještě před
legalizaci křesťanství, slavil pohanský svátek tzv.
Neporaženého slunce. Aby křesťané nebyli tak
nápadní a neprozradili se, začali tajně Vánoce slavit
v tento den. K 25. prosinci se vztahuje taky den
Slunovratu. Teologicky nelze přesně určit den
Kristova narození a existuje kolem toho hodně
dohadů. Nicméně důležitější je duchovní a kulturní
obsah Vánoc. Jistě víme, že i v křesťanských
oslavách jsme převzali hodně prvků z pohanství a
z lidových zvyků a tradic.
Jak vznikla tradice stavění betlémů? V kostelích se
hrály už od raného středověku vánoční hry, zdobily
se vánoční stromy a stavěl se (Pokračování na str. 7)
6
(Pokračování ze str. 6)
betlém. Betlém doslova
znamená „dům chleba“. První živý betlém
zinscenoval sv. František z Assisi v roce 1223 v lese u
italského Greccia. Přivedl tam vola, osla a postavil
jesličky. O půlnoci na nich uskutečnil první půlnoční
mši za přítomnosti místního obyvatelstva a svých
kolegů z kláštera v Asissi. Fragmenty těchto jesliček
jsou uchovány dodnes v římské papežské basilice
Santa Maria Magiore. V našich oblastech se betlémy
začaly stavět od roku 1560, první betlém byl
postaven v kostele sv. Klimenta na pražském Starém
Městě. Až do roku 1780 se stavěly betlémy v
kostelích. V tom roce císař Josef II. betlémy zakázal,
dost málo se ale dnes ví, proč to tak bylo. Právě
tehdy ovšem paradoxně vzniká tradice českého
lidového betlemářství, lidé si stavěli a vyráběli
betlémy doma. I v našich léčebných domech
v areálu BRC - v Polárce, v restauraci „U Sestřiček“
(na snímku vlevo) a v kapličce Panny Marie - jsou
betlémy. Každý z nich má své vlastní kouzlo a
můžete sami posoudit, který se Vám bude víc líbit.
Podle mě jsou všechny originální a nádherné.
Jak vznikla tradice zdobení vánočního stromečku?
Zvyk zdobit listnaté i jehličnaté stromy o svátcích je
doložen už v 16. století. To, jak jsme zvyklí strojit
vánoční stromky dnes, pochází od našich předků
z poloviny 19. století, kdy se k nám tento zvyk dostal
z Německa.
A význam Vánoc? Pro křesťany je to příchod
Spasitele, vtěleného slova, na tento svět, příchod
Slunce spravedlnosti, jemuž máme otevírat své duše
a svá srdce. Vánoce zapalovaly srdce našich předků,
pro něž bylo narození Krista a obraz svaté rodiny
z Betléma připomínkou Kristovy lásky, posvátnosti
života, lidské sounáležitosti a krásy láskyplného
domova. Proto umožněme, aby se tento plamen
lásky rozhořel i v našich srdcích, aby se naše
příbytky proměnily v malé „betlémy“ a v našich
uších zněly jásavé a triumfální fanfáry andělských
trub: „Gloria in excelsis Deo!“ - „Sláva na výsostech
Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ Využijme
tento čas také k zamyšlení nad sebou.
Přeji všem pokojné a požehnané vánoční svátky.
Jízdní řád minibusu BRC do farního kostela sv. Jana Nepomuckého v Čeladné o Vánocích 2011:
Sobota 24. 12. 2011 Štědrý den - autobus nepojede
Neděle 25. 12. 2011 - odjezd v 7.30 od LD Dr. Storcha, v 7.35 od LD Dr. Maye a v 7.45 z Polárky (jako
v neděli*) Po bohoslužbě (asi kolem 9.00 hod.) jste zváni na program u vánočního stromu na náměstí
v Čeladné. Autobus vás odveze zpět do areálu BRC po skončení pořadu.
Pondělí 26. 12. 2011 - odjezd jako v neděli
Neděle 1. 1. 2012 Nový rok - bohoslužba ve farním kostele bude v 9.00 hod.
odjezd v 8.30 od LD Dr. Storcha, v 8.45 z Polárky
*Pozn.: Pravidelné nedělní odjezdy (po celý rok) jsou vypsány na nástěnce u kapličky Panny Marie v parku,
v restauraci U Sestřiček a v recepci LD Polárka.
Informace pro klienty ubytované
v léčebném domě Golf
Věřící, kteří mají zájem navštívit bohoslužby ve
farním kostele v Čeladné, mohou se dopravit
autobusovou linkou ČSAD. Autobus ze zastávky
„Čeladná, u transformátoru“ (zastávka je 100 m
nad LD Golf) jede v neděli v 7.33 hod. vystoupit na náměstí v Čeladné (zastávka
„Čeladná, hotel Prosper“). Zpět máte opět
možnost se dopravit linkovým autobusem
v 10.55 hod. od hotelu Prosper.
 Parta našich údržbářů pod vedením Libora
Kašpara (rozhovor s ním je na str. 2) poslala do
redakce Fontány svoje přání s prosbou,
abychom ho předali všem zaměstnancům BRC.
To tímto činíme. Víme, že i jednotlivá oddělení
si předávají svá přání, berte tedy toto „trpasličí“
ve smyslu „jedno přání za všechny“.
7
PODĚKOVÁNÍ
Rád bych na tomto místě za celé vedení podniku poděkoval
paní Lee Stoklasové za 15 let svědomité a často velice
náročné práce vedoucí finanční účtárny. U Ley jsem vždy
oceňoval její profesionalitu, obětavost a klid, s jakým řešila
i ty nejzapeklitější finanční záležitosti. Naší milé kolegyni
všichni přejeme, aby si zasloužená léta důchodu užívala
dlouho, v plném zdraví, klidu, pohodě a s radostí z vnoučat.
MUDr. Milan Bajgar, ředitel podniku
Foto: Lee (vlevo) přišly popřát také její kolegyně z účtárny.
Vlaďka Plucnarová (uprostřed), která se od 1. ledna 2012
stane novou vedoucí finanční účtárny, a Bc. Dáša Kubinová.
Z DOPISŮ VEDENÍ BRC
Vážený pane řediteli, s odstupem několika měsíců od pobytu u vás si čím dál víc uvědomuji, co péče mě bylo
poskytnuto, jako i všem klientům. Již při nástupu je věnována péče a laskavost, a to je již začátek léčení.
Spadla ze mě vyčerpanost, nejistota a únava, získala jsem hned dobrý pocit. A ten se ani trochu nezměnil po
celou dobu pobytu u vás - naopak. Když mám hodnotit průběh léčení, ubytování a stravu, tak nemám jedinou
připomínku, naopak - vysoká odborná profesionalita a čistota. Odjížděla jsem posílena a moc ráda zpět
přijedu. Proto děkuji Vám a všem vašim spolupracovníkům a prosím, pokračujte ve svém poslání (není to
všude). Přeji Vám a všem „Vašim“ zdraví - protože je vzácné, lásku - protože je jí málo a štěstí - protože je ho
též třeba. Děkuji za pohlazení na duši. Eliška Růžičková, Praha 3 - Žižkov.
Pozn. redakce: Paní Růžičková se léčila v LD Dr. Maye od 1. února 2011. Posíláme jí toto vydání Fontány
s poděkováním za ocenění a přejeme jí hodně zdraví, zvláště za zaměstnance z léčebného domu Dr. Maye.
Dovolujeme si vám oznámit, že tito zaměstnanci a kolegové slaví svá životní výročí
v lednu:
Jana Bílková - R2
Iva Magnusková - třídírna prádla
Jiřina Blažková - lázně
Božena Martiňáková - tel. ústředna
Ing. Šárka Carbolová - R9
Iveta Matwikowová - R9
Kateřina Čuláková - R7
Marie Petrová - R7
Miluše Davídková - kuchyně
Karla Švarcová - R4
Lenka Dobiášová - R3
Monika Švarcová - R3
Dobroslava Havránková - správa
Eva Švrčková - lázně
Jarmila Holušová - kuchyně
Lenka Uhlářová - správa
Ludmila Horečková - R7
Magda Uhlářová - Klosová R7
Eliška Hučíková – třídírna prádla
Eva Žabková - R7
Božena Chýlková - R9
Nikola Ambrožová - R9
Alena Jančurová - správa
Veronika Fizková - lázně
Pavla Jandová - restaurace
Zuzana Závičáková - R4
Zora Klimšová - R1
Libor Kašpar - údržba
Čeladenská FONTÁNA.
Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová.
Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková.
Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42.
Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál.
Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail.
Toto číslo vyšlo v prosinci 2011 v nákladu 600 výtisků.
8
Download

ZDE - Lara Wellness